Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Studijní obor: Veřejná ekonomika
Odpadové hospodářství,
ekonomika a řízení v ČR a EU Waste management
in the Czech republic and EU Diplomová práce
Vedoucí práce:
Autor:
Doc. Ing. Jaroslav Rektořík, CSc.
Silvie Tichá Brno, duben 2006
Jméno a příjmení autora:
Silvie Tichá
Název diplomové práce:
Odpadové hospodářství – ekonomika a řízení v ČR a EU
Název práce v angličtině:
Waste management in the Czech republic and EU
Katedra:
Veřejná ekonomie
Vedoucí diplomové práce:
Doc. Ing. Jaroslav Rektořík, CSc.
Rok obhajoby:
2006
Anotace
Diplomová práce se zabývá odpadovým hospodářstvím v České republice a v Evropské unii.
Teoretická část je kompilací poznatků týkajících se odpadového hospodářství, životního prostředí a legislativy jak v České republice, tak v Evropské unii. Kapitoly praktické části
charakterizují aktivity neziskových organizací v odpadovém hospodářství a společnosti
SAKO Brno a. s. Poslední část je věnována aktuálnímu stavu odpadového hospodářství v České republice a cílům, které mají být dosaženy. K řešení identifikovaných problémových oblastí jsou navržena opatření, které ve svých studiích preferují neziskové organizace. Annotation
This thesis discourses waste management of the Czech republic and the European union. The
teoretical part is a set of pieces of knowledge about waste management, environment and legislation both in the Czech republic and in the European union. The chapters of the practical part charakterize activities of nonprofit organizations in waste management and the company
SAKO Brno a. s. The last chapter is dedicated to the temporary state and objectives that have
to be reached. Disposals that are prefered by nonprofit organizations are suggested as solutions of identified problem areas. Klíčová slova:
odpad, odpadové hospodářství, životní prostředí, zákon o odpadech, nakládání s odpady, využití odpadů, nezisková organizace Keywords:
waste, waste management, environment, waste law, dealing with the waste, refuse utilization, nonprofit organization
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Odpadové hospodářství – ekonomika a řízení v ČR a EU vypracovala samostatně pod vedením Doc. Ing. Jaroslava Rektoříka, CSc. a uvedla
v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 14. dubna 2006
……………………………
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce Doc. Ing. Jaroslavu
Rektoříkovi, CSc., za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.
OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................9 1
CHARAKTERISTIKA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ....................................... 12
1.1
Vstup České republiky do Evropské unie .............................................................. 12
1.3
Nakládání s odpady............................................................................................... 14
1.2 1.4 2
1.5
Pozice odpadového hospodářství v národním hospodářství ................................... 16
Shrnutí.................................................................................................................. 19
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ............................................................................................... 20
2.1
Význam životního prostředí .................................................................................. 20
2.3
Environmentální politika České republiky ............................................................ 22
2.2 2.4 2.5 2.6 3
Pojem odpadové hospodářství............................................................................... 13
2.7
Vliv odpadů na životní prostředí ........................................................................... 20
Environmentální politika Evropské unie ............................................................... 23
Integrovaný registr znečišťování ........................................................................... 23 Systém environmentálního managementu ............................................................. 25
Shrnutí.................................................................................................................. 26
LEGISLATIVNÍ RÁMEC............................................................................................ 27
3.1
Legislativa odpadového hospodářství ČR před vstupem do EU............................. 27
3.3
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech....................................................................... 29
3.2
Harmonizace české právní úpravy odpadového hospodářství ................................ 27
3.3.1 3.3.2
3.4 4
3.5
Vozidla s ukončenou životností..................................................................... 29 Elektrozařízení a elektroodpad ...................................................................... 32
Identifikace problémových oblastí v právních předpisech ..................................... 39
Shrnutí.................................................................................................................. 40
PRAXE ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ .............................................................. 42
4.1
Situace na odpadovém trhu ................................................................................... 42
4.3
SAKO Brno, a. s................................................................................................... 44
4.2
Nakládání s odpady ve městě Brně........................................................................ 42
4.3.1
Spalování odpadů.......................................................................................... 45
4.3.3
Separace a recyklace ..................................................................................... 48
4.3.2 4.3.4
4.4
Projekt „Odpadové hospodářství Brno“ ......................................................... 46
Další činnosti ................................................................................................ 49
Shrnutí.................................................................................................................. 49
5
NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE ................................................................. 51
5.1 5.2
Neziskový sektor v České republice...................................................................... 51
Nestátní neziskové organizace s celorepublikovou působností .............................. 52
5.2.1
Občanské sdružení Zelený kruh..................................................................... 52
5.2.3
Občanské sdružení Ekodomov ...................................................................... 54
5.2.2 5.2.4
5.3
Český svaz ochránců přírody......................................................................... 55
Nestátní neziskové organizace s regionální působností v Brně .............................. 56
5.3.1 5.3.2
6
Občanské sdružení Hnutí Duha ..................................................................... 53
Základní organizace ČSOP Veronica ............................................................ 56
Ostatní neziskové organizace působící v Brně ............................................... 57
5.4
Shrnutí.................................................................................................................. 58
6.1
Aktuální plnění Plánu odpadového hospodářství ................................................... 59
6.3
Materiálové využití odpadu................................................................................... 62
VÝVOJ PRODUKCE A NAKLÁDÁNÍ S ODPADY................................................... 59
6.2
6.4 6.5 6.6
Komunální odpady ............................................................................................... 60 Studie o materiálovém využití komunálního odpadu ............................................. 63
Koncepce Nulový odpad....................................................................................... 64 Shrnutí.................................................................................................................. 66
ZÁVĚR................................................................................................................................ 68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ......................................... 71
SEZNAM TABULEK A SCHÉMAT................................................................................... 74 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 75 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................. 76
ÚVOD Evoluční vývoj vědy a techniky se v každodenním světě projevuje neustálým nárůstem odpadů, neboť vznik odpadů je důsledkem téměř každé lidské činnosti. Komunální a
průmyslové odpady jsou produkovány v čím dál větších množstvích a vedle otázky celkového objemu odpadů narůstá ještě rychleji vážný problém jejich vlivu na životní prostředí. Vysoká
produkce odpadů, nízká úroveň recyklace a využívání odpadu jako druhotných surovin spolu s poměrně velkým podílem skládkování odpadu jsou řazeny k největším znečišťovatelům životního prostředí v České republice. Nakládání s odpady se stává jednou z hlavních příčin
vážného a rozsáhlého narušování životního prostředí, kdy příroda ztrácí svou samoobnovující
schopnost, dochází k ohrožení ekosystému a jeho následnému negativnímu vlivu na člověka. Kvalita životního prostředí se proto čím dál více řadí mezi prvořadé záležitosti společnosti.
Pro svou úzkou vazbu na životní prostředí je odpadové hospodářství jako součást veřejného sektoru začleněno do působnosti ministerstva životního prostředí. Jak vyplývá z § 19 zákona
č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
ve znění pozdějších předpisů, je ministerstvo životního prostředí vrchním orgánem státního dozoru ve věcech životního prostředí a také ústředním státním orgánem pro oblast odpadového hospodářství.
V posledních letech, zejména v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie,
dochází v odpadovém hospodářství k velkým a zásadním změnám. K prvním změnám patřily
změny ve způsobu pohybu odpadů v souvislosti s otevřením hranic, další změny souvisí
s harmonizací české legislativy. Legislativa Evropské unie vyžaduje především šetrný přístup k životnímu prostředí a lidskému zdraví, proto vyvolal vstup České republiky do Evropské unie důraz na problematiku ochrany životního prostředí a s tím související zlepšení
hospodaření s odpady. Česká republika se požadavkům vyplývajícím ze směrnic a nařízení
postupně přibližuje, mnoho právních norem již bylo harmonizováno, další předpisy jsou
implementovány nyní, aby se zaručila kompatibilita právní úpravy odpadového hospodářství s legislativou Evropské unie.
Jsem si vědoma toho, že tato práce nemůže a ani se nesnaží zachytit a zpracovat celou problematiku odpadů, která je velmi obsáhlá a zasahuje v podstatě do všech odvětví hospodářské činnosti. Proto jsem se rozhodla vedle obecného zhodnocení odvětví a stavu
v České republice zaměřit jen na vybrané aktuální problémy odpadového hospodářství. Pro 9
praktickou část diplomové práce jsem si vybrala region města Brna, neboť díky své velikosti a
významu disponuje důležitými zařízeními, kde se nakládá s odpady, a lze zde lokalizovat řadu nestátních neziskových organizací, jejichž aktivity se soustřeďují na odpadové hospodářství. Na základě poznatků jsou stanoveny následující tři hypotézy: Hypotéza 1: Vstup České republiky do Evropské unie vyvolal nutnost implementace mnoha
směrnic a nařízení. Po harmonizaci legislativního rámce odpadového hospodářství však nastal problém se schopností a účinností implementace některých požadavků Evropské unie.
Hypotéza 2: Vybraný podnikatelský subjekt si uvědomuje, že vstup České republiky do
Evropské unie je spjat s harmonizací právních předpisů a implementací mnoha směrnic, které zpřísňují většinu z dřívějších požadavků. Činí proto řadu opatření, aby dodržoval všechny
legislativní předpisy a technické požadavky, které se ho v dané oblasti týkají. Díky těmto opatřením dochází k větší ochraně ŽP a k úsporám zdrojů.
Hypotéza 3: Nestátní neziskové organizace si uvědomují důležitost ochrany životního
prostředí a reagují na požadavky Evropské unie v oblasti odpadového hospodářství, většina z nich se zabývá řešením pouze lokálních problémů a osvětou v daném regionu. Cíle Hypotézy diplomové práce jsou promítnuty v cílech, neboť naplnění jednotlivých cílů je nezbytnou podmínkou potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz.
Cíl 1: Charakteristika odpadového hospodářství, vymezení jeho vztahu k životnímu prostředí
a analýza legislativního rámce odpadového hospodářství České republiky a Evropské unie s důrazem na vybrané segmenty.
Cíl 2: Analýza aktivit vybraného podnikatelského subjektu. Cíl 3: Stanovení významnosti působení nestátních neziskových organizací v odpadovém
hospodářství.
Práce je rozdělena do šesti kapitol. První dvě kapitoly diplomové práce seznamují čtenáře
s odpadovým hospodářstvím, se způsoby nakládání s odpady a s vlivem odpadů na životní 10
prostředí. Třetí kapitola se věnuje legislativnímu rámci odpadového hospodářství a jeho harmonizaci s požadavky kladenými Evropskou unií. Značná část kapitoly se zabývá dvěma vybranými aktuálními problémy, kterými jsou vozidla s ukončenou životností a odpadní
elektrická a elektronická zařízení. Čtvrtá kapitola obsahuje údaje o činnosti společnosti
SAKO Brno a. s. a změnách, které uskutečňuje, aby její fungování bylo v souladu se
zpřísňující se právní úpravou odpadového hospodářství, tedy se směrnicemi Evropské unie.
Pátá kapitola se zabývá rolí nestátních neziskových organizací v oblasti odpadového hospodářství. Poslední kapitola usiluje o zhodnocení produkce a způsobů nakládání s odpady
v České republice, věnuje se aktuálním problémům souvisejícím s plněním Plánu odpadového hospodářství České republiky. Součástí této kapitoly jsou studie neziskové organizace Hnutí Duha o možnostech, jak nakládání s odpady zlepšit tak, aby odpovídalo požadavkům směrnic Evropské unie a bylo šetrnější k životnímu prostředí.
Diplomovou práci lze rozdělit na teoretickou a praktickou část, tomu odpovídají i použité
metody. V prvních kapitolách převažuje analýza, použitá na základě práce s poznatky, které byly čerpány především ze zákonné úpravy odpadového hospodářství, z monografií, odborných periodik a internetových zdrojů. V další části, která se věnuje právní úpravě je dominantní především metoda komparace. Výsledky komparace jsou využity v následující čtvrté kapitole ke zjištění, zda činnost konkrétní společnosti je v souladu s právním rámcem
odpadového hospodářství. Kapitola věnující se působení nestátních neziskových organizací je
založena na analýze, opírá se o poznatky z osobních rozhovorů a internetových zdrojů. V závěru se uplatňuje syntéza, ústící v doporučení, jak zlepšit nakládání s odpady z hlediska
ekonomického a z hlediska ochrany životního prostředí. Pro lepší pochopení souvislostí je v diplomové práci použita také metoda popisná.
11
1 CHARAKTERISTIKA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ 1.1 Vstup České republiky do Evropské unie Dne 1. května 2004 se ČR stala novým členským státem EU. Završila tak dlouholeté období
utužování vztahů, které začalo ujednáním pro obchod s hutnickými výrobky v roce 1978 a postupně se rozšiřovalo směrem k užší obchodní a politické spolupráci. Rozvíjení styků s EU
ve všech oblastech se stalo charakteristické pro samostatnou ČR, která učinila vstup do EU jednou ze svých zahraničněpolitických priorit – získala status přidružené země EU v roce
1994, oficiálně žádala o členství v lednu 1996. Tím začala etapa postupného přidružování, kdy se ČR mimo jiné zavázala, že v oblasti životního prostředí (dále jen ŽP) transponuje
legislativu EU a zajistí její realizaci v praxi. Vstupní rozhovory začaly v březnu 1998, před zahájením negociací proběhlo porovnání obou legislativ – tzv. screening, jehož výsledky se
staly podkladem pro následná dvoustranná jednání a byla připravena „Aproximační strategie
pro oblast životní prostředí“, obsahující popis přejímání legislativy EU, její implementaci a dopady na státní rozpočet, průmyslovou a podnikatelskou sféru a místní samosprávu.
V rámci institucionálního přizpůsobení byla v říjnu 1998 na MŽP, do jehož kompetencí
odpadové hospodářství (dále jen OH) spadá, vytvořena sekce zahraničních vazeb a v dubnu
1999 odbor evropské integrace, který měl napomoci vytvářet předpoklady pro kvalitní podporu vyjednávání v oblasti ŽP a pro komunikaci s ostatními hlavními resorty a zájmovými skupinami ČR. (Se vstupem do EU byl odbor evropské integrace nahrazen odborem EU.)
V červenci 2000 byl vládou ČR schválen „Implementační plán pro oblast životní prostředí“,
který popisuje plánované kroky s harmonogramy, úkoly a identifikací návazných potřeb, které je nutné podstoupit k dosažení plné shody s právem EU, a to jak v oblasti přijímání legislativy, tak i pro vytvoření příslušných administrativních struktur.
Negociace byly uzavřeny v listopadu 2002. ČR vyjednala tři přechodná období pro některé ze směrnic upravujících oblast odpadového hospodářství. Dne 16. dubna 2003 byla na summitu
EU v Aténách podepsána „Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii“ a ode dne 1. května 2004 se ČR stala členskou zemí EU.
12
1.2 Pojem odpadové hospodářství Základním pojmem odpadového hospodářství je odpad, v ČR byl poprvé zaveden normou ČSN 838001 – Názvosloví odpadů a prvním zákonem o odpadech č. 238/1991 Sb. Současný
zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) říká, že odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Vzhledem k různým negativním
vlastnostem odpadů není možné ponechávat je svému osudu, ale naopak je nutné předcházet jejich vzniku, nebo je likvidovat. Na tomto základě je odpadové hospodářství chápáno jako činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrolu těchto činností1. Nakládání s odpady
zahrnuje řadu činností, které jsou zobrazeny ve schématu č.1. Důležitou roli hraje především
předcházení vzniku odpadů, jehož cílem je odstranit, případně změnit všechny procesy, při nichž vznikají nežádoucí produkty znečišťující ŽP. Schéma č. 1: Způsoby nakládání s odpady
Odpadové hospodářství
Předcházení a omezování vzniku odpadu
Vznik odpadu Nakládání s odpadem: Úprava
Shromažďování Přeprava
Skladování Využití Pramen: KRENÍKOVÁ, V. Odpadové hospodářství, s. 10.
Zneškodňování
Základní filosofie nakládání s odpady spočívá v odpovědnosti vůči zatěžování a poškozování
ŽP. Způsoby nakládání s odpady v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje2 jsou
uvedeny ve schématu č. 2, ze kterého vyplývá, že vznikající odpady je třeba recyklovat či opětovně využít a pouze nevyužitelný podíl zneškodnit co nejšetrněji s ohledem na ŽP.
§ 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí naplnění potřeb současné společnosti, aniž by ohrozil možnost splnění potřeb generací příštích (zpráva Komise OSN Our Common Future 1987). 1
2
13
- Snižování množství a nebezpečnosti odpadů
- Materiálové zhodnocení (recyklace a opětovné použití) - Energetické zhodnocení
Vhodnost
s materiálovým využitím - Spalování
- Skládkování
- Nekontrolované
spalování a skládkování
Pramen: Způsoby nakládání s odpady. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 10,. s. 22.
Znehodnocení odpadu
- Předcházení vzniku odpadu
Zhodnocení odpadu
Schéma č. 2: Způsoby nakládání s odpady v souladu s principy trvalé udržitelnosti
1.3 Nakládání s odpady Úprava odpadů je způsob nakládání s odpady, směřující ke změně fyzikálních, chemických
nebo biologických vlastností tak, aby se umožnila nebo usnadnila jejich přeprava, využití
nebo zneškodnění. Úprava odpadů se převážně týká nebezpečných odpadů. Upravené odpady se znovu zařazují dle druhů a kategorií. Pokud jsou odpady po úpravě ukládány na skládku, jsou posuzovány podle hodnocení vyluhovatelnosti.
Shromažďování odpadů je dočasné soustřeďování odpadu před dalším nakládáním s ním.
Vzhledem k tomu, že k největšímu poškození lidského zdraví a ŽP může dojít při nakládání
s nebezpečnými odpady, je nutné, aby byly dodržovány podmínky stanovené právními předpisy.
Sběr odpadu je souhrnné označení pro shromažďování odpadu k dalšímu nakládání s ním.
Odděleným (separovaným) sběrem odpadu se rozumí oddělené shromažďování a přeprava jednotlivých druhů odpadů, jednotlivých složek nebo látkových surovin odpadu s cílem jejich využití nebo zneškodnění.
14
Třídění odpadů je chápáno jako rozdělování odpadů podle druhů a kategorií 3. Při třídění
odpadů je nutné respektovat třídící hlediska, například jaký druh odpadu a pro jaký účel
využití se odpad třídí. Optimální způsob využití odpadu znamená třídění odpadu ještě před tím, než je odpad odložen do sběrných nádob, tedy u původce. Takto lze získat velmi čisté druhotné suroviny, které lze lépe následně využít ve zpracovatelském průmyslu, například ve sklárnách, papírnách, hutích nebo kompostárnách.
Doprava odpadů znamená úmyslný pohyb dopravních prostředků s odpadem nebo činnost dopravních zařízení. Přeprava odpadů je přemísťování odpadu jako výsledek dopravy.
Využitím odpadů se označuje proces, ve kterém dochází k jejich zhodnocení. Způsoby
využití odpadů jsou: -
využití odpadu jako druhotné suroviny (materiálové využití odpadu) – recyklace.
Recyklace se v praxi týká především kovových odpadů, papíru, plastů, pryže a pryžového odpadu, skla, textilií a stavebního odpadu.
-
kompostování – tj. zneškodňování odpadů biologickým procesem, ale také využívání
-
zdroj energie – využitelnost odpadu jako zdroje energie je závislá na několika
kompostovatelných odpadů pro výrobu kompostu.
technických, ale i ekonomických faktorech, z nichž mezi nejdůležitější patří obsah spalitelného podílu, obsah vody a výhřevnost odpadu.
Zneškodňováním odpadů se rozumí nakládání s odpadem za účelem zamezení nebo snížení
jeho škodlivého vlivu na ŽP. Provádí se použitím těchto metod: -
fyzikální a chemické metody – tyto metody se využívají ke snížení obsahu škodlivin
-
biologické metody – toto zneškodňování využívá biologické procesy ke snížení
-
nebo míry nebezpečných vlastností odpadů
koncentrace škodlivin v odpadu, nebo míry jeho nebezpečných vlastností na hodnoty umožňující jeho další využití. Jsou to zejména mikrobiologické metody
spalování – odpady lze zneškodňovat spalováním jen v zařízeních k tomu určených a
která splňují požadavky stanovené zvláštními předpisy, tj. ve spalovnách odpadů, cementárnách a v omezených případech i v kotelnách.
3
Seznam druhů a kategorií odpadů je obsažen v Katalogu odpadů.
15
Skládkování odpadů představuje jejich trvalé ukládání na skládku, při němž poškozování ŽP
nebo ohrožení zdraví lidí nepřesáhne míru stanovenou právními normami. Ukládání odpadů
na skládky musí být zabezpečeno podle druhů a kategorií tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek, nebo k narušení stability skládky 4.
Ke snazší orientaci v oblasti OH je nutné seznámení se s některými základními pojmy a ustanoveními, které jsou obsaženy v příloze č. 1.
1.4 Pozice odpadového hospodářství v národním hospodářství Národní hospodářství je chápáno jako jeden ze subsystémů, který definujeme na systému
společnost. Má pro fungování společnosti rozhodující význam, neboť má rozhodující význam
pro uspokojování materiálních potřeb a vytváření materiálních podmínek pro uspokojování nemateriálních potřeb. Národní hospodářství je vytvářeno složitou soustavou prvků a vazeb
mezi nimi, rozhodující význam má spotřebitel a producent5. Národní hospodářství je nehomogenní celek. Každá jeho část má určitá specifika, proto se dále člení dle různých kritérií. Nejznámější je zřejmě rozlišování primárního (těžba surovin, zemědělství, rybolov a
další), sekundárního (průmysl), terciálního (služby), kvartárního (služby nemateriálního
charakteru) a v poslední době navíc kvintárního sektoru (věda, výzkum, umění a další)6. Za
další důležitá kritéria je považováno kritérium financování a kritérium vlastnictví 7.
Podle kritéria financování se rozlišuje sektor ziskový a sektor neziskový. Zatímco v ziskovém
sektoru je rozhodující princip maximalizace zisku, neziskový sektor tento princip nemá a musí hledat jiné motivy pro ekonomickou činnost, což je velmi nesnadné, neboť jiná kritéria
vyjadřujeme velmi obtížně. Neziskový sektor není schopen samofinancování, ale vyžaduje
pomoc z vnějšího prostředí, nejčastěji ze strany veřejné správy formou dotací či příspěvků.
OH spadá podle kritéria financování provozu a rozvoje do veřejného neziskového sektoru, a to jak z veřejných financí, tak i z finančních prostředků od konkrétních fyzických a právnických osob.
KRENÍKOVÁ, V. Odpadové hospodářství, s. 28-37. STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi, s. 4. 6 STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi, s. 5. 7 STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi, s. 6. 4 5
16
Kritérium vlastnictví od sebe odděluje sektor soukromý a sektor veřejný. Dle tohoto kritéria je podstatné, kdo poskytuje služby či vyrábí statky. Proti jednotlivcům, kteří sledují především
vlastní prospěch a jejich práva na vlastnictví výrobních faktorů i zisku jsou jasně definovaná a nezpochybnitelná, stojí společnost a veřejný zájem. Lidé za účelem uspokojování spole-
čenských potřeb vytváří veřejnoprávní korporace a instituce, z nichž nejvýznamnější tvoří
systém veřejné správy. Většinu oblastí společenského zájmu zaštiťuje stát či samosprávné celky. Hovoří se tedy o sektoru státním a municipálním, které administrativně zastřešují a
pomocí legislativy koordinují hospodářství státu či příslušného regionu. Podle typu vlastnictví spadá OH do sektoru soukromého i municipálního, klíčovou úlohu zde mají obce, jejich organizační složky nebo jimi vlastněné firmy, zúčastněny jsou dále soukromé podniky, jejichž
činností je především svoz, přeprava odpadů a manipulace s nimi, předběžná a konečná úprava odpadu na druhotnou surovinu, zpracování a zneškodňování odpadů8.
Existence veřejného sektoru je dána existencí společenských potřeb, které jsou uspokojovány prostřednictvím veřejné správy, a veřejných a smíšených statků, jejichž charakter se vylučuje
se soukromou formou vlastnictví. Klíčové je financování z veřejných financí, rozhoduje se v něm veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole9. Veřejný sektor je složitým systémem zahrnujícím mnoho nesourodých oblastí lidského života, proto se dělí podle různých kritérií: -
-
-
-
-
kritérium charakteru statků – soukromé, smíšené, veřejné,
kritérium finančních toků – k institucím nebo k obyvatelstvu,
kritérium zakladatele – obec, kraj, subjekt státní správy, ze zákona,
kritérium funkcí – ekonomická, sociální, politická, etická,
kritérium potřeb10 (členění potřeb dle toho kritéria je znázorněno ve schématu č. 3).
REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika veřejného sektoru, s. 16. STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi, s. 7. 10 REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru, s. 18. 8 9
17
Schéma č. 3: Globální struktura potřeb a jejich uspořádání POTŘEBY
VÝROBNÍ
FINÁLNÍ SPOLEČENSKÉ
- potřeba organizovaného uspořádání společnosti
INDIVIDUÁLNÍ - potřeba výživy
- potřeba ochrany osoby a jejího majetku
- potřeba odívání
- potřeba ochrany území
- potřeba ochrany zdraví
- potřeba zajištění spravedlnosti
- potřeba bydlení
- potřeba dopravy
- potřeba vzdělání
- potřeba informací, poznání, spojů - potřeba společenských zážitků
Pramen: REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru, s. 18. Upraveno.
Kromě znázorněného členění se veřejný sektor také dělí do následujících šesti bloků11: -
-
-
odvětví společenských potřeb (veřejná správa, armáda, policie, justice),
odvětví rozvoje člověka (školství, kultura, zdravotnictví, sociální služby),
odvětví poznání a informací (věda a výzkum, informace, masmédia),
-
odvětví technické infrastruktury (doprava, vodní hospodářství, energetika, odpadové
-
odvětví privátních statků podporovaných z veřejných rozpočtů (bydlení, zemědělství,
-
odvětví existenční jistoty (zaměstnanost, sociální zabezpečení, životní prostředí).
hospodářství, spoje),
lesnictví, rybolov),
OH představuje součást technické infrastruktury12, jejíž odvětví se dále kategorizují dle
různých hledisek. Podle technického hlediska je OH oborem, který je spolu s oborem veřejné zeleně zařazen do ekologických služeb13. Kromě veřejného sektoru se na činnostech v OH
podílí značnou měrou i ziskový sektor. V ČR vznikly firmy zabývající se činnostmi v OH, ať
se jedná o sběr, likvidaci (recyklaci), výkup nebo přepravu odpadů, výrobu a prodej vozidel REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru, s. 19. Infrastrukturou se rozumí soubor podmínek zabezpečujících fungování ekonomiky jako celku. 13 HLAVÁČ, J., REKTOŘÍK, J., SKŘÍDLOVSKÁ, E. Ekonomika a řízení technické infrastruktury, s. 10. 11
12
18
pro svoz odpadu či nádob pro umístění odpadů nebo provádění rekultivací. OH spadá do oblasti společenského zájmu, protože společnost usiluje o opětovné využití či zneškodňování
odpadů vzhledem k ochraně životního prostředí. Tržní mechanismus by patrně nezajistil
zejména nakládání s komunálním odpadem v požadované míře a za společensky akceptovatelné ceny. Proto zde vstupuje veřejná správa, která tvoří prostředníka mezi
domácnostmi, podniky a firmami nakládajícími s odpady. V OH působí také nestátní neziskové organizace.
Z hlediska globálního členění potřeb souvisí OH s více druhy potřeb. Dotýká se individuální
potřeby ochrany zdraví, nepřímo potřeb výživy a odívání a společenské potřeby organizovaného uspořádání společnosti. K nakládání s odpady se také váže potřeba dopravy a
potřeba informovanosti a spojů. Služby, které poskytuje OH nemusí být prostředkem spotřeby všech za všech okolností, jejich kvantita je dělitelná mezi spotřebitele, jejich kvalita je však nedělitelná. Vyloučení ze spotřeby se dá uskutečnit, společensky toto vyloučení není žádoucí.
1.5 Shrnutí Odpadové hospodářství je chápáno jako činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na
nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrolu
těchto činností. Moderní odpadové hospodářství bezprostředně souvisí s ochranou životního prostředí, proto základní filosofie nakládání s odpady spočívá v odpovědnosti vůči zatěžování a
poškozování
životního
prostředí.
Nakládání
s odpady
zahrnuje
jejich
shromažďování, třídění, dopravu a přepravu, skladování, využití a zneškodňování.
úpravu,
Obor odpadové hospodářství jako uspokojování potřeb sběru a likvidace odpadů s cílem
kultivace životního prostředí se řadí do jednoho z bloků veřejného sektoru, tj. do bloku
technické infrastruktury, jejíž odvětví se dále člení dle různých hledisek. Podle technického
kritéria spadá obor odpadové hospodářství do ekologických služeb. Kromě veřejného sektoru se na činnostech v odpadovém hospodářství podílí značnou měrou i ziskový sektor.
V odpadovém hospodářství hrají klíčovou roli obce, jejich organizační složky nebo jimi
vlastněné firmy, zúčastněny jsou dále soukromé podniky, jejichž činností je především svoz,
přeprava odpadů a manipulace s nimi, předběžná a konečná úprava odpadu na druhotnou surovinu, zpracování a zneškodňování odpadů.
19
2 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 2.1 Význam životního prostředí Pojem životní prostředí je definován jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence
organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje, jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, půda, organismy, ekosystémy a energie14. V současné době patří mezi cíle hledání a vytváření podmínek pro tzv. trvale udržitelný rozvoj.
Základní přístupy k omezování zatížení ŽP prošly v posledních desetiletích rychlým vývojem.
Zatímco v 50. a 60. letech 20. století převažovala představa, že škodliviny stačí dostatečně naředit, 70. léta přinesla boom čistících technologií. Tyto investice jsou však zpravidla investičně a provozně nákladné a také dopad na ŽP není zcela bezproblémový. V 80. letech
vzrostl zájem o problém omezenosti zdrojů a tato dekáda se stala obdobím rozvoje recyklace
a strategie opakovaného používání. Recyklační technologie snižují výsledné množství odpadu a spotřebu surovin, jejich možnosti uplatnění jsou však omezeny požadavky na kvalitu produktů a jejich často vysokou investiční náročností.
V posledních letech se ještě více zvyšuje zájem veřejnosti o ŽP. Produkce odpadů patří mezi
vážné problémy dalekosáhlého dopadu, neboť například při spalování odpadů se do atmosféry
uvolňují plyny, které přímo nebo prostřednictvím látek, které vznikají při jejich chemické
reakci, zesilují tzv. skleníkový efekt. Zesilování skleníkového efektu může ve svých
důsledcích vést k tzv. globálnímu oteplování, ke změně atmosférických srážek, oblačnosti, k horkým vlnám, obdobím sucha apod.15 Začala se proto hledat nová řešení, která by pomohla
vznik odpadů minimalizovat a maximalizovala jejich využití. Mnoho států dnes například úspěšně plní strategii tzv. nulového odpadu.
2.2 Vliv odpadů na životní prostředí Nebezpečí odpadů pro ŽP spočívá zejména v jejich kvantitě, toxicitě a radioaktivitě. Se vzrůstající spotřebou ve společnosti vzniká stále větší množství odpadů, a to jak komunálních, tak i toxických a radioaktivních. Chemické látky s různým stupněm nebezpečnosti vznikají 14 15
§ 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů. WITTLENGEROVÁ, Z., JONÁŠ, F. Ochrana životního prostředí, s. 8.
20
jako vedlejší doprovodné a nevyužitelné produkty mnoha průmyslových výrob. I přes řadu
opatření jsou vypouštěny do ovzduší, vod nebo ukládány na odkaliště a skládky. Mnohé z nich ztrácejí toxicitu velmi pomalu nebo ji neztrácejí vůbec16.
Znečištění ŽP odpady všeho druhu zahrnuje široký okruh nežádoucích změn fyzikálních, chemických, biochemických, mikrobiálních nebo biologických vlastností vzduchu, půdy a
vody. Dále mohou ovlivnit životní podmínky, kulturní hodnoty nebo znehodnotit přírodní zdroje. Znečišťující látky jsou prezentovány plyny, minerálními rozpuštěnými nebo nerozpuštěnými látkami, organickými sloučeninami a organickými látkami, které vyrábíme, používáme a vyhazujeme.
Schéma č. 4: Působení odpadů na životní prostředí vzduch
odpady
půda
rostliny
povrchové, podzemní a pitné vody
člověk
zvířata
Pramen: autor
Odpady se podle vlivu na ŽP člení na: -
-
-
odpady neškodné,
odpady toxické, škodlivé a nebezpečné,
odpady vyžadující zvláštní péči
- závadné z mnoha příčin, -
-
-
závadné z jedné příčiny,
jedovaté,
neškodné.
Z pohledu celkové strategie boje proti znečištění ŽP se odpady dělí na rozložitelné a nerozložitelné. Nerozložitelné odpady reprezentují například umělé hmoty, jedy, fenolické
látky s dlouhými řetězci a sloučeniny těžkých kovů, které se v přírodě nerozkládají vůbec
nebo velmi pomalu. Jedná se o látky, pro které se zatím nevytvořily přirozené rozkladní
procesy schopné konkurovat rychlostem, kterými je člověk včleňuje do ekosystémů. Nerozložitelné odpady se nejen hromadí, ale dochází postupně k jejich biologickému 16
WITTLENGEROVÁ, Z., JONÁŠ, F. Ochrana životního prostředí, s. 13.
21
zesilování tím, jak se pohybují v biogeochemických cyklech a potravních řetězcích. Často se slučují s jinými látkami a vytvářejí sekundární toxické látky. Proti takovému znečištění se lze
zásadně bránit pouze tím, že se odstraňují ze ŽP nebo se do něho nesmí vůbec vnášet. Jejich odstranění ze ŽP cestou jejich degradace je prakticky vyloučeno nebo velmi omezeno.
Biologicky rozložitelné odpady jsou látky podléhající přirozenému rozkladu, který je
doprovázen uvolňováním živin a degradací na oxid uhličitý a vodu. Příkladem jsou odpadní látky z domácností, vznikající při přípravě pokrmů, a produkty vlastního metabolismu
člověka a zvířat. Tyto látky se mohou rychle rozložit přirozenou nebo upravenou cestou v k tomu vybraných zařízeních (čistírnách), které zvyšují velkou schopnost přírody rozkládat látky a vracet je zpět do koloběhů, tj. do biogeochemických cyklů. U rozložitelných odpadních látek nastávají problémy, když jejich vstup do prostředí převyšuje schopnost jejich neškodného rozkladu nebo jejich rozptýlení 17.
Znečištění rozložitelnými látkami je na rozdíl od znečištění nerozložitelnými látkami
technicky řešitelné, a to zavedením technologických postupů kopírujících přírodu. Současné
problémy s tekutými odpady v komunální sféře vyplývají především z toho, že města rostla rychleji, než se stačily budovat odpovídající čistírny odpadních vod.
2.3 Environmentální politika České republiky Ochrana ŽP hraje celosvětově stále větší roli. V Evropě v posledních letech náklady na ochranu ŽP každým rokem stále vzrůstají. V současnosti začíná v Evropě a posléze i v tuzemských podnicích nacházet stále větší uplatnění jasně definovaná politika ŽP, v rámci
které jsou zaváděna systémová a preventivní opatření ochrany ŽP. Tzv. environmentální
politika se v ČR vytváří na nejvyšší, státní úrovni a používá různé nástroje. V zájmu větší
efektivnosti veřejné správy jsou jednotlivé kompetence rozděleny mezi více institucí na různých správních úrovních. Orgány státní správy i příslušné zákony týkající se ŽP začaly vznikat po roce 1989, zásadním krokem se stalo přijetí zákona č. 17/1992 Sb., o životním
prostředí v roce 1992. Současným významným krokem v oblasti koordinace environmentální
politiky ČR v oblasti OH je ustavení Rady pro odpadové hospodářství. Její první zasedání se uskutečnilo dne 16. března 2005 na MŽP.
17
WITTLENGEROVÁ, Z., JONÁŠ, F. Ochrana životního prostředí, s. 70.
22
2.4 Environmentální politika Evropské unie Členské země EU každý rok vyprodukují přibližně dva miliony tun odpadu. Jelikož evropský model nesmí být založen na vyčerpání přírodních zdrojů a na poškozování ŽP, EU
vybudovala environmnetální politiku, jejíž cíle jsou zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu ŽP, chránit lidské zdraví a využívat přírodní zdroje šetrně a racionálně. Tato politika je založena
na zásadě předběžné opatrnosti a zásadách, podle kterých by měla být přijímána preventivní opatření, škody na ŽP by měly být přednostně řešeny u zdroje a znečišťovatel by měl platit.
Iniciování a další rozvoj práva v rámci EU, stejně jako implementace a vynucování dodržování evropského environmentálního práva v členských státech, patří mezi hlavní úkoly
Evropské komise. Podle článku 211 Smlouvy o založení Evropských společenství Evropská komise zabezpečuje provádění Smlouvy, jakož i aktů vydaných orgány EU na jejím základě.
Základním kamenem environmentální politiky EU je Šestý ekologický akční program s názvem „Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba“. Tento akční program platí
pro období od roku 2001 do roku 2010 a mezi jeho priority patří: -
-
-
-
boj se změnami klimatu a globálním oteplováním,
ochrana přírodního prostředí, volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin,
řešení ekologických a zdravotních otázek,
ochrana přírodních zdrojů a nakládání s odpady.
Jednou z cílových oblastí, která je regulována s cílem uplatnit zásady prevence vzniku
odpadů, jejich využití a bezpečného odstranění, jsou odpadní elektrická a elektronická
zařízení. Výsledkem environmentální politiky EU jsou směrnice 2002/95/ES a 2002/96/ES, které mají za cíl, aby demontáž a recyklace elektronického zařízení byly co nejšetrnější k ŽP.
2.5 Integrovaný registr znečišťování Integrovaný registr znečišťování (dále jen registr) je novým nástrojem ke sledování znečištění
ŽP. Jeho zřizovatelem a správcem je MŽP, provozuje ho Česká informační agentura životního prostředí. Potřeba založení českého registru vznikla vstupem ČR do EU a je spojena 23
s implementací směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezení znečišťování18, která představuje zlom v přístupu k ochraně ŽP. Jejím cílem je dosáhnout vysoké úrovně ochrany
ŽP jako celku, tj. neposuzovat odděleně dopad činnosti na jednotlivé složky ŽP, ale vycházet ze široké škály možných vlivů činnosti na kvalitu ŽP a lidské zdraví. Registry znečišťování se vytváří, protože státy potřebují relevantní data o znečištění ŽP k formulaci environmentálních
politik. Registry přináší také prospěch veřejnosti, která získává jinak obtížně dostupné údaje. Veřejná kontrola působí na odpovědnější ekologické chování podniků.
Data z registru slouží pro ohlašování do Evropského registru emisí znečišťujících látek19, který byl založen v roce 2000 rozhodnutím Evropské komise 2000/479/ES, navazujícím na článek 15 směrnice 96/61/ES, který požaduje, aby členské státy registrovaly, evidovaly a předávaly údaje o hlavních základních emisích a odpovědných zdrojích Evropské komisi. Evropský registr je přístupný na internetové adrese www.eper.cec.eu.int od 23. února 2003.
V současnosti pokrývá registr informace o emisích a přenosech 72 znečišťujících látek. V roce 2007 se počet látek změní ze 72 na 93 a současný evropský registr nahradí Evropský
registr úniků a přenosů znečišťujících látek. Za nedostatek lze považovat skutečnost, že tato databáze neobsahuje údaje o škodlivých látkách, které vstupují do výroby.
K integrovanému registru znečišťování se v ČR vztahují tyto právní předpisy: -
zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, o
integrovaném registru znečišťování - definuje základní pojmy, vymezuje ohlašovací
povinnosti a ukládá vést evidenci údajů, nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti. Od 1. ledna 2003 vznikla pro provozovatele povinnost ve stanovených lhůtách získat tzv. integrované povolení pro provoz zařízení. Nejvyšší možné úrovně
ochrany ŽP jako celku lze dosáhnout tehdy, budou-li postupy příslušných orgánů pro udělování povolení a jimi stanovené podmínky pro udělení integrovaného povolení -
-
-
18 19
plně koordinovány.
nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování,
nařízení vlády č. 304/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 368/2003 Sb.,
vyhláška č. 572/2004 Sb.
Z anglického originálu „Integrated Pollution Prevention and Control“, zkratka IPPC. Z anglického orginálu „European Pollutant Emission Register“, zkratka EPER.
24
Zákonem č. 76/2002 Sb. jsou rovněž nastolena nová pravidla pro povolování výrobních činností velkých průmyslových a zemědělských provozů a vymezení požadavků na úroveň provozovaných zařízení. K průmyslovým činnostem, na které se zákon vztahuje, patří energetický průmysl, výroba a zpracování kovů, průmysl zpracování nerostů, chemický průmysl, odpadové hospodářství a některé další provozy a vybrané zemědělské aktivity 20.
Termín pro podání ohlášení do registru je do 15. února za předchozí rok. Údaje jsou zveřejňovány od 30. září na internetu21. Za chybné údaje či neposkytnutí informací hrozí
podnikům pokuta od ČIŽP do výše půl milionu korun. Hlášení podává uživatel registrované
látky, parametr pro vznik ohlašovací povinnosti stanoví nařízení vlády č. 368/2003, a to
ohlašovací práh pro emise do ovzduší, vody, půdy a ohlašovací práh pro látky obsažené v odpadech a odpadních vodách22.
2.6 Systém environmentálního managementu Zavedení systému environmentálního managementu (dále jen EMS) je preventivním
nástrojem, který organizaci umožňuje organizovat s vlastní zodpovědností ochranu ŽP. EMS znamená systematický přístup k ochraně ŽP ve všech aspektech podnikání, ochrana ŽP musí
být proto implementována do celého systému managementu, musí být začleněna do podnikatelských strategií a musí se stát součástí manažerských úkolů a rozhodovacích problémů v rovině taktické i operativní. Rozhodne-li se podnik pro zavedení EMS, nabízí se
mu dvě základní možnosti, a to zavedení EMS dle norem řady ISO 14000, nebo zavedení EMS dle systému EMAS II (EMAS23 před rokem 2001).
Normy řady ISO 14000 představují celosvětově transparentní normativní dokumenty, které vydává organizace ISO se sídlem v Ženevě. Zástupcem pro ČR se stal Český normalizační
institut. Význam norem v oblasti EMS dokumentuje fakt, že ve světě bylo certifikováno více než sedmdesát tisíc organizací, v ČR více než tisíc organizací. Organizace při zavádění EMS
využívají zkušenosti z implementace systému managementu jakosti dle normy ISO 9001.
Norma ČSN EN ISO 14001:1996 Systémy environmentálního managementu“ je směrodatná IRZ [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupné na WWW:
. První ohlášení do registru bylo stanoveno na 15. února 2005. 22 Integrovaný registr znečišťování [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 23 EMAS - Eco-Management and Audit Scheme. 20
21
25
pro certifikaci a zavedení EMS, v roce 2005 byla revidována na normu ČSN EN ISO
14001:2004. Cílem novelizace bylo docílit kompatibilitu s normou ISO 9001:2000 a usnadnit tím užívání integrovaného managementu. Revidovaná norma zahrnuje zkušenosti získané při zavádění a užívání EMS, srozumitelněji formuluje požadavky, zřetelněji vyjadřuje ekonomické, ekologické a sociální ohledy.
Druhý způsob uplatňování EMS je dle nařízení EP a Rady č. 1836/1993 o dobrovolné účasti
organizací v systému řízení podniku a auditu z hlediska ochrany ŽP, známé pod zkratkou EMAS. Systém, uplatňovaný pouze v rámci EU, vstoupil v platnost v dubnu 1995 a v roce
2001 byla provedena revize nařízením č. 761/2001, označovaným EMAS II. Zatímco původní nařízení se zaměřovalo na průmyslové podniky, EMAS II je pro všechny typy organizací.
2.7 Shrnutí Ke znehodnocení životního prostředí dochází téměř při každé lidské činnosti. Produkce a nakládání s odpady patří mezi závažné problémy, které značně ovlivňují kvalitu životního
prostředí, neboť znečištění životního prostředí odpady zahrnuje široký okruh nežádoucích změn vlastností vzduchu, půdy, vody a životních podmínek lidí a zvířat. Vzhledem k tomu, že
zde dochází ke konfliktu zájmů jednotlivců a společnosti, musí být péče o životní prostředí koordinována politicky, a to prostřednictvím tzv. environmentální politiky ČR, navazující na environmentální politiku EU.
Ke splnění závazků souvisejících se vstupem ČR do EU bylo nutné doplnit legislativu o nové právní nástroje, mezi něž patří integrovaný registr znečišťování, založený jako veřejně
přístupný informační systém MŽP, dle zákona č. 76/2002 Sb. Účelem integrovaného přístupu k omezování znečištění je zabránit emisím do ovzduší, vody a půdy i se zřetelem na nakládání
s odpady všude tam, kde je to možné. Tam, kde to možné není, minimalizovat odpady tak, aby bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
V rámci vzájemné integrace ekonomických a ekologických aspektů hospodářské aktivity a
rozvoje vznikají nové způsoby řízení, které kladou důraz na obě stránky hospodářské činnosti. V ČR jsou v široké míře využívány systémy environmentálního managementu budované
podle normy ISO 14001 nebo podle nařízení EMAS II. Hlavním důvodem implementace systémů environmentálního managementu je zájem o ochranu životního prostředí. 26
3 LEGISLATIVNÍ RÁMEC 3.1 Legislativa odpadového hospodářství ČR před vstupem do EU Nejstarší právní úprava OH pochází z roku 1863 z Velké Británie, kde byl přijat zákon řešící
problémy odpadů z průmyslové činnosti. Většina moderních základních právních norem upravujících nakládání s odpady však pochází ze 70. let minulého století – republika Německo, Dánsko, Francie, Nizozemí, Švýcarsko, EU a také OECD.
Spolková
V roce 1989 bylo v ČR zákonem stanoveno, že ústředním orgánem státní správy pro odpadové hospodářství se od 1. ledna 1990 stalo Ministerstvo životního prostředí (dále jen
MŽP). MŽP k zabezpečení a kontrolní činnosti vlády koordinuje ve věcech ŽP postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy v ČR.
Během let 1991 a 1992 byl v ČR vypracován a přijat celý soubor právních předpisů v oblasti OH. Tyto právní normy byly směřovány k ochraně ŽP. Měly v prvé řadě omezit negativní vliv produkovaných odpadů na dalším poškozování ŽP. První zákon o odpadech č. 238/1991 Sb. se vyznačoval ochranářským charakterem, měl však mnohé nedostatky. Postupně byly vydány další právní normy, byly upravovány, doplňovány a novelizovány.
Z přijetí ČR do OECD a přípravy na vstup do EU vyvstala nutnost provést změny, které by
respektovaly požadavky ochrany ŽP, požadavky rozvinutého tržního prostředí a nutnost postupné harmonizace s předpisy OECD a EU. V důsledku toho byl vydán zákon o odpadech č. 125/1997 Sb. Aby legislativa OH odpovídala skutečným potřebám praxe, byla definitivně novelizována zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, který již byl také několikrát novelizován.
3.2 Harmonizace české právní úpravy odpadového hospodářství V souvislosti se vstupem ČR do EU bylo nutné implementovat řadu evropských právních předpisů do české legislativy, aby byla česká právní úprava OH slučitelná s požadavky EU. Implementovány byly zejména tyto právní předpisy: -
-
-
směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech,
směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečném odpadu,
nařízení Rady EHS 259/93 o kontrole a řízení pohybu zásilek odpadu, 27
-
-
směrnice Rady 75/439/EHS o nakládání s odpadními oleji,
směrnice Rady 96/59/ES o odstraňování PCB a PCT,
-
směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí, zejména půdy, při použití
-
směrnice Rady 91/157/EHS o bateriích a akumulátorech obsahujících určité
-
směrnice EP24 a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech,
-
čistírenských kalů v zemědělství,
nebezpečné látky a navazující směrnice,
směrnice Rady 99/31/ES o skládkách odpadu.
ČR při předvstupních negociacích vyjednala tři přechodná období, a to pro směrnici 94/62/ES
o obalech a obalových odpadech pro dosažení míry recyklace obalů z plastů a znovuvyužití
všech druhů obalů do 31. prosince 2005, pro směrnici 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod pro zajištění odpovídajícího sběru odpadních vod a jejich čištění v obcích nad
2000 ekvivalentních obyvatel do 31. prosince 2010, a pro směrnici 2001/80/ES o omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení do 31. prosince 2007 pro plnění limitů pro oxid siřičitý pro dva podniky – teplárnu Přerov a Novou huť, a.s. Dodatečně
si ČR vyjednala přechodné období pro implementaci vybraných článků směrnice 2002/96/ES o odpadu z elektrických a elektronických zařízení do 31. prosince 2008.
Odpadové hospodářství ČR je právně upraveno především těmito předpisy: -
zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, jak vyplývá ze změn provedených zákonem
č. 477/2001 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 275/2002 Sb., zákonem
č. 320/2002 Sb., zákonem č. 167/2004 Sb., zákonem č. 188/2004 Sb., zákonem
č. 317/2004 Sb., zákonem č. 7/2005 Sb. a zákonem č. 106/2005. Zákon poskytuje
základní obecnou úpravu odpadového hospodářství, avšak některé druhy odpadů, zejména kapalné a plynné, podléhají zvláštním právním předpisům, které mají přednost před obecnou úpravou v zákonu o odpadech.
-
nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR,
-
zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, v platném znění, který
představující základní programový dokument odpadového hospodářství ČR,
komplexně řeší problematiku obalů a odpadu z obalů. Vztah mezi zákonem o odpadech a zákonem o obalech je založen na principu subsidiarity 25.
24
EP – Evropský Parlament.
28
K základní legislativě dále řadíme nařízení vlády, prováděcí předpisy (vyhlášky) a odvětvově technické normy. Z vyhlášek je nutné zmínit vyhlášku MŽP č. 380/2001 Sb., kterou se stanoví
Katalog odpadů, představující seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro
účely dovozu, vývozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů. Se vstupem ČR do EU souvisí také nutnost implementovat do právního řádu ČR řadu právních předpisů EU. Platné předpisy EU pro oblast OH a vybrané české vyhlášky a odvětvově technické normy jsou uvedeny v příloze č. 3.
3.3 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech Zákon o odpadech je základním právním předpisem, jehož cílem je úprava problematiky
předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi při dodržování ochrany ŽP, ochrany zdraví
člověka a trvale udržitelného rozvoje. Stanoví pravidla pro předcházení vzniku odpadů a
pravidla pro nakládání s již vyprodukovanými odpady, obsahuje práva a povinnosti osob v OH a působnost orgánů veřejné správy. Vzhledem k cíli právní úpravy OH a povaze činností, které reguluje, je logické, že zákon ukládá osobám především povinnosti, stanovuje
omezení a zákazy. Okruh subjektů, který je zákonem dotčen, zahrnuje producenty odpadů (právnické osoby, fyzické osoby podnikající i nepodnikající, obce), další osoby nakládající s odpady (provozovatelé skládek, spaloven, přepraven) a orgány veřejné správy.
Zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002 a ve srovnání s dříve platným zákonem zavedl do
právního řádu ČR množství nových povinností, především v důsledku harmonizace s právem EU. Novely zákona, kterými se zákon o odpadech změnil, obsahují změny
a potřeby
novelizace v důsledku legislativních požadavků EU. Novela zákona o odpadech č. 188/2004 Sb. se zaměřuje na vozidla s ukončenou životností. Novela zákona č. 7/2005 Sb. nově
rozlišuje nakládání s „novým“ elektroodpadem26 a „starým“ (historickým) elektroodpadem
z hlediska financování jeho sběru, zpracování, využití a ekologického odstranění. 3.3.1 Vozidla s ukončenou životností
Směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností byla přijata 18. září 2000,
podnětem k jejímu vzniku byla situace na automobilovém trhu. Směrnice se odvolává na 25 26
Pokud zákon o obalech nestanoví jinak, platí pro nakládání s obalovým odpadem zákon o odpadech. Jako „nový“ elektroodpad je označováno zařízení uvedené na trh po 13. srpnu 2005.
29
hierarchii nakládání s odpady (princip priorit zahrnující prevenci, materiálové a energetické
zhodnocení a konečné zneškodnění), na princip znečišťovatel platí a princip odpovědnosti výrobce s konkretizací na autovraky. Do národních legislativ členských zemí musí být zapracována do osmnácti měsíců po vstupu v platnost. Směrnice byla v ČR imlementována nejen do novely zákona o odpadech č. 188/2004 Sb., ale také do navazující novely vyhlášky
MŽP č. 383/2001 Sb. Směrnice požaduje, aby výrobci vozidel a producenti kontrolovali a
omezovali používání nebezpečných látek ve vozidlech a aby výrobci návrhem konstrukce usnadňovali demontáž a tím možnost recyklace materiálů a používali při výrobě nových vozidel recyklované materiály a podporovali tak trh s druhotnými surovinami. Dále vyžaduje
záruku, že autovraky budou demontovány, a zavedení systému sběru vybraných autovraků a jejich součástí s přiměřenou hustotou sběrných míst27. S vybranými autovraky a jejich součástmi se má nakládat tak, aby bylo dosaženo cílů, které jsou uvedeny v tabulce č. 1. Tabulka č. 1: Cíle pro oblast nakládání s vybranými autovraky Vybraná vozidla
Opětovné po-
Termín
Vyrobená po 1. 1. 1980
Od 1. 1. 2006
Všechna vybraná vozidla
Od 1. 1. 2015
Vyrobená před 1. 1. 1980
užití a využití
28
85 %
Od 1. 1. 2006
75 %
95 %
Opětovné použití a
materiálové využití 80 %
70 %
85 %
Pramen: MŽP [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: .
Činnost v jednotlivých místech pro nakládání s autovraky lze zjednodušeně znázornit následujícím schématem:
Schéma č. 5: Nakládání s autovraky
demontážní středisko
odhlášení z
- demontáž náhradních dílů
- hutě
- zajištění recyklace provozních kapalin 29
- spalovny
evidence
drtící linka
využití (odstranění)
sběrná místa
- odstranění nebezpečných odpadů
- zajištění recyklace skla, plastů, pryže a
- kovohutě
- skládky
Netýká se tříkolových vozidel a vozidel zvláštního určení. Údaje v procentech se vztahují k průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok. 29 Provozní kapaliny zahrnují pohonné hmoty, chladící kapaliny, kapaliny do ostřikovačů, olej motorový, převodový, do tlumičů a do okruhu servořízení. 27
28
30
Pramen: autor
zajištění recyklace katalyzátorů
Problematika autovraků se přímo dotýká několika subjektů s výrazně odlišnými zájmy na
jejím řešení. „Životní řetězec“ vozidel tvoří: výrobce a dovozce, státní správa (MŽP, Česká inspekce životního prostředí, kraj, obec), vlastníci vozidel, provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků, a zpracovatelé materiálů vytěžených z autovraků.
Novela upravuje povinnost odpovědné státní správy za nakládání s autovrakem, určuje postup obcí v případě odstraňování opuštěného vozidla, které není umístěno na místo, kde nepoškodí
nebo neohrozí ŽP. Dále jsou stanoveny povinnosti osob oprávněných ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků30. Tyto povinnosti se vztahují pouze na
vybrané autovraky, tj. na kategorie vozidel M1 nebo N131. Akreditovaní dovozci a
individuální dovozci musí zaplatit za dovážená použitá vybraná vozidla poplatek na podporu
sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši pět tisíc korun. Prokáželi akreditovaný dovozce nebo individuální dovozce, že dovážené použité vybrané vozidlo splňuje technické podmínky pro emisní limity ve výfukových plynech, které jsou v souladu s platnými předpisy EU vyžadovány pro výrobu stejné kategorie nového vozidla, je od placení
tohoto poplatku osvobozen. Poplatek se platí na zvláštní účet Státního fondu životního prostředí ČR určený pro nakládání s vybranými autovraky.
Problematika autovraků by měla být komplexně ošetřena právními předpisy, nezbytná je součinnost MŽP s MD a MF. Ve složité situaci jsou obecní úřady, které se musí stále více
vyrovnávat s administrativními a ekonomickými nároky na odstraňování tzv. odložených
autovraků. Zatím také neplatí možnost bezúplatného předání vyřazovaného vozidla provozovatelům zařízení pro sběr a zpracování autovraků. Smluvní částky za převzetí vozidla, vystavení příslušného potvrzení a zajištění předepsaného zpracování autovraku se pohybují od 0 do 2500 korun. Vozidla vyřazují především skupiny obyvatelstva s nízkými příjmy, což
přispívá k využívání nelegálních ekonomicky výhodnějších forem odstraňování 32. V praxi nedošlo v roce 2005 k žádným zásadním změnám, z dat Sdružení pro průmyslovou recyklaci
Automobily s ukončenou životností. MŽP [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 31 Kategorie M1 představuje vozidla, která mají nejvýše osm míst k přepravě osob, kromě místa pro řidiče, nebo víceúčelová vozidla. Kategorie N1 zahrnuje vozidla s nejvyšší přípustnou hmotností do 3500 kilogramů. 32 POLÍVKA, E., VRABEC, J. Autovraky. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 10, s. 8-9. 30
31
autovraků a z počtu vozidel odhlášených z provozu městskými úřady vyplývá, že značná část vozidel s ukončenou životností stále končí svou existenci na tzv. autovrakovištích33.
Z potřeby a nutnosti zajištění, sjednocení a monitorování informačních toků v oblasti
nakládání s autovraky v ČR vyplývá vznik integrovaného informačního systému pro vyřazené
automobily, který nese označení ISVA.CZ. Informační systém je schopen monitorovat tok
informací v oblasti nakládání s vybranými autovraky pro potřeby výrobců automobilů a akreditovaných zástupců a také pro potřeby zpracovatelských zařízení, zařízení ke sběru,
státní správy a samosprávy, obce a občana. Návrh informačního systému vyplývá z toho, že garantem logistiky bude stát a garantem za bezplatný odběr úplných autovraků od 1. 7. 2002 (od 1. 1. 2007 pro všechna vozidla) budou výrobci a akreditovaní zástupci. Do zkušebního provozu byl informační systém uveden na začátku roku 200634. 3.3.2 Elektrozařízení a elektroodpad Dne 27. ledna 2003 EP a Rada EU přijaly dvě směrnice, podle kterých se má řídit v celé EU
od 13. srpna 2005 nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. Jsou to směrnice
2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních35 a směrnice
2002/95/ES o omezení použití některých nebezpečných látek v elektrickém a elektronickém zařízení. Po směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a směrnici
2000/53/ES o vyřazených vozidlech se jedná o další směrnice v pořadí, které zavádí v oblasti
odpadů povinnou míru odděleného sběru, využití, opětovného použití a recyklace. Vymezení základních pojmů je obsaženo v příloze č. 4.
Cílem směrnice 2002/95/ES je přispět k ochraně lidského zdraví a k environmentálně šetrnému využití a zneškodnění elektroodpadu. Výrobce musí zajistit, aby nová elektrozařízení uváděná na trh po 30. červnu 2006 neobsahovala olovo, rtuť, kadmium,
šestimocný chrom, polybromované bifenyly a polybromované difenylétery. Tyto nebezpečné látky představují riziko pro zdraví a pro ŽP. Při zohlednění technické a ekonomické proveditelnosti je nejúčinnějším způsobem, jak lze zajistit významné snížení rizik pro zdraví a
ŽP spojené s těmito látkami potřebné k dosažení zvolené úrovně ochrany v EU, náhrada těchto nebezpečných látek bezpečnými nebo bezpečnějšími materiály. Omezení používání
SÝKORA, O. Autovraky – rok 2005. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 10, s. 11. HRABINA, D. Informační systém pro autovraky. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 10, s. 10. 35 Elektrická a elektronická zařízení dále v textu „elektrozařízení“, odpadní elektrická a elektronická zařízení dále v textu „elektroodpad“. 33
34
32
těchto látek zvýší možnosti a ekonomickou prospěšnost recyklace odpadních elektrozařízení a sníží negativní zdravotní dopady na pracovníky v recyklačních zařízeních.
Směrnice 2002/96/ES vznikla z důvodu rostoucího množství elektroodopadu vznikajícího v EU, neboť obsah nebezpečných součástí v elektrozařízeních představuje závažný problém
při nakládání s odpady a ani k recyklaci těchto zařízení nedochází v dostatečném rozsahu. Hlavním cílem směrnice je prevence vzniku elektroodpadu, jeho opětovné použití, recyklace a
další formy jeho využívání ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění. Směrnice definuje v příloze IA deset kategorií elektrozařízení spadajících do pole její působnosti.
Převádění odděleně sebraného elektroodpadu a zpětně odebraných elektrozařízení na
využitelné látky a materiály a odstranění reziduí může mít významné negativní environmentální aspekty. Při předúpravě, demontáži a separaci vznikají například nebezpečné
prachové částice, které mohou mít významný dopad na okolní prostředí obecně. Do
environmentálních aspektů můžeme také začlenit využívání přírodních zdrojů a surovin. Proto by se u recyklačních zařízení mělo vyžadovat zavedení EMS, který je prvkem dobrovolným a kompatibilním se systémem řízení jakosti. Pro zařízení usilující o efektivní zpracování elektroodpadu se může tato aktivita stát nutností vzhledem k zákonným a jakostním normám. Obecné cíle směrnice lze shrnout do několika základních bodů: -
vyrábět pouze taková elektrozařízení, která umožní jejich opětovné použití a usnadní
-
minimalizovat používání nebezpečných látek pro výrobu elektrozařízení,
-
-
-
následnou demontáž a recyklaci elektroodpadu,
dosáhnout pro elektroodpad vysoké úrovně odděleného sběru,
stimulovat spotřebitele k bezplatnému vracení a separovanému sběru elektroodpadu,
dodržovat značení materiálů pro jejich možnou identifikaci,
-
využít nejlepších dostupných technik pro zpracování, využití a recyklaci.
-
zavést odpovědnost výrobce za elektroodpad, každý výrobce by měl být odpovědný za
-
stát by měl podporovat takové návrhy a výrobu elektrozařízení, které umožní jejich
Nástroje:
financování nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků,
opětovné použití a usnadní následnou demontáž a recyklaci odpadních elektrozařízení,
33
-
zřídit dostatečný počet sběrných míst k bezplatnému vrácení a separovanému sběru elektroodpadu a zajistit, aby zpracovatelé elektroodpadu splňovali určité minimální normy pro zpracování a recyklaci elektroodpadu36.
Kategorie elektrozařízení v působnosti směrnice (také v příloze č. 7 zákona o odpadech): 1. Velké domácí spotřebiče 2. Malé domácí spotřebiče
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení 4. Spotřebitelská zařízení 5. Osvětlovací zařízení
6. Elektrické a elektronické nástroje (bez velkých stacionárních průmyslových nástrojů) 7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků) 9. Přístroje pro monitorování a kontrolu 10. Výdejní automaty
Jak je patrné z výčtu kategorií, směrnice má velmi široký záběr. Netýká se pouze výrobků
spotřební elektrotechniky, ale veškeré techniky používající ke své činnosti elektrický proud, s výjimkou velkých stacionárních zařízení. Tabulka č. 2 obsahuje nařízené hodnoty využití, opětovného použití a materiálového využití v jednotlivých kategoriích.
Tabulka č. 2: Nařízené hodnoty využití, opětovného použití a recylace 37 Kategorie elektrozařízení
Využití (%)
Opětovné použití a recyklace (%)
Velké domácí spotřebiče
80
Zařízení IT a telekomunikačních zařízení
75
65
Osvětlovací zařízení
70
50
Malé domácí spotřebiče
70
Spotřebitelská zařízení
75
Elektrické a elektronické nástroje
70
Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
70
75
50 65
50
50
BENEŠ, D. Co nařizuje a přináší směrnice 2002/96/ES. Odborný internetový časopis Waste [online]. 2004, č. 11. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 37 Účinnost pro tyto požadavky platí od 1. ledna 2009. 36
34
Lékařské přístroje
Přístroje pro monitorování a kontrolu
Neuvedeno
Neuvedeno
80
75
70
Automaty
50
Pramen: BENEŠ, D. Co nařizuje a přináší směrnice 2002/96/ES. Internetový časopis Waste [online]. 2004, č.11. [cit.2006-01-17].Dostupný na WWW:.
Novela zákona o odpadech, vydaná pod číslem 7/2005 Sb., která se zabývá elektroodpadem, platí od 6. ledna 2005. Základní cíle novely jsou tyto: -
-
-
prevence vzniku elektroodpadu,
minimalizace elektroodpadu jako součásti netříděného komunálního odpadu,
zvýšení opětovného použití, recyklace a ostatních způsobů využití elektroodpadu.
Pro výrobce elektrozařízení platí tyto povinnosti: -
Po 13. srpnu 2005 musí financovat oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a
-
Po 13. srpnu 2005 je povinen před uvedením svého výrobku na trh poskytnout záruku
odstranění elektrozařízení a elektroodpadu své značky uvedených na trh po tomto dni.
prokazující, že nakládání s veškerým elektroodpadem bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná k pokrytí financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo odevzdáno v rámci
systému zpětného odběru. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností v rámci -
-
-
kolektivního systému, záruku neposkytuje.
Odpovědnost za financování nakládání s historickým elektroodpadem je sdílena všemi
stávajícími výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých budou přispívat úměrně všichni výrobci, působící na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů.
Musí poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání
s elektroodpadem a vhodně označovat elektrozařízení, která by mohla skončit v nádobách na odpadky.
Musí jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh po 13. srpnu 2005 svou značkou a navíc značkou uvádějící, že elektrozařízení bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005.
Schéma č. 6: Označení elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu podle § 37k odst. 2 zákona o odpadech.
35
Pramen: Příloha č. 6 k vyhlášce č. 352/2005 Sb.
Povinností distributora, který není zároveň prodejcem, je předávat informace výrobců pro konečného uživatele o způsobu provedení a místech odděleného sběru a uvádět odděleně příspěvek na historické elektrozařízení, pokud jej tak uvedl výrobce. Povinností posledního prodejce, který není zároveň výrobcem, je: -
předávat informace výrobců o zpětném odběru elektrozařízení, o odděleném sběru
-
zajistit spotřebiteli při nákupu elektrozařízení možnost odevzdání použitého
-
uvádět odděleně příspěvek na historické elektrozařízení, pokud jej tak uvedl výrobce.
elektroodpadu, o sběrných místech a možných škodlivých vlivech nebezpečných látek,
elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky výměnou „kus za kus“,
Povinností zpracovatele elektroodpadu je provozovat zařízení ke zpracování elektroodpadu
v souladu s jeho provozním řádem, přednostně odstranit z elektroodpadu všechny stanovené látky a součásti, skladovat a zpracovávat elektroodpad v souladu s technickými požadavky,
zajistit jeho využití, vést evidenci elektroodpadu – o jeho typu, množství, způsobu zpracování, využití a odstranění, zaslat údaje o sběru elektroodpadu obcím s rozšířenou působností.
Provozovatel zařízení pro oddělený sběr, zpracování, využití a odstraňování elektroodpadu je
povinen vést evidenci elektroodpadu – o jeho typu, množství, způsobu zpracování, využití a odstranění, zaslat údaje o sběru elektroodpadu obcím s rozšířenou působností.
Nejdůležitějším krokem v procesu tvorby funkčního systému nakládání s elektroodpadem v ČR byl v roce 2005 zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení38. Jedná se o kvalifikované
posouzení schopnosti výrobců, resp. systémů navrhovaných výrobci, zda je logisticky i finančně zajištěno využití elektroodpadu ze zpětného odběru a odděleného sběru tak, aby bylo
dosaženo do konce roku 2008 stanovené míry využití, opětovného využití elektrozařízení a
materiálového využití elektroodpadu. (Dosažení průměrné roční míry sběru použitých elektrozařízení z domácností min. 4 kg na jednoho obyvatele je stanoveno POH ČR.)
Výrobci mohou svoje povinnosti plnit v rámci individuálního, solidárního nebo kolektivního systému zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektrozařízení. V roce 2005 se
Seznam výrobců elektrozařízení je na internetových stránkách MŽP, systém umožnil elektronické podání návrhu na zápis, slouží také jako zdroj informací o legislativě a metodice v oblasti elektroodpadu. 38
36
v ČR utvářely kolektivní systémy v dříve uvedených deseti kategoriích elektrozařízení, aby
zajistily a financovaly recyklaci nových spotřebičů a spotřebičů, které již domácnosti vlastní.
Od února 2005 vzniklo pět kolektivních systémů, které budou v následujících deseti letech elektroodpad zpracovávat. V ČR se měsíčně prodají elektrospotřebiče za přibližně 3 miliardy
korun. Z až 90 % nahrazují vysloužilá elektrozařízení, která je zapotřebí zlikvidovat. Nejzajímavější jsou první čtyři kategorie, jejichž objem tvoří okolo 90 % veškerého elektroodpadu. Pro každou kategorii byl vybrán jeden kolektivní systém. Největším systémem
je REMA 1000 IK s přibližně 350 členy. Dalšími kolektivními systémy jsou RETELA,
Elektrowin, ASEKOL a Ekolamp, která má exkluzivní postavení v oblasti výbojových světelných zdrojů, tato zařízení jsou natolik specifická, že o kategorii nikdo jiný neuvažuje. Tabulka č.3: Odhad příspěvku na historické elektrozařízení 39 Spotřebič Odhad poplatku v Kč
Spotřebič
Odhad poplatku v Kč
Počítačový monitor
105
Lednice
390
Zahradní sekačka
Pračka
135
Mikrovlnná trouba
Sporák
Televize
162
128
115
Mobilní telefon
27 3
Pramen: REMA 1000 IK [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: <www.remasystem.cz>.
Financování historického elektroodpadu pocházejícího z domácností zajišťuje pro každou skupinu elektrozařízení jeden kolektivní systém, který stanovuje příspěvek na historické elektrozařízení. Financování elektrozařízení pocházejícího z domácností a uvedeného na trh
v ČR po 13. srpnu 2005 – výrobce elektrozařízení je povinen financovat zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení z domácností, které bylo odevzdáno v rámci systému zpětného odběru, jedná-li se o elektrozařízení, jehož je výrobcem.
Financování nakládání s elektroodpadem jiným než elektroodpadem z domácností je stanoveno zákonem o odpadech takto: -
-
39
je-li elektrozařízení uvedeno na trh po 13. srpnu 2005, zajistí financování výrobce,
bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do 13. srpna 2005 a je-li nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování výrobce
Tabulka vychází z údajů ze září 2005, kdy se cena zpracování pohybovala od 8 do 12 Kč za kg elektroodpadu.
37
takového nového výrobku při jejich dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných -
elektrozařízení,
bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do 13. srpna 2005, není však nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování konkrétní uživatelé, kteří nejsou spotřebiteli.
Už sama povinnost zapojit se do kolektivního systému nutí výrobce k zamyšlení, zda není
ekonomičtější řešit tímto způsobem i elektrozařízení uvedená na trh po 13. srpnu 2005 a
případně i elektrozařízení nepocházející z domácností.Výrobci a systémy mají také možnost uzavřít smlouvy s obcemi, které mají vybudované sběrné dvory nebo odpady sbírají pomocí mobilních svozů. Obcím by tato spolupráce přinesla snížení nákladů za odvoz a zpracování
elektroodpadů, které dosud plně hradily. Pro kolektivní systémy by spolupráce zajistila větší množství nashromažďovaných elektrozařízení, neboť občané jsou již zvyklí do sběrných dvorů odpady přinášet.
Právní úprava pro oblast nakládání s použitými elektrozařízeními je úplná od 15. září 2005.
V tento den byla ve Sbírce zákonů vydána a nabyla účinnosti vyhláška MŽP č. 352/2005 Sb.,
o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách
financování nakládání s nimi, jako prováděcí vyhláška k zákonu č. 7/2005 Sb. Ve stejný den
nabyla účinnosti také vyhláška MŽP č. 353/2005 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků. Vyhlášku č. 352/2005 Sb. tvoří 16 paragrafů a 9 příloh, jejím obsahem je definice pojmů, seznam elektrozařízení, náležejících do jednotlivých skupin,
bližší podmínky jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců, definice individuálního,
solidárního nebo kolektivního systému a podmínek způsobu plnění povinností, zajištění financování pro účely zápisu do Seznamu výrobců a další podrobnosti. Příloha vyhlášky č. 5 stanoví výjimky dané přílohou směrnice 2002/95/ES, včetně její novelizace 2005/618/ES40.
V této souvislosti je nutné podotknout, že většina ustanovení novely zákona o odpadech nabyla účinnosti dnem vydání, tj. 6. ledna 2006, zatímco prováděcí vyhlášky k novele nabyly účinnosti až po osmi měsících41. S ohledem na aktuálnost tématu lze očekávat další
legislativní vývoj v této oblasti, neboť některá ustanovení doprovází nejasnosti.
40 41
HUDÁKOVÁ, V. Nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Odpadové forum, roč. 6, 2005, č. 11, s. 11. GRUNEROVÁ, M. Elektrozařízení a elektroodpad. Odpadové forum, roč. 6, 2005, č. 11, s. 10.
38
3.4 Identifikace problémových oblastí v právních předpisech Implementace požadavků evropské environmentální legislativy do českého právního řádu je
spojena s významnými finančními dopady pro veřejný i soukromý sektor, které jsou v některých příkladech podnikateli chápány jako omezující bariéry pro rozvoj podnikání
v ČR. Stávající povinnosti vyplývající z environmentálních zákonů jsou často upraveny nad rámec předpisů EU, což je důvodem k obavě, že české podniky mohou být v podmínkách společného trhu znevýhodněny v konkurenčním postavení oproti zahraničním podnikatelským
subjektům. Současně může mít tato situace negativní dopad na rozhodování potenciálních investorů a v důsledku toho na příliv nových zahraničních investic do české ekonomiky.
V současné době se i v EU objevují požadavky na zjednodušení administrativy pro podnikatele s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost. Vznikají proto především projekty
k zjednodušení evropské legislativy. Několik formací Rady EU se v současné době zabývá procesem „Better Regulation“, jehož primárním cílem je zefektivnění tvorby legislativy a
pečlivé zohlednění jejich dopadů. Cílem aktivit je minimalizovat finanční náklady a administrativní náročnost za současného respektování dosažených standardů v ochraně ŽP. Problémové oblasti zákona o odpadech jsou zejména následující: § 4 – Základní pojmy stanovené v § 4 nejsou v plném rozsahu kompatibilní s definicemi
uvedenými v jiných právních předpisech ČR. Důsledkem je nejednotná aplikace jednotlivých ustanovení zákona veřejnou správou i podnikatelskými subjekty.
§ 11 – Zákonem stanovená hierarchie nakládání s odpady, která je v souladu s právem EU,
uplatňuje zásadu předcházení vzniku odpadů, přednostně odpady využívat, nakonec odstraňovat. Materiálové využití má přednost před energetickým využitím. Při aplikaci
ustanovení je však nezbytné sledovat energetické toky (zohlednit všechny energetické vstupy do procesu zpracování odpadu, neboť v některých případech může recyklace určitého druhu
odpadu vykazovat značnou energetickou náročnost). Jestliže energetické vstupy do procesu recyklace jsou podstatně vyšší než výstupy, nejedná se o správnou volbu nakládání s odpady,
neboť v konečném důsledku je spotřebováno významně více zdrojů, než je získáno. Tento
proces je pro ŽP nepříznivý a zatěžuje podnikatelskou sféru, místní rozpočty i státní rozpočet neúčelným vynakládáním finančních prostředků. 39
§ 25 – § 38 – Uvedené paragragy řeší nakládání s výrobky po ukončení životnosti. Vzhledem
k tomu, že na základě definice v zákoně lze v některých případech jen obtížně stanovit rozhraní mezi odpadem a výrobkem, vznikají výrobní a podnikatelské sféře komplikace při aplikaci zpětného odběru výrobků.
§ 39 – Průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi musí vést původci
odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady. Hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi jsou povinni zasílat pouze původci a oprávněné osoby v případě, že produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 50 t ostatních odpadů za kalendářní rok. Obdobnou povinnost vyžaduje i ČSÚ,
ovšem na jiném tiskopise a na základě jiných rozlišovacích dat a vstupních údajů. Tato skutečnost
zatěžuje
podnikatelskou
sféru
nadbytečnou
administrativou
a
zároveň
k vyplňování dvou různých tiskopisů stejnými údaji, čímž data ztrácejí vypovídací schopnost jak pro MŽP, tak pro ČSÚ.
§ 44 – Původci odpadů, kteří produkují více než 10 t nebezpečných nebo více než 1000 t ostatních odpadů, mají povinnost zpracovávat POH původce. Tato povinnost není uvedena ve
směrnici o odpadech 75/442/EHS. Zpracovávat POH původce představuje jistou zátěž pro podnikatelské subjekty i veřejnou správu. Na druhou stranu tento nástroj pozitivně stimuluje
hospodaření podnikatelské sféry se surovinami a s odpady a jed důležitým zdrojem informací pro zpracování a aktualizaci POH krajů a celé ČR42.
3.5 Shrnutí Odpadové hospodářství se v ČR začíná dynamicky rozvíjet od počátku 90. let 20. století.
Během let 1991 a 1992 byl v ČR přijat celý soubor právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství. První zákon o odpadech č. 238/1991 Sb. se vyznačoval ochranářským
charakterem, měl však mnohé nedostatky. Postupně byly vydávány další právní předpisy, byly upravovány, doplňovány a novelizovány. V souvislosti se vstupem ČR do EU bylo nutné
implementovat řadu evropských právních předpisů do české legislativy, aby byla česká právní úprava odpadového hospodářství slučitelná s požadavky EU.
Oblast odpadového hospodářství je v současnosti legislativně upravena především zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, nařízením vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového
HAVRÁNKOVÁ, V. Identifikace problémových oblastí v právních předpisech. Odpadové forum. 2006, roč, 7, č. 1, s. 26. 42
40
hospodářství ČR a zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech. Problematiky odpadového
hospodářství se dotýkají mnohé další zákony vztahující se k životnímu prostředí. Legislativní rámec odpadového hospodářství zahrnuje také značné množství vyhlášek, nařízení vlády a odvětvově technických norem.
Hlavním důvodem k posledním novelám zákona o odpadech, týkajících se automobilů
s ukončenou životností a elektrozařízení a elektroodpadu, byla implementace směrnic 2000/53/ES, 2002/96/ES a 2002/95/ES. Novela č. 188/2004 Sb. vyžaduje především, aby
výrobci vozidel a producenti kontrolovali a omezovali množství nebezpečných látek ve vozidlech, návrhem konstrukce usnadňovali demontáž a tím možnost recyklace a aby zavedli systém sběru vybraných autovraků. Mezi základní cíle novely č. 7/2005 Sb. patří prevence vzniku elektroodpadu, minimalizace elektroodpadu jako součásti netříděného komunálního odpadu a zvýšení opětovného použití, recyklace a ostatních způsobů využití elektroodpadu.
V posledních letech dochází k zásadním a velmi častým změnám v odpadovém hospodářství. Počet zákonů a tím i vyhlášek závisí především na míře nutnosti se přizpůsobovat předpisům EU. Jednotlivé segmenty odpadového hospodářství by měly být komplexně ošetřeny právními
předpisy, k čemuž je nezbytná součinnost Ministerstva životního prostředí s ostatními
ministerstvy. Je zapotřebí provést další legislativní úpravy, aby bylo dosaženo větší kompatibility a spokojenosti dotčených subjektů a životního prostředí.
Při porovnání požadavků legislativy v EU a v ČR lze nalézt řadu rozdílů, ze kterých vyplývá, že česká legislativa odpadového hospodářství je mnohem detailnější a tím také přísnější, než
je požadováno. Narůstající počet předpisů a jejich novel navíc dokládá nutnost řešit záplavu předpisů v odpadovém hospodářství zásadnější formou.
41
4 PRAXE ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ 4.1 Situace na odpadovém trhu Na odpadovém trhu v ČR funguje několik společností, z nichž deset největších společností podle obratu je uvedeno v tabulce č. 4. Oba komunální subjekty, Pražské služby a SAKO Brno, vlastní dvě největší česká města, českého vlastníka má také Dekonta, většinoví vlastníci
ostatních společností pochází ze zahraničí. Na trhu komunálních odpadů je v současné době asi 50 % celkového obratu zajišťováno komunálními subjekty existujícími ve velkých městech, jako je Praha, Brno a Ostrava. Podle hlediska obratu získávají v poslední době na významu služby, které byly dříve zajišťovány komunálními technickými službami, jako je čištění a zimní údržba komunikací, péče o zeleň, veřejné osvětlení apod.
Tabulka č. 4: Největší odpadové společnosti v ČR (podle odhadu obratu v roce 2004) Pořadí
Společnost
1.
Marius Pedersen a. s.
3.
Pražské služby a.s.
2. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Země vlastníka
Francie
Obrat v mil. Kč 3500
A.S.A. s.r.o.
Francie
2400
SITA CZ s.r.o.
Francie
1050
Německo, Rakousko
700
ČR
AVE CZ s.r.o.
Rakousko
Dekonta a.s.
ČR
Rumpold s.r.o. SAKO Brno a.s.
REMONDIS s.r.o.
10.-11. ASP-SULO s.r.o
Van Gansenwinkel a.s.
1800 750
600
ČR
400
Německo, USA
230
Německo
Holandsko
250 230
Pramen: KALIVODA, J. TOP 10 českých opadářských firem. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 9, s. 36.
4.2 Nakládání s odpady ve městě Brně V minulosti se svozem, ukládáním a likvidací komunálního odpadu (dále jen KO) v Brně
zabývala Technická a zahradní správa města Brna. Dne 1. července 1994 byla založena
společnost SAKO Brno, a. s. (dále jen SAKO nebo společnost). Kromě této společnosti obsluhují svozové oblasti města Brna společnost Van Gansewinkel, a. s., a splečnost A. S. A.,
s. r. o. Území města je rozděleno mezi tyto subjekty. V případě průmyslového odpadu nejsou 42
zóny administrativně vymezeny. Svoz odpadů od podnikatelských subjektů závisí na smlouvách mezi nimi a firmami zajišťujícími svoz.
Čištění odpadních vod zabezpečují Brněnské vodárny a kanalizace, a. s, prostřednictvím
čistírny odpadních vod v Modřicích, která je v provozu již od roku 1960 a sestává ze dvou
stupňů čistění, a to mechanického a biologického. Čistička byla rekonstruována o rozšířena o zařízení umožňující využití kalů a kalového plynu, aby odpovídala požadavkům směrnic EU.
Občané Brna mohou ukládat do kontejnerů, volně umístěných na sběrných místech a ve sběrných střediscích odpadů, samostatně separované sklo, papír, PET lahve a kovy. Veškeré
odpady ze separovaného sběru (většinou odpady z obalů) jsou dále předávány k recyklaci. Město Brno je zapojeno do systému autorizované obalové společnosti EKO-KOM a. s. a dostává odměnu za sběr obalů.
Statutární město Brno má v současnosti více než 360 tisíc obyvatel. Počet a struktura obyvatel výrazným způsobem určují produkci odpadů. Město Brno zpracovává Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna s účinností od roku 2005 do roku 2014. Vzhledem
k činnosti společnosti SAKO a možnostem ovlivnění splnitelnosti vytyčených cílů jsou
relevantní tyto cíle: cíl 1: Zvýšení materiálového využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2003, cíl 4: Omezení skládkování a podpora energetického využití na 95 % produkce v roce 2010, cíl 5: Zavedení separace biologicky rozložitelných odpadů (dále jen BRO) v případě možnosti materiálového využití.
Cíl 5 nemá oporu v žádném z cílů POH Jihomoravského kraje, odpovídá spíše opatření
k naplnění cílů 1 a 4. Na území města Brna je ve fázi přípravy výstavba kompostárny
s vysokou kapacitou. Cílem je tedy vybudovat systém, který umožní soustředění BRO pro využití na tomto zařízení. Splnění cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím opatření, spočívajícím v zavedení separovaného sběru BRO ve sběrných střediscích odpadů.
Základním dokumentem upravujícím nakládání s KO je obecně závazná vyhláška č. 6/2005
ze dne 27. května 2005 o nakládání s komunálním a stavebním odpadem na území města Brna. Důležitým faktorem ovlivňujícím nakládání s KO se stalo zavedení místního poplatku
za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování KO.
Celková produkce odpadů ve městě Brně v roce 2003 činila 96 610 t, v roce 2004 97 838 t. 43
Produkce na obyvatele v roce 2003 činila 260,75 kg a v roce 2004 264,7 kg. Celková produkce směsného komunálního odpadu (dále jen SKO) se v roce 2003 a 2004 udržovala na 190 kg na obyvatele. V roce 2004 bylo 74 % odpadů energeticky využito, 16 % recyklováno a
10 % zneškodněno (spalovna nebezpečných odpadů, skládky). POH Brna předpokládá, že v roce 2010 bude 60 % odpadů energeticky využito, 35 % recyklováno a 5 % zneškodněno43.
4.3 SAKO Brno, a. s. Společnost Spalovna a komunální odpady Brno, akciová společnost - SAKO Brno, a. s., je
významný subjektem na odpadovém trhu v ČR. Společnost poskytuje služby v rámci celého komplexu OH na území města Brna a tím obstává při plnění svého základního úkolu a
závazku vůči svému jedinému akcionáři statutárnímu městu Brnu. Mezi rozhodující předměty činnosti společnosti patří podnikání v oblasti nakládání s odpady, nakládání s nebezpečnými
odpady a výroba tepla. Společnost zajišťuje svoz SKO od fyzických osob na 60 % území
města Brna, zabývá se ukládáním, spalováním a zajišťováním separovaného sběru využitelných složek komunálního odpadu.
Schéma č. 7: Organizační struktura společnosti SAKO Brno, a. s. statutární město Brno
představenstvo společnosti zmocněnec pro jakost
dozorčí rada
ředitel společnosti
interní auditoři Divize správní
Divize svozu odpadu
Divize spalovna
Pramen: SAKO a.s. [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: .
Rok 2003 představoval první období, ve kterém společnost plně využívala systém řízení
kvality podle mezinárodní normy ČSN ISO 9001:2001. Od té doby probíhá opakované přezkoumání všech řídících, realizačních i podpůrných postupů s jejich následnou úpravou,
43
Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna 2005-2014.
44
která plně koresponduje se současnými požadavky na moderní řízení kvality a vytváří předpoklady pro budoucí podnikatelskou úspěšnost. 4.3.1 Spalování odpadů
Spalování odpadů má ve městě Brně dlouholetou tradici – v roce 1905 byla vybudována první spalovna odpadů, která již v té době využívala energetického potenciálu z odpadu k
výrobě elektrické energie. Spalovna sloužila svému účelu do roku 1941, na konci druhé světové války byla vybombardována. Nová spalovna odpadů, jejímž účelem je termické
zneškodňování SKO a vybraného průmyslového odpadu, existuje od roku 1989. Do spalovny s třemi spalovenskými kotli je dovážen SKO vznikající na území města Brna, z okolních obcí,
pokud je tento způsob odstraňování odpadů pro město Brno ekonomicky výhodný, a odpady
od živnostníků, které svým charakterem odpovídají složení SKO. Projektovaná kapacita spalovny činí 240 tisíc tun spáleného odpadu za rok. V současné době je skládkováno velmi malé množství KO, veškerý SKO a spalitelný odpad ze sběrných dvorů jsou energeticky využívány, čímž dochází k naplňování výše zmíněného čtvrtého cíle POH města Brna.
Základní myšlenkou je použít odpadu jako paliva a takto získanou tepelnou energii využít na
výrobu páry. Kromě tepelné energie ve formě páry se vyrábí i elektrická energie na
protitlakové turbíně. Výkon turbíny nepokryje ani vlastní potřebu elektrické energie spalovny. Během celého období provozu dochází ke zvyšování ekologických parametrů spalovny, což se projevuje snižováním množství emisí sledovaných škodlivin a dodržováním emisních
limitů platných jak v ČR, tak v EU. Technologie spalovny byla rozšířena o vybudování automatického zařízení pro snižování oxidu dusíku44, rovněž byl instalován systém na záchyt radioaktivního materiálu.
Tabulka č. 5: Energetické využití odpadu Indikátor
Energeticky využitý odpad (t)
Vyrobená tepelná energie (pára) (GJ)
Vyrobená elektrická energie (kWh/rok) Vyprodukovaná škvára (t)
2003
2004
107 236
106 740
1 872 420
1 725 840
913 972 26 190
869 942
24 196
2005
88 81145
749 019
1 652 460 21 222
Jedná se o metodu selektivní nekatalytické redukce, díky technologii je zajištěno splnění emisního limitu pro znečišťující látku NO2 – 200 mg/m3 i za nejméně příznivých podmínek. 45 Množství odpadu se snížilo v důsledku rekonstrukce spalovny, v provozu byl pouze jeden kotel. 44
45
Vyseparovaný železný šrot (t)
2 649
Pramen: SAKO Brno, a. s.
2 199
1 511
Po spálení odpadu vzniká škvára, ze které je pomocí elektromagnetického separátoru odděleno železo. Poté je škvára odvážena na skládku příslušného typu nebo je využívána na technické zabezpečení skládky. Z I. stupně čištění spalin vzniká popílek a z II. stupně čištění
spalin vzniká tzv. end-produkt. Tyto prachové podíly jsou soustřeďovány v samostatných silech a upravovány solidifikací 46 a skládkovány na příslušné skupině skládek.
Úsporu neobnovitelných energetických zdrojů pro výrobu tepelné energie při termickém zhodnocení odpadu v SAKO s využitím tepla znázorňují následující schéma.
Schéma č. 8: Úspora nerostných surovin termickým využitím odpadu za rok 2003 a 200447 Rok 2003:
Odpad 107 236 t
Dodané teplo 735 461 GJ Úspora topného oleje 21 933 t Rok 2004:
Úspora zemního plynu 25,45 mil. m3
Úspora černého uhlí 32 257 t
Odpad 106 740 t Dodané teplo 683 293 GJ
Úspora topného oleje 20 433 t
Úspora zemního plynu 23,64 mil. m3
Úspora černého uhlí 29 969 t
Pramen: Výroční zprávy za 2003, 2004 [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupné na WWW: < http://www.sako.cz>.
4.3.2 Projekt „Odpadové hospodářství Brno“ Úkolem společnosti souvisejícím se vstupem ČR do EU se stalo přijmout v předstihu taková opatření, aby se celá společnost i nadále mohla svými environmentálními parametry řadit mezi evropské technologické celky, které mají za cíl pozitivně působit na ŽP a jsou v souladu s nejnovějšími technologickými poznatky. Do právního řádu ČR byly implementovány
požadavky směrnice 2000/76/ES o spalování odpadu, na jejímž základě byla pojmenována a 46 47
Dle předepsané receptury se mísí popílek, end-produkt, cement a voda. Přepočty provedeny na základě podkladů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
46
realizována opatření pro splnění požadavků nařízení vlády č. 354/2002 Sb., přílohy č. 5.
Technické požadavky vyplývající z této směrnice si vynutily modernizaci a rekonstrukci celé spalovny. Z tohoto důvodu byl od roku 2002 zahájen projekt „Odpadové hospodářství Brno“. Cíle projektu „Odpadové hospodářství Brno“ jsou:
1. Zajištění legislativních požadavků EU, zejména směrnice o spalování odpadu, směrnice o omezení skládkování komunálního odpadu, směrnice o obalech.
2. Vybudování centra využití odpadu v rámci Jihomoravského kraje – realizace projektu tvoří základní pilíř koncepce nakládání s odpady Jihomoravského kraje. Po dokončení projektu se spalovna změní v regionální zdroj nejen pro Jihomoravský kraj, ale také pro kraj Olomoucký a Vysočinu.
3. Vytvoření podmínek pro dlouhodobou provozně-ekonomickou stabilitu společnosti. 4. Zlepšení environmentálního profilu společnosti.
K naplnění cílů je nutné rekonstruovat spalovenské kotle, instalovat parní odběrové turbíny, a vybudovat dotřiďovací linku, která bude sloužit k dotřídění vyseparovaných složek KO (sklo, papír a PET láhve). Vybudování dotřiďovací linky umožní zlepšit třídění KO a rozšířit
odděleně sbírané odpady o hliník, laminované obaly od tekutin a ostatní plasty, což přispěje
k naplnění cíle 1 Plánu odpadového hospodářství města Brna. Oblast škvárového hospodářství bude vybavena novým systémem třídění škváry a zařízením pro separaci železa a hliníku. V roce 2004 byla vypracována optimalizace vybraných oblastí ochrany ŽP. Stavební povolení
bylo vydáno na základě integrovaného povolení48, práce byly zahájeny na počátku roku 2006. Nové zařízení by mělo být uvedeno do zkušebního provozu v polovině roku 2008.
Na realizaci projektu SAKO získalo od Komise EU v listopadu 2003 finanční dotaci ve výši
1,5 miliardy korun z předvstupního programu EU ISPA49. Celková hodnota investice
představuje částku 2,2 miliardy korun. Dotace EU činí 68 %, zbylou část financuje statutární město Brno, Státní fond životního prostředí a SAKO Brno. Na základě dostupných informací se jedná o třetí finančně nejnáročnější projekt ze všech kandidátských zemí, který byl v rámci programu ISPA odsouhlasen za dobu své existence50.
Viz subkapitola 2.5 Integrovaný registr znečišťování. Instrument for Structural Policies for pre-accession, finanční nástroj EU vytvořený na pomoc kandidátským zemím střední a východní Evropy při jejich přípravě na vstup do EU v oblasti ŽP a dopravy v letech 2000-2006. 50 Výroční zpráva z roku 2003 [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 48 49
47
4.3.3 Separace a recyklace V posledních letech se projevuje snaha o větší třídění využitelných komodit z odpadu. Občané
města Brna uložili do kontejnerů na separovaný sběr odpadu v roce 2004 celkem 1 749 t
papíru, 293 t PET lahví a 1 331 t skla. Aby se zvýšil sběr separovaného odpadu a tím byl také
splněn cíl 1 Plánu odpadového hospodářství města Brna, uskutečňuje SAKO opatření
směřující k optimalizaci separovaného sběru. Cílem optimalizace je maximalizace počtu sběrných stanovišť, které budou obsahovat sběrné nádoby na všechny v současné době tříděné využitelné složky komunálního odpadu (tzn. papír, sklo a PET lahve) a snížení donáškové
vzdálenosti jako rozhodujícího parametru pro účinnost separace prostřednictvím donáškového systému. Dojde také ke zvýšení počtu sběrných míst na PET lahve a papír. Tím by měl být zajištěn větší komfort služeb pro občany a zvýšení motivace ke třídění.
Papírové a lepenkové obaly jsou základním obalovým materiálem na trhu pro balení
výrobků. V komunálním odpadu jsou zastoupeny asi z 20 %. Procento využití se neustále
zvyšuje, jak z důvodů environmentálních, tak z důvodů ekonomických. Sběrový papír je jako surovina s ohledem na recyklovatelnost a na náklady zpracování levnější než ostatní materiály. Pro
výrobu mnoha druhů papíru se sběrový papír nedá využít a nekonečná
recyklace je také nemožná, protože v procesu zpracování se papírenská vlákna ničí.
V současné době je procento recyklace papíru v ČR kolem 45 %, průměr zemí v EU činí asi
50 %. V ČR je sběrový papír prakticky výhradní surovinou pro výrobu materiálů na vlnité lepenky, u ostatních druhů papíru (kromě toaletního a hygienického) je jeho spotřeba menší.
Obalové sklo se uplatňuje zejména u průmyslových výrobců potravinářského zboží, ale odpadem se stává především u drobných spotřebitelů - občanů, kteří zkonzumují obsah skleněného obalu a následně se ho potřebují zbavit. Recyklace skleněných obalů je pokládána
za jeden z úspěchů moderní ekologické ekonomie. Ne všechny obalové materiály mají totiž takovou vlastnost jako sklo, že je lze stoprocentně recyklovat bez újmy na kvalitě výsledného
produktu. Separace skla probíhá ve městě Brně od října 1998, sklo se v současnosti podílí na celkovém objemu komunálního odpadu 6 %. Při spalování odpadu nedochází k jeho energetickému využití a navíc zatěžuje produkt spalování – škváru.
48
Plasty se kdysi nerecyklovaly, protože jejich opakované zpracování mělo negativní vliv na
kvalitativní parametry nového výrobku51. Tento postoj se později změnil, neboť plasty se
vyrábí z neobnovitelných přírodních zdrojů a díky výborným materiálovým vlastnostem se
nedokáží zařadit do přirozeného koloběhu látek v přírodě. Vzniku plastových odpadů je třeba předcházet a využívat je formou recyklace, aby bylo co nejvíce chráněno a minimálně zatěžováno životní prostředí.
SAKO provozuje od ledna 2001 systém separovaného sběru PET lahví, které jsou shromažďovány do speciálních plastových kontejnerů. Podnětem k separovanému sběru byly legislativní požadavky EU i české právní normy, zvyšující se množství PET lahví
v komunálním odpadu, které se stalo příčinou neúměrného navýšení jeho objemu, a sílící tlak veřejnosti požadující jejich separaci.
Použitý textil mohou od roku 1999 občané města Brna odkládat do speciálních kontejnerů
určených ke sběru oděvů a textilních materiálů. Vytříděný textilní materiál se následně zpracovává na surovinu pro výrobu netkaných textilií a čistících textilií 52. 4.3.4 Další činnosti Společnost SAKO usiluje, aby si ekologický přístup k odpadům osvojilo co nejvíce lidí,
aktivně se zapojuje do působení a výchovy mládeže s důrazem na co nejmladší generace. Svým programem se snaží probudit v mládeži zájem o problémy dnešního života ve vztahu
k ochraně životního prostředí. Spalovnu každoročně navštěvují desítky škol, žákům a
studentům je formou přednášky i prohlídky provozu předvedeno, jak by se mělo nakládat s odpadem, který se v převážné míře vytváří v domácnostech53.
4.4 Shrnutí Společnost Spalovna a komunální odpady Brno, akciová společnost - SAKO Brno, a. s., je
významný subjektem na odpadovém trhu v ČR. Kromě této společnosti obsluhují svozové Produkt recyklace PET lahví dnes slouží jako polyesterová stříž na výplň zimních bund a sportovního oblečení, k výrobě koberců, tkanin, vláken pro textilní výrobky. V zahraničí a především v USA je využití daleko širší – výroba nábytku, obuvi, rukavic, kufrů, kancelářských potřeb, ve zdravotnictví, stavebnictví atd. 52 SAKO Brno a.s. [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 53 Výroční zpráva z roku 2003 [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 51
49
oblasti města Brna společnost Van Gansewinkel, a. s., a splečnost A. S. A., s. r. o. SAKO
poskytuje služby v rámci celého komplexu odpadového hospodářství na území statutárního města Brna, které je jejím jediným akcionářem. Mezi rozhodující předměty činnosti patří
podnikání v oblasti nakládání s odpady, nakládání s nebezpečnými odpady a výroba tepla.
Základní myšlenkou nakládání s odpady je použít odpadu jako paliva a takto získanou tepelnou energii využít na výrobu páry. Kromě tepelné energie ve formě páry se vyrábí i
elektrická energie na protitlakové turbíně. Díky termickému využívání odpadů dochází k značným úsporám nerostných surovin, což má pozitivní vliv na životní prostředí.
Zpřísněné legislativní a technické požadavky, související zejména se vstupem ČR do EU, se SAKO rozhodlo řešit zásadní přestavbou a modernizací, která zabezpečí komplexní nakládání
s komunálním odpadem jak ve městě Brně, tak především v Jihomoravském kraji a naplní
požadavek Plánu odpadového hospodářství statutárního města Brna na materiálové a
energetické využívání odpadů a omezení skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Z tohoto důvodu zahájila společnost od roku 2002 projekt „Odpadové hospodářství Brno“.
Opatření uskutečňovaná v rámci tohoto projektu napomáhají také k plnění cílů Plánu odpadového hospodářství statutárního města Brna.
Po rekonstrukci spalovny dojde k využití celé její kapacity, což představuje maximálně 240
tisíc tun spáleného odpadu za rok. Spalovna nyní využívá téměř výhradně odpady vyprodukované na území města Brna. Po dokončení projektu se změní v regionální zdroj nejen pro Jihomoravský kraj, ale také pro kraj Olomoucký a Vysočinu.
Společnost SAKO Brno a. s. nastolila trend zvyšování kvality poskytovaných služeb, díky
prováděným opatřením veškeré denní průměrné hodnoty emisí nepřekročily v roce 2004
hodnoty emisních limitů pro žádnou sledovanou škodlivinu. Spalovna splňuje v současné době všechny legislativní požadavky na provoz, je plně technicky i odborně připravena podílet se na řešení problémů v oblasti nakládání s odpady ve městě Brně, a tím aktivně přispívat k zlepšení životního prostředí.
50
5 NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE 5.1 Neziskový sektor v České republice Neziskový sektor tvoří organizace, které jsou založené na jiných motivech, než je
ekonomický zisk, a veškeré případné zisky vkládají zpět do činnosti organizace. Nestátní neziskové organizace jsou autonomní vůči státu a existují téměř ve všech oblastech lidské činnosti. Neziskové organizace jsou vymezeny jako organizace nevytvářející zisk k přerozdělení mezi jeho vlastníky, správce nebo zakladatele; mohou zisk vytvořit, ale musí ho
zase vložit zpět k rozvoji organizace a plnění jejích cílů.
V zahraničí jsou běžné širší definice neziskového sektoru, přičemž nejpoužívanější definice je tzv. strukturálně-operacionální 54, podle které je pro nestátní neziskové organizace (dále jen NNO) charakteristické, že jsou: -
-
-
-
-
institucionalizovány – jsou v nich zárodky formální organizovanosti,
soukromé – jsou institucionálně oddělené od veřejné správy,
neziskové – případný zisk nevracejí svým zakladatelům či správcům,
samosprávné – jsou schopny řídit samy sebe,
dobrovolné – dobrovolníci se účastní vlastní činnosti organizace či řídí její záležitosti.
V ČR se většinou používá definice Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, která strukturálně-operacionální definici zužuje. Tato definice neziskového sektoru je založena na právní formě organizací. NNO jsou organizace, které mají následující právní formy: -
-
-
-
občanská sdružení a jejich organizační jednotky,
nadace a nadační fondy,
církevní právnické osoby zřizované církvemi a náboženskými společnostmi,
obecně prospěšné společnosti.
Současný neziskový sektor se začal rozvíjet po roce 1989 přijetím zákona č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů. Činnost NNO upravují v ČR následující zákony, podle nichž se řídí proces registrace, organizační struktura, finanční řízení, hospodaření organizace a její zánik: -
54
občanská sdružení se řídí zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,
nadace a nadační fondy zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech,
SALAMON L. M. a kol. Global Civil Society. An overview. Baltimore: The Johns Hopkins University, 2003.
51
-
církevní právnické osoby zákonem č. 3/200 Sb., o svobodě náboženského vyznání a
-
obecně prospěšné společnosti zákonem č. 245/1995 Sb., o obecně prospěšných
postavení církví a náboženských společností,
společnostech.
V posledních letech usilují NNO o spolupráci s jinými NNO nebo dokonce s partnery z jiných
sektorů a vytvářejí na základě regionálního nebo oborového principu funkční partnerství, jsou zakládány zastřešující organizace s různou územní působností. Také z hlediska specializace
existují zastřešující organizace různých typů. Pravděpodobně nejvíce je oborových asociací, a
to na všech úrovních územní působnosti a v mnoha oblastech činnosti. Příkladem celorepublikové oborové asociace je Síť ekologických poraden nebo Zelený kruh55.
V oblasti ŽP působí mnoho NNO, které své aktivity zaměřují také na problematiku odpadů.
Jak však vyplývá z oficiálních zdrojů Rady vlády pro NNO, environmentální neziskové organizace se vždy těšily relativně nízké podpoře ze strany státní správy a samosprávy.
5.2 Nestátní neziskové organizace s celorepublikovou působností 5.2.1 Občanské sdružení Zelený kruh V listopadu 1989 vznikla oborová asociace, občanské sdružení Zelený kruh, které sdružuje 26 členských environmentálních NNO, z nichž mezi organizace, působící v oblasti odpadů, patří: -
občanské sdružení Děti země – působí prostřednictvím poboček zaměřených místně a
klubů zaměřených tématicky. Děti země se zabývají v oblasti odpadů problematikou
spalování odpadů, separace, kompostování a toxickými odpady. Jejich činnost představují připomínky k zákonům, práce na koncepčních materiálech, kampaně a
projekty, které reagují na lokální problémy občanů. V současné době se problematice odpadů věnují jen okrajově, a to v pobočce v Liberci, která svou činnost zaměřuje na -
místní spalovnu odpadů.
ekologické sdružení občanů Arnika - organizace s celorepublikovou působností.
Sdružení usilovalo především o vznik Integrovaného registru znečišťování, v současné době se snaží o rozšíření počtu sledovaných látek ze 72 na 121 škodlivin. Jedním
Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: 55
52
z programů, na který se zaměřuje její činnost, je program Toxické látky a odpady. V rámci tohoto programu usiluje o přísnější zákony a zavedení tzv. „čistší výroby“, -
důslednou recyklaci odpadů a omezení používání toxických látek.
občanské sdružení Ecconect – pomáhá ostatním organizacím neziskového sektoru
v ČR využívat informační technologie a internet. Každoročně vytváří specializovaný
internetový portál, který se věnuje důležitému problému. V roce 2003 vznikl portál
-
http://www.hraozemi.cz, věnující se také problematice odpadu.
občanské sdružení Hnutí Duha
Mezi jednu z priorit celé asociace patří Lepší recyklační služby pro každého. Jako závazek si
pro rok 2006 klade připravit opatření nutná k dosažení schválené 50%ní míry recyklace
komunálního odpadu do roku 2010 – nezvyšovat pálení recyklovatelného odpadu a investovat do kvalitních recyklačních služeb pro domy a byty. Tento závazek je reakcí na skutečnost, že vláda schválila POH ČR, podle kterého se má recyklace komunálního odpadu zvýšit na 50 %.
Hlavní překážkou jeho splnění jsou špatné recyklační služby. Zatímco kontejner stojí před
každým domem, k barevným kontejnerům na tříděný odpad se často musí chodit stovky metrů
daleko. Musí se proto připravit balíček legislativních změn a investičních programů, které zajistí, aby recyklovat odpadky bylo stejně snadné jako je sypat do popelnice. Klíčovým bodem bude zavádění takzvaného odvozného sběru tříděného odpadu56. 5.2.2 Občanské sdružení Hnutí Duha Jedna z nejsilnějších českých ekologických organizací, člen zastřešující organizace Zelený
kruh – občanské sdružení Hnutí Duha - vznikla v roce 1989. Působí na místní, celostátní i
mezinárodní úrovni, je členem největší mezinárodní ekologické federace Friends of the Earth (Přátelé Země). Hnutí Duha jedná s úřady i politiky, připravuje a snaží se prosazovat legislativní návrhy, působí na spotřebitele a průmysl, zabývá se výzkumem, právními kroky a
spolupracuje s obcemi. Pravidelně také vydává menší analýzy i obsáhlé studie, široké spektrum publikací, úzce spolupracuje s řadou vědců a expertů.
Největší úspěchy Hnutí Duha v oblasti odpadů, mající celorepublikový dopad, jsou patrné
v oblasti legislativy – úspěchy spočívají například ve změnách zákona o odpadech, zákona o Zelený kruh [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: 56
53
obalech nebo zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Organizace se zabývá především problematikou recyklace a opětovného využití obalů. Opírá se o směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, která v EU platí od roku 1994. Směrnice požaduje, aby
minimálně 50 % obalů bylo látkově či energeticky zhodnoceno a 25 % obalů recyklováno. Každého obalového materiálu musí být ovšem recyklováno minimálně 15 %57.
Pro konkretizaci uvádím aktivity Hnutí Duha při schvalování současného POH ČR: -
protest proti vládnímu pracovnímu návrhu POH, který počítal s výstavbou 18 spaloven
-
vypracování podrobné studie šetrného POH, který spočíval v kombinaci vysoké míry
-
ekologická studie zpracovaná pro MŽP, z níž vyplývá, že stavba spaloven je méně
-
vydání tisíců předtištěných korespondenčních lístků, kterými se lidé mohou obracet na
-
spuštění zvláštní internetové stránky, aby lidé mohli posílat vzkazy ministrovi ŽP,
-
do roku 2010,
recyklace a opatření, která sníží množství vznikajících odpadů,
finančně výhodná,
ministra ŽP a žádat ho o lepší recyklační služby,
během oficiálního připomínkování byla opět mobilizována veřejnost.
Výsledek uvedených akcí: POH ČR odmítá financování spaloven ze státních prostředků,
požaduje zvýšení recyklace KO na 50 % do roku 2010 a upřednostňuje investice do recyklačních služeb.
5.2.3 Občanské sdružení Ekodomov Ekodomov je občanské sdružení, jehož cílem je umožnit výměnu informací všem, kteří usilují
o šetrný přístup k přírodě a hledají životní styl, jak toho dosáhnout. Snaží se ukázat, že v
moderní společnosti je to možné a že lze aplikovat nejmodernější vědecké poznatky, které vedou k ozdravění prostředí, úsporám energií a surovin v domácnostech. Mezi cíle sdružení patří: -
podporovat životní styl vedoucí k šetrnému přístupu a úctě k přírodě,
Hnutí duha [online]. [cit. 57
54
2006-01-17].
Dostupný
na
WWW:
-
zvýšit povědomí veřejnosti o problematice třídění a využívání odpadů, zejména
-
prosazovat upřednostňování obnovitelných zdrojů energie a surovin,
-
bioodpadu.
prosazovat technologie a výrobní postupy, které jsou v souladu s principy udržitelného rozvoje.
Posláním pro rok 2005 a 2006 je pomoci městům a obcím řešit problematiku nakládání s biologicky rozložitelným odpadem prostřednictvím osvětových aktivit, komunikace s občany, s dětmi ve školách, s místními ekocentry, NNO a médii. Své poslání se snaží
realizovat prostřednictvím osvětové kampaně na podporu domácího a komunitního kompostování, která se opírá o jednotný design a kreativní koncept na celém území ČR.
Nabízí městům a obcím informační servis, propagační materiály, osvětové výstavy, semináře
pro školy a veřejnost a další specifické aktivity dle dohody se zástupcem obce. Do projektů chtějí postupně zapojit asi 400 tisíc domácností v ČR a informovat většinu obyvatel.
Výsledkem by mělo být zvýšení využívání bioodpadu v domácnostech o 20 %. Oddělený sběr
bioodpadu je základním nástrojem k plnění směrnice č. 99/31/ES. Zahraniční zkušenosti
jednoznačně ukazují, že pouze komplexní a dlouhodobá kvalitní osvěta je schopna posunout nahlížení občanů na problematiku bioodpadu. Projekt Bioodpad – živá hmota pro nový život získal záštitu ministra ŽP. Na financování se podílí města a obce a SFŽP. Vzhledem k pozastavení poskytování prostředků ze SFŽP projekt zatím nemohl být zahájen58. 5.2.4 Český svaz ochránců přírody Český svaz ochránců přírody (dále jen ČSOP) je největší nevládní organizací v ČR. Sdružuje
zájemce o ochranu přírody a ŽP. V současné době má téměř deset tisíc členů, úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami a s dalšími NNO. Na území ČR funguje téměř čtyři sta základních organizací a regionálních sdružení. V rámci
daného kraje se z vybraných organizačních složek svazu s právní subjektivitou stávají regionální centra, která koordinují činnosti jednotlivých složek, zastupují zájmy ČSOP na regionální úrovni vůči státním a nestátním subjektům s regionální působností v oblastech: -
58
ochrana přírody a péče o životní prostředí,
Ekodomov [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupná na WWW:
55
-
-
práce s dětmi a mládeží,
ekologická výchova, osvěta a vzdělání.
Problematikou odpadů se zabývá 65 základních organizací na území celé ČR, nejvíce v krajích Středočeském, Jihomoravském a Vysočina.
ČSOP se zapojil do mezinárodní kampaně Clean Up the World! (Ukliďme svět), v jejímž
rámci organizují skupiny dobrovolníků na celém světě likvidaci černých skládek a úklid
svého okolí, parků, cest, břehů řek a potoků, chráněných území. Svaz je koordinátorem této kampaně pro ČR. Kampaň se u nás koná v jarním a podzimním termínu, v roce 2004 proběhl dvanáctý ročník, ve kterém svaz koordinoval činnost celkem 15,5 tisíce dobrovolníků59.
5.3 Nestátní neziskové organizace s regionální působností v Brně 5.3.1 Základní organizace ČSOP Veronica Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica se problematikou odpadů zabývá snad nejvíce ze všech brněnských NNO. Svou pozornost soustředí jak na ovlivňování
chování občanů, tak na činnost státní správy. Během celého roku 2004 probíhala kampaň
zaměřená na prevenci vzniku odpadů jako součást mezinárodní kampaně Waste Prevention Puzzle. Součástí kampaně bylo vytvoření vzdělávacích materiálů a letáků.
Další významnou aktivitou je provozování ekologického poradenství. Součástí ekologického poradenství pro veřejnost je provoz videotéky a knihovny s třemi tisíci publikacemi. Velkým
poradenských tématem se stala propagace a podpora ekologicky příznivého provozu budov veřejné správy. Jedná se o zelené úřadování60. Environmentálně příznivé chování úřadů šetří
životní prostředí, ale má i další důležité role: pozitivně ovlivňuje své okolí – občany,
návštěvníky, firmy a zároveň může svou poptávkou zvýšit dostupnost výrobků příznivějších pro životní prostředí na trhu. Zelené úřadování znamená také úsporu nákladů.
Možnost zeleného úřadování zkoumala organizace Veronica v městské částí Brno – Nový
Lískovec. Na závěr roku 2004 připravila seminář pro všechny brněnské městské části. Zelené
úřadování zahrnuje například používání výrobků z recyklovaného papíru v kancelářích,
používání elektronické verze dokumentace a korespondence, používání biokontejnerů, 59 60
ČSOP Veronica [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . V EU se používá označení „green public procurement“.
56
zavádění tříděného sběru odpadů, kompostování organického odpadu nebo nakupování výrobků označených ekoznačkou61.
Mezi další aktivity organizace patří: -
-
-
-
-
-
-
infokampaně pořádané na akcích pro veřejnost (např. Den země, Biojarmark)
vydávání letáků,
pořady v regionálních rádiích (Český rozhlas Brno, rádio Proglas)
články v novinách,
činnost zaměřená na zvýšení reprodukce odpadu,
jednání na Magistrátu statutárního města Brna,
vydání publikace pro MŽP „V obcích ekologicky – základy ochrany životního prostředí v nejmenších podnicích“62.
5.3.2 Ostatní neziskové organizace působící v Brně Mezi další významnější NNO, do jejichž činnosti spadá problematika odpadů, patří Hnutí
Duha Brno, občanské sdružení SOLITON a občanské sdružení EkoCentrum Brno. Občanské sdružení SOLITON vytvořilo projekt Kam s odpady ve městě Brně. Od roku 1993 vydávají
pro živnostníky, podniky a veřejnost stručný přehled možností třídění a odevzdávání odpadů, kontakty na sběrná střediska, zpracovatele odpadů a laboratoře a vydávají přehled povinností
při nakládání s odpady. Oba přehledy lze získat jako brožuru nebo v elektronické formě.
Občanské sdružení EkoCentrum Brno realizuje především dlouhodobé projekty zaměřené
na poskytování informací občanů, ekologickou výchovu a informační podporu malých a nově vznikajících neziskových organizací. Stěžejním projektem se stalo informační a poradenské
centrum, zaměřené na ekologické informace, s rozsáhlou knihovnou pod názvem Ekotéka. Návštěvníci zde najdou knihovnu s čítárnou, která nabízí přes tři tisíce titulů se zaměřením na
přírodu, ekologii, odpady či zdravý životní styl. Mezi důležité aktivity občanského sdružení patří také projekt Programy pro děti, který se zaměřuje na přímou práci s dětmi a mládeží
v oblasti ekologické výchovy a jehož jádrem jsou výukové programy pro školy a cyklus akcí pro neorganizované děti.
Systém ekoznačení, platný v EU, byl založen na základě nařízení č. 880/1992 z března 1992 V roce 2000 bylo vydáno nařízení č. 1980/2000 o revizi systému udělování ekoznačky EU. Ekoznačkou EU je tzv. „The Flower“. 62 Veronica [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . 61
57
Hnutí Duha Brno - brněnská pobočka Hnutí Duha se věnuje práci na celostátní úrovni. Její
hlavní aktivitou se stala podpora ekologického zemědělství. Věnuje se také recyklaci odpadů, brání nebezpečným projektům, spolupracuje s Magistrátem statutárního města Brna.
5.4 Shrnutí Neziskový sektor tvoří organizace založené na jiných motivech, než je ekonomický zisk, a
veškeré případné zisky vkládají zpět do své činnosti. NNO jsou autonomní vůči státu a existují téměř ve všech oblastech lidské činnosti. V posledních letech usilují o spolupráci
s jinými NNO i s partnery z jiných sektorů, vytvářejí funkční partnerství a zakládají střešní organizace s různou územní působností. Příkladem střešní organizace působící v oblasti OH
je oborová asociace, občanské sdružení Zelený kruh sdružující 26 environmentálních NNO, jednu z jejích priorit tvoří program „Lepší recyklační služby pro každého“.
Jednou z nejsilnějších ekologických organizací v ČR je občanské sdružení Hnutí Duha, člen
asociace Zelený kruh. Hnutí Duha jedná s úřady i politiky, připravuje a snaží se prosazovat legislativní návrhy, působí na spotřebitele a průmysl, zabývá se výzkumem, právními kroky a
spolupracuje s obcemi. Pravidelně vydává menší analýzy i obsáhlé studie, široké spektrum publikací a úzce spolupracuje s řadou vědců a expertů.
Na území města Brna se na problematiku odpadů zaměřuje především základní organizace ČSOP Veronica, mezi jejíž aktivity patří provozování ekologického poradenství, jehož
součástí je provoz videotéky a knihovny. Prioritním tématem organizace se stalo „zelené
úřadování“. Dalšími NNO na území města Brna jsou například občanské sdružení SOLITON, občanské sdružení EkoCentrum Brno a brněnská pobočka Hnutí Duha.
Z provedené analýzy významnosti aktivit NNO vyplývá, že NNO výstižně formulují své vize
a předkládají je formou detailně propracovaných projektů a kampaní, komunikují se státní
správou, samosprávou a podnikatelskými subjekty a získávají podporu veřejnosti. Dopad mnoha projektů překračuje hranici regionu primární působnosti NNO. Především aktivity Hnutí Duha a Veronicy lze charakterizovat jako komplexní. Nejvýznamnější pozici přisuzuji
organizaci Hnutí Duha, jejíž mnohé aktivity, spočívající například v legislativních změnách zákona o odpadech či Plánu odpadového hospodářství ČR, mají celorepublikový dopad. 58
6 VÝVOJ PRODUKCE A NAKLÁDÁNÍ S ODPADY 6.1 Aktuální plnění Plánu odpadového hospodářství Každé odvětví potřebuje zjišťovat data, aby mohl být sledován a řízen další vývoj. Proto i OH
potřebuje znát data o stavu tohoto odvětví pro správné rozhodování jakým směrem se ubírat a pro stanovení priorit řešení problémů. Směrnice EU požadují na členských státech zasílat zprávy o produkci a nakládání s odpady včetně přehledu o zařízeních na využívání a
odstraňování odpadů. Z těchto důvodů je nezbytné trvale zajišťovat data o stavu OH. Tato
data se shromažďují v Informačním systému odpadového hospodářství (ISOH)63, jehož
provozem pověřilo MŽP Centrum pro hospodaření s odpady při Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka (dále jen VÚV – CeHo). Přehledy o produkci a nakládání
s odpady a o kapacitách zařízení na jejich využití či odstraňování byly nejdůležitějšími podklady pro zpracování Plánu odpadového hospodářství (dále jen POH) ČR a POH krajů64.
Plány odpadového hospodářství jsou zpracovávány za účelem vytváření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi dle zákona o odpadech. Plány, cíle a opatření definovaná POH jsou prostředkem, kterým jsou řešeny vybrané prioritní oblasti OH. Vláda
v roce 2003 schválila nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR.
Přílohu nařízení tvoří závazná část POH ČR, která určuje kvantitativní a kvalitativní cíle pro oblast OH. Mnohé z požadavků nevyplývají pouze z aktuálního stavu OH, ale především ze směrnic EU. POH ČR je zpracován pro období deseti let, tzn. že zahrnuje období let 2003 až
2012. Stanovuje tři strategické a osmnáct hlavních úkolů a rovněž ukládá některé závazné
termíny kontroly plnění jednotlivých cílů65. Rozpracování a implementace cílů POH ČR pro
specifické skupiny odpadů je zajištěno formou vypracování situačních zpráv k Realizačním programům POH ČR.
Z následující tabulky č. 6 je zřejmé, že evidovaná produkce odpadů klesá, rovněž klesl podíl nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů. Pozitivní je nárůst ve využívání odpadů.
Roční statistické šetření o odpadech realizuje také ČSÚ. Díky způsobu zpracování jsou data k dispozici v polovině následujícího roku, u ISOH mnohem později. Kompatibilita dat z ISOH a ČSÚ je diskutována. 64 VEJNAR, P. Vývoj produkce nakládání s odpady. Odpadové forum. 2005. Roč. 6. č. 7-8. s. 22. 65 KŘENEK, L. Aktuální plnění Plánu odpadového hospodářství. Odpadové forum. 2005. Roč. 6. č. 7-8. s. 8. 63
59
Tabulka č. 6: Základní současné parametry odpadového hospodářství ČR Nebezpečné odpady
Indikátor
2002 2003
Ostatní odpady
Celkem
2002
2003
2002
2003
Celková produkce odpadů (tis. t) 2425 1773 35 544 34 470 37 969 36 243 Podíl na celkové produkci v % % využitých odpadů (R1-R11,N1) z celkové produkce skupiny odpadů % materiálově využitých odpadů (R2-R11,N1) z produkce skupiny odpadů % energeticky využitých odpadů % odpadů odstraněných skládkováním (D1,D5, D12)
Pramen: VÚV T.G.M. – CeHo
6,4
4,9
93,6
95,1
100
100
25,6
30,3
55,8
59,4
53,9
58,0
24,0
28,2
54,8
58,0
52,8
56,5
1,6
2,1
1,0
1,5
1,1
1,5
4,9
10,6
21,4
20,4
20,4
20,0
6.2 Komunální odpady KO tvoří asi 13 % z celkové produkce odpadů v ČR a jejich produkce od roku 2001 roste. Je nutné poznamenat, že nárůst v roce 2002 byl ovlivněn úklidem škod po povodních. Za pozitivní rys současného stavu se považují fungující systémy nakládání s KO organizované
obcemi, rozvinutá síť odděleného sběru využitelných a nebezpečných složek KO a ochota občanů chovat se ekologicky. Naopak slabou stránkou současného stavu je nedostatečné vymáhání platné legislativy a absence účinných nástrojů k podpoře trhu s recyklovanými
výrobky. Významným negativním jevem je postupující tendence růstu produkce KO. MŽP předpokládá, že produkce KO bude růst o 0,7 % za rok v období od roku 2003 do roku 2020. Tabulka č. 7: Celková produkce komunálních odpadů v ČR (v tisících tunách) Rok/produkce
KO celkem
Pramen: VÚV T.G.M. - CeHO
2000
4 258
2001
4 244
2002
4 615
2003
4 603
Aby byl stav OH v souladu s požadavky EU, je nutné věnovat pozornost prevenci vzniku
odpadů a podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, zejména materiálovou recyklaci. Významným nástrojem prevence v oblasti KO je vytvoření povědomí veřejnosti o 60
nutnosti předcházet vzniku odpadů, o ekologickém nakládání s odpady a o dopadech nesprávného nakládání na ŽP.
Tabulka č. 8: Základní parametry OH v oblasti komunálních odpadů Indikátor
Procentuální podíl na celkové produkci odpadů Produkce na obyvatele v kg
2002
2003
452
451
12,1
12,7
Produkce odděleného sběru KO a obalů na obyvatele v kg
44,8
51,7
% materiálově využitých odpadů (R2-R11,N1)
11,9
10,9
% odpadů odstraněných skládkováním
63,3
63,5
% využitých odpadů (R1-R11,N1) % energeticky využitých odpadů
% biologicky rozložitelného KO ukládaného na skládky
Pramen: VÚV T.G.M. - CeHO
13,9 2,0
76,2
15,7 4,8
81,0
Z tabulky č. 8 je patrné, že se v ČR nedaří snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na
skládky. Jedním z požadavků POH ČR je totiž snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na
skládku o 20 % ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování. Na
skládkách se plýtvá surovinami, rozkladem biologicky rozložitelné části odpadu vzniká tzv. skládkový plyn. Jeho největší část tvoří oxid uhličitý a metan. Ze skládek pochází asi 17 % českých emisí metanu, který se na globálních změnách podnebí podílí asi 19 %.
Materiálové využití KO v ČR stagnuje, což činí plnění cíle POH ČR ke zvýšení
materiálového využití KO na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 problematickým, i
když v roce 2000 bylo využito 5,5 % KO. (Není zcela jasné, k jaké hodnotě je 50 % vztaženo. Vztahuje-li se cíl materiálově využít 50 % KO k současné produkci, je cíl těžce splnitelný.)
POH ČR také stanovil cíl snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních
odpadů (dále jen BRKO) ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 nejvíce 75 % hmotnostních a výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995. K tomu cíli ČR nesměřuje, neboť podíl BRKO ukládaných na skládky se meziročně zvýšil o necelých 5 %66. 66
KŘENEK, L. Aktuální plnění Plánu odpadového hospodářství. Odpadové forum. 2005. Roč. 6. č. 7-8. s. 8.
61
6.3 Materiálové využití odpadu POH ČR předpokládá zvýšit využívání odpadů s upřednostněním recyklace na 55 % všech
vznikajících odpadů do roku 2012 a zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. K naplnění těchto cílů je nutné detailně analyzovat
účinnost jednotlivých stávajících nástrojů využitelných k podpoře zvýšení materiálového využití odpadů v ČR a připravit úpravy potencionálně účinných nástrojů s důrazem na jejich vyšší účinnost nebo připravit implementaci nástrojů nových.
Míra materiálového využití se v ČR pohybuje okolo 13 %. V Rakousku se ji podařilo zvýšit
ze 14 % v roce 1989 na 50 % v roce 1999. Od roku 1995 zde platí zákon o třídění a sběru biologicky rozložitelného odpadu, který stanovil povinnost obcí sbírat a upravovat BRKO.
Díky tomu má nyní Rakousko více než 500 kompostáren s celkovou kapacitou přes 1,1 milionu tun ročně. Dalším příkladem je spolková země Severní Porýní – Vestfálsko, která je
průmyslovým srdcem Německa. Od roku 2000 dosahují průměrné míry materiálového využití 45 %, některé venkovské oblasti dosahují až 60 %. Belgické Vlámsko dosahuje nejvyšší míry
materiálového využití v EU, a to 60 %. Další státy EU se těmto zemím rychle přibližují. Nejde přitom o zvláštnost EU, Kalifornie v roce 2000 materiálově využívala 42 % KO.
Zvýšení materiálového využití pomůže omezit energetické nároky na zpracování přírodních
surovin. Výroba tuny hliníku z bauxitu vyžaduje 217 kJ energie, jeho produkce z recyklo-
vaného kovu spotřebuje pouze 8 kJ/t. Těžba a zpracování ropy na plastové lahve vyžaduje čtyřikrát až osmkrát více energie než výroba lahví z recyklovaných plastů. Využití domácích druhotných surovin navíc snižuje závislost na dovozu přírodních materiálů z ciziny.
Recyklace a kompostování mají významné ekonomické výhody pro obce a kraje, spočívající v oživení místního hospodářství. V Německu tvoří odpadový a recyklační průmysl více než
tisíc firem s celkovým ročním obratem 40 až 50 miliard euro, v průměru zaměstnává firma
150 lidí. Podle studií provedených v USA vytvoří každých 15 tisíc tun skládkovaných odpadů
jedno pracovní místo. Kompostování stejného množství odpadu vytvoří sedm pracovních míst, recyklace vytvoří devět pracovních míst jen při sběru a úpravě67.
Studie Lepší recyklační služby [online] Hnutí Duha. [cit. 2006-02-05]. Dostupné na www: 67
62
6.4 Studie o materiálovém využití komunálního odpadu V této studii předkládá Hnutí Duha konkrétní návrhy opatření, které by zajistily vyšší materiálové využití KO v obcích ČR. Studie vznikla jako návrhy k doplnění Realizačního programu POH ČR pro komunální odpad. Jejich zařazení by mohlo zajistit splnění cílů POH ČR, menší plýtvání druhotnými surovinami a kvalitní veřejné služby.
Dosažení vysoké míry využití odpadu je náročné. Výsledky některých zemí EU potvrzují, že
míra využití KO ve výši 50 % je realistický cíl. Vyžaduje zavedení nových metod sběru, zajištění účasti veřejnosti, nalezení odbytu pro materiály získané sběrem a recyklací. Značnou překážkou jsou špatné recyklační služby. Průzkumy potvrzují přímou souvislost mezi mírou
třídění odpadů a vzdáleností bydliště od kontejnerů na tříděný odpad. Ochota třídit odpady klesá s růstem vzdálenosti, kterou musejí lidé ujít ke kontejnerům. Řešením je kontejnery přiblížit k lidem – donáškový sběr nahradit odvozným systémem sběru tříděného odpadu.
Pokud se veřejnosti usnadní třídění odpadů tím, že zmizí bariéra donáškové vzdálenosti, zajistí se vysoká míra zapojení občanů do třídění, čímž lze dosáhnout vyšší míry třídění a tím
vyšší míry materiálového využití. Další výhodou odvozného (pytlového) systému sběru je větší čistota vytříděného sběru, což snižuje náklady na dotřídění.
Společnost EKO-KOM uvádí, že odvozný sběr je ekonomicky výhodnější především pro menší obce. Ve větších městech bývají náklady vyšší, neboť svoz trvá déle než v případě
kontejnerů. Avšak při zvolení vhodné svozové techniky je možné udržet i náklady na svoz pytlů nízké. Odvozný sběr byl v ČR zaváděn v polovině devadesátých let, provozují ho především menší svozové firmy a některé městské technické služby. Aby byly splněny cíle POH je zapotřebí využívání odvozného systému sběru v ČR značně rozšířit.
Mezi příčiny nízkého materiálového využití lze zařadit levné skládkování a úlevu od poplatků pro spalovny KO. Proto bych doporučila provést reformu poplatků za skládkování tak, aby
účinně motivovaly k vyšší recyklaci a kompostování KO. Konkrétně jde o zvýšení poplatku za skládkování, změnu jeho struktury a příjemce a zavedení poplatku za spalování.
63
Za alternativu k vyšší míře recyklace se v této souvislosti často považuje spalování. Některé kraje ČR uvažují, že ke snížení množství skládkovaného BRKO místo vyšší recyklace a
kompostování zvolí spalování. O výstavbě spaloven se koncem roku 2005 uvažovalo v Ostravě (Moravskoslezský kraj) či Mydlovarech u Českých Budějovic a Opatovicích (hranice mezi Pardubickým a Královéhradeckým krajem).
MŽP v roce 2002 nechalo zpracovat ekonomickou analýzu dvou variant POH, tj. varianty se spalovnami a varianty založené na kombinaci prevence, vysokého třídění, recyklace,
kompostování a mechanicko biologické úpravy zbytkového odpadu. Studie dospěla k závěru, že recyklační varianta vyžaduje o 1,6 až 6,5 miliardy korun nižší investice než návrh založený na výstavbě spaloven a bude mít o 1,2 až 1,7 miliardy korun ročně nižší provozní náklady.
Z přehledu detailních studií životních cyklů, který sestavil Richard Denison pro Environmental Defense Fund68, vyplývá, že spalovny KO ušetří ve srovnání s recyklací pouze
28 % energie, recyklace vyžaduje jen o něco málo více energetických vstupů než ostatní způsoby nakládání s odpady a dochází při ní k výrazně nižší spotřebě energie než při zpracování nových zdrojů a při spalování. Smith ve studii 69 pro Evropskou komisi mapoval
dopady jednotlivých postupů nakládání s odpady. Vliv skládkování odpadů hodnotí jako významně negativní, spalování a mechanicko biologickou úpravu jako neutrální, kompostování jako kladný.
Při srovnání nákladů na odstraňování SKO jsou náklady v krajích, kde se odpad spaluje (Praha, Jihomoravský, Liberecký), v průměru o 58 % vyšší než v krajích, kde se odpad ukládá
na skládku. Spalování odpadu ničí značné množství recyklovatelných a kompostovatelných
surovin a tím přispívá k nízké materiálové efektivitě ekonomiky. Energetický zisk z provozu spaloven s využitím energie je nižší než ztráta vznikající spalováním materiálů, které si
vynucuje nové vytěžení a zpracování přírodních surovin. Navíc spalovny odpad neodstraňují úplně, produkují popílek, který musí být ukládán na skládkách nebezpečného odpadu.
6.5 Koncepce Nulový odpad Text přeložen Hnutím Duha z: DENISON, R., A. Environmental life-cycle comparisons of recycling, landfilling and incineration: A review of recent studies, Ann. Rev. Energy Environ. 21: 1996. 69 Text přeložen Hnutím Duha z: Smith, A. et al: Waste management options and climate change, Final report to the European Commission, DG Environment/AEA Technology Environment, Brusells/Luxembourg. 68
64
Koncepce Nulový odpad, myšlenka, že nebude vznikat žádný odpad, ale pouze suroviny pro
další průmyslové zpracování, byla realizována v mnoha nadnárodních společnostech, státech, obcích a regionech po celém světě. Nulový odpad má svůj původ v japonské průmyslové koncepci „absolutně kvalitního managementu“, která se zaměřuje na celoživotní cyklus
výrobků, podporuje recyklaci a nahrazení neobnovitelných materiálů obnovitelnými alternativami. Po roce 1995 začala pronikat z průmyslu do komunální oblasti. Jako první ji
v roce 1996 začalo uplatňovat australské hlavní město Canberra, následoval Nový Zéland a část Kalifornie. Nyní se koncepce začíná přijímat v celých USA, Kanadě a v Evropě.
Hnutí Duha zpracovalo studii, která má napomoci aplikaci této koncepce v ČR. Podmínkou uskutečnění strategie je skutečná snaha o snížení množství SKO. Vyžaduje kombinaci
podpory domácího kompostování, opatření motivujících k opakovanému použití a silného
třídění odpadu. Konkrétní možnosti snížení odpadu v každé obci by měl odhalit odpadový audit, který ukáže, kde odpad vzniká, a tedy jaké jsou možnosti jeho omezení.
Nejdůležitější opatření, která obci umožní koncepci nulového odpadu proměnit ve realitu: -
-
stanovení konkrétního cílového roku a hrubého harmonogramu
zapojení veřejnosti do plánování – diskuse s občany, zastupiteli, místními podnikateli
-
podpora projektů umožňující minimalizovat množství odpadů – například místní
-
kompostování odpadu – BRKO tvoří v ČR asi 40 % KO, proto by obec měla zajistit
-
-
-
zálohové systémy, obchody prodávající výrobky s minimálním množstvím obalů
všem domácnostem odvozný systém sběru BRKO. Zároveň musí vybudovat kompostovací zařízení.
zajistit každé domácnosti odvozný sběr suchých recyklovatelných odpadů (papír, sklo,
kovy, plasty a baterie), podporovat podnikání zaměřeného na sběr, opětovné využití či recyklaci. Zajistí se tak využití recyklovatelných odpadů a vznikají pracovní místa.
motivace domácností – například nižší poplatky pro domácnosti třídící odpad
dotřídění a úprava zbytkového odpadu – optimálním řešením jsou technologie mechanicko biologické úpravy odpadů (dále jen MBÚ).
MBÚ lze považovat za plnohodnotnou náhradu za spalovny odpadů, protože dokáže likvidovat tu část odpadů, která zbývá po intenzívní recyklaci. Technologie spočívá v dotřídění SKO a následné stabilizaci (například kompostování) BRKO. Zbytkový odpad lze
umístit na skládku, je inertní a nepodléhá dalšímu rozkladu. MBÚ tedy zajistí, aby odpady 65
byly co nejméně biologicky závadné a nevyvolávaly chemické reakce, emise metanu a
vyluhování toxických látek do půdy či podzemních vod, což je velký problém současných
skládek SKO. Zároveň zajistí snížení množství zbytkového odpadu na naprosté minimum 70.
Hnutí Duha vydalo publikaci, která detailně popisuje řešení technologie MBÚ včetně praktických doporučení.
Nelze-li docílit nulového odpadu, musí se odpad, který nelze opětovně použít, recyklovat nebo kompostovat, stabilizovat a uložit na skládku. Jak již bylo výše zmíněno, existuje
několik důvodů, proč je tento způsob lepší než spalování. Skládkování na rozdíl od spaloven nevyvolává potřebu trvalé tvorby odpadu. Projekty třídění odpadů u zdroje počítají s velkým
snížením a následným stálým poklesem množství zbytkového odpadu. Provoz skládek bude
tedy možno postupně omezovat a při dosažení nulového odpadu ho ukončit. Spalovny naproti tomu musí pracovat na téměř plnou kapacitu po celou dobu své životnosti71.
6.6 Shrnutí Každé odvětví potřebuje zjišťovat data, aby mohl být sledován a řízen jeho další vývoj.
Přehledy o produkci a nakládání s odpady a o kapacitách zařízení na jejich využití či
odstraňování byly nejdůležitějšími podklady pro zpracování Plánu odpadového hospodářství ČR a Plánů odpadového hospodářství krajů. Plány odpadového hospodářství jsou
zpracovávány za účelem vytváření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi dle zákona o odpadech. Plány, cíle a opatření definovaná Plánem odpadového
hospodářství ČR jsou prostředkem, kterým jsou řešeny vybrané prioritní oblasti odpadového hospodářství.
Jedním z požadavků Plánu odpadového hospodářství ČR je snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládku o 20 procent ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování, což se zatím nedaří plnit. Na skládkách se plýtvá surovinami a rozkladem biologicky rozložitelné části odpadu vzniká tzv. skládkový plyn, jehož největší část tvoří oxid uhličitý a metan, které se podílí na globálních změnách podnebí. Významným
Kropáček, I. Studie Nulový odpad [online]. Hnutí Duha. [cit. 2006-02-05]. Dostupné na www: 71 Studie Environmentálně šetrné řešení POH ČR [online] Hnutí Duha. [cit. 2006-02-05]. Dostupné na www: 70
66
negativním jevem je postupující tendence růstu produkce komunálního odpadu a stagnující míra jeho využívání, což znesnadňuje plnění cíle ke zvýšení materiálového využití
komunálního odpadu na 50 procent do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. Dalším cílem Plánu odpadového hospodářství ČR, jehož plnění je problematické, je cíl snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky.
Na tuto situaci reaguje nezisková organizace Hnutí Duha svými studiemi a návrhy opatření. Nejdůležitějším kritériem studií není pouze ochrana životního prostředí, ale také ekonomické a sociální dopady spalování, skládkování a recyklace. První studie se zabývá řešením
důležitého požadavku Plánu odpadového hospodářství ČR, kterým je dosažení 50% míry materiálového využití komunálního odpadu do roku 2010. Jako hlavní opatření k jeho
dosažení Hnutí Duha navrhuje podporu odvozného sběru tříděného odpadu. Toto řešení se osvědčilo v mnoha evropských zemích i obcích ČR, kde již bylo zavedeno, a má výrazný vliv na účinnost sběru recyklovatelných surovin.
Druhá studie Hnutí Duha vycházející z myšlenky, že nebude vznikat žádný odpad, ale pouze
suroviny pro další průmyslové zpracování, nabízí řešení odpadového hospodářství ve formě koncepce nulového odpadu, jejíž cílem je šetrné nakládání s odpady bez využívání klasických
skládek a spaloven. Koncepce spočívá v maximální snaze o separaci využitelných složek
odpadu. Zbytkový směsný komunální odpad je následně podroben mechanicko-biologické úpravě.
67
ZÁVĚR Odpadové hospodářství je v současné době aktuálním a důležitým tématem, neboť vzniká
stále větší množství odpadů, zpřísňují se legislativní podmínky v této oblasti a celosvětově roste snaha o větší ochranu životního prostředí. Produkce a nakládání s odpady patří mezi
závažné problémy, které značně ovlivňují kvalitu životního prostředí, neboť znečištění
životního prostředí odpady všeho druhu zahrnuje široký okruh nežádoucích změn vlastností vzduchu, vody a půdy.
Jelikož evropský model nesmí být založen na vyčerpání přírodních zdrojů a na poškozování životního prostředí, vybudovala Evropská unie environmentální politiku, jejíž cíle jsou
zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví a využívat přírodní zdroje šetrně a racionálně. Základní filosofie nakládání s odpady spočívá v odpovědnosti vůči zatěžování a poškozování životního prostředí.
Česká republika od svého vstupu do Evropské unie implementuje do české legislativy řadu požadavků vyplývajících z evropských směrnic a nařízení, aby dosáhla kompatibility obou legislativ. Rozsah diplomové práce neumožnil podrobně analyzovat všechny relevantní dokumenty. Aby neutrpěla kvalita práce, rozhodla jsem se pro analýzu zákona o odpadech.
Naplnění hypotézy 1: Hypotéza byla potvrzena. I když Česká republika implementovala
řadu směrnic a nařízení, nedokázala zajistit komplexní ošetření všech segmentů odpadového
hospodářství právními předpisy. Mnoho stávajících povinností je upraveno nad rámec požadavků Evropské unie, v samotném zákoně o odpadech lze identifikovat několik problémových
oblastí, což má za následek nejednotnou aplikaci některých ustanovení veřejnou správou a podnikatelskými subjekty. Narůstající počet předpisů a jejich novel dokládá nutnost řešit tuto situaci zásadnější formou. Česká republika musí učinit kroky ke zefektivnění tvorby legislativy, k jejímu zjednodušení a k zlepšení vymahatelnosti právních předpisů.
Kvůli splnění požadavků směrnic implementovaných do zákona o odpadech, Plánu odpadového hospodářství České republiky a dalších právních předpisů musí v příštích letech podstatně klesnout množství odpadů ukládaných na skládky, množství biologicky
rozložitelného odpadu ukládaného na skládky a musí se zvýšit míra materiálového využití. Stát a kraje musí rozhodnout, zda nahradí skládky recyklací a kompostováním či spalováním. 68
Částečně z tohoto důvodu se zaměřuji na nakládání s odpady ve městě Brně, a to především
na činnost společnosti SAKO Brno a. s. Odpad ve městě Brně se používá jako palivo a takto získaná energie je využita na výrobu páry a elektrické energie. Díky energetickému využívání
odpadu se městu Brnu daří plnit cíle Plánu odpadového hospodářství města Brna, který vychází z Plánu odpadového hospodářství České republiky.
Naplnění hypotézy 2: Hypotéza byla potvrzena. Společnost SAKO Brno a. s. dodržuje
všechny legislativní požadavky České republiky i Evropské unie a činí mnohá opatření, aby
plnila požadavky obsažené zejména ve směrnici o spalování odpadu, o omezení skládkování
komunálních odpadů a ve směrnici o obalech. Během celého období provozu spalovny jsou
instalovány nové technologie a zařízení, dochází ke zvyšování ekologických parametrů spalovny, což se projevuje snižováním množství emisí sledovaných škodlivin a dodržováním
platných emisních limitů. Těmito opatřeními je zabezpečena větší ochrana životního prostředí a díky termickému využívání odpadů dochází k úsporám nerostných surovin.
Abych dosáhla určité komplexnosti, doplnila jsem analýzu legislativního rámce a aktivit
podnikatelského subjektu o analýzu významnosti nestátních neziskových organizací v odpadovém hospodářství. V České republice působí mnoho neziskových organizací, které svou činnost zaměřují na oblast odpadového hospodářství. Mnohé z nich jsou členy celorepublikových oborových asociací nebo mají celorepublikovou působnost.
Naplnění hypotézy 3: Hypotéza byla vyvrácena. Činnost neziskových organizací nelze
hodnotit jako lokální. Příkladem je zřízení Integrovaného registru znečišťování, veřejně
přístupného informačního systému, o jehož vznik usilovala nezisková organizace Arnica nebo tvorba internetových portálů neziskovou organizací Ecconect. Za nejvýznamnější považuji
aktivity neziskové organizace Hnutí Duha, která jedná s úřady a politiky, připravuje a snaží se
prosazovat legislativní návrhy, působí na spotřebitele a průmysl, zabývá se výzkumem,
právními kroky a spolupracuje s obcemi. Pravidelně vydává menší analýzy i obsáhlé studie, široké spektrum publikací a úzce spolupracuje s řadou vědců a expertů.
Při konfrontaci s poznatky obsaženými ve studiích Hnutí Duha je nutné uvědomit si, že i když spalovna komunálních odpadů společnosti SAKO Brno a. s. při své činnosti dodržuje všechny
legislativní požadavky a veškeré denní průměrné hodnoty emisí nepřekračují hodnoty emisních limitů pro žádnou sledovanou škodlivinu, vznik emisí sám o sobě přispívá ke 69
globálním změnám klimatu. Spalování je závislé na konstantním množství směsného odpadu, proto není slučitelné s redukcí, znovupoužitím a recyklací. Toto řešení se tedy nedotýká kořenů problému, je třeba začít chápat dosavadní odpady jako rovnocenné suroviny.
Řešení nabízí koncepce Nulový odpad. Klíčovým pozitivem je vyšší efektivnost surovinových toků v ekonomice. Spalování odpadů ničí značné množství kvalitních recyklovatelných či kompostovatelných druhotných surovin a přispívá k nízké materiálové efektivitě ekonomiky. Provoz spaloven zvyšuje nároky na primární suroviny a jejich
zpracování i spotřebu energie s příslušnými negativními dopady. Kombinace recyklace a mechanicko-biologické úpravy odpadů naproti tomu zvyšuje uzavřenost materiálového cyklu natolik, že se blíží technickému maximu. Zavedení koncepce nulového odpadu by vedlo k splnění požadavků Plánu odpadového hospodářství České republiky.
V diplomové práci jsou uvedeny základní charakteristiky odpadového hospodářství, čtenář má možnost seznámit se s jednotlivými způsoby nakládání s odpady, je zde vymezen vztah odpadového hospodářství k životnímu prostředí. Třetí kapitola se věnuje legislativnímu rámci odpadového hospodářství včetně jeho historických kořenů a zachycení základních tendencí
jeho vývoje a cílů. Vzhledem k aktuálnosti tématu je větší prostor věnován vozidlům s ukončenou životností, elektrozařízení a elektroodpadu. Cíl 1 je splněn v textu těchto kapitol.
Praktická část je zaměřena na analýzu aktivit společnosti SAKO Brno a. s., přičemž kritéria
hodnocení jsou ochrana životního prostředí a plnění legislativních požadavků. Tím je splněn
cíl 2. Dále je popsána činnost neziskových organizací v oblasti odpadového hospodářství a analyzována významnost jejich aktivit. Pátá kapitola byla zpracována na základě informací ochotně poskytovaných neziskovými organizacemi. Cíl 3 je splněn v textu kapitoly.
Závěrečná kapitola charakterizuje aktuální stav odpadového hospodářství, jako řešení identifikovaných problémových oblastí jsou navržena opatření obsažená ve studiích neziskové organizace Hnutí Duha.
Poznatky z této diplomové práce jsou využitelné omezeně, neboť se vztahují k aktuálnímu stavu odpadového hospodářství, které se v posledních letech dynamicky vyvíjí. Naznačují
však určitou cestu, kterou by se odpadové hospodářství mohlo v budoucnu ubírat. Domnívám se, že práce může přispět k odborné diskusi o této problematice. 70
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ODBORNÁ LITERATURA 1.
HLAVÁČ, J., REKTOŘÍK, J., SKŘÍDLOVSKÁ, E. Ekonomika a řízení technické
2.
KRENÍKOVÁ V. Odpadové hospodářství. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E.
infrastruktury. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 183 s. ISBN80-210-1483-0.
Purkyně. Fakulta životního prostředí. 1999. 130 s. ISBN 80-7044-213-1.
3.
REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vyd. Praha:
4.
SALAMON, L. M. Global Civil Society. An overview. Baltimore: The Johns Hopkins
5. 6.
Ekopress, 2002. 264 s. ISBN 80-86119-60-2.
University, 2003.
STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1. vyd. Praha: Computer Press, 1998. xii, 214 s. ISBN 80-7226-112-6.
WITTLENGEROVÁ Z., JONÁŠ F. Ochrana životního prostředí. Praha: Credit, 2002. ISBN 80-213-0754-4.
ČLÁNKY V ČASOPISECH 7.
HAVRÁNKOVÁ, V. Identifikace problémových oblastí v právních předpisech.
8.
HRABINA, D. Informační systém pro autovraky. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 10,
9. 10. 11. 12. 13.
14.
15.
Odpadové forum, 2006, roč. 7, č. 1, s. 26.
s. 10.
HUDÁKOVÁ, V. Nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Odpadové forum,
2006, roč. 6, č. 11, s. 11.
GRUNEROVÁ, M. Elektrozařízení a elektroodpad. Odpadové forum, 2005, roč. 6,
č.11, s. 10.
KALIVODA, J. Top 10 českých odpadářských firem. Odpadové forum, 2005, roč. 6,
č. 9, s. 36.
KŘENEK, L. Aktuální plnění Plánu odpadového hospodářství. Odpadové forum,
2005, roč. 6, č. 7-8, s. 8.
POLÍVKA, E., VRABEC, J. Autovraky. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č.10, s. 8-9. SÝKORA, O. Autovraky – rok 2005. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 10, s. 11.
VEJNAR, P., MINAŘÍKOVÁ, J. Vývoj produkce nakládání s odpady. Odpadové forum, 2005, roč. 6, č. 7-8, s. 22.
71
LEGISLATIVA 16. 17. 18. 19. 20.
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezení znečišťování, a o integrovaném registru znečišťování, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. Sb, o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP č. 352/2005 Sb.
Plán odpadového hospodářství statutárního města Brna 2005 - 2014
INTERNETOVÉ ZDROJE 21.
Aktivity Hnutí Duha v oblasti odpadů [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na www:
22.
Automobily s ukončenou životností. MŽP [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na
23.
.
WWW: .
BENEŠ, D. Co nařizuje a přináší směrnice 2002/96/ES. Odborný internetový časopis Waste
[online].
č.
11.
[cit.
2006-01-17].
Dostupný
na
WWW:
Dostupný
na
www:
.
24.
ČSOP
25.
Ekodomov
26.
2004,
Veronica
[online].
. [online].
[cit.
[cit.
2006-01-17].
2006-01-17].
.
Dostupný
na
www:
Integrovaný registr znečišťování [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: .
27.
Integrovaný registr znečišťování [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW:
28.
Kropáček, I. Koncepce Nulový odpad [online]. [cit. 2006-02-05]. Dostupný na www:
29. 30. 31.
. .
Ministerstvo životního prostředí [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na WWW: . REMA
1000
IK
[online].
[cit.
2006-01-17].
Dostupný
na
www:
SAKO
Brno
a.s.
[online].
[cit.
2006-01-17].
Dostupný
na
www:
<www.remasystem.cz>.
. 72
32.
Studie Hnutí Duha Environmentálně šetrné řešení POH ČR [online]. [cit. 2006-02-05].
33.
Studie Lepší recyklační služby [online]. [cit. 2006-02-05]. Dostupný na www:
Dostupný na www: .
.
34.
Třídění
odpadu v Brně [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný
35.
Veronica [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na www: .
.
na www:
36.
Výroční zpráva za rok 2003 společnosti SAKO Brno a.s. [online]. [cit. 2006-01-17].
37.
Výroční zpráva za rok 2004 společnosti SAKO Brno a.s. [online]. [cit. 2006-01-17].
38. 39.
Dostupný na www: . Dostupný na www: . Zelený
kruh
[online].
[cit.
2006-01-17].
Dostupný
.
na
www:
Zpráva o neziskovém sektoru v ČR [online]. [cit. 2006-01-17]. Dostupný na www: .
73
SEZNAM TABULEK A SCHÉMAT Schéma č. 1: Způsoby nakládání s odpady
Schéma č. 2: Způsoby nakládání s odpady v souladu s principy trvalé udržitelnosti Schéma č. 3: Globální struktura potřeb a jejich uspořádání Schéma č. 4: Působení odpadů na životní prostředí Schéma č. 5: Nakládání s autovraky
Schéma č. 6: Označení elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu podle § 37k odst. 2 zákona o odpadech. Schéma č. 7: Organizační struktura společnosti SAKO Brno, a.s.
Schéma č. 8: Úspora nerostných surovin termickým využitím odpadu za rok 2003 a 2004 Tabulka č. 1: Cíle pro oblast nakládání s vybranými autovraky
Tabulka č. 2: Nařízené hodnoty využití, opětovného použití a recylace Tabulka č.3: Odhad příspěvku na historické elektrozařízení
Tabulka č. 4: Největší odpadové společnosti v ČR (podle odhadu obratu v roce 2004) Tabulka č. 5: Energetické využití odpadu
Tabulka č. 6: Základní současné parametry odpadového hospodářství ČR
Tabulka č. 7: Celková produkce komunálních odpadů v ČR (v tisících tunách)
Tabulka č. 8: Základní současné parametry OH v oblasti komunálních odpadů
74
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BRKO
biologicky rozložitelný komunální odpad
ČSN
Česká státní norma
ČR
ČSÚ
ČIŽP
Česká republika
Český statistický úřad
Česká inspekce životního prostředí
EHS
Evropské hospodářské společenství
EMS
systém environmentálního managementu (Environmental managament system)
EMAS
Eco-Management Audit Scheme
EP
Evropský parlament
EU
Evropská unie
ISO
Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for
ES
IRZ
ISPA
Evropská společenství Integrovaný registr znečišťování
Standardization)
Instrument for Structural Policies for Pre-accession, předvstupní nástroj EU
KO
komunální odpad
MD
Ministerstvo dopravy
MBÚ MF
mechanicko biologická úprava
Ministerstvo financí
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for
MŽP
OH
PCB PET
POH
Ministerstvo životního prostředí
Economical Cooperation and Development) Odpadové hospodářství
polychlorované bifenyly polyethylen
Plán odpadového hospodářství
SAKO
Spalovna a komunální odpady Brno, akciová společnost
SKO
směsný komunální odpad
SFŽP USA ŽP
Státní fond životního prostředí
Spojené státy americké životní prostředí
75
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:
Definice základních pojmů odpadového hospodářství
Příloha č. 3:
Předpisy Evropské unie a mezinárodní předpisy upravující oblast odpadového
Příloha č. 4:
Výklad základních pojmů obsažených ve směrnici 2002/96/ES
Příloha č. 2:
Příloha č. 5:
Základní pojmy problematiky Integrovaného registru znečišťování
hospodářství, vybrané vyhlášky a odvětvově technické normy
Koncepce nulového odpadu (zpracováno na základě studií Hnutí Duha)
76
Příloha č. 1: Definice základních pojmů odpadového hospodářství Nakládání s odpady – jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování.
Odpad - každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit
a přísluší do některé ze skupin odpadu uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech. Osobou se rozumí každá osoba, která má příslušnou movitou věc ve své moci, tedy nejen její vlastník,
ale i nájemce či jiný držitel, ať již oprávněný či neoprávněný. Odpad se zařazuje dle vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů.
Odpady se dělí podle kategorie na ostatní (O) a nebezpečné (N), které vykazují jednu nebo
více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona o odpadech. Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří například výbušnost, vysoká hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, žíravost a infekčnost.
Biologicky rozložitelný odpad, biodegradabilní odpad, bioodpad – jakýkoliv odpad, který
je schopen se rozložit anaerobním či aerobním způsobem tak, jako například potraviny, zahradní odpad, potraviny a karton (směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů).
Komunální odpad – veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a
který je uveden jako komunální odpad v právním prováděcím předpisu, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Jedná se o
odpady z oblasti bydlení, služeb, rekreace, dopravy a také odpady z nevýrobní sféry průmyslových výrob. Složení těchto odpadů je velice různorodé a záleží na oblasti původu těchto odpadů. Mezi hlavní složky patří papír, lepenka, popel z lokálních topenišť, zbytky
organického původu, sklo, plasty, kovy a podobně. Součástí těchto odpadů je i značné množství odpadů velkoobjemových, ale také drobné nebezpečné odpady (léky, obaly od
různých prostředků, suché články), které pokud nejsou vytříděny a zneškodněny mohou ohrožovat životní prostředí.
Materiálové využití odpadu – náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie.
Odstraňování odpadů – činnosti uvedené v příloze č. 4 k zákonu č. 185/2001 Sb. Mezi tyto činnosti patří ukládání odpadů v úrovni nebo pod úrovní terénu (například skládkování),
úprava půdními procesy (například biologických rozklad kalů v půdě), ukládání do povrchových nádrží, vypouštění do vodních těles, kromě moří a oceánů, a další.
Opětovné využívání – opětovné využití výrobku nebo jeho části za stejným nebo podobným účelem.
Oprávněná osoba – každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle zákona o odpadech nebo podle zvláštních právních předpisů.
Původce odpadů – právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální
odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se
nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném. Obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů.
Recyklace – zpracování odpadů tak, aby je bylo možno využít jako surovinu pro výrobu
stejného nebo jiného výrobku. Recykluje se především papír, dalším materiálem je sklo, které
se může opakovaně roztavit při teplotě 1500 stupňů Celsia, aniž by utrpělo výraznou ztrátu kvality. Využitelné jsou také plasty, které se recyklují podle druhu. Některé se roztaví a znovu zpracují, jiné se smíchají s ostatními plasty a použijí se k vylisování, například laviček.
Skládka odpadů – technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země.
Úprava odpadů – každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo
fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností.
Využívání odpadů – činnosti uvedené v příloze č. 3 zákona o odpadech.
Příloha č. 2: Základní pojmy problematiky Integrovaného registru znečištění Znečištěním se rozumí lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací,
hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření do ovzduší, vody nebo půdy, které může být škodlivé pro zdraví člověka nebo zvířat nebo může nepříznivě ovlivnit kvalitu životního
prostředí nebo může vést ke škodám na hmotném majetku nebo může omezit či zabránit využívání hodnot životního prostředí, které jsou chráněny zvláštními právními předpisy (zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, a o integrovaném registru znečišťování).
Emisí se rozumí vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem
neionizujícího záření, které lze vypustit do životního prostředí ze zařízení, pokud způsobuje znečištění vyjádřené pomocí
1. hmotnostních nebo objemových koncentrací,
2. hmotnostních toků znečišťujících látek za jednotku času,
3. hmotnostních množství znečišťujících látek vztažených na jednotku produkce, 4. specifických parametrů, jako je například hladina akustického výkonu72.
Integrovaným povolením se rozumí rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky k provozu zařízení, včetně provozu činností přímo spojených s provozem zařízení v místě a které se
vydává namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany veřejného zdraví, v oblasti
zemědělství či nakládání s odpady. Povolení jsou vydávána krajskými úřady nebo Ministerstvem životního prostředí, řízení trvá čtyři až šest měsíců. Předpokládá se aktivní
přístup ze strany podniku, tj. vlastní návrhy na opětovné využití odpadů nebo zavádění šetrnějších technologií.
Příloha č. 3: Předpisy Evropské unie a mezinárodní předpisy upravující oblast odpadového hospodářství, vyhlášky a vybrané odvětvové technické normy Předpisy Evropské unie a mezinárodní předpisy - Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí – ADR, vyhlášená pod č. 64/1987 Sb., ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 159/1997 Sb., o přijetí
změn a doplňků „Přílohy A – Ustanovení o nebezpečných látkách a předmětech“ a „Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ ADR, Ženeva dne 30. září 1957. - Nařízení EP a Rady (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu
- Nařízení Komise (ES) č. 1547/1999, kterým se stanoví kontrolní postupy podle nařízení
Rady (EHS) č. 259/93 pro přepravu některých druhů odpadů do některých zemí, na něž se nevztahuje rozhodnutí OECD C(92) 39 v konečném znění, ve znění pozdějších předpisů.
- Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci ES, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
- Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.
- Nařízení Rady (EHS) č. 1420/1999, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro přepravu některých druhů odpadů do některých nečlenských zemí OECD.
- Recommendations od the Transport of Dangerous Goods, Manual of Tests and Criteria, Third revised edition, United nations, New York and Geneva, 1999.
- Rozhodnutí Komise 1999/412/ES o dotazníku pro informační povinnost členských států podle článku 41 odstavce 2 nařízení Rady (EHS) č. 259/93.
- Rozhodnutí Komise 94/774/ES o standardním průvodním listu ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad zásilkami odpadu v rámci ES, z něj a do něj a o jejich kontrole. - Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID). - Směrnice EP a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech.
- Směrnice EP a Rady 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností.
- Směrnice EP a Rady 2001/1/ES o změně směrnice Rady 70/220/EHS o opatřeních proti znečištění ovzduší emisemi motorových vozidel.
- Směrnice EP a Rady 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, ve znění směrnice EP a Rady 2003/108/ES.
- Směrnice Komise 98/101/ES, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 91/157/EHS a bateriích a akumulátorech obsahujících některé nebezpečné látky.
- Směrnice Komise 98/77/ES přizpůsobující technickému pokroku směrnici Rady 70/220/EHS o opatřeních pro znečištění ovzduší emisemi motorových vozidel. - Směrnice Komise 1999/31/ES o skládkách odpadů.
- Směrnice Rady 75/439/EHS o zneškodňování odpadních olejů.
- Směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, ve znění směrnice Rady 91/156/EHS . - Směrnice Rady 78/176/EHS o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého.
- Směrnice Rady 80/68/EHS o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami.
- Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně ŽP a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství.
- Směrnice Rady 87/101/EHS, kterou se mění směrnice Rady 75/439/EHS o zneškodňování odpadních olejů.
- Směrnice Rady 87/217/EHS o předcházení a omezování znečištění ŽP azbestem. - Směrnice Rady 91/156/EHS, kterou se mění směrnice 75/442/EHS o odpadech.
- Směrnice Rady 91/157/EHS o bateriích a akumulátorech obsahujících nebezpečné látky. - Směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech.
- Směrnice Rady 91/692/EHS, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se ŽP.
- Směrnice Rady 96/59/ES o zneškodňování polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů (PCB/PCT).
- Rozhodnutí Komise 2005/293/ES, kterým se stanoví prováděcí pravidla kontrolování
opětného použití, recyklace a cílů opětného použití, recyklace u vozidel s ukončenou životností stanovených ve směrnici EP a Rady 2000/53/ES.
- Rozhodnutí Komise 2005/270/ES, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému podle směrnice EP a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech.
- Směrnice EP a Rady 2005/20/ES, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových
odpadech. Směrnice se zabývá cílovými hodnotami pro využití a recyklaci obalů nových členských států EU. Cílové hodnoty, které mají dosaženy jsou v novelizované směrnici 94/62/EC o obalech: celková recyklace 55-80% (oproti stávajícím 25-45%), sklo
60%, papír a lepenka 60%, kovy 50%, dřevo 15%, plasty recyklované zpět na plasty 22,5% (oproti stávajícím 15% pro všechny materiály). Nové členské státy mohou odložit dosažení
cílů až do data, které si zvolí, pro ČR to platí do 31.12. 2012. Právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí se musí uvést v účinnost do 9. září 2006.
- Nařízení Komise 574/2004/ES měnící přílohy I a III nařízení 2150/2002/EC.
- Rozhodnutí Komise 2003/138/ES, kterým se stanoví normy označování materiálů a součástí pro vozidla v souladu se směrnici 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností.
- Směrnice 2004/12/ES, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Vybrané vyhlášky upravující odpady a obaly - Vyhláška MŽP a MZ č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění vyhlášky č. 502/2004 Sb.
- Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů.
- Vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění vyhlášky č. 504/2004 Sb.
- Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 41/2005 Sb.
- Vyhláška MŽP č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB).
- Vyhláška MŽP č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb.
- Vyhláška MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly
- Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů
- Vyhláška MŽP č. 541/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence
Vybrané platné normy v oblasti odpadového hospodářství ČSN 83 8001 Názvosloví odpadů.
ČSN 83 8030 Skládkování odpadů - Základní podmínky pro navrhování a výstavbu. ČSN 83 8032 Skládkování odpadů - Těsnění skládek.
ČSN 83 8033 Skládkování odpadů - Nakládání s průsakovými vodami skládek.
ČSN 83 8034 Skládkování odpadů - Plynové hospodářství skládek (v přípravě). ČSN 83 8035 Skládkování odpadů - Uzavírání a rekultivace skládek. ČSN 83 8036 Skládkování odpadů - Monitorování skládek. ČSN 83 8039 Skládkování odpadů - Provozní řád skládek.
ČSN CR 13910 Obaly – Zpráva o kritériích a metodikách analýzy životního cyklu obalů.
Příloha č. 4: Výklad základních pojmů obsažených ve směrnici 2002/96/ES Elektrickým a elektronickým zařízením (elektrozařízením) se rozumí zařízení, jehož
funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě,
přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole, které náleží do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 zákona o odpadech a které je určeno pro použití při napětí
nepřesahujícím tisíc voltů pro střídavý proud a tisíc pětset voltů pro stejnosměrný proud, s výjimkou zařízení určených výlučně pro armádní účely.
Elektrozařízením pocházejícím z domácností se rozumí použité elektrozařízení pocházející
z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání.
Elektroodpad je definován jako elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů,
konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které jsou v tom okamžiku součástí elektrozařízení. Na
elektrozařízení pocházející z domácností se vztahuje povinnost zpětného odběru některých výrobků podle § 38 zákona o odpadech. Proto se zpětně odebrané elektrozařízení pocházející
z domácností stane odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Konečný uživatel elektrozařízení nepocházejícího z domácností, pokud má úmysl
nebo povinnost zbavit se použitého elektrozařízení, se jako původce odpadů vždy zbavuje elektroodpadu. Termín elektroodpad je proto používán v zúženém smyslu pro vysloužilé elektrozařízení nepocházející z domácností.
Opětovným použitím se chápe použití zpětně odebraného nebo odděleně sebraného
elektrozařízení nebo komponentů takového elektrozařízení bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny.
Zpracováním elektroodpadu se rozumí jakákoli operace prováděná po převzetí
elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu za účelem dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo jakýkoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu.
Výrobce je fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob
prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku
1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. dále prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevujeli se na zařízení značka osoby podle bodu 1,
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh.
Příspěvek na historické elektrozařízení je finanční částka, kterou je výrobce povinen přispět na zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění kusu nebo kilogramu
historického elektrozařízení podle 37n odstavce 3 zákona o odpadech. Podle podílu na trhu
přispívají na financování historického elektroodpadu z domácností všichni výrobci elektrozařízení, kteří jsou podnikatelsky činní v okamžiku vzniku příslušných nákladů.
Zpětný odběr elektrozařízení, který je definován jako odebírání použitých elektrozařízení
pocházejících z domácností od spotřebitelů bez nároku na úplatu na místě k tomu výrobcem určeném.
Oddělený sběr elektroodpadu, který je definován jako odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů na místě k tomu výrobcem určeném.
Systém je definován jako síť zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využití a odstranění
elektroodpadu a elektrozařízení a smluvní vztahy mezi jejich provozovateli a výrobci elektrozařízení. Jeho cílem je zajištění využití zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně
sebraného elektroodpadu, zajištění informovanosti, vedení evidencí o elektrozařízeních uvedených
na
trh,
o
zpětně
odebraných
elektrozařízeních,
odděleně
elektroodpadech a kontrolní činnosti procesů a finančních toků uvnitř systémů.
sebraných
Individuální systém je systém vytvořený a provozovaný jedním výrobcem samostatně a na vlastní náklady. Solidární systém je systém vytvořený a provozovaný dvěma a více výrobci.
Kolektivní systém je systém vytvořený výrobci a provozovaný jinou právnickou osobou.
Příloha č. 5: Koncepce nulového odpadu (zpracováno na základě studií Hnutí Duha) Popisovaná strategie, koncepce nulového odpadu, se stala základem odpadových plánů mnoha světových měst, obcí a regionů. Tato koncepce není technologií nakládání s odpady, ale
strategií, která předpokládá, že suroviny nebudou ekonomikou převážně protékat na skládky a do spaloven, ale pomocí recyklace se v ekonomice budou v co největší míře otáčet.
Nulový odpad má svůj původ v úspěšné japonské průmyslové koncepci „absolutně kvalitního managementu“. S touto koncepcí, která se zaměřuje na celoživotní cyklus výrobků, se lze
běžně setkat v průmyslu, uplatňují ji například společnosti Toyota, Honda, Hewlett Packard, Sony, Mitsubishi a Du Pont.
Během posledních několika let začala koncepce pronikat také do oblasti komunální. V roce 1996 si australské hlavní město Canberra jako první stanovilo za cíl dosáhnout nulového
množství směsného komunálního odpadu do roku 2010. Tímto příkladem se poté inspirovaly úřady na Novém Zélandu. Také některé úřady v Kalifornii poté, co dosáhly svého původního cíle – 50 % redukce objemu odpadů – přebírají politiku nulového odpadu a směřují k vyšším cílům. Nyní se koncepce šíří i ve zbytku USA, v Kanadě a Evropě.
Pro koncepci se mohou rozhodnout obecní úřady, krajská zastupitelstva či mikroregiony. Podmínkou uskutečnění strategie je skutečná snaha o snížení směsných komunálních odpadů. Vyžaduje kombinaci domácího kompostování, práce se spotřebiteli, opatření motivujících
k opakovanému použití a silného třídění odpadu. Konkrétní možnosti snížení odpadu v každé obci by měl odhalit odpadový audit, který ukáže, kde odpad vzniká a možnosti jeho omezení. Souhrn opatření nutných k realizaci koncepce nulového odpadu -
-
-
formulace strategického záměru dosáhnout technického minima nevyužívaných surovin,
intenzivní třídění u zdroje,
technologie mechanicko-biologického zpracování zbytkových odpadů.
Jednotlivá opatření
Stanovit cílový rok - Účinná koncepce musí především určit strategický cíl: dlouhodobý
postup ke snížení množství odpadu, který končí na skládkách a ve spalovnách, na nulu. Rozhodne-li se rámcová strategie pro tento cíl, dílčí řešení k němu směřují a postupně odpadové hospodářství zlepšují.
Zapojit veřejnost do plánování - Úspěšná a realistická strategie se neobejde bez konzultace
s běžnou veřejností, místním průmyslem, živnostníky a domácnostmi. Pro koncepci, která počítá s vysokou mírou recyklace a tříděním, to platí dvojnásob. Veřejnost se spíše a snáze zapojí do uskutečňování programu, se kterým je seznámena a rozumí jeho záměrům a cílům.
Prevence vzniku odpadů – Prosazovat a podporovat projekty umožňující minimalizovat
množství odpadů. Důležitou roli zde hrají podnikatelé, úřady mohou řadu takových provozů samy zakládat a dosahovat zisk nebo přispívat k jejich rozvoji.
Kompostování odpadu – Biologické odpady tvoří v ČR 40 % komunálního odpadu. Proto by
měl úřad do šesti let od zahájení programu zajistit všem domácnostem odvozný systém sběru
biologických odpadů. Zároveň musí být vybudována komunální kompostovací zařízení, která umožní tyto suroviny využít.
Zajistit dobré recyklační služby – Zajistit každé domácnosti odvozný systém sběru suchých
recyklovatelných (papír, sklo, kovy, plasty a baterie) odpadů do deseti let. Důležité je také, aby místní úřady podporovaly podnikání zaměřené na sběr, opětovné využití, opravy nebo recyklaci tříděných surovin. Zajistí tak využití recyklovatelných odpadů a zároveň přispějí ke vzniku pracovních příležitostí.
Motivace domácností – Domácnosti lze k separování odpadů motivovat výší poplatků – sníženou, pokud třídí, nebo vyšší sazbou v případě, že odpad vyhazují do popelnice. Poplatky
mohu být zároveň stanoveny v různé výši podle sociálních skupin, aby nebyly neúnosné pro chudé domácnosti a neúčinné v domácnostech bohatých. Reforma poplatků by měla
následovat dva roky po zavedení odvozného sběru tříděného odpadu. Musí ji však předcházet intenzivní vysvětlující a komunikační programy.
Zvýšit poplatky za skládkování – To znevýhodní skládkování a zajistí finanční prostředky pro rozvoj šetrnějších řešení, přispívajících k uskutečňování koncepce nulového odpadu.
Nakládání se zbytkovým odpadem – Nelze zajistit třídění a recyklaci veškerého odpadu. Menší část odpadů nelze využít – většinou se skládá z předmětů, které jsou v současnosti považovány za nevhodné k dalšímu použití, nerecyklovatelné a nekompostovatelné.
Zbytkový odpad je vhodné dotřídit a upravit. Optimálním řešením jsou takzvané technologie mechanicko biologické úpravy odpadů (MBÚ).
Mechanicko biologická úprava odpadů
MBÚ zajistí, aby odpady byly co nejméně biologicky závadné a nevyvolávaly chemické
reakce, emise skleníkového plynu metanu a vyluhování toxických látek do půdy či podzemních vod, což je největší problém současných skládek směsného odpadu. Zároveň
zajistí snížení množství zbytkového odpadu na naprosté minimum. Největší rozmachu dosáhla MBÚ zařízení ve Španělsku, Itálii a Německu.
MBÚ využívá kombinace sít, magnetů, vzdušných a elektrických proudů k odstraňování
kovových, plastových a jiných materiálů. Následuje kompostování nebo úprava zbytkového odpadu v bioplynových stanicích, což zajistí rozložení organické složky – papíru, textilu
apod. Hmota podrobená této úpravě má velmi malou hmotnost a objem. Pokud není dostatečně čistá, aby ji bylo možné použít jako kompost, lze ji skládkovat. Tento způsob
nakládání s odpadem je z ekologického hlediska nejvýhodnější (dle studie Hogg, D. et Mansell, D. Maximising recycling rates - tackling residuals, Community Recycling Network, London: 2002, www.crn.org.uk/gifs/finalresidualsreport.pdf).
MBÚ zařízení mají významné ekonomické přednosti. Evropská komise nechala zpracovat studii o financování nakládání s komunálním odpadem (Hogg, D. Costs for Municipal Waste Management in the EU, Final Report to Directorate General Environment, Eunomia research
and consulting, 2002). Průzkum jednotlivých členských zemí zjistil, že na provozovaná zařízení MBÚ jsou nižší než náklady na spalování komunálních odpadů. Zařízení MBÚ
dokážou snížit množství odpadů o 30-40 % (Murray, R. Zero Waste, Greenpeace Environmental Trust, London 2002) a jsou po ekonomické a ekologické stránce výhodnější než budování spaloven komunálních odpadů.
MBÚ zařízení jsou flexibilní, což umožňuje jejich přizpůsobení se úspěšnosti třídění u zdroje.
Mohou být stavěna modulárním způsobem a jakmile se zvýší množství odpadů vytříděných u
zdroje, lze je upravit na výrobny vysoce kvalitního kompostu nebo na provozy na zpracování odpadních materiálů. MBÚ technologie mají nižší investiční i provozní náklady než spalovny. Německý spolkový úřad pro životní prostředí nechal vypracovat studii srovnávající náklady
obou technologií (www.biom.cz/index.shtml?x=96505, 22. 10. 2005). Náklady na spalování
zbytkového odpadu činí v průměru 173 euro/tunu, náklady na MBÚ 157 euro/tunu. Pro srovnání: průměrné náklady na kompostování vytříděného kompostovatelného odpadu na
kompostárně o roční kapacitě 15000 tun v Německu dosahují 61-113 euro/tunu, zpracování biologického odpadu na bioplynové stanici o stejné kapacitě 72-118 euro/tunu.
Rozvoji MBÚ v České republice brání absence standardů. Chybí normy a další pravidla,
kterými by se provozovatelé a investoři mohli řídit. Jejich stanovení je proto nezbytnou
podmínkou. Standardy by měly mimo jiné řešit: podmínky, kdy bude odpad považován za upravený, pachové normy, normy pro využití šedého kompostu, provozní podmínky a normy pro výstupy.
Tabulka: Srovnání dnešní praxe v odpadovém hospodářství a koncepce nulového odpadu Dnešní praxe - tok surovin z přír. zdrojů na skládky - nízká odpovědnost výrobců za ekologické a sociální dopady výrobků a obalů - důraz na centralizovaný a kapitálově nákladný průmysl, často kontrolovaný nadnárodními korporacemi - odstraňování odpadů financují Státní daňoví poplatníci politika - regulace vybraných exhalací a dalších emisí v daných zařízeních - přímé i nepřímé dotace těžebního a odpadového průmyslu Dodávky - orientace na přírodní zdroje a těžbu přírodních - toxické materiály materiálů - důraz na marketing a prodej Design výrobků a - pozornost recyklaci, čisté produkci nebo ekologickému designu výrobci obalů věnují jen tam, kde je k tomu nutí pozornost veřejnosti - krátká životnost výrobků, umožňující zvýšit prodej - firmy se snaží minimalizovat Výroba krátkodobé výrobní náklady instalací čistících zařízení tzv. na konci potrubí (filtrů, odstraňování vzniklých odpadů) Hlavní principy
Prodej a distribuce -
Spotřeba
-
Konec životního cyklu
-
Koncepce nulového odpadu - uzavřený tok surovin s minimálními vstupy a výstupy - odpovědnost výrobců za celý životní cyklus výrobků a obalů, důraz na kvalitu života společnosti a efektivní využívání zdrojů - důraz na místní podnikatele, rozvoj regionálních ekonomik, zaměstnanost - odpady odstraňují výrobci ze zákona odpovědní za své výrobky po ukončení životnosti - vytvoření podmínek nebo přímých dotací, které podporují rozvoj průmyslu šetřícího přírodní zdroje - důraz na recyklaci materiálů a šetrnou těžbu přírodních surovin - důraz na užívání netoxických surovin - ekologický design, snaha snížit spotřebu přírodních zdrojů i znečištění na minimum, omezit náklady na recyklaci nebo opakované použití - důraz na minimalizaci odpadů, trvanlivost, opravitelnost a recyklovatelnost zboží - maximální životnost výrobků - technologie zaměřené na max. snížení odpadů a znečištění, rozvoj recyklace - výrobci nesou odpovědnost za své výrobky a obaly po skončení jejich životního cyklu - výrobci prosazují principy nulového odpadu při výrobě svého zboží smlouvami s dodavateli, aby i oni nesli odpovědnost za své výrobky prodejci a distributoři nepřijímají - rozvoj pronájmů výrobků, které zůstávají zodpovědnost za ekologické dopady ve vlastnictví výrobce či prodejce důraz se klade na širokou nabídku a - prodejci a distributoři jsou aktivními mezinárodní obchod partnery při zpětném odběru výrobků a propagaci ekologicky šetrného zboží - důraz na místní výrobce, místní distribuci a prodej zákazníci vybírají zboží dle ceny a - zákazníci vybírají výrobky dle krátkodobé kvality ekologických dopadů, ceny a kvality - zákazníci se podílejí na recyklaci a opakovaném použití výrobků řada ekolog. nákladů není - cena zahrnuje plné náklady na ekolog. reflektována v ceně výrobku dopady výrobků a odpadů daň. poplatníci nesou většinu - výrobci nesou většinu nákladů na nákladů na skládkování a recyklaci odstranění zboží po skončení jejich životního cyklu
