Odbor kultury a památkové péče Zlínského kraje
Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2013
Zlín 2009
Obsah
I.
Základní cíle střednědobého plánu podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2009 – 2013
II.
Současný stav památkového fondu, již provedená a plánovaná památková obnova A. Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO B. Národní kulturní památky C. Územní památková ochrana sídel
III.
Uchování a prezentace památkového fondu
IV.
Informačně – komunikační aspekty
V.
Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče
VI.
Památky a cestovní ruch
VII.
Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond
VIII.
Finanční podpora vlastníků památek
IX.
Komentář a poznámky k tabulce plánovaných akcí památkové obnovy v letech 2009 – 2013
2
I.
Základní cíle střednědobého plánu podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2009 – 2013
Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2009 - 2013 je aktualizací a rozvinutím na další léta již zpracovaného a schváleného Střednědobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2006 – 2008. Tyto střednědobé plány podpory památkové péče vychází ze zpracovaného a schváleného Dlouhodobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010 a z Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, projednané v souladu s § 28 a) písmena a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn a doplňků s Ministerstvem kultury České republiky 6. ledna 2003 č. j. 20098/2002 a Zastupitelstvem Zlínského kraje dne 19. února 2003. Zastupitelstvo Zlínského kraje vzalo tuto koncepci na vědomí. Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji vychází pak z Programu rozvoje územního obvodu Zlínského kraje, který byl schválen Zastupitelstvem Zlínského kraje dne 19. června 2002 jako nejširší a vrcholový strategický dokument vyjadřující rozvojové potřeby a stanovující cíle, které chce kraj dosáhnout. Ve funkčním okruhu 3 – Lidské zdroje, v bodě 3.6 je stanoveno zachovat a posilovat kulturní hodnoty a dědictví. Také ve funkčním okruhu 6 – Památky a cestovní ruch, v bodě 6.3 je zakotven záměr získávání zdrojů na obnovu nemovitých kulturních památek a jejich zapojení do aktivit nadregionálního významu. Uspokojování celkového kulturního rozvoje, k němuž péče o památkový fond patří, je v souladu se zákonem o krajích. Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji dále vychází z Koncepce účinnější
3
péče o památkový fond v České republice do roku 2005, schválené usnesením vlády č. 278 ze dne 22. dubna 1998. Zpracovaný Dlouhodobý plán účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010, který je jedním z výchozích podkladů pro střednědobý plán, je zpracován v souladu s § 28 a) písmene b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn a doplňků (kraj v samostatné působnosti schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji). Tento Dlouhodobý plán účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010 projednala a vzala na vědomí Rada Zlínského kraje dne 4. 11. 2004. Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji je tudíž detailním rozpracováním a konkretizací Dlouhodobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji a aktualizací a rozvinutím na další léta plánu předešlého. Přihlíží ke specifickým společenským, uměleckým a historickým hodnotám památkového fondu, vychází z poznatků a zkušeností dosavadní praxe v péči o kulturní dědictví a identifikuje typicky regionální problematiku památkové péče. Hlavní funkce Zlínského kraje spočívá v jeho aktivní roli v péči o hmotné kulturní dědictví – obnově a zachování památkového fondu a jeho revitalizaci. Tato role se projevuje nejen přímou finanční podporou obnovy kulturních památek, ale kraj působí i jako koordinátor spolupráce vlastníků památek, obcí a státu. Má nejlepší předpoklady být prostředníkem mezi obcemi na jedné straně a mezi státem a vlastníky památek na straně druhé. Zlínský kraj si uvědomuje význam kulturních památek nacházejících se na jeho území. Toto hmotné kulturní dědictví bere nejen jako významnou součást evropského kulturního dědictví, ale i jako nezbytný předpoklad rozvoje cestovního ruchu v kraji a jako prostředek, který přispívá k identifikaci obyvatel kraje s jeho územím. Kulturně-historické dědictví potřebuje management, který je schopen spojit vysokou odbornost, kterou disponují kvalifikovaní profesionálové s ekonomickými faktory a zapojit do tohoto procesu veřejnost. Management kulturně-historického dědictví vyžaduje totiž účinnou součinnost všech zainteresovaných subjektů: odborníků, veřejné správy, občanů i podnikatelských subjektů. Ta se projevuje v partnerství, to je ve vztahu, který vzniká mezi jednotlivými aktéry, ohleduplným vyvažováním jednotlivých zájmů. Instituce partnerství v místním společenství se stává i základním nástrojem správy veřejných věcí v některých zemích. Je vyžadována i v grantech Evropské unie. Pokud celé místní společenství neporozumí tomu, co a hlavně proč má chránit, bude poměrně lhostejné k záměrné i neúmyslné devastaci kulturního dědictví, ať již z vlastních řad či z řad ještě lhostejnějších příchozích. Stručně řečeno, ve svém důsledku je partnerství nejlevnější formou prevence před zbytečným poškozováním památek a zahrnuje v sobě vysokou míru možnosti, že místní společenství bude akceptovat i nepopulární opatření veřejné správy, která koneckonců má jen omezený rozpočet a určité priority ve financování udělat musí. Nestačí už, aby naše instituce věděly jakou mají naše památky kulturněhistorickou hodnotu. Je třeba, abychom vytvořili mechanismy, které zároveň velmi citlivě pomohou zvažovat jejich hodnotu ekonomickou i společenský kapitál, který představují.
4
Pojetí kulturního plánování není u nás obvyklé a praxe přístupu k obnově památkových objektů a jejich konverze pro kulturní využití je mu obvykle značně vzdálená. Je to způsobeno především absencí znalostí a zkušeností z oblasti kulturního managementu a plánování na straně těch, kteří takové akce připravují – tedy u památkářů na straně jedné, úředníků investičních odborů a zástupců stavebních firem na straně druhé a zřejmě i nezájmem o to, aby proces rekonstrukce vycházel z komplexně pojatého master plánu, jež by minimalizoval prostor pro různá subjektivně motivovaná rozhodnutí. Do způsobu jakým jsou připravovány a realizovány velké investiční akce z veřejných zdrojů v oblasti kultury se stále nezřídka promítají z minulosti zděděné přístupy a rozhodovací procesy i nejrůznější tlaky, mj., ze strany stavebních firem. Řada takových akcí bývá poznamenána nutností permanentní improvizace, vyplývající ze způsobu přidělování prostředků ze státního rozpočtu, kupř. ze situace, kdy je získána dotace z veřejných rozpočtů na rekonstrukci určité památky a vzniká tlak na co nejrychlejší utracení těchto prostředků, nebo problém s nepravidelným uvolňováním prostředků. Tyto okolnosti obecně brání rozšíření takových základních nástrojů obnovy a konverze památek jako jsou master plány a studie proveditelnosti. Je však nepochybné, že zásadní zlepšení stavu našeho kulturního dědictví není jen otázkou zvýšení objemu dostupných finančních prostředků, ale je rovněž podmíněno nahrazením dosud převládajících způsobů rekonstrukce památek modelem, založeným na komplexním systematickém plánování. V závěru roku 2008 přistoupil odbor kultury a památkové péče – oddělení památkové péče k aktualizaci Střednědobého plánu účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2006 – 2008. Úkoly obsažené v tomto rozvojovém dokumentu byly částečně splněny a kromě toho se změnila od roku 2006 situace v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji i vnější podmínky související především s možností čerpání prostředků z fondů EU. V rámci aktualizace byl zpracován Střednědobý plán podpory památkové péče do roku 2013, který bude odrážet úroveň dosaženého rozvoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji, zájmy různých cílových skupin a konsensus mezi nimi a bude praktickým nástrojem strategického řízení rozvoje památkové péče ve Zlínském kraji. Nově zpracovávaný Střednědobý plán sleduje zejména komplexnost, konsenzuálnost, udržitelnost navrhovaného rozvoje v dlouhodobém měřítku a zejména praktické uplatnění tohoto dokumentu v každodenní praxi. Podklady plánu tvoří dílčí a oborové analýzy a koncepce i výsledky Dotazníkového šetření plánovaných obnov a potřebnosti finančních prostředků v oblasti památkové péče. V rámci zpracování probíhaly konzultace a koordinační schůzky s jednotlivými obcemi v rámci celého kraje (cca 300), církvemi (Arcibiskupství Olomouc, děkanáty, jednotlivé farnosti), neziskovými organizacemi, nezávislými odborníky i jednotlivými vlastníky objektů. Byla provedena: 1) Celková analýza památkové péče ve Zlínském kraji – analýza pozitivních a negativních stránek a jevů pro naplnění vize a cílů střednědobého rozvoje památkové péče.
5
Hlavní pozitivní jevy vývoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji -
-
-
-
-
-
zvyšující se zájem obcí a jednotlivců nejen o zachování, ale hlavně o využívání hmotného kulturního dědictví. četné vlastní iniciativy měst a obcí zapojených do Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón v rámci záchrany kulturního dědictví v historických městech. otevření trhu s kvalitnějšími stavebními materiály a s jejich specielním sortimentem na obnovu památek, vytvoření konkurenčního prostředí, vznik specializovaných firem na obnovu památek – tím vším se otevřela cesta pro kvalitnější obnovu památek. nahrazení dosavadní anonymní a neadresné zodpovědnosti za státní vlastnictví individuální, jednoznačně pojmenovatelnou a definovatelnou zodpovědností jednotlivých vlastníků památek. V důsledku toho výrazně poklesl počet neudržovaných chátrajících památek jinak odsouzených postupně k zániku. mnohonásobné zvýšení objemu údržby a obnovy jako projev racionálnějšího a efektivnějšího nakládání s individuálním vlastnictvím. vyšší profesionální úroveň stavebních a řemeslných prací. vysoká odborná úroveň metodiky a výsledků v oblasti konzervace a restaurování kulturních památek, jež jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi. zařazení jedné kulturní památky do seznamu UNESCO a vyhlášení dalších národních kulturních památek. poskytování finančních prostředků na obnovu kulturních památek (nemovitých i movitých) a památek místního významu z rozpočtu kraje. vznik občanských iniciativ a spolků v důsledku demokratizace společnosti, které iniciují a podporují svá obecní zastupitelstva a poslance k podpoře záchrany ohrožených a nevyužívaných kulturních památek, případně upozorňují na investiční záměry ohrožující historickou a urbanistickou integritu historických sídel. postupné zlepšování zabezpečení objektů s velkou koncentrací movitých kulturních památek. velmi dobrý potenciál objektů zpřístupněných veřejnosti, proslulost některých hradů a zámků v České republice i zahraničí.
Hlavní negativní jevy v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji -
-
v mnoha případech nedořešené majetkoprávní vztahy brzdí započaté opravy a nebo není možné s nimi začít, a to přispívá k destrukci některých památkově chráněných objektů a areálů. nedořešené církevní restituce a nedořešené financování církví ohrožuje velké množství movitých i nemovitých památek. nedostatečná údržba z minulých let, chátrání a havarijní stav u velkého počtu památek různého typu, využití i různého vlastnictví (vnitřní zadlužení), blokují ekonomický potenciál památek. Bez odstranění tohoto vnitřního dluhu nemůže dojít k nastartování ekonomicky pozitivního působení památkového fondu.
6
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
dosud nebyly překonány negativní důsledky deformace vlastnických vztahů z období socialismu, kdy byla dlouhodobě zanedbávána pravidelná údržba a oprava velké části památkového fondu. nejednu pokračující devastaci také zapříčiňuje možnost finančních spekulací s nemovitým majetkem a poskytování tohoto jako zástav. Technický stav památkově chráněných objektů, se kterými se spekuluje, je obecně velmi špatný. na zmenšeném počtu stavebních zásahů a rekonstrukcí památkově chráněných objektů i domů na území městských a vesnických památkových zón v kraji se odráží zejména nedostatek finančních prostředků, ale i ve značné míře nemožnost vhodného využití památek. stále nedostatečné zviditelnění a prezentace kulturních památek, nejednotnost propagace, jednostranně zaměřený zájem návštěvníků, nedostatečné dopravní a turistické označení. všeobecné povědomí obyvatelstva o památkách, národních kulturních památkách, památkách UNESCO nebo jiných významných památkách a pamětihodnostech kraje není příliš vysoké. stále se plně nedaří rozšířit do povědomí obyvatel, že péče o kulturní dědictví je věcí nás všech, a že jakákoliv ztráta je definitivní a nenahraditelná. vlastníci kulturní památky bývají nezřídka spíše zaskočeni svým vlastnictvím, než aby byli na ně hrdi. Spolupráce s odbornými organizacemi památkové péče je spíše obtěžuje, zdržuje a proto jejich vztah k institucím, které jim mají pomoci v rozhodování jak správně naložit s opravou památky, není mnohdy dobrý. nejsou centrálně evidovány drobné sakrální stavby, nezmapovány systematicky pamětihodnosti kraje. v oblastech zvýšených ekonomických aktivit, zejména v historických jádrech měst, sílí tlak na demolice a nahrazování historických budov objemnějšími novostavbami, případně alespoň jejich nástavby, přestavby a necitlivé modernizace. enormní zvýšení hodnoty pozemků v zejména v historických centrech měst vede (velmi často i v územích památkových rezervací a zón) k tlaku na výškovou výstavbu, neslučitelnou s historickým charakterem místa. charakter jednotlivých památek i památkových souborů se negativně proměňuje komerční reklamou, úbytkem historického detailu a nevhodnými architektonickými doplňky. vzrůst kriminality vede k rozsáhlým krádežím, vandalismu, ničení a poškozování soch, sousoší, pomníků i domovních fasád. Stále nedostatečná preventivní opatření v rámci napadání zejména sakrálních objektů zloději. nepřehledné rozšíření dovozu materiálů a výrobků ze zahraničí k nám přináší výrobky a technologie v zemích svého původu již překonané a neprodejné, které mají často negativní dlouhodobé účinky v rámci našeho památkového fondu. neznalost, či nesprávné vyhodnocení urbanistického i architektonického bohatství často umožňují, ba podmiňují, rušivé až zničující zásahy do jeho podstaty. chybí zkušenosti z propojení regionálního památkového potenciálu s projekty jeho ekonomického využití (neujasněnost v otázkách obnovy a koncepce následného využití s aplikací multiplikačního efektu – potřeba vytvoření speciální metodiky).
7
-
nepružnost a neprůhlednost systému státní památkové péče. absence systému pravidelné spolupráce při péči o kulturní památky po linii: vlastníci památek – obec – kraj – stát. nedostatečná právní vymahatelnost sankcí spojených s nedodržováním zákona o státní památkové péči. záměrné porušování nebo obcházení obecně závazných předpisů, jimiž se výkon veřejné správy na úseku památkové péče řídí. nevytvoření sítě komisí státní památkové péče, konzervátorů a zpravodajů. nedostatečné odborné vzdělání pracovníků v oblasti památkové péče. opomíjení zejména technických památek, a to jak z hlediska dokumentace, tak jejich vlastní záchrany. nedostatečné využívání potenciálu některých nemovitých kulturních památek. nedostatek doplňkových služeb u některých veřejnosti zpřístupněných nemovitých kulturních památek. nezanesení památkové ochrany do katastru nemovitostí. nevhodné komerční využití památkových objektů a areálů. ztráta identity hmotného kulturního dědictví a genia loci. vylidňování venkova. nevhodná alokace dotací.
2) Stanoveny dlouhodobé Vize rozvoje památkové péče ve Zlínském kraji a základní principy jejího naplňování – klíčové oblasti rozvoje a priority rozvoje – zejména všestranná péče o kulturní dědictví, plné, smysluplné a důstojné využívání kulturních památek a historické architektury, stimulace aktivní účasti vlastníků památek na obnově, zvýšení míry provázanosti kulturního dědictví na cestovní ruch, zlepšování podmínek pro získávání finanční podpory na obnovu památek, řešení problematiky zanedbávaných památek. 3) Stanoveny klíčové oblasti vnitřně souvisejících problémů, jejichž řešení je významné pro střednědobý rozvoj památkové péče ve Zlínském kraji a vyžaduje soustředěnou pozornost. 4) V rámci strategických cílů je stanoven základní žádoucí vývoj ve střednědobém měřítku v jednotlivých klíčových oblastech směřujících k naplnění vize – ochrana, uchování a prezentace významných kulturních hodnot vytvořených v minulosti, a to v jejich autentickém stavu, na původním místě a v dochovaném historickém prostředí pro další generace, přičemž se vychází z celoevropsky přijatého standardu, že na zachování kulturního dědictví je celospolečenský zájem. 5) Soustředění na provázané problémové podoblasti v jednotlivých klíčových oblastech, které jsou řešeny prostřednictvím specifických cílů. 6) Stanoveny konkrétní cíle, formulované v rámci jednotlivých podoblastí, jejichž realizace má vést k dlouhodobému plnění strategických cílů dané klíčové oblasti. Střednědobý plán vytyčuje hlavní směry rozvoje památkové péče ve Zlínském kraji na období příštích 5 let, strategické a specifické cíle a pojmenovává
8
priority, ke kterým se přiřazují konkrétní projekty a aktivity pro jejich naplnění v krátkodobém (1 - 2 roky) i střednědobém (3 - 5 let) horizontu.
9
II.
Současný stav památkového fondu, již provedená a plánovaná památková obnova
Základními činnostmi nakládání s památkovým fondem jsou: • • • •
ochrana památkového fondu; uchovávání památkového fondu; poznávání památkového fondu; zprostředkování (prezentace) hodnot památkového zprostředkování jeho památkových hodnot veřejnosti.
fondu
a
Procesy a činnosti naplňování základních funkcí: A) Ochrana památkového fondu a) vymezování součástí památkového fondu b) evidence památkového fondu c) stanovování ochranných režimů B) Uchovávání památkového fondu a) užívání a správa památkového fondu b) konzervace, restaurování a jiné zásahy do památkového fondu – movitých a nemovitých památek c) regenerace památkového fondu – historických sídel a krajiny C) Poznávání památkového fondu a) vědecký výzkum památkového fondu b) monitoring památkového fondu c) pravidelná inventarizace a aktualizace údajů památkového fondu D) Zprostředkování (prezentace) hodnot památkového fondu a) prezentace památkového fondu b) vzdělávací činnosti v oblasti památkového fondu c) propagace památkového fond Jsme zemí, kde se zachovalo množství památek v autentické podobě. Nejvíce se zachovalo sakrálních památek. V každé, i malé vsi byla postavena alespoň kaplička. Venkovní plastiky nalezneme snad v každé obci. Početně za sakrálními stavbami následují panská sídla. Některá z nich sice připomínají již jen zbytky zdiva (hradní zříceniny), ale zachovalo se nám velké množství panských sídel, která vznikala od renesančního období až do téměř konce 19. století. Mnohá větší vesnice měla, či ještě má, zámek. Nelze zapomenout ani na městskou architekturu a dlouho opomíjenou venkovskou lidovou architekturu. Pozornosti stále uniká průmyslová architektura, která velmi rychle mizí. Zvláštním druhem jsou funerální památky. Památkové objekty jsou inspirací, poučením a dokladem hrdosti na umění předků. Nemáme právo nechat tyto doklady zaniknout. Není rozhodující velikost, architektonický styl, autor či význam památky pro stát. Každá památka je velmi důležitá pro kraj, město, obec. Pro lidi, kteří žijí v místě památky, kteří ji možná ani odborně nevnímají, ale mají k ní vztah. Její význam a dopad její existence na okolí se nejvíce projeví až s jejím zánikem. Jednoduše náhle chybí.
10
Tomu je třeba zabránit. V dnešní době je památek zvláště potřeba, třeba jenom pro zamyšlení, uvědomění si sama sebe, dodání si hrdosti a možná i té trochy pokory.
Památkový fond České republiky Kulturní památky nemovité
40 180
Kulturní památky movité
48 500 (tj. cca 850 000 – 900 000 položek)
Národní kulturní památky
233
Památky UNESCO
12
Městské památkové rezervace
40
Městské památkové zóny
253
Vesnické památkové rezervace
61
Vesnické památkové zóny
211
Krajinné památkové zóny
9
Archeologické památkové rezervace
8
11
Na území Zlínského kraje se nachází množství kulturních památek, hradů, zámků, církevních staveb, domů, kapliček a soch světců, pokrývajících v podstatě celé jeho území. K 1. 1. 2009 se ve Zlínském kraji nachází jedenáct národních kulturních památek a na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví je zapsána jedna památka UNESCO. Výjimečným kulturním bohatstvím kraje jsou také městské a vesnické památkové rezervace, městské a vesnické památkové zóny, ochranná pásma.
A) Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou, zařazený v r. 1998 do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Report od the 22th Session of the Commitee, Kyoto, Japonsko, 2. 12. 1998), patří k nejvýznamnějším památkovým objektům na Moravě. Podzámecká zahrada je hodnocena jako jeden z nejlépe koncipovaných přírodně krajinářských parků v naší zemi a patří k nejznámějším úpravám tohoto slohového názoru v Evropě. Svojí plochou 64 ha patří k největším historickým zahradám v České republice. Opravdovým skvostem je bezesporu Květná zahrada, první u nás dochovaný počin vybudování nové zahrady v duchu pronikajícího barokního pojetí.
12
Projekt na vytvoření Národního centra zahradní kultury (dále jen: „NCZK“) se začal postupně rodit již v roce 2006. V té době však mělo být Národní centrum zahradní kultury orientováno spíše na osvětu a badatelskou činnost než na reálnou obnovu obou zámeckých zahrad. Kroměříž však přímo vybízí k myšlence vzdělávacího centra, které vychází z nutnosti dovzdělání v zahradnickém oboru v prostředí historických zahrad a parků. Myšlenky na zřízení zahradního centra vyrůstaly také ze sílící odborné kritiky na stav Květné zahrady, která opakovaně zazněla na odborné konferenci pořádané Klubem UNESCO v roce 2006 i 2008 a vyplynula také ze zařazení obou zámeckých zahrad mezi nejohroženější památky, jimž hrozí vyškrtnutí ze seznamu UNESCO. V této době – v roce 2007 – přichází nabídka z Ministerstva kultury České republiky (dále jen: „MKČR“) zapojit se do příprav na čerpání Evropských strukturálních fondů prostřednictvím Integrovaného operačního programu (dále jen: „IOP“) a pokusit se v relativně krátkém čase připravit po všech stránkách smysluplný a přínosný projekt. Byla tedy vypracována základní idea Projektu NCZK, která se sestává ze čtyř celků tak, aby bylo pokryto téma zahradní kultury v celé šíři a současně vycházelo ze zdejších historicky zažitých souvislostí. Metodické centrum – zcela logicky navazující na základní poslání Národního památkového ústavu (dále jen: „NPÚ“) tj. tvorbu různorodých metodik na téma obnovy památek. Vzdělávací centrum – zaměřené jak na praktickou přípravu zaměstnanců, kteří se pohybují v oblasti historických zahrad a parků – ty vyžadují zcela specifické řemeslné postupy – tak i na zapojení zcela nového tématu v oblasti prezentace a zprostředkování památek a umění v tzv. edukační činnosti pro nejširší laickou veřejnost – tzn. komentované prohlídky zahrad, veřejné kurzy pro věkové kategorie od předškoláků až po seniory atd. Odborné centrum, které bude připravovat a zajišťovat výstavy a expozice o zahradní kultuře, doplňovat zámeckou historickou knihovnu o publikace zaměřené na toto téma, věnovat se badatelům atd. Vrcholem celého Projektu však zcela nepochybně bude vzorová obnova vybraných částí Květné a Podzámecké zahrady. Projekt byl zařazen na tzv. Indikativní seznam Projektů (MKČR) za Zlínský kraj, přičemž suma vyčleněná pro každý kraj činila cca 600 milionů Kč. Tato suma byla postupně – díky posunu kurzu české měny vůči euru – snížena na současných 500 milionů Kč. Zlínský kraj do Indikativního seznamu později ještě nanominoval Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě – tím došlo k dalšímu snížení objemu financí na současných cca 300 milionů Kč. Od počátku Projektu fungovala Komise Projektu, dále byla sestavena Rada Projektu, jako nejvyšší poradní orgán sestavený z odborníků styčných profesí (Ing. Zdeněk Novák – vrchní ředitel sekce MKČR. Pavel Jerie – hlavní konzervátor NPÚ, Ing. Ina Truxová garant NPÚ pro historickou zeleň, Ing. Klára Hodaňová – odborný náměstek NPÚ v Kroměříži, Ing. Petr Šubík – ekonomicko provozní náměstek NPÚ v Kroměříži, Ing. Lenka Křesadlová Ph.D. – specialista pro historickou zeleň NPÚ v Kroměříži, Ing. Zdena Dokoupilová – kastelánka Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži, PhDr. Dana Daňová – ředitelka krajské agentury pro cestovní ruch Východní Morava) a vrcholných zástupců partnerů projektu. Byli vybráni a osloveni partneři Projektu – Zlínský kraj, Město Kroměříž, Muzeum umění Olomouc, Česká zemědělská univerzita v Praze, Klub Unesco atd.
13
Měsíce náročných příprav se nakonec zúročily ve vypracování (kolektivem předních českých odborníků: P. Šimek, J. Olšan, P. Krejčiřík, L. Křesadlová) zásadních dokumentů – Památkový záměr na obnovu Květné a Podzámecké zahrady, které poprvé v historii Květné a Podzámecké zahrady naprosto jasně pojmenovaly a charakterizovaly jednotlivé stavební, umělecké i přírodní prvky, které je nutné do budoucna chránit. Tímto krokem byly současně pro jakéhokoliv stavebníka vytýčeny nepřekročitelné meze v novodobých zásazích do obou zahrad tak, aby nebyla porušena nejen základní podstata památky, ale i jednotlivé zdánlivě drobné detaily, které však dotvářejí její jedinečnost a uchovávají v sobě Genius loci zdejšího místa. Dále byl vybranou architektonickou kanceláří zpracován Generel Arcibiskupského zámku a zahrad (dále jen: „AZZ“), který obsáhl všechny objekty a pojmenoval kolizní místa či disharmonii provozních a dalších funkcí. Z Generelu vyplynula suma prostředků potřebných pro „úplnou“ úpravu všech objektů v areálu AZZ včetně zámku – něco přes 1 miliardu Kč. Současně byly do Projektu přizváni odborníci z řad zahradnických provozů, oboru vzdělávání, zahradní historie a architektury ad. Ze zpracovaných dokumentů postupně vyplynulo několik zásadních skutečností: 1. Orientace Projektu NCZK na aktivitu intervence 5.1.a: vytváření a zefektivňování národních metodických center pro vybrané oblasti kulturního dědictví. Zcela přirozeně a logicky byl Projekt NCZK orientován k budování metodického centra – tato orientace ostatně vyplývá i ze samotné podstaty NPÚ jako odborného garanta v této problematice a v neposlední řadě také ze Zřizovací listiny a Statutu Národního památkového ústavu.
14
2. Zařazení projektu do intervence 5.1.a bylo též doporučeno ze strany MKČR. Kroměřížské zámecké zahrady byly za tímto účelem nepochybně vybrány i z důvodu jedinečnosti existence dvou vrcholných a základních forem zahradní architektury soustředěných na jedno místo – Květná zahrada jako reprezentant barokní představy o uspořádání univerza a Podzámecká zahrada více apelující na přirozené ztvárnění kompozice. Nicméně toto zařazení má za cíl zajistit přísun potřebných financí na další léta, kdy bude dále probíhat postupná etapovitá obnova obou zámeckých zahrad – tedy i po skončení stavební či realizační části Projektu NCZK. Odborné metodiky na jednotlivá témata: jako jsou například cesty, živé ploty, vodní režim, drobná architektura atd. budou mít celostátní působnost. Kroměřížské pracoviště bude dále provádět potřebný výzkum pro tvorbu metodik prioritně ve svých objektech a zahradách – tedy v Květné a Podzámecké zahradě. Samotná výzva však nevylučuje a nebrání v použití finančních prostředků na obnovu památkových objektů – ba naopak – nejprve je nutné provést modelovou či vzorovou obnovu určitých celků a na základě zjištění vypracovat potřebnou metodiku, která bude dále uplatňována v praxi a stane se závaznou pro celou republiku. Z výše popsaného tedy vyplývá i jakási stavovská prestiž Květné a Podzámecké zahrady a do značné míry také lákadlo pro potencionální návštěvníky Kroměříže. 3. Postupným výběrem a úpravou původních rozpočtů byl stanoven konečný seznam objektů – především Květné zahrady, které budou zařazeny do Projektu NCZK. Prioritně zejména zahradnické provozy, které musí v budoucnu zajistit a zvládnout kvalitní údržbu a péči o zrestaurované plochy obou zahrad. Dále vstupní objekt v Květné zahradě spolu s oběma skleníky – Teplým i Studeným, které jsou v havarijním stavu. Tyto objekty by měly zajistit zejména kvalitní návštěvnický servisu (pokladna, sociální zázemí, bookshop, výstavní prostor atd. Dále pak zřízení pracoviště pro edukační pracovníky a menší multifunkční sál, který bude sloužit pro pořádání kurzů a přednášek na zahradní témata. Teplý skleník bude opatřen kvalitní stálou expozicí rostlin. Studený skleník bude po doplnění obslužného provozu konečně plnit vedle své přirozené funkce uložení rostlin během zimních měsíců i funkci sálu pro pořádání velkých kulturních podniků. Dále se počítá s celkovou rekonstrukcí Holandské a Pomerančové zahrady. Na opačné straně od vstupu bude možné navštívit nově upravené zahradnictví s nově vybudovaným průchozím skleníkem. Místo bývalého Králičího kopce bude vyhrazeno pro volnočasové aktivity především maminek s dětmi. Nově zpřístupněná osa bude končit upravenou Voliérou. Současně budou veškeré plochy doplněny zahradními úpravami vycházejícími z historických souvislostí. V prostoru Květnice a Štěpnice dojde na úpravy povrchů spolu s částečnou obnovou zeleně. Štěpnice bude doplněna o dva pstruží rybníky. Voda pro dokrytí provozů nově zřízených vodních ploch – tzn. Pstruží rybníky, bazén u Voliéry a Neptunova kašna v Holandské zahradě – bude získána sběrem vody ze zpevněných ploch. Tato dešťová voda bude současně použita i pro míchání a tím ke zkvalitnění vody pro zálivku skleníků. Otázka přívodu vody do Květné zahrady je natolik složité a problematické téma, a to i vzhledem k poměru pořizovacích nákladů k roční spotřebě, že je nejprve nutné provést jeho důkladné vyhodnocení. Teprve potom je možné uvažovat o získání potřebných financí např. z jiných dotačních titulů nebo vodu do Květné zahrady vůbec nepřivádět.
15
4. Samostatnou kapitolou je jedinečnost přístupu k obnově. Otázka obnovy 8km špalírových stěn v Květné zahradě byla teoreticky a částečně prakticky řešena již v předstihu v rámci zpracování Památkového záměru v roce 2007 a 2008. Její jedinečnost tkví v maximálním možném zachování stávajících autentických dřevin, jejich úpravě a minimálním dosazování. Je to dlouhodobý proces, který nelze uspěchat a každý krok je nutno pečlivě vyhodnocovat. V rámci projektu bude s touto prací pokračováno a proto je na obnovu stěn vyčleněno několik milionů korun. Po ukončení realizační fáze projektu budou na základě zpracovaných metodik připravovány projekty pro získání dalších prostředků k pokračování obnovy. V případě ústředního objektu Květné zahrady – rotundy je nutno metodicky vyřešit komplexní opatření na zajištění optimálního prostředí (vlhkost, rosný bod apod.) pro restaurované prvky, aby nepokračovala jejich degradace. S restaurováním bylo již v minulosti započato, ale bez vyřešení navazujících problémů v něm nelze pokračovat s dostatečnou intenzitou. Dotace z IOP jsou zaměřeny na investiční projekty kde 90% dotace musí být použito na stavební realizaci projektu, tedy investiční část. Restaurování drobné architektury a údržba zeleně není z hlediska účetnictví investicí. Úkolem projektu je tedy mimo jiné zajistit podmínky pro průběžnou údržbu do budoucna. 5. V případě Podzámecké zahrady půjde v prvé řadě o totální rekonstrukci zahradnictví, které bude ve spolupráci se zahradnickým provozem Květné zahrady zajišťovat vysoce odborný servis Podzámecké zahrady. Současně s tím dojde k redukci ploch, které zahradnictví v současné době využívá a takto získaná plocha bude – podobně jako v případě Květné zahrady – vyhrazena volnočasovým aktivitám, které jinak do velmi exponovaných a cenných míst Podzámecké zahrady nelze umístit. Dojde tak v souvislosti na blízkost Dlouhého rybníka a Rybářského pavilonu na možnost zřízení prostor pro edukaci, loděnice pro loďky či zázemí pro zimní bruslení. 6. Minimální část peněz bude také investována do drobných úprav zámku – např. příležitostné propojení zámku s Podzámeckou zahradou přes Colloredovu kolonádu. Nebo zřízení stálé expozice o historii Květné a Podzámecké zahrady. 7. Jak tedy vyplývá z výše naznačeného prioritou investovaných financí je, aby došlo k zabezpečení a nastartování kvalitní péče, kterou lze docílit postupného zkvalitnění stávajících porostů a povrchů. Dále pak úplné zpřístupnění všech ploch Květné zahrady, spolu se zajištěním veškerého servisu pro návštěvníky, včetně komentovaných prohlídek a pořádání seminářů a kurzů. 8. Od počátku Projektu probíhá úzká spolupráce s městem Kroměříž. Projekt NCZK byl také v minulosti mnohokrát veřejně prezentován – všem partnerům, pracovníkům MK ČR, občanům Kroměříže na veřejné prezentaci i v místním tisku. Současně také na mnoha odborných konferencích – Luhačovice, Kroměříž, Praha a naposledy také na mezinárodní konferenci pořádané klubem UNESCO v roce 2008 ve Sněmovním sále kroměřížského zámku, kde Projektu byla vyslovena jednoznačná podpora. Projekt je připravován s maximální mírou zodpovědnosti. Oslovení odborníci, kteří na Projektu pracují patří ke špičkám ve svých oborech. Byl kompletně vypracován plán reorganizace zahradnických provozů – s personálním i technickým zajištěním, pasport všech objektů, které jsou zařazeny do Projektu i s finančním
16
rozpočtem a časovým harmonogramem, plán edukační a vzdělávací činnosti a jednotlivých kurzů, dále škála odborných metodik atd.
Luhačovice – nominace na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – prostřednictvím Stálé mise České republiky při UNESCO byla předána počátkem roku 2006 Centru světového dědictví UNESCO v Paříži dokumentace k nominaci lázní Luhačovice k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO (území se souborem historických budov s kurativní lázeňskou funkcí a funkcemi souvisejícími). Materiál zpracoval NPÚ – ústřední odborné pracoviště Praha v úzké spolupráci s odborníky z oboru a dalšími subjekty a především zástupci společnosti Lázně Luhačovice, a.s., která přípravu k zápisu iniciovala. Výběr památek, které jsou zařazovány na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, je velmi přísný a probíhá přesně podle procedury Konvence světového dědictví – WORLD HERITAGE. Návrhy podávají příslušné národní komise do centrály v Paříži, následuje další kolo výběru, nominace do oficiální návrhové listiny daného roku, zhodnocení odbornými komisemi, shrnutí a vyjádření světového centra. Po všech těchto složitých procedurách definitivně potvrdí (či zamítne) zápis pravidelné zasedání. Ve dnech 4. 9. – 6. 9. 2007 navštívil Luhačovice ohlášeně a oficiálně komisař UNESCO. V těchto dnech proběhla pracovní jednání s představiteli města Luhačovice, vedení akciové společnosti Lázně Luhačovice, Zlínského kraje a Krajského úřadu Zlínského kraje, ústředního pracoviště NPÚ, místně příslušného územního odborného pracoviště NPÚ a MKČR.
17
Účelem jednání bylo představit město, lázně, poskytnout základní informace o vztahu města, kraje a vlastníka, objasnit roli těchto subjektů v procesu ochrany a konzervace a následné péče, nástroje řízení – územní plán, Program regenerace, nejbližší akce, projekty. Uskutečnila se rovněž podrobná obhlídka území nominovaného statku s celkovým výkladem o jeho postupném vývoji. Bylo posuzováno zejména hledisko autenticity a integrity, současný stav péče o lokalitu , ochranná pásma, faktory působící na památku. Komisaři se v Luhačovicích velmi líbilo a ocenil rovněž úroveň zpracované nominační dokumentace. Posouzení nominovaného statku komisařem o zařazení nerozhoduje, jedná se o podklad pro Výbor světového dědictví UNESCO. V červenci 2008 bylo, bohužel, rozhodnuto o nezařazení. B) Národní kulturní památky Vládou České republiky je prohlášeno ve Zlínském kraji 11 národních kulturních památek: Okres Kroměříž
18
Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou (prohlášen nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky) je v dobrém stavebně technickém stavu. Na objektu zámku probíhá víceletá památková obnova. V 70. letech byla provedena renovace Sněmovního sálu, provedeny restaurátorské práce v obrazové sbírce, v 80. letech byla otevřena nová instalace obrazárny. Od začátku 90. let byla provedena památková obnova fasády zámku s výměnou části oken, vybudováno nové osvětlení a instalace galerie, upraveno schodiště na věž, nová studovna, prodejna suvenýrů, občerstvení pro veřejnost, realizováno restaurování dekorativní malířské výzdoby stěn stropu předsálí Sněmovního sálu. Po roce 2000 se uskutečnilo restaurování hlavního portálu vstupu do zámku, rekonstrukce prostor zámku pro územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu Zlínského kraje (od r. 2006) a pro pobočku Arcidiecézního muzea. Jinak probíhají práce mající charakter údržby v zahradách, na drobné architektuře v zahradách – můstky, plastiky, altány a zahradní domky, na zámku pak doplňování střešní krytiny, opravy nátěrů vnějších fasád, výmalby místností a schodišť, nátěry výplní otvorů aj. Probíhá dlouhodobá stavební obnova a restaurování Rotundy v Květné zahradě. Do dalších let je třeba provést ještě nezbytně opravu zámeckého krovu, rekonstrukci sala terreny a prostoru předzámčí a nádvoří zámku.
V Podzámecké zahradě po roce 2000 nadále probíhala komplexní rekonstrukce parku s obnovou komunikací, architektur, vodních toků a rybníků. I v dalších letech by měla probíhat rozsáhlá biologická obnova parku. Dále byla provedena oprava původně barokního Amerického domku, oprava Pavího dvora, Rybářského pavilonu, Dřevěného a Stříbrného můstku. Do dalších let je počítáno s restaurováním kašen, altánků a další drobné architektury zahrady a aktivit v rámci IOP.
V Květné zahradě byly po roce 2000 dokončeny opravy kopule Rotundy, zahájeny práce na rehabilitaci Holandské zahrady a na restaurování kamínkových místností Rotundy z roku 1671 architekta Tencally. Je počítáno rovněž s opravou tropického a studeného skleníku v rámci Projektu IOP.
Areál zámku se zahradami náleží k nejnavštěvovanějším objektům v České republice (v průměru 150 tis. návštěvníků ročně, 14. místo v České republice). Je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána NPÚ. Památková obnova je financována ze státního rozpočtu prostřednictvím NPÚ – územního odborného pracoviště v Brně a doplňkově z Programu záchrany architektonického dědictví MKČR (např. restaurování kamínkových místností Rotundy). Do budoucna je počítáno s finančními prostředky EU z IOP.
19
Okres Uherské Hradiště
Slovanské hradiště sv. Klimenta u Osvětiman (expozice v přírodě) je opevněno trojím pásem valů s příkopy a vzniklo v polovině 9. století. Na nejvyšším místě byl v téže době postaven kostel. Po zániku Velké Moravy sloužilo hradiště jako útočiště okolního obyvatelstva až do 12. století. Ve 14. století zde vystavěli augustiniáni klášter a rozšířili kostel, takže původní velkomoravská stavba se stala kněžištěm nového chrámu. Zcela opuštěno bylo hradiště v 16. století. Na lokalitě (vyhlášené nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. 6. 1999) probíhalo víceleté jednání o odstranění nevhodných dřevěných konstrukcí zde umístěných (odstraněno v roce 2008) a o celkovém užívání a prezentaci tohoto významného místa. V současné době se řeší velmi intenzívně otázka revitalizace a rehabilitace tohoto místa. Pozemek je v podílovém vlastnictví singularistů – 37 obcí.
20
Soubor památek velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá (expozice v přírodě) zahrnuje jedno z největších center Velké Moravy na území Starého Města a okolí. Bohatost nálezů nasvědčuje, že ve 2. polovině 9. století se velkomoravská sídlištní aglomerace vyrovnala, ba dokonce i předčila obdobná centra tvořících se feudálních států v západní Evropě. O vysoké řemeslné ale i duchovní úrovni tehdejších obyvatel svědčí nejen nálezy tavících pecí, nářadí, keramiky, zbraní a šperků, ale také pozůstatky zděné sakrální architektury, které byly odkryty ve Starém Městě – Špitálky (nutná úprava okolí ze strany majitelů pozemku), Sadech u Uherského Hradiště (oprava základů velkomoravského kostela, výhledový plán města Uherské Hradiště na vybudování Muzea Velké Moravy poblíž lokality) a v Modré u Velehradu (oprava základů velkomoravského kostela, v současné době začleněno v rámci prezentace do areálu Archeoskanzenu Modrá s hypotetickou stavbou kostelíku sv. Jana v sousedství lokality). Lokality (vyhlášeny nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. 6. 1999) jsou udržované a v dobrém stavu, probíhá průběžná údržba. V poloze na „Valách“ u Památníku Velké Moravy ve Starém Městě bude v letošním roce dokončena generální oprava objektu a zřízena nová, multimediální expozice. Oprava je podpořena grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu. Památník bude celoročně přístupný. Do dalších let je plánována přístavba nového objektu v rámci zlepšení provozních podmínek a rozšíření nabídky pro veřejnost – II. etapa vybudování archeologického centra Velké Moravy a středního Pomoraví. Pozemky jsou v majetku kraje a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Slováckému muzeu v Uh. Hradišti.
21
Areál zámku Buchlovice se dochoval jako příkladná ukázka barokního „celkového díla“, na jehož podobě se souběžně a nedílně podílely všechny obory výtvarné kultury – architektura, malířství, umělecké řemeslo, zahradní a vodní umění (vyhlášený nařízením vlády č. 132/2001Sb. ze dne 28. 3. 2001). Zámecký park o rozloze18,8 ha je tvořen mimořádně významnou sbírkou dendrologicky cenných dřevin s výskytem více než 60 druhů jehličnanů a 150 druhů listnatých dřevin. Rozsáhlý areál tvořený zámkem a parkem je ve velmi dobrém stavu. Na objektu probíhá prakticky od roku 1986 (po převodu objektu z KSSPPOP Brno na ONV Uh. Hradiště a vytvoření příspěvkové organizace Památkové správy Buchlovice) permanentní památková obnova, v průběhu které bylo realizováno (až na malou část) odvlhčení hlavního objektu a traktu Flora, opravy střech, náročné opravy a restaurování interiéru, opravy fasád, výplní otvorů, objektu bývalých koníren, rekonstrukce a výstavba skleníků, oprava krovu kopule hlavního zámeckého objektu, centrálního schodiště v parku v celkovém objemu cca 25.000.000,- Kč. V dalších letech je počítáno s opravou a restaurováním kamenných prvků, mozaiky ve Flóře, schodišť, mostů, opěrných zídek, pergoly a balustrád v zámeckém parku, s rehabilitací fasády zámku, s opravou a údržbou střešní krytiny, údržbou a opravou tesařských a stolařských prvků, inženýrských sítí, rekonstrukcí palmového skleníku a průběžnou biologickou obnovou parku – ošetření stromů, likvidace polomů, odstranění suchých, náletových a dřevin ohrožujících bezpečnost provozu, nová výsadba, opravy parkových cest. Dle finančních možností bude probíhat i restaurování mobiliárního fondu. Areál zámku je po prohlášení objektu za národní kulturní památku majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Národnímu památkovému ústavu. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu
22
prostřednictvím NPÚ – územního odborného pracoviště v Kroměříži. Areál náleží k nejnavštěvovanějším objektům v České republice (v průměru 90 tis. návštěvníků v rámci areálu, z toho cca 45 tis. interiéry zámku, 30. místo v České republice).
Areál hradu Buchlova, vybudovaný za účelem ochrany obchodní cesty přes Chřiby, je skvělou ukázkou středověké opevňovací techniky a náleží k neznámějším a nejstarším středověkým hradům na Moravě (vyhlášený nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. 3. 2001). Rovněž na tomto objektu probíhala od roku 1986 (součást Památkové správy Buchlovice) rozsáhlá památková obnova, v průběhu které bylo realizováno statické zabezpečení objektu, oprava střech, oprava fasád, anastylóza raně gotické kaple, oprava předhradí v celkovém objemu cca 20.000.000,- Kč. V roce 2007 a 2008 proběhla rekonstrukce tanečního sálu (obnova krovu, střechy a stropu v celkovém objemu cca 2.500.000,- Kč) a v dalších letech je počítáno
23
s dokončením interiéru a s úpravou prostor pod tanečním sálem (tzv. kasárna). Ve výhledovém plánu je rovněž oprava krovů na objektech předhradí, tzv. sýpky, dále oprava hradeb a restaurátorské práce na kamenných prvcích architektury, oprava krovů a údržba šindelové krytiny hradu, údržba a oprava tesařských a stolařských prvků, stavebně-historický a archeologický průzkum. V rámci restaurování mobiliárního fondu je plánováno restaurování grafiky – pamětního listu, výroba vitríny na uložení restaurovaného uherského praporu, provedení restaurátorského průzkumu a restaurování grafik a rodokmenů. Areál hradu, jehož součástí je i pohřební kaple sv. Barbory (ve výhledu počítáno s opravou krovu), je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána NPÚ. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím NPÚ – územního odborného pracoviště v Kroměříži. Areál náleží k nejnavštěvovanějším objektům v České republice (v průměru 70 tis. návštěvníků, 43. místo v České republice). Okres Vsetín
Areál Pusteven, tvořený Starou hospodou, Pustevnou, Libušínem, Maměnkou a zvonicí, je cenným komplexem roubené architektury, postavené podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z r. 1898 (vyhlášený nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995). Poté, co areál přešel do správy Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, započala jeho postupná komplexní regenerace. Myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen se muzeum zabývalo již v osmdesátých letech 20. století. Tuto myšlenku se však podařilo realizovat až v roce 1995, kdy byla
24
zahájena rekonstrukce Libušína (dokončena v roce 1999), který byl v té době v havarijním stavu. Součástí souboru staveb je i bývalá lidová útulna pro turisty Maměnka s verandami, vížkou a zvoničkou, která se vinou předchozími majiteli dlouhodobě zanedbávané údržby dostala taktéž do kritického stavebně-technického stavu. S rekonstrukcí bylo započato v dubnu roku 1999 a řešila změnu ubytování na ubytování hotelového typu evropského standardu s respektováním architektonických hodnot díla tak, aby v co největší míře bylo zachováno původní řešení stavby (rekonstrukce dokončena v prosinci roku 2003). Areál je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím Valašského muzea. V minulých letech byla obnova také částečně hrazena z Programu záchrany architektonického dědictví MKČR (Maměnka). V areálu probíhá průběžná údržba.
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v r. 1925 a v současné době jsou zpřístupněny na téměř 80 hektarech tři rozsáhlé areály expozic: Dřevěné městečko, Valašská dědina a Mlýnská dolina, jejichž cílem je přiblížit návštěvníkům životní prostředí obyvatel Valašska 18. a 19. století. Expozice Valašského muzea zahrnuje jednak vzácné sbírkové předměty z oblasti lidového umění, odívání, keramiky, kovářství, barvířství, zemědělství, jednak na 80 (dnes asi už 120) architektonických objektů, instalovaných v přírodě (vyhlášeno nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995). Současné tři areály muzea jsou samy o sobě kronikou metod záchrany lidové architektury, kdy areál technických staveb – Mlýnská dolina je
25
příkladem dobře promyšlené rekonstrukce lokalizace staveb s respektováním jejich funkce, Dřevěné městečko reprezentuje klasické formy záchrany, charakteristické pro první polovinu 20. století, a na příkladě Valašské dědiny můžeme sledovat změnu názorů na transfer i prezentaci prostředí objektů a výsledků lidské práce. Ročně muzeum připraví na 60 programů čerpajících z duchovní kultury a folkloru, i když největší pozornosti se těší prezentace tradičních pracovních postupů a zpracování přírodních materiálů. Valašské muzeum v přírodě je největším, nejstarším a nejnavštěvovanějším muzeem lidové architektury ve střední Evropě (300.000 návštěvníků ročně – 3. místo v České republice ve své kategorii). V areálu probíhá permanentní stavební obnova a údržba, opravy a budování zázemí pro návštěvníky. Muzeum je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím Valašského muzea. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (dále jen: „VMP“) realizuje v rámci NFM projekt CZ-0034 „Muzeum v přírodě a lidová kultura v nových formách prezentace kulturního dědictví“. Cílem projektu je zejména doplnění areálů muzea o chybějící expozice, zdokonalení péče o sbírkové předměty, inovace současné programové nabídky, zvýšení atraktivity expozic a zvýšení počtu návštěvníků. Partnerem projektu je Norwegian Crafts Developmen (Norsk handverksutvikling, NHU) Maihaugen, Lillehammer. Smlouva o partnerství byla podepsána v říjnu 2006. Role NHU v projektu spočívá zejména v poradenství a odborném posouzení způsobu realizace projektu ve VMP. Spolupráce na problematice záchrany lidové architektury, přípravě vzdělávacích programů zaměřených na prezentaci tradičního způsobu života (oblast lidových řemesel a tradičního zvykosloví). V rámci partnerství NHU – VMP bylo dosud realizováno celkem 8 společných akcí. Fond technické asistence – Projekt „Spolupráce při prezentaci kulturního dědictví„. Studijní cesty – 3, studijní cesty norských expertů do VMP, 2 studijní cesty pracovníků VMP do NHU. Společné semináře a workshopy.
26
Okres Zlín
Památník protifašistického odboje v Ploštině (vyhlášený nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. 6. 1999) – místo, kde až do roku 1945 stávala pasekářská osada, v níž žilo několik desítek lidí. Dne19. 4. 1945 byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty. V plamenech našlo smrt 24 obyvatel. Dominantou celého místa je památník 2. světové války a okupace zlínského okresu, který byl vybudován na návrší nad osadou v roce 1975 k 30. výročí osvobozen (památník s 5 pylony a tesaným kvádrem). Upomínkou na samotnou tragédii je kaple se jmény zavražděných pasekářů. Jeden z místních domků byl Muzeem Jihovýchodní Moravy zadaptován pro muzejní účely (historie protifašistického odboje ve zlínském okrese, zahraniční odboj, koncentrační tábory, oběti rasové perzekuce, informace o osvobozovacích hnutích v okrese). Závěr expozice tvoří informace o osvobozovacích bojích v okrese. V objektu je instalována také expozice Orientační běh – sport moderní doby. Jedná se o poměrně rozsáhlý areál, ve kterém se nacházejí bývalé zemědělské usedlosti, budované po 2. světové válce, kaple, amfiteátr, zpevněné plochy, plastiky a vlastní památník. Národní kulturní památka je tvořena pouze památníkem a přilehlými plochami. Národní kulturní památka „Památník protifašistického odboje v Ploštině“ (realizován v roce 1975 – autor návrhu ing. arch. Š. Zelina a sochařské výzdoby akad. sochař F. Štábl) byla prohlášena Nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. 6. 1999, o prohlášení a zrušení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Je zapsán v ÚSKP ČR, r.č. 11791/7-7041. V příloze tohoto nařízení se uvádí umístění, popis a prostorová identifikace národní kulturní památky. Památník tvoří betonové pylony, osazené na vyvýšené hmotné podestě. Ad 15 přílohy Nařízení vlády: okres – Zlín, název –
27
Památník protifašistického odboje v Ploštině, popis – pietní území osady vypálené v období II. světové války s památníkem, tvořené stavbami a jinými nemovitými objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, včetně těchto pozemků, s výjimkou staveb a nemovitých objektů, které nebyly prohlášeny za kulturní památku. Dle citovaného Nařízení vlády jsou součástí NKP Ploštiny uvedené pozemky se stavbami na nich. NKP nezahrnuje amfiteátr ani další pozemky a stavby a nevztahuje se na jejich opravy, údržbu nebo jiné stavební změny zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Prvořadou snahou při obnově a rekonstrukci, která zde proběhla, bylo oprostit pietní místo od stavebních řešení, která jsou v dlouhodobém horizontu neudržitelná – tj. dožilé stavební části odstranit, kvalitní sochařskou výzdobu přemístit do muzejních expozic. Pamětní desky zachovat. Předložený návrh rekonstrukce prosté mohyly s betonovými obelisky byl pak velmi citlivým zjednodušením a nové tvarosloví Památníku nepotlačilo charakter pietního místa a došlo ke kontinuálnímu navázání na konfiguraci terénu. Pohledově se památník po rekonstrukci uplatnil ve svém oproštěném tvaru jako nenásilná součást okolní přírody. Tento počin lze hodnotit z hlediska památkové péče jako přínosný, neboť základní prostorová koncepce původního stavebního díla zůstala zachována. Chráněnou hodnotou Ploštiny je především pietní místo lidské tragedie, jehož přítomnost byla v minulosti vyjádřena architektonickým ztvárněním památníku. To bylo poplatné době svého vzniku (rok 1975), ve kterém byla historická pravda z ideologických důvodů překrucována. Původní záměr byl realizován podle návrhu Š. Zeliny a později došlo k jeho doplnění o kopii sochy partyzána od V. Mákovského (odhaleno 19. 4. u příležitosti 40. výročí tragických událostí na Ploštině). Přestavba památníku Ploština – 1. etapa byla realizována v roce 2008 v souladu s Územní studií rozvoje areálu Ploština, zpracovanou Ing. arch. Havlíčkem (zahájení stavby 08/2008, dokončení 09/2008). V průběhu zpracování byla studie konzultována a odsouhlasena s NPÚ Praha. Následně vydal dne 14. 2. 2008 Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje Rozhodnutí, ve kterém byly specifikovány závazné podmínky pro přípravu a realizaci akce. Územní studie byla dne 27. 6. 2007 projednána a písemně odsouhlasena se všemi starosty okolních obcí, tj. Vysoké Pole, Újezd, Drnovice a Vlachovice. Stavební úpravy spočívaly zejména v: odstranění okrajových betonových zídek a pískovcových obkladních desek, výměně poškozené dlažby, vybudování nového přístupového schodiště, provedení úpravy povrchu pískovcové dlažby očištěním a přebroušením, vyspravení spár, penetrování povrchu dlažby, provedení plošných terénních úprav. Celkové náklady činily 4 478 tis. Kč (bez DPH). Památník patří k nejvýznamnějším památníkům postaveným obětem II. světové války ve Zlínském okrese. Je chloubou obce a těší se značnému zájmu turistů.
28
Areál zámku Vizovice dle projektu brněnského architekta F. A. Grimma náleží k nejvýznamnějším projevům jeho francouzsky orientované tvorby. Vedle knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galerie, která patří k předním zámeckým sbírkám u nás (prohlášen nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. 3. 2001). Na objektu probíhá víceletá památková obnova. Realizována oprava fasád zámku v letech 1994 – 1995, rekonstrukce objektu předzámčí od sedmdesátých let 20. století do r. 2000, restaurátorské práce v rámci mobiliárního fondu i restaurování venkovních plastik v zámeckém parku v celkovém objemu cca 20.000.000,- Kč. V posledních letech je postupně připravováno a realizováno odvlhčením zámku a následná celková rehabilitace fasád, opěrných zídek, připravuje se náročné restaurováním zámecké kaple, hlavního sálu zámku a jídelny, probíhá repase výplní otvorů (oken), pokračování v restaurátorských pracích (sochařská výzdoba parku) včetně dílčích úprav v interiéru a restaurování mobiliárního fondu. Areál je majetkem České republiky a příslušnost hospodaření s tímto majetkem je dána NPÚ. Památková obnova je hrazena ze státního rozpočtu prostřednictvím NPÚ – územního odborného pracoviště v Brně.
29
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie s sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě
Dle nařízení vlády České republiky: č. 170/2008 Sb., ze dne 28. dubna 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky byla prohlášena za národní kulturní památku. Dle ust. § 2 nařízení se pro zabezpečení ochrany národních kulturních památek prohlášených tímto nařízením stanovuje tato podmínka: rozsah zastavěných ploch, tvar terénu, popřípadě výšková úroveň a skladba zástavby se nesmějí měnit, pokud by tím byly poškozeny kulturní hodnoty národní kulturní památky. Popis: areál poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje tvořený budovami, jejich pozůstatky a jinými nemovitými objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, s výjimkou staveb a jiných nemovitých objektů, které nebyly prohlášeny za kulturní památku. Prostorové identifikační znaky: Kat. území: Velehrad Pozemky, parc. čísla: 1, 2, 3, 4, 11, 12, 13, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34 Budovy, čísla popisná: 1, 206, 305
30
Velehrad patří k nejpamátnějším místům našeho státu. Již bezmála 800 let tvoří nedílnou součást duchovního a kulturního dědictví českého národa v Čechách a na Moravě. Velehradská bazilika, jakožto význačná kulturní památka, spojovaná s metropolí prvního velkomoravského arcibiskupa sv. Metoděje i s politicko-správním ústředím Velkomoravské říše v 9. století, je součástí celého areálu velehradského kláštera. Velehrad je živým poutním, duchovním a kulturním místem, které po staletí vytváří přirozené klima pro setkávání kultur Východu a Západu. Tento aspekt bezpochyby souzní s úsilím Evropské unie o sjednocení nejen po stránce ekonomické, ale také duchovní. Rozměr Velehradu jako klidného místa v neklidné době odpovídá světovému trendu velkých poutních míst a fenoménu kulturně – spirituálních míst. Bohatá minulost je inspirací a výzvou pro přítomnost. Velehrad spolu s areálem bývalého cisterciáckého kláštera a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje je poutním místem, které jedinečným způsobem symbolizuje duchovní blízkost, podstatu a integritu středověkých národních kultur. V tomto smyslu je význam Velehradu pociťován i v povědomí většiny východních středoevropských národů a to zvláště od 2. poloviny 19. století, kdy se nově rozvinula a zmohutněla velehradská poutní tradice sahající přes baroko a gotiku až k původním Velkomoravským cyrilometodějským kořenům. Střední Evropa se svou zvláštní mentalitou tvoří kulturní areál, v němž se střetává a rozhraničuje germánsko – slovanský a románský svět a konfesijní okruh katolicismu, protestantství a pravoslaví. Zároveň zde existuje most mezi západní a východní duchovní tradicí. Právě Velehrad se již před 1. světovou válkou stal nejvýznamnějším střediskem pro pochopení unionistických pokusů, sbližujících východní a západní spiritualitu a předznamenávajících věk ekumenismu. Velehrad nejen inspiruje, ale rovněž přivádí k souvislému a klidnému zamýšlení. Poukazuje na univerzalitu: už samotná bazilika svědčí o vkomponování národních prvků do celostní jednoty architektury. Osobnosti intelektuálního světa nejednou vyzrávali právě v objevení a přijetí velehradské inspirace. Na Velehradě se pojí umění, věda a zdravá lidskost dohromady. Odpovídá
31
světovému trendu velkých poutních míst a fenoménu kulturně-spirituálních míst. Odtud jsou organizovány poutě národní i evropské včetně vytváření jejich zázemí, koncerty, různá setkání a přednášky, která svým obsahem napomáhají vytvářet kulturní zázemí zdejšího kraje. Celý areál má nadregionální působnost a je symbolem duchovní blízkosti, podstaty a integrity středoevropských kultur. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě byla v roce 2008 prohlášena za národní kulturní památku. Jde o historicky, architektonicky a umělecky ojedinělou stavbu, která je součástí rozsáhlého klášterního komplexu. Bazilika spolu s klášterem byla vystavěna na počátku 13. století cisterciáckým řádem v románsko – gotickém slohu. Koncem 17. století došlo k radikální barokní přestavbě klášterního komplexu, a to i baziliky. Barokní podobu si komplex uchoval do současnosti, přičemž v rámci analytické prezentace památky byly přiznány na vnějším plášti románsko – gotické prvky. V 19. století byla výrazně oživena velkomoravská tradice, jež se rozvíjela v duchu národního obrození. Příchodem jezuitského řádu v r. 1890 se počala psát novodobá historie Velehradu. Na chátrajících fragmentech cisterciáckého kláštera vyrostlo nové intelektuálně - kulturní dílo, které přesáhlo hranice regionu a státu. Nejvýznamnější obnovou prošla velehradská bazilika a celý prostor kláštera ve třicátých letech, kdy rektor velehradské jezuitské koleje požádal o povolení celonárodní sbírky na jejich obnovu. Získané prostředky umožnily důkladné restaurátorské i stavební práce, včetně pokračování archeologických výzkumů v souvislosti s odvodňováním základů kostela a celého areálu kláštera. Rekonstrukce a rehabilitace tohoto významného poutního místa bude do budoucna velkým přínosem pro domácí i zahraniční návštěvníky, rozvine další možnosti v oblasti rozvoje cestovního ruchu i v rámci jednotlivých kulturních akcí v průběhu národních poutí. Plánovaný záměr památkové obnovy by měl být citlivou restitucí a revitalizací exteriéru i interiéru i jednotlivých stávajících architektonických prvků v maximální možné míře tak, aby bylo zachováno a pouze ošetřeno to, co se podařilo z minulosti do dnešních dnů zachovat. Je snaha o to,aby na pozadí nezbytných nových prvků vynikly prvky původní a dochované, pietně ošetřené a zkonzervované a aby vynikl celkový charakter baziliky v kontextu nového i původního využití i v kontextu celého areálu kláštera, jehož je zcela nedílnou, historicky a stavebně neodmyslitelnou součástí. Obnova velehradského areálu je promýšlena konzervativně, stále zohledňuje možné důsledky zásahů do architektury vzácného klášterního komplexu. Tento počin by byl mimořádný i z hlediska zachování historického dědictví předchozích generací. Existuje samozřejmě hlubší reflexe o „smyslu a využití dědictví“ Velehradu. Koncepci kulturně – duchovní je však zapotřebí postavit nejdříve na dobrém fyzickém základě. Kulturní a náboženský život Velehradu od středověku do současnosti ovlivňuje kulturní a náboženský život jak v českých zemích, tak i v sousedních zemích slovanských. Novým obdobím rozvoje Velehradu a s ním spojených snah o sblížení Slovanů a sjednocení církve byla poslední čtvrtina 19. století. Velehrad se postupně stal místem nejenom náboženských, ale i kulturně politických akcí. Velehrad je i na počátku 21. století vyhledávaným poutním místem. Je nadále významným místem jak náboženským s teologicko historickým akcentem, tak i jedinečným symbolem tradice, zakotvené v národním povědomí jako symbol počátků národní vzdělanosti.
32
Projekt „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“ je velkou příležitostí k zatraktivnění této části Zlínského kraje v rovině regionální i na úrovni nadregionální a evropské, jako vyústění tradičního pojetí Velehradu – symbolu komunikace evropských kulturních a duchovních civilizačních okruhů v ose Západ – Východ. Revitalizace je nesena myšlenkou respektu k původnímu architektonickému ztvárnění velehradské lokality i jeho organického vývoje. Projekt zohledňuje nové potřeby regionu hledat klidové zóny, kulturní inspirace a rozvíjení místních tradic s logickým propojením na dynamicky se rozvíjející sektor náboženského turismu v Evropě. Navržený projekt formuluje rekonstrukci na základě společného ideového záměru dotčených státních, samosprávných, sociálních, kulturních, neziskových a církevních institucí nabídnout služby, které vyrůstají z logiky uvažuj univerzálně, v místním specifiku. Projekt propojuje mikroregion s Evropou, s rozvojem služeb, což vyrůstá z přesvědčení, že podpora náboženského turismu je pro Velehrad optimálním a přirozeným řešením požadavku vlastního rozvoje. Uskutečněním projektu se umožní činorodost, založená na praktickém projevu historického a kulturního vědomí evropanství: nabídka služeb v sektorech kulturních, sociálních a volnočasových aktivit, které vědomě spojují růst materiálního bohatství s růstem duchovním jako požadavku nového životního stylu. Projekt „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“ zcela vědomě rozvíjí moderně pojatou ideu velehradské tradice jako tradice proevropské, zdůrazňující mezináboženský a mezikulturní dialog. Tato tradice zohledňuje a reprezentuje onu ideu plurality a svébytnosti národů, čímž je nosná i pro naše 21. století. Rehabilitace tohoto poutního místa se chce sdělit každému návštěvníkovi, že k plnému rozvoji člověka i národů je nutná nejen hmotná, ale i duchovní dimenze. Hlavní cíl projektu Obnova a oživení NKP a její využití pro nové kulturní a vzdělávací služby – zdůraznění Velehradu jako místa, kde se rodila česká státnost a křesťanství ve východním i západním duchu Specifické cíle projektu technická rehabilitace souboru památkově chráněných objektů rozšíření a zkvalitnění kulturních a vzdělávacích služeb, prezentujících Velehrad jako místo české státnosti a evropské vzdělanosti zvýšení úrovně dostupnosti odborných veřejných služeb v oblasti péče o kulturní dědictví a prezentace metodiky obnovy NKP Investiční akce projektu
rekonstrukce baziliky rekonstrukce lapidária rekonstrukce kaple Cyrilky rekonstrukce objektu fary rekonstrukce bývalé konírny a sýpky na multifunkční dům architektonické řešení ploch nádvoří před bazilikou
33
Programová náplň projektu Vytvoření scénáře a věcné náplně plánovaných expozic Zpracování plánu realizace ucelených souborů kulturních a vzdělávacích programů Plánované kulturní a vzdělávací akce Finanční objem projektu Celkové náklady – 345 836 000,- Kč
Komplexní projekt je složen z objektů: -
nové architektonické zpracování prostoru před bazilikou v návaznosti na místní komunikace, poutní cesty a parkování: úprava v sobě zahrnuje jednotný informační systém zakomponování nově vytvořených formátů expozicí pod širým nebem v návaznosti na obnovu Velehradského muzea
-
multifunkční Velehradský dům Cyrila a Metoděje v obnovených prostorách hospodářských stavení sýpky a konírny na Velehradě: náplní domu bude muzeum bible, Velehradské muzeum, Acta academia Velehradensis, Apoštolát modlitby a knihkupectví
34
-
rekonstrukce části budovy velehradského kláštera (sídla Řkf Velehrad): obnovou se získají nezbytné prostory pro depozitář, archiv, studijní činnost
-
rekonstrukce kaple Cyrilky: obnovou vznikne liturgický prostor pro křesťany východního ritu
-
rekonstrukce prostor lapidária: vytvoření vzdělávací expozice Velehrad na křižovatce evropských dějin
Přidaná hodnota: - nově vybudované kulturní služby synergicky podpoří rozvoj drobného podnikání, navazujících služeb - provázání významných komunit a společenských aktivit Velehradu – historie, kulturní, sociální oblast, Řkf Velehrad a rozvoj podpory jejich činností - vytvoření ucelené nabídky pro cílové skupiny: vzdělávací ústavy, rodiny s dětmi, odbornou veřejnost, laickou veřejnost - rozšíření nabídky služeb a provázání do ucelených turistických produktů, specificky zaměřených na cílové skupiny
V současné době probíhá restaurování a oprava příčné lodi a presbytáře baziliky z dotace FM/EHP Norsko. Grant činí 542 086 euro. Příjemcem grantu je Římskokatolická farnost Velehrad.Partnery projektu jsou Zlínský kraj a Diecéze Sant. Pöltn v Rakousku. Cílem je uchování kulturního dědictví. Účelem projektu je zvýšení ochrany kulturního dědictví a zvýšení atraktivity baziliky. Realizací projektu bude obnova prostorů hlavního oltáře, prostoru kopule, prostoru Vítězného oblouku a kaplí sv. Bernarda a Benedikta.
35
Toleranční kostel ve Velké Lhotě
Dle nařízení vlády České republiky: č. 170/2008 Sb., ze dne 28. dubna 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky byl prohlášen za národní kulturní památku. Toleranční kostel ve Velké Lhotě je unikátní ukázkou původních protestantských kostelů z konce 18. století. Jeho historie je spjata s tzv. Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Ten ukončil dlouholeté pronásledování protestantů. Rok po zveřejnění tohoto patentu se ustanovuje na tehdejší Hrubé Lhotě evangelický sbor. Bohoslužby se nejprve konaly ve stodole Jiřího Fabiána. Později byl postaven dřevěný kostel. První bohoslužby se v něm konaly v roce 1783.Roubený kostel bez věže, s mansardovou střechou krytou šindelem. Interiér je prostý, bez obrazů a soch, okna jsou jednoduchá. Chrám není vytápěna nemá žádné umělé osvětlení. Dnes je jako jediný kostel u nás s původními základními rysy tolerančních kostelů (lavice soustředěné kolem oválného stolu, kazatelna na delší straně proti hlavnímu vchodu atd.). Rovněž švabachem psané citáty z Písma svatého na černých oválných tabulích po obou stranách kazatelny a citát z evangelia Matoušova uprostřed stropu, jsou původní. První bohoslužby se zde konaly na Petra a Pavla v roce 1783. Zajímavý je mimo jiné i tím, že zde působil v letech 1875 – 1895 jako kněz autor Broučků Jan Karafiát.
36
Péče o státní hrady a zámky Areály státních hradů a zámků (ve Zlínském kraji zpřístupněné památky zámek a zahrady Kroměříž, zámek Buchlovice, Vizovice a hrad Buchlov) jsou ve velké míře rostlými útvary, vzniklými postupným vrstvením stavebních etap. Vrstevnatost památky je v současné době již plně doceněna jako svébytný zdroj památkové hodnoty. Potřeba jejího zachování je proto trvalou součástí jak ochrany, tak i presentace památky. S mimořádnou hodnotou a výlučnou rolí státních hradů a zámků v současném životě společnosti souvisí i jednoznačný respekt k jejich dochované podobě a relativní vývojové završenosti. Součástí výjimečné hodnoty památek této kategorie je integrita celku,vyžadující nejen zevrubné vědecké poznání, dokumentaci a ochranu, ale i presentaci rozmanitosti, charakteristické pro tento typ památek. Je proto mimořádně důležité respektovat jejich celistvost včetně integrity majetku v rámci historických hranic areálu. Je nezbytné, aby presentace hradů a zámků respektovala nejpřísnější odborná hlediska a směřovala především k uchování věrohodnosti historického prostředí. Úpravy a zásahy motivované snahou o docílení souladu se současnými technickými standardy, nejsou žádoucí. Zkušenosti ukazují, že změny i při sebešetrnějším zásahu ochuzují kulturní potenciál každé památky. O to více se negativní dopady projevují v případě památek z tohoto unikátního souboru. Soudobé pomocné provozy, umožňující funkci zpřístupněné památky, je vždy nutné řešit přiměřeně s určitou universalitou a především s vyloučením či 37
omezením rozsahu transformací. Důležité je situovat nové provozní zázemí pokud možno do prostorů již v minulosti adaptovaných – nerozšiřovat na úkor autentických – a při jakýchkoliv úpravách dbát na to, aby i v těchto místech byly omezeny zásahy do konstrukcí a aby měly pokud možno reverzibilní charakter. Mělo by být samozřejmé, že při opravách těchto památek by se měl preferovat konzervační přístup. Mělo by být samozřejmostí, že veškeré činnosti by měly být realizované podle kvalifikovaných projektů. Velkou pozornost je třeba věnovat výběru realizátorů. Prvořadým hlediskem musí být ochrana a důstojná presentace dochovalých hodnot.
38
C) Územní památková ochrana sídel Soudobá památková péče je charakteristická tím, že zdůrazňuje jak územní ochranu, tak ochranu jednotlivých objektů. Celkový důraz se klade více na celkové uchování historického prostředí, než na uchování jen dílčích hodnot v celkově destruovaném prostředí. S tím souvisí i celková tendence ke sbližování ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturního dědictví zejména ve vztahu k ochraně kulturní krajiny. Památkově chráněná území našich vesnic a měst, zvláště pak městské památkové rezervace (MPR) a městské památkové zóny (MPZ), jsou nejcennějšími částmi naší sídelní struktury, jsou kulturním fenoménem světového významu. Dokládají nejen historický vývoj místa, regionu, národa a ozřejmují naši současnou existenci i směřování vývoje, ale jsou zdrojem i potřebné osobní, skupinové a národní hrdosti a lokálního patriotismu. Jedním ze základních principů památkového urbanismu je pak v maximální míře zachovat existující hodnoty a nové budovat vedle nich, a nikoli místo nich. Tak, aby se vzájemně umocňovaly, abychom se postupně přibližovali k cíli, jímž je dosažení harmonického prostředí našich měst, vesnic i celé krajiny. Což je samozřejmě nikdy nekončící proces. V České republice je celkem chráněno 573 sídel či jejich částí, což je značně vysoký počet, který je především dokladem toho, že urbanistické dědictví tvoří mimořádně významnou součást památkového fondu České republiky, důležitou i v evropském měřítku. Pro úplnost je třeba zmínit ještě ustanovení kategorie krajinné památkové zóny, jehož cílem je ochrana širšího výseku historické krajiny, a to včetně sídel. Česká republika patří v rámci Evropy ke státům s nejstarší tradicí územní památkové ochrany sídel (ochrana jednotlivých památek je ještě starší). Prvopočátky ochrany souvisely se situací po skončení druhé světové války. Legislativně pevnější zakotvení plošné památkové ochrany přineslo v roce 1950 nařízení úřadu předsednictva vlády čj. 103.262/50. Zde již byl zakotven pojem památková rezervace. Počítalo se také s vyhlášením památkových rezervací lidové architektury, ale později nebyly pak prohlášeny. Je třeba poznamenat, že památková rezervace nebyla ve zmíněném nařízení ještě chápána jako trvalá kategorie, ale pouze jako jakési jednorázové opatření, které mělo zajistit stavební obnovu. Pojem památkové rezervace v nynějším smyslu zavedl až zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. Na jeho základě byly postupně vydávány výnosy jednotlivých městských památkových rezervací. Ochrana vesnic byla v tehdejší době opět odsunuta na vedlejší kolej. Jedinou výjimkou byla památková rezervace lidové architektury Petrov-Plže, prohlášená v roce 1983. Původní počet měst určených k ochraně formou památkové rezervace se postupně zvyšoval. K poslednímu doplnění došlo v roce 1989. Počet MPR v České republice tak dosáhl k 1. 1. 2005 čtyřiceti a vesnických památkových rezervací (VPR) jednašedesáti. Naše historická města přežila bez vážnějších ztrát druhou světovou válku, vyhnuly se jim i neméně zničující důsledky překotného ekonomického rozvoje padesátých až sedmdesátých let dvacátého století, jimž v západní Evropě padlo za oběť více historických budov, než kolik zničila válka. Poválečné zkušenosti západních zemí jsou pro nás varujícím mementem.
39
Potřeba chránit architektonické a urbanistické dědictví vyplývá z řady mezinárodních dokumentů. V prostředí České republiky, která 1. 5. 2004 vstoupila do Evropské unie, by měla být respektovaným dokumentem zejména Úmluva o uchování architektonického dědictví Evropy, která se od 1. 6. 2000 stala součástí našeho právního řádu.
Systém územní památkové ochrany ve Zlínském kraji zahrnuje 4 památkové rezervace: Památkové rezervace jsou území, jejichž charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů. Vláda České republiky nařízením prohlašuje tato území jako celek za památkovou rezervaci a stanovuje podmínky pro zabezpečení ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami.
40
Městská památková rezervace Kroměříž (město Kroměříž je velmi cennou lokalitou z hlediska kulturně historického významu, s velkým množstvím kulturních památek, vyhlášenou Výnosem ministerstva kultury č.j. 15.869/78-VI/1 ze dne 8. 9. 1978, o prohlášení historického jádra města Kroměříže s Podzámeckou a Květnou zahradou památkovou rezervací o rozloze 95 ha, 333 domů, z toho 128 nemovitých kulturních památek). Stavebně historický vývoj města sahá až k velkomoravskému osídlení a po staletí souvisel s dějinami olomouckého biskupství, později arcibiskupství. Na místě dnešního arcibiskupského zámku stál původně raně středověký dvorec a později gotický hrad, který byl přestavěn v renesančním slohu. Současný vzhled zámek získal v 17. a 18. století, kdy byl velkoryse upraven jako sídlo olomouckých církevních knížat. Velké proslulosti se těší zámecké zahrady. Podzámecká zahrada, která se vyvíjela od 15. století až do poloviny 19. století, je jedním z nejhodnotnějších přírodně krajinářských parků na našem území. Květná zahrada náleží k nejkrásnějším raně barokním zahradám v Evropě. Vedle zámku a jeho zahrad jsou významnými kulturními památkami v Kroměříži chrám sv. Mořice, kostel sv. J. Křtitele, kostel Panny Marie, které spolu s radniční věží dotvářejí malebnou siluetu města. Prostor Velkého náměstí, lemovaného domy s podloubím, v převážné většině renesančního původu, a fasádami upravovanými v různých slohových etapách období romantismu a historismu v architektuře, je obohacen mariánským sloupem a
41
kašnou. Z městského opevnění zůstaly zachovány jen malé fragmenty (v minulosti byly zbořeny všechny městské brány s výjimkou Mlýnské brány). Ve druhé polovině 19. století byla Kroměříž jedním z nejbohatších moravských měst a zároveň i městem s rozvinutým školstvím a kulturou. V té době vznikly mnohé veřejné budovy včetně dnešní justiční školy. Ve 20. století, až do 2. světové války, bylo město ušetřeno větších stavebních změn a stále představovalo velmi harmonický celek. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století však byly zbořeny některé předměstské čtvrti a na jejich místě byla postavena ošklivá panelová sídliště. V roce 1990 byly v městské památkové rezervaci (MPR) jak objekty ve velmi dobrém technickém stavu, tak objekty vysloveně havarijní. Z celkového počtu nemovitých kulturních památek byla ve špatném nebo havarijním stavu téměř jedna třetina. Z ostatních památkově chráněných staveb to byla jedna čtvrtina. K Programu regenerace MPR a MPZ se Kroměříž přihlásila velmi brzy. K hlavním cílům patřilo posílení centrální funkce MPR v rámci celého města, zvýšení její turistické přitažlivosti, dosažení vysoké estetické kvality a důraz na zachování historického rázu města. V roce 1997 se podařilo dokončit opravy fasád na všech objektech Velkého náměstí a v okolí zámku. Výčet akcí obnovy kulturních památek dále zahrnuje opravy fasád zámku, kolonády a tropického skleníku v Květné zahradě, sedmi měšťanských domů, tří kašen, rekonstrukci bývalého františkánského kláštera nebo restaurování početného souboru starých soch. Byly opraveny budovy justiční školy a Staré mincovny. V témže roce byla městu Kroměříž udělena Cena za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ. Cena byla udělena především proto, že se podařilo MPR navrátit její starou krásu, tolik přitažlivou pro zdejší obyvatele i pro cizí návštěvníky. V letech 1993 – 2008 bylo poskytnuto v rámci Programu regenerace MPR a MPZ cca 43.000.000,- Kč.
42
3 vesnické památkové rezervace vyhlášené nařízením vlády č.127/1995 Sb. ze dne 24. 5. 1995:
Vesnická památková rezervace (VPR) Rymice – Hejnice o rozloze 2,5 ha (15 domů, z toho 6 nemovitých kulturních památek) byla založena na konci 18. století v místech bývalé panské hájovny – hejnice. Její půdorysná stopa je zhruba stejná jako v letech 1773 – 1800, kdy vznikala. Obsahuje několik neporušených starších typů zemědělských usedlostí, které reprezentují stavební kulturu východní Hané konce 18. století. Jde vlastně o nejstarší datované domy v obci, založené na mělkém základě, u kterých se dochovala původní roubená konstrukce omazaná hliněnou omítkou. Areál, který je v péči Muzea Kroměřížska, prezentuje bývalá panská kovárna čp. 104, která dnes slouží muzejnímu provozu. Dále domkářská usedlost čp. 62, která slouží expozičním účelům, stejně jako domkářská usedlost čp. 64 s přeneseným větrným mlýnem z Bořenovic. Domkářská usedlost čp. 65 slouží v současné době potřebám muzea. Na těchto objektech probíhá permanentní památková obnova prakticky od 70. let 20. století. Areál není ve zcela dobrém stavebně technickém stavu, hliněné zdivo a zejména došková krytina stavení vyžaduje neustálou péči, údržbu a obnovu. Rovněž založení objektů způsobuje v některých případech statické poruchy více či méně závažného charakteru, které budou muset být v nejbližších letech rovněž řešeny. Taktéž je třeba provést opravy omítek a napuštění dřevěných konstrukcí. Objekty ve VPR jsou v majetku Zlínského kraje a jsou spravovány Muzeem Kroměřížska. V příštích letech je počítáno v rámci památkové obnovy s financováním jednak z rozpočtu Zlínského kraje, jednak ze státních dotací.
43
Vesnická památková rezervace Veletiny – Stará Hora o rozloze 1,4 ha (27 objektů, z toho 7 nemovité kulturní památky) – součástí rezervace lidového stavitelství. V konstrukci některých búd se zachovaly prastaré stavební techniky. U nejstarších lisoven se uchovaly stěny vystavěné z dusané hlíny, nabíjené mezi prkennou příhradou. Lisovny bez sklepů, pouze s komůrkami k uskladnění beček s vínem, byly rozšířeny zejména v těch polohách, kde klimatické poměry neumožňovaly tak vysokou produkci vína a podmínky ke kopání sklepa nebyly vhodné. Vinohradnictví má na jižní Moravě tradici, sahající až do období velkomoravského a snad i staršího. Je třeba si uvědomit, že tyto vinohradnické stavby tvoří dnes již jen nepatrný zlomek původního bohatství. Stavby jsou v držení fyzických osob. V areálu probíhá víceletá památková obnova a převážná část staveb již byla úspěšně obnovena v souladu s principy památkové péče při maximálním zachování veškerých původních konstrukcí a použití tradičních technologií. Znovuoživení areálu bylo zahájeno v 90. letech 20. století. V posledních letech památková obnova a znovuvyužití vinohradnických staveb pokračuje za přispění Programu MKČR pro Vesnické památkové rezervace a zóny (přes 1 mil. Kč). Lze konstatovat, že revitalizace areálu se daří. Památková obnova (oprava dalších staveb a zejména úprava areálu kolem staveb) by měla probíhat i v příštích letech za přispění zejména státních dotací.
44
Vesnická památková rezervace Vlčnov – Kojiny o rozloze 4,5 ha (49 objektů, z toho 8 nemovitých kulturních památek) – jedinečný celek vinohradnických staveb – vinařských búd, lisoven bez sklepa představují ucelený areál s významnými typologicky a historicky hodnotnými stavbami, jejichž stavební podstata sahá do 18. a 19. století a dokládá staré konstrukční techniky, které jsou ojedinělé. Soubor staveb a jejich prostředí je významným dokumentem jihomoravského vinařství a sadařství a tomuto účelu slouží areál dodnes. Dnešní vinohradnické stavby však reprezentují pouze torzo, které se dochovalo z minulosti. Tento odkaz stavebního umění předchozích generací, schopnost dokonalého ztvárnění stavební hmoty, smysl pro harmonii stavby a začlenění do přírodního prostředí si zasluhuje, aby se snaha o jejich udržení stala zájmem všech, kteří mají vztah ke kulturnímu dědictví a odkazu minulosti. Dlouholetou snahou majitelů památek, obecního úřadu i orgánu a organizace památkové péče je zachování vinohradnických staveb a celého areálu v co nejlepším stavebně technickém stavu. Z toho důvodu zde probíhá památková údržba a obnova prakticky permanentně. V posledních letech se podařilo díky zájmu vlastníků a obecního úřadu opravit převážnou většinu chráněných staveb a jsou postupně odstraňovány i všechny nedostatky z minulosti.V roce 2004 odkoupila Obec Vlčnov jednu vinohradnickou stavbu od soukromého vlastníka a zde proběhla vzorová památková obnova stavby za finančního přispění z Programu MKČR pro Vesnické památkové rezervace a zóny. Údržba a obnova areálu by měla probíhat i v následujících letech (oprava jednotlivých staveb, úprava okolí staveb, kabelizace elektroinstalace, přístupová komunikace aj.). Počítá se opět se státními dotacemi. Prohlášením vesnických památkových rezervací se naplnila dlouhodobá snaha památkové péče o to, aby se také nejhodnotnější historické sídelní celky vesnického typu dočkaly zájmu a ochrany, které jim náleží. Kopírovala či doplňovala se tím vlastně snaha, která dosáhla tohoto výsledku již dříve u nejhodnotnějších sídel městského typu.
45
Prohlášeno je 13 městských památkových zón Již v průběhu sedmdesátých let dvacátého století bylo zřejmé, že kromě kategorie MPR je žádoucí zajistit památkovou ochranu také dalších historických měst a vesnic, které sice nesplňují tak přísné parametry, ale přesto představují hodnotné památkové celky. Nový zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, pak konečně zakotvil termín památková zóna. Prohlašování památkových zón však reálně začalo až po společenských změnách v roce 1989. První městské památkové zóny (MPZ) byly prohlášeny v roce 1990 ještě krajskými národními výbory krátce před jejich zrušením. Po zrušení krajských národních výborů převzalo tuto gesci ministerstvo kultury, které v roce 1992 vyhlásilo MPZ podle starší koncepce ve zbývajících krajích České republiky. Počet MPZ dosáhl čísla 187. Památková ochrana vesnic se kromě několika výjimek datuje až od roku1995, kdy ministerstvo kultury prohlásilo větší počet VPR a VPZ (vesnické památkové zóny) na území celé České republiky. K dosud poslednímu doplnění počtu památkových zón došlo v letech 2003 a 2005. Ke dni 1. 1. 2005 je v České republice 253 MPZ a 211 VPZ. Památkové zóny jsou území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, jenž může MKČR po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. Všechny tyto městské památkové zóny ve Zlínském kraji mají zpracovaný místní program regenerace v souladu s usnesením vlády č. 209 z roku 1992 a jsou zapojeny do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Města, na jejichž území je městská památková rezervace nebo zóna, ale která dosud nejsou zapojena do programu regenerace, představují dnes již opravdovou výjimku. Výchozí podmínky jednotlivých měst se v počátcích realizace programu regenerace velmi lišily. Dodnes hraje určitou roli i region, do něhož město patří, i tendence přetrvávající z minulosti. Ještě větší rozdíly mezi jednotlivými městskými památkovými rezervacemi a zónami způsobila aktivita měst po roce 1989, případně po schválení citovaného usnesení vlády v roce 1992, a jejich přístup k regeneraci. Tyto rozdíly spočívají především ve vážnosti zájmu o zlepšení kulturní úrovně hmotné struktury památkově chráněných území a v přístupu k regeneraci nejen starosty, ale celého městského zastupitelstva i městského úřadu. Program regenerace je jedním z nástrojů, které mohou v dnešní době pomoci zachovat kulturně historické hodnoty chráněných území. Výše přidělovaných finančních prostředků však v rámci Programu regenerace MPR a MPZ rok od roku rapidně klesá. Rovněž systém přidělování finančních prostředků se stal po zániku OkÚ víceméně chaotický a nesystémový. MK ČR na základě žádosti krajů poskytuje jejich prostřednictvím v rámci Programu regenerace finanční prostředky pro jednotlivá města, jejichž výši stanoví tzv. kvótami. Problémem zůstává skutečnost, že ne všechny kraje využily a využívají této možnosti (v současné době pouze 3 Karlovarský, Olomoucký, Zlínský), takže část peněz jde přímo z MKČR jednotlivým regeneračním městům. Důvodem nevyužití nabídky MKČR řadou krajů je fakt, že kraj vlastně nemá možnost vstoupit nějakým významnějším a zásadnějším způsobem do tohoto procesu přidělení a rozdělení finančních prostředků, neboť kvóty pro jednotlivá
46
města stanovuje MKČR na základě tzv. anketních dotazníků, předkládaných MKČR jednotlivými městy v závěru každého roku. Od roku 2004 má kraj pouze možnost vyjádření se ke kvalitě zpracovaných dotazníků a k připravenosti jednotlivých akcí. Ministerstvo rovněž oslovuje po stanovení kvót vybraná města, která zasílají v termínu, určeném ministerstvem, kraji už jednotlivé konkrétní akce na souhrnných přehledech, vybrané dle svého uvážení. Tyto akce jsou v řadě případů zcela nepřipravené a neodpovídají zásadám Programu. Po vyslovení nespokojenosti s touto praxí ze strany krajů vůči MKČR, oslovilo toto regenerační města v tom smyslu, že by bylo vhodné kooptovat do komisí regenerace, v rámci lepší připravenosti jednotlivých akcí, pracovníky odboru kultury a památkové péče KÚ. Této nabídky, která byla pouhým doporučením, však využila např. ve Zlínském kraji necelá třetina měst. Rovněž tak řada měst nesplnila jednu z podmínek v rámci přípravy Programu, a to předložení anketních dotazníků, určených ministerstvu kultury, KÚ k vyjádření. Kraji pak v řadě případů zůstává velmi nelehká povinnost zesouladění jednotlivých akcí se zásadami Programu v době, kdy by se měly jednotlivé akce již fakticky realizovat. V několika případech musely být navrhované akce pro nepřipravenost vyřazeny a prostředky poskytnuty na akce, které odpovídaly zásadám. V řadě případů musely být prostředky převedeny i na jiné regenerační město, není výjimkou, že celý finanční příspěvek je vrácen zpět z důvodu, že město se rozhodlo akci nezahájit a tuto skutečnost oznámilo tak pozdě, že finanční prostředky už nemohl využít nikdo další. Nicméně zapojení Zlínského kraje od samého počátku do Programu, ale i v současnosti, do procesu projednávání akcí zařazených do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, posiluje úlohu a autoritu Zlínského kraje v péči o kulturní dědictví. Pracovníci Zlínského kraje, zařazení do krajského úřadu, odboru kultury a památkové péče, se aktivně zapojují do pracovních skupin pro Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón v jednotlivých městech, což otevírá nejen možnosti intenzivnější spolupráce s těmito městy, ale přináší to také lepší informovanost a následně kontrolu o účelném využití prostředků Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón ve Zlínském kraji. Do dalších let by měla být v této oblasti stanovena zcela jednoznačná pravidla a to buď v tom smyslu, že celá akce bude řízena, dohlížena a administrována pouze MKČR, anebo povinnosti a s tím ovšem spojené i pravomoci budou dány krajům. Tato neutěšená situace pak přetrvává již od roku 2003. Cíle programu jsou stále tytéž, z pohledu památkové péče se však jedná zejména o to: „Systematicky podněcovat a provádět opravy, rekonstrukce a pravidelnou údržbu domovního a bytového fondu, jednotlivých objektů a jejich souborů. Přitom zajistit zachování památkových hodnot a využití objektů a souborů ke vhodným účelům v souladu se zásadami památkové péče. Pečovat o urbanistickou a architektonickou úroveň prostředí, včetně vzhledu města a jeho charakteru“. Vyšší finanční náročnost obnovy kulturních památek pramení především z použití dražších přírodních stavebních materiálů a tradičních technologií a z vyšší pracností obnovy, spojené s vyšší náročností na kvalifikaci při provádění řemeslných,
47
umělecko-řemeslných a restaurátorských prací. Vyšší finanční náročnost obnovy ale nesmí být směšována s někdy zbytečně velkorysou obnovou a nákladnými přestavbami – rekonstrukcemi kulturních památek, při nichž se uplatňují velké změny v interiéru, úpravy v podkroví, novodobé přístavby apod., jež ve svém výsledku zpravidla snižují souhrnnou hodnotu kulturní památky. Kvalitní obnova kulturní památky může být totiž zároveň úsporná, při důsledném využívání původních konstrukčních materiálů a prvků v souladu s požadavky na zachování autenticity. Aktualizace programu regenerace se musí přizpůsobit současné nepříznivé finanční situaci především volbou priorit v dalším postupu obnovy kulturních památek. V prvních letech realizace programu byly zachraňovány nejohroženější kulturní památky a důležitým hlediskem byla rychlost jejich obnovy. I v současné době zbývá ještě značný počet kulturních památek, které jsou v havarijním stavu. Odstranění havarijního stavu musí být i nadále prvořadým úkolem. Zároveň však nelze zapomínat ani na údržbu kulturních památek, které již byly opraveny a na případnou rekonzervaci. Pro ilustraci, v letech 1993 – 2009 bylo v rámci Programu regenerace MPR a MPZ poskytnuto bývalým okresům Zlínského kraje:
Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín
cca 43.000.000,- Kč cca 42.000.000,- Kč cca 13.000.000,- Kč cca 25.000.000,- Kč
V letech 1993 – 2009 bylo v rámci Programu regenerace MPR a MPZ poskytnuto cca 123.000.000,- Kč.
48
Okres Kroměříž
Městská památková zóna Holešov (rozloha zóny 11,6 ha, 102 domů, z toho 20 nemovitých kulturních památek). Holešov se stal městem ve 14. století a od poloviny 16. století byl významným centrem Jednoty bratrské. V době panování Rottalů prožil období stavebního a kulturního rozmachu. V Holešově rovněž žila významná židovská komunita. K nejvýznamnějším památkám náleží raně barokní zámek se zahradou francouzského typu s vodními kanály ve tvaru Neptunova trojzubce, Šachova (Stará) synagoga – jedna z nejstarších a nejcennějších památek svého druhu u nás, židovský hřbitov s asi 1500 náhrobky, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s ojedinělou Černou kaplí, kostel sv. Anny a morový sloup. Zóna byla vyhlášena dne 20. 11. 1990 vyhláškou JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny. V příštích letech náleží k prioritním akcím zejména rozsáhlá a náročná památková obnova zámku, restaurátorské práce v interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie a restaurátorské práce na náhrobcích na Židovském hřbitově.
49
Okres Uherské Hradiště
Městská památková zóna Uherské Hradiště (rozloha 16,0 ha, 209 domů, z toho 28 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne 20. 11. 1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP – vyhlášeno ochranné pásmo). Příkladem typického středověkého města je i Uherské Hradiště, jehož vznik spadá do 50. let 13. století. K nejvýznamnějším památkám patří bývalý městský špitál s kaplí sv. Alžběty, Stará radnice, areál františkánského kláštera , dům U Slunce, lékárna U Zlaté koruny, objekt fary, areál jezuitského kláštera s kostelem sv. Fr. Xaverského, objekt bývalé barokní zbrojnice, dům U černého Orla aj. V příštích letech je počítáno zejména s památkovou obnovou domu čp. 21 (část bývalého Jezuitského kláštera), s opravou kostela sv. Františka Xaverského a bývalé věznice.
50
Městská památková zóna Uherský Brod (rozloha 42,0 ha, 478 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne 20. 11. 1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP). Uherský Brod je dalším typicky středověkým městem, založený v pol. 13. století a povýšený na královské město r. 1272. Královským hrazeným městem byl až do r. 1506. Rozměry jádra 800 x 600 m ukazují na jeho mimořádný význam. Poměrně pravidelný pětiboký obrys patří k čelným projevům urbanismu přemyslovské éry. K nejvýznamnějším památkám patří objekt radnice, tzv. Panský dům, kostel M. J. Husa, kostel Nanebevzetí Panny Marie, areál dominikánského kláštera, tzv. nadační dům čp. 116 aj. V příštích letech je počítáno zejména s památkovou obnovou kostelů Nanebevzetí Panny Marie, Neposkvrněného početí Panny Marie, M. J. Husa, interiéru fary, měšťanských domů, radnice a židovského hřbitova.
51
Městská památková zóna Uherský Ostroh (rozloha 11,0 ha, 102 domů, z toho 6 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne 20. 11. 1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP). Historické jádro města má nepravidelný konvexkonkávně zvlněný obrys s výrazně zaoblenými kratšími stranami. Obě hlavní městské části mají osobitou urbanistickou skladbu a kompozici a jsou navzájem propojeny přes řeku Moravu. Řeka sice tvoří jistý dělící prvek, zároveň je však kompozičním městotvorným článkem. K nejvýznamnějším památkovým objektům náleží zámek, monumentální čtverhran lehce lichoběžného půdorysu s vnitřním dvorem, u něhož stavebně historický průzkum prokázal, že jeho jádro tvoří mohutný královský hrad, postavený zřejmě Přemyslem Otakarem II. a řadící se v podstatě typologicky k sevřeným čtyřkřídlým dispozicím královských hradů Přemyslovy vlády. V 16. století se stal Ostroh rezidenčním sídlem mocného rodu pánů z Kunovic, kteří mezi lety 1580 – 1590 přetvořili někdejší královský hrad v monumentální zámek s arkádovým nádvořím a schodišťovou věží. Rovněž farní kostel, zasvěcený sv. Ondřeji, nevylučuje raně feudální původ. Nynější pozdně barokní stavba stojí s největší pravděpodobností na místě kostela středověkého. Jeho bližší urbanistickou situaci si ovšem dnes nedovedeme představit. Ovšem tvar ostrožského jádra i jeho strategický význam dokládá zcela bezpečně, že město bylo opevněno, z jeho hradeb se však nic nezachovalo. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy zámku a hospodářských budov fary.
52
Okres Vsetín
Městská památková zóna Valašské Meziříčí, vyhlášena vyhláškou MKČR č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Samostatnou skupinu stavebních památek tvoří chráněné historické jádro. Kolem obdélníkového půdorysu náměstí stojí 47 měšťanských domů, názorně dokumentujících úroveň gotické, renesanční a barokní zástavby města. Ze souboru chráněných objektů zástavby historického jádra vyniká dům U Apoštolů, budova radnice, dům Jana Foncuma, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel Nejsvětější Trojice, areál žerotínského zámku. V příštích létech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy měšťanských domů.
53
Městská památková zóna Kelč, vyhlášena vyhláškou MKČR č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny (OP). Půdorys Kelče tvoří nepravidelný ovál s náměstím ve tvaru písmene L. Dominujeme mu zámecký areál s filiálním kostelem sv. Kateřiny. Charakter zóny dotvářejí i domy na náměstí Osvoboditelů, převážně jednopatrové obytné domy z 19. století a přelomu 19. a 20. století. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy kostela sv. Kateřiny.
54
Okres Zlín
Památková zóna Brumov – Bylnice (rozloha 32, 2 ha, 228 domů, z toho 8 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne 22. 9. 1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Nad městem dominuje zřícenina kdysi velkého a významného královského hradu, který byl postaven v pol. 13. století jako pozdně románský hrad na obranu proti vpádům Uhrů. Zóna zahrnuje dále farní kostel sv. Václava, radnici, pivovar, bývalý vodní mlýn Gattermayer. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy zříceniny hradu Brumov.
55
Městská památková zóna Fryšták (rozloha 26,0 ha, 199 domů, z toho 7 nemovitých kulturních památek) vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Dominantu náměstí tvoří neorenesanční radnice, nejstarší budova na náměstí, tzv. Hrubá hospoda, byla postavena v pol. 17. století a farní kostel sv. Mikuláše stojí blízko pravého horního rohu náměstí na původně gotických základech ze 14. století.
Městská památková zóna Luhačovice (rozloha 75,0 ha, 148 domů, z toho 12 nemovitých kulturních památek), prohlášena vyhláškou JM KNV v Brně, ze dne 20. 11. 1990, o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (návrh MKČR na prohlášení za památku UNESCO). Lázeňské město Luhačovice s četnými památkami leží na západním okraji okresu Zlín. Do Luhačovic pronikly stavební formy velkých lázeňských vil na lázeňské stavby s dřevěnými štíty, připomínající lidové stavitelství. Velký rozmach lze zaznamenat zejména počátkem 20. století, kdy byl povolán arch. Dušan Jurkovič, který vtiskl lázním osobitý ráz hrázděné architektury. Vznikly dodnes dochované charakteristické stavby, jako je tzv. Jurkovičův dům, Janův dům, Solární lázně, vila Chaloupka, vila Valaška, vila Slávie, vila Dagmar, vila Emauzy, dům Jestřabí aj. Rozvoj vyvrcholil stavbou Smetanova domu od arch. E. Králíka. Současně vznikly lázeňské vily v Pražské čtvrti, Společenský dům na Kamenné, na Lázeňském náměstí Palace hotel, hotel Alexandria, Nová kolonáda od arch. M. Kopřivy, nový pavilon Vincentky. Jedná se o jedinečný soubor lázeňské architektury. V letech 1994 – 1995 proběhla rekonstrukce Smetanova domu (vystavěn v letech 1908 – 1910). V roce 1996 došlo ke
56
generální opravě pustnoucího objektu Chaloupka, v r. 1999 konzervační oprava Slunečních lázní (1902 D. S. Jurkovič).
57
Městská památková zóna Napajedla (rozloha 12,5 ha, 1 000 domů, z toho 17 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne 22. 9. 1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Historické jádro Napajedel se rozkládá kolem náměstí ulicového charakteru s historickým areálem kostela a fary s pseudorenesanční radnicí. Dominantou města je barokní zámek, který byl postaven podle návrhu brněnského arch. F. A. Grimma v letech 1764 – 1769 ve stylu francouzského baroka. V příštích letech je počítáno zejména s pokračováním památkové obnovy zámku.
Městská památková zóna Valašské Klobouky (rozloha 26,50 ha, 318 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne 22. 9. 1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Na hlavním náměstí Valašských Klobouk je soustředěna většina památkových objektů, a to barokní radnice z pol. 18. století s převažujícími prvky lidového stavitelství, historický pranýř, kostel Nalezení sv. Kříže, mariánský sloup. Ve městě se dochovaly také památky lidového stavitelství z počátku 19. století i typické městské domy, např. tzv. Červený dům a několik secesních staveb z konce 19. století.
58
Městská památková zóna Vizovice (rozloha 60,0 ha, 380 domů, z toho 13 nemovitých kulturních památek), vyhlášena vyhláškou MKČR č. 250 ze dne 22. 9. 1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny. Kvalitu městské památkové zóny ovlivňuje existence barokního zámku s parkem a objektem nemocnice milosrdných bratří, protilehlého kostela s farou a několik městských domů se secesními fasádami. V příštích letech je počítáno zejména s památkovou obnovou zámku a fary.
59
Městská památková zóna Zlín (rozloha 48,0 ha, 3 197 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), prohlášena vyhláškou JM KNV v Brně, ze dne 20. 11. 1990, o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny. Památková zóna Zlín je od ostatních odlišná tím, že jde o chráněné hodnoty města budovaného do současné podoby ve 30. letech 20. století, kdy z původní historické obce zbylo minimum objektů, vlastně jen původně renesanční a v r. 1777 barokně přestavěný zámek s anglickým parkem a kostel sv. Filipa a Jakuba. Město bylo založeno Tomášem Baťou, pro kterého v letech 1916 – 1918 arch. J. Kotěra vypracoval první regulační plán pro kolonii obytných domků na Letné. V r. 1921 přebírá funkci městského urbanisty arch. F. L. Gahura, který svými projekty zakládá nové, velkorysé město. Konstruktivismus a funkcionalismus byl uplatňován i v další výstavbě, realizované podle projektu významných architektů, jako byli V. Karlík, A. Vítek, M. Drofa, V. Kubečka aj. Voženílek. V r. 1915 prof. J. Kotěra vypracoval regulační plán na stavbu první dělnické kolonie pro firmu Baťa ve Zlíně. Od roku 1932 se začíná projevovat snaha po větší diferencovanosti a potlačení jednotvárnosti typů domků. Původní podoba zlínské funkcionalistické architektury se v průběhu let měnila. Jednou z nejvýznamnějších a
60
nejznámějších staveb období zlínského funkcionalismu je bývalá správní budova firmy Baťa, která má v řazení objektů v továrně číslo 21. Byla dostavěna v r. 1938 podle návrhu arch. Vl. Karfíka. Stala se nejen urbanistickou a architektonickou dominantou, ale přímo symbolem firmy a Zlína vůbec. Ve své době to bylo dílo po všech stránkách výjimečné nejen v rámci tehdejšího Československa, ale i Evropy. Je třeba si uvědomit, že Zlín svojí urbanistickou a architektonickou kvalitou nejenom přesahuje lokální význam, ale je ojedinělý jak v naší zemi, tak i v evropském kontextu. Jeho svébytná architektura a urbanistická skladba i jeho přírodní prostředí vytvářejí vzácnou harmonii lidského díla s krajinou. Vyjadřuje nové průmyslové metody hromadné výstavby továrních, veřejných i obytných budov způsobem a rozsahem, který neměl u nás ani ve světě obdoby. Jako celek je skutečně první velkorysou moderní urbanistickou realizací u nás, a je možné dodat, že nejenom u nás.
Prohlášeny jsou 3 vesnické památkové zóny Okres Vsetín
Velké Karlovice – Podťaté, vyhlášeno vyhláškou MKČR č. 249, ze dne 22. 9. 1995, o prohlášení území historických jader vybraných obcí a jejich částí za památkové zóny. Jedná se o dvorcovou ves s rozptýleným půdorysem a tradiční roubenou architekturou valašského domu. Charakteristické je rozložení dvorců v krajině, respektování konfigurace terénu, půdorysné, objemové a materiálové řešení objektů, dochované historické siluety a panoramata sídla v krajině, dochované historické plochy a prvky zeleně.
Kychová – Huslenky, místní část obce Huslenky představující sídelní shluk situovaný ve svažitém terénu nad potokem Kychová. Zástavbu tvoří valašské stavby roubené konstrukce typické pro oblast CHKO Beskydy. Na domy karpatského typu je použito hraněných trámů, zatímco hospodářské stavby jsou často z trámů jen hrubě opracovaných. Na stavby je využito kamenných podezdívek, sloužících rovněž i k vyrovnání svažitosti terénu
Zděchov
Na plošně chráněných územích o rozloze bezmála 350 ha se nachází přes 7000 objektů, jen MPZ Zlín zahrnuje 3197 objektů na ploše 48 ha. Je vyhlášeno 34 ochranných pásem.
61
Na základě provedené analýzy je možné památky a pamětihodnosti rozčlenit co do stavebně technického stavu v podstatě do pěti kategorií: 1. Objekt po razantní rekonstrukci, která zčásti nebo zcela potlačila památkovou hodnotu. Do tohoto hodnocení spadají nejen hrubé přestavby, naprosto nerespektující památkové hodnoty věci, ale i rekonstrukce zdánlivě lepší, alespoň v dálkovém pohledu zachovávající historickou hmotu, zblízka však zjistíme, že detaily byly hrubě zjednodušeny nebo byl objekt nově vystavěn z nového materiálu. 2. Objekt po památkově přiměřené, zpravidla odborně dozorované rekonstrukci, která přes možné výhrady k výměně některých prvků případně k dispozičním úpravám zabezpečila trvání památky při zachování jejích nejvýznamnějších hodnot. 3. Objekt stabilizovaný stálou údržbou, případně konzervací. Udržování památek v tomto stavu by mělo být optimálním výsledkem stálé péče, při rozpětí zvolených stupňů však zahrnuje toto hodnocení i některé objekty s počínajícími známkami dožívání omítek, jež bude třeba v blízké době poopravit 4. Nedostatečně udržovaný objekt s dožívajícími omítkovými povrchy, zčásti i otvorovými prvky a krytinou, jež může být zčásti i nahrazeno provizorním zabedněním nebo krytinou. Objekt je však zpravidla zabezpečen proti zatékání a vstupu nepovolaných osob, nedochází tedy k vandalství. 5. Devastovaný objekt, většinou volně přístupný a neudržovaný. Prováděným průzkumem byl mezi nechráněným stavebním fondem kraje zjištěn ještě značný památkový potenciál, což je jistě potěšující zjištění, které by však na druhé straně mohlo vyvolat pocit, že případný úbytek je stále z čeho nahrazovat. Z mnoha důvodů tomu tak není. V nejkvalitnějších sakrálních, hradních a zámeckých stavbách, ale i v měšťanské architektuře a profesionální veřejné plastice z doby před rokem 1850 je potenciál prakticky vyčerpán a úbytky již není čím nahrazovat. V lidové architektuře a kamenosochařství se situace sice co do množství jeví jako lepší, v lidové architektuře však došlo u fondu, prohlášeném v roce 1963, k největším úbytkům (naprosto dramatický je např. zánik drtivé většiny seníků, řady komor, stodol, ale i obytných stavení, přestože podle komentáře k soudobému seznamu byla cítěna jejich vysoká hodnota), a nově prohlašovaný fond je výtvarně nebo dispozičně čím dál méně výrazný a čím dál více v některých svých součástech narušený. Snad o něco málo více času je při výběru k ochraně v produkci i kvalitnější historizující, secesní a meziválečné architektury. Rezervy jsou stále ještě u technických památek. Jedno je jisté. Památek už více nebude. Máme jich sice stále hodně, ale je to konečné množství. Je třeba mít přitom na mysli všechny stavby, které mají památkovou a obecně architektonickou hodnotu. Tedy nejen stavby, které se těší statutu chráněné kulturní památky. Je zbytečné a byla by velká škoda, kdyby další a další památkově hodnotné stavby zanikaly nebo byly nevhodně přestavěny, neboť
62
by to dále ochuzovalo naše životní prostředí. To ale neznamená, že se má stav našich sídel zakonzervovat a má se zastavit vývoj. Právě naopak. Překvapivě i v památkově chráněných sídlech je mnoho míst, která přímo vyžadují citlivou dostavbu a urbanistickou či architektonickou rehabilitaci. Na území Zlínského kraje se nachází přes 1500 nemovitých kulturních památek. Zevrubné posouzení vyhodnotilo cca 30% objektů v relativně dobrém stavebně technickém stavu, dalších cca 30% po odborné rekonstrukci, cca 30% vyžaduje obnovu v nejbližších letech a zhruba 10% tvoří havarijní stavy, nedořešené vlastnické vztahy, neochota vlastníků k obnově a záchraně památky, nepřipravenost akcí, majetkové spekulace apod. Je obtížné říci, zda tento stav je dobrý nebo ne, neboť nevíme, kam jeho tendence směřuje – srovnatelné hodnocení neexistuje. Objekty, poškozené příliš razantní rekonstrukcí by měly být varováním a zdrojem poučení a úvah, jak se takových rekonstrukcí vyvarovat. Řešení havarijního stavu vybraných objektů, vyžadujících urychlenou realizaci řady dokumentačních a stavebně zabezpečovacích a konzervačních prací, je jedním z nejaktuálnějších úkolů systému památkové péče. Přinejmenším stejně důležitým úkolem je těmto stavům předejít. Památkovou prohrou je totiž nezřídka nejen konečný a úplný zánik devastovaného objektu, ale i jeho neodborná obnova. Smysl památkové péče nemůže být viděn pouze ve vyřízení podání v souladu se zákonem o státní památkové péči. Smyslem je především faktická záchrana památkového fondu pro budoucí generace. Průběžným ztrátám se nelze stoprocentně vyhnout nikdy, jejich minimalizace pak musí být smyslem systému památkové péče. Jedině každodenním naplňováním zásad památkové péče u širokého spektra více či méně významných památek a pamětihodností, na všech památkově hodnotných územích, ve spolupráci státních a obecních úřadů, odborných orgánů a organizací památkové péče, veřejnosti i vlastníků je možné dosáhnout pozitivních výsledků. Za posledních dvacet let řada obyvatel pochopila, že mezi unikátní památky, které je třeba chránit, zdaleka nepatří jen gotické chrámy a barokní kapličky, ale třeba i vily z dvacátých let minulého století, vodní mlýny, seníky, mosty , stavby funkcionalismu či zapomenutá boží muka u staré obchodní stezky.
63
III.
Uchování a prezentace památkového fondu
Pro péči o památky má velký vliv, možno říci zásadní význam všeobecné kulturní povědomí, kladný vztah ke svému prostředí, k domovu, a to v první řadě u obyvatel, bydlících v nich a kolem nich.V tomto aspektu mají země, jež prošly desetiletími komunistické nadvlády, stále přetrvávající handicap. Památky musíme chránit nejen proto, že mají historickou a uměleckou cenu, ale také prostě proto, že jsou pěkné, že vytvářejí podnětné a zajímavé prostředí pro náš život. Mezi kulturně historické hodnoty patří hodnota historického dokumentu (schopnost vypovídat o době svého vzniku), která se váže na originál. Pouze z originálu můžeme čerpat informace o estetickém cítění, tvůrčích schopnostech a technické dovednosti minulosti. Výměnou za nový prvek tato hodnota zaniká. Významnou kulturně historickou hodnotou je dobový výtvarný projev. Každá doba měla své výtvarné ideály a ve své tvorbě se jich snažila dosáhnout. Vytvořená kvalita si zachovává schopnost oslovovat soudobou společnost, i když současný projev je odlišný. Historická architektura nabízí detaily, prvky, fasády a v neposlední řadě celkové prostředí, jejichž zachování má smysl i pro soudobou společnost. Hodnotou je estetická a emocionální kvalita spojená s patinou. Pro současného člověka má své kouzlo i rustikální výraz lidové architektury. V době automatizace, typizace, globalizace a sterilizace má prostě skutečnost, že je něco uděláno rukama,
64
svoji kulturní hodnotu. Význam má také patina a další projevy stáří, které dodávají předmětnému prvku punc originality a historické autenticity. Vzhled, který svědčí o dlouhém užívání, vyvolává asociace bezpečí a zabydlené útulnosti. Kulturní a užitnou hodnotu má také tradiční stavitelství. Pouze použitím tradičních materiálů a postupů lze tradiční stavby obnovovat aniž by se měnil jejich architektonický výraz. Pro každý materiál jsou totiž vlastnosti jako vzhled a způsob stárnutí charakteristické. Užití jiného materiálu (jiného zpracování) se tak zákonitě projeví i ve vzhledu a způsobu stárnutí. Do kulturního dědictví patří i péče o zachování tradičních řemesel, znalost výroby a zpracování tradičních materiálů. Z těchto důvodů je u památkově chráněných staveb žádoucí upřednostňovat tradiční materiály. Soudobé materiálové alternativy mohou být srovnatelné funkčně, ale z hlediska památkové péče má užití tradičního materiálu hodnotu samo o sobě a je v principu nenahraditelné.
1) Uchování a prezentace památkového fondu Zlínského kraje závisí nejenom na možnostech rozpočtu kraje, ale především na přístupu jednotlivých vlastníků památkových objektů k samotné památce. Je to otázka vzájemné
65
spolupráce všech zúčastněných, schopnost sdružování finančních prostředků z nejrůznějších zdrojů (státní, krajské, obecní, vlastní, sponzoring, EU aj.). Při uplatňování obecných zásad další podpory památkové péče v praxi příštích let, zejména pokud jde o možnosti a způsoby zajištění péče o jednotlivé památky, je nezbytné, uskutečňovaní diferencovaných přístupů, které budou z hlediska kraje zvažovat jak kulturní hodnoty památek a společenský přínos jejich zachování a dalšího využití, tak i ekonomické nároky na jejich údržbu a obnovu v budoucích letech. Tato praxe je uplatňována již osmým rokem při grantových programech kraje na obnovu památek a osvědčila se. Rovněž tak se osvědčilo kombinovaní finančních zdrojů při opravách památek. 2) Posilování hrdosti vlastníků na jejich památku (označení staveb, které jsou památkou – průběžně probíhá, soutěž o citlivě obnovenou památku – Lidová stavba roku, poskytnutí finančního příspěvku – průběžně probíhá, spoluúčast na prezentaci památky pro veřejnost – průběžně probíhá). Opět se děje jak v případě poskytování příspěvků na obnovu památky, tak i poskytnutí příspěvku na prezentaci (např. barokní hřbitov ve Střílkách, zřícenina hradu Cimburk, Lukov apod.). 3) Zabezpečení důsledného dohledu a pravidelné sledování památkové obnovy (náleží k prioritám kraje – trvalý úkol) a prezentace zejména těchto národních kulturních památek: Areálu zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou (památka UNESCO) Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman Souboru památek velkomoravské sídelní aglomerace St. Město – Uh. Hradiště – Modrá Areálu Pusteven Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Památníku protifašistického odboje v Ploštině Areálu zámku Buchlovice Areálu hradu Buchlova Areálu zámku Vizovice Areálu baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě Tolerančního kostela ve Velké Lhotě Na těchto objektech probíhají pravidelné kontrolní dny, státní stavební dozor v souladu se zákonem o státní památkové péči (v případě probíhající stavební obnovy) a průběžné obhlídky stavu památek, kde stavební obnova neprobíhá – vyhledávací činnost. Největší význam z hlediska prezentace a kulturně společenského významu pak mají bezpochyby veřejnosti přístupné památky s dobovými, nejčastěji zámeckými nebo hradními interiéry nebo expozicemi muzejního typu s nejrůznějším zaměřením, kde průvodce nebo alespoň průvodní text seznamuje s hodnotou památky. 4) Intenzivní podpora pro zapojení zejména nevyužívaných a chátrajících památek do společenského života jejich vhodným využitím a prezentací. Zpracovaný výběrový seznam nejohroženějších a nevyužívaných památek Zlínského kraje není, a při proměnlivosti situace ani nemůže být, úplný a konečný. Zahrnuje jak 66
památky ohrožené nedostatečnou údržbou, tak objekty v různém technickém stavu, které jsou trvale nevyužívané a opuštěné. Tento seznam bude průběžně doplňován a aktualizován v rámci jednotlivých prováděcích plánů. Od roku 2006 probíhá na oddělení památkové péče KÚ ZK Projekt ohrožené a nevyužívané památky, jehož výsledkem by měla být v příštích letech zpracovaná publikace. 5) Sledování a koordinace péče o památkový fond ve Zlínském kraji (náleží k prioritám kraje – trvalý úkol). Probíhá jednak ve spolupráci s MKČR, NPÚ – ústředním pracovištěm v Praze a územním odborným pracovištěm v Kroměříži, s obecními úřady obcí s rozšířenou působností a vlastníky jednotlivých památek. Je prováděna pravidelná kontrola nejvýznamnějších památek (kontrola stavebně technického stavu, provádění památkové obnovy apod.), ale i namátková kontrola památkového fondu Zlínského kraje. Jsou prováděny konzultační a kontrolní dny zejména na památkách, na kterých probíhá památková obnova, a na které je poskytován finanční příspěvek z rozpočtu Zlínského kraje a MKČR. 6) Dohlížení nad pravidelnou a preventivní péčí o fond (náleží k prioritám kraje), neboť pravidelná údržba památek je nejenom nejekonomičtější, ale také nejméně poškozující formou obnovy a zachování památek. Tato péče je zvláště zdařilá v MPR Kroměříž, MPZ Uh. Hradiště, aj. Jsou prováděny desítky kontrol, místních šetření, obhlídek a konzultací v terénu. V případě zjištěných nedostatků jsou dávány podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (např. komora v Lutonině, Provodově, památky lidového stavitelství v Provodově a Havřicích aj.). 7) Všemi prostředky včetně ekonomických stimulovat a upřednostňovat údržbu před rasantními rekonstrukcemi – priorita Zlínského kraje – trvalý úkol. Tato myšlenka je uplatňována prvořadě na NKP, ale také u ostatních kulturních památek, zejména je pak prosazován systém tzv. rekonzervace u volných plastik v terénu a drobných sakrálních památek ve spolupráci zejména s obecními úřady. Jak uplynulá léta ukázala, tento systém se osvědčil a začíná velmi dobře fungovat. Měli bychom si uvědomit, že památka může zaniknout dvěma způsoby - tím, že zchátrá, ale i tím, že se špatně přestaví, zrestauruje, takže její kulturní hodnota zanikne stejným způsobem. Ovšem u ruiny se lidé zastaví, ale u domu zářícího novotou společnost tuto ztrátu tak nechápe. I po roce 1989 v souvislosti se stavebním boomem zanikla řada památek, jež zvenku nejsou vidět. Jedná se například o vnitřní dveře, podlahy, omítky. Je to spousta stavebních konstrukcí, u nichž běžný divák ani nezaregistruje, že zmizely. Věrohodnost detailu je velmi významná pro autentické vnímání celé architektury. Také je třeba připomenout objekty, které byly dány do zástavy, objekty, které opustila armáda, objekty areálů památek, které přestaly sloužit a začaly se rozpadat. Pro ilustraci lze uvést zkušenost z Německa. Němci sami připouštějí, že ztráty na hmotné podstatě architektonického dědictví byly při hospodářském boomu po druhé světové válce podstatně větší než ztráty, které Německo utrpělo v průběhu obou světových válek. A to je konstatování hovořící samo za sebe. 8) Řešení způsobu a rozsahu prezentace památek, jejichž historická a architektonická důležitost je nesporná a nenáleží k výše uváděným prioritám – trvalý a průběžný úkol – Projekty Lidová stavba a Ohrožené a nevyužívané památky (památky lidového stavitelství, drobná sakrální architektura, tvrze, hradní zříceniny, archeologické lokality, chráněné parky aj.). Tento způsob řešení se daří zejména u památek lidového stavitelství na Uherskohradišťsku (zpřístupněné komory
67
v Komni a expozice miškáře, obytná stavení ve Strání, Vlčnově, Nivnici, Břestku, Tupesích, Topolné, vodní mlýn v Dolním Němčí aj.), u torzální architektury – hradních zřícenin hradu Lukova a Brumova na Zlínsku, Zuvačova na Uherskohradišťsku, zříceniny hradu Cimburk na Kroměřížsku, ale i u barokního hřbitova ve Střílkách aj. 9) Napomáhat zmapování pamětihodností kraje – projekt Identifikace památek lidového stavitelství ve Zlínském kraji – výsledkem v jednotlivých letech – publikace (památky místního významu) a podporovat i vlastníky těchto objektů (v rámci již existujících grantových programů). Je prováděna vlastní vyhledávací činnost a v rámci existujících grantů jsou podporovány památky místního významu. Za poslední čtyři roky bylo z rozpočtu Zlínského kraje podpořeno na 150 památek místního významu (drobná sakrální architektura, sakrální a profánní, torzální architektura, objekty lidového stavitelství, movité památky). Prováděna rovněž vyhledávací a výzkumná činnost v terénu. 10) Podpora pro větší využívání programů Evropské unie v rámci památkové péče. Tato oblast je současné době využívána a rozbíhá se nebo je již realizována celá řada projektů. Namátkou např. Památník Velké Moravy ve Starém Městě, areál baziliky Nanebevzetí Panny Marie ve Velehradě, AZZ Kroměříž, zámek Holešov, Bojkovice, Panský dvůr v Kunovicích aj. 11) Vyvážená podpora v oblasti nemovitého i movitého dědictví – priorita Zlínského kraje – trvalý úkol, neboť často dochází ke zničení či poškození poměrně významných movitých kulturních památek, které by za nepříliš velké finanční prostředky bylo možné zachránit (opět lze podpořit v rámci existujících grantových programů). V posledních osmi letech byla podpořena z rozpočtu Zlínského kraje řada významných movitých památek. Lze např. jmenovat restaurování gotického krucifixu v Zašové, skříňového oltáře v klášteře Františkánů v Uh. Hradišti, náhrobku L. Eghka v kostele sv. Mořice v Kroměříži, restaurování hlavního oltáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Uh. Brodě, restaurování barokních obrazů z Královské kaple baziliky na Velehradě, barokní obrazy z proboštství sv. Mořice v Kroměříži, sv. Hostýně aj.). V této oblasti byl Zlínský kraj za podporu a aktivitu již několikrát oceněn. 12) Aktivní účast a spolupráce na tvorbě a pravidelné aktualizaci plánů ochrany památek a evakuačních plánů v případě živelných pohrom (děje se pravidelně každoročně). 13) Podpora dříve opomíjených technických památek a to jak z hlediska dokumentace, tak jejich vlastní záchrany, neboť tyto technické památky byly v minulosti nejvíce zanedbávány (mlýny, mosty aj. – podpora v rámci již existujících grantů). 14) Aktivní podpora v rámci platné legislativy při řešení problému zanesení památkové ochrany do katastru nemovitostí, neboť tento problém je v současnosti velmi palčivý a katastr nemovitostí v současné době ve velké většině případů neobsahuje uspokojivé informace o památkové ochraně prohlášených nemovitých kulturních památek.
68
15) Často podceňovaný význam mají budovy s příležitostně přístupnými hodnotnými interiéry, jimiž mohou být nejen kostely, ale i obřadní síně nebo zasedací síně historických radnic a soudů a klenuté nebo jinak dobově vypravené obchodní prostory většího rozsahu. Jako jeden z důležitých úkolů je zde vybavení takových prostor informačními tabulkami o slohovém a časovém původu, případně autorském určení zajímavých prostor. Do této skupiny lze zařadit i některé veřejné plastiky, mosty a další technické stavby, volně přístupné drobné objekty (kaple) nebo archeologické lokality, u nichž si lze z terénních stop utvořit alespoň rámcovou představu o uspořádání zaniklé stavby. Tato praxe se s úspěchem na řadě památek již praktikuje (MPR Kroměříž, MPZ Uh. Hradiště, MPZ Uh. Brod, MPZ Zlín, významné archeologické lokality Zlínského kraje, hradní zříceniny na Zlínsku aj.). 16) Je třeba více prezentovat stavby a další drobné součásti, které kromě své vlastní architektonické nebo jiné hodnoty mají i důležitý význam jako součást souboru, vytvářejícího ucelené historické prostředí. 17) Věnovat pozornost důležitým solitérním památkám nebo pamětihodnostem v místech zvýšeného pohybu obyvatel nebo návštěvníků. Sem řadíme především stavby s dominantní funkcí (hrady, zámky, ale i menší objekty), oživující turistické nebo cyklistické trasy, které nesplňují požadavky zpřístupněných objektů. 18) Seznamovat veřejnost i s nepřístupnými památkami a pamětihodnostmi zpravidla v rozlehlejších hrazených areálech, kde veřejnost nemá možnost prohlížet památku ani zvenčí (prostřednictví článků v tisku, webových stránek, dnů otevřených dveří aj.). 19) Významným počinem v oblasti prezentace památek jsou i Dny evropského dědictví (European Heritage Days), které se konají každý rok v září. Jejich cílem je zpřístupnit nejširší veřejnosti nejzajímavější památky všeho druhu tj. architektonické, archeologické, sakrální, technické, dále muzea, galerie a knihovny a i další prostory, v nichž všech je uchováváno neuvěřitelně rozsáhlé množství sbírkových fondů a movitého kulturního dědictví. Především je ale možné navštívit i památky (radnice, soudy, církevní instituce, školy, obytné domy atd.), které nebývají veřejnosti přístupné vůbec nebo pouze příležitostně. V souvislosti se Dny evropského dědictví jsou pořádány nejrůznější doprovodné akce – přednášky, koncerty, městské slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy.
69
IV.
Informačně – komunikační aspekty
1) Zlepšení informačně – komunikační roviny a roviny osvětové související s podporou památkové péče na území Zlínského kraje – trvalý úkol, náleží k prioritám Zlínského kraje – koncepčně pojatá informovanost veřejnosti. V rámci Zlínského kraje jsou vydávány materiály k památkové péči (Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, Dlouhodobý plán účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, metodiky pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností, publikace Stavební a umělecké památky Zlínského kraje, Památky lidového stavitelství, Památky Zlínského kraje, Slavné vily Zlínského kraje, Lékárna u Zlaté koruny v Uherském Hradišti – ocenění v rámci literární soutěže literatury faktu, Lidové stavby Známé neznámé, Otevřené brány, metodiky k rekonstrukci hradních zřícenin, pravidelná spolupráce s médii – tisk, rozhlas, televize, vystoupení na řadě odborných konferencí i konferencí, pořádaných kraji – Jihlava, spolupráce na výstavách a katalozích – výstava + katalog v Chropyni, kostele sv. Jana Křtitele v Kroměříži, Katalog Ukřižovaný ze Zašové – cena Europa nostra). Navrhování a sestavování tras pro poznávání památek Zlínského kraje (veletrhy, internet). V rámci této činnosti byly realizovány a v dalších letech budou pokračovat následující projekty a počiny: a) Publikace Lidové stavby známé neznámé – Uherskohradišťsko – publikace „Lidové stavby známé neznámé“ – Uherskohradišťsko (vydaná v závěru roku 2008 je výstupem projektu Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji) vznikla na základě terénního výzkumu současného stavu a podoby 70
původního lidového stavitelství v obcích okresu Uherské Hradiště. U zrodu této aktivity stála skutečnost, že čím dál rychleji se z našeho okolí vytrácejí nesmírně kvalitní a zajímavé objekty lidové architektury, dosvědčující um a pracovitost našich předků. I přes tuto skutečnost se v našich obcích do dnešních dnů zachovalo množství objektů původního stavitelství. Jejich početnost je samozřejmě v různých obcích proměnlivá, rozdílný je také stavebně technický stav. Obydlené stavby jsou samozřejmě udržované, opuštěné objekty pak rychle chátrají a ve většině případů jsou odsouzeny k zániku. Cílem výzkumu bylo zmapování tohoto mizejícího světa, protože lidová architektura stále tvoří nejohroženější část našeho kulturního dědictví. Tuto skutečnost je třeba si neustále uvědomovat, aby se neničilo, co nám zde zanechaly generace našich předků. Tento výzkum byl prováděn Slováckým muzeem v Uherském Hradišti v roce 2007 v rámci grantového úkolu MKČR „Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji – I. Uherskohradišťsko“. Na úkolu se podílel také Krajský úřad Zlínského kraje, odbor kultury a památkové péče – oddělení památkové péče a NPÚ – územní odborné pracoviště v Kroměříži. Publikace je prvním výstupem tohoto rozsáhlého víceletého projektu a má za cíl stručnou a přitažlivou formou seznámit čtenáře s bohatstvím a překvapivou různorodostí naší lidové architektury, popřípadě i inspirovat stavebníky k dodržování kvalitních tradic. Projekt bude pokračovat I v následujících letech.
b) Projekt Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji – grantový úkol MKČR. Výzkum, vzhledem ke své náročnosti, byl 71
předložen jako dlouholetý projekt, který předpokládá zpracování podle jednotlivých okresů Zlínského kraje – v každém roce jeden okres. Zpracovány okresy Uherské Hradiště a Zlín. V letošním roce pak okres Vsetín. Záměrem je kompletní dokumentace všech typů tradičních staveb (usedlosti, hospodářské či technické stavby, sakrální objekty apod.) i s ohledem na jejich situování v rámci urbanismu obce, dokumentace sídla, kde se stavby nacházejí i sídelní, kulturní krajiny zkoumaných obcí. Charakteristikou výzkumu je jeho systematičnost a plošnost, tak aby neušly pozornosti řešitelů ani objekty, které dosud stály mimo zájem památkové péče. Identifikovány, dokumentovány a evidovány tím budou i stavby pocházející nejen z 19. století, ale i objekty z pozdějšího období – časově sahající do poloviny 20. století, které dosud stály stranou zájmu odborné veřejnosti. Většina tradičních staveb je ve špatném technickém stavu a hrozí zánikem. Předkládaný projekt je velmi důležitý pro zachycení, zdokumetování těchto ohrožených posledních reliktů tradičního stavitelství v uvedeném regionu. Vznikne tak jedinečná databáze tradičních lidových staveb .Tento materiál pak bude unikátním zdrojem a podkladem pro další podrobné zkoumání problematiky, ale může mít i velice praktický dopad pro možnou záchranu staveb ať už památkovou péčí, majiteli objektů či obecní samosprávou. K fyzické dokumentaci tradičního stavitelství Zlínského kraje přistoupilo Slovácké muzeum v roce 2007 na základě naplňování vládního usnesení Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, kdy realizaci celostátního dotazníkového výzkumu týkajícího religiozity a sídla, domu a bydlení doplnilo o praktickou identifikaci a fotodokumentaci tradičních staveb v terénu. Byla vytvořena skupina řešitelů projektu, kterou tvoří zástupci z různých odborných institucí – z muzea, památkového ústavu, z odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje – oddělení památkové péče apod. I zkušenosti řešitelů z terénního výzkumu dokládají naléhavost a důležitost realizace tohoto druhu dokumentace. Jsou to totiž právě tradiční lidové stavby, které dávají našim sídlům a krajině charakteristický kulturní ráz, jehož udržitelnost je v současném globalizovaném světě o to významnější. Bohužel však právě tomuto druhu našeho kulturního dědictví není věnována potřebná pozornost. Změněné společensko – ekonomické podmínky a životní úroveň a potřeby obyvatel po roce 1948 a nově pak po roce 1989 neberou většinou ohledy na tradiční hodnoty venkovského stavitelství a kromě vybraných jednotlivých staveb, které jsou památkově chráněné, dochází k nevhodným přestavbám, modernizacím či celkovým likvidacím těchto kulturních statků. Většina dosud více či méně zachovalých venkovských památek je bezprostředně ohrožena zánikem a je jen otázka nedlouhého času, kdy dojde k jejich úplné likvidaci. Tento neblahý vývoj s téměř beznadějnou perspektivou tradičních lidových staveb na přežití jako druhu dokládají i naše zkušenosti z výzkumu. Většina z nich je totiž neobydlená, neudržovaná a čekají jen na smrtelný ortel od svých majitelů, kteří je obvykle plánují moderně přestavět či nahradit novostavbami. V těch stavbách, jež jsou udržované a zachovalé, obvykle dožívají její starší obyvatelé a pravděpodobně posléze tyto objekty také zaniknou. V jiných případech jsou udržované usedlosti víkendovými staveními, které jsou z velké části nevhodně chalupářsky upraveny. V souvislosti s tímto kontextem se ukazuje významnost a důležitost jakékoli systematičtější dokumentace tradičního stavitelství, která, jak se ukazuje, může být v současnosti ještě poslední možností jak zachytit relikty tradičního vesnického stavitelství v jeho dožívající autochtonní podobě a v přirozeném prostředí. Význam projektu spočívá obecně především v jedinečnosti předkládaného záměru, v systematickém vytváření databáze lidových staveb ve
72
zkoumaném regionu a v širokých možnostech využití této evidence. Vznikne tak ucelený obraz současného stavu tradičního stavitelství na Zlínsku (potažmo v celém zlínském kraji), jenž bude výborným východiskem k dalšímu odbornému zkoumání, s odstupem času se stane prostředkem poznání nynějšího stavu a podoby tradičních staveb. Materiál může také sloužit jako podklad pro výběr objektů určených pro památkovou ochranu, pro případné expozice lidového stavitelství, mohou z něj vycházet doporučení k ochraně pro majitele objektů či obecní samosprávy. Výsledky výzkumu lze zhodnotit formou článků, publikací prezentačních programů apod. Projekt bude pokračovat i v dalších letech. c) Projekt Lidová stavba roku – projekt Lidová stavba roku je důležitým krokem Zlínského kraje směrem k vlastníkům památek lidového stavitelství, které tvoří významnou a velmi ohroženou část našeho kulturního dědictví. Snaha o záchranu památek lidového stavitelství a podpora vlastníků těchto staveb na území Zlínského kraje byla v dubnu loňského roku důvodem, proč Rada Zlínského kraje schválila v rámci České republiky zatím ojedinělý projekt „Lidová stavba roku" – uznání za nejlépe obnovenou stavbu lidového stavitelství ve Zlínském kraji, které je doprovázeno i finanční odměnou, která je předávána slavnostně hejtmanem Zlínského kraje. Součástí je i výstava. Výzva je vyhlašována každoročně. d) Projekt Ohrožené a nevyužívané památky ve Zlínském kraji – tento projekt odboru kultury a památkové péče KÚ ZK – oddělení památkové péče je součástí rozsáhlejšího celku, který se zabývá problematikou ohrožení a zániku vybraných památek na území Zlínského kraje. Jejím cílem je nalezení a pojmenování příčin, vedoucích k ohrožení památky a hledání způsobů její záchrany. Součástí je i konkrétní „katalog“ vybraných objektů. Pro zjednodušení situace je z památkového fondu vybrán specifický druh památek, kterým jsou panská sídla a objekty s nimi související, u kterých lze výše uvedenou problematiku velmi přehledně zmapovat. Z důvodu snahy o pokrytí problematiky v co největší šíři, jsou zde k památkově chráněným objektům přiřazeny i některé památky „místního významu“, tedy objekty neprohlášené za kulturní památky; dále jsou zde příklady záchrany ohrožených objektů z nedávné minulosti. Jedná se o víceletý projekt, který byl zahájen v roce 2006. Obsah úkolu: - pasport objektů po územích jednotlivých bývalých okresů – doplnění a rozpracování - shromáždění a vyhodnoceni všech dostupných informací o objektu – doplnění a rozpracování - informace o sledovaném objektu v dosud publikované literatuře – doplnění a rozpracování - soupis všech dosažitelných informací o sledovaném objektu zpracovaný dle platných archivních a bibliografických norem - vyjádření památkové podstaty a významu objektu - zřetelné zdůvodnění potřeby ochrany - náměty pro další existenci, funkční i estetické uplatnění objektu - textová a fotografická dokumentace (tiskový výstup) – doplnění - internetová prezentace – příprava - Powerpointová prezentace (CD) – příprava - 1x přednáška
73
-
publikace – příprava
Projekt bude pokračovat i v dalších letech. e) Projekt Otevřené brány – Otevřené brány jsou společným projektem Zlínského kraje, Arcibiskupství olomouckého, farností, měst a obcí v regionu, kdy cílem projektu je zpřístupnění bohatého fondu památek církevní povahy, zejména umělecky a historicky cenných kostelů, v pravidelném návštěvnickém režimu a s kompetentními službami průvodců. V prvé řadě jde o to, seznámit veřejnost s bohatou kulturní historií Zlínského kraje v rámci jeho nemovitých památek duchovního charakteru. Snad se tak podaří na příkladu umělecky vysoce závažných dokladů minulosti zprostředkovaně přiblížit kus náboženské historie regionu a podat tak alespoň v náznaku obrys jeho předpokládané duchovní identity. Do první fáze projektu byly v letošním roce zařazeny takové významné sakrální stavby, jako je např. bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na sv. Hostýně, kostely sv. Mořice a sv. Jana Křtitele v Kroměříži, kostel sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, poutní chrám Narození Panny Marie ve Štípě, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vsetíně či kostel sv. Jiljí v Chropyni. Oddělení památkové péče odboru kultury a památkové péče KÚ ZK se podílí na odborném zpracování brožury a odborných přednáškách pro průvodce. Projekt se bude rozvíjet i v dalších letech. f) Výstava v Chropyni – Znovuzrozená krása – v roce 2007 – cílem výstavy bylo ukázat a přiblížit nejen krásu, bohatost a rozmanitost sakrálního umění regionu a představit dobové umělce, ale také prezentovat i práci celé řady restaurátorů i pracovníků památkové péče, kteří se podíleli na záchraně těchto movitých památek, upozornit na současný nepříliš uspokojivý stav této části památkového fondu. Každoročně bude v příštích letech pořádána výstava k památkám lidového stavitelství v rámci Projektu Lidová stavba roku. g) Publikace Slavné vily Zlínského kraje (spoluautorství) – publikace představuje vily a rodinná sídla postavené od poloviny XIX. století do současnosti, o nichž mluví učebnice a dějiny architektury. Osou publikace jsou tvůrčí a životní příběhy architektů a stavebníků a příběhy domů. Každý dům hovoří sám za sebe, ukáže jak vznikal, jak byl navržen, plánován, jak byl postaven, kdy a za jakých okolností. Hovoří o době svého vzniku, o prostředí, do kterého se „narodil“. Současný portrét každého domu je doprovázen výstižným komentářem o domě se základními údaji, doplňkovými historickými fotografiemi nejhezčích částí budovy, dobovými plány, záběry z interiérů stavby, portréty architekta a stavebníka, případně jeho rodiny. Vybrané stavby jsou příkladem architektonického myšlení, ukázkou životního stylu a charakterizují své tvůrce, majitele a obyvatele. Součástí publikace je i pořádání výstav v jednotlivých městech. h) Publikace Památky Zlínského kraje – vyšla koncem roku 2006 v edici Zlínský kraj v počtu 500 ks, má 185 stran, cca 120 barevných fotografií (exteriérů i interiérů) průřezově celým památkovým fondem Zlínského kraje od věcí notoricky známých přes věci méně známé až prakticky neznámé. Kniha začíná Předmluvou hejtmana Zlínského kraje, pokračuje Zamyšlením nad památkovou péčí Zlínského kraje od
74
Prof. PhDr. Miloše Stehlíka a další kapitoly obsahují: -Úvod do problematiky památkové péče ve Zlínském kraji -Vymezení památkového fondu a jeho analýza (hlavní pozitivní jevy vývoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji v letech 1990 – 2006, hlavní negativní jevy vývoje v oblasti památkové péče ve Zlínském kraji v letech 1990 – 2006) -Strukturu a současný stav památkového fondu (kulturní památky zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO, Národní kulturní památky, územní památková ochrana, významné památky) -Stanovení cílů podpory památkové péče ve Zlínském kraji (uchování a prezentace památkového fondu, informačně-komunikační aspekty, metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče, památky a cestovní ruch, spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond, finanční podpora vlastníků památek a Přílohy -Vyhodnocení stávajícího památkového fondu Zlínského kraje z hlediska stavebně-historického -Nejohroženější a nevyužívané památky Zlínského kraje -Zabezpečení památkových objektů a ochrana movitého kulturního dědictví -Stávající dotační tituly pro kulturní dědictví -Systém státní památkové péče, jeho poslání a funkce -Kompetence Zlínského kraje na úseku památkové péče -Mezinárodní dokumenty a kulturní dědictví UNESCO -Právní úprava ochrany památek. V současné době je již publikace rozebrána. i) Projekt chráněné objekty z nepálené hlíny – spolupráce odboru kultury a památkové péče KÚ ZK – oddělení památkové péče s fakultou architektury VUT v rámci grantu hliněného stavitelství EU. Podrobná pasportizace hliněných staveb v jednotlivých regionech. 1. Navázání projektu na projekty v České republice a obdobné projekty v EU 2. Poukázání na skutečnost, že hlína je celosvětově uznávaným materiálem pro své přednosti energetických úspor a příznivého působení na zdraví člověka 3. Prioritní podpora záchrany existujících hliněných staveb jako součásti našeho kulturního dědictví Víceletý projekt. 2) Realizování informačních programů, které zvýší senzibilitu veřejnosti a zvláště mládeže v oblasti památkové péče (vzdělávací systémy, publikace, články, besedy, soutěže, výstavy, filmy, CD k památkové péči). Jde o to, aby nikoliv přímo památková péče, ale výchova k chápání kulturního dědictví se dostala do škol nejen středních a základních, ale i na vysoké školy, protože samostatná výuka památkové péče na vysokých školách schází. A pokud chceme docílit kvalifikované ochrany kulturního dědictví, tak toto je jedním z nezbytných kroků. 3) Podporování meziregionálních vazeb památkové péče s cílem výměny expertíz a zkušeností. 4) Internetová prezentace českých památek je zatím velice nevyrovnaná. Zatímco informace různé úrovně o zpřístupněných památkách a městech můžeme nalézt na stránkách oficiálních a často v různých systémech neoficiálních, množství dalších zajímavých památek a pamětihodností je tu zastoupeno jen velmi kuse. Oficiální seznam, přístupný na webových stránkách ústředního pracoviště NPÚ, nepodává vůbec žádnou informaci o tom, jak památka vypadá, čím je zajímavá, kdy vznikla a v jakém je slohu (právě to jsou např. údaje, zajímavé pro běžného turistu), navíc je zatížen množstvím chyb v lokalizacích i dalších údajích. Optimálním zdrojem
75
informací o památkách může být jen vysoce pružný systém, který bude vedle nejrůznějším způsobem zpřístupněných památek obsahovat údaje i o ostatních památkách, o zajímavých akcích v historických městech a vesnicích a hned v návaznosti i turistické informace s možností zužování výběru podle nejrůznějších hledisek. Měly by se tu prolínat v podstatě tři okruhy údajů: a) Textová charakteristika všech památek, doplněná fotografií, zadávaná a aktualizovaná webmasterem. b) Informace o zpřístupněných památkách, jejich otevírací době a pořádaných akcích, zadávané přímo provozovateli, s možností okamžité aktualizace. Sem by patřily i akce se vztahem k historickému prostředí, zadávané místními městskými nebo obecními úřady. Z akcí a otevíracích dob by se automaticky generoval celostátní kalendář, opět s možností regionálně nebo jinak zúžených výběrů. Bylo by pamatováno i na prezentace v úrovni kraje a okresu. c) Informace o nejširší škále doprovodných služeb, opět zadávané přímo jejich provozovateli, s možností okamžité aktualizace. Systém je natolik složitý a naše republika z pohledu celosvětového turismu tak malá, že jeho zřízení, provoz a údržba v rámci kraje by byla jistě velmi problematická. Jistým řešením by byla podpora celostátního systému, provozovaného přinejmenším ve třech jazykových mutacích, a spolupráci. Webové podadresy jsou natolik přesné, že lze z jakýchkoli stránek kteréhokoli subjektu zadat generování výběru památek z kteréhokoli regionu nebo města nebo i konkrétní památky. Odbor kultury a památkové péče KÚ ZK – oddělení památkové péče plánuje na další léta Projekt digitalizace památkového fondu ve Zlínském kraji – víceletý projekt – priorita Zlínského kraje. Cílem úkolu je v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů a v návaznosti na schválenou Koncepci podpory památkové péče ve Zlínském kraji vést evidenci památek a vhodnou formou zpřístupňovat památkový fond uživatelům a badatelům – nalézat nové způsoby prezentace kulturního dědictví. Jedná se o víceletý projekt. Obsahem úkolu by mělo být – zveřejňování a zpřístupňování fondu nemovitých kulturních památek ve Zlínském kraji veřejnosti, oslovení srozumitelnou webovou prezentací co největší počet uživatelů a zájemců, zvyšování povědomí široké veřejnosti a úřadů o významu kulturního dědictví, podnícení výměny praktických poznatků a informací, zlepšení realizace technik jako jsou GIS a internet v managementu a prezentaci kulturního dědictví, vytvoření digitálního archivu veškerých nemovitých památek – popisy, fotodokumentace, grafické zákresy, mapové podklady, zpracování doprovodné dokumentace – závazná stanoviska, stavební povolení, archivní rešerše, zahájení prací na kulturně historických topografiích vybraných urbanistických celků, klášterů, zámků a měst (včetně zpřístupněných pramenů a metodických přístupů k interpretaci), digitalizace rukopisných prací souvisejících, digitalizace historické fotodokumentace, vytvoření a realizace společného systému a modelu inventarizace památek pomocí informační technologie, projekt se bude zabývat systematickým sběrem, zpracováním, propojením a zveřejněním dat prostřednictvím intranetu a internetu, digitalizace památkových objektů bude sloužit jako nezbytný nástroj pro následné stavební, konzervační a restaurátorské práce, ochrana kulturního dědictví a možnost jeho širšího využití veřejností pomoci informačních technologií.
76
5) Spolupráce s odbory KÚ, obcemi a jinými institucemi – programy péče o zeleň v urbanizovaném prostředí, územní plány, program obnovy venkova, cestovní ruch, programy ministerstva kultury pro obnovu památek, program podpory památek místního významu, program podpory zapojení veřejnosti v oblasti památkové péče. 6) Vedení pravidelného dialogu s koordinačními orgány zastřešujícími nevládní neziskové subjekty – trvalý úkol. 7) Podpora realizace celostátního terénního systému označení nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území, analogický podobným informačním systémům rozvinutým v členských zemích ES. Průběžně probíhá. 8) Zvýšit podíl informací o památkovém fondu v rámci územního plánování tak, aby byla zajištěna lepší předvídatelnost požadavků památkové péče ve stavebních územích.
77
V.
Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče
1) Aktivní uplatňování nástrojů metodického řízení pověřených úřadů na úseku výkonu státní správy ve věcech památkové péče v souladu s platnou legislativou – priorita Zlínského kraje – trvalý úkol. Prováděna pravidelná konzultační a metodická činnost, tématické porady a vlastní kontrolní činnost – v průběhu 2 let projde kontrolou oddělení památkové péče KÚ ZK každý obecní úřad obce s rozšířenou působností, který zajišťuje ve svém správním obvodu státní správu na úseku památkové péče. Tato kontrolní činnost je vyhodnocována, prováděny zobecňující závěry v rámci metodické činnosti na pravidelných setkáních s obecními úřady obcí s rozšířenou působností. Nejméně 1x
78
měsíčně jsou tyto obecní úřady písemně informovány KÚ o dění v oblasti památkové péče – možnosti grantů, informace k výkonu státní památkové péče, různá stanoviska, informace o poskytovaných dotacích v rámci Zlínského kraje, metodické materiály apod. Na KÚ zaveden 4x měsíčně konzultační den pro pracovníky obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, vykonávající přenesenou působnost v oblasti památkové péče. V rámci této činnosti je prováděna i kontrola prováděné památkové obnovy v terénu. Při zjištění nedostatků jsou podávány podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Metodická a kontrolní činnost je velmi důležitá, neboť úroveň provádění výkonu státní správy na úseku památkové péče na jednotlivých obecních úřadech obcí s rozšířenou působností je velmi různá. Odvíjí se od odbornosti a praxe jednotlivých pracovníků v této oblasti. V závěru rok 2008 byla zpracována a pro rok 2009 přichystána metodika pro církve, která má formou setkání s jednotlivými děkanáty sloužit k lepší informovanosti farností a ještě k lepší komunikaci mezi správci farností a KÚ ZK. 2) Pořádání odborných seminářů pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností za spoluúčasti NPÚ, MKČR, VŠ, odborů KÚ, muzeí a dalších odborných institucí. 3) Sledování provádění a postupu reidentifikace památkového fondu v kraji – evidence nemovitých památek a její promítnutí do reálu. Ukázalo se zcela jednoznačně, že Ústřední seznam kulturních památek vedený NPÚ – ústředním pracovištěm v Praze je v současné době velice nepřesný a neaktuální. Přesto je ze zákona o státní památkové péči jednoznačně zdrojem informací pro výkon státní správy na úseku památkové péče. Iniciování jednání s MKČR a NPÚ – ústředním pracovištěm ve věci co nejrychlejší aktualizace Ústředního seznamu kulturních památek. Sledování provádění a postupu zkvalitňování evidence, ochrany a péče o movitou část památkového fondu. Sledování provádění a postupu uchování a ochrany archeologického památkového fondu. Vedení seznamu kulturních památek svého územního obvodu a provádění zápisů do tohoto seznamu podle výpisu z Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
79
VI.
Památky a cestovní ruch
V neposlední míře jsou památky i významnou složkou kulturního bohatství v jeho různorodosti a jedinečnosti na každém místě. Jako takové jsou i podstatnou nabídkou pro turistický ruch, dokonce nejpodstatnější nabídkou pro území České republiky. Bylo by jistě právem řečeno, že z hlediska turistického ruchu jsou památky naším mořem, nebo našimi velehorami. Jsou přitom celá území, která by mohla být z tohoto hlediska svrchovaně atraktivní, avšak dosud jsou spíše územími turistického tranzitu. Teprve cílově do těchto oblastí směrovaný turistický ruch může přinést jejich hodnotám skutečně přiměřený kulturní i ekonomický efekt. Památky jsou také jedním z hlavních důvodů, proč k nám turisté vůbec jezdí.
80
Velký význam má rovněž vhodná revitalizace památek a jejich propagace pro ekonomické pozvednutí regionu. Prostřednictvím cestovního ruchu. Památky a pamětihodnosti jsou ve velké míře konzumovány v rámci turistického ruchu a podstatná část z nich se podílí na skladbě historických urbanistických celků, kde jsou vnímány i při návštěvách center měst za jiným účelem. Jsou tedy připravené na to, aby při vhodné propagaci a zajištění dalších doprovodných služeb, které z jejich existence zpětně profitují, turistický ruch kolem nich dále narostl. I památky a zvláště jejich výraznější soubory mají velkou šanci stát se magnety mototuristiky. Komerční faktor může být jednou z pohnutek pro obnovu památek i ve zdánlivě odtažitých sortimentech prodeje zboží nebo poskytování služeb. Umístění obchodu nebo provozovny v pěkném historickém objektu může být výhodou oproti konkurenčnímu podniku, umístěnému v objektu výrazově bezduchém. Zvláště významné je to u podniků, které mají svádět k delšímu příjemnému posezení a zakládají si na vlastní osobité atmosféře. Bohužel, někdy v těchto souvislostech není estetická kvalita památky a jejich prostorů vůbec brána v potaz a objekt je vnímán jako náhodný obal využitelného prostoru v blízkosti zvýšeného pohybu lidí. Památka může být i prvkem, spoluvytvářejícím image solidní firmy s dlouhou tradicí – jako taková může být graficky ztvárněna i v jejím logu.
81
Zlínský kraj má celkově vynikající potenciál pro rozvoj cestovního ruchu v oblasti památek. S ohledem na výše zmíněné je třeba se především zaměřit na: 1) Posílení přitažlivosti památkového fondu ve Zlínském kraji pro domácí i cizinecký cestovní ruch a umožnit zachování a společenské uplatnění zejména nevyužívaných a ohrožených památek, včetně využití jejich ekonomického potenciálu. 2) Podporování osvětové (vystoupení na odborných konferencích, odborné semináře) a odborné publikační činnosti v památkové péči (průběžně prováděno – publikace Stavební a umělecké památky Zlínského kraje, Hrad Lukov, příspěvky ve Zprávách památkové péče a v dalších odborných časopisech) má Zlínský kraj jako svoji prioritu. 3) Prezentování památkového fondu zpřístupněného veřejnosti včetně návštěvnických atraktivit regionu (Valašské muzeum v přírodě, jedinečná funkcionalistická architektura Zlína, MPR Kroměříž s areálem zámku, poutní místa Velehrad, Hostýn, Štípa, historický odkaz Velké Moravy ve Starém Městě, návaznost na kostelík sv. Jana v Modré – hypotetická rekonstrukce, archeoskanzen, rodný kraj J. A. Komenského na Uherskobrodsku, zpřístupněné hrady a zámky aj).
82
4) Prezentování historicky cenných a vzhledově atraktivních lokalit, které jsou opomíjeny z hlediska nedostatečné informovanosti, špatné dostupnosti nebo chybějícího zázemí pro cestovní ruch. Hledání cest k rovnoměrnějšímu rozdělení návštěvnosti (památky lidového stavitelství, drobná sakrální architektura, technické památky aj.). 5) Průběžné aktualizování zpracovaného Seznamu nejohroženějších a nevyužívaných kulturních památek ve Zlínském kraji jako strategického dokumentu pro stanovení priorit v poskytování přímé finanční podpory vlastníkům kulturních památek a pro znovu začlenění těchto památek do rozvoje cestovního ruchu. 6) Posílení operativnosti využívání finančních prostředků z existujících grantů na úseku památkové péče pro záchranu, přiměřené funkční využití a prezentaci nevyužitých a ohrožených památek. 7) Podporování práce těch, kteří se zúčastňují zachování a gesce kulturního dědictví, aby bylo více přístupné turistickým obcím a návštěvníkům. 8) Podporování dialogu mezi odpovědnými činiteli kulturního dědictví a průmyslového turismu, aby lépe pochopili význam kulturního dědictví při péči o jeho dlouhodobou záchranu,aby rozvíjeli přesné a věcné projekty a strategii týkající se prezentace a interpretace památkových souborů a kulturních aktivit v kontextu jejich ochrany a konzervace. 9) Sledování, aby programy ochrany, interpretace a turistického rozvoje byly založeny na srozumitelném přístupu zvláštních zájmů a na významu rozličného dědictví, na zachování autenticity památkových souborů, podporu, pochopení a zhodnocení tohoto kulturního dědictví. 10) Sledování vymezení přijatelných hranic změn, které jsou přínosné památkovým souborům, a které berou v úvahu zvláště dopad turistických návštěv, vytváření programů ochrany a turismu, které musí představovat informace vysoké kvality tak, aby návštěvník pochopil význam a charakteristiky kulturního dědictví a nezbytnost je chránit. 11) Sledování, aby při plánování turistických aktivit nabízeným návštěvníkům v rámci nejlepších podmínek komfortu, nedocházelo k poškozování významu a charakteristiky kulturního dědictví. 12) Aktivně se podílet na vytvoření nové strategie státu na úseku památek a cestovního ruchu. 13) Pro systémové řešení problematiky kulturních památek v souvislostech rozvoje domácího i cizineckého cestovního ruchu uplatňovat aktivní spolupráci odboru kultury a památkové péče s oddělením cestovního ruchu KÚ ZK. 14) Zhodnocení kulturně historického potenciálu území, vypracování sítě nabídkových regionálních okruhů, kdy těžištěm každého okruhu by byl známý
83
památkový objekt, nebo historické město, doplněný nabídkou objektů v blízkém okolí. 15) Zkvalitňování kulturního a poznávacího cestovního ruchu s cílenými tématickými trasami a charakteristickým obsahem např. vystoupení folklórních souborů, komponované pořady, zvyky a obřady, historická řemesla, tradice a historie vinařství, obnova a zachování tradice řemesel aj. Schopnost vytvořit ucelený balík nabídky kombinace kulturně poznávací a venkovské turistiky (např. v rámci některých památek lidového stavitelství jejich využití pro agroturistiku a ekoturistiku s aktivitami v oblasti řemesel a rolnických technik, pozemky pro ukázkové pěstování a zpracování plodin, soužití s domácími zvířaty, prostory a zázemí pro řemeslnické dílny, kurzy a semináře s praktickou průpravou ve vybraných tradičních řemeslech).
84
VII.
Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond
Významným partnerem při využívání kulturních památek, hledání možností jejich financování a napojování na další aktivity se stávají občanské iniciativy, které péči o památkový fond vnímají jako veřejnou službu. Tam, kde se široká veřejnost více podílí na aktivitách spojených se zachováním a obnovou kulturního dědictví, je vztah ke kulturním památkám intenzivnější a daří se rozvíjet mnohé aktivity, které přispívají k ochraně i péči o kulturní památky. Nikdy není dost slov a setkání, na nichž se hovoří o naší kulturní minulosti, krajině, historii obcí a měst. Nejdůležitějším úkolem občanských sdružení v oblasti památek je osvěta – využití všech prostředků, které nám moderní média nabízejí. Na druhé místo je možné zařadit boj o zachování památky s upozorněním na její ohrožení. Dále pak vlastní práce při opravách památek, zakládání fondů a nadací na jejich záchranu, vzdělávací činnost v to vlastivědné zájezdy, spolupráci s památkovými institucemi, místní samosprávou, ale i se státní správou, včetně Ministerstva kultury. V této oblasti je nezbytná zejména:
85
1) Spolupráce s občany a občanskými iniciativami v systému péče o památkový fond – trvalý úkol. Příkladem velmi dobré spolupráce může být např. zkušenost se spoluprací se Sdružením za záchranu hřbitova ve Střílkách , Spolkem přátel hradu Lukova či se sdružením POLYPEJE, které se již několik let aktivně zasazují spolu s vlastníky objektů o záchranu jedinečného barokního hřbitova, zříceniny hradu Cimburk a Lukov. Tato sdružení vznikla z konkrétních potřeb a se zaměřením na záchranu jedné památky nebo komplexu. Zakládajícími členy jsou (např. ve Střílkách) zejména místní občané, což je zcela jistě velmi pozitivní trend. Ve všech případech se podařilo „rozjet“ aktivity na těchto památkách v celém rozsahu a to jak v oblasti památkové obnovy, tak i následné prezentace pro nejširší veřejnost včetně nejrůznějších kulturních aktivit napojených na oblast cestovního ruchu. a. Např. na Cimburku dalo sdružení POLYPEJE (od roku 1994) pohybu návštěvníků po lokalitě určitý řád. S režimem a ochranou také souvisí i dohled v období větší návštěvnické frekvence. Došlo k vyčištění lokality od vegetace. Po vstupu POLYPEJÍ se progresivní rozpadání Cimburku pozastavilo. Práce na úpravách a památkové zajišťování provádějí často členové sdružení a jejich přátelé, kteří se rekrutují převážně z řad mladých lidí. Chvályhodnou snahu po záchraně tohoto význačného památkového objektu ovšem nelze nechat volné iniciativě bez nutného korektivu daného řádem a systémem památkové péče. Objekt, kterého se týkají, má totiž příliš velkou hodnotu, než aby byl vystaven, byť dobře míněné, libovůli. Všechny úpravy a zásahy tudíž nesmí být výsledkem živelného rozhodování, nýbrž produktem racionálního a koncepčního programu. V současné době jsou POLYPEJE spolu s obcí Koryčany vlastníky objektu. b. Spolek přátel hradu Lukova je občanským sdružením, které se patnáct let snaží o konečnou záchranu Lukova, jeho popularizaci a smysluplné využití. Při této činnosti úzce spolupracuje s vlastníkem hradu obcí Lukovem. Péče o torzální architekturu představuje jeden z nejtěžších památkových problémů. Funkční stavební zabezpečení je zde totiž nutno podřídit primárnímu hledisku, spočívajícímu v uchování památkových hodnot objektu. Ty pak spočívají nejen v „čitelnosti“ torza, jako nenahraditelného zdroje informací, ale i v neopakovatelném kouzlu rozpadající se zříceniny. Z kulturních aktivit je možné vzpomenout např. noční prohlídku hradu, Den otevřených dveří s ukázkou dobových řemesel, tradiční silvestrovské setkání na hradě, výstavky, vydání knihy o hradu Lukov, prezentace sdružení a jeho činnosti na webových stránkách c. Pro Zlínský kraj z toho výše uvedeného v předešlých letech vyplývala a do budoucna vyplývá především odborná koordinace těchto aktivit, konzultační a metodická činnost a v rámci možností i finanční podpora těchto akcí, což se každoročně realizuje.
86
d. Tato několikaletá spolupráce již přináší své hmatatelné výsledky, které jsou vnímatelné především v postupné obnově a konzervaci těchto památek. V apelu sdružení na obnovu památky je zdůrazňován především kulturní význam stavebních památek minulosti i jejich estetická hodnota coby součást výrazu prostředí, v němž jsou ukotveny. Je třeba však vytvořit základnu pro péči o tyto objekty i v budoucnu. 2) Památkovou péči v žádném případě nelze omezit jen na výkon státní správy nebo na pouhopouhé rozhodování podle památkového zákona. Existence odborných organizací, orgánů památkové péče a zákona je jedním z nezbytných prostředků, ale památková péče jako taková musí být založena daleko šířeji. Týká se zejména osvěty a toho, že nelze rezignovat na úlohu vlastníků a že právě občanská sdružení, ale i profesní sdružení a aktivity jsou nesmírně potřebné. Toto pojetí památkové péče, respektive pojetí v tomto opravdovém významu, opravdové šíři, je třeba propagovat, prosazovat a podporovat.Je třeba vysoce vyzvednout i práci řady mikroregionů zejména v oblasti péče o drobnou sakrální architekturu, ale i o některé památky lidového stavitelství. Příkladem může být například mikroregion Morkovsko, který v minulých letech zpracoval registraci historických památek ve svém územním obvodu a následně provedl opravu památek, zejména pak drobné sakrální architektury. Mikroregion Buchlov např. zrevitalizoval památkově chráněný areál památky lidového stavitelství – obydlí hrnčíře čp. 118 a keramických dílen v Tupesích – znovuobnovení keramické výroby a zřízení Muzea tupeské keramiky. 3) Při vzbuzování zájmu veřejnosti (zejména pak mládeže) je třeba umět využít nových, neotřelých forem. Umět dovedně spojit minulost se současností. Nalézt a umět sdělit poselství, které nám tvůrci a budovatelé památky z minulosti poslali. Na to občané slyší – nevystačíme s tím formálním – je třeba zachraňovat kaple, kostely, hrady atd. Každá památka, která stojí za to, je zajímavá především svým poselstvím. K tomu musíme znát jejich historii a umět nalézt onu skrytou výzvu. 4) Zajištění aktivace a co nejširšího uplatnění okresních konzervátorů a místních zpravodajů památkové péče a jejich propojení s občanskými iniciativami vyvíjejícími svoji činnost v oblasti ochrany a uchování hmotného kulturního dědictví. Právě tyto výše uvedené funkce, které jsou založeny na bázi dobrovolnosti a zápalu jednotlivců pro památkovou péči, plní nezastupitelnou funkci v terénu, kam by se profesionální památkář těžko díky velkému rozsahu svých povinností dostal. Zlínský kraj již několikrát inicioval oživení této problematiky v tomto smyslu, že požádal o spolupráci obce III. stupně aby spolu s nimi usiloval o znovuvytvoření sítě konzervátorů a jejich zpravodajů. V jednáních bude průběžně pokračováno. 5) V souladu se Závěrečným dokumentem Mezinárodní konference o kulturních politikách pro rozvoj. Stockholm, přijatý dne 2. 4. 1998, vést pravidelný dialog s tuzemskými nevládními neziskovými subjekty.
87
Nové chápání významu památky v životě současné společnosti by mělo vést i k novému pojetí památkové péče. Památková péče 21. století musí být vnímána jako rozsáhlá spolupráce, na níž se podílí jak orgány státní správy a samosprávy, odborné instituce, tak i obce, občanská sdružení a jednotlivci včetně vlastníků nebo správců památek. Jedině takto široce koncipovaná a založená aktivita památkové péče může být vskutku účinná nejenom z hlediska zachování památek, ale i z hlediska jejich pozitivního a efektivního působení v současném životě.
88
VIII. Finanční podpora vlastníků památek
Problémy památkové péče nelze zúžit pouze na nedostatek finančních prostředků. Veřejný sektor, a to na všech úrovních, by měl i nadále hrát významnou roli jako veřejný investor, ale zároveň je nutná změna v celkovém chápání vztahu ekonomika a kulturní dědictví v tom smyslu, že výdaje na památkovou péči nejsou jen zatěžující položkou veřejných rozpočtů, ale že se jedná o investici podmiňující další rozvoj naší společnosti, včetně hospodářského růstu. Financování památkové péče je třeba chápat jako financování ekonomického potenciálu, který má všechny předpoklady být dále zhodnocován. Péči o kulturní památku nelze z právních důvodů zajišťovat jinak než prostřednictvím vlastníka památky, což je ostatně v Evropě standardní postup. Vlastník je ze zákona povinen ve společenském zájmu o památku pečovat a při jejím udržování dodržovat zvláštní režim, což se v praxi často projevuje jako náročný úkol spojený se zvýšenými finančními náklady.
89
Dotační program MKČR – Program záchrany architektonického dědictví ČR
Uložené povinnosti resp. omezení vlastníka jsou pak částečně vyváženy některými ustanoveními památkového zákona, podle nichž je poskytována náhrada. Finanční podpora vlastníků je nejúčinnějším nástrojem pro zvýšení přijatelnosti nezbytného omezování individuálních zájmů. Tato náhrada spočívá zejména v tom, že odborné organizace státní památkové péče poskytují v případě obnovy kulturní památky bezplatnou odbornou pomoc, podklady a informace z průzkumů, výzkumů a dokumentace kulturní památky. Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky. V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek Ministerstvo kultury buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Žádost o příspěvek musí být odůvodněna a musí splňovat určité předpoklady. Neodůvodněným žádostem anebo neopodstatněným nárokům nemusí být vyhověno.
90
Vlastník kulturní památky tedy nemůže žádat náhradu bez zajištění konkrétních potřeb předem a bez prokázání objemu nákladů, jimiž obnova kulturní památky překročila náklady spojené s obvyklou údržbou a obvyklými opravami věci. Může se však odvolat na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a využít její generální úpravy, zjistí – li v případě vzniku definovatelných a konkrétních zvýšených nákladů neochotu státu přispět na takovou obnovu, jež je v souladu s veřejným zájmem na uchování kulturní památky.
Dotační program MKČR – Havarijní program
Krajské samosprávy obecně mají potřebné pochopení a vůli řešit problematiku záchrany památek. Kraje jsou dnes významnou součástí systému veřejné správy v České republice a náleží jim rovněž podstatná úloha v oblasti péče o kulturní dědictví. Rovněž Zlínský kraj se ve všech svých strategických, koncepčních a plánovacích dokumentech vypořádává s otázkou nakládání s kulturním dědictvím. Skýtá to záruku, že nakládání s památkovým fondem bude vždy výsledkem nejširších úvah o využití a funkci území v potřebných
91
časových perspektivách. Kraj je optimálním celkem pro postižení všech vazeb a souvislostí mezi vším, co ovlivňuje budoucí osud památek. Zlínský kraj se již na svém počátku přihlásil ke svému movitému a nemovitému kulturnímu dědictví a začal o ně pečovat. Téma nakládání s kulturním dědictvím se stalo vážným tématem krajské politiky. Zároveň kraj zareagoval na nedostatek finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na péči o kulturní památky a nastartoval vlastní dotační program. Tento program vznikl hned z několika důvodů. Patří k nim zejména: Pomoc vlastníkům památek při obnově kulturních památek Zlepšení vzhledu měst, obcí, kulturní krajiny území Posilování turistické atraktivity území Generování sekundárních efektů obnovy – růst zaměstnanosti, růst kulturní nabídky 5. Využití multiplikačního efektu – realizace synergie různých finančních zdrojů 6. Prohlubování spolupráce mezi subjekty vcházejícími do systému nakládání s památkovým fondem jako předpokladu nalézání nových příležitostí 1. 2. 3. 4.
Úspěšná dotační politika je přímo závislá na míře a efektivitě spolupráce mezi vlastníkem památky, poskytovatelem dotace, obcí, orgánem státní správy a odbornou organizací památkové péče. Dotační řízení tím, že v sobě nese prvek výběrovosti a soutěže, nutí vlastníky památek plánovitěji přistupovat k akcím obnovy. Kraj jako poskytovatel dotací velmi dbá na prezentaci výsledků akcí obnovy s využitím krajských finančních prostředků, a tím dává příklad a inspiraci pro přípravu dalších akcí obnovy, dalších projektů. Krajský dotační program je při stále klesajících objemech státních dotačních programů nepostradatelným nástrojem péče o kulturní dědictví. Bohužel, zatím nedošlo k zásadnímu dořešení celkového systému financování péče o památky z veřejných rozpočtů, resp. k vymezení jasnějších vazeb mezi financováním ze státních, krajských a obecních rozpočtů, o systemizaci těchto finančních zdrojů s evropskými ani nemluvě. Kraj je subjektem, který zásadně ovlivňuje využití finančních prostředků EU pro obnovu kulturního dědictví a sám je nositelem mnoha projektů zaměřených na obnovu a propagaci kulturních památek. Jeho význam bude v tomto směru nadále vzrůstat.
92
Zlínský kraj, jak bylo již řečeno, přistoupil jako jeden z prvních krajů k zavedení dotačního programu v oblasti obnovy památek – Fond kultury Zlínského kraje na obnovu památek. Tento program byl vytvořen na základě několika analytických materiálů, které postihovaly způsob financování památek ve Zlínském kraji a dále na základě vyhodnocení praktických zkušeností s dotační politikou státu a obcí. Orgány Zlínského kraje na přelomu let 2001 – 2002 postupně projednaly a schválily základní dokumenty pro fungování tohoto dotačního programu, čímž byly vytvořeny potřebné nástroje pro nastartování dotační politiky. Fond kultury Zlínského kraje v sobě zahrnuje kromě podpory kulturních aktivit tedy v sobě zahrnuje i obnovu a restaurování kulturních památek a památek místního významu. V průběhu let 2003 – 2008 bylo vynaloženo z tohoto fondu na obnovu památek bezmála 50 mil. Kč na více než 650 akcí. Přes skutečnost, že tyto finanční prostředky mají neustále stoupající tendenci (v letošním roce je ale prakticky stejná výše prostředků jako v loňském roce), jejich výše je, s ohledem na celkový stav památkového fondu, stále nedostačující. Samozřejmě kontinuálně jsou vkládány nemalé finanční prostředky do obnovy celé řady památek ve vlastnictví kraje. V letech 2002 – 2008 bylo celkově vynaloženo z rozpočtu Zlínského kraje na památkovou obnovu cca 750 akcí na 200 mil. Kč. Rozhodně to nejsou malé částky, ovšem vzhledem k množství a stavebně technickému stavu památek v regionu, musíme hledat další možnosti získávání prostředků, zejména pak z evropských fondů. Např. v roce 2007 dosáhly dotace na obnovu památek z Fondu kultury, z
93
Programového fondu, z příspěvků Zlínského kraje kulturním zařízením zřizovaným Zlínským krajem a z dotačních titulů MKČR cca 40 mil. Kč.
Dotační program MKČR – Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností
Oproti loňskému roku došlo v letošním roce k výraznému ponížení některých dotačních titulů MKČR. Např. u Programu záchrany architektonického dědictví došlo ke snížení o částky 12mil. 350tis. Kč na 5,5 mil. Kč, u Havarijního program MKČR zůstala částka na 3,3 mil.Kč. Posílením pro památkový fond Zlínského kraje se stal v roce 2008 dotační titul MKČR. Jedná se o Program podpory kulturních památek prostřednictvím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (na obnovu kulturních památek mimo plošně chráněná území) jehož celková výše činila v loňském roce cca 9 mil. Kč. Z výše uvedeného vyplývá následující: V rámci rozpočtu Zlínského kraje, dle možností, zajistit finanční podporu vlastníků kulturních památek (obcí, právnických a fyzických osob) formou
94
fakultativní přímé pomoci (účelové finanční prostředky a dotace) z veřejných rozpočtů, a to zejména v míře zvýšených nákladů spojených se zachováním a obnovou kulturní památky, resp. ve výši náhrady za případné nucené omezení vlastnických práv z důvodu celospolečenského zájmu na zachování kulturní památky. Jedná se o nadstandardní kompenzaci veřejného zájmu dle vlastních preferencí kraje. Samozřejmou by měla být vzájemná kombinovatelnost všech příspěvků a určitá kompatibilita jejich pravidel (vlastní zdroje, příspěvek kraje, obce a státu). V odůvodněných případech by mohlo být přispěno i na památky místního významu, které nejsou prohlášeny a zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Zlínský kraj již osmým rokem přispívá ze svého rozpočtu na obnovu kulturních památek a památek místního významu, včetně případů předprojektové a projektové přípravy a zabezpečovacích zařízení vybraných objektů s cenným kulturním mobiliářem.
95
Dotační Program MKČR – Program restaurování movitých kulturních památek
Dotační program MKČR – Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny
96
Akce památkové obnovy Zlínského kraje realizované za podpory Zlínského kraje v letech 2002 – 2008
V průběhu let 2002 – 2007 bylo vynaloženo z Fondu kultury Zlínského kraje na obnovu památek bezmála 43 mil. Kč (v roce 2002 bylo započato částkou 2,1 mil. Kč, v roce 2003 došlo k nárůstu na 3,4 mil. Kč, v roce 2004 na 9,6 mil. Kč, v roce 2005 na 5,8 mil. Kč, v roce 2006 na 8,9 mil. Kč a v roce 2007 na 12,8 mil. Kč) na více než 450 akcí. Vzestupnou tendenci měly i počty žádostí, které v roce 2002 začínaly na 41 (uspokojeno 23), v roce 2003 jich bylo již 109 (uspokojeno 45), v roce 2004 126 (uspokojeno 95), v roce 2005 74 (uspokojeno 63), v roce 2006 141 (uspokojeno 108) a v roce 2007 133 (uspokojeno 113). Není to jistě málo akcí ani finančních prostředků. Ale i přes tuto skutečnost, že tyto finanční prostředky mají neustále stoupající tendenci, jejich výše je, s ohledem na celkový stav památkového fondu, stále nedostačující. Samozřejmě kontinuálně jsou vkládány nemalé finanční prostředky do obnovy celé řady památek ve vlastnictví kraje (a to v oblasti kultury, školství, zdravotnictví, sociálních služeb). V letech 2002 – 2008 bylo celkově vynaloženo z rozpočtu Zlínského kraje na památkovou obnovu cca 550 akcí na 250 mil. Kč. Jak již bylo řečeno, rozhodně to nejsou malé částky, ovšem vzhledem k množství a stavebně technickému stavu památek v regionu, musíme hledat neustále další možnosti získávání prostředků.
97
V roce 2007 bylo poskytnuto z rozpočtu Zlínského kraje na památkovou obnovu (z Fondu kultury Zlínského kraje na obnovu památek, Programového fondu 5,6 mil. Kč např. na zámek Holešov – 1 mil. Kč, zámek Strání – 1 mil. Kč, schody u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Střílkách – 300 tis. Kč, zvonici na Soláni – 500 tis. Kč a na areál kláštera na Velehradě bylo počítáno s částkou 2,8 mil. Kč. Tato částka byla však přesunuta na letošní rok v rámci přiznané dotace z Finančního mechanismu Norska ve výši 406 000,- euro na restaurátorské práce v presbytáři, transeptu a s tím souvisejících bočních kaplích, příspěvky pro příspěvkové organizace v oblasti kultury zřizované Zlínským krajem) více než 20 mil. Kč. Do Fondu kultury na obnovu památky bylo např. v roce 2007 doručeno na 133 žádostí o dotaci (celkové náklady činily cca 55 mil. Kč, požadovaná částka pak 29,6 mil. Kč), finanční částka na rozdělení činila, jak již bylo vzpomenuto, 12,8 mil. Kč. Z předložených 133 žádostí bylo podpořeno na 113 akcí památkové obnovy. Např. v oblasti lidového stavitelství bylo celkem 16 žádostí, celkové náklady činily 5,9 mil. Kč, požadované náklady 4,3 mil. Kč, navrženo bylo celkem 1,3 mil. Kč na 10 akcí. V oblasti stavební obnovy bylo celkem 63 žádostí, celkové náklady činily 34 mil. Kč, požadované náklady 20 mil. Kč, navrženo bylo celkem 8 mil. Kč na 53 akcí stavební obnovy. V oblasti restaurování bylo celkem 54 žádostí, celkové náklady činily 15 mil. Kč, požadované náklady 5,5 mil. Kč, navrženo celkem 3,6 mil. Kč na 50 akcí restaurování. Byly podpořeny takové akce, jakými je např. restaurování barokního hřbitova ve Střílkách – akce víceleté památkové obnovy, kde intenzivní stavební a restaurátorské práce probíhají nepřetržitě již od roku 1998 (doposud provedena oprava střechy kaple, statické zajištění obvodového zdiva, vyčištění odvodňovacích kanálů, kanalizace, práce na kryptě, práce kamenické a restaurátorské – plastická výzdoba, kamenné schodiště a portály, restaurování stupňů kolem poprsně balustrády vnitřní strany hřbitova apod.) celkové náklady činí cca 30 mil. Kč, proinvestována cca polovina, dále byly podpořeny zámky v Holešově, Chropyni, Vsetíně, Lešné u Val. Meziříčí a Strání, tvrz v Hluku zříceniny hradu Cimburk, které se řadí k nejvýznamnějším objektům lucemburské hradní architektury u nás, relativně dobře dochovaná zřícenina hradu, která je díky dispozici a mnohým in situ uchovaným architektonickým článkům uměleckohistoricky a památkově natolik cenná, že její hodnoty přesahují nadregionální úroveň a má proto celorepublikový význam, zříceniny hradu Lukova, která je jednou z nejstarších a nejvýznamnějších památek středověké architektury ve Zlínském kraji a jedním z největších lákadel návštěvníků, kteří přijíždějí do regionu, proběhla i památková obnova celé řady sakrálních staveb na Kroměřížsku, Vsetínsku, Zlínsku a Uherskohradišťsku. V převážné většině se jedná o vesnické kostely, kde možnost získání dalších finančních prostředků (kromě prostředků vlastníka) bývá často velmi problematická. Navíc prostředky těchto vlastníků jsou zejména u malých farností velmi omezené, zvláště pak při havarijních stavech objektů nebo rozsáhlejších rekonstrukcích. Podpořeno bylo i movité kulturní dědictví, které, ač to na první pohled tak nevypadá, náleží k části památkového fondu, který je vedle památek lidového stavitelství, nejohroženější. A právě často tyto movité památky – obrazy, sochy, oltáře, kazatelny, lavice apod. mají větší umělecko historickou hodnotu než samotná stavba, ve které jsou uloženy. Je samozřejmé, že prvotně je důležitý dobrý stavebně technický stav stavby, ve které je movitá památka uložena. Bylo by nesmyslné, kdyby se movitá památka opravila, ale do stavby by nám zatékalo. Na druhé straně se ale může stát, a máme nemálo takových případů,
98
že stavební obnova se táhne léta, a mezi tím dojde k úplnému zničení movité památky. Ze strany vlastníků je také často např. po provedené stavební rekonstrukci již neochota (zejména z důvodů finanční vyčerpanosti při stavební obnově) dále pokračovat v tak potřebném restaurování interiéru, protože se jim prostě zdá, že je to zbytečné, že to prostě počká. Do stavby neteče, nebortí se, tak k čemu restaurovat obraz, oltář, když vypadá na první pohled docela dobrý. Tady se naskýtá i velké nebezpečí neodborných zásahů a oprav, které jsou sice levnější, než restaurování odborníkem, ale často mohou památku nenávratně zničit (nemluvě o tom, že je porušován zákon). Náprava těchto zásahů je pak velmi složitá, finančně nákladná a někdy už nejde provést vůbec. Zde vzpomeňme namátkově např. restaurování raně barokního obrazu Piety z 1. pol. 17. stol. z Napajedel, barokních zpovědnic z 1. pol. 18. stol. z Jalubí, kaple Andělů Strážných v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě a v neposlední řadě dokončení pětiletého restaurování gotického krucifixu ze Zašové, jako vynikajícího dokladu vídeňského gotického řezbářského umění Veita Stosse a jeho dílny na našem území. Nebyla opomenuta ani nejohroženější část kulturního dědictví – lidové stavitelství, které bylo podpořeno částkou 1,3 mil. (např. venkovská usedlost čp. 6 v Komni, venkovská usedlost čp. 327 ve Strání, chalupa čp. 452 v Novém Hrozenkově, usedlost čp. 285 Karolinka – Raťkov, fojtství čp. 23 Velké Karlovice – Bzové). Na tomto místě pak nelze nevzpomenout neustále se snižující státní dotace (např. Program záchrany architektonického dědictví MKČR, Havarijní program MKČR a Program péče o VPR a VPZ), které v roce 2007 v souhrnu nepřesáhly částku 17 mil. Kč. Z Programu záchrany architektonického dědictví bylo financováno 7 akcí (celková částka činila 6 950 000,- Kč, v závěru roku bylo navýšeno o 1,2 mil. Kč z rezervy na dokončení tanečního sálu), z toho 4 650 000,- Kč šlo příspěvkové organizaci MKČR na zpřístupněné objekty – hrad Buchlov – taneční sál, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a Rotunda v Květné zahradě zámku Kroměříž, dále bylo přispěno na zámek Holešov – 800 tis. Kč, hřbitov ve Střílkách – 1 500 000,- Kč, zámek v Bystřici pod Hostýnem – 700 tis. Kč a zříceninu hradu Cimburk – 500 tis. Kč. Průměrná částka od roku 2002 do roku 2007 činila z tohoto programu 5 161 666,- Kč (6mil., 6,8 mil., 2,2 mil., 2,5 mil., 6,520 mil., 6,950 mil.), částka pro rok 2007 byla pak nejvyšší za posledních 6 let (pokud učiníme porovnání s ostatními kraji s obdobným počtem památek např. Karlovarským – 11 mil. Kč, Ústecký a Pardubický jsou na tom také hůře). Na dokreslení, průměrná schvalovaná částka tohoto programu pro ČR činí cca 350 mil. Kč. Z Havarijního programu MKČR pro rok 2007 (celková částka činila 2 300 000,-Kč) bylo žádáno na 20 akcí památkové obnovy, přispěno pak na 16 akcí, průměr za 6 let činí 1,9 mil.Kč (2002 – 2007 – 1,3 mil., 1,6 mil., 2,850 mil., 1,6 mil., 1,480 mil., 2,3 mil.), průměrná rozdělovaná celorepubliková částka činí cca 50 mil. Kč. Na Uherskoradišťsku bylo přispěno např. na kostel v Dolním Němčí – střecha – víceletá obnova, Polešovice – kostel – víceletá památková obnova – oprava šindelové krytiny věže, Uh. Hradiště – Sady – kostel – střecha – víceletá památková obnova, Vyškovec – Vlčí – kopaničářská usedlost – oprava zdiva, střechy a krovu, na Kroměřížsku – zámek Dřínov – víceletá obnova – střecha, Litenčice – kostel, havarijní stav střechy, Litenčice zámek – střechy – víceletá památková obnova, Střílky – kostel – víceletá památková obnova – střecha, na Zlínsku – Kaňovice – venkovská usedlost – oprava střechy – víceletá památková obnova, zříceniny Lukova – víceletá památková obnova – konzervace, zakrytí koruny zdiva východní s jižní
99
stěny paláce, na Vsetínsku – Karolinka – venkovská usedlost – oprava střechy, Rožnov pod Radhoštěm – kostel – obnova kopule věže – havárie, Velké Karlovice – fojtství – oprava srubu ovčírny, výminku a maštale – víceletá památková obnova, Velké Karlovice – usedlost na Sihle – víceletá památková obnova – rekonstrukce vozárny a dřevěných žlabů. V rámci Programu regenerace MPR a MPZ bylo v roce 2007 financováno 18 akcí. Celková částka činila 7 310 000,-Kč, byla to nejvyšší částka za poslední 4 roky, méně však než v roce 2002, průměr za 6 let činí 6,8 mil. Kč, přispěno 12 městům – stanoveny kvóty – Brumov-Bylnice – 200 tis., Holešov – 200 tis., Kelč – 200 tis., Kroměříž – 1,680 tis., Luhačovice – 475 tis., Napajedla – 200 tis., Uh. Hradiště – 610 tis., Uherský Brod – 745 tis., Uherský Ostroh – 890 tis., Valašské Meziříčí – 155 tis., Vizovice – 535 tis., Zlín – 1,420 tis. Program restaurování movitých kulturních památek – 400 000,- Kč, průměrná částka za 6 let činí cca 500 mil. Kč, celorepublikově rozdělovaná částka pak činí průměrně 20 mil. Kč – přispěno na chórové lavice ve Štípě, obraz cisterciáků z boční kaple baziliky na Velehradě, židle na zámku ve Vizovicích. Program péče o VPR, VPZ a KPZ – 400 000,- Kč, průměr za 6 let cca 450 tis. Kč, rozdělovaná celorepubliková částka činí v průměru necelých 20 mil. Kč. Zařazeny 2 akce z VPR Veletiny a 1 akce z VPR Vlčnov. Celkově činily dotace na obnovu památek ve ZK v roce 2007 cca 37 mil. Kč. V roce 2008 jsme zaznamenali nárůst např. u Programu záchrany architektonického dědictví z necelých 7 mil. v loňském roce na 12 mil. Kč, ale i u Havarijního programu (cca o 1 mil. Kč) a programu péče o VPR a VPZ. To je velmi pozitivní zjištění. Přínosem pro památkový zcela jistě i nový Program MKČR pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností, který je určen od roku 2008 na obnovu nemovitých kulturních památek mimo plošně chráněná území (cca 9 mil. Kč). Finanční Ostředky Zlínského kraje na památkovou obnovu jsou omezené a nestačí krýt vzniklou potřebu. Průměrná výše poskytovaných příspěvků z rozpočtu Zlínského kraje – Fondu kultury na obnovu památek činí cca 6 mil. Kč. V letech 2003 – 2005 byly v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči zpracovány koncepční a rozvojové dokumenty na podporu památkového fondu ve Zlínském kraji (Koncepce podpory památkové péče, Dlouhodobý a Střednědobý plán), které byly projednány s MKČR a postupně předkládány RZK a ZZK, které vzaly tyto dokumenty na vědomí. Od roku 2005 jsou pravidelně každoročně zpracovávány prováděcí plány obnovy, které jsou rovněž předkládány RZK a ZZK. Výhledově do r. 2013 by bylo třeba na památkovou obnovu cca 900 akcí na území ZK cca 2,2 mld. Kč. Samozřejmě, že se jedná o vícezdrojové financování. Zlínský kraj, jak již bylo výše naznačeno, se významně finančně podílí již od roku 2002 i na restaurování sakrálního umění ve svém správním území. Do roku 2008 bylo přispěno na více než 70 akcí restaurování sakrálního umění částkou bezmála přes 5,5 mil. Kč. V průběhu 8 let byly za přispění Zlínského kraje zpracovány i komplexní pasporty řady interiérů významných sakrálních staveb, ale i obrazárny arcibiskupského zámku
100
v Kroměříži. Tyto práce byly prováděny jednak jako součást prevence a péče o tuto část památkového fondu, ale rovněž i z důvodu poznání a stanovení priorit a míry ohrožení jednotlivých děl, která se zde nacházejí. Pasport interiéru byl zpracován např. pro baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově (soubor oltářů, kazatelna, křtitelnice), kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kvasicích (oltářní obrazy, obrazy z depozitáře, grafické listy, náhrobní kámen) a rovněž kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži (pasportizace obrazové a sochařské výzdoby interiéru i předmětů deponovaných na oratořích). Vzhledem ke skutečnosti, že systematické restaurování těchto unikátních interiérů neprobíhalo několik desetiletí, bylo naprosto nezbytné provedení této pasportizace, uskutečnění podrobné prohlídky obrazové a sochařské výzdoby včetně dalšího vybavení po restaurátorské stránce, popisu stavu uměleckých děl, vyhotovení fotografické dokumentace, vyhodnocení stavu, ohrožení a stanovení priorit pro budoucí restaurátorské zásahy včetně zpracování návrhů na restaurování a předběžných finančních odhadů na restaurátorské práce. Na základě takto zpracovaných podkladů pak bylo zahájeno postupné restaurování a záchrana toho nejohroženějšího (např. restaurování obrazů z královské kaple v bazilice na Velehradě, restaurování obrazů z kostela v Kvasicích). Rovněž v obrazové sbírce arcibiskupského zámku v Kroměříži byla provedena pasportizace sbírkových předmětů z expozic i depozitáře (gotika, renesance, baroko a mladší díla). Celkový stav sbírky obrazů byl vyhodnocen jako velmi nejednotný od stavu velmi dobrého až po stav vysloveně havarijní. Bylo proto naprosto nezbytné, s ohledem na unikátnost sbírky světového jména, provedení zjištění aktuálního stavu pro celkovou rozvahu postupu údržby a restaurování jednotlivých děl s návrhem potřebné údržby nebo restaurátorského zásahu. I zde dochází již průběžně k postupnému restaurování nejohroženějších děl (např. souboru obrazů od L. Cranacha st.). Toto obnovené a zachráněné sakrální umění Zlínského kraje bylo pak v loňském roce představeno a prezentováno veřejnosti na výstavě Znovuzrozená krása na zámku v Chropyni a posléze byla uskutečněna výstava k obnově sakrálních památek v kostele sv. Jana Křtitele v Kroměříži. Převážná část prezentovaných zrestaurovaných děl (nástěnné malby, oltáře a jejich výzdoba, obrazy, plastiky, ale i relikviáře, svícny, náhrobky, kredenční skříně a zpovědnice, křtitelnice) za období 2003 – 2008 pocházela z farností Uherskohradišťska, Kroměřížska, Zlínska a Vsetínska a byla vytvořena vesměs v časovém údobí od poč. 17. století (výjimečně se objevují díla i z 16. stol.) do závěru století následujícího, převažuje pak výtvarné umění období baroka. Část prací byla od anonymních autorů (zejména zašovský krucifix, plastiky ze 17. stol., ale i některé portrétní obrazy), zbývající díla byla autorsky určena. V oblasti sochařství jsme se setkali s takovými jmény, jakými jsou jména např. olomouckého Ondřeje Zahnera, brněnského Jana Jiřího Schaunbergera, Františka Ondřeje Hirnleho, Josefa Antonína Winterhaldera, signované obrazy má Jan Kryštof Handke, významná osobnost vrcholného moravského baroka, Ignác Viktorin Raab, velmi plodný autor oltářních a sakrálních obrazů, brněnský malíř Jan Jiří Etgens, L. Cranach st., F. W. Tamm. Jednou z nejohroženějších a zároveň nejhodnotnějších zrestaurovaných památek byl i soubor obrazů Lucase Cranacha st. z obrazové sbírky arcibiskupského zámku v Kroměříži – Sv. Kateřina a Barbora, Stětí sv. Kateřiny, Stětí sv. Jana Křtitele (oleje na dřevěné desce) – jedny z nejznámějších a nejobdivovanějších děl kroměřížské obrazárny, památky středoevropského významu, které byly
101
napadeny aktivním červotočem a epitaf emauzských učedníků z kostela sv. Mořice kolem r. 1600, který představuje typický sepulkrální památník renesance a vykazuje kvality zralého pozdně renesančního díla. Pokud zůstaneme ještě u starší tvorby, je třeba upozornit i na skoro zapomenutou a opomíjenou dřevěnou polychromovanou plastiku Madony z počátku 17. stol. z niky ve stěně přístavku vně kostela sv. Václava v Hulíně. V kritickém stavu byla i polychromovaná dřevěná plastika P. Marie s Ježíškem umístěná ve výklenku v závěru kaple Nejsvětější Trojice ve Vlachovicích. Nejbližší ikonografickou analogií je původně gotická, nyní barokně upravená Madona z poutního kostela ve Křtinách. Nejvýznamnější restaurátorskou akcí však byla bezesporu víceletá, velmi náročná záchrana zašovského krucifixu a obnova původní podoby této zcela výjimečné nadživotní sochy (2 m vysoký, rozpětí rukou je pak 196 cm, hlava vysoká 44 cm). Velkou zásluhu na restaurování zašovského Krucifixu a tím obnovu původní podoby této zcela výjimečné nadživotní a v našich zemích ojedinělé sochy, má prof. Ivo Hlobil, který dal podnět k provedení podrobného restaurátorského průzkumu. Průzkum a následné restaurování, které probíhalo v letech 2003 – 2007 se uskutečnilo zásluhou dotací poskytnutých Zlínským krajem a rovněž částečného příspěvku z Fondu restaurování movitých památek MKČR. Socha byla již dlouhou dobu předmětem zájmu historiků umění, ale názory na její dataci byly různé. Nevhodné a zkreslující přemalby, zalévající modelaci řezby nedovolovaly přesnější zařazení, i když některé úvahy kladly vznik sochy už do poloviny 16. století. Stáří sochy navodil již revizní nedestruktivní průzkum v roce 1998. Restaurátorský průzkum pomocí sond a fyzikálních analýz, doprovázel předběžný chemický průzkum, který na základě odebraných mikroskopických vzorků potvrdil existenci původní polychromie. Bylo zjištěno, že socha byla pokryta několika celoplošnými přemalbami. Barokní celoplošná olejová přemalba šedomodrého tónu navozovala představu mrtvého těla. Bohatá kresba krve byla drastická a malířsky ze všech přemaleb nejlépe pojednaná. Tři nejmladší olejové nátěry nebyly z výtvarného hlediska zajímavé. Polychromie byla fádní, bez jakékoliv malířské a názorové invence. Jejich vznik bylo možno datovat od začátku 19. století, kdy byl korpus zavěšen na novogotický oltář. Zjištěná existence původní polychromie, která téměř souvisle pokrývala celý korpus včetně trnové koruny, podporuje teorii nejstarší doby vzniku sochy. Odstranění přemaleb bylo proto žádoucí nejen z hlediska slohového, ale i technického. Přestože socha vypadala na první pohled kompaktně, po důkladné prohlídce bylo zjištěno, že hmota dřeva byla napadena červotočem. Polychromie s vrstvami přemaleb byla na řadě míst následkem vlhkosti uvolněna a odpadávala. Vzhledem k tomu, že podle sond i mikroskopických průřezů docházelo k přemalbám bez odstranění předcházejících vrstev, bylo rozhodnuto odkrývat polychromie postupně a získat tak cenné informace o jejich slohovém charakteru. Jak již bylo řečeno, byla pozdně barokní polychromie (v pořadí pak čtvrtá přemalba) nejzajímavější ze všech přemaleb. Byla odkrývána souvisle a během práce byla pořízena fotografická dokumentace. Odkrývání původní polychromie bylo ztíženo jednak slabou adhezí nejstarší, velmi tenké polychromie a jednak oběma mezivrstvami. Tyto vrstvy znesnadňovaly větší užití rozpouštědel. Snímání přemaleb bylo velmi časově i technicky náročné a možné pouze s použitím binokulární lupy po částečném naměkčení pomocí skalpelu a chirurgických čepelek. Snímání přemaleb předcházelo upevnění všech uvolněných vrstev včetně původní polychromie, petrifikace a zpevnění hmoty dřeva. Pro zachování autentičnosti díla byla retuš omezena pouze na scelení ploch inkarnátu. Statue je svým sochařským ztvárněním a monumentalitou velmi blízká pozdně gotickému Krucifixu z
102
minoritského, původně trinitářského kostela Nejsvětější Trojice ve Vídni. Přestože Zašovská socha přejímá tvarové znaky vídeňského Krucifixu, liší se od něj velikostí (vídeňský je co do výšky i rozpětí rukou cca o 20 cm menší), i určitou protáhlostí těla a jednodušším sochařským ztvárněním a to jak ve stylizaci záhybového systému roušky, tak v subtilní řezbě těla včetně plastických žil. Bohužel, nemůžeme posoudit polychromii vídeňské sochy, neboť její současná výtvarná podoba je sporná. Restaurace byla rovněž příležitostí získat informace o slohovém charakteru jednotlivých období, které každé zanechá určitou vypovídací hodnotu. Je známo, že na sochařské produkci se podíleli i malíři, kteří dávali sochám výtvarnou podobu. To platí zejména o sochách Ukřižovaných, neboť nahé tělo Krista mohlo být nejvíc malířsky zpracováno. Jedná se nejen o barvu inkarnátu, ale zejména o kresebný výraz krve. Bohužel, původní polychromie nebyla u řady soch odkryta, nebo byly ponechány mladší přemalby, v řadě případů kompilace více vrstev dohromady. Proto srovnání je vždy obtížné. Výraz středověkého malíře polychromie u soch spočívá v hlubokém náboženském prožitku, jehož poloha osciluje mezi extrémním důrazem na tělesné utrpení a umírněným ztvárněním Krista v jeho božské důstojnosti. Středověké sochy Krucifixů bývaly pojednány většinou šedorůžovou, nebo okrovou barvou. Posuzujeme-li výtvarnou podobu zašovského Krucifixu, zejména kresbu krve, provedenou bez přehnaného patosu nebo předimenzované dramatičnosti zjišťujeme nápadnou spojitost s Ukřižovaným z Dolan (neznámý autor z okruhu Veita Stosse, kol. 1500 – 1510), nebo Ukřižovaným z olomouckého kostela Panny Marie Sněžné, kol. 1500 – 1511). Zašovský Krucifix svou původní polychromií nese slohové znaky pozdně gotických Krucifixů. Tato zcela unikátní restaurátorská akce byla v polovině května 2008 prezentována na výstavě pod názvem Ukřižovaný ze Zašové v Muzeu Umění v Olomouci a na podzim v Národní galerii v Praze, k výstavě byl vydán i katalog, na kterém se podílelo i oddělení památkové péče KÚ ZK a tento katalog byl i součástí souboru katalogů, které v letošním roce obdržely cenu Evropa Nostra.
103
IX. Komentář a poznámky k tabulce plánovaných akcí památkové obnovy v letech 2009 – 2013
Fond kultury Zlínského kraje na obnovu kulturních památek ve Zlínském kraji – vytvořený grantový program na obnovu nemovitých a movitých kulturních památek (zapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky), památek místního významu (památek nezapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky), předprojektovou a projektovou dokumentaci, zabezpečení památek ležících na území Zlínského kraje, bez rozdílu formy vlastnictví. Dotace se poskytuje po provedení výběrového dotačního řízení na základě žádosti o poskytnutí dotace na zachování a obnovu kulturní památky z Fondu kultury pro daný kalendářní rok na předepsaném formulář a po předložení požadovaných povinných dokladů (závazné stanovisko, doklad o vlastnictví, snímek katastrální mapy, stavební povolení, projektová dokumentace, fotodokumentace, smlouva o dílo s položkovým rozpisem prací). Z Fondu kultury jsou tímto způsobem památky financovány od roku 2002.
104
Plán obnovy na léta 2009 – 2013 Počet lokalit: cca 200 Počet památek k obnově: cca 900 Celkem obnova za: 3 384 110 866 Kč
Obnova památek nadregionálního významu – (profánních a sakrálních), které svým významem architektonickým, historickým, uměleckým či výtvarným přesahují hranice regionu a náleží v oblasti kulturního dědictví k tomu nejhodnotnějšímu, co lze ve Zlínském kraji návštěvníkům nabídnout. Na základě projednání s vlastníky a po provedení terénních výzkumů byly vytipovány objekty na území Zlínského kraje, jejichž obnova by měla probíhat v letech 2009 – 2013 (zahájení prací – předprojektová a projektová příprava, zahájení vlastní realizace, pokračování, dokončení apod.) a definitivní výčet by byl pak průběžně doplňován, upřesňován a aktualizován v rámci prováděcích plánů obnovy pro jednotlivá léta. Jedná se o cca 50 objektů, kde převažují zejména národní kulturní památky a z nich pak zejména památky zpřístupněné veřejnosti (AZZ Kroměříž, hrad Buchlov, zámek Buchlovice a Vizovice). Financování u těchto památek je prostřednictvím státního rozpočtu, ale ani zde není dostatek finančních prostředků úměrný vzniklé potřebě. Stavebně technický stav těchto objektů je dlouhodobě relativně uspokojivý a stabilizovaný (byly zde vloženy desítky milionů korun do obnovy za správy jednotlivých OkÚ), ale potřebnost další obnovy, dokončení rozpracované obnovy a zejména následné permanentní údržby je i tak velmi
105
značná a nezbytná. Ovšem s ohledem na nastoupený trend financování obnovy u těchto památek v posledních letech (po jejich převedení z OkÚ na NPÚ) nelze předpokládat plnění plánovaných finančních objemů v jednotlivých letech v rámci obnovy. S největší pravděpodobností bude přistoupeno pouze k nejvíce naléhavým a nutným případům obnovy (opravy střech, krovů, stropů), odsunuty budou s velkou pravděpodobností zejména restaurátorské práce, nebo budou probíhat ve velmi omezeném rozsahu několik let. V rámci AZZ Kroměříž by měl být realizován Projekt Zahradního centra v rámci IOP. Další okruh z těchto objektů tvoří zámky v Bystřici pod Hostýnem, Holešově, Bojkovicích, Uherském Ostrohu. Na zámku v Bystřici pod Hostýnem probíhá velmi úspěšná památková obnova již od roku 1997. Za toto období se zpřístupnila část předzámčí pro úřadovny MÚ, objekt dále slouží pro kulturně společenské akce- výstavy, koncerty aj. (v roce 2003 došlo k znovuotevření muzea v Bystřici pod Hostýnem právě v prostorách zámku – expozice historické keramiky). Do roku 2008 bylo na akci proinvestováno cca 37.000.000,- Kč (Program záchrany architektonického dědictví MKČR, vlastník, Zlínský kraj).V případě tohoto objektu se velmi osvědčila kombinace finančních zdrojů. Zámek v Holešově – město Holešov se v březnu roku 2005 stalo vlastníkem objektu zámku a zahrady s oborou a plánuje celkové zprovoznění areálu, který byl již několik let nevyužíván. Finanční zajištění obnovy si vyžádá sdružení prostředků z více zdrojů. Projektovou dokumentaci uhradilo město Holešov a využilo i příspěvků z rozpočtu ZK či jiných zdrojů. Obnovu zeleně zahrady a obory provádí město Holešov ze svého rozpočtu a využívá i programy Ministerstva životního prostředí České republiky. Stavební obnovu objektu hradí částečně město Holešov, ale jsou čerpány i prostředky ze státního rozpočtu a z rozpočtu MKČR. V rámci programů dalšího plánovacího období EU předpokládá město financování obnovy i z této oblasti, především „následné“ zprovoznění objektu. Město Holešov předpokládá i využití dalších zdrojů při obnově a zprovoznění památky – příspěvky z krajského rozpočtu, soukromých zdrojů – sbírky, aktivity občanského sdružení Castellum Holešov, které vyvíjí činnost a jeho snahou je pomoci městu ve zprovoznění památky. Zámek Nový Světlov v Bojkovicích – v 80. letech 20. stol. upraven městem Bojkovice na hotel, restauraci s vinárnou, muzeum a obřadní síň. V roce 1992 se vrací v restituci a na objektu je přistoupeno ke generální opravě za účelem vzniku hotelu vyšší kategorie. Na přelomu 20. a 21. století se ocitl zámek v konkurzu. Asi po 4 letech byl zámek odkoupen současným soukromým vlastníkem s tím, že bude provedena jeho generální obnova a znovuzprovoznění. V letošním roce byly na objektu zahájeny stavební práce a vlastník získal finanční prostředky na rekonstrukci zámku a zastřešení nádvoří pro kulturní účely z ROP. Zámek v Uherském Ostrohu – památková obnova probíhá od roku 1972, intenzivně pak od roku 1981 (proinvestováno cca 50 mil. Kč.). Objekt v současné době slouží pro úřadovny MÚ, dále ke kulturně společenským účelům – koncerty, výstavy, knihovna. V posledních letech probíhá postupná obnova nádvoří, zázemí, části 3. NP, fasády atd. Objekt byl financován v minulosti jednak
106
z prostředků OkÚ Uh. Hradiště, vlastníka – města Uh. Ostrohu, jednak z Programu záchrany architektonického dědictví ČR a Programu regenerace MPR a MPZ. V současné době je obnova hrazena z prostředků vlastníka a z Programu regenerace MPR a MPZ . Do dalších let zbývá k dořešení z hlediska využití zejména ta patra zámku, kde bylo v minulosti počítáno s restauračním a hotelovým provozem a ve sklepení s vinárnou. Neméně významné jsou i zříceniny hradu Cimburku a Lukova. Cimburk se řadí k nejvýznamnějším objektům lucemburské hradní architektury u nás. Dokládá to množství zachovalých architektonických detailů, jako i celková berkfritová dispozice hradu. V současné době existují již jen zříceniny hradu se zachovalými stěnovými konstrukcemi do výšky 16 m. Relativně dobře dochovaná zřícenina hradu Cimburka u Koryčan je díky dispozici a mnohým in situ uchovaným architektonickým článkům uměleckohistoricky a památkově natolik cenná, že její hodnoty přesahují nadregionální úroveň a má proto celorepublikový význam. Současný stav je možno přičíst na vrub negativnímu působení klimatických podmínek. Proces chátrání se pak urychluje zejména v posledních desetiletích, kdy srážkové vody obsahují větší množství kyselin. Z toho přirozeně vyplývá zodpovědnost, s níž je zapotřebí k její ochraně a údržbě přistupovat. Z hlediska současného využití nabízí Cimburk seznámení se s jeho architektonickým a historickým vývojem v podobě prohlídek po bezpečných částech hradu určených pro širokou veřejnost. Stejně tak je dějištěm různých kulturních akcí. Hrad je součástí rozsáhlého ekosystému chřibského přírodního parku, kde se uplatňuje jako zajímavá krajinná dominanta. I přes probíhající sanační práce jsou části hradních substrukcí v havarijním stavu. V r. 2007 bylo provedeno zejména dokončení sanace šíjové hradby. V letošním roce je objekt zapojen do Programu záchrany architektonického dědictví MKČR a obdržel příspěvek ve výši 750 000,Kč. V minulých letech byla záchrana zříceniny financována zejména z prostředků vlastníka a z rozpočtu Zlínského kraje. Současní vlastníci objektu – Obec Koryčany a Občanské sdružení POLYPEJE do budoucna plánují naplnění vize o funkci hradu jako regionálního centra kultury, jež zapadne do celkového kontextu historického a přírodního prostředí. Pokud jde o vztah Cimburka jakožto turistického produktu vzhledem k cestovnímu ruchu a prosperitě regionu, již nyní je možno spatřovat první výsledky. Za zmínku stojí i dočasné expozice pořádané u příležitosti kulturních akcí (hudební produkce, divadelní a šermířská vystoupení, sochařské symposia aj.). Cimburku jsou věnovány také obsáhlé internetové stránky. Návštěvnost hradu každoročně narůstá, což si uvědomují i místní podnikatelé, zejména v oborech pohostinství a stravování. Objekt byl v minulých letech zapojen také do Programu CULTURA 2000. Od r. 1997 zde probíhá realizace prací na základě projektu statického zajištění. Přes některé úspěchy – statické zajištění polygonální bašty, zajištění SV bašty, strážné věže a části jižní kaple včetně pozůstatků arkýřové kaple, východní palácové zdi zůstává stále několik částí nadzemních konstrukcí v havarijním stavu. Hrozí destrukce části hradního paláce, původního schodiště do paláce i vnějšího opevnění. V havarijním stavu se nacházejí i kamenné články původních portálů a oken a také zbytky dochovaných omítek. Dotace je požadována na statické zajištění skalního podloží ve sklepení a severní obvodové hradby paláce. Akce víceleté památkové obnovy. Na obnovné práce je každoročně poskytován příspěvek z Fondu kultury ZK a z Programu záchrany architektonického dědictví MKČR. Jedná se o
107
významnou památku regionu a o mimořádně dochovanou památku torzální architektury. Hrad Lukov je jednou z nejstarších a nejvýznamnějších památek středověké architektury ve Zlínském kraji a jedním z největších lákadel návštěvníků, kteří přijíždějí do regionu. Záměrem Spolku přátel hradu Lukova a obce Lukov do budoucna je pokračovat v netradičním přístupu k záchraně této zříceniny. Cílem není pouhá stavební a archeologická záchrana významné kulturní památky, prezentace historie hradu, ale hlavně nabídka aktivního odpočinku návštěvníkům hradu (dokončení archeol. výzkumu a konzervace zdiva, zřízení naučné stezky, biocentrum, vybudování lapidária, zřízení výstavky ve vstupní věži, projekt „Hrad patří dětem“, cyklostezka aj.). V minulých letech byla provedena obnovou zejména raněgotické brány, břitové věže, západního paláce a severní hradby.V posledních letech je objekt financován především prostřednictvím finančních prostředků vlastníka, Zlínského kraje a Havarijního programu MKČR.
Samostatnou a velmi významnou kapitolu tvoří barokní hřbitov ve Střílkách. Střílecký hřbitov, založený mezi léty 1730 – 1743 Antonínem Amandem Petřvaldským, majitelem tamního zámku a panství, je unikátním typem barokního architektonizovaného hřbitova – sepulkrálního areálu s vlastnickou pohřební kaplí. Převýšené hřbitovní pole na půdoryse obdélníku s konkávně vykrojenými rohy hmotově uzavírá dvoupatrová kaple. Za autora řešení, spojujícího prvky české 108
barokní architektury a vídeňské hildebrandtovské inspirace, je možno považovat biskupského architekta J. I. Cyraniho z Bolleshausu, pro nějž je spojení zmíněných stylových východisek příznačné. Zcela originální stavební řešení dotváří i sochařská složka výzdoby, která je druhotnou kompozicí poměrně širokého časového rozsahu a lze ji bezpečně připsat G. Fritschovi a jeho dílenskému okruhu. Architektura hřbitova tak patří nesporně k nejvýznamnějším realizacím klasicizujícího baroka na Moravě. Ochrana památky trvá prakticky od 1. pol. 19. století. Ve 2. pol. 19. stol. byl hřbitov opravován dvakrát, neboť postupem času chátral. V 1. pol. 20. stol. bylo provedeno zabezpečení substrukce stavby, hřbitov částečně zrekonstruován, ve 2. pol. 20. stol. byly uskutečněny dílčí restaurátorské práce. Rozsáhlá oprava architektury proběhla v roce 1923 a následně v roce 1928. V roce 1932 proběhla výměna střešní krytiny kaple, v roce 1937 byl vymalován její interiér. Restaurátorské práce na sochařské výzdobě probíhaly v roce 1955. Další čištění zdiva a oprava schodiště byly realizovány v roce 1957 a v roce následujícím. Na hřbitov byly současně přeneseny 4 vázy z atiky místního kostela. Přesto se v 90. letech 20. století dostává hřbitov do havarijního stavu, což bylo dáno především absencí konzervační údržby od restaurování části výzdoby v roce 1987. V roce 1987-88 byly restaurovány 3 sochy smutečních andělů. V letech 1986 – 1995 byly zahájeny přípravné práce pro opravy stavební i restaurátorské, v roce 1998 provedena oprava střechy kaple (oprava a ošetření krovu a výměna dožilé střešní krytiny – štípaného šindele z prostředků Havarijního programu MKČR – 130 tis. Kč, OkÚ Kroměříž přispěl částkou 300 tis. Kč a zbytek hradil vlastník památky – Obec Střílky. Celkové náklady na opravu činily 437 tis. Kč., v letech 1999 – 2002 statické zabezpečení hřbitova, oprava kanalizace a odvodňovacího systému, oprava krypty, restaurování plastické výzdoby (zachovaného torza po odcizení velké části výzdoby v roce 2001) v celkovém finančním objemu cca 6 mil. Kč a byly hrazeny jednak z Programu záchrany architektonického dědictví ČR, z prostředků Zlínského kraje a vlastníka. V roce 2002 byl rovněž zpracován kompletní restaurátorský průzkum a záměr na památkovou obnovu celého areálu včetně architektonicko stavebního řešení obnovy hřbitova, souhrnné zprávy k nedestruktivnímu archeologickému průzkumu lokality a petrologického rozboru a fyzikálně chemického průzkumu přírodního kamene (na vypracování se podílel akad. sochař J. Martinák – část restaurování, ing. arch. Bělík – stavební část, firma REMERS – průzkumové práce a technologické postupy, PhDr. J. Spathová – historické vyhodnocení). Tyto práce si vyžádaly částku 600 tis. Kč (500 tis. Kč hrazeno z rozpočtu Zlínského kraje). Orgánem a organizací státní památkové péče byl tímto definitivně schválen dlouhodobý plán obnovy hřbitova. Stanovení této dlouhodobé strategie péče o tuto kulturní památku a vypracování Koncepce záchrany hřbitova bylo z hlediska zájmů státní památkové péče nezbytné. Byla také provedena instalace EZS (v návaznosti na krádež plastik v roce 2001) v celkové hodnotě 205 tis. Kč (MKČR poskytlo částku 91 tis. Kč, Obec Střílky 41 tis. Kč, Sdružení na záchranu hřbitova ve Střílkách 73 tis. Kč). V roce 2003 byla dokončena kamenná schodiště na hřbitov (restaurování a výměna dožilých kusů schodišť), brány, odvod dešťové vody ze střechy kaple, repase výplní otvorů kaple (oken a železných dveří – vstupů do krypty), kamenné portály kolem vstupů. V roce 2004 proběhla demontáž a restaurování masivních stupňů kolem poprsně balustrády vnitřní strany hřbitova včetně stavebního zabezpečení, tzn. provedení věnce, kotvení do
109
koruny zdi, drenáž a odvedení srážkové vody z prostoru areálu do kanalizace (pravá strana). V roce 2005 provedeno statické zabezpečení a odvodnění levé vnitřní strany balustrády hřbitova, demontáž všech masivních stupňů a restaurování a doplnění kamenných masivních stupňů. V roce 2006 byl zpracován restaurátorský průzkum a záměr obnovy kaple, provedena obnova pravé strany ohradní zdi včetně části ohradní zdi ke kapli – očištění a zpevnění, výsek spár, zaspárování východní stěny od silnice, v oblouku a na stěně vedle kaple vyměněna část bloků za nové, dále armování líce zdiva, vyčištění odvětracích otvorů pod korunní římsou zdiva, provedeny odlehčovací otvory severní a obloukové nárožní zdi. V roce 2007 byla provedena oprava pohledově čelního opěrného bosovaného zdiva včetně destruovaných kamenných částí zdiva, výměna vadných římsových částí, výměna dožilých říms pod balustrem, restaurování kamenných prvků zdiva, restaurování balustru (kamenné poprsně) z vnějšího pohledu, doplnění kamenných částí po kotvení. Bylo dohodnuto, že bude provedena revize šindelové střechy kaple, aby byly odstraněny poruchy zatékání. Byl opět řešen interiér kaple – odvlhčení a vlhkostní podmínky v prostoru krypty (doporučení přizvání klimatologa). V roce 2008 – 2009 – restaurování kamenných článků architektury a výzdoby hřbitova (interiér kaple – zahájení restaurování). Další léta – dokončení kamenných článků architektury a tělesa kaple + restaurování interiéru kaple. Od zahájení prací v roce 1998 roku 2009 bylo na akci proinvestováno 20.700.000,- Kč. K dokončení zůstává dle upřesnění (ing. arch. Bělík a akad. soch. J. Martinák) cca 7.000.000,- Kč. Takže celkové náklady na obnovu hřbitova by měly činit cca 28.000.000,- Kč. Dokončeno: Statické zajištění obvodového zdiva hřbitova Oprava střechy Oprava krypty včetně odvodnění Výměna stupňů postranních schodišť s nástupní terasou Dokončení restaurování veškerých plastik Nové kamenné portály do krypty včetně zrestaurovaných kovových dveří a vstupních kovových bran 7) Odvodnění hřbitovní plochy a vnitřní kamenný okapový chodník při ohradní zdi 8) Oprava severovýchodní ohradní zdi 1) 2) 3) 4) 5) 6)
K řešení nadále zůstávají (kromě památkové obnovy) tyto otázky: -
postupné uvolňování vybraných okrajových hrobů dle předloženého projektu, včetně následných úprav hřbitova a jednotlivých hrobů výmalba a restaurování interiéru kaple
Financování opravy hřbitova ve Střílkách v letech 1998 – 2009 Rok 1998 Kč 130.000,Kč 300.000,Kč 7.000,Kč
Ministerstvo kultury (Havarijní program) Okresní úřad Kroměříž Obec Střílky
437.000,-
110
Rok 1999 Kč 1.000.000,Kč Kč
612.060,37.011,-
Kč
1.649.071,-
Rok 2000 Kč 1.600.000,Kč Kč Kč
100.000,200.000,307.514,-
Kč
2.207.514,-
Rok 2001 Kč 1.800.000,Kč Kč
200.000,401.052,-
Kč
2.401.052,-
Rok 2002 Kč 1.400.000,Kč Kč Kč Kč
91.000,43.800,73.000,500.000,-
Kč
2.107.800,-
Rok 2003 Kč 1.200.000,Kč Kč
200.000,4.388,-
Kč
1.404.388,-
Rok 2004 Kč 645.000,Kč 425.000,Kč 102.500,Kč 100.000,Kč
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Okresní úřad Kroměříž Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Ministerstvo obrany (válečné hroby) Okresní úřad Kroměříž Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Okresní úřad Kroměříž Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Ministerstvo kultury (Program ISO) Obec Střílky Občanské Sdružení Zlínský kraj
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Zlínský kraj Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Havarijní fond) Zlínský kraj Obec Střílky Občanské sdružení (formou daru obci)
1.272.000,-
111
Rok 2005 Kč 600.000,Kč 400.000,Kč 100.500,Kč
Ministerstvo kultury (Havarijní fond) Zlínský kraj Obec Střílky
1.100.500,-
Rok 2006 Kč 2.500. 000,Kč Kč
100.000,100.500,-
Kč
2.700.000,-
Rok 2007 Kč 1.500. 000,Kč Kč
300.000,100.000,-
Kč
1.900.000,-
Rok 2008 Kč 1.500. 000,Kč Kč
300.000,100.000,-
Kč
1.900.000,-
Rok 2009 Kč 500. 000,Kč Kč
500.000,100.000,-
Kč
1.100.000,-
Rekapitulace Kč 12.000.000,Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč
2.000.000,61.000,100.000,1.312.060,2.225.000,1.355.306,900.000,-
Kč
20. 700.000,-
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Zlínský kraj Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Zlínský kraj Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Zlínský kraj Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Zlínský kraj Obec Střílky
Ministerstvo kultury (Program záchrany architektonického dědictví) Ministerstvo kultury (Havarijní program) Ministerstvo kultury (Program ISO) Ministerstvo obrany (válečné hroby) Okresní úřad Kroměříž Zlínský kraj Obec Střílky Občanské sdružení
112
Ideální by bylo dokončení obnovy hřbitova v časovém horizontu cca do 3 let (při ročním objemu finančních prostředků cca 2 mil. Kč). Toto dokončení by bylo dobré zejména s ohledem na skutečnost, že např. kamenické a restaurátorské záležitosti již po cca 5 letech vyžadují opět rekonzervaci. Pro další léta bude opětovně žádáno o zařazení do Programu záchrany architektonického dědictví MKČR (doporučeno jako priorita v rámci ZK).
Vesnické památkové rezervace lidového stavitelství v Rymicích – Hejnici, Vlčnově a Veletinách tvoří velmi významnou část památkového fondu Zlínského kraje. Památková obnova v areálu ve Vlčnově a Veletinách je již několik let finančně podporována z Programu péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny. Program je zaměřen na podporu obnovy a zachování kulturních památek, zejména památek lidové architektury, jako jsou například zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky a boží muka, které se nacházejí v uvedených památkově chráněných územích. V minulosti bylo průběžně přispíváno na obnovu z rozpočtu OkÚ Uh. Hradiště. Rezervace lidových staveb v Rymicích – Hejnice je ojedinělým celkem „in situ“ v rámci Zlínského kraje. Objekty spravuje Muzeum Kroměřížska, jsou přístupné veřejnosti a vyžadují intenzivní údržbu – obnova střešních krytin, odstranění statických poruch v základech a zdivu, obnova podlah, plotů a zídek.
V areálu tvrze v Rymicích a u památek lidové architektury v Rymicích a ve VPR (dům čp. 6 s expozicí sedlářské dílny, dům čp. 116 s kovárnou a obydlím kováře, 113
dům čp. 62 s výměnkem a expozicí pracích technik, dům čp. 64 s „černou“ kuchyní, dům čp. 65 s lektorskou světnicí – v rekonstrukci, dům čp. 14 selský podsedek s expozicí zemědělského nářadí, větrný mlýn z Bořenovic, renesanční tvrz s depozitáři a expozicí dějin obce a regionu, barokní sýpka – zpracována dokumentace obnovy a hospodářský dvůr se stájemi – zpracována dokumentace obnovy) počítá Muzeum Kroměřížska s vybudováním „Centra historie venkovského života, zemědělství a lidových řemesel“. Včetně instalace dějin obce ve vestibulu tvrze a vybavení depozitářů v tvrzi a sýpce v Rymicích a rekonstrukce dalších prostor (maštale) pro uložení a prezentaci zemědělské techniky. Stáje byly získány od zemědělského družstva v sedmdesátých letech. Byly z nich odstraněny dlažby a navážky a provedena injektáž stěn a kleneb. Další práce nebyly provedeny. Okenní a dveřní otvory nejsou uzavřeny a prostory slouží jako provizorní skladiště. V části objektu sýpky jsou depozitáře Muzea Kroměřížska zbytek vyžaduje celkovou obnovu. Část sýpky se nachází v rozpracovaném stavu bez podlah, stropů a schodů. Ve stájích jsou uloženy sbírky zemědělské techniky, objekty vyžadují celkovou obnovu. Památkově chráněné objekty sýpky a stájí jsou v havarijním stavu. V rámci obnovy je počítáno s možností získání finančních prostředků z EU. Areál kláštera na Velehradě s bazilikou přesahuje svým významem hranice našeho státu. Úpravy kláštera v padesátých letech byly jednoznačně přizpůsobeny pro účely užívání ústavu sociální péče bez akceptování aspektů historických, uměleckých a architektonických. Pro příklad lze uvést použití naprosto nevhodných ocelových nosníků namísto citlivé konzervace původní krovové konstrukce prakticky nad celým areálem kláštera (zachována jen část původního krovu nad dnešním objektem fary). Postupná degradace střešní krytiny způsobila masivní zatékání, kde došlo ke značnému poškození půdních i níže položených podlaží, takže památka byla ohrožena ve své podstatě. Na klášteře probíhala od roku 2002 (po přestěhování části ústavu sociální péče do nových prostor mimo klášter) intenzivní památková obnova. Část kláštera byla již v roce 2004 dokončena a vzniklo zde církevní gymnázium. Další stavební práce byly dokončeny v loňském roce na části, kde je zbytek ústavu sociální péče. K dokončení zůstává část kláštera, kde se v současnosti nachází fara. Převážná většina oprav byla hrazena ze státního rozpočtu, část z rozpočtu Zlínského kraje a vlastníka.
114
Samostatnou kapitolou je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje – na objektu neproběhla od 40. let 20. století významnější rekonstrukce (pouze dílčí opravy a restaurátorské práce). Tak např. v 70. letech 20. století výměna střešní krytiny (byla zcela dožilá a do objektu zatékalo), v 90. letech 20. století pak oprava sanktusové věže, restaurování vitrážových oken, restaurování chórových lavic, v letech 2003 – 2008 postupné restaurování obrazů v Královské kapli a obrazů v jednotlivých bočních kaplích. V r. 2005 proběhla oprava věží, v roce 2006 byla zahájena oprava střech (dokončena část nad presbytářem a transept, v roce 2007 pokračovaly práce nad lodí a v roce 2008 byly práce dokončeny (poskytnut příspěvek z rozpočtové rezervy státu ve výši přes 35 000 000,- Kč a z Programu záchrany architektonického dědictví MKČR 3,5 mil. Kč). Je zpracovávána stavební dokumentace a scénář na památkovou obnovu lapidária a následně na jeho znovuzprovoznění (velký problém zejména s vlhkostí, předběžný odhad nákladů činí cca 40 mil. Kč). V roce 2007 byla dokončena II. etapa prací na restaurování jedné z bočních kaplí – 1. pol. 18. stol. (financováno z Fondu kultury). Je zpracován komplexní pasport interiéru, který mimo jiné odhalil, že fresky jsou narušeny statickými prasklinami, podkladní omítky jsou vzduté od zdiva, dřívější restaurátorské zásahy, resp. přemalby, postupně ztrácí přilnavost a dochází k úbytku pigmentů. Povrch freskové výzdoby je pokryt vrstvou prachových nečistot. Výtvarné zpracování přemaleb je mnohdy velmi problematické. Část přemaleb se odlupuje a odpadává. Rovněž zlacení, které je bohatě zastoupeno jak ve freskové, tak i ve štukové výzdobě, se odlupuje od podkladu, resp. vlivem změny teplot a vlhkosti dochází k jiné roztažnosti použitých materiálů a popraskání, či vzdutí plátkového zlacení. Výsledkem jsou silně krakelované plochy a postupná ztráta originálu. V přístupných částech trpí zlacení mechanickým namáháním. U štukových prvků je zásadním problémem přemalba, kdy byla potlačena a úplně zakryta leštěná běl. Plocha je pouze barevně zvýrazněna, ale modelačně potlačena. Ve spodních partiích je rovněž výrazné množství mechanických defektů. Kámen a umělý mramor je rovněž nejvýrazněji poškozen provozem, kdy jsou na mnoha místech zřejmé praskliny a mechanická poškození. V místech zatékání, či zvýšené vlhkosti, jsou tyto prvky výrazněji zasoleny a působením vodorozpustných solí dochází k další devastaci materiálu. Stav materiálů použitých pro výzdobu interiéru takto významné památky lze označit jako téměř dožilý a jejich komplexní restaurátorská obnova je nanejvýš nutná. Další dlouhodobější absence odborné opravy by vedla k neúměrné ztrátě originálních částí. Farnosti byla přiznána dotace z Finančního mechanismu Norska ve výši 406 000,- euro na restaurátorské práce v presbytáři, transeptu a s tím souvisejících bočních kaplích. Tyto práce byly zahájeny ve 2. polovině roku 2008 (z Programového fondu Zlínského kraje uvolněna částka 2,8 mil. Kč). Součástí areálu kláštera a baziliky je i tzv. kaple Cyrilka, kde by měla do budoucna proběhnout v rámci IOP oprava střechy, statické zajištění objektu, oprava fasády, restaurování zvonů, oprava a restaurování interiéru. Závěrem by měla proběhnout oprava ohradní zdi kláštera a kaple sv. Vendelína. Celkové náklady na obnovu celého areálu, které by měly být hrazeny z IOP (včetně Stojanova nádvoří, plochy při severní zdi lodi baziliky, poutního domu Stojanova, bývalého statku – koníren a objektu fary) činí cca 250 - 350 mil. Kč. Nedořešeno prozatím finančně restaurování lodi baziliky, bočních kaplí a fasády. V letošním roce by mělo být dokončeno z prostředků Fondu restaurování obrazu z hlavního oltáře.
115
Obnova sakrálních památek – na základě projednání s vlastníky (s jednotlivými farnostmi, děkanáty, technickými administrátory, Arcibiskupstvím v Olomouci) ale i s jednotlivými obcemi a obecními úřady obcí s rozšířenou působností a po provedení vlastních terénních výzkumů a místních šetření bylo vytipovány objekty sakrálních staveb, jejichž výčet bude upřesňován, průběžně doplňován a aktualizován v rámci prováděcích plánů pro jednotlivá léta. V převážné většině se jedná o vesnické kostely, kde možnost získání dalších finančních prostředků (kromě prostředků vlastníka) bývá často velmi problematická. Navíc prostředky těchto vlastníků jsou zejména u malých farností velmi omezené, zvláště pak při havarijních stavech objektů nebo rozsáhlejších rekonstrukcích. V těchto případech je již čtvrtým rokem významně přispíváno (kromě finančních prostředků vlastníka) z rozpočtu Zlínského kraje a z Havarijního programu MKČR (z tohoto programu jsou poskytovány finanční příspěvky pro zabezpečení nejnaléhavějších oprav nemovitých kulturních památek, zejména na odstranění havarijního stavu střech a nosných konstrukcí staveb). Řadu objektů se podařilo v minulých letech stavebně dokončit (např. kostel v Jankovicích, Strání, Morkovicích, Velké Lhotě, Třeběticích, Huštěnovicích, Březové, Strání), řada akcí byla zahájena a průběžně pokračuje (např. kostel v Bojkovicích, Buchlovicích, v Bystřici pod Hostýnem, na sv. Hostýnu, v Dolním Němčí, Fryštáku, Chvalnově, Jasenné, Sadech, Rusavě, ve Štípě, Střílkách, Újezdu u Valašských Klobouk, Rajnochovicích, Vsetíně, Zašové, Litenčicích). U některých staveb je plánováno se zahájením obnovy (např. u kostela v Komni – oprava střechy, Stříbrnicích – statické zajištění, Vidči – odvlhčení aj.).
116
U kostelů v městských památkových rezervacích a zónách je využíván Program regenerace MPR a MPZ MKČR (kostely v Kroměříži – oprava fasád, kamenických prvků, odvlhčení, Uh. Hradišti – oprava střechy, vitráží, Uh. Brodě, odvlhčení, podlahy, Vizovicích, Kelči – interiér a fasády). Z důvodu permanentního nedostatku finančních prostředků na řadě akcí probíhá víceletá památková obnova, která je rozdělena na jednotlivé etapy a dle finančních prostředků se ta která etapa ještě upravuje a poté realizuje. Příkladem může být památková obnova kostela v Březové, která probíhala prakticky od roku 1998 do roku 2005 ,kdy byla provedena oprava střechy, stropů, odvlhčení, oprava fasády, výmalba, výměna výplní otvorů, ale i kostelů v Bojkovicích, kde byla provedena oprava střechy, statické zajištění, elektroinstalace, nové osvětlení, výmalba, oprava šindelové krytiny na věžích (od roku 1995), k dokončení zbývá fasáda a restaurátorské práce, Buchlovicích (1998), kde bylo provedeno odvlhčení, oprava fasády, výmalba, výměna výplní otvorů, oprava věže, k dokončení zbývá oprava šindelové střechy a restaurátorské práce, Huštěnovicích (2000) kde proběhla oprava střechy, výměna výplní otvorů a restaurování dochované výmalby interiéru z 19. století, venkovní odvlhčení a fasáda – dokončeno v roce 2008, Jasenné, Kroměříži, Kunovicích (1997), kde proběhla oprava střechy, fasády, výmalba, Pitíně, Polešovicích (1996), kde proběhlo statické zajištění objektu, oprava střechy, k dokončení zbývá fasáda a restaurátorské práce, Střílkách (1998), kde probíhá oprava střechy . V případech havarijních stavů je využíván rovněž již výše uváděný Havarijní program MKČR ( např. kostel ve Střílkách, ve Vsetíně). Naléhavé z hlediska obnovy jsou zejména havarijní stavy konstrukcí (statické poruchy staveb a dožilé a poškozené střešní konstrukce a pláště). Jako příklad lze uvést kostel v Komni (střecha), kostel v Litenčicích (střecha), kostel ve Stříbrnicích (statika), kostel ve Střílkách (střecha), kostel v Uh. Hradišti střecha), kostel v Zašové (střecha). Významnou akcí do příštích let je oprava (omítky, nátěr fasády, odvodňovací kanál, kamenické a restaurátorské práce) kostela sv. Mořice v Kroměříži – románského původu, přestavěn v 16. století na kostel trojlodní gotický s ponecháním původního presbytáře. Kostel je součástí historického středu města a spolu se zámkem tvoří výrazné dominanty Kroměříže.
117
Obnova profánních památek – ve spolupráci s vlastníky, obcemi a městy byl proveden výběr objektů, který však není konečný a bude průběžně aktualizován a zpřesňován v rámci prováděcích plánů pro jednotlivá léta. Velmi významný okruh památek zde tvoří hradní zříceniny (Brumov, Zuvačov, Křídlo), tvrze (Hluk, Kurovice) a zámky (Brankách, Cetechovicích, Dřínově, Liptále, Loučce, Litenčicích, Prasklicích, Napajedlích, Ořechově, Přílepech, Strání, Troubkách, Uhřicích). Tyto rozsáhlé zámecké areály (v řadě případů i s parkem) jsou v různém stavebně technickém stavu, v řadě případů pak v havarijním stavu. Nejstarší zděnou architekturu je dnes možno vystopovat právě v areálu bývalého zeměpanského hradu Brumova. Fragmenty kamenické výbavy tohoto objektu svědčí o tom, že na jejich vzniku měla podíl špičková kamenická huť, pracující od poč. 13. století na výstavbě kláštera na Velehradě. Od roku 2000 je otevřen pro veřejnost se svou expozicí uvnitř paláce na tzv. „Horním hradě“. Na dolním nádvoří hradu se v přírodním amfiteátru odehrávají kulturně-společenské akce min. 1x měsíčně po celou návštěvní sezónu. Od otevření expozice se návštěvnost pohybuje mezi 12000 – 15000 turisty/rok. Areál se nachází v MPZ Brumov-Bylnice. Každoročně jsou v areálu hradu prováděny práce na jeho obnově, zejména na vnitřních a vnějších kamenných zdech. V roce 2004 byla po třech letech ukončena obnova JZ obvodové hradby a napomohla tak k záchraně cenných partií před jejich nenahraditelným zničením. I nadále je třeba věnovat
118
úsilí na ohrožených partiích vnějšího zdiva. Obnova je financována v rámci Programu MPR a MPZ MKČR a z Fondu kultury Zlínského kraje na obnovu památek. Např. na zámku v Bílovicích byla v minulých letech provedena oprava střechy, odvlhčení objektu, fasáda , do příštích let je počítáno s úpravou interiéru a biologickou obnovou parku. Na zámku v Napajedlích byly v minulých letech z důvodu nedořešených vlastnických vztahů obnovné práce pozastaveny, což působí nepříznivě zejména na provedené práce z minulých let. S ohledem na vyřešení těchto vztahů je možné do budoucna počítat s oživením těchto stavebních prací a následným využitím objektu. Zámek v Cetechovicích je v havarijním stavu. Také zde byly dlouhodobě řešeny vlastnické vztahy. Zámek v Ořechově, který byl léta ve vlastnictví Zdravotnického zásobování (předán ve zdevastovaném stavu od ministerstva obrany) byl nejprve využíván pro sklady, posléze nevyužíván a v havarijním stavu (statické poruchy), byl v roce 2006 prodán soukromému vlastníkovi s tím, že v co nejkratší době bude zahájena rozsáhlá památková obnova (zejména statické zajištění a následná rekonstrukce). Práce na objektu probíhají a objekt by měl sloužit v příštích letech jednak jako soukromé sídlo, ale i pro kulturně společenské účely. Zámek v Přílepech, ve vlastnictví obce, je již několik let nevyužíván. Jeho stav není havarijní, neboť vlastník se stará o nejnutnější zabezpečovací práce (oprava střechy, svodů apod.). Je hledán možný nájemce nebo vlastník, který by objekt mohl zrekonstruovat a využívat. Zámek v Strání proběhl rozsáhlou památkovou obnovou. Objekt slouží jako restaurační a ubytovací zařízení a pro kulturní a společenské účely. Financování probíhá z prostředků vlastníka, Zlínského kraje a EU. Zámek v Dřínově byl postaven v letech 1585 – 1595 pravděpodobně v místě tvrze. Rozloha zastavěné plochy zámku včetně nádvoří činí téměř 5 000 metrů čtverečních. Po požáru byl v letech 1865 – 1875 upraven v novogotickém stylu. Zámek v Dřínově byl v roce 1996 odkoupen soukromým vlastníkem od zemědělského družstva a obce ve zcela zdevastovaném stavu. Na objektu probíhá postupná památková obnova (oprava střech, statické zajištění, odvlhčení, oprava kaple aj.) v rámci finančních možností vlastníka (ročně cca 400 tis. Kč) a dalších zdrojů (stát, kraj). Tyto prostředky jsou však stále (vzhledem k celkovým nákladům cca 60 mil Kč.) nedostatečné. Běžné stavební práce jsou prováděny svépomocí a brigádnicky, práce odborné dodavatelsky nebo bezplatně odbornými sympatizanty. K propagaci zámku a jeho rekonstrukce byl pro veřejnost od roku 1996 majiteli dvakrát zorganizován den otevřených dveří, který se vždy setkal s nečekaně vysokým ohlasem veřejnosti i lokálních sdělovacích prostředků. S ohledem na budoucí využití pro cestovní ruch, hotelnictví, ubytování, kulturně společenské využití, expozice apod. vlastník uvažuje o podání žádosti do
119
Programu záchrany architektonického dědictví MKČR, případně o možnosti získání finančních prostředků z fondů EU. Taktéž uvažuje i vlastník na zámku v Litenčicích (objekt navrácen v restituci), který převzal objekt v havarijním stavu. V posledních letech probíhá na objektu oprava střech (statické zajištění již bylo provedeno v předchozích letech). Rovněž v tomto případě se celkové náklady na obnovu pohybují řádově kolem 60 mil. Kč. Získané finanční prostředky (kromě vlastních, a to jak minulé, tak i budoucí) a záměr využití památky je obdobný jako v případě zámku Dřínov. Je uvažováno o možnosti získání prostředků z EU. Samostatnou část tvoří měšťanské domy v MPR Kroměříž, které jsou již řadu let postupně opravovány jednotlivými vlastníky za přispění města, kraje, státu (Program regenerace MPR a MPZ MKČR). Velmi významnou akcí je i areál panského dvora čp. 25 (hospodářský dvůr) v Kunovicích, který se řadí k významným objektům Lichtenštejnského panství. Město Kunovice připravovalo intenzívně od roku 2002 (kdy odkoupilo část památky) projektovou dokumentaci k obnově, obnovné práce již byly zahájeny. Hlavním záměrem je vytvořit z uvolněného prostoru dvora živé nádvoří, do něhož budou soustředěny kulturní a společenské aktivity (expozice města, galerie, jeviště s hledištěm, společenský sál, knihovna aj.). Město zde plánuje vytvoření kulturně-společenského centra – lze využít např. pro potřeby dětského folklorního festivalu „Kunovské léto“, které se koná každoročně a je nadnárodní záležitostí, místní folklorní sdružení, pro potřeby místní Vysoké školy pro imatrikulaci nových studentů a promoce absolventů, celoroční výstavy apod. Rekonstrukcí areálu dojde k navýšení cestovního ruchu ve městě, které v současnosti nemá co nabídnout ze své dávné historie. Předprojektová a projektová příprava a následné dílčí záchranné obnovné práce byly hrazeny z rozpočtu vlastníka památky, Zlínského kraje, EU. Do příštích let je třeba počítat i s opravou památkových objektů, které jsou ve vlastnictví kraje. Jedná se například o rekonstrukci hlavní budovy Slováckého muzea v Uherském Hradišti po vystěhování depozitářů do kasáren, včetně rekonstrukce elektroinstalace budovy (havarijní stav), vybudování prodejních prostor a únikového východu ze stálé expozice Slovácko umístěné v I. patře budovy. Rovněž je plánováno v co nejkratší době dokončení celkové rekonstrukce vnitřních prostor a zpřístupnění zámku v Lešné, který je v majetku Zlínského kraje (stejně jako Vsetínský zámek a zámek Kinských).Je možnost zpřístupnění zámku i po jednotlivých stavebních etapách. Bude záležet i na případné možnosti získat prostředky z Evropských fondů. Stavební práce by měly probíhat i na objektu Vsetínského zámku (oprava venkovních omítek zámecké věže, rekonstrukce a úprava atria zámku, oprava venkovních omítek zámku, úprava mramorového sálu a vnitřních prostor zámku).
120
Drobná sakrální architektura – zahrnuje sochy, boží muka, kříže, zvoničky, které dodnes patří k nejtypičtějším prvkům moravské krajiny. Vysokou uměleckou úroveň mají některé kamenné skulptury, dotvářející centrální prostory měst a obcí, či umístěné ve volné krajině. U těchto památek lze rozlišit dvě roviny. Jednak rovinu estetickou, kdy sochařské a kamenické dílo působí i na laika, který nemusí být vybaven odbornými znalostmi, a přesto pociťuje požitek nebo spokojení z existence kříže, sochy v městských zákoutích, na návsi, na venkovském můstku, v krajině. Pro laika je to zmalebňující prvek, oživující prostředí, krátce hezká věc, na níž může oko s libostí spočinout. Je třeba připomenout, že boží muka, ale především sochy na venkově, a zejména v krajině jsou českou zvláštností a neodmyslitelným prvkem české krajiny. Přejdeme-li k druhé rovině, uměleckohistorické a památkářské, ukazuje bohatý výskyt soch vysokou kulturní vyspělost českých zemí, schopnost nejširších vrstev obyvatelstva chápat umělecká díla a touhu mít je ve svém okolí. Odborník může nazvat tato drobná díla krajinotvorným prvkem a sochy ve městě, a zejména sloupy a sousoší na náměstích uplatňují jako urbanistický prvek, tj. činitel příznivě ovlivňující skladbu městské zástavby a působivost prostorů ulic a náměstí. Za pomoci vlastníků památek, obecních úřadů a vlastních terénních průzkumů byly pro léta 2009 – 2013 vytipovány drobné sakrální památky. Přihlédnuto bylo také k nutnosti pokračování již dříve rozpracovaných projektů restaurování a obnovy. Tento počet pak bude upřesňován v rámci jednotlivých prováděcich plánů na jednotlivé roky.
121
Jeden z okruhů těchto památek tvoří kříže, u kterých by měl proběhnout komplexní restaurátorský zásah, případně tzv. rekonzervace po 3 – 5 letech v rámci stanoveného režimu památky. Jedná se o nejlepší, a v památkové péči velmi upřednostňovaný, systém údržby u památek tohoto tipu. Prakticky vzorově mají tento systém vypracovaný na území MPR Kroměříž a v přilehlých částech města. Velmi dobře si počíná i řada obcí na Uherskobrodsku a Uherskohradišťsku, ale i v řadě obcí na Zlínsku, ve Valašském Meziříčí a okolí. Široký je okruh také venkovních kamenných plastik – nejrůznější sochy svatých. Naléhavou obnovu potřebuje i morový sloup na Velehradě a sochy z ohradní zdi na Velehradě. V minulých letech byla finanční podpora poskytnuta např. na restaurování sochy sv. Floriána ve Valašském Meziříčí, sochy sv. Jana Nepomuckého v Rymicích, sochy P. Marie v Pitíně a Ratajích, kříže z roku 1735 v Těšnovicích, restaurování pamětního kříže v Bílovicích a Jarcové, křížů na hřbitově v Komni, u farmy a na bývalém morovém hřbitově, socha sv. Jana Nepomuckého na Velehradě, socha sv. Jana Nepomuckého ve Slavičíně, kříže u kostela sv. Mořice v Kroměříži. Neopominutelný je i soubor zvoniček a kaplí. V minulých letech bylo přispěno z rozpočtu Zlínského kraje např. na morovou kapličku v Kudlovicích, kapli Panny Marie Sedmibolestné v Nezdenicích, kapli Panny Marie ve Vysokém poli, zvonici v Rudimově, Hážovicích.
Obnova památek lidového stavitelství – památky lidového stavitelství tvoří významnou část našeho kulturního dědictví a zahrnují především obytné a hospodářské stavby, dále provozní a technické stavby. Na území Zlínského kraje se zachovala celá řada obytných, hospodářských, provozních a technických staveb. Lidové stavby jsou většinou v soukromém držení, a poněvadž často dnešním potřebám plně nevyhovují, majitelé je znehodnocují buď nevhodnými úpravami, nebo jejich neudržováním a stavby se dostávají do tak dezolátního stavu, že nezbývá než jejich demolice. S ohledem na skutečnost, že tato část památkového fondu náleží k nejohroženějšímu, je třeba přihlížet k záchraně těchto objektů prioritně. Nezbytné je brat v potaz i ten fakt, že převážná většina těchto staveb je v soukromém držení fyzických osob (v řadě případů v důchodovém věku), které nejsou schopny vložit potřebné množství finančních prostředků do řádné památkové obnovy a údržby, kterou je třeba zvláště v případech památek lidového stavitelství vést velmi citlivě, se znalostí řemesla a s ohledem na zachované konstrukce a materiály. Jsme neustále svědky, jak mizí lidové stavby i chráněné památky lidového stavitelství před našima očima a jsou nahrazovány nepřiměřeně řešenými novostavbami, situovanými bez přímé vazby na původní urbanistickou strukturu. U nechráněných lidových staveb navíc neexistuje žádný mechanismus, který by tyto kulturní statky ochránil a zachoval pro budoucí generace. Památková péče se zaměřuje pouze na objekty, které jsou za památky prohlášeny, ale ani ty se častokrát nedaří ochránit před neodbornými úpravami či dokonce před jejich demolicí. Většina staveb však nemá oficiální statut ochrany a tudíž neexistuje ani prostředek, který by zabránil jejich likvidaci. Je jen otázkou času, kdy zcela zmizí sušírny ovoce, stodoly, seníky, kdy budou přestavěny nebo zbourány chlévy, kůlny a ostatní hospodářské stavby, aby
122
ustoupily vymoženostem současného životního stylu. Řada krásných a cenných památek lidového stavitelství byla zachráněna a slouží již celou řadu let veřejnosti. Mnoho obcí si uvědomilo, že památky lidového stavitelství jsou často jediným historickým bohatstvím obce, jejichž ztrátu už nebude možno nahradit. Tato myšlenka pak byla realizována v desítkách drobných muzeí s expozicí lidové kultury, historie místa a jeho osobností. Rovněž pro činnost folklorních souborů a skupin, setkávání jejich členů, ukládání krojů, pro zkoušky hudby i pro setkávání s veřejností se ukázal fond lidového stavitelství jako neobyčejně vhodný. Zvláště v posledních letech se stala řada nevyužitých a opuštěných památek lidového stavitelství příležitostí pro působení vlastivědně a historicky založených aktivit v obcích (Nivnice, Valašské Klobouky, Komňa). Mnoho obcí si uvědomilo, že památky lidového stavitelství jsou často jediným historickým bohatstvím obce, jejichž ztrátu už nebude možno nahradit. Tato myšlenka pak byla realizována v desítkách drobných muzeí s expozicí lidové kultury, historie místa a jeho osobnosti (Vlčnov, Komňa, Strání, Dolní Němčí, Tupesy, Břestek, Rymice, Nový Hrozenkov, Jasenná, Velké Karlovice, Valašské Klobouky). Rovněž pro činnost folklorních souborů a skupin, setkávání jejich členů, ukládání krojů, pro zkoušky hudby i pro setkávání s veřejností se ukázal fond lidového stavitelství jako neobyčejně vhodný (Topolná, Kudlovice, Vlčnov, Strání, Hluk). Ve spolupráci s jednotlivými vlastníky a obcemi a na základě vlastních terénních výzkumů bylo vytipováno pro památkovou obnovu několik staveb lidového stavitelství. Je to předběžný výběr, který bude v jednotlivých letech upřesňován a doplňován, zejména s ohledem na možnosti jednotlivých soukromých vlastníků.
123
Lidové stavby jsou většinou v soukromém držení, a poněvadž často dnešním potřebám plně nevyhovují, majitelé je znehodnocují buď nevhodnými úpravami, nebo jejich neudržováním a stavby se dostávají do tak dezolátního stavu, že nezbývá než jejich demolice. Příkladem zničení velké části památek lidového stavitelství je demolice či přestavba takřka 70 objektů lidového stavitelství, které byly chráněny v průběhu 60. a 70. let 20. století zejména na Uherskobrodsku, zvláště pak v oblasti Kopanic. Jedná se o obytná stavení (Bánov, Březová, Dolní Němčí, Nivnice, Suchá Loz, Vlčnov, Vyškovec, Vápenice), ale i o hospodářské a užitkové stavby – seníky, roubené stodoly, komory, sušírny (Drslavice, Zlámanec, Maršov, Strání). Rovněž na Zlínsku bylo v 60. a 70. letech zbořeno přes 16 objektů, 10 objektů pak bylo přestavěno, což znamenalo úplnou ztrátu památkové hodnoty, změnu dispozice, materiálu, vzhledu apod. (Doubravy, Hřivínův Újezd, Jasenná, Ludkovice, Návojná, Nedašova Lhota, Všemina, Kaňovice). Také v Rymicích na Kroměřížsku zanikly památky lidového stavitelství. V současnosti je prakticky před úplným zničením dům čp. 7, který je ve vlastnictví soukromé osoby. S ohledem na skutečnost, že tato část památkového fondu náleží k nejohroženějšímu (viz jenom vybrané ztráty za poslední léta), je třeba přihlížet k záchraně těchto objektů prioritně. V potaz je nezbytné brát i ten fakt, že převážná většina těchto staveb je v soukromém držení fyzických osob (v řadě případů v důchodovém věku), které nejsou schopny vložit potřebné množství finančních prostředků do řádné památkové obnovy a údržby, kterou je třeba zvláště v případech památek lidového stavitelství vést velmi citlivě, se znalostí řemesla a s ohledem na zachované konstrukce a materiály. Okruh vybraných památek tvoří zejména vodní a větrné mlýny (Velké Těšany, Mikulůvka – havarijní stav, Nivnice – havarijní stav, Roštín – havarijní stav). Další vybranou část tvoří sušírny a komory (Drslavice, Kaňovice, Lutonina, Provodov) a obytná stavení (Hážovice, Hošťálková, Kudlovice, Strání, Vlčnov, Všemina, Vyškovec – havarijní stav). K prioritním akcím co do významu, rozsahu i ojedinělosti typu lze zařadit rodový shluk Orságů v Karolince – havarijní stav, fojtství ve Velkých Karlovicích a Sušilův dům čp. 25 v Bystřici pod Hostýnem – havarijní stav. Dům vesnického typu čp. 25 v Bystřici pod Hostýnem je jedním z mála zachovaných obytných domů vesnického typu ve městě a je velmi hodnotným dokladem tradiční lidové architektury z 19. století v dané oblasti. V tomto domě zemřel v rove 1868 František Sušil, kněz, učitel, katolický básník, sběratel moravských lidových písní. Nedostatečnou údržbou ze strany vlastníků objektu se dům dostal do havarijního stavu (do objektu zatéká, poškozeny vodorovné dřevěné i svislé zděné konstrukce, dožilá střešní krytina apod.). Z těchto důvodů je velmi záslužná snaha města Bystřice pod Hostýnem o výkup domu a o jeho využití pro kulturní a společenské potřeby města (expozice o
124
životě a díle Fr. Sušila, vytvoření „otevřeného depozitu“ fondu lidové kultury z městské sbírky, zázemí pro činnost kulturních spolků působících ve městě.). Je zcela zřejmé, že půjde o náročnou památkovou obnovu a to jak z hlediska stavebního, tak i z hlediska celkového financování rekonstrukce. Financování je možné jednak z prostředků vlastníka, Zlínského kraje, MKČR – Havarijního programu. V minulých letech byla podpora z rozpočtu Zlínského kraje směřována např. na obnovu rolnického domu čp. 739 ve Vlčnově (dokončeno a zpřístupněno pro veřejnost), roubené chalupy v Rokytnici – Potůčkách (dokončeno k rekreačním účelům, fojtství ve Velkých Karlovicích – Bzové (pokračuje), roubený dům čp. 7 ve Vlašských Kloboukách (zpřístupněno veřejnosti), domu čp. 157 v Břestku (zpřístupněno veřejnosti).
Obnova památek místního významu – zahrnují památky, které nejsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, ale jsou významné z hlediska místa, historie, dokumentace události, zasazení do krajiny aj. Zde je možné zahrnout kříže, plastiky, mariánské či světecké sloupy a pilíře, smírčí kříže, hraniční kameny, obelisky, pranýře, křížové cesty i kaple, zvonice, památné domy, památníky – vytipována celá řada těchto památek, výběr proveden po projednání s vlastníky a obecními úřady a na základě vlastních terénních výzkumů. Tento výčet rovněž není konečný a bude průběžně aktualizován v rámci prováděcích plánů pro jednotlivá léta. Jak již bylo výše řečeno, jedná se o památky nechráněné, nezapsané v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, nicméně
125
historický, urbanistický, dokumentární a často i umělecký význam, sounáležitost k místu, lidem, krajině, události nelze opomíjet. Je třeba si rovněž uvědomit, že zápisy památek do státních seznamů probíhaly nejmasověji v 60. a 70. letech 20. století. Od této doby se v řadě případů změnila kritéria k posuzování, došlo k posunu uměleckohistorického poznání, doslova k objevení památky, o které se v odborných kruzích léta nevědělo. Takže i v současné době se ještě i z tohoto poměrně rozsáhlého fondu vybírají a navrhují památky k zapsání do Ústředního seznamu kulturních památek. Těchto drobných památek je v naší krajině naštěstí ještě celá řada a ve většině případů je o ně, zejména obcemi, mikroregiony, ale často i jednotlivci, vzorně pečováno. Prostředky vlastníků a obcí však často, vzhledem k velkému počtu památek v daném území, nestačí a v tom případě se osvědčila v minulých letech podpora právě těchto akcí z rozpočtu Zlínského kraje. Většinou se nejedná o velké finanční příspěvky, ale v průběhu 8 let se podařilo s touto podporou zachránit na několik desítek těchto památek (kříž v Osvětimanech, boží muka a zvonice v Hostějově, kříž v Halenkovicích, dva kříže v Částkově, dřevěný kříž v Rudimově, socha Panny Marie v Těšnovicích, kříž v Lidečku, kříž v Kudlovicích, kříž v Ludkovicích aj.).
Obnova movitých kulturních památek – rovněž movité kulturní památky (ač to na první pohled tak nevypadá) náleží k části památkového fondu, který je vedle památek lidového stavitelství, nejohroženější. A právě často movité památky – obrazy, sochy, oltáře, kazatelny, lavice apod. mají větší umělecko historickou hodnotu než samotná stavba, ve které jsou uloženy. Je samozřejmé, že prvotně je důležitý dobrý stavebně technický stav stavby, ve
126
které je movitá památka uložena. Bylo by nesmyslné, kdyby se movitá památka opravila, ale do stavby by nám zatékalo. Na druhé straně se ale může stát, a máme nemálo takových případů, že stavební obnova se táhne léta, a mezi tím dojde k úplnému zničení movité památky. Ze strany vlastníků je také často např. po provedené stavební rekonstrukci již neochota (zejména z důvodů finanční vyčerpanosti při stavební obnově) dále pokračovat v tak potřebném restaurování interiéru, protože se jim prostě zdá, že je to zbytečné, že to prostě počká. Do stavby neteče, nebortí se, tak k čemu restaurovat obraz, oltář, když vypadá na první pohled docela dobrý. Tady se naskýtá i velké nebezpečí neodborných zásahů a oprav, které jsou sice levnější, než restaurování odborníkem, ale často mohou památku nenávratně zničit (nemluvě o tom, že je porušován zákon). Náprava těchto zásahů je pak velmi složitá, finančně nákladná a někdy už nejde provést vůbec. Počet movitých kulturních památek (nejen jednotlivostí, ale i celých souborů) v sakrálních objektech byl v posledních letech také velmi drastickým způsobem ztenčen, a to nejen pozvolným zánikem v důsledku špatného stavu objektů, v nichž byl deponován, ale především četnými krádežemi a je provázejícím vandalismem. Zlínský kraj se významně finančně podílí již od roku 2002 i na restaurování sakrálního umění ve svém správním území. Jako příklad úspěšně zahájeného restaurování movitého fondu je možné uvést baziliku na Velehradě, kde bylo v minulých letech nákladem cca 5 mil. Kč (v převážné většině z rozpočtu OkÚ Uh. Hradiště a MKČR) provedeno restaurování unikátních chórových lavic, které byly v havarijním stavu a vitrážových oken. Taktéž byly od roku 2003 zrestaurovány obrazy z Královské kaple a postupně je pokračováno v restaurování obrazů v jednotlivých bočních kaplích a restaurování bočních kaplí. Toto restaurování probíhá jednak z finančních prostředků vlastníka, jednak z rozpočtu Zlínského kraje a z Programu restaurování movitých kulturních památek MKČR (z tohoto programu jsou poskytovány finanční příspěvky na náklady spojené s obnovou – restaurováním movitých kulturních památek, zejména takových, které jsou významnými díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi a jsou umístěny v budovách zpřístupněných veřejnosti pro kulturní, výchovně-vzdělávací nebo náboženské účely). Předběžně vytipovány památky z velkého množství potřebných. Tento výběr byl prováděn za spolupráce s jednotlivými vlastníky, farnostmi, děkanáty a Arcibiskupstvím v Olomouci, kde byla zejména konzultováno možnost a finanční zapojení vlastníka do restaurování a hledání dalších možností financování jednotlivých akcí prostřednictvím státních dotací. Tento výběr bude dále průběžně zpřesňován a aktualizován v rámci prováděcích plánů. K velkým počinům v záchraně těchto památek náleží rovněž zrestaurování barokního hlavního oltáře v kostele Dominikánů v Uherském Brodě (v letech 2000 – 2005 nákladem cca 2,5 mil. Kč) za přispění vlastníka, OkÚ Uh. Hradiště a Zlínského kraje, restaurování barokních Raabových obrazů v kostela sv. Martina v Buchlovicích, restaurování unikátního náhrobku L. Eghka v kostele sv. Mořice v Kroměříži (za přispění vlastníka, Zlínského kraje a MKČR), restaurování gotického krucifixu v kostel v Zašové (za přispění vlastníka, Zlínského kraje a MKČR), dřevěné plastiky Madony v kostele sv. Václava v Hulíně (vlastník a Zlínský kraj), apod.
127
Krucifix v Zašové spolu s gotickým poutním obrazem Panny Marie Zašovské je součástí mobiliáře poutního kostela Navštívení Panny Marie v Zašové a bezesporu patří mezi nehodnotnější umělecká díla v regionu. Jedná se o velmi vzácné dílo z konce 15. stol. patrně z okruhu Veita Stosse. S ohledem na velkou náročnost restaurátorských prací bylo možné každoročně provést pouze část zásahu. V roce 2007 byly práce dokončeny. Prostředky na tyto práce byly poskytovány jednak z prostředků vlastníka, Programu restaurování movitých kulturních památek MKČR a jednak z rozpočtu Zlínského kraje.
V posledních letech byla poskytnuta finanční podpora např. na restaurování 2 barokních obrazů v Napajedlích, k velkým úspěchům náleží i postupné restaurování velmi hodnotné výmalby z 19. stol. v kostele v Ratajích, zahájení restaurátorských prací v kostele v Holešově, provedení pasportizace a vyhodnocení nejvýznačnějších movitých fondů ve Zlínském kraji (Velehrad, zámek Kroměříž, Kvasice, Holešov), restaurování Piety z fary v Napajedlích z 1. pol. 17. stol. severoitalské provenience, barokních zpovědnic v Jalubí, barokních soch sv. Markéty a Immaculaty z fary v Uherském Brodě, barokních obrazů z Proboštství sv. Mořice v Kroměříži, obrazů v Kvasicích apod. Akcí víceleté památkové obnovy byl i Slovanský sál v areálu kláštera na Velehradě. Jednalo se o restaurování nástěnných a nástropních maleb provedených počátkem 20. stol. malíři F. Svobodou a L. Žurkem. Ornamentální a vegetabilní dekor rámuje na stropě erbovní štíty a na stěnách veduty měst. Secesní úprava interiéru souvisí s buditelskými aktivitami a sjezdy slovanských teologů konaných na Velehradě na přelomu 19. a 20. stol . 128
V průběhu 8 let byly za přispění Zlínského kraje zpracovány i komplexní pasporty řady interiérů významných sakrálních staveb (v převážné většině prováděné restaurátorkou akad. mal. Radanou Hamsíkovou, M. Dočekalovou a L. Zálešákovou), ale i obrazárny arcibiskupského zámku v Kroměříži (restaurátorka akad. mal. Radana Hamsíková, restaurátorka akad. mal. Marie Dočekalová). Tyto práce byly prováděny jednak jako součást prevence a péče o tuto část památkového fondu, ale rovněž i z důvodu poznání a stanovení priorit a míry ohrožení jednotlivých děl, která se zde nacházejí. Pasport interiéru byl zpracován pro baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově (soubor oltářů, kazatelna, křtitelnice), kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kvasicích (oltářní obrazy, obrazy z depozitáře, grafické listy, náhrobní kámen) a rovněž kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži (pasportizace obrazové a sochařské výzdoby interiéru i předmětů deponovaných na oratořích). Vzhledem ke skutečnosti, že systematické restaurování těchto unikátních interiérů neprobíhalo několik desetiletí, bylo naprosto nezbytné provedení této pasportizace, uskutečnění podrobné prohlídky obrazové a sochařské výzdoby včetně dalšího vybavení po restaurátorské stránce, popisu stavu uměleckých děl, vyhotovení fotografické dokumentace, vyhodnocení stavu, ohrožení a stanovení priorit pro budoucí restaurátorské zásahy včetně zpracování návrhů na restaurování a předběžných finančních odhadů na restaurátorské práce. Na základě takto zpracovaných podkladů pak bylo zahájeno postupné restaurování a záchrana toho nejohroženějšího (např. restaurování obrazů z královské kaple v bazilice na Velehradě, restaurování obrazů z kostela v Kvasicích). Rovněž v obrazové sbírce arcibiskupského zámku v Kroměříži byla provedena pasportizace sbírkových předmětů z expozic i depozitáře (gotika, renesance, baroko a mladší díla). Celkový stav sbírky obrazů byl vyhodnocen jako velmi nejednotný od stavu velmi dobrého až po stav vysloveně havarijní.
129
Závěrem V následujících letech by měl Zlínský kraj přispívat zejména na ty oblasti, na které není možné získat peníze z EU, ze státního rozpočtu, případně tam, kde stát přispívá málo, nebo se jedná o památky nadregionálního významu, havarijní stavy nebo významné památky místního významu. Při obnově památek se kraj řídí a bude řídit schválenou Koncepcí účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, která je v současnosti rozpracována rovněž schváleným Dlouhodobým plánem účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010. Detailnějším rozpracováním Dlouhodobého plánu by měl být Střednědobý plán podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2009 – 2013, který by byl v jednotlivých létech zcela konkretizován formou prováděcích plánů obnovy. Stanovené dlouhodobé cíle jsou postupně plněny (byť někdy pouze dílčím způsobem v důsledku nedostatku finančních prostředků) v jednotlivých letech v rámci schválených finančních prostředků na úrovni kraje, státu, obce a z prostředků samotných vlastníků památek a v současné době i z prostředků EU. Finanční prostředky přednostně směřovat na záchranu akutně ohrožených objektů. Podporovat pravidelnou a preventivní péči o památkové bohatství. Podporovat zabezpečení movité části památkového bohatství. Vztah ke kulturnímu dědictví není samozřejmý a musí se pěstovat. Ochrana památkového fondu je úkolem velmi náročným. Vyžaduje nejen vysokou odbornost, ale především osobní vztah a nesmírný entuziasmus lidí pracujících na všech úrovních v systému památkové ochrany. Jestliže dnes, na prahu třetího tisíciletí, pohlédneme na dosavadní památkovou praxi, pak docházíme k přesvědčení, že žádoucím východiskem její zdárné činnosti je živě realizovaný vzájemný kontakt všech složek majících vztah k památce za neustálého tříbení již přijaté metodiky. Bez vědomého a aktivního zapojení veřejnosti do probíhající záchrany kulturních hodnot bude se i dobře míněné a oprávněné úsilí o zlepšení kritické situace v památkové péči míjet se zdárným cílem. Zpřetrhání vědomí národních tradic a absence etického přístupu k jejich uchování jsou totiž příčinou tíživé situace dnešní památkové péče, která jako by byla považována za brzdu a negativní faktor v současné i budoucí každodennosti.
130
Úspěšná ochrana celého památkového fondu je možná jedině na základě širokého souhlasu a zájmu společnosti, a to již v rozměru obce, regionu a rovněž kraje. Právě zaangažování společnosti (obcí, občanských sdružení, mikroregionů, spolků ale i jednotlivců) do těchto aktivit je tou nejúčinnější formou kultivace veřejnosti. Bez pozitivního vztahu veřejnosti k památkovým hodnotám nelze realizovat trvale úspěšnou památkovou péči. Spoluúčast veřejnosti na obnově památek je jedním ze základních předpokladů fungování památkové péče, neboť kulturní povědomí nelze vytvořit žádnými předpisy či systémem pokut. Postavení kulturních památek je v očích veřejnosti závislé na roli, kterou sehrává v jejím kulturním životě. A právě kulturní dědictví a zvláště nemovité kulturní památky představují jeden z nejvýznamnějších prvků identifikace obyvatel s obcí. Příznivě naladěné veřejné mínění je nezbytným předpokladem zachování historických objektů. Ukazuje se, že významným partnerem při využívání kulturních památek, hledání možností jejich financování a napojování na další aktivity se stává občanská společnost, která rozvoj kultury vnímá jako veřejnou službu. Výsledky naznačují, že tam, kde se široká veřejnost více podílí na aktivitách spojených se zachováním a obnovou kulturního dědictví, je vztah ke kulturním památkám intenzivnější a daří se rozvíjet mnohé aktivity, které přispívají k ochraně i péči o kulturní památky. Lidé, kteří jsou ochotni dobrovolně vyvíjet aktivity právě v této oblasti, jsou pro ni obrovskou devizou.
131
Jsme si vědomi rozporů, které se často objevují mezi veřejným zájmem a zájmem veřejnosti. Rozdíly mezi názory, zájmy a postoji odborné veřejnosti, representací obcí, podnikatelskými kruhy i občany ve vztahu ke kulturnímu dědictví jsou dostatečně známy. Na jejich řešení není patrně jiný návod než maximální otevřenost a soustavnost veřejné diskuse. Jedině jejím prostřednictvím lze modifikovat vyhraněné a často protichůdné postoje a zájmy. Úspěšnost prosazování veřejného zájmu při ochraně nemovitého kulturního dědictví, do značné míry závisí na míře identifikace veřejnosti s tímto zájmem. Jedině každodenním naplňováním zásad památkové péče u širokého spektra více či méně významných památek a pamětihodností, na všech památkově hodnotných územích, ve spolupráci a konstruktivním dialogu státních, obecních úřadů a krajských úřadů, odborných orgánů a organizací památkové péče, veřejnosti i vlastníků je možné dosáhnout pozitivních výsledků. S tím velmi úzce souvisí i prestiž památkové péče a památkářů obecně. Jistě bychom si všichni přáli, aby byla mnohem vyšší. Ale pokud se o to nepřičiníme sami, mnoho se nezlepší. Ochrana památkového fondu je charakterizována hlubokou a podstatnou individuálností jednotlivých památek, vyžadující si vždy znovu speciální hodnocení a individuální přístup. Poznání a adekvátní péče zde kráčí cestami historické, rozumějící interpretace, zaměřené právě k individualitě zkoumané skutečnosti. Ochrana architektonických, urbanistických a kulturně historických hodnot vyžaduje koordinovaný soubor odborných, politických a společenských aktivit s výraznými nepřímými výstupy do roviny ekonomické, které zahrnují různé oblasti veřejného života i osoby soukromé a veřejnoprávní. V tomto velmi složitém procesu hledání, hodnocení, stanovení priorit a postojů je nezbytné se opírat o jasná východiska a strategické vize. A v této rovině jsou to právě kraje, které se ve všech strategických a koncepčních dokumentech velmi seriózně zabývají právě otázkou péče o kulturní dědictví. Životaschopnost těchto vizí prověřuje každodennost, praxe. Je to hledání cesty, snaha o účinnější péči o kulturní bohatství regionu a jeho prezentaci. Památková péče nemůže být chápána jen jako péče o fyzické statky, objekty, předměty, soubory aj. Do popředí se stále více dostávají funkce, působení hmotných kulturních hodnot, jejich efekty v psychice člověka, vliv na sociální integritu a snášenlivost, prožívání, psychickou pohodu, plnost duchovního života člověka. V tom má nezastupitelnou úlohu výchova a vzdělávání občanů od nejútlejšího věku, aby se podpořila jejich schopnost rozpoznat hodnoty, vnímavost k nim a schopnost jejich plného prožitku. Tyto hodnoty mají nejen poznávací rozměr, ale také neméně důležitý rozměr emocionální, prožitky krásy, pohody, sounáležitosti, domova i transcendentální pocit jistoty existence v navazování na předky a zachování stopy vlastní existence pro generace, které přijdou po nás. To vše určuje i etický rozměr a obsah známého rčení, že kulturní hodnoty, památky, krása nás činí lepšími.
132
Zpracovali: PhDr. Jana Spathová, Mgr. Eva Lidáková srpen 2009
133
