Od začátku v první lize

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY PRO UCHAZEČE O STUDIUM | WWW.MUNI.CZ | 2007/2008

: Uvnitř pří loha ních Přehled studij v y ko oborů Masary univerzit y pro k akademick ý ro 2008/2009

Od začátku v první lize rozhovor s Danielem Křetínským o úsilí, které přináší úspěch — 6 UNIVERZITNÍ KAMPUS – UNIKÁTNÍ VÝUKOVÉ A VÝZKUMNÉ CENTRUM — 2 NEBOJTE SE VYPLOUT SE STUDIEM ZA OCEÁN! — 29

Obsah Úvodní slovo rektora MU Masarykova univerzita buduje unikátní výukové a výzkumné centrum

Editorial 1 2

– M. Mašek

Necítím se ochuzen – O. Formánek

6

rozhovor s Danielem Křetínským

Co vás nemine – A. Čuma

10

komiks

Masarykova univerzita na jižním pólu – M. Náplava

13

rozhovor s Pavlem Proškem

Masarykova univerzita vychovává špičkové vědce – M. Mašek

16

informace a rozhovory

Mapa Brna Žádná nuda v Brně – L. Svobodová

20 22

aneb Inteligentní průvodce po brněnských scénách a kinech

Janáček Brnu – Brno Janáčkovi – J. Zahrádka

24

významné brněnské osobnosti

Vědomosti ze školy se mi hodí – O. Tomek

26

rozhovor se Šárkou Kašpárkovou

Nebojte se vyplout se studiem za oceán! – M. Glogar Program Erasmus – H. Kysilková, M. Glogar University of Wollongong – P. Šourek Skotská inspirace – I. Sýkorová

29 30 31 31

informace o studiu v zahraničí

Středisko Teiresiás – šance pro všechny

32

informace o možnostech studia s handicapem

IS systém – A. Čuma

33

komiks

Na film to není

36

Vážení čtenáři, do rukou se vám dostává zcela ojedinělý magazín Muni Extra, který vám chce atraktivní formou na svých čtyřiceti stranách představit studium v Brně na Masarykově univerzitě. Sami si asi pokládáte otázky: Co bych měl jít studovat, proč a kam? Najdu po škole uplatnění? Věříme, že vám magazín poslouží jako dobrá inspirace k přemýšlení o budoucnosti a poskytne alespoň základní indicie k odpovědím na tyto zásadní otázky. Své si v magazínu najdou i lidé, kteří již pracují, ale chtějí se ještě dále vzdělávat. Chtěli jsme pro vás připravit originální materiál, kde najdete vše pohromadě. Magazín proto obsahuje kromě své redakční části také vloženou přílohu se seznamem studijních oborů a seznamem programů celoživotního vzdělávání. Nemusíte tedy nic složitě hledat, vše najdete v jednom magazínu. Muni Extra má ambici představit univerzitu z jiného pohledu, možná trochu neobvyklého. Ukazuje univerzitu očima lidí, kteří na ní studují, pracují nebo studium na ní úspěšně dokončili, a díky tomu nyní úspěšně budují svou kariéru. Věříme, že vás jeho obsah zaujme a najdete v něm mnoho nových informací a impulsů. Magazín Masarykovy univerzity by si měl přečíst každý, kdo má zájem otevřít si dveře ke svému budoucímu studiu opravdu dokořán. Přejeme vám šťastnou a správnou volbu vaší cesty ke vzdělání. Redakce Muni Extra

rozhovor s Luďkem Niedermayerem

CŽV – moderní forma vzdělávání a profesního růstu Anketa Studentův labyrint – P. W. Vaněk

38 39 40

průvodce volným časem

Zaujal vás magazín MUNI EXTRA? Stal se vám užitečným pomocníkem pro volbu vysoké školy? Neváhejte a napište nám! Těšíme se na vaše názory na adrese: [email protected] Vydala: Masarykova univerzita | Produkce: Odbor vnějších vztahů a marketingu, Rektorát Masarykovy univerzity | Redakční rada: Mikuláš Bek, Markéta Tikalová, Michal Vičar, Pavla Hudcová (MU), Michal Klega, Daniel Trávníček, Radek Mauer (X Production s.r.o.) | Design a obálka: Zdeněk Trinkiewitz a Martin Svoboda – X Production s.r.o. | Fotografie: Zdeněk Náplava, Pavel Šindlář, Přemysl Šourek, Ilona Sýkorová, Aleš Ležatka, archiv MU, archiv autorů | Jazyková redakce: Daniela Veškrnová | Grafická úprava a sazba: X Production s.r.o. | Tisk: REPROPRINT s.r.o., Praha | Vyšlo: říjen 2007 | Náklad: 50 000 výtisků | neprodejné

Petr Fiala, rektor Masarykovy univerzity

Úvodní slovo rektora Masarykovy univerzity Volba vysoké školy je rozhodnutím nejen závažným, ale také stále obtížnějším. Uchazeči mají k dispozici rostoucí počet veřejných i soukromých vysokých škol, rozšiřující se nabídku programů a oborů, možnost absolvovat studium v zahraničí, ale také různá kritéria srovnávání a hodnocení vysokoškolských institucí a podle nich vznikající „žebříčky“. To vše vytváří dobré předpoklady pro kvalifikovaný výběr vysokoškolského studia. Současně ale platí, že rozhodnutí, kterou vysokou školu zvolit, je náročnější, než tomu bylo kdykoli v minulosti. Masarykova univerzita nepochybně splňuje všechny parametry, které definují kvalitní vysokou školu. Zájemci o studium tak mohou mít jistotu, že v případě přijetí získají výborné vzdělání na prestižní univerzitě. Naše vysoká škola nabízí více než 800 studijních oborů a šíře a pestrost této nabídky nemá v České republice konkurenci. Studium na univerzitě je dobře propojeno s výzkumem a dává studentům možnost rozvíjet vlastní tvůrčí aktivity. Mezinárodní vazby a z nich vyplývající příležitosti jsou dnes něčím, co by dobrá univerzita snad neměla ani zmiňovat – přesto stojí za pozornost například příležitosti, které pro naše studenty vyplývají z členství v mezinárodních univerzitních sítích nebo nabídka předmětů vyučovaných v cizím jazyce přímo na univerzitě. Studium na

Masarykově univerzitě tak má skutečně mezinárodní rozměr, což ještě zvyšuje jeho atraktivitu z hlediska budoucí úspěšnosti v profesním životě. Masarykova univerzita má téměř 40 tisíc studentů, ale není univerzitou masovou a neosobní. Mezinárodně oceňovaný informační systém vytváří nebyrokratické, integrované a přehledné studijní prostředí. Nabízíme také velký prostor pro uplatnění individuálních preferencí a strategií. To se týká nejen studia, kde již tradičně mají studenti značný vliv na sestavování vlastního studijního plánu (a tedy budoucího absolventského profilu), ale také dalších služeb a aktivit, které se na univerzitě nabízejí. Péče o studenta se ovšem neomezuje jen na bezprostřední dobu jeho studia, ale snažíme se mu pomoci i na jeho cestě do praxe. Od roku 2008 budeme navíc svým studentům nabízet kariérové poradenství zahrnující i asistenci při uplatnění na pracovním trhu. Ze všech těchto důvodů je rozhodnutí studovat na Masarykově univerzitě správnou volbou, která je dobrým předpokladem pro úspěšnou a spokojenou budoucnost. Petr Fiala, rektor Masarykovy univerzity MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 1

MASARYKOVA UNIVERZITA BUDUJE UNIKÁTNÍ VÝUKOVÉ A VÝZKUMNÉ CENTRUM V Brně-Bohunicích vyrůstá Univerzitní kampus – jedinečný vzdělávací a výzkumný areál, který poskytne studentům i zaměstnancům Masarykovy univerzity zcela nové možnosti. Kampus, který již v současnosti plní některé hlavní funkce, bude po svém dokončení nabízet širokou paletu činností spojených se studiem, vědou a výzkumem, ale i s trávením volného času. autor: M. Mašek

2 – MUNI EXTRA

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 3

Myšlenka vytvořit v Brně moderní univerzitní areál není nová – hovoří se o ní už v zakládací listině Masarykovy univerzity z roku 1919. Historie však jejímu uskutečnění dlouho nepřála. Projekt nejprve ztroskotal kvůli hospodářské krizi a druhé světové válce, zelenou nedostal ani později za komunistického režimu. K oživení nápadu došlo až na začátku devadesátých let a postupně se podařilo zajistit podporu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva financí i Evropské unie. Samotná výstavba byla zahájena v roce 2004.

Jedinečný prostor – unikátní myšlenka

Jak kampus vypadá dnes?

E

K A12 A9 A18

4 – MUNI EXTRA

E

A10

A5 A4 A3 A2

A9 A7 A16

A8

A6 Z

M

A2-A4, A6 – Integrované laboratoře biomedicínských technologií (LF a PřF) A5 – Ústav biochemie (PřF) A7 – Biologický ústav (LF) A8 – Pracoviště organické chemie (PřF) A9 – Knihovna univerzitního kampusu (KUK) A10 – Společné výukové laboratoře (PřF) A12 – Pracoviště anorganické chemie a fyzikální a teoretické chemie (PřF) A16 – Biochemický ústav (LF) A18 – Ústav patologické fyziologie (LF) Součástí kampusu jsou dále: Z – Pavilon biomodelů M – Morfologické centrum (LF) E – Energocentrum (Integrované centrum pro řízení a monitorování energetických zdrojů) K – Kavárna a rychlé občerstvení

Univerzitní kampus v Bohunicích je výjimečný hned z několika důvodů. Neobvyklý je už jeho rozsah – bude se rozkládat na ploše dvaceti hektarů a poskytne zázemí 5000 studentům a 1000 pedagogům a vědecko-výzkumným pracovníkům. Přestěhuje se sem Lékařská fakulta, část Přírodovědecké fakulty a Fakulta sportovních studií. Unikátnost areálu bude však spočívat především v jeho komplexnosti. Studenti se zde zdaleka nebudou pouze učit vsedě v lavicích. Budou mít přístup ke špičkovému laboratornímu vybavení, budou se seznamovat s nejnovějšími výsledky výzkumu a konzultovat odborné problémy se skutečnými experty. K dispozici jim bude obsáhlá knihovna. Medici získají praxi v jedné z největších fakultních nemocnic v republice – Fakultní nemocnici Brno, která stojí v těsné blízkosti kampusu a již nyní s ním úzce spolupracuje. Výhod pro studenty bude postupně přibývat – v Bohunicích vyrostou také ubytovací koleje, menzy, sportoviště, botanická zahrada a další prostory. Areál kampusu má dvě základní části. První z nich se jmenuje ILBIT (Integrované laboratoře biomedicínských technologií) a byla dostavěna v září 2005. Dnes zde ve čtyřech pavilonech pracuje asi 150 zaměstnanců a studuje na 600 studentů, kteří se zabývají např. výzkumem v oblasti biologie, molekulární biologie, NMR spektrometrie, genomiky, proteomiky, buněčné imunoterapie, kmenových buněk nebo tkáňového inženýrství. I když výzkum a vývoj je hlavním posláním ILBITu, neznamená to, že se zde kromě činností v jednotlivých laboratořích nic neděje. Už koncentrace mnoha kvalitních vědců v jediném areálu přináší nové možnosti spolupráce a hledání mezioborových řešení, rychlou výměnu poznatků a informací i aktivnější vědecký život – např. prostřednictvím specializovaných přednášek, konferencí nebo návštěv zahraničních hostů. Druhou částí kampusu je AVVA (Akademický výukový a výzkumný areál), jehož výstavba byla zahájena v prosinci 2006 po vybudování ILBITu. AVVA vzniká ve třech etapách – Modré, Žluté a Zelené. Modrá etapa byla dokončena v září 2007 a zahrnuje celkem dvanáct budov: Knihovnu univerzitního kampusu (KUK), tři pavilony pro Lékařskou fakultu, čtyři pro Přírodovědeckou fakultu, pavilon biomodelů a další technická a provozní zařízení. KUK se nachází v architektonickém centru celého areálu a svým umístěním představuje symbolické srdce kampusu. Díky originálnímu stavebnímu řešení si rychle získala přezdívku „autobus“. Bude zde umístěno asi půl milionu knih, které budou k dispozici nejen studentům a pedagogům, ale i veřejnosti. V budově, která nese jméno brněnského podnikatele Pavla Kohna, zájemci naleznou i akademické knihkupectví a občerstve-

ní, ve studovnách (včetně počítačových) pak přes 560 studijních míst. K samozřejmostem patří poskytování odborných periodik (KUK jich předplácí téměř 600) a přístup do nejvýznamnějších oborových elektronických databází. Svým prostředím, vybavením a atmosférou tak knihovna představuje ideální místo pro studium i odpočinek.

Budoucnost blízká i vzdálená Během chystané Žluté a Zelené etapy se kampus opět výrazně rozroste. Přibude zde dalších devatenáct budov – včetně pavilonu pro Fakultu sportovních studií, výukového centra s velkokapacitními přednáškovými sály a dvou tělocvičen. Třináct pavilonů těchto etap pak rozšíří zázemí Lékařské fakulty (bude zde probíhat výuka a výzkum zaměřený na fyziologii, preventivní lékařství, farmakologii a sociální lékařství) a Přírodovědecké fakulty (teoretická, fyzikální, analytická, anorganická, organická a environmentální chemie, biochemie, botanika, zoologie, genetika, antropologie a molekulární biologie). Ani dobudováním těchto prostor však výstavba kampusu a jeho okolí neskončí. Do roku 2015 zde postupně vyrostou další objekty, které z celého areálu vytvoří skutečnou univerzitní městskou čtvrť s kompletní infrastrukturou. Studenti i vědečtí pracovníci se mohou těšit nejen na již zmíněné ko-

Univerzitní kampus v Bohunicích je výjimečný z mnoha důvodů. Neobvyklý je už jeho rozsah – bude se rozkládat na ploše dvaceti hektarů a poskytne zázemí 5000 studentům.

leje, ale i na moderní sportovní stadion, konferenční a společenské zázemí a další prostory specializované na trávení volného času. Tato zařízení budou navazovat na podnikatelské aktivity vývojového a inovačního charakteru. Masarykova univerzita se totiž nezaměřuje jen na výuku a výzkum, ale stále více se soustřeďuje také na tzv. třetí roli univerzit: spolupráci s komerčními firmami a převádění výsledků výzkumu – vynálezů – do praxe. Kampus v Bohunicích tak bude nejen vychovávat špičkové odborníky, ale bude i pomáhat s uplatňováním jejich nápadů v reálném životě. Další součástí areálu se proto stane pavilon INBIT (Inkubátor biomedicínských technologií), který je budován a podporován Jihomoravským krajem a Jihomoravským inovačním centrem. Inkubátor je určen pro začínající firmy v oblasti medicínských, biotechnologických a bioinformatických technologií. Vznikne zde prostor pro asi třicet takových firem a zhruba 200 nových pracovních míst. Začlenění INBITu do kampusu přinese další zkvalitnění vzdělávání i rozvoje podnikání – inkubátor bude moci např. spolupracovat s místními špičkovými laboratořemi a Fakultní nemocnicí.

Každé město má svou infrastukruru Žádné středisko podobného rozsahu – univerzitní či jiné – by však nemohlo dobře fungovat, kdyby se v něm lidé necítili příjemně. Důležitá je už první, zdánlivě jednoduše splnitelná potřeba – po-

hodlně a včas se do kampusu dostat. I o to je už postaráno, ve spolupráci s Magistrátem města Brna bude u hlavního vstupu do areálu postaven nový dopravní terminál pro linky městské hromadné dopravy. V současnosti fungují nově vytvořené zastávky stávajících linek, v blízké budoucnosti vznikne speciální linka. Samozřejmostí bude velkokapacitní parkoviště u dálničního přivaděče. Podobně významnou úlohu jako dopravní přístupnost má i péče o to, aby se v kampusu cítil dobře opravdu každý. Proto zde existuje orientační systém pro osoby se specifickými nároky. Přístup na pracoviště a do studijních prostor je bezbariérový, pohyb vozíčkářů usnadňují šikmé rampy a výtahy s širokými dveřmi. Neslyšícím pomáhá vizuální a textová navigace, nevidomí se mohou spolehnout na kombinaci tří prvků. Jde o hmatovou navigaci (na informačních panelech, ve výtazích a u každých dveří), zvukovou navigaci zajišťovanou hlasovými majáčky (u vchodů a ve výtazích) a vodicí linie na podlaze. Jsou vyrobeny z materiálu s velmi hrubými rýhami, které umožňují vedení slepecké hůlky v rýze na povrchu.

Architektonické řešení Výraznou součástí studijního a pracovního prostředí je i samotné architektonické řešení jednotlivých budov a celého kampusu. Všechny prostory jsou bohatě prosklené, což umožňuje nerušený výhled na město Brno a okolní krajinu. A opravdu je na co se dívat – ne nadarmo se o Brnu říká, že je jedním z nejzelenějších měst Evropy. Interiérům pavilonů dominuje světlo, ocel a elegantní šedé a kovové odstíny. Originálně a přitom citlivě vůči okolí jsou řešena technická a provozní zařízení. Např. energetické centrum, z něhož jsou řízeny a kontrolovány zdroje energie, je umístěno ve čtyřech čtyřpodlažních pilířích. Podobně unikátní jsou i nadzemní koridory – mosty. Největší spojuje severní a jižní část kampusu, je nesen pilíři energocentra a vede nad ulicí Kamenice. Stotunová konstrukce má tři části – ve dvou se mohou pohybovat návštěvníci areálu, třetí propojuje vědecká pracoviště. Přímo v krytých prostorách mostu je k dispozici netradičně řešená kavárna. Menší, ale neméně zajímavá, je dvacetimetrová lávka mezi kampusem a nemocnicí. Studenti, zaměstnanci i kolemjdoucí mohou vychutnávat příjemnou atmosféru také při svých cestách mezi pavilony, kde na ně čekají nápaditě řešená zákoutí s lavičkami, cestičkami a vysázenými rostlinami. Univerzitní kampus v Brně-Bohunicích se stane po svém dokončení skutečným srdcem vzdělávání a výzkumu nejen v rámci Moravy, ale celé České republiky. Bude se podílet na vychově špičkových odborníků v perspektivních oborech, bude pomáhat vzniknout originálním řešením, která budou prospěšná pro mnoho lidí. Studenti, kteří zde získají vzdělání, se s neustále se rozvíjejícím prostředím kampusu zdaleka nemusejí rozloučit. Na ty nejlepší z nich čekají atraktivní pracovní místa ve firmách INBITu či v laboratořích nejrůznějšího zaměření, stejně jako možnosti spolupráce s univerzitami a vědeckými pracovišti z celého světa. Záleží pouze na nich, zda na sobě budou chtít stále pracovat a zda se dokáží zařadit mezi opravdovou elitu. Jen tak totiž budou mít šanci v kampusu zůstat a dále rozvíjet dlouholetou tradici. Tradici, která označuje Brno jako město kvalitních výzkumných univerzit. MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 5

Necítím se ochuzen autor: O. Formánek

Daniel Křetínský (32) je jedním z nejmocnějších mužů v jedné ze tří největších investičních skupin u nás a v tuto chvíli zřejmě nejznámějším šéfem fotbalového klubu. Přesto jsme spolu nehovořili o Tomáši Řepkovi, ale o chybějící transcendentální autoritě a namísto mužstva Sparty jsme hodnotili skupinu Tvrdohlaví, problematiku obnovitelných zdrojů, systémy vzdělání, výhody a úskalí multikulturalismu i Justina Timberlakea. To celé na posezení. MUNI: Čím jste chtěl být jako dítě? To se průběžně měnilo. Snů byly desítky a určitě mezi nimi nechyběl popelář a astronaut. Ale určitě už na gymnáziu jsem v sobě cítil celkem silnou ambici, která ale nebyla úplně konkrétní nebo pojmenovatelná. Občas jsem váhal, co vlastně chci, ale dá se říci, že jsem se snažil směřovat někam, kde se něco dělo, kde bylo možné ovlivňovat podstatné věci, něco dokázat, kde byli zajímaví lidé. MUNI: A tak jste se rozhodl, že budete zároveň právník i politolog? Nerad bych se dělal lepším. Jako právník mám klasické magisterské studium včetně doktorátu, ale na politologii jsem udělal jenom bakaláře. MUNI: Ale dnes se stejně zabýváte něčím jiným, než tím, co jste vystudoval… Ano, to mohu potvrdit. Na druhou stranu, není lehké definovat ideální typ vzdělání pro můj obor práce, tedy investiční bankovnictví nebo private equity. Kupujeme podniky a spravujeme je. V některých případech je restrukturalizujeme, ve všech usilujeme o zvýšení výkonnosti. Některé z nich i dále prodáváme. Zdaleka ne všichni z mých kolegů jsou vzděláním ekonomové – jeden je třeba jaderný fyzik, druhý vystudoval nízkoteplotní plazmu, nová kolegyně je matematička a jsme tu tři právníci. Souvislost mezi původním vzděláním a současnou pozicí je volnější. MUNI: Do J&T jste přišel jako mladý právník, a poměrně krátce nato vám nabídli pozici partnera. Dovedete si představit, že vy sám byste učinil takovouhle nestandardní nabídku nějakému svému zaměstnanci? Asi ano. Ale dnes jsme v trochu jiné situaci. Kdybych se do struktur J&T hlásil dnes, asi by byl můj postup pozvolnější. Každopádně i moji úspěšní kolegové mají ve firmě vynikající perspektivu.

Daniel Křetínský

6 – MUNI EXTRA

MUNI: Jak to tedy tehdy bylo? Já jsem do J&T sice nastoupil jako právník, zabýval jsem se oblastí obchodního práva a cenných papírů a možná bych neskromně prohlásil, že jsem byl docela dobrý. Což v případě právníka je do značné míry otázka úsilí, pracovitosti. Měl jsem tehdy krátce po škole, při škole jsem pracoval, takže jsem měl i určité praktické znalosti, a v průběhu prvních tří let jsem se začal čím dál více profilovat, věnoval jsem se nejenom právnímu servisu, ale i rozhodování o podstatě věci. A současně je třeba říci, že v té době J&T tady v Česku neměla tým, který by realizoval investice do průmyslu. Takže tu byl určitý prostor, já jako právník jsem začal projevovat zájem a snad nějakou schopnost se v této problematice orientovat a nakonec jsem byl pověřen tím, abych v tomto prostoru budoval nový tým. Nejprve jako pravá ruka mého kolegy a dalšího partnera J&T Marti-

na Fedora, který tuto roli plní na Slovensku, později jsem se osamostatnil a jeho úlohu pro Českou republiku převzal. Dá se říci, že odborně jsem rostl společně se skupinou, kterou jsem budoval. A ukázalo se, že jsem silnější v pozici investora než v pozici právníka. Naštěstí tu jsou lidé, kteří mě jako právníka bohatě zastoupí. MUNI: Není dnes v horních patrech managementu velkých holdingů a firem už obvyklejší mít diplom třeba z Princetonu? Rozhodně si nemyslím, že by studium Masarykovy univerzity představovalo jakýkoli handicap. Alespoň u nás ne. Když nabírám nové lidi, vůbec není podstatné, jakou mají školu. Důležitá je pro mě osobnostní charakteristika, schopnosti a stávající úroveň znalostí uchazeče. A musím říci, že Masarykova univerzita má velmi dobrou úroveň a pověst. Mluvím teď na základě referencí, které o ní z určitých oborů mám. A zároveň si nemyslím, že slavná zahraniční škola je něčím, co zásadně ovlivní možnost vašeho uplatnění. Třeba vlastnictví titulu MBA pro mě není samo o sobě žádné kritérium, které by Vás posouvalo kamsi výš. Při přijímacím pohovoru to má nulovou relevanci. Podstatné je to, na jaké úrovni znalostí a uvažování daný člověk je, a nikoli cesta, kterou se na tuto úroveň dostal. A podobně jako já to vnímají i v Pentě nebo v PPF, kde mám dost kontaktů, abych to dokázal posoudit. MUNI: Ve vašem životopise se píše, že jste absolvoval několik zahraničních stáží. Kde jste byl? Bylo toho víc, spíše kratší pobyty. Nejvýznamnější a nejdelší byl jednosemestrální pobyt na Burgundské univerzitě v Dijonu. Bylo to opravdu zajímavé, moc použitelných konkrétních znalostí jsem tam sice nezískal, ale najednou jsem byl konfrontován s jinou právní kulturou, s jiným způsobem uvažování. Byla to i silná osobní zkušenost, pobyt mimo jeho přirozené prostředí nutí člověka, aby o sobě přemýšlel a vnímal se jinak, než je zvyklý. A samozřejmě jsem si zlepšil francouzštinu. MUNI: J&T má v plánu stavět novou elektrárnu v Komořanech, chystáte se prý ovládnout deset procent tuzemského trhu s elektrickou energií. Nemohou podniky na úrovni vašeho holdingu přebírat i jinou zodpovědnost (třeba za stav životního prostředí) než pouze generovat zisk? Od soukromého podniku není možné očekávat, že bude sledovat něco jiného než své obchodní zájmy. Bude-li se chovat jinak, znamená to, že členové představenstva porušují povinnosti podle obchodního zákoníku. Nikdo je nenutí k bůhvíjak agresivní strategii – ta se dlouhodobě stejně nevyplácí a není to součástí praktik seriózních společností. Pokud však právo nestanoví nějaký systém povinností a motivací v oblasti ekologie,

nelze očekávat, že by se soukromé firmy chopily těchto témat samy od sebe na úkor svých obchodních zájmů. MUNI: Je to tedy výhradní role státu nebo místní samosprávy. Ano. A jeho zásahy jsou přirozené a správné. Dnešním problémem bohužel je, že všichni tyto zásahy očekáváme, ale nevíme, jakou konkrétní podobu budou mít. Jaká bude míra podpory nebo postihu využívání určitých paliv. Energetika jako sektor musí uvažovat o velkých investicích, protože stávající zdroje dožijí. Rozhodnutí musí padnout teď, jinak bychom mohli být svědky vysokého růstu elektrické energie a aktivace velmi neekologických zdrojů. V situaci, kdy není jasný rámec, je obtížné takto vážná rozhodnutí přijímat. MUNI: Zdroji myslíte elektrárny? Ano. Teď mluvím především o elektroenergetice, jako o klíčové součásti energetického sektoru. Potřebovali bychom zde racionální a dlouhodobou koncepci, kterou se stát bude řídit. Teď jsme například v situaci prudkého růstu cen elektřiny, který souvisí s uplatněním ekologických požadavků v oblasti emisí CO2. A přitom dopad těchto požadavků na kvalitu životního prostředí, globálně i regionálně, není velký. V tuto chvíli se v Evropě snažíme snižovat emise skleníkových plynů, ale celý ten proces povede jen k minimálnímu úbytku světových emisí CO2. Protože další státy, které jsou největšími znečišťovateli ovzduší, se k tomto programu buďto nepřipojí vůbec nebo jen zčásti. My teď začneme bojovat, prudce zdražíme ceny energie v Evropě, ale ve skutečnosti bude dopad tohoto opatření na světové emise v horizontu deseti let nižší než jedno procento. Ale relativně významně to ovlivní životní úroveň lidí v našem prostoru. Je to příklad toho, že ekologické požadavky nejsou vždy racionální, nemají příznivý poměr výkon/cena. Bohužel, ekologie je dnes politické téma, v němž někdy vítězí spíš symboly a hesla. A pokud se takové téma stane součástí volební kampaně, je těžké vést následnou debatu zcela věcně a racionálně. MUNI: Významný americký publicista Thomas L. Friedman vnímá jako jeden z klíčových problémů dneška rostoucí spotřebu energie v zemích, jako je Indie a Čína. Mimo jiné tvrdí, že nynější bohatý severozápad by měl vytvořit takové prostředí, kdy bude pro budoucí hospodářské supervelmoci z Asie výhodnější chovat se ekologičtěji a více využívat alternativních zdrojů. Co se týká obecného problému ubývání zdrojů, ten mohu komentovat spíše ve filozofické rovině, k seriózní věcné odpovědi by bylo nutné mít obrovské množství informací, které já nemám. Jediný obecný komentář, který bych mohl uvést, je ten, že se většinou přeceňuje dynamika výMAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 7

voje. Když si vzpomenu na konec osmdesátých let a tehdejší představy a prognózy – očekávali jsme, že technický rozvoj bude rychlejší, že dojde k razantnějším změnám v životním prostředí. Energetická náročnost života jednoho obyvatele Číny nebude srovnatelná s energetickou náročností života obyvatele Spojených států ani za dvě stě let. A naopak ve Spojených státech existuje prostor pro velké úspory – např. pohonné hmoty Američané prakticky nevnímají kvůli nízké ceně jako náklad. Nízká cena je dána odlišnou úrovní spotřební daně. Zvýšení daně by tento přístup změnilo. Jinou věcí je, že takový krok by měl vážné politické dopady. Permanentní blízkost voleb vám v demokratické zemi často zabraňuje dobrat se racionálního rozhodnutí. Ke změně proto dojde až v okamžiku, kdy to významná část veřejnosti bude považovat za nevyhnutelné.

Studium Masarykovy univerzity není žádná pohovka, která vás vynese do oblak, je to však dobrá jízdenka, která vám umožní neminout vytčený cíl. MUNI: Průměrný Číňan možná nedosáhne energetické spotřeby svého amerického protějšku dříve než za pár set let, ale to neznamená, že Čína sama během následujících padesáti let nezvedne svoji spotřebu, řekněme fosilních paliv, třeba o dvě stě nebo víc procent. Co bychom mohli my, ve vyspělejších oblastech, učinit, abychom zabránili zemím třetího světa ve zvýšení spotřeby zdrojů, aniž bychom omezili růst životní úrovně? Aby zkrátka třetí svět neopakoval naše staré chyby? Je to samozřejmě problém. Efektivita elektráren třeba ve zmíněné Číně nebo v Rusku, kde jsou naštěstí většinou alespoň na zemní plyn, je katastrofální. Všechny snahy o snížení emisí musí jít cestou mezinárodní dohody, jinak je to pouhé gesto, motivované více vnitropolitickou situací než snahou skutečně něčemu prospět. Pokud se nám do úsilí řešit globální ekologické problémy nepodaří dostatečně zapojit Spojené státy, Rusko, Čínu a Indii, pak je to celé nesmysl. Je ovšem logické, že společnost, která bohatne, která přestává mít základní existenční starosti, jako ta naše, chce určitou hladinu životní úrovně a k tomu patří čisté životní prostředí. Pokud bychom investovali prostředky vynaložené na boj s CO2 do řešení ekologických problémů lokálního charakteru, jsem si jistý, že to bude mít daleko větší efekt. Pokud bychom třeba u nás zakázali povrchovou těžbu uhlí, jistě by to mělo v daném regionu okamžitý a konkrétní pozitivní ekologický dopad. Konkrétní dopad by mělo i zastavení domácího snižování odpadů nebo snížení stáří vozového parku našich občanů. MUNI: Nebylo by možné tuto situaci změnit například investicemi do vývoje nových technologií, které by učinily využití alternativních zdrojů ekonomicky výhodnějším než spalování uhlí a ropy? V některých oblastech světa jsou příznivé podmínky a využití obnovitelných zdrojů je tam velmi úspěšné. A je zajímavé i pro investory. Když bude investice do obnovitelného zdroje znamenat dobrou nebo alespoň standardní návratnost, dají 8 – MUNI EXTRA

všichni investoři přednost právě jemu, neboť se nemusí bát budoucích ekologických restrikcí, které u fosilních paliv budou podle všeho stále přísnější. Kdybyste mohl postavit v Česku rentabilní vodní elektrárnu, byl byste blázen, kdybyste to neudělal. Veškeré budoucí ekologické předpisy by vám pak jen hrály do karet. Jenže v Česku nemáme dostatek obnovitelných zdrojů, abychom jimi pokryli významnější část naší spotřeby energie. A zároveň se použití těchto zdrojů u nás přirozeně nevyplácí. Pokud má jejich podíl růst, je nutné je buď dotovat, nebo naopak více sankcionovat použití těch klasických. Následek? Na volném trhu stojí megawatt elektrické energie řekněme 1500 korun. Pokud by neexistovala emisní povolenka, bylo by to přibližně 1150 korun. Dotovaná cena, za kterou prodávají jeden megawatt větrné elektrárny, je 2500 korun. Navíc, pro energetiky je větrná energie velmi neoblíbeným produktem – je těžké odhadnout, kdy bude foukat vítr, takže nemůžete řídit diagram.Cena megawattu vyrobeného ze zelené biomasy je asi 3200 korun. Kdybychom tedy chtěli vyrábět energii jen ze zelené biomasy, dostali bychom se téměř na trojnásobnou cenu oproti těm 1150. Opakuji ale, že ani tak nelze významnou část naší potřeby z těchto zdrojů pokrýt. MUNI: Opusťme energetiku a ekologii. Pocházíte z Brna, žijete v Praze, šéfujete pražskému fotbalovému klubu AC Sparta, to už máme dvojnásobnou velezradu na rodném městě… Jste jednou z klíčových postav slovenské investiční skupiny. Copak nejste žádný patriot? Vnímáte se jako Brňák, Čech, Evropan…? Hmm, lhal bych, kdybych tvrdil, že si tuto otázku kladu pravidelně. Asi se na tom podepsalo moje studium politologie, ale já jsem přesvědčený liberál. Takže mi vyhovuje kosmopolitní prostředí, pestrost. Mikrosvět lidí z globálních, finančních a poradenských firem, který se nachází v centru Prahy, pestrý je – alespoň co se týče regionálního a národnostního zastoupení. Já v tomhle mikrosvětě žiju rád. Je to taková Praha v Praze, která obydlela centrum města, které je samo o sobě otevřené – vstupují do něj proudy turistů z celého světa. Na druhé straně Brno je mé rodné město, mám ho strašně rád, mám tam přátele, rodinu… a zcela oddaně fandím Spartě. MUNI: A co když nám tu naši Prahu zalije ta, jak by řekl pan premiér Topolánek, „hustá a zkažená polévka multikulturalismu“? Nebojíte se, tak jako on, přílivu Indů, Číňanů, Afričanů? Problém vidím jinde. Přijímající společnost si nesmí nechat oslabit svůj systém hodnot. Celý liberální koncept naší části světa je o tom, že jsme ztratili schopnost dohodnout se na jednotném morálním kodexu. Ztratili jsme jednotné náboženství, mnohokrát jsme se promísili a na této věci se už neshodneme. Princip liberální demokracie je proto založen na tom, že se na centrální úrovni dohodne nějaký soubor pravidel, tedy právní řád, a v jeho rámci se pak můžete pohybovat jak chcete. Je to definovaný prostor a uvnitř něho si můžete pěstovat svůj osobní etický kodex. Problém je, když příchozí kultury prosazují nějaký vlastní koncept, který je odlišný od toho liberálního. V tu chvíli je třeba zasáhnout. Liberální stát

nou hodnotu jinde – jsou nezbytní například při analýzách, ale cit nemají. V hudbě je to stejné, je to komerční produkt. Třeba Timbaland má taky úžasný komerční cit, svědčí o tom každý jeho krok, včetně poslední spolupráce s Keri Hilson, určitě ji znáte, napsal pro ni hit The Way I Are, teď to všude hrají. Pro mě obecně stojí Timbaland nad Jay-Z, vypracoval se k větší hudební složitosti. Připomíná mi to hudební ekvivalent filmu Matrix – je v tom ten prostor a tajemno.

je sám o sobě historickým kompromisem, který umožňuje sociální smír, není promítnutím nějaké nejvyšší ideje. A na tomto kompromisu, na takovém minimu je třeba trvat. Takže z mého hlediska je příchod Indů nebo Afričanů naprosto v pořádku, jen nesmíme dovolit, aby kdokoli z těchto příchozích prosazoval hodnoty, které zpochybňují náš liberální koncept. To pak už není projev svobody. Je to cesta k nesvobodě ostatních. MUNI: Dobrá, ale je zde nemalá skupina lidí, která věří, že příchod přistěhovalců zároveň znamená útok na barvu pleti průměrného Čecha, na tradiční kulturní hodnoty a zvyklosti, na to, jak se oblékáme, co jíme, jaké písničky zpíváme dětem… Už z přesvědčení s nimi nesouhlasím, ale zároveň si myslím, že i z racionálního hlediska je takové uvažování nesmyslné a zastaralé. Dnešní svět už o tom není, nemá nástroje, jimiž by takové přesuny obyvatelstva reguloval. A já bych to ani regulovat nechtěl. Ti, co volají po tradici, většinou znají tradici jen jako heslo. Stačí se jich zeptat, co to vlastně znamená a většinou nevědí nebo se mezi sebou neshodnou. Od té doby, co nemáme společného Boha, transcendentální autoritu, která by stanovovala, co je špatně a co dobře, se zkrátka neshodneme na věcech, které se nedají rozhodnout na základě racionálních argumentů, jako třeba jestli chceme raději tradiční dechovku nebo tradiční cimbál. Na tuto neschopnost dosáhnout dohody odpovídáme volným trhem. MUNI: Takže nejste místně a kulturně vázán, nejste tradicionalista. Co kdybyste byl pracovně vyslán do USA, třeba na deset let? Teď už bych do toho nešel. Neřekl bych, že jsem neadaptabilní, ale těžko bych někde našel lepší tým kolegů, drtivá většina nejbližších přátel žije v Praze a Brně. Tady jsem doma, místním kulturním hodnotám rozumím nejlépe a nemám vzory v cizině. A taky, ač jsem to měl v mládí jinak, dneska už nerad cestuju. MUNI: A přitom se ve vašem životopise píše, že cestování je váš druhý největší koníček… Rekreačně, to ano, ale pracovně už ne. MUNI: Jste znám také jako sběratel výtvarného umění… považujete se víc za sběratele nebo za obdivovatele? Od té doby, co se mi posunuly finanční možnosti, jsem se i já posunul z role obdivovatele do role sběratele. Ale nejsem sběratelem v tom smyslu, že bych vlastnil rozsáhlou sbírku. Moje kolekce obrazů, soch a autorských fotografií čítá asi tak dvacet kusů. Ale skutečně mě to zajímá a chci v tom pokračovat. Shodou okolností zrovna teď mám zájem o dva obrazy, další jsem už před pár týdny koupil. MUNI: Máte prý rád Tvrdohlavé, hlavně Rónu s Niklem, potom Ditu Štěpánovou a Josefa Šímu. To znamená že, co se vkusu týče, máte poměrně slušný rozptyl… Tvrdohlavé určitě, nedávno jsem si pořídil třeba obraz od Martina Mainera a mám obrazy od Jaroslava Róny, Petra Nikla, sochy Michala Gabriela. Ale sleduji i současné autory, pořídil jsem si pár obrazů od Jakuba Špaňhela, to je stejná generace

Daniel Křetínský

jako Dita Štěpánová. Šíma byl takový můj úlet. Nevím, jak to máte vy, ale na mě většina umění dvacátých až čtyřicátých let, včetně špičkových děl, třeba od Kupky, působí v jistém smyslu nesoučasně. Typicky se to týká Filly nebo Procházky. I tím, že se odlišuje formou, je pro mě Filla méně současný než třeba Da Vinci. Filla je v nějaké fázi historického vývoje, třeba vývoje abstrakce, já to chápu, ale v této historické fázi je i uvězněn. Zato Šíma je jiný, alespoň pro mne. U něj už nejde jen o otázku formálního znaku, vnímám u něj jakousi obrovskou, neuvěřitelnou jemnost, která je pro mě zcela nadčasová. Ale musím říci, že nejlépe rozumím tomu, v čem jsem žil, takže když pominu Šímu, kterého stejně ani nevlastním, je nejstarší obraz v mé kolekci někdy z roku 1986, protože málo platné nejsilněji na mě působí díla lidí, s nimiž jsem mohl sdílet, generačně a prostorově, nějaké společné prožitky. MUNI: Hledáte si své autory sám nebo máte někoho, kdo vám radí? Většinou si je najdu sám a pak se o tom radím doma. Můj zájem o umění nezačal tím, že bych si jednoho dne řekl, že budu investovat do obrazů – tady mám volnou zeď, tak si zaplatím někoho, kdo mi poradí, co si tam pověsit. Vždycky jsem se řídil vlastním vkusem a bavilo mě hledání. MUNI: Prý nakupujete i brněnského fotografa Václava Jiráska? Jo, od Václava mám také nějaké fotografie. Fotografii jako obor mám vůbec dost rád a věřím si, že mu i trochu rozumím. MUNI: Vždyť vy máte vlastně fotografa v rodině. Můj druhý táta, kterého jsem, řekl bych, plně adoptoval – všude uvádím, že mám oproti ostatním o rodiče navíc – je fotograf. Velmi dobrý fotograf. Jmenuje se Vladimír Židlický, a já jsem s ním vyrůstal. Také díky němu mám vztah k výtvarnému umění a s ním se také radím o dílech, která chci koupit. A pak s tím musí souhlasit moje přítelkyně Klára. MUNI: Kresba, malba, socha, fotografie… a co třeba instalace, ty vás nelákají? Ne. Tenhle typ umění mi nic neříká, považuji ho za spekulaci. Konceptuální umění má podle mě

význam jenom v kontextu doby, kdy na něco určitého reaguje, ale zkuste se na takovou věc podívat za třicet let… Až na úplné výjimky tomu nerozumím a nezajímá mě to. MUNI: Zajímá vás hudba? Tam mám velmi volný vkus. Rád poslouchám operu, hrozně se mi líbí Pink Floyd, mám velmi rád U2, ale taky současné r´n´b. Třeba zrovna teď je hodně dobré nové album Justina Timberlakea. Musím už přestat mluvit, aby to nevypadalo, že rozumím úplně všemu, ale… chci říct, že v televizi se dívám jen na fotbal a na videoklipy a tak mám docela slušný přehled o dění v hudebním mainstreamu. Z něj mě hodně baví hlavně producenti jako Timbaland nebo Jay-Z. Třeba to, co udělal Timbalad s Nelly Furtado nebo co vytvořil Jay-Z s Rihannou. Umbrella je výbornej hit. MUNI: Jay-Z je vůbec zajímavý fenomén. Je to i veleúspěšný podnikatel, který si založil oděvní i obuvní značku, je vlastníkem sítě sport barů 40/40 Club a má svou značku vodky, je majitelem hudebního labelu Roc-A-Fella records a v dominantním hiphopovém vydavatelství Def Jam zastává funkci generálního ředitele. Přesně před deseti lety prodával v Brooklynu na ulici crack a neměl nic. Dnes se jeho jmění odhaduje na nějakých 320 miliónů dolarů. Pivovar Anheuser-Bush si jej nedávno najal jako marketingového konzultanta a brand-directora. Jay-Z jako podnikatelský fenomén je dneska téma, k němuž se v médiích vyjadřují odborní novináři z týdeníků jako The Economist nebo Financial Times nebo univerzitní profesoři. Většinou se shodují, že jeho přirozený obchodnický talent se zásadně rozvinul v době, kdy se živil jako pouliční dealer drog. A že zatímco normální školský systém studenta naučí být efektivním zaměstnancem, univerzita ulice naučila Jay-Zho obchodovat na vlastní pěst, vypěstovat si cit, kam až může v jednání zajít a schopnost vycítit příležitost. To není věc vzdělání, to je otázka dispozic. Třeba velká akvizice nějakého podniku je samozřejmě racionálně odpracovaný projekt, ale zároveň je to práce, pro niž musíte mít cit. Umět vycítit příležitost. Z našeho asi pětadvacetičlenného týmu mají tak dva lidé vynikající cit, další dva nebo tři slušný cit a zbytek představuje obrovskou přida-

MUNI: Když už jsme u pop hvězd, Mick Jagger před časem někde řekl, že je spokojen s tím, jak žil a čeho dosáhl, jen ho prý mrzí, že kvůli tomu nemohl dokázat jiné věci. Že třeba už nikdy nebude hrát za anglický fotbalový nároďák. Nemrzí vás, že vám uniká dráha bohémského Micka Jaggera? Nikdy jsem nebyl bohém, typ na bouřlivé večírky, kde bych si vzal nějaké drogy nebo toho víc upil. Nikdy mi to nechybělo. Ne, že bych jenom seděl doma, já jsem na večírky chodil, ale většinou jsem do žádných úletů nechodil. Necítím se ochuzen. Ale vzhledem k tomu, že jsem na právech studoval dost odpovědně a ke konci studia navíc pracoval v advokátní kanceláři, moje kariérní cesta byla mnohem rychlejší. Po ukončení školy a po jednom roce praxe jsem nastoupil do J&T a hned jsem dostal na starost poměrně velké kauzy. Takže se dá říci, že na svůj věk mám napracováno víc, než je obvyklé, ale to mi nikdy nevadilo. V něčem jsem se omezil, ale zase se mi podařilo dosáhnout rychleji toho, co jsem chtěl. A také získat ten typ svobody, která přijde s určitou ekonomickou úrovní. Kdybych po tom toužil, tak si díky téhle svobodě můžu dovolit hned zítra se vším praštit a do konce života už jenom chlastat. MUNI: Čeho by se měl vyvarovat student vysoké školy? Základní mýtus je, že na škole o nic nejde. Nejlepší lidé, které tu mám, byli výjimeční už na univerzitě. Pokud má někdo nějakou ambici a myslí si, že to dožene později, je na omylu. Nebo to bude mít neuvěřitelně těžký. Přitom dnešní doba je mimořádně příznivá, společnost je ještě velmi prostupná, takže oproti západním civilizacím máme stále ještě možnost jít kariérně velmi rychle nahoru. V oboru, v němž se pohybuji já, můžete už čtyři roky po škole vydělávat milióny korun ročně. To je zcela reálná možnost, jen si to musíte odpracovat. MUNI: Takže doporučujete omezit tak zvaný „studentský život“? No, ono se to dá zvládnout. Dobře se učit a dobře pařit. Nesmíte pařit každý den, ale třeba dvakrát týdně se to myslím dá. Daniel Křetínský se narodil 9. července 1975 v Brně. Vystudoval Masarykovu univerzitu, na její Právnické fakultě obhájil titul JUDr., na Filozofické fakultě se pak stal bakalářem politologie. Už během studia praktikoval v advokátní kanceláři Gottweis & Partner. Do J&T nastoupil v roce 1999, v roce 2003 se stal partnerem skupiny. Dnes tu odpovídá za investice do podnikové sféry a řídí společnost J&T Investment Advisors. Zasedá také ve statutárních orgánech několika dceřinných firem J&T a je šéfem fotbalové Sparty. Mluví anglicky a francouzsky, je svobodný, bezdětný, třináct let žije s přítelkyní Klárou.

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 9

10 – MUNI EXTRA

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 11

„Bez základního výzkumu by nebyl ani parní stroj,“ soudí Pavel Prošek, klimatolog z Ústavu geografie PřF MU a vedoucí českého antarktického výzkumu.

Každé setkání s panem profesorem Pavlem Proškem je pro mě událostí. Poprvé se tak stalo v roce 1999, kdy jsme při příležitosti festivalu cestování, sbližování a poznávání kultur Neznámá Země ve Zlíně předávali festivalovou cenu Kantuta doc. RNDr. Josefu Sekyrovi, CSc. Netřeba patrně připomínat, že jako první Čech v rámci americké operace Deep Freeze stanul 26. prosince 1969 na jižním pólu. Při příležitosti třicátého výročí této památné události přijali pozvání do Zlína vedle prof. Proška i dva významní zahraniční hosté – prof. Dr. Stanislaw Rakusa-Suszczewski, tehdejší vedoucí polského antarktického výzkumu, a prof. Dr. Bernard Stonehaus ze Scottova polárního výzkumného ústavu při Cambridgské univerzitě. V té době se podoba první české vědecké polární stanice v Antarktidě teprve rýsovala a mezinárodní podpora výstavby stálého českého zastoupení v Antarktidě bezpochyby přispěla k úspěchu při nelehkých jednáních s příslušnými ministerstvy. Čas běžel, laureáty ceny Kantuta se mezitím staly další osobnosti – legendární cestovatelská dvojice Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, etnograf Miloslav Stingl či mořeplavec a experimentátor Thor Heyerdahl. Po pěti letech, v dubnu 2004, si pro Kantutu, udělovanou za mimořádný přínos v oblasti poznávání naší planety, přijel prof. Pavel Prošek. Dlouholetý sen českých vědců se zhmotnil zahájením výzkumné činnosti první české vědecké stanice na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě. Stanice dostala jméno „otce“ genetiky Johanna Gregora Mendela. Náklady na její stavbu dosáhly šedesáti milionů korun a její životnost je odhadována na dvacet až třicet let. Nesmírně sympatickým gestem bylo, že při přebírání umělecké plastiky znázorňující květy mystické květiny kantuty, jež pro civilizaci Inků symbolizovala nesmrtelnost, pozval prof. Prošek na pódium zaplněného sálu celý tým svých nejbližších spolupracovníků. „Bez těch všech 12 – MUNI EXTRA

Masarykova univerzita na jižním pólu

by nebylo myslitelné českou stanici v Antarktidě uvést v život,“ uvedl v proslovu a představil publiku členy týmu. Slíbili jsme si tehdy, že se musíme sejít na méně formální úrovni, ale hektické životní tempo přání přetavilo na pouhý mobilní kontakt. Setkali jsme se až při příležitosti tohoto rozhovoru. MUNI: Je říjen roku 2007, co se odehrálo nejaktuálnějšího v českém antarktickém programu? Před pár dny jsem se vrátil z druhého česko-argentinského bienále v Buenos Aires. Při té příležitosti jsme se díky podpoře tamějšího českého velvyslanectví setkali se zástupcem velitele argentinského polárního letectva, abychom projednali možnosti využití jejich helikoptér a nákladních Herkulesů pro dopravu materiálu a členů českého výzkumného týmu do Antarktidy. Veškerá argentinská logistika je garantována v Antarktidě armádními složkami, do dalších výzkumů nezasahuje. Jejich armáda se stejně jako naše redukovala a tím, že může poskytovat služby oblasti vědy a výzkumu, získává finance pro svoji existenci. Jednání proběhlo ve velmi přátelském, konstruktivním ovzduší a výsledkem je uzavřená dohoda o zajištění logistiky našemu týmu. Dohoda je o to cennější, že Argentincům vyhořel jejich ledoborec a to dopravu na ledový kontinent značně zkomplikovalo.

Pavel Prošek

MUNI: V jakých finančních rovinách se pohybuje zajištění provozu stanice? Položka na logistiku není nevýznamná část v celkovém rozpočtu. Musíme vzít ale v úvahu, že celkový rozpočet daného roku je dán také nákupem vědeckých přístrojů. Jejich pořizovací hodnota je různá, na druhou stranu však slouží po několik dalších let. Proto bude lépe, když uvedu náklady na logistiku samostatně. Částka na dopravu jedné osoby z ČesMAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 13

ké republiky až na polární stanici se pohybuje mezi 3500 až 4000 USD. K tomu musíme připočítat potraviny, které se dají pořídit z diet ve výši 45 USD na den. Potraviny nakupujeme v Argentině, jejich doprava z Evropy by se značně prodražila. Dále jsou to pohonné hmoty, maziva atd., což je položka cca 2000 USD. Částka potřebná na vědu je značně variabilní, záleží na počtu osob a na přístrojích, které jsou k výzkumu potřeba, je třeba započítat také amortizaci ošacení, náklady na údržbu nebo různé náhradní díly. MUNI: Občas zaznívá otázka, zda je výše nákladů na antarktické výzkumy úměrná dosaženým výsledkům. Jak na ni reagujete? Tak v první řadě – takto položená otázka není příliš chytrá. Jistě, podle některých naivních představ je dokonalý a smysluplný výzkum jen ten, ve kterém dosáhneme mimořádných výsledků s minimem nákladů. Což v podstatě dneska neplatí. Chci-li dosáhnout odpovídajících výsledků, musím mít k dispozici odpovídající techniku a podmínky. Bez toho to dneska nejde. V Antarktidě provádíme základní výzkum, není to nic, čeho by se dalo bezprostředně využít v praxi při výrobě, při dopravě atd. Ale kdyby nebylo základního výzkumu, nebylo by parního stroje, elektromotoru, uvolňování jaderné energie. Na počátku všeho stál základní výzkum, který se mohl zdát možná směšný, ale čas mu dal za pravdu. MUNI: Osvětlete mi tedy pojmem „základním antarktický výzkum“. Náš výzkum v Antarktidě směřuje k tomu, abychom zjistili, jakým způsobem se může globální změna klimatu reflektovat ve vývoji nebo změnách antarktického ekosystému. V Antarktidě se otepluje pouze jedna její část a to poloostrov, na kterém stojí naše stanice. My jsme tam regionálně vzato v dost výjimečné pozici, zhruba na rozhraní kontinentální a maritinní Antarktidy. Monitorujeme stav bioty a modelujeme tyto stavy – co se stane, půjde-li proces oteplování v daném teritoriu takovým tempem jako doposud. Za posledních padesát let se teplota zvýšila o +2,5°C na úrovni průměrných ročních teplot. To je jedno z největších oteplení na světě. Pochopitelně rostliny, které se tam ojediněle vyskytují – není to přece jenom tundra – a živočichové v rámci potravních řetězců musí být těmito změnami nějakým způsobem postiženi. Ekosystémy na poloostrově jsou velmi jednoduché. Plusem pro nás není jenom snadnější studium, ale hlavně to, že jsou výrazně náchylnější ke změnám prostředí. MUNI: Dá se o Antarktidě prohlásit, že má nějaký vliv na klima u nás? Samozřejmě. Běžný člověk si málo uvědomuje, že se Antarktida podepisuje na stabilizaci klimatu celé zeměkoule, tedy i střední Evropy, a že přes Atlantský oceán výrazně ovlivňuje formování počasí v Evropě. Antarktida se zdá jako kdovíjak daleko, ale z tohoto pohledu je blíž, než si dokážeme představit. MUNI: Když jsme u tolik diskutovaného globálního oteplování, co si myslíte o názoru, že planeta je modrá, nikoliv zelená? Názor našeho pana prezidenta vnímám jako názor soukromé osoby. Ta se snaží nějakým způsobem další lidi přesvědčit o něčem, o čem se přesvědčit nedá. To je ignorování faktů, přeceňování faktorů ekonomických ve vývoji lidské společnosti na úkor faktorů přírodních. Pořád nejsme tak daleko, aby ekonomika diktovala, jak bude vypadat prostředí a že na základě našeho bohatství namodeluje klima podle našich potřeb. Podobné teze naše výzkumy nijak neovlivnily. Mě by spíše zajímalo vyjádření hlavy státu například v otázce plánovaného umístění amerického radaru v Brdech. MUNI: Prozradíte nám cíle expedice v příštím roce? 14 – MUNI EXTRA

To není žádné tajemství. Chceme pokračovat v tématu, v tom, co jsme „nakousli“ v loňském roce – tedy sledování systému a vývoje antarktického území po stránce geologické, geomorfologické, klimatické, geochemické a biologické. MUNI: Plynou z vědeckého výzkumu v této oblasti nějaké povinnosti? My jsme povinni zveřejňovat podstatné informace a naměřené výsledky. Z hlediska klimatologie například měříme teplotu každých deset minut, apriori se však nezveřejňuje každé číslo, které se změří. Vyvěsit kompletní informace třeba na webu by znamenalo zahlcovat síť neúměrně velkými datovými soubory. K dispozici tedy dáváme například průměrnou denní teplotu. Není to žádné sobectví nebo zadržování dat. V případě, že o ně někdo požádá, dostane je v plném rozsahu. Konkrétní příklad – právě se chystáme ke spolupráci s argentinskými piloty, kteří se opírají o data z vlastní letecké meteorologické služby a o informace z jejich stanic Esperanza a Vicecomodoro Marambio. Protože s helikoptérami operují především v prostoru východního pobřeží antarktického poloostrova, požádali nás, zda bychom jim neposkytovali základní data z našeho ostrova, kde ročně operují tak tři skupiny jejich geologů a paleontologů. Pochopitelně jsme neřekli ne. MUNI: Mohlo by se zdát, že máte ideální podmínky pro výzkum. Já bych byl rád, aby se jednou pro vždy vyřešil problém s financováním stanice. Nepotřebujeme enormní finance, stačilo by, kdyby stát resp. ministerstvo školství do svého rozpočtu každoročně zahrnulo prostředky na zajištění logistických a technických operací. Pouze tyto dvě položky, nic víc! A kde bychom vzali peníze na vlastní výzkum? Na vědu si prostředky dokážeme „vysoutěžit“ v grantových programech. Ale jakmile zahrneme do vědeckého projektu prostředky na logistiku a techniku, enormně vzrostou náklady. Tím jsme handicapováni před ostatními projekty, které ve svých rozpočtech striktně vyčíslily pouze náklady na vědu. Ta nejistota nás před ostatními znevýhodňuje. MUNI: Dostali se výzkumníci při své práci do nějaké riskantní situace? Nebezpečné události se nám naštěstí doposud vyhýbaly. Napínavé bylo díky zhoršenému počasí uvěznění tří kolegů na úpatí malého ledovce Davis Dom, kteří tam prováděli měření energetické bilance hmoty ledovce. Počasí jim doslova nedovolilo vystrčit ze stanů nos, nebylo to tedy žádné nebezpečí z hazardu. Měli jsme s nimi navíc pravidelné večerní rádiové spojení. Potravin i paliva měli dost a po uklidnění živlů se bezpečně vrátili na základnu. Jednou nám geologové uvízli v ledu, který se v moři rychle namnožil. Vyjeli v zodiaku do dobrých ledových podmínek, ovšem ledová vrstva se začala tvořit takovou rychlostí, že nevěděli kudy ven. Druhá skupina, která se pohybovala vysoko v horách a viděla na moře, je přes rádio navigovala, kudy se z pasti dostat. Takže žádné velké drama.

stanici začali zakonzervovávat, vypustili jsme a vyčistili tedy i odpadní potrubí a tím jsme přišli o luxus vytápěné toalety na stanici. Po stavební četě zůstala dřevěná kadibudka i s tím tradičním vyřezaným srdíčkem na dveřích. Jenže byla zavátá hluboko ve sněhu, asi ve třímetrové závěji, takže došlo na lopaty a museli jsme k ní vykopat sněhový tunel se schůdky. Otevření nové toalety se neobešlo bez slavnostního ceremoniálu včetně přestřižení pásky a podávání chleba se solí. Prostě bezvadná recese. Když přišel třídenní blizard, museli jsme na toaletu chodit s lopatou v ruce, abychom se z ní po pár minutách dostali zpátky. MUNI: Prvního března 2007 byl v Paříži oficiálně zahájen Mezinárodní polární rok. Co je jeho tématem a jak se do něj zapojí váš tým? Rok intenzivních polárních výzkumů byl zahájen už počtvrté a jeho hlavním tématem jsou změny klimatu. Organizátorům čtvrtého Mezinárodního polárního roku tentokrát nejde jen o získávání stroze vědeckých poznatků. Je to poprvé, kdy je zde zřetelná snaha přiblížit realitu polárních krajů široké veřejnosti a získat novou generaci výzkumníků. První Polární rok se uskutečnil v letech 1882 – 1883 a podle původních záměrů se měl opakovat každých pět let. Druhý ročník se ovšem podařilo zorganizovat až o padesát let později, v letech 1932 – 33. Tehdy se ale omezil pouze na Arktidu a proběhl skoro bez zájmu veřejnosti. Třetí Polární rok se začal připravovat až po dlouhých pětadvaceti letech a nakonec splynul s výzkumnou akcí obrovského rozsahu – Mezinárodním geofyzikálním rokem (MGR) v letech 1957 – 58. Tehdy se na něm podílelo takřka sedmdesát zemí a nejnákladnější expedice dvanácti států probíhaly na antarktickém kontinentu. V tomto období zde bylo vybudováno kolem čtyřiceti stálých polárních stanic. Mezi vědecké výsledky třetího Polárního roku patřilo i potvrzení, že pod ohromným ledovcem jižní točny se nachází velká a zřejmě velmi členitá pevnina. Čtvrtý Mezinárodní polární rok představuje, stejně jako před půl stoletím, projekt ohromného rozsahu. Zúčastní se ho přes 5000 vědců ze 63 zemí. Společným cílem je posunout dál znalosti ve stále nejméně probádaných oblastech Země – v Arktidě a Antarktidě. Hlubší poznání a pochopení zákonitostí a propojení tak složitých systémů je nad síly kteréhokoliv jednotlivého státu. Největší rozdíl proti předchozím ročníkům bude v technice a ve využití nových prostředků – družicových systémů, výkonných počítačů, automatických pozorovacích stanic. Mezi 63 účastnickými státy Mezinárodního polárního roku 2007–2008 najdeme pochopitelně i Českou republiku. MUNI: Hodně štěstí a děkuji za rozhovor. Miroslav Náplava

MUNI: Jak tráví polárník dlouhé mrazivé večery? Pochopitelně jsme na stanici slavili několikeré narozeniny, kde jsme si i zazpívali. Ale nepořádáme žádné pravidelné večírky. Zábavu jsme si dokázali udělat ostatně i z vědy. Přišel jsem s nápadem, že bychom mohli uspořádat jakési diskusní večery o vědě. Nevěděl jsem, jak budou ostatní reagovat, šlo mi o to, aby jeden věděl, co dělá ten druhý. Každý si postupně připraví nějaký referát ze svého oboru v maximální délce pětačtyřiceti minut a ostatní budou na dané téma diskutovat. Všichni nakonec zjistili, že je to bezvadné, a diskuse se často hodně protáhla. MUNI: Život na stanici není tedy jenom suchá věda… Když jsme končili expedici, zamrzl nám potok, který byl naším zdrojem vody, a museli jsme začít šetřit. Postupně jsme MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 15

autor: M. Mašek

MASARYKOVA UNIVERZITA VYCHOVÁVÁ ŠPIČKOVÉ VĚDCE Kvalitní vysoké školy současnosti nejsou zdaleka jen vzdělávacími institucemi. Intenzivně se věnují i vědě a výzkumu a v poslední době také stále více usilují o převod jejich výsledků do praxe. Masarykova univerzita není výjimkou – výzkum zde má dlouhou tradici, která sahá až do období první republiky. Jedním ze základních cílů MU je podporovat vědeckou práci napojenou na vzdělávání a zprostředkovat svým nejlepším studentům přístup ke špičkovému výzkumu.

Jednou z nejaktivnějších v oblasti vědy je Přírodovědecká fakulta. Studenti se zde mohou podílet na výzkumu ve všech základních oborech přírodních věd – biologii, fyzice, geografii, geologii, chemii, biochemii a matematice. V biologii je pozornost věnována zejména molekulární biologii a genetice, studenti se ale účastní i dalších zajímavých projektů – např. výzkumu ekologie netopýrů, diagnostiky psychických onemocnění, parazitologie ryb či šíření parazitů v ekosystémech střední Evropy. V ostatních oborech se mohou seznámit třeba s využitím plazmy, s obecnou teorií relativity, monitorováním seismických aktivit nebo s GPS a dálkovým průzkumem Země. Výsledky chemických a biochemických výzkumů přispívají k řešení závažných problémů životního prostředí, biotechnologie, potravinářství, farmakologie a lékařství. Vědci nezaspali ani na Fakultě informatiky. V několika specializovaných laboratořích se zde studenti seznamují s různými technologiemi a jejich využitím, nabízí se jim také spolupráce s dalšími institucemi z České republiky i zahraničí. Laboratoře zkoumají třeba virtuální realitu, konstrukci robotů nebo automatizaci snímání a analýzy obrazů pořízených pomocí optických mikroskopů (zejména obrazů tkání, buněk a jejich částí). V rámci posledně jmenovaného výzkumu vznikají světově unikátní přístroje, které dokáží prostorově zachytit a zpracovat tisíce buněk a pomáhají při studiu leukémie a nádorů. I v humanitních oborech se studenti mohou věnovat tomu, co je baví a zajímá. Vybrat si dokáže snad každý – na Filozofické fakultě se zkoumá třeba sanskrt, vliv historických událostí na obyvatelstvo Brna ve dvacátém století, obrazové prvky tibetského buddhismu nebo antické prameny vztahující 16 – MUNI EXTRA

se k dějinám českých zemí. Pozadu nezůstává ani Fakulta sociálních studií, kde probíhají výzkumy zaměřené na postavení člověka v moderní společnosti, rizika na trhu práce, politické strany v demokratických státech atd. Další projekty řeší i ostatní fakulty univerzity. Masarykova univerzita je velmi aktivní také v oblasti patentových přihlášek, a to co do kvality i kvantity. Od roku 1987 získali její vědci dvanáct patentů, nejčastěji v oborech chemie, biologie a fyzika. V roce 2006 obdržel výzkumný tým z Lékařské fakulty patent za objev důležitých vlastností rostlinného alkaloidu makarpinu, o rok dříve byla patentována plazmová tužka. Mezi nejnovější patentové přihlášky patří právě její další aplikace – tužku lze používat v laboratořích, jako chirurgický a sterilizační nástroj, ale také při výrobě keramiky nebo při šperkařských, sklářských a restaurátorských pracích. Dalším aktuálním vynálezem je nový způsob regulace tvorby biomasy v rostlinách, který je významný např. pro potravinářský a farmaceutický průmysl. Na tomto výzkumu vědci spolupracovali s jihokorejskou univerzitou v Pohangu. Velkým úspěchem odborníků z Masarykovy univerzity – v tomto případě z Loschmidtových laboratoří Přírodovědecké fakulty – je nová metoda likvidace yperitu. Podstatou vynálezu, který již získal český patent, je objevení enzymu umožňujícího rozložit yperit efektivněji než všechny dosud používané prostředky. Výzkum vedoucí k zaslouženému úspěchu trval asi dva roky a stál několik milionů korun. Enzym je ve srovnání s dosud používanými přípravky mnohem šetrnější k ošetřovaným plochám i životnímu prostředí. Technologie se hodí k odstranění yperitu z povrchů vojenské, přepravní, průmyslové a zemědělské techniky, z technických zařízení MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 17

a staveb, ale i z kůže lidí či zvířat. Zájem o její využití již projevily Spojené státy americké. Takových úspěchů by experti z Masarykovy univerzity nemohli dosáhnout bez kvalitního zázemí a špičkového přístrojového vybavení – třeba spektrometrů nebo speciálních mikroskopů pro práci v různých režimech. V dubnu 2007 byla na Přírodovědecké fakultě otevřena unikátní polovodičová laboratoř, která slouží studentům fyziky a mikroelektroniky. Její součástí jsou i čisté prostory, v nichž je pomocí speciální technologie vytvářeno téměř bezprašné prostředí. Studenti si tak zde mohou zkusit vyrobit např. jednoduché čipy. Některé přístroje jsou na MU přímo vyvíjeny – v roce 2005 tým z Fakulty informatiky navrhl světově jedinečné zařízení nazvané cytometr. Tento přístroj umí měřit vzdálenosti a velikosti buněk a jejich součástí, což pomáhá při léčbě a prevenci rakoviny, leukémie či vrozených vad. Unikátní příležitost pro propojení výuky, výzkumu a spolupráce s dalšími akademickými pracovišti i komerčními firmami poskytne studentům a zaměstnancům MU Univerzitní kampus Bohunice, který v Brně právě vzniká. Do jeho moderních prostor se přestěhuje Lékařská fakulta, Fakulta

sportovních studií a část Přírodovědecké fakulty. Již zde fungují laboratoře ILBIT (Integrované laboratoře biomedicínských technologií). V září 2007 byly uvedeny do provozu také nové laboratoře Lékařské fakulty, v nichž bude probíhat vývoj a výroba protinádorových vakcín. ILBIT je součástí připravovaného biotechnologického centra, tzv. Mediparku, který bude zahrnovat i Centrum pro transfer technologií a inkubátor biotechnologických firem (INBIT). O tom, že výzkumné ambice Masarykovy univerzity nejsou omezeny pouze na území naší republiky, svědčí vybudování první české polární stanice v Antarktidě na ostrově Jamese Rosse. V letech 2005–2006 zde především zásluhou vědců z Přírodovědecké fakulty vyrostlo pracoviště pro asi patnáct vědců, kteří zde zkoumají vznik odledněných území a jejich faunu. Masarykova univerzita nabízí v oblasti vědy a výzkumu opravdu bohaté možnosti. Státní zkouškou a obdržením diplomu však spolupráce se studenty zdaleka nemusí končit. Nejlepší absolventi se mohou uplatnit jako vědečtí pracovníci přímo na MU – v kampusu, ve firmách INBITu apod. Záleží jen na nich, jakým způsobem budou chtít nabyté znalosti a zkušenosti zúročit.

Mezi nejaktivnější studenty-vědce z Přírodovědecké fakulty patří Tomáš Mozga, který studuje v doktorském programu chemii životního prostředí. Kromě toho je také předsedou populárního Spolku přírodovědců. MUNI: Jak jste se k výzkumu vlastně dostal? Přes jeden vyučovaný předmět – bioinformatiku. Nabídli nám, jestli bychom nechtěli pracovat v Loschmidtových laboratořích. Psal jsem tehdy diplomovou práci v Biofyzikálním ústavu a řekl jsem si, že změna prostředí mi přinese nové podněty. Původně jsme sídlili v budově Přírodovědecké fakulty na Kotlářské, před dvěma lety jsme se přestěhovali do kampusu. Byli jsme mezi prvními, kteří začali pracovat v nových prostorách. Je to velký pokrok – více místa pro moderní přístroje, komfortnější prostředí… MUNI: Čím se v laboratoři zabýváte? Zkoumáme jednu skupinu enzymů, která je schopna degradovat halogenované uhlovodíky.

Nejvíce se věnuji studiu enantioselektivity, tedy schopnosti těchto enzymů rozpoznávat tzv. chirální sloučeniny. To jsou látky, které existují ve dvou formách, jež jsou vzájemným zrcadlovým obrazem. Mají stejné chemické vlastnosti, ale často odlišný biologický účinek. Jedna forma může být prospěšná a druhá škodlivá. Jejich oddělení je proto nezbytné třeba při výrobě léčiv. MUNI: Jak se díváte na současnou českou vědu? Věda je velké dobrodružství, při kterém odkrýváte tajemství přírody a hledáte vzájemné souvislosti. Obzvlášť dnes, kdy se výzkum posunul na úroveň molekul a atomů. Člověk si klade otázky a snaží se na ně najít odpovědi. Je to nekončící proces. V Čechách je ještě co dohánět, neumíme dobře využívat znalosti a výsledky své práce, chybí nám kvalitní management vědy a intenzivní propojení výzkumu a praxe. Máme ale špičková výzkumná pracoviště – centra excelence. Je skvělé, že Ma-

sarykova univerzita podporuje formou středoškolské odborné činnosti i vědecké projekty studentů středních škol a tvůrčí činnost vysokoškolských studentů prostřednictvím speciálního programu rektora. MUNI: Jste předsedou Spolku přírodovědců. Co nabízíte svým členům? Snažíme se popularizovat vědu, výzkum a studium přírodních věd a oživovat společenský život na univerzitě a v jejím okolí. Organizujeme koncerty, plesy, výlety a semináře – např. Brno chrání přírodu, Osobnosti české vědy, Genius loci – O lidech a krajině. Věnujeme se i středoškolákům, pro které mimo jiné pořádáme soutěže, třeba Fyzikální cirkus a korespondenční semináře MU. Podporujeme také ekologický projekt Zelená univerzita a založili jsme odbor Klubu českých turistů. Letos v létě jsme získali novou spolkovou místnost, která je otevřená všem aktivním a tvůrčím lidem. Nabízíme rozhled a možnost seberealizace.

Od roku 1987 získali vědci z MU dvanáct patentů, nejčastěji v oborech chemie, biologie a fyzika. V roce 2006 obdržel výzkumný tým z Lékařské fakulty patent za objev důležitých vlastností rostlinného alkaloidu makarpinu, o rok dříve byla patentována plazmová tužka.

rozjelo. Chtěla bych pokračovat dál v doktorském studiu a získat další zkušenosti i v zahraničí. MUNI: Čím se na projektu konkrétně podílíte? Spolupracuji na vývoji dekontaminační směsi. Máme vytipované různé její složky, u kterých je třeba otestovat, jak na ně bude náš klíčový enzym reagovat. Je to práce typu pokus-omyl, ale snažíme se a do konce roku by směs měla být hotová. MUNI: Baví vás to? Určitě. Je to adrenalin – čekáte, jestli testy dopadnou, nebo nedopadnou. Je to fakt napínavé. Jsem ráda, že jsem tady.

Veronika Štěpánková

Výzkumem nového způsobu likvidace yperitu se zabývá devatenáctičlenný tým z Loschmidtových laboratoří Přírodovědecké fakulty. Jeho členkou je i studentka biochemie Veronika Štěpánková. MUNI: Jak jste se k výzkumu dostala? Zaujala mě činnost laboratoří, jejich dobrá pověst i kvalitní publikace. Začala jsem tady pracovat před dvěma lety. Podílím se na zajímavém projektu, který se mi líbí a má výsledky. Dobře se to tu 18 – MUNI EXTRA

MUNI: Co vám účast na výzkumu dává? Třeba zjišťuji, že věda není jen práce v laboratoři. Důležité je umět výsledky prodat a snažit se dostat vědu do povědomí lidí. Musíme se učit pracovat s médii. Je taky fajn, že náš výzkum je komerčně využitelný v praxi – ne každý student se k takovému projektu dostane. MUNI: Co byste vzkázala studentům, kteří by se do podobných výzkumů chtěli zapojit? Musí pro to být hlavně zapálení. Aby měli zájemci šanci, měli by být ve svém oboru dobří a taky připravení něco obětovat – určitě i část svého volného času. Když se má něco dělat dobře, je třeba tomu prostě věnovat hodně úsilí. Každopádně určitě stojí za to účastnit se něčeho tak úžasného.

Tomáš Mozga MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 19

Masarykova univerzita (MU) Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, tel.: 549 49 1111, www.muni.cz

1 – Rektorát MU Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, tel.: 549 49 1011, www.rect.muni.cz

F2 – Celouniverzitní počítačová studovna Komenského nám. 2, 662 43 Brno, tel.: 549 49 2123, [email protected], www.studovna.muni.cz

Koleje a menzy Správa kolejí a menz – ředitelství Vinařská 5, 659 13 Brno, tel.: 549 49 2700, [email protected], www.skm.muni.cz

F1 – Právnická fakulta (PF) Veveří 70, 611 80 Brno, tel.: 549 49 1211, www.law.muni.cz

F2 – Lékařská fakulta (LF) Komenského nám. 2, 662 43 Brno, tel.: 549 49 1310, www.med.muni.cz

F3 – Přírodovědecká fakulta (PřF) Kotlářská 2, 611 37 Brno, tel.: 549 49 1410, www.sci.muni.cz

F4 – Filozofická fakulta (FF) Arna Nováka 1, 602 00 Brno, tel.: 549 49 1510, www.phil.muni.cz

F5 – Pedagogická fakulta (PdF) Poříčí 7, 603 00 Brno, tel.: 549 49 1610, www.ped.muni.cz

F6 – Ekonomicko-správní fakulta (ESF) Lipová 41a, 602 00 Brno, tel.: 549 49 1710, www.econ.muni.cz

F7 – Fakulta informatiky (FI) Botanická 68a, 602 00 Brno, tel.: 549 49 1810, www.fi.muni.cz

F8 – Fakulta sociálních studií (FSS) Joštova 10, 602 00 Brno, tel.: 549 49 1910, www.fss.muni.cz

F9 – Fakulta sportovních studií (FSpS) Areál Komárov, Sladkého 13, 617 00 Brno, tel.: 549 49 2010, www.fsps.muni.cz

Další pracoviště a ústavy Archiv Veveří 70, 611 80 Brno, tel.: 549 49 6600 Centrum jazykového vzdělávání Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, tel.: 549 49 6447, lingua.muni.cz/czech Centrum zahraničních studií Komenského nám. 2, 602 00 Brno, tel.: 549 49 1106, czs.muni.cz, [email protected] Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Botanická 68a, 602 00 Brno, tel.: 549 49 1105, [email protected], www.teiresias.muni.cz Ústav výpočetní techniky Botanická 68a, 602 00 Brno, tel.: 549 49 2100, [email protected], www.muni.cz/ics/ Vydavatelství MU Areál VUT Kraví hora, Pavilon T, 602 00 Brno, tel.: 549 254 840, ����������������� www.muni.cz/press/ ���������������� � ���

�����

������

������

������

�����

������������ � ���������

� ������

� �������������� �

� �������

� �����������������

��

�

�

� ������������������

� �����

� ���������

� ����������������������

� ��������������

� ���������

� �����

� �����������

�

� ������

� ������������������������������������������������ � ��������������

�����������������

� �����������

����������������

� ���

�����

������

������

������

�����

������������ � ���������

20 – MUNI EXTRA

� ������

� �������������� �

��

�

� ����������������� � ������������������

� ������� �

� �����

� ���������

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 21

Žádná nuda v Brně

aneb Inteligentní průvodce po brněnských scénách a kinech

Vedle ostatních možností kulturního vyžití si v Brně přijdou na své také příznivci stříbrného plátna i prken, která znamenají svět. Možnosti výběru tu opravdu jsou a záleží jen na vás, zda vyhledáváte spíše klasická díla, jejichž kvalitu prověřil čas, nebo dáváte přednost experimentálním projektům a artovým představením. autorka: L. Svobodová

Legenda amatérských divadel Brněnská divadelní scéna byla koncem šedesátých let obohacena o soubor, který sice původně vznikl jako amatérská skupina divadelníků a mladých tvůrců nejrůznějších oborů, který však během několika let vstoupil ve známost nejen na jiných místech naší republiky, ale i za hranicemi. Divadlem Husa na provázku (jehož jméno bylo převzato z předmluvy knihy šesti libret Jiřího Mahena, významného brněnského literáta a dramaturga) prošla během jeho dosud čtyřicetileté existence celá řada osobností známých v oblasti divadelní, televizní a filmové produkce. Již od počátku je divadlo spojováno se jménem Bolka Polívky, který soubor spoluzakládal, téměř dvacet let byl členem souboru také Miroslav Donutil, ale své herecké začátky tu prožili i Jiří Bartoška, Karel Heřmánek nebo Dagmar Havlová. S inscenacemi jako Commedia dell´arte, Strašidýlka, Am a Ea nebo Pépe se divadlo zařadilo do mezinárodního hnutí alternativních souborů a zúčastnilo se s nimi mnoha evropských divadelních festivalů, do povědomí českých diváků se zapsala inscenace Milana Uhdeho Balada pro banditu, která se dočkala i rozhlasového a filmového zpracování. Změny a nové příležitosti se objevily samozřejmě po roce 1989. Po pětadvacetiletém působení divadlo získává vlastní prostor v Domě pánů z Fanalu na Zelném trhu (do té doby se hrálo v Procházkově síni brněnského Domu umění) a od roku 1994 se spolu s Divadelní fakultou JAMU a městem Brnem stává spolupořadatelem mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter, který do brněnských ulic vtrhne každý rok na jaře a představí tvorbu mladých evropských umělců. Z inscenací vzniklých v devadesátých letech pak připomeňme originální zpracování nejklasičtější české literární klasiky – Petr Oslzlý a Ivo Krobot nastudovali stěžejní dílo Boženy Němcové a jejich Babička, fetišistická revue, obrazy podle venkovského života se stala nejen jednou z divácky nejúspěšnějších her, ale přinesla představiteli hlavní role babičky Jiřímu Pechovi cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon v ženské roli (někteří kriti22 – MUNI EXTRA

kové jej dokonce nominovali přímo na ocenění za nejlepší ženský herecký výkon). V roce 2003 se pak do divadla vrací režisér Vladimír Morávek, známý nejen v divadelním prostředí, ale také svými filmy Nuda v Brně nebo Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Pod jeho vedením vzniká tetralogie Sto roků kobry, která zahrnuje zpracování čtyř románů F. M. Dostojevského. Do repertoáru divadla tak postupně přibývají inscenace Raskolnikov – jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Běsi – Stavrogin je ďábel a Bratři Karamazovi: Vzkříšení. Dostojevskému byl věnován také festival Idioti na provázku, který proběhl na podzim roku 2006 a jehož součástí se stalo jedenáctihodinové přestavení všech čtyř částí projektu Sto roků kobry. Součástí areálu divadla je sklepní scéna, v níž působí komorně laděné Divadlo U stolu, které se zaměřuje na dramatizaci divadelních kusů i literárních předloh. Do repertoáru divadla patří Sofoklův Král Oidipús, Macbeth Williama Shakespeara, dramatizace knihy Alchymista Paula Coelha a další inscenace, jejichž společným znakem je zájem o základní otázky lidské existence. Obě zmíněná divadla jsou ještě spolu s další brněnskou scénou, HaDivadlem, součástí Centra experimentálního divadla (CED), kulturní instituce, která od roku 1992 zaštiťuje nejen chod těchto tří subjektů, ale také organizuje různé divadelní festivaly a projekty.

Mezi tragédií a kabaretem Brněnské HaDivadlo, které nyní obývá prostory v Alfa pasáži na Poštovské ulici, bylo založeno v roce 1974 v Prostějově a teprve v polovině 80. let se z existenčních důvodů přesunulo do Brna. Mezi osobnosti, které daly HaDivadlu jeho tvář, patří například Josef Kovalčuk, Arnošt Goldflam, J. A. Pitínský nebo Břetislav Rychlík. Koncem devadesátých let soubor rozšířili absolventi JAMU Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Josef Polášek a Marek Daniel, kteří pod vedením Luboše Baláka nastudovali divácky veleúspěšné představení Komediograf, kabaretní představení prokládané

hudebními a jinými výstupy, z nichž je třeba zmínit alespoň komické duo Kamil a Michal v podání Tomáše Matonohy a Pavla Lišky. S příchodem režiséra Jiřího Pokorného souvisí uvedení inscenace Faust (Faust je mrtvý), jejímž autorem je představitel tzv. „cool-dramatiky“ Mark Ravenhill, známý především svou hrou Shopping and Fucking. Pod vedením Jiřího Pokorného byla nastudována také hra Top Dogs o nelehkém životě propuštěných top manažerů. Mezi hry současného repertoáru HaDivadla patří J. A. Pitínského Renata Kalenská, Lidové noviny inspirovaná sobotními celostránkovými rozhovory této novinářky a dále inscenace Lulu (režie Martin Porubjak), jež je dílem německého kontroverzního dramatika Franka Wedekinda.

Alma mater brněnských divadelníků Všichni zmínění herci prošli Divadelní fakultou JAMU a své schopnosti museli již od nižších ročníků prokazovat ve fakultním Divadelním studiu Marta. Představení tohoto studia jsou hojně navštěvovaná především (ale nejen) studenty nejrůznějších brněnských škol, a tak i vy můžete být u toho, když se zrodí nová hvězda, což je při produkci dvanácti titulů ročně maximálně pravděpodobné. Repertoár studia Marta zahrnuje většinou nová, originální zpracování více či méně známých předloh i díla autorská. Studio se také podílí na přehlídce pouličních divadel, která se koná každoročně v srpnu v rámci akce Den Brna. Autorské tvorbě i adaptacím velkých literárních i filmových děl (Milenec Lady Chatterleyové, Lolita, Divá Bára, U konce s dechem) se věnuje také Divadlo v 7 a půl. Soubor založila v roce 1995 skupina absolventů a studentů JAMU pod vedením Matěje T. Růžičky a již od počátku byl považován za alternativu k ostatním divadelním skupinám v Brně. Snahou tohoto divadla bylo vždy rozšířit své aktivity i do jiných uměleckých sfér, program proto zahrnoval také filmové projekce, jazzové koncerty a výstavy, a prostory divadla se tak staly oblíbeným místem setkávání převážně mladých lidí nejrůznějších uměleckých preferencí. Bohužel se spolek již od

počátku potýkal s existenčními problémy v podobě nedostatku peněz a prostoru. Několikrát změnil své působiště, přes divadlo Barka a multikulturní Edison Garten až po Kabinet múz v Sukově ulici, odkud musel odejít v lednu 2007. V současné době Divadlo v 7 a půl nemá stálou adresu, nicméně stále neúnavně zkouší a hraje, naposledy představilo v pražském Divadle v Celetné autorskou hru Carla del Ponte o hlavní žalobkyni Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.

Kamenné scény Zastáncům klasičtějších divadelních scén Brno samozřejmě nabízí hned několik alternativ. Městské divadlo v Brně zaměřené na činoherní a muzikálová představení se v roce 2004 rozrostlo o velkolepou budovu Soudobé hudební scény, která v sobě spojuje nejnovější architektonické postupy s tradicí antických amfiteátrů. Divadelní soubor se může právem pochlubit množstvím ocenění (Cenu Thálie získali v posledních letech např. Radka Coufalová-Vidlák, Dušan Vitázek, Alena Antalová a Markéta Sedláčková), k hojně navštěvovaným představením činohry patří adaptace nejrůznějších klasických děl, jako např. Jak je důležité míti Filipa, Čekání na Godota, Slaměný klobouk, Sluha dvou pánů, Cyrano z Bergeracu nebo Brouk v hlavě. Mladší diváci však přece jen většinou (ale není to pravidlem) dávají přednost muzikálům a hudebně-divadelním projekcím. Velkého úspěchu se proto dočkaly West Side Story, Cabaret, My Fair Lady ze Zelňáku, Svět plný andělů, Odysseia, Čarodějky z Eastwicku a nově také Markéta Lazarová, která vznikla na základě Vančurova textu díky spolupráci ředitele divadla Stanislava Moši s Petrem Ulrychem. Národní divadlo v Brně tvoří operní, činoherní a baletní soubory, které účinkují v budovách Mahenova a Janáčkova divadla a nyní opět po rozsáhlé rekonstrukci i v Divadle Reduta, které je považováno za nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě. Repertoár tvoří klasické inscenace všech tří odvětví (Carmen, Rigoletto, Bo-

ris Godunov, Antigona, Krvavá svatba, Veselé paničky Windsorské, Labutí jezero, Spartakus, Louskáček aj.). Ten, kdo nechce ztratit přehled o dění na mimobrněnských divadelních scénách, aniž by při tom musel opouštět město, jistě ocení existenci Divadla Bolka Polívky na Jakubském náměstí, které kromě několika her s majitelem divadla v hlavní roli nabízí divákům možnost zhlédnout představení hostujících souborů, které se do Brna pravidelně vracejí. Patří mezi ně např. divadlo Vizita Jaroslava Duška a Martina Zbrožka, Divadlo Járy Cimrmana a další.

Loutky nejsou jen pro děti Nejen pro děti hrají Loutkové divadlo Radost a divadlo Polárka. Repertoár prvně jmenovaného přímo nabízí sekci určenou dospělému publiku, do níž patří adventní představení Husovické Betlém, jazzově naladěný Swing nebo Rychlé šípy. Polárka v současné době nabízí ve svém programu zpracování dvou českých klasických děl – Kytici a Maryšu, z minulosti rozhodně stojí za zmínku i slavná inscenace hostujícího Martina Čičváka Heroin z roku 2003. Z dalších scén se v posledním roce zviditelnila divadelní škola Studio Dům, kterou na začátku 90. let založila režisérka divadla Husa na provázku Eva Tálská, a to díky adaptaci Krvavého románu Josefa Váchala nazvané Krvák. Své místo si mezi brněnskými divadelními spolky vybojovalo také nezávislé divadlo Líšeň, které za svoji adaptaci staroindické báje z Mahábháraty o princezně Sávitrí získalo putovní cenu Erik. Tento stručný výčet samozřejmě nemůže ani nechce obsáhnout celou brněnskou divadelní scénu, je jen jakýmsi návodem, kde začít, ostatně uvidíte sami, co všechno se do začátku vašeho studia na Masarykově univerzitě změnilo.

Něco málo pro ctitele celuloidových iluzí Filmoví fanoušci mají situaci poněkud snazší, což je dáno především omezeným počtem kin. Na-

vzdory nejrůznějším polemikám zmiňujeme na prvním místě dva multiplexy Palace Cinemas, z nichž jeden se nachází v nákupní zóně Olympia na jihu Brna a druhý přímo ve středu města v obchodním centru Velký Špalíček. Oba prostory nabízejí kvalitní projekce většinou premiérových filmů, v multiplexu Velký Špalíček se ve spolupráci s časopisem MetropolisLive při příležitosti některých premiér pořádají filmové večírky Cineparty. Vedle mainstreamové tvorby je možné se tu v rámci tzv. Palace Studio seznámit s některými artovými filmy. Nicméně příznivcům artové filmové produkce lze v Brně doporučit především kino Art na Cihlářské ulici, které je zaměřeno na náročného diváka, který se nespokojí jen s filmovou tvorbou středního proudu (ačkoliv ani jí nelze často upírat jasné kvality). Kino Art pravidelně pořádá tematické produkce a filmové festivaly nejrůznějšího zaměření (filmová přehlídka Drogy a mýty, Mezinárodní festival outdoorových filmů, gay a lesbický festival Mezipatra), spolu s Brněnským kulturním centrem, jehož je součástí, a Sdružením pro B16 a alternativní film spolupořádá každoročně v říjnu mezinárodní soutěžní festival krátkometrážních hraných filmů Brněnská šestnáctka. Mezi další aktivity kina Art již tradičně patří Filmový cyklus (nejen) pro středoškoláky, který nabízí osm projekcí kvalitních uměleckých filmů v průběhu každého akademického roku (v letošním roce je do výběru zařazen mimo jiné kritikou vysoce ceněný snímek Woodyho Allena Match Point – hra osudu, dále Snídaně na Plutu s vynikajícím Cillianem Murphym v hlavní roli a maďarský animovaný Distrikt!). Stejného provozovatele jako kino Art má i kino Scala na Moravském náměstí. Z kinosálů mimo centrum je na místě připomenout Lucernu v Žabovřeskách a líšeňskou Kinokavárnu Jasmín. Pravidelné projekce filmů spíše artového zaměření se konají také v klubu Fléda. Na závěr je třeba připomenout, že promítání filmů a videí bývá často součástí doprovodných programů nejrůznějších kulturních akcí. MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 23

autor: J. Zahrádka

Janáček Brnu – Brno Janáčkovi Leoš Janáček

Město Brno jistě nemá ve své historii o významné osobnosti nouzi, avšak dvě jména mají zcela zásadní význam a postavení. Ačkoliv se ani jeden z jeho nositelů v Brně nenarodil, prožili zde oba značnou část svého tvůrčího života. Není jistě náhodou, že obě osobnosti jsou také spojeny s centrem vzdělanosti, augustiniánským klášterem Sv. Tomáše na Starém Brně. Tou první je Řehoř Mendel, zakladatel genetiky, druhou je skladatel Leoš Janáček. Janáček odešel z rodných Hukvald do fundace kláštera Králové na Starém Brně v roce 1865, tedy ve svých jedenácti letech, a Brnu zůstal věrný po celý život. V augustiniánském klášteře Králové působila v té době duchovní elita, mezi niž patřil skladatel Pavel Křížkovský, již zmíněný Řehoř Mendel, filozof, básník a novinář František Matouš Klácel, literární vědec Tomáš Bratránek a především osvícený opat Cyril Napp. Není divu, že toto intelektuální prostředí, slovansky orientované, mladého Janáčka silně ovlivnilo. Ponechme nyní stranou významnou a jedinečnou skladatelskou tvorbu této osobnosti a pokusme se v krátkosti zamyslet nad tím, co Janáček učinil pro Brno a jak ovlivnil jeho kulturní tvář. Je nutné si uvědomit, že v době, kdy Janáček začal zasahovat do věcí obecních, tedy na počátku sedmdesátých let 19. století, bylo Brno z velké části německé. To je důležitý moment, jelikož mladý skladatel se velmi zasloužil o emancipaci české minority. V sedmdesátých letech se postupně stává sbormistrem dvou významných českých spolků Svato24 – MUNI EXTRA

pluk a Beseda Brněnská, pořádá koncerty, při nichž vystupuje nejenom jako dirigent a sbormistr, ale i jako klavírní virtuos. Tak velkolepé koncerty české Brno do té doby nepoznalo: Mozartovo Requiem, Beethovenova Missa solemnis, Dvořákovy Svatební košile, jeho symfonie atd. To je období, kdy se z velmi ubohých spolkových zábav stávají zásadní hudební produkce, které v té době předčily i kulturní podniky, v tomto ohledu jistě vyspělejší, německé majority. A nezůstalo pouze u toho. Janáček zřídil významné české hudební učiliště, varhanickou školu, předchůdkyni brněnské konzervatoře, založil a vedl první české hudební periodikum na Moravě, Hudební listy, stál u vzniku Českého národního divadla i některých českých spolků. Zasazoval se i o vybudování brněnského českého vysokého školství. Ke konci století se situace kolem soužití Němců a Čechů v Brně stále vyostřovala. Vyvrcholení nevraživosti mezi oběma tábory však přišlo na počátku dvacátého století. Předmětem hlavního sporu se stala právě otázka českého národního a vysokého školství, kterému brněnská německy orientovaná radnice všemocně bránila. V roce 1901 vyzvali čeští poslanci z Čech a Moravy na říšské radě rakouskou Körbrovu vládu, aby splnila starý požadavek a zřídila na Moravě druhou českou univerzitu. Nejvhodnějším místem se jevila moravská metropole Brno. Proti tomu se rozhodně postavily německé politické strany a spolky z Čech, Moravy a celého Rakouska a žádaly naopak zřízení německé univerzity na Moravě. V roce 1905 nová Gautschova vláda, ve snaze získat podporu českých poslanců, doporučila, aby se o sídle české univerzity dohodli sami Češi s Němci. Česká veřejnost se vyjádřila pro Brno, avšak německy zastoupená brněnská radnice to rezolutně odmítla, neboť měla obavu, aby emancipační proces brněnských Čechů, posílený vznikem české univerzity, vážně neohrozil německý charakter města.

Brněnští Němci, aby posílili svoji pozici a dali jasně najevo, že Brno je město německé, svolali do moravské metropole na 1. října 1905 sjezd zástupců německého obyvatelstva z Moravy a německých politických činitelů z Čech i celého Rakouska, tzv. Volkstag. Demonstrace Němců se konaly především před brněnským Německým domem, zatímco před Besedním domem se spontánně tvořily protiněmecké demonstrace brněnských Čechů. Mezi oběma tábory vznikaly půtky a násilnosti, které mělo zažehnat četnictvo a četa německého pluku. Jejich příslušníci však pochopitelně pronásledovali pouze české účastníky demonstrací. O tom, že se protiněmeckých demonstrací aktivně účastnil také Janáček, máme vzácné svědectví šéfredaktora Lidových novin Arnošta Heinricha z roku 1925: „Blízko Tří kohoutů zatarasily české davy cestu průvodu, kterým táhli Němci z několika zvláštních vlaků z nádraží. Dvě hodiny je tam držely zuřivé vzteky i hanbou, až vojsko útokem z postranní ulice českou zeď rozrazilo. Uklidňoval jsem tam Leoše Janáčka, protože šlo o život a při jeho temperamentu o jeho život víc než o jiné. Pak se řečnilo, přísahalo, hrozilo a Německý dům se takřka otřásal bouří zástupů zaplňujících celé okolí nedalekého Besedního domu a přilehlých ulic.“ Násilí vyvrcholilo 2. října, kdy proti již rozcházející se české demonstraci zasáhlo vojsko a před vchodem do Besedního domu byl probodnut dvacetiletý dělník z Velkého Ořechova František Pavlík, který po převozu do nemocnice zranění podlehl. Pavlíkův pohřeb 4. října 1905 se stal tichým protiněmeckým shromážděním. Janáček na tuto tragickou událost zareagoval klavírní skladbou původně o třech částech, nazvanou 1. X. 1905, v níž vyjádřil svůj nesouhlas s nespravedlivou násilnou smrtí mladičkého dělníka. Po roce 1918 se situace zcela proměnila, nejenom díky připojení českých obcí k Brnu, ale především kvůli nové po-

litické situaci. Brno se stalo městem českým, tedy přesněji řečeno multikulturním. Janáček okamžitě transformoval varhanickou školu v konzervatoř a dal jí základy špičkového hudebního učiliště. Ve dvacátých letech minulého století byl již Janáček světově uznávanou skladatelskou osobností a není tedy divu, že k Brnu svět vzhlížel nejenom jako k modernímu dynamickému městu, ale i k místu, kde poprvé zněla hudba tohoto génia. V roce 1925 udělila Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Leoši Janáčkovi čestný doktorát, první ve své historii. Janáček umírá v roce 1928, právě ve chvíli, kdy v Brně vrcholí Československá výstava. Brno zažívá svůj kulturní vrchol, na jehož dosažení se Janáček tolik podílel. Na kulturních základech, které Janáček postavil, stojí moderní Brno dodnes. Je ovšem otázkou, nakolik si je Brno tohoto faktu vědomo? Raději nemyslet. Po roce 1989 vzniklo několik janáčkovských operních nastudování v brněnském Národním divadle, na které však skoro nikdo nechodí. Tu a tam se zahraje něco z jeho orchestrálních a komorních děl, byl opraven jeho domeček, krátce byla instalována výstava Janáček a Brno. Snad jedinou významnou akcí byl festival Janáčkovo Brno 2004, kdy se ospalé Brno na pár dnů změnilo ve světové kulturní centrum. Ale Brno Janáčkem, ve srovnání například s Wagnerovým Bayreuthem či Mozartovým Salzburgem, prostě nežije. Je to spíše jakási koule uvázaná městu na nohu než skutečná radost a hrdost nad tím, že v našem městě žil a tvořil jeden z nejvýraznějších skladatelů 20. století. A náprava? Brno se stává stále významnějším městem univerzitním – a tak lze doufat, že tak citelný potenciál vzdělanosti si začne uvědomovat jedinečnost místa spojeného s Leošem Janáčkem, obrovskou kulturní hodnotu skladatelova díla, a že město tedy začne opět Janáčkem dýchat. MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 25

Šárka Kašpárková

Vědomosti ze školy se mi hodí, autor: O. Tomek

přiznává úspěšná atletka z přelomu tisíciletí Šárka Kašpárková. Medailistka z velkých světových akcí je absolventkou Masarykovy univerzity a své vzdělání zčásti využívá i ve své další životní etapě – v podnikání. 36letá rodačka z Karviné natrvalo přesídlila do Brna a provozuje zde své studio s výstižným názvem „Postava na míru“. Hned na první pohled je zřejmé, že i po skončení aktivní kariéry jde svým klientům sama nejvíce příkladem. MUNI: Šárko, před nedávnem skončil v Japonsku světový šampionát v atletice. Jak jste byla spokojená s vystoupením české výpravy? Z hlediska zisku medailí bylo bezesporu mimořádně zdařilé (2 zlaté, 1 stříbrná medaile, pozn. red.) Na druhou stranu mě zase trošku zklamal nízký počet finálových umístění do 8. či 16. místa. Účast našich barev v rozhodujících kláních byla slabší, než jsme bývali zvyklí. MUNI: Po nějakých patnácti letech jste už nebyla členkou národního týmu na mezinárodní akci. Jak jste snášela tu nepřítomnost a pouhou pasivitu u televizní obrazovky? Nesvrběly Vás trošku nohy? Ani moc ne, s koncem kariéry jsem smířená, dobře jsem si ho promyslela. Mírnou nostalgii jsem zažívala snad jen proto, že většinu z našich reprezentantů znám a vždycky jsme bývali dobrá parta. V jednom případě jsem i trošku víc fandila, protože Michal (Pogányi – partner Šárky Kašpárkové, pozn. red.) měl na šampionátu jednu svoji svěřenkyni. MUNI: Které etapy ve Vaší kariéře si s odstupem času nejvíce ceníte? Asi ještě výš než medailových úspěchů si u sebe cením té dlouhé doby, po kterou jsem se udržela ve světové atletice. Na velké akce jsem se dokázala nominovat od roku 1992 až do loňského roku. No a pak teprve ty medaile. Samozřejmě zlato z mistrovství světa a bronz z olympiády. MUNI: Původem jste ze severní Moravy, ale sportovní příznivci Vás spíše znají už jako Brňačku. Cítíte se taky tak? V Brně jsem zažila dvě životní etapy, ta druhá ještě pokračuje. Nejprve jsem tu studovala sportovní gymnázium, pak jsem 26 – MUNI EXTRA

strávila půldruhého roku v Ostravě a nakonec se zase vrátila do Brna, kde bydlím dodnes. Když to tak sečtu, tak jsem na jižní Moravě strávila už více času než na severu. Doma jsem tedy v Brně. MUNI: Impulsem k návratu do Brna bylo jistě i studium na Masarykově univerzitě. Který obor jste si vybrala? Jsem absolventkou oboru učitelství pro 1. stupeň základních škol se zaměřením na tělesnou výchovu. MUNI: Byla jste už na vysoké škole známou osobností? Já jsem začala být relativně známá až po škole. Studium jsem ukončila v roce 1994, no a do té doby jsem se pohybovala spíš jen mezi osmičkou nejlepších na světových akcích. V povědomí školy jsem možná byla, vědělo se, že reprezentuji na ME či MS, ale široká veřejnost mě za studií nepoznávala. MUNI: Jaká jste byla studentka? No, tak nebyla jsem žádný hujer (směje se). Snažila jsem se určitě připravovat, ale upřímně, že bych to nějak přeháněla, tak to tedy ne. Možná i kvůli nedostatku času. MUNI: Atletika jako individuální odvětví vyžaduje jistě dennodenní a časově náročnou dřinu, aby člověk dosáhl úplného vrcholu. Moc jste tedy to spojení se školou nestíhala? Já školu nikdy nechtěla šidit, takže v rámci možností se to dalo zvládat. Měla jsem s kantory takovou tichou dohodu, že pokud jsem v Brně, tak do školy určitě jdu, a pokud ne, logicky to není možné. Vycházeli mi vstříc, ať už se to týká zápočtů nebo individuálních termínů zkoušek, musím jim ještě dodatečně poděkovat. Tak třeba touto formou: Díky. MUNI: Dá se tedy mluvit o nějakých velkých úlevách? To ne, snad jen s těmi termíny, jinak mi nic nedarovali zadarmo, ani bych to nechtěla. Snad jen u zkoušky ze sportovní psychologie mi zkoušející povídá: „Šárko, nebudeme se bavit o teorii, povězte mi, jak to chodí v praxi.“ Vykládali jsme si o mentální přípravě před samotným skokem a dalších věcech. Takže se možná naopak on snažil pochytit něco ode mě. MUNI: Doporučila byste i vrcholovým sportovcům, pokud na to mají, aby vzdělání nezatracovali a kombinaci sportu se školou předem nevzdávali? Určitě. Když to převedu na atletiku, ale nejsem snad daleko od pravdy ani u ostatních sportů, výkonnostní vrchol přichází až tak okolo 25 let. V tu dobu už může mít většina sportovců školu dotáhnutou do konce. Vždyť předem nikdo nemůže vědět, jestli se sportem zabezpečí, stát se může cokoliv. MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 27

Šárka Kašpárková

Nebojte se vyplout se studiem za oceán!

autor: M. Glogar

Vždycky by si měl člověk držet jakousi zadní cestičku, aby nemusel začínat od nuly a měl se k čemu obrátit. Tedy hlavně ke vzdělání. MUNI: Vy jste zrovna případ sportovce, který dosažené vzdělání využívá i v praxi po skončení kariéry. Nebo se mýlím? Zcela jistě mohu využít plno vědomostí ze školy i v podnikání. Vždyť v mém oboru činnosti se to vyloženě nabízí. Mohu klientům i sama poradit, jak se starat o tělo, jak je zatěžovat atd. Tyto věci jsem poznávala už ve škole. MUNI: Realizujete se tedy tak trochu i přímo ve vystudovaném oboru? Možná se to dá tak říct, i když nejsem učitelka. Ale trochu pedagog snad ano. Kromě výše zmíněných znalostí jsem ale ve škole samozřejmě měla i psychologii. I ta se dá využít. Vždyť každý klient je jiný a je třeba k němu přistupovat takticky a s rozmyslem.

Nejen vědou živ je student – chcete-li zkusit golf, turistiku, tenis, aikido nebo třeba balet, jste u nás na správném místě! Asi ne všichni studenti Masarykovy univerzity dosáhnou na nejvyšší příčky sportovních výkonů jako Šárka Kašpárková. Proč se ale sportu nevěnovat jen na rekreační úrovni? Právě takovou možnost má většina studentů brněnské MU. Existuje totiž jeden výjimečný fenomen: o jejich tělesnou kondici se stará sama univerzita – sportovní kurzy jsou zde zařazeny jako součást výuky. Vždyť právě při vzdělávání platí více než kdekoliv jinde: ve zdravém těle zdravý duch! Zájemci si volí z pestré nabídky předmětů podle vlastního uvážení a časových možností, vybírat si mohou i z dalších výcvikových a rekreačních kurzů. Že je nabídka opravdu bohatá, o tom se můžete přesvědčit sami: zahrnuje indivi-

28 – MUNI EXTRA

Přehled největších úspěchů Šárka Kašpárková, narozená 20. 5. 1971 1988: MSJ, Sudbury (Kanada), výška, 6. místo, 1,85 m 1989: MEJ, výška, 3. místo 1992: HME, trojskok, 4. místo 1994: HME, Paříž (Francie), trojskok, 4. místo 1994: ME, Helsinky (Finsko), trojskok, 6. místo 1995: HMS, Barcelona (Španělsko), trojskok, 4. místo 1995: Univerziáda, trojskok, 1. místo 1996: HME, Stockholm (Švédsko), trojskok, 2. místo 1996: OH, Atlanta (USA), trojskok, 3. místo 1997: MS, Atény (Řecko), trojskok, 1. místo, 15,20 m 1997: HMS, Paříž (Francie), trojskok, 3. místo 1998: ME, Budapešť (Maďarsko), trojskok, 2. místo 1998: HME, Valencie (Španělsko), trojskok, 2. místo 1998: Hry dobré vůle, trojskok, 1. místo 1999: MS, Sevilla (Španělsko), trojskok, 6. místo 1999: HMS, Maebaši, trojskok, 3. místo 2000: OH, Sydney (Austrálie), trojskok, 12. místo 2005: HME, Madrid (Španělsko), trojskok, 4. místo, 14,34 m

duální i kolektivní sporty, a to nejen běžné „školní“ sporty jako tenis, fotbal, plavání, několik druhů aerobiku, posilování nebo volejbal. Studenti si mohou zvolit i outdoorové aktivity (jízdu na horském kole, nordic walking – chůzi s hůlkami, golf, turistiku…), bojové sporty (karate, aikido, sebeobranu, capoeiru…) nebo vyloženě specifické zájmové aktivity (balet, tanec, sportovní masáže či aktivní formy ochrany života a zdraví v krizových podmínkách). MU myslí i na handicapované studenty – zrakově postiženým jsou určeny speciální kurzy horostěny, dvoukola a tance. Mezi předměty je zařazena také zdravotní tělesná výchova zaměřená na správné držení těla, prevenci bolestí zad apod. V každém podzimním i jarním semestru se konají již zmíněné vícedenní výcvikové kurzy. Jejich náplň je různorodá a zahrnuje cykloturistiku, pěší a vysokohorskou turistiku, tenis, horolezectví a další aktivity. Kurzy se konají v Čechách i v za-

hraničí – Německu, Itálii, Rumunsku, Slovensku či Rakousku. Každý semestr se jich účastní na 700 studentů, předměty s pravidelnou docházkou pak za jeden semestr absolvuje téměř 7000 posluchačů. Dlouhodobější zájem o sportovní vyžití je podporován pestrou paletou volitelných předmětů, v nichž je kladen ještě větší důraz na prohloubení teoretických i praktických znalostí či dovedností v jednotlivých sportech. Z méně tradičních předmětů této nabídky lze jmenovat např. stepaerobik, psychomotorické hry, sportovní lezení, kickbox-aerobik nebo dynamickou jógu. Výuku všech uvedených kurzů pro celou univerzitu zajišťuje Katedra sportovních aktivit na Fakultě sportovních studií, která stojí i za dalšími zajímavými akcemi, jako jsou třeba závody dračích lodí, turnaje ve stolním tenise, volejbalu i dalších sportech nebo zimní turistické výlety. Ještě pořád nevěříte? Pak mrkněte na webové stránky: http://fsps.muni.cz/~ksa/.

Japonsko, Arizona, Korea, Chile, Tchajwan, Jižní Afrika – koho by tyto destinace nelákaly? Kdo by si nechtěl zasurfovat v Austrálii, zatančit si na karnevalu v Riu nebo se vydat na lyže do Skalistých hor? A co takhle skloubit poznávání těchto míst se studiem? Co třeba spojit život v exotických zámořských zemích také s jejich kampusy, knihovnami a menzami, nemluvě o studentské zábavě v mnohdy pestrých mezinárodních komunitách? I toto Masarykova univerzita svým studentům umožňuje. V této chvíli najdete zástupce studentské akademické obce MU na všech kontinentech světa. Pavel pochází z malého města na severu Moravy a studuje sociologii a gender studia na Fakultě sociálních studií. Lákalo ho studium ve Spojených státech, takže se přihlásil do konkurzu na studijní místa, která Centrum zahraničních studií (pracoviště, které má na MU výjezdy studentů na starost) nabízí v rámci programu ISEP. ISEP je organizace, která sdružuje univerzity po celém světě a zprostředkovává mobilitu studentů členských univerzit mezi sebou, přičemž studenti, ačkoliv studují v zahraničí, platí školné, ubytování a příspěvek na stravu na své domácí škole. Studenti „Masaryčky“ z toho vychází velice dobře, poněvadž školné neplatí a životní náklady, a tudíž i výše jejich příspěvku, jsou nižší než kdekoliv ve světě. Pavel byl do programu vybrán a sestavil si proto pořadník univerzit, na kterých by chtěl svůj výměnný pobyt absolvovat. První dvě univerzity z jeho seznamu však daly přednost jiným uchazečům a Pavlovi nezbylo nic jiného, než strávit semestr až na třetí z jím preferovaných institucí, a to na univerzitě Kansai Gaidai v Japonsku. Odcestoval na konci srpna 2006 a na Vánoce byl už zase zpět v Brně. Jeho nadšení Japonskem neznalo mezí – i po návratu pokračoval ve studiu japonštiny a hned v březnu si podal přihlášku na studijní místo na další japonské univerzitě Momoyama Gakuin. I v tomto konkurzu Pavel uspěl, a tak v polovině září opět vstoupil na osackém letišti na japonskou půdu. Těžko odhadovat, jak bude jeho příběh pokračovat dál po návratu do České republiky, ale na to si budeme muset počkat až do července příštího roku, poněvadž teď ho čekají dva semestry v Japonsku a dvouměsíční prázdniny v lednu a únoru, během nichž se chystá procestovat jihovýchodní Asii. Pavlův příběh zní tak zajímavě, až se zdá nereálný. Není tomu tak – pro studenty MU je určitě dosažitelný. Množství meziuniverzitních smluv a členství v univerzitních sítích a organizacích nabízí totiž všem členům akademické obce řadu možností studia či stáží v zámoří – kromě již zmiňovaného ISEPu, který umožňuje úspěšným kandidátům vybrat si ze široké nabídky amerických, kanadských, latinskoamerických a asijských univerzit, je to členství v utrechtské síti, díky němuž vyjíždí studenti na roční studium do Austrálie. Obrovskou výhodou studia v Austrálii je opačný chod letního a zimního semestru než v Evropě. Z tohoto důvodu naši studenti tráví „down under“ i australské letní prázdniny, které mohou využít pracovně (vyřízení legálního pracovního povolení zabere část jednoho odpoledne) a nebo cestováním, případně kombinací obojího. Účast na jednom z programů Erasmus External Window zase zajišťuje výměnu studentů s univerzitami na Blízkém východě a ve Střední Asii. Díky mezinárodnímu sdružení spolku mediků jezdí studenti medicíny na své prázdninové stáže na kliniky po celém světě.

Zkušenosti ze Súdánu či Brazílie nebude sice úplně snadné přenést do budoucí lékařské praxe u nás (a asi bychom to ani nedoporučovali), rozhodně však musí jít o nevšední poznatky. V neposlední řadě slouží jako prostředek cest našich studentů doslova na všechny kontinenty bilaterální smlouvy – tedy dohody MU s jednotlivými univerzitami (např. s již zmíněnou japonskou univerzitou Momoyama Gakuin). Je to právě Centrum zahraničních studií (CZS), které stojí za komunikací se zahraničními partnery, zabývá se vyhledáváním nových možností a poskytuje servis zainteresovaným studentům. Při této práci se Centrum snaží o trochu „socialistický“ (rozuměj spravedlivý) přístup – v případě, že by konkrétní možnost studia v zahraničí vycházela výrazně dráž, než by bylo únosné pro běžného studenta MU, raději se výměny zříká. Při vyjednávání podmínek jednotlivých smluv je snaha zpřístupnit mobilitu všem studentům usnadněna tím, že CZS disponuje díky programu MŠMT také finančními prostředky určenými právě na podporu mobility. Žádný student, který jede přes CZS studovat do zahraničí, tedy nevyjíždí s prázdnou kapsou. Co se týká cestování a studia v zahraničí, existují dle zkušenosti CZS tři základní kategorie studentů: První je „akademik“, který se soustředí na svou budoucí kariéru, a proto vyhledává prestižní univerzity, jejichž studijní nabídka může obohatit jeho profil, po případě dodat patřičnou vážnost jeho životopisu. Druhý typ studentů lze označit jako „kulturalisty“ – jedná se většinou o nadšence pro konkrétní kulturu či zemi. Mnozí se už doma pouští do studia různých jazyků, a pak se pochopitelně snaží vycestovat právě do své oblíbené země. Poslední typ je „cestovatel“ – je to takový trochu oportunista, kterému je v podstatě jedno, kam vyjede, hlavní je, že to zavání dálkou a dobrodružstvím a na akademický aspekt cesty dochází až tehdy, kdy vůni exotického koření doplní sladký zápach knih a šum poslucháren. Do které skupiny patříš ty? MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 29

Program Erasmus Dveře do Evropy, dokořán otevřené studentům MU

SKOTSKÁ INSPIRACE UNIVERSITY OF WOLLONGONG

SKOTSKO

Nejen studiem živ je student AUSTRÁLIE

autor: P. Šourek

autorka: I. Sýkorová

autoři: H. Kysilková, M. Glogar

V současné době je do mezinárodních programů, které podporují různé typy spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání, zapojena většina vysokých škol v České republice. Výjimkou není ani Masarykova univerzita, která ročně vysílá do zahraničí přes 900 svých studentů. Velká část z nich vyjíždí právě přes proslulý program Erasmus. Lidé, kteří se pohybovali v centru Brna v letošním dubnu, potkávali podivné bytosti, které vypadaly jako andělé a mávaly pestrobarevnými vlaječkami – ano, i tito nebešťané se přidali k oslavám dvacátých narozenin programu Erasmus. Tento populární evropský vzdělávací program, který dává mladým lidem křídla k překonávání hranic vlastních zemí i kulturního poznání, vznikl již v osmdesátých letech, kdy tehdejší českoslovenští studenti jezdili studovat maximálně do Sovětského svazu nebo do Polska. MU se k programu přidala až v roce 1998, nicméně dnes představuje zdaleka nejvíce využívaný způsob vycestovaní za studiem. V prvním roce své účasti v tomto programu vyslala univerzita do zahraničí přibližně 90 studentů. Dnes se toto číslo vyšplhalo na více než 600 studentů. Dnešní doba klade důraz na znalost cizích jazyků, praxi v oboru a v neposlední řadě i na studijní či praktickou zkušenost získanou v zahraničí. To vše vám poskytne program Erasmus – přinejmenším tedy v rámci Evropy: na jeden či dva semestry (minimálně tři měsíce, nejdéle pak 12 měsíců) můžete vycestovat na všechny univerzity 32 evropských zemí. Konkrétně všech členských států EU, dále pak Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a Turecka. Studijní pobyt je vázán na dohodu mezi jednotlivými fakultami či katedrami dvou zemí. MU má v současnosti těchto smluv přibližně 800. Takže možností pro ty, kteří těch pár měsíců bez maminky a kamarádů vydrží, je opravdu dost. Každý vyjíždějící student zároveň obdrží grant, částečně financovaný z prostředků EU a částečně českou vládou, jehož výše je stanovena dle životních nákladů dané země. Tak například student jedoucí do Dublinu dostává měsíční finanční příspěvek ve výší 445 Euro, zatímco student jedoucí do Istanbulu „jen“ 304 Euro. Tyto částky jsou vypočítány tak, aby umožnily vycestovat každému studentovi. Život mimo domov sice stále znamená zvýšené výdaje na dopravu, bydlení či cestovní pojištění, ale určitě to stojí za to. Studenti stejně většinou na dražší nájem časem zapomenou 30 – MUNI EXTRA

a vzpomínají spíše na odlišnou kulturu bydlení, tak jako třeba Hana Resová, která studovala v italském Udine: „Taky mě během studijního pobytu překvapilo, že Italové mají v bytech dost zimu, topení je hodně drahé. Doporučuji tedy vzít s sebou teplou přikrývku nebo spacák.“ Předpoklad finanční spoluúčasti studenta by vás neměl odradit! Máte přece možnost přivydělat si před odjezdem v ČR nebo i přímo v zahraničí, protože některé země EU dokonce dovolují studentům programu Erasmus legálně pracovat. Tuto možnost využila např. studentka Lucie Kaňková, která strávila dva semestry v Paříži: „Brigádu si lze sehnat samostatně, nejlépe hlídání dětí na celý školní rok.“ Ti, kteří si radost z dětí raději nechávají až na dobu výchovy svých vlastních ratolestí, mohou řešit finanční situaci také krátkodobou půjčkou či sponzorstvím ze strany rodičů. Věřte (a hlavně o tom musíte přesvědčit rodiče), že investice do vzdělání v evropském prostoru se vám zanedlouho zúročí v osobním i profesním životě a tohoto rozhodnutí určitě nebudete litovat. Zkušenosti získané životem v zahraničí, znalost cizích jazyků a přibývající „plusové body“ do životopisu za to rozhodně stojí! Londýn, Paříž, Berlín nebo jiná velkoměsta jsou určitě lákadlem, ale i studium v menších městech má své nesporné výhody. Máte v nich možnost za méně peněz lépe poznat kulturní bohatství dané země a hlavně, v menších „univerzitních“ městech je daleko bohatší studentský život. Studentské party, ale i poznávací výlety, sportovní a kulturní akce jsou v menších městech výrazně pospolitější. Nabízejí řadu příležitostí poznat nové kamarády a budovat přátelství napříč celým kontinentem. Obdobně přínosný může být pobyt v zemi menšinového evropského jazyka, jako je např. vlámština, finština či irština. Před zahájením studia na zahraniční univerzitě může totiž student absolvovat tří až osmitýdenní intenzivní jazykový kurz. Zdarma. A ještě k tomu po celou dobu pobírat stipendium. Což je pochopitelně ojedinělá možnost, jak se kromě angličtiny (která se jinak běžně ve výuce a komunikaci se spolužáky používá) naučit třeba také základům švédštiny, polštiny nebo portugalštiny. Několikaměsíční pobyt v cizím prostředí představuje pro mladého studenta skvělou a nenahraditelnou zkušenost. Získá možnost porovnat své studijní zázemí na domovské a hostitelské univerzitě. Vrací se z pobytu v zahraničí s novými dojmy,

zkušenostmi, je samostatnější a jeho okruh přátel se pomalu a jistě rozšiřuje o nové kamarády z různých koutů světa. To potvrzují i slova studentky MU Šárky Urbánkové, která hodnotí svůj studijní pobyt na universitě Autonoma de Barcelona následovně: „Zkušenost v cizí zemi, kde člověk musí nejen ovládnout jazyk, ale i pochopit sociálněkulturní prostředí, a pokud možno s ním splynout, je k nezaplacení.“ Život studenta programu Erasmus návratem domů nekončí. Studenti, kteří se vracejí ze studijních pobytů Erasmus, jsou často zklamáni, že po jejich návratu do České republiky končí jedna z nejkrásnějších etap jejich studijního i osobního života. Jednou z možností, jak si udržet krásné vzpomínky na tuto skvělou etapu, je stát se „Erasmem ve vlastní zemi“. Ta skupinka pobíhajících bytostí, zmiňovaná na začátku článku, měla křídla také proto, že jsou „strážnými anděly“ studentů, kteří přijíždí strávit svůj semestr či rok v zahraničí právě do Brna. Vzhledem k tomu, že řada našich studentů měla příležitost mít po ruce v začátcích svého pobytu tamního studenta (tutora), který mu pomohl s integrací v cizím prostředí, snaží se také čeští studenti vracet tuto službu přijíždějícím zahraničním studentům. Na Masarykově univerzitě existuje „International Student Club“ (ISC MU Brno, http://isc.muni.cz/), který funguje pod heslem „studenti pomáhají studentům“. Mnoho dobrovolníků z řad studentů nejenže dělá tutory zahraničním studentům, ale také pro ně a vlastně i pro sebe organizuje nejrůznější kulturní, společenské i sportovní akce. Počínaje prezentacemi jednotlivých zemí včetně ochutnávek jídel a nápojů, přes jazykové kurzy až po výlety do různých míst České republiky a celé Střední Evropy. V zimě mohou také společně vyrazit na lyže, v létě hrát fotbal nebo volejbal a po celý rok se bavit na skvělých Erasmus party. Zkrátka, tento klub je prostě ideálním místem pro mezinárodní komunikaci, spolupráci a vzájemnou podporu. A nebojte se, v ISC je samozřejmě také velké množství českých studentů, kteří se na svou cestu do zahraničí teprve chystají. Mají zde možnost zvyknout si na každodenní komunikaci v angličtině a mohou se také aktivně účastnit všech zajímavých klubových aktivit. A to všechno teď čeká i na vás!

Tak je to konečně tady. Konečně se mi splnil sen mnoha mých kamarádů. Jsem v Austrálii. Sen to byl teda i můj, ale před odjezdem jsem měl pocit, že mi všichni závidí, protože říkali „jojo, Austrálie, to je země číslo jedna“. Nevím, jestli je to země číslo jedna a co vůbec to hodnocení znamená, ale jedna věc je jasná. Austrálie je... Krásná? Úžasná? Báječná? Cool? Všechno tohle platí, ale hlavně, Austrálie je jiná. Jak řečeno, tak míněno. Kdo nezažil, nepochopí. Kdo chce o Austrálii zasvěceně vyprávět, musí se sem „down under“ podívat a strávit tady nejen letní dovolenou na prosluněných plážích. A proto je studium na některé z australských Unis jedinečnou šancí, jak si s Austrálií potykat. Je jasné, že každý normální člověk, co jede do Austrálie studovat, má v plánu hlavně něco vidět a něco zažít a nejen poslouchat učitele, kterak vypráví o svých synech policistech, pětiletých vnučkách a připáleném obědě. Jen na okraj, pokud se vám zdají naši čeští učitelé nudní a jako omluvu pro neopravené eseje či testy řeknou na rovinu, že to prostě nestihli, tak tady něco zažijete. Není nad to, když se šedesátiletý profesor omlouvá, že nestihl opravit eseje v termínu, protože mu zůstala týden na krku jeho pětiletá vnučka, která ho tak vyčerpala, že už nic jiného nestihl. A touto poučnou story z rodinného archivu vás dokáže bavit patnáct minut. Jojo, atmosféra je přátelská a někdy až svádí k sentimentu. Ale zpět k vidění a zážitkům. Aneb jak praví heslo – nejen studiem živ je student. A proto, přijde-li šance někam se podívat, něco prozkoumat, něco nepoznaného zažít, směle do toho. Nebojte se, že na to budete sami, Austrálie je multikulturní země (toto slovní spojení zní nechutně frázovitě, ale je to pravda), takže se nedivte, že vaši spolubydlící, či lidé, se kterými budete trávit volný čas, budou z těch nejrůznějších koutů světa (i z těch, ve kterých nevědí, co je Czech Republic a místo toho píší Check Republic). Ale co, já taky nevěděl, že normální čas na vaření večeře v Bangladéši je půlnoc (což může být někdy otravné, když chcete spát). Teď zákeřná otázka: Co se vám vlastně vybaví jako první, když se řekne Austrálie? Řeknu-li klokan či koala, budete souhlasit, že? Takže když vás zrovna nenutí sedět na přednášce, vyrazíte za přírodou je ideální náplň třeba pro páteční den.

Klokan je docela nebezpečný zviřátko, takže nejspíš si půjdete potřást tlapkou s jeho menším bratrancem wallabym. Ten bude zajisté přítulný a bude chtít s vámi do party a na společné foto se určitě vnutí. Dalším neopomenutelným zvířecím kamarádem je tasmánský čertík. Jo, tohle mini chlupaté cosi, co vypadá tak, že by to jezevčík zblajznul k večeři, se honosí tímto děsivým jménem. I když na fotce vypadá roztomile, zas takový mazlík to není. Stačí si přečíst v encyklopedii, na čem si rád pochutnává. Zvířata jsou tady prostě jiná, kde doma potkáte klokana, koalu či čertíka? A když se zvířátka omrzí, nejlepším lékem je podívat se někam jinam. Velkoměsta lákají svým ruchem, tajemnými uličkami a nočním životem. S tím nočním životem to tady ve Wollongongu není tak žhavé, jedná se spíš o život odpolední, neboť obchody zavírají tak ve čtyři, po setmění na ulici nikoho nepotkáte a studenti chodí do klubů v šest odpoledne a v jedenáct, kdy kluby zavírají. Ale to je snad jen úděl maloměsta. Proto neváhat a vyrazit například do Sydney. Sáhnout si na budovu Opery je něco... Asi jako sáhnout si na jakýkoliv jiný dům v jakémkoliv jiném městě. Ale ten pocit...byl jsem tu a to mi nikdo nevezme. A to je to hlavní, o co jde! Být tu, něco zažít, něčemu se přiučit. Zážitky jsou něco, co vám nikdo nikdy neukradne. A i když si řeknu, že ta země je taková jiná, kvůli tomu jsem sem vlastně jel, ne? Poznat něco nového, odlišného. Kdyby to mělo být stejné jak doma, byla by to nuda. Ale to není, každý den je potencionálním překvapením. A většinou příjemným. Takže hurá do Austrálie, přibalte kilo krému s UV filtrem, vybavte se dobrou náladou – ale tu dodají místní rádi sami – a jede se. A jak se říká tady u nás na jihu, starosti stranou aneb NO WORRIES!!!

Londýn, Paříž, Berlín nebo jiná hlavní velkoměsta jsou určitě lákadla, ale i studium v menším městě má své nesporné výhody. V neturistických městech má student možnost za méně peněz lépe ochutnat kulturní bohatství dané země, a hlavně, v menších „univerzitních“ městech je daleko bohatší studentský život.

Říká se, že pobyt v zahraničí je výborná zkušenost do života. To je především proto, že se člověk musí postarat sám o sebe v cizím, neznámém prostředí, zařídit si všechny potřebné záležitosti týkající se nejen studia, ale také běžného života. Krizové situace prověří skryté schopnosti a setkání s novou kulturou a ostatními studenty z různých koutů světa zase otevře nové obzory a prohloubí pochopení pro odlišné zvyky a způsoby myšlení. Možnost ověřit si, co je na tom všem pravdy, jsem dostala ve školním roce 2006/07, když jsem odcestovala do Skotska. Hrdá země „uvězněná“ ve Spojeném království mě hned na počátku nadchla svou nádhernou krajinou romanticky posetou loukami s ovečkami. Zimní měsíce byly těžké, než se člověk aklimatizoval, zvykl si na chlad a vlhko a také na skotskou angličtinu. Na druhou stranu musím přiznat, že Skoti jsou vůči cizincům velmi milí a ochotní, nejen naši úředníci by se od nich mohli učit. Příjemnou změnou, kterou řada z nás přivítala, byl zákaz kouření v restauracích. Kupodivu s tím nikdo z návštěvníků pohostinství problém neměl. Naopak, majitelé restaurací přiznávali, že jim tržby nejen neklesly, ale spíše stouply, když na oběd začaly chodit celé rodiny s dětmi a těhotné maminky. A to určitě stojí za zamyšlení. Velké možnosti skýtá nejen Skotsko, ale i Británie, mladým lidem, kteří by zde měli zájem studovat. Přijímací řízení probíhá odlišně, než jak je tomu u nás. Na řadu oborů jsou studenti přijímáni na základě osobního pohovoru, ti zahraniční pak potřebují navíc jazykovou zkouškou. Tou může být IELTS, ale většina univerzit se spokojí i s CAE se známkou A nebo CPE za C. Univerzit je ve Skotsku celá řada, mezi ty nejstarší a nejuznávanější patří bezesporu univerzity v Edinburghu, St. Andrews a Glasgow. Diplom získaný na těchto školách otevírá dveře ke slibné kariéře po celém světě. Studium je sice finančně náročné, ale z tohoto důvodu existuje celá škála grantů a stipendií, které mají studenti možnost získat. Za zvážení to tedy určitě stojí. Skotsko je země, která nabízí mnoho možností ke studiu a cestování, ale také inspirace. Pokud bych měla svůj pobyt shrnout, řekla bych asi toto: Zda Skoti chodí v tradičních sukních „na ostro“ či ne, jsem nezjistila. Co však vím, je to, že na krásný a naprosto výjimečný rok budu vzpomínat celý život. MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 31

Středisko Teiresiás šance pro všechny Masarykova univerzita se snaží nabízet všem svým studentům stejnou šanci. Proto v roce 2000 zřídila specializované pracoviště – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. Mezi studenty je centrum známější pod názvem Středisko Teiresiás (podle bájného slepého antického věštce). Stará se o to, aby studijní obory akreditované na univerzitě byly přístupné také studentům nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým, osobám s pohybovým handicapem nebo s jiným postižením. Středisko Teiresiás je především výukovým centrem s rozsáhlou nabídkou kurzů, které doplňují nebo nahrazují řádnou výuku. Probíhají ve speciálních prostorách určených handicapovaným studentům, a to včetně účastníků celoživotního vzdělávání. Centrum má také vlastní celouniverzitní studijní oddělení, které poskytuje informace nejen ústně, mailem nebo formou chatu, ale i ve znakovém jazyce – osobně nebo formou videokonferencí. Aktivity střediska jsou ale mnohem širší, zahrnují poradenské a metodické služby středoškolským studentům i vyučujícím a rovněž vývoj vlastních technologických řešení. Středisko provozuje také jediné brailleské vydavatelství v ČR s celostátní digitální knihovnou, tlumočnickým centrem a asistentským dispečinkem. Zrakově postiženým pomáhá Teiresiás se studiem prostřednictvím moderní techniky – odečítačů obrazovky (screenreaderů), softwarových a stolních lup, brailleských displejů a dalších zařízení. Touto technikou jsou vybaveny studovny pro celkem dvaadvacet posluchačů. K dispozici je také digitální a hmatová knihovna, která obsahuje přes čtyři tisíce titulů, z toho více než čtvrtinu v bodovém písmu. Většina fondu má digitální podobu. Část knih je tzv. hybridních – jde o multimediální publikace kombinující elektronický text s nahrávkou hlasu. Sebelepší vybavení by však nemělo smysl, kdyby jeho používání nebylo propojeno s dalšími 32 – MUNI EXTRA

službami, např. výukou v malých skupinách. MU se o studenty se specifickými nároky stará i v době mimo výuku ve studovnách – pracovníci střediska vytvořili systém asistenčních služeb s ohledem na konkrétní typ handicapu. Zrakově postižení se tak mohou třeba zúčastnit nácviku prostorové orientace v prostorách MU, na kolejích, v menzách a v okolním městském prostředí; při návštěvě kulturních či jiných akcí je jim k dispozici doprovod. Asistence mohou využít i během sportovních aktivit při výuce na MU (horostěna, jízda na tandemech, plavání, tanec, letní nebo zimní výcvikové kurzy atd.) Studentům se sluchovým handicapem je určeno znakové i artikulační tlumočnictví a zapisova-

šením doma nebo ve speciálním ubytovacím zařízení. Pohybově postižení mohou využít také asistence při dopravě na univerzitu a zpět a v některých případech i asistenční služby v ubytovacím zařízení (koleje MU, specializovaná zařízení Ligy vozíčkářů a Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka). K dispozici jsou bezbariérové ubytovací prostory na kolejích Komárov a Vinařská. Mimobrněnským studentům MU zajišťuje stravování se základní obsluhou a ubytování ve svých zařízeních – mohou si vybrat z celé škály menz i kolejí. Samotné studium handicapovaných posluchačů je koncipováno tak, aby měli kvalitní přístup ke

Kontakt: Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykova univerzita Šumavská 15, 602 00 Brno Tel.: +420 54949 1105 Fax: +420 54949 1120 URL: http://www.teiresias.muni.cz

telské služby. MU zaměstnává trvale čtyři interní tlumočníky a desítku externích. Kromě tlumočených hodin zřizuje ještě speciální výuku (individuálně nebo v malých skupinách) ve znakovém jazyce nebo formou chatu s vyučujícím, stejně jako speciální intenzivní dvouleté kurzy češtiny a angličtiny (e-learning, videoklipy ve znakovém jazyce, chat). Odborníci také neslyšícím a nedoslýchavým studentům pomáhají s korigováním závěrečných písemných prací a užíváním znakového jazyka v odborné terminologii. Při zahájení studia mají tito studenti možnost zúčastnit se soustředění zaměřeného na vysvětlení organizace studia a seznámení s životem na univerzitě. Standardem jsou tlumočnické služby při různých příležitostech. Podobně jako zrakově postiženým je i sluchově handicapovaným nabízena asistence při sportovních aktivitách v rámci výuky. Teiresiás nezapomíná ani na studenty s pohybovým handicapem. Nově stavěné budovy univerzity (třeba v kampusu v Bohunicích) jsou bezbariérové, historické budovy jsou průběžně upravovány. Důležité jsou relaxační prostory a místa pro osobní hygienu s polohovacím stolem. V některých případech je možné pohybově handicapovaným posluchačům zajistit individuální zkušební termíny. U zcela imobilních osob lze vytvořit úplně individuální studium prostřednictvím e-learningu s ambulančním testováním a zkou-

studiu, avšak zároveň nebyli výrazněji zvýhodňováni ve srovnání se studenty bez postižení. Obsah studia je proto stejný, neliší se ani kladené požadavky (neslyšící jsou povinni absolvovat ústní zkoušky, nevidomí písemné apod.). Průběh studia handicapovaných může být upraven s ohledem na jejich fyzické a technické možnosti – třeba odlišnou podobou studijních materiálů. Mají také právo na prodloužené studijní období. Lidé s postižením se bez ohledu na věk mohou zúčastnit i celoživotního vzdělávání, zejména jazykových kurzů (angličtina, němčina, francouzština, španělština, ruština, latina, klasická řečtina) a kurzů výpočetní techniky. Univerzitní život zdaleka neznamená pouze studium, a to platí také pro handicapované studenty. MU se stará o to, aby se mohli zapojovat do stejných kulturních a vědeckých aktivit jako ostatní. Organizuje např. poznávací exkurze do českých i zahraničních muzeí (Vídeň, Řím atd.). Zaměstnanci Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky jsou si dobře vědomi také toho, že jejich klienti potřebují podporu i mimo prostory univerzity. Proto jim ji poskytují při různých kulturních a sportovních akcích, zahraničních pobytech a stážích, a také při hledání zaměstnání. Zapojení klientů do každodenního života je totiž pro pracovníky Střediska Teiresiás tou nejlepší odměnou za jejich práci. MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 33

34 – MUNI EXTRA

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 35

Na film to není

MUNI: V čem může být studium odborné matematiky prospěšné člověku, který se poté zabývá něčím hodně odlišným (což je do jisté míry i váš případ)? Na sobě i mnoha svých spolužácích vidím, že nám naše studium významně pomáhá ve schopnosti formulovat problémy a hledat cesty vedoucí k jejich řešení. Zní to triviálně, ale v praxi je to velice užitečná dovednost. Kromě toho, v celé řadě oborů, pochopitelně včetně ekonomie či financí, je znalost alespoň nižší vysokoškolské matematiky výhodou, neboť takové nástroje se v praxi těchto oborů užívají a vždy je dobré vědět, co se děje, zmáčknete-li na počítači nějaké tlačítko.

Luděk Niedermayer

Absolvent Masarykovy univerzity, Luděk Niedermayer (41), je viceguvernérem České národní banky. Médiím poskytuje nejčastěji rozhovory na téma fiskální politika, pohyby měnových kurzů či nutnost zvýšení úrokových sazeb. Nám sdělil mimo jiné to, že za studií rozhodně netrpěl přehnaným respektem k autoritám, že rád čte Harryho Pottera a vysvětlil, proč dosud nikdo nenatočil akční či romantický film o centrálním bankovnictví. MUNI: Studoval jste v Brně, na tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, nyní Masarykově univerzitě, operační výzkum a teorii systémů. Krátce jste tam zůstal i po studiu, když jste pracoval v oblasti výzkumu teorie struktur. Nezlobte se, ale termíny „operační výzkum“, „teorie systémů“ a „teorie struktur“ znějí většině smrtelníků, včetně těch s ambicemi dosáhnout vysokoškolského vzdělání, 36 – MUNI EXTRA

dost abstraktně a některé mohou i odstrašit. Mohl byste je nějak lapidárně vysvětlit? I já si po těch letech již jen matně vzpomínám, co jsme to vlastně studovali. Ale zjednodušeně řečeno, je to teoretická matematika, která není ani o programování, ani o rovnicích a nejblíže má k algebře. Mezi zajímavé předměty patřily třeba různé optimalizační úlohy nebo teorie her. MUNI: V jednom rozhovoru jste uvedl, že v současné době dochází v českém školství k vytlačování „tvrdých“ dovedností „měkkými“. Mohl byste blíže popsat, co jste myslel „tvrdými“ a co „měkkými“ dovednostmi a proč se domníváte, že ty „tvrdé“ si člověk, který jejich studium v mládí zanedbal, už téměř nemůže důkladně osvojit? Mezi ty měkčí dovednosti bych řadil věci jako schopnost prezentace, komunikace či některé „manažerské“ předměty. Jejich opak pro mě představují třeba přírodní nebo technické vědy. V každé profesi je nutný specifický mix obou dovedností, ale domnívám se, že není problém osvojit si dodatečně správné prezentační či vyjednávací techniky, ovšem naučit se jako začátečník v pozdním věku slušně matematiku či biologii už tak snadné není. MUNI: Výuka matematiky jakožto exaktní disciplíny nebyla za minulého režimu předmětem ideového tlaku, kterému musely čelit humanitní obory. Nemáte pocit, že výuka humanitních věd se u nás od pádu komunismu rozvíjela tak trochu na úkor věd exaktních?

Zdá se mi, že mnoho důvodů mluví ve prospěch toho, aby pro velkou část populace neskončil vzdělávací proces střední školou a maturitou. Tím ovšem nechci tvrdit, že potřebujeme více studentů, kteří budou na různých vysokých školách trávit třeba pět nebo šest let. Myslím si, že by neškodilo větší množství prakticky orientovaných programů, řekněme na dva až tři roky, kterými by procházel významný počet studentů.

Spíše bych řekl, že školy v oblasti humanitních věd alespoň částečně reagovaly na obrovskou neuspokojenou poptávku. Technické školy, stejně jako třeba ty, na nichž se vyučovala matematika, se naopak musely začít vyrovnávat s menším zájmem studentů, protože získaly pověst škol „obtížných“. Nižší počet studentů či jejich menší kvalita pak může postupně vést k odlivu zdrojů z těchto disciplín. Nemyslím si však, že by tyto – jak je nazýváte – „exaktní disciplíny“ byly nějak systematicky potlačovány.

MUNI: Absolvoval jste řadu zahraničních stáží, v zahraničí jste přednášel a také například spolupracoval s Bankou pro mezinárodní platby. Vystačila vám přitom angličtina? V mém oboru v zásadě platí, že angličtina je univerzálním dorozumívacím jazykem. V mnoha oblastech, kde se používají také jiné jazyky, třeba v orgánech Evropské unie, se sice pracuje i s francouzštinou a němčinou, ale to já osobně považuji za velmi drahý a ostatními národy většinou nepříliš oblíbený způsob demonstrace významu dané země. Nicméně, znalost více jazyků je zase skvělá pro jiné účely. Proto se také léta snažím aspoň trochu zvládnout francouzštinu. MUNI: Jste zastáncem otevření vysokoškolského studia podstatně větší části obyvatelstva (více škol, nižší kritéria pro přijetí a podobně) nebo se domníváte, že by to mělo za následek inflaci celého systému vysokoškolského vzdělání? Tedy, že namísto silné generace vzdělaných a kvalifikovaných lidí bychom si vytvořili armádu držitelů různých certifikátů a diplomů pochybné hodnoty? Zdá se mi, že mnoho důvodů mluví ve prospěch toho, aby pro velkou část populace neskončil vzdělávací proces střední školou a maturitou. Tím ovšem nechci tvrdit, že potřebujeme více studentů, kteří budou na různých vysokých školách trávit třeba pět nebo šest let. Myslím si, že by neškodilo větší množství prakticky orientovaných programů, řekněme na dva až tři roky, kterými by procházel významný počet studentů. Zato vyšší stupně vzdělání, magisterské a doktorandské, by si i v této „inflační situaci“ měly držet svou úroveň. Neříkám tím, že tyto „vyšší“ programy jsou pro budoucnost naší společnosti důležitější, ale už z podstaty věci by měly být jiné. Pouze některé školy mají zdroje k zajištění odpovídající kvality takových programů a to jen v některých oborech. Je chyba, že se dnes skoro všechny školy snaží dělat skoro všechno, kvalita vzdělání je tím opravdu znehodnocována.

MUNI: Jak se stavíte k otázce placení školného? Domníváte se, že by to mohla být dobrá motivace k usilovnějšímu a zodpovědnějšímu studiu? Zcela jistě, i když ne pro každého. Kromě toho je velkým omylem, že neplacení školného je součástí jakési sociální politiky. Naopak, zkušenost ukazuje, že na vysokých školách studuje větší procento posluchačů z rodin s vyššími příjmy. To nicméně nemění nic na faktu, že školné by mělo být doprovázeno nástroji, které zajistí možnost studia i pro studenty z nižších příjmových pater. MUNI: Promoval jste již v roce 1989, většinu studia jste tedy strávil v době, kdy například právě debata o školném ještě nebyla úplně aktuální. Ale přesto, dalo se již v té době hovořit o finanční motivaci studentů vystudovat vysokou školu a vystudovat ji úspěšně? Měl jsem mimo jiné tu pochybnou čest být v posledním z ročníků, který promoval i z marxismu. Tehdy plynula určitá míra motivace z prospěchových stipendií a podobných nástrojů. A při hluboce zakořeněné úctě naší společnosti k titulům bylo už tehdy zřejmé, že pracovní uplatnění po dokončení vysoké školy bude lepší. MUNI: Jakých chyb by se měl člověk, který se hlásí na vysokou školu nebo na ní už studuje, vyvarovat? To fakt netuším. Zdá se mi, že člověk by měl plně přijmout volbu toho, do čeho se pustí, a s tím i převzít zodpovědnost za svoji volbu. Jinými slovy, když to nepůjde skvěle hned nebo třeba hned i vícekrát za sebou, nevzdávat to. MUNI: Měl jste někdy obavu, že vás ze školy vyloučí? Za nedostatečné studium ani ne, spíše to byl vždy boj o to, aby výsledky vydaly na průměr zajišťující slušné stipendium. Mám ale pocit, že jsem netrpěl nějakou přehnanou úctou k autoritám a tehdejšímu režimu a zřejmě jsme měli s kamarády párkrát docela štěstí, že za některé naše vtípky si nás nikdo nepozval na vážný pohovor. A pokud vůbec k nějakému kázeňskému rozhovoru došlo, nemělo to nikdy zlé důsledky. Podle mého sou-

du klima, které na naší katedře panovalo, patřilo k těm nejpříjemnějším, které si lze v rámci režimu osmdesátých let představit, a většina vyučujících, s nimiž jsem se tehdy setkával, byla na výši nejen odborně, ale i lidsky. MUNI: Jaký sport nejraději provozujete a jaký nejraději sledujete? To bychom měli mluvit spíš v kondicionálu, protože práce a rodina to podstatně omezují. Ale už od školy rád lyžuji. Kromě toho mám v oblibě plavání a kolo. A navíc, kam můžu, tam jdu pěšky ;-) Co se týče dobrodružnějších aktivit, nějakou dobu jsem létal malým letadlem, ale to už je teď historie. MUNI: Jaká je vaše oblíbená kniha? Spíš bych mluvil o autorech, ačkoli výše zmíněná omezení vedou k tomu, že v poslední době u sebe mívám v letadle, kde je na čtení nejvíc času, detektivku (naposledy to byli Ian Rankin nebo James Ellroy) nebo Harryho Pottera. Nicméně, co se týče vážnější literatury, mým dlouhodobým favoritem je Milan Kundera a ze zahraničních spisovatelů v poslední době Haruki Murakami. MUNI: Jaký akční či romantický film by nejlépe charakterizoval vaše povolání? Myslím, že centrální bankovnictví je pro nezúčastněné tak nudná věc, že o tom snad nikdo žádný film zatím nenatočil. Naštěstí. MUNI: Kritici globalizace upozorňují na vymírání regionálních odlišností. Časem takto zřejmě zahyne i česká koruna a bude nahrazena eurem. Nebylo by přece jenom hezčí, kdybychom měli podobný měnový systém jako například v USA před rokem 1860, kde si každá místní banka tiskla vlastní druh dolarových bankovek s vlastní hodnotou (třeba dvou nebo třídolarovky) a originálním grafickým designem (např. s obrázky řeckých bohů)? Pokud má někdo takovéhle ambice, nechť ho uspokojí vydávání různě pomalovaných kreditních karet. Má tak sice jenom malý, zato však zcela otevřený prostor pro svou kreativitu. Ale

vážně, dnešní doba vyžaduje, aby peníze hrály roli spolehlivého, akceptovaného a levného „všeobecného ekvivalentu“, v němž se vyjadřují cenou. A toto zadání plní přece jen lépe měny designované podle pravidel konce dvacátého či začátku jedenadvacátého století než ty ze století devatenáctého. MUNI: Americký ekonom Steven D. Levitt ve své knize Freakonomics tvrdí: Je-li morálka o tom, jak bychom si představovali ideálně fungující svět, pak ekonomika je o tom, jak svět funguje ve skutečnosti. Víme, že existují prognózy, za jak dlouho by česká ekonomika mohla v tom či onom ohledu dostihnout hospodářsky vyspělejší evropské země. Ale jak dlouho bude muset růst, než se dostane na úroveň světa, který představuje morálka? To je otázka nejen složitá, ale také zaměřená dost daleko do budoucnosti. Navíc se v poslední době nezdá, že by zrovna ty nejbohatší společnosti neměly ve své ekonomice problémy s morálkou. Ale z mého hlediska stojí věci jednodušeji. Myslím si, že prakticky v každé oblasti své aktivity má člověk možnost respektovat určitá morální pravidla. Neříkám, že jejich respektování lidské aktivity vždy usnadňuje, ale ta možnost zde určitě existuje. A dnes je respektování morálních pravidel určitě snazší, než kdykoli dříve. Přes všechno špatné, co si o současné době můžeme myslet, se v našem regionu nikdy nežilo lépe. Proto se domnívám, že stojí zato o to usilovat. Aspoň mě to za to stojí. Luděk Niedermayer se narodil 13. března 1966 v Brně. V roce 1989 ukončil studium na UJEP Brno, obor Operační výzkum a teorie systémů, a působil zde krátce v oblasti výzkumu teorie struktur. V roce 1991 nastoupil do tehdejší Státní banky československé. Od konce února 1996 je Luděk Niedermayer členem bankovní rady České národní banky a od prosince 2000 viceguvernérem České národní banky. Přednáší a poskytuje konzultace pro zahraniční centrální banky, v roce 1997 spolupracoval s pracovními skupinami v rámci Banky pro mezinárodní platby, zabývajícími se analýzami možných změn architektury finančního systému.

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 37

CŽV – moderní forma vzdělávání a profesního růstu Co je to celoživotní vzdělávání (CŽV)

Zamysleli jste se někdy nad otázkou, zda je úspěšné ukončení vysokoškolského studia vlastně posledním obdobím vašeho života ve „školních lavicích“? Na první pohled se to může jevit jako samozřejmost, ovšem současný celosvětový trend poptávky po kvalifikovaných odbornících všech výrobních i správních odvětví na trhu práce tvrdí opak. O kvalitně vzdělané absolventy je samozřejmě enormní zájem, nicméně v konkurenčním boji o udržení se na špici musí každý člověk přemýšlet vždy o krok dopředu. Význam osobní zodpovědnosti za vzdělání navíc roste s přibývajícími možnostmi práce v zahraničí, i v souvislosti s propojováním jednotného evropského trhu. Tak tedy ještě jednou: Stále se domníváte, že se vás podobná problematika netýká? Současná společnost předpokládá značnou flexibilitu po celou dobu profesionální a životní dráhy a ochotu a vůli k dalšímu sebevzdělávání v průběhu celého života. Proto lze objevit podobné programy v nabídce každé kvalitní vysoké školy a jejich vytváření podporují i vzdělávací projekty států Evropské unie a dalších rozvinutých zemí. Program celoživotního vzdělávání (CŽV) se stal součástí ostatních studijních programů poskytovaných Masarykovou univerzitou již v roce 1990,

s cílem nabídnout možnosti studia všem zájemcům, kteří již pochopili jeho důležitost. „Během této doby si naše univerzita upevnila postavení přední vysokoškolské instituce nejen v České republice, ale ve středoevropském regionu vůbec, a při poskytování programů celoživotního vzdělávání tak může čerpat ze svého bohatého vědeckého a pedagogického potenciálu vůbec.“ komentoval sedmnáctiletý vývoj tohoto programu rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. Co všechno mohou posluchači nalézt v jeho rámci? CŽV na Masarykově univerzitě umožňuje zvýšení profesní kvalifikace (např. pro pedagogické pracovníky a zaměstnance veřejné správy), ale i studium akreditovaných studijních programů, přičemž v rámci některých programů je možné přestoupit i do bakalářského nebo magisterského studia. Vedle programů zaměřených na výkon povolání nabízí Masarykova univerzita i programy orientované zájmově. Součástí CŽV je také Univerzita třetího věku určená seniorům. Kurzy jsou vedeny nejen v českém jazyce, ale i v dalších světových jazycích. Studium je možno absolvovat formou prezenční či distanční nebo jejich kombinací. Pro přijetí do CŽV platí řada kriterií, jejichž stanovení spadá do kompetence jednotlivých praco-

Program CŽV na Masarykově univerzitě poskytuje vzdělání vysokoškolského typu a je orientován buď zájmově, nebo na výkon povolání. Program může být realizován v českém nebo jiném jazyce v prezenční nebo distanční formě studia nebo jejich kombinaci, a to zejména jako: a) vzdělávání specializační, rekvalifikační, rozšiřující, doplňující; b)vzdělávání v rámci akreditovaného studijního programu; c) vzdělávání tématické, zpravidla cyklus, kurz, odborné soustředění, přednáška, přednáškový cyklus, seminář; d) Univerzita třetího věku. Průběh studia je založen na absolvování příslušných předmětů, které jsou ohodnoceny určitým počtem kreditů. Počet a rozložení předmětů i kreditů je popsán v programu CŽV. Absolventům programu orientovaného zájmově nebo na výkon povolání vydá Masarykova univerzita osvědčení o absolvovaném programu odpovídající mezinárodním akademickým zvyklostem. Nabídka programů CŽV je zveřejněna na webových stránkách jednotlivých fakult (viz www.muni.cz).

višť a fakult. Studium je to jako každé jiné, nutnost absolvovat příslušné povinné nebo volitelné předměty je zde samozřejmostí. Požadavky na počet a rozložení předmětů i kreditů jsou popsány v příslušném programu CŽV. Absolventům programů přirozeně náleží i zasloužené ohodnocení jejich úsilí, a to v podobě osvědčení o absolvování programu odpovídající mezinárodním akademickým zvyklostem. CŽV je placenou formou studia – výše jednotlivých poplatků je rovněž stanovována jeho poskytovatelem a může se různit dle specifického programu. Veškeré informace o studiu v rámci CŽV, o jeho programech, úhradách a dalších specifikách jsou velmi srozumitelně popsány na webových stránkách jednotlivých fakult Masarykovy univerzity (www.muni.cz). Rádi vás přivítáme na půdě naší fakulty!

Stále v kontaktu: od uchazeče až po absolventa Kromě toho, že Masarykova univerzita věnuje svou péči současným studentům, navázala v minulých letech také spolupráci s potenciálními studenty. Díky vytvořené těsné vazbě s partnerskými středními školami se tak mohou jejich studenti v předstihu blíže seznámit s vysokoškolským prostředím. Formy spolupráce jsou různé a zahrnují například prezentace studentů MU a odborné přednášky pedagogů MU na středních školách, speciální den otevřených dveří pro partnerské školy, zasílání elektronického newsletteru se zajímavostmi z MU, seminář pro výchovné poradce či konzul38 – MUNI EXTRA

tace pro talentované studenty. Aktivity probíhájí zejména v rámci společného projektu Partnerství ve vzdělávání, ale i několika dalších projektů. Masarykova univerzita ovšem myslí i na své studenty, za nimiž jejich alma mater zavře svou pomyslnou bránu. Ve vyspělém světě je zvykem, že univerzita se svými absolventy nepřeruší hned všechny vztahy, budované po několik let, ale naopak se snaží být s nimi stále v kontaktu. MU třeba pomáhá svým „potomkům“ najít místo ve vystudovaném oboru, informuje je o současném životě školy nebo pro ně pořádá pravidelná se-

tkání, aby jim umožnila vrátit se na akademickou půdu. Zážitky ze studií totiž bezesporu patří k těm nejsilnějším, které si uchováváme v paměti. Jednu z cest, jak kontakt s univerzitou neztratit, nabízí Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity. Stanete-li se po ukončení studia na MU jeho členy, můžete například i nadále využívat zdarma univerzitní knihovnu, chodit se slevou do brněnských divadel či galerií a mít přehled o tom, co aktuálního se na vaší univerzitě děje. Jak se takový absolvent má, můžete zjistit na www.absolventi.muni.cz.

Anketa 1) Jak vzpomínáte na dobu studií a léta strávená na půdě Masarykovy univerzity? Splnilo studium na univerzitě Vaše očekávání? 2) Co považujete za nejdůležitější, co Vám Masarykova univerzita dala pro úspěšné uplatnění v praxi? Můžete srovnat Vaše znalosti a dovednosti s kolegy z jiných, zahraničních univerzit? 3) Pokud byste se dnes znovu rozhodoval(a) o studiu na vysoké škole, vybral(a) byste si své studium znovu? Proč? 4) Co byste vzkázal(a) těm, kteří se právě nyní rozhodují o studiu na vysoké škole, tedy o své nejbližší budoucnosti?

Zuzana Šimůnková redaktorka a dramaturgyně České televize

1) Byla to krásná léta, vyplněná hlavně studentským životem, a vzpomínám na ně ráda. Žádná velká očekávání jsem neměla, můj obor žurnalistika – filozofie byl v roce 1995 otevřený teprve prvním rokem a ke štěstí mi stačilo už to, že existovala taková studijní kombinace. Vzpomínám si, že nám nabídka předmětů a úroveň jejich výuky přinesly v některých momentech i rozčarování a že jsme někdy měli podezření, že nám určitá přednáška nebo seminář k ničemu nebudou, ale celkově myslím, že jsem se naučila rychle získávat a zpracovávat informace ze svého i ostatních oborů a že ve mně vysoká škola probudila kritické myšlení. 2) Jako nejdůležitější se ukázalo doporučení mých učitelů potenciálnímu zaměstnavateli, díky němuž jsem dostala první příležitost ukázat, co umím. Mám zkušenost ze studií žurnalistiky v zahraničí, protože jsem absolvovala roční studium ve Velké Británii na Westminsterské univerzitě. Tamní studenti mají výhodu v tom, že je tam oddělený obor žurnalistika od oboru komunikační studia. Oba tyto obory jsou na Westminsteru na velmi vysoké úrovni, žurnalistika prakticky zaměřená na práci v konkrétních médiích a komunikační studia na mediální výzkum a jeho metody. Natočit studiový televizní rozhovor jsme se učili už první týden ve škole, stejně jako zpravodajskou reportáž v parlamentu – obojí se skutečnými aktéry. Po ročním studiu jsme měli v Anglii spoustu kontaktů, na svém kontě tři televizní dokumenty, uměli jsme sami pracovat s kamerou, stříhat a natáčet zvuk, a ještě jsme napsali řadu esejů o roli médií v globalizovaném světě. Tato praktičnost mi při mých studiích v Brně trochu chyběla, ale předpokládám, že se to s léty změnilo. 3) Myslím, že klíčové není, co studujete, ale s jakým zájmem a nasazením, jestli pro to máte talent a jestli se s tím dokážete uplatnit. S tím, co jsem vystudovala, jsem spokojená, byla to dobrá volba. 4) Aby se nebáli dát sami sobě čas na rozmyšlenou, protože volba vysoké školy je tak důležitá věc, že by se neměla uspěchat.

Dagmar Lastovecká soudkyně Ústavního soudu ČR

1) Studovala jsem v letech 1969 až 1974 na tehdejší Univerzitě J. E. Purkyně a patřila jsem tedy mezi první studenty obnovené brněnské Právnické fakulty. Naše studia byla touto skutečností poznamenána jak pozitivně, tak negativně a v jejich průběhu se promítl rovněž politický vývoj tehdejších let. Prožívali jsme nadšení z toho, že v Brně opět funguje fakulta hlásící se, a v počátcích i navazující, na Právnickou fakultu předchozí. Absolvovali jsme v prvních semestrech přednášky významných

profesorů (Cvetler, Kubeš, Bulín), kteří však zakrátko museli v rámci normalizace akademickou půdu opustit. Postupně se politické situaci přizpůsobovala skladba studijních předmětů i skladba vyučujících, měnily se i postoje studentů. Na dobu studií i na tehdejší Právnickou fakultu mám přesto pěkné vzpomínky, a to především díky celé řadě těch, kteří si i ve složité době zachovali svoji důstojnost. 2) Myslím, že přes všechny problémy spojené s budováním nové fakulty i s tehdejším normalizačním obdobím se nám jako studentům dostalo v mnoha předmětech poměrně kvalitního vzdělání. Rozsah a obsah studia byl však tehdejší, zejména politickou situací limitován, a tudíž nesrovnatelný se studiem na univerzitách zahraničních („západních“), což platí jistě i ve srovnání se znalostmi a dovednostmi získávanými na nynější Právnické fakultě Masarykovy univerzity. 3) Svého rozhodnutí studovat na vysoké škole, konkrétně na právnické fakultě, jsem nikdy nelitovala, i když výkon právnické profese (možná s výjimkou advokacie) byl rovněž značně ovlivňován politickou situací; pro mne však vždy představoval – obdobně jako u lékařů – více poslání než zaměstnání. 4) Mladí lidé by dle mého názoru měli získávat co nejvíce vědomostí a studovat co nejvíce oborů, a to zejména v životním období, které jim to subjektivně i objektivně nejlépe umožňuje. Když se opět vrátím ke své alma mater, myslím, že právnické studium v současné době skýtá možnost získání širokého vzdělání zahrnujícího i znalosti z jiných, zejména humanitních oborů, a v důsledku toho i široké možnosti pro další uplatnění jeho absolventů.

Aleš Hála

ředitel zastoupení pro Benelux Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest 1) Na tu dobu vzpomínám velmi rád, zvláště na spolužáky a samozřejmě také na profesorský sbor, který byl velmi vstřícný, chápavý a poskytl mi mnoho cenných rad. Studium splnilo mé očekávání, i když si myslím, že by do osnov mělo být zaneseno více předmětů v cizích jazycích a povinnost tyto kurzy absolvovat. Dále by se měly rozšířit kurzy prezentačních dovedností. 2) Nejdůležitější je praktický pohled na věc již při studiu, ovšem většinou až praxe dá člověku potřebný komplexní rozhled. MU mě naučila samostatné práci a přemýšlení. Myslím si, že znalosti moje a kolegů ze zahraničních univerzit jsou naprosto srovnatelné. 3) V současné době bych si vybral obor, který vhodně kombinuje technické a ekonomické obory. Pokud by ESF takové obory nabízela, případně by je sdílela s nějakou technickou školou, rád bych je využil. Domnívám se, že tyto obory budou na trhu práce nejžádanější. 4) Aby si velmi dobře ujasnili, co chtějí v budoucnu dělat a kde je nejvyšší šance získat kvalitní zaměstnání a tím i dobrý plat. Pro samotné studium doporučuji, aby se již v té době specializovali na určitý obor, získali v něm potřebné teoretické, a ideálně i praktické zkušenosti a ty pak nabídli na trhu práce. Zkušenosti ze zahraničí jsou neocenitelné.

Jaromír Sedlár

programový manažer International Leadership Association při University of Maryland, USA

David Pavlík

nejvyšší sídlo Microsoftu, Redmond, USA

1) Na moje štúdium a na roky strávene na Masarykovej univerzite a v Brne spomínam veľmi rád. Boli to jedny z najkrajších rokov môjho života – a podobne to cítia aj moji kamaráti, keď na naše štúdia v Brne spomíname. Štúdium na univerzite nie je len o štúdiu, ale aj o živote v meste, o kultúre, o ľudoch... Unikátne spojenie kvalitnej školy, živého vysokoškolského mesta a mnohých dobrých ľudí je tým, čo robí Brno dobrým miestom na štúdium. Nie som si istý, či som ako mladý maturant mal jasné očakávania ohľadom môjho štúdia. Ale pamätám si, že keď som sa rozhodoval o tom, na ktorú vysokú školu ísť, zvolil som si Brno, pretože som mal dojem, že Brno – a osobitne Fakulta sociálních studií – bolo niečo „iné“ než ostatné školy v Českej Republike a na Slovensku. Napríklad politológiu na FSS neučili bývali učitelia marxizmu-leninizmu, či rýchloabsolventi nejakých politologických kurzov, ale skutoční politológovia. Veril som, že na „Masaryčke“ nájdem kvalitu, progresívnu inštitúciu, a nie priemer. To sa do veľkej miery splnilo.

1) Na léta strávená na univerzitě vzpomínám velmi rád – na spolužáky, večírky, ale také zejména na studium samotné. Fakultu informatiky jsem si nevybral s nějakým konkrétním cílem, jen jsem věděl, že mě „ty počítače“ baví a že bych se chtěl v tomto oboru dále profilovat. Fakulta informatiky Masarykovy univerzity se ukázala být více než skvělou volbou. Flexibilita studia mi umožnila zaměřit se přesně na to, co mě bavilo, což ale rozhodně neznamenalo, že bych si nemusel projít náročnými, někdy i „neoblíbenými“ předměty. Ty náročnější předměty mě ale naučily to, co je podle mého názoru nejcennější – rychle pochopit podstatu problému, princip nového nástroje a být schopen okamžitě začít pracovat na novém projektu. Např. formální jazyky a automaty lze využít téměř všude, funkcionální programování otevírá možnosti proniknout do architektury vyhledávacího software Googlu. Abych tedy odpověděl na otázku, zda studium splnilo mé očekávání, tak musím říct, že naprosto předčilo – koncepce studia je velmi univerzální a dává možnost uplatnění opravdu všude.

2) Na MU som študoval rôzne odbory, na rôznych fakultách, a každé z týchto štúdií mi dalo niečo iné. Ťažil som z mnohých kvalitných kurzov, ktoré mi poskytli skvelé základy a orientáciu v odboroch. Hlavne som však ťažil z tvorivej, slobodnej atmosféry FSS, ktorá umožnila študentom rásť aj prostredníctvom mnohých projektov, ktoré neboli priamou súčasťou výuky, ale boli s ňou silne previazané. Napríklad zo skúseností, ktoré som získal vďaka účasti na projektoch Medzinárodného politologického ústavu, ťažím dodnes a ešte dlho budem. Jeden príklad: vďaka dôvere zo strany vedenia ústavu, FSS a MU sme boli ako študenti schopní zorganizovať na MU návštevu slovenského premiéra Mikuláša Dzurindu. Ak má študent šancu podieľať sa počas bakalárskeho štúdia na takýchto projektoch, iste sa v praxi nestratí. A podobných šancí je na MU mnoho. Ani najlepšia škola automaticky nevytvorí úspešného absolventa, to je na zodpovednosti jednotlivca. Univerzita však môže vytvoriť podmienky na to, aby každý jednotlive mohol maximálne zúročiť svoj talent. A to je to najdôležitejšie, čo mi Masarykova univerzita dala, a za to budem vždy vďačný. Podmienky v Brne môžu byť v niečom lepšie, v niečom horšie ako inde vo svete, hlavná zodpovednosť za vzdelanie je však na jednotlivcovi. Rovnako tak vzdelanie jednotlivca v ideálnom prípade nekončí promóciu na univerzite – naopak: univerzita by mala v absolventovi vytvoriť túžbu po ďalšom vzdelávaní. Promócia by nemala uzatvárať knihu, ale len kapitolu v štúdiu jednotlivca. Toto je jedna z veľkých výziev pre „Masaryčku“: prebudiť v absolventoch lásku k poznaniu.

2) Jak jsem již uvedl výše, Masarykova univerzita mi dala velmi solidní základ znalostí v oblasti IT, na kterém jsem mohl dále stavět. Oblast IT je tak široká, že pokud člověk nemá vybranou svou oblíbenou oblast, je velmi těžké sledovat trendy ve všech odvětvích. Vzhledem k tomu, že v Microsoftu, kde pracuji, se setkávám s lidmi z celého světa, není výjimkou, že se potkám s kolegy z jiných, někdy velmi prestižních univerzit. Mé znalosti v oblasti IT, kterých jsem nabyl v době svých studií, jsou podle mého názoru více než dobré a bez problému jsem schopen pracovat v týmech s kolegy z různých oborů. Co bych možná doporučil pro studium, by bylo „manažerské minimum“ nebo „projektový management“. Bylo by ideální tuto oblast sloučit přímo se studiem. Já jsem vedle Fakulty informatiky vystudoval ještě Brno International Business School a kombinace těchto dvou studií je podle mého názoru ideální.

3) Určite by som si vybral štúdium znova. Neviem si predstaviť môj život a moju budúcnosť bez vzdelania. Vzdelanie je a stále viac bude rozhodujúcim faktorom pre úspech jednotlivca, organizácie a krajiny. A keď hovorím o vzdelaní, hovorím o vzdelaní v širšom zmyle slova; nielen o znalosti daného odboru, ale aj o znalosti morálky, hodnôt, o schopnosti ďalej sa vzdelávať, o tolerancii, a podobne. Povinnosťou univerzity je vdelávať študenta nielen v odbore, ale ako celistvú osobnosť. Rovnako tak by som si znova vybral Brno a Masarykovu univerzitu. Brno mi dalo pevné základy, na ktorých môžem stavať. 4) Neváhajte nasledovať vaše sny. Nenechajte iných rozhodovať za vás. Buďte aktívny. Nerozhodujte sa podľa názvu, ale podľa obsahu. Buďte vďačný za každú maličkosť, a užívajte si každý deň vášho života!

3) Shodou okolností jsem se nedávno rozhodoval o dalším studiu – MBA. Pokud bych se rozhodoval o svém prvním studiu, jistě bych znovu volil Fakultu informatiky, protože svět IT mě velmi baví a FI je nejlepší místo, kde začít. Kdybych se rozhodoval o dalším studiu, asi bych se zaměřil více na management – ať se jedná o projektový managament, řízení organizací nebo týmů. Můžu však doporučit získat „základ“ v nějakém konkrétním oboru a pak si vybrat další obor, který mi umožní kariérní růst. Jinými slovy – získat bakalářský titul, 2 – 3 roky praxi a pak, třeba i při zaměstnání, dostudovat magisterský titul. 4) Rozhodně bych doporučil si pečlivě zvážit, kde budu následující roky trávit a čím se budu zabývat. Je to velmi důležitý krok, který nelze odbýt tím, že jste na nějaké vysoké škole. V dnešní době je spousta příležitostí, jak si zatraktivnit studium – zahraniční stáže, praxe při zaměstnání, různé projekty – rozhodoval bych se tedy i podle toho, co mi konkrétní škola dokáže nabídnout. Ve společnosti, kde pracuji, často děláme následující cvičení: „Představte si, kde chcete být za pět let?“ Je velmi zajímavé zkusit si odpovědět na tuto otázku – „Jsem ředitel firmy? Jsem softwarový architekt? Pracuji na výzkumném projektu?“ A další krok je jen na vás – jak se na dané místo dostat. Já jsem začal na studijním oddělení Fakulty informatiky – jednou jsem si tam všiml plakátu: „Microsoft EMEA internships available ...“

MAGAZÍN MASARYKOVY UNIVERZITY – 39

STUDENTŮV LABYRINT autor: P. W. Vaněk

Studentská léta brněnská je řeka vzpomínek, které jen tak z mysli nevymizí. Ke studentskému životu jaksi patřily a patří bezstarostné večerní a noční jízdy po lokálech, klubech, šantánech a místech nabízejících různé druhy nejen duševního osvěžení. Jedinci či hordy jedinců vyrážející do stroze osvětlených uliček velkoměsta a ztrácející se v davu zábavychtivých lidiček jsou vždy jakýmsi koloritem a nezbytností univerzitních měst. V takovém správném městě najde každý ten svůj díl, to své místo, jenž pro něj může být tím pravým …. Chodilo se tam, kam táhli kamarádi, kde nabízeli nejen osvěžení těla, ale i ducha, hudbu na několik způsobů a to všechno dosti dlouho, aby člověk rodu studentského provedl relaxační cvičení tohoto druhu do sytosti. Putování po kavárničkách po přednášce, s cílem v klidu zažít dané téma nebo o něm jen poklábosit.. Rozebrat okolní nevyhnutelné skutečnosti. Nebyla to jen kavárenská zařízení typu Akáda, ale také hospůdky čtvrté cenové skupiny, různé brněnské putyky a výčepy s typickým geniem loci. Tehdy tam ještě nebyla velkoplošná plátna se zpětnou projekcí nebo signál wifi pro pohodlné připojení notebooku, byla to místa vyprávění a setkávání. Opusťme ale svět zašlých časů a snových bloudění a vplujme do světa skutečného. Na mysli mám současnou studentskou turistiku za podobnými kratochvílemi, které si rod studentský po právu zaslouží. Dnešní kultura informací, blogování a jiné způsoby sdělování zážitků přináší nesčetné možnosti, jak si říct, co si počít s volným časem. Tedy s tím, který zbude po studijním úsilí a hodinách strávených na přednáškách, seminářích či nad knihami v prostorách tomu určených. Jak by řekl sám klasik, i dnes je z čeho vybírat. Pokud se týče Brna samotného, to nebylo na podobný druh studentské turistiky za kulturními radovánkami nikdy skoupé. A právě díky této tradici vznikla nová lákadla, nová místa setkávání. I dnes je kam zamířit, kam se uchýlit se svými myšlenkami nebo s přáteli. Jen tak zajít za kouskem hudby, a to nejen podávané jako hlavní menu, ale také jako pozadí pro vlastní meditaci někde v přítmí s laptopem či knihou. Nu což, chodit kolem horké kaše se nevyplácí. A v tomto případě to platí dvojnásob. Nejlepší je jít přímo na věc, do víru událostí, které nás dříve či později stejně pohltí. Užijme si proto vyhlídkové jízdy „šalinou“, sedněme na kolo, naplňme batoh potřebnostmi a vydejme se na pomyslnou okružní jízdu. Ale pozor, pokud nechcete ujít příliš mnoho metrů, či zatěžovat svůj organismus více než je zdrávo, můžete bezpečně projít některou 40 – MUNI EXTRA

ze spojovacích chodeb vašeho kampusu, minout všeposkytující knihovnu a ocitnout se v přilehlé a útulné kavárně. Ovšem! Ano! To můžete udělat také, může se to stát dokonce příjemnou samozřejmostí, která vám skýtá hned několik praktických věcí najednou. Ale ne dnes! Tentokrát není ten správný den. Udělejme si jiný, delší výlet. Na jeho začátku může být třeba brouzdání internetovými stránkami, krátká sms od spolužáků či kamarádů, skypem dohodnutá schůzka nebo jednoduše listování jedním z mnoha magazínů, které vám zábavu naservírují přímo na papíře. A show může začít! Den je na samém počátku… aneb i začátky mohou být slibné. Každý den je dobré odstartovat vydatnou snídaní. Učili jste se dlouho do noci? Protáhl se vědecký úkol? Máte rádi po ránu kolem sebe živo? Potřebujete čerstvý tisk nebo ranní výlet do světa internetu? Nemáte zkrátka do čeho kousnout? V tom může pomoci útulná kavárna s příjemnou obsluhou, přátelským výběrem krmě a bezdrátovým připojením. Tipů najdete na internetu dost, ale pro začátek můžete zkusit třeba Café 99 nebo Café 04. A pokud ani ty nestačí, nechte si doporučit či najděte jiné. Ty, které vyhovují vašim představám. A že jich není málo! Den je ve své polovině… to si jistě každý pomyslí na klidný oběd. Menza působí v tomto ohledu jako každodenní spása, pokud ovšem přijíždíte ze vzdálených kolejí nebo podnájmu, přijde k duhu zastávka na dobré „meníčko“. Že se to dnes nenosí? Ale kdeže, pokud to není poznaná nutnost každého dne, je možné dělat výjimky. Zkuste to třeba u Zelené kočky, u Veselé vačice. Nebo zavítejte do již zmíněné menzy, všude může být dobře. Den se blíží k večeru… aneb co s časem odpoledním? Někdo to raději horké, někdo studené. To studené nechme raději na večer. Horkého v podobě odpolední kávy nebo čaje si můžete opět dopřát do sytosti. Pokud máte rádi staré, rekonstruované prostory, jistě se zavděčí jazzová kavárna Podobrazy (kam se ještě vrátíme v hudebních vábničkách), kavárna Spolek nebo trochu hlučnější prostor v samé blízkosti divadelních múz, kavárna Švanda. A také mnoho dalších, ve kterých se samozřejmě najde i wifi… Čas se naplnil, přichází večer (ale nejen ten)… Není sice dogmatem, že pravá zábava začíná až v pokročilejších hodinách a v nejbližším výčepu, ale přece jenom, ten správný šrumec opravdu

začíná s časem večerním. K zábavě, v úvodu tak proklamované, je možné se dostat v brněnských klubech a jiných místech vpravdě jednoduše. A na závadu jistě není, že půjde o samá hudební lákadla. Vždyť Brno není jen významným městem vysokých škol a univerzit, ale také městem s hudební tradicí. Nemám nyní na mysli vážnohudební záležitosti. Spíše tradici bigbítu, jazzu a jiných modernějších žánrů. Celoroční aktivity v tomto směru jsou jednou z možností, jak si kupříkladu dobrý, lahodný mok dát při nekompromisní muzice. Co do prostoru a možností snad nejvíce splňuje představy o multifunkčnosti klub Fléda, vzniklý z bývalého televizního studia a poskytující žánrově pestré hudební produkce. Klub, kam můžete zajít nejen na lámané beaty v podobě dýdžejských večerů, ale i na koncerty známých českých a zahraničních kapel. Jen namátkou: k pravidelným hostům patří kupříkladu hvězda worldmusic Boban Markovic‘ se svým orchestrem, Erik Truffaz s osobitým jazzováním a jiní, kteří jsou právě v kurzu. Pokud se však má večer ubírat na klidnějších vlnách, stačí zavítat do klubu Alterna, kde si v rámci celoročních festivalových sérií můžete užít funku, šansonu nebo jazzu do úplného uspokojení. Pokud ani tato výzva není tou pravou, můžete zajít na alternativnější hudební záležitosti. Mladé, neznámé a jiné kapely můžete zastihnout v hudební kavárně Stará Pekárna, která je klubem s opravdu vlastní tváří. Najdete zde nejen jednotlivé koncerty, ale opět několik hudebních sérií v jazzovém a etno-worldmusicovém hávu. Brno vůbec má celoročně, tedy vyjma prázdninové sezóny, open-air koncertů, festivalů, žánrově zaměřených hudebních sérií a akcí opravdu hojně. Za všechny snad stačí zmínit dnes již pětidenní oslavu jazzu – JazzFestBrno, Jazz On, Jazz Brno, Etno Brno, Šansony a songy, Funky Fussion, Jaro na nádvoří (open-air festival probíhající v prostorách Místodržitelského paláce, vedle zmíněné Jazzové kavárny Podobrazy) a další. Avšak není to zdaleka vše, co místní klubová scéna nabízí. Jsou tu další zavedené prostory typu Desert, Mersey, Musilka, Leitnerka, Melodka, Skleněnka, Favál, jazzu a blues otevřený legendární bar U kouřícího králíka nebo prostory Zemanovy kavárny, kde se dá zažít ten pravý jazz. Hudební vábení, spojené s dobitím energie „prostě jinak“, by mohlo pokračovat. Ale i den studenta se završuje zaslouženým spánkem. Končí živé koncerty a začínají rozjezdy odvážející lidičky na blízká i odlehlá místa. Moravská metropole je v tomto smyslu labyrintem podnětů, jež nejprve dostatečně lákají a pak potichu s lehkostí splynou s duchem.

Vzdělání v každém věku

is.muni.cz/obchod Internetové Obchodní centrum MU is.muni.cz/obchod je novinka, díky níž si nyní můžete mnohem snadněji objednat placené kurzy a další služby nabízené Masarykovou univerzitou. Široká nabídka zahrnuje profesní kurzy pro pracující i speciální kurzy a možnosti studia pro mladé uchazeče. — jednodenní, víkendový nebo delší kurz pro odbornou i laickou veřejnost — přípravné kurzy k přijímacímu řízení na MU — účast v některém z běžných studijních předmětů — kurzy k získání profesní způsobilosti k výkonu specializovaných činností — studium celých ročníků pro uchazeče, kteří nebyli z kapacitních důvodů zapsáni ke studiu

Masarykova univerzita – Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, Tel.: 549 49 1111, www.muni.cz

hledáme lidi, kteří chtějí myslet