od sv. Františka občasník choceňské farnosti červen 2010
Milí přátelé, naposledy vás zdravím takto ze stránek Drobečků při příležitosti končícího školního a pastoračního roku. Prošli jsme společně desetiměsíční cestou, na níž nás provázel a chránil sám náš ukřižovaný a vzkříšený Pán. Budiž mu za jeho vedení a žehnání vzdán dík! Měsíc června probíhá letos v Chocni ve znamení závazků, a to závazků vůči Bohu i vůči farnímu společenství. Svoje závazky vyjádřili členové pastorační rady, malí ministranti, děti přistupující k prvnímu svatému přijímání, členové rady ekonomické, rodiče křtěných dětí a nakonec i naši dospělí novokřtěnci se svými kmotry. Ti všichni se takovým či onakým způsobem zavázali k tomu, k čemu se opětovně musíme zavázat i my všichni: být ve víře součástí Těla Kristova tak, jak se toto uskutečňuje ve farním společenství. Toto společenství může účinně růst jen tehdy, jsou-li všichni jeho členové navzájem spojeni pouty závazného, zodpovědného přátelství. Kéž se vám všem daří do tohoto přátelství vrůstat! P. Miroslav
Ze života farnosti Seznam členů PRF P. Miroslav Dítě, předseda Jan Kučera, místopředseda Martina Krsková, sekretářka Zdeňka Lásková, členka farního výboru Hedvika Víchová, členka farního výboru Martin Málek, delegát do ekonomické rady Karel Diblík Dagmar Filipová Ludmila Luxová Michal Marek Milan Marek Kateřina Pascucci Pavel Pavliš
O JAR se salesiánem JARoslavem Mikešem Jako mladý kněz chtěl odejít do misií. Za totality byl režimu „nepohodlným živlem“ a stěhoval se z fary na faru. Své misie provozuje již přes 20 let v Čechách, aktuálně v centru Prahy. Minulý rok se však Jaroslavovi Mikešovi vyplnil sen a na podzim strávil měsíc v Africe. Spolu s několika dalšími Čechy navštívil a podpořil misijní stanice spolubratří salesiánů v Jihoafrické republice, Lesothu, Zimbabwe, Zambii a Kongu. O své neobyčejné zážitky se přijel rozdělit i do naší farnosti. Poslední březnovou neděli se nás tak sešlo více než 50 v choceňském kině, abychom se podívali na pěkné fotky, krátká videa a hlavně si poslechli zajímavé povídání o tom, jak naši krajané pomáhají v místech, kde není samozřejmostí školní docházka, jídlo, pitná 2
voda nebo léky. Salesiáni vysílají dobrovolníky do celého světa s vizí, že někdy je lépe konkrétně přiložit ruku k dílu, než odeslat finanční dar. Projekt „adopce na blízko“, v jehož rámci jsou dobrovolníci do misií vysíláni, může podpořit každý (www.adopcenablizko.cz). Jaroslav udělal o své cestě přes 60 přednášek. Svým povídáním chce poukázat na místa, kde lidé materiálně strádají, a ukázat lidem, jak mohou sami pomoci, např. právě skrz adopci na blízko. Příště se Jaroslav chystá do Mexika. V Chocni se mu prý velmi líbilo, a vrátí-li se ze svých cest živý a zdravý, těší se, že za námi opět dorazí. Petr Diblík
Den díkůvzdání Ne, nechte se zmýlit, není listopad, ani nepíši z Ameriky. Je 1. května 2010 a jsme v Hradci Králové. Ráno jsme se probouzeli do deštivého, nevlídného počasí, ale neodradilo nás. V Hradci Králové se už usmívalo sluníčko a vše věstilo krásný den. A taky byl. Nejen krásný podle počasí, ale slavnostní, velkolepý a Bohem požehnaný. Když jsme v 10.15 hod. vstoupili do katedrály Svatého Ducha, zdaleka jsme nebyli mezi prvními. Katedrála se do dvanácté hodiny zcela zaplnila do posledního místečka. Ve dvanáct hodin se rozezněly zvony a rozezvučely varhany a nastal ten nádherný čas homilie a mše svaté, vše k vzdání díků Bohu všemohoucímu za dar života našeho milého emeritního arcibiskupa Karla Otčenáška. Celou slavnostní mši svatou celebroval arcibiskup pražský, primas český Dominik Duka. Náš milý oslavenec byl přivezen na vozíčku, ale ani to mu nevzalo úsměv, který zářil z jeho milé tváře. Všichni shromážděni jsme velmi dojatě a usebraně prožívali tuto slavnostní bohoslužbu, v které jsme v duchu děkovali Bohu za 90 let života arcibiskupa Karla Otčenáška, za 65 kněžství a 60 let ve službě biskupa královéhradecké diecéze. Přítomni byli i mnozí vládní činitelé, mnoho biskupů i z cizích zemí, stovky kněží a řeholních 3
sester a tisíce obyčejných věřících. Po skončení mše svaté projížděl emeritní arcibiskup Karel Otčenášek středem katedrály ke vchodu a stále se usmíval a všem neustále žehnal. Po půlhodinové přestávce začal další program k jeho oslavě na podiu připraveném na Velkém náměstí, které bylo zato zaplněno. Celý program vedli P. Pavel Dokládal a P. Zbiegnew Czendlik. Po mnoha vřelých gratulacích, včetně pana prezidenta Václava Klause, primátora Hradce Králové a dalších, mu k potěšení a s láskou zazpívala Lucie Bílá. Svým krásným Ave Maria zakončila svůj pěvecký dar. Nakonec jsme si všichni připili pohárkem vína a zazpívali, aby nás Pán Bůh miloval a našeho arcibiskupa dlouho zachoval. Po všech strastiplných letech života si stále uchovává v sobě velkou lásku ke všem lidem a tuto ideu sbratřování připomněl i při svých závěrečných slovech na rozloučenou. Požehnal všem, kteří přišli oslavit toto jeho významné výročí. Z Chocně jsme byli jen tři. Škoda, že se taková událost opomíjí. Eva Sládková
Modrý bál ve stylu máje U mnohých z vás je ještě v čerstvé paměti zatím poslední ročník benefičního Modrého bálu. Letos se konal v netypickém majálesovém duchu. Ve vestibulu bylo možno okusit skvělou zmrzlinu a zhlédnout tombolu s lákavými cenami. U vchodu do sálu pak byla možnost se potkat s výborným vínem. Večerní veselí obohatilo předvedení capoeiry a poté se nálada změnila díky irské hudbě a irským tancům. Pro zájemce byla k dispozici i rozkvetlá třešeň. O půlnoci bylo nebe ozářeno asijskými lampiony, nesoucí svá přání. K tanci a poslechu hrála kapela The Five Band. Váš modrý tým 4
Celoroční projekt pro děti Tajemství Lásky V sobotu 29. května jsme poutí dětí na Mariánskou horu u Dolní Čermné zakončili celoroční projekt pro děti nazvaný „Tajemství Lásky“. U zrodu tohoto projektu stál otec Bohuslav, který pomáhal po teologické a metodické stránce, navrhoval kříž na medaile pro děti. Na jeho práci navázal otec Miroslav a pomohl nám, abychom připravený projekt mohli dokončit a od poloviny září realizovat. Cílem celého projektu bylo pomoci dětem hlouběji prožít tajemství eucharistie. Děti se postupně seznamovaly s částmi mše svaté, s významem jednotlivých liturgických úkonů a s liturgickými postoji. Mimo jiné se například dozvěděly, jaký je smysl zpěvu Kyrie, eleison, Sláva na výsostech Bohu, proč při čtení evangelia stojíme a proč naopak při kázání sedíme. Projektu se zúčastnilo více než třicet dětí a za svoje celoroční snažení byly při závěrečné pouti odměněny pěknými cenami. Nejúspěšnějšími dětmi v jednotlivých kategoriích se staly tyto: Nejmenší děti: 1. místo - Šimek Kuba 2. místo - Kučerová Johanka Novotný Jiřík Štancl Pavlík Vávrová Anežka 3. místo - Vích Lukášek „Borečci“: 1. místo - Šimková Klárka 2. místo - Dvořák Vojta Horynová Michalka 3. místo - Štancl Olda „Kostelní blechy“: 1. místo - Štanclová Sára 2. místo - Horynová Romča Kopecká Terka 3. místo - Vomáčková Denča 5
Tento projekt byl v mnohém obohacením i pro nás dospělé, neboť jsme si jeho prostřednictvím ujasnili a více uvědomili některé skutečnosti týkající se mše svaté. Chtěla bych poděkovat všem, kteří pomohli s přípravou a realizací tohoto projektu. Také děkuji všem, kteří jakoukoliv formou podporují nebo se podílejí na celoroční práci s dětmi ve farnosti. Martina Krsková
Pouť dětí na Mariánskou horu u Dolní Čermné V sobotu 29. 5. jsme se s dětmi z naší farnosti účastnili poutě do Dolní Čermné, abychom tak zakončili náš celoroční projekt „Tajemství Lásky“. Jako každý rok na nás v 7:20 čekal autobus u kostela. Po naložení všech potřebných věcí (fotbalové míče, kytara, barvy...) nám požehnal pan farář a vyrazili jsme. Silnice se vlnila a venku nádherně svítilo sluníčko. Když autobus zastavil a my jsme se nadechli čerstvého vzduchu, šli jsme pěšky až na místní faru. Zde jsme vyrobili nádherná prostírání a snědli první svačinu. Po důkladném úklidu (aby na Choceň dobře vzpomínali) jsme zamířili na Mariánskou horu. Šli jsme po silnici a poté jsme zamířili polní cestou až k lesu. V ohradě, kterou jsme míjeli, se páslo pár koní. Začali jsme je k sobě volat. Koníci přiběhli za námi a někteří z nás začali pátrat po svém baťohu, jestli jim náhodou rodiče nepřibalili k svačině jablko. Polovina skupiny byla napřed, a tak jsme je museli doběhnout. Když jsme dorazili na kopeček, zahráli jsme si soutěže a dali si další svačinu. Zahráli jsme si fotbálek a prožili nádhernou mši svatou s naším panem farářem a už tu byl okamžik, na který se každý moc těšil – rozdělování cen! Každý se po tomto nádherném dni těšil domů, a proto bylo naše přání splněno a vyrazili jsme zpět do Chocně. Na památku každý dostal hrneček a utíkal domů. Magda Málková 6
Svědectví Bratře biskupe Josefe, všichni bratři a sestry, kteří spravujete naší královéhradeckou diecezi, všechny vás zdravím. …V neděli 9. 5. 2010 nám náš administrátor farnosti, bratr Miroslav Dítě, oznámil, že k 31. 7. 2010 v Chocni končí, je přeložen do Neratova jako výpomocný kněz. Věděli jsme již od začátku jeho působení v Chocni, že zde ze zdravotních důvodů nebude dlouho, ale i přesto moji rodinu tato zpráva zaskočila. Již po první mši sv. slavené společně s bratrem Miroslavem nám bylo jasné, že máme co do činění s pravým apoštolem Páně. Ve svých počátcích církev uznala za apoštola pouze toho, kdo splňoval jednu podmínku: musel být člověkem, který se setkal se vzkříšeným Kristem. (To byl také zčásti důvod, proč měl sv. Pavel tolik potíží, než bylo jeho apoštolské charisma uznáno). Bratr Miroslav nás všechny neúnavně povzbuzuje, abychom Kristu dali všechnu svou důvěru, abychom s Kristem ve svém každodenním životě spolupracovali... Řeknete si: nic nového, to přece ví každý křesťan! A přece se moje děti (je jim resp. 22, 20 a 15 let) krátce po příchodu bratra Miroslava do Chocně probudily z jakési spirituální letargie..., nenechají si ujít žádnou nedělní mši sv. v Chocni, jen aby slyšely jeho homilii. Vždycky máme celá rodina o čem diskutovat při nedělním obědě... Já osobně prožívám tuto požehnanou dobu, kdy je bratr Miroslav v Chocni jako exercicie na pokračování... Díky Bohu za ně! Přála bych co nejvíce lidem prožít alespoň jeden liturgický rok pod vedením bratra Miroslava, jako to bylo dopřáno nám choceňským farníkům. Nevím ovšem, jestli právě na tak odlehlém místě, jako je Neratov, bude moci být toto moje přání splněno..., ale právě tady vkládám důvěru v Krista (jak nás neustále nabádá bratr Miroslav) a prosím o seslání Ducha sv. na všechny, kteří o místě působení bratra Miroslava rozhodují. Na závěr jednu myšlenku, která se (alespoň podle mě) právě na osobu bratra Miroslava hodí (napsal ji Ellias Vella v jedné své knize): „Ďábel se nebojí lidí, kteří pro Krista pracují, ale těch, kteří Mu patří.“ Přátelé, je dobré se ozvat, když se nám něco nelíbí, ale možná je důležitější se ozvat, když se nám něco líbí a máme z něčeho radost, právě proto jsem vám tohle svědectví napsala... Zdraví vás sestra v Kristu, Kateřina Pascucci, Choceň 7
Rozhovor Rozhovor s otcem Miroslavem Opět se setkáváme při společném rozhovoru. Dnes ale po 294 dnech při Vašem odchodu. 1) Zdá se Vám to krátká či dlouhá doba? Krátká. Každý další rok mi připadá čím dál tím kratší. 2) Měl jste nějaké plány, které jste v naší farnosti nestihl uskutečnit? Hmm… No, do jisté míry ano. A tedy jaké a proč? Když přichází farář do farnosti, tak má určitou vizi, a tu dílem naplňuje a dílem transformuje podle reálné situace. A reálná situace ukazovala, že některé plány jsem musel za pochodu upravovat, byť ne nějak drasticky. Mým plánem bylo vám posloužit tzv. kérygmatem, a to určitým způsobem. Kérygmatem jsem vám posloužil, ovšem onen způsob jsem musel do jisté míry upravit: nedošlo tedy již na speciální kérygmatické kursy, které jsem měl připraveny, týkající se např. svědectví, práce s Písmem, zvěstování, modlitby, charismat, učednictví, společenství atd. Na to nám již nevybyl čas. Zatím… 3) Když se zamyslíte, co Vám necelý rok v naší farnosti dal, co by to bylo? Pár přátel a spoustu dobrých známých. 4) Kdybyste měl shrnout Vaše působení v Chocni a filiálkách , je něco, co byste rád „vypíchl“? Základním záměrem, s nímž jsem do Chocně přišel, bylo posloužit vám kérygmatem. Co to je? Řeknu to asi takhle: největším problémem či nemocí současných evropských katolíků je ztráta smyslu pro proporcionalitu. Panuje veliký zmatek v tom, co je v křesťanství opravdu stěžejní, co naopak vedlejší, a co dokonce zcela okrajové. Kérygma je pak nástroj, používaný již apoštoly, který tuto nemoc, zmatek a slabost uzdravuje. Když se ohlédnete za uplynulým rokem zpět, zjistíte, že jsem se věnoval pouze několika málo nejdůležitějším věcem, podobně jako 8
apoštol Pavel, když přišel do Korinta: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného“ (viz 1Kor 2,1-2). 5) Překvapila Vás něčím naše farnost? Byla tak živou, jak jste o ní slyšel? Ano, co se živosti farnosti týče, skutečnost v zásadě naplnila moje očekávání. Choceň je dobrou farností, která v sobě má velice slušný potenciál k dalšímu růstu. 6) Navštívil jste u nás mnoho rodin a rodinných obědů, chutnalo Vám? A co se většinou podávalo? Chutnalo mně určitě. Nabídka byla celkem dost pestrá, nebylo nějakého typického jídla, jako např. řízek se salátem. Všem, kteří mne k sobě pozvali, nebo mi jídlo dokonce osobně přinesli, bych chtěl touto cestou co nejsrdečněji poděkovat. 7) Chutnají Vám choceňské jogurty? Nesmíte říct, že jste je neochutnal. (Zrudl. Neochutnal, takže o nápravu se musíme postarat my .) 8) Měl byste pro nás nějaké rady do budoucna? Nemyslím si, že by moje vlastní rady byly zas až tak důležité a chytré; mám ale v plánu poslední dva týdny strávit tím, že budu stát denně před Pánem a budu se ho ptát, co vám mám říct na závěr. Tím pádem je šance, že to budou Jeho rady a ne moje, protože ty moje by vám celkem k ničemu nebyly. Takže ještě něco přijde? Můžeme se těšit? Doufám, ale je pravda, že Pán mluví tehdy, když chce mluvit. Nemluví na lidskou zakázku. Je-li ovšem třeba něco říci, tak se o to účinně postará. 9) A co Vás čeká nyní? Těšíte se do Neratova? Nevím, na jak dlouho jdu do Neratova, protože tato moje stáž je domluvena jenom jako jakási mezistanice do doby, než nastoupí nový biskup. Teprve s ním budu projednávat celou vizi mého budoucího kněžského působení, ať už v naší diecézi, ať už v diecézi plzeňské. 9
10) Můžete nám přiblížit, co bude v Neratově Vaší náplní? Budu k dispozici P. Suchárovi, co on bude potřebovat. Neratov je realita velice specifická svým zaměřením, úkolem a posláním, a já těžko můžu střílet od boku nějaké odhady bez jejího bližšího poznání. Ale samozřejmě výpomoc ryze kněžská je pro P. Suchára myslím důležitá, protože on vzhledem k řadě svých povinností a úkolů, které má nejen v Neratově, ale i v rámci celé diecéze, je rád, když může odjet a není tísněný tím, že se musí vrátit na ten či onen den na tu či onu bohoslužbu. 11) Co byste závěrem popřál nám, farníkům? Popřál bych vám jako jednotlivcům i jako společenství růst, a to růst jak početní, tak i kvalitativní. Co neroste, umírá, aneb jak říkají latiníci: „Non progredi est regredi“. Kdo nejde vpřed, kráčí zpátky. Za rozhovor velice děkuje Liduš Luxová
Okénko pro mládež Vikariátko v Chocni 19. 6. Konečně nastala očekávaná sobota, kdy se v Chocni mělo konat vikariátní setkání mládeže. Děcka z celého vikariátu se sešla něco málo po půl třetí, a tak jsme mohli začít. Skvělí moderátoři Dan a Terka seznámili hosty s programem, poté následovala seznamovací hra a scénka. Zanedlouho jsme se společně vypravili na suprovou hru do Pelin, kde jsme se všichni výborně pobavili, i se trochu protáhli po celoodpoledním sezení. Jen co jsme dorazili zpět na Rychtu, okamžitě jsme se vrhli na připravené dobroty. S krásně plnými žaludky jsme zhlédli další scénku, vyslechli zkušenost Haňdi Nováčkové s kněžími a malinko podiskutovali s P. Vláďou Brokešem. To už ale byl nejvyšší čas vydat se na 10
závěrečnou bohoslužbu, po které se ještě pár odvážlivců vrátilo na Rychtu, zahrálo si s námi pár her a rozjeli se domů. Myslím, že se nám vikariátko opravdu podařilo, a děkujeme všem, kdo nám jakkoliv pomohli ho připravit :). Za choceňskou mládež Lenka Halbrštátová
Okénko pro děti Diecézní setkání dětí V sobotu 15. května jsme jeli s babičkou na Diecézní setkání dětí v Hradci Králové. Jeho téma bylo „renesance“. Líbilo se mi na stanovišti v knihovně, protože tam měli spoustu knih, jednu z toho psanou více než dvěma jazyky – arabsky, latinsky, hebrejsky, řecky, anglicky, ale vůbec ne česky. Také se mi líbila výtvarná dílna, viděla jsem tam spoustu nápadů, které se dají použít, třeba drátkování s korálky. Nejvíc se mi ale líbila mše svatá, protože jsem šla s Maruškou předat kytku panu biskupovi. Klára Šimková Já jsem byl na stanovišti šermířů. Koukal jsem se, jak tam šermují, a jednoho kluka, co měl zlomenou ruku, oblékli do brnění, takže měl jednu ruku sádrovou a jednu „brněnskou“. Pak jsem byl na stanovišti společnosti, kde říkali, kdo co dělal, a vždycky jsme si k tomu něco zkoušeli. Třeba cestovatel cestuje, tak jsme s babičkou hledali na mapě nejkratší cestu z Hradce do Prahy. Král nosí korunu, takže jsme chodili s knížkou na hlavě, aby nespadla, a zkusili jsme si papírovou korunu. Nejvíc se mi líbilo tiskání bramborovými tiskátky ve výtvarné dílně. Kuba Šimek
11
Luštěníčko Ahoj milé děti! Prázdniny se blíží a já mám pro vás jeden návrh. Zkusme každý den udělat alespoň jeden dobrý skutek. Začněme od maličkostí jako mytí nádobí, nabídnout se na pomoc při vaření, na zahradě, uklidit botník, pohrát si s mladším sourozencem, potěšit maminku kytičkou ze zahrádky a jistě přijdete na mnoho dalších věcí. Zapojte i sourozence a rodiče a při večerní modlitbě nebo večeři si je vzájemně řekněte. Uvidíte, že to nebude lehký úkol ani pro dospělé. A jako malou odměnu spojte čísla od 1 do 44 a uvidíte krásný obrázek, který si pak můžete vybarvit.
Liduš Luxová 12
Toto číslo sponzoruje:
Autojeřáby Zajišťování nákladní silniční dopravy
Internetové stránky farnosti www.chocen.farnost.cz Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 5. 9. 2010. Příspěvky prosím doručte na adresu
[email protected], Zuzaně Siegelové, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky! Výrobní náklady na jeden výtisk po odečtení sponzorského daru činí 10 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti), Zuzana Ropková (mládež). Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi. 13
