od sv. Františka ∗ občasník choceňské farnosti ∗ advent 2008 Milí farníci, v tomto farním časopise jsem se Vám minule představil. Dnes Vám chci poděkovat za Vaše různá povzbuzení a za Vaše modlitby jak za otce Bohuslava, za nemocné, za farnost, tak za mě osobně. Prožíváme advent, přede dveřmi jsou Vánoce a pak nás čeká vstup do nového občanského roku. Na co se máme v tomto období soustředit? Čím můžu v naší farnosti přispět k vytváření prostředí lásky? Papež Benedikt XVI. nám nabízí krátkou modlitbu, která byla vlastní svatému Pavlovi a prvním křesťanům: „Marana, tha!“ čili „Přijď, Pane Ježíši!“ „Přijď do našich srdcí, přijď a obnov náš život, přijď do našeho srdce, abychom se my sami mohli stát světlem Boha, Tvou přítomností. V tomto smyslu se modleme se svatým Pavlem: „Marana, tha!“. Modleme se, aby Kristus byl skutečně přítomen dnes v našem světě a aby ho obnovil.“ (generální audience 12. 11. 2008) Přeji nám všem k letošním vánočním svátkům i do roku 2009, abychom jako o prvních Vánocích prožili zázrak. Tehdy došlo k proměně chléva v místo hřejivého rodinného společenství: Mariino a Josefovo srdce se rozzářilo láskou k narozenému děťátku, k Bohu, který se stal malým dítětem. Ať i v našich rodinách místo nervozity, spěchu, nespokojenosti nebo lhostejnosti vládne vnitřní klid, jistota, svornost a vzájemná láska. K tomu Vám s otcem Bohuslavem vyprošujeme Boží pomoc a požehnání. P. Vít
Moji milí farníci! Prožíváme advent, příchod Boha k člověku, dobu setkávání s Bohem v Kristu, dobu otevírání se pro toto setkávání. Bůh k nám v Kristu přichází. Přichází různými cestami. Jednu z nich jsme letos jako farnost nově objevili a vydali o ní a stále vydáváme svědectví. Koncilová konstituce o posvátné liturgii říká, že Kristus „je přítomen, když se církev modlí, .... jak slíbil: Kde jsou dva nebo tři...“ (SC čl. 7). Když jsem se začátkem srpna octl náhle v nemocnici a druhý den se objevilo podezření na rakovinu, které se po čtrnácti dnech potvrdilo, jako by se v naší farnosti vrátily doby evangelia. „Církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu.“ (Sk 12,5b). A toto trvá stále. Někteří z Vás modlitbu podpořili i osobní obětí: Pěšky na Horu Matky Boží, víc než 70 km v silentiu, jen s Písmem, růžencem a breviářem. Pěšky v dešti a chladu na Homoli a zpět už za tmy. Atd., atd. Jen v této síle, síle Boží moci jeho požehnání a mateřské ochrany Panny Marie, jsem byl tak brzy po těžké operaci z nemocnice propuštěn, a dobře snáším i pokračující razantní léčbu. Zrealizovat Kristův příchod (advent) v našem reálném čase má neodpustitelnou podmínku: Být v Jeho lásce. Za všechny projevy Vaší lásky a oběti kéž Vám odplatí náš Pán. Ať se nám všem společně podaří prožít zbytek adventní doby v lásce Kristově, v duchu prvokřesťanského „Maran atha!“ „Přijď, Pane Ježíši!“. Abychom o Vánocích při pohledu na Novorozeného mohli spolu s Janem na jezeře vyznat: „Pán je to!“ Váš duchovní otec
2
Ze života farnosti Těžká nemoc otce Bohuslava se stala v posledních měsících nejdůležitější starostí naší farnosti. Ale to, jak se s ní on sám s důvěrou a pomocí Boží statečně vyrovnává, je pro nás povzbuzením a·příkladem. Modlitba k Bohu je mocná zbraň, a tak se i nadále za našeho otce modlíme a přinášíme za něj oběti. A nejen to! Zahrnujeme do svých soukromých proseb i lékaře, kteří jej ošetřují, a otce Víta, jenž jej s láskou zastupuje. A nezapomínáme ani na slečnu Jitku, která při vedení farské domácnosti a péči o nemocného, nese největší tíhu každodenních starostí. Milý otče Bohuslave, přízeň a pomoc Boží Vám i nadále vyprošují Vaši farníci.
Rok sv. Pavla V rámci celoročního projektu Dobrodružná plavba po stopách sv. Pavla měly děti psát o tom, co už se o sv. Pavlu dozvěděly. Pavel (Šavel nebo Saul) byl Žid a narodil se v Tarsu v Kilíkii. Jeho otec byl stanař. Gamaliel byl Pavlův učitel. Pavel pronásledoval křesťany. Od velekněží a rady starších Denisa Vomáčková - Událost u Damašku dostal listy pro bratry v Damašku, odebral se tam, aby odvedl křesťany do Jeruzaléma k potrestání. Na cestě do Damašku kolem poledne uslyšel Šavel hlas: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ a on se zeptal: „Kdo jsi?“ a on mu řekl: „Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého pronásleduješ.“ Šavel řekl: „Co mám dělat?“ Pán mu odpověděl: „Jdi do Damašku, tam se dozvíš, co máš dělat.“ 3
Tereza Kopecká - Sv. Pavel hlásal Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého
Od toho světla Šavel nic neviděl. Vojáci ho museli odvést za ruku. Tam ho navštívil Ananiáš, který mu řekl: „Bratře Šavle, ať zase vidíš.“ Hned viděl. Pak řekl: „Bůh tě určil k tomu, abys poznal jeho vůli, viděl spravedlivého a slyšel jeho vlastní hlas.“ Pak ho Ananiáš pokřtil a Šavel odešel kázat. Magda Málková
V souvislosti se sv. Pavlem také děti přemýšlely, co pro ně znamená chodit do kostela, být křesťanem. Jsem ráda, že mne maminka vodí do kostela a pomáhá mi překonat mou lenost, pohodlnost. Vím, že je to od ní projev největší lásky, kterou mi může dát. To, že ze mne vychovává křesťanku, bude dobré i v mém budoucím životě. Jsem ráda, že vím o Pánu Ježíši a mohu se s ním setkávat. Vím, že hodně dětí toto štěstí nemá, žijí v bídě, hladu, nemocech, bez rodičů. Tím, že budu žít podle Desatera, konat dobré skutky, poslouchat rodiče, se jednou moje duše dostane do nebe. Romana Horynová
Sára Štanclová - Sv. Pavel hlásající Krista
Okénko pro seniory Vzpomínka na našeho šumavského faráře Dne 7. října 2008 zemřel ve věku 87 let v padesátém devátém roce svého kněžství v nemocnici ve Strakonicích P. Martin František Vích. Narodil se v Dolním Újezdě u Litomyšle. Ačkoliv nebyl choceňským rodákem, ba ani školákem, byl „jako náš“. Možná proto, že životní osudové vnuknutí přišlo 4
právě tady. Ale o tom, jak snaživý mladík ke kněžství přišel, rozprávěl nejlépe on sám s publicistou Milošem Doležalem: „Narodil jsem se v rodině chalupníka 12. června 1921. Od malička jsem toužil být knězem, ale z finančních důvodů to nebylo možné. Tak jsem se ve Vysokém Mýtě vyučil zahradníkem. Bavilo mne to a po vyučení jsem se dostal už jako příručí do Hudcova zahradnictví v Chocni, a jak tak jednou balím do novin balíčky zeleninové sadby, objevil jsem inzerát! V Písku otevírají petríni internát pro pozdní kněžská povolání. Něco jsem měl našetřeno, podmínky byly přijatelné, a tak jsem neodolal. Doba byla složitá, ale studia jsem dokončil a v adventu 1949 jsem byl vysvěcen. Přijal jsem řádové jméno Martin a stal se knězem u Panny Marie Růžencové v Budějovicích. V roce 1950 přišla likvidace klášterů. Přepadli nás jedné dubnové noci. Seděl jsem už se spolubratry na korbě náklaďáku, když najednou povel: „Vích ven!“ Jeden z estébáků /později mi pomáhal/ rozhodl, že pro svůj dělnický původ zůstanu, abych uklidnil lidi, až přijdou ráno do kostela. Hrozná noc! Estébáci rabovali, hledali peníze a starožitnosti, knihy a vzácné doklady házeli z okna přímo na náklaďák. - Pro mne si přišli až za tři roky 21. 8. 1953. Vytáhli mne ze zpovědnice, nasadili pouta a čtyřiadvacet hodin marně vyslýchali. Soud se konal za půl roku. Souzeno nás bylo dvanáct v čele s P. Stanislavem Sasinou. Proces byl falešný a v mém bývalém působišti rozšířili zprávu, že jsem chtěl prokopat Lipenskou přehradu a zaplavit celé Budějovice. Pankrácká věznice byla přeplněná, a tak mne přivedli na samotku již obsazenou. Spoluvězeň se mi představil jako generál Josef Pavel, interbrigadista ze Španělska. Za války v koncentráku, v únoru 1948 vyzbrojoval milice po boku Gottwalda na Staroměstském náměstí! Čekali, jak se poperem, ale my se naopak velmi sblížili. Zatímco generála propustili už v r. 1956, můj los padl na Rtyni v Podkrkonoší, kde se těžilo uhlí a uran. Práce tam byla nesmírně nebezpečná. Jednou přišlo varování. Země je v pohybu, buďte opatrní. Sfáral jsem se spolubratrem Balíčkem. Na víčku od konzervy, které sloužilo jako patena, jsme ještě odsloužili prosebnou mši sv., když se ze stropu začaly uvolňovat černé kamenné placky. Jedna z nich zasáhla i moji nohu. Byli jsme 830 m pod zemí, modlili se a já v ruce svíral v cigaretovém papírku zabalenou nejsvětější svátost. Františkovi se posléze podařilo kámen 5
na mé noze uvolnit a zachránit mi tak život! Teprve druhý den večer se mezi kameny ukázalo světlo a my byli vyproštěni. V podobné situaci jsem později i já mohl pomoci evangelickému farářovi a básníku Janu Rubíkovi. Odpracoval jsem si na uranu plných 7 let. V květnu 1960 přišla amnestie. Do rodné vesnice jsem dorazil časně ráno. Byl krásný májový den. Rozespalá sestra Anička, která mi přišla otevřít, překvapením málem omdlela. Maminka se té chvíle nedočkala, když u mne byla naposledy na krátké návštěvě, chtěl jsem jí předat ručně vyrobený křížek. Bachař to zpozoroval, hrubě zakročil a maminku z lítosti nad tím zacházením po cestě ranila mrtvice. Byl jsem za trest na samotce a náhle uslyšel její jasný hlas: „Frantíku, Františku…..“ Později jsem se dozvěděl, že v těch chvílích umírala.“ A jak se dál odvíjel život otce Martina? Po návratu z kriminálu v rodném kraji místo nedostal. V polovině šedesátých let odešel do Českých Budějovic, kde mu jeden policista pomohl sehnat zaměstnání v zahradnictví Komunálních služeb. Jenže závalem zraněná noha se stále horšila, a tak si podal žádost k znovupřijetí do duchovní zprávy. Po roce marného čekání se obrátil na svého někdejšího spoluvězně, generála Josefa Pavla, který se mezitím stal ministrem vnitra. Během krátké doby byl dosazen jako kněz na Dobrš. Když si pak první večer vyšel na kouzelné místo za zvonicí, odkud je někdy vidět až do Budějovic, plakal nad rozpadajícím se kostelem, kaplí i farou a svou beznadějnou budoucností…… S pomocí tety Kateřiny, která mu vedla domácnost, místních farníků, kteří si ho oblíbili, a hlavně s pomocí Boží se brzy se svým exilem smířil. Přes šikanování Státní bezpečností se duchovní život na Dobrši, Vacově i Česticích, jež mu byly přiděleny, zázračně rozvíjel. Jako nadšený skaut založil ještě před r. 1968 z chlapců z Dobrše a okolí skautský oddíl „Synové hor“. Nebyl vůdčí typ ostrých rozkazů, ale přátelský a milující člověk. V jeho přítomnosti se nikdo špatně nechoval. Nebyla neděle, aby za ním odněkud z okolních táborů nepřijeli skauti a skautky v krojích a nedoplnili jeho mši 6
svatou zpěvem a kytarou. Pořádal pro ně i ojedinělé mše ve staré vápence nebo vojenských lesích u Vimperku. Aniž to tenkrát věděl, zasloužil se nepřímo i o registraci skautského hnutí po roce 1968. Ministr Josef Pavel se totiž rozpomněl, že byl kdysi zavřen s jedním skautským farářem. Byl i přítelem šumavského folkloru, hlavně dudáků, a traduje se, že kdo jednou byl na některé z jeho dudáckých mší v čestickém kostele, do smrti na to nezapomene. Dobrš se svým ojedinělým kulhavým farářem se stala civilním poutním místem. Mezi jeho přátele patřil i Tomáš Halík, Ján Zákopčáník, předseda nejvyššího kontrolního úřadu Luboš Voleník měl za totality na faře i zvláštní postel, ale i lidé z okraje společnosti přicházeli. Všecky je vítal se stejnou láskou. I Choceňáci na Dobrš jezdívali. Vzpomínám, jak při jednom farním zájezdu na Šumavu nás vítal v Železné Rudě. Po mnoha letech si tam padli do náručí dva kamarádi ze Záměstí, František Vích a Frantík Kubík, a ti ostřílení mazáci slzeli oba. Ale i my jsme jej rádi vítali, objevil-li se vzácně v choceňském kostele. V roce 1989 přichází revoluce a konečně je možno svobodně vydechnout! Otec Martin dostává odškodné za uranové věznění a celé je věnuje své horské farnosti. V letech 1993 - 2007 si uskutečňuje svůj velký sen a vydává měsíčník „Listy z Podšumaví, Vacova, Čestic a Dobrše“, v němž mapuje dění v přilehlé krajině i celé zemi. Najdeme tam i jeho promluvy a meditace hluboké, ale lehce pochopitelné. Podepisuje se nejprve jako otec Martin, Váš duchovní táta Martin, Váš starý táta Martin. Poslední léta, kdy se jeho zdraví horší, žije v terapeutické komunitě v blízkosti Volyně. Pracuje mezi vyléčenými toxikomany jako jejich „duchovní táta“ šťasten, že může být užitečný. Pohybuje se už jenom na vozíčku, ale do Dobrše ho zaveze občas někdo z mladších farníků, aby tu mohl ve svém kostelíčku sloužit mši svatou. Milý otče Martine, přesto že jste nositelem vyznamenání skautské Zlaté lilie v trojúhelníku, zasloužilým oldskautem a konečně i majitelem řádu TGM za vynikající zásluhy o lidská práva, byl jste po celý život především věrným zahradníkem na vinici Páně. A za to Vám patří náš velký dík! Anna Syrová
7
Za malířkou a ilustrátorkou Ludmilou Jandovou Dne 20. října zemřela v Litomyšli ve věku 70-ti let známá akademická malířka a grafička Ludmila Jandová. Vystudovala v Praze na AVU, odkud se v roce 1969 vrátila do rodného Osiku provdána za svého spolužáka Františka Jandu, taktéž umělce, aby tam společně pracovali. Jelikož její tvorba zobrazující původně krajinu kolem Litomyšle se čím dál víc obracela do duchovní oblasti, stala se režimu nepohodlnou. Nesměla ilustrovat ani vystavovat. Její půvabné drobnější kresby, převážně grafika, dřevoryt a suchá jehla, se pak ilegálně šířily mezi četné příznivce. Po revoluci se jí dostává zvláštní příležitosti ztvárnit křížovou cestu v kapli litomyšlské nemocnice. Přistupuje k této práci zcela netradičně. Na jednotlivých zastaveních nenajdeme lidské postavy. Místo nich tam figurují rostliny, byliny a květiny, které vytvářejí působivou symboliku jednotlivých výjevů. V roce 2001 uděluje papež Jan Pavel II. Ludmile Jandové cenu za „umělecké dílo s přínosem pro církev“. V roce 2004 dostává „Zvláštní cenu za umělecký přínos pro město Litomyšl“. Pohřeb se konal v hlavním kostele Povýšení svatého Kříže v Litomyšli. Smuteční mši vedl její otcovský přítel arcibiskup Karel Otčenášek za účasti Dominika Duky a kněží litomyšlského vikariátu. Do kostela i na hřbitov se přišlo s touto milou a skromnou umělkyní rozloučit mnoho jejích přátel, příznivců i obdivovatelů. A. S. 8
Úvaha o knize Naše cesta do katolické církve Scott a Kimberley Hahnovi Rád bych napsal několik úvah o knize, ke které jsem se už několikrát vracel a která mě oslovila svým obsahem a závažností osobní výpovědi obou autorů. Scott Hahn je protestant kalvinisticko–presbyteriánského vyznání. Obdivuje Luthera, Kalvína a další protestantské reformátory. Teologicky je velmi ostře antikatolicky laděný. Kimberley Kirková je také presbyteriánkou. Se Scottem se seznamuje na vysoké škole. Po uzavření sňatku oba pokračují ve studiu teologie v protestantském semináři. V rámci studia etiky se Kimberley věnuje problematice antikoncepce a kontroly porodnosti, kterou poměřuje biblickým pohledem. Srovnává stanoviska jednotlivých křesťanských církví a vydává se vlastně jako první na nelehkou cestu zneklidňujících otázek a odpovědí. Scott se po skončení studií stává presbyteriánským pastorem. Nadšeně evangelizuje, intenzivně studuje Bibli a biblistiku, přednáší, učí a přitom naráží na zásadní otázku: která z křesťanských církví je ta pravá. Otázky studentů i jeho vlastní pochybnosti ho nutí, aby se začal intenzivněji zabývat spornými tématy a později učením katolické církve. Tímto krátkým úvodem se dostáváme do výchozího bodu celé knihy, obohaceni základními informacemi o postojích a směřování obou autorů. Jednotlivé kapitoly tvoří vždy pohled Scotta a pohled Kimberley. Kniha je o poctivém hledání pravdy, o toleranci, o lásce, o úctě, o vztazích. Scott nejprve čerpá jen z Bible, později ze spisů církevních otců, z dokumentů Druhého vatikánského koncilu, z Katechismu katolické církve a z dalších spisů katolických autorů. Při hledání naráží na témata, která jsou závažná a zásadní: ospravedlnění, Písmo svaté, Posvátná tradice, Církev, eucharistie, papež, mariánská úcta, světci, … Odpovědi na otázky hledá v Bibli a nalézá. S velkým úžasem zjišťuje, jak logicky do sebe jednotlivá témata zapadají, jak na sebe navazují, jak jsou promyšlena, jak je lze nalézt 9
a doložit v Písmu. Později objevuje obrovské bohatství eucharistie a mše svaté. Jeho konverze ke katolické církvi se stává nevyhnutelnou. Současně s počátkem Scottovy cesty ke konverzi začíná bolestné období ve vztahu k manželce Kimberley, se kterou žili vždy v duchovní jednotě. Jejich svazek prochází těžkou životní zkouškou, protože Kimberley prožívá věci jinak a vůbec není připravena následovat manžela cestou konverze. Naopak, nechce se odloučit od víry, kterou jí předali rodiče a která je jí vlastní. Nechce přijít o přátele, o širší rodinu. Později nachází svoji vlastní cestu ke konverzi. Je úžasné, že oba manželé dokázali ustát několik let duchovní nejednoty (Scott byl pokřtěn na Bílou sobotu v roce 1987, Kimberley o tři roky později v roce 1990). V tu dobu již vychovávali tři děti a před rozpadem manželství je uchránil manželský slib (láska, úcta a věrnost), velká míra tolerance, pochopení a oběti. Obrovským darem pro oba pak bylo obnovení duchovní jednoty, když prošla cestou konverze Kimberley. Pokud se mluví o oběti, jednalo se jak o oběť duchovní (nikdo z její rodiny nekonvertoval, mnoho přátel se odcizilo), tak o oběť fyzickou (všechny porody svých dětí absolvovala císařským řezem a navíc prodělala dva samovolné potraty). To je jistě velká zkouška. Cesta obou manželů do katolické církve byla těžká, někdy bolestná, ale po překonání překážek je velkým bohatstvím a vzorem pro všechny hledající. Příběh Scotta a Kimberley Hahnových je krásný a hluboce lidský. Proniká jím upřímná snaha o nalezení pravdy spojené s bolestí vzájemného duchovního odcizení, které je nakonec uzdraveno. Velká vzájemná láska spojená s úctou, tolerancí a porozuměním dojde naplnění i v duchovní jednotě. Ještě několik vět ze závěru knihy: „Dovyprávěli jsme náš příběh. Dříve než skončíme, chtěli bychom vzdát Bohu díky za jeho milost a lásku. Chceme se také krátce podělit o výzvu, kterou nám Bůh předložil ve Slově. Rádi bychom vás vyzvali a povzbudili, naši drazí katoličtí bratři a sestry, abyste se snažili prohlubovat znalost obsahu své katolické víry, která vám byla svěřena jako posvátné dědictví. Studujte a poznávejte ji kvůli svým bližním a také kvůli sobě, abyste věděli, čemu věříte a proč tomu věříte. Denně berte do rukou Písmo a čtěte si v něm. Je to inspirované a neomylné Boží slovo, napsané pro vás – tak jak tomu neustále učí katolická církev a tak jak nejnověji potvrdil Druhý vatikánský koncil. Věřte tomu, co čtete. Sdílejte to. Modlete se to. Učte se Božímu slovu nazpaměť. Ponořte se do něj jako do horké koupele. Učte se mu dobře, abyste ho mohli ve větší plnosti žít a s větší 10
radostí se o něj dělit. Jedině tak se stane vaše víra nakažlivou. Je nesmírně potřeba více katolíků, z nichž bude jejich víra vyzařovat! Současně s Biblí berte často do rukou světový Katechismus katolické církve, pročtěte si ho od začátku až do konce – aspoň jedenkrát. Je nepostradatelný pro uskutečňování učení Druhého vatikánského koncilu. Představuje vlastně „klíč ke koncilu“. …“ Martin Filip
Okénko pro mládež Příchovice Jako každé prázdniny jsme jeli letos do Příchovic. Tentokrát to připadlo na 25. 10. - 28. 10. 2008. Odjeli jsme brzy ráno směrem na Tanvald. V Příchovicích nás všichni přivítali s otevřenou náručí a s úsměvem na rtech. Po příjezdu nás Michal vzal ven na Bílou skálu, kde nám řekl, jak to bylo v Příchovicích, když byl ještě mladý, asi jako jsme my. Na faru jsme přišli velice utahaní, protože jsme cestou hráli hru nálety a další hry. Druhý den nám všem, co jsme byli na faře, Michal připravil: „Prevence proti kriminalitě”. Bylo to veselé, ale poučné. Všichni ho napjatě poslouchali, bylo to skutečně moc pěkně udělané. Čas, který nám byl velmi drahý, už se pomalu chýlil ke konci. Museli jsme si zabalit, rozloučit a potom odjet domů. Nikomu z nás se nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Týmáci spolu s Vláďou pro nás připravili báječné prázdniny, které budou nezapomenutelné. Romana Vyčítalová
11
Silvestr v Ústí V pátek 28. 11. jsme se my, Choceňáci a další mládež z našeho vikariátu, sešla v Ústí nad Orlicí na křesťanském silvestru. Celá akce začala mší svatou a následovala pravá silvestrovská šou v hotelu UNO. Galavačerem provázela skvělá dvojice moderátorů a na programu byla pestrá hostina, teplý čaj a dále scénky, písničky a závěrečná modlitba. Každé spolčo (či setko☺) mělo za úkol připravit si nějakou vtipnou scénku na téma, např. silvestr v nemocnici, silvestr v domově důchodců, silvestr v klášteře apod…Musím říci, že jsme se přitom pořádně nasmáli!! Jabloňáci si pro nás připravili taneční šou, která byla vskutku velkolepá a při které jsme se i zapojili a pořádně zablbli. Po scénkách jsme všichni dostali kelímky s vínem na pravý silvestrovský přípitek. Následujícím a jedním z posledních bodů programu byla společná modlitba, při které jsme každý mohl říci svoje díky a prosby. Večer ovšem ještě nekončil, pro ty otrlejší byla ještě připravena afterparty, na kterou se ale vytrvalci už museli přesunout na faru. Bylo to báječné, takže moc děkujeme Oušťákům a těšíme se na další akci. A navíc je prima, že křesťané mají tu výhodu, že mohou slavit silvestr dvakrát do roka.☺ Anička a Zuzka
Okénko pro děti Milé děti, určitě už se nedočkavě těšíte, až si doma zapálíte na adventním věnci poslední čtvrtou svíčku a zakrátko bude Štědrý den. Ale víte vůbec, co to je advent, jak to je s tím liturgickým rokem a jak to bylo s narozením Ježíška? Své vědomosti si můžete prozkoušet v následujícím kvizu. Hodně štěstí! ☺☺ 12
1) Kdy končí liturgický rok? a) sobotu po slavnosti Ježíše Krista Krále b) 31. prosince c) těsně před Vánocemi 2) Jak dlouho trvá liturgický rok? a) sedm měsíců a 40 dní b) půl roku c) rok 3) Začíná liturgický rok vždy stejným dnem? a) ano, vždy 1. prosince b) den po slavnosti Ježíše Krista Krále c) vždy 1. neděli adventní 4) Proč má adventní liturgie předepsanou fialovou barvu? a) je to barva radosti b) je to barva naděje c) je to barva lásky 5) Který mariánský svátek spadá do doby adventní? a) 13. prosince b) 8. prosince c) 23. prosince 6) Kdo byl králem v Judsku, když se Ježíš narodil? a) král Herodes Veliký b) král Augustin c) císař Augustus 7) Které evangelium hovoří o mudrcích z východu? a) Matouš b) Lukáš c) Marek
13
8) Co znamená v češtině slovo Mesiáš? a) Ten, kdo přijde b) Bůh s Vámi c) Pomazaný 9) Kolik km je to z Nazareta do Betléma? a) asi 50 km b) asi 120 km (3 dny cesty) c) asi 280 km 10)V kterém roce se Ježíš pravděpodobně narodil? a) v roce 3 před Kr. b) 3 roky po Kr. c) 7 před Kr. Klíč:1a, 2c, 3c, 4b, 5b, 6a, 7a, 8c, 9b, 10c Liduš Luxová
Chvíle oddechu - sudoku 9 1
2 8
5
3
5
3
9
9
7 6
9
6
9
4
1
5 4
6
7 3
14
6
1
9 2
3
3
5 6
Informace, oznámení Farní akce prosinec 21. 12.
leden
3. 1.
9.30
3. 1.
10.00
3. – 11. 1. únor
28. 2.
březen
13. – 15. 3.
duben květen
po mši sv.
4. 4. 4. 4. 16. 5.
Adventní posezení pro farní sál seniory Požehnání kostel sv. tříkrálovým Františka koledníkům Tříkrálové zpívání
náměstí
Tříkrálová sbírka 9.00 - 14.00 program pro děti víkendový pobyt pro děti 9.00 - 13.30 program pro děti Diecézní setkání mládeže pouť dětí
fara Říčky fara HK Pouchov
V neděli 21. prosince po mši sv. se ve farním sále koná
Přijďte posedět při kávě či čaji, popovídat si a zhlédnout pásmo připravené dětmi.
15
Autojeřáby Zajišťování nákladní silniční dopravy
Internetové stránky farnosti www.chocen.farnost.cz Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 15. 2. 2009. Příspěvky prosím doručte na adresu
[email protected], Zuzaně Siegelové, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky! Výrobní náklady na jeden výtisk po odečtení sponzorského daru činí 10 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti), Zuzana Ropková (mládež). Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi.
16
