Historie školy
1863
1
Když se 15. října 1863 shromáždili první žáci se svými učiteli k zahájení výuky na nově založené obchodní a živnostenské škole, byl to výsledek dlouholetého předchozího úsilí o zřízení školy tohoto typu v Liberci, ale i výraz významného postavení, které zaujímal liberecký průmysl a obchod v rámci tehdejší habsburské monarchie.
Od poloviny 19. století prožíval Liberec období velkého hospodářského rozmachu. Samotný Liberec bez vedlejších obcí měl v roce 1861 dvacet tisíc obyvatel, takže byl po Praze druhým největším městem v Čechách. Rozhodujícím výrobním odvětvím tu byl textilní průmysl. Ten byl provázen vznikem řady významných hospodářských institucí: roku 1851 byla založena Liberecká obchodní a živnostenská komora, 1854 Liberecká spořitelna, 1856 pobočka rakouské banky.
Ani
školství nezůstalo stranou tohoto rozmachu. V roce 1837 zahájila výuku
liberecká reálka a stala se první libereckou střední školou. V roce 1852 byla otevřena tkalcovská škola, v roce 1854 dalo liberecké grémium obchodníků podnět k založení školy, která by pečovala o vzdělávání učňů v obchodě.
Uvážíme-li výše uvedené hospodářské poměry v Liberci, je zcela přirozené, že i zde po vzoru Prahy a Vídně zapustila kořeny myšlenka zřídit školu pro přípravu obchodního dorostu. Našla svého příznivce v tehdejším starostovi města Ludwigu Ehrlichovi, jenž se obrátil na ředitelství liberecké Městské spořitelny s návrhem, aby část jejího rezervního fondu byla věnována rozvoji zdejšího školství a aby byla z tohoto fondu dotována odborná škola pro obchod a živnosti (Fachschule für Handel und Gewerbe). Správa spořitelny přijala příslušné usnesení v březnu roku 1863 a po schválení magistrátem v květnu téhož roku již v červenci povolilo c. k. místodržitelství v Praze zřízení obchodní a živnostenské školy (Handels-und Gewerbeschule) v Liberci. V září 1863 byla jmenována správa nové školy v čele s městským radním Dr. W. Herzigem a ředitelem školy se stal Theodor Böhme, který dosud působil jako profesor na pražské obchodní škole. Tím si lze také vysvětlit, že učební plán liberecké školy, která v této době počítala s dvouletým studiem, se velmi blížil náplni výuky pražského ústavu, ovšem s řadou omezení a úprav. Podmínkou přijetí do prvního ročníku byla předchozí návštěva nižších tříd reálky nebo prvních čtyř tříd gymnázia. Během září a října byly vyřízeny všechny potřebné formality, byli získáni další učitelé, a tak bylo možno dne 15. října 1863 zahájit výuku na nové škole. Slavnostní shromáždění všech významných osobností města, představitelů školy a žáků se konalo v radní síni radnice (staré, zbořené roku 1892) a vlastní výuka byla zahájena dne 16. října v 8 hodin ráno.
Historie školy
2
V prvním ročníku bylo tehdy zapsáno 25 žáků, z nichž školu po dvou letech absolvovalo 12 žáků.
Publikace vydaná městskou radou - Reichenberg v době samosprávy v letech 1850 - 1900
Ze zápisu k zahájení výuky vyplývá: Do této školy budou vybráni ti žáci, kteří absolvovali s dobrým prospěchem 3. třídu nižší reálky nebo mohou prokázat, že se na jiném ústavu učili odpovídajícím předmětům a podrobili se s dobrým prospěchem přijímací zkoušce na Obchodní škole. Spořitelna se zavazuje poskytovat na vybavení Obchodní škole roční příspěvek, jenž má v roce 1863 – 1864 obnášet částku 3 000 zl. Určení vyučovacích předmětů, jež mají být na Obchodní škole přednášeny, a vůbec stanovení učební osnovy Obchodní školy bude přenecháno kolegiu městských radních po konzultaci s vedením školním a zástupci spořitelny. Pro výuku budou zaměstnáni pokud možno odborní učitelé, dovolí-li to finanční prostředky v budoucnosti, v každém případě budiž pro přednášení obchodních nauk povolán odborný učitel s ročním příjmem 1200 -1500 zl. V případě, že se do otevření Obchodní školy nepodaří sehnat schopného učitele obchodních nauk, může být zástupci obce dočasně přijat suplent s nižším platem; pro ostatní předměty, nemohou-li být ustanoveni odborní učitelé, budou vyhledáni profesoři reálné školy za přiměřenou, zastupitelstvem schválenou náhradu. Ustanovení všech učitelů Obchodní školy proběhne z návrhu výboru, sestaveného z 5 členů sboru zastupitelů a 5 členů ředitelství spořitelny, pod předsednictvím pana primátora.
Historie školy
3
Pro školu byly pronajaty přiměřené vyučovací prostory. Začínala v roce 1863 v domě čp. 157IV v Lipové ulici 5. Nedlouho po otevření se musela přestěhovat do domu čp. 164-II v Široké ulici 8 a odtud v roce 1867 do domu čp 355-I v ulici Liliové 4, kde zůstala 24 roky. Umístění v uvedených obytných domech bylo málo vyhovující.
1866 – 1874
Více
než padesátiletý vývoj školy v období Rakousko-Uherska ukazuje stále se
opakující snahy, aby škole byl přiznán charakter vyššího ústavu, propůjčujícího ucelené obchodní vzdělání, jakými byly v té době ústavy pražské či vídeňské. Cesta k tomuto cíli byla velmi dlouhá a obtížná. Začíná vlastně již v samých počátcích školy snahou prodloužit docházku na ní ze dvou na tři léta. Proto byla v roce 1866/67 otevřena přípravná třída, v níž se kromě náboženství vyučovalo ještě německému a francouzskému jazyku, dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, fyzice, chemii, aritmetice, geometrii, obchodní vědě a krasopisu. Z těchto předmětů je jasné, že měly poskytnout potřebnou přípravu žákům, kteří chtěli na školu přestoupit z 2. třídy reálky či třetí třídy gymnázia, takže mohli být o rok dříve uváděni do problematiky obchodní školy, než se předpokládalo při vstupu do první třídy.
První desetiletí školy se vyznačovalo usilovným hledáním nových cest k prohloubení účinnosti výuky. Týkalo se to např. změn v hodnocení žáků (1867), změn v organizaci veřejných závěrečných zkoušek, které byly nahrazeny (1871) veřejnou výstavkou žákovských prací trvající několik dní, a posléze i změn v učebním plánu, které se uskutečnily ve školním roce 1872/73. Znamenaly významné posílení odborného charakteru školy tím, že byl rozšířen počet hodin francouzského jazyka ze 4 na 6 týdenních hodin, anglického jazyka z 3 na 4 hodiny, a to na úkor vyučování náboženství, které bylo v obou třídách školy zrušeno a ponecháno jen ve třídě přípravné. Ale i v ní byla provedena změna v tom smyslu, že se profilovala odborněji výuka matematiky, která v rozsahu dvou hodin byla vyčleněna z výuky počtů.
v
tomto období současně probíhaly snahy vedení školy dosáhnout příznivějšího
postavení i vzhledem k ostatním středním školám a tím i příznivějšího postavení na veřejnosti. V roce 1869 se vedení v této věci obrátilo na pražské místodržitelství a žádalo o přiznání téhož práva i absolventům jejího ústavu, ale žádost nebyla vyřízena kladně. Proto se objevil ve vedení školy návrh přeměnit ji na obchodní akademii. Nadřízené školské úřady požadovaly ovšem taková vnitřní opatření v oblasti učebních plánů, výuky, aby škola tehdy běžným požadavkům, kladeným na úroveň vyšších škol, dostála. Výše zmíněná úprava učebních plánů byla prvním krokem ke splnění těchto požadavků. Prvním úspěchem celé řady akcí a intervencí ve prospěch obchodní školy, jichž se ujala městská správa na místodržitelství a ministerstvu, bylo, že v roce 1874 se škole přiznalo právo veřejnosti. Je ovšem dnes nepochopitelné, že o dva roky později příslušné orgány městské správy, které školu spravovaly, požádaly ministerstvo, aby škola směla existovat zase jako soukromá obchodní škola bez práva veřejnosti. Důvodem této žádosti, jíž ministerstvo vyhovělo,
Historie školy
4
bylo jen to, že škole nebylo přiznáno právo, aby její absolventi byli přijímáni jako jednoroční dobrovolníci do vojenské služby. Vnitřním důsledkem tohoto vývoje se stala nová změna učebních osnov a jejich orientace na dvouleté studium. Též v přípravném ročníku došlo k úpravě učebního plánu. 1874 – 1893
Tento stav zůstal pak zachován po celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Na jejich sklonku se počaly projevovat první náznaky dalšího kvalitativního rozvoje školy. Ve školním roce 1889/90 byla rozšířena výuka těsnopisu tak, že mu byly přiděleny dvě týdenní vyučovací hodiny v obou ročnících. Závažnější změnou se však stalo, že od školního roku 1890/91 byl na liberecké obchodní škole zaveden ministerstvem vypracovaný učební plán pro dvouleté obchodní školy (Normallehrplan für zweiklassige Handelsschulen), který se od dosavadního učebního plánu podstatně lišil. Úpravy spočívaly v tom, že v přípravném ročníku byla zrušena výuka francouzštiny, matematiky, dějepisu a chemie a místo těchto předmětů byla rozšířena výuka němčiny, počtů, zeměpisu, přírodopisu a fyziky. V obou vyšších ročnících místo dvou cizích jazyků si žák volil jeden jazyk jako povinný předmět. Dějepis, nauka o národním hospodářství, obchodní právo, směnečné právo a chemie byly z učebního plánu vyřazeny.
Uvedené změny byly nutným předpokladem k organizační reformě školy, k níž došlo v roce 1892. Ministerstvo kultu a vyučování vyhovělo návrhu libereckého městského zastupitelstva a svými výnosy z března 1892 a května téhož roku dalo souhlas k zřízení vyšší tříleté obchodní školy s přípravným ročníkem. Od školního roku 1892/93 byla otevřena přípravná třída a první ročník nového ústavu a současně dobíhaly oba ročníky dosavadní dvouleté obchodní školy. V souladu s těmito závažnými změnami a povýšením školy na vyšší obchodní školu (Städtische höhere Handelsschule) dostalo se jejím absolventům i tolik vytoužené výsady být přijati
Plakát z roku 1892 oznamující možnost práva jednoroční dobrovolné služby v rakousko-uherské armádě po absolvování tříletého studia
Historie školy
5
bez dalších zkoušek do vojenské služby jako jednoroční dobrovolníci. Uvedené organizační změny se dotkly i pokračovací obchodní školy (Gremial-Handelsschule), která dosud existovala při obchodní škole samostatně, ale nyní byla organicky připojena k vyšší obchodní škole, ovšem s vlastními osnovami.
V roce 1892 se pro umístění školy nalezlo výhodnější řešení, když se uvolnilo druhé poschodí v nové městské škole na Keilově vrchu, pojmenované po císaři Františku Josefovi I. Po změně na obchodní akademii a po jejím rozšíření o obchodní pokračovací školu jí byly přiděleny v prvním patře ještě další učebny. Tím se uspokojily naléhavé potřeby ústavu, výhledově se však hledalo lepší řešení. Proto byl v roce 1905, když k obchodní akademii přibyla ještě dvouletá obchodní škola, pronajat v Truhlářské ulici dům čp. 341-II, v němž se provedly úpravy tří učeben, učebny pro psaní na stroji, sborovny a bytu školníka. Třídy byly však poměrně malé, a tak i toto řešení bylo pouze provizorní.
Budova městské školy na Keilově vrchu (ZŠ U Soudu)
Historie školy
6
Učební plány školy 1864 - 1890
1894 – 1913
I v následujících letech došlo k několika úpravám učebního plánu, které příznivě působily na přípravu studentů. Do třetího ročníku byl jako dobrovolný předmět zařazen těsnopis 1894/95, od školního roku 1895/96 byla ve 3. ročníku zavedena praktická laboratorní cvičení z analytické chemie a mikroskopování, v roce 1899/1900 bylo do učebního plánu zavedeno psaní strojem. V souvislosti s těmito změnami je třeba zmínit se o tom, že vedení školy již po několik let usilovalo o zavedení zpěvu do učebního plánu, ale teprve od roku 1909 byla zavedena jeho výuka; v těchto hodinách měli však být žáci vedeni i ke hře na hudební nástroje.
Historie školy
7
Na počátku 20. století došlo v organizační struktuře liberecké vyšší obchodní školy k další významné změně, která předznamenala vývoj tohoto ústavu až do naší doby. Ve školním roce 1899/1900 předložil profesorský sbor návrh čtyřletého učebního plánu s tím, aby škola byla reorganizována na čtyřletou obchodní akademii (Handels akademie). Návrh nalezl příznivý ohlas nejen u směrodatných orgánů městské správy, ale i u ministerstva kultu a vyučování, které v červnu udělilo souhlas s touto organizační přestavbou. Protože město uspokojivou měrou přispělo k finančnímu krytí zvýšených nákladů, jejichž část nesli i žáci školy v podobě zvýšeného školného, nenastaly při realizaci tohoto záměru žádné překážky. Situace byla usnadněna tím, že dosavadní tříletá škola měla vlastně již čtyři ročníky, včetně přípravného. Ten byl nyní zařazen jako první ročník, takže organizačně ani prostorově nevznikly žádné mimořádné potíže. Čtyřtřídní obchodní akademie vstoupila v život školním rokem 1900/1901, kdy byl otevřen její první ročník. Současně byl však ještě otevřen poslední první ročník tříleté vyšší obchodní školy, jímž v roce 1902/1903 existence tohoto typu školy v Liberci skončila.
K posledním předválečným organizačním změnám je třeba uvést ještě zřízení dvouleté obchodní školy, která byla schválena v březnu roku 1904 a zahájila svou činnost ve školním roce 1904/05. V témže roce byl na obchodní akademii zaveden i nový předmět, český jazyk, jako předmět nepovinný.
Snahu o zavedení českého jazyka dokumentuje následující rezoluce: XXII. sezení I. výročního zasedání sněmu království českého ze dne 28. července 1902. Řeč posl. MUDra Šamánka (str. 1252). Dávám slovo panu poslanci dr. Šamánkovi. Dalším předmětem mých vývodů budiž vyšší obchodní škola v Liberci, rozumí se německá. Tato škola požívá vysoké subvence, a to 4300 korun od země, aby této subvence dosáhla, odhodlala se tato škola vystaviti revers, ve kterém se zavazuje, že bude na této škole vyučováno také češtině. K tomu cíli musel jeden učitel tamní české školy se odhodlati, že bude vyučovati tomuto jazyku na oné škole. Avšak, pánové, ta škola trvá již několik let a ani písmeno české se nevyučuje na této škole. Arciť vysvětluje se to tím, že naše správa zemská si toho nevšímá a že teror, který na té škole panuje, jest tak odstrašující pro žactvo, že žádný ze žáků se k učení se češtině nepřihlašuje.Jelikož tam jest mnoho žáků z českých krajin, kteří chtějí pokračovati ve svém vývinu v mateřštině, jelikož jest s touto školou spojena také pokračovací škola večerní, do které chodí mnoho českých učňů obchodních, jest nutno, aby ústav ten dodržel svůj slib, aby zavedlo se vyučování češtiny.Já prosím slavný zemský výbor, aby si dal zprávu o tom podat a aby kladl podmínku, by tento slib, resp. tato povinnost obchodní školy, byl dodržán a splněn dříve, než zemský výbor poukáže podporu k výplatě. V tom směru si dovolím navrhnouti následující resoluci sl. sněmu:"Zemský výbor se vyzývá, aby při vyplacení subvence 4300 korun vyšší obchodní škole v Liberci pro r. 1902 dbal toho, by revers tamní obce, že na zmíněném ústavě bude vyučováno taktéž češtině, byl také skutečně dodržán a splněn". Žádám, aby resoluce byla přečtena. Sněmovní aktuár Dr. Voženílek (čte): "Zemský výbor se vyzývá, aby při vyplácení subvence 4300 K vyšší obchodní škole v Liberci pro 1902 dbal toho, by revers tamní obce, že na zmíněném ústavě bude vyučováno taktéž češtině, byl také skutečně dodržán a splněn." Náměstek nejvyššího maršálka zemského poslanec Dr. Werunsky: Žádám pány, kteří tuto resoluci podporuji, by vyzdvihli ruku.
Historie školy
8
Ich bitte die Herren, welche diese Resolution unterstützen, die Hand zu erheben. Die Resolution ist hinreichend unterstützt und wird der Budgetkommission überwiesen. Rezoluce je dostatečně podporována a odevzdá se budžetní komisi.
Na obchodní škole si mohli žáci volit mezi angličtinou a češtinou hned od zřízení školy. Jen pro ilustraci budiž tu uvedeno, že si v prvním roce zvolilo na obchodní akademii jako nepovinný předmět češtinu celkem 15 žáků (z 69). Zakotvila tedy čeština v libereckém obchodním školství až na samém sklonku habsburské monarchie, i když zde studovali čeští studenti již v dřívějších letech.
Vysvědčení z roku 1892
Třídní katalog 1909/10
Historie školy
9
Učební plány školy 1891 – 1913
Lze tedy závěrem k tomuto stručnému přehledu vnitřního vývoje školy říci, že první půl století její existence do první světové války znamenalo výrazný kvalitativní i kvantitativní růst obchodního školství v Liberci. Škola prošla řadou strukturálních změn, jejichž společným znakem bylo, a to je třeba hodnotit kladně, úsilí profesorského sboru pozvednout úroveň teoretické i praktické výuky, poskytnout absolventům co nejlepší znalost oboru i obchodního světa (tomuto cíli sloužily např. exkurze 4. ročníků do přístavních měst u Středozemního moře nebo u Severního moře) a poskytnout jim i další výhody pro vstup do samostatného praktického života.
Historie školy
10
Uvedenému vývoji školy odpovídal i pohyb v počtu studentů. Lze v něm pozorovat výkyvy, v nichž se odrážela hospodářská situace před první světovou válkou. Po počátečním vzestupu zájmu o nově vzniklou a rozvíjející se školu nastal pokles v krizových letech sedmdesátých, poté vzestup zejména na počátku let osmdesátých, po němž došlo k úbytku v jejich polovině, který byl vystřídán na začátku 90. let. Nově zřízená vyšší tříletá obchodní škola zahájila vzestupem počtu studentů v druhé polovině devadesátých let, který vyvrcholil na přelomu století. Vznik čtyřtřídní obchodní akademie vyvolal znova výrazný nárůst počtu zájemců o studium, který pak trval až do počátku I. světové války.
S vývojem struktury libereckého obchodního školství se přirozeně měnilo i sociální složení studentů; je třeba vzít v úvahu, že studium si vyžadovalo značných nákladů. Školné činilo v r. 1863 40 zl., v roce 1868 již 60 zl., roku 1892 již 100 zl. (200 rak. Korun) a v r. 1900 stouplo na 240 K. ročně. U studentů ze vzdálených míst k tomu přistupovaly i náklady na ubytování a další výdaje. To vše omezovalo okruh uchazečů na ty vrstvy obyvatel, které si tyto náklady mohly dovolit, protože jen v malém počtu případů bylo možno poskytnout příspěvek z fondu pro chudé studenty. Mezi nimi převládali pochopitelně ti, kteří pocházeli z Liberce či jeho blízkého okolí, ale najdeme zde též studenty z Turnovska, Jičínska, Hradecka, Kolínska a výjimečně i jiných národností bývalé habsburské monarchie.
V
prvním padesátiletí existence školy se na ní vystřídalo celkem 67 učitelů, profesorů, asistentů a pomocných učitelů pod vedením šesti ředitelů. Mezi vyučujícími se vyskytovali významní odborníci i širší působnosti, z nichž jako příklad lze uvést tři historiky - Dr. Hermanna Hallwicha, Dr. Wilhelma Luga a Dr. Ericha Gieracha, kteří se výrazně zapsali zejména do historiografie severních Čech. Pro členy tohoto učitelského sboru bylo příznačné, že se velmi aktivně účastnili veřejného dění ve spolkovém a politickém životě, ale i v různých institucích hospodářského charakteru. Dnes nelze již sestavit úplnou bibliografii prací členů tehdejšího učitelského sboru obchodní akademie, ale určitou představu podávaly každoroční výroční zprávy, které obsahovaly kromě informací o životě školy, o žácích atd. i kratší či delší studie členů sboru k otázkám odborným a pedagogickým.
Shrneme-li vše, co lze z dochovaných pramenů vyčíst, je patrné, že obchodní školství v Liberci vychovalo za první půlstoletí své existence početný zástup odborníků, z nichž mnozí dosáhli i významného postavení v hospodářském životě habsburské monarchie, ale především se uplatnili v obchodu, průmyslu a peněžnictví severních Čech.
Z historie
současné budovy vyplývá, že až do osmdesátých let 19. století představovalo území, kde budova čp. 500-I stojí, již skutečný okraj tehdejšího Liberce bez jakékoliv zástaby, odkud vybíhaly pouze vozové, málo upravené cesty vedoucí k Jizerským horám. Končilo zde i řídké zastavění tzv. Filipova města z druhé poloviny 18. století tvořené přízemními a patrovými domky klasicistního vzhledu. Dnešní ulice Na Kopečku zůstala slepá, ulice U Náspu zahýbala v pravém úhlu severním směrem. Navazovala pak na cestu směřujícíc k Ruprechticím a na státní silnici k Frýdlantu.
Historie školy
11
Mapa města z roku 1905
Teprve výstavba rozložité budovy starobince č. 400-I z roku 1873 (dnes základní školy) a nárožní budovy tzv. Rudolfovy školy v roce 1879 vyvolaly vybudování nové ulice Rudolfovy, dnešní Šamánkovy, při níž vzniklo výhodné stavební místo pro další veřejnou budovu. Zde nalezla vhodné umístění nová budova Tkalcovské školy (něm. Weberschule). Její hlavní třípodlažní křídlo se vstupem je situováno podél Šamánkovy ulice, k němu byl připojen v ulici U náspu dvoupodlažní trakt přádelny a na opačné straně budovy pří- Budova Rudolfovy školy, pohled do současné Šamánkovy ulice zemní hala mechanické přádelny se strojovnou, kotelnou a padesátimetrovým komínem. Stavbu projektovala v tehdy módním novorenesančním slohu liberecká stavební firma Sachers a Gärtner, postavil ji stavitel A. Bürger v roce 1887. Novorenesanční sloh se uplatnil nejvýrazněji na hlavní budově orientované do ulice Šamánkovy. Svému původnímu poslání, jako tkalcovská škola, sloužila budova až do roku 1909, kdy došlo ke sloučení školy tkalcovské s nově založenou školou přadlenskou na Textilní školu, které již stávající budova nestačila, a proto dostala nový, lépe vyhovující objekt v dnešní Tyršově ulici.
Historie školy
Městské
12
zastupitelstvo ve svém zasedání 14. 11. 1907 rozhodlo, aby po vybudování nové budovy pro Textilní školu dosavadní sídlo Tkalcovské školy v Rudolfově ulici (Šamánkově) zakoupilo město a aby do něj byla přemístěna obchodní akademie. Na potřebné stavební úpravy a vybavení odsouhlasilo městské zastupitelstvo v zasedání 10. 5. 1910 částku 100 tisíc K. Stavební Původní budova tkalcovské (textilní) školy, nyní obchodní akademie úpravy, jež provedla liberecká stavební firma Ernst Schäfer, byly poměrně náročné. Jednalo se o dispoziční změny v hlavní budově, u dvoupodlažního křídla při ulici U Náspu byla provedena nástavba podlaží a na místě dvou tkalcovských sálů vznikly učebny. Přízemní objekt mechanické přádelny se změnil na učebny fyziky a chemie, chemickou laboratoř a k tomu patřičné příslušenství. Dosavadní způsob vytápění byl nahrazen ústředním vytápěním nízkotlakou párou se dvěma kotly značky Strebel. V přední, hlavní budově vznikly učebny, správa školy, byt školníka. Původní architektonický výraz budovy zůstal zachován a o Vánocích 1910 se sem mohla obchodní akademie přemístit a 9. ledna 1911 bylo vyučování zahájeno.
Budova obchodní akademie z roku 1911
Historie školy
Budova obchodní akademie, pohled z Šamánkovy ulice
Učebna fyziky z roku 1911
13
Historie školy
Klasická učebna z roku 1911
Písárna z roku 1911
14
Historie školy
Setkání absolventů - 1906
Almanach z roku 1913 k 50. výročí založení školy
15
