Ochutnej sladkou střední školu

Ochutnej sladkou střední školu

Možná jí i Ty jednou přijdeš na chuť

EDITORIAL

Odcházení Je to zvláštní náhoda, že jsem před týdnem jako titulek vybral Odcházení. Přišla mi na mysl poslední Havlova hra, ve které dokáže reflektovat svůj odchod z vedoucí pozice se sebeironií a bez zbytečného patosu (což já nedokážu). Těsně před tiskem GYMu to přišlo jako blesk z čistého nebe - Václav Havel zemřel. Lepší rozloučení než Martin Rosocha bych nevymyslel, proto vám doporučím webové stránky našeho časopisu, kde zmíněný text najdete. Rád bych jen věnoval tento editorial skutečnému velikánovi českých dějin. Úsměv na tváři mi vyvolá vzpomínka, že velmi nedávno se setkal s Dalajlámou. Buddhistický duchovní jistě věří, že Václav Havel odešel někam, kde je líp. Věřím s ním. Dobrá, ne-li velmi dobrá - takové hodnocení od vás, studentů, dostala naše růžová budova a všechno v ní. Je to určitě potěšující zpráva, ale přesto je namístě se zeptat: co škole chybí k ideálu? Jde o téma, kterému se věnuje značná část časopisu. Zvláště rozsáhlá anketa zpracovaná Petrem Čížkem pěkně graficky ukazuje, co zde studentům chybí. Třeba některé vaše přípomínky vezme v potaz žena, která to daleko dotáhla - paní ředitelka Jana Coufalová, s níž je rozhovor v tomto čísle. Zapomínat bych neměl ani na další perly GYMu: vánoční Jazykový koutek, chladný severský Kulturel nebo i tentokrát dost neobvyklé Drby. Věřím, že psát o dalších článcích je celkem zbytečné, každý jistě máte už dávno vybrané svoje favority. Neodpustím si však upozornit na jeden neobvyklý, ve kterém Ivana Ahmad překvapuje svým literárním talentem - píše, jak jinak, než o (svých) Vánocích. S Vánocemi se blíží konec roku čas na rekapitulaci a mírné ohlédnutí se zpět. Je to už více jak čtyři

roky, co začal pravidelně vycházet GYM. Nostalgicky vzpomínám na dohadování se o názvu časopisu, grafice a třeba i o tom, na papíře jaké barvy budeme tisknout. Výsledkem vší té snahy bylo krásné žluté číslo; nedávno jsem se u něj dost nasmál. Pokud byste o tento zážitek stáli také, nyní ho, společně se všemi ostatními čísly, najdete na stránkách časopisu (kde se poslední dobou dějí velké věci). Snad si, stejně jako já, řeknete něco na ležitější je ale ještě úplně něco jinézpůsob: “Téda, GYM od tý doby ho. Něco, na co přišel už král Gilušel pěkněj kus cesty!”. Zlepšení gameš: nesmrtelnosti může člověk postřehli i porotci 5. ročníku soudosáhnout pouze svými činy. Hrdě těže Školní časopis roku. Celkové prohlašuji, že lidé okolo GYMu umístění v top 20, cena poroty za mají k oné nesmrtelnosti solidně učitelský speciál (18.číslo GYMu), nakročeno. Zanechat po sobě sto2. místo ve volbě ostatních redakcí pu už na střední škole není zas tak a pěkné 3. místo za web. V konkuobvyklé. renci více jak dvouset časopisů celNebojte se, neznamená to, že makem úspěch, nemyslíte? turanti v časopise definitivně končí. Bohužel, je třeba pamatovat na to, Na obvyklé rubriky se můžete těšit že v nejlepším se má přestat. Jako do konce školního roku - s výjimveliký zastánce tohoto hesla vám kou Jany Havlové a Terezy Kučeromusím oznámit, že právě čtete vé, kterým už teď hrozí přepracomůj poslední editorial, opouštím vání. Naštěstí je mojí povinností svůj šéfredaktorský post a předenaopak přívítat do týmu terciánky vším křeslo. Kdo ho obsadí? No Martinu Markovou a Terezu Stehpřece někdo mladší a pro časopis líkovou, které o sobě dávají vědět perspektivnější. Nechte se překvačlánkem o odpadech. I tyto dva pit, kdo se stane novým šéfredakpřírůstky dávají naději na světlou torem. Nebo snad šéfredaktorkou? budoucnost časopisu. Přeji GYMu, :) Je těžké se loučit, a ještě těžší je aby si zachoval stávající úroveň, o tom psát. Snad Advent snese pořád byl časopisem plným atraktrochu sentimentu. Je až dojemné tivního čtení a nepřestával překvasledovat, jaké osobnosti se z redakpovat novými nápady a články. torů staly a jak výrazně se úroveň jejich psaní zvýšila. Mnozí jen tak nezapomenou na práci do ranních Vám, vážené čtenářky, vážení čtehodin, cestování do velkoměst, náři, přeji klidné Vánoce (a nohy ospalé a zároveň zábavné odpoledv teple). ní redrady, celodenní tisknutí a korektury, euforii z držení hotového, ještě teplého čísla GYMu....Možná, že vám mnoho z výše vypsaných věcí moc pozitivní nepřipadá. Tomáš Tichý Jenže pořádný zážitek takový být šéfredktor GYMu nemusí, stačí, aby byl silný. Nejdů-

OBSAH 11 Vánoce u Ivany Ahmad - Jak důležité jsou tradiční rituály Udělat v životě několik kotrmelců, stát se muslimkou - a přesto si umět užívat krásných věcí, společného štěstí, klidu a vůně vánočních svátků - to umí naše paní sekretářka!

14

TÉMA:

Ideální škola

Anketa žáků - “Nemám rád žvýkačky na židlých!” Anketa učitelů - Učitelé stojí pevnýma nohama na zemi, ale své sny také mají! Německé školství - Funguje v Německu školství lépe než to naše, měly by být “výchovy” opravdu jen “výchovami”?

22

Dekahovor - tradiční rubrika, tentokrát s panem Matějkou, který nám mimo jiné prozradí tajemství tvorby rozvrhu

23

Zapomenutá místa - První užitečný článek aneb kam schovat třídnici a kam bombu

30

Kam to dotáhli - Táhnout těžkou gymnaziální káru v chaosu českého školství - jde to? Kam to dotáhla žákyně Jana Žahourová a učitelka Jana Bauerová? Na ředitelku Janu Coufalovou!

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. casopisgym.cz Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redaktoři : Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-), Eliška Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek (-chinano-), Anna Kolářová (-an.ka-), Kateřina Šteflová (-kate-), Daniel Urbánek (-daur-), Iva Vu (-iwish-), Krutopřísnejkustodémon Externisté: Anna Cvrčková (-ac-) Titulka: Jakub Novotný Grafika: -an.kaIlustrace & foto: Kristýna Vojtíšková (Sully Sundkvist), -ttWeb: David Viktora Fotografie na titulní straně: http://muscleoutcast.com/details.php?linkk=DMW&catID=1 Fotografie z článku o odpadech: archiv autorek Fotografie v článku „Duhový ples“ očima maturantky: Miloš Bušínský Příjem příspěvků u členů redakční rady a na adrese [email protected]. Náklad 120 výtisků Vydáno 20.12.2011

POSBÍRÁNO ZE VŠECH STRAN

Fascinace zdánlivě nedůležitými věcmi

-ako-

Během adventu pro vás sbírala udýchaná, od cukru ulepená, jehličím posypaná, a přesto svátečně naladěná ako…

5

Tématem číslo jedna – obzvláště Učitelský tým mužů má pro fotbalový vánoční turnaj problém dát dopro starší žáky – byly v posledních dnech nekonečné diskuse na webu GYMu. Pro někoho poučné, pro jiné nudné a zbytečné, pro další lehce adrenalinové dohady pod posledními blogy značně rozvířily jinak celkem klidné vody našeho webu. Blog sextánky Barbory Šimečkové, ve kterém se celkem nevinně snažila obhájit pro některé nepochopitelnou kvalitu ságy Stmívání, zaznamenal rekordní počet příspěvků (k dnešnímu dni 102). Recenze na oba maturitní plesy (stejně jako blog Čtvrťáci, copak máte za práci?) pomohly překvapivě na svět otevřené konfrontaci některých oktavánů a čtvrťáků – možná, že někteří napsali i víc, než vlastně chtěli. Každopádně snad web GYMu pomohl k ventilování některých názorů, k pročištění vod a hlavně k tomu, že se i nadále budeme všichni rádi vídat…

S

redakční radou GYMu se v pondělí 5. prosince rozloučila její dlouholetá členka Jana Havlová, která měla na starost hlavně rozhovory a rubriku objevující na naší škole zajímavé talenty. Dle všeho se do red. rady hrnou dvě sympatické terciánky Tereza Stehlíková a Martina Marková – přáli bychom jim (i nám), aby se co nejdřív propracovaly na Janinu úroveň – v tomto čísle se vám představují ve svém příspěvku o odpadech. Janče moc děkujeme za spolupráci a přejeme hodně štěstí!

hromady kompletní sestavu – po tom, co odešli Lang s Dolejším, nezbývá, než rozcvičit další doposud nehrající kolegy (V. P., Z. M., P. K.), nebo lehce potupně přijmout do týmu nějaké žáky. Za sebe si dovedu představit i třetí variantu – přijmout do týmu fyzicky zdatné kolegyně (IKu by určitě svou bojovností vystrašila nejednoho fotbalistu, K. J. by svým klokotavým smíchem odzbrojila soupeře možná ještě před úvodním hvizdem, OTi by třeba zvolila strategii úplně jinou – přesvědčila by všechny, aby hráli radši volejbal a smečovala jako o život).

Má oblíbená kolegyně K. J. je Krásná vánoční výzdoba zaplažena obdařená mnoha talenty – vila školu – Jana Kalvasová nám jen namátkou tanec, sektorování spolu se svými žáky opět dokazuje pracovní desky (přijďte se někdy svou invenci a vkus (ty krásné kypodívat do jejího kabinetu), design, tice z podzimního spadaného listí!) anglická fonetika, renovace bytů, – už se těšíme na Betlém! schopnost objednat přes internet v co největší rychlosti prakticky cokoliv, herectví (její poslední film právě přichází do kin), lyžování, modelace nehtů, styling, floating, smiling… Věděli jste, že je také čerstvou držitelkou titulu Ing.? Přečtěte si pozorně poslední Třeboňské noviny…

V některých učebnách se opět za-

čaly objevovat nehezky poškrábané lavice – všichni víme, že je to často bohužel napořád. Nic není obtížnějšího, než dopátrat se dotyčných S výzdobou jdeme s dobou vandalů – málokdo se přizná. Pro třídní učitele jsou problémy s tímto spojené velmi nepříjemné a fakt ádi mezi sebou téměř po šesti lenaprosto nesmyslně zdržující, pro školu oprava lavic zbytečnou fi- tech vidíme vždy elegantní kolegynanční zátěží. Zkuste být, prosím, ni Adélku Schacherlovou! Přejeme všímavější a dotyčné hulváty při jí zdravé děti, spolehlivé autobusy a činu vytahat za ucho a nekolegiál- hlavně radost z práce! ně nahlásit.

R

Na

nebývalou akci se chystá spolu se svým třídním první ročník – 22. prosince chce přespat ve škole. Snad se někdy dozvíme, proč. Vánoční večírek? Únik před domácími povinnostmi? Stmívání a rozbřesk ve škole? Maraton doučování z fyziky?

Prváci strašně rádi zpívají!

4.

ročník příkladně uspořádal finanční sbírku pro Somálsko, ze které dostanou Lékaři bez hranic díky vaší velkorysosti dohromady 2 926 korun! Oč chaotičtější byl průběh samotné sbírky, o to chvályhodnější výsledek. Děkujeme všem zúčastněným!

Všimli jste si rekordního počtu

účastníků ankety na webu GYMu? Kdo ještě nehlasoval? A není to jedno?

Přeji všem (i těm, kteří nevědí,

proč je máme) krásné Vánoce a obzvláště maturantům úspěšný nový rok! Ať jsme zdraví a dle svých zásluh šťastní a spokojení. Děkuji všem za čtenářskou i jinou přízeň.

PROJEKTÁRIUM -ako-

Projekt je v našem podání šance na změnu O úvod k Projektáriu jsem netra05 - DĚJ/ZEM katalog 01 - GYM dičně poprosila hlavní manažerku právě probíhajícího projektu Konkurenceschopnost pro Třeboňsko Anna Kohoutová - doposud stabili- Ivana Kubínová - během října a lisJanu Coufalovou – ona je totiž ta, zovaná redakce GYMu začíná vel- topadu jsme s žáky tercie a 2. ročníku dokončili úpravy fotografií k která je za něj zodpovědná. S kon- mi vážně přemýšlet nad „generační vybrané lokalitě a začínáme zpravýměnou“. S tímto školním rokem cem roku se hodí ohlédnout se totiž končí pět jejich důležitých covávat textové informace. zpět a hodnotit… redaktorů – včetně šéfredaktora. V aule školy je od 22. 11. 2011 naOdchází totiž třída, spolu s kterou instalována výstava Místo mého “Projekt, který podomácku nazývám jsem GYM zakládala. Redakční bydliště, kde jsou vystaveny fotoVK-KT, probíhá dobře. „Dobře“ je radu tedy čeká nutná obměna, na- grafie a výtvarná díla žáků k vyale celkem nicneříkající, tedy po- padá mě nehezké slovo revitalizace. braným lokalitám, na kterých žáci drobněji : myslím, že oslovil kaž- To je náš úkol pro následující týdny. pracovali v minulém školním roce. dého na naší škole. Pochybuji, že GYM21 vznikal v době, kdy jsme V rámci výtvarné výchovy praněkdo z vás neví, že na projektu se opět zúčastnili celostátního kola covali 3. listopadu žáci sekundy na projektu renesanční umělci. pracujeme. Přinesl mnoho příjem- soutěže středoškolských časopisů. ného pro řadu z vás. Některé akti- 2. prosince byli tři naši redaktoři Projekt navazoval na prohlídku vity bychom si bez projektu nemohli (anka, chinano a iwish) v čele s třeboňského Zámku a na letošní významném výročí - 400 let od dovolit vůbec, jiné jen v částečné Martinem Rosochou na slavnostúmrtí posledního Rožmberka, Pemíře, vybavení školy by bylo mno- ním vyhlášení v Brně, aby nám tra Voka. Žáci byli seznámeni s rehem skromnější, učitelé by dělali víc přivezli 3 pro nás důležitá ocenění – nesančním malířstvím. Inspirovali činností zadarmo. Určitě obohacu- cenu za web, cenu ostatních redak- se především tvorbou originálního je život a činnost školy. Ale jsou i cí a ocenění Učitelského speciálu tvůrce, italského malíře G. Arcimjeho nepříjemné stránky – obrovská z GYMu18. Soutěž je rok od roku bolda, který komponoval portréty administrativní náročnost, velká prestižejší, letos se do ní přihlásilo z přírodnin, ovoce či věcí každozátěž pro všechny zaměstnance ško- více než 200 časopisů a my se stále denní potřeby. Žáci tercie absolvoly, snad jen některé uklízečky mohu pohybujeme mezi nejlepšími – což vali 9. 11. a 23. 11. exkurzi do Státvynechat, nejednotnost výkladu u nás samozřejmě těší. Daleko větší ního oblastního archívu v Třeboni. některých postupů, změna legislati- radost ale máme z přízně našich Poznali archiv jako místo, které vy během realizace projektu. Přesto konkrétních čtenářů, z návštěvní- shromažďuje důležité informace o regionu, respektive jihočeském si troufám tvrdit, že přínos projektu ků webu, kteří stále častěji přispívají do diskusí pod jednotlivými kraji. Žáci se rovněž seznámili s stojí za problémy, které přinesl.” postupem tvorby rodokmenu. blogy.

6

06 - Etika Zdeněk Kučera - počátkem listopadu dokončili účastníci letní filmové školy dokument o životě a pobytu básníka Františka Hrubína v Chlumu u Třeboně. Jedná se v pořadí již o šesté DVD. Film měl premiéru 22.11. na Dnu otevřených dveří gymnázia. Koncem listopadu vzniklo DVD č.7, na kterém se podíleli žáci kvarty pod vedením kolegyně Barbory Duškové. Dokument je natočen ve španělském jazyce a dotýká se mezilidských vztahů. Dne 10.11. se žáci 4. roč. a oktávy zúčastnili zajímavé přednášky Mgr. Štěpána Kováře (ZČU Plzeň) na téma Izrael za hranicemi etiky. Ve středu 14.12. je pro žáky 3.roč. a septimy připravena další přednáška. PhDr. Zdeněk Sychra,PhD. (Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií MU Brno), který pohovoří o budoucnosti EU a eurozóny, o její jednotě a spolupráci.

03 - Finanční gramotnost

Štěpánka Otepková – naše aktivita se v minulém období věnovala odpadům (a terciánům). Terciáni si v rámci cvičení z přírodovědných předmětů připravili prezentace o třídění a následném využívání odpadu. Během laboratorního cvičení si na vlastní oči i nos ověřovali, že plasty jsou velice různorodé látky, které se značně liší svými vlastnostmi. Koncem listopadu se pak společně s částí kvarty vydali na exkurzi do zařízení zabývajících se tříděním, ukládáním a recyklací odpadu. Bližší informace a fotografie naleznete na webu školy, stejně jako v článku Martiny Markové a Terezy Stehlíkové v tomto GYMu. Do vánoc máme ještě v plánu vyzkoušet si „ bezodpadové technologie“ při přípravě vánočního kapra.

Pavel Krejča - i učitelé gymnázia si zvyšují finanční gramotnost a seznamují se se základy finanční matematiky. Stalo se koncem listopadu formou semináře, který vedl finanční poradce pan Miroslav Vrba. Také v listopadu pracovali žáci předposledního ročníku ve fiktivní firmě založené v rámci semináře SZV. Provedli kalkulaci říjnového čísla GYMu, údaje zaznamenali do evidence příjmů a výdajů a dokončili daňovou evidenci za říjen. Žáci se seznámili s vyplněním výdajového a příjmového dokladu a s výhodami internetového bankovnictví. V dalších hodinách je čeká práce s fakturami.

Svatba v primě Víte, proč se na svatbě rozbíjí talíř? Jak správně přenést nevěstu přes práh? A víte, kde sehnat prstýnky? Žáci primy tohle všechno vědí. Aby také ne, když ve třídě měli svatbu! Vojta s Bětkou si 11. 11. 2011 v aule našeho gymnázia řekli své zkušební „ano“. Celé této akci předcházely náročné přípravy. Bylo třeba sehnat doklady, vytvořit oznámení, obléci nevěstu a ženicha, dát do gala svědky, rodiče a všechny ostatní svatebčany. Zařídit hudbu a pohoštění, napsat slavnostní řeč a přichystat svatební tradice pro štěstí. A výsledek? Jedna z nejkrásnějších svateb, jaké jsem kdy zažila. Děkuji všem primánkům za nadšení, s jakým se do těchto příprav pustili! Také děkuji za slavnostní náladu a veselou atmosféru „hostiny“ a všem, kteří se na svatebním obřadu podíleli.

Veronika Jandová

7

04 - Enviromentalistika

I svatba může být někdy prima

ETICKÝ KOUTEK

Kdo se peče, neuteče!

8

Prostředí internetové diskuse opět v něm kromě starých známých zapáchá spáleninou. Flame! Kdo se i pravidla méně povědomá. Ad peče tentokrát? Každý si chce při- hominem, ad populum, ad absurhodit polínko, a tak stěží odchází dum, ad nauseam jsou nám blízcí neposkvrněn. ze „života postaru“ (nebo nám Můžeme na ní a v ní nadávat a na- Google jejich význam v mžiku přidávat, ale to je tak všechno, co proti pomene) a jsou to koneckonců oni, ní můžeme dělat. Virtuální diskuse kdo mohou za většinu spálených má bezpochyby vůči své živé ba- diskusí. Avšak neopomenutelným bičce značně kontroverzní rysy, ale nováčkem je zde anonymita, resp. ať už je maková a nebo taková, je pravidla s ní se pojící. zde. Nebo přinejmenším za rohem. Anonymita je vlastností internetu A není sama, nese si s sebou balíček téměř stejně vitální jako internetové diskuse vůbec. Lze ji potlačit s podezřelým štítkem „Pravidla“. Tento raneček je zvláštní, asi jako apelem na zveřejnění totožnosti internetová diskuse ve srovnání zúčastněných, ale můžeme tuto s pokecem nad šálkem moku dle sebeidentifikaci vyžadovat? Tomu vlastních preferencí. Najdeme předchází otázka, proč nám vlast-

ně anonymita vadí? Bývá zástěrkou provokatérů, spamerů a dalších flamelordů. Pokud se však nechceme mstít, tak nám v tomto případě vadí obsah jejich příspěvků, nikoliv absence podpisu. Podepsaného buřiče neoceníme zřejmě o moc víc. Na druhou stranu vyžadovat za každou cenu od seriózního diskutéra jméno vzbuzuje otázku, zda-li nehodnotíme názor podle jeho nositele, což se v naprosté většině případů považuje za značně nečisté, přinejmenším. Dává nám internet oprávnění k anonymitě? Nebo je ona jenom jeho nevymýtitelným nešvarem?

Adam Klimeš

Cesta tercie a kvarty za odpadem

9

Dne 28. 11. 2011 jsme se my, žáci organismy, plechovky a injekční přece jen jsme se dozvěděli nové a tercie a části kvarty, zúčastnili ex- stříkačky) nechaly běžet po pásu zajímavé věci. kurze na zdánlivě odtažité téma, na nedalekou skládku, kam jsme Tomáš Bednář III. - Líbila se mi které se ale týká každého z nás - se později také podívali. Ještě před prohlídka skládky, ale moc se mi ODPAD. skládkou nás pan inženýr dovedl nelíbilo v Borovanech. První zastávkou naší cesty byla k - jak sám nazval - hromadě plné Jarmila Tenglová III. - Líbily se mi firma Bonus spol. s. r. o. v Borova- korunek, za které bychom si údaj- podzemní kontejnery a dotřiďovací skládka. nech. Když jsme dojeli na místo a ně koupili i Ferrari. zaparkovali, vedoucí výpravy Ště- Nakonec jsme ještě navštívili měs- Kristýna Vacková III. - Na exkurpánka Otepková hlasitě pravila: to Písek, které se může pyšnit ex- zi se mi líbilo, dozvěděla jsem se ,,Vystupovat!!!“ Byli jsme trochu trémně vyspělým systémem pod- spoustu informací potřebných do v rozpacích, všude okolo se válely zemních kontejnerů, které údajně školy i mimo ní. Bylo to pěkné a zajímavé zpestření výuky. pneumatiky, igelitové pytlíky z ne- nehyzdí historické jádro města. daleké skládky a nebezpečně velké Účelem celé exkurze bylo, aby- Věra Košinová III. - Líbilo se mi, že bílé pytle naplněné jakousi černou chom si uvědomili, že je důležité teď víme, co se stane s odpadem, pružící hmotou. Později jsme se třídit a dávat do kontejnerů to, co který poctivě vytřídíme a že to má dozvěděli, že to jsou již recyklova- se tam dávat má a jestli můžeme opravdu smysl. né pneumatiky. Došli jsme na bah- mluvit za všechny, myslíme, že byl Ondřej Fliegel III. - Mně se celkově nitý plácek uprostřed nemalého účel splněn. Teď už je pouze na nás, líbila. Akorát ten pan inženýr vykládal moc o penězích. dvora závodu, kde na nás čekal ma- jestli třídit budeme či ne. jitel a jeden ze zakladatelů firmy v Abychom se opravdu ujistili, zda Hanka Truongová IV. - Exkurze jedné osobě. Nadšeně nám vyprá- exkurze měla nějaký smysl, zeptali mě dovedla k závěru, že začnu třívěl o provozu, ekonomice a zpra- jsme se našich spolužáků a vrstev- dit odpad. Eliška Světlíková IV. – Líbilo se mi cování pneumatik. Byli rozděleni níků z kvarty: na dvě půlky, jedna se zapojila do Co se vám na exkurzi líbilo a drcení pneumatik v Borovanech a nelíbil se mi smrad u plastů na dotiché diskuze s naším z tolika po- co ne? sluchačů nervózním průvodcem. Simona Hrušková III. - Líbilo se třiďovací lince. Druhá půlka podstoupila prohlíd- mi asi všechno. Poučila mě, jak Irena Krůtová IV. – Líbilo se mi v ku strojů na recyklaci pneumatik zacházet s odpadem a že je nutné závodě na recyklaci pneumatik, ale moc se mi nelíbilo na dotřiďovací a poté se půlky vyměnily. Závod ho třídit. produkuje opravdu velké množství Anna Kolářová III. - Nelíbilo se mi, lince. prachu, takže jsme všichni vylezli s že všechno bylo strašně zdlouhavé Martina Marková, černými tečkami na obličeji, které a v některých chvílích i nudné, ale Tereza Stehlíková tentokrát nebyly způsobeny pubertou, ale právě všude poletujícím prachem. Druhou zastávkou byla dotřiďovací linka u Písku. Tam na nás čekal zámožný majitel pan inženýr Šatra. Ukázal nám, co máme třídit a jak to má vypadat. Vzal nás do svého závodu a ukázal nám, jak připravují plasty a papír na recyklaci. Vystoupali jsme po schodech do velmi, ale opravdu velmi zapáchající místnosti, kde šest něžných dam v kožených rukavicích roztřiďovalo věci do pytlů na fólie a PET lahve. Do žlutého kontejneru nepatřící předměty (mrtvá zvířata či jiné Jak třídit odpad a jak zpříjemnit pracovní prostředí umělým ovocem

UČITELSKÁ ANKETA -ako-

Jaké dárky nejraději dostáváte, co byste si letos přáli najít pod stromečkem? Zuzana Dvořáková

Vánoce mám moc ráda a dárky dělím na měkké a tvrdé. Ty měkké bývají často oblečení, což samozřejmě není nikdy k zahození, ale ty tvrdé bývají zajímavější a vždycky se na ně těším. Letos bych si přála pod stromečkem najít vestavěnou skříň. Je mi jasné, že to nebude jednoduché, ale Ježíšku, snaž se!

Petr Kopeček

Milý Ježíšku, přál bych si právě ty obvyklé hodnoty, které sem dnes nemám psát..., navíc také nějaký volný čas pro sebe a své cestování, letos by mi obzvláště prospěl nějaký relaxační pobyt, také bych nepohrdnul něčím delikátním k jídlu, k tomu prvotřídní víno... Tak dobře, stačí ta čokoláda, ale ať je kvalitní!

Milada Benedová

Nejraději dostávám dárky, které darující sám vymyslel a vyrobil. Vůbec nemusí být Vánoce - stačí obyčejný všední den. O těchto Vánocích se však těším i na věci koupené v obchodech. Aktuálně mě zajímají sportovní zimní botky - samochodky a pěkná peněženka.

Kateřina Janů

ším se na velkou radost z dávání i No každý rok si přeju poukázku na na to, co dostanu. Moc bych si přáknížky - ty totiž nakupuju nejradši, la Dílo – to je komplet všech děl už třetím rokem je sama rozdávám W. Shakespeara, „shakespearovská v naději, že se mi třeba na oplátku bible“ o 1680 stránkách, kterou taky dostane, ale ne. No a letos je přeložil Martin Hilský - letos tato to jednoduché, ještě nemám nikde nádherná knížka vyšla v nakladav bytě světla, takže od všech pří- telství Academia. To bych fakt moc ráda. A pak bych si přála nějakou buzných dostanu světla. krásnou fotku svých dcer. A nebo ne – stačí mi, že u stromečku buMarkéta Drábková Na vánocích byla krásná jejich vý- dou naživo… jimečnost. Jako děti jsme jezdily z Pardubic k babičce do jižních Čech. Jana Kalvasová Teprve na Štěpána jsme při zpáteč- Na Vánocích mám nejraději celní cestě soutěžili s bráchou, kdo kovou atmosféru (pohodu, vůni, cestou zahlédne víc svítících stro- svíčky, sníh, setkávání, sváteční mečků. Dneska se cítím vánocemi dobroty,...) než samotné dárky. Rapřesvícená už na Mikuláše. Tak je dost mám z každého dárku od lidí, které mám ráda. Potěší mě prakignoruju, jak to jde. tické dárky i originální překvapení. Letos jsem si přála velkokapacitní Štěpánka Otepková Pod stromečkem bych si přála najít flashdisk a zbytek nechám na fanhrnec plný zlata nebo peněz. Ale tazii svých blízkých. to nebudu asi sama, jak jsme slyšeli Jitka Mašková na plese. Vánoce mám spojené hlavně s dětmi, a proto největší radost mám z Martin Rosocha Pokouším-li se vynechat rodinnou dárků hravé povahy - stavebnice, pohodu, štěstí, zdraví a tak, tak nic stolní hry a knihy. Ty nikdy nezklamou. navíc nezbývá..

10 Pavel Krejča

Vánoce bez alespoň jedné knížky nejsou pro mne Vánoce. A uvítám i jiné kulturní „nosiče“,např. lístky na dobrý koncert. Jinak nejsem vůbec náročný a mám radost ze všeho, co dostanu - nakonec nejde o tu věc samotnou, ale o to, kdo ji dává a proč ji dává, ne? (Mám na mysli samozřejmě Ježíška.)

Adéla Holubová

Ráda dostávám elektroniku, knihy a nejrůznější kancelářské potřeby (plnicí pera, diáře). Letos bych pod stromečkem chtěla najít nějaký huňatý svetr a hodinky!

Anna Kohoutová

S blížícím se Štědrým dnem cítím, jak se vracím a stává se ze mě ta malá, šíleně natěšená holčička. Tě-

Veronika Jandová

Raději dávám, než dostávám. A moc mě baví vymýšlet originální dárky. Pokud jde o mě, mám ráda, když mě někdo překvapí, ale prý mám být v odpovědi konkrétní. Takže …. jednoznačně bych tam chtěla najít druhý díl Hry o trůny!!! a bonbóny Lindoor, ty z hořké čokolády - a pak týdenní poukázku na pokoj s křeslem u krbu někde v

zasněžených horách, kde bych mlsala tyhle skvělé bonbóny a četla a četla...

Zdeněk Kučera

Olga Tichá

Václav Pražák

Dárek, který si moc přeju, je ten, o který jsem si napsala Ježíškovi….

Přeji si nové boty na běžky. A pěknou knížku.

líbilo, a pak se velmi těším, zda na má doporučení dojde), ale ocením i užitečné věci každodenní potřeby (podle momentální situace) a pochopitelně i zajímavá překvapení.

Rád dostávám knihy a hry (zpravidla informuji dopředu, co by se mi

Vánoční dárek od Ivany Ahmad Vánoce. Stačí si přečíst zadání otázky od redakce GYMu a hned mám chuť odpovídat. Ale protože neodpovídám nikdy, i tentokrát jsem si „nechala zajít chuť“ na odpověď. Až Anička Kohoutová řekla, že by ráda věděla, jak to s Vánoci mám já. A tak odpovídám :-) Mám to krásně. Kdykoliv mi někdo řekne „zavři oči a představ si zážitek, při kterém budeš cítit štěstí“, vždy se mi neomylně vybaví jen jeden. Je mi asi 9 let, venku je šero a já držím za ruku svého mladšího bratra a sáně a běžíme od strejdy kostelníka přes remízky a přes pole dolů z kopce domů. Z oblohy se sypou sedláci (krásně romanticky se snáší velké vločky sněhu) a já najednou vidím, že se doma v obýváku rozsvítil vánoční stromeček. Dnes již vím, že asi mamka s taťkou zkoušeli, jestli elektrické svíčky i po roce svítí. Ale pro mě tehdy přišel Ježíšek. Srdce mi začalo splašeně bušit, vykřikla jsem „koukej, už u nás byl Ježíšek“ a moje srdce se začalo tetelit blahem a nedočkavostí, co mi asi donesl, zkrátka dětské štěstí, které si člověk pamatuje na celý život. Upalovala jsem domů jako o závod a pokračování asi znáte… Rodiče svátečně oblečeni, nekonečně dlouhé menu a pak konečně rozbalování dárků. Večerka byla posunutá a tak jsme si s bratrem hráli s dárky „co to šlo“ a pak šup do čerstvě povlečených peřin. Pak přišlo další kouzlo, první stránky nové knížky. Tu vůni

11

nové knihy, tu si s sebou člověk bec žádné výzdoby. Vánoce už pro nese taky navždy. Tyhle chvíle, kdy mne nejsou výzdoba a pompézní je člověk sám s novou knihou, jsou dary, Vánoce jsou pokora, láska a radost ze života. Umět se zastanenahraditelné. Jak čas běží, člověk má dostatek vit na rohu ulice, zvednout hlavu peněz, má pocit že je šťastný, když nahoru a podívat se ke světlu, jak malou televizi vymění za větší, sta- krásně se „stříbrní“ sníh. A poděrý telefon vymění za nejnovější kovat pánu Bohu za svůj krásný model, na facebooku nebo twitteru život, který můžu prožívat v klidu, má spoustu přátel, ale věřte mi, k v klidné zemi s těmi, které mám tomu největšímu štěstí stačí málo. nejraději. A je úplně jedno, jestli se Pro mne je to právě ta nová voňavá ten bůh jmenuje Alláh, Ježíš Krisknížka, spousty pěny do koupele tus, nebo nějak jinak. a vedle sebe zdravé ty, které mám Happyend: U vánočního stolu nejraději. Maminku, svoje dcery, samozřejmě s manželem chybět jejich holčičky a mojeho milované- nebudeme. Protože když křesťan ho jediného chlapečka Gafarečka pozve ke svému stolu muslima, tak si slavnostní atmosféru vychutnají (viz foto). Můj život se neplánovaně a neče- všichni společně. kaně začal ubírat jiným směrem, z Přeji Vám všem, abyste to měli křesťanky se stala muslimka a Vá- stejně, aby nikdo z vás nezůstal o noce doma s manželem neslavíme. Vánocích sám a aby i vám se po leNešlo to najednou. První rok byl tech, když zavřete oči, vybavili jen malý stromek v rohu chodby, další ty nejhezčí vzpomínky. rok už jenom vánoční výzdoba v Hezké Vánoce všem přeje okně a na dveřích a teď po pěti letech najednou nemám potřebu vůIvana Ahmad

Nemusí být zrovna Vánoce, abych byl tím nejlepším dárkem...

HRY -chinano-

12 Milý Ježíšku...

…prosím Tě, přines mi pod stro- na hodiny strávené ve společnosmeček Battlefield 3, CoD: Modern ti především druhého dílu? Inu, Warfare 3 a TES V: Skyrim. Ani vzpomenout dá, ale jedná se o caletošní předvánoční trh nešetří sual titul a do neskutečně proprazáplavou kvalitních titulů. Tři výše covaného, náročného a krásného zmíněné jsou možná nejočekáva- systému prvních dílů má daleko. nější, rozhodně však nejsou samy… Návrat králů se nekoná… Vlastně, málem jsem zapomněl na Skyrim. Samá pokračování> V po- Pokračování TES se vrací přesně sledních letech se stalo tak trochu tak, jak jsme zvyklí: neskutečně zvykem, že vydavatelé především obrovský, propracovaný, geniální dojí své krávy v podobě velkých herní svět, který nabízí miliony značek se „zaručeným“ ziskem, hodin kvalitní zábavy, tentokráte takže podobně jako minule bude- zasazený do vikingského prostřeme pranýřovat pokračování více dí. Tisíce úkolů, malých, velkých, či méně úspěšných předchůdců. vtipných, vážných, od všeho trošku. Začněme komiksově – vydání hry To je to, co na TES milujeme. A že Batman: Arkham Asylum vyvolalo se tam vyskytují bugy, že zde není před dvěma lety velký poprask – žádný extra příběh nebo nic moc první opravdu špičková hra podle inventář? Koho to zajímá?!? komiksu byla na světě, a tak není divu, že se pánové z Rocksteady Tři věci, na které se můžete pustili do pokračování. A světe v září spolehnout> Začne škodiv se, povedlo se snad ještě lépe, la, přijde podzim a do tří měsíců než původní hra: pro výbornou vyjde Call of Duty. To se vrátilo v komiksovou atmosféru, skvělý ote- plné síle tak, jak ho známe. S kamvřený svět a po všech směrech do- paní plnou skriptů, dech beroucích taženou hratelnost hře rádi promi- efektů a silného příběhu a hlavně nete mírnou repetitivnost soubojů pohlcujícím multiplayerem. Letos a okatému zvyšování obtížnosti. to ale nemá lehké, neboť na trh při-

šel také Battlefield 3. Hra, která s novým enginem přichází tam, kde CoD už léta rozhodně nedominuje: grafika a herní fyzika. Mohu vás ubezpečit, že ačkoliv občas ve fyzikálním enginu narazíte na chybky, tak krásně a reálně vypadající střílečku jste ještě nehráli. To, že vývojáři z EA Dice multiplayer umí, se jen potvrdilo, zajímavější je ale informace, jestli může BF3 konkurovat sedmému CoD také v offlinové kampani. Ne, nemůže. Příběh je sice velmi dobrý, obtížnost představuje výzvu a kampaň trvá nadprůměrných zhruba 8 hodin, jenže skripty a umělá inteligence BF3 na absolutní vrchol rozhodně nepustí. Třeba příště…

Autíííííčka> Který malý kluk si

nehraje s autíčky? A kdo z nás si dokázal po takovém hraní odepřít neuvěřitelně chytlavou Trackmanii? Ruku na srdce, takových moc nebylo. Nekonečné projíždění jedné tratě za účelem stlačení výsledného času na absolutní minimum, a to samé pak na dalších a dalších tratích, se vrací. A sice přesně tak,

Návrat králů> Léta 1995 a 1997

byla pro svět her velkým požehnáním. To se totiž zjevily hry Heroes of Might and Magic a Age of Empires. Ta první byla k dokonalosti dotažena o čtyři roky později ve třetím díle s podtitulem Restoration of Erathia, a dodnes je považována za nejlepší díl. Ano dodnes. Ani nedávno vydaný šestý díl, ve kterém bychom tak rádi viděli prolomení holdování dvanáct let staré hře, se nestal pověstnou hrou „s hratelností Heroes III a grafikou Heroes V. A Age of Empires Online, které mělo dát vzpomenout

Vážení přátelé, tohle se vážně popsat nedá...

jak ho známe. Arkádová hratelnost, nebezpečně chytlavý multiplayer a krásná grafika vám mohou zabít nejedno odpoledne, tak pozor! A zakončíme jak jinak než pokračováním. Série Driver, která se, pošpiněna nepovedeným třetím dílem, snaží očistit své jméno, se vrací ve velkém stylu. Vzhledem

k tomu, že celá hra se odehrává ve mazi auty. A víte co? Driver: San snech hlavního hrdiny Tannera (jo, Francisco se povedl a já ho mohu toho, co mu ve třetím díle Jericho jedině doporučit. ustřelil hlavu – no znáte to, ono není vše tak, jak vypadá). S tím Vážení přátelé, ne> O ničem se pojí funkce shift, která patřičně dalším již psát nebudu, neboť o své oživují hratelnost - díky ní se mů- místo se hlásí další rubriky. Veselé žete vtělit do libovolného řidiče Vánoce a někdy na napsanou. ve vašem okolí a tak “přeskakovat”

JAZYKOVÝ KOUTEK -iwish-

Hang a sock and baste by brandy! Dear Father Christmas, this year I tried really hard to be nice and good to everyone but I also know that I was a little naughty at school sometimes and that I probably haven‘t been helping my parents as much as I should. I am not even sure if I deserve any gift from you but my mom insisted on me writing you a letter with wishes that I‘d like to get come true. I‘d like to have my entire family happy and healthy all following year long. And that‘s it. Just a little happiness into our home. Merry Christmas to you.

under my bed all year long. I mean the sock, not my grandmother. My brother has already lost his own sock so I decided to pin-up a piece of paper on mine to let the Father Christmas know that I’m willing to share it. When I woke up next morning, I ran downstairs as fast as a lightning. I was so excited if I achieved any gifts in my sock. But my sock disappeared. Brother or nobody else knew where it was. I was so sad, so disappointed. When entire family began to work on ceremonial lunch on 25th December, I was told to go into guest house and As any other kid in England, I also get there the most beautiful set of have a secret Christmas wish. Whi- porcelain dishes and the crystal le my mom and my granny were glass. Any of these sets cannot be writing Christmas letters to family used at any other event. When I and friends, I was sitting silently in stepped out from the door, I saw a bedroom and thinking, what could foreign sock on our doormat. And I ask Father Christmas for. I’m bi- few steps further another one. I ting a pencil and thinking deeply. went for the glass and porcelain Father Christmas wears a red or a and began to follow those socks. green long coat and he comes from They leaded me into my own room. North Pole. When I’m done, I put When I opened the door, I stopmy letter into not burning fireplace ped breathing. There was a little – that’s the only way how the letter puppy lying in my sock! My wish can take off and fly straight to the had come true! The lunch contaiNorth Pole. After Christmas Eve ning turkey with chestnut stuffing I hang my Christmas sock, which and the pudding with brandy was my granny made, on the mantel- absolutely delicious. My mom is piece. I have it carefully hidden the best! I named my puppy Flu-

13

ke and began to look forward to the following day – Boxing day. That’s the day when all family ran into shopping malls and crowds of shopping people and tries to buy as much stuff as possible. It’s the day when post-winter sales begin. I love Christmas – it’s such a joyful and peaceful time. I love them and I swear that I’ll stay awake next year, to at least sneak out from the bed and ascertain how the Father Christmas looks. And if there’s going to be a chance, I’ll thank him for Fluke and fluke.

Merry Christmas to you all!

TÉMA

Ideální škola Není náhodou, že toto téma přichází právě teď. Touto dobou už se ve firmách pracuje na výročních zprávách, ročenkách a všech možných dalších způsobech ohlížení se zpět. Rozhodli jsme se udělat škole takové pořádné vysvědčení, abychom jí oplatili to množství papíru, co nám každý červen věnuje. Aby však bylo co nejvíce objektivní, potřebujeme ho ode všech, učitele nevyjímaje. Děkujeme zúčastně-

-tt-

ným za reakce, výsledky jsou mimořádně zajímavé - posuďte sami. Ke konfrotaci s osobním názorem čtenáře nabízíme studentskou (rozsáhlejší snad na škole nikdy neproběhla) a učitelskou anketu, dále porovnání naší školy s jednou německou od Lady Klimešové a aby těch anket nebylo málo, ptala se naše sportovkyně Kačka Šteflová ostatních, co říkají na tělocvik a změnu lyžařského kurzu. Roz-

hovory také neodmyslytelně patří k věci. Abychom zjistili pohled z druhé strany barikády, tedy vedení, vyzpovídali jsme v pravidelných rubrikách Kam to dotáhli a Dekahovor paní ředitelku Janu Coufalovou a pana zástupce Zbyňka Matějku. Jistě se dozvíte mnoho zajímavých, netušených informací. Přeji příjemné a inspirativní čtení.

STUDENTSKÁ ANKETA -chinano-

“Nemám rád žvýkačky na židlých!” Ideální škola představuje pro mnohé vyžaduje vybavení ještě modernější: nikající. Technické vybavení je další lidi oxymóron. Ale proč? Co takové „Šíleně mi chybí teleport - dojíždění devizou naší školy. (viz graf „Co je škole brání k tomu, aby se ideální sta- mi strašně vadí.“ Mnoho lidí má také ideální“). la? Nejen na to jsme se ptali celkem v problémy se zázemím – malé šatny, Druhá trojice otázek byla poněkud sedmi třídách našeho gymnázia. málo záchodů, moc schodů, málo netypická, ale také přinesla zajímavé výtahů – těžký je život studentův… odpovědi. Nejčastější návrh budoucOtázky zněly: Ve druhém ročníku zase někomu nosti půdy je větší, pohodlnější a lep1) Co vám na této škole chybí k tomu, vadí „Žvýkačky na židlých“. A není ší studentský klub. Hodila by se také aby byla ideální? Co vám tu opravdu jediný, kdo si z pravopisu moc ne- větší knihovna se studovnou (viz graf vadí? dělá – například jistý prvák navrhuje „Co udělat z půdy“). O spokojenosti 2) Co vám naopak připadá ideální? „skrátit hodiny a sdelšit přestávky“. našich studentů svědčí další odpově3) Co byste udělali na ředitelském Poměrně často také zaznívalo, že ně- di na pátou otázku – většině žádný místě, abyste vybudovali ideální ško- kteří učitelé se chovají arogantně, či kroužek nechybí. Zajímavé ale je, že lu? že mají špatný přístup ke studentům některé studentky by uvítaly kurzy 4) Kdybyste měli na starosti rekon- a nedostatečné znalosti (viz graf „Co sebeobrany (viz graf “Kroužky”). strukci školní půdy, jak byste ji vy- nám vadí“). To je ale důvod k za- Pokud je naše škola taková, jakou ji užili? myšlení pro obě strany, kde se stala vidíme, je to škola kvalitní: více než 5) Jaké zájmové kroužky byste na chyba? Přestože většina studentů 75% studentů si myslí, že jsme nadškole přidali ke stávající nabídce? ví, co je špatně, na třetí otázku byla průměrná, dobrá, velmi dobrá, nebo 6) Jak si myslíte, že si vede třeboň- nejčastější odpověď „nevím“ (viz výborná škola (viz graf “Jak jsme na ské gymnázium ve srovnání s jinými graf Co bych udělal?). Zajímavé, že? tom?”). A to je dobrá zpráva, jen abyškolami podobného typu? Kritika nám jde velmi dobře, přijít s chom neusnuli na těch, no, dělají se z konstruktivním návrhem je pocho- toho věnce, no… První otázka přinesla možná očeká- pitelně složitější. Naše paní ředitelka Pakliže se rádi hrabete v tabulkách, vanou odpověď. Na moderní škole, s tím naštěstí problém nemá. Je totiž číslech a statistikách, kompletní exjako je naše, citelně chybí Wi-fi při- hlavně její zásluha, že na naší škole celové tabulky z této ankety jsou ke pojení. Možná námět pro úvahu paní jsou učitelé, kteří, jak se shodla velká stažení na našem webu právě pro vás. ředitelky. Jistý student prváku ale část dotazovaných, jsou naprosto vy-

14

UČITELSKÁ ANKETA -ako-

Co podle vás chybí naší škole k tomu, aby byla ideální? Zuzana Dvořáková

Myslím, že nic. A proto jsem tady a ne jinde.

Petr Kopeček

Co je to ideální? Pro koho? Proč? Dle mého soudu se toho více daří, než by selhávalo. Není důvodu si naříkat, vždyť se každý tolik snaží! Ale také mohu být dnes zaslepen a prostě se mýlit.

Milada Benedová

Ideální škola neexistuje - a to je dobře. Kdybychom se neprali s problémy, které vznikají v „normálních“ školách, nikdy bychom neměli pocit, že se alespoň někdy přibližujeme ideálu a atmosféra by byla pasivní. Ideální škola: a) Pilní studenti zapálení do určitého předmětu nebo problému, kterým se tvůrčím způsobem zabývají. b) Běžná pracovní morálka ve

16

všech zbývajících případech - „dělám, co je v mých silách a lenoším mimo školu“. c) Ideální učitelé - 100% praktikové i teoretikové, kteří školou žijí a věnují jí veškerý svůj potenciál mimo volného času. d) Neexistence byrokracie, která by učitele brzdila v jejich rozletu. e) Dostatek času na relaxaci a bádání pro všechny f) Vedení školy, které by za ni v případě nutnosti i položilo život. Jak to tak po sobě čtu, shledávám, že se ideální škole velmi podobáme.

Pavel Krejča

Ideální škola neexistuje, každé reálné škole tudíž chybí k dokonalosti nekonečně mnoho věcí. A idealismy (nikoliv optimismus) jsou podle mne nebezpečné. Řeknu to jinak. To hlavní, co by mělo být splněno ve škole, kterou bych chtěl navštěvovat jako žák, je přítomnost učitelů, kteří jsou pro mne autoritami a osobnostmi ve smyslu odborném i lidském, autoritami, které pro mne mohou být vzorem a které je možno následovat. Naštěstí se mi tohle v životě aspoň částečně splnilo.

Kateřina Janů

Markéta Drábková

Na škole je fajn, že ideální není, ale je to mikrosvět, kde lze o ideál usilovat. V makrosvětě kolem je všechno mnohem složitější.

Štěpánka Otepková

Ideální škola: já jsem s naší školou docela spokojená. Co konkrétního jí k ideálu chybí? Možná více peněz na pomůcky a na aktivity pořádané mimo budovu školy a mimo Třeboň (lyžařský kurz, vícedenní exkurze). I když tady musím říci, že ve srovnání s řadou škol, které jsem navštívila u nás i v zahraničí, má ta naše k ideální škole trochu blíž. Takže snad jen více nadšených studentů a učitelů.

Martin Rosocha

Jsem rád, že naše škola není ideální, bylo by to nanejvýš podezřelé. Takže je kupodivu dobře, že jsou věci a skutečnosti, které naší škole ke škole ideální schází. Prozradit se mi je nechce, protože by potom naše škola byla ideální, a to by bylo nanejvýš podezřelé.

Adéla Holubová

Možná trošku víc rozproudit radiátory. A taky umístění nějaké miMně se u nás líbí, takže nevím, co nichladničky přímo do kabinetů nám chybí. - na mléko do kávy. A co se týče

serióznějších otázek - dle mého názoru by nebylo na škodu zavést jedenapůlhodinovou dotaci pro vyučovací jednotku (hodinu). A vyřešit ne zrovna ojedinělý případ „zabržděnosti“ PC ve třídách.

Anna Kohoutová

17

ší vybaveni? A co velké prostory? Někomu by možná vyhovovala úplna volnost ve volbě předmětu... Protože má každý trochu jinou představu, co je to ideální škola, můžeme se jen blížit ke stavu, který bude vyhovovat co největšímu počtu zúčastněných. Mně tu chybí specializované učebny - prosluněný ateliér na VV, laboratoř na Bio, dostupné počítače pro žáky ve více třídách, možnost vytvářet skupiny ne podle ročníku, ale podle zájmu, pomocný personál na dozory, organizaci akci...

Veronika Jandová

Ideální škola neexistuje, protože co je ideální , přestane se vyvíjet, ustrne a přesune se do světa dokonalých idejí mimo tento svět. Tak si přeji, aby naše škola měla svoje mouchy, které pro nás budou inspirací a hnacím motorem.

považuji dobu strávenou na VŠ. Na gymnaziální léta nevzpomínám nějak zvlášť ráda, moc „jsme si neužili“, znali jsme jen školu, učení a zase školu. Zrušili nám, co se dalo : hory, výlety, poslední zvonění – prostě všechny akce, na které student rád vzpomíná. Takže buďte rádi, že jste v Třeboni, v tomhle jsme téměř ideální. Těch akcí, kterých se za rok pořádá! Myslím, že máme skoro ideální vybavení školy, krásnou budovu a výzdobu. Nemyslím jen květiny, kterými se snažím zpříjemnit vám život a zajistit přísun kyslíku, potřebný k okysličování mozku, ale i výzdobu výtvarnou.

Zdeněk Kučera

Olga Tichá Ani mě nenapadne si na něco stěžovat. Učím tady dvacet let a celou tu dobu si toho nesmírně vážím – tuším totiž, jak to chodí jinde. Mám maximální podmínky pro to, co chci dělat, mám skvělé kolegy, krásné pracovní prostředí, vstřícné a chápavé vedení, většinou bystré a slušné žáky. Nechci víc.

Jana Kalvasová

Ideální školu si nedokážu představit, jelikož nejsem idealistka. Patrně by v ní měli být ideální žáci, učitelé i prostředí, ale i tehdy by se jistě našlo mnoho pochybovačů a „remcalů“. O mnoho zajímavější mi přijde hledání nových možností a cest ke zlepšení.

Jitka Mašková

Co si představit pod pojmem ideální škola? Bude to místo, kam všichni zúčastnění chodí rádi? Nebo k ideálu stačí pocit smysluplnosti svého konání? Nebo nejmoderněj-

Už to spojení slov? …. ideální škola ….ideální škola neexistuje!!! Když vše vyhovuje studentům, nevyhovuje učitelům a naopak, v mnohém se shodnou, jindy mají diametrálně odlišné názory. Já už na této škole patřím skoro k „inventáři“, občas si připadám jako „starucha Izergil“- správně psáno v azbuce, ale mám tu výhodu, že jsem školu zažila jak z pozice žáka, tak učitele. A věřte, že hezká období svého dosavadního života mám spojené právě se školou - za jedno z nejhezčích období mého života

Nemyslím si, že by naší škole něco chybělo, zvláště pak v tom, aby byla ideální. Po stránce materiální rozhodně ne. Málokterá škola se může pyšnit úrovní a vybavením učeben, příjemným interiérem, reprezentativní aulou, prostornou tělocvičnou tak, jako naše gymnázium. Smysl slova „ ideální“ bych spojil s naší prací, žáků i učitelů. Za ideální stav bych považoval práci bez zbytečné administrativy, všudepřítomné byrokracie, bez častého stresu a občasného hněvu.To by pro mne bylo opravdu ideální.

Václav Pražák

Méně administrativní zátěže učitelů, více prostoru pro individuální vzdělávání, odborná knihovna pro žáky a chození do školy s radostí u všech zainteresovaných.

KDE TO CHODÍ LÉPE?

Německé školství

18 Mám-li srovnat Německo s Českem, konkrétní německé gymnázium s konkrétním českým gymnáziem, mohu Vám jen lehce poodhalit svůj ryze subjektivní pohled vycházející z mé měsíční zkušenosti. Na německou absenci čtení klasických děl jsem si již dříve “stěžovala” na blogu Gymu. V minulém čísle jsem Vám vylíčila, jak se Němci stravují ve svém soukromí a jak dokáží tyto nemalé “hříchy” odčinit v nekonečném běhání. Dnes bych se ráda pozastavila nad jejich výukou, zasedla do krajní lavice svého 10. ročníku (u nás prváku). Nechala bych se od svého Němce napomenout za to, že piji při hodině, každou velkou přestávku (následující po čtvrté hodině) bych spolu s ostatními vyběhla na školní dvůr a zamířila do bufetu. Nikdy by mě nepřestala fascinovat jeho obsluha - matky dětí, které se k tomuto úkonu upsaly zcela

-lad-

dobrovolně, čímž zajistily chutné a nechat tak zdát.... Něco do sebe to zdravé jídlo pro celou školu. Žáci však mělo, musím uznat, že hodizde totiž nemohli narazit na bagety, ny výtvarné výchovy by mi daly čokoládové tyčinky a Coca-Colu. na tomto německém gymnáziu Služba každého dne připravila ob- více než u nás, kde by vypuštění ložené pečivo všeho druhu. S nej- “výchov” z osnov výuky byl podle větším potěšením vzpomínám na mého názoru lehce přehlédnutelný malá krabicová mlíčka za 70 centů, akt. ze kterých ještě 20 centů bylo zálo- Ať bych byla na kterékoliv hodině v hou na krabičku. kterékoliv třídě, jedna věc by byla Zazvonění by přerušilo mé zasně- vždy stejná. Ta neuvěřitelná pomané bloumání a já bych se rozeběhla lost! Diskuze a diskuze, přípravy a na další hodinu. Možná by touto přípravy, na co? Na dosáhnutí tam, hodinou byla hudební výchova. kam se my nedostaneme, získání Zamířili bychom do učebny, ve tak velkého sebevědomí a schopkteré by byly asi patery klávesy, nosti mít vždy „pravdu“. třicet kytar, skříň fléten, cimbály, Do školy bych ale mohla chodit s basa, elektrická kytara i bubny. Po- klidem, žádný stres, žádné zkoustarší učitel by rozdal noty, každý šení, téměř žádné testy, vždyť z by ukořistil nějaký hudební nástroj většiny předmětů bych psala jen a pak bychom téměř celou hodinu jednou za půl roku. Je to ale právě jen hráli. to, co nám chybí k dosáhnutí pojS těžkou hlavou bych někdy zamí- mu „Ideální škola“? Nebo by šlo o řila i na výtvarnou výchovu, která přímý krok směrem k úpadku? často spíš připomínala hodiny geo- Sprechen Sie Deutsch? metrie a o kreativitě jsme si mohli Nein, danke.

UČITELSKÁ ANKETA

Jak se vám líbily letošní maturitní plesy? Zuzana Dvořáková

Letošní maturitní plesy se mi moc líbily. Chvilkami jsem měla pocit, že je mi zase krásných 18 a moc jsem si to užila. Maturanti, děkuju!!!

Petr Kopeček

Markéta Drábková

Ples oktávy byl fajn. Je to tím, že jsem maturanty znala. Pokud by to byli cizí lidé, tak by to byla pochopitelně těžká nuda, jako všechny plesy nás žen s netančícími (a raději nepřítomnými) muži a vlastními auty na parkovišti před kulturákem.

Dostal jsem se pouze na ples oktávy a nelitoval jsem. Předně mi udělalo radost, že se konal v Roháči a Štěpánka Otepková že jsme se všichni vešli do hlavního Letos jsem navštívila pouze ples sálu a dokonce měli i dost místa k oktávy. Velmi se mi líbil, zvláště tanci (když jsme to chtěli s kolegy- pak jedny šaty. Oceňuji výbornou ní pořádně roztočit...). Oktaváni kapelu, skvělý nástup a projev mami připravili milý zážitek, krása turantů. Překvapilo mě, jak zajímaplesu spočívala tentokrát ve struč- vě se dá rozvinout na první pohled nosti a jednoduchosti. Tam, tam „bezpohlavní“ téma DUHA. za tou duhou...

Milada Benedová

Byla jsem pouze na maturitním plese 4. ročníku. Kdybych měla po boku zdatného tanečníka, ples by se mi moc líbil.

Pavel Krejča

Na prvním maturitním plese jsem nebyl, ale prý byl moc pěkný, čemuž věřím. Ples oktávy se mi moc líbil, dopadl i nad má očekávání. A ještě jednou touto cestou děkuji všem organizátorům. Co se mi ale absolutně nelíbí, je malicherné dohadování na webu GYMu o tom, kdo měl lepší ples - ubohé, nedospělé, primitivní. To nemají devatenáctiletí studenti (snad) elitní střední školy pět měsíců před maturitou na práci nic užitečnějšího (a kulturnějšího) než tohle plácání???

Kateřina Janů

Byla jsem jen na oktávě a ples jsem si skvěle užila, ještě v pondělí mě z tancování bolelo celé tělo, ale stálo to za to!

Anna Kohoutová

Jak se mi líbily oba maturitní plesy, jsem celkem podrobně popsala na www.casopisgym.cz . Snad z toho jasně vyplynulo, že moc.

Martin Rosocha

-ako-

na stránkách školy či časopisu GYM zveřejněny nějaké fotografie či videa z plesů, aby se všichni mohli (alespoň dodatečně) pokochat.

Jitka Mašková

Letošní plesy byly vyvedené oba dva - u čtvrťáku se mi moc líbil výběr tématu a jeho vtipné začlenění do pozvánky a videa. Oktavánům se moc povedl výběr kapely, která udělala výbornou atmosféru během večera.

Veronika Jandová

Pro mě byly oba plesy takovou odměnou za každodenní lopotu. Bylo mi velmi příjemné vidět studenty ve slavnostní náladě, krásně ustrojené, načančané, bezstarostné... Ještě jednou děkuji za pozvání a za tanec!

Zdeněk Kučera

Byly vydařené. S manželkou a s Účastnil jsem se pouze plesu čtvr- přáteli jsme se příjemně bavili, zatého ročníku, za kterým byla vidět tancovali si a dokonce i něco dobspousta práce a snahy vytvořit dů- rého (slivovici) v tombole vyhráli. stojný ples. Ovšem vytvořit důstoj- Vadí mi ale incidenty některých ný ples na místě, jakým je Roháč, je návštěvníků, kteří opojeni alkohojako představit si přetvoření Saha- lem ukazují ramena a kazí dojem ry na tropický deštný prales; o to celého večera. více se klaním výsledku, který tuto Olga Tichá iluzi přinesl. Maturitní ples jsem letos absolvovala pouze jeden, loni dva - moc se Jana Kalvasová Letos jsem byla pouze na maturit- mi líbily. Je to taky srdeční záležiním plese 4. ročníku, který se mi tost, jestli třídu učím, jak dlouho, velice líbil. Chválím zvolené akční jaké jsou naše vztahy. téma, zajímavý program, kvalitní kapelu a příjemného moderátora. Václav Pražák Maturanti i všichni hosté si ples Oba plesy byly z pohledu účastníjistě pěkně užili. Výhrady mám ka vynikající. Mnohem důležitější pouze k „neslavnostnímu“ prosto- ale je, aby s nimi byli spokojeni saru Roháče. Druhý ples mi bohužel motní maturanti. nevyšel z důvodu jiné naplánované akce. Uvítala bych, pokud by byly

19

20

MATURITNÍ PLESY OČIMA STUDENTŮ

11. 11. 11 aneb jak to všechno dopadlo

Není tomu tak dávno, kdy se sešlo šest jedniček a tři relativně význam-

né události ve stejný den. Každá byla důležitější než ta druhá. Tak za prvé, měl jsem svátek, zatím nic moc, co? Byl úplněk. Pokud nejste vlkodlak, tak vás to pravděpodobně také moc nerozhodí. To hlavní ale přichází právě teď. Naše třída měla maturitní ples. Po nekonečných letech těšení se a následných týdnech příprav, křiku, stresu a v mém případě nicnedělání to bylo před námi. Když jsem ráno vstal, tak jsem byl trošku zklamán. Věděl jsem, že až do sedmi hodin budeme připravovat vše nepřipravené a připravené přepřipravíme. Nakonec jsme vykouzlili z tělocvičny sál akorát vhodný na pořádání maturitního plesu. Alespoň jsme si to mysleli. V šest hodin jsme si ještě přezkoušeli slavnostní předtančení a mohlo se začít.

Tento odstavec měl původně být o tom, jaký byl maturitní ples, co, kdy, proč a jak se tam stalo. Mě však napadlo, že ho nenapíši. Doufám, že tím naštvu všechny ty, kteří se nezúčastnili. Byla to chyba, dámy a pánové. Protože „maturák“ byl skvělý a hlavně jsme si ho všichni užili. Pár dní po plesu v nás pořád zůstala podivná nálada. Všichni se máme najednou nějak víc rádi. Pomáháme si navzájem. Neznamená to, že bychom si nepomáhali předtím, ale všechno je takové… jiné. Asi nám začíná pomalu docházet, jak moc skvělou třídu tvoříme a jak moc nám to všechno bude už za pár měsíců chybět. No nic, doufám, že každý bude vzpomínat na maturitní ples 4. ročníku (11. 11. 11) tak jako já.

Martin Novák, 4. ročník

„Duhový ples“ očima maturantky

Maturitní ples. Před druhým prosincem ve mně tato dvě slova vzbuzovala čím dál větší pocit nevraživosti. Stále bylo nutné něco zařídit, na něčem podstatném se dohodnout, což vedlo k monotematickým diskuzím a

menším hádkám, které nejsou zrovna mým šálkem kávy. Tento pocit naštěstí den před plesem zmizel (a to možná i díky krásnému Půlnočníku, který zrovna přišel z tisku a byl zkompletován) a byl vystřídán zárodky těšení se, které vrcholily s každým nafouknutým balonkem a vydržely až do chvíle, kdy je pár hodin před začátkem našeho nástupu přemohla nervozita. Ta naštěstí zmizela s mými prvními kroky na tanečním parketu, které mě dostaly do jakési euforie, jež způsobila, že si z celého večera pamatuji jen pár možná nevýznamných detailů. Nedokážu si vybavit, co říkal moderátor, či za co všechno jsem děkovala svým třídním a paní ředitelce při šerpování, nepamatuji si nástupní písně většiny svých spolužáků. Radši ani nechci vědět, zdali jsem při zpívání Gaudeamu nespletla slova. Vůbec jsem neměla šanci shlédnout profesionální tanečníky nebo opilce, který narušil vystoupení „freestylistů“. Při

půlnočním překvapení jsem se jen modlila, abych se nezamotala do stuhy (což se stejně nakonec úplně nezdařilo). Jediné, co vím, je, že kapela Variant hrála výborně (na skladby se mě ale raději neptejte), že jsem se bavila s lidmi, které mám ráda, ať už při tanci, či u promítání maturitního videa, jehož výrobu jsme si náležitě užili, i když nebyla úplně jednoduchá (velký dík za něj patří Kubanovi). Navíc své pošlapané šaty a věčně padající šerpu ze své hlavy asi hned tak nedostanu. Bohužel, celý ples uběhl strašně rychle a s jeho koncem přicházelo i jisté „vystřízlivění“, za které mohly nejenom rozbité dveře a prokopnutá zeď, ale i lidé, kteří nejspíše nedokáží pochopit, jakou práci dá něco takového uspořádat (díky všem organizátorům, kteří to v naší třídě tak bravurně zvládli!) a mají potřebu rýpat za každou cenu.

Barbora Blehová, oktáva

FOTOGRAFIE DVOUMĚSÍCE A přišla zima. Alespoň já to tak vnímám. Ráda bych řekla, že nám ve vyhřáté škole to přece nevadí, ale občas mám spíš pocit, že sedím na větrné pláni. Jen stále čekám, až se po třídě začnou honit vločky sněhu, nebo třeba jen za okny, člo-

věka to sice nezahřeje ale má hned o důvod více se usmívat. Fotit pak bíle oděnou krajinu je po barevném podzimu opravdu změna. Vše je tiché, tak nějak usínající… ruce mrznou a baterky, ty se tak neuvěřitelně rychle vybíjí….

Tvoje malá velká pomoc Adopce dětí z Keni Jelikož se naše škola z důvodu zlepšování mezilidských vztahů a obecné solidarity rozhodla rozšířit svou pomoc na poli podpory vzdělávání v rozvojových zemích a posílit tak naši podporu projektu Adopce na dálku, Studentská rada se dne 8. 12. 2011 dohodla, že se na tomto projektu budou podílet žáci ze

Fotografie tohoto čísla je od Kuby Staňka, dostane slíbenou čokoládu a pokud i vy chcete příští kolo vyhrát, posílejte své fotografie na e-mail [email protected], téma Vánoce.

-lad-

21

všech tříd. Každý zúčastněný se rodinou“. Z těchto prostředků se tedy stane „adoptivním rodičem“ dětem v Africe zaplatí školné, unikonkrétního dítka, s kterým si po- formy, veškeré školní pomůcky, atd. sléze může dopisovat a vyměňovat fotografie. Každá třída bude od Více na: www.centrumnarovinu.cz března příštího kalendářního roku, kdy proběhne zúčtovací období, Za vstřícnost všech zúčastněných přispívat částkou 7200 Kč na jeden děkuje Adéla Holubová školní rok a stane se tak „adoptivní

DEKAHOVOR...

... se Zbyňkem Matějkou

-ros-

vyvrátil. Ale říká se, „nikdy neříkej nikdy“, takže možná bychom raději měli říkat: „Za současných poznatků vědy platí …“

3. Určitě každého zajímá, jak se

Rozvrh, navržený bez rozvahy, předem zavrhuji. Když mu byl na konci minulého školního rok udělen titul Vynikající pedagog Jihočeského kraje za výjimečný celoživotní přínos škole, mávl svým nezapomenutelně osobitým stylem pravou dlaní od sebe a do šedého plnovousu zabručel něco ve zlehčujícím smyslu; popravdě řečeno, přemýšlel jsem při psaní těchto slov, jestli se najde byť jediná osoba, která by toto ocenění Zbyňku Matějkovi neudělila. Nenapadá mne nikdo; a myslím, že jsem na nikoho nezapomněl, protože nikdo takový neexistuje. Zkrátka a dobře, pojednává-li toto číslo o ideální škole, pak v něm nemůže náš pan zástupce chybět; zdráhám se napsat proč, protože by nad tím jistě opět mávl rukou. Jsem si ale jist, že zmíněnou pararelu všichni znáte a že je nezlehčitelná.

1. Která část fyziky je pro Vás nejzajímavější a proč? Je toho samozřejmě víc – např. v termice využití kalorimetrické rovnice při změnách skupenství látek (stačí, když to člověk pochopí a už se nemusí dále nic učit), u kmitání a vlnění je zase souvislost s matematikou a v elektřině se dají předvádět krásné pokusy (např. v elektrostatice či při vysvětlení principu činnosti transformátoru). Naopak těžko představitelnou oblastí je podle mého názoru teorie plynného skupenství látek. Nemám rád, když se něco musí učit zpaměti (i když chápu, že je to mnohdy nutné).

22

2. Co říkáte na objev částic rychlejších než světlo? Zatím bych to nepřeceňoval – rychlost neutrin je třeba ověřit jiným týmem vědců a na jiné aparatuře. Mezinárodní tým vědců z italského projektu ICARUS prý již výsledky týmu OPERA z CERNU

tvoří rozvrh, dalo by se to nějak popsat? Není to tak složité – jen to chce hodně času. Nejdříve je třeba do nového rozvrhu umístit hodiny, které jsou pevně vázány. Jsou to hodiny tělesné výchovy, protože musí být efektivně využita naše tělocvična, a pak hodiny učitelů, kteří kromě naší školy vyučují ještě na jiných středních nebo vysokých školách. S nimi, popř. s jejich vedoucími, musí být předem vše domluveno. A pak už je postup jednoduchý – nejdříve volitelné předměty, dále dělené hodiny, cizí jazyky, praktika a naposledy nedělené hodiny. A pak vše mnohokrát zkontrolovat – jestli jsou splněna hygienická hlediska, jestli je vše v pořádku z hlediska vyhlášky o střední škole, atd. Závěrečnou kontrolu provádím programem na školní administrativu Bakaláři. Musím uznat, že tato činnost patří v mé práci k té nejzajímavější. Také ale vím, že rozvrh vždy bude pro někoho lepší a pro jiného zase horší – to platí jak pro studenty, tak pro učitele. Když teď mám tu příležitost, tak bych chtěl velmi poděkovat svým bývalým kolegům Petru Friebelovi a Libuši Kašparové, kteří mi v období mých začátků v této oblasti velmi pomohli.

4. Kdybyste měl vyučovat další dva

předměty, které by to byly, případně které by sis naopak učit nepřál? Už v mládí mne lákal zeměpis –

mapy, nové neznámé oblasti, exotika. Když jsem se hlásil na vysokou školu, zeměpis v nabídce nebyl, takže jsem zvolil matematiku a fyziku a nelituji. Další předmět, který mne v současné době velmi zajímá, je dějepis – ale pouze druhá světová válka a vše, co s ní souvisí. V žádném případě bych nemohl učit výtvarnou a hudební výchovu.

5. Jak by podle Vás měl vypadat ideální student? Ideální student samozřejmě neexistuje. Studium na gymnáziu je náročné a každému občas něco nevyjde. Mám rád pracovité studenty, kteří dokážou přemýšlet a nebojí se o problémech diskutovat. 6. Kde ve světě se Vám prozatím

líbilo nejvíc? Mám rád údolí Vltavy jižně od Českých Budějovic, Šumavu a vů-

bec celou naší republiku. V poslední době mne velmi zaujal pohled do jícnu sopky Vesuv – teprve tam si člověk uvědomí, jak je příroda mocná.

7. Kdyby měly české bankovky

nést zbrusu nové osobnosti, jaké byste vybral (od 50 Kč do 5000 Kč)? Já bych vybral osobnosti, které by asi ale znalo velmi málo lidí – např. naše letce z druhé světové války Josefa Františka a Aloise Vašátka, dále by se mi tam určitě líbil Prokop Diviš a František Křižík. A co třeba Josef Švejk?

8. Mohl byste čtenářům GYMu

doporučit tři knihy, ke kterým se vracíte? K mým nejoblíbenějším autorům patří Erich Maria Remarque – sám mám nejraději Vítězný oblouk a

23 krátké povídky shrnuté v díle Nepřítel. Rád se vracím ke knihám Miloše Hubáčka o válce v Pacifiku a k české klasice – tj. Osudy dobrého vojáka Švejka. V období mého dětství to byl Jules Verne a jeho Patnáctiletý kapitán.

9. Co se Vám jeví jako největší pro-

blém českého školství? Příliš mnoho škol a málo žáků – ti jsou pak zbytečně „hýčkáni“. Zbytečného „papírování“ také mnoho neubylo a přehnaná svázanost našimi předpisy nám také nepomáhá.

10. Jak se Vám líbí časopis GYM, co v něm postrádáš, co bychom měli zlepšit? Časopis GYM si vždy rád přečtu, ale např. část „Drby“ vynechávám.

ZAPOMENUTÁ MÍSTA

Jak vyhodit školu do vzduchu?

Všichni už jsou v Mexiku...

To, co je možná snem mnoha z vás, se málem stalo skutečností. Ano, škola jednou měla docela namále. Původ všeho zla hledejte jako obvykle v laboratoři (mám tím na mysli především sirovodíkové útoky :). Kdepak, ne dole. Kdysi dávno, ještě v osmdesátých letech, byla laboratoř v místech dnešní jazykové učebny. Nad ní vládla - jako dnes nad celou školou - Jana Coufalová, tehdy jediná chemikářka. Jednou její pozornost tehdy upoutala dóza s nápisem FENOL. Na tom není nic zvláštního, ale vevnitř byl prášek žluté barvy, a jak je známo, fenol může být bílý, fialový, ale rozhodně ne žlutý. I pojala budoucí ředitelka podezření a po chvíli

-tt-

pátrání přišla na to, že jde o trinitrofenol, neboli kyselinu pikrovou. Tato kyselina se používala mj. jako trhavá náplň dělostřeleckých střel a granátů i jako náplň leteckých bomb. Při špatném zacházení by došlo k celkem impozantnímu výbuchu, jak tehdy tvrdil přivolaný krajský pyrotechnik. I dnes skrývá jazyková učebna svá tajemství. Přemýšleli jste už někdy, co se skrývá za dveřmi, na kterých je už odpradávna poster o Mexiku (obsahující pozoruhodné pravopisné chyby)? Odpověď je prozaická: další dveře! (dokončení na následující straně)

... jen Karel zůstal zde. Ale mezi nimi je nezanedbatelný prostor, kam se narozdíl od oficiálního vchodu do jazykovky vejde člověk a pár map a plakátů. Ideální schovka. Představu si určitě uděláte sami podle fotky. Naše putování po minimístnostech pokračuje. Často trpím při vyšlapávání po schodech do horního patra, obzvláště při těžkém ránu. V takových chvílích by člověk ocenil výtah. A on tu byl! Bohužel, už je trochu pozdě zdokumentovat něco, co bylo v roce 2007 navždy přesta-

24

věno, spolehnout se můžeme jen dole normální vstup; výtah končil na vlastní vzpomínky a pana škol- kousek od šaten, tam, kde má dnes níka. Možná si pamatujete na roze- paní uklízečka místnost pro úklivírací dvířka vlevo hned za dveřmi dový materiál. na záchody. Bohužel rozevřít nešla, Aby náš výčet miniaturních místnosí byl kompletní, musíme ještě tuším že byla zajištěna FABkou. Šachtou za dvířky putovalo hlavně zabrousit do auly. Vpravo od hlavuhlí (nosnost 150kg) a stavební ního portálu jsou dveře do kumbámateriál při rekonstrukcích. Když lu, to je jasné, ale co je vlevo? Také se kolem roku 1970 přešlo na tope- jsou zde vidět dveře, ale nevěřte ní plynem, výtah prakticky ztratil jim, je za nimi jenom malá skříň. V svoji funkci. Lidé jím jezdit ne- té se ovšem našly skutečné poklady, směli z důvodu striktních předpisů některé jsou vidět v chodbě poblíž a také proto, že by jim v každém ředitelny - řeč je o zarámovaných patře musel někdo zvenčí otevřít černobílých fotografiích. dvířka - zevnitř to nešlo. Studen- Nebyla by to ta správná zapometi přecejen nějaké využití našli. Z nutá místa, kdybych je nezakončil šachty se díky malé mezeře mezi nějakou úžasnou aktualitou. Do dvířky (kudy šlo leccos prostrčit) skřínky na památku studentky, stalo úložiště důležitých dokumen- která zahynula v Osvětimi, přibyl tů. Jednou se už dlouho postrádala krásný, stříbrně se lesknoucí pohár. třídnice. Pointu už jste jistě odtuši- Nedávno ho Milan Liška vycídil li - našla se náhodou na dně šachty. tak, že vypadá jako nový. Skvějí se Šikovná “černá díra”, nebo chcete-li, na něm písmena: “Memoriál Josefa místnost ukrytých věcí z Harryho Pešuly”. Dále je možné vyčíst, že Pottera. Škoda, že jsme o ni přišli. memoriál (zřejmě šlo o házenou, Je to ale pochopitelné: nevyužívaný jíž byl Pešula veliký milovník) výtah musel každý rok projít revizí dvakrát vyhrála Měšťanská škola v za několik tisíc, navíc bylo třeba Třeboni. Jedinou záhadou jsou písplnit nové hygienické normy a mena JUK - momentálně se pátrá, najít nějaké místo na záchody pro co by mohla znamenat. učitele. Ještě pro celkovou předsta- Příště se můžete těšit na prostudovu: u dívčích záchodů nahoře byla vání plánu na rekonstrukci půdy, strojovna výtahu, u kluků a dívek určitě je o co stát.

CO SE DĚJE VE VESMÍRU

Mimozemský život existuje, Ájust jo! Od mého posledního setkání s Ájem uplynulo mnoho dní. Velmi špatně se nám totiž hledal čas, kdy bychom měli oba volno. (Hlavní vinu na tom má časový posun, díky kterému jsem já ve škole, když má Áj volno a naopak.) Díkybohu došlo k té přešťastné události – řiditel vesmíru vydal svou 1000. knihu, tentokrát rozsáhlou vědeckou práci na téma „Jak zavařovat?“ Díky tomu byl vyhlášen celovesmírný svátek, kdy se samozřejmě nechodí do práce ani do školy. A protože byla u nás zrovna sobota, mohla jsem s Ájem strávit celý den. Nehodlala jsem tento drahocenný čas promeškat, a tak jsem se – abych Vám mohla podat co nejvíce nových informací o této úžasné planetce - obětovala a vstala v nelidskou hodinu (tuším, že to bylo před desátou) a okamžitě jsem se vydala na Bořeň... Abychom se s Ájem co nejvíce dozvěděli o planetě (ale hlavně škole) toho druhého, dohodli jsme se, že polovinu dne se bude vyptávat on mě a druhou polovinu dne já jeho... Já mu samozřejmě řekla čistou pravdu – že je naše planeta krásná a jak se o ní všichni krásně staráme, jsme na sebe vždy hodní, slova jako rasová nesnášenlivost nebo krádež vůbec nemají v našem slovníku místo a tak podobně. Áj mi to ani nechtěl věřit. Pak se dostal ke slovu on. Nemusela jsem ani pokládat otázky. Áj mě okamžitě zahrnul hromadou stížností. Nejvíce ho zjevně irituje jeho škola... Například mi vykládal o jednom svém spolužákovi, který je neustále šikanován, protože je všemi považován za trpaslíka. Ve skutečnosti ale měří onen spolužák 180 centimetrů. „Cože?!“ podivila jsem se a Áj mi začal vyprávět, jak k tomu došlo: “Jednou se při pravidelném školním měření učitelce zlomil metr, a

-ac-

25

protože už jí zbýval změřit jen jediný žák, tak prohlásila, že chlapec má 123 centimetrů a konec. Neboť my, Bořeňané, máme sice spoustu očí, ale doopravdy vidíme jen málo, spolužák je díky chybě učitelky dodnes považován za trpaslíka,“ zakončil s úsměvem Áj. Teď jsem to byla zase já, kdo odmítal uvěřit. „Ne, něco takového se nemůže stát!“ trvala jsem na svém, ale Áj nejen, že svou historku neodvolal, ale ještě přidal další: „Kdysi u nás učila učitelka, která ze všeho nejvíc milovala pletení a to až tak, že s ním nedokázala ani na minutu přestat. Pletla dokonce i o hodinách, což samozřejmě dost snižovalo kvalitu výkladu. My jsme si samozřejmě jako správní a pilní studenti stěžovali, ale marně. Ona se nad našimi stížnostmi vždy jen usmála a řekla, že nechápe, nač si stěžujeme. Nejen že prý v nás takto rozvíjí schopnost samostudia, ale navíc máme každý krásnou teplou šálu...“ Teď už jsem toho měla právě dost! Po tomto vyprávění už mi bylo všechno jasné. Rozeznala jsem v Ájovi ten typ studenta, kterého absolutně nemohu vystát – ubožáka, který se neučí a své špatné známky pak svádí na učitele a aby se mu pomstil, vymýšlí si o něm ty nejzlomyslnější příběhy. S takovými lidmi ale já pochopitelně nechci nic mít. A to jsem také Ájovi řekla. Zaraženě na mě chvíli koukal, pak ale jen pokrčil rameny a dal mi sbohem. Vrátila jsem se domu rozhodnuta se už nikdy na Bořeň navrátit. Brzy mě ale přepadly pochybnosti, jestli jsem nebyla k Ájovi nespravedlivá. Proto jsem se nakonec rozhodla vzít si ve škole studijní volno (samozřejmě neplacené) a na vlastní pěst se vydat prozkoumat Ájovu školu a zjistit, na čí straně je pravda... Byla jsem šokována – Ájovo gym-

názium je krásná budova, ze které je cítit teplá mateřská láska učitelů. Ti jsou milí a na pohled sympatičtí. A dokonce zde mají i hodnou půvabnou vílu, která zjevně nemá na práci nic jiného, než prolítnout po chodbách a každého, koho potká, pochválit. Jistě chápete, že po tom, co jsem všechno tohle viděla, jsem na toho prolhaného Áje zcela zanevřela. Nehodlala jsem se však spokojit s tím, že ho pouze ochudím o mou společnost, chtěla jsem mu do očí říct, jak je nízký. Po nedlouhém hledání jsem ho našla v knihovně. Hned jak jsem ho uviděla, mě ale na něm něco zarazilo. Seděl zjevně hluboce zamyšlen a vypadal skoro smutný – dokonce odložil i svůj obvyklý ironický úsměv. Bylo by ode mě jistě nelidské, kdybych ho v takové chvíli začala plísnit, a tak jsem si k němu jen tiše přisedla a své výčitky si nechala na později. Čekala jsem, jak si Áj hned začne na něco nebo na někoho stěžovat, on však jen dál mlčky seděl. Zabralo mi nemálo času, než jsem z něj dostala, cože se mu vlastně stalo. – Byla to ta nejhorší věc, co se může stát takovému sarkastovi, jako je on. – potkal učitele, kterému neměl co vytknout. Je to neskutečné, ale ač se Áj snažil sebevíc, jeho nový učitel prostě měl přehled ve svém oboru, věděl daleko víc, než bylo v učebnici, mluvil souvisle, byl spravedlivý, dokonce ani nebyl idiot. To byla samozřejmě pro Áje rána. Ale co hůř, učitel se pokoušel komunikovat se třídou, ale marně. „Teprve tváří v tvář učiteli s mozkem bylo vidět, kolik máme my studenti chyb!“ vykřikl nakonec Áj téměř v slzách. „Tak snad mu dám ještě jednu šanci,“ řekla jsem si pro sebe a jala jsem se ho utěšovat.

KULTUREL

Jak se točí v Evropě - Zmrzlá cívka severského filmu Příroda usíná, lidé ze svých zahřá- ropa, Dogville, seriál Království). tých domovů pozorují potemnělou Patrně jeho nejvíce kontroverzní krajinu - zima je obdobím komor- snímek rozebírá ve své recenním, tichým a ponurým. Kulturel zi DaUr. V souvislosti s Trierem ani tentokrát neopouští svět filmu, musím připomenout Dogma 95, jen se přesouvá na jiný světadíl - na filmařské hnutí, které usilovalo o ten náš, starý a ve spoustu malých návrat k realitě ve filmu a minimakulturních jednotek rozdrobený lizaci produkčních úprav - deset světadíl. Přesouvá se do míst, kde pravidel takové tvorby je shrnuto větší plochu než příbytky lidí zaují- v takzvaném Slibu čistoty. Dogma má zkřehlá krajina, do zemí evrop- působí dodnes spíše jako inspiského severu: do Švédska, Finska, rační zdroj, málokdy někdo násleDánska, Norska a na Island. doval všechny jeho zásady. Nelze Zejména švédská a dánská filmová opustit Dánsko, aniž bych zmínila tvorba odedávna statečně konku- Carla Theodora Dreyera a jeho strruje tradičním evropským veliká- hující historické drama pocházející nům – Francii a Itálii. Skandinávie ještě z němé éry, Utrpení Panny (připojme k ní kulturně i Finsko orleánské. a Island) je domovem hned něko- Švédsko disponuje stejně jako jeho lika režisérů, které můžeme směle jižní soused světově proslulou zařadit mezi nejuznávanější tvůrce ikonou. Jde samozřejmě o mistra všech dob. Pochází odtud snímky autorské tvorby Ingmara Bergmaodvážné, inovativní, vybroušené, na (Scény z manželského života, originální, esteticky působivé a Lesní jahody, Fanny a Alexander, plné subtilního divadelního herec- Persona). DaUr zhlédl Sedmou tví. pečeť, film, který Bergmana proSeverská kinematografie si zaklá- slavil ve světě a podnítil mezinádá na dlouhé tradici - filmaři jsou rodní obecenstvo k zájmu o celou často finančně podporováni státem jeho filmografii. K počátkům slávy a filmové školy zde představují vá- švédské kinematografie se však žené vzdělávací instituce. Těmto musíme rovněž vrátit do dvacátých zemím prostě záleží na vlastním let – zmíním zde alespoň poetické filmovém průmyslu. Přestože je drama Vozka smrti od Victora jeho historie téma hodné obsáhlé Sjöströma. O něco známější vám publikace, mně nezbývá než jen jistě bude režisér, který natočil větvybrat pár jmen a názvů, které ne- šinu svých filmů v zámoří, Lasse smíte při svém putování minout. Hallström (Můj život jako pes, Co Tento článek je totiž pouhou kra- žere Gilberta Grapea, Čokoláda, tičkou exkurzí tou mrazivou a uni- Pravidla moštárny). kátní krajinou a je na vás, abyste se V Norsku se taková filmová personechali zlákat a vstoupili. na, jako byli Bergman a Trier, ješDánsko dnes ve světě filmu repre- tě nezrodila. Skoro se zdá, že jsou zentuje osobitý, vám jistě známý norští režiséři zvláštně „prokletí“, Lars von Trier (Prolomit vlny, Ev- jelikož většinou natočí pouze je-

26

-daur-an.ka-

den až dva úspěšné filmy. Nicméně i zde lze najít nespočet kvalitních výtvorů - naším jemným sítem prošel režisér Nils Gaup a jeho filmy z prostředí původních norských kmenů (Stopař, Kautokeino-opprøret). V posledních dvou desetiletích se prosazuje několik nových osobností, mezi jinými: Hans Petter Moland (Aberdeen), Jens Lien (Synové Norska, Otravný chlap) nebo Petter Naess (Elling). DaUr rozebírá nelítostný thriller Lovci hlav (Morten Tyldum) a chladnou společenskou sondu s názvem Povídky z kuchyně (Bent Hamer). Přesouváme se na severovýchod a zároveň se navracíme k tradici národních osobností – synonymem finského filmu je bez větších pochyb Aki Kaurismäki (Bohémský život, Stíny v ráji, Mraky odtáhly). DaUr se ve své recenzi zaměřil na jeho kultovní komorní drama Děvče ze sirkárny. Naši cestu zakončíme v zemi, kde i přes malý počet obyvatel bují bohatý kulturní život. Ačkoliv místní kinematografie vznikla až po druhé světové válce, i Islanďané mají svého „Bergmana“. Ve světě tento ostrov reprezentuje převážně Fridrik Thór Fridriksson (Andělé všehomíra, Ďáblův ostrov, Děti přírody). DaUr si z Islandu vybral k posuzování současné drama v americké produkci Inhale od mladého režiséra Baltasara Komárkura. Pokud vás toto téma zaujalo a nemáte dostatek času se do něj naplno ponořit, sledujte alespoň stránky casopisgym.cz. Bude zde připraveno několik krátkometráž-

ních snímků, jež vás uvedou do severské atmosféry a příjemně rozptýlí. Těm, kteří představené tvůrce znají či jednoduše hledají nové a obsáhlejší zdroje informací, doporučuju sledovat stránky severského filmového klubu (sfklub.cz), kinorubriku Severských listů (severskelisty.cz/kino/) nebo si přečíst 77. číslo filmového časopisu Cinepur, kde je neotřele zpracováno téma současného skandinávského filmu (k zapůjčení u An.Ky).

spektivu, zápisníkem a zákazem jakkoliv komunikovat s pozorovaným subjektem. Jedním z oněch pozorovatelů je i Folke Nilsson, nasazený do domácnosti málomluvného introverta Izáka. Ten se do projektu přihlásil jaksi nedopatřením a když zjistí, že není úniku, přesune své jídelní centrum do ložnice, ignorujíc zničený pohled nebohého návštěvníka. Ten si je vědom, že následující dny stráví pozorováním ničeho. Jelikož by ale divák podobné „pozorování ničeho“ nejspíš nezvládl, Folke se nakonec dostane Izákovi pod kůži, respektive dostane Izáka do kuchyně a začne tím pomalé, ale pevné sbližování těchto dvou podivných charakterů.

Povídky z kuchyně

Stejně jako valná většina severské tvorby se i Povídky z kuchyně věnují především sociální problematice s hlubokým důrazem na propracované charaktery. To, co je činí lehce vyjímečnými, je fakt, že se neberou úplně vážně a čas od času v nich probleskne náznak humoru, i když humoru nepříliš výrazného, civilního. I přes to jsou ale natočeny natolik umně, že vaření vajíčka je napínavější než automobilová honička v americké detektivce. K tomu přispěje i absence výraznějšího hudebního motivu a nezvykle statická kamera zabírající několik místností, ve kterých se snímek odehrává, s minimem jakýchkoliv pohybů. Kámen úrazu Hamerova snímku spočívá v tom, že se v něm takřka nic neděje. Děj plyne pomalu, je místy zdlouhavý a nezajímavý a nepřipravený divák má velmi vysokou pravděpodobnost, že nevydrží vzhůru. Více než o film pro masy se jedná o zajímavou studii často prováděných sociologických výzkumů a zároveň o promyšlený portrét norského venkova a jedinců, kteří na něm žijí. 80%

(Salmer fra kjøkkenet 2003) Režie: Bent Hamer Hrají: Bjørn Floberg, Leif Andrée, Reine Brynolfsson

Neznámý režisér, neznámí herci, neznámý film. Což ostatně platí téměř o všem, co pochází ze severní Evropy. A to je zajisté

škoda. Jak již název snímku napovídá, vše se točí okolo kuchyní, konkrétně kolem jedné specifické. Po skončení 2. světové války se švédští experti dlouho a marně pokoušeli vyvinout kuchyňskou linku, která by vyhovovala nejen hospodyňkám, ale i jejich partnerům a starým mládencům, kteří měli tvořit hlavní složku mezi odběrateli. Proto vyslali do malé norské vesničky, ve které byla hustota nezadaných chasníků vyšší než jinde, osmnáct svých pozorovatelů s úkolem mapovat jejich pohyb po kuchyni a jejich potřeby v ní. Vybaveni byli pouze vysokou židlí pro lepší per-

Sedmá pečeť (Det Sjunde inseglet, 1957) Režie: Ingmar Bergman Hrají: Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow

Jeden z nejklasičtějších švédských snímků od toho nejklasičtějšího švédského režiséra. Film velmi starý, černobílý, s tehdy ještě mladým Maxem von Sydowem (Prokletý ostrov, Robin Hood) v jedné z hlavních rolí, a pokládající tolik filozofických otázek, jako snad žádný jiný. Rytíř Antonius Blosk se po dlouhé době vrací z křížové výpravy, během které začal přemýšlet o životě a smrti. Téměř ihned po svém návratu se bohužel osobně setkává se Smrtí, s níž si však dojednává odklad o jednu společnou partii šachu, která má rozhodnout o rytířově osudu. Rýpalové si zde mohou všimnout drobné nelogičnosti – tato hra totiž vznikla až přibližně sto let po velké morové ráně, za jejíhož běsnění se příběh odehrává. Ona morová epidemie z roku 1348 má v Sedmé pečeti nemalý význam. Antonius při svém krátkém putování jemu odcizenou domovinou uvažuje nad smyslem života a nad tím, co přijde po smrti. A potkává při tom lidi všeho druhu a všelijakých charakterů, kteří se jakýmkoliv způsobem pokoušejí nemoci vyhnout. Nejdelší část cesty pak stráví s s kejklířem Jofem a jeho rodinou, díky které pozná, k čemu ten život nejspíš je a proč stojí za to nevzdávat se ho bez boje. Hlavní tažnou silou hodinu a půl dlouhého filmu je tíživá atmosféra všudypřítomného strachu, jež hrdiny provází, ať se hnou kamkoliv.

27 (dokončení na následující straně)

Babské řeči kolující po hostincích, průvody v kápích oděných mnichů upalujících takzvané čarodějnice a všeobecná ovlivnitelnost většiny, to jsou prvky způsobující divákovi poněkud tíživý a zneklidňující pocit. Aby se však nestal nesnesitelným, je situace čas od času zlehčována mírným, se zbytkem vtipně kontrastujícím sarkasmem. Množství otázek, které je protagonisty přímo i nepřímo pokládáno, není nikdy zcela zodpovězeno. Přednost má náznakovost, nutící diváka k zapřažení mozkových závitů a k zamyšlení se nad tím, jaký život vede a jaký by vést měl. A mimojiné právě to dává snímku další rozměr, odlišující ho od „obyčejných“ a povrchních kolegů. 90%

28 Děvče ze sirkárny (Tulitikkutehtaan tyttö 1990) Režie: Aki Kaurismäki Hrají: Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Silu Seppälä

Asociálů je na světě spousta. Introvertní individua, neschopna začlenit se do společnosti a žít život, který většina populace považuje za normální. Filmy se ale o nich moc netočí, a to z jednoduchého důvodu – ve většině případů prostě nejsou zajímaví. Jinak na tom není ani hlavní hrdinka Iiris, mladá dívka pracující v továrně na sirky . Stále bydlí s rodiči, v práci ani na chvíli nevypadne z nudného stereotypu a ve volném čase ráda čte romány pro dívky. Čas od času se odhodlá navštívit místní taneční zábavu, kde ale pouze sedí v koutě a pohledem hledá svého prince na bílém koni. Vinou jejího lehce zanedbaného vzhledu to však většinou vypadá tak, jako by se onen kůň cestou splašil.

Jednoho dne jí to však logicky přestane bavit a namísto toho, aby valnou část své výplaty jako obvykle odevzdala rodičům, vzbouří se a koupí si nové luxusní šaty. A světe div se, hned na další zábavě jeden vousatý princ koně zkrotí a Iiris si heroicky odveze. A ta, zblbnuta naivní četbou, slyší v dálce bít svatební zvony. Jistě si dovedete představit, jaké je tedy její zklamání, když ráno zjistí, že její milý je už dávno pryč a místo něj se vedle ní válí několik bankovek. Iiris se charakterově pohybuje na hraně diváckých sympatií. Sice s ní soucítíme, nicméně do domu bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je výtečně minimalisticky zahrána, stejně jako valná většina ostatních postav. Tvůrci filmu se však soustředí převážně na hlavní hrdinku a ostatním charakterům nedávají mnoho prostoru. Ze snímku čiší smutek, životní beznaděj a apatie.Dlouhé pasáže beze slov dávají divákovi prostor k zamyšlení, čímž jeho emocionální zážitek ještě znásobují. Proto je celkem na místě opravdu krátká stopáž (68 minut), která zároveň vyrovnává velmi pomalé tempo vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, které dělají film opět poměrně těžko stravitelným. Ale zároveň kvalitním, i když opravdu ne pro každého 80%

Antikrist (Antichrist, 2009) Režie: Lars von Trier Hrají: Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg

Černobíle snímaná koupelna. Neustávající slow-motion. Kapky vody pomalu dopadají na milující se dvojici. Střih.

Dětský pokojík. Ve vzduchu se vznáší medvídek, uvázaný na balónku. Na stůl u okna vylézá batole, zaneprázdněnými rodiči zcela ignorováno. Okno se otevírá. A dítě padá. Tak nějak vypadá Prolog mysteriózního dramatu z koprodukce Dánska, Německa, Francie a Švédska. Od prvních minut je v něm jasné, jaká tragédie dvojici postihne, a neschopnost cokoliv s tím udělat je teprve předzvěst toho, pod jakým tlakem bude naše psychika po následujících sto minut. Zatímco Žena se naprosto zhroutí, Muž se snaží zachránit jejich vzájemný vztah a vysvobodit ji z permanentní deprese. Po několika pokusech, během kterých se snaží využít své zkušenosti z kariéry psychologa, se společně odeberou do osamoceného srubu uprostřed lesů, kam za lepších časů s oblibou jezdívali. Ale to, co mělo probíhat jako poklidná terapie v mírumilovném prostředí, se znenadání změní v noční můru, a díky velkému množství brutálních výjevů a děsivých halucinací, které dvojici pronásledují, i v náročnou výzvu pro diváka. Druhé místo v žebříčku „Filmy, které šokovaly svět“ se přece jen nedá získat jen tak. Ústřední herecký pár byl dokonce v některých scénách nutně zastupován pornoherci a snímek získal jak anticenu za mysoginní zobrazení (nenávist nebo silný předsudek vůči ženám), tak několik skutečně prestižních cen, například na festivalu v Cannes. Krom odvahy zobrazit to, co se jinde jen tiše přeskakuje, zaujme Antikrist i výtvarnou stylizací (vysoký kontrast barev, neotřelý pohled kamery), celkovým psychologickým přesahem a jednoznačným rukopisem režiséra, který, sám zmítán trvalými depresemi, otiskl do filmu část sama sebe. Až to někdy

vypadá, že film Trierovi posloužil především jako jistá forma terapie. Šílené, perverzní, ale podmanivé terapie. 95 %

Lovci hlav (Hodejegerne, 2011) Režie: Morten Tyldum Hrají: Nikolaj Coster-Waldau, Aksel Hennie, Synnøve Macody Lund

Když proti sobě poštvete bývalého vojáka, specializovaného na pronásledování lidí, máte zaděláno na solidní problém. Mohl by Vám o tom povyprávět Roger Brown, 168 centimetrů vysoký „lovec hlav,“ jak se v bussiness hantýrce nazývají hledači talentů. Jedním z oněch talentů je totiž shodou okolností i klasický lovec, Clase Greve. Roger ke svému bohatství a ke své reputaci, kterými si kompenzuje malou výšku, nepřišel tak úplně legálně. Zatímco jiní businessmani hrají ve volném čase golf, on krade umělecká díla, a to především obrazy značných hodnot. A když se dozví, že Greve vlastní Rubensův Lov na kance, nedokáže odolávat příliš dlouho a s vidinou pohodlné budoucnosti mu obraz odcizí. Zajistí si tím však jen několik krušných dní, kdy se původní majitel bude snažit využít své zkušenosti z armády a bolestivě se mu pomstít. To, co začíná jako klasické heistmovie (film, točící se okolo krádeží všeho druhu), se přibližně v půlce mění na tvrdý thriller, někdy až s prvky survival hororu. Lov rozezleného podnikatele-zabijáka je přímočarý, nemilosrdný a mnohdy snad až příliš naturalistický (zabíjení psů, potápění se do obsahu ka-

dibudky), ale zároveň je stylový a A přitom jeho téma šlo využít tak díky svižnému hudebnímu dopro- dobře. Úspěšný právník Paul Stanton má na první pohled skvělý živodu velmi rychle ubíhající. Hlavní hrdina je ve své podstatě vot. Skvělý život. Ve skutečnosti se spíše antihrdinou, morálně zka- však v těchto dnech snaží zachráženým člověkem, jenž si očistec, nit život své dcery, která umírá na který má zažít, možná i zaslouží. vážné plicní onemocnění. Jedinou Prokreslenost jeho charakteru, vý- šanci na její uzdravení představuje razně se měnícího během celého transplantace, nicméně seznam čefilmu, je i jednou z jeho hlavních katelů je dlouhý a Chloe již mnoho předností – nedočkáme se zde kla- času nezbývá. Na nepřímé doposického a již ohraného rozdělení na ručení kolegy se tedy Paul vydává Dobrého a Zlého, nýbrž dvou oby- do Mexika, kde je údajně snadnější čejných lidí se všemi jejich klady i dárce najít, a zachránit tak dceři život. A i přesto, že si je vědom všech zápory. Lovci hlav nejsou typickým sever- rizik a nebezpečí, vydává se na cesským dramatem. Strukturou mají tu, na kterou jen tak nezapomene a blíže k americkým filmům, přede- která navždy změní jeho život. vším v tom smyslu, že forma lehce Již od samého začátku velmi syropřevyšuje nevýrazný obsah. Vyhý- vý a drsný film má tedy poměrně bají se však téměř všem klasickým přímočarou zápletku, kdy střídavě klišé, obsahují mnoho doopravdy sledujeme Paulovy útrapy v cizím nečekaných zvratů a změna žánru, světě a neustávající péči jeho ženy která zde již byla zmíněna, by hol- o nemocnou ratolest. Jednoduchý lywoodskému tvůrci též neprošla. děj ale vynahrazuje precizní kameNaopak v norsko-dánské produkci ra, která se svou dynamičností idese jedná o svěží vítr, který už byl álně hodí do rušných mexických možná potřeba. 85 % ulic, a již tradičně perfektní hudba J. N. Howarda (Temný rytíř, Šestý smysl), která neruší, ale vybrané scény ideálně podkresluje. Inhale Drobné logické chyby a přehnaná (Inhale, 2010) role náhody, která hrdiny nejedRežie: Baltasar Kormákur nou popostrčí „správným“ směrem, Hrají: Mia Stallard, Diane Kruger, jsou čistě zásluhou scénáristů a reDermot Mulroney žisér s tím příliš nadělat nemohl. Sever na americ- Rozhodně ale odvedl dobrou práci, ký způsob, aneb jelikož ryze průměrný nápad svým jak to dopadá, umem pozvedl na vyšší úroveň a když si hollywo- zobrazil věci čistě tak, jak jsou, a odští producenti lehce se tím vymanil z běžné pronajmou režiséra dukce. Přes všechny výtky tedy lze i z Islandu. U In- přes opětovnou náročnost snímku hale je jeho vliv Inhale doporučit. Přece jen když sice znát, ale ob- cestujeme na sever, musíme očekájektivně vzato se zde ani oficiálně, vat, že budeme mrznout, i když jen ani pocitově nedá mluvit o seve- emocionálně. 75 % roevropském snímku. Působí totiž příliš povrchně a neúměrně se soustředí na vizuální stránku, popřípadě na prvoplánované tlačení na emoce diváka, které je typické právě pro zámořskou tvorbu.

29

KAM TO DOTÁHLI...

...s paní ředitelkou Janou Coufalovou

-ako-

vzpomínky. Čím to asi je? Kupodivu i ruštinářů se mi vybavuje spousta. Asi to nebyly šedé myšky. Učitelů jsem si vážila, ostatně byla jsem k tomu doma vedena. Několika učitelů mi bylo líto, neměli učit, měli se věnovat něčemu jinému. Výuka: určitě monotónnější, křída, tabule, učebnice. Byla jsem ve třídě, která byla první gymnaziální třídou na této škole po mnoha letech, učebnice se tehdy půjčovaly zdarma, ale na škole byly jen učebnice pro tzv. SVVŠ. Na vše jsme učebnice neměli, hodně jsme si museli psát. Psala jsem tehdy rychle (zato stále nečitelněji), spoVíš, Aničko, jde to, protože když se chce, tak to jde vždycky. Jen se musí lužáci si ode mne sešity půjčovali, dávat pozor, aby to nepřešlo v překotný běh. aby si dopsali, co nestihli, a já byla stále bez sešitů. Za dalším hostem naší pravidelné Chodila jste na tuto školu i jako žá- Žáci: jinak oblečení, asi pokornější, rubriky jsem nemusela chodit pří- kyně – jaké nejvýraznější asociace bázlivější, fyzicky zdatnější, ale v zásadě stejní jako dnes. liš daleko. Dotáhnout to v životě na ve vás zůstaly? ředitelku školy a být jí se ctí téměř Do školy (na všechny stupně od dvacet let (přesně od 1. 7. 1993) základní po vysokou) jsem chodila Jak se stalo, že jste se na gymnázipřece vůbec není málo. Paní ředi- velmi ráda. Do budovy naší školy um vrátila jako učitelka? telku si pamatuji jako svou učitelku jsem poprvé vstoupila 1. 9. 1959 Když jsem opouštěla třeboňské chemie, jako svou kolegyni ještě za jako prvňáček. Tehdy se škola jme- gymnázium jako čerstvá matuředitelování Jaroslava Psíka – stej- novala jinak, sdružovala základní rantka, věděla jsem, že ze mne ně jako mám velmi živě v paměti školu a tříletou střední školu. Jako bude středoškolská učitelka cheobdobí, kdy jsme ji tak moc pod- žákyně jsem nakonec odešla po 13 mie a matematiky. O tom jsem porovali, když ještě nebyla úplně letech, jedenáctiletá střední škola nepochybovala. Na to, že bych se rozhodnutá, zda „do toho jít“, stát přes různé peripetie přešla na de- vrátila do Třeboně, jsem ani nepose z učitelky ředitelkou a zkusit vítiletou ZŠ a čtyřleté gymnázium. myslela. Školy jsou přece všude. vést školu. Jsem přesvědčená o tom, Vzpomínky a asociace? Je jich Jenže během studia jsem se vdala, že to tehdy byla dobrá volba – čas mnoho, tak jen snad jen to, co se manžel botanik mohl sehnat práci ukázal, že její pevná, pro některé až mi momentálně vybavuje, bez hie- jen v Praze (to jsem nechtěla, kromě jiných negativ bych asi musela příliš přísná ruka vede školu celá ta rarchie a časové souslednosti: bydlet s tchýní), nebo v Třeboni. Učitelé: v podstatě jsem je měla dlouhá léta mílovými kroky vpřed – z našeho gymnázia se pod jejím všechny ráda, nepamatuji, že by Chemie mě bavila od samého povedením stala vskutku moderní mi někdo výrazně vadil. Ale až teď, čátku, ale do učitelské „dvojkomúspěšná škola, která může konku- při psaní této odpovědi, si uvědo- binace“ jsem potřebovala druhý muji, že velmi ráda vzpomínám předmět, chemii s ruštinou neorovat těm nejlepším v ČR. na všechny matematiky a chemiky. tevírali nikde, tak jsem si vybrala A to není málo. Zvláště matematiků jsem měla po- ještě matematiku, ta se mi tehdy žehnaně a na všechny mám dobré zdála nejlehčí (na Matematicko-

30

fyzikální fakultě UK jsem tento názor přehodnotila).

31

změny roku 1989 a ředitelé nebudou „navždy“. Postaráno bylo jen o tzv. kádrové rezervy, a tou jsem nebyla. Na funkci ředitelky jsem nebyla připravována ani moc připravena.

Jak vzpomínáte na své učitelské začátky – dovedla jste si představit, že tuto práci budete dělat celý život? Učitelské začátky byly krušné – jednak jsem měla roční dítě, manžela Jaké tedy byly ředitelské začátky? ještě na vojně a navíc na gymnáziu Ředitelské začátky nebyly jednonebyl jiný učitel chemie (já učila duché, stala jsem se ředitelkou jen chemii), neměla jsem nikoho školy, kde jsem předtím sama učila, zkušenějšího k ruce. Chemické část bývalých kolegů sympatizovapokusy jsem si zkoušela po veče- la s předcházejícím ředitelem, část rech, samotinká v celé budově, jed- měla obavy, že půjdu na ruku svým nou mě tam dokonce zamkli, mo- kamarádům. Snažila jsem se být ke bily nebyly, prchala jsem oknem všem korektní, to bylo velice těžké. a trnula, zda mě někdo nenačapá Každý můj skutek byl pod drobnojako zloděje. Jako velmi nezkušená hledem a ne každý ho chtěl vnímat učitelka chemie jsem byla pově- tak, jak byl myšlen. Příjemné bylo, řena likvidací nejrůznějších jedů, že jsem i jako ředitelka mohla učit, které do té doby byly volně rozpro- že jsem mohla využít svých nápastraněny po celé laboratoři. Husar- dů a schopností a s pomocí dalších ský kousek se mi povedl, když jsem lidí ve škole budovat, tvořit. při té příležitosti objevila cca 1 kg TNT - ovšem pod názvem toluen. Jakou vizi jste na začátku vůbec Krajský pyrotechnik mi tehdy veli- měla? ce blahopřál. Učit celý život jsem Vize jsem zpočátku měla krátkodochtěla hned na začátku mé kariéry, bé – dát do pořádku dokumentaci jen jsem nevěděla, jestli to vydržím. školy, vybírat dobré učitele, pomoByla jsem náročná - a to je náročné. ci těm, kteří měli problémy, zajistit, aby škola fungovala lépe, aby měla Kde se vzaly ambice dělat ředitel- koncepci. Dlouhodobé vize přišly ku školy – jak to vlastně tenkrát až později – učební plány, strategie, práce s učitelským sborem, hodvšechno bylo? Ambice být ředitelkou jsem nemě- nocení výsledků práce, obraz školy la. Když byl v roce 1992 vypsán apod. konkurz na ředitele našeho gymnázia, vůbec jsem se do konkurzu Tématem tohoto GYMu je „Ideální nehlásila. Konkurz vyhrál kdosi z škola“ – co tehdy našemu gymnáČeských Velenic, jmenován ředi- ziu do ideálu chybělo? telem nebyl, řízením byl pověřen Já měla dojem, že škole chybí konstávající ředitel. Za rok byl kon- cepce ve všech směrech, vše šlo kurz vypsán znovu. Moje aktivita samospádem (i když ne vše špatně, spočívala nejdříve jen v tom, že to v žádném případě). jsem oslovila postupně několik lidí, kterých jsem si vážila, a snažila Bývá vám někdy vyčítána nedostajsem se je přesvědčit, aby se přihlá- tečná komunikace s žáky, přílišná sili oni. Neuspěla jsem. Pokud jsem přísnost, lpění na zákonech, pravinechtěla, aby mě řídil předcházejí- dlech – co si o tom myslíte? cí ředitel, musela jsem se svou kůží Nedostatečná komunikace s žáky na trh. Moc se mi nechtělo, tehdy – asi ano. Jako svou prodlouženou nikdo nepočítal s tím, že přijdou ruku v komunikaci se žáky beru

svého zástupce a třídní učitele, ti to mají v popisu práce. Já jsem na řadě až tehdy, když vše selže. Ředitel má hlavně jiné úkoly, práci s žáky většinou deleguje na jiné, výše zmíněné. Studentskou radu také beru jako dvousměrnou – pokud mám potřebu, svolám ji, pokud mají potřebu žáci, požádají o její svolání oni. Znám ředitele, kteří s třídami a jednotlivými žáky komunikují více, ale podle mého buď si práci neumí zorganizovat, nebo nevěří třídním učitelům, nebo je v tom trocha populismu. Přísná jsem - na všechny, i na sebe (i na vnoučata). Pro některé je to určitě moc. Bezbřehost a nedodržování pravidel nemůže nikomu prospět. V této škole je každé pravidlo diskutováno a demokracie už funguje tak, že menšina se musí podřídit většině. Ne každé pravidlo lze diskutovat se všemi. Např. pravidla bezpečnosti, tam diskuse přechází spíše ve snahu všech kompetentních vytvořit pravidlo co nejkomplexněji. Na zákonech a pravidlech lpím, to je v popisu mé práce, nejsem v nejmenším ochotna vyslyšet názor, že jako ředitelka musím někdy riskovat, myslím, že naopak riskovat nikdy nesmím. Riskuji totiž ne své zdraví, peníze, pověst, ale zdraví našich žáků a učitelů, peníze a pověst školy. Stále učíte – jací jsou podle vás dnešní žáci, změnili se? Žáci jsou nejspíš stejní, okolnosti jsou jiné. Proto se žáci chovají jinak, mají jiné hodnotové žebříčky, priority. Uvnitř jsou stejně citliví, jen dnes se citlivost moc nenosí, všichni si zjednodušují práci myčkami, pračkami, aby měli více volného času, žáci také chtějí více volného času, ale na naučení se nejsou žádné myčky. (dokončení na následující straně)

32 Je známá rivalita mezi čtyřletým a osmiletým gymnáziem – cítíte mezi nimi rozdíl i u nás? Mají osmiletá gymnázia budoucnost? Osmiletá gymnázia mají smysl do té doby, než ZŠ budou umět žákům poskytnout to, co na osmiletém gymnáziu. Žáci na ZŠ se v posledních ročnících odnaučí pravidelně pracovat, nenaučí se většinou to, co učební plány předepisují. Rivalita mezi paralelními ročníky čtyřletého a osmiletého studia je těžko přehlédnutelná, to mě velmi mrzí. Už delší čas přemýšlím, co s tím. Žáci naši milí, co s tím? Jaká je dnes ve vašich očích naše škola – co jí chybí k ideálu? Dnes je naše škola schopna přežití. A to není málo. Je spolehlivá, k žákům přívětivá (už teď vidím, jak někteří čtenáři nevěří vlastním očím), nabízí kvalitní ŠVP, hezkou budovu, dobré vybavení, stabilizovaný, spolupracující učitelský sbor, který je kvalifikovaný a vstřícný k žákům i rodičům. K ideálu jí nechybí mnoho, něco by se našlo,

to určitě odhalí moji kolegové ve ano! Jsem také pyšná na učitelský své anketě. Určitě jí po materiální sbor (není ideální, přesto výborný, stránce chybí půdní vestavba. S na ideální sbor nevěřím). Na spotou by odpadly problémy s věčným lupráci s provozními zaměstnanci, stěhováním z učebny do učebny, raduji se z každého úspěchu našich učebny by mohly být specializova- žáků. nější, po budově by byl větší klid, bylo by kde trávit volné hodiny, A na co jste nejvíc pyšná v osobním učitel by mohl učit tam, kde mu životě? to zrovna pro danou náplň hodiny Na své děti, ne že by byly tak vzorvyhovuje. né, ale v jejich dětství jsem se obávala horšího výsledku. Berou mě Co se vám jako ředitelce nepoved- stále na společnou dovolenou, tak co víc bych si mohla přát. Dovolo? Prosadit realizaci půdní vestavby, lenou si ale musím platit sama, no být náročná a přesto všemi oblí- vždyť jsem napsala, že nejsou vzorné. bená. Na co jste jako ředitelka naopak nejvíc pyšná? Pyšná jsem na tělocvičnu, pokoušelo se ji realizovat během devadesátých let několik ředitelů, podařilo se to až v době, kdy to nikdo nečekal – ministr financí tehdy připravil tzv. „balíček opatření“, který vedl k tomu, že stavby se nedokončovaly v termínu, nové se nezačínaly stavět. Naše tělocvična

Je tu poslední otázka – jak se vlastně těšíte na vánoce? Na své dárky ani ne, ale na rozzářená očička vnoučat, na to se celý život těšte! Děkuji paní ředitelce za rozhovor a přeji co nejvíce souznění mezi ní a jejím okolím – doma i v práci.

DRBY

For Zdeny

-krutoprisnejhustodemon-

Vy jste si mysleli, že pod tímto titulkem najdete obvyklé Drby? Kdepak. Je to smutné, velice smutné. Raději si dojděte pro kapesníčky. Napíšu to krátce, tolik se mi klepe ruka. Žádné Drby tentokrát nejsou, a už nikdy nebudu...Pokud vám právě došly kapesníčky, doporučuji toaletní papír (na smrkání a utírání slz, samozřejmě!). Jak už jsem sliboval, jdu do důchodu. Nikdo se mi neozval, nikdo

živnost drbny nechtěl převzít. Váš problém. Já budu s Radovanem Žvejkalem strašit paní Haiderovou. Tuhle kratochvíli jsem dlouhodobě zanedbával, pravda. Ježiš, vy stále brečíte? No tak, no tak, však o mně neslyšíte naposledy. Ano, chtěl bych prostřednictvím GYMu, jehož úroveň podle mnohých svojí rubrikou shazuji, oznámit jednu poslední záležitost. Chystá se taková věc. Velká věc, mé životní

dílo. Uvidíte po vánočních prázdninách. Těšte se. Bojte se. Hlavně vy, pane X. Za X si dosaďte muže, jež mně považuje za autora, který si, cituji ”nevidí dále, než na špičku svého nosu, a žije za hranicemi vlastní ješitnosti a dokonalosti.” Já si zase naopak myslím něco o ZK. Ale nebudu tento časopis využívat k vyřizování si účtů, to už skončilo. Hasta la vista! Navidades feliz!

MÓDNÍ POLICIE

Jak se (ne)vkusně plesalo Maturáková sezóna. Někdo už ji má za sebou, někoho naopak většina plesů ještě čeká. A co bych to byla za módní policii, kdybych si na ní nesmlsla?! Zúčastnila jsem se pouze plesu čtvrtého ročníku, oktávy nikoliv, ale myslím, že jsem zase ‚přešlehačkovaná‘ na hodně dlouhou dobu. Korzet a nadýchaná sukně, sen každé pravé princezny! Ovšem princezna přestává být princeznou ve chvíli, kdy má stejné šaty dalších 10 jejích spolužaček. Bojíte se vynikat? Proč!? Je to přece Váš maturák! Ale tohle už je starý klišé. Stejně jako jsem se znovu musela rozčilovat nad bosými tanečnicemi – vysoké podpatky nejsou pro slabochy, když v nich nevydržíte celý večer, vemte si prosím vás nižší – opravdu si myslíte, že je hrozně sexy tancovat s opilými kamarádkami v kroužku kolem Vašich bot naházených uprostřed? Fuj! No a o

-elle-

těch do očí bijících švů u silonek, legín a dalších odpornostech se zmiňuji už jen ze setrvačnosti – kdy mě, Bože, vyslyšíš?! Co mě (a nejen mě) ale zaráží, že si, chlapci, neumíte vybrat oblek. Nevím, jestli je Vám to prostě jedno, nebo nevíte jak. Pokusím se tedy o návod ve zkratce: rukávy u saka musí být kratší než u košile (měl by být vidět manžetový knoflíček), oblek by Vám neměl po těle dělat nafouklé boule a rozhodně byste si neměli šlapat na kalhoty. Dosti mě zarazilo (ale ne že bych to nečekala), že si slečna z oktávy na svůj maturitní večer oblékla stejné šaty, ve kterých jsme ji již několikrát viděli na jiných plesech. Asi pro ní není večer, kdy jde po červeném koberci a všechny pohledy směřují jen na ni, dostatečně exkluzivní událost. Dost ale bylo kritiky, teď už bych snad jen chtěla pochválit šaty Báry Šindelářové v řeckém stylu doplně-

né rukavičkami a hodícím se účesem. Nesmím zapomenout ani na model Katky Michalové, moc jí to slušelo, tmavě modrá barva se k ní perfektně hodila a nikde žádná šlehačka! Dále musím pochválit, jak si Filip Kosmačka sladil (nevím, jestli záměrně) kravatu se šerpou, a ona vlastně ani bílá košile a bílá kravata není tak často k vidění. Z oktávy bych určitě připsala body k dobru Kristýně Vochoskové originální tylové šaty, a tyl já moc ráda! A mrzí mě, že jsem naživo nemohla vidět Elišku Princovou v její obrovské sukni, také bezpochyby šaty, které jste na nikom ještě neviděli. Nuže, teď už snad jen poselství pro příště: zkuste chodit na ples učesaní a vyžehlete si své oblečení, ať už máte sebekrásnější módní kreaci, tyhle dvě věci to stoprocentně zazdí!

33

GYM, WELLNESS & STUFF

Tradice versus pravidla aneb Co (z)bude (z)s LVK?

34

1. Jak by podle tebe měl vyMožná vám uniklo... Ve čtvrtek 24.11.2011 se družstvo padat ,,ideální“ tělesná výnašich chlapců zúčastnilo 1. kola chova? futsalové ligy. S týmem SS České Velenice remizovali 3:3. S druhým 2. Co říkáš na zkrácení lytýmem SŠ rybářské prohrálo naše žařského kurzu (ze 7 na 5 družstvo po napínavém soubodnů) a jeho přesunutím do ji 2:3. K postupu do dalšího kola museli chlapci porazit OA Třeboň. Krkonoš? Motivací pro naše byly silácké řeči OA Třeboň, díky kterým ji porazili výsledkem 4:2 a postupili do dal- Kvarta - Jana Tetíková 1. Rozhodně, bychom měli střídat šího kola! Reprezentovali nás Jiří různé hry, co se hrajou při TV, a Beneda z VIII., Jiří Pecha, Tomáš profesoři by si měli víc hlídat hry, Zvánovec a Ondřej Zajíček ze VII., jako třeba když vidí , že ten dotyčMarek Novák a Martin Novák ze ný naprosto nic nedělá, dát ho tře4. ročníku, Petr Kostelecký a Mi- ba na střídačku. Férové rozřazovároslav Franěk z 3. ročníku, Pavel ní do týmů by taky ušlo. Ale jinak Tůma a Patrik Janeček z 2. ročníku to docela jde. - ti všichni si jistě zaslouží pochvalu. (za info děkuji Petrovi Kostelecké- 2. No myslím si , že za 5 dní se toho opravdu nedá moc stihnout, takže mu.). nesouhlasím se zkrácením. A přesun? Záleží na na tom jaká by byla Není tělocvik jako tělocvik, natož péče, také cena a ubytování atd.. Je lyžařský kurz. mi to jedno, jen když tam budou Ideály neexistují, nejspíše proto pěkné lyžařské sjezdovky a bude můžeme snít a bdít, ale také urči- to bezpečné. Samozřejmě někde té věci zlepšovat. Není tomu jinak blízko mého domova bych taky neani v ideální škole, přesněji u Gym, chtěla mít lyžařský výcvik. wellness and stuff, ani tělesné výchově. Nejlepší způsob, jakým Kvinta -Tomáš Maroušek zjistit to, co si studenti myslí, je sa- 1. Ideální tělocvik by určitě neměl mozřejmě anketa. Jelikož už dlou- probíhat v 27 lidech, jako je to u ho ve vzduchu visí otázka, proč že nás. V takovém počtu si člověk v se lyžařský kurz koná (jenom) na tělocvičně zahraje 10 minut z 45, 5 dnů, rozhodla jsem se ji přidat zbytek prosedí a kouká na ostatní. Má vůbec smysl, aby v tomto do ankety. Názory se liší, většinou případně tělocvik byl, je naprosto však převažuje negativní ohlas. zbytečné se převlékat. Ať se někdo, Nicméně, přesvědčte se sami. kdo to vymýšlí, na mne nezlobí, ale

-kate-

spojit dvě třídy kluků nebo holek a ,,nacpat“ je do jedné tělocvičny je naprostá pitomost. Ideální tělocvik by měl být o 15 lidech a ne o 30. 2. Na tuto otázku mám také zcela jasný názor. Jak je možné, že drtivá většina ostatních středních škol a gymnázií jezdí na lyžařské výcviky z větší části do Alp nebo Tater a na 7-8 dní a my máme jezdit do Krkonoš a to pouze na 5 dní. Tohle řešení mi přijde naprosto hloupé, že někdo potřebuje šetřit a odnést to mají studenti, úplná pitomost, proč se nemůže šetřit na něčem jiném, ostatní školy si to jsou schopné zařídit a naše gymnázium ne.

Anna Betuštiaková

1. Miluji sport, a tak by můj ideální tělocvik trval nejméně dvě hodiny. Je mi ale jasné, že na to není v rozvrhu hodin dostatek času, a tak jsem se smířila i s těmi necelými 45 minutami. Dalším problémem je počet žáků v tělocvičně. Ať se snažíme jakkoliv, nakonec stejně polovinu tělocviku prosedíme na „střídačce“ nebo připravujeme potřebné pomůcky. 2. Pět dní výcviku je opravdu málo. Samozřejmě můžeme být rádi, že se u nás na škole pobyt na horách nezrušil úplně. Představa, že bychom každé ráno museli sednout do autobusu, jet na Šumavu a každý večer zpět domů, mě skutečně děsí. Někteří studenti se naučili lyžovat právě při školním zájezdu, tak proč ho zkracovat už z tak krátkého časového vymezení.

Nemyslím si, že bychom museli jezdit někam daleko, Krkonoše by mi nevadily. Sexta - Barbora Šimečková 1. Myslím si, že tělocvik na naší škole se ideálu hodně přibližuje. Povinné aktivity co nejrychleji splníme, a pak zbytek roku hrajeme míčové hry, které v budoucnu určitě lépe společensky uplatníme než kupříkladu skok do dálky. 2. Zrovna u lyžování / jízdě na snowboardu hodně záleží na každém dni na sjezdovce. Z mého pohledu je to krok zpět. LVK dřívě zasahoval kromě 5 dnů v týdnu i do víkendu, kdy se u nás v ČR do školy nechodí. Proto nevidím důvod, proč ubírat ty dva dny na horách, které studenti ukrajují ze svého volna. Septima - Ludmila Košinová 1. Velice těžká otázka! Co by se mohlo jaksi vylepšit, to je časové rozvržení. Za jednu hodinu sotva postavíme síť na volejbal (což dívkám z naší třídy trvá opravdu dlouho, když výškový průměr je 165cm a ony tyčovité sokyně jsou jaksi o dost vyšší) a po rozpinkání hrajeme sotva 20 minut a... je konec hodiny! Ideální by tedy bylo míti dvouhodinovku, abychom vůbec své dovednosti ve sportech stihli zdokonalit. Po svém absolvování sportovně-zeměpisného kurzu letos v září mě také nadchlo hraní softballu! Rozhodně bych zařadila větší variaci sportů, které bychom mohli hrát. A neupírala bych dívkám fotbal - trochu důvěry, paní profesorko, však my se nezraníme! 2. Jako zástupce z oné „průkopnické“ třídy, která si tímto radikálním pokusem prošla jako první, musím konstatovat, že mě to zrovinka nijak nenadchlo. Dozvědět se, že z toho týdne, ze kterého si jako

třída odnášíme spoustu vzpomí- Tereza Kučerová nek na střední škole, ubudou celé 1. Nemusela bych mít ani ideální dva dny, nebylo moc fajn. O to víc tělocvik, stačil by prostě tělocvik, stouplo rozčarování, když jsme který by odpovídal svému názvu. my dívky byly separovány od klu- Chtěla bych alespoň jednou za týků, izolovaných na úplně jiné den mít pocit, že jsem udělala něco budově! I tak jsme si to ale spolu pro své tělo, protáhla se, zapotila s 3. ročníkem užili. A o přesunu (nebo aspoň zahřála!). Bylo by ze Slovenska do Krkonoš, nu co skvělé, kdyby se sortiment aktivit říct. Buď můžete mít véélkou horu z výběru volejbal, volejbal nebo nebo jenom vélkou horu, hlavně že volejbal rozšířil alespoň na nějaké to hory jsou! další hry nebo aktivity. Myslím, že možností, co všechno dělat o tělocviku, je nespočetná řada, chce to Václav Žák 1. Podle mě by se většinu hodin jen invenci ze strany učitele, ale měly hrát jen hry. Ponechal bych také studentů. testy na začátku roku, protože mi připadají užitečné. Na některých 2. Kdybych měla strávit i svůj druhodinách tělocviku je špatné, že hý lyžařský kurz v Krkonoších, dvě třídy mají tělocvik ve stejnou bylo by mi to dost líto. Člověk by hodinu. Myslím, že půlka třídy v si měl dávat vyšší cíle a vypracovávat se dál, což dané podmínky tělocvičně je ideální počet. určitě neumožňují těm, kteří mají 2. Měl jsem tu možnost zažít del- s lyžováním zkušenosti a ochuzují ší kurz i ten zkrácený a myslím si, ty, kteří se možná nikam jinam že 5 dní na lyžařský kurz je málo. na lyže už nedostanou. Když se lyžařský kurz pořádá a jede se na místo několik hodin, tak Kateřina Kulovaná je škoda nepobýt na horách celý 1. Tak zaprvé by určitě měl být dvě týden. Ohledně přesunu lyžařské- hodiny v kuse jeden den v týdnu a ho kurzu toho nemám moc co ne hodinu jeden den, hodinu druříct, jelikož jsem na Slovensku ne- hý, alespoň tak to má náš ročník, byl, tak nevím, jestli to tam je lepší. nevím, jak ostatní. To se nám vesměs nelíbí nikomu. A také by měl být úplně poslední hodinu, komu Oktáva - Luboš Klufa 1. Vůbec nezáleží na druhu sportu, by se pak chtělo učit,např. ZSV, který zrovna při TV vykonáváme, jako máme my, i když mě ZSV baví jen mi trošku vadí, že je nás v tělo- :) Dále také by měl být jako dopocvičně 50 (celý čtvrtý ročník+kluci ledka, ne aby se chodilo po volné z oktávy) a například kluci ze sep- hodině na tělák,kdo má na to čas? timy mají tělocvik sami..tady platí Jinak náplň tělocvikových hodin se nepřímá úměra-čím méně lidí v mi líbí, více než na ZŠ, konečně se tělocvičně, tím více věcí je možné něco fakt učíme. dělat..určitě by to chtělo lepší roz2. Jednoznačná odpověď, nelíbí se vržení hodin tělesné výchovy. mi to. Vůbec. Proč bychom měli 2. Jelikož mám za sebou oba ze přijít o 2 dni, kdy si můžeme užít dvou lyžařských kurzů, už nemám spoustu zábavy, být se spolužáky, mimo město a smog, v přírodě ... důvod pociťovat nějaké změny. Mrzí mě to. (dokončení na následující straně)

35

A na přesunutí do Krkonoš? Nevím, kde se výcvik pořádal dříve, každopádně Krkonoše jsou, myslím, dobrá volba, líbí se mi tam. Takže Krkonoše ANO! 5 místo 7 dní NE!

tů nezúčastní, ale to není úplně pravda. Určitě by bylo zajímavé uspořádat nějakou anketku mezi studenty, kteří se nezúčastnili, ve které by uvedli své důvody. Myslím si, že peníze nejsou vždy hlavní důvod a oni by nejeli tak jako tak. Naopak jsem se setkal se studenty, kteří se nezúčastnili právě kvůli tomu, že je kurz příliš krátký. Je mi jasné, že se jedná i o finanční zátěž pro školu (placení přesčasů pedagogům), ale přesto si myslím, že toto není ideální cesta. Navíc je zajištění ubytování pouze na 5 dní mnohem náročnější.

2.ročník - František Maxa 1. Ideální tělocvik si určitě každý z nás představuje jinak. Měli bychom však myslet na to, že učitel je vázán jistými osnovami, které ať už chce nebo ne, musí dodržet i přes častou nevoli žáků. A ruku na srdce – musí to být náročné. I proto si myslím, že tělesná výchova na naší škole k ideálu daleku určitě nemá. Chcete-li, tak ideální Natálie Benešová podle mne je! 1. Ideální tělocvik, pokud probíhá v tělocvičně, by měl zahrno2. Samotné přesunutí do Krko- vat více sportů. Neustálé střídání noš bych jako problém neviděl. Je volejbalu a florbalu mě už docela pravda, že mnohé areály v zahra- nudí. Samozřejmě bych byla ráda, ničí jsou lepší. Krkonoše ale moc kdyby se hodin tělocviku zúčastnipozadu nezůstávají a myslím, že li všichni a s nadšením. na české poměry je to dobrá volba – lyžuji dlouho a středisko, kam 2. Zkrácení lyžáku mě moc mrzí, se chystáme, jsem již také mnoho- protože 5 dní opravdu nestačí. Nekrát navštívil. Na zkrácení výcviku stihnu se ani ubytovat, natož vymám názor zcela odlišný a domní- balit a už zase jedeme domů. Podvám se, že toto rozhodnutí je ne- mínky v Krkonoších nejsou zrovna šťastné. Z finančních důvodů prý ideální, ale nestěžovala jsem si. nelze jet na 7 dní. To je pochopi- Mohlo to být i mnohem horší. telné. Je ale škoda, že i přes ochotu žáků doplatit pedagogický dozor 4.ročník - Štěpán Kutiš ze svých prostředků nelze kurz 1. Odpočinková hodina, klidně i prodloužit na 7 dní. Lyžování mám taková, jako máme tady na škole, velmi rád, každý den na horách je jen bez hádek... krásný, mrzí mě to. 2. Krkonoše jsou taky hezké hory. 5 dní je podle mne dostačující pro dobré lyžaře, ale začátečníci se 3.ročník - Dan Řezníček 1. Ideální tělocvik by měl studen- rychle unaví a musí mít delší odty hlavně bavit a měl by být různo- počinek, takže jim z 5 dnů zůstane rodý. jen krátká doba na svazích. Ale i tak se mohou naučit alespoň zákla2. Co se týče lyžování v Krkono- dy...Ale celá třída je ochuzena o pár ších, nemám s ním problém. Se dní společné zábavy. zkrácením lyžařského výcviku ovšem zásadně nesouhlasím. Urči- Kateřina Dvořáková tě mi bude namítnuto, že při vyšší 1. Ideální tělocvik by podle mého ceně zájezdu se mnoho studen- měl vypadat tak, že každý jde do

36

pohybu s nadšením. Chápu, že ne všichni mají talent na sport. Nicméně sport, jak někteří vědí, se může stát i takovým hybatelem života. Tělocvik bychom měli brát jako odreagování od sezení v lavicích a ne jako nutné zlo. Co se týče náplně tělocviku, preferuji kolektivní sporty... 2. Jakožto fanda lyžování a snowboardingu je mi upřímně líto nižších ročníků. Pět dní je krátká doba pro stmelení kolektivu a vyžití se na sjezdovkách. Po sedmi poctivě odlyžovaných dnech už trochu nohy vypovídají službu, ale i přesto se nechce domů. Pamatuji si, že když jsme odjížděli domů my z lyžařského zájezdu, mnozí si přáli tam vzít práci číšníků nebo servírek, jen aby tam mohli ještě zůstat. V Krkonoších jsem byla ještě na základní škole. Nebylo to špatné, ale slovenské Donovaly se mi zdály lepší. Už jen díky tomu, že se člověk dostane za hranice a může poznat jinou zemi. Každá odpověď se velice cení. Děkuji dotázaným, že i oni to alespoň nějakým způsobem vidí a jen nad tím nemávnou rukou. Nejvíce chtěné či vážené jsou ale názory a odpovědi těch, co s tím mohou něco udělat. Je tomu tak, nebo se řešení točí v kruhu? A kdo za to může? Proto jsem se obrátila i na naše tělocvikáře a paní ředitelku. Jak pan profesor Werner, tak i paní profesorka Krčálová se shodují na tom, že 5 dní je na výcvik opravdu krátký. Dohromady jeden den (půl dne cesta tam, půl dne cesta zpět) zabere doprava, tudíž jenom 4 dny zbudou na intenzivní výcvik. Hlavním problémem je nesouměrnost v dovednostech v lyžování u žáků. Někdo jezdí na hory s rodiči každý rok, jiní na lyžích stojí podruhé či potřetí, leccos už ovládají a někteří jsou úplní laici. Nemluvě o tom,

37

že se na kurzu vyučuje i jízda na to žádné škole nepodařilo úspěšně Proč se nejezdí do Tater? Tatry snowboardu. Než se však všichni obhájit). Totéž platí pro učitele – v jsou v cizině, cestovní výdaje jsou rozřadí do skupin, je půl dne pryč sobotu a neděli pracují přesčas, vyšší (cesta, stravné 650SK v roce (zbývá 4,5 dne) a nováčci stále nic jsou unavenější a hned v pondělí 2008 a 30€ později), časová dosažineumějí. Odpoledne se může začít musí znovu do práce. telnost horší, úrazy se řeší složitěji, s výcvikem. Krkonoše ale nejsou V minulosti vznikla tradice orga- žáci se občas opijí, pak situaci řeší Tatry, nemají potřebné stupně ob- nizovat lyžařské kurzy od soboty policie jiného státu, pravidla cest tížnosti sjezdovek, což pro začáteč- do soboty, ubytovatelé to jen ví- do zahraničí jsou složitější. Cestu níky bývá děsivé a velice náročné. tali – nevznikaly jim „prostoje“, do Tater vám nikdo nezakazuje, Každý den se stráví na sjezdovce chaty byly stále plné. Učitelé odjeli ale jeďte se svými rodinami. Škola 6 hodin. 3 dopoledne, další 3 od- na hory v sobotu a vrátili se za 14 nemůže nahradit rodinu ani není poledne. Z toho by mělo být jedno dní (i 3 týdny!) nepřetržité práce a cestovní kanceláří. odpoledne ze 4 dnů odpočinkové. plat měli stejný, jako kdyby na hory To však k dostatečnému procviče- nejeli. To je nemožné z mnoha dů- Možná (určitě) budu píchat do ní prostě nestačí. Dalším obtížným vodů – takto unavený učitel risku- vosího hnízda, když se neustále řešením je rozdělení profesorů, je své zdraví, není zárukou 100% budu motat kolem tohoto tématu kdy dva musejí vyučovat ráno a pracovního nasazení, za svou práci s otázkou, jestli se s tím bude něco odpoledně. Třetí profesor dává na zaslouží náležitou odměnu nebo dělat či radši nedělat. Pravidla jsou žáky pozor v noci a přes den od- náhradní volno. Náležitá odměna pravidla. Neporušují se... Neporupočívá, čímž si každý splní svých 8 odčerpává finanční zdroje, které šují se, opravdu? Každý přimhouří odpracovaných hodin. Všechno je jsou přiděleny jen na základní výu- očičko, v životě přinejmenším jedtedy pěkně podle pravidel. Ale tak ku, náhradní volno také odčerpává nou. Co takhle kompromis? Nešel život přece nefunguje... finance, musí se suplovat a navíc je by, zákon. Strana antisportovní narušena výuka o další týden. Vím, pečlivá proti Straně sportovní neuA jak se k tomuto tématu staví naše že učitelé by byli ochotni pracovat kázněné. Uděláme tedy negaci nepaní ředitelka? i zadarmo, ale já jsem povinna ze gací. Co nám z toho vyjde? Nevím, Nynější koncepce lyžařského kur- zákona zaplatit práci, kterou jsem jsem antimatikářka s drze líným zu je v souladu se ŠVP, s tím, že nařídila. chováním. Že bych se ale podívala žáci mají v jednom týdnu prů- Dříve nebyly adaptační a jiné kur- do svého sešitu za účelem zjistit to, měrně 32 vyučovacích hodin od zy, ty je třeba také z něčeho zaplatit, udělat kompromis? Ne, nechce se pondělí do pátku. Učitelé běžně dříve byly jen lyžařské kurzy. mi, vždyť už jsem svůj postoj k mapracují také od pondělí do pátku. Na některých školách vše jede stále tematice vyjádřila. Proč bych své Organizovat lyžařské kurzy v sobo- postaru – kurz na 7 dní, učitelé po- jednání měla tedy měnit?... tu a neděli nedoporučují odborníci depíší, že nic navíc nechtějí, všich- A komu se to nelíbí...nechá si to na na bezpečnost – v sobotu a neděli ni jsou spokojeni. Proč to ředitelé doma, neboť s tím stejně nic nejsou účastníci kurzu unavenější, trpí, nevím, nejspíš si neuvědomu- zmůže. A kdo stále ještě neví, kde hrozí větší pravděpodobnost úra- jí, že zneužívají své pedagogy, nebo to vázne, je to lehké. Nápověda : zů, v případě, že se nějaký problém nemají sílu prolomit nezákonnou Jsou všude a zároveň nikde...No dostane k soudu, lze jen stěží vy- tradici a riskovat nevoli žáků a psát peníze, přece! světlit, proč měl žák fyzicky nároč- vysvětlení do GYMu, oponovat těné vyučování i o víkendu (zatím se locvikářům……

NA ZÁVĚR

Uběhlo zase moře času. Utopeni v týdenních vlnách jsme se pokoušeli marně nadechnout. Nestíhám, neslo se nejčastěji po chodbách. „Nestíháme toho tolik, že už jsme dokonce zapomněli, co nestíháme,“ odtušili maturanti. Přes veškerý shon se nakonec plesalo. „Ani na chvíli jsme se ovšem nebáli, že by bály nebyly pro nestíhání neuskutečněny,“ pravili jednomyslně po zdařilých průbězích. Když nepřišla zima, nikdo se nepodivil. Pravděpodobně jsme si už zvykli na cokoli, někteří už učinili ze zvykání zvyk. Kdyby nám začala být v železných košilích zima, měli jsme v záloze návrh Martin Krynického o přechodu na ztykání. „Věřím, že ztyk nám umožní přežít,“ pravil demograficky a rezolutně. „Jste idealista,“ komentoval jeho větu kdosi ze sboru. „ Idealista je člověk, který věří, že musí věřit,“ kontro-

val M. Krynický, aby rozdmýchal debatu o idealismu, která ne a ne končit. Už dávno jsem zapomněl, jak dopadla. Možná, že nerozhodně. A možná, že ji někdo vyhrál, aby si nestihl uvědomit, že poté nebude nic stíhat. „A je to vůbec důležité?“ zeptal se mne kdosi. Nevím, ale pamatuji se, co se odehrálo hned poté... „Nade vší pochybnost jsem do Vás zamilován,“ pravil park v těch prvních listopadových dnech léta Páně dvoutisícího jedenáctého. „Můj milý,“ odvětila škola, „Váš idealismus je tolik jímavý. A přece! Vaše smysly Vás klamou; vždyť jediné, co by Vaše čistá duše měla činit, je pochybovat.“ „Vím,“ pravil posmutněle park, „Vaše krása však učinila mé ideje skutečnými, a proto nemohu jinak.“ Mezitím se setmělo a čas šel spát. „Rozvažte ještě, drahý, nakolik je naše láska

reálná; tolik se mýlíme.“ Park se zajíkl. „Drahý?“ ulekla se škola, „co je s Vámi?“ „Toliko mlčím, neboť nenalézám slov,“ zašeptal park. Setmění přešlo v tmu. „Možná, že je má láska k Vám nesmyslná, přiznávám,“ prolomil ticho park, „ovšem je to jenom proto, že Vám ji nedokážu sdělit správnými slovy.“ Ticho, již dávno nakrájené do idejí, pomalu přivítalo rozbřesk, aby bylo vzápětí zabito křikem rozespalých kavek. Do školy se počali trousit první studenti, vláční a obtěžkaní vědomostmi. Někteří z nich se podvědomě rozhlédli po fasádě školy, aby si nevšimli ničeho neobvyklého, a pokračovali dále šouravou chůzí do jejích útrob. „Myslím, že už jsem poznal pravdu,“ zamlčel park. „a uznávám,“ dodal. Škola se při jeho slovech zachvěla a taktéž nehlasně na závěr dodala: „Ano, nade vší pochybnost!“

ŠLESVIKOMIKS

Hledání ztraceního ideálu

INZERCE touží po vašem inzerátu, zasílejte své příspěvky na e-mail [email protected] Vezmu si zpět všechny omylem a neomylem odnesené zpěvníky Já, písnička. Zn. Nabízím možnost anonymního a nenápadného vložení do „Přečti a vrať“… Ako Hledám neklidnou řeku/ potok/strouhu, kterou ještě nikdy nikdo nesjel. Za informace vedoucí k nalezení takového toku platím čokoládou. Zn. First descent :), SJ

Sběr železného (měděného, niklového, bronzového, stříbrného, zlatého) šrotu a papíru se uskuteční každý pracovní den u mé lavice. Přesnější umístění dle rozvrhu hodin 3. ročníku. Poradenské služby dle dohody, pro ostatní mince po roce 1945 v kabinetu ZEM (příp. IKT2). Vykupujeme (dle uvážení) drobné kovové předměty (o kterých si myslíte, že jsou mince) a papírová platidla (poukázky, bankovky, státovky). Zn. svetpenez.eu, MW

Koupím knihu „1001 filmů, které když uvidíte, zemřete“ (Šlesvik L. Jackson). Zn. Ne, nespěchá.

Zn. adults only!, Jakub Hledám chlapíka, co se vyzná v brzdících padákách z dílen NASA. Zn. potřebuju to seřídit!, JS

Sháníte Vánoční dárky pro dívky či ženy? Prodávám dne 21. 12. o velké přestávce před Aulou ŠPERKY všeho druhu! NÁUŠNICE 50 Kč, NÁHRDELNÍKY 70 Kč, čelenky, brože, nebo vyrábím i na zakázku (výrobky jsou plstěné, drhané, šité, háčkované, … na co si jen vzpomenete!). Lada K., 4. r.

Koupí, knihu „1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete“ (S. J. Schneider). Zn. Nespěchá Dan U., septima Sháním jakékoliv pokémon věci, kartičky, pokébaly! Chyť je všechny! Ten starší Tomáš Tichý

Daruju krev A+ komu bude zrovna potřeba. Chceš taky darovat? Stav se na transfuzním oddělení nejbližší nemocnice!

Odkoupím učebnici BIOLOGIE BUNĚK od Radky Závodské. Lada K., 4. r. Daruji přihlášku k maturitě s nejistým výsledkem! Zn. čj+aj+bi+ch [email protected]

Vyměním podzim, prodám zimu, přenechám jaro a koupím léto. M. Rosocha Vyměním ojetého Pionýra za neojetou pionýrku. (to sem někde slyšel) Věnuji s těžkým srdcem všechny díly Stmívání. M. Karvánek Chci nezcenzurovaný, spontánně napsaný a nerozsekaný vydání knížky „Na cestě“ od Jacka Kerouaca! Zn. syrovost vivat!, Staněk