Ochrana práv cizinců v ČR legislativní rámec (z pohledu veřejného ochránce práv) I. Veřejný ochránce práv

Nové výzvy v oblasti migrace, česko-moldavský seminář, 23.11 – 30.11.2003, Multikulturní centrum Praha www.mkc.cz a www.migraceonline.cz

Ochrana práv cizinců v ČR – legislativní rámec (z pohledu veřejného ochránce práv) Mgr. Veronika Gabrišová1

I.

Veřejný ochránce práv

Hlavním úkolem VOP je působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Na VOP se může obrátit každý, to znamená kterákoliv fyzická i právnická osoba (tj. i jiný než český státní občan, příp. i osoba bez státní příslušnosti). Aby mohl VOP efektivně naplňovat své poslání, disponuje potřebnými, tzv. vyšetřovacími oprávněními, pomocí nichž zjišťuje zda v předmětné věci došlo k porušení právních předpisů či k jinému pochybení. Při zjištění porušení právních předpisů či jiného pochybení může navrhnout opatření k nápravě, kterým může být např. zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, provedení úkonů k odstranění nečinnosti, zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení atd. V této souvislosti je třeba podotknout, že návrh opatření k nápravě má toliko iniciační charakter a VOP není oprávněn přímo zasahovat do činnosti či rozhodování úřadů. Nicméně v případech, kdy nebyla zjednána náležitá náprava VOP vždy vyrozumí nadřízený úřad, případně vládu a může věc také zveřejnit a medializovat. Jestliže ani potom k náležité nápravě nedošlo, je povinen o tom informovat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Veřejný ochránce práv také plně využívá svých legislativních oprávnění, kdy má možnost doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu (blíže v závěru příspěvku).

II. Problematika cizinců Na veřejného ochránce práv se obracejí cizinci pobývající na území České republiky v rámci přechodného pobytu (na vízum či bez víza) nebo v rámci trvalého pobytu. Taktéž se však VOP zabývá i podněty ze strany uprchlíků, kterými mám na mysli cizince žádající v České republice o udělení azylu a cizince, jimž by v České republice azyl udělen (azylanty) V této souvislosti bych na úvod měla upozornit, že v České republice je uplatňován princip „dělení“ cizineckého práva, což znamená, že tzv. pobytový status, neboli podmínky pro vstup, pobyt a vycestování z území České republiky se řídí zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu; ostatní práva

1

Mgr. Veronika Gabrišová, právník, z pověření veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla zpracovala příspěvek pro konferenci Nové výzvy v oblasti migrace – pracovní seminář zástupců českých a moldavských organizací pracujících s migranty

1


odlišná od práva pobytu jsou ve většině případů upravena zvláštními předpisy (zákon o zaměstnanosti, zákon o státní sociální podpoře, devizový zákon, zákon o sdružování atd.). Pokud jde o určení množství podnětů, jenž veřejný ochránce práv dosud obdržel od cizích státních příslušníků, nelze s ohledem na způsob vedení statistiky uvést přesné číslo, nicméně lze říci, že podněty cizinců tvoří přibližně 5% množinu podnětů přijatých v působnosti veřejného ochránce práv. Podněty cizinců směřovaly zejména do následujících oblastí: a) Oblast týkající se pobytových otázek Nejčastější případy v této oblasti se týkaly a týkají udílení a rušení přechodného či trvalého pobytu na území ČR a správního vyhoštění, kterým je ukončován pobyt cizince na našem území. Velice častým pochybením ze strany cizinecké policie při rozhodování o správním vyhoštění je nedostatečné a často pouze formální posuzování přiměřenosti tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. ¾

Jako příklad bych uvedla případ státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, kterému bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky, přičemž při uvažování o výši správního vyhoštění nebylo vůbec vzato v úvahu, že cizinec žil na našem území již několik let a za manželku měl českou státní občanku. Vzhledem k tomu, že postup policie byl v rozporu s právními předpisy i s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách, která v čl. 8 hovoří o ochraně rodinného a soukromého života, rozhodli jsme se iniciovat zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí o správním vyhoštění a podali podnět k řízení mimo odvolací řízení a na základě tohoto podnětu pak Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie PP ČR předmětné rozhodnutí zrušilo.

Na základě mnoha podnětů, s nimiž se na veřejného ochránce práv obrátili cizí státní příslušníci lze říci, že jednání s cizinci na odděleních cizinecké policie je na nízké úrovni. Traumatizující zkušenosti stěžovatelů (cizinců) vypovídají především o restriktivním a selektivním přístupu k nim. Velké nedostatky spočívají také v rozsahu poskytování informací cizincům, ve zneužití úředního postavení a v nevhodném, přehlíživém a arogantním jednání některých úředníků. b) Oblast týkající se udělování českého státního občanství Problémem, na který VOP v průběhu šetření některých podnětů z této oblasti narazil, a který stojí za zmínku je to, že ministerstvo vnitra ani ministr vnitra svá rozhodnutí nedostatečně odůvodňují. Část nadepsaná odůvodnění většinou shrnuje jen jednotlivé kroky, které žadatel učinil a další irelevantní skutečnosti např. počet dětí, výši platu, zaměstnání apod. Z rozhodnutí velmi často není vůbec zřejmé správní uvážení, na jehož základě bylo rozhodnuto a je užíváno argumentu, že na udělení státního občanství není právní nárok.

2


V tomto postupu spatřuje VOP rozpor se správním řádem (§ 47 odst. 3) i s Evropskou úmluvou o státním občanství (čl. 11). Domnívám se, že je naprosto nezbytné, aby v rozhodnutí byly uvedeny důvody, které vedly správní orgán k zamítnutí žádosti o udělení českého státního občanství. V opačném případě je totiž výrazně ztížena reálná možnost podání odvolání a žadatel - cizí státní příslušník se ocitá v právní nejistotě. c) Problematika vězněných cizinců V toto souvislosti se veřejný ochránce práv v řadě případů setkal s problémy spojenými s oblastí soudního vyhošťování cizinců, kde naráží na neúměrné prodlužování vyhošťovací vazby v důsledku nejrůznějších překážek: ¾ přístup odsouzených cizinců, kteří odmítají spolupracovat při vyřizování formalit potřebných k vystavení cestovního dokladu. ¾ přístup soudů a orgánů činných v trestním řízení, kteří v průběhu trestního řízení vůbec nezjišťují totožnost pachatele trestného činu a spokojí se s údaji, které jim sdělí zadržený. ¾ přístup některých zastupitelských orgánů, které vydání náhradního cestovního dokladu vyřizují až po mnohých urgencích a s několikaměsíčním zpožděním nebo vystavení náhradního cestovního dokladu v některých případech dokonce odmítají (např. Svazová republika Jugoslávie v případě některých kosovských Ablánců). ¾ přístup Policie ČR, jejíž úsilí a snaha ne vždy směřuje k co nejkratšímu trvání vyhošťovací vazby. Jedná se především o nedostatečnou komunikaci a součinnost s příslušným soudem a málo intenzívní a neefektivní postup při vyřizování potřebných cestovních dokladů. Pobytový režim ve vyhošťovací vazbě, který odpovídá „klasické vazbě“ a nereflektuje zcela odlišné právní postavení cizinců ve vyhošťovací vazbě a to, že vlastní vyhoštění cizince trvá mnoho měsíců, v některých případech i let, což se odsouzeným cizincům ve vyhošťovací vazbě jeví jako nezájem o řešení jejich případu, pak vede k mimořádným situacím, zejména hromadným hladovkám a ze strany zaměstnanců Vězeňské služby ČR nelze takovým situacím předcházet. Co se týče samotného pobytového režimu ve věznicích a vazebních věznicích zacházení s cizinci často stěžuje jazyková bariéra, etnická specifika atd. V této souvislosti se na VOP velmi často obrací uvěznění cizinci s žádostí o zajištění poskytování stravy odpovídající jejich náboženskému přesvědčení. Tímto bych překročila k stěžejní části mého příspěvku, tedy k problémům, s nimiž se setkává. VOP a ZVOP při setkání s uprchlíky. d) Nejčastější problémy týkající se podnětů uprchlíků ¾ Délka azylového řízení ¾ Zařízení pro zajištění cizinců a zadržování žadatelů o azyl ¾ Finanční příspěvky 3


¾ Státní integrační program ¾ Slučování rodin uznaných azylantů a cizinců Nejčastějším problémem, na který jsme v této oblasti narazili, je celková délka azylového řízení, která v mnoha případech několikanásobně překračuje zákonnou 90-ti denní lhůtu pro vydání rozhodnutí (§ 27 zákona o azylu). ¾ Jako příklad lze uvést několik afghánských žen, které se na počátku loňského roku obrátily na veřejného ochránce práv. Všechny byly žadatelkami o azyl řádově 24-36 měsíců. V této souvislosti je třeba říci, že se stává téměř pravidlem, že ministerstvo vnitra nesplní svoji zákonnou povinnost a žadatele o azyl o překročení 90-ti denní lhůty ani písemně nevyrozumí. Tato neinformovanost společně s celkovou délkou řízení pak vede k tomu, že žadatelé o azyl trpí po dlouhých měsících strávených v uprchlických táborech, resp. v pobytových střediscích vážnými psychickými problémy a jejich šance vrátit se do „normálního“ života se snižuje.

V průběhu léta 2002 provedla zástupkyně veřejného ochránce práv místní šetření ve všech pěti zařízeních pro zajišťování cizinců v ČR (tj. v Bálkové, Poštorné, Frýdku-Místku, Velkých Přílepech a Jezové). Cílem místních šetření bylo zmapování výkonu zajištění, včetně podmínek a života cizinců v jednotlivých zajišťovacích zařízeních, a zjištění, zda odpovídají účelu, pro který byla zařízení zřízena, přičemž důraz byl kladen především na následující okruhy problémů: -

příjem a umístění cizinců v zařízeních, ubytování, stravování, zdravotní péče, uspokojování kulturních a sociálních potřeb, kázeň, násilí a využívání donucovacích prostředků v zařízení, ochrana práv zajištěných cizinců, styk s vnějším světem, ukončení zajištění.

Podmínky v zařízeních pro zajištění cizinců jsou různé, což je dáno několika faktory: délkou existence zařízení a kvalitou personálu, počtem umístěných cizinců, architektonickými a stavebními možnostmi zařízení a materiálními podmínkami. Obecně však bylo konstatováno, že situace není uspokojivá, konkrétně byly vytýkány následující nedostatky. Mnohé z nich byly již odstraněny. ¾ nízká povědomost zajištěných uprchlíků o svých právech a situaci, v níž se ocitli. O možnosti např. soudního přezkumu mnohdy nevěděl ani personál. ¾ Tzv. přísný režim pro cizince, kteří nejsou ztotožněni či ve zdravotní izolaci ¾ Instalace kamer ¾ Zajišťování cizinců, kteří mají podanou žádost o udělení azylu ¾ Nejsou zohledněny stravovací potřeby a návyky vyplývající z náb. přesvědčení ¾ Není zajištěn volný přístup k toaletám a umývárnám ¾ Nemožnost smysluplně využít volný čas ¾ Nepřiměřené omezení kontaktu s vnějším světem ¾ Nenaplnění účelu, pro který došlo k zajištění cizinců Veřejný ochránce práv se také zabýval několika podněty vyplácení finančních příspěvků dle zákona o azylu v případě, kdy žadatelé o azyl pobývaly mimo pobytové středisko tj. v soukromí. Zde po mém soudu docházelo k takovým excesům, že i po několik měsících žadatelé o azyl stále čekali na finanční příspěvek, na jehož získání založili svoji existenci.

4


Na VOP se obrátili nejen cizinci žádající na území ČR o azyl, ale i cizinci, jimž byl azyl již udělen, tzv. azylanti. Předmětem jejich stížností bylo jednání příslušných orgánů, které jim dle jejich názoru znemožňovalo jejich integrační snahy. Výsledek šetření však ukázal, že postup příslušných orgánů byl nejen v souladu s platnými právními předpisy, ale i s principy dobré správy.

III.

legislativní oprávnění VOP

vyhošťovací vazba – cizinci ve vyhošťovací vazbě budou mít do budoucna mírnější režim než běžná vazba (nejsou důvody vazby, nehrotí trest, jen čekají na vyhoštění) v souladu s ust. § 22 zákona o VOP podal VOP návrh na změnu zákona o vyhošťovací vazbě, vládní návrh prošel poslaneckou sněmovnou a byl předložen senátu k projednání.

aplikace ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu v řízení o udělení azylu – dne 22. 5. 2003 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválen návrh zákona, jenž byl následně dne 31. 7. 2003 publikován ve Sbírce zákonů ČR pod č. 222/2003. Přijetím tohoto zákona došlo (dnem vyhlášení zákona) k odepření možnosti žadatelů o azyl, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění (ustanovení § 9 zákona o azylu). V českém právní řádu neexistuje žádné podobné omezení procesních práv ve správním, soudním nebo podobném řízení a stávající situace ve svém důsledku směřuje k omezení práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (právo na spravedlivý proces). Uprchlíci jsou velmi zranitelnou skupinou a současné výrazně nerovné postavení ve vztahu ke správnímu orgánu, kterým je Ministerstvo vnitra, považuje veřejný ochránce práv za neopodstatněné. S přihlédnutím ke skutečnosti, že veřejný ochránce práv může podle ustanovení § 64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ČR, ve znění pozdějších předpisů, podat návrh pouze na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých částí, se veřejný ochránce práv rozhodl požádat předsedu Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost další senátory téhož výboru, Ústavně-právního výboru a Výboru pro evropskou integraci, zda by zvážili možnost podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení té části zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších přepisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

______________________________________________________________________________________ Z pověření JUDr. Otakara Motejla, veřejného ochránce práv, příspěvek zpracovala Mgr. Veronika Gabrišová, právník odboru věcné působnosti Kanceláře veřejného ochránce práv.

5

Ochrana práv cizinců v ČR legislativní rámec (z pohledu veřejného ochránce práv) I. Veřejný ochránce práv

Recommend Documents