Ochrana kritické infrastruktury ČR v odvětví energetiky

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Martin Hromada a kolektiv

Ochrana kritické infrastruktury ČR v odvětví energetiky

Monografie

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Ochrana kritické infrastruktury ČR v odvětví energetiky © Hromada M. a kolektiv 2014 ISBN 978-80-7385-144-6 Tato kniha, ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířena bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Veškerá práva autorů a Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství jsou vyhrazena.

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014

Autoři kapitol Ing. Martin Hromada, Ph.D.

1., 3., 4. a 6. kapitola

Ing. František Kovářík

1. a 2. kapitola

doc. Ing. Luděk Lukáš, CSc.

6. kapitola

plk. Ing. Mgr. Rostislav Richter

1. a 2. kapitola

Ing. Jan Valouch, Ph.D.

5. kapitola

Publikaci recenzovali: prof. Ing. Dušan Vičar, CSc. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta logistiky a krizového řízení prof. Ing. Miroslav Kelemen, PhD. Vysoká škola bezpečnostného manažérstva v Košiciach

2


3

PODĚKOVÁNÍ Monografie „Ochrana kritické infrastruktury ČR v odvětví energetiky“ vznikla za podpory Ministerstva vnitra ČR v rámci výzkumného projektu č. VG20112014067 „Systém hodnocení odolnosti prvků a sítí vybraných oblastí kritické infrastruktury“ a současně Evropským

fondem

č. CZ.1.05/2.1.00/03.0089

regionálního

rozvoje

v rámci

projektu

CEBIA-Tech


4

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 1 NÁRODNÍ A MEZINÁRODNÍ POJETÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY ......... 9 1.1 ČESKÁ REPUBLIKA ...................................................................................................... 9 1.1.1 Zákon č. 430/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení ................................................................................................................. 10 1.2 EVROPSKÁ UNIE ....................................................................................................... 18 1.2.1 Směrnice rady 2008/114/ES ............................................................................. 19 1.3 NATO A USA .......................................................................................................... 21 2 CHARAKTERISTIKA ODVĚTVÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY................. 25 2.1 OBECNÝ POPIS ODVĚTVÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY............................................... 25 2.2 ENERGETIKA ............................................................................................................. 28 2.2.1 Struktura a popis ............................................................................................... 28 2.2.2 Záměry rozvoje české energetiky do roku 2030 ............................................... 36 2.2.3 Hrozby energetické bezpečnosti ....................................................................... 42 2.3 ELEKTŘINA ............................................................................................................... 43 2.3.1 Přenosová soustava ........................................................................................... 46 2.3.2 Distribuční soustava ......................................................................................... 53 2.3.3 Výroba elektřiny ............................................................................................... 59 2.4 PLYN......................................................................................................................... 69 2.4.1 Přepravní soustava ............................................................................................ 71 2.4.2 Distribuční soustava ......................................................................................... 72 2.4.3 Zásobníky plynu ............................................................................................... 77 2.4.4 Zdroje a spotřeba zemního plynu ..................................................................... 85 2.5 ROPA A ROPNÉ PRODUKTY ........................................................................................ 89 2.5.1 Ropovody.......................................................................................................... 92 2.5.2 Centrální tankoviště ropy.................................................................................. 96 2.5.3 Zpracovatelé ropy a výrobci ropných produktů ............................................... 97 2.5.4 Produktovodní síť a střediska ......................................................................... 100 2.6 TEPELNÁ ENERGIE .................................................................................................. 102 2.7 ZÁVĚRY K ODVĚTVÍ ENERGETIKY ........................................................................... 107 3 ANALÝZA RIZIK VE VZTAHU K VYBRANÉ OBLASTI KRITICKÉ INFRASTRUKTURY ................................................................................................. 115 3.1 OBECNÉ PŘÍSTUPY K ANALÝZE RIZIK ...................................................................... 115 3.1.1 Safety review – SR – Bezpečnostní prohlídka ............................................... 115 3.1.2 Checklist – CA - kontrolní seznam................................................................. 116 3.1.3 „What – if“ analýza W-I ................................................................................. 117 3.1.4 HAZOP analýza .............................................................................................. 117 3.1.5 Event tree – ETA - strom událostí .................................................................. 119 3.1.6 Fault tree – FTA – strom poruch .................................................................... 120 3.1.7 Analýza způsobů a důsledků poruch – Failure Mode and Effects Analysis (FMEA) .......................................................................................................... 121

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 3.2

5

METODY A POSTUPY PŘI IDENTIFIKACI NEBEZPEČÍ A HODNOCENÍ RIZIK ZÁVAŽNÝCH PRŮMYSLOVÝCH A TECHNOLOGICKÝCH HAVÁRIÍ .................................................... 122

3.2.1 3.2.2

Human Reliability Analysis – HRA – Analýza spolehlivosti lidského činitele123 Process Quantitative Risk Analysis – QRA – Analýza kvantitativných rizik procesu publikována v „Purple Book“ ........................................................... 124 3.2.3 Metoda IAEA: TEC-DOC-727 ....................................................................... 126 3.2.4 Metody DOW: Fire & Explosiv Index, Chemical Exposure Index ................ 128 3.2.4.1 Fire & Explosion Index – F & E Index .................................................. 128 3.2.4.2 Chemical Exposure Index- CEI.............................................................. 130 3.3 MODELOVÁNÍ DOPADŮ A ÚČINKŮ MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ ................................. 132 3.3.1 Charakteristika dopadů a způsob jejich hodnocení ........................................ 133 3.4 SPECIFICKÉ METODOLOGIE ANALÝZY RIZIK PRO KRITICKOU INFRASTRUKTURU V ODVĚTVÍ ENERGETIKY ......................................................................................... 141 3.4.1 RAMCAP Plus All Hazards Risk and Resilience Prioritizing Critical Infrastructures Using RAMCAP plusSM Approach ........................................ 142 3.5 INFORMAČNÍ PODPORA PRO ANALÝZU RIZIK PRO VYBRANOU OBLAST KI ............... 153 3.5.1 SRC (Security Risk Scorecard) ...................................................................... 154 3.5.2 Property Security Risk Survey ....................................................................... 157 3.5.3 SFÉRA – ENERGIE ....................................................................................... 161 4 MANAGEMENT RIZIK ........................................................................................... 169 4.1.1 ISO 31000:2010 Management rizik – Principy a směrnice ............................ 169 4.1.2 Termíny a definice .......................................................................................... 171 4.1.3 Zásady ............................................................................................................. 175 4.1.4 Rámec ............................................................................................................. 177 4.1.5 Proces.............................................................................................................. 182 4.1.6 Posuzování rizik ............................................................................................. 186 4.1.7 Ošetření rizik .................................................................................................. 187 4.1.8 Zaznamenávání procesu managementu rizik .................................................. 189 5 MANAGEMENT KONTINUITY ČINNOSTÍ ........................................................ 191 5.1 LEGISLATIVNÍ RÁMEC MANAGEMENTU KONTINUITY ČINNOSTÍ ............................... 191 5.1.1 PAS 56 Guide to Business Continuity Management ...................................... 192 5.1.2 ČSN BS 25999-1 Management kontinuity činností organizace ..................... 192 5.1.3 BS 25999-2:2007 Specification for business continuity management ........... 193 5.1.4 ČSN EN ISO 22301:2013 Ochrana společnosti - Systémy managementu kontinuity podnikání ....................................................................................... 193 5.2 PRINCIPY MANAGEMENTU KONTINUITY ČINNOSTÍ .................................................. 197 5.3 ŽIVOTNÍ CYKLUS MANAGEMENTU KONTINUITY ČINNOSTÍ....................................... 199 5.3.1 Porozumění organizaci ................................................................................... 200 5.3.2 Určení strategie managementu kontinuity činností ........................................ 201 5.3.3 Tvorba a implementace odezvy managementu kontinuity činností ............... 202 5.3.4 Testování, udržování a přezkoumávání opatření ............................................ 204 5.3.5 Management programu BCM ......................................................................... 205 5.3.6 Zasazení BCM do kultury organizace ............................................................ 205

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 6

6

METODICKÉ PŘÍSTUPY K OCHRANE KRITICKÉ INFRASTRUKTURY .. 208 6.1 METODIKA ZAJIŠTĚNÍ OCHRANY KRITICKÉ INFRASTRUKTURY V OBLASTI VÝROBY, PŘENOSU A DISTRIBUCE ELEKTRICKÉ ENERGIE ........................................................ 208 6.1.1 Popis metodického postupu tvorby systému řízení ochrany........................... 209 6.1.2 Analytická část postupu tvorby systému řízení ochrany ................................ 210 6.1.3 Návrhová část postupu tvorby systému řízení ochrany .................................. 214 6.1.4 Implementační část postupu tvorby systému řízení ochrany .......................... 226 6.2 METODIKA HODNOCENÍ ODOLNOSTI PRVKŮ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY ............... 230 6.2.1 Charakteristika odolnosti prvku kritické infrastruktury ................................. 230 6.2.2 Ukazatele odolnosti prvku kritické infrastruktury .......................................... 232 6.2.3 Podstata metodiky hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury .......... 234 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 242 RESUMÉ – SUMMARY .................................................................................................... 243 SEZNAM OBRÁZKŮ.......................................................................................................... 245 SEZNAM TABULEK .......................................................................................................... 247 PŘÍLOHA 1: INDEXACE VYBRANÝCH OBLASTÍ KI ............................................... 249


7

ÚVOD Chápání kritické infrastruktury, jejího významu a postavení ve vztahu ke společnosti a společenským potřebám lze objektivně vyjádřit mottem: „Když stiskneme vypínač, očekáváme světlo, když zvedneme sluchátko telefonu, očekáváme oznamovací tón, když otočíme kohoutkem, očekáváme pitnou vodu“1. Tato očekávání nejlépe vyjadřují důležitost kritické infrastruktury pro elementární funkce společnosti. Je proto zřejmé, že státy mají potřebu si vytvářet a budovat systém, který umožní zajistit ochranu kritické infrastruktury v národním právním prostředí. Samotné právní vymezení ochrany kritické infrastruktury vychází z potřeby nastavení jednotného a plošného přístupu k ochraně. Právě tato potřeba byla základem pro tvorbu Evropského programu pro ochranu kritické infrastruktury (EPCIP), který byl východiskem pro identifikaci a označení Evropské kritické infrastruktury a následně vymezení právních aspektů ochrany. Jistou formou syntézy cílů a výzev, následně v návaznosti na „Zelenou knihu“2, byla Směrnice 2008/114/ES3, která vytvořila základní kámen ve vztahu k sjednocení přístupů k ochraně Evropských kritických infrastruktury v členských státech. Ochranu kritické infrastruktury lze v současnosti vnímat z pohledu tří základních pilířů: tvorby bezpečnostních plánů provozovatele4, jmenování styčných úředníků pro bezpečnost5 a vytvoření PPP (Public – Private Partneship)6. Tento právní rámec je však jen základem pro zajištění ochrany kritické infrastruktury a zvyšování její odolnosti. Předpokládá se, že právě členské státy stanoví přístupy, které budou objektivně reflektovat národní resp. individuální požadavky a potřeby na ochranu kritické infrastruktury.

1

„When we flip a switch, we expect light. When we pickup a phone, we expect a dial tone. When we turn a tap,

we expect drinkable water“. USA, The physical protection of Critical Infrastructures and key Assets, 2003 2

EU, ZELENÁ KNIHA o Evropském programu pro ochranu kritické infrastruktury, 2005

3

SMĚRNICE RADY 2008/114/ES, o identifikaci a označení evropských kritických infrastruktur a zhodnocení

potřeby zlepšit jejich ochranu, 2008 4

V ČR je dle zákona č. 240/2000 Sb. ekvivalentem plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury

5

V ČR je dle zákona č. 240/2000 Sb. ekvivalentem styčný bezpečnostní zaměstnanec

6

Public – Private Partnership je obecný pojem pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru vzniklé za

účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb (BusinessInfo.cz, 2004).


8

Obecně lze konstatovat, že kritická infrastruktura je základním, ale velmi složitým systémem prvků, vazeb, funkčních vstupů a výstupů, což vytváří potřebu dekompozice jednotlivých subsystémů, systémů a oblastí kritické infrastruktury. Cílem této monografie je proto i určitá dekompozice kritické infrastruktury v odvětví energetiky. Následně na vybranou oblast kritické infrastruktury bude v textu prezentována možná realizace přístupů k „risk assessment“ a „risk management“ (hodnocení a řízení rizika). Vybraná kapitola knihy bude proto diskutovat o metodách analýzy rizik, kde dojde k přechodu od obecných přístupů k analýze rizik, přes metody a postupy při identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik závažných průmyslových a technologických havárií, po specifické metodologie analýzy rizik pro stanovenou oblast kritické infrastruktury. Významnou částí kapitoly je i informační podpora pro analýzu rizik ve vztahu k vybrané oblasti kritické infrastruktury. Na tuto část monografie naváže diskuse legislativních aspektů risk managementu a managementu kontinuity činnosti subjektu kritické infrastruktury jako prostředku zajištění funkční kontinuity vybrané oblasti kritické infrastruktury a tím i společnosti jako takové. Publikované skutečnosti jsou do určité míry výstupem zmiňovaného partnerství PPP, proto odrážejí konkrétní a specifické přístupy, které již byly aplikovány a implementovány ve vztahu k současným potřebám a výzvám ochrany kritické infrastruktury ve vybrané oblasti. Jedná se především o závěry a výstupy projektů bezpečnostního výzkumu „Projekty (BV II/2VS), MVČR: VG20102012025 - Metodika ochrany kritické infrastruktury (KI) v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie a VG20112014067 - Systém hodnocení odolnosti prvků a sítí vybraných oblastí kritické infrastruktury“. Pro naplnění uceleného pohledu na ochranu specifické oblasti kritické infrastruktury jsou zmiňované metodiky stručně popsány v závěrečné kapitole monografie. Při zpracování kapitol byly použity základní metody vědecké práce, především analýza a syntéza. Analýza byla použita ve vztahu k vyjádření podstaty jednotlivých aspektů ochrany, které byly posléze využity syntézou pro integraci poznatků. Dalšími metodami byla komparace a metoda systémového přístupu. Komparativní metoda umožnila stanovit rozdíly mezi evropským a českým pojetím ochrany kritické infrastruktury. Metoda systémového přístupu byla aplikována na komplexní rozbor vybraných aspektů bezpečnosti. Tato publikace je určena všem zájemcům, kteří mají ambici porozumět nejen problematice ochrany kritické infrastruktury, ale zejména přístupům, které vyjadřují specifika ve vybraném odvětví kritické infrastruktury a jsou již implementovány v praxi. Monografii mohou využít všichni zájemci a odborníci, pro které je ochrana kritické infrastruktury prioritou.


1

9

NÁRODNÍ A MEZINÁRODNÍ POJETÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY Česká republika podobně jako jiné státy EU má objektivní potřebu věnovat se

problematice kritické infrastruktury a následně (vzhledem k asymetričnosti bezpečnostního prostředí) problematice její ochrany a obrany. Kritickou infrastrukturou se podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) rozumí: „prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, narušení jehož funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu [1].“ Z jiného pohledu je kritická infrastruktura vnímána jako fyzické kybernetické a organizační subsystémy lidského systému, které jsou nutné pro zajištění ochrany života, zdraví a bezpečí lidí a majetku, minimálního chodu ekonomiky a správy státu. V tomto smyslu se jedná hlavně o telekomunikační, energetické, bankovní, finanční, dopravní, vodohospodářské systémy, a to státní i soukromé [2]. Z pohledu legislativy, která je vnímána jako implementace směrnice 2008/114/ES o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu, se kritickou infrastrukturou rozumí: „prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, narušení jeho funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu“ [1].

1.1 Česká republika Česká republika se problematikou ochrany kritické infrastruktury zabývá více jak jedno desetiletí. Prvním novodobým dokumentem v rámci Výboru pro civilní nouzové plánování, který pojednával o dané problematice, byla „Zpráva o národní kritické infrastruktuře“ z 24. září 2002. Zpráva se zabývala zejména samotným vymezením a definováním pojmů a jednotlivých oblastí kritické infrastruktury. V této zprávě se poukazovalo na skutečnost, že kritická infrastruktura, není chápána jen z pohledu, že kritická infrastruktura jsou jen strategické systémy, ale i povinností vlády zabezpečit zachování určité kontinuity a fungování sociálního a hospodářského života a v případě ohrožení základních životních potřeb zasáhnout. Následně byla v dalších dokumentech kritická infrastruktura rozdělena do určitých podoblastí a to do oblastí elektroenergetiky, plynárenství, teplárenství a ropného průmyslu. V těchto materiálech byla formulována i typová řešení možných krizových situací. V následujících krocích byly tyto dokumenty doplňovány o další podoblasti a prvky


10

kritické infrastruktury jako i o ostatní subjekty, kterých se daná problematika týkala. Tak jak bylo již naznačeno, problematika kritické infrastruktury je mezirezortní a dotýká se více subjektů státní i soukromé sféry. Jedním ze subjektů státní správy ČR, kterého se daná problematika dotýká, je i Bezpečnostní rada státu. Ta v rámci svých pravomocí pověřila v roce 2003 Ministerstvo vnitra vypracovat aktuální seznam objektů kritické infrastruktury a ministru informatiky, ministru vnitra a řediteli NBÚ předložit návrh zabezpečení informačních systémů, nevyhnutných pro chod kritické infrastruktury ČR. Kritéria pro zařazení subjektů do subjektů kritické infrastruktury byla v té době stanovena podle významu pro obranu státu, hospodářství, životy, zdraví a základní potřeby obyvatelstva, podle vlivu na fungování státní správy a územní samosprávy nebo podle významu pro fungování ostatních oblastí kritické infrastruktury. Na základě těchto kritérií byly stanoveny subjekty celostátního rozsahu, subjekty regionálního významu a subjekty místního rozsahu [3]. Přestože byla stanovena a definována kritéria pro zařazení subjektů do subjektů kritické infrastruktury a rovněž vymezeny oblasti, prvky a subjekty kritické infrastruktury, absentoval ucelený legislativní nástroj, který by konkrétně definoval problematiku kritické infrastruktury a následně problematiku její ochrany. Proto bylo logickým vyústěním zpracování „Komplexní strategie k řešení problematiky KI“ a „Národního programu ochrany kritické infrastruktury [4]“, které měly být zpracovány podle „Harmonogramu dalšího postupu zpracování dokumentů Komplexní strategie ČR k řešení problematiky kritické infrastruktury a Národního programu ochrany kritické infrastruktury. [5]“. Následně na to se počítalo se zapracováním úkolů a podmínek ochrany a obrany kritické infrastruktury do krizové legislativy. Významným posunem v oblasti legislativního prostředí v předmětné problematice byla novelizace zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení novelou č. 430/2010 o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tyto změny jsou vnímány jako implementace směrnice 2008/114/ES o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu. Součástí této novely byla specifikace průřezových a odvětvových kritérií pro označování a určování národní kritické infrastruktury. 1.1.1

Zákon č. 430/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení Novelizace krizového zákona je vnímána hlavně z pohledu nutnosti implementace již

zmiňované Směrnice 2088/114/ES, což vytvořilo prostor pro implementaci problematiky


11

ochrany kritické infrastruktury do oblasti působnosti zákona o krizovém řízení. Na základě povinností, vycházejících ze Směrnice jsou zde definovány určité procesní přístupy k ochraně kritické infrastruktury. V následujícím textu jsou stručně formulovány konkrétní aspekty určování a ochrany kritické infrastruktury, ve vztahu k právnímu prostředí ČR. Prvky kritické infrastruktury a jejich určování a ochrana Systém určování prvků kritické infrastruktury a jejich ochrany je upraven zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů a dalšími prováděcími právními předpisy. Krizový zákon zapracovává Směrnici Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (dále jen Směrnice). Určování prvků KI a) Vláda ČR Vláda ČR rozhoduje na základě seznamu předloženého Ministerstvem vnitra o prvcích kritické infrastruktury a prvcích evropské kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu. [zákon č. 240/2000 Sb., § 4, odst. 1, písm. e)]. Například vláda ČR svým usnesením č. 934 ze dne 14. prosince 2011 schválila seznam prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu. b) Ministerstva a jiné ústřední správní úřady Ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen ministerstva) k ochraně kritické infrastruktury náležející do jejich působnosti určují opatřením obecné povahy prvky kritické infrastruktury a prvky evropské kritické infrastruktury, nejde-li o prvky, jejichž provozovatelem je organizační složka státu. [zákon č. 240/2000 Sb., § 9, odst. 3, písm. c)] Ministerstva po přijetí právní úpravy naplňují v praxi příslušná ustanovení krizového zákona o určování prvků KI tím, že vydávají opatření obecné povahy, kde jsou určeny prvky KI. Ministerstva dále: 

navrhují odvětvová kritéria a předkládají je Ministerstvu vnitra,

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 

12

o určení prvků kritické infrastruktury a evropské kritické infrastruktury informují bez zbytečného odkladu Ministerstvo vnitra včetně uvedení údaje o počtu členských států, které jsou závislé na takto určených prvcích evropské kritické infrastruktury,



zašlou návrhy prvků kritické infrastruktury a prvků evropské kritické infrastruktury Ministerstvu vnitra k zařazení do seznamu [zákon č. 240/2000 Sb., § 9, odst. 3, písm. a) a d)].

Základní pojmy obsažené v krizovém zákoně a)

Prvek kritické infrastruktury

Prvkem kritické infrastruktury může být zejména stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura. [zákon č. 240/2000 Sb., § 2, písm. i)] Veřejnou infrastrukturou mohou být např. dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) pozemky, stavby, zařízení, a to: 1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení, 2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, např. vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetická vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody, 3. občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva, 4. veřejné prostranství, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu.

b)

Subjekt kritické infrastruktury Subjektem kritické infrastruktury se rozumí provozovatel prvku kritické

infrastruktury; jde-li o provozovatele prvku evropské kritické infrastruktury, považuje se tento za subjekt evropské kritické infrastruktury. [zákon č. 240/2000 Sb., § 2, písm. k)]


13

Subjekt kritické infrastruktury odpovídá za ochranu prvku kritické infrastruktury. Za tímto účelem je povinen vypracovat plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury. Schematicky je znázorněno určování prvků KI na obrázku č. 1: Určování prvků kritické infrastruktury.

Vláda ČR

Ministerstva

Rozhoduje o prvcích KI a EKI, jejichž provozovatelem je organizační složka státu

Prvek KI

Určují prvky KI a EKI jejichž provozovatelem není organizační složka státu

Prvkem KI je zejména stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura

• • •

Odpovídá za ochranu prvku KI Zpracovává plán krizové připravenosti subjektu KI Určuje styčného bezpečnostního zaměstnance

Subjekt KI

Subjektem KI je provozovatel prvku KI a může jim být: • organizační složka státu; • právnická nebo podnikající fyzická osoba

Obr. 1: Určování prvků kritické infrastruktury Legenda: 

KI – kritická infrastruktura



EKI – evropská kritická infrastruktura



Ministerstva - Ministerstva a jiné ústřední správní úřady

Ochrana prvků KI Ochranou kritické infrastruktury se podle krizového zákona rozumí opatření zaměřená na snížení rizika narušení funkce prvku kritické infrastruktury. Jak bylo uvedeno výše, za ochranu prvku kritické infrastruktury odpovídá subjekt kritické infrastruktury, který je za tímto účelem povinen:


14



vypracovat plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury,



určit styčného bezpečnostního zaměstnance,



umožnit příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu vykonání kontroly plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury a ochrany prvku kritické infrastruktury. Subjekt kritické infrastruktury při přípravě plánu krizové připravenosti projedná

s příslušným ministerstvem nebo Českou národní bankou zaměření a rozsah plánu krizové připravenosti, zpracovávaného ve své působnosti a také možná ohrožení funkce prvku kritické infrastruktury a opatření na jeho ochranu. Dalším povinným aspektem ochrany subjektu kritické infrastruktury je určení „styčného bezpečnostního zaměstnance“ (ekvivalent SLO Security Liaison Officer), který poskytuje za subjekt kritické infrastruktury součinnost při plnění úkolů podle krizového zákona a splňuje požadavek odborné způsobilosti absolvováním vysokoškolského studia akreditovaného studijního programu poskytujícího ucelené poznatky o zajišťování bezpečnosti České republiky, o ochraně obyvatelstva nebo o krizovém řízení nebo má alespoň v jedné z těchto oblastí tříletou praxi. a)

Úloha ministerstev a ČNB při ochraně prvků KI

Ministerstva a ČNB k ochraně kritické infrastruktury: 

kontrolují plány krizové připravenosti subjektů kritické infrastruktury a ochranu prvků kritické infrastruktury a ukládají opatření k nápravě nedostatků zjištěných při kontrole,



poskytují Ministerstvu vnitra jednou ročně informaci o ochraně evropské kritické infrastruktury včetně údajů o typech zranitelnosti, hrozbách a zjištěných rizicích,



poskytují Ministerstvu vnitra každé dva roky informaci o provedených kontrolách subjektů evropské kritické infrastruktury včetně informací o závažných zjištěních a nařízených opatřeních. [zákon č. 240/2000 Sb., § 9, odst. 3]

b)

Ministerstvo vnitra

Ministerstvo vnitra za účelem koordinace výkonu státní správy v oblasti ochrany KI: 

zpracovává seznam, který je podkladem pro určení prvků kritické infrastruktury a prvků evropské kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu,


15

plní úkoly v oblasti kritické infrastruktury vyplývající z členství České republiky v Evropské unii, zabezpečuje mezinárodní výměnu informací v této oblasti, plní funkci kontaktního místa České republiky v rámci evropské kritické infrastruktury a podává Evropské komisi zprávy o plnění úkolů vyplývajících z právních předpisů Evropské unie v této oblasti,



každoročně informuje Evropskou komisi o počtu prvků evropské kritické infrastruktury podle odvětví a o počtu členských států Evropské unie, které jsou závislé na jednotlivých prvcích evropské kritické infrastruktury,



každé dva roky předkládá Evropské komisi souhrnnou zprávu se všeobecnými údaji o typech zranitelnosti, hrozbách a rizicích zjištěných v jednotlivých odvětvích evropské kritické infrastruktury.

c)

Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu plní úkoly v oblasti ochrany kritické infrastruktury a

evropské kritické infrastruktury v energetice, poskytuje Vládě ČR a Ministerstvu vnitra součinnost pro národní meziresortní i mezinárodní výměnu informací v této oblasti, pro plnění funkce kontaktního místa České republiky v rámci evropské kritické infrastruktury a pro podání zprávy Evropské komisi o plnění úkolů vyplývajících z právních předpisů Evropské unie. d)

Česká národní banka

Česká národní banka k ochraně kritické infrastruktury náležející do její působnosti: 

navrhuje odvětvová kritéria a předkládá je Ministerstvu vnitra,



vyžaduje od právnické nebo podnikající fyzické osoby informace nezbytné k určení prvku kritické infrastruktury včetně údajů, u kterých je nutné zachovat mlčenlivost, pokud požadované informace nelze získat jiným způsobem,



určí opatřením obecné povahy prvky kritické infrastruktury a prvky evropské kritické infrastruktury a o tomto určení informuje bez zbytečného odkladu Ministerstvo vnitra včetně uvedení údaje o počtu členských států, které jsou závislé na určených prvcích evropské kritické infrastruktury, nebo zašle návrhy prvků kritické infrastruktury a prvků evropské kritické infrastruktury Ministerstvu vnitra k zařazení do seznamu podle § 10 odst. 1 písm. f); návrhy prvků evropské kritické infrastruktury obsahují též informaci o počtu členských států, které jsou závislé na jednotlivých prvcích evropské kritické infrastruktury,


16

kontroluje plány krizové připravenosti subjektů kritické infrastruktury a ochranu prvků kritické infrastruktury a ukládá opatření k nápravě nedostatků zjištěných při kontrole.

1.1.1.2 Kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury Krizový zákon definuje průřezová a odvětvová kritéria k určování prvku kritické infrastruktury a rozumí: 

průřezovými kritérii soubor hledisek pro posuzování závažnosti vlivu narušení funkce prvku kritické infrastruktury s mezními hodnotami, které zahrnují rozsah ztrát na životech, dopad na zdraví osob, mimořádně vážný ekonomický dopad nebo dopad na veřejnost v důsledku rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života společnosti,



odvětvovými kritérii technické nebo provozní hodnoty k určování prvku kritické infrastruktury v odvětvích energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, doprava, komunikační a informační systémy, finanční trh a měna, nouzové služby a veřejná správa.

Působnosti při navrhování průřezových a odvětvových kritérií: 

Vláda ČR stanovuje průřezová a odvětvová kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury,



Ministerstvo vnitra navrhuje průřezová kritéria,



ministerstva a jiné ústřední správní úřady k ochraně kritické infrastruktury náležející do jejich působnosti navrhují odvětvová kritéria a předkládají je Ministerstvu vnitra,



Česká národní banka k ochraně kritické infrastruktury náležející do její působnosti navrhuje odvětvová kritéria a předkládá je Ministerstvu vnitra.

a)

Průřezová kritéria

Vláda ČR svým nařízením č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury stanovila kritériem pro určení prvku kritické infrastruktury hledisko: 

obětí s mezní hodnotou více než 250 mrtvých nebo více než 2 500 osob s následnou hospitalizací po dobu delší než 24 hodin,


17

dopadu na veřejnost s mezní hodnotou rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života postihujícího více než 125 000 osob, nebo



ekonomického dopadu s mezní hodnotou hospodářské ztráty státu vyšší než 0,5 % hrubého domácího produktu HDP).

Posouzení velikosti rozměru kritéria ekonomického dopadu (rozsah hospodářské ztráty), zda-li je nastaven nepřiměřeně vysoko nebo naopak příliš nízko, lze ilustrovat na příkladu velkých povodní v ČR (viz. tabulka č. 1). HDP v roce 2009 (tj. HDP, který mohl být brán v úvahu v době přijetí uvedeného nařízení vlády) byl ve výši 3 628,1 mld. Kč. Půl procenta hrubého domácího produktu tak činilo cca 18,14 mld. KČ. Z uvedeného si lze vyvodit vlastní závěry, po přečtení níže uvedených škod při povodních v ČR, zda-li 0,5 % HDP je nízké nebo naopak vysoké kritérium.

Tab. 1: Přehled vybraných parametrů rozsáhlých povodní v ČR za období 1997 až 2013 Povodně

Počet obětí

Zasažené obce

Škody na majetku (mld. Kč)

1997

49

536

63

2002

19

986

73,1

2006

9

799

6

2009

15

451

8,5

2010

4

406

5,2

2010

6

120

10,2

2013

15

1090

16,5

Z uvedené tabulky je zřejmé, že došlo v důsledku realizace opatření k pozitivnímu posunu ve vztahu počtu zasažených obcí, počtu obětí a škod na majetku. b)

Odvětvová kritéria

Odvětvová kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury jsou uvedena v příloze nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury V souladu s nařízením jsou odvětvová kritéria stanovena k určování prvku kritické infrastruktury v odvětvích energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, doprava, komunikační a informační systémy, finanční trh a měna, nouzové služby a veřejná


18

správa. Jedná se tedy o 9 odvětví a 30 pododvětví. Dvě odvětví, vodní hospodářství a zdravotnictví, neobsahují žádná pododvětví. Význam úpravy krizového zákona spočívá jak v implementaci Směrnice, tak v odborné veřejnosti tolik žádané právní úpravě problematiky kritické infrastruktury a její ochrany. V současnosti dochází k aktualizaci a revizi definovaných kritérií, resp. celkového procesu ochrany kritické infrastruktury, a to i na základě výsledků kontrolní činnosti gesčních orgánů. Dalším posunem je aplikace zásad a procesů, které vyplývají z aktuální koncepce ochrany obyvatelstva.

1.2 Evropská Unie Vznik ucelené koncepce kritické infrastruktury a její ochrany v rámci EU je možné stanovit na červen 2004, kdy na zasedání Evropské rady byla požádaná Evropská komise o přípravu celkové strategie na ochranu kritické infrastruktury a následně na to komise 20. září 2004 přijala zprávu „Ochrana kritické infrastruktury v boji proti terorismu“ [11]. V této zprávě komise předložila návrhy na zlepšení prevence připravenosti a schopnosti reakce na evropské úrovni na teroristické útoky zasahující kritickou infrastrukturu. Tato zpráva definuje kritickou infrastrukturu jako zařízení, služby a informační systémy, které jsou životně důležité a u kterých zničení nebo vyřazení z činnosti způsobí oslabení národní bezpečnosti, národního hospodářství, veřejného zdraví a bezpečnosti a efektivního fungování vládního systému [11]. Dokumentem, který konkrétně řešil problematiku kritické infrastruktury, se z pohledu Evropské unie následně na to stala „Zelená kniha o evropském programu na ochranu kritické infrastruktury“ [12], která byla vydána v Bruselu dne 17. listopadu 2005. Cílem této knihy byla v podstatě snaha o vytvoření rámce pro spolupráci většího množství subjektů, které svou činností mohou přispět ke zkvalitnění ochrany kritické infrastruktury. V Evropském programu pro ochranu kritické infrastruktury (dále jen EPCIP) se uvádí, že „účinná ochrana kritické infrastruktury vyžaduje komunikaci a spolupráci jak na národní úrovni, tak na evropské úrovni a to mezi všemi orgány, profesními organizacemi, vlastníky a provozovateli kritické infrastruktury, stejně tak na všech úrovních státní správy a také veřejnosti“. Tento program by měl zajistit, aby v rámci EU existovala přiměřená a rovnoměrná úroveň ochrany a obrany kritické infrastruktury a aby se snížila pravděpodobnost selhání nebo aby existovala rychlá a ověřená nápravná opatření. Na základě těchto skutečností 8. prosince 2008 nabyla platnost „Směrnice rady 2008/114/ES o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu“.

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 1.2.1

19

Směrnice rady 2008/114/ES Směrnice definuje „kritickou infrastrukturu“ jako prostředky, systémy a jejich části

nacházející se v členském státě, které jsou zásadní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, zdraví, bezpečnosti, zabezpečení nebo dobrých hospodářských či sociálních podmínek obyvatel a jejichž narušení nebo zničení by mělo pro členský stát závažný dopad v důsledku selhání těchto funkcí. Následně na to je definován pojem „evropská kritická infrastruktura“ nebo „ECI“ (European Critical Infrastructure), což značí kritickou infrastrukturu nacházející se v členských státech, jejíž narušení nebo zničení by mělo závažný dopad pro nejméně dva členské státy. Směrnice představuje první etapu ve vztahu k etapovitému přístupu k identifikaci a označení evropské kritické infrastruktury (ECI) a zhodnocení nezbytnosti zlepšit její ochranu. Směrnice je zaměřena na sektory energetiky a dopravy, s přihlédnutím na možnost zařazení dalších sektorů, v závislosti na posouzení vlivu této směrnice. Za důležité se považuje i identifikace a označení evropské kritické infrastruktury na základě společného přístupu, který by umožnil i společné hodnocení bezpečnostních požadavků, i s ohledem na specifika jednotlivých odvětví. Na základě této směrnice se předpokládá že: 

zavedení bezpečnostního plánu (OSP), jehož součástí by byla identifikace důležitých zařízení, posouzení rizika, identifikace a výběr protiopatření či postupů za předpokladu omezení resp. eliminace duplicity,



určení styčného důstojníka pro bezpečnost, který by byl určen pro komunikaci a spolupráci s příslušnými odpovědnými orgány (SLO),



identifikaci rizik, hrozeb či zranitelných míst v jednotlivých odvětvích, která jsou v rámci efektivnějšího řízení bezpečnosti sdílena se zodpovědnými orgány. I v rámci tohoto dokumentu se vyzdvihuje nezbytnost komunikace, koordinace a

spolupráce na všech úrovních, k čemuž by mělo přispět vytvoření kontaktních bodů pro ochranu kritické infrastruktury (ECIP). Identifikace ECI Identifikace ECI je vykonávaná na základě postupu, který bude vysvětlen v dalších kapitolách v rámci rozboru příloh. Směrnice stanovuje následující kritéria: 

kritérium ztrát na životech,



kritérium hospodářského vlivu,


20

kritérium vlivu na obyvatelstvo. Při určování prahů průřezových kritérií se vychází ze závažnosti důsledků narušení

nebo zničení určité infrastruktury. Těmto kritériím bude věnován prostor při analýze manuálu pro implementaci této směrnice. Označení ECI Každý členský stát, na území kterého se nachází potenciální ECI, se zapojí do jednání se státy, které jsou za určitých okolností ohroženy nefunkčností nebo zničením dané ECI. Pokud by tak nekonal stát, který je ohrožený, může o této ECI informovat Komisi, která následně vytvoří tlak na stát vlastnící ECI, za účelem vytvoření rámce pro rokování. Stát, na jehož území je ECI, musí každoročně informovat komisi o počtu ECI v daném sektoru, za předpokladu přiměřeného utajení. Bezpečnostní plány provozovatele Bezpečnostní plány jsou vnímány jako nástroj zvyšující bezpečnost prvků kritické infrastruktury. Jejich struktura a rozsah je formulován v příloze II. Provozovatelé mají často vypracovány bezpečnostní plány nebo jinou bezpečnostní dokumentaci, které mohou být akceptovány jako ekvivalenty OSP, proto ve vztahu k eliminaci duplicity se jejich změna nevyžaduje, pokud jsou tyto plány aktualizovány a splňují základní požadavky. Absence vypracování OSP nebo ekvivalentu zavazuje provozovatele, aby tuto absenci vyřešil do roku od zařazení do ECI. Styční bezpečnostní pracovníci SLO Styční bezpečnostní pracovníci jsou kontaktními osobami ve vztahu k ECI a pro otázky týkající se bezpečnosti mezi vlastníky a příslušnými odpovědnými orgány státní správy. Vytvoření této pozice v rámci prvku ECI je jen v případě, kdy provozovatel, kterého se to týká, nemá ekvivalentní personální pozici. Důležitým aspektem pro optimalizaci výměny informací mezi SLO je vytvoření potřebného mechanizmu zvaného public – private partnership, což znamená partnerství státního a soukromého sektoru. Kontaktní body (ECIP) na ochranu ECI Kontaktní body (ECIP) pro ochranu kritické infrastruktury vytváří rámec pro koordinaci činností spojených s ochranou ECI mezi členskými státy a komisí. Obvykle je tímto kontaktní bodem Ministerstvo vnitra nebo jiný orgán, pod který spadá problematika ochrany kritické infrastruktury v členském státě.


21

Příloha II – Postup při vypracování OSP pro ECI Předmětem OSP je identifikace zařízení kritické infrastruktury a bezpečnostní řešení, které se zavedou na jejich ochranu. Postup při zpracováni OSP zahrnuje: 

identifikace důležitých zařízení,



analýzy rizik na základě hlavních scénářů hrozeb, zranitelných míst a možných následků,



výběr a určení optimálních protiopatření a postupů ve dvou rovinách: o v rovině stálých bezpečnostních opatření, které stanovují investice a jiné prostředky potřebné v oblasti bezpečnosti; jedná se především o technická opatření (prostředky detekce, kontroly přístupů, ochrany a vyrozumění), organizační opatření (postupy pro varování či krizové řízení), kontrolní a ověřovací opatření, komunikaci, informovanost, odbornou přípravu nebo bezpečnost informačních systémů. o

v rovině odstupňovaných bezpečnostních opatření, kterých aktivizace závisí od aktuální úrovně rizika.

V současné době se předpokládá a diskutuje o zařazení dalšího sektoru evropské kritické infrastruktury a to sektoru informačních a komunikačních technologií. Proces zařazení bude však realizován až po posouzení dopadu a implementaci zmiňované Směrnice 2008/114/ES.

1.3 NATO a USA Nejvýznamnějším a zároveň nejkritičtějším historickým milníkem, ovlivňujícím vývoj problematiky kritické infrastruktury a její ochrany byl teroristický útok na WTC (World Trade Center – Světové obchodní centrum), uskutečněný 11. září 2001. Právě tato událost přispěla k otevření dialogu o potřebě ochrany důležitých infrastruktur národní infrastruktury. Samotnou ochranu kritické infrastruktury USA je možné vnímat i z pohledu rozboru nejdůležitějších dokumentů, týkajících se předmětné problematiky. Jedná se především o: 

„Bílou Knihu“ – Směrnice 63 jako rozhodnutí Billa Clintona (1998),



Vládní nařízení na ochranu kritické infrastruktury prezidenta Georga W. Bushe (2001),


22



Národní strategii vnitřní bezpečnosti (2002),



Národní strategii fyzické ochrany kritické infrastruktury a klíčových zařízení (2003),



Národní strategii zabezpečení kybernetického prostoru (2003). Jak je zřejmé, prvním uceleným dokumentem, který se věnoval analyzované

problematice, byla tzv. „Bílá kniha“. Jednalo se o Směrnici č. 63, která byla vydána v květnu roku 1998 jako rozhodnutí Billa Clintona (Presidential Decision Directive 63) [6]. Tento dokument vnímá kritickou infrastrukturu jako základní systémy, které mají určitou hmotnou a kybernetickou základnu a mají vliv na funkci ekonomiky státu. Po útoku na WTC bylo 16. října 2001 vydáno prezidentem Georgem W. Bushem „Vládní nařízení na ochranu kritické infrastruktury“ [7], jehož účelem bylo zabezpečit ochranu informačních systémů kritické infrastruktury, hmotných zařízení, které zabezpečovaly funkci ekonomiky, státu a národní obrany. Další definice kritické infrastruktury byla formulována v roce 2002 Plánovacím výborem pro civilní komunikace (CCPC) hlavního výboru pro civilní nouzové plánování NATO (SCEPC) v rámci Euroatlantické rady partnerství (EAPC) a to následovně: „Kritická infrastruktura zahrnuje fyzické a kybernetické systémy pro zajištění důležitých a nevyhnutelných činností ekonomiky a státní správy. Zahrnuje hlavně telekomunikační, energetické, bankovní, finanční, dopravní, vodohospodářské systémy a nouzové služby, a to státní i soukromé“ [8]. Následně na to byla Národním výborem pro bezpečnost ve stejném roce vydána „Národní strategie vnitřní bezpečnosti“, která chápe kritickou infrastrukturu jako „systémy a zařízení hmotné i virtuální, které jsou životně důležité pro USA a zničení nebo vyřazení z činnosti takových systémů anebo zařízení by mělo vliv na snížení bezpečnosti, národní ekonomické bezpečnosti, národního veřejného zdraví nebo bezpečí, anebo jakoukoliv kombinaci.“ Následně na tento dokument byla v roce 2003 vydána „Národní strategie fyzické ochrany kritické infrastruktury a klíčových zařízení [9]“ a „Národní strategie zabezpečení kybernetického prostoru [10]“. Útoky z 11. září 2001 daly podnět k změně celkového organizačního rámce ochrany kritické infrastruktury USA. V březnu 2003 bylo vytvořeno Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost (Department of Homeland Security), které zahájilo koordinaci prací federálních, státních a místních vlád. Vznikl Úřad pro ochranu infrastruktur, který usměrňuje snahy chránit kritické infrastruktury a klíčová zařízení a Úřad pro kyber-bezpečnost a komunikaci, který spolupracuje se soukromým sektorem v oblasti identifikace hrozeb, řízení rizika a


23

zlepšení připravenosti. V současné době dochází k aktualizaci strategických dokumentů jako potřebná reflexe na měnící se bezpečnostní prostředí. Tuto kapitolu lze vnímat jako úvod do ohraničení právního prostředí, v rámci jehož je problematika kritické infrastruktury a její ochrany institucionalizovaná. Novodobý vývoj předmětné problematiky je popsán v kontextu s právním vymezením a uchopením problematiky ve Spojených státech amerických, Evropské unii a v České republice. V následujícím textu monografie dojde v úvodu k charakteristice vybraných odvětví kritické infrastruktury v širším kontextu, což lze vnímat i jako přístup a příklad dekompozice vybraných odvětví kritické infrastruktury ve vztahu ke kritické infrastruktuře jako systému. Následně bude detailně popsána oblast energetiky jako základ funkční kontinuity kritické infrastruktury a společnosti.


24

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[2]

PROCHÁZKOVÁ D., Ochrana obyvatel 2007. [s. l.] : [s. n.], 2007. Dostupný on-line: .

Procesní

model pro ochranu kritické infrastruktury. > [3]

Dosavadní zkušenosti v oblasti řešení problematiky ochrany kritické infrastruktury v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu dostupný online: http://www.fsc-ba.sk/ 8prezen.ppt

[4]

Národní program ochrany kritické infrastruktury Dostupné on-line: <www.hzs-kvk.cz/ ks/ppl/oo/koncepce.doc>

[5]

Usnesení vlády č. 170 ze dne 25. 2. 2008

[6]

Dostupný on-line:

[7]

Zelená kniha, Dostupný on-line:

[8]

Bílá kniha, Dostupné on-line: http://www.iwar.org.uk/cip/resources/pdd63.pdf

[9]

Critical Infrastructure Protection in the Information AgeDostupný on-line:

[10] HORÁK, R., SALINGER, T., Ochrana obyvatel 2007. [s. l.] : [s. n.], 2007. Dostupný

on-line

.

Řešení kritické infrastruktury s možností využití nástrojů EU. [11] Fyzická strategie ochrany kritické infrastruktury. Dostupné on-line:
iwar.org.uk/cip/resources/physical-cip/physical_ strategy.pdf> [12] Kybernetická strategie ochrany kritické infrastruktury. Dostupné on-line:
iwar.org.uk/cip/ resources/pcipb/cyberspace_strategy.pdf>


2

25

CHARAKTERISTIKA ODVĚTVÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY

2.1 Obecný popis odvětví kritické infrastruktury Úhly pohledu na kritickou infrastrukturu, jako na systémy systémů, mohou být po stránce praktického hodnocení různé. V mnoha studiích se například uvádí, že kritická infrastruktura je vzájemné poskytovaní systému služeb ve všech oblastech infrastruktury společnosti tak, aby tyto služby podporovaly existenci dosažené životní úrovně a široké zájmy na principu soběstačnosti obyvatelstva. Do tohoto konceptu je ještě nutno přidat dovětek „s dostatečnou rezervou“. Pokud však budeme chtít popsat jednotlivá odvětví kritické infrastruktury jako funkční systémy, je lépe tyto pojímat jako soubory vzájemně se podporujících technologií. Přičemž tyto technologie od sebe oddělit pomyslnou kompetenční hranicí. Pojem kompetence přitom určuje obvyklou gesční politiku rezortní správy pro každý stát odlišnou. Technologické procesy vždy stojí na principu vstupní zdroje – výroba – výstupní produkty. Na obr. 2 je znázorněn jednoduchý model principu udržitelnosti kritické infrastruktury. Slunce, Měsíc a působení ostatního okolního vesmíru na životní prostředí Země je v principu základní vstupní surovinou pro udržitelnost životní úrovně lidí. Člověk používá na zpracování a využití surovin technologie. Jejich výstupy jsou určeny pro využitelnost obyvatelstvem. Lidé vynakládají svou mentální a fyzickou energii do specifických technologií při společném úsilí. Ekonomika celého procesu pak musí být taková, aby finanční a naturální zdroje získané lidmi při technologických procesech (v zaměstnání): 

pokryly kontinuitu udržitelnosti a rozvoj technologií, jež jsou potažmo i základem kontinuity obživy lidí,



přinášely lidem určitý dostatečný přebytek, který jim zabezpečuje osobní životní úroveň (jídlo, teplo, ošacení, přístřeší, péče o potomky a staré, prostor pro domácí práce tedy samo-služby, hobby, kulturu apod.),



zabezpečily udržitelnost státního aparátu spravujícího především bezpečnost a ochranu lidí před vnějším napadením a vnitřním rozvratem a také technologickou strategii vyváženosti potřebných zdrojů,



ostatní náležitosti řešené zpravidla v rámci politiky státu cestou základních funkcí státu a mezinárodních vztahů, viz vazba na předchozí bod.


26

Z obrázku je názorně vidět, že pokud je zlomeno nebo jinak přerušeno pracovní úsilí obyvatelstva (například válkou, terorem, ztrátou stimulace), pokud není obyvatelstvo schopno vydělat si prostředky a stává se tím ekonomicky neschopné, pokud se nepodaří ekonomicky a surovinově udržet technologie a konečně pokud se zničí surovinové zdroje, pak celý systém kolabuje.

Obr. 2. Principy technologického propojení ve struktuře kritické infrastruktury Vstupní zdroje jsou alternativní a jsou tvořeny těmito formami zhodnocení lidské práce pro jiné složky kritické infrastruktury a její transformace: 

do fyzicky poskytované služby,



do mentálně poskytované služby,



do forem vyrobených potenciálních energií,



do poskytování využitelných informací a dat,



pro získání surovin – těžba a zpracování surovin a jejich poskytování další straně,



pro fyzickou výrobu produktů, nástrojů, zařízení a jejich poskytování další straně,


pro informační technologie,



pro duchovní a kulturní hodnoty apod.,



ostatní.

27

Výroba a služby se pro tuto monografii od sebe odlišují konečným cílem realizace. Výroba je vlastně přeměnou surovin na jiné produkty, využitelné dalšími subjekty a obyvatelstvem. Služby jsou činnosti subjektů kritické infrastruktury, které se poskytují jiným subjektům nebo obyvatelstvu v podobě přímé fyzické nebo duševní práce s možným využitím surovin nebo prostředků poskytovaných výrobou. Na procesu „výroba“ a „služba“ se podílí veškeré obyvatelstvo s výjimkou dětí a sociálně neschopných skupin obyvatelstva. Výstupy jsou finální fází účelu prvků kritické infrastruktury. Jsou využívány především k: 

uspokojování potřeb obyvatelstva a jimi spravovaných statků,



údržbě, obnově a rozvoji technologií (včetně vědeckotechnického rozvoje),



udržitelnému stavu životního prostředí,



provozu správního ekonomického, sociálního a politického aparátu,



ostatním účelům (věda, kultura, vzdělávání, sport apod.). Jedním z cílů řešeného projektu (VG20112014067 - Systém hodnocení odolnosti

prvků a sítí vybraných oblastí kritické infrastruktury) bylo připravit podklad pro algoritmus metodického řešení zjišťování odolnosti kritické infrastruktury programovou cestou. Z tohoto důvodu je níže popsán model podrobnější klasifikace odvětví kritické infrastruktury. Každé odvětví KI může být rozčleněno do skupin a podskupin s tím, že každý konkrétní řádek přiřazený do příslušné kategorie bude označen kódem. Pro tuto část monografie budou tyto konkrétní řádky nazvány „prvky“. Vygenerovaný čtyřmístný kód bude následně použit k popisu vztahů mezi jednotlivými prvky KI (viz dále). V souvislosti s předchozím vysvětlujícím textem budou hodnoceny jednotlivé prvky kritické infrastruktury podle této struktury s kódováním pro metodické vyhodnocení dle následujícího klíče.


28

Tab. 2: Indexace prvků kritické infrastruktury Oblast KI

Skupina

Číslo 9x

Číslo 9x

Podskupina I. Písmeno

Podskupina II.

malé Písmeno

abecedy 25x

malé

abecedy 25x

Konkrétní členění dle aktuálního stavu rozpracovanosti je rozpracováno v příloze 1. Tabulka je příkladem indexace vybraných oblastí kritické infrastruktury jako vodítka pro komplexní dekompozici kritické infrastruktury. Je zřejmé, že tabulka popisuje a indexuje i oblasti, které v návaznosti na nařízení vlády č. 432/2010 Sb. nejsou odvětvími a prvky kritické infrastruktury, ale lze je chápat jako důležité pro funkci kritické infrastruktury. Následující text bude detailněji popisovat a rozebírat oblast energetiky jako základního prvku pro zajištění kontinuity činnosti společnosti.

2.2 Energetika 2.2.1

Struktura a popis Struktura energetiky, jako oblasti kritické infrastruktury, a přiřazení jednotlivých kódů

je uvedeno v tabulce č. 3: Oblasti kritické infrastruktury sektoru energetiky a přiřazení kódů.


Oblast KI

Skupina

Podsk. I.

Podsk. II.

Tab. 3: Oblasti kritické infrastruktury sektoru energetiky a přiřazení kódů

1

0

0

0

Energetika

1

1

0

0

Elektřina

1

1

A

0

Přenosová soustava

1

1

A

A

Vedení přenosové soustavy

1

1

A

B

Elektrické stanice

1

1

A

C

Technický dispečink – hlavní a záložní

1

1

B

0

Distribuční soustava

1

1

B

A

Vedení distribuční soustavy

1

1

B

C

Elektrické stanice distribuční soustavy

1

1

B

D

Technický dispečink distribuční soustavy

1

1

C

0

Výrobny elektřiny

1

1

C

A

Parní elektrárny

1

1

C

B

Jaderné elektrárny

1

1

C

C

Vodní elektrárny

1

1

C

D

Paroplynové elektrárny

1

1

C

E

Plynové a spalovací elektrárny

1

1

C

F

Ostatní výrobny elektrické energie

1

1

D

0

Palivo pro výrobu elektřiny

1

1

D

A

Hnědé uhlí

1

1

D

B

Černé uhlí

1

1

D

C

Jaderné palivo

1

1

D

D

Zemní plyn

1

1

D

E

Ostatní plyny

1

1

D

F

Biomasa

1

1

D

G

Topné oleje

1

2

0

0

Plyn

1

2

A

0

Přepravní soustava

1

2

A

A

Vysokotlaké plynovody

1

2

A

B

Kompresní stanice

1

2

A

C

Hraniční předávací stanice

1

2

B

0

Distribuční soustava

Oblasti, skupiny a prvky kritické infrastruktury

29

Oblast KI

Skupina

Podsk. I.

Podsk. II.


1

2

B

A

Potrubní rozvody (vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké)

1

2

B

B

Plynovodní přípojky

1

2

B

C

Předávací a regulační stanice

1

2

B

D

Předávací stanice

1

2

C

0

Zásobníky plynu

1

2

C

A

Podzemní plynová zařízení

1

2

C

B

Nadzemní plynová zařízení

1

3

0

0

Ropa a ropné produkty

1

3

A

0

Ropovody

1

3

A

A

Potrubí: DN 500, DN 700 + technická zařízení

1

3

A

B

Potrubí: DN 350, DN 250 + technická zařízení

1

3

B

0

Centrální tankoviště ropy (CTR)

1

3

B

A

Nádrže pro skladování

1

3

B

B

Technologický řídicí systém CTR

1

3

C

0

Zpracování ropy / výroba ropných produktů

1

3

C

A

Přeprava ropy pro rafinérie

1

3

C

B

Rafinérské zpracování ropy

1

3

D

0

Produktovodní síť (přeprava a skladování ropných produktů)

1

3

D

A

Produktovody

1

3

D

B

Centrální dispečink

1

3

D

C

Sklady ropných produktů (včetně státních hmotných rezerv)

1

4

0

0

Tepelná energie

1

4

A

0

Zdroje tepelné energie

1

4

A

A

Teplárny

1

4

A

B

Elektrárny

1

4

A

C

Přímé užití zemního plynu pro vytápění

1

4

B

0

Palivo pro výrobu tepelné energie

1

4

B

A

Uhlí

1

4

B

B

Jaderné palivo

1

4

B

C

Zemní plyn

1

4

B

D

Ostatní plyny

1

4

B

E

Topné oleje

1

4

B

F

Jiná paliva


30

Oblast KI

Skupina

Podsk. I.

Podsk. II.


1

4

C

0

Rozvody tepelné energie

1

4

D

0

Rozvodná tepelná zařízení

31


V následujících etapách řešení projektu (VG20112014067) byl každý prvek, na kterém se shodnul odborný orgán v návaznosti na legislativu, platné koncepce apod., vložen do další tabulky, ve které byly popsány všechny kritické vazby ostatních prvků podmiňující závažné hrozby odolnosti právě hodnoceného prvku. Níže je uveden příklad řádku tabulky s vysvětlením. Modrý text je příkladem vyplnění, černě je příklad vysvětlení. Tab. 4: Příkladová tabulka Vstupující kódy KI

Vystupující kód

Příklad: 11ab 11d Těchto vstupních kódů může být mnoho.

Příklad: 72bb Výstupní kód může být jen jeden! U tohoto kódu prvku sledujeme vstupní vazby.

Účast obyvatelstva na realizaci produktu % Příklad: 2 Průměrná účast obyvatelstva ČR na realizaci služby dané prvkem 77bb. Údaj lze získat ze statistik.

% z produktu/služby pro obyvatelstvo Příklad: 20 Průměrné využití poskytované služby obyvateli ČR. Nebo také účast obyvatel na využití výstupu.

Zahraniční závislost Příklad: Ano / Ne Zda-li existuje taková zahraniční závislost (například na surovinách), která může ohrožovat funkčnost prvku.

Pro potřeby algoritmu a zejména pro přehlednost dat je dobré ke každému prvku dále přiřadit doprovodnou informaci v podobě textů. Například: 



charakteristika činnosti pokrývající oblast prvku KI: 

dle vstupujících kódů KI,



upřesnění výstupů,



popisu produktu – služby,

hodnocení silných a slabých stránek – hodnocení oblasti, skupiny nebo podskupin z pohledu odolnosti, poruch, bezpečnosti, dostupnosti, dopravy, paliva apod.,



volný - širší doprovodný text (analytická podoba),


32

zpracovat odhad důležitosti konkrétního prvku KI vůči celému obrazu hodnoceného systému KI dle následující tabulky,



provést souhrn zdrojů informací – legislativa, knihy, web apod. Tab. 5: Odhad důležitosti konkrétního prvku kritické infrastruktury Územní působnost

Procento %

Evropská KI Národní KI Krajská KI Municipální KI

Popis Česká republika je zemí, která má jen omezené surovinové zdroje. Z energetických surovin musí dovážet téměř veškerou ropu a zemní plyn a do budoucna je patrně potřeba počítat i s dovozem černého uhlí. Z hlediska energetické bezpečnosti je zásadní, jaké suroviny je ČR schopna produkovat z vlastních (domácích) zdrojů a které a v jakých objemech je nutno dovážet a odkud. Suroviny produkované na vlastním teritoriu jsou z pohledu energetické bezpečnosti vysoce žádoucí. Česká republika disponuje na evropské poměry velmi významnými zásobami uranové rudy a solidními, avšak časově omezenými zásobami hnědého a černého uhlí. Význam domácích zásob uranové rudy je znásoben záměrem posilovat v příštích desetiletích roli jaderné energetiky v domácím energetickém mixu. ČR de facto nedisponuje relevantními zásobami dvou vysoce strategických palivoenergetických surovin, ropy a zemního plynu. Domácí produkce ropy z oblasti Břeclavska pokrývá tradičně 2 až 3 %, je tedy z národohospodářského hlediska naprosto zanedbatelná. Stejná je situace v domácí produkci zemního plynu, která pokrývá zcela nevýznamná 1 až 2 % domácí spotřeby. Strategické zásoby státu Každý stát si vytváří zásoby různých komodit. Chrání se tak před nepříznivými vlivy krizí dodávek nebo výrazných cenových výkyvů u strategických surovin. Pro držení takových


33

zásob je nezbytné nejen správné nastavení legislativních podmínek, ale také vybudování dostatečného množství infrastruktury potřebné k uchování zásob strategických surovin. Z pohledu státních hmotných rezerv existuje nejpropracovanější systém pro ropnou bezpečnost, která je legislativně ošetřena zákonem č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze. V souladu s tímto zákonem zajišťuje Správa státních hmotných rezerv vytvoření nouzových zásob ropy a vybraných ropných produktů ve výši požadované legislativou Evropské unie, tj. nouzové zásoby minimálně na 90 dní průměrné spotřeby předcházejícího roku. Je záměrem zvýšit současnou úroveň zásob na 120 dnů během předpokládaného časového rozmezí 10 let. V oblasti zemního plynu státní hmotné rezervy neexistují, což je historicky dáno formou privatizace plynárenského sektoru v České republice. Plynová bezpečnost je tak zajišťována privátními subjekty zejména prostřednictvím využívání systému podzemních zásobníků plynu, jejichž kapacita pokrývá zhruba třetinu domácí spotřeby. Pokud jde o posílení energetické bezpečnosti v jaderné energetice držením zásob palivových souborů, stát v tuto chvíli neplánuje zahrnutí palivových článků do systému státních hmotných rezerv, ale upřednostňuje variantu uložit povinnost předzásobit se na dostatečně dlouhou dobu provozovateli jaderných bloků. Z hlediska energetické bezpečnosti je žádoucí držení takové zásoby čerstvého jaderného paliva, která by v případě výpadku dodávek umožnila plynulý přechod jaderných elektráren na palivo od jiného dodavatele. (Koncepce SEB) Dostupná, bezpečná a cenově přijatelná energie je jednou ze základních podmínek pro samu existenci společnosti, pro její bezpečnost a ekonomický úspěch. Podmiňuje ekonomický růst, zaměstnanost a tím i konkurenceschopnost země. V současné době je v České republice stále v platnosti státní energetické koncepce, schválená usnesením vlády č. 211 ze dne 10. března 2004. Definuje dlouhodobé priority a cíle pro energetický sektor v horizontu do roku 2030 a popisuje konkrétní realizační nástroje energetické politiky státu. Vize státní energetické koncepce je charakterizována třemi pilíři – bezpečnost, nezávislost a udržitelný rozvoj. V souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, je Ministerstvo průmyslu a obchodu povinno předkládat vládě informaci o vyhodnocení plnění státní energetické koncepce. První vyhodnocení bylo vládě předloženo v prosinci roku 2005 a druhé v lednu 2011. MPO byla zpracována zpráva o aktualizaci Státní energetické koncepce, která


34

byla předložena vládě ČR. Vláda se s ní seznámila a uložila ministru průmyslu a obchodu předložit vládě do 31. prosince 2011 návrh aktualizace Státní energetické koncepce, projednaný Radou vlády pro energetickou a surovinovou strategii České republiky (usnesení vlády ČR č. 258/2011 ze dne 13. dubna 2011). Ze zprávy o aktualizaci Státní energetické koncepce (návrh) Po sledované období tj. od roku 2004, Česká republika vyvíjí snahu nejen zajistit svou energetickou nezávislost, ale rovněž naplňovat principy udržitelného rozvoje. Česká republika významně posílila svou energetickou bezpečnost včetně diverzifikace přepravních tras a dodavatelů energií. Správnost zvolených priorit a cílů SEK v roce 2004, především přednostní využití tuzemských energetických zdrojů, byla potvrzena v úspěšném řešení tzv. plynové krize v lednu 2009. To, že Česká republika disponovala dostatečnou zásobou zemního plynu a mohla jej nabídnout také svým sousedům, bylo také umožněno tím, že má vhodně zvolený a diverzifikovaný energetický mix s významným podílem tuzemských energetických zdrojů. Většina velkých tuzemských elektrárenských i teplárenských celků využívá především tuzemskou uhelnou zdrojovou základnu, tedy bez přímé závislosti na dovozech energie. Trhy všech druhů energie v České republice jsou zcela liberalizované, dostatečně kapacitně dimenzované a doposud fungovaly bez problémů. Stav energetického hospodářství a energetických trhů je tak možno doposud hodnotit jako uspokojivý, ale tento stav nemusí být trvalý, zdůrazňuje hodnotící část zprávy. Česká energetika v evropském kontextu Česká republika má v rámci Evropské unie příznivou geografickou polohu, kterou lze využít k posílení její role v procesu postupné integrace energetických trhů, a tím i její energetické bezpečnosti a nezávislosti. Cílem je vytvoření funkčního a efektivního trhu energií s co největší konkurencí, jehož výsledkem bude maximální dostupnost všech zdrojů energií na trhu, a tím následně i zvýšení bezpečnosti. Tranzit je třeba využít jako příležitost pro podnikatelské subjekty se záměrem, aby se Česká republika stala klíčovým průsečíkem transevropských sítí ve střední Evropě na ose sever/jih a východ/západ, jak v oblasti plynárenství, tak elektroenergetiky. Pro posílení energetické bezpečnosti je ambicí ČR se zařadit mezi tranzitní země pro přepravu ropy. Česká republika se současně profiluje jako dodavatel elektřiny a regulačních služeb pro region střední Evropy.


35

Evropská unie Evropská komise v listopadu 2010 představila svoji novou strategii pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energetiku. Energetická strategie „Energie 2020“ vymezuje nejvýznamnější cíle energetiky na příštích deset let a stanoví opatření, která umožňují řešit otázky úspor energie, vytvoření trhu s konkurenceschopnými cenami a zabezpečenými dodávkami a posílení vedoucího postavení v technologické oblasti. Energetická strategie do roku 2020 počítá s 1 bilionem eur investic. V energetické strategii jsou z hlediska bezpečnosti zvýrazněny dva aspekty: a) hrozba přerušení dodávek a proto nezbytnost bezpečných a zajištěných sítí z důvodu: 

zranitelnosti a neschopnosti spotřebitelů,



tržní mechanismy nejsou schopny dostatečně řešit plynulost zásobování v období dodavatelské krize,

b) rizika pro obyvatelstvo, plynoucí z výroby a dopravy energie. Zde nese energetická politika odpovědnost za ochranu evropského obyvatelstva: 

jaderné energetické zařízení – rozvoj bezpečnostních systémů, přeprava a úložiště radioaktivního odpadu,



v oblasti těžby a zpracování ropy a plynu musí evropský právní rámec garantovat nejvyšší stupeň bezpečnosti a jednoznačný závazný režim pro ropná a plynová zařízení; obdobně platí i pro nové energetické technologie.

Energetické cíle EU do roku 2020 byly začleněny do strategie „Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ – KOM(2010) 2020 v konečném znění. Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť - KOM(2010) 677 v konečném znění. Energetika pohledem statistiky V lednu 2011 se uskutečnila tisková konference Českého statistického úřadu k energetice, ze které mimo jiné vyplynula řada mezinárodních srovnání. Především to, že spotřeba primárních energetických zdrojů na obyvatele je v České republice dlouhodobě pod průměrem států OECD. V souvislosti se skutečností, že tuzemská ekonomika je tradičně založena na energeticky náročných výrobách, to znamená, že domácí potenciál úspor energie pochopitelně nemůže být tak značný, jak je někdy presentováno. Rovněž míra energetické


36

nezávislosti, vyjádřená jako poměr tuzemských přírodních energetických zdrojů k celkové spotřebě primárních energetických zdrojů, činila v roce 2008 v České republice 72,1 %. To je oproti průměru EU-27 se 46,8 % velmi příznivá skutečnost a Česká republika by v budoucnosti neměla tuto výhodu ztratit. Tato vysoká míra energetické nezávislosti řadí Českou republiku mezi tři nejúspěšnější země v rámci OECD. Vyšší nezávislost na dovozech energií v Evropské unii než v České republice má již jen Dánsko a Velká Británie. Vzhledem k všeobecnému nedostatku domácích zdrojů v Evropské unii a její silné závislosti na dovozech energie by proto Česká republika měla pokračovat ve využívání domácích zdrojů strategických surovin a energií, neboť tím snižuje svou závislost a minimalizuje ekonomické dopady a vnější rizika spojená s dovozy energií. K větší soběstačnosti pomáhají České republice především zásoby hnědého, ale také černého uhlí. Tyto skutečnosti jsou velmi významné, neboť v současné době se v České republice z domácího energetického uhlí vyrábí takřka 50 % potřebné energie. K trvalému udržení dovozní energetické závislosti na optimální úrovni by také mohlo do budoucna velmi významně přispět kultivované využití značných domácích zásob uranové rudy, neboť podíl jaderné energetiky již nyní tvoří přibližně 20 % z energetického mixu primárních energetických zdrojů České republiky a je předpoklad růstu tohoto podílu. 2.2.2

Záměry rozvoje české energetiky do roku 2030

Státní energetická koncepce (návrh) Aktualizace SEK s výhledem do roku 2030 (návrh) vychází ze schválené energetické koncepce z roku 2004. Dlouhodobý výhled má do roku 2030 charakter podrobné strategie a mezi roky 2030 a 2050 má charakter strategické vize. Větší důraz je nyní kladen na energetickou bezpečnost. Jejími základními prvky jsou přednostní využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů s udržením přiměřené dovozní závislosti, rozvoj infrastruktury, zvyšování odolnosti proti poruchám a schopnosti účinně řídit krizové stavy. Další rozvoj české energetiky je založen na principech (jsou shodné jako v zemích EU) soudržnosti, trvale udržitelného rozvoje a posilování bezpečnosti dodávek energie, včetně odolnosti při jejich potenciálních výpadcích. Tyto principy determinují nejen vizi, priority a cíle energetické politiky, ale i rámec možných řešení.


37

Obr. 3: Principy rozvoje české energetiky [3] Další podstatné faktory, které budou ovlivňovat rozvoj energetiky v ČR, jsou odrazem mezinárodních, historických, geopolitických a vnitropolitických souvislostí vývoje české, evropské a světové ekonomiky a jejich zajišťování zdroji energie. Tato východiska vymezují rámec možných řešení z hlediska míry poznání hybných sil budoucího vývoje, vnějších a vnitřních podmínek a omezení. Pro formulování dlouhodobé energetické strategie má klíčový význam vymezení základních faktorů, které budou výrazně ovlivňovat vývoj vnějších i vnitřních podmínek, v nichž se bude v průběhu zvoleného časového horizontu realizovat rozvoj české energetiky. Z vnějších podmínek se zejména jedná o: Globální soupeření o primární zdroje energie, zesílené růstem ekonomik rozvojových zemí a jejich energetických potřeb. Globalizace propojuje národní energetické trhy s evropskými a světovými. Zvyšující se dovozní závislost zemí EU Liberalizace trhu s energií v EU spolu s vytvářením jednotného trhu se projevuje omezením role státu v energetickém sektoru, a tím i souboru nástrojů, které mohou státy použít pro prosazování jejich energetické politiky. Přestože stále existují národní přenosové a přepravní systémy a přenosoví a přepravní operátoři, tak z hlediska výroby jsou již rozhodnutí o investicích posuzována z hlediska fungování evropského trhu jako celku. Nástroje státu však mohou ovlivnit rozhodování investorů o alokaci investic. Předpokládaný budoucí deficit energetické i výkonové bilance většiny zemí střední Evropy podtrhuje důležitost udržení přebytkové výrobní bilance ČR.


38

Z vnitřních podmínek lze za nejvýznamnější, mimo jiných, považovat: 

postupné stárnutí stávající technické inteligence a nezbytnost její včasné a adekvátní náhrady; energetika je jedním z „nejstarších“ sektorů české ekonomiky s věkovým průměrem blížícím se 50 rokům,



síťová infrastruktura vybudovaná převážně již v 70. a 80. letech minulého století (elektřina, plyn) a se zaměřením zejména na transfery různých forem energie v ose východ-západ; omezená propojení se západními zeměmi byla do systému doplněna v 90. letech minulého století,



významným faktorem je vlastnický vliv státu v nejvýznamnějším výrobci elektřiny,



dosavadní orientace na domácí zdroje energie se záměrem udržet dovozní energetickou závislost na přijatelné úrovni a posílit energetickou bezpečnost státu,



rozvinuté lokální systémy zásobování teplem s vysokou účinností využití primárních paliv, které jsou však ve významné míře založeny na hnědém uhlí a v současné době nemají jistotu zajištění jejich dalšího provozu dodávkami paliva.

Poslání energetiky Zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR za konkurenceschopné a přijatelné ceny za normálních podmínek a současně zabezpečit nepřerušenou dodávku energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek infrastruktury státu a zajištění šance obyvatelstva na přežití v krizových situacích a následnou obnovu jejích standardních funkcí za aktivní účasti měst a obcí. Strategické priority energetiky ČR 1. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, přednostním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výrobní a výkonové bilance v elektrizační soustavě jako základu stability, energetické bezpečnosti a odolnosti. 2. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech. 3. Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní spolupráce a integrace trhů s elektřinou a s plynem v regionu, včetně podpory vytváření účinné a akceschopné společné energetické politiky EU.


39

4. Podpora výzkumu, vývoje a inovací zajišťující konkurenceschopnost české energetiky a podpora školství, s cílem generační obměny a zlepšení kvality technické inteligence v oblasti energetiky. 5. Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déletrvajících krizí v zásobování palivy. 6. Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a minimálních dopadů energetiky na životní prostředí. Indikativní ukazatele a cílové hodnoty 

Dopracovat územní energetické koncepce tak, aby zajišťovaly nezbytné dodávky energie a rychlou a účinnou reakci v případech rozsáhlých poruch nebo živelních katastrof.



Zajistit a pravidelně prověřovat nástroje účinné koordinace stavů nouze v elektroenergetice a plynárenství na centrální i krajské úrovni.

Energetická soběstačnost, odolnost a bezpečnost V části energetická soběstačnost, odolnost a bezpečnost, návrhu SEK 2011, je formulovaná vize, hlavní cíle a nástroje. Vize Dosažení maximálně možné energetické soběstačnosti, odolnosti a bezpečnosti ČR jako schopnosti energetiky, zachovat dodávky energií v rozsahu nezbytném pro přežití obyvatelstva a funkčnost nejdůležitější infrastruktury státu v případech střednědobého i dlouhodobého omezení či úplného přerušení dodávek energetických komodit ze zahraničí a v případech rozsáhlých živelních pohrom či vnějších útoků. Rozvoj Mezi hlavní cíle rozvoje patří zabezpečit vysokou spolehlivost a energetickou odolnost prostřednictvím vhodné velikosti, struktury rezervních kapacit, zásobníků energií a kapacit přenosových a distribučních sítí.


40

Hlavní cíle 

Zajistit plný a neomezený rozsah dodávek energií v případě krátkodobých a střednědobých výpadků jednoho dodavatele nebo ztráty (poruchy) jednoho přeshraničního propojení.



Zajistit pokrytí minimálních technologických potřeb hospodářství a pokrytí nezbytné spotřeby obyvatelstva v případě střednědobých a dlouhodobých výpadků jednoho dodavatele nebo jednoho propojení, a v případech krátkodobých a střednědobých výpadků v rozsahu úplného zastavení dodávek energetických komodit ze zahraničí nebo v případě provozu příslušného síťového systému ČR v ostrovním provozu.



Zajistit schopnost dodávek energií v lokálních (ostrovních) subsystémech v případě rozpadu systému vlivem rozsáhlých poruch způsobených živelními událostmi nebo teroristickým útokem v rozsahu nezbytném pro minimální zásobování obyvatelstva a udržení funkčnosti infrastruktury.



Zajistit dodávky základních energií a jejich substitutů na minimální technologické úrovni a úrovni zajišťující chod společnosti pro dlouhotrvající výpadky dodávek ze zahraničí.



Trvale zajišťovat schopnost rychlé obnovy síťových systémů po jejich rozpadu bez podpory ze zahraničních systémů.



Realizovat opatření na zvýšení připravenosti státu čelit hrozbám vůči strategickým energetickým zařízením a trasám (ochrana kritické infrastruktury), koordinovaná mezi členskými státy EU.

Monitorování a řízení energetické bezpečnosti – dílčí cíl (SEK 2011 návrh) Odpovědností státu je monitorování vývoje výrobní dostatečnosti a energetické odolnosti a činit opatření v případech, kdy tržní mechanismy dlouhodobě negarantují splnění minimálních požadavků. V této souvislosti je potřeba: 

systematicky se věnovat dlouhodobým analýzám vývoje energetiky, modelováním a vyhodnocováním scénářů rozvoje a formulováním podkladových analýz a doporučení pro vládu a orgány státní správy,



připravit a kodifikovat mechanismus tendrování možné výstavby nových kapacit v případě indikovaného nedostatku stávajících výrobních kapacit nebo struktury


41

neodpovídající energetické strategii státu. Stanovit jednoznačné indikátory pro spuštění procedury, administrátora, cílů a postupů včetně právního a smluvního rámce, 

významným způsobem zvýšit sledování a ochranu kritické infrastruktury a provázanost krizových procedur na sousední elektrizační a další síťové soustavy,



dokončit legislativní rámec a administrativní procedury zajišťující efektivní řízení stavů nouze v elektroenergetice a plynárenství a vzájemnou koordinaci průběhu nouzových stavů v obou sektorech, včetně pravidelného vyhodnocování připravenosti a účinnosti procesů řízení stavů nouze.

Prognózy spotřeby energie Předpokládá se postupný mírný nárůst konečné spotřeby energie do roku 2030 (zhruba 17 % mezi lety 2005 až 2030) v návaznosti na zvyšování HPH. Po roce 2030 se rovněž predikuje možný mírný nárůst konečné spotřeby energie. Celkový vývoj spotřeby a spotřeby podle sektorů (domácnost, doprava, průmysl, služby a zemědělství) viz obrázek č. 4: Struktura konečné spotřeby energie.

Obr. 4: Struktura konečné spotřeby energie podle sektorů [14]

V dopravě se předpokládá rychlý přechod na inovativní scénář charakterizovaný vyšším podílem železniční dopravy a silniční hromadné dopravy, optimalizací dopravy a významným snížením energetické náročnosti vozidel hromadné i osobní dopravy. Významný


42

vliv má i rychlejší růst cen energie a rychlejší vědecký a technický vývoj v podobě inovací a jejich zavedení v dopravních systémech

Obr. 5: Struktura konečné spotřeby energie v dopravě podle jednotlivých druhů [14] 2.2.3 Hrozby energetické bezpečnosti Vláda ČR svým usnesením č. 619 ze dne 17. srpna 2011 schválila Východiska ke koncepci surovinové a energetické bezpečnosti České republiky. Uvedený dokument obsahuje hrozby ohrožující energetickou a surovinovou bezpečnost České republiky. Hrozby ohrožující energetickou a surovinovou bezpečnost ČR: a) přerušení dodávek strategických surovin do ČR, b) vyřazení významné části kritické infrastruktury z provozu, jak v důsledku výpadku dodávek energií či surovin, tak i v důsledku fyzického či kybernetického útoku, c) výpadek dodávek elektrického proudu v rozsahu a trvání, které ohrožuje fungování státu, d) ztráta kontroly státu nad významnou částí kritické infrastruktury, e) ovládnutí významné části českého energetického a surovinového trhu či kritické infrastruktury netransparentními subjekty nebo subjekty jednajícími v rozporu se zájmy ČR, f) prohlubování závislosti na dominantním dodavateli, g) ztráta postavení ČR jako tranzitéra energetických surovin pro staré členské země EU, h) nepříznivé vychýlení energetického mixu ČR ve prospěch surovin, na jejichž dovozu je ČR závislá nebo jejichž využívání je neekonomické a ohrožuje konkurenceschopnost české ekonomiky,


43

i) ztráta či uzavření zpracovatelských kapacit v ČR, a to především v ropném sektoru, j) ztráta schopnosti dále rozvíjet a modernizovat kritickou infrastrukturu a celý energetický sektor – především kvůli legislativním a procesním překážkám, k) ztráta konkurenceschopnosti energetického sektoru a také know-how a lidských zdrojů v energetickém odvětví.

2.3 Elektřina Elektrizační soustavu tvoří vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny, včetně elektrických přípojek, přímých vedení, a systémy měřicí,

ochranné,

řídicí,

zabezpečovací,

informační

a

telekomunikační

techniky.

Zjednodušeně lze říci, že se elektrizační soustava skládá ze zdrojů, sítě a spotřebičů (viz obrázek č. 15: Zjednodušené zobrazení elektrizační soustavy). Základ elektrizační soustavy tvoří přenosová soustava, která je charakterizována sítí o napětí 400 a 220 kV, vyvedením výkonu velkých, tzv. systémových elektráren, transformační vazbou na napětí 110 kV, propojením do soustav sousedních států pomocí hraničních vedení. Na přenosovou soustavu navazuje distribuční soustava, kterou charakterizuje několik napěťových úrovní od 110 kV až po sítě nízkého napětí, sítě radiální nebo okružní, zásobováni jsou z ní buď velkoodběratelé (z vyšších napěťových hladin), nebo maloodběratelé (ze sítě nízkého napětí 380/220 V), vyvedeny jsou do ní zdroje nižšího výkonu (nazývané také distribuovaná nebo vnořená výroba).

Obr. 6: Zjednodušené zobrazení elektrizační soustavy [22]


44

Výchozí stav Pro zásobování elektřinou existuje v ČR poměrně robustní přenosová soustava, která má dostatek regulačních výkonů a přiměřená distribuční soustava zajišťující dostatek kapacit pro normální provozní podmínky. Vysoce kapacitní propojení na sousední sítě a přebytkový charakter výkonové bilance zajišťuje její významnou odolnost i v případech rozsáhlé kumulace poruch na výrobních zařízeních. V případech rozpadu evropské sítě je ES ČR jako přebytková soustava schopna bezpečného přechodu do krátkodobého ostrovního provozu a zajištění dodávek. Nástroje pro řízení stavů nouze byly opakovaně ověřeny v reálné situaci rozpadu sítě. Pro dlouhodobý ostrovní provoz není však vždy zajištěna dostatečná výše rychlých rezerv potřebných pro kumulované výpadky nebo výpadky velkých výkonů. Pro případ úplného výpadku elektrického napětí (tzv. blackoutu) existuje aktualizovaný plán obnovy napájení prostřednictvím jednotlivých zdrojů schopných startu ze tmy. V případě kumulace poruch či útoků na více místech a následné dezintegrace přenosové sítě však nejsou všechny oblasti ČR schopny provozu v ostrovním režimu a proto není garantována dodávka elektřiny pro všechny velké aglomerace. Při zvýšeném využití elektřiny jako substitutu při poruchách v dodávkách plynu nebo centralizovaného tepla se mohou vyskytnout problémy s udržením integrity některých lokálních distribučních oblastí. Územní energetické koncepce dosud komplexním způsobem neřeší zásobování daného území elektřinou a zajištění chodu nezbytné infrastruktury pro případ dlouhodobé poruchy. Indikativní ukazatele a cílové hodnoty Specifickými ukazateli a cílovými hodnotami jsou: 

udržení

importní

resp.

exportní

kapacity

přenosové

soustavy

v

poměru

k maximálnímu zatížení na úrovni alespoň 30 %, resp. 35 %, a současně zajištění vysokého plnění spolehlivostního kritéria N-1 při jejím provozu, 

zajištění připravenosti přenosové soustavy k připojení nových bloků a parků nad 100 MW v termínech dle požadavků investorů,



vybudování řídicích systémů a propojení zajišťující ostrovní napájení elektřinou všech aglomerací nad 50 tisíc obyvatel,



zajištění implementace systému inteligentních sítí a decentralizovaného řízení umožňující dálkové řízení všech zdrojů s výkonem nad 1 MW a významné části (až 80 %) spotřeby do roku 2020 na základě dříve provedené analýzy.


45

implementování účinnějších nástrojů pro zamezení šíření poruch a řízený přechod do ostrovních subsystémů a zabezpečit nezávislou schopnost startu ze tmy jednotlivých ostrovů.

Energetická soběstačnost, odolnost a bezpečnost – požadavky dle návrhu SEK 2011 

Podporovat udržení trvale přebytkové výrobní i výkonové bilance a schopnosti zajistit nezbytné dodávky elektřiny z plynových zdrojů zatíženích i v případě omezení nebo přerušení dodávek plynu ze zahraničí.



Zajistit dostupnost potřebných regulačních a rezervních výkonů ve všech běžných provozních podmínkách a jejich přiměřené rozdělení do možných ostrovních provozů.



Zajistit schopnost všech výrobních zařízení o instalovaném výkonu nad 30 MW poskytovat regulační a rezervní výkony.



Zajistit schopnost lokálních systémů na úrovni regionálních distribučních soustav pracovat v ostrovních provozech po dobu až několika dnů.



Zajistit schopnost přenosové soustavy ČR pracovat dlouhodobě v ostrovním režimu s přiměřenými parametry kvality dodávky.



Zajistit vysokou odolnost PS ČR proti importu a šíření poruch a plnou schopnost rychlé obnovy ES jako celku z více oblastí území státu nebo restartu lokálních ostrovů po rozpadu soustavy i při vícenásobném narušení sítě.



Zajistit schopnost distribučních sítí k distribuci elektřiny a řízení provozu sítí i v případě nárůstu spotřeby elektřiny vyvolané jejím využitím jako substitutu v případě omezení dodávek jiného druhu energie.



Podporovat výstavbu a vysokou disponibilitu obnovitelných zdrojů a jejich účinné řízení v krizových stavech, nutně svázanou s klimatickými možnostmi ČR, přičemž vysoká disponibilita se týká pouze biomasy a též s určitými omezeními (např. sucho).



Zajistit plánovací standardy a včasný a dostatečný rozvoj přenosových sítí pro trvalé udržení kritéria N-1 při provozu PS.


46

Přenosová soustava Přenosovou soustavou se dle energetického zákona rozumí vzájemně propojený

soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, sloužící pro zajištění přenosu elektřiny pro celé území České republiky a propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. Jediným provozovatelem přenosové soustavy v České republice na základě výlučné licence na přenos dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) je ČEPS, a.s. Akciová společnost ČEPS, a.s., byla založena 20. 8. 1998 rozhodnutím ČEZ, a.s. Struktura akcionářů k 31. 12. 2010: MPO ČR 85 % a MPSV ČR 15 %. ČEPS, a.s., poskytuje přenosové a systémové služby, zajišťuje podpůrné služby, dispečersky řídí zařízení přenosové soustavy a systémové zdroje na území ČR. Prostřednictvím přeshraničních vedení zajišťuje propojení s elektrizačními soustavami sousedních zemí a organizuje aukce na rezervaci kapacity přeshraničních vedení v rámci vnitrodenního trhu.

Obr. 7: Zahraniční spolupráce - roční toky energie (2012) [20] Rozvoj přenosové soustavy SEK stanovuje v souvislosti s dalším rozvojem přenosové soustavy požadavek na vysokou spolehlivost přenosové soustavy ČR a její schopnost zajistit uspokojení požadavků na připojení nových zdrojů i spotřeby i přenos narůstajících transevropských tranzitních toků


47

jak v ose sever/jih, tak i v ose východ/západ. Věnovat trvalou pozornost údržbě a rozvoji vnitrostátních sítí a distribučních soustav a zvyšování jejich odolnosti při vzniku krizových, zejména povětrnostních situací. Přenosová soustava ČR je relativně silně propojena s okolními sítěmi. Souhrnná disponibilní přenosová kapacita dosahuje v poměru k maximálnímu zatížení ČR 35 % v exportním, resp. 30 % v importním, směru a patří k jedněm z nejvyšších v Evropě. Z hlediska dostupnosti pro obchod je ovšem snižována kapacitními omezeními v sousedních zemích (zejména v Rakousku a Německu). Současně PS tranzituje výkon ve směru sever/jih odpovídající až 20 % maximálního zatížení. Požadavky na tranzity s ohledem na rozvoj OZE v severní Evropě dramaticky rostou. Pro udržení vysoké přenosové kapacity je stávající propojení nedostatečné a nárůst tranzitních toků se projeví jak tlakem na snižování dostupné kapacity v exportním i importním směru, tak i zhoršením spolehlivosti provozu (nárůst průměrné doby neplnění kritéria N-1). Vysoká importní i exportní kapacita je nezbytná jak pro zajištění požadovaného postavení ČR v obchodu s elektřinou a souvisejícími službami ve střední Evropě, tak i zajištění odolnosti naší soustavy v případě rozsáhlých výpadků. Účel přenosové soustavy Přenosová soustava 400 a 220 kV slouží k rozvedení výkonu z velkých systémových elektráren po celém území České republiky a zároveň je součástí mezinárodního propojení Evropy. Trvale rostoucí vliv na provoz přenosové soustavy má zvyšující se intenzita obchodování na evropském trhu s elektřinou a extrémně rychlý rozvoj neřiditelných zdrojů elektřiny závislých na přírodních podmínkách, kam patří především větrné a solární elektrárny. Tyto vlivy mají za následek nárůst neplánovaných a obtížně predikovatelných přenosů elektřiny, nazývaných též kruhové toky. Tyto neplánované toky elektřiny mohou způsobit nebezpečné provozní stavy propojených soustav. Zařízení PS Přenosová soustava ČEPS, a.s. představuje subsystém elektrizační soustavy České republiky, který propojuje všechny významné subjekty v soustavě a zajišťuje rozhodující podíl zahraniční spolupráce. Přenosovou soustavu ČEPS, a.s., z hlediska pohledu ochrany a odolnosti kritické infrastruktury tvoří: o propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, o elektrické stanice,


48

o technický dispečink. Propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, zjednodušeně nazváno vedení přenosové soustavy, má přiřazen kód – 11AA. Tabulky, které jsou uvedeny níže, uvádí délky a typy vedení přenosové soustavy v ČR. Tab. 6: Délka vedení ČEPS, a.s. v provozu [20] Délka jednotlivých vedení v provozu celkem Z toho Délka vedení 400 kV Délka vedení 220 kV Délka vedení 110 kV

km

Rok 2010 5 472

2009 5 483

2008 5 483

2007 5 439

2006 5 434

km km km

3 479 1 910 83

3 479 1 910 94

3 479 1 910 94

3 436 1 909 94

3 420 1 920 94

V současnosti jsou napěťové úrovně a jejich celková délka: Vedení 400 kV 3 508 km

(z toho dvojité a vícenásobné vedení 1 145 km)

Vedení 220 kV 1 910 km

(z toho dvojité a vícenásobné vedení 1 039 km)

Vedení 110 kV

83 km (z toho dvojité a vícenásobné vedení 77 km)

Elektrické stanice Elektrickou stanicí se dle energetického zákona rozumí soubor staveb a zařízení elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny, včetně prostředků nezbytných pro zajištění jejich provozu. Přenosová soustava obsahuje celkem 30 elektrických stanic, kde je umístěno 38 rozvodných zařízení 420 kV a 245 kV. Do přenosové soustavy patří i jedna elektrická stanice s rozvodnou 123 kV. Struktura zařízení přenosové soustavy je uvedena v tabulce č. 7: Zařízení přenosové soustavy. Z celkové délky vedení 110 kV až 400 kV činí vedení vybavená optikou 2 628 km. Ve 30 transformovnách přenosové soustavy je celkový instalovaný výkon transformátorů 18 830 MVA a kompenzačních tlumivek 1 346,2 MVAr.


49

Tab. 7: Zařízení ČEPS, a.s. [20] Popis zařízení

Celkem ČR

Jednotky

Trasy vedení 400 kV

3008

km


1349

km


45

km

Délka vedení 400 kV

3508

km


1910

km


83

km

Zahraniční vedení 400 kV

11

ks

Zahraniční vedení 220 kV

6

ks

Rozvodny 420 kV

26

ks

Rozvodny 245 kV

14

ks

Rozvodny 123 kV

1

ks

Transformační výkon

19980

MVA

Transformátory 400/220 kV

4

ks


46

ks


21

ks

Kompenzační výkon 400 kV

660

MVAr


277,6

MVAr


408,6

MVAr

Kompen. uzly (tlumivky) 400 kV

4

ks

Kompen. uzly (tlumivky) 35kV

5

ks

Kompen. uzly (tlumivky) 10 kV

9

ks

Technický dispečink Další funkcí provozovatele přenosové soustavy je dispečerské řízení elektrizační soustavy zajišťující rovnováhu mezi výrobou a spotřebou v každém okamžiku. Dispečink ČEPS, a.s. (hlavní technický dispečink v Praze a záložní technický dispečink v Ostravě) významným dílem přispívá k plnění povinností provozovatele přenosové soustavy a zodpovídá za zajištění bezpečného a spolehlivého provozu přenosové soustavy ČR v reálném čase. Pro rok 2010 bylo roční maximum okamžité spotřeby ČR naměřeno dne 27. 1. 2010 v 17.00 hodin ve výši 11 226 MW (brutto, bez čerpání), což odpovídá 10 384 MW dle standardu ENTSO-E. Roční minimum okamžité spotřeby ČR bylo naměřeno dne 1. 8. 2010


50

v 6.00 hodin ve výši 4 578 MW (brutto, bez čerpání), což odpovídá 4 349 MW dle standardu ENTSO-E. Provozovatel přenosové soustavy při řízení toků elektřiny v přenosové soustavě prostřednictvím technického dispečinku dispečersky řídí: 

výrobny elektřiny připojené k přenosové soustavě,



výrobny elektřiny a odběrná elektrická zařízení zákazníků připojená k distribuční soustavě poskytující provozovateli přenosové soustavy podpůrné služby v rozsahu poskytnuté podpůrné služby,



odběrná elektrická zařízení zákazníků, která jsou připojena k přenosové soustavě, a



technické dispečinky provozovatelů regionálních distribučních soustav.

Provozovatel přenosové soustavy každoročně zveřejňuje: 

vybrané technické údaje o přenosové soustavě,



roční přípravu provozu, zejména rozsah a termíny odstávek zařízení a předpokládané omezení přenosu,



předpokládaný rozvoj přenosové soustavy včetně propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, a to na 10 let.

Provozovatel přenosové soustavy průběžně zveřejňuje: 

předpokládaný a skutečný průběh spotřeby elektřiny v České republice,



velikost čerpání podpůrných služeb a odhad velikosti systémové odchylky,



plánované výměny elektřiny na jednotlivých mezistátních přenosových profilech,



skutečné toky výkonů na jednotlivých mezistátních přenosových profilech,



odstávky bloků výroben elektřiny o jednotkovém výkonu větším než 100 MW.

Provozovatel přenosové soustavy dále zveřejňuje: a) vyhodnocení kmitočtu sítě, b) odchylku od plánovaného salda předávaných výkonů, c) vyhodnocení mimořádných provozních událostí, d) vyhodnocení standardu kvality přenosu elektřiny, e) předpokládané možnosti přenosu elektřiny se sousedními přenosovými soustavami.


51

Přenosová soustava - prvky evropské kritické infrastruktury Ministerstvo průmyslu a obchodu, jako příslušný správní orgán, opatřením obecné povahy ze dne 17. 2. 2011, určilo prvky evropské kritické infrastruktury na území ČR v energetice, pododvětví elektřina, následovně: 

přenosová soustava 1. hlavní technický dispečink, 2. záložní technický dispečink, 3. elektrická stanice přenosové soustavy Sokolnice, 4. elektrická stanice přenosové soustavy Slavětice, 5. elektrická stanice přenosové soustavy Nošovice.

Přenosové služby Přenosové služby jsou základní činností ČEPS, a.s. jako provozovatele přenosové soustavy. Spočívají v zajištění přenosu elektrické energie (viz tabulka č. 8: Množství přenesené elektřiny v PS) z míst výroby do míst spotřeby – vnitrosystémový přenos i do/ze zahraničí - přenos mezisystémový.

Obr. 8: Množství přenesené elektřiny v PS [20] Systémové služby Kromě základní úlohy přenosu elektřiny zprostředkovává i zajišťuje provozovatel PS systémové služby podmiňující bezpečný a spolehlivý provoz. Systémové služby jsou činnosti ČEPS, a.s. vykonávané za účelem zajištění provozuschopnosti a spolehlivosti provozu ČR a


52

dodržení podmínek synchronního propojení se sousedními elektrizačními soustavami a dále pro zajištění obnovy synchronního provozu při rozpadu elektrizační soustavy ČR. Provozovatel přenosové soustavy (ČEPS, a.s.) zajišťuje následující systémové služby: 

udržování kvality elektřiny,



udržování výkonové rovnováhy v reálném čase,



obnovení provozu,



dispečerské řízení.

Kritérium „n – 1“ pro plánování rozvoje PS Dle Kodexu přenosové soustavy (leden 2011) je kritérium „n – 1“ definováno jako schopnost soustavy udržet dovolené parametry chodu po výpadku jednoho prvku (vedení, transformátor, elektrárenský blok apod.), přičemž může dojít ke krátkodobému lokálnímu omezení výroby nebo spotřeby. Popis: Smysl uvedeného kritéria je možné vyjádřit tak, že po jakémkoli jednoduchém výpadku nesmí dojít k šíření poruchy v PS. Pojem udržení dovolených parametrů chodu znamená, že v soustavě nesmí dojít:  k přetížení přenosových prvků,  k narušení stabilního chodu ES,  k lavině nebo kolapsu napětí. Pojem jednoduchý výpadek je na úrovni PS chápán jako výpadek: 

jednoho vedení (u rozvodny, do které je vyvedena JE dvou vedení),



dvou, případně i více vedení stejných nebo různých napěťových hladin, pokud tato vedení prochází oblastmi s nepříznivými klimatickými podmínkami,



elektrárenského bloku (obvykle s největším výkonem),



přípojnice v rozvodně nebo její části chráněné jednou ROP1 nebo ASV2,



jednoho transformátoru 400/110 kV nebo 220/110 kV. Připouští se krátkodobé omezení spotřeby a kontroluje se schopnost převedení vypadlého výkonu na okolní transformace, jestliže transformátory nejsou provozovány paralelně. V případě paralelního provozu transformátorů se připouští přetížení transformátoru na hodnotu a dobu danou výrobcem.


53

2.3.2 Distribuční soustava Distribuční soustava je soubor zařízení pro rozvod elektřiny z přenosové soustavy nebo ze zdrojů zapojených do ní ke koncovým uživatelům. Energetický zákon definuje distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vedení a zařízení o napětí 110 kV, s výjimkou vybraných vedení a zařízení o napětí 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy, a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 1,5 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV, 22 kV, 25 kV nebo 35 kV sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky včetně elektrických přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy. Provozovatelé distribuční soustavy 

ČEZ Distribuce, a.s.,



E.ON Distribuce, a.s.,



PRE distribuce, a.s.

Působnost provozovatelů distribuční soustavy na území ČR je uvedena na obrázku č. 9: Působnost provozovatelů distribuční soustavy na území ČR

Obr. 9: Působnost provozovatelů distribuční soustavy na území ČR [16]


54

Uvedení provozovatelé distribuční soustavy zpracovali „Pravidla provozování distribuční soustavy“, která byla schválena Energetickým regulačním úřadem a nabyla účinnosti od 17. března 2009. ČEZ Distribuce, a.s. Společnosti Skupiny ČEZ zaměstnávají v ČR téměř 33 tisíc lidí na více než tisíci různých pracovních pozicích v oblastech výroby, distribuce a prodeje elektrické i tepelné energie, těžby uhlí a v mnoha souvisejících činnostech. Akcie mateřské společnosti ČEZ, a. s., se obchodují na pražské a varšavské burze cenných papírů, kde jsou i významnou součástí burzovních indexů. Nejvýznamnějším akcionářem společnosti ke dni 31. 12. 2010 zůstává Česká republika s podílem na základním kapitálu téměř 70 %. Distribuci elektrické energie zajišťuje ve Skupině ČEZ v České republice společnost ČEZ Distribuce, a. s., která v roce 2010 zprostředkovala zákazníkům dodávku 32 937 GWh elektrické energie – viz tabulka č. 8: Distribuce elektřiny Skupinou ČEZ koncovým zákazníkům v ČR. Meziroční nárůst o 1 176 GWh byl způsoben zejména vyšší poptávkou po elektřině a postupným odezníváním hospodářské krize a projevil se na hladině vysokého napětí ve výši 864 GWh, nízkého napětí 287 GWh (vliv nižších teplot v zimních měsících) a velmi vysokého napětí 25 GWh. Tab. 8: Hospodářské výsledky skupiny ČEZ

ČEZ Distribuce, a. s., je držitelem licence na distribuci elektřiny a ve smyslu energetického zákona č. 458/2000 Sb. a je provozovatelem distribuční soustavy.


55

Přehled základních technických informací ČEZ Distribuce, a. s. [19] Tab. 9: Základní technické informace ČEZ Distribuce, a.s.

E.ON Distribuce, a.s. Distribuční soustava E.ON Distribuce, a.s. provozuje distribuční sítě na napěťové hladině velmi vysokého napětí (VVN) - 110 kV, vysokého napětí (VN) – 22 kV a nízkého napětí (NN) – 0,4 kV. Distribuční síť 110 kV – dnešní síť 110 kV je v oblasti východ provozována v devíti (v

zimním

období

v

jedenácti)

oddělených

systémech

příslušných

jednotlivým

transformátorům 400/110 kV event. 220/110 kV s maximálně možným zkruhováním jednotlivých síťových celků. Zásobovací oblast E.ON Distribuce, a.s. : MJ

Rozsah

Plošný rozsah oblasti

km2

26 499

Počet obyvatel

osob

2 734 992

Počet odběratelů

počet

1 446 389


56

Rozsah rozvodného zařízení E.ON Distribuce, a.s. Druh zařízení: (ve vlastnictví E.ON Distribuce, a.s.)

MJ

Rozsah

- kabelová vedení

km

1,3

- venkovní vedení

km

3 874,8

- kabelová vedení

km

3 114,0

- venkovní vedení

km

18 631,0

- kabelová vedení

km

19 206,0

- venkovní vedení

km

19 631,1

Transformovny VVN/VN

ks

78

Instalovaný výkon transformace VVN/VN

MVA

4 575,0

Počet transformátorů VVN/VN

ks

145

Vedení VVN

Vedení VN

Vedení NN

Elektrické stanice zahrnují transformovny, transformátory a další zařízení elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny. PRE distribuce PRE distribuce působí na území vymezeném hlavním městem Prahou a městem Roztoky. Tato distribuční oblast je specifická velkou koncentrací obyvatelstva a průmyslu s vysokými nároky jak na spolehlivost a kvalitu dodávky elektřiny tak na způsob provedení všech částí distribuční sítě od rozvoden a transformoven až po kabelové tunely. Rozsah rozvodných zařízení a distribuce a dále počet odběrných míst je uveden v tabulce č. 10 a 11. Tab. 10: Rozsah rozvodného zařízení PRE distribuce [21] Druh zařízení Vedení VVN Energetické tunely a kanály Instalovaný výkon transformace VVN/VN Vedení VN Vedení NN Transformovny VVN/VN Distribuční stanice

MJ km km MVA km km ks ks

Rozsah 206,4 35,1 2855 3865 7850 22 3274 Stav k 31. 12. 2012


57

Obr. 10: Polohopisné schéma vedení 110 kV (Praha) [21]

Rozsah distribuce elektřiny a počet odběrných míst PRE distribuce je uveden v tabulce č. 11. Tab. 11: Rozsah distribuce PRE distribuce [21] 2012

2011

Distribuce celkem (opatřená)

GWh

6278,4

6310,7

Počet odběrních míst celkem

počet

759768

754593

z toho VO

počet

1990

1970

MOP

počet

133457

134679

MOO

počet

624321

617944

Délka elektrických sítí celkem

km

11921

11901

Z toho: VVN

km

206

202

VN

km

3865

3863

NN

km

7850

7836

osoby

511

507

Průměrný přepočtený počet zaměstnanců


58

Technické dispečinky Technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav jsou: 

technické dispečinky regionálních distribučních soustav tj. distribučních soustav přímo připojených distribučních soustav k přenosové soustavě,



technické dispečinky lokálních distribučních soustav tj. distribučních soustav přímo nepřipojených k přenosové soustavě. Provozovatelé distribučních soustav mají za povinnost neprodleně oznámit zřízení

svého technického dispečinku technickému dispečinku provozovatele soustavy, ke které je jejich zařízení připojeno. Provozovatel regionální distribuční soustavy při řízení toků elektřiny v distribuční soustavě prostřednictvím technického dispečinku dispečersky řídí: a) výrobny elektřiny připojené k jím řízené distribuční soustavě, b) odběrná elektrická zařízení zákazníků, která jsou připojena k jím řízené distribuční soustavě, c) technické dispečinky provozovatelů lokálních distribučních soustav, jejichž zařízení jsou připojena k jím řízené distribuční soustavě, a d) přímá vedení připojená k jím řízené distribuční soustavě. Provozovatel lokální distribuční soustavy při řízení toků elektřiny v distribuční soustavě, při respektování toků elektřiny mezi distribučními soustavami dispečersky řídí: a) výrobny elektřiny připojené k jím řízené distribuční soustavě, b) odběrná elektrická zařízení zákazníků, která jsou připojena k jím řízené distribuční soustavě, c) technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav uvnitř jeho vymezeného území a d) přímá vedení připojená k jím řízené distribuční soustavě. Provozovatel distribuční soustavy zveřejňuje: a) průběh zatížení distribuční soustavy, b) informace o časech vysílání signálů hromadného dálkového ovládání.


59

Další požadavky na dispečerské řízení a činnost technických dispečinků upravuje vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 79/2010 Sb., o dispečerském řízení elektrizační soustavy a o předávání údajů pro dispečerské řízení. 2.3.3 Výroba elektřiny Výrobnou elektřiny se dle energetického zákona rozumí energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení; výrobna elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Vývoj bilance elektřiny od roku 2008 do roku 2012 Od roku 2008 do roku 2012 lze spatřovat v souladu s hospodářským vývojem resp. stagnací či hospodářskou krizí kolísání výroby elektrické energie. Viz tabulka č. 12: Bilance elektřiny od roku 2008 do roku 2012. Tab. 12: Bilance elektřiny od roku 2008 do roku 2012 [16]

1) výroba elektřiny brutto - vlastní spotřeba na výrobu elektřiny 2) import - export 3) výroba elektřiny netto + saldo 4) brutto spotřeba - VO - MO 5) VO + MO + ostatní 6) brutto spotřeba - vlastní spotřeba na výrobu elektřiny - spotřeba na přečerpání v PVE ztráty v sítích


60

Roční výroba elektřiny V roce 2010 se nejvíce elektrické energie vyrobilo v parních elektrárnách 49 979,7 GWh (tj. z celkové výroby 58%) a pak v jaderných elektrárnách – 27 998,2 GWh (tj. z celkové výroby téměř 33%). Blíže viz tabulka č. 13: Roční výroba elektřina. Tab. 13: Roční výroba elektřiny (celkem a dle způsobu výroby) [16]

Legenda: PE - parní elektrárna PPE - paroplynová elektrárna PSE -plynová a spalovací elektrárna VE - vodní elektrárna PVE - přečerpávací vodní elektrárna JE - jaderná elektrárna VTE - větrná elektrárna SLE - solární elektrárna GOE - geotermální elektrárna


61

Tab. 14: Struktura zdrojů elektrizační soustavy v ČR 2010 [19] Výrobce

ČEZ, a.s.

Ostatní výrobci

Celkem GWh

61 470,7

24 439,4

Zdroj výroby

GWh

Parní elektrárna

344 11,3

Jaderná elektrárna

27 998,2

Vodní elektrárna

2 061,1

Parní elektrárna

18 568,4

Paroplynová + plynová a spalovací elektrárna

3 600,4

Vodní elektrárna

1 319,5

Větrná elektrárna

335,5

Solární elektrárna

615,7

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 Vývoj vybraných ukazatelů České republiky A)

Vývoj poptávky po elektřině v České republice (GWh)

Obr. 11: Vývoj poptávky po elektrické energii v ČR [19]

62


63

B) Porovnání vývoje hrubého domácího produktu a poptávky po elektřině v České republice (index 100 % = rok 2001)

▀

hrubý domácí produkt

▀

poptávka po elektřině (s výjimkou domácností)

▀

celková poptávka po elektřině

▀

domácnosti

Obr. 12: Vývoj hrubého domácího produktu a poptávky po elektrické energii [19]

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 C)

Výroba elektřiny v České republice, brutto (GWh)

▀

Skupina ČEZ v České republice

▀

Ostatní výrobci v České republice

Obr. 13: Výroba elektrické energie [19]

64


65

Výroba elektřiny Skupinou ČEZ v České republice V roce 2010 vyrobily elektrárny Skupiny ČEZ v České republice celkem 63 264 GWh elektrické energie, tj. o 2 422 GWh více než v roce 2009.

D)

Výroba elektřiny Skupinou ČEZ v České republice, brutto (GWh)

Obr. 14: Výroba elektrické energie skupinou ČEZ v ČR [19]

Instalovaný výkon společnosti Skupiny ČEZ V České republice vlastnily společnosti Skupiny ČEZ k 31. 12. 2010 výrobní zdroje s instalovaným elektrickým výkonem 12 728 MW (z toho jaderné elektrárny 3 900 MW, uhelné elektrárny 5 940 MW, teplárny 817,9 MW, vodní elektrárny 1 935,2 MW, sluneční elektrárny 125,2 MW a větrné elektrárny 9,7 MW). Meziroční nárůst o 323 MW byl způsoben navýšením instalovaného výkonu 4. bloku Jaderné elektrárny Dukovany o 70 MW (rekonstrukce turbíny), akvizicí Teplárny Trmice, a.s. (158 MW), zvýšením instalovaného výkonu u slunečních elektráren o 106,3 MW a uvedením do provozu malé vodní elektrárny Mělník s instalovaným výkonem 0,6 MW. Zároveň byl snížen instalovaný výkon Teplárny Dvůr Králové nad Labem o 12 MW.

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 E)

Rozmístění výrobních zdrojů Skupiny ČEZ v České republice

Obr. 15: Rozmístění výrobních zdrojů Skupiny ČEZ v České republice [19]

66


67

Obr. 16: Struktura výroby a spotřeby elektřiny podle druhů energií a výhled do roku 2050 [1]

Obr. 17: Struktura konečné spotřeby elektřiny dle odvětví a výhled do roku 2050 [1]


68

Po celé sledované období je předpokládaná spotřeba elektřiny plně kryta její tuzemskou výrobou. Výše výroby elektřiny v období od roku 2005 do roku 2050 kopíruje předpokládaný mírný růst tuzemské spotřeby elektřiny a je založena na maximálním poklesu elektroenergetické náročnosti hrubé přidané hodnoty (HPH) při maximálním využití úspor elektrické energie v celé tuzemské spotřebě. Významnou výhodou je vysoký podíl domácích zdrojů na výrobě elektřiny – uhlí a OZE a v určitém zobecnění i jádro (s podporou v tuzemsku těženého, resp. přepracovaného uranu), který činí více než 90 % veškeré vyrobené elektřiny. Předpokládá se postupný pokles výroby elektřiny z hnědého uhlí, který by měl být nahrazen vyšší výrobou elektřiny z bezemisních zdrojů (jaderné a obnovitelné). Ve střednědobém horizontu a dále po roce 2030 by mohlo dojít k významnějšímu zvýšení spotřeby elektřiny, především pro rozvíjející se elektromobilitu a zajištění potřeb vodíku v dopravě i průmyslu. Zajištění tohoto dodatečného množství elektřiny by mělo být pokryto z jaderných zdrojů.

Obr. 18: Skladba výroby elektřiny do roku 2050 [1]


69

2.4 Plyn Vybrané pojmy Dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se rozumí: 

distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu,



plynovodem zařízení k potrubní dopravě plynu přepravní nebo distribuční soustavou a přímé a těžební plynovody,



plynovým zařízením zařízení pro výrobu a úpravu plynu, zásobníky plynu, zásobníky zkapalněných plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací, odpařovací, kompresní a regulační stanice, nízkotlaké, středotlaké, vysokotlaké a přímé plynovody, plynovodní přípojky, těžební plynovody, odběrná plynová zařízení, související technologická zařízení,



zásobníkem plynu podzemní nebo nadzemní plynové zařízení, včetně souvisejících technologických objektů a systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, sloužící k uskladňování zemního plynu v plynné nebo kapalné formě přímo propojené s plynárenskou soustavou České republiky nebo se zahraniční plynárenskou soustavou,



přepravní soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých plynovodů a kompresních stanic a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, propojený s plynárenskými soustavami v zahraničí, na kterém zajišťuje přepravu plynu držitel licence na přepravu plynu,



přímým plynovodem plynovod, který není součástí přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a který je dodatečně zřízený pro dodávku plynu zákazníkovi, a slouží pouze pro vlastní potřebu zákazníka,


70

rozhodujícím zdrojem plynu stát, na jehož území se vytěžilo více jak 50 % celkové roční spotřeby plynu v České republice,



těžebním plynovodem plynovod připojující výrobnu plynu k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě nebo jinému těžebnímu plynovodu,



výrobnou plynu zařízení na výrobu nebo těžbu plynu nebo terminál zkapalněného zemního plynu včetně stavební části a nezbytných pomocných zařízení, kde uskutečňuje svoji činnost držitel licence na výrobu plynu.

Charakteristika plynárenství v České republice Zemní plyn v ČR nezaujímá v bilanci energetických zdrojů tak významnou pozici jako v jiných zemích EU. Česká energetika je postavena na využívání vlastních zdrojů uhlí, které se na spotřebě podílí přibližně z 50 %. Energetika zemí EU se dnes zaměřuje na ekologicky příznivé primární zdroje a obnovitelné zdroje právě na úkor uhlí. Plynárenství se zásadně odlišuje od odvětví elektroenergetiky a teplárenství, a to tím, že se jedná o trh, který je téměř stoprocentně závislý na cizích zdrojích. Český plynárenský systém provozovatelů plynovodů, kteří jsou účastníky trhu s plynem, je složen z: 1) jednoho provozovatele přepravní soustavy – současným držitelem výlučné licence na přepravu plynu je společnost RWE Transgas Net, s.r.o., 2) osmi provozovatelů regionálních distribučních soustav (RDS), jejichž zařízení je přímo napojeno na přepravní soustavu a mají více než 90 tisíc zákazníků, jsou jimi Pražská plynárenská Distribuce, a. s., STP Net, s.r.o., E.ON Distribuce, a.s., SČP Net, s.r.o., ZČP Net, s.r.o., VČP Net, s.r.o., JMP Net, s.r.o. a SMP Net, s.r.o. Mimo E.ON Distribuce, a.s. a Pražská plynárenská Distribuce, a. s. patří všichni ostatní provozovatelé regionálních distribučních soustav a přepravní společnost do plynárenské skupiny RWE Energy AG. 3) více jak 80 provozovatelů lokálních distribučních soustav (LDS), jejichž zařízení není přímo připojeno na přepravní soustavu nebo mají ke konci kalendářního roku méně než 90 tisíc připojených zákazníků. Dalšími účastníky plynárenského trhu jsou obchodníci plynem. V důsledku unbundlingu (zákonem stanovené oddělení činností, které mají charakter přirozeného monopolu, od ostatních činností, které jsou a budou vystaveny konkurenci) vznikly z osmi původních regionálních distribučních společností a dovozce zemního plynu noví obchodníci. Jsou jimi RWE Transgas, a.s., Pražská plynárenská, a.s., Středočeská plynárenská, a. s., E.ON Energie, a.s. (do 30. června 2007 Jihočeská plynárenská, a.s.), Severočeská plynárenská, a.s.,


71

Západočeská plynárenská, a.s., Východočeská plynárenská, a.s., Jihomoravská plynárenská, a.s., Severomoravská plynárenská, a.s. Mimo ně obchodují s plynem ještě další společnosti, které mohou nakupovat plyn, buď přímo v zahraničí a dodávat konečným odběratelům, nebo nakupovat a prodávat plyn již do České republiky dopravený. Dalšími významnými obchodníky, kteří již získali konečné zákazníky, jsou zejména VEMEX s.r.o., LAMA INVESTMENTS, a.s., VNG Energie Czech, a.s., United Energy Trading, a.s., MND, a.s., Lumen Energy, a.s., Energie Bohemia, a.s., Quantum Vyškov, a.s., Česká energie, a.s., Wingas GmbH. Držitelů licence na obchod s plynem s možností dodávat plyn zákazníkům včetně domácností v České republice je více, ke dni 1. ledna 2011 bylo vydáno 122 licencí na obchod s plynem. 2.4.1

Přepravní soustava Dle energetického zákona se přepravní soustavou rozumí vzájemně propojený

soubor vysokotlakých plynovodů a kompresních stanic a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, propojený s plynárenskými soustavami v zahraničí, na kterém zajišťuje přepravu plynu držitel licence na přepravu plynu. RWE Transgas Net, s.r.o., vlastní a provozuje přepravní soustavu na základě licence udělené v souladu s energetickým zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) Svou přepravní kapacitu přitom nabízí nejen společnosti RWE Transgas, ale také třetím stranám. Místy vstupu do přepravní soustavy RWE Transgas Net jsou hraniční předávací stanice v lokalitách Lanžhot a Hora Svaté Kateřiny na území ČR, Olbernhau a Waidhaus na území SRN a osm předávacích stanic (šest vlastních a dvě pronajaté) na podzemních zásobnících plynu. Místy výstupu z přepravní soustavy jsou hraniční předávací stanice Waidhaus a Obernhau na území SRN, Hora Svaté Kateřiny na území ČR a 84 vnitrostátních předávacích stanic. Jejich prostřednictvím je plyn dodáván tuzemským obchodním partnerům. Z technického hlediska je přepravní soustava RWE Transgas Net tvořena plynovody vysokého a velmi vysokého tlaku se jmenovitými tlaky od PN 4,0 MPa do PN 8,4 MPa. Celková délka plynovodů je 3 640 km a převažuje potrubí s průměrem nad 500 mm (DN 100 až DN 1 400).


72

Obr. 19: Plynárenská soustava NET4GAS v ČR [18] Soustava tranzitních plynovodů zajišťuje mezinárodní přepravu zemního plynu pro zahraniční obchodní partnery a současně přepravu zemního plynu pro zásobování ČR. Je tvořena plynovody v délce přes 2460 km se jmenovitými průměry od DN 800 do DN 1400 (jmenovitá světlost - DN dle ČSN EN ISO 6708) a se jmenovitými tlaky 6,1 MPa a 7,35 MPa. Prvky evropské kritické infrastruktury Ministerstvo průmyslu a obchodu, jako příslušný správní orgán, opatřením obecné povahy ze dne 17. 2. 2011, určilo prvky evropské kritické infrastruktury na území ČR v odvětví energetika – v pododvětví zemní plyn: 

přepravní soustava 1. technický dispečink, 2. hraniční předávací stanice Lanžhot, 3. hraniční předávací stanice Hora Svaté Kateřiny.

2.4.2 Distribuční soustava Distribuční soustavou se dle energetického zákona rozumí vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu


73

Distribuční soustava se skládá z potrubních rozvodů vzájemně propojených o průměru od DN 700 do DN 25, které jsou provozovány ve třech tlakových úrovních VTL (vysokotlaké plynárenské zařízení), STL (středotlaké plynárenské zařízení) a NTL (nízkotlaké plynárenské zařízení) a napájejí plynem technologie pro regulaci tlaků, měření průtoku a přenosu dat a jsou umístěny na území, které je vymezené v licenci na distribuci plynu. K připojení odběrného plynového zařízení na plynovod slouží plynovodní přípojka, která je budována od distribučního plynovodu až k HUP (hlavní uzávěr plynu) odběrného plynového zařízení. Počátek a konec distribuce plynu (dopravy plynu) určují vstupní a výstupní body. Vstupní body do distribuční soustavy tvoří předávací místa mezi: a) přenosovou a distribuční soustavou, b) dvěma distribučními soustavami. Výstupní body z distribuční soustavy tvoří předávací místa mezi: a) dvěma distribučními soustavami, b) distribuční soustavou a odběrným místem. E.ON – Distribuce, a.s. 

Potrubní rozvody E.ON - Distribuce provozuje distribuční soustavu ve třech tlakových hladinách: vysokotlak, středotlak a nízkotlak. Ve vysokotlaké části má ve správě celkem 1 226 km potrubních rozvodů, které provozuje v rozmezí tlaků minimálně 1,6 MPa a maximálně 2,4 MPa. Ve středotlaké části má ve správě celkem 2 656 km potrubních rozvodů, které provozuje v rozmezí tlaků minimálně 50 kPa a maximálně 400 kPa. V nízkotlaké části má ve správě celkem 435 km potrubních rozvodů, které provozuje v tlakové hladině 2,1 kPa.



Vnitrostátní předávací a regulační stanice (VPRS)

E.ON - Distribuce má ve správě celkem sedm VPRS: ‐

velmi vysokotlaké plynárenské zařízení až 7,4 MPa (VVTL) Dub PN70 o výkonu 200 000 Nm3/h propojuje přepravní soustavu (PS) a distribuční soustavu E. ON (dále DSJ),

‐

VVTL Lodhéřov PN70 o výkonu 200 000 Nm3/h propojuje PS a DSJ,


74

‐

VVTL Žíšov PN70 o výkonu 50 000 Nm3/h propojuje PS a DSJ,

‐

VVTL Zvěrkovice PN70 o výkonu 29 500 Nm3/h propojuje PS a DSJ,

‐

Vysokotlaké plynárenské zařízení až 4 MPa (VTL) Bělčice o výkonu 1 200 Nm3/h propojuje PS a DSJ,

‐

VTL Březí o výkonu 1 200 Nm3/h propojuje PS a DSJ,

‐

VTL Lnáře o výkonu 2 000 Nm3/h propojuje PS a DSJ;



Vnitrostátní předávací stanice (VPS)

E.ON - Distribuce má ve správě tři VPS: ‐

Šebířov o výkonu 40 000 Nm3/h na VTL mezi STP Net, a.s. a E.ON - D,

‐

Velký Pěčín o výkonu 10 000 Nm3/h na VTL mezi JMP Net, a.s. a E.ON - D,

‐

Čečelovice o výkonu 1 800 Nm3/h na STL mezi ZČP Net, a.s. a E.ON - D;



Vysokotlaká distribuční regulační stanice a středotlaká distribuční regulační stanice

E.ON - Distribuce má ve správě celkem 343 VVTL regulační stanice, VTL regulační stanice a STL regulační stanice, nejmenší instalovaný výkon je 200 Nm3/h a největší činí 100 000 Nm3/h. Stanice jsou rozděleny na 4 VVTL regulační stanice, 279 VTL regulační stanice, 57 STL regulační stanice a 3 měřící stanice.  Hlavní uzávěr plynu (HUP) E. ON - Distribuce má celkem 114 HUP umístěných na vysokotlaké části své DSJ. Na středo- a nízkotlaké části je umístěno cca 100000 ks HUP. RWE distribuce Distribuční společnosti skupiny RWE vznikly k 1. lednu 2007 na základě požadavků Evropské unie a související novely energetického zákona, jejichž cílem bylo právní oddělení části společností s licencí na distribuci plynu od akciových společnosti držících licenci na obchod s plynem. V říjnu roku 2009 poté došlo ke sloučení regionálních distributorů STP Net, s.r.o., SČP Net, s.r.o. a ZČP Net, s.r.o. do jedné společnosti nazvané RWE GasNet, s.r.o. V současné době tak působí na území celé České republiky s výjimkou Prahy a Jihočeského kraje celkem čtyři distribuční společnosti skupiny RWE s celkovým rozsahem provozovaných sítí v délce 63 857 km.


75

Jsou jimi: 

RWE GasNet, s.r.o.

s působností ve Středočeském, Plzeňském, Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji. 

VČP Net, s.r.o.

s působností v Královéhradeckém a Pardubickém kraji a části kraje Vysočina. 

JMP Net, s.r.o.

s působností v Jihomoravském a Olomouckém kraji, části Zlínského kraje a kraje Vysočina. 

SMP Net, s.r.o.

s působností v Moravskoslezském kraji a části Zlínského kraje.

Obr. 20: Územní působnost distribučních společností RWE [17] Na obrázku č. 21: Distribuční soustava RWE GasNet,s.r.o. je jsou pro příklad uvedeny prvky distribuční soustavy a územní místa. Legenda k obrázku č. 21: 

PM – předávací místo



TSO – Transport System Operator (provozovatel distribuční soustavy)



DS – distribuční soustava



DSO - distribuční soustavy

 předávací místo TSO – centrální DS

 předávací místo TSO – lokální DS

 předávací místo mezi DSO

 přeshraniční plynovod, Předávací místo

 PM výrobny plynu


Obr. 21: Distribuční soustava RWE GasNet,s.r.o. [17]

76


77

Pražská plynárenská Distribuce, a.s. Pražská plynárenská Distribuce, a.s., člen koncernu Pražská plynárenská, a.s., je distributorem zemního plynu. Pražská plynárenská, a.s. je největším dodavatelem energie v hlavním městě Praze. Zemním plynem zásobuje domácnosti a podnikatelské subjekty v Praze a příměstských částech Praha-východ, Praha-západ a Kladno pro téměř 440 tisíc zákazníků. Množství distribuovaného plynu v roce 2010: 1 072,4 mil. m3 (11 343,2 tis. MWh).

K 31. 12. 2010 provozovala společnost 4 413,5 km plynovodních sítí, 247 regulačních stanic a 7806 domovních regulátorů. Podle jednotlivých tlakových hladin činila délka plynovodů včetně přípojek: VTL 374,4 km, STL 2 653,2 km a NTL 1 385,9 km. 2.4.3

Zásobníky plynu Dle energetického zákona se zásobníkem plynu rozumí podzemní nebo nadzemní

plynové zařízení, včetně souvisejících technologických objektů a systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, sloužící k uskladňování zemního plynu v plynné nebo kapalné formě přímo propojené s plynárenskou soustavou České republiky nebo se zahraniční plynárenskou soustavou. V České republice jsou tři provozovatelé podzemních zásobníků plynu: 1) společnost RWE Gas Storage, s.r.o., která se k 1. květnu 2007 majetkově vyčlenila z mateřské společnosti RWE Transgas, a.s., nyní vlastní celkem šest z osmi podzemních zásobníků plynu umístěných na území České republiky s celkovou skladovací kapacita v objemu dvou a půl miliard m3. 2) společnost Moravské naftové doly, a.s. provozující podzemní zásobník plynu Uhřice; skladovací kapacita zásobníku činí 180 mil. m3 s maximálním denním těžebním výkonem 6 mil. m3. 3) společnost SPP Bohemia a.s., která je vlastníkem i provozovatelem posledního, osmého, zásobníku na území České republiky s názvem Dolní Bojanovice. Tento podzemní zásobník plynu je využíván pouze pro potřeby Slovenské republiky. Podzemní zásobník zahrnuje veškerá podpovrchová a povrchová zařízení nutná pro skladování. Pro skladování zemního plynu se využívají přírodní nebo umělé prostory v podzemních geologických souvrstvích. Několik podpovrchových skladovacích horizontů


78

nebo kaveren přitom může být propojeno technologicky do jednoho společného skladovacího objektu, který je označován jako lokalita podzemního zásobníku plynu. Zemní plyn a jeho skladování Mezi hlavní důvody využívání skladování plynu v podzemních zásobnících patří: 

sezónní vyrovnávání - dorovnání zvýšené spotřeby plynu v zimním období jeho těžbou ze zásobníku, do něhož se plyn ukládá v letním období, kdy je nižší spotřeba,



efektivita - nákup plynu za nižší ceny, jeho uskladnění a následná těžba ze zásobníku v období s vyššími cenami,



pokrytí špiček spotřeby - na neočekávané zvýšení spotřeby plynu lze rychle reagovat jeho těžbou ze zásobníku,



podpora přepravní flexibility - zásobníky lze využít pro kompenzaci výkyvů v mezinárodní přepravě plynu,



bezpečnostní zásoby - udržování rezervních zásob pro případ omezení nebo přerušení dodávek plynu ze zahraničí.

Základní využití podzemních zásobníků plynu během ročních období je vyjádřeno na obrázku č. 22: Základní využití podzemních zásobníků plynu během ročních období.

Obr. 22: Základní využití podzemních zásobníků plynu během ročních období [3]


79

Typy zásobníků Kavernové zásobníky jsou dutiny, které byly uměle vytvořeny. Může se jednat o solné kaverny nebo o opuštěné uhelné či jiné doly, případně o prostory vytvořené přímo pro uskladňování plynu (příkladem je zásobník Háje). Výhodou těchto zásobníků je především snadné řízení toku plynu a jejich vysoký vtláčecí a těžební výkon. Porézní zásobníky jsou většinou vytěžená ložiska ropy nebo zemního plynu. Plyn se skladuje v drobných pórech a trhlinách v pevných, ale porézních a propustných horninách. Místo v ložisku, které se uvolnilo vytěžením ropy nebo zemního plynu je tak možné opět využít pro skladování plynu. Skladovací kapacity jednotlivých podzemních zásobníků zemního plynu jsou uvedeny na obrázku č. 23: Skladovací kapacity zemního plynu (v mil. m3).

Obr. 23: Skladovací kapacity zemního plynu (v mil. m3) [3]


80

ZÁSOBNÍKY PLYNU RWE GAS STORAGE, s.r.o. Dolní Dunajovice Podzemní zásobník plynu (dále PZP) se nachází 6 km severně od Mikulova a je největším zásobníkem plynu v České republice. Nadzemní část PZP má technologii jak pro vtláčení, tak i pro těžbu plynu, přičemž část technologie pro vtláčení i těžbu je společná. Součástí PZP jsou čtyři sběrná střediska. PZP je napojen na plynovody přepravní soustavy DN 700/500 PN 63 Uherčice- Dolní Dunajovice. Technologie pro vtláčení se skládá z dále uvedených základních částí: vstupní filtry pro čištění plynu, měření množství plynu před vtláčením do zásobníku, čtyři boxerkompresory ČKD typ 4 JBK 240 s elektropohonem, chladiče plynu, odlučovače oleje pro odloučení oleje z plynu, sběrná střediska s měřícími a regulačními tratěmi sond, provozní sondy, plynovody s propojovacími kolektory. PZP Háje Plyn je do areálu zásobníku přiveden plynovodem přepravní soustavy DN 500 PN 63 Zvěstov - Háje, který je napojen na plynovod DN 700 PN 63 Veselí nad Lužnicí - Praha. Plyn je nejprve veden přes separátory, kde se oddělí mechanické a kapalné nečistoty. Vyčištěný plyn lze dodávat přes regulační stanici do distribučních plynovodů Středočeské plynárenské, které jsou vedeny směrem na Příbram a Kasejovice. Skladovací prostor pro zemní plyn byl vytvořen ražením a těžením horniny z podzemí. Byl vyražen v jednom horizontu se spádem 5 ‰ v hloubce od 961 metrů u ústí pěti těžebních sond, po hloubku 955 m na druhém konci zásobníku ve vzdálenosti cca 1350 metrů. Soustava chodeb s profilem 12 až 15 m2 o celkové délce 45 066 m vytváří prostor pro skladování zemního plynu. PZP Lobodice Podzemní zásobník plynu Lobodice je jediným aquiferovým a současně i prvním zásobníkem na území ČR. Je situován v Hornomoravském úvalu, 13 km jihozápadně od Přerova, v těsné blízkosti obce Lobodice. Vlastní uskladňovací horizont (kolektor) představují badenská bazální klastika třetihorního stáří. Jedná se o polymiktní hrubozrnné pískovce a slepence (brekcie). V zájmové


81

oblasti pro uskladnění plynu v hloubce 400-500 m je průměrná mocnost bazálních klastik 12 m a průměrná pórovitost 24%. Nadzemní část: PZP je napojen na plynovod DN 500 PN 63 Bezměrov-Lobodice. Součástí PZP je jedno sběrné středisko. Technologie vtláčení: vstupní plynovod, multifiltry, celkové měření množství plynu, regulační a měřící řady, přípojka, sonda.

PZP Štramberk Skladovací obzor sloužící ke skladování ZP je uložen v hloubce 500 – 690 m pod povrchem, je plošně značně rozsáhlý a dobře sledovatelný. Nadzemní část: Tlak plynu v přívodním plynovodu přepravní soustavy DN 500 PN 63 Libhošť- Štramberk se pohybuje v rozmezí 4,5÷5,5, MPa. Uskladňování plynu je prováděno bez použití kompresoru. Při odtěžování zásobníku lze využít kompresoru s pohonem spalovací plynovou turbinou. K automatickému řízení provozu PZP slouží řídicí systém. PZP Třanovice Podzemní zásobník plynu Třanovice se nachází na severní Moravě, jihozápadně 4-14 km od města Český Těšín. Ložisko se nachází ve střední hloubce 445 m a je charakterizováno expanzním režimem. Nadzemní část: Vlastní areál zásobníku se rozkládá na ploše 2 ha a je tvořen následujícími celky: provozní budova, víceúčelový objekt, skladové hospodářství, filtrace plynu, sušení a ohřev plynu, předávací a regulační stanice, kotelna, potrubní rozvody, vodohospodářský objekt, skladové hospodářství, objekt náhradního zdroje. V areálu jsou i prostory pro případnou výstavbu kompresní stanice. Plyn je při vtláčení do zásobníku odebírán z plynovodu přepravní soustavy DN 500 PN 63 Libhošť - Třanovice. PZP Tvrdonice Rozhodující skladovací kapacity představují 8., 12. až 14. sarmatský a 9. bádenský obzor, které se nachází v hloubkových intervalech od 1050 do 1600 m. Ve srovnání s ostatními provozovanými PZP je pro PZP Tvrdonice charakteristická větší hloubka uložení skladovacích objektů a z toho vyplývající vyšší hodnoty ložiskových tlaků. Podzemní


82

zásobník Tvrdonice je napojen na plynovod přepravní soustavy DN 500 PN 63 Hrušky – Tvrdonice - Mutěnice. Součástí PZP jsou dvě sběrná střediska. Pro vtláčení se používá tří kompresorů ČKD typu 4 JBK 240 s elektropohonem s příslušným počtem vzduchových chladičů stačeného plynu pro vtláčení do skladovacích obzorů. Veškeré procesy ovládání PZP jsou zabezpečovány instalovaným řídicím systémem. V současné době je tedy pro tuzemskou spotřebu využíváno sedm podzemních zásobníků plynu, které jsou na území ČR a dále jeden zahraniční podzemní zásobník na Slovensku. Schopnost vytvořit zásobu pro zimní období se pohybuje kolem jedné třetiny celkové roční spotřeby zemního plynu. Poměr skladovací kapacity k celkové roční spotřebě je tak v evropském porovnání nadprůměrný. Z obrázku č. 24: Systém plynárenské soustavy a podzemních zásobníků v ČR je patrný systém plynárenské soustavy spolu se systémem podzemních zásobníků v ČR. Tranzitní plynovod vstupuje do České republiky přes hraniční bod Lanžhot, kde je zemní plyn z Ruské federace předáván od provozovatele slovenské soustavy Eustream, a. s. Na hranicích se Slovenskem se ještě nachází hraniční bod Mokrý Háj, který propojuje českou soustavu s podzemním zásobníkem plynu Láb. Na opačné straně plynovodu na hranicích s Německem se nachází hraniční bod Waidhaus, který českou síť propojuje s plynovody v Evropě prostřednictvím plynovodu MEGAL (provozovatelé jsou Gaz de France Deutschland Transport GmBH a E.ON Gastransport AG). Tranzitní plynovod je dále propojen s německou sítí STEGAL (provozovatel WINGAS TRANSPORT GmbH) prostřednictvím hraniční bod Hora Svaté Kateřiny – Olbernhau. Druhým hraničním bodem u Hory Svaté Kateřiny je HB Hora Svaté Kateřiny – Sayda (Deutschneudorf). Provozovatel navazující přepravní soustavy je společnost ONTRAS – VNG Gastransport GmbH. Přes oba hraniční body u Hory Sv. Kateřiny proudí zemní plyn, jak z Ruské federace do Německa, tak i norský plyn a také ruský plyn z Německa a Polska do Čech.


Obr. 24: Systém plynárenské soustavy a podzemních zásobníků v ČR [16] Legenda:

PZP – podzemní zásobník plynu

83


84

A) Vstupní body Virtuální vstupní bod do virtuálního zásobníku plynu provozovaného společností RWE Gas Storage, s.r.o. je tvořen následujícími předávacími místy do podzemních zásobníků plynu: 1. Dolní Dunajovice, 2. Tvrdonice, 3. Štramberk, 4. Třanovice, 5. Lobodice, 6. Háje. B) Výstupní body Ze soustavy podzemních zásobníků plynu provozovaných RWE Gas Storage, s.r.o. existuje jeden virtuální výstupní bod, který je tvořen následujícími předávacími místy podzemních zásobníků plynu: 1. Dolní Dunajovice, 2. Tvrdonice, 3. Štramberk, 4. Třanovice, 5. Lobodice, 6. Háje. Pro potřeby stanovení tlakových a kvalitativních parametrů plynu vytěženého z podzemních zásobníků jsou jako směrodatné uvažovány hodnoty naměřené na skutečných předávacích místech mezi skladovatelem a přepravcem. Na těchto předávacích místech je skladovatel povinen dodržet tlak a kvalitu stanovené v propojovací dohodě mezi skladovatelem a přepravcem. V České republice mají vzniknout nové zásobníky plynu. Jeden z nich plánuje firma MND Gas Storage ze skupiny KKCG v Dambořicích na jižní Moravě, ve stejném regionu chce rozšířit kapacitu stávajícího zásobníku v Uhřicích. Kapacita všech zásobníků plynu v ČR by se měla v následujících letech zvýšit na 4,75 miliardy m3 a pokrývat tak téměř polovinu roční spotřeby země.


85

Zdroje a spotřeba zemního plynu

Zdroje zemního plynu Vlastní zdroje zemního plynu využívané výrobci v ČR tvoří méně než 1 % domácí spotřeby. Jedná se především o těžbu zemního plynu na jižní Moravě a o tzv. degazační plyn z černouhelných dolů na severní Moravě. Pro uspokojení domácí spotřeby je tedy nutné zbývající zemní plyn dovážet, převážnou většinu z Ruské federace prostřednictvím firmy Gazprom export Ltd. a menší měrou z Norska od konsorcia místních producentů (ExxonMobil Production Norway Inc., Statoil Hydro ASA, Norske ConocoPhillips AS, TOTAL E&P NORGE AS, ENI Norge AS). Česká republika je důležitou spojnicí mezi východní Evropou, Ruskem a západní Evropou (Německo, Francie). To je dáno tím, že přes naše území vede „tranzitní plynovod“ spojující ruská těžební pole s odběrateli na západě. Plynárenská soustava ČR je tak podstatnou měrou založena na tranzitu, který v současné době zajišťuje na vstupu cca 80 mil.m3/den při 15 °C tranzitovaného plynu. Tranzitní soustava je zároveň z části využívána pro domácí přepravu. Pro porovnání se jedná o cca 25 mil. m3/den při 15 °C přepravovaného plynu. Pro úplnost je nutno dodat, že energetický zákon pracuje s pojmem výrobna plynu, kterým se rozumí zařízení na výrobu nebo těžbu plynu nebo terminál zkapalněného zemního plynu včetně stavební části a nezbytných pomocných zařízení, kde uskutečňuje svoji činnost držitel licence na výrobu plynu. Spotřeba zemního plynu Roční spotřeba zemního plynu v ČR v posledních letech mírně klesá od hodnoty 9,5 mld. m3 až po 8,3 mld. m3 v roce 2007. Výrazná část zemního plynu je využívána jako palivo pro otopové účely (zejména u domácností). Tímto způsobem vzniká rozdíl mezi letní a zimní spotřebou, kdy hodnota poměru zimního maxima a letního minima se pohybuje mezi 7 a 8, což je v Evropském měřítku celkem vysoká hodnota. Je proto nutné pokrývat špičkové spotřeby, a to jak denní, tak hodinové. Z těchto důvodů, kdy spotřeba zemního plynu je po celý rok rozdělena nerovnoměrně, je pro Českou republiku nutností využívání podzemních zásobníků plynu pro uskladňování nadbytečného plynu. Nadbytečností se rozumí situace nastávající většinou v létě, kdy je velmi nízká spotřeba zemního plynu na otop jak u domácností, tak v průmyslové sféře. V zimních měsících je pak potřebný plyn z těchto zásobníků zase vytěžován a dodáván do sítě. Spotřeba zemního plynu po jednotlivých měsících, čtvrtletích, pololetích a souhrnná spotřeba za rok 2012 je uvedena v tabulce č. 15:


86

Spotřeba zemního plynu v ČR v roce 2012. Spotřeba zemního plynu v roce 2012 po jednotlivých krajích je uvedena v tabulce č. 16: Spotřeba zemního plynu v roce 2012 podle jednotlivých krajů v ČR. Tab. 15: Spotřeba zemního plynu v ČR v roce 2012 [16]


87

Tab. 16: Spotřeba zemního plynu v roce 2012 podle jednotlivých krajů v ČR [16]

Dodávky plynu V segmentu dodávek strategických komodit do České republiky patří dodávky plynu mezi zásadní. Dodávky zemního plynu se uskutečňují zejména na základě dlouhodobých kontraktů uzavřených s dodavateli v Ruské federaci do roku 2035 a Norském království do roku 2017. Zhruba do roku 2000 byl zachován poměr dodávek 75 % ruského plynu a 25 % norského plynu, tento poměr se výrazně změnil v době plynové krize v roce 2009, kdy objem dovozu ruského plynu poklesl na 58 % a začal se výrazněji uplatňovat dovoz plynu ze zemí EU, který v roce 2010 dosáhl 24 % (zde se však převážně jedná o reexport tj. o plyn získaný na spotových trzích na základě krátkodobých kontraktů). Blíže viz obrázek č. 30 : Teritoriální struktura dovozu zemního plynu do ČR v letech 1994-2010. Diverzifikací zdrojů plynu v roce 1997 podpisem kontraktu s norskými dodavateli si Česká republika významně zvýšila bezpečnost dodávek.


▀ Rusko

▀ Norsko

88

▀ Německo + EU

Obr. 25: Teritoriální struktura dovozu zemního plynu do ČR v letech 1994 – 2010 [9] Strategické zásoby státu V oblasti zemního plynu státní hmotné rezervy neexistují, což je dáno formou privatizace plynárenského sektoru v České republice. Plynová bezpečnost je tak zajišťována

privátními

subjekty

zejména

prostřednictvím

využívání

systému

podzemních zásobníků plynu, jejichž kapacita pokrývá zhruba třetinu domácí spotřeby. V současné době se o vytvoření státních hmotných rezerv zemního plynu neuvažuje, posilování plynové bezpečnosti se bude spíše ubírat zvyšováním kapacity stávajících podzemních zásobníků plynu a zvyšováním bezpečnostních standardů dodávky plynu, případně další diverzifikací přepravních cest a výstavbou interkonektorů se sousedními státy tak, aby bylo zajištěné plnění standardů předepsaných pro členské státy EU dle Nařízení 994/2010. Protože jsou zásobníky plynu v majetku privátních subjektů, je velmi důležité citlivé a přesné nastavení legislativy, tak aby byl plyn z těchto zásobníků pro ČR v případě krize skutečně využitelný. Díky masivní podpoře plynofikace v první polovině minulého desetiletí se zvýšila spotřeba zemního plynu z cca 6 mld. m3 na 9,5 mld. m3. Na této úrovni se spotřeba zemního plynu pohybuje posledních 5 let. Svým odběrem se tak Česká republika podílí na celosvětové spotřebě zemního plynu 0,4 %.


89

2.5 Ropa a ropné produkty ČR pokrývá cca 96 % své potřeby ropy jejím importem. Největší část ropy je importována z Ruska, jehož podíl v posledních 15 letech klesal až na současných cca 65 %. Dalším významným dodavatelem ropy do ČR je Ázerbájdžán – cca 25 %. Minoritní dodávky ropy proudily z Kazachstánu. Libye, Alžírska, Sýrie, Norska a dalších zemí. Tuzemská těžba ropy představuje cca 270 tisíc tun ročně. Z pohledu státních hmotných rezerv existuje nejpropracovanější systém pro ropnou bezpečnost, která je legislativně vymezena zákonem č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tímto zákonem zajišťuje SSHR vytvoření nouzových zásob ropy a vybraných ropných produktů (dále jen nouzové zásoby) ve výši požadované legislativou Evropské unie, tj. nouzové zásoby minimálně na 90 dní průměrné spotřeby předcházejícího roku, které jsou skladovány a ochraňovány zejména akciovými společnostmi MERO ČR (ropa) a ČEPRO (rafinérské produkty). Z hlediska energetické bezpečnosti je žádoucí využívat ke skladování a ochraňování nouzových zásob ropy a ropných produktů právě k tomu určených státních akciových společností. Vzhledem k minimálním domácím zdrojům ropy se musí téměř veškerá potřebná ropa do ČR dovážet, zajištění energetické bezpečnosti v oblasti ropy a ropných produktů tedy z hlediska technické infrastruktury souvisí s kapacitou, kvalitou a rozsahem ropovodní a produktovodní sítě a stavem zpracovatelských kapacit. V neposlední řadě je energetická bezpečnost podmíněna i kvalitou údržby a dalším rozvojem technické infrastruktury. Ropovodní a produktovodní síť a zásobovací kapacity u nás se udržují na vysoké technické úrovni. Ropovod Družba byl v 90. letech minulého století na území ČR modernizován tak, že je v něm dnes možné přepravovat různé druhy rop, a to v obou směrech. V současné době se tak jedná o nejmodernější úsek v celé délce ropovodu. Zásadním krokem k posílení energetické bezpečnosti státu bylo vybudování ropovodu IKL (Ingolstadt-Kralupy-Litvínov), který umožňuje zásobování ropou nezávisle na ropovodu Družba. Ropovod IKL navazuje na západoevropskou síť prostřednictvím ropovodu TAL (Transalpine Pipeline), který vede z terminálu Terst přes Alpy do Německa. Provozovatel naší ropovodní sítě společnost MERO ČR, a.s. a společnost provozující ropovod TAL prodloužily smlouvu umožňující přepravovat ropovodem TAL více


90

ropy pro české rafinérie v krizových situacích, které by nastaly na ropovodu Družba, kdy MERO ČR v těchto případech může využít volnou přepravní kapacitu ropovodu TAL i mimo obvyklý systém dlouhodobých nominací, a to bez neúměrně vysokých dodatečných nákladů. Dalším posílením energetické bezpečnosti v ropném sektoru bylo vybudování a udržování nouzových zásob ropy a ropných produktů v držení státu na období minimálně 90 dnů. Strategickým cílem pro ropný sektor je posílení postavení společnosti MERO ČR v ropovodu TAL, což je možné třemi způsoby: 

pohotovostním (emergency) kontraktem, který již od roku 2008 funguje,



vybudováním dodatečných investic na ropovodu TAL, které by vedly k posílení jeho kapacity (je již zpracována studie proveditelnosti),



získání majetkového podílu MERO ČR v ropovodu TAL.

Byl by tak zajištěn strategický přístup k této přepravní trase za mnohem stabilnějších podmínek. Nejbližším cílem je zvýšení nouzových zásob ropy a ropných produktů na dobu 120 dnů. Dalším cílem, o kterém by se měla vést diskuse, je tzv. severojižní propojení ropovodní sítě, které by mělo za cíl propojit rafinérii Spergau (dříve Leuna) s rafinérií v Litvínově, které jsou propojeny funkčním etylénovodem. Neméně důležitým faktorem z hlediska ropné bezpečnosti ČR se jeví i zachování všech významných zpracovatelských kapacit na jejím území. V současné době zpracovávají české rafinérie přes 8 mil. tun ropy ročně a další cca 3 mil. tun ropných produktů je do ČR ještě dováženo. Ztráta domácích rafinérských kapacit by tak nejen zvýšila dovozní závislost ČR a mohla by přispět k dalšímu růstu cen ropných produktů, ale otevřela by i otázku nedostatečné infrastruktury pro dovoz většího množství ropných produktů. Zásadní je udržení v chodu nejen největší rafinérie v Litvínově, ale i moderní rafinérie v Kralupech nad Vltavou, a to zejména z hlediska udržení diverzifikace dodávek, neboť tato rafinérie je schopna zpracovávat také větší množství lehkých (neruských) druhů ropy. Pro případ náhlé potřeby navýšení dovozu ropných produktů je vhodné posoudit účelnost výstavby produktovodu, který by napojil českou (a tím i slovenskou) síť se západoevropskou sítí produktovodů spadajících do systému NATO – CEPS (Central Europe Pipeline System). V oblasti ropovodů a zpracování ropy je importní kapacita ropovodu Družba, který dopravuje ropu z východu, 9 mil. t/rok a ropovodu IKL, který dopravuje ropu ze západu, 11 mil. t/rok. Skladovací kapacita Centrálního tankoviště ropy (Nelahozeves), využívaného pro skladování nouzových zásob ropy, činí 1,73 mil. m3 v rámci reálných podmínek.


91

Podle SEK, její aktualizace s výhledem do roku 2030 (návrh) jsou pro oblast zásobování a přepravy ropy stanoveny níže uvedené záměry: 

Indikativní ukazatele a cílové hodnoty o Vytvořit podmínky pro možnost, aby se i v oblasti přepravy ropy stala ČR tranzitní zemí, aniž by tím došlo ke snížení ropné bezpečnosti ČR. o Zajistit v termínech stanovených evropskou legislativou zvýšení úrovně nouzových zásob ropy a ropných produktů až na úroveň 120 dnů průměrné spotřeby předchozího roku při větší zainteresovanosti podnikatelského sektoru na jejich financování. o

Udržovat nouzové zásoby ropy a ropných produktů na úrovni stanovené pravidly EU a udržovat a ověřovat jejich faktickou disponibilitu pro krizové řízení.



Vize V oblasti přepravy ropy budou zabezpečeny kapacity, které umožní plynulé

zásobování tuzemských rafinérií diversifikovanými dopravními cestami. Pro případ krizí budou zajištěny dostatečně vysoké nouzové zásoby ropy i ropných produktů. 

Hlavní cíle o Posílit postavení národního přepravce ropy ve vztahu ke společnosti provozující mezinárodní ropovod TAL, s ohledem na možnost zajištění plného zásobování ČR ropou prostřednictvím ropovodů TAL a IKL v případě krizového stavu. o Zvýšit nouzové zásoby ropy a vybraných ropných produktů na úroveň 120 dnů čistých dovozů. V rámci sortimentu nouzových zásob ropy postupně vytvořit i podíl zásob lehkých rop vhodných pro zpracování v rafinerii Kralupy nad Vltavou. S ohledem na strategický význam sektoru ponechat společnosti MERO ČR, a.s. a ČEPRO, a.s. ve výhradním vlastnictví státu. o Dále podporovat tuzemské zpracování ropy a výrobu potřebných rafinérských produktů s cílem snižovat podíl dovozů tohoto sortimentu do ČR a naopak vytvářet podmínky pro další rozvoj jeho exportu, zejména do zemí střední a východní Evropy. o Podpořit postupné zvyšování efektivního využití stávajícího tuzemského produktovodního systému, který je jednou z nejvýznamnějších evropských produktovodních sítí, a to zejména s ohledem na jeho logistické rozmístění a napojení na produktovod Slovenské republiky, a tím podporovat i maďarský systém.


92

Energetická soběstačnost, odolnost a bezpečnost 

Zajistit udržování nouzových zásob ropy a ropných výrobků v souladu s požadavky EU a IEA.



Podporovat zvýšení soběstačnosti ve výrobě ropných výrobků nezbytných pro nouzový provoz státu a zásobování obyvatelstva.



Podporovat další diverzifikaci přepravních tras i zdrojových teritorií pro dodávky ropy.

2.5.1 Ropovody Ropovody jsou systémy na potrubní přepravu ropy; A to buď přímo z nalezišť ropy, nebo z přístavů do oblastí spotřeby. Střední Evropa, do které můžeme zahrnout Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rakousko a Českou republiku nacházející se v samém jejím středu, nemá až na výjimky významnější vlastní zdroje ropy. Na druhou stranu jsou ve střední Evropě dostatečné zpracovatelské kapacity rafinérií, které jsou schopny zajistit potřeby jednotlivých regionů v hlavních komoditách, tj. automobilových benzínech a motorové naftě. Rafinérie jsou historicky umístěny v oblastech spotřeby a ropnou surovinu je k nim třeba dopravit. Ropa je dopravována téměř výhradně ropovody (viz obrázek č. 26: Ropovody ve střední Evropě) a jejich trasy jsou dány také historickým vývojem.

Obr. 26: Ropovody ve střední Evropě [12]


93

Polsko, nové spolkové země SRN, Česká republika, Slovensko a Maďarsko jsou zásobovány ropovodem Družba. Bavorsko a Rakousko ropovodem TAL (Transalpine Pipeline) z Terstu, resp. jeho odvětvením AWP (Adria Wien Pipeline), kterým jsou přepravovány ropy dopravované do tohoto přístavu tankery přes Středozemní moře z různých zdrojů. Dalšími ropovody, které diverzifikují zdroje pro ostatní rafinérie středoevropského regionu, jsou spojky z přístavu Gdaňsk do Plocku a z Rostocku do Schwedtu, a dále také propojení mezi bratislavskou rafinérií Slovnaft a rafinérií Schwechat poblíž Vídně v rámci systému ropovodu Družba. MERO ČR, a. s. Vlastník a provozovatel české části ropovodu Družba a ropovodu IKL, současně jediný přepravce ropy do České republiky a nejvýznamnější společnost zajišťující skladování nouzových strategických zásob ropy je MERO ČR, a. s. (mezinárodní ropovody). Akcionář: Česká republika – Ministerstvo financí (100 %) – stav k 31. 12. 2010. Celkový objem ropy přepravené do České republiky v roce 2010 oběma ropovody dosáhl 7,883 milionů tun. Oproti předchozímu roku, kdy bylo přepraveno 7,453 milionů tun, tak došlo ke zvýšení přepraveného množství ropy o 430 tisíc tun. Vývoj přepravy ropy v první dekádě třetího tisíciletí je znázorněn na obrázku č. 27: Vývoj přepravy ropy v letech 2000 – 2010.

Obr. 27: Vývoj přepravy ropy v letech 2000 – 2010 [11]


94

Ačkoliv přeprava ropy ropovody je z logistického a ekologického hlediska nejefektivnější a nejbezpečnější způsob přepravy ropy, je potřeba věnovat intenzivní péči monitoringu technického stavu a údržbě potrubí. Díky moderním nedestruktivním metodám a zařízením se v posledních letech standardně provádí vnitřní inspekce ropovodů, které komplexně prověří stav potrubí bez nutnosti přerušit provoz a vyprázdnit ropovod. K vnitřní inspekci ropovodů se používá zařízení zvané inteligentní ježek. Inteligentní ježek je mechanicko-elektronické zařízení, které je pomocí proudu přepravovaného média neseno potrubím. Pozici vady na obvodu určuje snímač, který definuje azimutové polohy ve 360°. Metoda vnitřní inspekce ropovodu je způsob zjišťování jeho stavu a identifikuje anomálie o rozměrech větších než 3 x 3 mm zevně i uvnitř potrubí. Ropovod Družba Ropovod Družba byl prvním ropovodem vedoucím po českém území. V roce 1962 byl doveden do Bratislavy a v roce 1965 prodloužen do Záluží u Mostu. Do roku 1989 dováželo tehdejší Československo ročně až 18 milionů tun ropy z bývalého SSSR výhradně tímto ropovodem. Pádem „železné opony“ v roce 1989 se pro nás otevřely další možnosti dovozu ropy a vymanění se z jednostranné závislosti na Rusku. Projekt komplexní modernizace ropovodu Družba byl zahájen v roce 1999 a ukončen v roce 2003. Hlavním cílem uvedených bylo zvýšení technické úrovně stávajícího zařízení a instalace moderního řídicího a komunikačního systému. Na úseku od řeky Moravy až po terminály Litvínov a Pardubice byly postaveny armaturní stanice. Každá nová stanice obsahuje armaturní šachtu, strojně-technologické zařízení, elektrodomek s elektrozařízením, řídicí a komunikační systém. Řídicí systém ovládá celkem 65 kulových kohoutů. Technické údaje ropovodu Družba Délka trasy v ČR včetně zdvojení a odboček: 505,7 km Přepravní kapacita:

9 mil. tun ropy ročně

Obsah ropovodu:

cca 101 318 m3

Rychlost proudění ropy v potrubí:

cca 1,0 - 1,4 m/s

Průměr potrubí:

DN 700, DN 500, DN 350, DN 200

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 Provozní celky

Úseky

95 Dimenze potrubí

Délky

PC13

řeka Morava - PC26 Klobouky

DN 500

28,5 km

PC14A

PC 26 Klobouky - PC27 Velká Bíteš

DN 500

59,2 km

PC14B

Rajhrad - PC27 Velká Bíteš IRČ

DN 700

36,8 km

PC15A

PC27 Velká Bíteš - PC28 Nové Město DN 500

130,2 km

PC15B

PC27 Velká Bíteš - Radostín IRČ

DN 500

68,9 km

PC16

PC28 Nové Město - PC29 Kralupy

DN 500

64,9 km

PC17

PC29 Kralupy - PC 06CTR

DN 500

8,8 km

PC18

PC06 Kralupy - Litvínov

DN 500

66,9 km

PC30

odbočka Potěhy - PC31 Paramo

DN 200

32,7 km

PC07

PC06 CTR - PC08 Kralupy

DN350

8,8 km

Ropovod IKL Ke zrodu myšlenky výstavby ropovodu IKL (Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov) a její následné realizaci došlo v letech 1990 – 1995. Původně plánovaná trasa ropovodu z Ingolstadtu přes Kralupy nad Vltavou do Litvínova byla z několika důvodů změněna na dnešní podobu trasy Vohburg an der Donau - Nelahozeves (u Kralup nad Vltavou), nicméně jméno ropovodu IKL bylo z nostalgických důvodů zachováno a běžně se používá dodnes. Zajímavostí vedení tohoto ropovodu je jeho umístění do dna koryt několika řek, mezi nejznámější patří řeka Regen (uložení v hloubce 6 m) a Dunaj (uložení v hloubce 3,5 m). Na ropovodu IKL byla v roce 2008 dokončena výměna řídicího systému (tzv. SCADA). Původní systém byl v provozu od samého počátku ropovodu IKL, tj. od roku 1995. Nová SCADA je podstatně modernější a zajišťuje bezpečnější, ekonomičtější a komfortnější provozování ropovodu IKL Technické údaje ropovodu IKL Celková délka trasy (Vohburg an der Donau - Centrální tankoviště ropy Nelahozeves):

347,4 km

Délka trasy v ČR:

168,6 km

Přepravní kapacita:

10 mil. tun ropy ročně

Obsah ropovodu:

cca 140 000 m3

Rychlost proudění ropy v potrubí:

cca 0,5 - 1,2 m/s

Průměr potrubí:

DN 700


96

Centrální tankoviště ropy

Nedílným procesem těžby, přepravy a zpracování ropy je její uskladnění. Základním článkem skladovací infrastruktury jsou nádrže. V ČR se nachází tzv. Centrální tankoviště ropy (CTR) Nelahozeves a slouží k přijímání ropy jak z ropovodu Družba, tak z ropovodu MERO IKL, ke skladování, blendingu a distribuci ropy k zákazníkovi. Část kapacity tankoviště využívají státní hmotné rezervy pro skladování strategických zásob ropy. Centrální tankoviště ropy - technické údaje 

celková skladovací kapacita k 31. 12. 2010 – 1 550 000 m3: ‐

4 nádrže o objemu 50.000 m3,

‐

6 nádrží o objemu 100.000 m3,

‐

6 nádrží o objemu 125.000 m3,

‐

krátkodobý mezisklad pro ropu přepravovanou ropovody Družba a IKL,

‐

míchání různých druhů ropy podle požadavků zákazníků – rafinérií,

‐

skladování strategických nouzových zásob ropy.

Technologický řídicí systém CTR V září 2002 byla dokončena výměna řídicího systému SERC za řídicí systém CROMOS 2000. Současný řídicí systém CROMOS 2000 je identický s řídicím systémem ropovodu Družba. CROMOS 2000 je řídicí systém, který hlídá a monitoruje veškeré technologické procesy. V případě nestandardní situace na ni ihned upozorní nebo proces automaticky odstaví. Veškeré dění na CTR Nelahozeves je pomocí výše uvedeného řídicího systému zobrazováno v řídicím centru na CTR Nelahozeves jak na monitorech, tak na velkoplošné obrazovce. Veškeré výstupy jsou dlouhodobě archivovány. Centrální tankoviště Vohburg, SRN 



skladovací kapacita k 31. 12. 2010 – 200 000 m3 ‐

1 nádrž o objemu 80 000 m3,

‐

3 nádrže o objemu 40 000 m3,

krátkodobý mezisklad pro ropu přepravovanou ropovodem IKL.


97

Státní hmotné rezervy Celková vybudovaná skladovací kapacita pro potřeby Správy státních hmotných rezerv na Centrálním tankovišti ropy činí 1 081 191 tun ropy a k datu 31. prosince 2010 bylo fakticky uskladněno 979 514 tun ropy. Vývoj skladovacích kapacit pro potřeby Správy státních hmotných rezerv je znázorněn na obrázku č. 28: Vývoj skladování ropy pro státní hmotné rezervy.

Obr. 28: Vývoj skladování ropy pro státní hmotné rezervy na CTR [9] 2.5.3 Zpracovatelé ropy a výrobci ropných produktů Rafinérské zpracování ropy provádějí v ČR dvě společnosti: ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s. Litvínov a PARAMO, a.s. Pardubice. ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s., Litvínov Česká rafinérská, a. s. je největší zpracovatelem ropy a výrobcem ropných produktů v České republice a provozuje rafinérie ropy v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Byla založena 28. dubna 1995. V roce 2010 bylo v kralupské a litvínovské rafinérii zpracováno 2 694 a 4 678 kilotun ropy, tj. dohromady 7 372 kilotun, což představuje druhý největší objem ropy od roku 2003, kdy společnost přešla na zpracovatelský režim. Kapacita: Litvínov 5,1 MMt (Miliónů megatun); Kralupy 3,3 MMt.


98

Vývoj množství zpracované ropy je znázorněn na obr. č. 29: ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a. s. - zpracování ropy v období 2004 – 2010.

M i l i ó n y k i l o t u n

Rok

Obr. 29: ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a. s. - zpracování ropy v období 2004 – 2010 [9] Přeprava ropy pro Českou rafinérskou, resp. pro zpracovatele byla zajištěna prostřednictvím společností MERO ČR, a.s., TRANSPETROL, a.s. a TAL GmbH. Využití příslušných způsobů přepravy v r. 2010: 

železnice 23 %,



silniční terminály 39 %,



produktovod 38 %.

Rafinérie Litvínov 

Surovina: ‐



REB ropovodem Družba,

Produkty: ‐

LPG,

‐

automobilové benzíny OČ RON 91 a 95,

‐

motorová nafta třídy D,B,F, resp. 2,

‐

topné oleje,

‐

silniční asfalty 50/70, 70/100, 160/200,

‐

kapalná síra,

‐

olejové hydrogenáty stabilizované, klasické,

‐

suroviny pro petrochemii – EJ a POX.

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 Rafinérie Litvínov - provozované jednotky 

atmosférická destilace (2x),



vakuová destilace (2x),



hydrorafinace (HRBi, HRPe, HRGO),



reforming (CCR a semiregenerativní),



hydrokrakování (nový HCU a komory),



visbreaker,



foukání asfaltu,



Clausovy jednotky (redukce sirných odplynů na elementární síru).

Rafinérie Kralupy 

Surovina ‐



sladké ropy přes TAL/IKL a „moravská ropa“ přes Družbu,

Produkty ‐

LPG,

‐

Propylén,

‐

automobilové benzíny OČ RON 91 a 95,

‐

motorové nafty B,D,F, resp. 2,

‐

letecký petrolej JET A1,

‐

topné oleje,

‐

MTBE,

‐

kapalná síra.

Rafinérie Kralupy - provozované jednotky 

atmosférická destilace,



hydrorafinace (HRBi, HRPe, HRGO),



reformování (semiregenerativní),



isomerace C5/C6,



vakuová destilace,



fluidní katalytické krakování,



3CS + Selektivní odsíření krakovaných benzínů,



MTBE,



Clausovy jednotky (redukce sirných odplynů na elementární síru).

99


100

PARAMO, a.s. Pardubice V roce 1994 se státní podnik Paramo Pardubice transformoval v akciovou společnost. Více než 70 procent jejích akcií přešlo do správy Fondu národního majetku. Tento balík akcií odkoupil v roce 2000 Unipetrol, který ke dni 31. prosince 2008 vlastnil 91,77 procentní podíl na základním jmění společnosti Paramo. Od 4. března 2009 je podíl společnosti Unipetrol v Paramu stoprocentní. Společnost Paramo se zaměřuje na zpracování ropy na rafinérské a asfaltérské výrobky a na výrobu mazacích a procesních olejů, včetně výrobků navazujících a pomocných. V roce 2010 společnost zpracovala 529 865 tun ropy (v roce 2009 to bylo o 15 597 tun více tj. 545 462 tun ropy). 2.5.4 Produktovodní síť a střediska Akciová společnost ČEPRO vznikla privatizací bývalého státního podniku Benzina. Společnost byla založena dne 16. prosince 1993. Zakladatelem a jediným akcionářem byl do 31. prosince 2005 Fond národního majetku České republiky. Od 1. ledna 2006 se jediným akcionářem stalo Ministerstvo financí České republiky. Posláním společnosti ČEPRO, a. s. je zejména: 

přeprava, skladování a prodej ropných produktů,



poskytování přepravních, skladovacích a dalších speciálních služeb v této oblasti externím subjektům,



ochraňování zásob Správy státních hmotných rezerv,



provozování sítě čerpacích stanic EuroOil. Tabulka č. 17 uvádí množství pohonných hmot přepravených prostřednictvím

produktovodů a železnice. Tab. 17: Množství pohonných hmot zmanipulovaných v systému ČEPRO, a. s. [10]


101

Pokles spotřeby pohonných látek v kombinaci s neplánovanou odstávkou rafinérie Litvínov je příčinou nižšího množství zmanipulovaných pohonných látek v roce 2010 v porovnání s rokem 2009. Přeprava poloproduktů a motorové nafty mezi rafinériemi, realizovaná produktovodem společnosti ČEPRO, a.s., byla v roce 2010 ve výši 171 kt (v roce 2009 to bylo 220 kt). Produktovodní systém spojuje potrubím sklady a střediska akciové společnosti ČEPRO s rafinériemi Litvínov, Kralupy nad Vltavou a Bratislava. Systém umožňuje přímé čerpání a zásobování mezi jeho jednotlivými úseky. Výstavba prvních úseků produktovodů začala v roce 1953, v současné době přesahuje jeho délka 1 100 km. Chod

produktovodů

řídí

centrální

dispečink.

Potrubí

produktovodu

je

z bezpečnostních důvodů uloženo v hloubce cca 1,2 metru pod zemí, pouze v záplavových oblastech nebo v oblastech s důlní či tektonickou činností je potrubí vedeno na povrchu. Sklady a střediska se často nacházejí v blízkosti měst a obcí. ČEPRO má osm provozních středisek, které provozují celkem 18 skladů. Přehled středisek a jimi řízených skladů Středisko

Sklady

01 Produktovody 02 Třemošná

Třemošná, Hájek, Bělčice

03 Smyslov

Smyslov, Včelná

04 Roudnice nad Labem

Hněvice, Mstětice, Litvínov

06 Cerekvice

Cerekvice, Nové Město

07 Šlapanov

Šlapanov, Potěhy

08 Loukov

Loukov, Plešovec, Sedlnice

09 Střelice

Střelice, Klobouky, Velká Bíteš

Produktovodní síť a sklady jsou znázorněny na obrázku č. 30: Produktovodní síť a sklady ČEPRO, a.s.


102

Obr. 30: Produktovodní síť a sklady ČEPRO, a.s. [10]

Státní hmotné státní rezervy V případě skladování ropných produktů jako součásti státních hmotných rezerv je rozhodujícím ochraňovatelem akciová společnost ČEPRO. Ochraňovanými produkty jsou automobilové benzíny, motorové nafty, letecký petrolej, TOL a mazací oleje. Významnou pozicí ČEPRO, a. s. je její jmenování subjektem hospodářské mobilizace v souladu s příslušnými ustanoveními zákona číslo 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů Tato oblast spolupráce je založena na zabezpečení nezbytných dodávek v době vyhlášení krizového stavu. V roce 2010 byl zahájen zkušební provoz karty SSHR, určené pro zásobování vozidel integrovaného záchranného systému v případě vyhlášení stavu ropné nouze či podobných ohrožení, který je vystavěn na technologické platformě vyvinuté společností ČEPRO, a. s.

2.6 Tepelná energie Vybrané pojmy Podle energetického zákona se rozumí:


103

distributorem tepelné energie vlastník nebo nájemce rozvodného tepelného zařízení, kterým se tepelná energie dopravuje nebo transformuje a dodává k dalšímu využití jiné fyzické či právnické osobě,



dodavatelem tepelné energie fyzická či právnická osoba dodávající tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě; dodavatelem může být výrobce, distributor a rovněž vlastník nebo společenství vlastníků zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům,



dodávkou tepelné energie dodávka energie tepla nebo chladu k dalšímu využití jinou fyzickou či právnickou osobou; dodávka energie tepla k dalšímu využití se uskutečňuje ve veřejném zájmu,



konečným spotřebitelem fyzická či právnická osoba, která dodanou tepelnou energii pouze spotřebovává,



odběratelem tepelné energie distributor, vlastník či společenství vlastníků odběrného tepelného zařízení; odběratelem může být také konečný spotřebitel; dodávka tepelné energie přímo konečnému spotřebiteli je podmíněna přímým odběrem pro všechny konečné spotřebitele v centrálně vytápěném objektu,



odběrem tepelné energie převzetí dodávky tepelné energie od výrobce nebo distributora ke konečné spotřebě nebo dalšímu využití,



odběrným místem místo plnění stanovené ve smlouvě o dodávce tepelné energie, v němž přechází tepelná energie z vlastnictví dodavatele do vlastnictví odběratele,



odběrným tepelným zařízením zařízení připojené na zdroj či rozvod tepelné energie určené pro vnitřní rozvod a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části, případně v souboru objektů odběratele,



rozvodem tepelné energie doprava, akumulace, přeměna parametrů a dodávka tepelné energie rozvodným tepelným zařízením,



rozvodným tepelným zařízením zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a domovními předávacími stanicemi; odběrné tepelné zařízení není součástí rozvodného tepelného zařízení,


104

zdrojem tepelné energie zařízení včetně nezbytných pomocných zařízení a stavebních částí, v němž se využíváním paliv nebo jiné formy energie získává tepelná energie, která se předává teplonosné látce,



soustavou zásobování tepelnou energií soustava tvořená vzájemně propojeným zdrojem nebo zdroji tepelné energie a rozvodným tepelným zařízením sloužící pro dodávky tepelné energie pro vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy, je-li provozována na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie.

Centralizované zdroje tepla (CZT) zajišťují polovinu produkce tepla v České republice a zásobují podniky, budovy občanské vybavenosti, bytové jednotky (1,48 mil. bytů, tj. 3,7 5,0 mil. osob). Jejich podíl na dodávce elektřiny činí 21% včetně významného podílu na systémových službách. Zdroje s CZT jsou charakteristické vysokou účinností přeměny energie z primárních energetických zdrojů, která je vyšší než 60 %, přičemž cca 43 % výroby ze zdrojů CZT je založeno na hnědém uhlí (celkem až 16 – 17 mil. tun). Předpokládaná těžba hnědého uhlí, i přes využití části zásob za územními ekologickými limity, má v období do roku 2050 klesající úroveň. I přes tento předpoklad budou zabezpečeny potřeby teplárenství i nových uhelných výroben elektřiny. Blíže viz obrázek č. 31: Předpokládaná těžba hnědého uhlí.

Obr. 31: Předpokládaná těžba hnědého uhlí [16] Větší systémy centralizovaného zásobování teplem, založené na uhlí, mají vlastní zásoby uhlí na skládkách. V případě menších výtopen je dodávka tepla závislá na udržení


105

zásobování uhlím. Dodávky uhlí, jakožto domácí suroviny, si však lze představit i v případě nouze. U systémů CZT založených na zemním plynu je většina z nich závislá na dodávkách zemního plynu bez možnosti přechodu na alternativní zdroj a tato část zásobuje teplem cca 10 % obyvatelstva. Přímé užití zemního plynu pro vytápění využívá cca 27 % domácností. Struktura a využití paliv pro výrobu tepla od roku 2005 do roku 2010 a výhledu do roku 2050 je znázorněna na obrázku č. 32: Struktura a užití paliv u centralizovaných zdrojů tepla.

Obr. 32: Struktura a užití paliv u centralizovaných zdrojů tepla [16] Při zachování rozsahu CZT z hlediska počtu odběratelů nebo jeho mírném zvýšení je ve scénáři významný zejména předpoklad poklesu dodávek ve vazbě na snížení energetické náročnosti budov a snížení ztrát v tepelných rozvodech. Předpokladem je též zachování rozhodujícího podílu tuzemského hnědého uhlí k zajištění výroby tepla z CZT po celé sledované období do roku 2050. Důvodem je zejména udržení energetické bezpečnosti a dovozní náročnosti, dále pak udržení podmínek pro přiměřené ceny dálkově dodávaného tepla. U ostatních paliv dochází k postupnému snižování jejich podílu ve prospěch obnovitelných zdrojů, a to zejména v případě zemního plynu. Z uvedené přílohy např. vyplývá, že největším dodavatelem tepla z hlediska počtu odběrných míst (8 797) v ČR je Pražská teplárenská soustava, která využívá následující palivo při vlastní výrobě tepelné energie: uhlí 84,03 %, zemní plyn 5,12 %, topné oleje 0,34 % a jiná paliva 10,50 %. Z hlediska instalovaného tepelného výkonu je největším zdrojem jaderná elektrárna Temelín 6 084 MWt (počet odběrných míst 29), následuje jaderná elektrárna Dukovany se 5 568,75 MWt (počet odběrných míst 101) a pak uhelná Elektrárna Počerady se 2 435,00 MWt (počet odběrných míst 39).


106

Podle SEK, její aktualizace (návrh) s výhledem do roku 2030 jsou pro oblast teplárenství a CTZ stanoveny níže uvedené záměry a vize: Vize Teplárenství jako spolehlivý a konkurenceschopný dodavatel tepla pro domácnosti, průmysl, podnikatelské subjekty a veřejný sektor a současně významný a energeticky efektivní dodavatel elektřiny a regulačních služeb pro elektrizační soustavu. Hlavní cíle 

Podporovat současnou úroveň a další rozvoj centrálního zásobování teplem jako základního způsobu vytápění především velkých aglomeračních celků.



Podporovat rozvoj vícepalivových systémů se zásobníky hlavně u zdrojů využívajících zemní plyn, které umožní krátkodobý přechod na alternativní paliva v případě stavů nouze.



Podporovat možné využití tepla z provozu jaderných elektráren. V dlouhodobé perspektivě (po r. 2030) sledovat možnost náhrady uhelných zdrojů systémů CZT malými podzemními jadernými zdroji s vysokou mírou bezpečnosti, standardizace a prefabrikace.



Zajistit podíl výroby CZT z domácích zdrojů minimálně z 80 %.



Indikativní ukazatele a cílové hodnoty ‐

Zajistit maximální rozvoj bioplynových stanic za účelem zvýšení dodávek tepla z bioplynu.

‐

Zvýšit podíl systémů CZT, využívajících vícepalivových systémů a schopných rychlé změny paliva, na alespoň 30 % pro případ krátkodobého záskoku.



Energetická soběstačnost, odolnost a bezpečnost ‐

Stanovit pro všechny systémy zásobování teplem krizové režimy umožňující přechod na havarijní zásobování v případě omezení dodávek primárních paliv.

‐

Vyžadovat u nových plynových zdrojů schopnost přechodu na alternativní palivo v krizovém režimu.



Elektrizační soustava a teplárenství ‐

Podporovat využití zejména větších tepláren pro dodávku regulačních služeb pro přenosovou soustavu.

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 ‐

107

Vytvořit podmínky pro účast tepláren při vytváření krajských územních koncepcí a zabezpečení jejich úlohy v ostrovních provozech jednotlivých oblastí v havarijních situacích.

‐

Podporovat v rozumné míře integraci menších teplárenských zdrojů do systémů inteligentních sítí a decentrálního řízení.

2.7 Závěry k odvětví energetiky Energetika 

Návrh aktualizace SEK klade nyní větší důraz na energetickou bezpečnost. Jejími základními energetických

prvky

jsou

zdrojů

s

přednostní

využití

všech dostupných

udržením

přiměřené

dovozní

tuzemských

závislosti,

rozvoj

infrastruktury, zvyšování odolnosti proti poruchám a schopnosti účinně řídit krizové stavy (Aktualizace SEK – návrh). 

Principy rozvoje energetiky v ČR jsou: soudržnost, trvale udržitelný rozvoj a posilování bezpečnosti dodávek energie, včetně odolnosti při jejich potenciálních výpadcích. Tyto principy determinují vizi, priority a cíle energetické politiky (Aktualizace SEK – návrh).



Míra energetické nezávislosti, vyjádřená jako poměr tuzemských přírodních energetických zdrojů k celkové spotřebě primárních energetických zdrojů, činila v roce 2008 v České republice 72,1 %. To je oproti průměru EU se 46,8 % velmi příznivá skutečnost a Česká republika by v budoucnosti neměla tuto výhodu ztratit.



V České republice se z domácího energetického uhlí vyrábí takřka 50 % potřebné energie.



Strategické priority energetiky ČR: vyvážený mix zdrojů a udržení přebytkové výrobní a výkonové bilance v elektrizační soustavě jako základu stability, energetické bezpečnosti a odolnosti; rozvoj síťové infrastruktury; zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déletrvajících krizí v zásobování palivy (Aktualizace SEK – návrh).


108

Vize pro období do roku 2030 až 2050 v energetické odolnosti a bezpečnosti: dosažení maximálně možné energetické soběstačnosti, odolnosti a bezpečnosti ČR jako schopnosti energetiky, zachovat dodávky energií v rozsahu nezbytném pro přežití obyvatelstva a funkčnost nejdůležitější infrastruktury státu v případech střednědobého i dlouhodobého omezení či úplného přerušení dodávek energetických komodit ze zahraničí a v případech rozsáhlých živelních pohrom či vnějších útoků (Aktualizace SEK – návrh).



Pro jadernou energetiku stát neplánuje zahrnutí palivových článků do systému státních hmotných rezerv (je upřednostněna varianta uložit povinnost předzásobit se na dostatečně dlouhou dobu provozovateli jaderných bloků).



Hrozby ohrožující energetickou a surovinovou bezpečnost České republiky jsou uvedeny v materiálu východiska ke koncepci surovinové a energetické bezpečnosti, který schválila Vláda ČR svým usnesením č. 619 ze dne 17. srpna 2011.

Elektřina 

Přenosovou soustavu ČEPS, a.s., z hlediska pohledu ochrany a odolnosti kritické infrastruktury, tvoří propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, elektrické stanice a technický dispečink.



V pododvětví elektřina byly v přenosové soustavě určeny Ministerstvem průmyslu a obchodu následující prvky evropské kritické infrastruktury: hlavní a záložní technický dispečink a elektrické stanice přenosové soustavy Sokolnice, Slavětice a Nošovice.



Pro dlouhodobý ostrovní provoz není vždy zajištěna dostatečná výše rychlých rezerv potřebných pro kumulované výpadky nebo výpadky velkých výkonů.



Pro případ úplného výpadku elektrického napětí (tzv. blackoutu) existuje aktualizovaný plán obnovy napájení prostřednictvím jednotlivých zdrojů schopných startu ze tmy.



V případě kumulace poruch nebo útoků na více místech a následné dezintegrace přenosové sítě nejsou všechny oblasti ČR schopny provozu v ostrovním režimu a proto není garantována dodávka elektřiny pro všechny velké aglomerace.



Vybudovat řídicí systémy a propojení zajišťující ostrovní napájení elektřinou všech aglomerací nad 50 tisíc obyvatel (návrh SEK).


109

Provozovatelé distribučních soustav v ČR: ČEZ Distribuce, a.s., E. ON Distribuce, a.s. a PRE distribuce, a.s.



V roce 2010 se vyrobilo celkem 85 910 GWh elektřiny, nejvíce elektrické energie se vyrobilo v parních elektrárnách – 49 979,7 GWh (tj. 58 % z celkové výroby) a pak v jaderných elektrárnách – 27 998,2 GWh (tj. téměř 33 % z celkové výroby).



Spotřeba elektřiny v ČR je plně kryta její tuzemskou výrobou.



Za kritickou infrastrukturu v oblasti elektřiny lze považovat přenosovou soustavu (vedení přenosové soustavy, elektrické stanice a technický dispečink – hlavní a záložní), distribuční soustavu (vedení distribuční soustavy, transformační stanice resp. transformovny) a výrobny elektrické energie (parní elektrárny, jaderné elektrárny, vodní elektrárny a ostatní výrobny elektrické energie).

Plyn 

V segmentu dodávek strategických komodit do České republiky patří dodávky plynu mezi zásadní. Dodávky zemního plynu se uskutečňují zejména na základě dlouhodobých kontraktů uzavřených s dodavateli v Ruské federaci do roku 2035 a Norském království do roku 2017. Diverzifikací zdrojů plynu v roce 1997 podpisem kontraktu s norskými dodavateli si Česká republika významně zvýšila bezpečnost dodávek.



V pododvětví zemní plyn byly v přenosové soustavě určeny Ministerstvem průmyslu a obchodu následující prvky evropské kritické infrastruktury: technický dispečink, hraniční předávací stanice Lanžhot a Hora Svaté Kateřiny.



RWE Transgas Net, s.r.o., vlastní a provozuje přepravní soustavu. Celková délka plynovodů je 3 640 km a převažuje potrubí s průměrem nad 500 mm (DN 100 až DN 1 400).



V současné době působí na území celé České republiky s výjimkou Prahy a Jihočeského kraje celkem čtyři distribuční společnosti skupiny RWE s celkovým rozsahem provozovaných sítí v délce 63 857 km.



Společnost RWE Gas Storage, s.r.o. v současné době vlastní celkem šest z osmi podzemních zásobníků plynu umístěných na území České republiky.


110

V současné době je pro tuzemskou spotřebu využíváno sedm podzemních zásobníků plynu, které jsou na území ČR a dále jeden zahraniční podzemní zásobník na Slovensku. Jeden podzemní zásobník, který je na území ČR, je využíván pouze pro potřeby Slovenské republiky. Schopnost vytvořit zásobu pro zimní období se pohybuje kolem jedné třetiny celkové roční spotřeby zemního plynu. Poměr skladovací kapacity k celkové roční spotřebě je tak v evropském porovnání nadprůměrný.



Podzemním zásobníkem se zahrnuje veškerá podpovrchová a povrchová zařízení nutná pro skladování.



Protože jsou zásobníky plynu v majetku privátních subjektů, je velmi důležité citlivé a přesné nastavení legislativy, tak aby v případě krize byl plyn z těchto zásobníků pro ČR skutečně využitelný.



V sektoru plynu lze považovat za oblasti kritické infrastruktury přenosovou soustavu, distribuční soustavu a zásobníky plynu.

Ropa 

ČR pokrývá cca 96 % své potřeby ropy jejím importem.



Z pohledu státních hmotných rezerv a zajištění funkčnosti a odolnosti kritické infrastruktury existuje nejpropracovanější systém pro ropnou bezpečnost. Zásoby minimálně na 90 dní průměrné spotřeby předcházejícího roku jsou skladovány a ochraňovány zejména akciovými společnostmi MERO ČR, a.s. (ropa) a ČEPRO, a.s. (rafinérské produkty). Nejbližším cílem je zvýšení nouzových zásob ropy a ropných produktů na dobu 120 dnů.



V současné době zpracovávají české rafinérie přes 8 mil. tun ropy ročně a další cca 3 mil. tun ropných produktů je do ČR ještě dováženo. Zásadní je udržení v chodu nejen největší rafinérie v Litvínově, ale i moderní rafinérie v Kralupech nad Vltavou, a to zejména z hlediska udržení diverzifikace dodávek, neboť tato rafinérie je schopna zpracovávat také větší množství lehkých (neruských) druhů ropy.



Vlastník a provozovatel české části ropovodu Družba a ropovodu IKL a jediným přepravcem ropy do České republiky a nejvýznamnější společností zajišťující skladování nouzových strategických zásob ropy je MERO ČR, a. s. Akcionář: Česká republika – Ministerstvo financí (100 %) – stav k 31. prosinci 2010.


111

Celkový objem ropy přepravené do ČR v roce 2010 oběma ropovody (Družba: délka trasy v ČR včetně zdvojení a odboček: 505,7 km; IKL: délka trasy v ČR: 168,6 km) dosáhl 7,883 milionů tun.



Centrální tankoviště ropy Nelahozeves a slouží k přijímání ropy jak z ropovodu Družba, tak z ropovodu MERO IKL. Celková skladovací kapacita k 31. 12. 2010: 1,550 mil. m3.



Skladovací kapacita pro potřeby Správy státních hmotných rezerv na Centrálním tankovišti ropy Nelahozeves činí 1 081 191 tun ropy.



Rafinérské zpracování ropy provádějí v ČR dvě společnosti: ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s., Litvínov a PARAMO, a.s. Pardubice.



Česká rafinérská, a. s. provozuje rafinérie ropy v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. V roce 2010 bylo v kralupské a litvínovské rafinérii zpracováno 2 694 a 4 678 kilotun ropy, tj. dohromady 7 372 000 tun ropy (což představuje druhý největší objem ropy od roku 2003).



Využití příslušných způsobů přepravy ropy pro Českou rafinérskou, a. s. v r. 2010: železnice 23 %, silniční terminály 39 % a produktovod 38 %.



PARAMO, a.s. Pardubice v roce 2010 zpracovala 529 865 tun ropy.



Produktovodní systém spojuje potrubím sklady a střediska akciové společnosti ČEPRO s rafinériemi Litvínov, Kralupy nad Vltavou a Bratislava. Systém umožňuje přímé čerpání a zásobování mezi jeho jednotlivými úseky. V současné době přesahuje délka produktovodů 1 100 km.



Chod produktovodů akciové společnosti ČEPRO řídí centrální dispečink. Sklady a střediska se často nacházejí v blízkosti měst a obcí. ČEPRO má osm provozních středisek, která provozují celkem 18 skladů.



V roce 2010 byl zahájen zkušební provoz karty SSHR, určené pro zásobování vozidel integrovaného záchranného systému v případě vyhlášení stavu ropné nouze či podobných ohrožení, který je vystavěn na technologické platformě vyvinuté společností ČEPRO, a.s.


112

Tepelná energie 

Centralizované zdroje tepla (CZT) zajišťují polovinu produkce tepla v České republice a zásobují podniky, budovy občanské vybavenosti, bytové jednotky (1,48 mil. bytů, tj. 3,7 - 5,0 mil. osob). Jejich podíl na dodávce elektřiny činí 21 %.

 Přibližně 43 % výroby ze zdrojů CZT je založeno na hnědém uhlí (celkem až 16 – 17 mil. tun).  U systémů CZT založených na zemním plynu je většina z nich závislá na dodávkách zemního plynu bez možnosti přechodu na alternativní zdroj a tato část zásobuje teplem cca 10 % obyvatelstva.  Přímé užití zemního plynu pro vytápění využívá cca 27 % domácností. Popis resp. dekompozice oblasti energetiky je příkladem vytvoření základu pro hlubší vnímání a chápání základních částí tohoto odvětví a současně jejich vzájemných vazeb. Tento proces také umožňuje vytvořit podklad pro objektivizaci procesu identifikace a analýzy rizik a v dalším procesu i pro řízení rizik ve vztahu k přijatým opatřením. Následující text bude v širším kontextu diskutovat a popisovat přístupy k identifikaci a analýze rizik, využitelných ve vztahu k vybrané oblasti kritické infrastruktury.


113

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] Aktualizace státní energetické koncepce (návrh, únor 2010). http://www.mpo.cz/ dokument5903.html [2] MÁSLO K, ŠVEJNAR P.: Stabilita elektrizační soustavy. www.vesmir.cz/files/file/ fid/4423/aid/7053 [3] Státní energetická koncepce 2004. Usnesení vlády č. 211 ze dne 10. března 2004. [4] Východiska ke koncepci surovinové a energetické bezpečnosti České republiky. Usnesení vlády č. 619 ze dne 17. srpna 2011. [5] Vyhláška č. 79/2010 Sb., o dispečerském řízení elektrizační soustavy a o předávání údajů pro dispečerské řízení, ve znění vyhlášky č. 388/2012 Sb. [6] Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. [7] http://www.paramo.cz/cs/sys/galerie-download/PARAMO_VZ_2009.pdf [8] http://www.petroleum.cz/doprava/index.aspx [9] http://www.ceskarafinerska.cz/ [10] http://www.ceproas.cz/ [11] http://www.mero.cz/ [12] http://ekonom.ihned.cz/c1-20175410-rafinerie-a-ropovody-ve-stredni-evrope [13] http://www.paramo.cz/cs/sys/galerie-download/VZ_PARAMO_2010.PDF [14] http://www.mpo.cz/ [15] http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0677: FIN:CS: PDF [16] http://www.eru.cz/ [17] http://www.rwe.cz/ [18] http://www.net4gas.cz/ [19] http://www.cez.cz/ [20] http://www.ceps.cz/ [21] http://www.pre.cz/ [22] http://www.vesmir.cz/files/obr/nazev/2007_030_01/type/html


114

SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK CTR

centrální tankoviště ropy

CZT

centralizované zdroje tepla

ČEPS, a.s.

česká energetická přenosová soustava, a.s.

DS

distribuční soustava

Energetický zákon

zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

ES

elektrizační soustava

HPH

hrubá přidaná hodnota

LDS

lokální distribuční soustava

MO

maloodběratelé

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

NN (nn)

nízké napětí

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development)

PS

přenosová soustava

RDS

regionální distribuční soustava

SEK

státní energetické koncepce

SSHR

správa státních hmotných rezerv

TOL

topný olej lehký

TSO

Transmission System Operator

VN (vn)

vysoké napětí

VO

velkoodběratelé

VVN (vvn)

velmi vysoké napětí


3

115

ANALÝZA RIZIK VE VZTAHU K VYBRANÉ OBLASTI KRITICKÉ INFRASTRUKTURY

3.1 Obecné přístupy k analýze rizik Lze konstatovat, že zvyšující se míra rizika vychází ze zvyšování automatizace pracovních procesů, zvyšování jejich složitosti či vzájemné propojenosti. Riziko lze vnímat i jako běžný fenomén, proto je proces hodnocení rizika a jeho faktorů nevyhnutelným a aktuálním v každém procesu podnikatelské nebo správní činnosti. V tomto textu se diskutuje o metodách, které lze využit v kontextu identifikace zdrojů rizika, monitoringu či řízení rizika kritické infrastruktury v oblasti energetiky. Analýza rizik je vnímána jako soubor exaktních i heuristických metod, proto je nutná určitá širší komparace aktuálních přístupů. Mezi obecné metody lze zařadit:

3.1.1



Safety review – SR – Bezpečnostní prohlídka,



Checklist – CA - kontrolní seznam,



What – if“ analýza W-I,



HAZOP analýza,



Event tree – ETA - strom událostí,



Fault tree – FTA – strom poruch,



Analýza způsobů a důsledků poruch – Failure Mode and Effects Analysis (FMEA). Safety review – SR – Bezpečnostní prohlídka Prohlídky resp. kontroly jsou zaměřeny na posouzení stavu bezpečnosti provozů a

procesů a lze je považovat za jedny z prvních metod posuzování nebezpečných situací a rizik. Jedná se v podstatě o fyzickou prohlídku zařízení, která může být uskutečňována expertním týmem nebo jednotlivcem. V případě nového provozu se jedná o posuzování dokumentace ještě před zahájením výstavby či spuštění provozu. Tato prohlídka má za cíl identifikaci podmínek a okolností, které mohou vést k nehodě a tím k následkům a ohrožení zdraví lidí, poškození životného prostředí nebo majetku. Jedná se často o řadu rozhovorů s pracovníky provozu, údržby, specialisty, ale i s vedoucími pracovníky na všech pozicích. Dalo by se říct, že tato prohlídka by měla být koncipována jako kolektivní akce směrující k zvýšení bezpečnosti, tedy ke snižování rizik provozu či zařízení. Je často zaměřená na zjištění, zda jsou pracovní operace a postupy v souladu s provozními předpisy. Cílem bezpečnostních předpisů je konfrontace pracovníků


116

s možnými riziky, kontrola uskutečňovaných činností a procesů, správnosti údržby či kontrola funkcí bezpečnostních opatření. Bezpečnostní prohlídka stanovuje kvalitativní popis potenciálních problémů z hlediska bezpečnosti provozu a návrh opatření za předpokladu, že je přístup k technické dokumentaci, bezpečnostním studiím, zprávám ze šetření úrazů a nehod a jiné. Pro zkvalitnění bezpečnostních prohlídek je vhodné použit kontrolní seznamy charakterizující jednotlivé kroky a položky, kterých splnění se vyžaduje [1]. 3.1.2

Checklist – CA - kontrolní seznam

Kontrolní seznamy jsou deduktivní postupy odvozené od zkušeností s předešlými riziky a poskytují vhodné prostředky pro rychlou identifikaci možných rizik. Mají často formu otázek nebo témat, které je nezbytné vzít do úvahy. Postupovat by se mělo definováním požadavků norem a na tomto základě vytvořit soubor otázek orientovaných na nedostatky a rozdíly ve srovnání se standardem. Při koncipování je definován postup: 

vizuální kontrola – ověřují se vlastnosti potřebné ke splnění požadavků fyzickou prověrkou,



funkční zkouška – ověřuje se, zda kontrolované prvky plní svou požadovanou funkci ve smyslu normativních požadavků,



měření – s využitím relevantních přístrojů se ověřuje, zda požadavky byly splněny v předepsaných parametrech,



výkresy – výpočty – ověřuje se, zda jsou konstrukční parametry v souladu se stanovenými kritérii pro každou oblast procesních činností [2],

Pro příklad je uvedena vhodná forma check listu analýzy pro oblast krizového řízení: Questions 1.

Notes

Yes

No

General procedures

1.1 Has the situations been analysed? 1.2 Can operations be restored? 1.3 Are precautions taken for staff, visitors and clients? 1.4 Are precautions taken for buildings, equipment, data and files? Obr. 33: Check list analýza [3]

n/a

Comments


117

„What – if“ analýza W-I Tato metoda je založena na určité formě brainstormingu, při kterém kvalifikovaný

expertní tým prověřuje formou dotazů a odpovědí neočekávané události, které se můžou v procesu výroby vyskytnout. Identifikují se zde možná selhání a jejich následky formou tvůrčích pracovních porad, na kterých se zúčastňují vybrané skupiny expertů a předmětem jejich práce je odhad následků vzniklého stavu nebo situace a samozřejmě návrh opatření a doporučení. Prověřování při bezpečnostní studii nebo situaci se může týkat budov, energetického systému, surovin, produktů, skladů, prostředí provozu, pracovních postupů či provozní bezpečnosti. Pro relevanci výstupů a výsledků této studie je důležitá znalost procesů, kvalita expertního týmu, aplikační zkušenost týmu a jiné. Příprava spočívá v shromažďování všech dostupných podkladů: 

podklady pro popis všech procesů,



výkresová dokumentace,



provozní předpisy Doporučuje se i fyzická prohlídka zařízení tak, jak již bylo zmíněno v předešlém textu.

Co se týká porady, ta začíná popisem a vysvětlením účelu daného procesu, kde se tým obeznámí se zajištěním bezpečnosti procesů, bezpečnostní výstroje (individuální prvky ochrany) a postupy používanými pro zajištění bezpečnosti obsluhy. Otázky souvisejí s abnormálními podmínkami, poruchami komponentů a odchylkami procesu. Cílem této metodiky je identifikace nebezpečných stavů a provozních situací, možných havarijních situací, odhad možných následků a návrh ne doporučení k snižování rizika [4]. 3.1.4

HAZOP analýza HAZOP analýza se používá při vyhodnocování bezpečnosti složitých zařízení.

Identifikuje nebezpečné stavy a je charakteristická svou náročností. Lze ji vnímat a charakterizovat jako spojení dvou postupů: 

Operability study – studie provozu schopnosti, identifikace nebezpečných situací a procesů,



Hazard analysis – forma hodnocení rizik,


118

Využitím metody hazard analysis je vyhodnocen nebezpečný stav, který byl odhalen studií provozuschopnosti. Výstupem a výsledkem je často kvalitativní parametr, vzhledem k absenci potřebných vstupních údajů. Kvantitativní vyhodnocení je možné realizovat pomocí metody logického stromu, který se skládá z objevených primárních příčin, jejich vzájemných závislostí a logických pravidel. HAZOP analýza může být použita i pro posouzení předběžného návrhu technologického procesu, či konečného návrhu projektu. Často se využívá i při vyhodnocování různých variant modifikací v zařízení nebo jako nástroj na zkoumání havarijních situací, které se v minulosti vyskytly. Cílem studie provozuschopnosti je: 

vytvoření seznamu nebezpečných stavů,



odhalení příčin poruch,



odhad možných následků, kvalitativní ohodnocení rizika,



návrh opatření pro zvyšování bezpečnosti. Posouzení provozuschopnosti a bezpečnosti zařízení metodou HAZOP je realizováno

formou porad vybrané expertní skupiny, která systematicky a důsledně vykonává fyzickou obhlídku zařízení. Postup studie HAZOP lze definovat těmito kroky: 

popis účelu subsystémů,



popis odchylek od požadované funkce jednotlivých subsystémů,



formulování příčin nebo souběhu příčin vedoucích k odchylce,



stanovení možných následků, provozních problémů, doporučených zásahů a reakcí. Doporučuje se systém rozdělit na subsystémy, vzhledem k tomu, že to vede

k vytvoření jednoúčelových systémů, které lze jednoduše spravovat. Již zmiňovaná systematická a důsledná fyzická prověrka je založena na postupném kladení dotazů vytvářením odchylek od požadované funkce, která představuje účel zařízení, což je možné vnímat v souvislosti s potřebou najít takové odchylky, které můžou vyvolat nebezpečný stav. Je zřejmé, že popisovaný postup bude generovat značné množství odchylek v podstatě mechanickým způsobem. Metoda vyžaduje použití těchto kroků: 

popis systému a jeho základních funkcí, definování minimálních funkcí s ohledem na zvolená kritéria,


119

vypracování funkčních blokových struktur a stanovení základních principů a způsobů dokumentace postupů,



identifikace poruch, jejich příčin a důsledků a volba metod na detekci a izolaci poruch,



návrh konstrukčních a provozních opatření pro závažné poruchy.

Výstupem HAZOP analýzy by mělo být: 

šetření určitých kombinací vícenásobných poruch,



doporučení na snížení pravděpodobnosti vzniku poruch a omezení jejich následků,



zařazení vzniku a následků nehod do kategorií: o podle pravděpodobnosti výskytu – 1. velmi nízká, 2. nízká, 3. středná, 4. vysoká, 5. velmi vysoká, o podle závažnosti mimořádné události – I. zanedbatelné škody, II. lehké škody, III těžké škody, IV katastrofické škody [5].

3.1.5

Event tree – ETA - strom událostí Strom událostí je logický graf, který popisuje logický rozvoj scénářů od tzv. iniciační

události směrem k možným závažným následkům. Jedná se o induktivní systematický postup rozvíjející iniciační událost postupnými logickými kroky, kterými se berou do úvahy tzv. bezpečnostní funkce systému spolu s jejich úspěšností. Výsledkem je logický graf rozvoje iniciační události a pravděpodobnostní hodnocení scénářů s ohledem na různé možné následky. Postup při analýze pomocí stromu událostí lze definovat těmito kroky: 

identifikace sledované iniciační události,



identifikace bezpečnostních funkcí bránících šíření iniciační události,



sestavení stromu událostí,



vyhodnocení logického grafu. Sestavený logický graf umožňuje pravděpodobnostní hodnocení vývoje událostí.

Vstupními hodnotami jsou pravděpodobnosti pro úspěšnou nebo neúspěšnou reakci bezpečnostního systému. Vyhodnocením se získávají pravděpodobnosti uvažovaných konečných stavů. Takto je možné stanovit pravděpodobnost postupnosti poruch a navrhnout úpravy vedoucí ke zlepšení. [6]


120

Obr. 34: ETA analýza [6] 3.1.6 Fault tree – FTA – strom poruch Metoda stromu poruch byla vyvinuta pro potřeby elektrotechniky, rozvíjená v letectvu a široké uplatnění našla v jaderné energetice. Sestavení stromu poruch pro kterýkoliv systém je časově náročný a vyžaduje potřebné znalosti a zkušenosti. Strom poruch je logický graf, který slouží k odhalení cest, kterými se mohou v systému šířit poruchy. Jedná se o deduktivní postup, vycházející z přesně definované konečné poruchy – vrcholové události a hledají se příčiny nebo rozvíjející se scénáře, které můžou konečnou událost způsobit. Sestavení stromu poruch má řadu kroků, přičemž se vychází z vrcholové události, kterou analyzujeme. V dalších krocích se hledají určitá varovná znamení, že vrcholová událost nastane v jednotlivých subsystémech. Důležitým krokem je posouzení logického vztahu mezi iniciačními událostmi a vrcholovou událostí. Náročnost této metody souvisí


121

s přípravnou fází, kde je potřebné vyřešit velké množství úkolů (přesně stanovit vrcholovou událost, stanovit přesné podmínky a okolnosti, které musí nastat, aby taková událost vznikla, stanovit fyzikální hranice systému a jiné). [7]

Obr. 35: FTA analýza [7] 3.1.7

Analýza způsobů a důsledků poruch – Failure Mode and Effects Analysis (FMEA) Jedná se o významnou metodu pro identifikaci nebezpečí v průmyslových zařízeních.

Postup je založen na systematickém prověřování systému s cílem odhalit možné poruchy, jejich příčiny a následky. Cílem FMEA je odhalit také poruchy, které mají závažný vliv na bezpečnost a provoz systémů. Postup lze vyjádřit těmito kroky: 

verbální fáze – jde o identifikaci každé poruchy jednotlivých subsystémů, uvažování o sekvenci navazujících událostí, hledání příčiny poruchy a odhad možných následků,



numerická fáze – zde je provedena klasifikace poruchy podle závažnostních charakteristik. Využití FMEA metody je nevyhnutelným procesem hlavně ve vztahu k subjektům,

u kterých jsou neustále rostoucí požadavky na spolehlivost a kvalitu výrobků či procesů, kde je velké množství komponentů a subsystémů nebo tlak na ekonomičnost procesů.


122

Obr. 36: FMEA analýza [7]

3.2 Metody a postupy při identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik závažných průmyslových a technologických havárií Identifikace zdrojů rizika je vlastně vytvoření množiny rizik na základě vlastností a množství nebezpečných látek v objektu nebo zařízení, způsob provozovaní a možných konkrétních situací ve vnějším nebo ve vnitřním prostředí objektu či zařízení, které můžou za určitých okolností způsobit závažnou havárii. Na základě těchto skutečností je potřebné pracovat a využít údaje z minulosti z předešlých výskytů nežádoucích událostí a skoronehod, havárií a závažných havárií. Je nutné identifikovat nejenom všechny zdroje rizik závažných havárií v objektu nebo zařízení ve všech fázích provozu, ale i vnější zdroje rizik, protože činnosti nebo události odehrávající se mimo objekt nebo zařízení jsou často významným faktorem a zdrojem hrozeb což znamená, že mohou být zdrojem rizika závažné havárie s dopadem na analyzovaný objekt, zařízení nebo aktivum. Jedná se především o požár, výbuchy nebo únik toxických látek ze sousedících objektů nebo zařízení a přepravy mimo objekt nebo zařízení. Dalším významným faktorem je vliv přírodních hrozeb – mimořádné srážky, vítr, extrémní teploty,


123

blesky či statická elektřina, záplavy a sesuvy půdy, lesní nebo jiný přírodní požár a v některých lokalitách i seizmická činnost. Je třeba brát do úvahy i lidsky činitel, a to i v podmínkách selhání řídicích mechanizmů, které mohou vyústit do mimořádných událostí, při kterých se uvolní určité množství nebezpeční látky nebo energie, která má potenciál negativních dopadů na zdraví člověka, životní prostředí a majetek. Existuje velké množství postupů při tvorbě analýzy rizik v předmětné oblasti, které identifikují zdroje rizik. Volba metody souvisí pak od druhu objektu a zařízení či předmětu činností tak i na charakteru rizika. Je důležité, aby výsledky byly úměrné rozsahu možných škod. Nejpoužívanějšími metodami mimo již zmiňované jsou: 

analýza spolehlivosti lidského činitele (Humna Reliability Analysis - HRA)



analýza kvantitativních rizik procesu (Process Quantitative Risk Analysis - QRA) publikována v „Purple Book“,



metoda IAEA: TEC-DOC-727



metody DOW: Fire & Explosion Index, Chemici Exposure Index. Je potřeba konstatovat, že optimální výstupy a výsledky je možné dosáhnout až

vhodnou kombinaci zmiňovaných postupů. Tato kombinace nám umožní stanovení komplexnějšího seznamu zdrojů rizika a s nimi spojené příslušné scénáře. 3.2.1

Human Reliability Analysis – HRA – Analýza spolehlivosti lidského činitele Analýza spolehlivosti lidského činitele je postup na posouzení vlivu lidského faktoru

na výskyt mimořádných událostí a jejich dopadů. Koncept analýzy spolehlivosti HRA směřuje k systematickému posouzení lidského faktoru (Human Factors) a lidské chyby (Human Error). Ve své podstatě patří do kategorie PHA (předběžná analýza ohrožení), kde identifikace zdrojů rizik je postupem na vyhledávání nebezpečných stavů či nouzových situací, jejich příčiny a dopady na jejich zařízení lze zařadit do kategorií podle předem stanovených kritérií. Koncept PHA ve své podstatě představuje soubor různých technik, vhodných pro posouzení rizika. Zahrnuje přístupy mikroergonomické (vztah „člověk - stroj“) a makroergonomické (vztah systému „člověk – technologie“). Analýza HRA má úzkou vazbu na pracovní předpisy, především z hlediska bezpečnosti práce. Uplatnění metody HRA musí vždy tvořit integrovaný přístup bezpečnostního systému a lidského faktoru v mezích situací různých havarijních scénářů tzn. paralelně a nezávisle s další metodou rizikové analýzy [9].


124

Obr. 37: QRA analýza [9] 3.2.2 Process Quantitative Risk Analysis – QRA – Analýza kvantitativných rizik procesu publikována v „Purple Book“ Kvantitativní hodnocení rizika se používá pro stanovení rizika při provozu, manipulaci, transportu a skladování nebezpečných látek. Kvantitativně se riziko hodnotí v případech, kdy se nebezpečné látky nacházejí na určitém konkrétním místě (průmyslová oblast, dopravní komunikace) v takovém množství, že mohou ohrožovat okolí. Kvantitativní hodnocení rizika je součástí bezpečnostní zprávy nebo bezpečnostního programu, ve kterých se názorně dokladuje riziko způsobené objektem, zařízením a poskytuje příslušnému úřadu relevantní informace pro posouzení rizika a rozhodovací proces o přijatelnosti rizika, souvisejícího s rozvojem uvnitř nebo v okolí objektu. Celkový počet zařízení v objektu, pro které je potřeba vypracovat bezpečnostní zprávu nebo program je často značný, proto je potřeba formulovat a prioritizovat zařízení, která významně přispívají k zvyšování rizika, a pro ně realizovat QRA. V souvislosti s tímto faktem byla pro odhalení těchto zařízení, která významným způsobem ovlivňují míru rizika, vyvinuta metoda výběru, umožňující výběr těchto zařízení na základě těchto kroků:


125



objekt se rozdělí na nezávislá zařízeni (oddělené jednotky),



hrozby každého zařízení se stanoví na základě nebezpečných látek, provozních podmínek a vlastností nebezpečných látek; indikační číslo A vyjadřuje míru skutečné nebezpečnosti zařízení,



rizikovost zařízení se stanovuje pro množinu bodů v okolí objektu; rizikovost zařízení na určitou vzdálenost se stanovuje na základě známého indikačního čísla a vzdálenosti mezi posuzovaným bodem a zařízením; míra rizikovosti v posuzovaném bodě se odvodí od hodnoty výběrového čísla S,



zařízení jsou pro analýzu QRA vybrána na základě relativní hodnoty výběrového čísla S.


126

Obr. 38: QRA analýza [1] 3.2.3

Metoda IAEA: TEC-DOC-727 Tato metoda byla publikována mezinárodní organizací pro atomovou energii v roce

1993 a následně na to byla revidována v roce 1996. Její předností je především jednoduchost hodnocení následků a frekvencí potenciálních havárií, čímž umožňuje stanovit společenské riziko. Metoda umožňuje klasifikovat nebezpečí z fixních zdrojů, mobilních zdrojů a produktovodů, hodnocením následků havárií v minulosti.


127

Metoda 727 slouží pro klasifikaci zdrojů společenského rizika. Je založena na modelu 46 typových průmyslových havárií, kdy riziko pro obyvatelstvo je funkcí smrtelných případů a frekvencí událostí. Metoda umožňuje klasifikaci nebezpečné činnosti ve sledované oblasti na základě kategorizace následků a pravděpodobností výskytu velké havárie. Kategorizace následků vede provozovatele k přibližnému výpočtu počtu smrtelných zranění při závažné průmyslové havárii nebo při přepravě nebezpečných látek. Odhad rizika a stanovení priorit zdrojů rizika je možné realizovat tímto postupem: 

klasifikace typu činností a zařízení – tato fáze vymezuje všechny činnosti a zařízení, které zvyšují společenské riziko; je zde zpracován seznam uvažovaných nebezpečných látek a jejich klasifikace,



odhad následků – vyhodnocuje se zde každá uvažovaná činnost s ohledem na ovlivněný prostor, hustotu populace v oblasti a hodnotu korekčních faktorů (korekční faktory zahrnují vlivy jako hustotu obyvatelstva, kategorii zasažené plochy (kruhový symetrický tvar, semikruhový nesymetrický, přetaženě eliptický), a možné zmírňující faktory),



stanovení pravděpodobností – jedná se zde o odhad frekvence výskytu závažné průmyslové havárie v souvislosti s každou posuzovanou činností na základě střední pravděpodobnosti (jde o absolutní hodnotu logaritmu počtu závažných událostí při obvyklé činnosti) a uvažuje se zde i o vlivu korekčních faktorů,



odhad společenského rizika – dochází zde ke klasifikaci činností pomocí stupnice pravděpodobnosti výskytu událostí; všechny nebezpečné aktivity v uvažované oblasti se znázorní v matici, která názorně popisuje vztah mezi pravděpodobností událostí a následky události,



stanovení priorit – v této části jsou zdroje rizika zakreslována do matice na základě stanovených kritérií; zdroje, které nesplňují stanovená kritéria, jsou vybrány pro další detailnější analýzu v tom pořadí, jak překračují stanovená kritéria.


128

frekvence (událostí/rok)

10-2

10-3

Oblast nepřijatelného rizika 10-4 1a

1b

3a

3b

-5

10

Oblast snižování rizika

5

10-6 2

10-7

Oblast přijatelného rizika 10-8

4

10-9 2

4

6

8

10

12

14

16

počet fatálních případů

Obr. 39: Metoda IAEA [1]

3.2.4

Metody DOW: Fire & Explosiv Index, Chemical Exposure Index

3.2.4.1 Fire & Explosion Index – F & E Index Indexové metody patří ke generickým, tudíž druhovým a typovým metodám identifikace zdrojů rizika. Pomáhají odhalovat specifické zdroje rizika, pro jejichž identifikaci byly na základě zkušeností postupně vyvinuty. Jiné zdroje rizik s nimi odhalit není možné, vzhledem k jejich specifičnosti a vybavenosti. Typickým představitelem indexových metod je metoda Dow´s Fire and Exposuer Index a Dow´s Chemical Exposure Index. Na základě zkušeností je vhodná na identifikaci míst s největším potenciálem ztráty nebo umožňuje


129

předpovědět rozsah poškození zařízení nebo ztráty při případném přerušení provozu. Cílem studie metody F & E index je: 

kvantifikace reálně očekávané škody následkem požáru, exploze, chemické reaktivity,



identifikace zařízení, které by mohly přispívat ke vzniku a eskalaci nehody.

Postup při této analýze rizika: 

výběr procesních jednotek pro studii,



stanovení materiálového faktoru (jedná se o potenciální míru energie, která se uvolní při požáru nebo výbuchu),



faktory nebezpečnosti procesní jednotky – obecné a speciální procesní nebezpečí,



stanovení faktoru nebezpečnosti – stanovení indexu požáru a výbuchu (jedná se o kategorizaci účinků požáru nebo exploze směsi hořlavin se vzduchem, které jsou výsledkem úniku hořlavého materiálu),



souhrnná analýza procesní a výrobní jednotky.


130

výběr vhodné procesní jednotky stanovení materiálového faktoru stanovení faktoru F1 obecná procesní nebezpečí stanovení faktoru F2 speciální procesní nebezpečí stanovení faktoru nebezpečnosti procesní jednotky F3 = F1 x F2 stanovení kreditních faktorů C= C1 x C2 x C3

stanovení F&E Indexu F&E Index = F3 x MF mater.faktor) stanovení velikosti zasažené plochy stanovení nákladů na obnovu zařízení stanovení základní hodnoty MPPD

stanovení faktoru poškození

stanovení aktuální hodnoty MPPD

stanovení doby výpadku - MPDO

stanovení ztrát BI - přerušením provozu Poznámky: MPPO – Maximální očekávaná ztráta majetku MPDO – Maximální očekávaný počet dní výpadku výroby BI – Ztráta vzniklá přerušením provozu

Obr. 40: F & E Index [7]

3.2.4.2 Chemical Exposure Index- CEI Index chemického ohrožení je relativně jednoduchá metoda pro kvantitativní posouzení potenciálního ohrožení lidského zdraví v blízkosti chemických provozů, kde


131

existuje reálná možnost úniku nebezpečné chemické látky. Je náročné stanovit absolutní míru rizika, proto metoda umožňuje vzájemné porovnání toxických látek, ať už se jedná o nové projekty nebo fungující zařízení (CEI se využívá k studii procesního zabezpečení tzv. screening, pro prověrku všech jednotek, u kterých je potřebné vykonat opatření pro eliminaci, redukci a zmírnění následků úniků či pro účely havarijního plánování). Postup stanovení CEI: 

pro stanovení CEI jsou potřebné tyto podklady: přesný plán zařízení, provozu a jeho okolí, základní technologická schémata zařízení obsahující údaje o skladovacích kapacitách, hlavních potrubních větvích a chemických aparátech, fyzikální a chemické vlastnosti posuzovaných substancí, ERPG/EEPG hodnoty (ERPG-1/EEPG-1 je maximální koncentrace ve vzduchu, kterou člověk snese po dobu jedné hodiny bez výrazných zdravotních směn), příručky k výpočtu CEI, formulář CEI,



v technologickém schématu je potřebné identifikovat všechny potrubní větve a zařízení, které můžou přispět k rozsáhlému úniku toxické látky,



stanovení CEI a nebezpeční vzdálenosti se uskuteční podle tohoto postupu,



vyplnění formuláře CEI.


132

Definování možných nehod způsobených únikem chemické látky

Stanovení koncentrací ERPG-2 / EEPG-2

Stanovení množství rozptýlené látky (AQ) pro různé scénáře

Vybrání scénáře s největším množstvím rozptýlené látky AQ

Stanovení CEI

Výpočet nebezpečné vzdálenosti (HD)

Vyplnění formuláře CEI

Obr. 41: Chemical Exposure Index- CEI analýza [7]

3.3 Modelování dopadů a účinků mimořádných událostí Ve vztahu k formulovaným přístupům k analýze rizik je zřejmé, že stanovení rozsahu dopadů je významným a zásadním procesním úkonem pro stanovení relevantní hodnoty rizik. Tato část proto pojedná o využívaných přístupech k modelování dopadů a účinků mimořádných událostí.


133

Charakteristika dopadů a způsob jejich hodnocení

Dopady lze klasifikovat do těchto skupin: 

dopady na osoby,



dopady na okolní životní prostředí,



sociálně – ekonomické dopady. Je zřejmé, že nejdůležitější skupinou co se zájmu týká, je první skupina. V tomto

případě se jedná o nepříznivé dopady nehod na zaměstnance podniku a obyvatelstvo v jeho okolí. Často se tyto dopady dělí na akutní a chronické, na úmrtí a zranění osob. Co se týká závažných nehod, existuje mnoho dopadů na lidský organizmus. Jedná se především o: 

toxické dopady z inhalace a vystavení vlivu toxických látek,



dopady tepelné radiace,



dopady tlakové vlny, způsobené během výbuchu hořlavých nebo výbušných látek či prachů,



dopady v důsledku letících trosek, myslí se tím mechanické části, které jsou produktem výbuchu a mají formu projektilů,



dopady karcinogenních látek, které můžou po dlouhodobějším působení na člověka vyvolat rakovinu či jiné karcinogenní projevy. Aby bylo možné stanovit dopady mimořádných událostí na osoby a okolní životní

prostředí, simuluje se procedura hodnocení dopadů, rozvoje nehody pomocí příslušných fyzikálních projevů a jevů. Běžný rozvoj mimořádné události má tyto fáze: 

únik či výtok nebezpečné látky do prostředí – jedná se o výtok plynu nebo kapaliny nebo dvojfázový výtok, tedy plyn a kapalina,



pokud je látka v kapalné formě, bude následovat vypařování kapaliny,



pokud je látka hořlavá, existuje možnost okamžité iniciace,



v případě, kdy je látka toxická nebo je hořlavá, ale neinicializovala se okamžitě, potom její plynná forma se bude rozptylovat do vzduchu,



toxická látka může být inhalována osobami, pokud dávka dosáhne určité prahové hodnoty, existuje tady možnost zranění a úmrtí,


134

hořlavá látka je zapálená, osoby v blízkosti budou ohroženy tepelnými dopady požáru nebo tlakovými dopady výbuchu,



pokud je hořlavá látka uvolněná v kapalné formě, potom se bude vytvářet kaluž, pokud se dodatečně objeví zdroj tepla, nastává požár této kaluže. Aby bylo možné dodatečně ohodnotit dopady mimořádné události, musí se modelovat

všechny zmiňované jevy. Modely musí být vyvinuty a dostupné pro všechny tyto jevy. Je proto důležité simulovat vývoj nehody použitím příslušných kombinací modelů. Modelování úniku a rozptylu Po stanovení poruch zařízení musí být vypočtena rychlost úniku ze zdroje do okolního životního prostředí. Modely výpočtu rychlosti ze zdroje a modely rozptylů jsou podrobně popsány v knize „Yelow Book“ (CPR 14E – Methods for Calculation of Physical Effects) [10], kde jsou popsány různé typy modelů: 

únik výtokem a rozstřikem,



vypárování kaluže,



rozptyl mraku par,



výbuch mraku par,



tepelný tok způsobený požárem,



poškození nádob.

Modelování výtoků Modely pro simulaci výtoku kapaliny a plynu jsou často používané v praxi (Bernouliho rovnice). Výběr vhodného modelu závisí na fázi (jestli je únik nebo není ve formě kapalné, plynné nebo dvoufázové) a podmínkách unikající látky. Používaným jednoduchým příkladem modelu úniku kapaliny je vztah:

m l  C d . A.d .

2( p  p a )  2 gH d

m l

hmotnostní rychlost úniku kapaliny (kg/s)

Cd

únikový koeficient

A

plocha otvoru (m2)


d

hustota kapaliny (kg/m3)

p

absolutní skladovací tlak (N/m2)

pa

absolutní tlak okolí (N/m2)

g

gravitační zrychlení (m/s2)

H

výška hladiny nad únikovým otvorem (m)7

135

Pro únik plynu by měly být použity složitější modely a měl by být stanoven rozdíl mezi případy úniku plynu rychlostí supersonickou – nadzvukovou a subsonickou – podzvukovou. Jiným případem úniku plynné fáze, který stojí za zmínku, je únik z pojišťovacích ventilů, tedy z ventilů specificky určených k tomu, aby odlehčily zvýšení tlaku v nádobě a tak zabránily roztrhnutí vlivem přetlaku. Výstupem výtokových modelů jsou charakteristiky, které zahrnují: 

vytečené množství nebo hmotnostní rychlost výtoku,



trvání výtoku,



podmínky vytékající látky, to znamená, zda se jedná o kapalnou nebo plynnou fázi, nebo o okamžitě vypařující se látku, případně dvoufázový výtok.

Modely vypařování Důležitým aspektem při vypracovaní těchto modelů je mechanismus přenosu tepla do kaluže, a to zda se jedná o přenos z půdy nebo vzduchu, z vanoucího větru, nebo se uplatní teplo fázové proměny v případě úniku přehřáté kapaliny (myslí se tím okamžitý odpar). Všechny modely vypařování jsou založeny na základních principech termodynamiky. V případě, kdy je dominantním mechanismem přenos tepla z půdy nebo ze vzduchu, je hodnota rychlosti vypařování daná energetickou rovnováhou, tedy stavem, kdy je celkový tepelný tok ze vzduchu a podkladu využit pro zahřívání a vypařovaní uniklé látky. Modely vypařování obvykle vyžadují proměnné vypočítané výtokovými modely a proměnné meteorologických podmínek.

7

Vzorec použitý z Paleček, M. a kol., Prevence rizik, Praha 2006, str. 136.


136

Modelování rozptylu Další fází fyzikálních dějů při modelování úniku nebezpečné látky je rozptyl oblaku plynu nebo par v ovzduší. Meteorologické modely chování atmosféry v přízemních vrstvách v kombinaci s rychlostí přechodu nebezpečné látky do ovzduší umožňuje určit rozptylové parametry oblaků a vypočítat významné koncentrační meze nebezpečných látek ve směsi s ovzduším v závislosti na směru a vzdálenosti od zdroje rizika. Látka po úniku do atmosféry vytváří oblak, který je potom rozptylován ve směru větru. Existují dva rozdílné mechanismy rozptylu: 

vznášivý rozptyl – pro plyny lehčí než vzduch – tyto oblaky jsou pasivně transportovány větrem,



rozptyl těžkého plynu pro plyny nebo směsi těžší než vzduch; v tomto případě existuje prvotně klesavá fáze, během které je dominantní silou gravitační, protože oblak je těžší než vzduch; následuje přechodná fáze a potom pasivní rozptylová fáze, protože hustota oblaku se významně snížila a oblak se stal lehčí, dochází k pasivnímu transportování vzduchem.

Dalšími kritérii pro rozdělení rozptylů jsou: 

trvání úniku – jedná se především o skutečnost, zda může být únik považován za okamžitý nebo kontinuální,



složitost modelování – existují jednoduché a složité modely – 3D. Používaným modelem pro rozptyl látek je „Gaussův model“ rozptylu, který je

aplikován pro plyny lehčí než vzduch nebo obecně během pasivní rozptylové fáze. Je založen na předpokladu, že koncentrace nebezpečné látky je distribuována na horizontální i vertikální osy. Pro kontinuální únik z vyvýšeného bodu zdroje H je koncentrace v bodě (x, y, z) daná vztahem: c ( x, y , z )  x,y,z

  y 2   (z  H )2  (z  H )2  exp exp  exp    2u y z  2 y2   2 z2 2 z2  m

je vzdálenost od zdroje (x – po směru větru, y – kolmo na směr větru, z - vertikálně),

c(x,y,z)

je koncentrace látky v bodě (x,y,z) (kg/m3),

m

je hmotnostní rychlost výtoku (kg/s),


137

U

je rychlost větru (m/s),

H

je výška zdroje nad terénem (m),

y

je horizontální rozptylový koeficient (m) závislý na vzdálenosti v směru vanutí větru a třídě stability počasí

z

je vertikální rozptylový koeficient (m) závislý na vzdálenosti v směru vanutí větru a třídě stability počasí,

Pro okamžitý únik je koncentrace c v bodě (x, y, z) od zdroje daná vztahem:

c ( x, y , z )  M

  ( x  ut ) 2 y 2    (z  H )2  (z  H )2  exp exp exp          (2 ) 3 / 2  x y z   2 x2 2 y2   2 z2 2 z2  M

množství látky (kg). Dalšími modely používanými v dané problematice jsou např. „Langragianův model“,

který simuluje únik plynu lehčího než vzduch. Model předpokládá, že únik se skládá z řady částic a studuje jejich přenos ve vzdušný přenos v předem stanoveném poli. Jinými modely jsou „Box model těžkého plynu“ nebo CFD modely (CFD modely studují dynamiku kapalin systémem řešení diferenciálních rovnic pro všechny tři rozměry a každý časový okamžik). [11] Modelování expozic a poškození Následujícím krokem hodnocení rizik po úniku a rozptylu nebezpečných látek je stanovení následků, které se nejčastěji vztahují na smrtelné účinky na obyvatelstvo. Proto jsou v této části textu definovány metody výpočtu pro určení pravděpodobností úmrtí a podílu obyvatelstva, pro které je expozice fatální. Ve vztahu k těmto skutečnostem je třeba zmínit: 

probitovou funkci – výpočet individuálního a společenského rizika, které zahrnuje výpočet pravděpodobnosti úmrtí osoby za dané expozice; pravděpodobnost úmrtí se vypočítá použitím probitové funkce (druh modelové závislosti dávka – odpověď, vyjádřený rovnicí),



toxická expozice – pravděpodobnost úmrtí následkem expozice toxickým mrakem PE a podílem lidí zasažených uvnitř a mimo budov FE,in a FE,out je znázorněn vztahem: PE = f(a,b,n;C,t) FE,in = 0,1x PE


138

FE,out = PE PE

pravděpodobnost fatálního zranění při koncentraci C a expozici po dobu t (s ohledem na skutečnost, že na zasažené ploše se předpokládá 100 % fatálních zranění, platí FE,in = 0,1,a FE,out =1),

f(a,b,n;C,t)

probitová funkce pro expozici toxických látek,

FE,in

počet fatálních zranění uvnitř budov,

FE,out

počet fatálních zranění mimo budov.

Pravděpodobnost úmrtí PE se počítá pomocí probitové funkce – následek toxické expozice, která je daná vztahem: PR =a + b + ln(Cn x t) PR

hodnota probitu odpovídající pravděpodobnosti úmrtí,

a,b,n

konstanty popisující toxicitu látky,

C

koncentrace (mg/m3),

t

doba expozice (min). Pobyt uvnitř budov redukuje toxickou dávku, protože koncentrace uvnitř je nižší než

mimo budovy, během přechodu mraku okolím. Tento vliv je vyjádřen faktorem 0,1 pro podíl obyvatelstva, které zahyne uvnitř budovy. Význam stanovení probitu je též v tom, že umožňuje stanovit koncentraci, která při konkrétním časovém úseku vyvolá očekávané následky. Rozptylové modely potom umožní stanovit velkost a tvar zasažené oblasti. Pro takto stanovené koncentrace pomocí probitu je možné následně stanovit hranice plochy s příslušnou pravděpodobností fatálního poranění. Modelování požáru výbuchu V souvislosti s modelováním požárů a výbuchů se jedná především o modelování zapálení, hoření, přechodu z deflagrace (myslí se tím rychlé shoření, první stadium výbuchu, prudké spalování výbušnin uskutečňující se ve výbuchu) v detonaci, tepelnou radiaci a přetlak na čele rázové vlny. Pravděpodobnost úmrtí následkem požárů Flash fire PE a podílem lidí zasažených vevnitř a mimo budovy FE,in a FE,out je schematicky znázorněn na následujícím obrázku.


139

Obr. 42: Pravděpodobnost úmrtí následkem požárů Flash Fire [12]

Pravděpodobnost úmrtí způsobeného událostmi typu BLEVE, Jet Fire, Pool Fire je vyjádřen obrázkem:

Obr 43: Pravděpodobnost úmrtí způsobeného událostmi typu BLEVE, Jet a Pool Fire [12] Pravděpodobnost úmrtí následkem expozice tepelnou radiací se počítá pomocí probitové funkce, která je daná vztahem: Pr = -36,38+2,56 x ln (Q4/3 x t)


140

kde: Pr

probitová funkce odpovídající pravděpodobnosti úmrtí

Q

tepelná radiace (W.m-2)

t

doba expozice (s) Doba expozice t je rovna době trvání požáru, ale pro potřeby jednoduchosti výpočtů je

doba expozice stanovena maximálně na 20 s. Předpokládá se, že lidé uvnitř budovy jsou chráněni před tepelnou radiací, pokud budova není zapálená. Prahová hodnota pro zapálení budov je stanovena na 35 kW.m-2. V případě, kdy budova hoří, předpokládá se, že všichni lidé uvnitř budovy zemřou. Z toho vyplývá, že FE,in = 1, pokud tepelná radiace Q překročí 35 kW.m-2, a FE,in = 0, pokud je tepelná radiace Q nižší než uvedená hodnota. Pro výpočet společenského rizika se předpokládá, že mimo budovy jsou lidé chráněni před tepelnou radiací oděvem tak dlouho, pokud oděv není zapálen. Ochrana oděvem snižuje počet úmrtí o faktor 0,14 při porovnávání s absencí ochrany oděvem. Hraniční hodnota pro vznícení oděvu je též stanovena na 35 kW.m-2 a lidé zemřou, pokud oděv při této hraniční hodnotě začne hořet. Z toho lze stanovit FE,out = 1, pokud tepelná radiace Q překročí 35 kW.m-2, a FE,out = 0, pokud je tepelná radiace Q nižší než uvedená hodnota. Modelování úniků tlaku při výbuchu mraku par Pravděpodobnost úmrtí následkem exploze 35 kW.m-2 a FE,out = 0 a podílem lidí zasažených uvnitř budovy nebo mimo budovu FE,in a FE,out je schematicky znázorněna na obrázku č. 44. Uvedené hodnoty jsou použitelné v případě, kdy se jedná o expozici mraku par, a nejsou použitelné pro detonaci výbušnin vzhledem k rozdílům v trvání tlakové vlny.


141

Obr. 44: Pravděpodobnost úmrtí následkem exploze 35 kW.m-2 [12]

3.4 Specifické metodologie analýzy rizik pro kritickou infrastrukturu v odvětví energetiky Vzhledem ke skutečnosti, že problematika kritické infrastruktury je v procesu realizace a přípravy optimálních přístupů k různým aspektům její ochrany, je zřejmé, že v existujícím legislativním prostředí absentují způsoby, prioritně určené pro kritickou infrastrukturu. Z pohledu Evropské unie je proces stanovené již zmiňovaných skutečností realizován prostřednictvím výzkumných záměrů označených „Good practices for policy makers“. Z pohledu těchto záměrů lze konstatovat, že jednou z „Good practice“ v procese analýzy rizik je použití metodologie resp. přístupu RAMCAP Plus All Hazards Risk and Resilience Prioritizing Critical Infrastructures Using RAMCAP plusSM Approach. V následující podkapitole je tento přístup analyzován.


142

RAMCAP Plus All Hazards Risk and Resilience Prioritizing Critical Infrastructures Using RAMCAP plusSM Approach Zmiňovaný přístup8 vznikl na základě iniciativy Americké asociace inženýrů (ASME)

pro řešení a zvýšení národního povědomí v oblasti rizikovosti kritických infrastruktur jako reakce na bezpečnostní události (události z 11. září 2001, hurikán Katrina a jiné). Významem tohoto dokumentu je vytvoření určitého prostředí pro sjednocení procesu používání společné terminologie, metriky a postupů, které by mohly být použity v plném rozsahu různých aktiv v různých systémech kritické infrastruktury. RAMCAP Plus proces je významným přístupem, který lze použít a implementovat do různých oblastí, čímž se vytvoří společný mechanismus pro komparaci rizik a jejich řízení. Další výhodou tohoto procesu je, že prostřednictvím uplatnění společné a konzistentní terminologie a metriky vytváří základ pro akceptaci kvantitativních výsledků srovnatelným způsobem skrz širší pole oblastí kritické infrastruktury. Pro potřeby tohoto procesu byly definovány základní terminologické oblasti stanovení rizikovosti, které navazují na stanovený rámec pro analýzu rizik [13]: ý

é

∗

∗

Riziko – potenciální ztráta nebo poškození v důsledku nežádoucích událostí a jejich dopadů; riziko je hodnocené jako kombinace pravděpodobnosti a dopadů nežádoucích událostí; v případě, kdy je pravděpodobnost a dopad vyjádřen číselným odhadem, očekávané riziko je vyjádřeno součinem těchto hodnot. V případě využití procesu RAMCAP Plus, jakož i jiných relevantních analýz, je riziko produktem hrozby, zranitelnosti a dopadu incidentu. Hrozba – Jakákoliv indikace, okolnost nebo událost s potenciálem způsobit ztrátu nebo zničení aktiva nebo populace; v případě rizika terorizmu, je hrozba vyjádřena analýzou motivací a schopností narušitelů působit škodlivou činností na aktivum nebo populaci a atraktivitou samotného aktiva nebo populace. V případě, kdy se jedná o přírodní hrozby, je hrozba vnímána a popsána historickou frekvencí naplnění konkrétní přírodní hrozby, které může mít vztah ke konkrétnímu aktivu. V obou případech je hrozba sumarizována jako pravděpodobnost vzniku události.

8

ASME INNOVATIVE TECHNOLOGIES INSTITUTE, LLC, . All-hazard risk and resilience : Prioritizing

Critical Infrastructures Using the RAMCAP Plus Approach. 1. New York : ASME, 2009. 155 s. ISBN 978-07918-0287-8


143

Zranitelnost – jakýkoliv slabý bod aktiva nebo struktury infrastruktury, implementace nebo operace, které můžou být využity narušiteli a tým pádem způsobit selhání funkčnosti. Takový slabý bod se může objevit v struktuře budovy, v konfiguraci vybavení, v přístupu a chování personálu, v lokalizaci osob, v organizačních přístupech k zabezpečení vybavení či v personálních a organizačních přístupech. V analýze rizik, je zranitelnost vyjádřena podmíněnou pravděpodobností či stanovený útok nebo přírodní hrozba a jejich dopady budou následovat, nebo stanovený útok nebo přírodní hrozba způsobí předpokládané zničení. Dopad – výsledek výskytu události, bere se do úvahy aktuální, krátkodobý a dlouhodobý časový rámec, přímé nebo nepřímé ztráty a dopady. Ztráty mohou být vnímány z pohledu lidských ztrát a zranění, finančních a ekonomických ztrát či environmentálních dopadů, které mohou být vyjádřeny v kvantitativních podmínkách. Dopady můžou zahrnovat i méně hmotné a méně kvantifikovatelné dopady jako politickou roztříštěnost, snížení morálky, snížení efektivnosti činností či vojenskou připravenost či jiné dopady. Samotný proces realizace procesu RAMCAP Plus je koncipován a rozdělen do sedmi oblastí resp. kroků, které precizním, objektivním a transparentním způsobem vytváří rámec pro relevantní sběr dat, jejich interpretaci, analýzu a samotný proces rozhodování. Výsledkem je znalostní základna, která umožňuje pochopit, porozumět a změřit potřebné parametry do procesu managementu rizik a odolnosti. Jak již bylo zmíněno, samotný proces RAMCAP Plus je sestaven ze sedmi procesních oblastí pro analýzu a řízení rizik, přičemž prvních pět kroků je jakýmsi základem pro vybudování databáze a stanovení hodnoty rizika v organizaci. Následující dva kroky jsou pro hodnocení, analýzu a strategické rozhodování. Zmiňovanými procesními kroky jsou: 

charakteristika aktiva – definuje, která zařízení a aktiva jsou kritická ve vztahu k funkčnosti organizace,



charakteristika hrozby – definuje specifické hrozby pro každé aktivum,



analýza dopadů – je odhadem nejhoršího možného výsledku dopadu konkrétní hrozby na konkrétní aktivum,



analýza zranitelnosti - je odhadem pravděpodobností, že konkrétní útok na konkrétní aktivum způsobí odhadovaný dopad i ve vztahu k efektivnosti existujícím bezpečnostním opatřením,



hodnocení hrozeb – je odhadem nebo pravděpodobností, že očekávaná událost nastane,


144

hodnocení rizika a odolnosti – odhad rizika a odolnosti je posuzován pro každou událost a každé aktivum.

Charakteristika aktiva Charakteristiku aktiva je možné na základě analyzovaného přístupu procesně zpracovat těmito kroky: Tab. 18: Charakteristika aktiva [13] Charakteristika aktiva Krok

Úkol

Aktivita

1

Identifikace funkcí

2

Identifikace kritických aktiv

Identifikace kritických aktiv organizace, včetně lidí, zařízení, systémů, produktů a informací potřebných pro udržení kritických funkcí organizace

3

Identifikace kritické infrastruktury a kritických vzájemných propojení

Identifikace kritických interních a externích infrastruktur a jejich vzájemných propojení, které vstupují a jsou podporou kritických operací a funkcí pro každé aktivum

4

Identifikace existujících protiopatření

Identifikace ochrany a podpory kritických funkcí a aktiv. Identifikace relevantních vrstev existujícího bezpečnostního systému zahrnující fyzickou, kybernetickou, operační administrativní bezpečnost a business continuity planning, také další aspekty ochrany pro jednotlivá aktiva

5

Identifikace potenciálních dopadů

Identifikace potenciálních důsledků a dopadů na aktiva a kritické funkce organizace od narušení, zničení nebo ztráty každé z kritických infrastruktur nebo kritických funkcí

6

Vyjádření cílů pro další Stanovení seznamu kritických funkcí a aktiv pro další studii analýzy

kritických Identifikace kritických funkcí v organizaci z pohledu jejich důležitosti pro dosahování stanovených cílů společnosti

Charakteristika hrozby Ve vztahu k charakterizaci hrozby je potřeba konstatovat, že jsou zde specifikovány a vybrány oblasti hrozeb, které následně budou detailně rozpracovány a popsány. Definované oblasti hrozeb jsou rozděleny do těchto oblastí: 

hrozba terorizmu – jeden nebo více narušitelů se snaží poškodit nebo zničit aktivum, zařízení nebo systém pro omezení jeho schopnosti uskutečňovat jeho základní funkce, způsobit významné ekonomické poškození nebo zabít či zranit část populace,


145

přírodní hrozby – hrozby orientované na přírodu, které mají potenciál degradovat nebo zastavit schopnost aktiva, zařízení nebo systému vykonávat požadované funkce,



hrozby ze závislosti a propojenosti – hrozby, které mohou způsobit zpomalení vykonávání základních funkcí vlivem na klíčové vstupy a výstupy, a také hrozby, které vycházejí z jisté míry sdílení prostoru s jinými aktivy, jejichž zničení nebo znefunkčnění bude mít dopad i na chráněné aktivum. Pro potřeby katalogu hrozeb a rizik kritické infrastruktury v oblasti energetiky byl

tento katalog upraven a doplněn o tyto další skupiny: 

úmyslná lidská činnost,



technologická selhání,



environmentální hrozby,



vzájemné závislosti územních hrozeb. Tab. 19: Úmyslná lidská činnost [13]

Úmyslná lidská činnost Typ činnosti Popis činnosti N1 námořní útok malá loď

vzdušný útok pozemní útok motorizovaný pozemní útok nemotorizovaný sabotáž krádež a zpronevěra

V1 helikoptéra M1 osobní auto P1 1 útočník S1 fyzická – inside K1 fyzická – inside

N2 rychlá loď

N3 člun

N4 loď s velkým ponorem V2 V3 V4 malé letadlo letadlo letadlo regionální mezinárodní přepravy přepravy M2 M3 M4 van nebo pick střední kamión kamión up s přívěsem P2 P3 P4 2 - 4 útočníci 5 - 8 útočníků více než 9 útočníků S2 S3 S4 fyzická - outside kybernetická – kybernetická – inside outside K2 K3 K4 fyzická - outside kybernetická – kybernetická – inside outside


146

Tab. 20: Technologické selhání [13] Technologické selhání Typ selhání Popis selhání HD1 dopravní havárie dopravní havárie s následným výbuchem PH1 provozní havárie provozní havárie s následným výbuchem destrukce staveb technická porucha porucha spojení

HD2 dopravní havárie s následným požárem PH2 provozní havárie s následným požárem D2 D1 destrukce destrukce malého středního rozsahu rozsahu T1 T2 odstranitelná do odstranitelná do 8h 16 h PS2 PS1 odstranitelná do odstranitelná do 16 h 8h

HD3 dopravní havárie s únikem ropných látek PH3 provozní havárie s únikem ropných látek

HD4 dopravní havárie s únikem toxických látek PH4 provozní havárie s únikem toxických látek

D3 destrukce velkého rozsahu

D4 totální destrukce

T3 T4 odstranitelná do odstranitelná nad 24 h 24 h PS4 PS3 odstranitelná do odstranitelná nad 24 h 24 h

Tab. 21: Environmentální hrozby [13] Environmentální hrozby Typ hrozby Rozsah hrozby požár PO1 lokálního charakteru

PO2 oblastního charakteru

PO3 krajského charakteru

Z1 lokálního charakteru

Z2 oblastního charakteru

Z3 krajského charakteru

extrémní teplo a ET1 sucho lokálního charakteru

ET2 oblastního charakteru

ET3 krajského charakteru

silné mrazy

SM1 lokálního charakteru

SM 2 oblastního charakteru

SM 3 krajského charakteru

EP1 lokálního charakteru

EP 2 oblastního charakteru

EP 3 krajského charakteru

ZE1 lokálního charakteru

ZE2 oblastního charakteru

ZE3 krajského charakteru

záplavy

epidemie

Zemětřesení

PO4 charakteru přesahujícího hranice kraje Z4 charakteru přesahujícího hranice kraje ET4 charakteru přesahujícího hranice kraje SM 4 charakteru přesahujícího hranice kraje EP 4 charakteru přesahujícího hranice kraje ZE4 charakteru přesahujícího hranice kraje


147

Tab. 22: Vzájemné závislosti územních hrozeb [13] Vzájemné závislosti územních hrozeb Typ hrozby Popis hrozby U1 U2 ztráta ztráta technického dodavatelů územní hrozby vybavení U5 ztráta dopravy

U3 ztráta zaměstnanců

U4 ztráta zákazníků

U6 blízká přítomnost nebezpečného provozu

Analýza dopadů Z předešlého textu vyplývá určitá vazba mezi hrozbami a aktivy a je proto možné konstatovat, že i definice a analýza dopadů bude rozdělena do podobných skupin, jak již bylo stanoveno v předešlé kapitole. V kontextu s analýzou dopadů lze tyto dopady v rámci RAMCAP Plus procesu diverzifikovat na: 

Předpokládané důsledky v souvislosti s působením hrozby terorizmu, o počet mrtvých a zraněných, o finanční a ekonomické ztráty majitelů a provozovatelů kritické infrastruktury, o finanční a ekonomické ztráty společnosti v regionální komunitě, Pro stručnost této části procesu RAMCAP Plus procesu jsou všechny důsledky

vyjádřeny v následující tabulce: Tab. 23: Škála důsledků specifikovaných hrozeb [13] Škála důsledků specifikovaných hrozeb Hodnota důsledků podle RAMCAP Plus Hodnota důsledků podle hodnotové škály (V případě ekonomických důsledků jsou hodnoty v mil. $)

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0

26

51

101

201

401

801

1601

3201

6401

12801

25601

51201

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

25

50

100

200

400

800

1600

3200

6400

12800

25600

51200

102400

13

102401 +


148

Předpokládané důsledky přírodních hrozeb – specifičnost této skupiny hrozeb a jejich individuálnost koresponduje s potřebou vnímání přírodních hrozeb a jejich dopadů i z pohledu definování určité úrovně dopadů této skupiny hrozeb. Pro představu bude specifikován přístup k hrozbě zemětřesení: Tab. 24: Předpokládané důsledky přírodních hrozeb [13] Richterova stupnice

Dopad zemětřesení a faktory ztráty

Frekvence výskytu

méně než 2.0

micro zemětřesení, necitelné

8000 x za den

rozsah 2.0 – 2.9

obecně necitelné, ale registrované

1600 x za den

rozsah 3.0 – 3.9

obvykle citelné, ale nezpůsobuje ztráty

49000 x za rok

rozsah 4.0 – 4.9

třesení vnitřního vybavení budov, nepředpokládá se s významnými ztrátami

6200 x za rok

mírné

rozsah 5.0 – 5.9

může způsobit ztrátu

zóna 2A zóna 2B

M>5.0 Zóna 2A M>5.5 Zóna 2B

po roce 1988 bez ztráty po roce 1988 – 20%

silné

rozsah 6.0 – 6.9

zóna 3A zóna 3B

M>6.0 zóna 3A M>6.5 zóna 3B

destruktivní dopad na oblasti 100 Mil po roce 1988 – 30% po roce 1988 – 60%

120 x za rok

vážné

rozsah 7.0 – 7.9

zóna 4A zóna 4B

M>7.0 zóna 4A M>7.5 zóna 4B

destruktivní dopad na významné oblasti po roce 1988 – 80% po roce 1988 – 100%

18 x za rok

velkého rozsahu

rozsah 8.0 – 8.9

1 x za rok

zóna 4C

M>8.0 zóna 4C

může způsobit rozsáhle ztráty a dopady po roce 1988 – 100%

Popis zemětřesení micro zóna 0 velmi malé zóna 0 malé zóna 0 lehké zóna 1



800 x za rok

Předpokládané důsledky závislostí a propojeností – tato oblast hrozeb je specifická hlavně v souvislosti s faktem, že vzájemné závislosti a propojenosti můžou způsobit jak ztráty na životech a zdraví, tak i ekonomické ztráty. I z tohoto pohledu je potřebné využít komplexnější přístupy ke stanovení dopadů této skupiny hrozeb.


149

Analýza zranitelnosti Analýza zranitelnosti spočívá v odhadu podmíněné pravděpodobnosti, že daná hrozba způsobí určité důsledky a dopady vyjádřené v předchozím kroku. V případě naplnění hrozby terorizmu na konkrétním aktivu je hodnota zranitelnosti a pravděpodobnost, že narušitel naplní účel svého útoku na zařízení či aktivum, zřejmá. Při odhadu pravděpodobnosti úspěšné činnosti narušitele lze předpokládat, že úspěšnost narušitele je podmíněna jeho znalostmi a rozpracováním zranitelných míst aktiva. Proto je nutno uvažovat o určitých scénářích, které předdefinují činnosti a realizaci útoku. Pro tvorbu těchto scénářů je potřeba rozpracovat: 

detailní specifikace hrozeb, kdy se bere do úvahy i počet útočníků, druh použitých zbraní, druh transportu a jiné,



detaily aktiva resp. konstrukce zařízení, systémů a plánů,



detaily protiopatření daného zařízení, které detekují, zpomalují, brání a chrání před útokem ve všech jeho úrovních realizace,



informace, energie, personál i materiály, které vstupují do funkčního procesu daného zařízení. Z analýzy obecných přístupů ke stanovení zranitelnosti vyplývá, že zranitelnost bývá

vyjádřená decimální hodnotou, procentuálně hodnotou nebo úspěšností uplatnění dané hrozby. Pro pochopení tohoto tvrzení je vytvořená tabulka zranitelnosti: Tab. 25: Stanovení zranitelnosti [13] Stanovení zranitelnosti numerická hodnota zranitelnosti

decimální hodnota

procentuální hodnota úspěšnost uplatnění dané hrozby

6

0.90 – 1.00

90 – 100

9/10 ≤ H ≤ 1

5

0.75 – 0.89

75 – 89

3/4 ≤ H < 9/10

4

0.50 – 0.74

50 – 74

1/2 ≤ H < 3/4

3

0.25 – 0.49

25 – 49

1/4 ≤ H < 1/2

2

0.125 – 0.249

12.5 – 24.9

1/8 ≤ H < 1/4

1

0.0625 – 0.124

6.25 – 12.4

1/16 ≤ H < 1/8


150

Je zřejmé, že v tomto procesu realizace je možné použít i jiné formy a aspekty stanovení a analýzy zranitelnosti, které jsou všeobecně akceptovány. Pro stručnost bude pojednáno jen o některých: 

přímý expertní odhad – vyžaduje skupinu expertů, kteří relevantním způsobem vyplývajícím z jejich zkušeností a znalostí, odhadují míru zranitelnosti,



využití logického diagramu pro stanovení zranitelnosti (VLDs) – tato forma logického diagramu je jednou z již realizovaných forem analýzy zranitelnosti, která však detailně nebude popsána,



even trees – běžná forma použitelná i v případě realizace komplexní analýzy rizik.

Obr. 45: ETA analýza v RAMCAP přístupu [13]



hybridní kombinace předešlých metod – vyžaduje větší množství expertních týmů.


151

Pro detailnost je uvedena i forma logického digramu pro stanovení zranitelnosti:

Obr. 46: Logický diagram pro stanovení zranitelnosti [13] Hodnocení dopadu Hodnocení dopadu odhaduje pravděpodobnost, frekvenci či určitou možnost, že konkrétní inicializační událost způsobí naplnění konkrétní hrozby. Tento krok realizace procesu RAMCAP Plus je považován za zásadní a velmi složitý a ve vztahu k tomuto faktu se proces zabývá a je rozdělen do těchto oblastí: 

v případě terorizmu, hodnocení dopadu je vyjádřeno dostupnou evidencí a informacemi v souvislosti s narušitelem a konkrétním aktivem, které vstupuje do procesu stanovení a odhadu pravděpodobnosti, že narušitel zaútočí na zvolený objekt; pro tuto skutečnost lze použít různé přístupy hodnocení,



v souvislosti s přírodními hrozbami se používají historické frekvence a data pro obdobné události ve specifické geografické oblasti, přičemž se berou do úvahy i změny globálního klimatu, které zvyšují frekvenci výskytu a síly hurikánů či povodní,


152

dopady ze závislosti – pojednávají o přerušení dodavatelského řetězce, který může vzniknout s určitou pravděpodobností vycházející z historické frekvence obdobných přerušení, které způsobí, že funkčnost dodavatelského řetězce bude omezena,



dopady z propojenosti – reflektují pravděpodobnosti, že sousedící aktiva v případě mimořádné události svou blízkostí a rozsahem události ovlivní i další aktivum. Dále je v tomto kroku rozpracován i proces hodnocení rizik, který určitým způsobem

rozšiřuje již specifikovaný vztah na vztah [13]:

ě í

č

Hodnocení rizika Tato část realizace procesu RAMCAP Plus je určitým shrnutím předešlých kroků, které již byly specifikovány a poukazuje na nutnou finalizaci a dopočet zmiňovaného vztahu pro každou hrozbu a aktivum [13].

ů

kde: 

riziko – potenciál ztráty v důsledku působení hrozby, které způsobuje negativní důsledky. Je vyjádřeno jako kombinace pravděpodobnosti a důsledků nežádoucí události. V případě, kdy důsledky a pravděpodobnost naplnění hrozby jsou vyjádřeny numericky, hodnota rizika je vyjádřena součinem těchto dvou hodnot,



hrozba – indikace, okolnost nebo událost, která má potenciál způsobit ztrátu nebo zničení aktiva nebo osob. Pro potřeby analýzy rizik je hrozba vyjádřena pravděpodobností, že událost nastane,



zranitelnost – slabé místo aktiva nebo konstrukce infrastruktury, implementace přístupů, které narušitel využije pro způsobení selhání základních funkcí zařízení nebo na ně působí přírodní hrozby. V analýze rizika je hodnota zranitelnosti popsána různými metodami, tak jak již bylo deklarováno v předešlé části textu,



důsledky - výsledek výskytu události. Ztráty mohou být vnímány z pohledu lidských ztrát a zranění, finančních a ekonomických ztrát či environmentálních dopadů, které mohou být vyjádřeny v kvantitativních podmínkách.


153

Hodnocení rizika a odolnosti Tento proces je posledním krokem naplnění přístupu RAMCAP Plus All Hazards Risk and Resilience Prioritizing Critical Infrastructures Using RAMCAP plusSM Approach, který je z procesního hlediska možné rozdělit do následujících kroků vyjádřených v tabulce č. 26: Tab. 26: Hodnocení rizika a odolnosti [13] Hodnocení rizika a odolnosti Krok

Definice procesu

Aktivita

1

stanovení kritérií akceptovatelnosti

stanovení úrovně rizikovosti a odolnosti, které jsou akceptovatelné a se kterými je potřebné se v budoucnosti zabývat

2

definice opatření

příprava konceptuálního návrhu protiopatření pro zmírnění/stanovení opatření pro odolnost z pohledu investic a nákladů

3

hodnocení opatření

hodnocení opatření přes analýzu zařízení a aktiva podle bodů 2-6 procesu RAMCAP Plus pro znovustanovení hodnoty rizika a odolnosti a vyjádření benefitů z definovaných opatření vyplývajících

4

akumulace benefitů vyplývajících z každého opatření

formulování přínosů opatření pro každý pár aktivum/hrozba, které redukují riziko a zvyšují odolnost

5

stanovení sítě benefitů a hraničních hodnot pro každé opatření

stanovení sítě benefitů a poměru benefit – cost pro vyjádření hraničních hodnot pro každé opatření

6

výběr a přidělení zdrojů pro opatření

výběr opatření mezi všemi dimenzemi dopadů – úmrtí, závažná zranění, finanční ztráty komunity, a kvalitativní faktory či alokace zdrojů pro ně

7

řízení opatření

implementace, monitoring a hodnocení činnosti vybraných opatření

8

recyklace procesu

propojení hodnocení rizika s monitorováním, pro podporu kontinuálního zlepšování

Analýza procesu RAMCAP Plus All Hazards Risk and Resilience Prioritizing Critical Infrastructures Using RAMCAP plusSM Approach významným způsobem formuluje jak samotný proces definice katalogu hrozeb a rizik pro vybranou oblast kritické infrastruktury, tak i proces stanovení protiopatření vyplývajících z relevantní analýzy rizik [13].

3.5 Informační podpora pro analýzu rizik pro vybranou oblast KI Využití informační podpory ve vztahu k analýze rizika lze vnímat i jako jistou formu zjednodušení celého analytického procesu. Je zřejmé, že těchto softwarových aplikací (informační podpory) je pro tyto účely velké množství, proto byli vybráni zástupci, kteří již


154

byli aplikováni v rámci vybrané oblasti kritické infrastruktury, popřípadě je možné jejich využití. 3.5.1

SRC (Security Risk Scorecard) Jednou z použitelných metodologií resp. informačních podpor ve vztahu k analýze

rizik, která splňuje již definované podmínky, je SRC (Security Risk Scorecard). Tento nástroj byl vyvinut pro snadnější a přesnější hodnocení rizik. Je tvořen pro identifikaci důležitých aktiv a jejich bezpečnostních rizik, se kterými se v procesu analýzy můžeme setkat. Tato hodnotící karta je vnímána i jako forma mechanismu pro sběr informací důležitých z pohledu komplexního stanovení a hodnocení rizik. Navzdory faktu, že zde absentuje určitá komplexní formulace katalogu hrozeb, je tato forma analýzy použitelná a relevantní. Hodnotící karta pracuje s následujícími proměnnými: 

ekonomický dopad – maximální (finanční i nefinanční) dopad, který vzniká jako důsledek naplnění bezpečnostního incidentu i navzdory určité bezpečnostní úrovni,



zranitelnost – jako popis okolností, které ovlivňují pravděpodobnost naplnění ohrožení (včetně stavu kontroly, opatření k posílení kontroly, které byly dokončeny, se plánují nebo jsou v procesu vývoje, i za zvláštních okolností jako je outsourcing),



frekvence výskytu hrozby – historie událostí jako indikátor pravděpodobnosti naplnění hrozeb,



dopad uplatnění hrozby – historie událostí jako indikátor ekonomického dopadu takových událostí. Dalším pozitivem této formy analýzy rizik je její zaměření na konkrétní kategorie

rizik, které přímo souvisí s předmětnou oblastí kritické infrastruktury. Jedná se především o tyto kategorie: 

krádeže a podvody,



informační bezpečnost,



systémová bezpečnost,



ochranná forma bezpečnosti.


155

Postup použití SRC Každý list dotazníku je určen pro jinou kategorii bezpečnosti, které již byly specifikovány v předešlém textu, a obsahuje sadu otázek, které řeší a adresují klíčové faktory bezpečnostních rizik v těchto oblastech: 

ekonomický dopad – hodnotí se maximální úroveň dopadu, která by se mohla vlivem působení incidentu na chráněné zájmy uplatnit; za relevantní ukazatele v této oblasti se považují právní závazky, zvýšení výdajů nebo finančních ztrát, snížení výkonnosti, poruchy růstu, ztráta kontroly řízení, poškození značky či dobrého jména, regulační požadavky či náklady spojené s vyšetřováním incidentu,



zranitelnost – hodnotí stav současného kontrolního a regulačního prostředí, tak i všech akcí a činností určených na posílení tohoto prostředí, který již byly aplikovány, nebo se s jejich aplikací počítá,



frekvence výskytu hrozby – je statistickou základnou, která sumarizuje počet případů, kdy došlo k částečnému či úplnému překonání bezpečnostních opatření za předchozích 12 měsíců,



dopad uplatnění hrozby – tento oddíl se kompletuje poslední a pracuje s informacemi, které popisují stupeň naplnění jednotlivých kategorií rizik pro odhad dopadů historických událostí na předmět podnikání; ve vztahu k ekonomickému dopadu se jedná o právní závazky, zvýšení výdajů nebo finančních ztrát, snížení výkonnosti, poruchy růstu, ztrátu kontroly řízení, poškození značky či dobrého jména, regulační požadavky či náklady spojené s vyšetřováním incidentu, a to i v případech, kdy došlo jen ke skoronehodám. Skoronehody

jsou

pro

potřeby

této

informační

podpory

definovány

jako

identifikované, ale nevyřešené expozice bezpečnostních opatření, včetně dalších úkolů auditu. Aby se zabránilo dvojímu započtení těchto proměnných, identifikované pokusy o narušení bezpečnosti nebyly zahrnuty do skoronehod, protože se předpokládá, že budou začleněny do oblasti zranitelnosti. Kompletizace a použití tohoto přístupu umožní: 

definovat skutečný rizikový profil v konfrontaci s jistou tolerancí vůči riziku na všech úrovních řízení rizik,



aktualizaci a změnu skutečného rizikového profilu organizace,


156

identifikovat rizikové oblasti, které si vyžadují další revizi nebo investice do bezpečnostních opatření,



poukázat na schopnost odpovědných osob relevantně řídit svá rizika na přijatelné úrovní.

Obr. 47: Security Risk Scorecard – ekonomický dopad [14]

Obr. 48: Security Risk Scorecard – frekvence výskytu [14]


157

Obr. 49: Security Risk Scorecard – zranitelnost [14] 3.5.2 Property Security Risk Survey Mezi další metodologie analýz rizika vytvořené a používané společností Deloitte Advisory je právě metodologie Property Security Risk Survey. Ve vztahu k systémům fyzické ochrany je jednou z nejpropracovanějších. Její detailnost vytváří rámec pro komplexní analýzu rizik a v návaznosti na tato rizika hodnocení úrovně přijatých bezpečnostních opatření, a to kvantitativním přístupem. Pro účely této metodiky byly formulovány následující terminologické oblasti: 

událost – výskyt konkrétního souboru okolností, jistá či nejistá událost, událost vnímaná jako samostatná nebo jako řada událostí, charakterizovaná změnou v čase,


158



hrozba – zdroj potenciální újmy,



pravděpodobnost – používá se jako obecný popis pravděpodobnosti nebo frekvence výskytu; může být vyjádřena kvalitativně nebo kvantitativně,



následek/dopad – výsledek nebo dopad události, přičemž se uvažuje i o více dopadech jedné události; důsledky mohou být hodnoceny od pozitivní škály až po negativní; důsledky mohou být vyjádřeny kvalitativně nebo kvantitativně; důsledky jsou vyjádřeny ve vztahu k dosaženým cílům,



riziko – hodnota rizika je vnímaná v souvislosti s podmínkami nebo okolnostmi a důsledky události, které z ní vyplývají; riziko je vyjádřeno kombinací následků událostí a jejich pravděpodobností; riziko může mít pozitivní i negativní dopad,



eliminace rizika – proces výběru a realizace opatření k eliminaci míry rizika; termín eliminace rizika je někdy používán i pro označení funkce bezpečnostních opatření; opatření pro eliminaci rizika mohou zahrnovat snížení, odstranění, rozdělení nebo převod rizika,



přirozené riziko – je riziko, které je součástí systému ještě před provedením opatření pro eliminaci rizika,



zbytkové riziko – riziko zbývající po implementaci opatření pro eliminaci rizika. Tento terminologický základ je následně aplikován na jednotlivé časti procesu analýzy

rizika, a to v oblastech, které jsou zároveň vnímány jako samostatné celky. Jedná se především o tyto celky: 

popis objektu,



infrastrukturální základna objektu,



ochrana perimetru,



ochrana jednotlivých poschodí daného objektu,



ochrana prostoru,



bezpečnostní osvětlení,



nouzové systémy,



režim klíčů a zamykacích systémů,



režim kontroly vstupu osob a vjezdu vozidel,


ochrana osob,



ochrana společenských prostor – kavárna,



řešení ochrany parkoviště a nákladního prostoru objektu,



ochrana proti zcizení a únosu,



ochrana proti krádeži,



kontrola návštěv a elektronické pošty,



ochrana výrobních prostor,



režim uzamykání chráněných prostorů a činnosti fyzické ostrahy,



bezpečnostní kultura/povědomí v organizaci.

159

Pro každou ze zmiňovaných oblastí jsou formulovány relevantní otázky, které definují určité posuzované parametry a kvantitativně hodnotí jejich úroveň. Tab. 27: Property Security Risk Survey – kontrolní opatření [15]


160

Tab. 28: Property Security Risk Survey – úkoly [15]

Další významnou součástí, která formuluje i kvalitativní přístup k hodnocení rizika, je stanovení klasifikačních předpokladů a kategorií prioritně v oblastech: 

kvalitativní hodnocení pravděpodobnosti vzniku události,



kvalitativní hodnocení následků nebo dopadů události,



metrika pro kvalitativní analýzu rizik,



strategie eliminace přirozeného rizika. Tab. 29: Kvalitativní hodnocení pravděpodobnosti události [15]


161

Tab. 30: Matrice kvalitativní analýzy rizik [15]

Je zřejmé, že metodologie Property Security Risk Survey je využitelná hlavně v kontextu posuzování vztahů mezi identifikovanými riziky a přijatými bezpečnostními opatřeními. Její detailnost lze využít při posuzování a fyzické kontrole vybraných objektů ve vybrané oblasti kritické infrastruktury. 3.5.3 SFÉRA – ENERGIE Softwarový nástroj SFÉRA – ENERGIE je jistou formou expertního analytického nástroje pro analýzu rizika. Analytická metoda je založena na kompilaci několika analytických metod pro analyzování hrozeb a rizik se zaměřením na subjekty energetiky. Tento program resp. nástroj je specifický přístupem ke sběru dat v rámci zkoumaného systému a následnou implementací těchto dat do programu. Samotný program je rozdělen do pěti oblastí resp. částí, které na sebe logicky navazují v posloupnosti pracovního postupu při realizaci analýzy rizik. Program je rozdělen na tyto části: 

okno matice – pro tvorbu kontingenčních tabulek,



okno vztahy – pro zobrazování okamžitých souvislostí mezi jednotlivými prvky,



okno průvodce zadáním dat – pro editaci názvů hrozeb ve vytvořených tabulkách pro efektivnost selekce relevantních hrozeb v posuzovaném systému,



okno hodnoty prvků – pro zadávání dalších parametrů pro jednotlivé prvky,



okno výsledků – pro zobrazování výstupů v grafické podobě nebo ve stromu souvztažnosti.


162

Obr. 50: SFÉRA ENERGIE - okno výsledků [16] Databáze hrozeb Databáze hrozeb je významnou částí tohoto nástroje, kde je možné databázi z pohledu zadávání dat členit do dvou základních skupin. První skupinou jsou data, která lze vnímat z pohledu kódování hrozeb, a druhou skupinou data charakterizující konkrétní hrozby. Pro přehlednost a správnou funkčnost programu se předpokládá a v daném nástroji je tak učiněno, že se sestaví klíč ke kódování jednotlivých hrozeb. Takovéto vyjádření v konečném důsledku umožňuje hrozby výhodně selektovat.

Obr. 51: SFÉRA ENERGIE – kódování hrozeb [16] První znak klíče je označením hlavní kategorie, kde rozděluje hrozby dle druhu na živelní, technologické, sociální, vojenské a ostatní. Každá z těchto pěti skupin se dále dělí podle příčiny, tedy dle potenciálního působení jevu na problémy týkající se ohně, vody apod. Výchozí databáze, která je primárně zaměřena na oblast energetiky, obsahuje přes 500 položek, které jsou pro všechny hrozby stejné. Vytvořená databáze není uzavřenou databází a je možné ji doplnit a rozšířit o další spektrum hrozeb.


163

Obr. 52: SFÉRA ENERGIE – spektrum hrozeb [16] Jak bylo úvodem zmíněno, tento analytický postup i samotný nástroj je jistou formou kompilace několika analytických metod, kde významným aspektem je možnost dekompozice hrozeb. Dekompozice hrozeb je v rozsahu tohoto nástroje vnímána jako stav, kde hrozba vložená k analyzování do vytvořené kontingenční tabulky vyvolá určitou formu zpětné vazby mezi jednou či několika již vloženými hrozbami s tím, že stávající systém hrozeb vstupní hrozbu rozdělí na dvě, přičemž jedna část systém hrozeb ovlivňuje a druhá část je systémem hrozeb ovlivňována.

Obr. 53: SFÉRA ENERGIE – dekompozice hrozeb [16]


164

Prezentované skutečnosti poukazují na určitou formu náročnosti či složitosti ve vztahu k matematickým operacím, což je však do jisté míry kompenzováno možností rozdělit analyzovaný soubor resp. projekt do subprojektů, kde se předpokládá, že z počáteční databáze hrozeb jsou selektovány ty hrozby, které jsou v souvislosti s posuzovaným systémem aktuální a relevantní. Významným analytickým procesem je vyjádření složitějších cyklů mezi souvislostmi hrozeb, a to v oblastech: 

hrozba ovlivňuje - které hrozby konkrétně označená hrozba ovlivňuje,



hrozba neovlivňuje - které hrozby konkrétně označená hrozba neovlivňuje,



čím je hrozba ovlivňována - které hrozby konkrétně označenou hrozbu přímo ovlivňují, respektive mohou podmiňovat její existenci,



čím hrozba není ovlivňována - které hrozby konkrétně označenou hrozbu přímo neovlivňují,



zpětná vazba - které hrozby konkrétně označenou hrozbu současně ovlivňují a současně jsou jí ovlivňovány.

V rámci finalizace analytického procesu se formulují kritéria zranitelnosti, která lze vnímat jako důležitá pro stanovení ekonomického formátu každé z vybraných hrozeb, či stanovení míry (hodnoty) pravděpodobnosti výskytu dané hrozby, která se vybere, popřípadě manuálně definuje podle délky období, ve kterém se očekává, že se daná hrozba naplní. Ukončením tohoto analytického procesu je vyjádření hodnoty finanční částky na prevenci. Vizualizace výstupů je prostřednictvím grafu konečného pořadí a stromu souvztažností, kde se prezentují výsledky a možné dopady hodnocených hrozeb.


Obr. 54: SFÉRA ENERGIE – možné dopady hodnocených hrozeb [16]

Obr. 55: SFÉRA ENERGIE – souvztažnost hrozeb [16]

165


166

Softwarový nástroj SFÉRA-ENERGIE je analytickým nástrojem pro komplexní hodnocení zranitelnosti a možných dopadů a souvztažností posuzovaných hrozeb na vybraný systém v oblasti energetiky. Jeho komplexnost vytváří předpoklad využití filozofické roviny pro podporu procesu stanovení metodiky hodnocení odolnosti vybrané oblasti kritické infrastruktury, a to i ve vztahu k faktu, že zranitelnost je vnímána jako významný parametr hodnocení odolnosti systému [16]. Tato kapitola prezentovala ucelený pohled na analýzu rizik v kontextu vybraného odvětví kritické infrastruktury. Závěry z kapitoly, které z ní vyplývají, můžou být vodítkem při naplňovaní vybrané části základní části plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury. Text popisoval využitelné metody od obecných až po ty specifické, kde do jisté míry může být nápomocná i vybraná forma informační podpory. Z textu je zřejmé, že pro oblast energetiky lze aplikovat širší spektrum přístupů k analýze rizik, což poukazuje na její složitost a provázanost na jiné oblasti kritické infrastruktury. Následující část monografie bude určitým úvodem do procesu řízení rizik a zajištění funkční kontinuity dané oblasti kritické infrastruktury, a to ve vztahu k jejímu normativnímu vymezení.


167

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

BERNATÍK, Aleš. Prevence závažných havárií I. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2006, 86 s. ISBN 80-866-3489-2. Dostupné z: http://www.fbi.vsb.cz/miranda2/export/sites-root/fbi/040/cs/sys/resource/PDF/ skripta-PZH-I.pdf

[2]

MERNA, T., FAISAL, F.A.T., Risk management, Řízení rizik ve firmě, Computer Press, 2007, 194s. ISBN 8025115473

[3]

Federal Ministry of the Interior. Protecting Critical Infrastructures – Risk and Crisis Management: A guide for companies and government authorities [online]. Berlin: Ministry of the Interior, 2008 [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: http://www.bmi. bund.de/SharedDocs/Downloads/EN/Broschueren/Leitfaden_Schutz_kritischer_Infrastr ukturen_en.pdf?__blob=publicationFile

[4]

PAČAIOVÁ, H., Posudzovanie rizík v malých a stredných podnikoch: riziká při používaní strojov a incýh pracovných prostriedkov – skúsenosti s používaním ISSA brožury, dostupné online: https://www.google.cz/?gws_rd=cr&ei=-LPnUuvvCYOR tQaFmYHQBA#q=Pa%C4%8Daiov%C3%A1,+H.,+Posudzovanie+riz%C3%ADk&spe ll=1

[5]

JELEMENSKÝ, Ľ., MARKOŠ, J., HAZOP metóda na identifikáciu možných nebezpeč-ných stavov a prevádzkových problémov, AT&P Journal1/2004, dostupný online:

[6]

ANAGEMENT MANIA, ETA (Event tree analysis) - analýza stromu událostí, dostupné online:

https://managementmania.com/sk/eta-event-tree-analysis-analyza-stromu-

udalosti [7]

BABINEC, F., Management rizika, Loss Prevention and Safety Promotion, Učební text, Slezská Universita v Opavě, Brno 2005, dostupné online: http://www.slu.cz/ math/cz/knihovna/ucebni-texty/Analyza-rizik/Analyza-rizik-1.pdf

[8]

TICHÝ M., Ovládání rizika – analýza a management, C.H. BECK, s.r.o., 2006, ISBN 80-7179-415-5.

[9]

SWISS FEDRAL INSTITUTE OF TECHNOLOGY ZURICH, Human Reliability Analysis

(HRA),

dostupné

slides_11/03_HRA_handout.pdf

online:

http://www.lsa.ethz.ch/education/vorl/snpp_


168

[10] MINISTERIE VAN VERKEER EN WATERSTAAT Methods for the calculation of Physical Effects, (yellow book), dostupné online: http://www.bib.ub.edu/fileadmin /fdocs/PGS2-1997.pdf [11] PALEČEK, M. Prevence rizik, Učební osnovy, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, nakladatelství Oeconomica, Praha, 2006, 256s. ISBN 80245-1117-7 [12] BERNATÍK, Aleš. Prevence závažných havárií II. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2006, 104 s. ISBN 80-866-3490-6. Dostupné z: http://www.fbi.vsb.cz/miranda2/export/sites-root/fbi/040/cs/sys/ resource/PDF/skripta-PZH-II.pdf. [13] ASME INNOVATIVE TECHNOLOGIES INSTITUTE, LLC, All-hazard risk and resilience: Prioritizing Critical Infrastructures Using the RAMCAP Plus Approach. 1. New York: ASME, 2009. 155 s. ISBN 978-0-7918-0287-8 [14] DELOITTE, SRC (Security Risk Scorecard) [15] DELOITTE, Property Security Risk Survey [16] KOVÁŘÍK, F., ZÍCHOVÁ, L. SFÉRA-ENERGIE, Uživatelská příručka k programu.


4

169

MANAGEMENT RIZIK Pro zvyšování ochrany a odolnosti kritické infrastruktury lze obecně aplikovat proces

a postupy řízení a managementu rizik. Následující kapitola formuluje kroky a procesní vnímaní řešení rizikovosti v konkrétních případech. Jako vhodnou formu tvorby rámce pro management rizik jsme si zvolili mezinárodní normu ISO 31000:2009, která se zabývá managementem rizik na úrovni definování principů a směrnic. Kapitola je diskusí výše zmíněné normy. 4.1.1

ISO 31000:2010 Management rizik – Principy a směrnice Vznik této normy je dáván do kontextu s faktem, že všechny činnosti organizace lze

vnímat i z pohledu rizikovosti, přičemž procesní přístup k řízení rizika je vnímán skrz jejich identifikaci, analýzu a vyhodnocení skutečností, které by mohly riziko minimalizovat na akceptovatelnou úroveň. Tento soubor procesních činností lze chápat jako monitoring nebo přezkoumávaní rizika a opatření, která rizika modifikují, aby se zajistilo, že je minimalizace rizik na požadované úrovni. Prezentovaný přístup k managementu rizik definovaný a popsaný v této normě, poskytuje principy a návody pro řízení celého spektra rizik systematickým, transparentním a důvěryhodným způsobem, a to v jakémkoliv rozsahu i kontextu. Hlavním cílem této normy je zavedení a stanovení kontextu v rámci procesu managementu rizik, jako formy zachycení cílů organizace, prostředí, ve kterém usiluje o své cíle. Tato skutečnost pomáhá identifikovat a vyhodnotit povahu a komplexnost rizik. V textu normy je vyjádřen vztah mezi zásadami pro management rizik, rámcem, pomocí kterého vzniká, a procesy managementu rizik.


170

Obr. 56: Vazby mezi principy, rámcem a procesem managementu rizik [1] Po implementaci této normy a procesů v ní prezentovaných do bezpečnostní politiky společnosti lze očekávat, že organizace: 

zvýší pravděpodobnou možnost dosažení cílů,



dodá odvahu proaktivnímu vedení,



bude mít povědomí o potřebě identifikovat a řídit rizika v rámci celé organizace,



zlepší identifikování příležitostí a hrozeb,



bude v souladu s příslušnými legislativními, normativními a institucionálními požadavky,



zlepší finanční vykazování,



zlepší organizaci řízení,



zlepší důvěryhodnost pro zainteresované strany a subjekty,



vytvoří spolehlivou základnu pro rozhodování a plánování,



zlepší řízení,



účinně rozmístí a využije zdroje pro minimalizaci rizik,


171



zlepší provozní funkčnost a efektivnost,



pozvedne výkonnost bezpečnosti a ochrany zdraví a environmentální ochrany,



zlepší prevenci ztrát a krizový management,



minimalizuje ztráty,



zlepší princip vzdělávaní,



zlepší svou pružnost. Z definovaných

přínosů

analyzované

normy

vyplývá

i

formulace

okruhu

organizačních složek společnosti, pro které je tato norma určena. Jedná se především o: 

osoby odpovědné za vývoj politiky managementu rizik v rámci celé organizace,



osoby odpovědné za zajištění efektivního řízení rizik, ať už v rámci konkrétního celku nebo celé organizace,



osoby odpovědné za hodnocení efektivnosti organizace v procesu řízení rizik,



osoby odpovědné za zpracování norem, předpisů, postupů a návodů, které stanovují řízení rizika v rámci specifických kontextů těchto dokumentů.

4.1.2

Termíny a definice

Pro potřeby této normy byly definovány tyto terminologické pojmy: Riziko – účinek nejistoty na dosažení cílů. Účinek je vnímán jako odchylka od očekávaného – kladná nebo záporná. Cíle mohou mít různá hlediska (finanční, zdravotní, bezpečnostní a environmentální) na různých úrovních (strategická, organizační, projektová, produktová a procesní). Rizika jsou často charakterizována odkazem na potenciální události a následky nebo na jejich kombinaci. Riziko se často vyjadřuje jako kombinace následků události a s ní souvisejících možností výskytu. Nejistota je stav i částečného nedostatku informací souvisejících s pochopením nebo znalostí události a jejich následků nebo možnosti výskytu. Management rizik – koordinované činnosti pro vedení a řízení organizace s ohledem na rizika. Rámec managementu rizik/struktura managementu rizik – soubor prvků poskytujících základy a organizační uspořádaní pro navrhování, implementování, monitorování, přezkoumávání a neustálé zlepšování managementu rizik v celé organizaci. (Podklady zahrnují politiku, cíle, zmocnění a závazek řídit rizika. Organizační uspořádaní zahrnují


172

plány, vztahy, odpovědnosti, zdroje, procesy a činnosti. Rámec (struktura) managementu rizik je začleněn do celkových strategických a povozních politik a zavedené praxe organizace). Politika managementu rizik – prohlášení o celkových záměrech a směřování organizace týkajících se managementu rizik. Postoj k riziku – přístup organizace k posuzování rizika a případně zabývaní se rizikem, ke spoluúčasti, převzetí nebo odmítání rizika. Plán managementu rizik – schéma v rámci managementu rizik specifikující přístup, dílčí části managementu a zdroje, které se mají použít k managementu rizik (prvky managementu obecně obsahují postupy, zavedené praxe, přidělování odpovědností, stanovení pořadí a načasování činností; plán managementu rizik lze používat u konkrétního produktu, procesu a projektu a u části nebo u celé organizace.). Vlastník rizika – osoba nebo entita s odpovědností s pravomocí řídit riziko. Proces managementu rizik – systematické uplatňování manažerských politik, postupů a zavedené praxe u činností sdělování, konzultování, stanovení kontextu a zjišťování, analyzování, hodnocení, ošetřování, monitorování a přezkoumávání rizik. Stanovení kontextu – vymezení vnějších a vnitřních parametrů, které mají být zohledněny při managementu rizik a nastavení rozsahu platnosti a kritérií rizik pro politiku managementu rizik. Vnější kontext – vnější prostředí, ve kterém se organizace snaží dosáhnout svých cílů. Vnější kontext může zahrnovat: 

kulturní, sociální, politické, legislativní, předpisové, finanční, technologické, ekonomické, přírodní a konkurenční prostředí, ať už mezinárodní, národní, regionální nebo místní,



klíčové stimulátory a trendy, které mají dopad na cíle organizace,



vztahy mezi vnějšími zainteresovanými stranami a jejich vnímání a hodnoty.

Vnitřní kontext – vnitřní prostředí, ve kterém se organizace snaží dosáhnout svých cílů. Vnitřní kontext může zahrnovat: 

vedení, organizační strukturu, role a odpovědnosti,



politiky, cíle, strategie, které jsou k dispozici k jejich dosažení,


173

způsobilosti chápané v podobě zdrojů a znalostí (kapitál, čas, lidé, procesy, systémy a technologie),



informační systémy, informační toky a rozhodovací procesy (jak oficiální, tak neoficiální),



vztahy s vnitřními zainteresovanými stranami a jejich vnímání a hodnoty,



kulturu organizace,



normy, směrnice a modely přijaté organizací,



formu a rozsah smluvních vztahů.

Komunikace a konzultace – nepřetržité a opakující se procesy, které vykonává organizace k poskytování, sdílení nebo získávání informací a zapojení se do dialogu se zainteresovanými stranami ve věci managementu rizik (informace se mohou stahovat k existenci, povaze, formě, možnosti výskytu, významnosti, hodnocení, přijatelnosti a ošetření managementu rizik. Konzultace je obousměrný proces vědomé komunikace mezi organizací a jejími zainteresovanými stranami o nějakém problému před rozhodováním nebo určováním směru řešení tohoto problému.). Konzultace je: 

proces, který má dopad na rozhodování spíše interaktivním ovlivňováním než direktivně,



vstup pro rozhodování nikoli společné rozhodování.

Zainteresovaná strana – osoba nebo organizace, která může mít vliv na rozhodnutí nebo činnost, může být jimi ovlivňována nebo se může vnímat, že je rozhodnutím nebo činností ovlivňována (zainteresovanou stranou může být pracovník činící rozhodnutí.). Posuzování rizik – celkový proces identifikace rizik, analýzy rizik a hodnocení rizik. Identifikace rizik – proces hledání, rozpoznávání a popisování rizik (Identifikace rizik zahrnuje zjišťování zdrojů rizik, událostí, jejich příčin a potenciálních následků. Identifikace rizik může zahrnovat údaje z minulého období, teoretickou analýzu, názory znalců a odborníků a potřeby zainteresovaných stran). Zdroj rizika – prvek, který sám nebo v kombinaci s jinými prvky má vnitřní potenciální schopnost způsobit riziko (zdroj může být hmotný nebo nehmotný). Událost – výskyt nebo změna určité množiny okolností (událost se může vyskytnout jednou nebo vícekrát a může mít několik příčin; událost může sestávat z něčeho, co nenastalo; událost se může někdy nazývat „incident“ nebo „nehoda“; událost bez následků se může též nazývat „skoro nehoda“, „incident“, „skoro úspěch“, nebo „uniknutí o vlas“).


174

Možnost výskytu/pravděpodobnost výskytu – možnost, že se něco stane (v terminologii managementu rizik se výraz „možnost výskytu“ používá k vyjádření možnosti, že něco nastane, ať již je tato možnost definována, měřena nebo objektivně či subjektivně, kvalitativně nebo kvantitativně stanovena a popsána s použitím obecných termínů, nebo je vyjádřena matematicky (jako pravděpodobnost nebo četnost za dané časové období); Anglický termín „likehood“ nemá v některých jazycích přímý ekvivalent, místo něho se často používá ekvivalent termínu „probability“. V angličtině se však „probability“ často úzce interpretuje jako matematický termín. Nicméně v terminologii managementu rizik se „likehood“ používá se záměrem, aby tento termín měl stejně širokou interpretaci, jako má termín „probability“ v mnoha jiných jazycích, než je angličtina.). Profil rizik – popis jakéhokoliv souboru rizik (soubor rizik může obsahovat rizika vztahující se na celou organizaci, část organizace nebo to může být jiný specifikovaný soubor). Analýza rizika – proces pochopení povahy rizika a stanovení úrovně rizika (Analýza rizika poskytuje základ pro hodnocení rizika a pro rozhodnutí o ošetření rizika. Analýza rizika zahrnuje odhad rizika). Kritéria rizika – referenční hodnoty parametrů, podle kterých se hodnotí závažnost rizika (kritéria rizik jsou založena na cílech organizace a vnějším i vnitřním kontextu; kritéria rizika mohou být odvozena z norem, zákonů, politik a dalších požadavků). Úroveň rizika/stupeň rizika – velikost rizika vyjádřena jako kombinace následků a jejich možností výskytu. Hodnocení rizik – proces porovnání výsledků analýzy rizik s kritérii rizik k určení, zda riziko a/nebo jeho velikost je přijatelné nebo tolerovatelné (hodnocení rizik pomáhá při rozhodování o ošetření rizik). Ošetření rizika – proces pro modifikování rizika. Ošetření rizika může zahrnovat: 

vyhnutí se riziku rozhodnutím nezačínat nebo nepokračovat v činnosti, která způsobuje riziko,



převzetí nebo zvýšení rizika ve snaze chopit se příležitosti,



odstranění zdroje rizika,



změnu možnosti výskytu,



změnu následků,


sdílení rizik s jinou stranou nebo stranami (včetně smluv a financování rizika),



uchování rizika.

175

Ošetření rizik, která se zabývají negativními následky, se někdy nazývají „zmirňování rizik“, „odstraňování rizik“, „předcházení rizikům“, a „snížení rizik“. Ošetření rizik může vyvolat nová rizika nebo existující rizika modifikovat. Opatření/řízení – prostředek řízení, který modifikuje riziko (do opatření lze zahrnout jakýkoliv proces, politiku, zařízení, praktické postupy nebo jiné činnosti, které mohou modifikovat riziko; opatření nemusí vždycky způsobit zamýšlený nebo předpokládaný modifikující účinek). Zbytkové riziko – riziko zbývající po ošetření rizika (zbytkové riziko může obsahovat nezjištěné riziko; zbytkové riziko může být též označováno jako „riziko se spoluúčastí“). Monitorování – nepřetržitá kontrola, dozor, kritické pozorování nebo určování stavu pro identifikování změny od požadované nebo očekávané úrovně výkonnosti (monitorování lze použít u rámce managementu rizik, procesu managementu rizik, rizika nebo řízení). Přezkoumání – činnost vykonávaná k určení vhodnosti, přiměřenosti a efektivnosti předmětu zkoumání k dosažení stanovených cílů (přezkoumání lze použít u rámce managementu rizik, procesu managementu rizik, rizika nebo řízení). 4.1.3

Zásady Pro zvýšení efektivnosti managementu rizik je potřeba, aby organizace splňovala

uvedené zásady na všech úrovních. Jedná se především o tyto zásady: 

management rizik vytváří a chrání hodnoty – management rizik přispívá ke zvyšování výkonnosti a spolehlivosti v oblastech: o zdraví a bezpečnosti lidí, o zabezpečení shody s právními a jinými předpisy, o ohlasu, o environmentální ochrany, o kvality výrobků, o managementu projektů, o efektivnosti postupů,


176

o vedení a dobré pověsti. 

management rizik je integrální částí všech procesů organizace – management rizik je součástí všech procesů v organizaci, včetně strategického plánování a všech procesů managementu projektů,



management rizik je součástí rozhodování – je to forma přidělování priorit činnostem a rozlišování mezi alternativou průběhu postupů,



management rizik je explicitně zaměřen na nejistoty – jednoznačně zvažuje nejistoty, jejich povahu a jak je možné se na ně zaměřit,



management rizik je systematický, strukturovaný a včasný – tato zásada přispívá k účinnosti a k porovnatelným a spolehlivým výsledkům,



management rizik vychází z nejlépe dostupných informací – vstupy do procesu managementu rizik vycházejí ze zdrojů informací, které lze rozdělit to těchto skupin: o údaje z minulého období, o zkušenosti o zpětná vazba od zainteresovaných stran, o pozorování, o předpovědi a expertní posouzení.



management rizik je upraven na míru – jedná se o uspořádání podle vnějšího a vnitřního kontextu působícího na organizaci a podle jejího profilu rizik,



management rizik zohledňuje lidské a kulturní faktory – jedná se o posouzení způsobilosti, vnímání a záměry externích a interních osob, které mají vliv na dosažení cílů organizace,



management rizik je transparentní a kompletní – vhodná organizace osob odpovědných za rozhodování přispívá k celkové vhodnosti a aktuálnosti managementu rizik,



management rizik je dynamický, interaktivní a citlivě reagující na změny – v souvislosti s měnícími se vnějšími a vnitřními událostmi se mění kontext a znalosti, a to i na základě monitorování a přezkoumávání,


177

management rizik napomáhá neustálému zlepšování organizace – jedná se o nutnost implementace strategie pro zlepšování vyzrálosti managementu rizik podle všech dalších aspektů.

4.1.4

Rámec Relevantnost managementu rizik je úzce spjata s efektivností použitého a vytvořeného

rámce managementu rizik, který je vnímán jako zdroj základů a uspořádaní, pro následnou implementaci rámce do všech úrovní řízení organizace. Rámec zajišťuje, aby informace o zdrojích rizika byly použity a zpracovány jako základ při rozhodování a přidělování odpovědnosti na všech příslušných organizačních úrovních. V této části textu jsou následně specifikovány souvislosti rámce pro řízení rizik podle následujícího obrázku:

Obr. 57: Mandát a závazek [1] Mandát a závazek Pro kvalifikované zavedení managementu rizik a zajištění jeho průběžné efektivnosti se vyžaduje, aby vedení organizace spolu se strategickým a důsledným plánováním vnímalo potřebu: 

určit a přijmout politiku managementu rizik,


178



zajistit, aby kultura organizace a politika managementu rizik byly v souladu,



určit indikátory výkonnosti managementu rizik konzistentně s ostatními indikátory výkonnosti organizace,



zajistit, aby cíle managementu rizik byly v souladu s cíli a strategiemi organizace,



zajistit shodu se zákony a dalšími závaznými předpisy,



přidělit odpovědnosti na příslušných úrovních v rámci organizace,



zajistit, aby managementu rizik byly přiděleny nezbytné zdroje,



sdělovat přínosy managementu rizik všem zainteresovaným stranám,



zajistit, aby byl udržován a zachováván vhodný rámec managementu rizik.

Návrh rámce pro řízení rizik – pochopení organizace a jejího kontextu Z předešlého textu vyplynula potřeba hodnocení a pochopení jak vnějšího, tak vnitřního kontextu v organizaci, a to hlavně v souvislosti s návrhem a implementací rámce pro management rizik. Hodnocení vnějšího kontextu může a z pravidla zahrnuje: 

sociální a kulturní, zákonné, předepsané, finanční, technologické, ekonomické, přírodní a konkurenční prostředí, ať už mezinárodní, národní, regionální nebo místní,



klíčové stimulátory a trendy, které mají vliv na cíle organizace,



vztahy se zainteresovanými stranami a jejich vnímání a hodnoty.

Hodnocení vnitřního kontextu organizace může a z pravidla zahrnuje: 




politiky, cíle a strategie, které jsou k dispozici k jejich dosažení,



způsobilosti, chápané ve vztahu ke zdrojům a znalostem (kapitál, čas, lidé, procesy, systémy a technologie),



informační systémy, informační toky a rozhodovací procesy,



vztahy se zainteresovanými stranami a jejich vnímání a hodnoty,



kulturu organizace,



normy, návody a modely přijaté organizací,


179


Návrh rámce pro řízení rizik – stanovení politiky managementu rizik Význam stanovení politiky managementu rizik je vnímám v kontextu se stanovením cílů organizace a závazku k managementu rizik se zaměřením na: 

rozumové důvody vedoucí organizaci k řízení rizik,



spojení mezi cíli a politikami organizace a politikou managementu rizik,



zmocnění a odpovědnosti pro management rizik,



způsob vypořádání konfliktu zájmů,



závazek k vytváření potřebných zdrojů, aby byly k dispozici těm, kteří jsou zmocněni a odpovědni za vlastní management rizik,



způsob, jakým bude měřena výkonnost managementu rizik a podávaná o ní zpráva,



závazek přezkoumávat a zlepšovat politiku a rámec managementu rizik soustavně i jako odezvu na události nebo změny okolností.

Návrh rámce pro řízení rizik – odpovědnost Odpovědnost jako taková je významným aspektem procesu managementu rizik, proto je nutné, aby organizace zajistila její existenci či existenci pravomocí a vhodných kompetencí pro řízení rizik, včetně zavádění a udržování procesu managementu rizik a zajištění přiměřenosti, efektivnosti a účinnosti všech jeho opatření, a to hlavně prostřednictvím: 

identifikování vlastníků rizik, kteří mají odpovědnost a pravomoc pro řízení rizik,



identifikování, kdo plně zodpovídá za vyvíjení, implementaci a udržování rámce pro management rizik,



identifikování dalších odpovědností lidí na všech úrovních organizace pro procesy managementu rizik,



stanovení procesů měření výkonnosti a podávání vnějšího a/nebo vnitřního hlášení a procesů stupňování,



zajištění vhodných úrovní schvalování.


180

Návrh rámce pro řízení rizik – integrace do procesů organizace Zde se klade důraz na potřebu implementace a integrace managementu rizik do všech postupů a procesů organizace efektivním a přiměřeným způsobem. Požaduje se, aby management rizik byl integrován do politiky vývoje, podnikání a strategického plánování a do procesů managementu změn. Plán managementu rizik může být integrován do ostatních plánů organizace a označen jako strategický plán. Návrh rámce pro řízení rizik - zdroje Přidělení zdrojů je zásadním procesním úkonem při naplňování cílů managementu rizik, přičemž je potřeba zohlednit tyto oblasti: 

lidé, dovednosti, zkušenosti,



zdroje potřebné pro každý krok procesu managementu rizik,



rizikové oblasti organizace, metody a nástroje, které se používají pro řízení rizik,



dokumentované procesy a postupy,



informace a znalost systémů managementu,



programy výcviku.

Návrh rámce pro řízení rizik – nastavení mechanismů pro vnitřní komunikaci a hlášení Nastavení mechanismů pro vnitřní komunikaci a podávaní zpráv pro podporu a stimulaci ke zmocňování a vlastnictví rizik by mělo zajistit, že: 

klíčové součásti rámce managementu rizik a všechny jejich další změny jsou vhodně komunikovány,



existuje přiměřené vnitřní podávání zpráv o rámci, jeho efektivitě a výstupech,



příslušné informace z využívání managementu rizik jsou dostupné na příslušných úrovních a v aktuálních časech,



existují procesy pro konzultování s interními zainteresovanými stranami.

Návrh rámce pro řízení rizik – nastavení mechanismů pro vnější komunikaci Na základě tohoto dokumentu by organizace měla vypracovat a zavést plán pro efektivní komunikaci s vnějšími zainteresovanými stranami, přičemž by měl obsahovat: 

zapojení příslušných vnějších zainteresovaných stran a zajištění účinné výměny informací,


181



vnější hlášení pro splnění požadavků zákonů a předpisů a veřejné zprávy,



poskytování zpětné vazby a hlášení o komunikaci a konzultování,



využití komunikace pro vybudování důvěryhodnosti v organizaci,



komunikování se zainteresovanými stranami v případě vzniku krizové události nebo nepředvídatelné události. Lze předpokládat, že v jistých případech dochází k zohlednění citlivosti informací a

ke sloučení informací o rizicích z různých zdrojů. Implementování managementu rizik - Implementování rámce pro management rizik Pro implementování rámce pro management rizik je potřeba z pohledu organizace: 

stanovit vhodný časový plán a strategii pro implementování rámce,



použít politiku a proces managementu rizik na ostatní procesy organizace,



být ve shodě s požadavky zákonů a předpisů,



zajistit, aby rozhodování, včetně vývoje a stanovení cílů, bylo v souladu s výstupy procesů managementu rizik,



pořádat informační schůzky a výcvik,



komunikovat a konzultovat se zainteresovanými stranami, aby se zajistilo, že rámec pro management rizik zůstává stále vhodný.

Implementování managementu rizik – Implementování procesu managementu rizik Zavedení managementu rizik by mělo zajistit, že proces managementu rizik popsán v této normě je realizován a uplatňován podle a prostřednictvím plánu managementu rizik na všech organizačních úrovních jako součást jejich postupů a procesů. Monitorování a přezkoumávání rámce Pro zvýšení relevantnosti celého procesu managementu rizik je potřeba, aby organizace: 

měřila výkonnost managementu rizik pomocí indikátorů, které jsou periodicky přezkoumávány z hlediska jejich vhodnosti,



pravidelně měřit pokrok vzhledem k plánu managementu rizika a odchylky od plánu,


182

pravidelně přezkoumávat, zda rámec, politika a plán managementu rizik jsou stále vhodné s ohledem na vnější a vnitřní kontext organizace,



podávat hlášení o rizicích, pokroku v rámci plánu managementu rizik a jak se daří dodržovat politiku managementu rizik,



přezkoumávat efektivnost rámce managementu rizik.

Neustále zlepšování rámce Tento proces lze považovat za důsledek činnosti monitorování a přezkoumávání rámce, jehož produktem je zlepšení managementu rizik organizace z pohledu rámce, politiky a managementu rizik. 4.1.5

Proces Proces managementu rizik by měl splňovat a být:



nedílnou částí managementu,



zabudován do kultury a zavedených praktik,



přizpůsoben procesům podnikání organizace (viz obrázek č. 58).

Stanovení kontextu (5.3) Posuzování rizik (5.4) Identifikace rizik (5.4.2) Komunikace a konzultace (5.2)

Analýza rizik (5.4.3) Hodnocení rizik (5.4.4) Ošetření rizik (5.5)

Obr. 58: Proces podnikání organizace [1]

Monitorování a přezkoumávání (5.6)


183

Komunikace a konzultace Formulace podmínek pro efektivní vnější a vnitřní komunikaci a konzultaci je potřebná z pohledu zajištění prostředí pro pověřené pracovníky odpovědné za implementaci procesu managementu rizik v kontextu s akceptací procesu rozhodování. V souvislosti s tímto faktem je potřeba formulovat přístup poradního týmu, který by měl mít tyto základní kroky: 

pomoci stanovit vhodně kontext,



zajistit, aby zájmy zainteresovaných stran byly pochopeny a vzaty v úvahu,



pomoci zajistit, aby rizika byla vhodně identifikována,



shromáždit expertizy z různých oblastí pro analyzování rizik,



zajistit, aby při určování kritérií rizik a při vyhodnocování rizik byly vhodně zváženy různé pohledy,



zajistit souhlas a podporu pro plán ošetření,



zavést vhodný proces managementu změn v rámci procesu managementu rizik,



vypracovat přiměřený plán vnější a vnitřní komunikace. Komunikace a konzultace všech zainteresovaných entit je potřebná z pohledu

rozdílnosti vnímání a akceptace rizik, která se mění ve vztahu k rozdílům v hodnotách, potřebách, domněnkách, přístupech či zájmech. Rozdílnost vnímání je zásadní i v souvislosti s dopadem na konečná rozhodnutí. Stanovení kontextu V procesu stanovení kontextu dochází k formulaci cílů a určení vnějších a vnitřních parametrů, které mají být zohledněny při managementu rizik a k formulaci rozsahu a kritériím rizik pro relevantní procesy. Stanovení kontextu – vnější kontext Vnější kontext představuje vnější prostředí, ve kterém organizační celek společnosti usiluje o dosažení svých cílů. Důležitost tohoto procesu je vnímána z pohledu zajištění skutečnosti, aby všechny cíle a zájmy zúčastněných stran byly v procesu vypracování kritérii rizik zohledněny. Vnější kontext zahrnuje: 

souvislosti kulturní, sociální, politické, legislativní, předpisové, finanční, technologické, ekonomické, přírodní a konkurenční prostředí (mezinárodní, národní, regionální, místní),


klíčové stimulátory a trendy, které mají dopad na cíle organizace,



vztahy s vnějšími zainteresovanými stranami a jejich vnímání a hodnoty.

184

Stanovení kontextu – vnitřní kontext Jedná se o vnitřní prostředí, ve kterém organizace usiluje o dosažení svých cílů, přičemž proces managementu rizik má být v souladu s kulturou organizace, jejími procesy, strukturou a strategií. Vnitřní kontext má být nastaven na základě těchto skutečností: 

management rizik probíhá neoddělitelně v kontextu cílů organizace,



cíle a kritéria každého projektu, procesu nebo činnosti mají být zvažovány s ohledem na cíle organizace jako celku,



některým organizacím se nedaří rozeznat příležitosti k dosažení jejich strategických, projektových nebo podnikatelských cílů, což ovlivňuje příští závazek organizace, její důvěryhodnost, důvěru a hodnotu.

Z obsahového hlediska by měl vnitřní kontext zahrnovat: 




politiky, cíle a strategie, které jsou k dispozici k jejich dosažení,



způsobilosti chápané v podobě zdrojů a znalostí (kapitál, čas, lidé, procesy, systémy a technologie),



vztahy s vnitřními zainteresovanými stranami, jejich vnímání a hodnoty,



kulturu organizace,



informační systémy, informační toky a procesy rozhodování,



normy, směrnice a modely přijaté organizací,




Stanovení kontextu – proces managementu rizik Stanovení kontextu v souvislosti s procesem managementu rizik je vnímán skrz cíle, strategie, rozsah a parametry činností organizace, kde se využívá procesu managementu rizik. Jedná se především o: 

určování záměrů a cílů činností managementu rizik,



definování odpovědností za proces managementu rizik a uvnitř tohoto procesu,


185

určování rozsahu, stejně jako hloubky a rozšíření činností managementu rizik, které se mají provádět, včetně specifických zahrnutí i výjimek,



určování činnosti, procesu, funkce, projektu, produktu, služby nebo aktiva v daném časovém období a v daném místě,



určování vztahů mezi určitým projektem, procesem nebo činností a ostatními projekty, procesy a činnostmi organizace,



určování metodik posuzování rizik,



určování způsobu hodnocení výkonnosti a efektivnosti v rámci managementu rizik,



určování a specifikování, která rozhodnutí mají být učiněna,



identifikování, stanovení předmětu nebo formulování potřebných studií, jejich rozsahu a cílů a potřebných zdrojů pro takové studie. Tyto a další významné faktory zásadním způsobem přispívají k tomu, aby

management rizik byl adekvátní k aktuálnímu stavu organizace. Stanovení kontextu – určování kritérií rizik Stanovení a určení kritérií rizik je zásadní z pohledu vyhodnocení a ocenění významnosti rizik, přičemž poukazují na hodnoty organizace a její cíle a zdroje. Při formulaci kritérií rizik se může vycházet z požadavků zákonů a předpisů nebo z požadavků, které se k organizaci vztahují. Pří stanovení kritérií rizik je potřeba uvažovat o těchto faktorech: 

povaha a typy příčin a následků, které mohou nastat, a jak je lze měřit,



jak bude určena možnost výskytu,



časový rámec možnosti výskytu a/nebo následek,



jak stanovit úroveň rizik,



názory zainteresovaných stran,



úroveň, od které se riziko stává přijatelné nebo tolerovatelné,



zda by mělo být zohledněno i kombinování nebo znásobení rizik a pokud tomu tak je, jaké kombinace a jak by měly být zohledněny.


186

Posuzování rizik

Identifikace rizik Identifikace rizik by měla být realizována v oblastech dopadů události a jejich příčiny, či jejich potenciálních následků. Význam tohoto procesního kroku je hlavně v souvislosti s identifikací, označením a vytvořením seznamu rizik, založených na těch událostech, které mají vliv na dosahování cílů organizace. Identifikace rizik by měla relevantním způsobem označit i rizika, která aktuálně nejsou vnímána z pohledu managementu rizik. Je potřeba zohlednit široký rozsah následků i v souvislosti s jejich kaskádovými a kumulativními následky. Součástí identifikace rizik by měla být i formulace příčin a scénářů, které poukazují, k jakým následkům může dojít, k čemuž by měly přispět i adekvátní a aktuální nástroje a techniky na identifikaci rizik. Analýza rizik Analýza rizik je zásadním krokem k celkovému hodnocení a porozumění rizik, a to i v souvislosti s potřebou volby nejvhodnější strategie a metody pro ošetření rizik. Jedná se o proces zvažování příčin a zdrojů rizik, jejich následků a faktorů, kterými jsou ovlivněny. Forma a způsob vyjádření následků a pravděpodobnosti jejich vzniku a způsob, jakým dochází ke kombinaci těchto činitelů, má být relevantním způsobem formulován pro konkrétní oblast posuzování rizik. V procesu analýzy rizik je potřeba, aby byla určitá míra důvěryhodnosti, a to v procesu stanovení úrovně rizik a její citlivosti na předchozí podmínky, a aby byla zvolena vhodná forma informačního kanálu pro zprostředkování informací osobám odpovědným za rozhodnutí v dané oblasti. Lze předpokládat, že analýza bude mít formu kvalitativní, semikvantitativní nebo kvantitativní nebo vhodnou formu kombinace. Následky mohou být stanoveny pomocí modelování výstupů z událostí a mohou být vyjádřeny pomocí hmotných či nehmotných dopadů, přičemž se berou do úvahy různé časy, místa, skupiny či situace. Hodnocení rizik Hodnocení rizik je subprocesem samotného procesu rozhodování, založeném na výstupech z analýzy rizik, kde se předpokládá s určitou formou prioritizace rizik pro konečný proces ošetření rizik. Tento proces zahrnuje porovnávání úrovně rizik nalezené v průběhu procesu analýzy s potřebou řešení aktuálního stavu. Samotné řešení aktuálního stavu a s tím spojená rozhodnutí by měla být provedena v souladu s požadavky zákonů i předpisů.


187

Výstupem tohoto procesu je často rozhodnutí provést další analýzu či rozhodnutí neošetřit riziko jinými způsoby, než jsou již implementovány. 4.1.7

Ošetření rizik Ošetření rizik je proces výběru jedné a nebo více možností pro změnu rizik a jejich

zavedení do systému řízení rizik. Ošetření rizik zahrnuje tyto procesní kroky: 

posuzování ošetření rizika,



rozhodování, zda úroveň zbytkového rizika je tolerovatelná,



pokud tolerovatelná není, vygenerování nového ošetření,



vyhodnocování efektivnosti ošetření. Pro ošetření rizik je potřeba definovat konkrétní možnosti neboli opatření, která lze

vnímat a považovat za zásadní pro tento proces managementu rizik. Jedná se především o: 

vyvarování se riziku rozhodnutím nezačínat nebo nepokračovat s činnostmi, které dávají možnost vzniknout riziku,



přijetí nebo zvýšení rizika za účelem dosáhnout příležitostí,



odstranění zdroje rizika,



změnu možnosti výskytu,



změnu následků,



sdílení rizika s jinou stranou nebo stranami,



zachování rizika na základě relevantního rozhodnutí.

Výběr možností ošetření rizik Jedná se o proces hledání průniku resp. kompromisu mezi náklady a úsilím při implementaci v komparaci s přínosy s ohledem na požadavky zákonů a předpisů či sociální odpovědnosti a ochranou přírodního prostředí. Plán ošetření rizik má jasně definovat a identifikovat pořadí priorit, ve kterém mají být jednotlivá ošetření implementována. Samotný proces ošetření rizik může vytvářet sekundární rizika, pro které je potřeba znova aplikovat celý proces managementu rizik (posouzení, ošetření, monitorování a přezkoumávání) a následně mají být zabudována do stejného plánu ošetření rizik jako původní rizika.


188

Příprava a implementování plánů ošetření rizik Plán ošetření rizik je dokumentace, která má vhodným způsobem stanovit a definovat, jak budou zvolené varianty ošetření implementovány. Z obsahového hlediska by se mělo jednat o tyto informace: 

důvody pro výběr možností ošetření, včetně očekávaných přínosů, kterých se má dosáhnout,



osoby, které jsou odpovědné za schvalování plánů, a osoby, které odpovídají za jejich zavedení,



navrhované činnosti,



požadavky na zdroje včetně nepředvídatelných nákladů,



měřítka výkonnosti a omezení,



požadavky na monitorování a podávání zpráv,



načasování a rozvrh. Je následně potřeba integrace plánů ošetření rizika s procesy managementu organizace

na všech úrovních řízení. Zbytková rizika mají být dokumentována, monitorována a v případě vzniku potřeby dále ošetřena. Monitorování a přezkoumávání Proces monitorování a přezkoumávání lze považovat za část procesu managementu rizik, přičemž se jedná o formu pravidelných kontrol a dohledu. Zmiňované procesy by měly zahrnovat všechny aspekty procesu managementu rizik pro tyto účely: 

zajištění, že opatření jsou efektivní a účinná, jak v návrhu, tak ve vlastním provozu,



získání dalších informací pro zlepšení posouzení rizik,



analyzování a poučení se z událostí (včetně skoronehod), změn, trendů, úspěchů a chyb,



rozpoznání změn ve vnějším i vnitřním kontextu, včetně změn kritérií rizik a rizik samotných, která mohou vyžadovat revizi ošetření rizik a priorit,



identifikování nově se objevujících rizik. Implementování plánů ošetření rizik lze vnímat i jako zdroj vhodných měřítek

výkonnosti. Tento proces je následně použit jako vstup pro přezkoumávání rámce managementu rizik.


189

Zaznamenávání procesu managementu rizik Tvorba dokumentace k procesu managementu rizik je významným aspektem hlavně

v souvislosti s tvorbou základu pro zlepšování metod a nástrojů stejně jako celého procesu. Tvorba záznamů a dokumentace by měly zohledňovat tyto skutečnosti: 

potřeby organizace neustále se učit,



přínosy opakovaného používaní informací pro účely managementu,



náklady a úsilí vložené do vytváření a udržování záznamů,



potřeby záznamů z pohledu zákonů a předpisů,



metody přístupu, jednoduchost obnovitelnosti a paměťová média,



dobu platnosti,



citlivost informací. Analýza této normy poukázala na skutečnost, že samotný proces managementu rizik je

zásadní nejen z pohledu definice přístupů pro identifikaci a definici katalogu hrozeb a rizik, ale i v souvislosti s procesem formulování a vyjádření optimální formy bezpečnostních a ochranných opatření. Je nutno konstatovat, že implementace přístupů v této normě prezentovaných a formulovaných je důležitá i z pohledu vytvoření komplexního a integrovaného bezpečnostního systému, a to nejen ve zvolené oblasti kritické infrastruktury.


190

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] ČSN ISO 31000:2009, Risk management – Principles and guidelines [2] ČSN EN ISO 9000 (010300), Systémy managementu kvality – Základní principy a slovník [3] ČSN EN ISO 9004 (010324), Řízení udržitelného úspěchu organizace – Přístup managementu kvality [4] ČSN EN ISO 14121-1(833010), Bezpečnost strojních zařízení – Posouzení rizika – Část 1: Zásady [5] ČSN EN 60812 (010675), Techniky analýzy bezporuchovosti systémů – Postup analýzy způsobů a důsledků poruch (FMEA) [6] ČSN EN 61025 (010676) Analýza stromu poruchových stavů FTA [7] TNI 010350 (010350) Management rizik – Slovník (Pokyn 73) [8] ISO Guide 73:2009, Risk management – Vocabulary [9] ISO/IEC 31010 Risk management – Risk assessment guidelines


5

191

MANAGEMENT KONTINUITY ČINNOSTÍ Management kontinuity činností představuje proces identifikující hrozby a jejich

možné dopady na provoz kritické infrastruktury s tím, že stanovuje rámec pro zvýšení odolnosti včetně způsobilosti organizace k zajištění odpovídající odezvy k obnovení schopnosti plnit klíčové cíle. V rámci problematiky kritické infrastruktury může management kontinuity činností představovat jeden z faktorů pro kontinuální zajištění funkcí prvků kritické infrastruktury. Cílem následující kapitoly je pojednat o základních principech managementu kontinuity činností a to v souladu s ustanoveními relevantních technických předpisů.

5.1 Legislativní rámec managementu kontinuity činností Kontinuita činnosti organizace představuje strategickou a taktickou způsobilost organizace zajistit plánování a reakci na negativní situace a stavy jako jsou incidenty nebo přerušení činnosti a to s cílem pokračovat v provozu na přijatelné úrovni. Management kontinuity činností (Bussines Continuity Management- BCM), jako proces řízení zajistí organizaci podporu:  zvyšování odolnosti organizace vůči narušení jejich schopností dosahovat klíčové cíle,  obnovení schopností vytvářet klíčové produkty a služby,  získání způsobilosti zvládat přerušení činnosti. [1] Legislativní rámec v oblasti BCM vychází především z dokumentů vydaných britským národním standardizačním orgánem British Standards Institution (BSI). Základním dokumentem v této oblasti byla veřejně dostupná specifikace pro řízení kontinuity podnikání PAS 56 Guide to Business Continuity Management [2], vydaná BSI v roce 2003. V současné době patří k základním standardům BCM následující předpisy:  BS 25999-1:2006 Code of practice for business continuity management,  BS 25999-2:2007 Specification for business continuity management,  ČSN BS 25999-1 Management kontinuity činností organizace - Část 1: Soubor zásad: 2009,  ISO 22301:2012 Societal security – Business continuity management systems – Requirements  ČSN EN ISO 22301:2013 Ochrana společnosti- Systémy managementu kontinuity podnikání – Požadavky.


192

PAS 56 Guide to Business Continuity Management Veřejně dostupná specifikace (Public Avaible Specification) PAS 56 Guide to

Business Continuity Management představovala základní dokument v oblasti řízení kontinuity činností organizace. Ve spolupráci britských organizací Business Continuity Institute (BCI), Insight Consulting (IC) a British Standards Institution (BSI) byl vydán v roce 2003. Specifikace PAS 56 vychází z praktik a doporučení v oblasti řízení kontinuity činností organizace (Good Practice Guidelines), které byly vytvořeny a vydány BCI v roce 2002. Stěžejním cílem dokumentu bylo vytvořit rámec pro organizace v oblastech zavedení procesu BCM jako důležitého nástroje pro řešení odezvy na incidenty, které mohou způsobit přerušení činnosti. Na základě popisu terminologie a principu řízení kontinuity činností jsou definovány jednotlivé fáze cyklu BCM, které představují: 

porozumění činnosti organizace,



vytvoření strategie BCM (na úrovni organizace, procesů a obnovy zdrojů,



vývoj a implementace plánů,



vytvoření a upevňování kultury BCM,



testování, udržování a audit. Výše uvedené fáze představují řízený kontinuální cyklický proces, který podporuje

činnost podnikání. Specifikace stanovuje doporučení a postupy pro tvorbu plánů krizového řízení, plánů kontinuity a obnovy kritických činností pro případ bezpečnostního incidentu či havárie [3]. V roce 2006 byla specifikace nahrazena standardem – normou BS 25999 Code of practice for business continuity management. 5.1.2

ČSN BS 25999-1 Management kontinuity činností organizace ČSN BS 25999-1 Management kontinuity činností organizace - Část 1: Soubor zásad

[4], byla vydána jako česká technická norma v únoru 2009 s tím, že vychází a zavádí do národního prostředí stejnojmenný britský standard BS 25999:2006. Norma prezentuje návod pro implementaci řízení kontinuity činností do organizace s cílem zabránit eskalaci incidentů a ztrát, způsobených přerušením fungování činností organizace. Organizace, bez ohledu na jejich velikost (společnost, sdružení, instituce, samostatný obchodník, asociace atd.) resp. jejich pověřené organizační prvky nebo zaměstnance, kteří mají odpovědnost za průběh a výstup činností důležitých pro chod organizace získají v textu normy podstatné informace v oblastech BCM jako jsou např. vztah BCM a managementu rizik, přínosy a výsledky, řízení


193

programu, dokumentace, popis jednotlivých fází cyklu, způsoby implementace odezvy BCM atd.BS 25999-2:2007 Specification for business continuity management Druhá část standardu BS 25999 představuje konkrétní specifikace požadavků na úkoly, které je nutné ze strany organizace naplnit pro efektivní zavedení systému řízení kontinuity činností [5]. Požadavky jsou stanoveny formou, která umožňuje jejich objektivní kontrolu a norma tvoří podklad pro certifikaci zavedených systémů řízení kontinuity činností (BCMS, Business Continuity Management System). V roce 2012 byla uvedená norma nahrazena novým standardem v oblasti systémů řízení kontinuity činností ISO 22301. Stávající certifikace systémů BCM dle BS 25999-2 jsou platné do 31. 5. 2014. 5.1.4

ČSN EN ISO 22301:2013 Ochrana společnosti - Systémy managementu kontinuity podnikání Norma ČSN ISO 22301 je českou verzí mezinárodní normy ISO 22301:2012 a

specifikuje požadavky na vytvoření a řízení účinného systému managementu kontinuity podnikání [6]. Na rozdíl od BS 25999-2 klade mnohem větší důraz na stanovení cílů, sledování výkonnosti a metrik a dále na sladění BCM se strategickým myšlením vrcholového managementu. Struktura normy odpovídá jiným normám v oblasti systémů managementu, což umožní snadnou integraci při implementaci více systémů řízení v organizaci. Mezi hlavní oblasti řešení v rámci normy patří: 

porozumění organizaci a jejímu kontextu,



určení rozsahu systému managementu kontinuity podnikání,



vedení a řízení lidí,



role, odpovědnosti a zmocnění v rámci organizace,



činnosti zaměřené na rizika a příležitosti,



plánování a řízení provozu,



strategie kontinuity podnikání,



vyhodnocení postupů kontinuity podnikání,



přezkoumání managementu, zlepšování systému. Systém managementu kontinuity podnikání zahrnuje politiku, osoby s definovanou

odpovědností a procesy managementu. Důraz je kladen na pochopení potřeb organizace a nezbytnosti nastavení politiky a cílů managementu kontinuity podnikání, implementování kontroly funkčnosti a opatření pro řízení schopnosti organizace zvládat incidenty,


194

monitorování a přezkoumávání výkonnosti a efektivnosti BCMS a neustálého zlepšování založeného na objektivním měření. [6] Pro účely plánování, ustavování, implementování, provozování, monitorování, přezkoumávání, udržování a zlepšování efektivnosti BCMS v organizacích využívá norma model PDCA (Plan-Do-Check-Act neboli Plánuj-Dělej-Kontroluj-Jednej). 5.1.4.1 Terminologie Jedním ze základních předpokladů k pochopení a následné realizaci relevantními normami stanovených postupů je znalost významu jednotlivých termínů a definic v oblasti BCM. Následující podkapitola uvádí v souladu s ČSN BS 25999-1 stručný přehled podstatných termínů. [4] Management kontinuity činností organizace Holistický proces9 managementu, který identifikuje potencionální hrozby a možné dopady těchto hrozeb na provoz organizace v případě, že dojde k jejich naplnění. Management kontinuity činností rovněž podporuje budování odolnosti organizace včetně její způsobilosti k efektivní odezvě, která zabezpečí zájmy zainteresovaných stran, pověst, značku a činnosti, které vytvářejí hodnoty. Kontinuita činností organizace Strategická a taktická způsobilost organizace plánovat a reagovat na incidenty a přerušení činnosti. Cílem je zabezpečit pokračování provozu organizace na přijatelné úrovni.10

9

Pozn. Holismus- filozofický názor či směr, zdůrazňující význam celku, který je pokládán za něco vyššího než

souhrn součástí. Dle jeho zásad není možné určit nebo vysvětlit vlastnosti systému pouhým zkoumáním jeho částí, ale je třeba brát v úvahu fakt, že celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu jednotlivých částí. 10

Pozn. Zde je vhodné rozlišovat význam pojmů strategie a taktika. Strategií se zpravidla rozumí dlouhodobý

záměr činnosti organizace k dosažení stanovených cílů nebo také koncepční organizaci činností s cílem ovlivnění budoucích podmínek a dosažení definovaných cílů. Taktika může být definována jako plánované, promyšlené jednání, které zahrnuje konkrétní postupy, metody a chování, vedoucí k naplnění stanoveného cíle.


195

Strategie kontinuity činností Deklarovaný přístup organizace, který zajistí její obnovu a kontinuitu v případě vzniku incidentů nebo přerušení činnosti. Program managementu kontinuity činností Představuje nepřetržitý proces managementu. Tento proces řízení je podporován vrcholným vedením organizace a potřebnými zdroji s cílem zajistit nezbytné kroky v rámci: 

identifikace dopadů potencionálních ztrát,



udržování strategie obnovy,



tvorby a udržování plánů BCM,



zajištění kontinuity tvorby produktů a dodávky služeb. Program managementu kontinuity činností využívá např. metody školení, testování,

výcviku nebo přezkoumání. Nouzové plánování Tvorba a udržování odsouhlasených postupů, které zahrnují prevenci, redukci, řízení, zmírnění a přijímání opatření pro případ stavu civilní nouze, tj. události nebo situace, při které hrozí vážné poškození zájmů, prostředí nebo bezpečnosti na území státu. Činnost Soubor procesů provozovaných organizací s cílem tvorby produktů nebo poskytování služeb. Kritické činnosti Za kritické činnosti můžeme považovat takové, které musí být provedeny za účelem dodávky klíčových produktů a služeb. Tyto klíčové produkty a služby umožní organizaci dosáhnout nejdůležitějších a časově nejcitlivějších cílů. Přerušení Očekávaná nebo neočekávaná událost, která může způsobit neplánované negativní změny ve srovnání s očekávanými dodávky produktů nebo služeb. Maximální tolerovaná doba přerušení Časový úsek, před jehož uplynutím musí být obnoveny dodávky produktů nebo služeb. Pokud toto není naplněno, předpokládá se, že životaschopnost organizace bude nenávratně ohrožena.


196

Incident Incident představuje situaci (událost), která může způsobit přerušení činností organizace, ztráty, stav nouze nebo krizi. Pozn. Organizace může čelit incidentům, které v rámci realizace procesu kontinuity činností nepředpokládala a to bez ohledu na vynaložené úsilí, prostředky a zdroje. Odolnost Schopnost organizace odolat zasažení incidentem. Pozn. Odolnost ve vztahu k organizaci je možné rovněž definovat jako schopnost organizace zajistit tvorbu výrobků a dodávku služeb v podmínkách působení negativních vnějších nebo vnitřních faktorů. Proces managementu kontinuity činností vyžaduje zpracování řady dokumentů. Mezi podstatné patří např. plán kontinuity činností organizace (Business Continuity Plan BCP) a plán managementu incidentů (Incident Management Plan IMP). Plán kontinuity činností Soubor postupů a informací, jež byl zpracován a je udržován v pohotovosti (ve stavu odpovídajícím současným podmínkám v organizaci) pro použití v případě vzniku incidentu a to s cílem zajistit realizaci kritických činností organizace na předem stanovené, přijatelné úrovni. Plán managementu incidentů Plán činnosti, zpracovaný pro případ vzniku incidentů. Plán obsahuje konkrétní postupy, vymezení klíčových osob, zdrojů a služeb, které jsou nezbytné pro úspěšnou reakci odezvy na incident a jeho zvládnutí. Posuzování rizik Pod pojmem riziko, je v souvislosti BCM chápáno cokoliv, co se může stát a účinek toho, co se stalo na dosažení cílů. Posuzování rizik potom představuje proces identifikace, analýzy a vyhodnocení rizik. Pozn. Riziko je definováno ve vztahu ke konkrétnímu cíli a bývá kvantifikováno jako průměrný efekt více možných následků při využití vážených pravděpodobností.


197

Vztah k riziku Tento pojem představuje maximální míru rizika akceptovatelnou organizací, resp. míru rizika, kterou je organizace ochotna kdykoliv tolerovat.

5.2 Principy managementu kontinuity činností Cílem následující kapitoly je nastínit a klasifikovat základní principy procesu managementu kontinuity činností, tak jak jsou uvedeny a popisovány v ČSN BS 25999-1 [4]. Stručně řečeno, proces managementu kontinuity činností zahrnuje především přípravu organizace na vznik incidentu, který může zapříčinit přerušení schopnosti organizace produkovat výrobky nebo dodávat služby. Tyto postupy se mohou lišit v závislosti na typu a velikosti organizace, nicméně základní principy zůstávají stejné. Mezi oblasti základních principů patří: 

provázanost strategie organizace a BCM,



vztah managementu rizik a BCM,



určení důvodů k aplikaci BCM,



stanovení přínosů a výsledků programu BCM,



nastavení a udržení jednotlivých fází životního cyklu BCM,



stanovení politiky BCM.

Strategie organizace a management kontinuity činností Management kontinuity činností je vždy spojen s nezbytností aplikace tohoto procesu na nejvyšší úrovni organizace, na úrovni strategického rozhodování a řízení. Naplnění standardních strategických cílů organizací jako jsou např. růst společnosti, poskytování služeb, výroba, zisk dalších zakázek, expanze na nové trhy je možné podpořit aplikací BCM a to zejména z hlediska ochrany klíčových činností organizace, přičemž následky incidentů mohou představovat nejenom ztrátu příjmů, ztrátu schopnosti vyrábět nebo poskytovat služby, ale rovněž ztrátu na majetku nebo v nejhorším případě ztrátu na lidských životech. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že následek incidentů se neprojeví jen v samotné organizaci, ale i u ostatních zainteresovaných stran (dodavatelé, odběratelé, zaměstnanci, investoři, pojišťovny, akcionáře, vláda, stát atd.) a naopak. Management rizik a BCM Management rizik řídí rizika spojená s dopady na klíčové produkty a služby a tím zajišťuje podporu porozumění těmto rizikům v rámci podnikání. Management kontinuity


198

činností představuje v této souvislosti doplněk managementu rizik, který se soustředí na dopady přerušení a identifikuje klíčové produkty a služby, na nichž závisí přežití organizace. Význam aplikace BCM organizace Majitelé a manažeři nesou odpovědnost za udržení schopnosti organizace dodávat výrobky služby, tzn. i schopnost zajistit jejich kontinuitu. BCM je z tohoto pohledu nedílnou součástí kvalitního managementu, neboť organizace svojí činnosti vytváří neustále různé typy závazků vůči zainteresovaným stranám. Je nutno vzít v úvahu skutečnost, že každá aktivita organizace může být předmětem přerušení a BCM zde zajistí lepší podmínky pro realizaci relevantní odezvy (protiopatření) na tato přerušení. Mezi přínosy programu BCM je tak možno zařadit: 

zvýšení dobrého jména organizace,



zisk konkurenční výhody v případě, že organizace prokáže již v době získávání zakázky své schopnosti k udržení výroby a dodávek,



schopnost verifikace způsobů odezvy díky testům a cvičením,



podporu týmové spolupráce,



přesný popis následků incidentů,



dispozici plánů protiopatření na incidenty.[4]

Výše uvedené přínosy BCM přináší následující výsledky: 

zajištění dodavatelských řetězců organizace,



fungování organizace v souladu s relevantními právními předpisy,



porozumění požadavků zainteresovaných stran,



možnost realizace pravidelného testování a výcviku zaměstnanců k podpoře reakce na incidenty,



porozumění vlastní organizaci a jejich vztahům se zainteresovanými subjekty,



způsobilost managementu realizovat efektivní odezvu.

Stanovení politiky BCM Stěžejním důvodem zavedení politiky BCM (politika ve smyslu program, opatření, záměry, procesy a metody přístupu a rozhodování určité skupiny osob v rámci relevantního tématu- např. management / řízení obchodní společnosti) je snaha o zajištění realizace všech činností souvisejících s BCM v souladu s odsouhlasenými a implementovanými postupy. Politika BCM stanovuje cíle BCM, procesy v rámci zavedení managementu kontinuity činností a dále při zajištění nepřetržitého řízení a udržování BCM. Politika BCM by měla


199

poskytnout dokumentované principy a měla by být spravována na úrovni vrcholového vedení. Je vhodné, aby vedení organizace stanovilo program BCM a to formou identifikací klíčových produktů a služeb. Zde je nutné si uvědomit, že část klíčových dodávek pro organizaci může být zajišťována i pomocí outsourcingu a potom je nezbytné ověřit si efektivitu opatření BCM i u těchto stran.

5.3 Životní cyklus managementu kontinuity činností V rámci aplikace a udržení systému managementu kontinuity činnosti je možno v souladu s ustanoveními ČSN BS 25999-1 [4], klasifikovat celý proces BCM pomocí kontinuálního životního cyklu, který se skládá ze šesti základních fází resp. prvků. Mezi základní fáze životního cyklu BCM patří: 1. porozumění organizaci, 2. určení strategie kontinuity činností, 3. tvorba a implementace odezvy, 4. testování, udržování a přezkoumávání opatření. Uvedené fáze jsou doplněny o procesy: 5. management programu BCM a 6. zasazení BCM do kultury organizace. Následující obrázek znázorňuje výše uvedenou klasifikaci životního cyklu BCM v grafické podobě, přičemž je patrno, že se jedná o proces kontinuální, proces řízený s vyjádřením nezbytnosti jeho zasazení do kultury organizace s cílem vytvoření jedné ze základních hodnot organizace a tím ji jistoty pro zainteresované strany.


200

1. Porozumění organizaci

4. Testování, udržování a přezkoumání

Management

2. Určení strategie BCM

3. Vytváření a implementace odezvy BCM

Zasazení BCM do kultury organizace

Obr. 59: Životní cyklus procesu managementu kontinuity činností [4], upravil Valouch 2014 5.3.1

Porozumění organizaci Uvedená fáze cyklu BCM má zajistit, že program BCM bude v souladu s cíli, závazky

a povinnostmi organizace. Základem uvedené fáze je identifikace klíčových produktů a kritických činností organizace. Měla by zde být rovněž identifikována vzájemná provázanost činností a závislost na externích organizacích. Důležitým dokumentem, zpracovávaným v této fázi je analýza dopadů (BIA- business impact analysis), který popisuje dopady přerušení na činnosti, které jsou důležité pro tvorbu klíčových produktů a služeb. Pro jednotlivé činnosti by měly být posouzeny dopady v případě, že konkrétní činnost bude přerušena a zároveň se stanoví maximální tolerovatelné doby přerušení u každé podstatné činnosti. Mezi náplň této fáze patří především: 

identifikace kritických činností,



ocenění hrozeb pro kritické činnosti,



určení požadavků na kontinuitu (lidské zdroje, prostory, technologie, informace, externí dodávky),



identifikace opatření redukujících pravděpodobnost přerušení,



stanovení míry přijatelného rizika,


201



přenesení vybraných rizik (např. pojištění),



rozhodnutí o změně, nahrazení nebo ukončení tvorby některých produktů nebo dodávek služeb,

 5.3.2

schválení klíčových produktů a služeb vedením. Určení strategie managementu kontinuity činností Na základě předcházející fáze - porozumění organizaci, je nutné stanovit strategii

kontinuity činností organizace. Prakticky se jedná o výběr možných postupů řešení obnovení jednotlivých kritických činností po incidentu a následném přerušení, přičemž přístup k určení strategií by měl implementovat všechna možná opatření ke snížení pravděpodobnosti výskytu incidentů, vzít v úvahu opatření ke zvýšení odolnosti a rovněž vzít v úvahu i ty činnosti, které nebyly identifikovány jako kritické. Strategie kontinuity činnosti zahrnuje oblasti: 

lidských zdrojů,



prostor,



technologií,



informací,



dodávek,



zainteresovaných stran. V rámci uvedených oblastí by mělo být rozhodnuto např. o způsobech zajištění

základních znalostí a dovedností (školení a výcvik personálu, separace základních dovedností, využití lidských zdrojů třetích stran, plány následnictví atd.). Prakticky může jít o např. přípravu na situaci, kdy po incidentu a přerušení činnosti, které mohou být spojeny s nedostatkem personálu pro obnovu činností, je nutno stanovit zda se na takovou situaci připravíme tak, že budeme např. školit více osob na jednu činnost nebo si předem smluvně zajistíme zaměstnance daných odborností od třetí strany. Podobně v oblasti prostor je možné připravit se na situaci s jejich nedostatkem různými způsoby (určení alternativních prostor pro obnovovanou činnost v rámci vlastní organizace, nasmlouvání prostor od třetích stran, možnost práce zaměstnanců z domova atd.). V rámci oblasti dodávek je možné stanovit strategie vycházející např. z uložení části produktů v místě mimo organizaci, dohod o zásobování třetí stranou, udržování materiálu ve skladech, identifikace alternativní dodávek atd. Zvolené strategie by měly být zadokumentovány a schváleny vrcholovým vedením.


202

Tvorba a implementace odezvy managementu kontinuity činností V rámci předcházejících fází organizace identifikovala kritické činnosti a hrozby, které

na ně mohou potencionálně působit, byly vybrány strategie pro snížení dopadu incidentů a pro zajištění kontinuity a obnovy kritických činností. Logickým pokračováním výše popsaných činností je rozpracování dílčích činností a postupů ve formě plánů. Cílem této etapy je tedy vytvoření a implementace plánů a opatření k zajištění kontinuity kritických činností a k zajištění řízení incidentu [4]. Na tomto místě je vhodné připomenout, že plány nemohou nikdy tvořit náhradu za kompetentní a aktuálními informacemi podložený rozhodovací proces managementu. Podstatným prvkem popisované fáze BCM je stanovení struktur odezvy na incidenty ve formě pracovních týmů (tým managementu incidentu nebo tým managementu krize). Tento tým by měl s využitím plánů zajistit: 

potvrzení rozsahu a typu incidentu,



převzetí kontroly nad událostí,



potlačení incidentu,



komunikaci se zainteresovanými stranami,



zahájení odezvy kontinuity činností a obnovy. Následující obrázek znázorňuje tři fáze průběhu incidentu a vztah mezi

managementem incidentu a kontinuitou činností organizace. V organizacích menšího rozsahu může řízení incidentu a kontinuity činností zajišťovat pouze jedna určená osoba. V organizacích větších už se předpokládá vytvoření samostatných týmů, které mohou být podpořeny dalšími pracovními skupinami, např. pro zajištění komunikace s médii nebo pro personální otázky. Mezi stěžejní plány v rámci BCM patří: 

plán managementu incidentu,



plán kontinuity činností,



plán obnovy činností. Menší organizace mohou mít pouze jeden plán, zahrnující náplň výše uvedených

dílčích plánů s tím, že tento pokrývá celý provoz organizace.


203

Hlavní cíl obnovy

Obnova / pokračování týdny až měsíce Kontinuita činností

Reakce na incident

časová osa

Incident Obr. 60: Časový průběh incidentu [4], upravil Valouch 2014

Plány by měly obsahovat především: 

stanovení cíle, účelu a předmětu plánu,



stanovení rolí a odpovědností jednotlivých osob a týmů,



způsob vyvolání (aktivace) plánu,



určení vlastníka a správce dokumentace plánu,



informace o kontaktech.

Kromě výše uvedených bodů by měl plán managementu incidentu, obsahovat navíc: 

seznam úkolů a činností,



kontakty pro případ stavu nouze,



postup zabezpečení ochrany osob (evakuace, první pomoc, lokalizace atd.),



formu mediální odezvy,



stanovení priorit v oblasti managementu zainteresovaných stran,



určení místa pro řízení incidentu,



dodatky (mapy, plány objektu, dokumentaci BCM zainteresovaných stran, informace o skladech atd.).

Plán kontinuity činností, jehož účelem je udržení nebo obnovení činností organizace mohou být zpracovány pro organizaci jako celek nebo mohou obsahovat řadu dílčích plánů, zvlášť


204

pro každou kritickou činnost. Obsahem těchto plánů jsou kromě výše uvedených obecných bodů rovněž: 

seznamy úkolů a činností,



stanovení požadavků na zdroje (osoby, prostory, technologie, informace, dodávky),



určení odpovědných osob,



formuláře (záznam o incidentu, záznamy o použitých zdrojích a výdajích, mapy atd.).

Plán obnovy činností může být součástí plánu kontinuity činností. V případě, že je zpracováván samostatně obsahuje především: 

přehled úkolů jednotlivých osob,



stanovení zdrojů nutných pro obnovu činností organizace,



informace o dodavatelích a o dalších zainteresovaných stranách,



právní dokumenty (obchodní smlouvy, pojistné smlouvy),



odpovědnost osob,



časový harmonogram pro aktualizaci plánů.[7] Veškeré plány by měly být zpracovány přehledně, stručně a musí být dostupné pro

odpovědné osoby. Funkčnost plánů je nutno pravidelně ověřovat. 5.3.4

Testování, udržování a přezkoumávání opatření Závěrečná etapa cyklu BCM zajišťuje ověření stanovených opatření a jejich

aktualizaci. Pro potřebu testování je nezbytné sestavit program, který zahrnuje ověření technický, logistických a administrativních prostředků, opatření BCM, technologií a komunikace. Mezi základní metody testování patří: 

kontrola nebo projití plánu (obsah plánů),



simulace,



testování kritických činností,



testování managementu incidentu a celého plánu kontinuity činností. V rámci udržování opatření BCM je nutné stanovit relevantní program, který zajistí

přezkoumání veškerých interních a externích změn, které mohou mít vliv na procesy BCM a případnou aktualizaci relevantních dokumentů a plánů, zejména revize analýzy dopadů. V pravidelných intervalech by mělo vrcholové vedení pomocí auditu (nezávislé, odborně způsobilé osoby) zajistit přezkoumání způsobilosti BCM organizace.


205

Management programu BCM Management programu představuje řídicí prvek výše popisovaných fází životního

cyklu kontinuity činností organizace. Management programu zahrnuje: 

určení odpovědnosti (osoby odpovídající za BCM v organizaci- implementace i udržování),



implementaci kontinuity činností do organizace (komunikace se zainteresovanými stranami, výcvik a školení zaměstnanců),



nepřetržité řízení kontinuity činností organizace (správa programů a dokumentace, testování, monitoring změn atd.). V rámci managementu BCM je vytvářena, spravována a aktualizována řada

relevantních dokumentů, které zahrnují především: 

politiku BCM,



analýzu dopadů,



posuzování rizik a hrozeb,



strategii BCM,



programy připravenosti,



programy výcviku a školení,



plán managementu incidentů,



plán kontinuity činností organizace,



plán obnovy činností organizace,



harmonogramy a záznam y o testování,



dohody a smlouvy o úrovni služeb. [4]

Program BCM představuje stěžejní prvek k dosažení cílů organizace stanovených v politice kontinuity činností. 5.3.6

Zasazení BCM do kultury organizace Veškeré procesy a činnosti související se zajištěním kontinuity činností by se měly stát

součástí kultury organizace (kulturu organizace můžeme chápat jako reálné chování zaměstnanců organizace na základě strategie, marketingu, schopností a dovedností, procesů a organizační struktury). BCM se tak stává jednou z hodnot organizace a navenek i jistot pro zainteresované strany. V této souvislosti by měli být zaměstnanci seznámeni s informacemi,


206

které se týkají BCM a organizace by měla zvyšovat, zlepšovat a udržovat připravenost např. formou vzdělávání v dané oblasti (školení, testy, diskuse, prezentace na webu atd.). Kontinuita činnosti organizace a tedy i subjektu kritické infrastruktury představuje strategickou a taktickou způsobilost organizace zajistit plánování a reakci na negativní situace a stavy jako jsou incidenty nebo přerušení činnosti a to s cílem pokračovat v provozu na přijatelné úrovni. Management kontinuity činností představuje v této souvislosti proces identifikující hrozby a jejich možné dopady na provoz organizace s tím, že stanovuje rámec pro zvýšení odolnosti včetně způsobilosti organizace k zajištění odpovídající odezvy k obnovení schopnosti plnit klíčové cíle. V současné době patří k základním standardům BCM předpisy BS 25999-1:2006 Code of practice for business continuity management, BS 25999-2:2007 Specification for business continuity management a ISO 22301:2012 Societal security – Business continuity management systems – Requirements. Cílem uvedené kapitoly bylo pojednat o základních principech a jednotlivých etapách životním cyklu managementu kontinuity činností a to v souladu s ustanoveními relevantních technických předpisů. Je zde zřejmá paralela a skutečnosti, které lze aplikovat a implementovat do plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury. Následující část bude komplexněji řešit otázky ochrany a to ve vztahu k potřebám definovaných v rámci předmětné oblasti kritické infrastruktury.


207

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] ČSN BS 25999-1. Management kontinuity činností organizace - Část 1: Soubor zásad. Praha: Český normalizační institut, 2009. 52 s. Třídící znak 010370. [2] PAS 56 Guide to Business Continuity Management. London: British Standards Institution, 2003. [3] Risk Analysis Consultant. BCM: Řízení kontinuity činností. [online]. c2014. [cit. 201402-06] Dostupné z . [4] BS 25999-1:2006 Business continuity management – Part 1: Code of practice. London: British Standards Institution, 2006. [5] BS 25999-2:2007 Business continuity management – Part 2: Specification. London: British Standards Institution, 2007. [6] ČSN EN ISO 22301 Ochrana společnosti- Systémy managementu kontinuity podnikání – Požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2013. Třídící znak 012306. [7] BILOVÁ, Blanka. Aplikace procesu managementu kontinuity činností organizace v průmyslu komerční bezpečnosti. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky, 2013. 93 s. vedoucí diplomové práce Ing. Jan Valouch, Ph.D.


6

208

METODICKÉ PŘÍSTUPY K OCHRANE KRITICKÉ INFRASTRUKTURY

6.1 Metodika zajištění ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie Metodika zajištění ochrany kritické infrastruktury (KI) v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie specifikuje postup tvorby a zdokonalování systému řízení ochrany vybrané oblasti kritické infrastruktury. Přínos metodiky je vnímán ve vztahu k potřebě zvyšování bezpečnosti a odolnosti dodávky elektrické energie za účelem udržení funkční kontinuity výroby, přenosu a distribuce elektrické energie. Cílem metodiky je podpora tvorby a zlepšování systému řízení ochrany vybrané oblasti kritické infrastruktury. Metodika je určená subjektům kritické infrastruktury pro využití v praxi. Předmětem systému řízení jsou oblasti bezpečnosti, které reflektují jak analýzu rizik, která byla v rámci procesu tvorby metodiky realizována, tak i výsledky a výstupy vyplývající z pilotního provozu a ověření systému řízení ochrany na vybrané lokalitě. Součástí metodiky jsou standardy vytvořené a ověřené pro: 

zajištění fyzické bezpečnosti kritické infrastruktury v oblasti, výroby, přenosu a distribuce elektrické energie,



zajištění bezpečnosti informací v informačních systémech podporujících oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie,



zajištění administrativní a personální bezpečnosti,



zajištění krizového řízení společnosti subjektu kritické infrastruktury. Vytvořená metodika zajištění ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby přenosu

a distribuce elektrické energie je koncipována jako metodický postup tvorby komplexního systému řízení ochrany v rámci vybrané oblasti kritické infrastruktury, který na základě konzultací s odpovědnými orgány státní správy a subjekty kritické infrastruktury a provedené syntézy rizikovosti umožnil stanovit konkrétní oblasti bezpečnosti a následně pro tyto oblasti definovat strukturální a kvalitativní požadavky dle všeobecně uznávaných standardů bezpečnosti. Postup lze vnímat jako základní sadu požadavků na systém řízení ochrany kritické infrastruktury v rámci zvolených oblastí bezpečnosti.


209

Metodický postup stanovuje obecné strukturální požadavky pro jednotlivé oblasti bezpečnosti (fyzická, informační, administrativní, personální bezpečnost, krizové řízení a plánování) a požadavky na strukturu systému řízení ochrany kritické infrastruktury, které mají zásadní vliv na míru rizika a zranitelnosti v rámci vybrané oblasti kritické infrastruktury. Zobecnění je použito z důvodu vytvoření manipulačního prostoru pro individualizaci potřeb či filozofie bezpečnosti a řízení ochrany ve vztahu k subjektům kritické infrastruktury. Tak, jak již bylo zmíněno, vytvořený metodický postup je primárně určen pro subjekty kritické infrastruktury. Předpokládá se, že subjekty budou tento metodický postup považovat za rámec pro podporu procesu tvorby a zdokonalování základní a operativní části plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury, který má umožnit vytvoření komplexního systému řízení ochrany kritické infrastruktury v dané oblasti. 6.1.1

Popis metodického postupu tvorby systému řízení ochrany Pro optimalizaci procesu a postupu tvorby systému ochrany kritické infrastruktury ve

vybrané oblasti je stanoven obecný popis jednotlivých procesních kroků. 1. klasifikace a ohodnocení aktiv kritické infrastruktury z oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, 2. definice katalogu hrozeb a rizik kritické infrastruktury z oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, 3. analýza a hodnocení rizik z oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, 4. stanovení katalogu bezpečnostních opatření, včetně jejich kategorizace a parametrů, 5. stanovení požadavků a návrh systému řízení ochrany kritické infrastruktury z oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, 6. pilotní provoz a ověření funkčnosti systému řízení ochrany kritické infrastruktury na vybrané lokalitě, 7. vyhodnocení pilotního provozu a úprava metodických postupů, 8. tvorba dokumentace pro systém řízení ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie.

Pro detailnější představu logického členění procesu realizace a tvorby systému řízení kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie byl vytvořen následující diagram (obr. 61).


210

Obr. 61: Popis procesu tvorby systému řízení ochrany [1] 6.1.2

Analytická část postupu tvorby systému řízení ochrany

Kategorizace a klasifikace aktiv V souvislosti s procesem realizace analýzy a hodnocení rizik byla definována a kategorizována aktiva pro vybranou oblast kritické infrastruktury a to v rozsahu znění zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) a nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. Ve vztahu k zmiňovaným legislativním normám lze uvažovat o následujících skupinách aktiv v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie:


211

Tab. 31: Skupiny aktiv v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie [1] Skupiny aktiv v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie Tepelné elektrárny a teplárny

Budova dispečinku

Vodní elektrárny

Vedení

Elektrické stanice

Metodické postupy hodnocení rizik Návrh a optimalizace systému řízení ochrany vybrané oblasti kritické infrastruktury je podmíněno procesem definice katalogu hrozeb, analýzy a hodnocení rizik a výběrem relevantní metodiky. Vzhledem ke skutečnosti, že je tento proces považován za nezbytný, následující část metodiky popisuje vybrané přístupy k analýze a hodnocení rizik, využitelné a využívané pro oblast výroby, přenosu a distribuce elektrické energie. Analýza rizik pro definovanou oblast aktiv Následující metodika hodnocení rizik je semikvantitativním přístupem, který pracuje se třemi složkami rizika (aktivum, hrozba, zranitelnost), kde: Aktivum

– část hodnoceného systému či jeho dat, která mají pro společnost hodnotu,

Hrozba

– jakákoliv aktivita využívající úmyslně či neúmyslně zranitelnosti s negativním dopadem na důvěrnost, dostupnost a integritu aktiv a která je vyjádřena pravděpodobností výskytu hrozby,

Zranitelnost

– vyjádření slabého místa aktiva nebo skupiny aktiv, které za určitého předpokladu bude využito hrozbou s následkem poškození nebo ztráty aktiv a případných procesů/funkcí, které tato aktiva podporují.


212

Tab. 32: Hodnocení složek rizika [1] Bodová hodnota

Míra zranitelnosti

Hodnota aktiva

Velikost hrozby

0

žádná nebo nehodnocena

nepravděpodobná nebo nehodnocená

žádná

1

nízká

velmi málo pravděpodobná

nízká

2

málo významná

málo pravděpodobná

málo významná

3

střední

středně pravděpodobná

střední

4

vysoká

značně pravděpodobná

vysoká

5

velmi vysoká

vysoce pravděpodobná až jistá

velmi vysoká

Pro finalizaci procesu hodnocení rizika ve vztahu k vybrané oblasti kritické infrastruktury byl definován vztah:

R  A H  Z kde: R – Riziko A – Aktivum H – Hrozba Z – Zranitelnost Po stanovení hodnoty jednotlivých složek rizika je možné kvantifikovat riziko a jeho výslednou hodnotu rozdělit do skupin vyjadřujících zvyšující se míru rizika. Pro vyjádření míry rizika jsou stanoveny následující kategorie: Tab. 33: Klasifikace rizika podle celkové bodové hodnoty [1] Výsledné riziko

Bodová hodnota

Nízké

1 – 40

Střední

41 – 70

Vysoké

71 – 125


213

Kvalitativní analýza rizik s využitím jejích souvztažnosti Pro další proces analýzy rizik a stanovení struktury systému řízení ochrany vybrané oblasti kritické infrastruktury je potřeba vyjádřit i vzájemnou vazbu mezi identifikovanými riziky. Pro tento účel je použita metodika KARS - kvantitativní analýza rizik s využitím jejich souvztažností. Význam této metody je zejména v souvislosti s diverzifikací rizika na základě míry aktivity a pasivity rizika ve vztahu k jiným rizikům (zda vybrané riziko má potenciál způsobit vznik jiného rizika či zda může být způsobeno jinými riziky – domino efekt). Samotný proces realizace „KARS“ analýzy je vícestupňový, přičemž v prvním kroku se stanoví soupis rizik, který je pro danou oblast (oblast výroby, přenosu a distribuce elektrické energie) specifický. V dalším kroku realizace analýzy je provedeno vyjádření vzájemných vazeb mezi identifikovanými riziky, a to pomocí tabulky souvztažností. Tab. 34: Tabulka pro hodnocení souvztažností [1] Index Index Rizika

1

Vysoká teplota

2

Blesk

3

Pád stromu

4

Provozní chyba pracovníků třetích stran

1

2

3

4

Vysoká teplota

Blesk

Pád stromu

Provozní chyba pracovníků třetích stran

Pro vyjádření vzájemných vazeb mezi riziky je tabulka souvztažností rizik vyplněna hodnotami, kde: x – vyjadřuje skutečnost, že riziko samo sebe vyvolat nemůže, 1 – vyjadřuje reálnou možnost, že riziko Ri může vyvolat riziko Rj, 0 – vyjadřuje stav, kdy neexistuje reálná možnost, že riziko Ri může vyvolat riziko Rj. Následujícím krokem je vyjádření již zmiňované aktivity (koeficient aktivity KARi), která vyjadřuje celkový potenciál rizika způsobovat vznik dalších rizik či vyjádření pasivity (koeficient pasivity KPRi), která vyjadřuje počet všech rizik, která dané riziko mohou vyvolat.


214

Pro výpočet daných koeficientů se použijí vztahy:

K A Ri 

R

i

x 1

K P Ri 

R

i

x 1

kde:

R

i

je součet rizik (pro koeficient aktivity je to horizontální osa a pro koeficient pasivity vertikální osa),

x

je celkový počet rizik. Současně je možné považovat hodnoty horizontální osy za parametry osy x (koeficient

aktivity) a hodnoty vertikální osy za parametry osy y (koeficient pasivity) Pro účely prioritizace rizik je nutné vytvořený graf rozdělit na jednotlivé segmenty, které diverzifikují rizika podle jejich významnosti. Pro rozdělení grafu na 4 segmenty je nutné definovat přímky P1 a P2, které rozdělí samotný graf i rizika do segmentů, kde se předpokládá, že v prvním segmentu bude 80 % nejvýznamnějších rizik. Pro vyjádření parametrů pro přímky P1 a P2 použijeme vztah:

P1  K A max 

( K A max  K A min ) * 80 100

P2  K P max 

( K P max  K P min ) * 80 100

kde: KAmax a KAmin - jsou minimální a maximální hodnoty z tabulky s koeficienty aktivity, KPmax a KPmin - jsou minimální a maximální hodnoty z tabulky s koeficienty pasivity. 6.1.3

Návrhová část postupu tvorby systému řízení ochrany Stanovení požadavků na systém řízení ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby

přenosu a distribuce elektrické energie vyplývá z potřeby udržení funkční kontinuity dodávky elektrické energie. V rámci procesu formulace požadavků a parametrů na systém řízení a jeho jednotlivé části byla zohledněna specifika vybrané oblasti kritické infrastruktury, výstupy fáze analytické, tak i fáze pilotního provozu a ověření metodiky. Samotný metodický postup je rozdělený do ucelených, na sobě závislých celků. Výstupem metodiky je konkretizace vybraných oblastí bezpečnosti, a to ve vztahu k optimalizaci procesu řízení ochrany kritické infrastruktury ve vybrané oblasti za účelem


215

zajištění kontinuity dodávky elektrické energie. Oblasti bezpečnosti, které budou v následujícím textu strukturálně popsány, lze rozdělit na tyto celky: 

fyzická bezpečnost,






administrativní bezpečnost,



personální bezpečnost,



krizové řízení a plánování. Vymezení těchto oblastí bezpečnosti vyplývá z obecných požadavků subjektů kritické

infrastruktury či odpovědných orgánů státní správy. Stanovení požadavků na systém řízení ochrany kritické infrastruktury - fyzická bezpečnost Tato část metodického postupu stanovuje strukturální a kvalitativní požadavky na jednotlivé části systému fyzické ochrany jako prostředku zajištění fyzické bezpečnosti kritické infrastruktury, které do jisté míry reflektují stanovená rizika a jejich potenciál způsobit degradaci funkční kontinuity subjektu a skutečností, vyplývajících z fyzických prověrek vybraných objektů a prvků kritické infrastruktury. Následující text formuluje strukturální požadavky na systémy fyzické ochrany pro tyto oblasti: Prvky systému fyzické ochrany: 

systémy technické ochrany: o PZTS - poplachový zabezpečovací a tísňový systém, o CCTV – kamerový systém, o SKV/EKV – systém kontroly vstupu, o MZP – mechanické zábranné prostředky,



fyzická ostraha,



režimová opatření.

Prostorové členění: 

perimetr areálu,



vnější prostory,


216

vnitřní prostory a prostory budov.

Klasifikace prostorů podle významu: 

KPR – kontrolovaný prostor - představuje prostor mezi důležitými místy (klíčovými místy) objektu s požadavky na nižší úroveň zabezpečení,



CHP – chráněný prostor - prostor s důležitými místy, kde se však nepředpokládá přítomnost zařízení ovlivňujících základní funkci prvku kritické infrastruktury s požadavky na střední úroveň zabezpečení,



ZCHP – zvláště chráněný prostor - prostor s přítomností klíčových technologických zařízení, popřípadě prostor, ve kterém pracovníci daného objektu vykonávají klíčové pracovní činnosti z pohledu základních funkcí prvku kritické infrastruktury s požadavky na nejvyšší úroveň zabezpečení. Následující tabulka obsahuje základní členění prostor a jejich klasifikaci podle

významu, kdy se předpokládá, že konečná struktura bude individuálně přizpůsobená dle individuálních a specifických potřeb subjektů kritické infrastruktury. Tab. 35: Klasifikace prostor podle významu [1] Oblasti využití MZP

Perimetr areálu

Vnější prostory

Parametry lokality - areálu, objektu - budovy, prostoru (LOP)

KPR

Vnější oplocení

KPR

Vstupy (vstupní branka)

KPR

Vjezdy (vjezdová a vlečková brána)

KPR

Budovy v perimetru

KPR

Venkovní stanoviště silového energetického zařízení

KPR

Odstavné plochy uvnitř objektu s uloženým majetkem

KPR

Vstupy do průchozích kabelových kanálů

KPR

Vstupní (venkovní) dveře a vrata v plášti budovy vč. nouzových východů a vstupů z průchozích nebo průlezných kabelových kanálů

Vnitřní KPR prostory a KPR budovy KPR

Prosklené části (dveře, okna) v plášti budovy Prosklené části (sklepní okna) v plášti budovy, které jsou pod úrovní okolního terénu Další technické otvory v plášti budovy


217

CHP

Vyústění průchozího nebo průlezného kabelového kanálu (do/z vnitřního prostoru budovy)

CHP

Vstupní (vnitřní) dveře do prostorů, resp. místností související s provozem objektu

CHP

Prostor nebo místnost s instalovanou ústřednou PZTS

ZCHP

Prostory, resp. místnosti související s provozem objektu

ZCHP

Prostory, resp. místnosti související s provozem (řízením) objektu a nepřetržitou přítomností osob (stálá služba)

Mechanické zábranné prostředky Využití mechanických zábranných prostředků naplňuje základní funkci systému fyzické ochrany tj. „zpomalení“ (delay). Ve vztahu k formulaci strukturálních a kvalitativních parametrů MZP je potřebné vybranou oblast systémů fyzické ochrany popsat, a to z pohledu oblastí potenciálního využití zmiňovaných prostředků nebo z pohledu vybraných parametrů lokality, objektu či prostoru. Je zřejmé, že tabulkové vymezení a členění lze chápat jen jako základní a obecné vymezení oblastí využití, což vytvoří subjektům kritické infrastruktury dostatečný manipulační prostor pro úpravu kvalitativních parametrů v návaznosti na specifičnost a jedinečnost vybraného objektu, či interní filozofii využívaní MZP v rámci systémů fyzické ochrany ve vztahu k implementaci systému řízení ochrany kritické infrastruktury. Tab. 36: Mechanické zábranné prostředky a jejich základní členění [1] Oblasti využití MZP

Parametry lokality - areálu, objektu - budovy, prostoru (LOP)

Mechanické zábranné prostředky

Vnější oplocení Perimetr areálu

Vstupy (vstupní branka) Vjezdy (vjezdová a vlečková brána) Budovy v perimetru Venkovní stanoviště silového en. zařízení

Vnější prostory Odstavné plochy uvnitř objektu s uloženým majetkem Vstupy do průchozích kabelových kanálů Vstupní (venkovní) dveře a vrata v plášti budovy vč. nouzových východů a Vnitřní prostory a vstupů z průchozích nebo průlezných kabelových kanálů budovy Uzamykací systém nebo visací zámek ve vstupních (venkovních) dveřích a vratech do budovy


218

Samouzavírací mechanismus na hlavních vstupních (venkovních) dveřích do budovy Prosklené části (dveře, okna) v plášti budovy Prosklené části (sklepní okna) v plášti budovy, které jsou pod úrovní okolního terénu Další technické otvory v plášti budovy Pevné žebříky na plášti budovy vyúsťující na střechu

PZTS, CCTV, SKV, PPSZ Pro optimální strukturu systému fyzické ochrany či optimální strukturu komplexního systému řízení ochrany kritické infrastruktury je nutné stanovit strukturální a funkční požadavky a vymezit oblasti použití PZTS, CCTV, SKV, PPSZ či formulovat parametry lokality, objektu, budovy pro naplnění další základní funkce systému fyzické ochrany funkce detekce (detection). Tento proces následně umožní individuální konkretizaci kvalitativních parametrů. Tab. 37: Stanovené oblasti využití PZTS, CCTV, SKV, PPSZ [1] Oblasti využití PZTS, CCTV, SKV, PPSZ

Parametry lokality - areálu, objektu - budovy, prostoru (LOP) Vnější oplocení Vstupy (vstupní branka)

Perimetr areálu Vjezdy (vjezdová a vlečková brána) PZTS, CCTV, SKV, PPSZ

Budovy v perimetru Ostatní prostupy Venkovní stanoviště silového energetického zařízení Odstavné plochy uvnitř objektu s uloženým majetkem Vstupy do průchozích kabelových kanálů Vnější prostory Evidence vstupu ve venkovních prostorách objektu Přenos poplachových a jiných funkčních stavů PZS na energetický dispečink Přenos poplachových a jiných funkčních stavů PZS na regionální dohledové pracoviště Vnitřní prostory a Vstupní (venkovní) dveře a vrata v plášti budovy vč. nouzových východů a budovy vstupů z průchozích nebo průlezných kabelových kanálů


219

Prosklené části (dveře, okna) v plášti budovy Prosklené části (dveře, okna) v plášti budovy přístupné z dosažitelných míst (pochůzné římsy a střechy, žebříky, balkony) Prosklené části (sklepní okna) v plášti budovy, které jsou pod úrovní okolního terénu Další technické otvory v plášti budovy Pevné žebříky na plášti budovy vyúsťující na střechu Vyústění průchozího nebo průlezného kabelového kanálu (do/z vnitřního prostoru budovy) Vstupní (vnitřní) dveře do prostorů, resp. místností související s provozem objektu Prostory, resp. místnosti související s provozem objektu Prostory, resp. místnosti související s provozem (řízením) objektu a nepřetržitou přítomností osob (stálá služba) Vnitřní prostory u vstupních dveří do budovy (zádveří) a další společné prostory (chodby, schodiště) Prostor nebo místnost s instalovanou ústřednou PZTS Evidence vstupu do budovy a evidence vstupu do vybraných prostor nebo místnosti souvisejících s provozem objektu (v PZTS nebo SKV) Přenos poplachových a jiných funkčních stavů PZS na energetický dispečink Přenos poplachových a jiných funkčních stavů PZS na regionální dohledové pracoviště

Režimová opatření a fyzická ostraha Další relevantní oblastí systému fyzické ochrany subjektu kritické infrastruktury v kontextu implementace komplexního systému řízení ochrany kritické infrastruktury je oblast režimových opatření a fyzické ostrahy, pro které se požaduje a předpokládá detailní formulace vybraných zásad a požadavků pro konkrétní nastavení těchto oblastí za účelem naplnění významné funkce systému fyzické ochrany - odezva resp. reakce na činnost a postup narušitele (response). Následující tabulka popisuje oblasti, se kterými lze uvažovat v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, kde jejich konkretizace bude realizována na základě individuálních potřeb subjektů kritické infrastruktury.


220

Tab. 38: Režimová opatření a fyzická ostraha [1] Rozdělení parametrů

Zásady režimových opatření a fyzické ostrahy Stanovení určených vstupů pro osoby a vjezdů pro vozidla do objektu

Režimová opatření a fyzická ostraha

Stanovení rozsahu oprávnění osob pro vstup a dopravních prostředků pro vjezd do objektu Parametry vztahující se Režim pohybu osob, vozidel v objektu k RO Režim pohybu materiálu v objektu (vnášení, vynášení majetku) Režim manipulace s klíči a STO Řešení mimořádných události (bezpečnostní incidenty) Výkon stálé služby na objektu Obchůzková činnost na objektu (pravidelná nebo nepravidelná) Parametry Strážní činnost na objektu bez instalovaného STO (pravidelná nebo vztahující se nepravidelná) k FOS Obsluha STO na dohledovém pracovišti (nepřetržitě) Vyhodnocování stavů STO a reakce na ně (průběžné) Mobilní zásah na objektu (neprodleně)

Obecné vymezení základních strukturálních požadavků na jednotlivé části systému fyzické ochrany je významnou vstupní činností v rámci procesu tvorby komplexního systému řízení ochrany kritické infrastruktury ve vybrané oblasti. Lze konstatovat, že stanovené požadavky reflektují výstupy z analýzy rizik a skutečností, které byly zjištěny v rámci procesu fyzické prověrky vybraných objektů a prvků kritické infrastruktury. Předpokládá se, resp. je zde prostor, aby struktura požadavků i jejich konkretizace a individualizace byla přizpůsobená požadavkům a filozofii jednotlivých subjektů kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie. Stanovení požadavků na systém řízení ochrany kritické infrastruktury - informační bezpečnost Nastavení a formulace procesu řízení informačních rizik, resp. řízení informační bezpečnosti, je základním aspektem nastavení jednotných standardů pro zajištění funkčnosti informačních systémů subjektů kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie. Komplexnost informačních systémů a současné trendy ve vývoji ICT zvyšují důraz na budování standardů informační bezpečnosti. Informační (ICT) bezpečnost je


221

jedním ze základních pilířů ochrany kritických aktiv zejména poskytováním ochrany informacím spravovaným uvnitř databází a informačních systémů a procesům, které nad těmito daty pomocí aplikačního vybavení probíhají. Oblast ICT navíc poskytuje komunikační platformu dalším bezpečnostním systémům, jako jsou například systémy fyzické ochrany. V následujícím textu jsou identifikovány standardní oblasti řízení bezpečnosti IS/IT, ve kterých je možné identifikovaná rizika jednotným postupem minimalizovat a jsou relevantní pro potřeby systému řízení ochrany kritické infrastruktury. Tab. 39: Oblasti informační bezpečnosti [1] Požadovaný parametr systému řízení bezpečnosti

Související procesy Distribuce hesla Délka hesla Komplexnost hesla

Identifikace a autentizace

Použití hesla Četnost změny hesla

Zásady řízení informační bezpečnosti

Identifikátory uživatelů Sdílení účtů Zásady řízení přístupu Omezení přístupu k informacím Řízení logického přístupu

Časový limit práce pracovní chráněné spořiče obrazovek

stanice/heslem

Blokace defaultních účtů Přístup k auditním záznamům Záznam událostí Doba uchovávání evidenčního deníku Monitoring Evidence událostí a audit

Pravidelné kontroly přístupových oprávnění Analýza evidence událostí Vyšetřování incidentu Řízení systémového auditu


222

Kontroly integrity programového vybavení Integrita programového vybavení

Aktualizace operačních systémů, databází a síťových komponent Aktualizace SW vyvíjeného na klíč Zálohování provozu

Zálohování a skartace dat

Zálohování dat Bezpečná likvidace médií Skartace logická Redundance síťových zařízení Protokoly a služby

Odolnost sítě

Šifrovaná spojení Firewall; IDS/IPS; Proxy server Pravomoci síťových administrátorů Zálohování směrovacích tabulek Testování bezpečnosti

Testování systému

Testování obnovy záloh Testování aktualizací

Ochrana proti škodlivým programům

Kontrola správy systému

Provozní kontroly

Opatření na ochranu proti škodlivým programům Odstranění škodlivého programového vybavení Omezení změn v komerčním balíku aplikací Řízení přístupu k účtům správců systému Provozní postupy Zálohovací logy

Infrastruktura veřejných klíčů

Používaní certifikátů pro vybrané IS

Kontrola změny programového vybavení

Nouzové opravy programového vybavení Autentizační služby

Autorizace zákazníků

Služby správy zákazníků Zabezpečený vzdálený přístup Identifikace a hodnocení aktiv

Analýza zranitelností

Identifikace a hodnocení hrozeb a zranitelností Identifikace a hodnocení ochranných opatření

Kontroly dokumentů/médií

Uložení dokumentů, médií


223

Řízení komunikace a řízení provozu Klasifikace a řízení aktiv Řízení přístupu

Virtualizace

Infrastruktura bezpečnosti informací

Organizace bezpečnosti

Bezpečnost přístupu třetích stran Plánování kapacit programového vybavení

Plánování kapacit

Kontrola dostatečné kapacity Akceptace systému

Formulace základních požadavků informační bezpečnosti je dalším základním stavebním kamenem řízení ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie. Stanovení

požadavků

na

systém

řízení

ochrany

kritické

infrastruktury

–

Administrativní a personální bezpečnost Administrativní bezpečnost Mezi další významnou část systému řízení ochrany pro vybranou oblast kritické infrastruktury patří i aspekty administrativní bezpečnosti, která řeší zajištění dostatečné ochrany dokumentů v listinné a elektronické podobě při jejich tvorbě, příjmu, evidenci, zpracování, odesílání, přepravě, přenášení, ukládání, skartaci, archivaci a podobně. Za základní oblasti administrativní bezpečnosti se považují: Tab. 40: Oblasti administrativní bezpečnosti [1] Oblasti administrativní bezpečnosti Odpovědnosti, povinnosti a pravomoci Označování a klasifikace dokumentů Administrativní bezpečnost

Manipulace s dokumenty Ztráta dokumentů a jejich nosičů - médií Administrativní bezpečnosti při personálních změnách

Personální bezpečnost Na základě realizované analýzy a konzultací s odpovědnými orgány v předmětné oblasti kritické infrastruktury byla jako další část komplexního systému řízení ochrany


224

definována oblast personální bezpečnosti, která je vnímána jako systém výběru zaměstnanců ve vztahu k přístupu a přístupům k informačním aktivům organizace, ověřování podmínek pro jejich přístup k informacím a jejich výchovu a ochranu. Požadavky se soustředí na minimalizaci dopadu lidských chyb, potenciální krádeže, podvodu nebo zneužití informačních prostředků organizace. Ve vztahu k formulaci zásad personální bezpečnosti metodika stanovuje tyto oblasti: Tab. 41: Oblasti personální bezpečnosti [1] Oblasti personální bezpečnosti Odpovědnosti, povinnosti a pravomoci Prověřování zaměstnanců Dohody o ochraně informací Personální bezpečnost

Podmínky výkonu pracovní činnosti Školení zaměstnanců Reakce na bezpečnostní incidenty a selhání Disciplinární proces Ukončení pracovního vztahu

Stanovení požadavků na systém řízení ochrany kritické infrastruktury - krizové řízení a plánování Krizové řízení a plánování je považováno za velmi důležitou část z pohledu řízení ochrany kritické infrastruktury, která by měla identifikovat požadavky a potřeby pro zajištění kontinuity a obnovy funkčnosti kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie. Navržené strukturální a funkční požadavky na jednotlivé oblasti krizového řízení a plánování optimalizují proces řešení vzniklé mimořádné události/situace v systému, za předpokladu zachování základních funkcí vybrané oblasti a jejich obnovu. Systém krizového řízení a plánování – strukturální požadavky Následující tabulka stanovuje standardní oblasti odpovědností a činností na jednotlivých úrovních řízení a plánování ve vybrané oblasti kritické infrastruktury.


225

Tab. 42: Personální struktura krizového řízení organizace [1] Personální struktura krizového řízení organizace Představitel vedení pro krizové řízení organizace/ Styčný bezpečnostní zaměstnanec Manažer krizového řízení organizace Personální struktura KŘO

Garant krizového řízení organizace za úsek Řešitel Zaměstnanci

Další funkční oblastí je personální struktura krizového týmu, jehož povinnosti a odpovědnosti zásadním způsobem ovlivňují funkční kontinuitu a proces krizového řízení v případě vzniku mimořádné události. Tab. 43: Personální struktura krizového týmu organizace [1] Personální struktura krizového týmu organizace Vedoucí krizového týmu organizace Personální struktura krizového týmu Zástupce vedoucího krizového týmu organizace organizace Koordinátor KPO Členové

V případě řešení mimořádného stavu, krizové situace (dále jen MS/KS) se klade zvýšený důraz na formulaci optimální formy řízení krizového týmu a rozdělení procesu řízení do několika úrovní. V tabulce jsou stanoveny zásadní požadavky procesu řízení krizového týmu na jednotlivých úrovních, a je zřejmé, že pro udržení funkční kontinuity výroby, přenosu a distribuce elektrické energie budou jednotlivé úrovně a popis jednotlivých činností přizpůsobeny reálným požadavkům jednotlivých subjektů. Tab. 44: Úroveň řízení krizového týmu [1] Úroveň řízení krizového týmu Operativní úroveň Úroveň řízení krizového týmu

Taktická úroveň Strategická úroveň


226

Důležité je stanovení priorit činností a úrovní řízení krizových týmů a stanovení stupně významu MS/KS ve vztahu k dostupnosti klíčových funkcí systému. Následující tabulka proto formuluje oblasti resp. stupně MS/KS. Tab. 45: Stupně mimořádných stavů/krizových situací [1] Stupně mimořádných stavů/krizových situací 1. STUPEŇ (AKTIVACE KP a KPO) Stupeň MS/KS

2. STUPEŇ 3. STUPEŇ 4. STUPEŇ

Tab. 46: Činnosti krizového týmu organizace [1] Činnosti krizového týmu organizace Vznik mimořádné události a vyhlášení MS/KS Stupeň MS/KS

Aktivace krizového týmu organizace Řízení mimořádného stavu Vyhodnocení a ukončení mimořádného stavu

6.1.4

Implementační část postupu tvorby systému řízení ochrany

Systém řízení ochrany Systém řízení ochrany kritické infrastruktury (dále SŘO) jednotlivé oblasti bezpečnosti propojuje do řízeného procesu nasazení a zdokonalování opatření, která se zaměřují na ochranu definovaných aktiv vybrané oblasti kritické infrastruktury. SŘO je navrhován dle kontinuálního procesu PDCA (Plánuj-Udělej-Zkontroluj-Jednej). Vstupem jsou jednotlivé požadavky dle oblastí SŘO, výstupem je kontinuální řízení ochrany ve zvolených oblastech bezpečnosti, případně v dalších oblastech, které budou do systému řízení později zakomponovány Jednotlivé kroky procesu řízení ochrany kritické infrastruktury je možné znázornit jako kontinuální cyklus:


227

Obr. 62: Grafické znázornění systému řízení ochrany [1] Plánuj – Vytvoření SŘO Navržení/aktualizace SŘO kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie dle požadavků na identifikované oblasti bezpečnosti: 

fyzická bezpečnost,






administrativní a personální bezpečnost,



krizové řízení a plánování.

Udělej – Implementace a provoz SŘO Definování postupu implementace navrženého SŘO a následné řízení vybraných oblastí bezpečnosti. Implementace by měla probíhat dle jasně stanovených kroků a časového harmonogramu

(ROAD

mapy).

Bezpečnostní

systémy

a

prvky,

které

jsou

již

implementovány, musí být provozovány dle nastavených standardů s dostatečnou materiální a personální podporou. V průběhu provozu či implementace bude docházet k zajišťování zpětné vazby, viz následující krok procesu. Zkontroluj – Monitorování a hodnocení SŘO Řízení ochrany zahrnuje automatické i administrativní (manuální) procesy monitorování, které zachycují incidenty, a na jejich základě provádí jejich analýzy a hodnotí kvalitu provozovaného SŘO. A to buď kontinuálně v návaznosti na konkrétní zjištění anebo formou předem definovaných intervalů, během kterých bude docházet k analýzám a


228

hodnocení. Rovněž stav implementace požadavků by měl být kontinuálně v definovaných intervalech monitorován a vyhodnocován pro každou geografickou lokalitu a její oblasti bezpečnosti. V návaznosti na výstupy monitoringu a hodnocení pak dojde k reflexi v samotném SŘO. Jednej – Udržování a zlepšování SŘO Na základě zjištění provedeného monitorování a hodnocení stavu SŘO včetně zohlednění aktuální situace v oblasti legislativních a jiných požadavků na úroveň bezpečnosti a ochrany jsou sepsány aktuální požadavky k úpravě/aktualizaci návrhu SŘO na výše uvedené oblasti bezpečnosti. Celý cyklus může probíhat kontinuálně v návaznosti na jednotlivá zjištění či požadavky které je třeba reflektovat v praxi (kontinuální ladění) anebo v předem definovaných intervalech, při kterých bude docházet nejprve k implementaci, následně provozu, vyhodnocení provozu a reflexi vyhodnocení v návrhu úprav například v ročním cyklu (periodické ladění). Volba periodicity či volba mezi kontinuálním a rozdílovým laděním závisí zejména na požadavcích jednotlivých subjektů kritické infrastruktury, ale také kritičnosti zjištění. Oba přístupy tak mohou existovat vedle sebe a je doporučeno kritická zjištění reflektovat na bázi kontinuálního ladění a zároveň provádět aktualizace v předem definované periodě. Vzhledem k rozdílným potřebám a podmínkám jednotlivých subjektů je nutné provést upřesnění a následně rozdílovou analýzu stávajícího a navrhovaného stavu stanovených oblastí bezpečnosti. Výsledky rozdílové analýzy jsou vstupem do následného kroku procesu řízení ochrany. Následující tabulka uvádí aktivity, které by měly být v jednotlivých krocích procesu řízení ochrany prováděny.


229

Tab. 47: Stanovení požadavků na systém řízení ochrany [1] Systém řízení ochrany

Popis kontinuálního cyklu

Fáze systému řízení ochrany

Bezpečnostní manažer by měl ve spolupráci s odpovědnými zaměstnanci provádět pravidelné plánování ochranných opatření, jejich implementace, Plánuj – Vytvoření. pravidelné interní i nezávislé kontroly a další aktivity v oblasti bezpečnosti. Měl by být vytvořen harmonogram a alokovány kapacity, které umožní plánované aktivity realizovat.

Udělej – Implementace a provoz.

Ve spolupráci s administrátory systémů, zaměstnanci fyzické ochrany, správci procesů či zástupcem administrativní bezpečnosti a dalšími osobami odpovědnými za zvolené oblasti bezpečnosti nebo jejich části by měly být realizována a provozována opatření bezpečnosti, za která jsou tito správci odpovědní.

Zkontroluj – Monitorování a hodnocení.

Kontrola opatření by měla probíhat jednak v úrovni vyhodnocování bezpečnostních událostí v daných oblastech, ale také přímo kontrolou nastavení jednotlivých opatření a projekce jejich úspěšnosti v oblasti prevence a zjišťování bezpečnostních událostí.

Jednej – Udržování a zlepšování.

Na základě zjištění získaných pravidelným monitorováním a hodnocením stavu řízení ochrany včetně zohlednění aktuální situace v oblasti legislativních a jiných požadavků na úroveň bezpečnosti a ochrany jsou připraveny aktuální požadavky k úpravě/aktualizaci opatření řízení ochrany ve všech zvolených oblasti řízení bezpečnosti a ochrany.

Cyklus PDCA je vhodné podpořit také pomocí pravidelného fóra pro řízení ochrany vybrané oblasti kritické infrastruktury, na kterém jsou bezpečnostní opatření, jejich efekt či zjištěné bezpečnostní incidenty reportovány a které by mělo přicházet s nápravnými opatřeními. Cyklus PDCA není nutné vnímat pouze jako souhrnné fáze pro všechny oblasti bezpečnosti probíhající v průběhu zvolené periody, ale je možné paralelně sledovat více cyklů dle jednotlivých oblastí bezpečnosti nebo dokonce dle jednotlivých opatření, jelikož nasazování opatření zpravidla neprobíhá naráz pro všechna opatření ze všech oblastí, ale spíše v průběhu roku dle potřeb a možností jednotlivých subjektů. Prezentovaná metodika je uceleným přístupem, a to ve vztahu ke komplexnímu vymezení a definici strukturálních a kvalitativních požadavků na vybrané aspekty bezpečnosti a ochrany ve vztahu k potřebám předmětné oblasti kritické infrastruktury. V následujícím textu monografie bude popsána metodika, kterou lze vnímat jako nadstavbu této metodiky. Zmiňovaná metodika umožní vyjádřit vztah mezi ochranou, odolností a zajištěním funkční kontinuity kritické infrastruktury, a to nejenom z pohledu vybrané oblasti.


230

6.2 Metodika hodnocení odolnosti prvků kritické infrastruktury Cílem vymezení kritické infrastruktury je zajištění funkčnosti nejdůležitějších prvků a systémů prvků, technologických a funkčních celků, které jsou významné pro fungování státu, jeho ekonomiku i život a zdraví občanů. Celé úsilí zajištění ochrany kritické infrastruktury má systémový rámec, zaměřený na zajištění bezpečnosti a ochrany prvků kritické infrastruktury. Má-li být prvek kritické infrastruktury chráněn požadovaným způsobem, je důležité znát jeho odolnost vůči přepokládaným hrozbám. Snížená úroveň odolnosti si vyžaduje zavedení nápravných opatření. Proces hodnocení odolnosti představuje v jejím zajištění významný krok a umožňuje zodpovědným subjektům cíleně zlepšovat stav její ochrany. 6.2.1

Charakteristika odolnosti prvku kritické infrastruktury Kritická infrastruktura představuje prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků

kritické infrastruktury, narušení jeho funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu11. Základním principem ochrany kritické infrastruktury je její zaměření na ochranu klíčových prvků. Přerušení nebo významná degradace funkce určených prvků představuje pro dané odvětví kritické infrastruktury významný problém. Ochrana kritické infrastruktury směřuje ve svém principu k eliminaci nebo snížení účinku důsledků této degradace. Ochranná opatření zajišťují odolnost prvku a z toho důvodu by mělo i hodnocení odolnosti směřovat k přezkoumání odolnosti konkrétních prvků kritické infrastruktury. Odolnost kritické infrastruktury vyjadřuje její schopnost zajistit funkci v podmínkách působení vnějších a vnitřních činitelů (rizik). Odolnost prvku kritické infrastruktury tedy vyjadřuje jeho připravenost a adaptabilitu na možné hrozby (rizika), které významně omezují nebo negují jeho funkčnost. Odolnosti lze dosáhnout jednak souborem systémových opatření všech aktérů podílejících se na jeho správě a rovněž vnitřními schopnostmi nebo vlastnostmi prvku přirozeně odolávat vnějším a vnitřním vlivům prostředí, klasifikovatelných stupněm nebo mírou ochrany prvku kritické infrastruktury vůči faktorům ohrožujícím jeho funkčnost. Ochranná opatření zvyšují odolnost prvku a zajišťují ji na stanovené úrovni. Pro zajištění ochrany je důležité znát skutečný stupeň

11

§2, písm. g, zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění

pozdějších předpisů.


231

odolnosti daného prvku. Je-li odolnost nízká, je potřebné zkvalitnit samotnou ochranu prvku. Přezkoumání míry ochrany prvku je provedeno zhodnocením jeho odolnosti. Vlastní hodnocení odolnosti by mělo být konkrétní, zaměřené na hodnocení hodnotitelného celku s jednoznačnými hranicemi. Přístup, přijatý v zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, představuje výchozí rámec pro uvedené hodnocení. Hodnoceným prvkem kritické infrastruktury je především stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura. Součástí hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury je také posouzení vlivu okolního prostředí na funkčnost samotného prvku. Tato vzájemná závislost se v této metodice označuje jako souvztažnost, která se dotýká zejména dodávek energií, surovin, informací atd. V hodnocení odolnosti by se měl odrazit rovněž způsob smluvního zajištění dodávek surovin a energií, představujících vstupy pro zajištění cílové funkce prvku kritické infrastruktury, případně vlastní rezervy k překonání jejich výpadku. Hodnocení odolnosti by mělo být komplexní, spočívající v posouzení vlivu všech podstatných faktorů, mající vliv na funkci hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Základem hodnocení by měla být systémová analýza prvku, zaměřená na identifikaci procesní, systémové a technologické architektury hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Hodnocení odolnosti jednotlivých odvětví kritické infrastruktury by mělo respektovat metodologii zdola nahoru. Odolný prvek je základem odolnosti odvětví kritické infrastruktury. Hodnocení odolnosti odvětví kritické infrastruktury by mělo být provedeno na základě využití výsledků hodnocení odolnosti všech prvků, které jsou do daného odvětví určeny a zahrnuty. Hodnocení odolnosti je vhodné provádět s využitím základní a v oblasti krizového řízení široce akceptované metodologie řízení rizik. Základem hodnocení odolnosti je analýza rizik vztažená ke konkrétním podmínkám hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Hodnocení je vhodné zaměřit především na vnější rizika, vůči nimž je ochrana kritické infrastruktury organizována a zajišťována. Při hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury je nezbytné využít v maximální míře zavedené normy a postupy, jejichž použitelnost je prověřena dlouhou dobou aplikace. Při hodnocení odolnosti by mělo být přihlédnuto k odpovědnosti za zajištění funkčnosti a ochranných opatření hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Hodnocení by


232

mělo být provedeno na prvku a systému prvků (celku) jednoho subjektu kritické infrastruktury, jenž je jeho vlastníkem. Reálně lze odolnost prvku kritické infrastruktury posoudit až vyhodnocením jeho schopností odolávat v okamžiku, kdy byl prvek kritické infrastruktury vystaven expozici mimořádné události. 6.2.2

Ukazatele odolnosti prvku kritické infrastruktury Odolnost prvku kritické infrastruktury představuje schopnost zajistit jeho fungování

v podmínkách působení vnějších a vnitřních činitelů. Odolnost prvku kritické infrastruktury je rovněž možné charakterizovat jako schopnost překonat účinek negativního působení a zajistit kontinuálně činnost prvku kritické infrastruktury. Mezi základní ukazatele odolnosti patří: 

robustnost,



připravenost,



reakceschopnost,



obnovitelnost.

Robustnost prvku kritické infrastruktury přestavuje jeho pevnost, stálost, odolnost vůči deformaci. Je to schopnost vydržet a přestát účinky negativního působení bez významné degradace funkce (funkčnosti). Robustnost nevyjadřuje schopnost obnovy funkce. Pro potřeby krizového řízení jsou do hodnocení robustnosti zahrnuty vlastnosti, které jsou obvykle hodnoceny samostatně. Takovými vlastnostmi jsou adaptace, pružnost (flexibilita) a redundance. V navrhovaném postupu je robustnost prvku kritické infrastruktury členěna na strukturální robustnost a robustnost zabezpečení. Strukturální robustnost prvku kritické infrastruktury představuje jeho schopnost vydržet účinky negativního působení na základě konstrukce prvku, jeho systémového uspořádání a používaných technologií, včetně jejich vlastností. Strukturální robustnost je dána již samotným návrhem prvku, jeho výstavbou, použitými technologiemi, systémem řízení, personálem atd. Robustnost zabezpečení prvku kritické infrastruktury vyjadřuje jeho schopnost vydržet účinky negativního působení pomocí bezpečnostních opatření (opatření zabezpečení). Jedná se především o opatření v oblasti fyzické bezpečnosti, informační bezpečnosti, personální


233

bezpečnosti atd. Pro jednotlivé typy prvků kritické infrastruktury lze stanovit typické oblasti zabezpečení. Vychází se z typů aktiv, hrozeb, rizik a technologií v prvku použitých. Připravenost prvku kritické infrastruktury představuje jeho schopnost odolávat očekávaným krizovým situacím, plánovat a mít reálně připravena opatření, síly a prostředky k jejímu překonání a zajištění obnovy funkce. Zajišťuje se prostřednictvím manažerských nástrojů a zejména s využitím analýzy rizik a přípravy na jejich eliminaci. V rámci ochrany kritické infrastruktury se zajišťuje zpracováním plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury a implementací přijatých opatření k zajištění ochrany a obnovy funkce prvků kritické infrastruktury. Reakceschopnost (doba odezvy) – představuje schopnost aktivace sil a prostředků k obnově funkce prvku kritické infrastruktury. Vyjadřuje se dobou mezi vznikem mimořádné události a zahájením eliminace degradace funkce a následně i její obnovou. Nástrojem pro poznání akceschopnosti je monitoring zpoždění, kterými jsou zpoždění rozpoznávací, rozhodovací a realizační. Reakceschopnost prvku kritické infrastruktury lze reálně vyhodnotit pouze za mimořádné události. Obnovitelnost (doba obnovy) prvku kritické infrastruktury představuje jeho schopnost obnovit funkci po mimořádné události na původní (požadovanou) úroveň. Obnova funkce je zajištěna opravou, výměnou poškozených komponent, nasazením záložních komponent, náhradou personálu atd. Vyjadřuje se dobou, za níž došlo k obnově funkce. Pro jednotlivé prvky kritické infrastruktury mohou být stanoveny časové normy, za něž musí dojít k obnově funkce. Předpoklady k obnovitelnosti lze vyhodnotit připraveností, tedy zhodnocením kvantitativní a kvalitativní stránky plánu připravenosti subjektu kritické infrastruktury i úrovně implementace opatření v podmínkách prvku kritické infrastruktury. Vzhledem k tomu, že je potřebné provádět hodnocení odolnosti prvků kritické infrastruktury průběžně, před vznikem mimořádné události, navrhuje se, aby hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury bylo zúženo na hodnocení robustnosti a připravenosti. Obě kritéria odráží míru prevence vzniku mimořádné události. Na obr. 63 jsou uvedeny jednotlivé ukazatele odolnosti.


234

Obr. 63: Ukazatele odolnosti [6] 6.2.3

Podstata metodiky hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury Odolnost prvku kritické infrastruktury OP vyjadřuje do jaké míry je daná entita

schopna fungovat v podmínkách negativního působení vnějších a vnitřních činitelů. Cílem vlastního hodnocení odolnosti by mělo být především stanovení doby odolávání prvku kritické infrastruktury negativním činitelům. Výsledný ukazatel odolnosti by měl být stanoven kvantitativně. Výzkumem bylo zjištěno, že pro každý typ prvku kritické infrastruktury i negativního činitele by bylo nezbytné vytvořit samostatný způsob a tím i model, který by takové kvantitativní hodnocení odolnosti byl schopen uskutečnit. Z důvodu vypracování obecného způsobu hodnocení odolnosti byl použit koncept kvalitativního hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury. Kvalitativní hodnocení neumožňuje stanovit konkrétní hodnotu doby, po níž bude prvek schopen odolávat, na druhou stranu umožňuje ohodnotit odolnost stanovením úrovně jeho připravenosti funkci zajistit. Podstata hodnocení vychází z předpokladu, že prvek kritické infrastruktury, který je více ohrožen, musí přijmout k zajištění své odolnosti větší rozsah opatření. Nejedná se při tom jen o přímé ohrožení prvku negativním působením (živelní pohroma, kriminální čin atd.), ale také o vyhodnocení jeho závislosti na dalších prvcích cestou hodnocení souvztažnosti. Odolnost vůči „domino efektu“ sehrává klíčovou roli v systémech, které jsou řetězcového charakteru, zejména zásobovací řetězce. Ve vlastním hodnocení je vliv negativního působení vyjádřen koeficientem rizikovosti a vliv závislosti koeficientem souvztažnosti. Protiváhu z pohledu odolnosti


235

představují koeficienty strukturální robustnosti, robustnosti zabezpečení a koeficient připravenosti.

,

,

,

Koeficient rizikovosti HR vyjadřuje potenciální dopad rizika na funkčnost hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Je-li předpokládaný dopad významný, je nutné, aby byla opatřeními minimalizována pravděpodobnost jeho naplnění. Čím je riziko větší, tím je menší hodnota daného ukazatele. Koeficient souvztažnosti KS vyjadřuje závislost fungování hodnoceného prvku na dalších prvcích. Jedná se především o dodávky energií, surovin, dat atd. Prvek by měl s takovýmito výpadky počítat a být na ně vhodným způsobem připraven, např. vlastními zásobami, schopností izolace poruchy, nouzovým režimem atd. Čím je závislost a souvztažnost prvku kritické infrastruktury větší, tím je menší hodnota ukazatele. Schopnost odolávat negativnímu působení je v hodnoceném prvku vyjádřena jeho robustností KR. Strukturální robustnost vyjadřuje schopnost prvku přestát negativní působení díky jeho struktuře, systémovým vlastnostem a použitým technologiím. Čím je prvek technologicky jednodušší, tím je méně zranitelný. Platí to i pro bodové prvky a pro prvky s možností flexibilní změny funkce a redundantní strukturou. Naopak prvky liniového charakteru jsou velmi zranitelné a musí být připraveny k obnově funkce. Robustnost zabezpečení vyjadřuje šíři a hloubku opatření k zajištění ochrany prvku vůči negativnímu působení. Jedná se o opatření v oblasti fyzické bezpečnosti, informační bezpečnosti, požární bezpečnosti, personální bezpečnosti atd. Koeficient připravenosti KP vyjadřuje schopnost prvku zajistit odezvu na vznik mimořádné události/bezpečnostního incidentu a obnovu požadované funkce prvku kritické infrastruktury. V případě, že dojde k degradaci funkce, musí mít prvek připraveny síly a prostředky k zajištění její obnovy. Jedná se především o servisní skupiny vybavené potřebnou technikou a záložními díly nezbytnými k opravě poruch a rekonstrukci poškozených celků. Jak vyplývá z obr. 64, koeficienty rizikovosti a souvztažnosti svojí velikostí snižují hodnotu odolnosti a naopak koeficienty robustnosti a připravenosti hodnotu odolnosti zvyšují. Mění-li se velikost kteréhokoliv z výše uvedených ukazatelů v čase, mění se také velikost odolnosti prvku.

Z důvodu přesnosti hodnocení se hodnocení provádí po jednotlivých

rizicích. Na závěr se stanoví průměrná hodnota odolnosti pro všechna podstatná rizika.


236

Obr. 64: Vliv velikosti koeficientů rizikovosti, souvztažnosti, robustnosti a připravenosti na odolnost Op prvku kritické infrastruktury Navržený způsob hodnocení odolnosti prvku a systému prvků kritické infrastruktury umožňuje zohlednit všechny podstatné faktory, které se v odolnosti promítají. Možný postup hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury Hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury by mělo být provedeno na základě znalosti podstaty a základních funkčních, technologických a prostorových atributů hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Vlastní hodnocení odolnosti prvku a systému prvků kritické infrastruktury by mělo vycházet z analýzy rizik a posouzení rozsahu a kvality ochranných opatření, vedoucích k minimalizaci a sdílení účinků rizik nebo obnově degradované funkce. Návrh postupu hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury: 

systémová analýza hodnoceného prvku kritické infrastruktury,



analýza a hodnocení rizik,



stanovení hodnocených oblastí zabezpečení (bezpečnosti),



určení hodnot atributů a výpočet velikosti ukazatelů,



výpočet stupně odolnosti prvku kritické infrastruktury,



vyhodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury.


237

Obr. 65: Postup hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury Systémová analýza hodnoceného prvku kritické infrastruktury Hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury provádí obvykle nezávislý externí hodnotitel. Vzhledem k tomu, že tento hodnotitel nemusí být odborníkem na hodnocenou problematiku, případně mu nejsou známa specifika hodnoceného prvku kritické infrastruktury, představuje systémová analýza úvodní fázi hodnocení odolnosti. V této fázi je v nezbytném rozsahu prostudována odborná problematika, spojená se zajištěním cílové funkce (produkce, služeb) hodnoceného prvku. Výstupem fáze je identifikace klíčových procesů (funkcí), technologií a systémových prvků. Z hlediska systémových prvků se přitom respektuje jejich topologické rozmístění a umístění v konkrétní lokalitě. Vyhodnotí se rovněž, patří-li hodnocený celek do kategorie bodového prvku, plošného prvku, linie nebo má síťový charakter. Výsledky systémové analýzy budou využity zejména k analýze rizik a hodnocení strukturální robustnosti. Analýza a hodnocení rizik Cílem této fáze je nezávislá analýza a posouzení rizik hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Analýza rizik, uvedená v plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury, nemusí být aktuální a odpovídat reálné situaci v době hodnocení. Hodnotitel provede tuto analýzu a posouzení rizik před samotným hodnocením odolnosti prvku kritické infrastruktury. Měl by při tom využít podkladů získaných z krajského ředitelství HZS kraje,


238

v němž se hodnocený prvek nachází. Je-li prvek umístěn na území více krajů, je potřebné ze všech soustředit potřebné podklady a přiměřeně zahrnout do katalogu rizik. Vlastní analýzu a hodnocení rizik provede metodou nebo několika metodami. Obvykle se analýza rizik provede dvoustupňově s využitím KARS analýzy. Výstupem analýzy rizik je katalog hlavních rizik vztažený k hodnocenému prvku kritické infrastruktury. Stanovení hodnocených oblastí zabezpečení (bezpečnosti) V rámci této fáze je určeno, které konkrétní oblasti zabezpečení (fyzická bezpečnost, informační bezpečnost, personální bezpečnost, administrativní bezpečnost atd.) budou z pohledu robustnosti a připravenosti u hodnoceného prvku kritické infrastruktury předmětem hodnocení. Pro jednotlivé typy prvků kritické infrastruktury může vybrané hodnocené oblasti zabezpečení určit zodpovědný subjekt. Základem identifikace oblastí zabezpečení je posouzení vlivu rizik na hodnocený prvek kritické infrastruktury. Vlastní určení oblastí zabezpečení je provedeno jejich výběrem ze seznamu, určeného pro daný typ prvku kritické infrastruktury zodpovědným subjektem, na základě posouzení vlivu rizik. Výběr (určení) oblasti lze také provést prioritizací důležitosti oblastí zabezpečení prvku kritické infrastruktury. Prioritizaci oblastí zabezpečení lze provést metodou párového srovnání nebo dalšími metodami pro určení váhy parametru. Výstupem fáze je seznam oblastí zabezpečení, jejichž úroveň (rozsah a kvalita opatření) bude v rámci robustnosti a připravenosti hodnocena. Hodnocení jednotlivých oblastí zabezpečení budou vztažena k hlavním identifikovaným rizikům. Určení hodnot atributů a výpočet velikosti ukazatelů V této etapě hodnocení jsou nejprve identifikovány všechny parametry (proměnné) potřebné k vlastnímu hodnocení a výpočtu ukazatelů odolnosti. Tyto parametry budou z jednotlivých oblastí zabezpečení, identifikovaných v předešlé fázi i vlastní připravenosti k obnově funkce. Parametry budou odrážet kvantitativní a kvalitativní stránku vymezených oblastí zabezpečení. Hodnoty parametrů budou stanoveny: •

tabelárně a na základě systémové analýzy provedené v úvodní fázi hodnocení odolnosti,

•

studiem plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury,

•

stanovením hodnot monitorováním provozu,

•

měřením hodnot technickými měřícími systémy,

•

kontrolou a obhlídkou prostor a technologií objektu kritické infrastruktury,

•

pomocí interview s odpovědnými zástupci subjektu kritické infrastruktury,


239

•

prověrkou sil a prostředků,

•

s využitím vhodných modelů a softwarových nástrojů určujících závislost na vnějším prostředí,

•

dalšími metodami, umožňujícími přiměřenou přesnost posuzovaných a hodnocených parametrů. Formálním nástrojem pro zjištění jednotlivých parametrů budou obvykle kontrolní

seznamy opatření (check listy), umožňující zhodnotit kvantitativní a kvalitativní parametry implementace jednotlivých opatření zabezpečení v hodnoceném prvku kritické infrastruktury. Přesnost velikosti hodnocených parametrů určuje přesnost hodnoty odolnosti. Pozornost by měla být věnována určení hodnoty zejména klíčových parametrů. V další fázi následuje vyčíslení velikosti jednotlivých dílčích ukazatelů a parametrů. Jedná se o stanovení hodnoty koeficientu rizikovosti, koeficientu souvztažnosti, koeficientu robustnosti zabezpečení, koeficientu strukturální robustnosti a koeficientu připravenosti. Výpočet stupně odolnosti prvku kritické infrastruktury V této fázi je proveden výpočet hodnoty obou ukazatelů odolnosti, robustnosti a připravenosti. K výpočtu hodnoty ukazatelů je použito metody multikriteriálního hodnocení. Vzhledem k různorodosti hodnocených prvků kritické infrastruktury je ukazatel strukturální robustnosti prvku kritické infrastruktury stanoven pomocí samostatného algoritmu. Vlastní hodnocení lze provést manuálně s využitím tabulkového procesoru Excel nebo pomocí speciálního softwarového produktu. Vyhodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury Vyhodnocení odolnosti bude provedeno stanovením stupně schopnosti řídit a zvládnout identifikovaná rizika. Doporučuje se zvlášť hodnotit robustnost (strukturální robustnost, robustnost zabezpečení), zvlášť připravenost a následně uvést výslednou velikost odolnosti. Podíl vlivu parametrů robustnosti a připravenosti do vlastního hodnocení bude dán váhami. Interpretace hodnocení odolnosti bude provedena slovně (A – výborně,..., E – není schopen odolat), stanovením stupně odolnosti a komentářem hodnocení. Základní interpretace hodnocení odolnosti: „Prvek kritické infrastruktury je schopen zajistit cílovou funkci a odolat identifikovaným rizikům výborně, velmi dobře, dobře, dostatečně nebo není schopen odolat.“


240

Závěr Základem ochrany kritické infrastruktury je identifikace jejích nejdůležitějších prvků a zajištění jejich ochrany. V principu nelze systémově chránit všechny prvky, ale jen ty nejdůležitější. Současně mít připravena opatření k řešení problémů, spojených s výpadky subsystémů infrastruktur. Pro celý proces ochrany kritické infrastruktury je důležité stanovit, do jaké míry jsou jednotlivé vybrané prvky kritické infrastruktury chráněny a jaké klady a nedostatky v dané oblasti existují. Toto je cílem hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury. Navrhovaný způsob hodnocení odolnosti formalizuje celý proces hodnocení do jednotného postupu. Hodnocení odolnosti by mělo být komplexní, včetně posouzení vlivu všech podstatných faktorů, mající vliv na funkci hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Základem hodnocení by měla být systémová analýza prvku, zaměřená na identifikaci procesní, systémové a technologické architektury hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Hodnocení odolnosti je vhodné provádět s využitím základní a v oblasti krizového řízení široce akceptované metodologie řízení rizik. Základem hodnocení odolnosti je analýza rizik vztažená ke konkrétním podmínkám hodnoceného prvku kritické infrastruktury. Do hodnocení odolnosti se dále promítá hodnocení souvztažnosti, tedy závislosti fungování prvku kritické infrastruktury na dalších prvcích, především dodávkách energie a surovin. V současnosti se k tomu přidává i otázka řízení. Vlastní odolnost prvku je v hodnocení vyjádřena koeficienty robustnosti a připravenosti. Robustnost vyjadřuje schopnost vydržet a přestát účinky negativního působení bez významné degradace funkce (funkčnosti). Připravenost naopak vyjadřuje schopnost prvku zajistit odezvu na vznik mimořádné události/bezpečnostního incidentu a obnovu požadované funkce prvku kritické infrastruktury. Hodnocení odolnosti odráží připravenost prvku kritické infrastruktury na očekávaná rizika. V případě nízké odolnosti je potřebné zajistit vyšší stupeň ochrany a tím zvýšit i samotnou odolnost. Prezentovaná metodika diskutovala o postavení a významu odolnosti kritické infrastruktury, a to ve vztahu k zajištění její funkční kontinuity a tím i funkční kontinuity společnosti. Tento přístup umožňuje širší vnímání a postavení ochrany kritické infrastruktury v rámci udržitelnosti činnosti a funkčnosti kritické infrastruktury.


241

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] Deloitte Advisory s.r.o., Metodika zajištění ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, Praha, 2012. [2] Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. [3] Nařízení vlády č. 432/2010 Sb. o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. [4] Hromada, M. Ochrana kritické infrastruktury a její technologické aspekty, Security Magazín, roč. XVII. č.1, 2010, str. 21-24. [5] Lukáš, L., Hromada, M. Možnosti hodnocení odolnosti kritické infrastruktury. In: Sborník konference Security Management and Society, Brno 2009, ISBN 978-80-7231653-3. [6] Kolektiv. Metodika hodnocení odolnosti vybraných prvků a systému prvků kritické infrastruktury. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2013, 75 str.


242

ZÁVĚR Kritická infrastruktura a její vymezení je ve své podstatě určení těch prvků, které jsou pro stát i společnost klíčové (kritické) a jejichž nefunkčnost by způsobila omezení života společnosti. Ochrana kritické infrastruktury je proto zásadním krokem k udržení funkční kontinuity společnosti. Cílem ochrany kritické infrastruktury by mělo být vytvoření jak právního rámce, tak i tvůrčí činnosti a tedy podmínek, které by umožnily relevantně minimalizovat působení negativních jevů. Vytvoření tohoto rámce a podmínek by mělo respektovat odvětvová specifika vybrané oblasti kritické infrastruktury a zohlednit skutečnosti, které jsou pro vybrané odvětví zásadní. V rámci zpracování této monografie byla vybrána oblast energetiky jako základního pilíře zachování funkčnosti států a tím i jiných oblastí a prvků kritické infrastruktury. Cílem této monografie bylo analyzovat a diskutovat o doposud shromážděných poznatcích z vybrané oblasti kritické infrastruktury a zajištění její ochrany. Úvodní kapitola analyzovala poznatky z právní stránky vymezení ochrany kritické infrastruktury. V dalších kapitolách se pojednávalo o vybraných aspektech a přístupech k analýze rizik, na které ve vztahu k filozofii identifikace a analýzy rizik a následně jejich řízení byly prezentovány dvě metodiky mající potenciální vliv na celkovou míru bezpečnosti a ochrany kritických infrastruktur ve vybrané oblasti. Lze proto konstatovat, že tato monografie představuje soubor textů a analytických závěrů i výsledků, které vznikaly v rámci řešení projektů bezpečnostního výzkumu „Projekt (BV II/2-VS), MVČR: VG20102012025 - Metodika ochrany kritické infrastruktury (KI) v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie VG20112014067 - Systém hodnocení odolnosti prvků a sítí vybraných oblastí kritické infrastruktury“. Navzdory několikaletému výzkumu a studiu problematiky ochrany kritické infrastruktury, vytváří daná problematika hluboký respekt, pokoru a potřebu další výzkumné činnosti pro detailnější pochopení složitých vztahů. Lze se domnívat, že prezentovaný text je zdrojem zajímavých názorů a poznatků, které umožňují pochopit současné vnímání problematiky ochrany kritické infrastruktury ve vztahu k vybranému odvětví kritické infrastruktury.


243

RESUMÉ – SUMMARY Resumé Cílem monografie je prezentovat závěry a zkušenosti vyplývající z výzkumné činnosti v oblasti ochrany kritické infrastruktury. Text je zaměřen na oblast energetiky, a to i ve vztahu k postavení a vazbám této oblasti kritické infrastruktury na systému kritické infrastruktury jako celku. Úvodní část je koncipována jako právní vymezení a ohraničení problematiky ochrany kritické infrastruktury, na které navazuje dekompozice a popis oblasti energetiky. Následně jsou v textu prezentovány přístupy a metodiky pro analýzu rizik, a to od těch obecně využitelných až po ty oblastně specifické. Závěrečná kapitola pojednává a prezentuje přístupy k zajištění popřípadě zvýšení ochrany kritické infrastruktury, které byly, resp. jsou aplikovatelné na vybranou oblast kritické infrastruktury. Prezentované poznatky by měly umožnit porozumění této problematice, popřípadě doporučit, které oblasti zabezpečení mají vliv na celkovou míru bezpečnosti a ochrany ve vybrané oblasti kritické infrastruktury.

Summary The aim of the monograph is to present the findings and experiences resulting from the research activities in the field of critical infrastructure protection. The text is focused on the energy sector mostly in relation to the status and relationships of this critical infrastructure sector to critical infrastructure system. The first part is designed as legal issues of critical infrastructure protection border demarcation, which is followed by a description of the decomposition of energy sector. Subsequently, the text presented approaches and methodologies for risk analysis, from those which are generally usable to the sectorial specific. The final chapter discusses and presents approaches to ensure or enhance the critical infrastructure protection, that were respectively are applicable to the selected critical infrastructure area. The findings should facilitate the understanding of the issues or recommendations, which areas of security have significant impact on the overall level of security and protection in selected critical infrastructure area.


244

PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat kolektivu spoluautorů, kteří se svým odborným příspěvkem spolupodíleli na vytvoření této monografie. Jmenovitě bych chtěl poděkovat doc. Ing. Luďku Lukášovi, CSc., Ing. Janu Valouchovi, Ph.D., Ing. Mgr. Rostislavu Richterovi a Ing. Františku Kováříkovi za výbornou a inspirativní spolupráci. Dále bych rád poděkoval společnosti Deloitte Advisory, s.r.o. jmenovitě Mgr. Vlastimilovi Červenému za poskytnutí analytických materiálů a výstupů projektu bezpečnostního výzkumu VG20102012025.

Ve Zlíně 24. února 2014

Ing. Martin Hromada, Ph.D.


245

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Určování prvků kritické infrastruktury ....................................................................13 Obr. 2. Principy technologického propojení ve struktuře kritické infrastruktury ................26 Obr. 3: Principy rozvoje české energetiky ...........................................................................37 Obr. 4: Struktura konečné spotřeby energie podle sektorů ..................................................41 Obr. 5: Struktura konečné spotřeby energie v dopravě podle jednotlivých druhů ...............42 Obr. 6: Zjednodušené zobrazení elektrizační soustavy ........................................................43 Obr. 7: Zahraniční spolupráce - roční toky energie (2012) ..................................................46 Obr. 8: Množství přenesené elektřiny v PS ..........................................................................51 Obr. 9: Působnost provozovatelů distribuční soustavy na území ČR ..................................53 Obr. 10: Polohopisné schéma vedení 110 kV (Praha) .........................................................57 Obr. 11: Vývoj poptávky po elektrické energii v ČR ..........................................................62 Obr. 12: Vývoj hrubého domácího produktu a poptávky po elektrické energii ...................63 Obr. 13: Výroba elektrické energie ......................................................................................64 Obr. 14: Výroba elektrické energie skupinou ČEZ v ČR ....................................................65 Obr. 15: Rozmístění výrobních zdrojů Skupiny ČEZ v České republice ............................66 Obr. 16: Struktura výroby a spotřeby elektřiny podle druhů energií a výhled do roku 2050 ....................................................................................................................67 Obr. 17: Struktura konečné spotřeby elektřiny dle odvětví a výhled do roku 2050 ............67 Obr. 18: Skladba výroby elektřiny do roku 2050 .................................................................68 Obr. 19: Plynárenská soustava NET4GAS v ČR .................................................................72 Obr. 20: Územní působnost distribučních společností RWE ...............................................75 Obr. 21: Distribuční soustava RWE GasNet,s.r.o. ...............................................................76 Obr. 22: Základní využití podzemních zásobníků plynu během ročních období.................78 Obr. 23: Skladovací kapacity zemního plynu ......................................................................79 Obr. 24: Systém plynárenské soustavy a podzemních zásobníků v ČR...............................83 Obr. 25: Teritoriální struktura dovozu zemního plynu do ČR v letech 1994 – 2010...........88 Obr. 26: Ropovody ve střední Evropě ..................................................................................92 Obr. 27: Vývoj přepravy ropy v letech 2000 – 2010 ...........................................................93 Obr. 28: Vývoj skladování ropy pro státní hmotné rezervy na CTR ...................................97 Obr. 29: ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a. s. - zpracování ropy v období 2004 – 2010 ..............98 Obr. 30: Produktovodní síť a sklady ČEPRO, a.s. .............................................................102 Obr. 31: Předpokládaná těžba hnědého uhlí.......................................................................104 Obr. 32: Struktura a užití paliv u centralizovaných zdrojů tepla .......................................105 Obr. 33: Check list analýza ................................................................................................116


246

Obr. 34: ETA analýza.........................................................................................................120 Obr. 35: FTA analýza .........................................................................................................121 Obr. 36: FMEA analýza .....................................................................................................122 Obr. 37: QRA analýza ........................................................................................................124 Obr. 38: QRA analýza ........................................................................................................126 Obr. 39: Metoda IAEA .......................................................................................................128 Obr. 40: F & E Index ..........................................................................................................130 Obr. 41: Chemical Exposure Index- CEI analýza ..............................................................132 Obr. 42: Pravděpodobnost úmrtí následkem požárů Flash Fire .........................................139 Obr 43: Pravděpodobnost úmrtí způsobeného událostmi typu BLEVE, Jet a Pool Fire ...139 Obr. 44: Pravděpodobnost úmrtí následkem exploze 35 kW.m-2 ......................................141 Obr. 45: ETA analýza v RAMCAP přístupu......................................................................150 Obr. 46: Logický diagram pro stanovení zranitelnosti .......................................................151 Obr. 47: Security Risk Scorecard – ekonomický dopad ....................................................156 Obr. 48: Security Risk Scorecard – frekvence výskytu .....................................................156 Obr. 49: Security Risk Scorecard – zranitelnost ................................................................157 Obr. 50: SFÉRA ENERGIE – okno výsledků....................................................................162 Obr. 51: SFÉRA ENERGIE – kódování hrozeb ................................................................162 Obr. 52: SFÉRA ENERGIE – spektrum hrozeb ................................................................163 Obr. 53: SFÉRA ENERGIE – dekompozice hrozeb ..........................................................163 Obr. 54: SFÉRA ENERGIE – možné dopady hodnocených hrozeb .................................165 Obr. 55: SFÉRA ENERGIE – souvztažnost hrozeb ..........................................................165 Obr. 56: Vazby mezi principy, rámcem a procesem managementu rizik ..........................170 Obr. 57: Mandát a závazek .................................................................................................177 Obr. 58: Proces podnikání organizace................................................................................182 Obr. 59: Životní cyklus procesu managementu kontinuity činností ..................................200 Obr. 60: Časový průběh incidentu......................................................................................203 Obr. 61: Popis procesu tvorby systému řízení ochrany ......................................................210 Obr. 62: Grafické znázornění systému řízení ochrany .......................................................227 Obr. 63: Ukazatele odolnosti ..............................................................................................234 Obr. 64: Vliv velikosti koeficientů rizikovosti, souvztažnosti, robustnosti a připravenosti na odolnost Op prvku kritické infrastruktury ............................................................236 Obr. 65: Postup hodnocení odolnosti prvku kritické infrastruktury...................................237


247

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Přehled vybraných parametrů rozsáhlých povodní v ČR za období 1997 až 2013 .17 Tab. 2: Indexace prvků kritické infrastruktury.....................................................................28 Tab. 3: Oblasti kritické infrastruktury sektoru energetiky a přiřazení kódů ........................29 Tab. 4: Příkladová tabulka ...................................................................................................31 Tab. 5: Odhad důležitosti konkrétního prvku kritické infrastruktury ..................................32 Tab. 6: Délka vedení ČEPS, a.s. v provozu .........................................................................48 Tab. 7: Zařízení ČEPS, a.s. ..................................................................................................49 Tab. 8: Hospodářské výsledky skupiny ČEZ .......................................................................54 Tab. 9: Základní technické informace ČEZ Distribuce, a.s. ................................................55 Tab. 10: Rozsah rozvodného zařízení PRE distribuce .........................................................56 Tab. 11: Rozsah distribuce PRE distribuce ..........................................................................57 Tab. 12: Bilance elektřiny od roku 2008 do roku 2012 .......................................................59 Tab. 13: Roční výroba elektřiny (celkem a dle způsobu výroby) ........................................60 Tab. 14: Struktura zdrojů elektrizační soustavy v ČR 2010 ................................................61 Tab. 15: Spotřeba zemního plynu v ČR v roce 2012 ...........................................................86 Tab. 16: Spotřeba zemního plynu v roce 2012 podle jednotlivých krajů v ČR ...................87 Tab. 17: Množství pohonných hmot zmanipulovaných v systému ČEPRO, a. s. ..............100 Tab. 18: Charakteristika aktiva ..........................................................................................144 Tab. 19: Úmyslná lidská činnost ........................................................................................145 Tab. 20: Technologické selhání .........................................................................................146 Tab. 21: Environmentální hrozby.......................................................................................146 Tab. 22: Vzájemné závislosti územních hrozeb .................................................................147 Tab. 23: Škála důsledků specifikovaných hrozeb ..............................................................147 Tab. 24: Předpokládané důsledky přírodních hrozeb .........................................................148 Tab. 25: Stanovení zranitelnosti .........................................................................................149 Tab. 26: Hodnocení rizika a odolnosti ...............................................................................153 Tab. 27: Property Security Risk Survey – kontrolní opatření ............................................159 Tab. 28: Property Security Risk Survey – úkoly ................................................................160 Tab. 29: Kvalitativní hodnocení pravděpodobnosti události .............................................160 Tab. 30: Matrice kvalitativní analýzy rizik ........................................................................161 Tab. 31: Skupiny aktiv v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie ............211 Tab. 32: Hodnocení složek rizika .......................................................................................212


248

Tab. 33: Klasifikace rizika podle celkové bodové hodnoty ...............................................212 Tab. 34: Tabulka pro hodnocení souvztažností ..................................................................213 Tab. 35: Klasifikace prostor podle významu .....................................................................216 Tab. 36: Mechanické zábranné prostředky a jejich základní členění .................................217 Tab. 37: Stanovené oblasti využití PZTS, CCTV, SKV, PPSZ .........................................218 Tab. 38: Režimová opatření a fyzická ostraha ...................................................................220 Tab. 39: Oblasti informační bezpečnosti............................................................................221 Tab. 40: Oblasti administrativní bezpečnosti .....................................................................223 Tab. 41: Oblasti personální bezpečnosti ............................................................................224 Tab. 42: Personální struktura krizového řízení organizace ................................................225 Tab. 43: Personální struktura krizového týmu organizace .................................................225 Tab. 44: Úroveň řízení krizového týmu .............................................................................225 Tab. 45: Stupně mimořádných stavů/krizových situací .....................................................226 Tab. 46: Činnosti krizového týmu organizace ...................................................................226 Tab. 47: Stanovení požadavků na systém řízení ochrany ..................................................229 Tab. 48: Indexace vybraných oblastí kritické infrastruktury .............................................249


PŘÍLOHA 1: INDEXACE VYBRANÝCH OBLASTÍ KI

Podsk. I.

Podsk. II.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Skupina

Oblast KI

Tab. 48: Indexace vybraných oblastí kritické infrastruktury

0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3

0 0 A A A A B B B B C C C C C C C D D D D D D D D 0 A A A A B B B B B C C C 0 A

0 0 0 A B C 0 A C D 0 A B C D E F 0 A B C D E F G 0 0 A B C 0 A B C D 0 A B 0 0

Název

Energetika Elektřina Přenosová soustava Vedení přenosové soustavy Elektrické stanice Technický dispečink přenosové soustavy – hlavní a záložní Distribuční soustava Vedení distribuční soustavy Elektrické stanice distribuční soustavy Technické dispečinky distribučních soustav Výrobny elektřiny Parní elektrárny Jaderné elektrárny Vodní elektrárny Paroplynové elektrárny Plynové a spalovací elektrárny Ostatní zdroje výroby elektrické energie Palivo pro výrobu elektřiny Hnědé uhlí Černé uhlí Jaderné palivo Zemní plyn Ostatní plyny Biomasa Topné oleje Plyn Přepravní soustava Vysokotlaké plynovody Kompresní stanice Hraniční předávací stanice Distribuční soustava Potrubní rozvody (vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké) Plynovodní přípojky Předávací a regulační stanice Předávací stanice Zásobníky plynu Podzemní plynová zařízení Nadzemní plynová zařízení Ropa a ropné produkty Ropovody

249

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2

A A B B B C C C D D D D 0 A A A A B B B B B B B C D 0 0 A A A A A B B B B B B B B B 0 A A A A A

A B 0 A B 0 A B 0 A B C 0 0 A B C 0 A B C D E F 0 0 0 0 0 A B C D 0 A B D 0 A B C D 0 0 A B C D

250

Potrubí: DN 500, DN 700 + technická zařízení Potrubí: DN 350, DN 250 + technická zařízení Centrální tankoviště ropy (CTR) Nádrže pro skladování Technologický řídicí systém CTR Zpracování ropy / výroba ropných produktů Přeprava ropy pro rafinérie Rafinérské zpracování ropy Produktovodní síť (přeprava a skladování ropných produktů) Produktovody Centrální dispečink Sklady ropných produktů (včetně státních hmotných rezerv) Tepelná energie Zdroje tepelné energie Teplárny Elektrárny Přímé užití zemního plynu pro vytápění Palivo pro výrobu tepelné energie Uhlí Jaderné palivo Zemní plyn Ostatní plyny Topné oleje Jiná paliva Rozvody tepelné energie Rozvodná tepelná zařízení Vodní hospodářství Zásobování pitnou a užitkovou vodou Pitná voda Úpravny vod Vodojemy Vodovodní řady Voda pro udržení života a zdraví obyvatelstva Užitková voda (voda neoznačena za pitnou) Technologická voda (pro energetiku, průmysl apod.) Voda pro zemědělské účely (živočišná a rostlinná výroba) Voda pro zachování krajiny Distribuce vody Vodovody Cisterny, kontejnery a zásobníky Suchovody Balená voda Zabezpečení a správa povrchových vod a podzemních zdrojů vody Vodní zdroje Povrchové zdroje vody Podzemní zdroje vody Recyklované zdroje vody (užitková, technologická) Zachycování dešťové vody


2

B

0

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4 4 4 4

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 0 1 1 1

B B C C C C D D D D D D 0 A B 0 0 A B C D E F G H I J 0 A B C 0 A A A A A B B B B B 0 0 A A

A B 0 A B C D A B C D E 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 A B C D 0 0 A B C 0 0 0 A

251

Systémy a objekty pro zadržování a řízení kvantity povrchových vod Přehrady Další umělé vodní nádrže a jezera Subjekty pro kontrolu a udržování jakosti vody Vodoprávní úřady Provozovatelé vodovodů Krajské hygienické stanice Správci povodí Povodí Labe, státní podnik Povodí Vltavy, státní podnik Povodí Ohře, státní podnik Povodí Odry, státní podnik Povodí Moravy, státní podnik Systém odpadních vod Kanalizační stoky Čističky odpadních vod Potravinářství a zemědělství Produkce potravin Masný průmysl Mléčný průmysl Mlýnské produkty Ovoce a zelenina Pekárny a pekařství Tukový průmysl Produkce cukru Polotovary a mražené zboží Potravinářská chemie Ostatní produkce potravin Péče o potraviny Skladování potravin Přeprava potravin Uvádění potravin do oběhu Zemědělská výroba Rostlinná výroba Obilniny Brambory Ovoce a zelenina Rostlinné tuky Ostatní zemědělské plodiny Živočišná výroba Produkce masa Produkce mléka Produkce vajec Zdravotní péče Přednemocniční neodkladná péče Ošetřování postižených a nemocných na místě po dojezdu ZZS První pomoc, ošetření

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 4 4 4 4 4 4 4 4

1 1 1 1 1 1 1 1

A B B B B B B B

B 0 A B C D E F

4

1

B

G

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2

B B B C D E 0 A A A A A A A

H I J 0 0 0 0 0 A B C D E F

4

2

A

G

4 4 4 4 4

2 2 2 2 2

A A A A A

H I J K L

4

2

B

0

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

B B C C C C C C C C C C C C C

A B 0 A B C D E F G H I J K L

252

Třídění raněných Doprava záchranářů a postižených Rychlá zdravotnická pomoc automobilová sanitní přeprava (1Ř+1Z) Rychlá lékařská pomoc (1ŘZ+1Z+1L) Letecká záchranná služba (1P+1Z+1L) RV systém - (1Z+1L) Doprava raněných, nemocných a rodiček (DRNR) (1Ř) Doprava související s transplantační činností Doprava materiálů pro radiologii, vyžadujících zvláštní podmínky přepravy Rychlá přeprava krve Doprava raněných a nemocných ze zahraničí Horská služba Předání do zdravotnických zařízení Dispečerská služba Zdravotnický management Ochrana veřejného zdraví Hygienické požadavky na vodu Hygienické požadavky na pitnou vodu Provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu Teplá voda Kontrola pitné vody Výrobky přicházející do styku s pitnou vodou Chemické výrobky pro úpravu pitné vody Jímání, odběr, doprava, úprava, rozvod, shromažďování a měření Dodávky surové, pitné a teplé vody Přírodní a umělá koupaliště a sauny Školy a školská zařízení Zotavovací akce Základní školy Mateřské školy Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče Nestátní zdravotnická zařízení, ústavy sociální péče Prádelny sociálních zařízení Epidemiologie Provozování stravovacích služeb Výroba potravin Uvádění potravin do oběhu Výroba kosmetických prostředků Provozování úpraven vod a vodovodů Provozování holičství Provozování kosmetických služeb Provozování služeb pedikúry, manikúry Provozování masérských služeb Provozování regeneračních služeb Provozování rekondičních služeb Provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže


2

C

M

4 4 4 4 4 4

2 2 2 2 2 2

C C D E F G

N O 0 0 0 0

4

2

G

A

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

G G G G H I J K K K K K L M M M M M M M M M M M M M N O P R S S

B C D E 0 0 0 0 A B C D 0 0 A B C D E F G H I J K L 0 0 0 0 0 A

4

2

S

B

4 4 4 4

2 2 2 2

S S S S

C D E F

253

Provozování živnosti, ve které se používají k péči o tělo speciální přístroje (například solária, myostimulátory) Ubytovací služby Hygienické požadavky na předměty běžného užívání Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením Neionizující záření Výrobce a dovozce laseru Ochrana zdraví při práci Rizikové práce s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky Rizikové práce s azbestem Rizikové práce s fibrogenním prachem Rizikové práce s biologickými činiteli Rizikové práce s výbušninami Odborná způsobilost Předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění - očkování Ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace Léčení infekčních onemocnění Nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu Laboratoře Zdravotnická zařízení Systém epidemiologické bdělosti Povinnosti osob v ochraně veřejného zdraví Státní správa v ochraně veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví Krajské hygienické stanice Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra Ministerstvo dopravy Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo životního prostředí Krajské úřady Obce v samostatné působnosti Autorizace Státní zdravotní dozor Zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví Lékaři v rámci návazné zdravotní péče Zdravotní pojištění Zdravotnická zařízení státu Zdravotnická zařízení obcí Zdravotnická zařízení fyzických a právnických osob Zdravotnická zařízení Pro výchovu a výuku a pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků Pro zdravotnickou výrobu, pro zásobování léčivy a jinými prostředky zdravotnické techniky a pro jejich kontrolu Vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště na úseku zdravotnictví Zařízení hygienické služby Zařízení léčebně preventivní péče Zařízení ambulantní péče a nemocnice

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 4 4

2 2

S S

G H

4

2

S

I

4 4

2 2

S S

J K

4

2

S

L

4 4 4 4 4 4 4 4 4

2 2 3 3 3 3 3 3 3

S S 0 A A A A A A

M N 0 A B C D E F

4

3

A

G

4

3

A

H

4

3

A

I

4

3

A

J

4

3

A

K

4 4 4 4 4 4 4

3 3 3 3 3 3 3

A A B B B B B

L M 0 A B C D

4

3

B

E

4

3

B

F

4

3

C

0

4

3

C

A

4 4 4 4 4 5

3 3 3 3 3 0

C C C C C 0

B C D E F 0

254

Zařízení závodní preventivní péče Odborné léčebné ústavy (LDN apod.) Odborné léčebné ústavy - léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebny, ozdravovny a noční sanatoria Lázeňské léčebny Ozdravovny Noční sanatoria poskytují práce schopným osobám s ohroženým nebo narušeným zdravím potřebnou péči mimo jejich pracovní dobu Lékárny a další zdravotnická zařízení k tomu určená Zvláštní dětská zařízení - kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle Výroba, skladování a distribuce léčiv a zdravotnických prostředků Výroba léčiv a zdravotnických prostředků Oblast kardiovaskulárních chorob a cerebrovaskulárních nemocí Oblast metabolismu a výživy, endokrinních poruch, diabetesmellitus Oblast onkologie Oblast chirurgie Oblast pediatrie a genetiky Oblast neurologie, psychiatrie, psychologické a sociální problematiky a geriatrie Oblast gynekologie a porodnictví Oblast infekčních chorob, mikrobiologie, epidemiologie a imunologie Oblast vztahu zdraví a prostředí, včetně pracovního prostředí a preventivních přístupů ve zdravotnictví Ostatní lékařské obory (gastroenterologie, hematologie, nefrologie, patologie, revmatologie, otorinolaryngologie, chirurgie hlavy a krku, stomatologie, oční lékařství, dermatologie včetně venerologie) Oblast farmakologie a farmacie Oblast ošetřovatelství, zdravotních systémů a informatiky Skladování léčiv a zdravotnických prostředků Lékárny základního typu Lékárny s odbornými pracovišti Výdejny prostředků zdravotnické techniky Odloučená oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky Sklady pohotovostních zásob (Plzeň, Praha, Sedlčamy, Bohuslavice, Olomouc, Uherské Hradiště) Víceúčelové objekty ministerstva zdravotnictví nouzové hospitalizační báze (Hředle, Zábřeh) Distribuce léčiv a zdravotnických prostředků Distribuce léčiv kam, odkud, jak a kým, časové dispozice, garance, respirační doba, likvidace Zabezpečení dopravy do lékáren a zdravotnických zařízení Zabezpečení dopravy do centrálních skladů - zásob ČR Výdej povolení k distribuční činnosti Sledování respirační doby léčiv Likvidace léčiv a zdravotnických prostředků po skončení záruční lhůty Doprava

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

0 A A A A A A A A A B B B B B B B B B B C C C

0 0 A B C D E F G H 0 A B C D E F G H I 0 A B

5

1

C

C

5

1

C

D

5

1

C

E

5

1

C

F

5

1

C

G

5

1

C

H

5

1

C

I

5

1

C

J

5 5 5 5 5

1 1 1 2 2

C C D 0 A

K L 0 0 0

5

2

A

A

5

2

A

B

255

Silniční doprava Vnitrostátní silniční doprava Osobní Nákladní Linková doprava Veřejná linková doprava Taxislužba Příležitostná osobní silniční doprava Náhradní autobusová doprava Integrovaná doprava Mezinárodní silniční doprava Osobní Nákladní Linková doprava Veřejná linková doprava Mezinárodní kyvadlová doprava Taxislužba Příležitostná osobní silniční doprava Náhradní autobusová doprava Integrovaná doprava Pozemní komunikace Dálniční pozemní komunikace Rychlostní silnice Silnice pro motorová vozidla I. třídy pro dálkovou a mezistátní dopravu Silnice pro motorová vozidla II. třídy pro dopravu mezi okresy Silnice pro motorová vozidla III. třídy k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace Místní komunikace převážně k dopravě v obcích I. třídy, zejména rychlostní komunikace Místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí Místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace Místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz Účelové komunikace ke spojení jednotlivých nemovitostí nebo v uzavřeném objektu Cyklostezky Komunikace pro pěší Celostátní dopravní informační systém Železniční doprava Železniční dráhy dle typu Dráha celostátní, jíž je dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě a je jako taková označena Dráha regionální, jíž je dráha regionálního nebo místního významu, která slouží veřejné železniční dopravě a je zaústěná do celostátní nebo jiné regionální dráhy


5

2

A

C

5

2

A

D

5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

A A A B B B C C C C C C C C C D

E F G

5

2

D

A

5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3

D D D D D D D D D D 0 A A A A A A A

B A B C D E F G H 0 0 A B C D E F

5

3

A

G

5 5

3 3

B B

0 A

5

3

B

B

A B 0 A B C D E F G H 0

256

Vlečka, jíž je dráha, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky Speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce Tramvajové dráhy Trolejbusové dráhy Lanové dráhy Železniční dráhy dle rychlosti Vysokorychlostní železniční doprava nad rychlosti 200 km/hod Konvenční dráha do rychlosti 200 km/hod Železniční dopravní prostředky dle zdroje energie pohybu E - Elektrické lokomotivy na stejnosměrný proud S – Elektrické lokomotivy na střídavý proud ES - Elektrická dvojsystémová lokomotiva T – Lokomotiva se spalovacím motorem TL – Turbínová lokomotiva M – Motorový vůz A - Hybridní lokomotiva (tj. dieselová a akumulátorová) Parní lokomotiva Železniční dráhy dle druhu přepravy Železniční doprava celostátní osobní (kromě doprovázené přepravy osobních automobilů) Železniční doprava celostátní doprovázená Železniční doprava nákladní Železniční přeprava mraženého a chlazeného zboží Železniční přeprava ropných produktů Železniční přeprava ostatních kapalných a plynných látek Železniční přeprava nákladu v kontejnerech Železniční přeprava poštovních zásilek Železniční přeprava volně loženého sypkého nákladu Železniční doprava ostatních nákladů j.n. Služby železniční přístavné, přestavné a vlečné Letecká doprava Letiště podle účelu Dopravní - sloužící dopravě osob, nákladu a pošty Pro letecké práce v zemědělství, v lesním a vodním hospodářství Sportovní Pro vědecké, výzkumné a experimentální práce Vojenská Podniková (tovární) Se smíšeným provozem, např. civilním a vojenským, sportovním, zemědělským apod. Podle délky vzletové a přistávací dráhy Pro letadla se svislým vzletem a přistáním (VTOL) – tzv. heliporty Pro letadla se strmým vzletem a přistáním (STOL) – délka vzletové a přistávací dráhy cca. 700 až 800 m


257

Pro letadla klasické konstrukce (NTOL) – délka vzletové a přistávací dráhy větší než 1 800 m Vzdušný prostor řízený / neřízený Třída A: pouze lety IFR (let podle přístrojů). Řídící letového prostoru (ŘLP) zajišťuje všem rozestupy. Všechny lety jsou předmětem letového povolení, je požadováno oboustranné spojení mezi letadlem a ŘLP a podání letového plánu. Třída B: lety IFR i VFR (lety za viditelnosti). ŘLP zajišťuje všem rozestupy. Všechny lety jsou předmětem letového povolení, je požadováno oboustranné spojení mezi letadlem a ŘLP a podání letového plánu. Třída C – v ČR: lety IFR i VFR. ŘLP zajišťuje rozestupy letům IFR navzájem a letům IFR od VFR. Letům VFR jsou podávány informace o provozu VFR. Všechny lety jsou předmětem letového povolení, je požadováno oboustranné spojení mezi letadlem a ŘLP a podání letového plánu. Třída D – v ČR: lety IFR i VFR. ŘLP zajišťuje rozestupy letům IFR navzájem a informace o letech VFR. Letům VFR jsou podávány informace o provozu. Všechny lety jsou předmětem letového povolení, je požadováno oboustranné spojení mezi letadlem a ŘLP a podání letového plánu. Třída E – v ČR: lety IFR i VFR. ŘLP zajišťuje rozestupy letům IFR navzájem. Lety IFR jsou předmětem letového povolení, je požadováno oboustranné spojení mezi letadlem a ŘLP a podání letového plánu. Lety VFR nejsou předmětem letového povolení, není požadováno oboustranné spojení mezi letadlem a stanovištěm ATS (letové provozní služby). Pokud je to vhodné, jsou veškerému provozu podávány informace o VFR provozu. Třída F: lety IFR i VFR. Lety IFR ani VFR nejsou předmětem letového povolení a není vyžadováno oboustranné spojení mezi letadly a stanovišti ATS. Pokud je to možné, stanoviště ATS zajišťuje rozestupy letům IFR navzájem. Třída G v ČR: lety IFR i VFR. Lety IFR ani VFR nejsou předmětem letového povolení a není vyžadováno oboustranné spojení mezi letadly a stanovišti ATS. Pokud je to vhodné, jsou poskytovány informace o ostatním provozu. Typologie leteckých prostorů Letová informační oblast (FIR) - nejvyšším druhem prostoru ze všech. V ČR zahrnuje FIR Praha veškerý český vzdušný prostor. Je-li FIR rozdělen horizontálně na nižší a horní část, vyšší část se označuje UIR.

5

3

B

C

5

3

C

0

5

3

C

A

5

3

C

B

5

3

C

C

5

3

C

D

5

3

C

E

5

3

C

F

5

3

C

G

5

3

D

0

5

3

D

A

5

3

D

B

Identifikační pásmo protivzdušné obrany (ADIZ) které slouží potřebám protivzdušné obrany státu. V souvislosti s evropskou integrací zaniklo.

5

3

D

C

Řízený okrsek (CTR) vzdušný prostor v těsném okolí letiště.

5

3

D

D

Koncová řízená oblast (TMA) - část vzdušného prostoru v okolí letiště, který slouží k ochraně přibližujících se a odlétajících letadel.

5

3

D

E

ATZ(AFIS) je část vzdušného prostoru v těsném okolí neřízeného letiště.


258

5

3

D

F

Zakázaný prostor - část vzdušného prostoru, která slouží ochraně pozemních objektů. Zakázaným prostorem není dovoleno proletět.

5

3

D

G

Omezený prostor - část vzdušného prostoru, u které je průlet omezen.

5

3

D

H

Nebezpečný prostor - část vzdušného prostoru, která slouží ochraně letadel před činností, která by mohla ohrozit bezpečnost letu.

I

Dočasně vymezený prostor - část vzdušného prostoru, která slouží k ochraně letadel, kterým není možné zajistit rozstupy vzhledem k jejich standardní činnosti. Dočasně vyhrazený prostor - část vzdušného prostoru, která slouží k ochraně letadel, kterým není možné zajistit rozestupy vzhledem k jejich standardní činnosti.

5

3

D

5

3

D

J

5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

3 3 3 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4 4 4 4 4

E E E E E E E F 0 A A A A A A B C

0 A B C D E F 0 0 0 A B C D E 0 0

5

4

C

A

5

4

C

B

5

4

C

C

5

4

C

D

5 5 5

4 4 4

C C C

E F G

5

4

C

H

5 5

4 4

C C

I J

Rozdělení letadel podle účelu Civilní dopravní letadla osobní Civilní dopravní letadla nákladní Civilní dopravní letadla smíšené Sportovní letadla Letadla pro letecké práce Vojenská letadla Technologie údržby letadel Vnitrozemská vodní doprava Vodní cesty Sledované vodní cesty dopravně významné využívané Sledované vodní cesty dopravně významné využitelné Sledované vodní cesty pro rekreační plavbu Sledované vodní cesty dopravně místního významu. Ostatní vodní cesty Stavby na vodních cestách Plavidla Plavidla pro suchý náklad pro kusové zboží (běžně baleného zboží, jako jsou bedny, pytle, krabice, palety apod.) Plavidla pro suchý náklad pro hromadné substráty (obilí, písek, uhlí, ruda apod.) Plavidla pro suchý náklad pro speciální náklad (plavidla chladírenská, resp. mrazírenská) Plavidla pro suchý náklad, pro speciální náklad s horizontálním způsobem nakládky a vykládky pro vozidla jedoucích po vlastní ose nebo pomocí podsouvaných podvozků. Používá se při přepravě automobilů, železničních vozů apod. Plavidla pro suchý náklad, pro speciální náklad (plavidla kontejnerová) Plavidla pro suchý náklad pro speciální náklad (zvláštní) Plavidla pro tekutý náklad pro přepravu surové ropy Plavidla pro tekutý náklad pro přepravu čistých produktů (benzín, nafta, lehké topné oleje apod., ) Plavidla pro tekutý náklad pro přepravu tekutých chemikálií Plavidla pro tekutý náklad pro přepravu zkapalněných plynů


4

D

A

6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6

0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

0 0 A A A A A A B B B B B C C 0 A A A A A B B B B B

0 0 0 A B C D E 0 A B C D 0 A 0 0 A B C B 0 A B C D

6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6

2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3 3

C C C C D D D D 0 A A A A B B B B

0 A B C 0 A B C 0 0 A B C 0 A B C

6

3

B

D

259

Ostatní plavidla (remorkéry, záchranná plavidla, technologická plavidla) Komunikační a informační systémy Služby pevných telekomunikačních sítí Veřejné telekomunikační služby Hlasové služby ( telefon - místní, meziměstský, mezinárodní) Dálnopis Telegraf Telefax (fax) Zprostředkování přístupu uživatelům ke službám sítě INTERNET Neveřejné telekomunikační služby Pronájem telekomunikačních okruhů Datové služby Další internetové služby s přidanou hodnotou Další doplňkové služby Ostatní Pronájem nenasvícených vláken Služby mobilních telekomunikačních sítí Hlasové služby Přenos hlasu Volání na tísňové linky (zdarma) Uložení hovoru (schránka) Záznam hovoru (nahrávání) Datové služby SMS - datové zprávy (Short Message Service) EMS - data a jednoduché obrázky (Enhanced Messaging Service) MMS - obrazové zprávy (Multimedia Messaging Service) Cell Broadcast (anonymně do určité oblasti bez ohledu na počet přijímajících uživatelů) Přístup k internetu Přenos dat po internetu Elektrobanking GPS - navigace Doplňkové služby Identifikace volaného Odposlech Zjištění polohy mobilu Radiová komunikace a navigace Radiová komunikace (radiové vlny) Vysílačky Bezpečnostní systémy (zabezpečení objektů) Komunikátory Radiová navigace Letecká radionavigace Námořní radionavigace SART- Transpondér pro účely pátrání a záchrany [Search And Rescue Transponder] Satelitní (družicová) navigace

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6

4 4 4 4 4 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 7

0 A A A A 0 A A A A B B B B C C C C C C C 0 A A A A B B B B B C C C C D D D D E E E E F F F F 0

0 0 B C D 0 0 A B C 0 A B C 0 A B C D E F 0 0 A B C 0 A B C D 0 A B C 0 A B C 0 A B C 0 A B C 0

Satelitní komunikace Satelitní komunikace (systém Thuraya a Globalstar) GPS (satelitní) navigace Satelitní internet Satelitní telefon Televizní a rádiová komunikace Televizní komunikace Televizní program (TV) Teletext Písemná zpráva v rámečku dole (plovoucí text) Vysílání, příjem Kabelové vysílání, příjem Satelitní vysílání, příjem Pozemní vysílání, příjem Rádiová komunikace Rádiové vysílání (rozhlas) Rozhlas po drátě Vysílačky Dálková ovládání Pagery Mobilní telefony Poštovní a kurýrní služby Sběr poštovních zásilek Zaměstnanci Poštovní úřady Zařízení umístěná společně s dopravními nebo vládními zařízeními Zpracování poštovních zásilek Zaměstnanci Pověřené pošty, sběrné přepravní uzly Třídící centra Sběrné přepravní uzly Přeprava poštovních zásilek Zaměstnanci Přepravní prostředky Dopravní prostředky Informační (komunikační) technologické systémy ITIS - APOST SAP Datová síť ČP 2 Zásobování Zásobování elektrickou energií Zásobování palivem Zásobování materiály Kurýrní služby Expresní přeprava Spojení mezi vnitřními a vnějšími státními orgány Zajištění bezpečnosti a utajení obsahu Přístup k internetu a datovým službám

260

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 6 6 6 6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7 7 7 7

A A A A A A B B B

0 A B C D E 0 A B

6 6 7 7 7 7 7

7 7 0 1 1 1 1

B B 0 0 A A A

C D 0 0 0 A B

7 7

1 1

A A

C D

7 7 7 7 7

1 1 1 1 1

A A A A A

E F G H I

7

1

A

J

7

1

A

K

7 7

1 1

A A

L M

7

1

A

N

7

1

A

O

7 7 7 7 7 7 7 7

1 2 2 2 2 2 2 2

A 0 A B C D E F

P 0 0 0 0 0 0 0

261

Přístup Pomocí telefonní linky (majitelem linky je telefonní operátor). Pomocí kabelové televize nebo vyhrazené linky. Pomocí satelitní datové sítě. Pomocí pozemní bezdrátové datové sítě. Pomocí mobilní telefonní sítě. Kvalita přístupu Agregace (kolik uživatelů sdílí jednu linku). Doba odezvy (dlouhé odezvy mohou mít negativní vliv například při internetové telefonii). Rychlost připojení tzv. „poslední míle.“ Technologie použitá pro připojení tzv. „poslední míle.“ Bankovní a finanční sektor Správa veřejných financí Příjmy státního rozpočtu Výnosy daní včetně příslušenství Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na úrazové pojištění včetně penále Výnosy z podílu na clech Příjmy z činnosti organizačních složek státu a odvody příspěvkových organizací Odvod zbývajícího zisku České národní banky Sankce za porušení rozpočtové kázně Správní a soudní poplatky Úhrady spojené s realizací státních záruk Příjmy z prodeje a pronájmu majetku České republiky, se kterým hospodaří organizační složka státu, a příjmy z prodeje nemovitého majetku České republiky, se kterým hospodaří příspěvkové organizace Splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých ze státního rozpočtu Peněžní dary poskytnuté organizačním složkám státu použité v běžném rozpočtovém roce Výnosy z majetkových účastí státu Výnosy z cenných papírů, jejichž nákup byl realizován z prostředků státního rozpočtu Penále za neoprávněně použité nebo zadržené prostředky poskytnuté z Národního fondu, Prostředky získané od Národního fondu za prostředky vydané ze státního rozpočtu Pokuty Bankovnictví Přijímání vkladů od veřejnosti Poskytování úvěrů Investování do cenných papírů na vlastní účet Finanční pronájem (finanční leasing) Platební styk a zúčtování Vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 7 7 7 7

2 2 2 2

G H I J

0 0 0 0

7 7 7 7 7

2 2 2 2 2

K L M N O

0 0 0 0 0

7 7 7 7

2 3 3 3

P 0 A A

0 0 0 A

7 7

3 3

A A

B C

7 7 7 7

3 3 3 3

A A A A

D E F G

7

3

A

H

7

3

A

I

7 7

3 3

A A

J K

7 7 7 7 7 7 7 7 7 7

3 3 3 3 3 3 3 3 3 4

B B B B B B B B B 0

0 A B C D E F G H 0

262

Poskytování záruk otvírání akreditivů, obstarávání inkasa, poskytování investičních služeb s tím, že se v licenci uvede, které hlavní investiční služby a činnosti a doplňkové investiční služby je banka oprávněna poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům finanční makléřství výkon funkce depozitáře směnárenskou činnost poskytování bankovních informací obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem pronájem bezpečnostních schránek Pojišťovnictví Životní pojištění Pojištění pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného Pojištění důchodu Pojištění úrazu nebo nemoci jako doplňkové pojištění k pojištění podle této části Svatební pojištění nebo pojištění prostředků na výživu dětí Pojištění spojena s investičním fondem Trvalé zdravotní pojištění Kapitalizace příspěvků hrazených skupinou přispěvatelů a následné rozdělování akumulovaných aktiv mezi přeživší přispěvatele nebo mezi osoby oprávněné po zemřelých přispěvatelích Umořování kapitálu založené na pojistně matematickém výpočtu, jimiž jsou proti jednorázovým nebo periodickým platbám dohodnutým předem přijaty závazky se stanovenou dobou trvání a ve stanovené výši Správa skupinových penzijních fondů, případně včetně pojištění zabezpečujícího zachování kapitálu nebo platbu minimálního úrokového výnosu Činnosti upravující životní pojištění Pojištění týkající se délky lidského života, které je upraveno právními předpisy z oblasti sociálního pojištění, pokud zákon umožňuje jeho provádění pojišťovnou na její vlastní účet Neživotních pojištění Pojištění úrazu a nemoci Pojištění motorových vozidel Námořní a dopravní pojištění Letecké pojištění Pojištění proti požáru a jiným majetkovým škodám Pojištění odpovědnosti za škody Pojištění úvěru a záruky Souhrnné neživotní pojištění Kapitálový trh

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 7 7

4 4

A A

0 A

7 7 7

4 4 4

A A A

B C D

7 7 7

4 4 4

A A A

E F G

7 7 7

4 4 4

A A A

H I J

7

4

A

K

7

4

A

L

7

4

A

M

7

4

A

N

7

4

A

O

8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8

0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

0 0 A A A A A A A A A A A A A A A

0 0 0 A B C D E F G H I J K L M N

263

Investiční nástroje Přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů (investiční cenné papíry, cenné papíry kolektivního investování, nástroje peněžního trhu, opce, futures, swapy, forwardy, nástroje umožňující přenos úvěrového rizika, finanční rozdílové smlouvy) Provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka Obchodování s investičními nástroji na vlastní účet Obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání Investiční poradenství týkající se investičních nástrojů Provozování mnohostranného obchodního systému Upisování nebo umisťování investičních nástrojů se závazkem jejich upsání Umisťování investičních nástrojů bez závazku jejich upsání Úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb Poskytování úvěru nebo půjčky zákazníkovi za účelem umožnění obchodu s investičním nástrojem, na němž se poskytovatel úvěru nebo půjčky podílí Poradenská činnost týkající se struktury kapitálu, průmyslové strategie a s tím souvisejících otázek, jakož i poskytování porad a služeb týkajících se přeměn společností nebo převodů podniků Poskytování investičních doporučení a analýz investičních příležitostí nebo podobných obecných doporučení týkajících se obchodování s investičními nástroji Provádění devizových operací souvisejících s poskytováním investičních služeb Služby související s upisováním nebo umisťováním investičních nástrojů Služba obdobná investiční službě, která se týká majetkové hodnoty, k níž je vztažena hodnota investičního nástroje a která souvisí s poskytováním investičních služeb Nouzové služby Hasičský záchranný sbor ČR a příslušné jednotky požární ochrany Rozdělení podle klíčových odborných složek Generální ředitelství HZS ČR HZS hlavního města Prahy HZS Středočeského kraje HZS Jihočeského kraje HZS Plzeňského kraje HZS Karlovarského kraje HZS Ústeckého kraje HZS Libereckého kraje HZS Královéhradeckého kraje HZS Pardubického kraje HZS Kraje Vysočina HZS Jihomoravského kraje HZS Olomouckého kraje HZS Moravskoslezského kraje


264

8 8 8 8 8 8

1 1 1 1 1 1

A A A A B B

O P R S 0 A

8

1

B

B

8

1

B

C

8

1

B

D

8

1

B

E

8 8 8 8 8 8

1 1 1 1 1 1

B B C C C C

F G 0 A B C

8 8 8 8

1 1 1 1

C C C C

D E F G

8

1

C

H

8

1

C

I

8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8

1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2

C C C C C C C C 0 A B

J K L M N O P R 0 0 0

HZS Zlínského kraje Záchranný útvar HZS ČR Školy požární ochrany ve Frýdku Místku Technický ústav požární ochrany Rozdělení podle jednotek požární ochrany JPO I - jednotka HZS s územní působností zpravidla do 20 minut jízdy z místa dislokace JPO II - jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu jako svoje hlavní nebo vedlejší povolání, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace JPO III - jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu v jednotce požární ochrany dobrovolně, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace JPO IV - jednotka hasičského záchranného sboru podniku, s místní působností zasahující na území svého zřizovatele JPO V - jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu v jednotce požární ochrany dobrovolně JPO VI - jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku. Operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru Rozdělení podle odborných činností, odborností Integrovaný záchranný systém systémy tísňového volání Integrovaný záchranný systém složky HZS a SDH Integrovaný záchranný systém ostatní výjezdové složky (chemická, radiační apod.) Integrovaný záchranný systém – psychologická služba Integrovaný záchranný systém – letecká hasičská služba Integrovaný záchranný systém – kynologická služba Integrovaný záchranný systém – složky předurčené pro zahraniční pomoc Ochrana obyvatelstva Varování obyvatelstva před vznikem mimořádných událostí Ochrana obyvatelstva - Evakuace, Humanitární pomoc, nouzové přežití a nouzové ubytování Ochrana obyvatelstva – ukrytí obyvatelstva Ochrana obyvatelstva – chemická ochrana Ochrana obyvatelstva – radiační a biologická ochrana Ochrana obyvatelstva – kolektivní ochrana Krizové řízení – řešení krizových stavů Krizové řízení – kritická infrastruktura Civilní nouzová připravenost a strategie Požární prevence Policie ČR (vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek) Policejní prezidium České republiky Útvary policie s celostátní působností

8

2

B

A

Kriminalistický ústav Praha

8

2

B

B

Letecká služba


265

8

2

B

C

8

2

B

D

Národní protidrogová centrála SKPV (služba kriminální policie a vyšetřování) Pyrotechnická služba

8

2

B

E

Ředitelství služby cizinecké policie

8

2

B

F

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV

8

2

B

G

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV

8

2

B

H

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV

8

2

B

I

Útvar pro ochranu prezidenta ČR

8

2

B

J

Útvar pro ochranu ústavních činitelů

8

2

B

K

Útvar rychlého nasazení

8

2

B

L

Útvar speciálních činností SKPV

8

2

B

M

Útvar zvláštních činností SKPV

8 8

2 2

C C

0 A

Krajská ředitelství policie Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem v Praze

8

2

C

B

Krajské ředitelství policie Středočeského kraje se sídlem v Praze

8

2

C

C

8

2

C

D

Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem v Plzni

8

2

C

E

8

2

C

F

Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje se sídlem v Karlových Varech Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem

8

2

C

G

Krajské ředitelství policie Libereckého kraje se sídlem v Liberci

8

2

C

H

8

2

C

I

Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové Krajské ředitelství policie Pardubického kraje se sídlem v Pardubicích

8

2

C

J

Krajské ředitelství policie kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě

8

2

C

K

Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně

8

2

C

L

Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci

8

2

C

M

Krajské ředitelství policie Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně

8

2

C

N

8 8 8 8 8 8 8

2 3 3 3 3 3 3

D 0 A B B B B

0 0 0 0 A B C

Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě Útvary zřízené v rámci krajského ředitelství Armáda ČR (zabezpečení obrany) Velení Generální štáb Kancelář náčelníka Generálního štábu Osobní štáb NGŠ Společné operační centrum MO

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8

3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3

B B B B B B B B C D D D D E E E E E E E E F F F F F F F F F G G G G G G H H H H H H H

D E F G H I J K 0 0 A B C 0 A B C D E F G 0 A B C D E F G H 0 A B C D E 0 A B C D E F

8 8

3 4

I 0

0 0

8

4

A

0

266

Inspektorát NGŠ Sekce rozvoje druhů sil - operační sekce MO Sekce plánování sil MO Sekce logistiky MO Sekce komunikačních a informačních systémů MO Odbor vojenského letectví MO Odbor vojskového průzkumu a elektronického boje MO Odbor vojenského zdravotnictví MO Společné síly Pozemní síly 4. brigáda rychlého nasazení Žatec 7. mechanizovaná brigáda Hranice 13. dělostřelecká brigáda Jince Vzdušné síly 21. základna taktického letectva Čáslav 22. základna letectva Náměšť nad Oslavou 23. základna vrtulníkového letectva Přerov 24. základna dopravního letectva Praha - Kbely 25. protiletadlová raketová brigáda Strakonice 26. brigáda velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav Správa letiště Pardubice Podpůrný komplet společných sil 15. ženijní brigáda Bechyně 14. brigáda logistické podpory Pardubice 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany Liberec 101. spojovací prapor Lipník nad Bečvou 103. středisko CIMIC/PSYOPS Lipník nad Bečvou 104. zabezpečovací prapor Olomouc 53. brigáda průzkumu a elektronického boje Opava Velitelství výcviku-Vojenská akademie Vyškov Síly podpory Základna opravovaného materiálu - Štěpánov Základna neopravovaného materiálu - Brno Základna munice - Týniště nad Orlicí Základna oprav - Lázně Bohdaneč Distribuční centrum - Pardubice Zdravotnické zabezpečení Nemocniční základna - Hradec Králové Základna zdravotnického materiálu - Bystřice pod Hostýnem Veterinární základna - Chotyně Ústřední vojenský veterinární ústav - Hlučín Centrum letecké záchranné služby - Líně Spádová vojenská zdravotnická zařízení (7 x) - Hradec Králové, Žatec, Bechyně, Prostějov, Vyškov, Přáslavice, Praha Krajská vojenská velitelství (14 X KRAJE) Radiační monitorování, vč. podkladu pro rozhodování o opatřeních vedoucích ke snížení, nebo odvrácení, ozáření Monitorování radiační situace na území ČR

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014 8 8 8

4 4 4

B C D

0 0 0

8

4

E

0

8 8

4 4

F G

0 0

8 8 8 8 8 8 9 9 9

4 4 4 4 4 4 0 1 1

H I J K L M 0 0 A

0 0 0 0 0 0 0 0 0

9

1

A

A

9

1

A

B

9

1

A

C

9

1

A

D

9

1

A

E

9

1

A

F

9

1

A

G

9

1

A

H

9

1

A

I

9

1

A

J

9

1

A

K

9

1

A

L

9

1

A

M

9

1

A

N

9 9

1 1

B B

0 A

267

Přenos dat Správa informačního systému Hodnocení radiační situace pro potřeby sledování a posuzování stavu ozáření Rozhodování o opatřeních vedoucích ke snížení nebo odvrácení ozáření v případě radiační havárie Mezinárodní výměna informací a dat o radiační situaci Zveřejňování a poskytování informací a dat o radiační situaci na území ČR Měření kontaminace potravin Měření kontaminace vod Letecký průzkum Měření v areálu a těsném okolí jaderné elektrárny Monitorování dávkového příkonu ze vzduchu z letadel Vytváření plánů ochrany před působením radioaktivních látek Veřejná správa Státní správa a samospráva Státní správa I. část Státní správa pro státní rozpočet ČR, státní závěrečný účet, finanční trh, regulaci vydávání elektronických peněz, pro platební styk, daně, poplatky a clo, Státní správa pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy Státní správa pro kulturní památky, pro věci církví, tisku, rozhlasové a televizní vysílání Státní správa pro pracovněprávní vztahy, zaměstnanost, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc Státní správa pro zdravotní péči, ochranu veřejného zdraví, státní zdravotnická zařízení, zacházení s návykovými látkami, zdravotní pojištění a zdravotnický informační systém Státní správa pro soudy, státní zastupitelství a vězeňství Státní správa pro veřejný pořádek, archivnictví, zbraně a střelivo, požární ochranu Státní správa pro veřejný pořádek, cestovní doklady, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků, archivnictví, zbraně a střelivo Státní správa pro požární ochranu, krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém Státní správa pro oblast informačních systémů veřejné správy Státní správa pro jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu, evidenci obyvatel a rodná čísla Státní správa pro státní hranice, územní členění státu Státní správa pro hutnictví, strojírenství, elektrotechniku a elektroniku, pro průmysl chemický a zpracování ropy Státní správa pro těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud Státní správa II. část Státní správa pro elektronické komunikace a poštovní služby


1

B

B

9

1

B

C

9

1

B

D

9

1

B

E

9

1

B

F

9

1

B

G

9

1

B

H

9

1

B

I

9

1

B

J

9

1

B

K

9

1

B

L

9

1

B

M

9

1

B

N

9

1

B

O

9

1

B

P

268

Státní správa pro vnitřní a zahraniční obchod Státní správa ve věcech územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, pohřebnictví. Státní správa pro zemědělství, vodní hospodářství, potravinářský průmysl, veterinární péče, rostlinolékařské péče a péče o potraviny Státní správa pro zabezpečování obrany České republiky a řízení Armády ČR Státní správa ve věcech dopravy Státní správa pro ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu ovzduší, Státní správa v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv Státní správa při využívání jaderné energie a ionizujícího záření a v oblasti radiační ochrany Subjekty státní správy (státní správa je vykonávána ústředními orgány státní správy a v přenesené působnosti orgány územní samosprávy) Samospráva vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající Samospráva ve věcech péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů Samospráva krajů ve věcech vydávání obecně závazných vyhlášek k ukládání povinností fyzickým a právnickým osobám Samospráva obcí ve věcech obecně závazných vyhlášek k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (např. stanovení činnosti s ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku) Samospráva ve věcech ukládání pokut právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, vydávání obecně závazných vyhlášek kraje, stanovit rozsah základní dopravní obslužnosti pro území kraje Samospráva ve věcech zakládání a zřizovat právnických osob a organizační složky kraje

Ochrana kritické infrastruktury ČR v odvětví energetiky Ing. Martin Hromada, Ph.D. a kolektiv Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, roku 2014. Vytiskl: Tiskárna Kleinwächter Frýdek - Místek 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN: 978-80-7385-144-6

Ochrana kritické infrastruktury ČR v odvětví energetiky

Recommend Documents