obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 Události ve VFN...3 Benigní hyperplázie prostaty...10 Paralelní zkušenosti...19

Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 Události ve VFN...............................................................................................................3 Podpis smlouvy..................................................................................................................4 Slavnostní předání přístrojů. ...........................................................................................6 Rakovina prostaty. ...........................................................................................................8 Benigní hyperplázie prostaty..........................................................................................10 Záněty močového měchýře. ............................................................................................13 Edukace diabetiků...........................................................................................................15 Nutriční screening..........................................................................................................16 Stapro chystá oslavy při příležitosti dovršení 20 let od založení společnosti. ..........18 Konference INMED, 25. – 26. 11. 2010.........................................................................18 Stapro - spolupráce v oblasti logistiky.........................................................................18 Stapro a jeho novinky z úseku zdravotnické techniky ...............................................19 Paralelní zkušenosti ......................................................................................................19 Klasifikace v rehabilitaci. .............................................................................................20 Život mezi mikroby..........................................................................................................23 Vyhlášení cen..................................................................................................................26 3x Křeslo pro Fausta......................................................................................................27 Životní jubilea.................................................................................................................28 dopisy pacientů. ...............................................................................................................30

Albánie stála za to.........................................................................................................31

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Stapro s. r. o., Agentura PaP, Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitele...............................................................................................................2

Vážené čtenářky, Vážení čtenáři, bohatý příděl letních slunných dnů přináší, mimo potěšení na dovolené u  koupaliště či moře, řadu starostí a  problémů spojených s  vysokými teplotami tropického charakteru. Předpověď počasí tento stav slibuje do konce července. Proti loňsku, kdy letní počasí bylo jen několik dnů, jde o změnu.

mínky pro zvýšený stavební ruch a  údržbu. Malují se pokoje nemocných, opravují střechy, okna či rozvody. Probíhají i významné stavebně-investiční akce jako například rekonstrukce transplantačního oddělení I. interní kliniky či výstavba pracoviště PET CT. Letní období je letos spojeno i  s  důležitými vnitrostátními událostmi – po květnových volbách vzniká vláda, která připravuje řadu reforem. Přejme si, aby opatření, která nová vláda přinese byla ku prospěchu občanů i zdravotnictví. Paní Mgr.  Dana Jurásková, Ph.D., MBA – ministryně zdravotnictví v  dočasné úřednické vládě - se po zasloužené dovolené opět ujme řízení Všeobecné fakultní nemocnice v  Praze. Děkuji všem za kvalitní práci a dobrou spolupráci. Přeji všem pacientům, pracovníkům i příznivcům Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK v Praze hezké letní dny s možností krásné dovolené k odpočinku a načerpání optimismu i sil. Všem přeji pevné zdraví. MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA,  zastupující ředitel VFN Foto: Petra Pekařová.

V  běžném životě je nutné věnovat pozornost nebezpečí těchto vysokých teplot. Řada lidí, zejména starších, podceňuje potřebu správného pitného režimu. Věnujme zdravým i nemocným vyššího věku zvýšenou pozornost nejen v nemocnici ale i na ulici, v obchodech, tramvajích i doma. Buďme jim nápomocni. Nepřeceňujme své síly za volantem. Snažme se žít tak, abychom všichni mohli mít na slunné letní dny hezké vzpomínky. Léto v nemocnici se tradičně projevuje poklesem zájmu o plánovanou péči a tím stoupá podíl péče neodkladné, často velmi složité. Částečné snížení zdravotnického provozu vytváří pod

Slunné letní dny Vážené kolegyně, Vážení kolegové, začátek léta se vydařil a  krásné slunné dny, které jsou v  Praze až příliš teplé, nás nutí přemítat o  místě, kde se vykoupat, ochladit či jinak relaxovat. Všichni, kteří jsme v práci na Karláku, tiše závidíme těm, kteří mají volno, neslouží a  mohou užívat léta plnými doušky. Je však pravda, že člověk je od přírody tvor nespokojený. Když je přílišné horko, tak si stěžuje, kdyby však pršelo, tak bude zase říkat, že léto za nic nestojí. Letní měsíce jsou dobou „relativního klidu“, kdy nejsme tolik vyrušováni různými povinnostmi a máme možnost uspořádat si věci na stole či v zásuvkách. Studenti jsou na prázdninách, na některých odděleních je omezený provoz, připravují se experimenty a je čas na psaní článků a  dokončení věcí, které jsme v průběhu roku nestíhali. Avšak na naší fakultě je klid jen zdánlivý. Během letních měsíců probíhají dokončovací práce na rekonstrukci budovy děkanátu v Kateřinské ulici. Postupně se tak chýlí ke konci největší rekonstrukce na fakultě v posledních mnoha letech. Těšíme se, že pracoviště získají svoji definitivní podobu a bude u konce jejich neustálý přesun, který byl po dobu celé rekonstrukce nezbytný. Proběhlo přijímací řízení na fakultu v řádném i náhradním termínu. Účastnilo se ho více než tři tisíce uchazečů, ze kterých jsme na základě výsledků testů vybrali necelých 900 budoucích studentů lékařství, zubního lékařství a  nelékařských oborů. Počátek července letošního roku se odlišuje trochu od ostatních a dotýká se nás i v jiných oblastech našeho života. Vzniká nová vláda, která připravuje v  rámci vládního prohlášení řadu reforem, jež se každého z  nás nějakým způsobem budou dotýkat. Přejme si, aby rozhodnutí a reformy, které budou následovat byly ku prospěchu nás všech.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji Vám ať během letních dní máte čas na trochu odpočinku a  načerpání nových sil do nového akademického roku. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA,   děkan 1. LF UK

Události ve VFN

N

a následujících stránkách Vám přinášíme přehled událostí – tiskových konferencí a dalších akcí, které se ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze konaly za poslední týdny.

Podpis smlouvy Děkan 1. lékařské fakulty UK v  Praze Tomáš Zima a  rektor IB Eurokavkazské univerzity v  Tbilisi Uli Rothfuss - zástupci dvou univerzit podepsali v  Tbilisi smlouvu o spolupráci a dohodu o postupném přenosu českého oboru adiktologie do Gruzie. Smlouva byla podepsána na půdě českého velvyslanectví v Gruzii. K podpisu došlo za účasti velvyslance České republiky v Gruzii Ivana Jestřába a představitelů gruzínského ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví. Více na straně 4.

Slavnostní předání přístrojů Všeobecná fakultní nemocnice v  Praze již řadu let spolupracuje s Občanským sdruže

ním Život dětem, které pomáhá zajišťovat finanční prostředky na nákup zdravotnických přístrojů a techniky a  to především pro Kliniku dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK. Moderní technika v hodnotě 1 651 174,- Kč pomůže kriticky nemocným dětem. Více na straně 6.

Materiál pro chráněné dílny Na d a č n í f on d pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) spolupracuje s  VFN a  to v  souvislosti s projektem „Integrační centrum a chráněné dílny“. Pro zajištění činností organizovaných v rámci programu centra a chráněných dílen věnovaly předsedkyně správní rady NFOZP Lenka Kohoutová a  ředitelka NFOZP Hana Potměšilová již poněkolikáté potřebný materiál (korálky a komponenty pro korálkovou výrobu).

Rakovina prostaty Hlavním cílem tiskové konference na téma „Rakovina prostaty – přijít včas je důležité“ bylo přiblížit nové trendy v  diagnostice a  individualizaci léčby karcinomu prostaty. Tisková konference za účasti předních odborníků na léčbu rakoviny prostaty se konala po dvou letech fungování projektu Europa Uomo v České Republice. Byl také záměrně zvolen termín před zahájením období dovolených, tedy časem, kdy lidé mají více prostoru věnovat se sami sobě a svému zdraví. Více na straně 8.



Podpis smlouvy Zástupci univerzit podepsali v  Tbilisi dohodu o postupném přenosu českého oboru adiktologie do Gruzie.

D

ěkan 1. lékařské fakulty UK v  Praze Tomáš Zima a rektor IB Eurokavkazské univerzity v  Tbilisi Uli Rothfuss podepsali v pátek 21. května na půdě českého velvyslanectví v Gruzii smlouvu o spolupráci. K podpisu došlo za účasti velvyslance České republiky v Gruzii Ivana Jestřába a představitelů gruzínského ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví. Velvyslanec České republiky uvedl slavnostní ceremonii, v rámci které dále promluvil za IB Eurokavkazskou univerzitu profesor Uli Rothfuss, a  profesor Tomáš Zima za 1. lékařskou fakultu UK. K problému užívání drog se vyjádřil doktor David Otiashvili z organizace Alternative Georgia, která v Gruzii provádí výzkum závislostí: „Gruzie má závažný drogový problém: je v ní dvakrát více uživatelů drog než v okolních státech. Služby Děkan 1. LF UK Tomáš Zima a  rektor IB Eurokavkazské univerzity Uli Rothfuss při podpisu smlouvy. Foto: Ing. Mgr. Vendula Běláčková

uživatelům drog jsou zároveň zcela nedostačující jak svou dostupností, tak kvalitou, a totéž lze říci i o prevenci tohoto jevu.“ V závěru promluvil také vedoucí Centra adiktologie 1. LF UK docent Michal Miovský, který uvedl, že v  rámci rozvojového projektu financovaného Ministerstvem školství, mládeže a  tělovýchovy v  Praze proběhne Letní škola adiktologie pro klíčové osoby z Gruzie oboru závislostí, jež by perspektivně mohly obor adiktologie na IB univerzitě vyučovat. Ceremonii uzavřel doktor Tomáš Zábranský krátkou řečí, ve které podotkl: „Gruzie je pro tento projekt predisponována nejen rozsahem svého problému, ale i relativně vysokou kapacitou svých odborníků, dosaženou v rámci předchozích mezinárodních projektů za účasti EU, USA, a OSN. Jedním z důležitých cílů našeho projektu je zajistit návaznost ve financování této rozvojové spolupráce, abychom v  zavádění vyváženého a  prokazatelně úspěšného ‚evropského‘ přístupu k drogové problematice v  Gruzii mohli pokračovat i  v  následujících letech.“ Svou účastí ceremonii podpořila zástupkyně gruzínského ministerstva školství a vedoucí jeho odboru pro evropskou integraci Lela Maisuradze, poradce ministerstva zdravotnictví pro HIV Eka Iashvili a  vedoucí odboru mezinárodních vztahů ministerstva zdravotnictví Nino Mirzikashvilli. Slavnostní podpis proběhl za přítomnosti kamer dvou hlavních gruzínských televizních stanic, a  za účasti dalších zástupců místního tisku a odborné obce. Česká republika podpoří zavádění vyváženého přístupu ke drogám v  Gruzii: projekt v rámci svého rozvojového programu financuje české Ministerstvo školství, mládeže a  tělovýchovy. Jeho podstatou je převod českého systému pre- a  postgraduálního vzdělávání v oblasti adiktologie (vědy o závislostech a závislostním chování) do vzdělávacího systému v Gruzínské republice. Jde o historicky první projekt spolupráce mezi Českou republikou a Gruzií v oblasti vysokého školství.

Tomáš Zábranský, vedoucí pro vědu a výzkum Centra adiktologie, zná situaci v  Gruzii díky svému působení v rámci Rozvojového programu OSN a  díky supervizi několika mezinárodních vědeckých výzkumů v oblasti Jižního Kavkazu: „Gruzie zažila po kolapsu sovětského impéria turbulentní politický a ekonomický vývoj, jenž se odrazil ve výrazném vzestupu užívání nelegálních drog, a také v souvisejících negativních sociálních a zdravotních důsledcích typu rozpadu tradičních rodinných vazeb a zvýšené kriminality, nárůstu souvisejících nemocí a smrtelných předávkování.“ Česká republika se po roce 1989 nacházela v  obdobné situaci – na vzestup užívání nelegálních drog nebyl připraven systém služeb ani vzdělávání v oboru, který byl zaměřen převážně represivně a  biopsychiatricky a  zcela pomíjel mezioborovost jako předpoklad úspěšných intervencí. V průběhu posledních dvaceti let se však v ČR podařilo vybudovat efektivní systém služeb, díky kterému dosahujeme mimořádně nízké úrovně smrtelných předávkování a  infekčních nemocí spojených s  užíváním drog; česká protidrogová politika a její koordinace je vysoce oceňována na evropské i širší mezinárodní úrovni. V  roce 2005 otevřela 1. lékařská fakulta UK v Praze v kontextu „nových zemí“ EU unikátní obor adiktologie, který spojuje medicínský, sociální, psychologický i právní rozměr drogové problematiky do jednoho oboru s  možností bakalářského, magisterského a postgraduálního studia. Právě o český model adiktologie a jeho možné převedení do podmínek místního systému vzdělávání a do systému péče o uživatele drog projevila zájem IB Euro-Caucasian University v gruzínském Tbilisi. Jedním z prvních konkrétních výstupů projektu bude uspořádání „Letní školy adiktologie“ v  Praze, během níž bude v  létě 2010 prvních 13 gruzínských studentů – budoucích vzdělavatelů v oboru – získávat hlubší vhled do oboru adiktologie, manažerských a  organizačních aspektů a dalších disciplín. (red) 

Slavnostní předání přístrojů Moderní technika v hodnotě 1 651 174,- Kč pomůže kriticky nemocným dětem.

V

šeobecná fakultní nemocnice v Praze již řadu let spolupracuje s Občanským sdružením Život dětem, které pomáhá zajišťovat finanční prostředky na nákup zdravotnických přístrojů a techniky a to především pro Kliniku dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK. V uplynulých letech věnovalo Občanské sdružení Život dětem pro potřeby dětských pacientů VFN velké množství zdravotnických přístrojů. Za poslední tři roky jmenujme například: l v  roce 2007 - 5 moderních přístrojů pro umělou plicní ventilaci a infuzní techniku l v  roce 2008 - Inkubátor Caleo a  výhřevná lůžka Babytherm l v roce 2009 - přístroj pro mimotělní eliminační metody, monitor mozkových funkcí a přístroj k měření tkáňové oxygenace

V letošním roce předá   Občanské sdružení Život dětem   klinice přístroje v celkové hodnotě 1 651 174,-Kč. Celková částka za zdravotnické přístroje a vybavení pro Jednotku intenzivní a resuscitační péče na Klinice dětského a  dorostového lékařství VFN a 1. LF UK již přesáhla 18,5 milionů Kč. V letošním roce předá Občanské sdružení Život dětem klinice přístroje v celkové hodnotě 1 651 174,-Kč. Kriticky nemocným novorozencům s nízkou porodní hmotností, donošeným novorozencům, kojencům a  dětem pomohou zachraňovat životy tři špičkové přístroje: Inkubátor Giraffe Omnibed, plicní transportní ventilátor Oxylog 3000 a  Infant Flow nasální CPAP systém. Tyto přístroje slavnostně darovalo občanské sdružení se symbolickým názvem Život 

dětem Jednotce intenzivní a resuscitační péče z  Kliniky dětského a  dorostového lékařství VFN a 1. LF UK dne 8. června 2010.

Inkubátor Giraffe Omnibed Jedná se unikátní kombinované zařízení spojující užitné vlastnosti inkubátoru a vyhřívaného lůžka, vysunutím víka inkubátoru jej lze změnit během několika sekund ve vyhřívané lůžko s radiačním zářičem. Přístroj umožňuje ošetřování těžce nemocných novorozenců a to včetně novorozenců s nízkou a extrémně nízkou porodní hmotností (váhová kategorie 500-1000g) vyžadujících intenzivní nebo resuscitační péči. V  současnosti je to jeden z  nejmodernějších inkubátorů, který splňuje nejnáročnější podmínky jak pro pacienta, tak pro zdravotnický personál. Umožňuje nejen ošetřování pacientů vyžadujících umělou plicní ventilaci, ale i provádění eventuelních operačních zákroků. Jednoznačně Inkubátor Giraffe Omnibed – jeden z předávaných přístrojů.

přispěje k dalšímu zvýšení kvality péče a snížení novorozenecké úmrtnosti. Usnadnění obsluhy a  údržby umožňuje pohodlný přístup ze tří stran. Součástí systému je i možnost připojení monitoru vitálních funkcí. Hodnota daru činí 860 701,- Kč. Inkubátor Giraffe Omnibed byl zakoupen z výtěžku nedávného benefičního večera Bona Mente, který se uskutečnil k  desátému jubilejnímu výročí o.s. Život dětem v Divadle Hybernia v Praze. Finanční prostředky byly získány dárcovskými SMS - laskavou veřejností a současně dary od sponzorujících společností, ke kterým patří: Alzasoft, a.s., Seznam.cz a.s., Glatzova & Co., v.o.s., Domatech Production, s.r.o., ACTIVA, spol. s.r.o., Eagle Golf, s.r.o.., Ing. Olga Marholová a Lucie Štěpánková.

Transportní ventilátor Oxylog 3000 Dýchání je jedna ze základní životních funkcí. Pokud je dýchání dítěte nedostatečné, je třeba ho nahradit či podpořit umělou plicní ventilací. Během pobytu na jednotce intenzivní a resuscitační péče je dětský pacient připojen k ventilátoru, tedy přístroji pro umělou plicní ventilaci. Tyto ventilátory mohou funkci plic zcela nahradit nebo podle stavu pacienta jen podpořit. U dětí, kterým selhává dýchání, může docházet k mnoha dalším komplikacím. Často je třeba dítě transportovat na vyšetření na jiné pracoviště, např. k vyšetření CT (computerová tomografie), MRi (mangetická rezonance) nebo na operační sál. Dětský pacient se selhávajícím dýcháním potřebuje umělou plicní ventilaci samozřejmě i během transportu. Většina transportních ventilátorů je konstruována pro dospělé a není vhodná pro nejmenší děti. Je pak nutné měnit způsob umělé plicní ventilace a transport může být pro dítě i  nepříjemný. Transportní ventilátor Oxylog 3000 plus je novou nadějí pro nemocné děti. Tento ventilátor splňuje přísná kritéria pro umělou plicní ventilaci dětí. Lze ho použít u dětí v kojeneckém věku i u dospívajících. Poskytuje dítěti téměř stejnou kvalitu ventilační podpory, jako klasický přístroj.

Ředitelka sdružení Anna Strnadová prezentuje přístroj pro umělou plicní ventilaci dětí Transportní ventilátor Oxylog 3000. Je vhodný pro transport ventilovaného pacienta na vyšetření, je možné ho použít při zajištění pacienta se selhávajícím dýcháním při převozu do zdravotnického zařízení. Jeho výhodou je i nízká hmotnost a snadná obsluha. Transportní ventilátor Oxylog 3000 plus je moderní přístroj, který významně zlepšuje komfort ventilovaných dětských i dospělých pacientů během nezbytných převozů. Transportní ventilátor Oxylog 3000 s příslušenstvím v  hodnotě 406  439,- Kč uhradila z převážné části společnost Agrofert Holding, a.s.. Nezbytné příslušenství uhradili laskaví lidé, ke kterým patří Mgr. Klára Bumbálková a další.

Infannt Flow SiPAP Třetím předávaným přístrojem je přístroj Infannt Flow SiPAP v celkové hodnotě 384 034,10 Kč, který je určen pro ventilační podporu spon

tánně dýchajících novorozenců a novorozenců s nízkou porodní hmotností s projevy dechové nedostatečnosti. Přístroj má několik předností, pro které je nyní stále ve větším měřítku používán. Hlavním důvodem je neinvazivnost. Pacient, který je v dechové nedostatečnosti nemusí být intubován, tzn. není mu zavedena kanyla do průdušnice, ale požadovaný přetlak je aplikován přes nosní kanylky nebo přes nosní masku. Jeho použitím se snižuje riziko vzniku chronického plicního postižení. Speciální systém průtoku plynů umožňuje významné snížení dechové práce, což je pro novorozence velmi významné. Finanční prostředky na zakoupení přístroje pro ventilační podporu sdružení získalo ze společného charitativního projektu zaměstnanců společnosti Eurest, spol. s.r.o. Jedná se o krásný projekt, který JIP pomáhá již čtyři roky. (red)

Rakovina prostaty prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., přednosta Urologické kliniky Fakultní nemocnice Brno prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc., přednosta Urologické kliniky VFN a 1. LF UK

H

lavním cílem tiskové konference na téma „Rakovina prostaty – přijít včas je důležité“ bylo přiblížit nové trendy v diagnostice a individualizaci léčby karcinomu prostaty. Tisková konference za účasti předních odborníků na léčbu rakoviny prostaty se konala po dvou letech fungování projektu Europa Uomo v České republice. Byl také záměrně zvolen termín před zahájením období dovolených, tedy časem, kdy lidé mají více prostoru věnovat se sami sobě a svému zdraví.

Rakovina prostaty

Rakovina prostaty je druhým nejčetnějším nádorem v mužské populaci a třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění v mužské populaci západní Evropy. V  České republice 

je v  posledních letech diagnostikováno každoročně asi 3 500 nových karcinomů prostaty a kolem 1 350 mužů na něj umírá. Očekává se stále prodlužování délky života mužů a tím také zvýšený výskyt rakoviny prostaty. Z tohoto důvodu rakovina prostaty představuje závažný zdravotní a společenský problém. Dříve než se do klinické praxe počátkem 90. let zavedlo testování PSA (PSA – Test) většina onemocnění byla zachycena v pokročilém či metastatickém stádiu. Rakovina prostaty má široké spektrum agresivity od indolentního, až po rychle postupující onemocnění, které vede k předčasnému úmrtí. I přes zlepšení v detekci, diagnostice a léčbě rakoviny prostaty roste význam zvyšování kvality života nemocných, protože léčba karcinomu prostaty je často spojena s  vedlejšími účinky jako jsou erektilní dysfunkce, inkontinence, ztráta kostní hmoty či kardiovaskulární vedlejší účinky. Proto je hlavní výzvou s  ohledem na budoucnost nejen včasná detekce karcinomu prostaty, ale i jasné odlišení pacientů s progresivním onemocněním vyžadujícím agresivní léčbu a  pacientů s  včas zachyceným pomalu rostoucím nádorem. Individualizace přístupu k  léčbě pacientů s karcinomem prostaty zohledňuje fakta jakými jsou: věk, celkový zdravotní stav, stadium onemocnění, předpoklad progrese onemocnění, efektivitu léčby, komplikace a nežádoucí účinky léčby a v neposlední řadě kvalitu života nemocných s rakovinou prostaty.

Epidemiologie Incidence rakoviny prostaty se pohybuje v rozmezí 15–100 na 100 000 osob za rok a je vyšší v  západní Evropě, kde je PSA testování více rozšířeno a nižší ve východní Evropě. V období 1994–2004 sledujeme v  západní Evropě a  na severoamerickém kontinentu mírný pokles úmrtí, s tím jak se zlepšuje včasná diagnostika a  nové přístupy v  léčbě zejména v chirurgii, radioterapii a hormonální terapii (tzv. androgenní blokádě).

Rizikové faktory Doposud byly prokázány tyto tři rizikové faktory: postupující věk, etnická příslušnost a rodinná anamnéza výskytu rakoviny. Dále se diskutuje význam rizikových faktorů jako jsou androgeny, strava, fyzická aktivita, sexuální faktory, záněty a obezita. Jejich význam u karcinomu prostaty je však stále nejasný.

Věk Rakovina prostaty postihuje typicky muže staršího věku. Incidence i úmrtnost exponenciálně roste po 50. roku věku, počet postižených se s  věkem zvyšuje a  průměrný věk se nyní pohybuje mezi 65–70 lety. Část z  nich je v produktivním věku a vede aktivní život. V  časném stadiu je rakovina prostaty často bez příznaků. Mezi příznaky pozdějšího stádia jsou: obstrukce močových cest a příznaky provázející vzdálené šíření nádoru (bolesti v kostech apod.). I když názory na screening rakoviny prostaty se liší, muži by se měli o tuto problematiku aktivně zajímat již po 40. roku věku. Velmi významnou roli zde může sehrát žena (partnerka, sestra, dcera, vnučka...), které na muži záleží, a která v životě mužů často je blízkou aktivní bytostí. Za hlavní nástroje určení tzv. stagingu nádoru se považuje hlavně Gleason skore, TNM klasifikace a často i řada nomogramů (kupř. Partinovy nomogramy apod).

Diagnostika karcinomu prostaty Velký význam (podobně jakou u žen a rakoviny prsu) má dostatečná informovanost pacientů a systém preventivních prohlídek, které na toto onemocnění mohou upozornit včas a zvyšuje se tím naděje na úspěšnou léčbu. V  případě karcinomu prostaty se k diagnostice jako základ používá vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) z  krve a  vyšetření prostaty pohmatem přes konečník (per rektum) – toto vyšetření může zajistit jak praktický lékař, internista, tak urolog. Tato vyšetření jsou nebolestivá a nevyžadují žádnou speciální přípravu.

V  případě podezření na karcinom prostaty a  při nutnosti dalších vyšetření pacient podstoupí zobrazení prostaty ultrazvukem přes konečník, biopsii prostaty (odběr vzorků tkáně prostaty), k těmto vyšetřením doporučí pacienta jeho ošetřující odborný lékař – urolog. Další používané vyšetřovací metody jsou např. počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance, příp. scintigrafie. Včasné vyšetření hladiny PSA a  prostaty pohmatem odhaluje až 90% nádorů prostaty v příznivém stadiu s možností radikální léčby. Rozlišujeme karcinom prostaty lokalizovaný na prostatu, lokálně pokročilý (za hranice prostaty) a generalizovaný (již s metastázami).

Léčebné alternativy U  lokalizovaného karcinomu prostaty, tedy nálezu ohraničeného na prostatu, se jedná o  včas zachycené onemocnění a  je zde jednoznačně na místě aktivní léčebný přístup umožňující vyléčení pacienta, a proto je indikována radikální terapie – buď operační nebo radiační, kde přichází v  úvahu zevní ozáření nebo vkládání zářiče přímo do tkáně prostaty (brachyterapie). Jako pozdní záchyt rakoviny prostaty označujeme stavy, kdy v  době stanovení diagnózy již nemůžeme počítat s vyléčením onemocnění ale jen se zlepšením lokálního nálezu i  celkového stavu včetně odstranění bolestí, prodloužením intervalu bez komplikací vč. oddálení doby do vzniku metastáz. Mluvíme o pozdním záchytu, ne však proto, že by pacient zanedbal nějaké varovné příznaky – ty totiž prakticky v  drtivé většině případů u rakoviny prostaty chybějí – ale proto, že v době stanovení diagnózy se již jedná o lokálně pokročilý (za hranice kapsuly prostaty) prorůstající nádor nebo o nádor již dokonce generalizovaný (tedy již s metastázami do jiných orgánů – nejčastěji mízní uzliny, kosti, plíce, játra). V případě pokročilého onemocnění je metodou volby kombinace hormonální léčby a radioterapie nebo pouze hormonální léčba spočívající v blokádě mužského hormonu testosteronu (tzv. androgenní blokáda). Blokáda testosteronu způ

www.europa-uomo.org) je pacientskou organizací, která se snaží o totéž pro laickou veřejnost, zprostředkovat výměnu informací mezi samotnými pacienty a jejich blízkými. Po dvou letech fungování projektu Europa Uomo se povedlo zprovoznit stále se rozvíjející webovou stránku s  řadou informací a  údajů, včetně vystoupení samotných pacientů. Ke sdružení přistupuje stále více zájemců, byla zprovozněna on-line poradna, kde je zodpovězen jakýkoliv dotaz, který je položen k tomuto tématu. Jsou doporučena centra, která se léčbou zabývají, uskutečnila se propagace akce pod záštitou Evropské urologické asociace Urology Week v roce 2009.

sobuje i některé nepříznivé jevy jako například úbytek svalové hmoty, růstu tukové tkáně, nebo snížení kostní denzity, může se objevit snížená výkonnost či sklon k depresím, snižuje se libido a kvalita erekce. Tyto důsledky lze příznivě ovlivnit farmakologicky jen do určité míry. Tam kde hormonální léčba selže je dnes k dispozici již účinná (i když limitovaně) chemoterapie, umíme pomocí léků snížit výskyt kostního postižení a oddálit vznik jejích negativních důsledků. Každopádně se vyplatí začít léčit každého pacienta i ve fázi tzv. pozdního záchytu, resp. v pokročilém stádiu onemocnění rakoviny prostaty, neboť je k dispozici léčba, která zásadně pacientům zlepší kvalitu jejich života, i když jim již nemůže přinést kompletní vyléčení nebo prodloužení života. Problematika karcinomu prostaty je složitá a vyžaduje multidisciplinární spolupráci mezi urologem, praktickým lékařem, patologem a onkologem. Během celé léčby je kladen důraz na kvalitu života nemocných.

Europa Uomo Projekt Europa Uomo CZ (více na www.europauomo.cz) je součástí celoevropské ligy boje proti rakovině prostaty. EuropaUomo (více na 10

V  letošním roce byly vytvořeny informační plakáty, které jsou vyvěšeny v  urologických centrech a dále se připravují informační materiály do čekáren ordinací urologů a praktických lékařů.

Benigní hyperplázie prostaty MUDr. Vít Vachalovský, Urologická klinika VFN a 1. LF UK

D

efinice benigní hyperplázie prostaty (BHP) je především patologicko-anatomická. Jde o  nezhoubné zvětšení prostaty na podkladě zmnožení především stromálních buněk, má výraznou závislost na věku nemocného a  předpokládá přítomnost mužského hormonu dihydrotestosteronu v buňkách prostaty. BHP nemusí vždy působit klinické (mikční) obtíže a naopak přítomnost samotných příznaků nemusí znamenat přítomnost BHP. Pro klinické příznaky je užíván obecný název „BOO“ (bladder outlet obstruction) nebo poněkud širší „LUTS“ (lower urinary tract syndrom). Celkový výskyt v populaci (prevalence) je zhruba 250/1000, přičemž v 5. dekádě je 138/1000, v  6. dekádě 237/1000, v  7. dekádě 430/1000, v 8. dekádě 400/1000.

Nejčastějšími projevy BHP jsou obtíže s močením. V mezinárodním dotazníku mikčních obtíží (I-PSS) jsou obtíže rozděleny na iritativní (časté denní a noční močení, náhlé nucení na močení) a  obstrukční (pocit neúplného vyprázdnění, přerušované močení, slabý proud, nutnost tlačit při močení). Vznik BHP je podmíněn kromě „pokročilého věku“ též přítomností funkčních varlat v prenatálním vývoji, v pubertě a částečně i po pubertě. Vlastní přímý vliv na vznik BHP má mužský hormon testosteron. Diagnostika: 1. Vyšetření konečníkem (per rectum): je základním klinickým vyšetřením. Normální nezvětšená prostata je velikosti „kaštanu“ (3x2cm), je hladká, symetrická, elastická, ohraničená, nebolestivá, a sliznice rekta je posunlivá. 2. Ultrazvukové (ultrasonografické) vyšetření: lze provést transabdominálně (přes břicho) nebo transrektálně (přes konečník). Je vhodné k posouzení objemu prostaty, echotextury tkáně a diferenciaci případné rakoviny prostaty. Slouží i k provedení cíleného odběru vzorků prostaty při podezření na rakovinu a  k  posouzení vztahu ložiskových změn k pouzdru prostaty, semenným váčkům a  konečníku. Při ultrasonografii prostaty vyšetřujeme vždy i močový měchýř a horní močové cesty. 3. BHP a prostatický specifický antigen (PSA): PSA je glykoprotein produkovaný epiteliálními buňkami prostaty. Používá se jako sérový screeningový marker (indikátor) karcinomu prostaty. U BHP je sérová hodnota zpravidla nižší než 3ng/ml, neplatí to však absolutně! Sérová hladina PSA stoupá i s věkem, při zánětlivých procesech prostaty a bezprostředně po vyšetření konečníkem. Při zvýšené hladině PSA stanovujeme kromě celkového PSA (t-PSA) i volné PSA (f-PSA). Poměr f a t-PSA pak upřesní případné podezření na karcinom prostaty. 4. Urodynamické vyšetření: vnáší do problematiky BHP především funkční hledisko a zkoumá koordinaci „jímací“ a „vyprazdňo-

vací“ schopnosti močového měchýře. Patří již ke speciálnímu vyšetření, které nemusí být rutinně provedeno. 5. Cystoskopie: slouží v  diferenciální diagnostice (nádor močového měchýře, kámen v  močovém měchýři, výchlipka močového měchýře aj.) 6. Rtg vyšetření (vylučovací urografie - IVU a CT): rovněž slouží v diferenciální diagnostice. Diferenciální diagnóza (stavy, které je nutno vyloučit při stanovení diagnózy BHP): 1. Rakovina prostaty: k rozlišení slouží vyšetření sérového PSA, vyšetření konečníkem, transrektální ultrasonografie (sondou zavedenou v konečníku) a odběr vzorků z prostaty. 2. Chronický zánět prostaty: podobné příznaky jako u  BHP, ale vyskytuje se spíše u mladších mužů. Při vyšetření konečníkem je prostata citlivá a  v  prostatickém sekretu a ejakulátu nacházíme zánětlivé elementy. 3. Cystolitiáza (kámen močového měchýře): přítomna mikroskopická, popřípadě makroskopická hematurie (krev v  moči), většinou doprovází obstrukci ve vývodných močových cestách. K jejímu průkazu slouží ultrasonografie, případně cystoskopie. 4. Nádory močového měchýře: často doprovázené mikroskopickou nebo makroskopickou hematurií, k  diagnóze slouží cytologické vyšetření moči, ultrasonografie, případně rtg, ale především cystoskopie. Transuretrální prostatektomie

11

5. Striktury (zúženiny) močové trubice: obdobné příznaky, opíráme se o  anamnézu (úraz močové trubice, předchozí cévkování, záněty močové trubice). Uretrocystografie (rtg vyšetření) situaci objasní. 6. Dysfunkce močového měchýře: při neurologických onemocněních, při cukrovce a podobně. Léčba: 1. Chirurgická léčba: l transvezikální prostatektomie (operace přes močový měchýř řezem v podbřišku): v  operativě BHP zaujímá asi 10-15 %, indikována je u  prostat nad 60 až 100g hmotnosti a tam, kde současně provádíme i jiný výkon na močovém měchýři. l transuretrální resekce prostaty (TURP, TUPE): jde o operaci přes močovou trubici a  je nejčastěji prováděnou operací u  mužů nad 50 let věku. Je prováděna dvouplášťovým endoresektoskopem. Výkon spočívá v  postupné resekci jednotlivých „řízků“ prostatické tkáně za průběžné koagulace krvácejících cév. Na konci resekce jsou vypláchnuty všechny resektáty prostaty a odeslány na histologické vyšetření. l transuretrální incize (protětí) prostaty (TUIP): je indikována u  malých fibrosklerotických prostat u mladých jedinců nebo u vysoce rizikových pacientů (velmi krátký operační zákrok). 2. Alternativní léčba BHP l léčba medikamentózní: a) Alfablokátory: způsobují relaxaci hladké svaloviny prostaty a tím zmenšení výtokové překážky. Patří mezi ně: alfuzosin, terazosin, doxazosin a tamsulosin. Jejich efekt se projeví již za 24 hodin po podání. Vedlejším účinkem alfablokátorů může být hypotenze (snížení krevního tlaku), zejména u starších lidí. b) Inhibitory 5-alfa-reduktázy: zabraňují přeměně testosteronu v dihydrotestosteron a  tím zmenšují hmotnost 12

prostaty a  jí způsobenou obstrukci. Jsou vhodné u  větších BHP a  jejich plného efektu je dosaženo zhruba za 6 měsíců. Lze je s výhodou kombinovat s alfablokátory. K vedlejším účinkům patří vznik gynekomastie (růst prsů) a porucha erekce. c) Fytopreparáty: pocházejí z  extraktů rostlin vyskytujících se v přírodě. Mají příznivý vliv na mikční obtíže nemocných, přesný mechanismus jejich účinku se však nepodařilo prokázat. Odlišit jejich účinek od placeba je obtížné. l hypertermie a termoterapie (TUMT) Hypertermie: definována jako lokální aplikace tepelné energie do tkáně prostaty, zahřívá se v rozmezí 42 až 45 st.C. Metoda se vzhledem k minimální účinnosti již nepoužívá. Termoterapií rozumíme aplikaci tepelné energie nad 45 st.C, kdy dochází ke strukturálnímu poškození buněčných proteinů. l terapie vysokofrekvenčními vlnami (TUNA - transurethral needle ablation): využívá k dodání tepelné energie do tkáně prostaty nízkofrekvenční rádiové vlnění (490 kHz). Výkon lze provést ambulantně v lokální anestézii. l ultrazvuková terapie (High-Intenzity Focused Ultrasound, HIFU): účinek ultrazvukového vlnění na tkáň prostaty je mechanický a termický. l lasery v léčbě BHP V současnosti je nejpoužívanějším Nd: YAG laser. Účinek laseru na prostatu je koagulace a vaporizace (odpaření) tkáně. Z používaných technik jde o TULIP (transurethral ultrasound-guided laser induced prostatectomy), VLAP (visual laser-assisted prostatectomy) a  ELAP (endoscopic laser ablation of the prostate), všechny využívají Nd:YAG laseru. Z dalších technik jde o Ho:LRP (holmium lobe resection of the prostate) a  ILC (interstitial laser coagulation), používající Nd:YAG a diodový laser.



Nejnovější nadějnou alternativou je fotoselektivní vaporizace “green light“ laserem. Užívá Nd:YAG laser vyzařující paprsek s vlnovou délkou shodnou s vlnovou délkou zeleného světla. Hlavní výhody green laseru: šetrnost zákroku, nulové krevní ztráty, minimální doba ponechání cévky a krátká doba hospitalizace. Nevýhody: vysoká pořizovací cena přístroje a vysoké provozní náklady výkonu.

Průběh a prognóza BHP: prognóza je v současné době výborná, na BHP se dnes již neumírá, vzácně se dnes setkáme s  neléčeným stavem se vznikem oboustranné hydronefrózy (rozšíření dutého systému ledvin a  s  chronickým selháním ledvin při chronické zástavě moče). Medikamentózní léčba BHP má velmi dobré dlouhodobé výsledky. Po jejím selhání přichází nejčastěji chirurgická léčba. Peroperační a bezprostředně pooperační mortalita jsou na velmi nízké úrovni.

Záněty močového měchýře MUDr.  Petr Macek, Ph.D., FEBU, Urologická klinika VFN a 1. LF UK

J

edna z  nejvhodnějších definic označuje infekci močových cest (IMC) jako průnik mikroorganismu do močových cest. Po infekcích dýchacích cest se jedná se o  druhou nejčastější skupinu infekcí. V  průběhu života prodělá minimálně jednu IMC 40% žen a 12% mužů. Mezi původci zcela dominují bakterie. Více než 75-85% všech komunitních infekcí způsobuje Escherichia coli, dalších 5-15% způsobuje Staphylococcus saprophyticus a  ostatní bakterie jsou zastoupeny výrazně méně. Bakteriurie je přítomnost bakterií v  moči, pyurie je označení pro přítomnost více než 10 leukocytů při mikroskopii. V závislosti na způsobu odběru moče, klinických projevech a množství bakterií je bakteriurie označovaná jako signifikantní nebo nesigni-

fikantní. Pokud nejsou s bakteriurií spojeny žádné klinické příznaky, je označovaná jako asymptomatická. Rozdělení: klasifikací IMC je celá řada. K základním patří rozdělení na akutní a chronické IMC nebo na infekce horních a  dolních močových cest. Označení komplikovaná infekce se používá, pokud je přítomna funkční nebo anatomická odchylka močových cest nebo faktory zvyšující riziko selhání léčby nebo rozvoje komplikací. Z mnoha lze uvést překážky v močových cestách (např. konkrementy močovodu či močového měchýře nebo benigní hyperplázie prostaty) případně diabetes mellitus. Termín recidiva je označení pro zcela novou infekci po předchozím prokazatelném eradikování původce. Recidivující IMC znamená 3 a více epizod v průběhu 12 měsíců. Klasifikace z pohledu symptomů definuje uretritidu, cystitidu, pyelonefritidu, absces ledviny, u mužů pak také prostatitidu či absces prostaty. Ve velmi specifických případech se používá termín ureteritida. Zánět močovodu je ale zcela raritní. Každý z uvedených klinických projevů může mít různé další přívlastky a různou etiologii. Přesto, že projevy bývají relativně charakteristické, nikdy nesmíme podcenit nutnost diferenciální diagnostiky.

Akutní cystitida – projevy a léčba Akutní zánět močového měchýře (cystitida) je nejčastější IMC. Typicky postihuje sexuálně aktivní ženy. Její pravděpodobnost mírně narůstá s věkem. Typicky vzniká ascendentní cestou, tj. průnikem z oblasti zevního genitálu. Obvykle se jedná o infekce nekomplikované. Po první epizodě IMC má v průběhu jednoho roku alespoň jednu recidivu 25-50% žen a 3-5% trpí opakovanými infekcemi dlouhodobě. K  rizikovým faktorům pro vznik IMC patří především frekvence pohlavního styku. Z dalších rizik lze zmínit například výskyt první epizody IMC ve věku pod 15 let, používání spermicidních antikoncepčních přípravků, cukrovku, vysoké postmikční reziduum, období 13

vyšetření může být zjištěna pohmatová citlivost nad stydkou sponou. Některé ženy mohou mít vaginální výtok, zde pak ale je problém v rozlišení toho, zda příznaky znamenají IMC nebo vaginální infekci. Vyšetření moče v  ordinaci se provádí detekčními papírky (možný je záchyt leukocytů, nitritů, krve nebo jejich kombinace) nebo mikroskopicky (detekce leukocytů). Při správné technice odběru moče je také poměrně spolehlivé laboratorní vyšetření sedimentu. Při první epizodě IMC není obvykle nutné kultivaci moče provádět. Ta je naopak potřebná, pokud je zvolená léčba neúčinná, při recidivách nebo při diagnostické nejistotě. Pacienty/-tky je vždy nutno předem poučit o správné technice odběru středního proudu moče, protože tím lze zabránit kontaminaci a následně obtížně interpretovatelným nebo nesprávným výsledkům. menopauzy (souvislost s poklesem estrogenů) a přítomnost poklesu močového měchýře (tzv. cystokély). S  výskytem IMC nijak nesouvisí kvalita hygienických návyků nebo směr otírání zevního genitálu po vymočení. U  mužů je výskyt IMC výrazně ovlivněn obstrukčními uropatiemi – především již zmíněnou benigní hyperplázií prostaty. K projevům akutní cystitidy může patřit obecně obtížnější pocit močení (dysurie), bolestivé močení (algiurie), pálení (strangurie) při močení nebo při jeho dokončování, dále pak zvýšená frekvence močení nebo pocit častého nucení na močení (někdy i velmi výrazný). Současně mohou být přítomny bolesti v podbřišku nebo lokalizované do zevního genitálu. Teplota je obvykle v normě nebo jen velmi mírně zvýšená. Moč může zapáchat. Viditelná přítomnost krve v moči může být až ve 40%. Teploty přes 38°C obvykle signalizují silně probíhající zánět nebo počínající postižení ledvin. Symptomy mohou být netypické, pokud je vysokým cíleným příjmem tekutin navozena vysoká diuréza nebo při recidivách. Při klinickém 14

Pro stanovení správné diagnózy je obvykle dostačující kombinace typické anamnézy, fyzikálního vyšetření a močového nálezu. Při horečnatém průběhu nebo při přítomnosti komplikujících faktorů je na místě ultrazvukové vyšetření močových cest. Případná další vyšetření mohou být zvolena podle závažnosti nebo nejasnosti situace. Léčba nekomplikované akutní cystitidy spočívá v režimových opatřeních a antimikrobiální terapii. Tu může mimo urologa zajistit i  praktický lékař nebo například internista. Nejvhodnějšími antibiotiky pro léčbu první volby jsou kotrimoxazol a  nitrofurantoin, v  indikovaných případech například norfloxacin. U těhotných žen je nejčastěji používán cefalexin nebo cefuroxim axetil. Obvyklá délka léčby je 3-5 dní. Režimová opatření spočívající v  dostatečném příjmu nedráždivých tekutin (zejména bez obsahu kofeinu) v  množství 2-2,5 litru za den. Podle závažnosti příznaků dále můžeme indikovat relativní klidový režim bez větší fyzické aktivity, případně krátkodobou pracovní neschopnost. Při plném vymizení klinických projevů po léčbě není kontrolní kultivace potřebná.

Prevence a opatření při opakovaných infekcích Obecná prevence IMC spočívá ve snížení rizika prochladnutí a průběžném dostatečném příjmu tekutin vedoucím k dostatečnému výdeji moče. V  prevenci recidivujících IMC se nejčastěji uplatňují přípravky s obsahem brusinek nebo D-manózy, které blokují receptory bakterií a snižují tak pravděpodobnost jejich uchycení ke stěně močového měchýře. Je také možné využít přípravky ke zvýšení specifické imunity dolních močových cest. Tyto preparáty obsahují bakteriální lyzáty a mohou být jednosložkové (Uro-Vaxom®) nebo vícesložkové (NefrovaxinHP, Urivac®), případně lze zajistit přípravu autovakcíny. Pokud tato opatření selhávají, je na místě dlouhodobé (měsíce až roky) průběžné užívání nízké dávky antibiotika na noc. Nejčastěji jsou používány nitrofurantoin 50-100 mg nebo kotrimoxazol 240 mg, u těhotných pak cefalexin 125 mg nebo cefuroxim axetil 125 mg. Při opakování IMC je vždy nutné odborné vyšetření urologem k vyloučení anatomické nebo funkční příčiny takového stavu. U každého zánětu močového měchýře existuje určité riziko rozšíření infekce na horní močové cesty se vznikem akutní pyelonefritidy. Větší riziko je v případech dlouhodobého odkládání návštěvy u lékaře nebo u příliš dlouho trvající samoléčby různými rostlinnými přípravky.

3. praktické uplatnění diety ve stravování pacienta a omezení vzniku akutních a pozdních komplikací diabetu 4. compliance Oficiálně se dělí diabetes mellitus na 1. a 2. typu, ale co diabetik to individualita. Před edukací pacienta se musím seznámit s  jeho anamnézou, jaké má diabetik další onemocnění, zda se jedná o nově zjištěného diabetika a nebo se již rozvinuly pozdní komplikace diabetu, jaký je jeho BMI. Určitě mne zajímá, jak se pacient léčí – zda bude stačit jen dieta, jestli užívá PAD (perorální antidiabetikum) a nebo si píchá inzulín a kolikrát denně a jaký typ inzulínu. Na III. interní kliniku na oddělení D3 chodí pacienti na zavedení inzulínové pumpy. Také je dobré znát z  hlediska dlouhodobé kompenzace HbA1c (glykovaný hemoglobin) pacienta. Diabetická dieta musí reagovat na glykemické profily pacienta. Diabetici jsou jako ostatní pacienti, štíhlí a nebo obézní a na to vše musí reagovat rozpis diabetické diety. Diabetickou dietu s určeným množstvím sacharidů pacientovi naordinuje lékař a měla by splňovat zásady racionální výživy. Energetický obsah přizpůsobíme výdeji energie a hmotnosti pacienta. Poměr živin je stejný jako v racionální výživě: l sacharidy 50 – 55% l tuky 25 – 30% l bílkoviny 20 – 25 % l cholesterol do 300 mg l vláknina 30 – 40g.

Edukace diabetiků Alena Bretšnajdrová, Oddělení nutričních terapeutek VFN v Praze Ve svém článku se zaměřím na problematiku edukace diabetiků o stravování, kterou provádím na III. interní klinice VFN a 1. LF UK. Cíl edukace: 1. seznámení se anamnézou pacienta 2. seznámení pacienta s diabetickou dietou 15

Pestrou stravou zajistíme dostatek minerálů a  vitamínů. Důležitý je dostatečný příjem tekutin cca 2 l / den. Každý nově zjištěný diabetik a diabetici, u nichž je nutná úprava glykémií nebo pokles hmotnosti, dostanou rámcový jídelníček, kde je uvedena doporučená dieta. Podle doporučení České diabetické společnosti jsou základní diabetické diety s množstvím sacharidů na 175g, 225g, 275g, 325g. Pro obézní pacienty je vhodná redukční dieta s  nižším obsahem energie i  sacharidů. Edukace o  dietě musí být přizpůsobena intelektuálním schopnostem pacienta, někdy u pacientů II. typu na dietě ve vyšším věku stačí pouze vysvětlit, kterým potravinám se vyhýbat. Takového pacienta by příliš složitý rozpis jídelníčku vylekal a stejně by ho nedodržoval. V rámcovém jídelníčku je denní přísun energie i sacharidů pravidelně rozdělen do 3 – 6 jídel denně, aby organismus mohl vše zpracovat a  pacient nebyl ohrožen hypoglykémií nebo hyperglykémií. Podle jídelníčku musím pacientovi vysvětlit záměny jednotlivých jídel při zachování doporučené energie i  sacharidů. Pacienty musím seznámit s  množstvím a  složením sacharidů v  potravinách a  na to používáme výměnné tabulky nebo tabulky s  glykemickým indexem. Podle dalších diagnóz pacienta musím sestavit jídelníček, třeba na šetřící dietu, dietu s omezením tuků, dietu s omezením bílkovin, dietu s omezením draslíku nebo vápníku, dietu s  vyloučením některých alergenů – mléka, lepku, některých druhů ovoce, zeleniny apod. Compliance je nádherné slovo a bylo by krásné, aby každý, nejenom diabetik, dodržoval doporučený režim - dietu, přiměřenou fyzickou aktivitu a tím předcházel pozdním komplikacím diabetu nebo neustálému zvyšování hmotnosti. Mám vyzkoušené, že někdy když pacient popírá své onemocnění, je dobré zapojit i další členy rodiny, aby ho podpořili. Pacient bude lépe dodržovat dietní doporučení, když jídelníček přizpůsobíme jeho stravovacím zvyklostem. 16

Nutriční screening Zuzana Ráčková, Oddělení nutričních terapeutů, pracoviště IV. interní klinika VFN a 1. LF UK Výběr rizikových nemocných k nutriční podpoře – nutriční screening

M

alnutrice postihuje více orgánových systémů, jedná se o komplexní problém, a proto ji nelze diagnostikovat pouze jednou vyšetřovací metodou. Diagnostika má být prováděna několika metodami. Provádí ji nutriční terapeuti a zjištěné údaje zaznamenávají do nutričních protokolů, zdravotní sestry do záznamů o ošetřovatelské péči. Mechanismy, které mohou vést k malnutrici jsou například nedostatečný a nevyvážený příjem potravy, zvýšené ztráty živin, poruchy vstřebávání živin, porucha trávení a  zvýšená energetická potřeba. Riziko malnutrice může být vyhledáváno různými metodami - anamnézou, laboratorním a  fyzikálním vyšetřením, antropometrickým měřením a různými speciálními metodami. Využitím všech těchto metod je snadné komplexní vyhodnocení stavu výživy nemocného. Diagnostika malnutrice a  nutriční podpora by měla být zajištěna ve všech zdravotnických zařízeních. Spočívá v diferencovaném přístupu k  aplikaci výživy podle předem stanovených potřeb nemocných. Podvýživa je závažný rizikový faktor vedoucí ke vzniku zdravotních komplikací. Pro vyhledávání osob s rizikem rozvoje komplikací malnutrice lze použít screeningové dotazníky. V  případě pozitivního výsledku je třeba ve spolupráci s  nutričním terapeutem stanovit nutriční plán. S  každým takto vytipovaným pacientem se seznámí nutriční terapeutka, která získá informace o pacientových stravovacích zvyklostech, soběstačnosti při jídle, stavu chrupu, chuti k jídlu, dietnímu omezení, dysfagii (potíže při polykání), dyspepsii (poruchy trávení), nutriční podporu

Tento podrobný screening získávají lékaři nebo zdravotní sestry. Každá část tohoto screeningu je bodově ohodnocená. Pokud screening pacienta byl roven nebo překročil 3 body zařazuje se pacient do nutričního plánu, který sestavuje nutriční terapeutka. Zde se zaznamenává týdně hmotnost pacienta, denně otoky, dieta, sipping, enterální sondy, parenterální výživa, množství přijaté potravy. Pokud množství potravy pacienta nedosáhne 75% celkové kalorické hodnoty, zaznamenává se nemocniční nebo individuální příčina, zapíší se opatření, která byla učiněna. V průběhu zavádění Nutricional Risk Screening (screening rizika komplikací malnutrice) NRS 2002 na IV. interní klinice VFN a 1. LF UK jsme provedli screening ve dvou fázích v letech 2004-2005.

(normo nebo hyperkalorická) a potom sestaví individuální jídelní lístek. Podle potřeby může navrhnout sipping (tekutá enterální výživa). O invazivnější nutriční podpoře po upozornění nutriční terapeutky rozhoduje lékař. Nutriční plán vytvořený pro účely IV. interní kliniky VFN a 1. LF UK je součástí chorobopisu pacienta a zakládá se u všech pacientů (rizikových, malnutričních i nerizikových). U pacientů rizikových a  malnutričních se provádí denní záznam aktuálního stavu pacienta. U nerizikových pacientů se týdně přezkoumává zdravotní stav, nedošlo-li u některého ke zhoršení, čímž by se zařadil do denního sledování. Podrobný screening by měl obsahovat: l Body mass index /BMI/ l Úbytek tělesné hmotnosti v posledních 3 měsících l Aktuální příjem potravy před přijetím l Závažnost onemocnění l Věk pacienta

Malnutrice postihuje více   orgánových systémů, jedná se   o komplexní problém, a proto   ji nelze diagnostikovat pouze   jednou vyšetřovací metodou. V první fázi na jaře 2004 se prováděl pouze screening bez nutriční intervence. Na jaře v roce 2005 proběhla druhá fáze screeningu, která byla doplněna nutriční intervencí s monitorováním výskytu komplikací v  průběhu hospitalizace. Bylo monitorováno celkem 295 pacientů, z toho 164 žen (56%) a 131 mužů (44%) l průměrný věk

68 let 25,2 l rizikových pacientů 133 (45%) l nerizikových pacientů 162 (55%) l průměrný BMI

Od této doby se na IV. interní klinice provádí u všech přijatých pacientů předběžný nutriční screening, který je součástí ošetřovatelské dokumentace. Pomocí několika jednoduchých otázek můžeme pacienty rozdělit do dvou skupin a cílit tak péči na pacienty, kteří mají více komplikací. 17

Stapro chystá oslavy při příležitosti dovršení 20 let od založení společnosti

Již 20 let v oblasti IT podporujeme   české a slovenské zdravotnictví

S

polečnost STAPRO s.r.o. letos slaví 20 let od jejího založení v roce 1990. Cílem společnosti je, aby zákazníci, partneři i zaměstnanci vnímali STAPRO jako profesionální, vstřícnou a dobře organizovanou firmu, která je pro ně dlouholetým stabilním partnerem a aby informační systémy, vyvíjené, implementované a servisované naší firmou, byly oporou chodu velké části českých a  slovenských nemocnic. U příležitosti završení dvacetiletého působení na trhu ICT bychom rádi poděkovali všem našim zákazníkům i partnerům. U příležitosti završení dvacetiletého působení na trhu ICT a zdravotnické techniky bude pořádána oslava pro zákazníky a partnery firmy, která se chystá na 16. září 2010 na Kunětické hoře. 18

Konference INMED, 25. – 26. 11. 2010 Informační systémy – nástroj   efektivního zdravotnictví

V

e dnech 25. a  26. listopadu 2010 proběhne v  prostorách Domu hudby v  Pardubicích jubilejní desátý ročník konference INMED. Organizátor společnost Stapro se opět snaží navázat na úspěšnou tradici setkání odborníků z oblasti zdravotnické informatiky. Na konferenci jsou diskutovány aktuální problémy z oblasti zdravotnictví. Na programu letošního ročníku budou 4 bloky přednášek a jejich témata jsou následující: l Aktuální trendy v krajském zdravotnictví l Bezpečí pacienta l Efektivní řízení ve zdravotnictví l Využití dotací k financování poskytovatelů zdravotní péče Spoluorganizátory konference jsou tradičně Univerzita Pardubice a město Pardubice. Více informací o  konferenci, program konference a on-line přihlašovací formulář je k dispozici na www.inmed.eu.

Stapro - spolupráce v oblasti logistiky

O

blast logistiky ve zdravotnických zařízeních a  regionálních celcích je jednou z našich prioritních oblastí do budoucích let. Vzhledem k úspěšné dosavadní spolupráci se společností Economy.cz, vlastníkem a provozovatelem portálu AllyTrade, jsme se rozhodli posunout spolupráci k hlubší integraci našich řešení a služeb. V rámci této nové fáze spolupráce dojde v následujících obdobích k  mnohem těsnější vzájemné integraci vývoje a  podpory našich produktů. Zároveň dojde k větší personální integraci našich týmů a konsolidaci obchodních aktivit pod záštitou Stapro

v oblastech souvisejících s vnitřními logistickými procesy zdravotnických zařízení. Věříme, že tyto kroky povedou k jednodušším cestám jak pomoci našim zákazníkům s podporou a zrychlením logistických procesů. Zcela jistě tento vznikající balík integrovaných produktů a konzultací vytvoří možnost významných ekonomických přínosů a zvýšení bezpečí pacientů.

Stapro a jeho novinky z úseku zdravotnické techniky

V

 současné době rozšiřuje náš úsek zdravotnické techniky řadu ultrazvukových přístrojů značky Mindray a uvádí na trh barevný notebookový ultrazvuk prémiové kvality M7. Jedná se o přístroj plně digitální s barevným PW doplerem v  B/M/modu, volitelně i  CW, Anatomic M,4D, TDI. Softwarové vylepšení iClear, iBeam, iTouch přispívá k inteligentní optimalizaci obrazu, redukuje šum a  zvyšuje ostrost. Mobilitu ultrazvukového přístroje M7 zaručuje nejen 6,5 kg váhy, ale i možnost umístění na pojízdný vozík, obsluha je jednodušší i díky softwaru v českém jazyce. Ultrazvuk je vhodný do všech lékařských oborů - porodnictví, gynekologie, kardio, cévní a dalších.

Návratnost systému FUKUDA DENSHI je tedy do jednoho roku! Další novinkou je vylepšení telemetrického monitorovacího systému FUKUDA DENSHI - monitoringu vitálních funkcí u  chodících pacientů. Jedná se o možnost sledování EKG, SpO2 a  NIBP na každém vysílači. Japonský systém firmy FUKUDA DENSHI umožňuje monitorování až 16 pacientů na jedné centrále. Centrální monitory dodáváme v češtině, s 15“ nebo 19“ LCD monitorem. Při telemetrickém monitorování lze získat až 704 bodů na lůžko - návratnost systému FUKUDA DENSHI je tedy do jednoho roku!

PARALELNÍ ZKUŠENOSTI

V

  pondělí 13. září 2010 začne v  prostorách Psychiatrické kliniky VFN a  1. LF UK a  jejím okolí ojedinělý projekt Paralelní zkušenosti, který prostřednictvím výstavy výtvarných děl, přednášek, workshopů, vystoupení a interaktivní projekce upozorní na problém sociálního vyloučení duševně nemocných. Některé z  psychických poruch postihují v průběhu života až 20 % populace. Nejvážnější formou, psychotickými poruchami, jakými jsou např. akutní psychotické poruchy nebo schizofrenie, trpí 1 - 2 % populace. Lidé dlouhodobě postižení některou z psychických poruch bývají dříve či později izolováni a vyloučeni ze společnosti. Po dlouhodobější hospitalizaci je pro ně obtížné integrovat se zpět do společnosti, často přicházejí i  o  rodiny, přátele, zaměstnání, což jejich problém více prohlubuje. V důsledku toho se výrazně snižuje jejich životní úroveň, žijí v osamění, ze sociálních či nemocenských dávek, případně jsou dlouhodobě umístěni v psychiatrických léčebnách nebo specializovaných domovech důchodců. Díky reakcím společnosti se duševně nemocní často za své onemocnění stydí nebo se cítí být onemocněním stigmatizováni. Široká veřejnost je o tématu psychických poruch málo informována. To vede k řadě mýtů a  předsudků, které dále vytvářejí bariéry na cestě k adekvátní odborné péči. „Psychiatričtí pacienti jsou často považováni za nepředvídatelně nebezpečné, což jen zvyšuje stigma nejen jich samých, ale také našeho oboru. Ve skutečnosti jsou uživatelé psychiatrické péče sami mnohem častěji obětí násilného chování než jeho vykonavateli,“ upozorňuje odborný garant projektu doc. MUDr. Jan Vevera PhD., z Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK. Projekt má čtyři části: Paralelní světy, Paralelní příběh, Paralelní zkušenost a Paralelní místa. 19

Výstava uměleckých děl duševně nemocných Paralelní světy je realizována ve spolupráci se sdružením uživatelů psychiatrické péče o. s. Kolumbus. Výtvarná díla budou instalována v  Kateřinské zahradě a  ve vstupní aule Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK, kde je doplní interaktivní projekce filmu, simulujícího prožitky nemocného trpícího schizofrenií, Paralelní příběh. Projekce bude přístupná každý den a poté, co celý projekt navštíví Bratislavu, Vídeň a Drážďany, se vrátí zpět do Psychiatrické kliniky, kde bude dále využívána jak k edukaci pacientů a jejich rodin, tak k výuce mediků. Variabilní součástí projektu je soubor přednášek a  workshopů určených široké veřejnosti Paralelní zkušenost. A také divadelní, hudební a taneční performance, které budou tvořit doprovodný program Paralelní místa. Organizátoři oslovili například pohybové divadlo Veselé skoky, Spitfire Company, Bohnickou divadelní společnost, sdružení herců – psychiatricky léčených klientů a profesionálů a také oblíbené české hudebníky. V době uzávěrky našeho časopisu zatím nebyl přesný program znám. Zatímco Paralelní světy, příběh a místa jsou dialogem mezi komunitou duševně postižených a  odbornou a  laickou veřejností, v  Paralelní zkušenosti poukáží přední čeští psychiatři na aktuální problémy spojené s  péčí o  pacienty s duševní poruchou, spíše než z hlediska zdravotnického, z  hlediska společenského. Jejich cílem je rozšířit povědomí o psychických poruchách, uvedení na pravou míru řady předsudků a  mylných názorů panujících ve společnosti, prezentace statistických dat, příspěvky zástupců uživatelů péče, základní předpoklady pro začlenění nemocných do společnosti a podobně. „Skutečnost, že na univerzitní klinice v srdci Lékařské fakulty na Karlově náměstí jsou pokoje s osmi lůžky považuji za ostudu českého zdravotnictví. Je to přímým důsledkem toho, že psychiatrie je přehlížený obor, který dostává mnohem méně finančních prostředků, než je potřeba. Problémem je, že za to málo peněz, co na psychiatrii ze zdravotnického rozpočtu jde (3,5 %), to funguje až příliš dobře. Duševně nemocní nebloudí po ulicích, jak je to 20

běžné např. v amerických velkoměstech, jsou soustředěni v často hezky opravených zámcích a léčebnách, které zvenku vypadají hezky a dostávají tam adekvátní léky. To, že uvnitř se skrývají pokoje po 18 pacientech, nedostatek psychoterapeutů a programů umožňujících pacientům návrat zpět do společnosti, a že téměř neexistují denní stacionáře, vědí jenom odborníci a uživatelé péče,“ nastiňuje docent Vevera, o čem by se na odborných sympoziích mělo také hovořit. Projekt pořádá obecně prospěšná společnost OPONA ve spolupráci s MVP agency, s.r.o., Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a Psychiatrickou klinikou VFN a 1. LF UK. „Samozřejmostí je profesionální zajištění celého projektu tak, aby co nejméně narušoval běžný režim Psychiatrické kliniky. Věříme, že vzájemná spolupráce bude především přínosem, a to jak pro Psychiatrickou kliniku tak pro její klienty. Projekt nese potenciál oslovit širokou veřejnost a může tak významně napomoci zlepšit pohled na lidi s duševním onemocněním a zvýšit toleranci při jejich opětovné integraci do většinové společnosti.“ Říká k organizaci projektu jeho koordinátorka Radka Prošková. Odbornou záštitu projektu poskytli prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. a doc. MUDr. Jan Vevera, PhD., záštitu mu poskytla ministryně zdravotnictví ČR Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA. PARALELNÍ ZKUŠENOSTI: 13. – 18. 9. 2010, Psychiatrická klinika VFN a  1. LF UK, Ke Karlovu 11, Praha 2 (Kateřinská zahrada, Vondráčkova posluchárna, vstupní aula Psychiatrické kliniky). Podrobnosti hledejte na www.paralelnizkusenosti.cz.

Klasifikace v rehabilitaci Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK Na Klinice rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK v Praze se uskutečnil první základní kurz k  používání Mezinárodní klasifikace

funkčních schopností, disability a zdraví MKF (International Classification of Functioning, Disability and Health ICF, WHO 2001). Klinika rehabilitačního lékařství má jako jediná v ČR akreditaci EU k postgraduálnímu vzdělávání v oboru rehabilitace. Vyučující prošli základním i pokročilým kurzem v Madridu a v Miláně. Základní kurz se konal v květnu 2010, v jeho úvodu bylo 110 účastníků seznámeno s historií MKF. Kurz je standardizován pro země EU. Skládá se z dvoudenní základní části, poté je 3 měsíce e-learning a  na závěr se koná dvoudenní pokročilý kurz.

MKF MKF - Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a  zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health - ICF). MKF je klasifikace WHO k hodnocení zdraví a disability, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) schválila MKF v  květnu 2001 na svém 54. valném shromáždění. Ta by se měla používat v  návaznosti na MKN – 10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) a je klasifikací, kterou můžeme měřit funkční zdraví a disabilitu. Členské státy EU přijaly MKF jako základní filozofii a politiku rehabilitace. Je aplikována do systému zdravotnictví, sociálního zabezpečení, pojištění, pomoci, školství, zaměstnanosti a do systémů legislativy některých evropských zemí. Jak bylo zmíněno, MKF předcházela Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN). Již v roce 1893 vytvořil vrchní pařížský statistik Dr. Jacques Bertillon klasifikaci pro mezinárodní použití. „Bertillonova klasifikace příčin smrti“ sjednotila všechny doposud používané francouzské názory do jedné klasifikace. V roce 1899 stanovil kongres Mezinárodního statistického ústavu, aby byla Mezinárodní klasifikace příčin smrti vždy v desetiletých intervalech podrobována revizi za účelem modernizace a doplnění. První klasifikace se tedy zabývaly hlavně příčinami smrti. V  roce 1948 byla rozšířena o nemoci, které nekončí smrtí a vznikla Mezi-

K účastníkům kurzu na závěr promluvil uznávaný odborník v oboru rehabilitace profesor Pfeiffer. národní statistická klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti. WHO tehdy zavázala všechny svoje členské státy k jejímu používání. V tehdejším Československu byla tato klasifikace zavedena od 1. 1. 1949. V  7. revizi bylo před číslo diagnózy přidáno velké písmeno, tedy byl zaveden alfanumerický kódovací systém ( např. diagnóza G 80.0 – dětská mozková obrna).

Definice rehabilitace V roce 2001 definovala WHO rehabilitaci jako „obnovu optimálního nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka“. Lékařský model nemoci může být pochopen jako posloupnost: etiologie – patologie -příznaky. Následky onemocnění zasahují do každodenního života, jde o posloupnost: choroba – porucha (dříve impairment) – aktivita (disabilita) – participace (dříve handicap). MKF je založena na premise, že jedinec je zdravý, má určitou zdravotní kondici, ale dostává se v důsledku své disability do tzv. „disabiling situation“. Dvě osoby se stejnou nemocí mohou mít rozličný stupeň funkční schopnosti a dvě osoby se stejným stupněm výkonnosti nemusejí mít nezbytně stejné zdravotní problémy. Disabilitou se rozumí snížení funkčních schopností na úrovni těla jedince nebo společnosti, která vzniká, když se konfrontuje zdravotní stav s bariérami prostředí. Klasifikace 21

tedy nehodnotí člověka jako takového, ale různé situace v  jeho zdravotní kondici. Klasifikace nechce vytvářet kategorie nějak označených a  svým způsobem devalorizovaných osob. Člověk může mít různé zdravotní problémy v  různých doménách, ale v  jiných doménách může být jeho zdraví bezproblémové nebo nadprůměrné. Nejde tedy o hodnocení nemoci, ale funkčního zdraví.

Kódování MKF Osoby nejsou v  MKF jednotkami, které jsou klasifikovány. MKF neklasifikuje občany, ale popisuje situaci každého jedince v řadě domén vztahujících se ke zdraví. Kromě toho je popis vždy tvořen uvnitř spojitostí prostředí a osobních faktorů. Komponentami při kódování MKF jsou tělesné funkce (body functions – b), tělesné struktury (body structures – s), aktivita a  participace (disability – d), faktory prostředí (environmental factors – e) a osobní faktory (personal factors). To vše může hrát roli v disabilitě na jakékoliv úrovni. Pacienti s těžkou disabilitou potřebují včasnou, individuální, dlouhodobou multidisciplinární rehabilitaci. Pokud se jim jí v plné míře dostane, třetina pacientů se navrací do původní kvality života, třetina z nich je schopna s pomůckami a dlouhodobými službami a podporami integrace do společnosti i zaměstnání a jen u třetiny je nutná dlouhodobá péče ať už doma, nebo v některém zařízení. Používání MKF je závazné Český statistický úřad ve spolupráci s  Ministerstvem zdravotnictví ČR zavádí s  účinností od 1. července 2010 klasifikaci MKF (podle §19 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů), což je uveřejněno ve Sbírce předpisů ČR jako Sdělení ČSÚ č.431/2009 Sb, částka 137/2009 Sb. MKF se používá k hodnocení stupně disability, posuzování zdravotní způsobilosti k práci, k posuzování speciálních potřeb ve vzdělávání, předepisování a proplácení zdravotnických prostředků, pro účely zdravotních pojišťoven, pro 22

zjišťování zdravotního stavu jako podkladu pro posouzení ve věcech dávek a služeb sociálního zabezpečení a pro statistické účely hodnocení zdravotního stavu. Klasifikace je závazná a je ji povinen používat každý ošetřující lékař či zdravotnické zařízení, pokud u pacienta zjistí zdravotní stav (diagnózu) s  určitým stupněm disability, která bude dlouhodobého nebo trvalého charakteru. Ve zdravotnické dokumentaci pacienta a  v  propouštěcí zprávě ze zdravotnického zařízení u všech pacientů, kteří jsou disabilní, musí být uvedeny příslušné klasifikační kódy dle klasifikace MKF. Mezi základní prostředky rehabilitace patří rehabilitace ve zdravotnictví, sociální rehabilitace, pedagogicko-výchovná rehabilitace, pracovní rehabilitace včetně předpracovní rehabilitace, tedy ergodiagnostika. Multidisciplinární rehabilitační tým se skládá z lékařů, psychologů, fyzioterapeutů, ergoterapeutů, zdravotních sester, logopedů, protetiků, ale také speciálních pedagogů, sociálních pracovníků. V našich podmínkách mají velký význam také posudkoví lékaři a biomedicínští inženýři, se kterými Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze úzce spolupracuje.

Rehabilitace je celospolečenský proces V  říjnu 1993 schválilo Valné shromáždění OSN „Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro zdravotně postižené děti, mládež a  dospělé osoby“. Naplňování „Standardních pravidel“ bylo monitorováno a  výsledky byly projednávány na zasedání Komise. „Standardní pravidla“ definují rehabilitaci jako: „proces, jehož cílem je umožnit osobám s  disabilitou (zdravotním postižením), aby dosáhli a  zachovali si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou a sociální úroveň funkcí a poskytnout jim prostředky pro změnu jejich života k dosažení vyšší úrovně nezávislosti. Rehabilitace může zahrnovat opatření

pro zajištění a  obnovu funkcí nebo opatření kompenzující ztrátu nebo absenci funkce nebo funkční omezení“. Rehabilitace představuje koordinovanou činnost všech složek společnosti (státu, institucí, organizací a jednotlivců) s cílem znovu zařadit člověka s disabilitou následkem nemoci, úrazu či vrozené vady, pokud je to možné, do aktivního společenského života a  dosáhnout jeho optimální kvality života. Systém rehabilitace je však třeba řešit nejen na úrovni zdravotnické, ale i  sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a  politické. Podle OSN je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti.

Úmluva OSN o právech osob s disabilitou Úmluva byla přijata Valným shromážděním OSN 13. 12. 2006. V  ČR vstoupila v  platnost podle článku 45, odst. 2 dne 28. října 2009. V článku 26 – Habilitace a rehabilitace je konstatováno, že státy – smluvní strany Úmluvy – přijmou účinná a vhodná opatření umožňující osobám se zdravotním postižením získat a udržet si maximální možnou míru nezávislosti, maximální fyzické, duševní, sociální a pracovní schopnosti a plně se začlenit a participovat ve všech oblastech života společnosti. Zároveň budou státy podporovat vzdělávání odborníků i  personálu, který pracuje v  habilitačních a  rehabilitačních službách a  také dostupnost, informovanost a užívání kompenzačních pomůcek a technologií určených osobám se zdravotním postižením. V ČR vstoupila Úmluva v platnost podle článku 45, odst. 2 dne 28. října 2009. Dne 5. dubna 2006 byl na 961. zasedání delegátů ministrů Rady Evropy schválen „akční plán na podporu práv a plného zapojení osob s disabilitami do společnosti: Zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením v Evropě 2006 – 2015. Dl EU by měla být rehabilitace zahrnuta mezi prioritní cíle jakékoli společnosti.

Život mezi mikroby S  odcházející primářkou oddělení Klinické mikrobiologie a  ATB centra Ústavu klinické biochemie a  laboratorní diagnostiky MUDr.  Annou Jedličkovu jsme si povídaly o tom, jaká byla její cesta k medicíně, proč si vybrala obor mikrobiologie a čeho se jí podařilo za 43 let v nemocnici dosáhnout. Paní doktorko, proč jste vlastně odešla z pozice primářky? Odešla jsem pro svůj věk. Bylo mi od loňského roku připomínáno, jak jsem stará, i když jsem říkala, že v nemocnici sedmdesátku slavit nebudu. I když to máme v rodině, můj dědeček pracoval aktivně do osmdesáti pěti a můj tatínek do sedmdesáti šesti. Váš otec i dědeček byli lékaři? Ne, byli orientováni technickým směrem, i můj bratr. Takže nepocházíte z lékařské rodiny? Ne, ale moje maminka vždy chtěla pracovat ve zdravotnictví. V  té době byla zdravotní škola pouze v Žitné ulici v Praze a ona se na ni dostala. Škola byla úžasná, patronát nad ní měla Alice Masaryková. A vy jste měla ve své mamince vzor? Víte, otec byl zaměřením spíše technik a maminka vlastně uměla všechno – rukama i hlavou. Takže byla mým vzorem a předznamenala mé budoucí zaměření. Už odmalička jste věděla, že budete doktorkou? Já už jsem v první třídě věděla, že budu studovat medicínu. Ale neříkala jsem doktorka, ale lékařka, protože já už tenkrát věděla, že jsou i doktoři práv a další. Jak jste se tady dostala na medicínu? Po absolvování jedenáctiletého gymnázia jsem úspěšně složila zkoušky na vysokou 23

školu. Pak nastaly komplikace a mně nezbylo než jít studovat Hygienu (Lékařskou fakultu hygienickou UK– pozn. red.). Nabídku jsem přijala a nikdy jsem toho nelitovala. Měla jsem tak možnost setkat se s velkými jmény – osobnostmi – tehdejší československé medicíny: prof.  V. Jonášem (kardiolog), prof.  F. Burianem (zakladatel plastické chirurgie) a mnoha dalšími. Bylo to úžasné – v kroužku nás bylo pouze osm, takže se nám profesoři i asistenti mohli plně věnovat. A co následovalo poté, co jste skončila hygienickou fakultu? V té době jsme si místo nesháněli, ale dostali jsme umístěnku. Nebylo možné jít mimo obor. Dostala jsem nabídku do Popradu nebo Ústí nad Labem. Protože jsem měla manžela v Praze, tak jsem si vybrala Ústí nad Labem, kde jsem působila na oddělení epidemiologie jako sekundární lékařka. Ale tam jste nezůstala. Jaká byla Vaše cesta, než jste zakotvila ve VFN? Prošla jsem konkurzem na Infekční klinice na FN Na Bulovce, kde jsem dělala už i mikrobiologii. Přijali mě a zůstala jsem tam až do roku 1967. Poté jsem přešla na Ústav pro lékařskou mikrobiologii a imunologii. Klinická mikrobiologie ústavu zpracovávala biologický materiál pacientů Fakultní nemocnice 2 s FP hlavního města Prahy, i  z  Fakultní nemocnice 1 (pro Středočeský kraj), stále to patřilo pod současnou Všeobecnou fakultní nemocnici a Fakultu všeobecného lékařství UK Praha. Takže od 1. prosince 1967 jsem sice na jednom místě, ale pod zdravotními zařízeními s jinými názvy. Jak jste se dostala k problematice antibiotik a Antibiotického centra? V roce 1982 bylo podle zákona potřeba založit Antibiotické středisko. Protože jsem měla k této problematice blízko, byla jsem tímto úkolem pověřena. Původně vznikalo na místě ústavního zvěřince. Ze střediska se v roce 1985 stalo antibiotické středisko s primariátem, kde jsem začala působit jako primářka. V roce 1993 jsme získali status Antibiotického centra VFN jmenovaného Ministerstvem zdravotnictví ČR. 24

Kdy došlo ke změně názvu ústavu? V  roce 1994 název Ústav pro lékařskou mikrobiologii a  imunologii ztratil v  názvu část „imunologie“ a ústav byl nazván Ústav lékařské mikrobiologie. Vyhrála jsem výběrové řízení na primářku ústavu i  ATB centra. Na místo primářky jsem v  následujících letech dělala několikrát konkurz a zůstala jsem na této pozici až do15. ledna letošního roku. A  aby nebylo změn názvu ústavu málo, v roce 2001 byl ústav přejmenován na Ústav imunologie a mikrobiologie. K  poslední změně došlo v  roce 2004, kdy oddělení mikrobiologie a  ATB centrum bylo připojeno k Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. Když porovnáte metody, které se používaly při vzniku ATB centra a metody, jaké se používají dnes. Je to velký rozdíl? Samozřejmě je rozdíl v používaných metodách. Každá nemocnice má ze zákona povinnost mít ATB centrum, protože vázaná antibiotika musí být schvalována lékaři středisek. Vývoj metodik byl velký – od difúzní metody zjišťování citlivosti bakterií na ATB k zjišťování minimálních inhibičních koncentrací ATB – to už byl krok kupředu. Také jsem musela pro centrum zajistit plnič MIC – minimálně inhibičních koncentrací, abychom si všechno mohli sami připravovat. Centrum také poskytovalo a stále poskytuje, konzultace klinikám v oblasti antibiotik. Samozřejmě konzilia v  antibakteriální a  antimykotické terapii pro jednotlivé kliniky jsme prováděli. Je potřeba znát, kdy můžete jaká antibiotika ordinovat, za jakých podmínek, včetně přihlédnutí ke stavu bakteriální rezistence. A čím jste se v Centru ještě zabývali? V roce 1984 jsme začali dělat přehledy bakteriální rezistence – původně se všechno dělalo ručně. Teprve v roce 1984 jsme měli k dispozici počítač a  začali jsme s RNDr.  Neuwirthem a  jeho kolegyní dávat dohromady program pro vytváření přehledů rezistencí k ATB bakteriálních kmenů po jednotlivých klinikách. Podle bakteriálních kmenů můžete často na první pohled určit, o které pracoviště se jed-

ve VFN. Důležité je doporučit správnou terapeutickou strategii i  strategii profylaktického použití ATB. Měnily se nějak metody v  průběhu vaší kariéry? Ano, samozřejmě, přibývaly metody. Díky tomu, že jsme měli plničku pro přípravu destiček minimálně inhibiční koncentrace, mohli jsme se zabývat testováním i nových antibiotik. V centru jsme se řídili skladbou antibiotických destiček Národní referenční laboratoře pro ATB, která se řídí Centrální laboratoří pro citlivosti ATB v  Atlantě, ale samozřejmě přizpůsobené podmínkám v České republice i ve VFN.

ná. Na každé klinice se vyskytují jiné kmeny, jiné spektrum bakterií s  rozdílnou citlivostí k ATB. V roce 1986 jsme začali připravovat přehledy nozokomiálních kmenů jako podklad pro sledování nozokomiálních infekcí. Podle antibiotických profilů citlivosti bakteriálních kmenů, podle minimální inhibiční koncentrace ATB. V roce 2006 se nám podařilo získat nový program a přestože za nás většinu udělá počítač, stále ještě zůstává mnoho práce se zpracováním a vyhodnocením na lékaři. Nález nozokomiálních kmenů ale neznamená vždy nozokomiální nákazu. Jak je to s rezistencí bakterií na antibiotika, měnila se nějak v průběhu času? Rezistence bakterií na antibiotika vzniká pod tlakem podávaných antibiotik ve velkém množství a  v  různých spektrech. Proto naše centrum sleduje bakteriální rezistenci a vydává doporučení, která antibiotika je možné použít, aby to bylo vhodné pro pacienta i pro snížení vzniku rezistence na jednotlivých klinikách

Jak jsem již zmiňovala, naše centrum také sledovalo bakteriální citlivost u nových antibiotik, která v té době v ČR nebyla. Připravovali jsme přehledy rezistencí pro celou nemocnici, jednotlivé kliniky a zvlášť pro JIP, protože skladba bakterií i jejich citlivost se na těchto pracovištích liší. Sledovali jsme i nozokomiální kmeny a jejich citlivost k ATB na jednotlivých pracovištích a  JIP. Sledují se všechny závažné bakteriální druhy a  jejich rezistence vč. širokospektrých betalaktamáz. Byly zavedeny modernější metody identifikace bakterií. Podílela jste se na vzniku jiných odborných pracovišť? V roce 1996 jsem musela zakládat nové oddělení sérologie a její nové metody. V roce 1998 jsem zřídila samostatnou mykologickou laboratoř, protože ve VFN a na ÚHKT jsou transplantační centra krvetvorných buněk. U  transplantovaných pacientů je obzvlášť důležité přesné a rychlé vyšetření bakteriologicko-mykologické. V naší laboratoři je v rámci ČR nejvíce vyšetřovaného materiálu přesně podle nastavených měřítek a pravidel pro hematologické pacienty. Také jsem zřídila laboratoř sterilit – v ČR jsou celkem 2: jedna ve VFN a druhá v Brně ve FN U Svaté Anny. Tato laboratoř musí mít povolení SÚKLu. Vyšetřuje sterilitu transfuzních přípravků pro transfuzní stanice, i pro další zdravotnická zařízení. Laboratoř sleduje v nemocnici výskyt bakterií v prostředí, stěry z rukou, výtěr z nosu, 25

krku u zaměstnanců, sleduje přítomnost například stafylokoků MRSA a dalších závažných bakterií. Úzce spolupracuje s antibiotickým centrem. Čím jste se na pracovišti zabývala před odchodem? Snažila jsem se zajistit, abychom na našem pracovišti mohli dále připravovat autovakcíny. Podařilo se to, na konci loňského roku bylo pracoviště rekonstruováno, připravila jsem veškerou potřebnou dokumentaci požadovanou SÚKLem. Myslím, že je důležité zdůraznit, že laboratoře byly akreditovány. Pracoviště Klinické mikrobiologie a ATB centra bylo akreditováno podle EN ISO 15 189 Českým institutem pro akreditaci, včetně sérologické laboratoře. Tato akreditace je platná do roku 2012. Pracoviště vlastní akreditaci MZ ČR pro školení lékařů a zdravotních laborantů do roku 2016. Dokážete říci, co bylo pro vás vítězstvím? To, že se mi podařilo vybudovat laboratorní pracoviště na vysoké, nebojím se říct i evropské, úrovni. Také jsem ráda, že byla zavedena nepřetržitá konziliární činnost v antibakteriální a antimykotické terapii i v profylaktickém použití ATB v chirurgických oborech. Do vybudování Antibiotického střediska tato služba nebyla. Když to shrnu: byla to spolupráce s klinikami a ústavy, která vyústila v lepší péči o pacienta po všech stránkách. Vím o Vás, že jste napsala také velké množství publikací. To je pravda. Poslední knihou, která mi v roce 2009 vyšla, je třetí vydání úspěšné příručky Antimikrobiální terapie v  každodenní praxi. Sepsala jsem také knihu Systémové mykózy. Jsem spoluautorkou publikací Infekce v gynekologii a porodnictví, Infekce v gynekologii nebo Lokální mykózy. Celou dobu jsme zde hovořily pouze o práci, ale měla jste čas více se věnovat rodině, nějakému koníčku? Kolik máte dětí? Mám dvě děti – dcery, které mi dělají radost. Starší je pediatrička, pracuje v  Kojeneckém ústavu v  Krči, mladší vystudovala Obchodní akademii. Mám také 3 vnučky. 26

A koníček? Ze strany maminky byli v rodině malíři a sochaři. Umím proto dobře nakreslit bakterie. Umění mě baví, mám ráda knížky týkající se umění, ale ráda si přečtu i historické knihy. A když si opravdu potřebuji odpočinout, tak si přečtu dobrou detektivku. A  co zvířátka? Máte doma nějakého mazlíčka? Mám doma pejska, středního knírače, kterému letos bylo 12 let. Děkuji moc za rozhovor.  S MUDr. Annou Jedličkovou hovořila  Petra Pekařová.

Vyhlášení cen

V

e čtvrtek 3. června 2010 byly vyhlášeny ceny již 11. Studentské vědecké konference. Do soutěže se celkem přihlásilo 72 účastníků se 73 pracemi. Převzít ceny si přišli: Sekce pregraduálních prací: l část teoretická Petr Fábera, 4. ročník, Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR l část klinická Eva Motyková, 6. ročník, III. interní klinika 1. LF a VFN Sekce postgraduálních prací l část teoretická RNDr. Jiří Hrdý, 4. ročník, Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF a VFN

Ing. Kateřina Váňová, 1. ročník, Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Mgr.  Katarína Forgáčová, 2. ročník, Ústav patologické fyziologie Mgr.  Pavol Szabo, 3. ročník, Anatomický ústav 1. LF UK l část klinická I Mgr.  Kristýna Pimková, 3. ročník, Ústav hematologie a krevní transfuze MUDr. Rastislav Hromádka, 2. ročník, Ortopedická klinika 1. LF a FN Motol MUDr. Miroslav Břešťák, 3. ročník, Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN l část klinická II MUDr. Hana Skalická, 5. ročník, II. interní klinika – klinika kardiologie a  angiologie 1. LF UK a VFN MUDr. Jana Vávrová, 2. ročník, Neurologická klinika 1. LF UK a VFN Mgr.  Lucie Šromová, 4. ročník, Laboratoř biologie nádorové buňky, Ústav biochemie a experimentální onkologie

Sekce nelékařských prací: l ošetřovatelství, adiktologie a další Jana Bartáková, 3. ročník, III. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolizmu Návrh na mimořádnou cenu Zdravotnických novin: Filip Tylš, 5. ročník, Psychiatrické centrum Praha. Návrh na mimořádnou cenu časopisu Medical Tribune: Mgr. Daniela Fornůsková, 6. ročník, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN Návrh na mimořádnou cenu Nakladatelství Galén, s.r.o.: John Quinn, MPH, 2. ročník, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN

3x Křeslo pro Fausta Jiří Suchý

Dne 13. května 2010 se uskutečnilo setkání v Akademickém klubu 1. LF UK s českým významným umělcem Jiřím Suchým, vynikajícím

českým textařem, divadelníkem, básníkem, spisovatelem, skladatelem, hudebníkem, grafikem, výtvarníkem a sběratelem. Jiří Suchý pochází z  Plzně. Po několika letech života v Klatovech se rodina přestěhovala do Prahy. Vystudoval střední školu a poté pracoval jako reklamní grafik. Zároveň se věnoval divadlu a hudbě. Psal písňové texty a hrál na kontrabas. V pražské Redutě začala jeho spolupráce s Jiřím Šlitrem a Miroslavem Horníčkem, později i s Ivanem Vyskočilem. V roce 1958 spolu založili Divadlo Na Zábradlí. Spolu s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem založili divadlo SEMAFOR. Po smrti Jiřího Šlitra a díky nepříznivým politickým poměrům byly Suchého tvůrčí možnosti značně omezeny. Spolupráce s  Ferdinandem Havlíkem však pokračovala dál a na jevišti se jeho partnery stali, např. Josef Dvořák a  zejména zpěvačka a herečka Jitka Molavcová. Po listopadu 1989 se Jiří Suchý stal opět ředitelem Semaforu, založil vydavatelství Klokočí a filmovou společnost Perplex.

Profesor Höschl

Další z besed Křeslo pro Fausta bylo setkáním s panem profesorem Cyrilem Höschlem, významným představitelem oboru psychiatrie, předsedou České lékařské akademie, přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK, ředitelem Psychiatrického centra Praha a  Centra neuropsychiatrických studií v  Praze. Setkání se uskutečnilo 2. června 2010 tradičně v  Akademickém klubu 1. LF UK. 27

Profesor Cyril Höschl patří se svou dalekosáhlou praxí mezi nejúspěšnější ve svém oboru. V letech 1990–1997 působil ve funkci děkana 3. LF UK, 1997–2003 byl proděkanem pro reformu studia a zahraniční styky. V současnosti je předsedou České lékařské akademie, přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK, ředitelem Psychiatrického centra Praha a Centra neuropsychiatrických studií v Praze, profesorem psychiatrie na 3. LF UK a na Lékařské fakultě na Univerzitě P. J. Šafárika v Košicích na Slovensku.

PhDr. Lubomír Houdek Dne 16. června 2010 se v Akademickém klubu uskutečnila další z besed Křeslo pro Fausta, poslední před zahájením akademických prázdnin. Tentokrát byla setkáním s panem doktorem Lubomírem Houdkem, ředitelem Nakladatelství Galén, s.r.o. Nakladatelství Galén zahájilo svoji činnost v  roce 1993. Postupem času se stalo jedním z  nejvýznamnějších a  nejžádanějších center pro vydávání odborné lékařské, ale i  ostatní populárně-vědecké literatury. Jeho produkce je široká – od monografií, učebních textů pro lékařské fakulty přes sborníky abstrakt a přednášek z kongresů až po odborné časopisy. Galén vydává i populárně vědeckou literaturu v edici Makropulos, biografie a vzpomínkové almanachy. V projektu Olivovníky mapuje život a dílo nejen českých písničkářů. V součinnosti s vlastním periodikem Lékařský kompas se věnuje i distribuci odborné zdravotnické literatury. Pod vedením svého ředitele a jeho spolupracovníků si získalo nakladatelství Galén s.r.o. značné renomé na knižním trhu. 3x foto: Karel Meister. 28

Životní jubilea Životní jubilea – červenec 2010 doc. MUDr. Ivan Špička, CSc. – je docentem na I. interní klinice – klinice hematologie 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1985. Roku 1996 obhájil kandidátskou dizertační práci. O šest let později byl jmenován docentem pro obor vnitřní nemoci. V roce 1996 získal cenu Společnosti hematologie a transfuziologie JEP. doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc. – docent Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a  VFN. V  roce 1970 absolvoval 1. lékařskou fakultu UK v  Praze. Z  oboru psychologie získal titul PhDr. o deset let později. Kandidátskou dizertační práci pro obor psychiatrie a psychoterapie obhájil roku 1984. Docentem klinické psychologie byl jmenován v roce 2008. prof.  RNDr. Hana Kovářů, DrSc. – je profesorkou na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Přírodovědeckou fakultu UK v Praze absolvovala v roce 1969. Doktorát v oboru biochemie obhájila tamtéž roku 1970. Roku 1976 obhájila dizertační kandidátskou práci v oboru fyziologie živočichů v ČSAV. Vědecká hodnost doktora věd v oboru fyziologie živočichů jí byla udělena v roce 1992 v ČSAV. Pro obor lékařské chemie a biochemie byla jmenována o deset let později docentkou a v roce 2005 profesorkou Univerzity Karlovy. prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. – přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze ukončil v roce 1963. Kandidátskou dizertační práci obhájil roku 1981. O pět let později byl jmenován docentem. V roce 1989 získal titul doktora věd a v roce 1991 byl jmenován profesorem. prof. MUDr.  Jan Štěpán, DrSc. – je profesorem na Revmatologické klinice 1. LF UK. Červeným diplomem ukončil studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v  Praze v  roce 1964. Kandidátskou dizertační práci obhájil roku 1976. O  deset let později získal

titul doktora lékařských věd. Pro obor biochemie byl jmenován docentem v roce 1991 a profesorem v roce 1996. prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. – je profesorem na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a  VFN. V  roce 1964 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v  Praze. Kandidátem lékařských věd je od roku 1972. Doktorskou dizertační práci obhájil roku 1988. Pro obor gynekologie a porodnictví byl jmenován docentem v roce 1990 a profesorem o tři roky později. Životní jubilea – srpen 2010 prof. MUDr. Jan Bartoníček, DrSc. – je profesorem na Chirurgické klinice 1. LF UK a FTN. V  roce 1980 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v  Praze. V  roce 1992 mu byla udělena hodnost kandidáta věd a o sedm měsíců později byl jmenován docentem pro obor ortopedie. Hodnost doktora věd obhájil roku 1996. Profesorem byl jmenován v roce 2004. doc. MUDr. Eva Havrdová, CSc. – je docentkou na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v  Praze úspěšně ukončila v  roce 1981. Kandidátskou dizertační práci obhájila roku 1995. O osm let později byla jmenována docentkou pro obor neurologie. doc. MUDr. Lubomír Kukla, CSc. – je docentem Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK. V roce 1980 absolvoval Lékařskou fakultu UJEP v Brně (dnes Masarykova univerzita). Vědecká hodnost kandidáta věd v oboru pediatrie mu byla udělena v roce 1987. Pro stejný obor byl o dvacet let později jmenován docentem. prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc. – je profesorem na I. klinice tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN a na Pneumologické klinice 1. LF UK a FTN. Fakultu všeobecného lékařství UK v  Praze úspěšně ukončil v  roce 1974. Vědeckou hodnost kandidáta věd obhájil v roce 1984. Roku 1993 byl jmenován docentem, o sedm let později získal titul doktora věd a profesorem je od roku 2002.

doc. MUDr. Alexandr Pilin, CSc. – je docentem na Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN. V oboru stomatologie absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze v roce 1973 a v oboru všeobecného lékařství v roce 1977. Roku 1982 obhájil kandidátskou dizertační práci. Docentem pro obor soudní lékařství byl jmenován v  roce 2008. prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc. – je profesorem Radiodiagnostické kliniky 1. LF UK a VFN. V  roce 1974 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci v oboru neurologie obhájil v roce 1986. O  sedm let později byl jmenován docentem a roku 2004 profesorem. prof. MUDr. František Perlík, DrSc. – je profesorem Farmakologického ústavu 1. LF UK a VFN. V roce 1963 úspěšně absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v  Praze. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd v oboru farmakologie získal roku 1972. Docentem v oboru vnitřní nemoci byl jmenován roku 1988, 2001 mu byla udělena hodnost doktora lékařských věd. V oboru lékařské farmakologie byl jmenován docentem v roce 2002 a profesorem o dva roky později. prof. MUDr.  Vratislav Rybka, DrSc. – je profesorem na Ortopedické klinice 1. LF UK a FN Motol. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v  Praze úspěšně ukončil roku 1963. V  listopadu 1973 obhájil kandidátskou dizertační práci. V roce 1975 byl jmenován docentem pro obor ortopedie. Roku 1980 obhájil doktorskou dizertační práci a v dubnu 1983 byl jmenován profesorem. doc. MUDr. Karel Hynek, CSc. – je docentem na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1965. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd v oboru psychiatrie obhájil roku 1980. O čtrnáct let později byl jmenován docentem pro obor psychiatrie.

29

dopisy pacientů Všeobecná fakultní nemocnice v Praze k rukám MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA Vážený pane řediteli, jsem filmový režisér a vím, že bez mého štábu pracovníků bych nemohl odvést pořádnou práci. Proto si spolupracovníky pečlivě vybírám. Chtěl bych Vám poblahopřát k jednomu členu Vašeho „štábu“. Při natáčení jsem si zle natrhnul Achillovu šlachu. MUDr. Martinec, ve spolupráci s jeho zdravotní sestrou, mi poskytnul dokonalou péči. Samozřejmě jsem mu poděkoval, ale chtěl bych poděkovat i Vám, protože bez „režiséra“ není dokonalý výsledek. Srdečně pozdravuji.  Juraj Herz K rukám MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA, zastupujícího ředitele VFN Dobrý den, v měsíci červnu jsem byl hospitalizován na odd. kardiologie a angiologie. Byl jsem velice mile překvapen přístupem lékařů a zdrav. sestřiček k pacientům. Všichni byli velice milí a přívětiví, patří jim můj veliký

30

dík za jejich ochotu a milý přístup k pacientům. Přeji krásný den. Václav Vinduška, Teplice VFN – Interní oddělení Strahov primář MUDr. Vladimír Polakovič, MBA Poděkování: byl jsem hospitalizován na vašem oddělení Strahov na nefrologickém lůžkovém oddělení. A  jelikož jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ležel již v různých nemocničních zařízeních, musím říci, že s tak nadstandardní péčí jsem se dosud nikde nesetkal. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem lékařům a to zejména: MUDr. Barboře Szonowské, MUDr.  Jakubovi Černickému, MUDr.  Lucii Wohlové a pak zvláště PhDr. Marcele Znojové. Dále všem sestřičkám a celému personálu lůžkového oddělení A za jejich vzornou a vstřícnou péči. Jsem si vědom svého zdravotního stavu a při sebemenších potížích se budu velmi rád do této nemocnice vracet. Ještě jednou srdečné a upřímné díky. S pozdravem Milan Šesták Děkovný dopis básníka a spisovatele Pavla Kohouta.

Albánie stála za to Růžena Wagnerová Navštěvovat atraktivní země, s  azurovým mořem, písečnými plážemi, kulturním vyžitím a vším fungujícím, to není žádné dobrodružství. A tak se, navzdory všem varováním a hlasům skeptiků, vydala skupina sester a laborantů pod hlavičkou ČASu, s  průměrným věkem 53 let, na cestu do krajiny neznámé – do Albánie. Je to, jak známo, země s nevyvinutým průmyslem, zanedbaným zdravotnictvím a  údajně i  nebezpečná. Známí a  příbuzní nás z  cesty zrazovali, ale čím víc bylo negativních názorů, tím víc nás cesta lákala. A tak jsme s naší spřízněnou cestovní kanceláří Jedotour vyrazily autobusem na cestu. První překvapení nastává na všech hranicích, těch opravdových se závorou, které cestou po opuštění EU projíždíme – Srbskem počínaje. Zvykly jsme si, že přejedeme půl Evropy a nikdo nás ani nezastaví, natož aby kontroloval cestovní doklady. Teď stojíme na každé hranici, ukazujeme pasy, čekáme na razítka, řidiči běhají sem tam a vždycky nás vysvobodí úplatek celníkům – pivo nebo coca-cola. Nezřídka si celníci o úplatek řeknou sami. Postupně si zvykáme, že směrem na východ všechno funguje úplně jinak, tak nějak postaru. Projíždíme Srbskem a Makedonií, kde obdivujeme některé památky, jako na příklad mešitu Mustafa Paši ve Skopji. Také tu navštěvujeme kostel Sveti Spas. Ve městě Tetovo, které je už osídleno převážně Albánci, zastavujeme u mešity Šarena Djamila a modlitebny Baba Arabati. Okolo Prespánského jezera vjíždíme do národního parku Galičica, s překrásnou vyhlídkou na Ochridské jezero, 294 metrů hluboké. V jeho průzračné vodě se koupáme a také se necháme převézt lodičkami ke klášternímu komplexu Sveti Naum. Původní chrám zde byl založen v roce 910, v kostelíku jsou uloženy ostatky sv. Nauma, žáka Cyrila a Metoděje.

Nocleh máme zajištěný ve městě Ochrid. Ráno tu ještě navštěvujeme kostelík Klimenta Ochridského, dalšího z žáků slavných moravských věrozvěstů, který v tomto městě založil literární školu a byl tu roku 893 ustanoven biskupem. Tím končí naše cesta Makedonií a před námi už je náš cíl, Albánie. Hned za hraniční závorou se nestačíme divit množství malých i velkých bunkrů. Je jich po celé zemi jako naseto, asi 70 000. Jsou památkou na slavného diktátora a vládce Albánie Envera Hodžu, na jehož příkaz byly postaveny a měly zemi chránit před nepřítelem. Dnes jen hyzdí zdejší krásnou přírodu. Naší první zastávkou je město Elbasan, tady obdivujeme nejstarší mešitu v zemi, Královu mešitu i s jeho medresou, učebnou plnou dětí. Pokračujeme pak dál, do hlavního města Tirany. Je opravdu vedro, kolem 39° C, koupeme se ve vlastním potu. A tak jen zběžně prohlížíme střed města, které je zajímavé snad jen jezdeckou sochou hrdiny Skanderbega na hlavním stejnojmenném náměstí. A protože u ní parkoval náš autobus, pronikly jsme v  touze po trošce stínu i  do Ethem Beyovy mešity. Nic dalšího zajímavého neobjevujeme. Vlastně ano, zjišťujeme, že Tiranu, a  vůbec celou Albánii, nezachvátila globalizace. Žádné supermarkety, McDonaldy, KFC. Země si pořád zachovává svoji tvář. Přejíždíme do města Durrësi, kde v hotelu Tropical trávíme celý den na pláži Jaderského moře. Jsme překvapené, jak je celý komplex krásně upravený, čistý, lehátka a  slunečníky na pláži jsou zdarma. Stále je velké horko, ale příjemně odpočíváme. 31

Abychom viděly staré řecké památky, vstáváme už ve 2 hodiny ráno a po nekvalitních, místy až nebezpečných prašných cestách podnikáme poznávací okruh. Odjíždíme do Gjirokasteru, rodiště bývalého vládce Albánie Envera Hodži. Některé z nás si prohlížejí místní rozestavěnou, ale stále přístupnou mešitu a podnikají výstup na hrad, dominantu města. Pak pokračujeme na nejjižnější místo naší cesty, do Butrintu. Ten jako město vznikl ve 4. století před naším letopočtem. S průvodcem obcházíme vykopávky zbylého řeckého divadla, veřejných lázní, křtitelnice ze 6. století. Památky velmi působivé, zasazené v  přírodě. Na vrcholku, v místech, kde kdysi stával hrad, je dnes malé muzeum. Je tu i pěkný výhled na Butrinské jezero a kanál Vivari, který je spojuje s mořem. I přes stále trvající horko byla procházka památkami příjemná. Cestou zpět projíždíme přímořským městem Sarandë, a také městečkem Ksamil, které vypadá jako po zemětřesení. Hodně se tu staví, ale i hodně rozestavěných domů je zbouraných. Ptáme se, co se stalo a dovídáme se, že stavby, které byly postaveny bez stavebního povolení, zdejší úřady nechaly nekompromisně rozbořit. Dobrý nápad, neměli bychom to zkusit i u nás? Při našem putováním poznáváme Albánii jako zemi velice drsnou, ale krásnou, ze tří čtvrtin hornatou. Přejíždíme průsmykem Logarajt ve výšce 1 027 metrů. Kopce všude kolem jsou zelené, zatravněné, vesničky chudé, ale lidé příjemní, ochotní a  milí. Skutečně, při svých cestách jsem se snad nikde nesetkala s takovou ochotou pomáhat a poradit. Jako třeba v městě Durrësi, přístavu, který býval dříve hlavním albánským městem a kde jsme se zastavily, před odpočinkem v hotelu a na pláži, na drobných nákupech. Jako odměnu za celodenní strádání pak máme večer v  hotelu bohatou a  chutnou večeři! Ráno opět balíme kufry a  přesunujeme se směrem na sever, navštěvujeme město Kruje, kde sídlil národní hrdina Albánie Skanderbeg. Jeho socha, u které zastavujeme, třímá v rukou mohutný meč. 32

Odjíždíme dál, do čtvrtého největšího města Skadaru. Tady nás čeká pevnost Rozafa, postavená na soutoku řek Driny, Kiry a Buny. A pak už přes hraniční přechod Murigan opouštíme Albánii a vjíždíme do Černé Hory. Zastavujeme u ostrova sv. Stefan, kde je bývalá rybářská osada, nyní přebudovaná na luxusní hotely. Na ostrov není povolen přístup a  tak pokračujeme do Budvy, nejpopulárnější destinace na černohorském pobřeží Jadranu. Všude se nám otvírají pohledy na překrásnou přírodu národního parku Lovčen, a  to jak v  horách, tak i na pobřeží. Další den míříme do Kotoru, města dodnes z části obehnaného hradbami a se starým skalním klášterem, ke kterému vede 1 500 schodů. Je to i místo slavné vzpoury v Boce Kotorské v roce 1918. Jedním z organizátorů byl i český námořník František Rasch, jak dokládá nápis na pamětní desce. Pak už přejíždíme hranice do Chorvatska, zastavujeme až v Čechům tak známém, krásném Dubrovníku. Jedeme kvalitní jadranskou magistrálou (jaká rozkoš!) přes kousek Bosny a Hercegoviny do Rakouska, hranice překračujeme v Mikulově. Ujely jsme celkem 4  700 km, projely aspoň z části 10 států: Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Makedonii, Albánii, Černou Horu, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Slovinsko a Rakousko. A co napsat na závěr? Hlavním naším cílem byla Albánie. Neměly jsme tolik času, abychom se mohly podívat všude, ale výhodou autobusu je možnost stále pozorovat krajinu, cestu okolo a  máte tak dostatečný přehled o  trase. Měla jsem před odjezdem také velké obavy z albánské kvality sociálního zařízení, ale to mě velice překvapilo. I  obávané turecké záchody byly všude čisté a nikde se na WC neplatilo. Jsem ráda, že jsem mohla vidět tuto zemi s  jejími vyhlášenými přírodními krásami, nezkaženou globalizací a dosud ani turistickým ruchem. Jsem ale přesvědčená, že za tři roky bude Albánie vypadat úplně jinak.