Obsah Úvodní slovo.........................................................3 Akrostichy.............................................................4 Dokončení strašidelného příběhu.........................12 Básně na téma Mraky...........................................14 Křížovky...............................................................17 Osmisměrka..........................................................19 Vtipy.....................................................................20 Báseň Krásný vlčí den..........................................21 Básně s rýmem písně „Včera neděle byla“...........22 Detektivní povídka Kos a žížala...........................24
2
Úvodní slovo Milí žáci a učitelé, prázdniny jsou již dávno za námi a my Vás vítáme v novém školním roce 2007/2008. Právě čtete řádky prvního vydání školního časopisu SNPčko /čti esenpéčko/. V tomto časopisu se zaměřujeme na podzimní období, s nímž je bezpochybně spjat i Halloween. Každý si zde přijde „na své“. Vašemu oku budou lahodit řádky, jež jsou zaměřeny na básnický prvek zvaný akrostich - sami si všimnete vyznačených hlásek. Dále žáci sedmého ročníku dokončili strašidelné vyprávění. Naopak žáci ročníku osmého se poprali s poezií na téma Mraky. V žádném časopise byl neměl chybět oddychový oddíl křížovek, osmisměrek a vtipů, a proto ani v našem plátku nebudete o tento zážitek ochuzeni. Tím jsme ukončili pozornost věnovanou Halloweenu. V následujících kapitolách se seznámíte se samostatnou tvorbou žáků, z nichž stojí za zmínku zajisté povídka nejmladšího přispěvatele časopisu. Nakonec jsou zařazeny nejlepší básně „sedmáků“, kteří nevědomky básnili s použitím rýmů Jiřího Suchého z písně „Včera neděle byla“.
Věříme, že se Vám časopis bude líbit a už budete na našich webových stránkách netrpělivě vyhlížet následující vánoční vydání, s nímž se na Vás těší redakční tým, který se skládá z žáků sedmých a osmých ročníků v rámci volitelného předmětu Literární výchova.
Za celý tým spisovatelů se s Vámi - s přáním krásného podzimu - loučí
Mgr. Zuzana Šebestová
P.S.: Případní zájemci o uveřejnění svých literárních pokusů neváhejte a odevzdávejte v kabinetě Čj, nebo posílejte v elektronické podobě na e-mail
[email protected].
3
Halloween se blíží Auta už uklízejí Lolo - strašidlo hrozný - jediný způsob, jak ho zkrotit, je snadný Lolo má však slabost velkou : když dostane lízátko Opravdu Lolo nic nezničí Vendulka však tuto daň nesplatí, místo toho lízátka uklízí Vendulka skočí do auta Energií vzbuzená spojku + nitro dává, míří do Eldorada GPS zapíná tentokrát mu Náhodou ujela, lízátka si nevzala /Jan Hájek
Halloween je svátek mrtvých, Ale moc se neslaví. Lidé obličeje v dýních, Leckdy přesto rozzáří. Občas děti rádi také Vyřezají dýně, Vyřezané obličeje jsou pak všelijaké, Emilka se radši choulí u maminky v klíně. Eva dýni má nejhezčí, Nikdy nikdo neměl lepší. /Iva Tesarzová
4
Hejna ptáků už odlétají, A podzim právě přichází. Listí padá pod stromy, Lenka v masce obchází domy. Opletalová jí dává sladkosti. V dýně lidé se převlékají, Vendula už hrabe listí. Emil draka pouští, Estetický požitek z podzimu má, že Na velký den padá tma. /Z. Polanecká, T. Tesařová
Halloween je tady A lidé se bojí Lidé už oslavují Léto je dávno pryč Opadává listí Vydlabují se dýně Všude hoří svíčky Emil jde za duch Eva ho neslaví Nikdo není smutný
/Barbora Michalová
5
Halloween je príma svátek A určitě začíná v pátek Listí padá na zem Listopad je blázen Otík má pěkný převlek Víťa před ním čarodějnický klobouk nesmek Všichni večer koledují Elektřinu nezapojí Ema běží pro velikou dýni Nikdo však netuší, že Ema není z Číny. /Káťa Kozumplíková
Havrani létají Allena klepe strachy koleny Lampy v podobě dýní Lano oběšence je natrhlé Opičí masky běhají Vlkodlačí masky straší děti Varhany hrají strašidelné písně Ellen dostal bonbóny Entí maska leží ve skříni Noc je plná hrůzy. /David Zita
6
Hodně listů pod stromy A je hodně únavy Listí padá, stromy řídnou Lenka s Jirkou hledá draka Opustili nás ptáčci Vlaštovky opustily naši stodolu Velice je tu smutno Eliška má ráda kosy Emil žebrá sladkosti Na Vánoce už dlouho čekat nebudeme.
Hynek hledá masku Alena zas tašku Laskominky v tašce budou Lentilky tam taky budou Orionky, bonbónky a lízátka Všichni vědí, co je za den Ven jde každý s hladem Emil už má strašidelný dům Emílie už zase stojí jako kůl Náš den je Halloween
7
/Klára Eisnerová
/Ondřej Fiklík
Hoří svíčky v dýni Aranžuje se výzdoba ve třídách Lákají strašidla (mumie, zombie) Lenka si šije kostým Opadávají barevné listy ze stromů Wyvolávají se duchové Emil straší malé holky Eva pozoruje odlet ptáků do teplých krajin Nosí se strašidelné kostýmy /Tereza Kožnarová
Horké počasí už dávno není Alena zapaluje svíčky Listí padá Léto už je pryč Odlétají stěhovaví ptáci Vydlabávají se dýně Venku je bláto Eva s dětmi pouští draky Ela vymýšlí masku na Halloween Nemám ráda podzim /Klára Šímová
8
Halloveen nás straší Anna ta se mračí Lidé mají strach Láká je hrůzostrašný pach O Halloweenu dýně máme Ve dne je rádi vydlabáme V noci zapálíme svíčku Evička strachy počůrala babičku Emílek je starý duch, za život požil plno much Na svátek Halloveena se těším zas .... /Lucka, Jiřka, Kačka... ............a svíčku zhassss.......
Hrady se hemží strašidly Alenka se bojí duchů Lampióny svítí v ulicích Louče svítí do dálky Opadává listí Vlaštovky létají do teplých krajin Vyrábějí se masky Eliška pouští draky Emil vyřezává dýně Nebožtíkům se nosí svíčky na hroby
9
/Lenka Fialová
Hroby se zdobí svíčkami Alojs straší na hradě Listy padají ze stromů Lucka se bojí duchů Oblékáme masky Vlaštovky letí za teplem Všichni pouští draky Eva vyřezává dýně Eliška vyrábí masku Nosíme strašidelné věci
/Zuzana Kadlecová
Halloveen je prostě super Anežka se bojí duchů Listy padají ze stromů Linda vyvolává duchy Oblékáme masky Wincent pouští draka Eliška zdobí dýně Eva nosí strašidelnou masku Nakupujeme dýně /Zuzana Kadlecová
10
Hanka vydlabává velkou dýni A Emil si bere kostým ve skříni Libujeme v dobré náladě Listí ze stromů opadává v zahradě Opatrnost dnes se hodí Venku roj masek chodí Ve vesnici je velmi veselo Etelvíra předpovídá, že by pršet nemělo Estonsko tento svátek neslaví Né, oni si iglú staví /Adéla Kavříková
David zapaluje svíčičku U hřbitova jsme zahlédli dušičku Šimon drží v ruce svícen I ten největší darebák by měl být osvícen Čím to asi všechno je? Karel zapaluje ohňostroje Yva na něj hudruje /Adéla Kavříková
11
Dokončení strašidelného příběhu Zadání: Jsem doma sama, rodiče šli do divadla a vrátí se velmi pozdě. Je večer, venku je tma a prší. Chci si pustit gramofon, ale místo hudby se z reprobeden ozývá temné, hluboké a velmi silné mručení, které k mému překvapení nepřestává, ani když vypnu gramofon... Dokončení od Zuzany Kadlecové: Utíkám do svého pokoje do druhého patra. Mručení sílí. Já se bojím. Na okna bubnují velké kapky vody. Mručení se přibližuje. Vykukuji ze dveří pokoje a jdu dolů. V hifi věži se něco hýbe. Zkouším se strachem v očích hifi věž zapnout. Nic. Ozve se hlas. Hlas mé zesnulé babičky. Vzpomenu si, že jsou dnes dušičky. Mám ještě větší strach. Venku fouká silný vítr. Otevírám hifi věž a je v ní kazeta. V tom hlas utichne. Na kazetě je napsáno duchové. Hlas ale zase začíná mluvit. Čtu dál nápis na kazetě: Iva a Zdeněk. Moji rodiče. Čtu dál: strašení Zuzky. V tom mi to došlo. Možná je to bouda. Na mě. Ale…kazeta je vyndaná a mručení pokračuje. Otevřu druhý kazeťák. V tom hlas utichne a v reprákách to zašumí. Otevřou se dveře..tam mamka s taťkou. „Tak co, bála ses???“
Dokončení od Lenky Fialové: První, co mě napadlo, bylo to, že mě navštívil duch mého zesnulého strýčka. Zapnula jsem si tedy televizi, ale tam bylo jen zrnění. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že instalují novou anténu a že televize nefunguje. Šla jsem tedy do pokojíčku. Zavřela jsem se tam, zamkla, nad dveře umístila vodní bombu a začala si číst. Vtom se otevřelo okno. Zaklapla jsem knížku a šla spát. Jen co jsem si lehla, začal zvonit budík, i když nebyl nařízený. Vyskočila jsem z postele, oblékla se, vzala Fredinku a ještě pár drobností do ruky, vystřelila jsem z bytu a utíkala ven. Jen co jsem se otočila, dům spadl.
Dokončení od Ladislava Raichla: Mručivý zvuk mi připomínal, jako kdyby na mě někdo volal: „Zabiju tě! Zabiju tě!“ Dostal jsem strach, a tak jsem se šel schovat pod deku. Deka se z ničeho nic pomalu zvedala a já jsem trnul strachy. Uviděl jsem stín, tak jsem rozsvítil a byl tam... STREJDA z farmy. Oddychl jsem si, ale mručení nepřestávalo. Šel jsem se kouknout ke gramofonu. Odkryl jsem víko a ležela tam krysa, která okusovala desku. Spadnul ze mě veškerý strach, protože jsem si všechno vysvětlil. Když přišli rodiče domů, všechno jsem jim řekl, ale oni odpověděli, že slyšeli v divadle to samé... 12
Dokončení od Ondřeje Fiklíka: Mručení dál pokračuje. Podívám se doleva, podívám se doprava a nic. Podívám se nahoru a tam na mě zírají dvě velké hnusné oči. Po důkladné analýze těch očí jsem se zděsil. Patřily totiž medvědovi, ale to nejhorší bylo, že medvěd byl zavěšený na dvou prknech našeho stropu a jen tak tak, že se držel. Najednou medvěd spadl tak jeden metr ode mě a propadl se kamsi hluboko do vody, jelikož máme hausboot. Musel jsem se smát, ale neuvědomil jsem si, že hausboot se pomalu potápí. Asi po dvou minutách jsem si to uvědomil, chtěl jsem začít zdrhat, ale najednou z druhé strany další medvěd. Pak jsem se probudil a šel jsem si udělat snídani.
Dokončení od Petra Burgra: Mručení mi připomínalo větu: „Pojď blíž, neublížím ti.“ Padl na mě strach. Za strachu jsem gramofon vypnul, ale mručení nepřestalo. Chtěl jsem vzít mobil a zavolat mamince, ale neměl jsem kredit. Zabarikádoval jsem se v pokoji, vzal samopal na kuličky a čekal jsem. Nic se nedělo. Připomínalo mi to horor. Měl jsem strach jako nikdy v životě. Ale musel jsem se jít podívat, co se stalo. Popošel jsem. Dostal jsem se ke gramofonu. Odsunul jsem skříň. A co nevidím? Dvě myši chroustají sýr a rádio, které mručí a říká: „Pojď blíž, neublížím ti.“ Začnu se řehtat. Najednou zaklepání na dveře. Cuklo ve mně. Nabiji kuličkovku a jdu otevřít. Otevřel jsem a vystřelil. Ve dveřích stál tatínek, kterého představení nebavilo. Příšerně zrudl a zbil mě. Měl jsem týden zákaz poslouchat gramofon. Uf. Přežil jsem hnusnou noc.
13
Mraky, mráčky, jsou jak vláčky, nikdy neví, kam pak plují, jen směrem, kam vítr fučí. Mraky mají různé tvary, a proto si s nimi ráda hraji. Červánky jsou rudé mraky, barvu mají jak vlčí máky. Konec této básně je: sbohem, mraky, adie... /Katka Kozumplíková
Co jsou to mraky, to nikdo neví. Proč jsou na nebi, každý se diví. Jak je tam na nebi spousta těch mraků, já vidím spíše bílý svět fraků. Jak si tam ty mraky leží na nebi, hlídají lidem ty nejdůležitější sliby. Někdy jsou daleko, někdy i blíž, záleží na tom, co si o nich myslíš. /Iveta Tesarzová
14
Nejdříve mrak vodou je, pak teprve na nebe vypluje. Sám pluje teď nebem, chudák je vázán slibem. O čepice hor se otírá, slunce svá okna otvírá. Kontroluje a dohlíží, cestu mraků si prohlíží. A už přichází ta chvíle, kdy mrak urazil své míle. Padá k zemi, ještě ale nechce, Najednou však dopadl, tak zvláštně…lehce… /Láďa Fröhlich
Mraky nemají žádné typické znaky, ale na ně jediné se upírají lidské zraky. Chtělo by pár lidí vzlétnout k nim, a také já o tom sním. Pohoda, starost a zlost, mohly by přes nebe postavit most! Mraky by padaly až sem k nám, a přinesly radost na zemi nám. Až zemřeme, tak vzlétnout k nim si přejeme. /Adéla Kavříková
Mraky jsou jak bílé skvrny, plují tiše po obloze, létají okolo sebe a občas jeden do druhého drkne. Když se venku setmí a mraky zčernají, tak znamená to, že bouřka se přihání. Bum!! Bum !! Prásk!! A lítá jedna rána za druhou. Když však bouřka skončí a mraky se zas uklidní, nastane ráj na zemi. /Markéta Toflová a Káťa Plessneyová
15
Mraky zakrývají modré nebe, ale já miluji jenom tebe. Slunce se za nimi krčí, a mně v břiše kručí. Mráčku, dovol trochu sluníčku, ať se koukne pod tvoji dušičku. Aby byla duha krásná, barevná a světle jasná. Začne pršet, to je krása, a hle, objeví se duha překrásná. Barvami to jenom hraje, led se pode mnou roztaje. Padám k tobě do náručí, ty mě chytíš a všechno končí. /Pavla Rathouská
Obláčky na nebi vypadají jako nadýchané kopce šlehačky. Kdybychom mohli si jen trošičku líznout, a nebo na jeden obláček sednout. Na nich bychom mohli šťastně žít a žádné starosti nemít. /Adéla Kavříková
16
Křížovky Tajenka
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Jiný výraz pro hustý. Pozdrav. Středověká střílecí zbraň. Věc k odemykání a zamykání. Věc, kterou můžeme koukat ven. Druh filmu. Jezdí se tam na koni. Sopka na Sicílii. Oficiální měna v EU. Vyvolává hádky a často i rozchod.
17
Tajenka
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Bílé pečivo. Hlavní město Dánska. Věc, kterou se mohou otevřít dveře. Opak pomalosti. Těží se společně se zemním plynem. Anglicky západ. Domácí zvíře. Nejmenší světadíl. Část obličeje.
18
Osmisměrka Adély Kavříkové
n
ů
ž
k
v
á
m
b
a
r
v
y
◙
k
e
ř
š
p
ř
i
l
é
t
e
l
s
s
t
r
a
š
i
d
l
o
h
s
a
v
v
l
r
t
l
ý
u
o
w
e
n
e
í
á
n
í
y
ň
p
š
p
ř
e
i
j
č
t
e
p
ě
m
e
e
r
v
á
c
m
k
e
k
u
r
á
s
n
i
ý
ý
e
m
a
k
o
s
t
ý
m
a
n
n
z
á
á
b
a
v
n
ý
o
ř
s
c
v
á
á
s
t
h
ř
b
i
t
o
v
e
e
k
p
k
o
a
e
z
u
b
y
l
z
l
a
t
a
n
n
p
u
s
t
ý
i
n
e
f
i
n
d
a
a
b
k
r
b
v
a
v
e
s
o
b
ano, barvy,
pustý, řepa,
duše, dýně,
sám, sob,
Hana,
strašidlo,
hřbitov,
svátek,
kafe, keř,
svíčka, šaty,
kostým, krb,
tis, upír,
lev, nápad,
vesnice,
nůž, on, oř,
vliv, zlata,
princezna,
zub, zuby
19
Vtipy Petra Bugra
Na pláži sedí černovláska na dece a stěžuje si: „Mám plnou hlavu písku.“ Opodál sedící blondýna říká: „Zajímavé, mně se to dostalo jen do vlasů.“ Na telegrafním drátě visí několik netopýrů hlavou dolů, a tu z ničeho nic se jeden prudce otočí a zůstane hlavou nahoru. „Hele, co s ním je?“ ptá se jeden. „Nevím, asi omdlel.“
Ptá se policista chodce: „Proč tak řvete?“ „Přejelo mě kolo!“ „Vy toho naděláte, včera tu chlapa přejel trolejbus a ani necekl.“
Zastaví se dva policisté u žebráka a jeden mu povídá: „Na Štědrý den nemá být nikdo sám. Tak se seberete a půjdete s námi.“
Policisté na služebně sledují hokejové utkání ČR vs. USA. V tom přijde do místnosti další policista a ptá se na stav utkání. „Vedeme 3:0.“ „Jo? A kdo dal góly?“ „První dal Patera, ty další dva nějaký REPLAY.“
20
Lenka Navrátilová
KRÁSNÝ VLČÍ DEN Procházím se voňavým lesem, vánek mi zpíval jemným hlasem veselou i smutnou písničku, trvalo to jenom chviličku.
Jak jsem se napila ze Stříbrné řeky, najednou se zatáhly hrozivé mraky. Má srst se stala stříbrnou a všechno se mi zdálo jenom hrou.
Vítr mou šedou srst rozcuchal a při tom na tu zvonkohru hrál, do toho se přidal deštík jarní, líbilo se mi to lesní hraní.
Jenže hra pak skončila, matka mě z domu vyhnala, našla jsem si nové kamarády a nový život mi začal tehdy.
Došla jsem až ke stříbrné řece, „no tady určitě znám – přece“. Napila jsem se vody maličko, odráželo se od ní sluníčko. Pak jsem šla kolem liščí nory, obešla jsem tři vysoké hory. Najednou byla chladná noc, chtělo se mi spát velmi moc. Lehnu si a dám tlapy přes sebe, otočím se a hledím na nebe. Dívám se na krásné, světlé hvězdy a vzpomínám, jak to bylo tehdy.
21
Básně s použitím rýmu písně Jiřího Suchého „Včera neděle byla“ Zuzana Kadlecová
Nikola Holá
V Mezholezích já jsem byla
Nakoupit Klárka byla,
poměrně krátký čas.
měla velmi krátký čas,
Včera jsem tam ještě byla,
aby včas doma byla,
pojedu tam možná zas.
musela jít příště zas.
Moc jsem tomu nevěřila,
Kámoška jí nevěřila,
že projedu celý stát,
zůstala na chodníku stát,
abych v Mezholezích byla,
že takhle rychle doma byla,
kde se má každý rád.
Klárku má každý rád.
Na Plzeň pohled letmý,
Petr prohodil pohled letmý,
moc krátký byl.
do Klárky zamilován byl,
V Mezholezích už se setmí
čekal, než se setmí,
a nikdo mě nepolíbil.
a pak ji políbil.
Ale co to změní,
Její život se najednou změní,
svět nebude jinačí.
je takový jinačí,
Nikdo tu není,
ale špatný to určitě není,
čas mě tu netlačí.
nikdo na ni netlačí.
Na nočním Švihově jsem byla,
Klárka ráda byla,
byl to krásný čas.
s Petrem jí utíká čas,
Spousta strašidel tam byla,
krásná pusa to byla,
možná tam pojedu zas.
příště by ji chtěl zas.
22
Lenka Fialová
Petr Burgr
Včera neděle byla,
Alena v nemocnici byla,
byl to moc smutný čas.
bude tam ještě nějaký čas,
Já v Mezholezích byla
na koupališti byla,
a vrátím se tam zas.
zlomila si nohu zas.
Nikdy bych nevěřila,
Doktorka jí nevěřila,
že se to může stát.
musela na chodbě stát,
Včera jsem v Mezholezích byla,
doktorka hodná byla,
každý měl všechny rád.
doktor byl rád.
V lese se mi naskyt obraz letmý,
Čas byl letmý,
však to jen obraz byl.
doktor hodný byl,
Večer, okolo sedmý,
prý až se setmí,
pan Smrt veverku políbil.
Alenu na rty políbil.
Co se však na světě změní?
Alena se změní,
Nebude jinačí.
slíbila že bude jinačí,
Veverka už ale není,
hloupá už dlouho není,
kámen mě v botě netlačí.
zlomená noha ji také netlačí.
Škoda, veverka byla,
Alena na koupališti byla,
byl to pro ni hezký čas.
bude tam nějaký ten čas,
Škoda, veverka byla,
nestačilo jí, že v nemocnici byla,
nevrátí se ale zas.
zlomenou nohu bude mít zas.
23
Detektivní povídka Marka Kobery ze VI.C
KOS A ŽÍŽALA Za jednoho slunečného rána se probudil kos jménem Taz a vůbec se mu nechtělo vstávat. Stejně musel vstávat do práce, on totiž pracuje u policie. Když už byl oblečený, tak vyletěl. Ve městě byla šílená zácpa a kvůli tomu přiletěl do práce pozdě. V práci dostal případ chytit zlodějku žížalu. Má její popis i fotku, ale v cele ji ještě nemá. Tak šel do města na kafe a na snídani a měl velké štěstí- žížala mu loupila v klenotnictví. Vletěl jak o život, žížala ho viděla a zrychlila tempo. Vzala si pytel, ve kterém měla šperky. Kos tasil pistoli a střílel. Žížala si vytáhla kulomet, ale kos zavolal posily – Kosí zásahovou jednotku. Žížala začala utíkat. Ale nebylo jí to moc platné, když jí zkřížila zásahová jednotka cestu. Pak ji zatkli a odvezli na komisařství. Tam ji vyslechli, ona se přiznala a jela k soudu, kde ji odsoudili na pět let do vězení. Kos mohl domů. Svlékl se a šel spát.
24
