OBSAH. Úvodní slovo 7

zlom_historie bank_001_100_marie 10.6.11 10:55 Stránka 5

OBSAH

Úvodní slovo 7 Historie peněz a bankovnictví 9 Banco de Medici 10 Německé bankovní domy 10 Židé jako významní bankéři 11 Historie české měny 11 Soukromé mincovny 14 Jacob Bassewi 14 Mincovní konsorcium a státní bankrot 1623 15 Urození finančníci a lichváři 16 Zastavárenství 17 Počátky bankovnictví v habsburské monarchii 18 Samuel Oppenheimer – „dvorní Žid“ 18 Banco del Giro 18 Rakouské finance 19 Samson Wertheimer 20 Wiener Stadt-Banco a Universal-Bankalität 20 Vídeňská zastavárna 20 1811 – rakouský státní bankrot 21 Privilegovaná rakouská národní banka 22 Rakousko-uherská banka 25 Tzv. Schwarzenberská banka 27 Spořitelny v habsburské říši 29 Vlna vzniku akciových bank v Rakousku 30 Severní dráha císaře Ferdinanda a bankéři 30 Dynastie Rothschildů 30 Österreichische Creditanstalt – Úvěrní ústav pro obchod a řemeslo 32 Rozvoj Škodových závodů v Plzni a rakouské banky 33 Österreichische Länderbank 33 Rakouská poštovní spořitelna 34 Palác Rakouské poštovní spořitelny 36 Další významné rakouské banky 37 Na cestě k modernímu bankovnictví v českých zemích 42 Pražská zastavárna 42 Moravská královská privilegovaná úvěrová banka v Brně 44 Hrabě Rudolf Chotek a finanční a hospodářské reformy 47 Další pokusy o založení bank 48 Soukromé bankovní domy 48 Lidové peněžnictví 50 Rozvoj spořitelen a záložen v letech 1823–1844 51 Budova Spořitelny české 51 Záložny – základ lidového peněžnictví 54 Zakladatel první záložny v Čechách 56

Obsah

Kampeličky 56 Centralizace spořitelen 57 Okresní záložny hospodářské 58 Vznik kontribučenských obilních a peněžních fondů 58 Období zřizování záložen z kontribučenských fondů 59 Kontribučenské záložny na Moravě 61 Zrušení nevolnictví jedním z impulsů pro rozvoj bankovnictví 61 Zakladatelské období bank v českých zemích 64 Vznik moravských a českých bank 64 Hypoteční banky 64 Sídlo Hypoteční banky Království českého v Praze 67 Eskontní banky na Moravě a v Čechách 70 Hospodářská a úvěrní banka 71 Česká banka Union 72 Živnostenská banka 73 Palác Živnostenské banky 73 Všeobecná česká banka 74 Vznik dalších akciových bank v Čechách 75 Budova Záložního úvěrního ústavu v Hradci Králové 75 Úvěrní banka v Kolíně 76 Rozmach českých spořitelen 78 Budova centrály Městské spořitelny pražské 80 Bankovnictví před zánikem monarchie 84 Zemská banka Království českého 84 Palác Zemské banky 85 Poslední „bankovní vlna“ 91 Sídlo Rakousko-uherské banky v Praze 95 Období 1. světové války 97 Bankovnictví na Slovensku 99 Československé banky v letech 1918–1938 101 Měnová reforma a vznik koruny československé – Kč 101 Vznik centrální banky 103 Zapomenuté sídlo Národní banky 104 Zlatý poklad republiky 106 Alois Rašín 107 Karel Engliš 108 Státní tiskárna cenin 108 České banky po roce 1918 110 Živnostenská banka 111 Zemská banka 112 Hypoteční banky 112 Poštovní úřad šekový 113 Palác Poštovního úřadu šekového 114 Pražská úvěrní banka 115

5


Nostrifikace bank 115 Česká eskomptní banka a úvěrní ústav 116 Banka pro průmysl a obchod 117 Anglo-československá banka 118 Česká banka Union 119 Česká komerční banka 121 Všeobecná česká bankovní jednota 121 Nostrifikace 122 Poválečný rozvoj bankovnictví 122 Moravská banka v Brně 123 Agrární banka 124 Banka československých legií 125 Česká průmyslová a hospodářská banka 126 Kreditanstalt der Deutschen 127 Nové banky v republice 128 Posilování kapitálu a zakladatelské činnosti bank 128 Zemské a hypoteční banky 130 Československý reeskontní a lombardní ústav 130 Soukromé bankovní domy 130 Petschkův palác 131 Bankovní sektor do roku 1938 132 Spořitelny za první republiky 132 Bankovní sektor na Slovensku do roku 1939 135 Jaroslav Preiss 136 Období Mnichova a okupace Československa 136 Bankovnictví Protektorátu Čechy a Morava 138 Osudy zlatého pokladu od roku 1938 138 Živnostenská banka 140 Česká eskomptní banka (Böhmische Escompte-Bank) 142 Anglo-československá a Pražská úvěrní banka 142 Česká průmyslová banka 142 Agrární banka 143 Banka pro průmysl a obchod 143 Böhmische Union Bank 143 Veřejnoprávní peněžní ústavy 143 Další peněžní ústavy 144 Bankovnictví ve Slovenském státě 145 Škody československého peněžního sektoru z okupace 146 Arizace židovského majetku 148 Kreditanstalt der Deutschen 148 Hadega 148 Úloha bank při arizaci českých zemí 148 Příprava na obnovu centrální banky a měny 149 Obnova bankovního systému po 2. světové válce 152 Od znárodnění a koncentrace k socializaci bankovnictví 153 Koncentrace bank 153 Měnová reforma 1945 154 Deblokace vázaných vkladů KSČ a černý obchod 154 Osudy československého zlata po roce 1945 156 Centrální banka v letech 1945–1989 156

6

Měnová reforma 1953 158 Mezinárodní měnový fond a Československo 158 Československé bankovnictví v letech 1948–1989 159 Státní banka československá 159 Živnostenská banka 159 Investiční banka 160 Československá obchodní banka 160 Lidové peněžnictví 161 Multiservis 163 První počítače v bankách 163 Platební karty a bankomaty 163 Bankovní reforma z roku 1990 164 Bankovní sektor v Československu a v České republice po roce 1990 165 Obnova bankovního sektoru 165 Centrální banka v nových podmínkách 165 Obnova soukromého vlastnictví 167 Měnová odluka 167 Komerční bankovnictví v devadesátých letech 168 Privatizace státních bank 169 Česká spořitelna 169 Erste Bank 170 Komerční banka 170 Investiční banka Praha, s. p. ú. 171 Československá obchodní banka, a. s. 173 Živnostenská banka 174 Vznik nových českých obchodních bank 174 Agrobanka Praha, a. s. 175 Konsolidace bankovního sektoru 176 Konsolidační program I 176 Konsolidační program II 176 Stabilizační program 177 Fond pojištění vkladů 177 Finanční arbitr 178 Specializované banky 178 Družstevní záložny 178 Vstup zahraničních bank na český trh 179 Creditanstalt a Bank Austria 180 Raiffeisenbank 180 GE Money Bank 180 Přímé bankovnictví 180 Česká bankovní asociace 181 Platební karty v České republice 181 Stavební spoření 182 Vývoj českého bankovnictví po roce 2000 183 Poznámka na závěr 186 Seznam zkratek 187 Použité prameny a literatura 188

Obsah


ÚVODNÍ SLOVO

Bankovnictví – zdánlivě jednoduchý, snad i nudný, ale výnosný druh podnikání. Ve skutečnosti se jedná o nesmírně složitý, neustále se vyvíjející mechanismus, který podporuje nebo naopak omezuje rozvoj lidské společnosti. Bez dobře řízeného toku peněz, někdy nazývaných „krví“ hospodářství, by se dříve nebo později chod lidské společnosti zastavil, se všemi z toho plynoucími důsledky. Z vlastní zkušenosti víme, kam vede např. centrálně řízené hospodářství s bankovnictvím jako svou „převodovou pákou“ nebo válečné hospodářství z dob německé okupace nebo bankovnictví, které se rozvíjí bez potřebných zkušeností, nebo život na dluh (i naši předkové zažili několik velkých státních bankrotů). Na druhou stranu známe v tuzemsku i v zahraničí mnoho příkladů zodpovědných bankéřů a ministrů financí, kteří se zasloužili o rozkvět svých zemí, k němuž napomohly nemalou měrou i centrální a komerční banky. České bankovnictví zažívá v posledních dvou desetiletích svou renesanci. Přes nelehké začátky v devadesátých letech 20. století dnes stojí na pevných základech a velmi rychle dohnalo nabídkou produktů vyspělé státy, kde nebyl rozvoj bankovního sektoru na téměř půl století zastaven jako v Československu. Ve vysokém tempu života naší společnosti bychom ale neměli zapomínat také na naši historii. Její součástí je i historie bank a spořitelen, ve které nalezneme mnoho za-

Úvodní slovo

jímavých informací, i poučení např. o zodpovědnosti, péči o veřejné blaho a o pokoře. Je třeba připomenout, že české země patřily poslední dvě staletí k nejrozvinutějším zemím střední Evropy. Bude záležet jen na nás, zda tomu tak bude i v budoucnu. Letos v lednu uplynulo 260 let od založení nejstarší banky v českých zemích a současně jedné z nejstarších bank v habsburské monarchii. K připomenutí výročí Moravské královské privilegované banky v Brně a historie jejích následovníků v zemích Koruny české až do současné doby vznikla tato kniha. Doplňuje ji stručná historie počátků světového bankovnictví i malá exkurze do bankovnictví v habsburské monarchii. Nechybí prohlídka zajímavých bankovních budov v České republice, v císařské Vídni nebo Bratislavě, a to včetně obvykle nepřístupných bankovních trezorů. Naše cesta historií by nebyla úplná, pokud bychom se alespoň stručně neseznámili s významnými představiteli finančního světa nebo historií bankovních produktů a techniky. Pokud na závěr knihy budete se mnou souhlasit, že je bankovnictví zajímavým oborem s poučnou historií, bude cíl mé práce splněn. Kolín 1. února 2011 Pavel Juřík

7


HISTORIE PENĚZ A BANKOVNICT VÍ

Na počátku svých dějin lidstvo neznalo peníze a různé druhy potravin a výrobků se nejprve směňovaly. S rozvojem obchodu a bohatství souvisel vynález peněz jako univerzálního druhu zboží, které mohlo být směněno za libovolné jiné zboží. Víme, že do vzniku prvních civilizací, tedy v období od neolitu do doby bronzové (cca 9000–3000 před Kr.), patřily mezi preferované formy „peněz“ dobytek, od Středozemního moře až po Čínu zejména v přímořských oblastech mušličky, jinde to byla slonovina, kůže, bronzové kroužky či sekery, ale také kousky zlata či stříbra, anebo později u starých Slovanů i plátno (odtud slovo platit). Asi kolem roku 800 před Kr. pak Číňané začali vyrábět bronzové a měděné napodobeniny orebního nářadí, nožů a nakonec i mušlí, které jsou považovány za nejstarší formu mincí. Od poloviny 6. století pak měly už tradiční kulatý tvar, a aby se daly pro snazší dopravu a úschovu navlékat na šňůrku nebo tyčinku, měly tyto první mince uprostřed dírku (mince s dírkou se pak v Číně používaly až do 19. století). V Evropě se první mince objevily v polovině 7. století před Kr., v Malé Asii u Frýgů a Lýdů, a ty nejstarší byly z elektronu, což je přírodní slitina zlata a stříbra. Často se lze setkat s tvrzením, že první mince dal razit v letech 561–546 před Kr. příslovečně bohatý lýdský král Kroisos (v latinském znění Croesus); pravdou je, že u něho jsou poprvé doloženy zlaté ražby, které pak přejali Peršané, ale i stříbrné, jež se zase rozšířily především v Řecku. V každém případě se mince rychle ujaly, protože se snadno ukládaly, převážely a uchovávaly, a pokud byly raženy z drahých kovů, snadno se v nich hromadil majetek; staly se tedy preferovanou formou platidla. Okolo roku 118 po Kr. se v Číně objevili předchůdci dnešních bankovek – peníze vyrobené z kůže, asi o velikosti lidské dlaně. O papírových platidlech máme první zprávy z doby vlády dynastie Tchang (7.–10. století). Zpočátku sloužily jako certifikát o uložení peněz, aby roku 1024 byly oficálně vytištěny i první bankovky na světě (ťiao-c’ = směnné poukázky). Čínská vláda ale po počátečním stadiu, kdy byly přísně regulovány, tiskla bankovky v neomezeném množství, což vedlo k hyperinflaci, několika státním bankrotům, měnovým reformám, novým emisím, ale i zákazům jejich vydávání (1356). V Evropě se rovněž nejpozději od dob renesance obchodovalo s různými papírovými směnkami, ale první skutečné bankovky byly vydány v roce 1662 ve Švédsku, poté následovala Anglie (1694), Francie (1715) a habsburská monarchie v roce 1762. Jejich cílem bylo získat peníze pro prázdné státní pokladny. Není známo, kdy přesně vznikly první bankovní domy, víme jen, že to bylo už za Sumerů a zcela běžné byly ve starobabylonské říši v 18. století před Kr., o čemž svědčí zápisy

Historie peněz a bankovnictví

Mušle Kauri (Afrika) byly jedním z předchůdců mincí, kolem r. 1200 před Kr. Foto: Archiv ČNB

kněží o úvěrech (obvyklý byl 20% úrok) nalezené v chrámu z doby krále Chammurapiho. Z antického světa máme zprávy o bankéřích ze 4. století před Kr. Jednou z nejstarších bankovních služeb je směnárenství. Ve starověkém světě se provozovalo nejčastěji v chrámech, které sloužily jako první banky. Dokladem je např. vyhnání kupců z chrámu Ježíšem, popisované v Novém zákoně (Matouš 21.12). Ze starého Egypta máme důkazy i o bezhotovostním platebním styku. Stvrzenky o uložení obilí v chrámech sloužily jako platidlo a za vlády Ptolemaiovců v letech 323–30 před Kr. byl dokonce vytvořen žirový systém s centrální „zúčtovací bankou“ v Alexandrii. Tetradrachma Athény, 5. stol. před Kr., avers. Foto: Archiv ČNB

9


Bankovnictví znala pochopitelně i římská říše. Její pád a rozvrat jejích kolonií vedl k utlumení obchodu i bankovnictví, které muselo být Evropany znovu objeveno o několik set let později. Zasloužil se o to opět obchod, zejména námořní obchod s asijskými obchodními středisky, v němž byly vedoucími obchodními přístavy města Benátky a Janov. Slovo banka pochází z italského banco – což znamená lavice, které se k prvním peněžním obchodům používaly. Pozitivní vliv na rozvoj hospodářství, vojenství a kultury ve středověké Evropě měly nepochybně i křížové výpravy do Svaté země (1095–1271). Zde byly získány některé technické vynálezy (např. větrný mlýn), ale také vyspělejší formy obchodování a placení. Tehdy nejmocnější řád templářů zavedl bezhotovostní platební styk mezi svými asi 9 000 hrady a komendami v Evropě a na Blízkém východě pomocí předchůdců dnešních směnek a depozitních certifikátů. Ve 13.–17. století sloužily banky především pro financování mezinárodního obchodu, ale čím dál častěji byly tehdejší italské, nizozemské a německé bankovní domy využívány i panovníky k získávání úvěrů. Tento profitabilní obchod, s možností někdy ovlivňovat politická rozhodnutí, měl ale také své stinné stránky. Ne vždy panovníci zaplatili všechny své dluhy včas a někdy je nezaplatili vůbec, což pak vedlo k řadě úpadků bankovních domů.

Banco de Medici Mezi nejvýznamnější bankéře středověku patřil italský bankovní a obchodní dům rodu de Medici, který sídlil ve Florencii. Zakladatelem Banco de Medici se v roce 1397 stal Giovanni de Medici (1360–1429), který, ačkoliv zdědil jen nemalý majetek, dokázal dosáhnout velkého bohatství. Vyhýbal se politice a raději zaplatil pokutu, pokud byl vyzván k účasti ve vládě a odmítl. Svůj zájem soustředil na vybudování rodinné banky, která měla řadu poboček ve významných městech severní Itálie i v zahraničí. Rod de Medici byl v době své největší slávy nejbohatším rodem v Evropě. Banka sídlila ve Florencii, ale díky dobrým kontaktům na papežskou kurii získala část papežských depozit, jichž mohla použít k investování. V roce 1402 otevřela pobočku v Benátkách, další pak byly v Římě a v Ženevě. Když Giovanni zemřel, zanechal po sobě vysokou částku 180 000 zlatých florénů v hotovosti. Jeho syn Cosimo de Giovanni de Medici (1389–1464), zvaný Velký, se stal nejvýznamnějším členem rodiny a jedním z nejvlivnějších politiků a rodáků města Florencie. Byl to právě Cosimo, který se zasloužil o rozvoj renesance a o vybudování nejcennějších památek svého rodného města, které dodnes obdivuje celý svět. V roce 1439 otevřel pobočku v Bruggách v Nizozemí, další pak v roce 1448 ve Francii v Avignonu (papežská enkláva) a v Lyonu a v Lombardii v Miláně – zde Mediciové podporovali milánského vévodu Francesca Sforzu, který jim pak ale nesplatil 179 000 dukátů. Otevřeli i pobočku v Londýně, která

10

Portrét florentského bankéře Cosima de Medici Staršího od Jacopa Pontorma

byla důležitá pro dovoz vysoce kvalitní anglické vlny do Florencie, kde se z ní tkaly textilie. Za Cosimova života se Banco de Medici stala největším a nejrespektovanějším bankovním domem v Evropě. Cosimo zavedl podvojné účetnictví, jehož principy se používají dodnes. V roce 1434 se stal hlavou florentské republiky a musel čelit pokusům o atentát ze strany obchodních a politických rivalů. Jeho mecenášství obohatilo Florencii, Itálii a Evropu o mnoho skvělých děl renesančních umělců, ale obíralo ho o čas potřebný k řádnému řízení banky. Cosimův syn Piero di Cosimo de Medici (1416–1469) převzal banku, která již musela řešit vážné problémy s nesplácenými úvěry v Bruggách a v Londýně. To se již blížil konec mocného bankovního domu. Přispěly k němu nesplacené úvěry, strategické chyby v řízení, pokles ceny zlata vůči stříbru a mecenášství (i podplácení politiků) Pierova syna Lorenza, zvaného il Magnifico (Nádherný). Jeho dědicové již neměli schopnosti zakladatelů banky. Kdyby Banco de Medici nezničily politické intriky, brzy by zkrachovala pro insolvenci. Slavná banka skončila svou existenci v roce 1494.

Německé bankovní domy Rozvoj obchodu ve střední Evropě, doprovázený potřebou zaplatit za zboží dodané na úvěr italskými obchodními a bankovními domy, vedl k tomu, že také v římskoněmecké říši vzniklo několik silných obchodních a bankovních domů. Mezi nimi získaly vedoucí postavení bankovní domy Fuggerů a Welserů. Rod obchodníků a bankéřů Fuggerů pocházel z bavorského města Augsburgu a je příkladem rodiny, kde podnikání v obchodě (textilní výroba) přerostlo v bankovnictví. Již na

Historie peněz a bankovnictví

OBSAH. Úvodní slovo 7

Recommend Documents