OBSAH
Úvod……………………………………………………………………………….4 1 Základní informace……………………………………………………………..5 1.1 Anatomie srdce……………………..……………………..………………...5
1.2 Srdeční stah………………………………………………………………….7
1.3 Krevní oběh………………………………………………………………….7
1.4 Krev……………………………………………………………………….…9
1.5 Srdeční frekvence…………………………………………………………..11
2 Cévní soustava………………………………………………………………....14
2.1 Artérie……………………………………………………………………...14
2.2 Kapiláry…………………………………………………………………….14
2.3 Žíly…………………………………………………………………………15
3 Některá onemocnění oběhového systému……………………..…………….…17
3.1 Arytmie (dysrytmie).………………………….…………..………………..17 3.2 Akutní koronární syndrom……………………..…………………………..18 3.3 Kardiogenní šok……………………..……………………………………..18 3.4 Chronické srdeční selhání………………………………………………….19
4 Metody nápravy postižení a oživování…………………………………….…..20
4.1 Defibrilace a kardioverze…………………………………………………..20
4.2 Kardiostimulace……………………………………………………………22 4.2.1 Dočasná kardiostimulace……………………………………………22
4.2.2 Trvalá kardiostimulace ……………………………………………...23
4.3 Kardiopulmonální resuscitace……………………………………………...23
5 Pohled alternativní medicíny na některá onemocnění srdce…………………...27
5.1 Chudokrevnost – anemie…………………………………………………...28 5.2 Srážlivost krve, lámavost cév……………………………………………...29
5.3 Vysoký krevní tlak…………………………………………………………29
6 Reflexní diagnostika srdce……………………………………………………..31 Závěr……………………………………………………………………………..32
Resumé…………………………………………………………………………...33 Seznam použité literatury………………………………………………………..34
4 Úvod Nacházíme se v době, kdy je medicína na takové úrovni, že jsme schopni
léčit i dosti komplikované nemoci a provádět složité operace. Například vyjmutí slepého střeva už není hazardování s životem a pro lékaře je to stejně banální
záležitost jako pro jiné třeba jízda autem. Ale co si budeme nalhávat i sebelepší řidič někdy může nabourat.
Medicína je ale schopná řešit i daleko složitější problémy, od náhrady
kloubů, plastiky vazů a vůbec plastických zákroků, až po kardiostimulátory a transplantace srdce nebo jiných životně důležitých orgánů. Vždyť srdce a
oběhový systém, který je na srdce napojen, je vlastně takovým motorem, který
v nás pracuje nepřetržitě celý život, i když my spíme nebo relaxujeme a musíme podotknout, že bez únavy!!!
Pro většinu z nás má srdce zvláštní význam, protože bývá spojováno
s emocemi a ctnostmi, jako je láska a odvaha. Předpokládané spojení mezi srdcem a emocemi se datuje z dávných časů, kdy nebyla jasná funkce srdce jako čerpadla. Staří Řekové a Římané věřili, že tepny transportují spíše vzduch než krev. Asi o dva tisíce let později anglický lékař William Harvey přišel na to, že srdce
pumpuje krev do dvou oběhů. Srdeční onemocnění také vždycky bývalo hlavní
příčinou smrti, ale v průběhu dvacátého století se množství výskytu jednotlivých
onemocnění změnilo. V r. 1900 bylo nejběžnějším typem srdečního onemocnění
poškození chlopní způsobené revmatickou horečkou u dětí a mladých lidí. Nyní je onemocnění srdeční chlopně u lidí mladších než 60 let vzácnější. Hlavní příčinou smrti v průmyslových zemích u lidí starších 35 let je onemocnění srdečních
koronárních tepen. Souvislost mezi touto nemocí a kouřením, zvýšenou hladinou cholesterolu spojenou se stravou bohatou na tuky, vysokým krevním tlakem a nedostatečným cvičením je nepopiratelná [9].
5
1 Základní informace 1. 1 Anatomie srdce
Srdce je dutý svalnatý orgán uložený asymetricky v mezihrudí, dvě třetiny
leží vlevo a jedna třetina vpravo od střední čáry. Má tvar trojboké pyramidy, jejiž základna, baze srdeční směřuje doprava, dozadu a nahoru. Hrot směřuje dolů,
doleva a dopředu. Tento směr udává osa srdeční, která je spojnicí vyústěním horní duté žíly s hrotem srdečním. Srdce je rozděleno přepážkami (septy) na pravou a levou polovinu. Polohu srdečních sept určuje na povrchu srdce mezikomorový žlábek [4].
Vnitřek srdce je vystlán nitroblánou endokard, stěnu srdce tvoří zvláštní
svalovina myokard a celé je uloženo ve vakovitém osrdečníku perikard. Hlavní
součástí srdce je myokard, svalovina upevněná na srdeční kostře, tvořené čtyřmi
navzájem spojenými vazivovými prstenci, které jsou oporou pro svalovinu síní a
komor, chlopenní aparát a kořeny velkých tepen (aorty a plicní arterie). Svalovina síní je připevněna nad prstenci dvojcípé a trojcípé chlopně. Vedle těchto chlopní jsou prstence chlopní poloměsíčitých , ze kterých vychází velké cévy aorta a plicnice. Svalovina komor se upíná pod chlopenním prstencem. Komorový
myokard je tvořen třemi vrstvami uspořádanými tak, aby srdce mohlo co nejlépe vypuzovat krev [12].
Tkáň svalová srdeční se podobá tkáni příčně pruhované. Neskládá se však
z jednotlivých vláken svalových, ale z prostorové sítě buněk s jedním i dvěma jádry. Mezi buňkami jsou pod mikroskopem zřetelné hranice v podobě
schodovitých použků (interkalární disky). Tato svalovina je schopna kontrakce i
bez nervových popudů. Má vlastní automacii. Přicházejí k ní sice vlákna nervová, a to z nervů vegetativních, ta však její činnost nevyvolávají, ale jen usměrňují, modifikují, např. zpomalují nebo zrychlují [3].
6 Srdce se anatomicky dělí na dvě předsíně a dvě komory, oddělené cípatými
chlopněmi: mitrální mezi levou síní a komorou, trikuspidální mezi pravou síní a komorou. Cípaté chlopně se otevírají v diastole komor a uzavírají v systole
komor. Při vyústění velkých cév vycházejících z komor se nacházejí chlopně semilunární: aortální z levé komory do aorty, pulmonální z pravé komory do
plicnice. Tyto chlopně jsou odděleny mezisíňovým a mezikomorovým septem (septum = přepážka) (obr. 1) [15].
Obr. 1 Anatomie srdce [12]
7 1.2 Srdeční stah
Aby se srdce mohlo stahovat a srdeční práce byla ekonomická, musí
srdečnímu stahu předcházet bioelektrický impuls. Aktivuje jednotlivé části
srdeční svaloviny s koordinací stahu. Toto zajišťuje vodivá srdeční soustava a
schopnost myokardu vést podráždění. Pravidelné bioelektrické impulsy vycházejí ze sinusového (SA) uzlu. Je umístěn ve stěně pravé předsíně při vyústění horní duté žíly. Ze sinusového uzlu se podráždění šíří po svalových vláknech na obě síně a poté dosáhne komorového septa. Zde začíná souvislý vodivý systém
tvořený atrioventrikulárním (AV) uzlem, Hisovým svazkem, pravým a levým raménkem Tawarovým a Purkyňovými vlákny.
Podráždění je AV uzlem a Hisovým svazkem vedeno poměrně pomalu,
takže dostihne komory s určitým zpožděním. Komory se počínají stahovat až po systole síní, což vede k optimálnímu diastolickému plnění komor. Po komorové
svalovině se podráždění již nešíří volně jako po síních, ale po drahách vodivého systému, tzn. Hisově svazku, Tawarových raméncích a sítích Purkyňových
vláken. Tuto elektrickou srdeční aktivitu zaznamenáváme na elektrokardiogramu. Převodní srdeční systém je pod kontrolou vegetativního systému, a to jak
sympatického tak parasympatického. Sympatikus srdeční činnost zvyšuje tachykardie a parasympatikus ji naopak snižuje – bradykardie [14]. 1.3 Krevní oběh Hlavní životně důležitá funkce krevního oběhu je transport krevních plynů,
především kyslíku do orgánů a tkání. K němu se pojí přívod životně nutných energetických zdrojů a odsun toxických zplodin metabolismu. K dalším funkcím oběhu patří: -
-
-
transport látek a buněk, významných pro odolnost organismu
transport hormonů a dalších tkáňových působků
transport destiček a krevních faktorů, významných pro srážení krve při porušení celistvosti oběhového ústrojí
8 -
-
-
podíl na termoregulaci
podíl na udržování rovnováhy vnitřního prostředí - homeostáza
sjednocuje informace o řízení celého organismu, což zajišťuje v úzké
návaznosti na nervové ústrojí.
Oběh je zajišťován činností oběhového ústrojí. Oběhové ústrojí je jednotná,
poměrně uzavřená soustava, naplněná krví [1].
Rozeznáváme tzv. malý a velký oběh krve. Pod pojmem malý krevní oběh
rozumíme tok krve mezi pravostrannými srdečními oddíly a plicnicí. (plicní
oběh). Začíná z pravé komory, která vypuzuje krev do plicnice. Tam se dělí na
tepnu pro pravou a levou plíci. V plících se krev okysličuje v alveolární kapilární síti a vrací se žilami plicními do levé předsíně. Jeho funkcí je okysličení krve v plicích a výdej CO2 – tzv. zevní dýchání [4].
Velký krevní oběh je tok krve mezi levou komorou a vlastním organizmem
(systémový oběh). Do levé síně přitéká okysličená plicní krev především v době
kontrakce komor podle tlakového spádu. Objem a současně tlak v levé síni roste, až převýší tlak v levé komoře a dojde k otevření mitrální chlopně. Krev opět
podle tlakového spádu teče do levé komory. Tato srdeční fáze nazývaná diastola komor má čtyři složky: izovolumickou relaxaci komory (mění se tvar komory
před otevřením mitrální chlopně), fázi rychlého plnění komory, pomalého plnění a systolu síní, kterou je diastola komor ukončena. Objem komory na konci diastoly je důležitý pro optimální systolické vyprázdnění (Starlingův princip) [1].
Význam diastoly pro normální činnost srdce je však mnohem širší. Jedině v
této fázi srdeční činnosti může krev volně protékat věnčitými tepnami zásobujícími srdeční svalovinu živinami a kyslíkem.
Klidová hodnota systolického krevního tlaku je 90 až 150 mm Hg,
diastolického krevního tlaku pak 60 až 80 mm Hg [15].
9 Po systole síní se mitrální chlopeň uzavře a začíná systola komor. Tlak
v levé komoře stoupá (izovolumická kontrakce), až převýší tlak v aortě, otevře se aortální chlopeň a krev je vypuzována do aorty a periferních tepen (ejekce).
Do pravé síně přitéká krev z horní a dolní duté žíly podle tlakového spádu.
Pravá síň slouží jako rezervoár žilní krve. Z pravé síně teče krev do pravé
komory. Po dokončení diastoly začíná systola pravé komory. Zvýšený tlak
v komoře způsobí otevření pulmonální (plicní) poloměsíčité chlopně a krev teče do plic, po okysličení v plicních kapilárách přes plicní žily do levé síně [1].. Jeden cyklus srdeční činnosti nazýváme srdeční revoluce (obr. 2).
Obr.2 Srdeční revoluce [1]
1.4 Krev
Krev je tekutý orgán, který zabezpečuje stálost vnitřního prostředí
organismu. Je to neprůzračná červená tekutina, tvořená suspensí krevních tělísek v krevní plasmě. Tvoří náplň oběhového ústrojí.
10 Červené krvinky (erytrocyty)
Jsou okrouhlé bezjaderné buňky. Terčík červené krvinky je uprostřed
prohlouben, takže při pohledu ze strany má piškotovitý tvar. Tím je zvětšen
povrch erytrocytu proti kouli stejného objemu asi o 30% a usnadněn hlavní úkol červené krvinky - přenos kyslíku z plic do tkání pomocí dýchacího pigmentu
hemoglobinu, přenos kysličníku uhličitého z tkání do plic. Součet povrchů 25 bilionů červených krvinek je větší než fotbalové hřiště.
Doba života červené krvinky je asi 120 dní. Do krve jsou červené krvinky
vyplavovány z červené kostní dřeně. Zestárlé a poškozené erytrocyty jsou
zachycovány zvláštními buňkami zejména ve slezině, játrech a kostní dřeni. Bílé krvinky(leukocyty)
Podle velikosti, tvaru jádra, přítomnosti a charakteru zrníček protoplasmy
dělíme leukocyty na: - granulocyty a agranulocyty
Granulocyty – tvoří více než 70% všech bílých krvinek. Aktivně se pohybují, mají schopnost měnit svůj tvar, pronikají stěnou kapilár a dovedou fagocytovat (pohlcovat drobné částečky hmoty a baktérie)
Agranulocyty – jsou dvojího druhu : lymfocyty a monocyty. Zatím co monocyty
mají rovněž fagocytární schopnost, lymfocyty naopak nefagocytují, ale na obraně organismu proti infekci se podílejí transportem protilátek. Krevní destičky (trombocyty)
Jsou nejmenší krevní tělíska. Nemají jádro a jejich tvar je nepravidelný. Je
jich 200-300 tisíc v 1mm3 krve. Uplatňují se při zástavě krvácení v organismu
Krevní plazma
Slouží k přepravě důležitého paliva pro tělo, jako je glukóza a základní tuky.
K dalším látkám, které plazma přepravuje, patří například železo, které je
podstatné pro tvorbu pigmentu přenášejícího kyslík – hemoglobinu – stejně jako celá řada důležitých hormonů, například hormon štítné žlázy.
11 Plazma tedy představuje vodný roztok minerálů, živin a malého množství
důležitých sloučenin, jako jsou hormony spolu s bílkovinami (proteiny), které tvoří jejich hlavní složku.
Je nažloutlá tekutina, ve které jsou rozpuštěny látky anorganické 1% a
organické 8%. Zbytek 91% připadá na vodu. Nejdůležitější součástí plazmy jsou krevní bílkoviny: -
-
globuliny – 35% - transport, protilátky
fibrinogen – 5% - krevní srážlivost [13]. Lidskou krev dělíme do 4 hlavních skupin podle přítomnosti antigenů (jsou
to látky, které v organismu vzbuzují tvorbu protilátek) – A nebo B v červených
krvinkách a protilátek anti A nebo anti B v krevní plasmě. V krvi jednoho člověka nejsou přítomny protilátky proti vlastním krvinkám. Smísí-li se krev lidí různých krevních skupin, dojde ke shlukování (aglutinaci) krvinek. Reakce mezi krvinkami a sérem určuje krevní skupinu(A, B, AB, O) [1]. Transfuse krve
Základním požadavkem převodu krve je stejná krevní skupina dárce a
příjemce. Vzájemná snášenlivost jejich krve se ještě před transfusí musí potvrdit křížovou zkouškou (do kapky séra přidáme kapku krve) 1.5 Srdeční frekvence
Je téměř pravidelná, u mladších lidí a u dětí bývá mírné zrychlování
v období vdechu, kdy se srdce více plní (respirační arytmie). Respirační arytmie bývá naznačena i u nemocných uměle ventilovaných, kdy zrychlení bývá patrné naopak v období výdechu. Hodnoty:
- novorozenci 120/min(stárnutím postupně klesá) - dospělí 60-80/min Tachykardie – dospělí více než 90/min
Bradykardie- dospělí méně než 50-60/min
- novorozenci méně než 100/min [11].
12 Řízení srdeční frekvence
Srdeční frekvence je řízena a ovlivněna více činiteli: 1. teplota omývající krve:
Zvýšení teploty zvyšuje srdeční frekvenci: horečku doprovází tachykardie. Rychlá
infuze studeného roztoku centrálním žilním katétrem vede k bradykardii až k srdeční zástavě.
2. nervové vlivy:
Sympatická nervová vlákna zrychlují srdeční činnost. V srdci jsou
speciální sympatické beta-1 receptory pro urychlení frekvence a zvýšení srdeční stažlivosti a srdečního výhonu. Toto ovlivnění je typické pro rozčilení, tělesnou námahu. Podněty vycházejí z hrudních sympatických pletení.
Parasympatická nervová vlákna zpomalují nervovou činnost. Působí na
srdeční sval stále v součinnosti se sympatickými vlákny. Podle převahy
sympatiku nebo parasympatiku se pohybuje i individuální srdeční frekvence. Sportovci mají převahu parasympatické aktivity a proto jejich průměrná
frekvence bývá nižší, tj. 50-60/min. Vlákna bloudivého nervu zprostředkují
rovněž některé typické reflexy. Tzv. vagové reflexy. Jejich důsledkem je značné zpomalení srdeční frekvence až srdeční zástava. Obecně známý úder na plexus
solaris a úder zepředu na hrtan. V anestézii v resuscitaci se lze setkat s vagovými reflexy zejména v těchto případech.
3. Vlivy z vnitřního prostředí
Hormony a přenašeče Adrenalin a Noradrenalin urychlují srdeční frekvenci,
acetylcholin zpomaluje srdeční frekvenci. Akutní hypoxie zpomaluje frekvenci,
protože myokard nemá dostatek kyslíku k činnosti a navíc se zvýší silně převaha parasympaticky působícího bloudivého nervu. 4. Působení farmak
Zrychlení srdeční frekvence a zrychlení vedení vzruchu působí:
13 - Atropin: blokuje působení bloudivého nervu
- Látky působící na sympatické beta – 1 receptory v srdci,
- Celková anestetika a svalová relaxancia s různými mechanismy působení: Narkamon, Tricuran
14
2 Cévní soustava
Dělí se podle směru proudu a podle anatomické stavby a fce. na artérie,
kapiláry a žíly.
2.1 Artérie
Jsou zařazeny nejblíže za výtokovým oddílem obou srdečních komor. Stěny
jsou silné a pružné. Proud v nich je rychlý, není ještě naprosto plynulý a vytváří tepovou vlnu, kterou lze nahmatat i slyšet. Jejich úkolem je pružníkovým
způsobem vytvořit z počátečního rázového toku postupně plynulý proud a
podporovat srdeční výkon. Malé artérie – arterioly mají svalovinu, která svým
napětím a tím cévním odporem určuje krevní tlak a prokrvení jednotlivých orgánů a tkání. Tento úsek se proto nazývá odporové cévy.
Artérie v řečišti organismu tvoří vysokotlaký systém. Obsahují krev,
bohatou kyslíkem, jasně červenou a chudou na kysličník uhličitý.
- Arteriální tlak je vyšší v období systoly, nižší v období diastoly. Hodnota krevního tlaku u novorozence je průměrně 10,5/6,6 kPa, u dospělých 16,0 –
17,3/9,3 – 10,5 kPa. Ve stáří se zvyšuje zejména systolický tlak, protože pružnost odporových cév klesá.
- Střední arteriální tlak je hlavní hodnota, rozhodující o prokrvení orgánů a tkání. Pohybuje se přibližně v polovině systolicko-diastolického pásma. - Hypertenze znamená vzestup krevního tlaku na 18,6/12,0 kPa.
- Hypotenze znamená u normotoniků pokles přibližně pod 13,3 kPa systolického tlaku. U hypertoniku vzniká závažná hypotenze již při poklesu systolického tlaku na 2/3 původní stabilizované hodnoty
- Artérie plicního řečiště patří k nízkotlakému systému podobně jako kapiláry a žíly. Je v nich krev s nízkým obsahem kyslíku a s vyšším obsahem kysličníku uhličitého.
2.2 Kapiláry
Tvoří velmi rozsáhlou síť. Začínají na konci nejmenších arteriol a končí na
začátku nejmenších venul. Stěny jsou tvořeny jemnou vrstvou plochých
15 endotelových buněk, mezi nimiž jsou póry. Pouze v kapilární síti mozku nemá stěna póry – buňky nasedají k sobě pevně a vytvářejí obtížně prostupnou
hematoencefalickou bariéru. Významné dvojí kapilární řečiště po krevním proudu je v játrech a na lební spodině.
Mají cílovou funkci celého krevního oběhu – výměnu s tkáněmi. Proud
v nich je pomalý, tlak nízký. Nejsou nikdy otevřeny v plném počtu část jich je v rezervě a proudící krev zkratuje arteriovenózními spojkami. Tento účelný mechanismus se však může stát nebezpečným za patologických stavů:
- při vlhké plíci zkratuje krev mimo plicní kapiláry a nedostatečně se okysličuje.
- při sepsi zkratuje krev rovněž ve zvýšené míře a prohlubuje hypermetabolickou hypoxii tkání.
Kapilární prokrvení trpí nejvíce za šoku. Je nerovnoměrné, kapiláry se
plní špatně nebo naopak v nich krevní náplň stagnuje. Tenká stěna se snadno
poruší, rozvolněnými póry snadno unikají do okolí tekutiny a bílkoviny malé
molekulové hmotnosti. Kvalita kapilárního prokrvení se velmi orientačně hodnotí
podle tzv. kapilárního návratu: tlakem např. na nehtové lůžko nebo čelo se vytlačí krevní náplň. Po povolení tlaku se musí pohotově prokrvení se zčervenáním obnovit. Přetrvávající nedokrevnost ukazuje na váznoucí kapilární plnění. 2.3 Žíly
Jsou poslední úsek, který svádí postupně krev až do pravé nebo levé síně.
Do systémových žil ústí lymfatické cévy a hrudní mízovod.
Jsou tenkostěnné, v dolní polovině těla jsou opatřeny chlopněmi. Je v nich
nejnižší tlak. V dutých žílách a v mozkových sinusech může být dokonce tlak negativní. Proto při chirurgickém otevření větší žíly nebo sinusu může být do
jejího průsvitu nasát vzduch, který je krevním proudem posunut jako bublina. Při
vniknutí většího množství vzduchu vznikne vzduchová embolie ohrožující život. Žíly systémového řečiště obsahují krev chudou kyslíkem, tmavě červenou a
bohatší kysličníkem uhličitým. Žíly plicního řečiště jsou naplněny krví opačného složení. Kromě funkce sběrné mají žíly a žilní pleteně funkci krevních depot (,,úložen,,).
16 Centrální žilní tlak – je základní a spolehlivá hodnota. Měří se v konečném
úseku horní nebo dolní duté žíly nebo až v pravé síni zavedeným katétrem.
Kapacita krevního řečiště – je celý objemový prostor oběhového ústrojí.
Objem srdce je téměř zanedbatelný. Kapacita krevního řečiště je značně měnlivá, rozhoduje o ní v první řadě napětí stěn cév.
Tonus cévních stěn – je výrazem napětí hladkých svalů ve stěně. Zvýšené
svalové napětí vede k zúžení cév (vazokonstrikci), snížené svalové napětí
vyvolává rozšíření cév (vazodilataci).
17
3 Některá onemocnění oběhového systému 3.1 Arytmie (dysrytmie)
Arytmii definujeme jako veškeré srdeční rytmy, které se odlišují od
sinusového. Mohou být způsobeny poruchou tvorby vzruchu, jeho vedení či jejich kombinací. Jednoduše je dělíme dle frekvence na pomalé (bradykardie) pod 60/min a rychlé (tachykardie) nad 100/min. Podle místa vzniku na supraventrikulární a komorové.
Při poruchách srdečního rytmu se na zhoršení hemodynamiky podílejí
především změny srdeční frekvence, dále ztráta síňového příspěvku a změny
v postupu komorové aktivace.
Maligními arytmiemi nazýváme takové poruchy srdečního rytmu, které
vedou ke vzniku rychle nastupujícího šokového stavu, plicního otoku, ztrátě
vědomí nebo náhlé smrti. Řadíme sem hlavně varovné komorové extrasystoly, přecházející v komorovou tachykardii nebo fibrilaci komor [12]. Základními příčinami poruch srdečního rytmu jsou: - Ischemická choroba srdeční - Záněty
- Kardiomyopatie (onemocnění srdeční svaloviny, které je způsobeno jejím
poškozením infekcemi, toxickými látkami, alkoholem, některými celkovými chorobami nebo má příčinu neznámou)
- Poruchy minerálního metabolismu (hlavně draslíku, vápníku a hořčíku) - Vrozené a získané srdeční vady
- Plicní onemocnění s výraznou hypoxemií - Intoxikace (alkohol, nikotin, kofein) - Léky (antiarytmika.)
- Syndrom nemocného sinusového uzlu
- Změny vegetativní rovnováhy (zvýšená aktivace sympatiku)
18 3.2 Akutní koronární syndrom
Pod tento pojem řadíme nestabilní anginu pectoris a akutní infarkt
myokardu. Většinou se jedná o akutní přerušení dodávky krve těsně zúženou až
uzavřenou koronární tepnou. Nestabilní angina pectoris
Nejčastější příčinou je aterosklerotické postižení koronárních tepen, ve
kterých dojde k protržení sklerotického plátu s následným spazmem a tvorbou trombu. Při včasném léčebném zákroku můžeme obnovit koronární průtok a nemocného ochránit před vznikem infarktu myokardu. Akutní infarkt myokardu (AIM)
Na rozdíl od nestabilní anginy pectoris, kdy jde o ischemii srdečního svalu
(možnost úpravy), u infarktu myokardu vzniká trvalé ložiskové postižení srdeční svaloviny (nekróza) způsobené déletrvající ischemií. Jde tedy o týž
patofyziologický proces jako nestabilní angína pectoris, pouze různě časově vyjádřený.
U AIM je příčinou v 80% akutní uzávěr koronární tepny trombem, který
nasedá na ateromatózní plát, ve 20% se jedná o déletrvající spazmus nebo jen o zvýšenou spotřebu kyslíku myokardem při stenotické koronární tepně. 3.3 Kardiogenní šok
Klinický syndrom způsobený těžkou poruchou systolické funkce levé
komory charakterizovaný hypotenzí a závažnými poruchami mikrocirkulace
s poruchou prokrvení CNS, ledvin, jater a kůže. Hypotenzi u šoku definujeme
jako pokles systolického tlaku pod 90 mmHg nebo pokles syst. TK o 80 mmHg u hypertoniků se syst. TK nad 170 mmHg. Hypotenze je provázena chladnou, zpocenou, cyanotickou kůží, poklesem diurézy a alterací vědomí. Musí být vyloučena jiná příčina hypotenze.
19
Příčiny:
- infarkt myokardu, srdeční záněty, kardiomyopatie, arytmie, kardiochirurgické operace a další (plicní embolie, chlopenní vady, tamponáda perikardu..) 3.4 Chronické srdeční selhání
Srdeční selhání definujeme jako postižení srdce, u kterého přes dostatečné
plnění komor klesá minutový výdej, nebo kdy srdce není schopno krýt
metabolické potřeby tkání. Porušení funkce levé komory vede k aktivaci
neurohormonálních mechanizmů, které mění geometrii levé komory, dále zhoršují funkci a také jsou příčinou četných arytmií. Příčiny:
Přímé poškození myokardu
- ischemická choroba srdeční, kardiomyopatie, záněty srdeční Mechanické přetížení srdce
- tlakové(hypertenze, chlopenní stenózy), objemové (chlopenní nedomykavost) Porucha diastolického plnění - perikarditida, arytmie
20
4 Metody nápravy postižení a oživování. 4.1 Defibrilace a kardioverze
Při defibrilaci (fibrilace komor) nebo kardioverzi (ostatní arytmie) je
aplikován elektrický výboj o vysokém napětí (3-4 kV) nízkém proudu (1-2 mA) a délce trvání kolem 12msec.
Elektrody musí být natřeny vodivou pastou, abychom nepopálili kůži
hrudníku. Nemocný musí být buď v bezvědomí nebo v krátkodobé nitrožilní narkóze, protože výboj je velmi bolestivý. Je nutná perfektní znalost defibrilátoru!! Defibrilace
Absolutní indikací k defibrilaci je flutter (rychlé ale pravidelné stahy srdce)
a fibrilace komor. Při fibrilaci komor je nemocný v bezvědomý a nastává klinická smrt. Je nutné okamžitě použít defibrilátor. Nabijeme kondenzátor, elektrody
potřené vodivou pastou přitiskneme na hrudník nemocného přibližně do oblasti V1 a V5 (obr. 3).
Obr. 3 Naložení defibrilačních elektrod [12]
21 Vyzveme resuscitující, aby odstoupili od lůžka, kterého se nesmějí dotýkat.
Provedeme výboj a sledujeme elektrokardiagram nemocného na monitoru. Pokud přetrvává fibrilace komor, výboj opakujeme. Došlo-li k asystolii, zahajujeme srdeční masáž. Defibrilaci můžeme opakovat i několikrát za sebou. FK 1. výboj 300 2. výboj 400 3. výboj 400 FK- fibrilace komor KT-komorová tachykardie
KT 200 300 400
Tabulka I Doporučená velikost elektrické energie v joulech [12]
Kardioverze
Kardioverzí rozumíme převedení tachyarytmie na sinusový rytmus a
rozdělujeme ji na farmakologickou a elektrickou. Arytmie, které jsou indikovány na kardioverzi:
flutter síní (rychlé ale pravidelné stahy srdce)
- fibrilace síní s normální velikostí levé síně a bez trombů - superventrikulární tachykardie - komorová tachykardie
Farmakologická kardioverze
se používá u hemodynamicky stabilizovaných nemocných s tachyarytmií,
tzn. bez známek hypotenze, šoku či plicního edému. Elektrická kardioverze
Představuje převedení tachyarytmie na sinusový rytmus pomocí:
- stimulace rychlejší frekvencí buď nepřímo jícnovou stimulací nebo zavedením elektrody do pravé síně.
- elektrického výboje obdobně jako při defibrilaci, kde tlumený výboj
stejnosměrného proudu uvede všechny buňky srdce do refrakterní (nereagující) fáze a umožní tím uplatnění sinusového uzlu jako primárního pacemakeru (pacemaker = udavatel tempa, rytmu)
22 Elektrickou kardioverzi provádíme, je-li farmakologický přístup neúspěšný
nebo podávání antiarytmika kontraindikované, dále vyžaduje-li arytmie okamžité
řešení a je-li elektrické řešení výhodnější – např. u flutteru síní je vhodnější rychlá stimulace.
4.2 Kardiostimulace
Je léčebná metoda, při níž elektrické impulsy k jednotlivým srdečním
stahům se dodávají uměle. Můžeme buď volit cestu nepřímou, kdy elektrodu zavedeme do jícnu, nebo nitrožilně přes centrální žílu umístíme elektrodu do
pravé síně nebo komory. Je-li porucha přechodná, volíme dočasnou stimulaci. Při trvalé poruše se implantuje kardiostimulátor do podkoží – trvalá kardiostimulace [2].
4.2.1 Dočasná kardiostimulace
Stimulační elektrodu zavádíme buď nepřímou cestou, nekrvavou, tj. přes
jícen – nepřímá stimulace levé síně a komory, nebo cestou krvavou, nitrožilně s přímou stimulací pravé síně či komory (obr. 4).
Obr. 4 komorová a síňová stimulace [12] A. komorová stimulace B. síňová stimulace Šipky ukazují stimulační impulzy na EKG
23
Jícnová stimulace
Speciální elektroda se zavede do jícnu cca 40 cm od řezáků po předchozí
lokální anestezii kořene jazyka a hltanu, elektrodu zavádíme za kontroly EKG signálu a snažíme se vyvolat účinnou stimulaci komor. Stimulujeme po celou dobu než zavedeme dočasnou nitrosrdeční stimulaci Nitrosrdeční stimulace
Bipolární elektrodu zavádíme do pravé síně či komory. O poloze elektrody
se informujeme buď pod RTG zesilovačem nebo častěji podle EKG na monitoru [12].
4.2.2 Trvalá kardiostimulace
Je prováděna u nemocných u kterých je porucha srdečního rytmu trvalá.
Elektroda je zaváděna buď do pravé síně nebo komory. V současné době se již
také implantují automatické defibrilátory, které v případě fibrilace komor provedou přes speciální elektrody defibrilační výboj [2].
4.3 Kardiopulmonální resuscitace
Zástava oběhu a dechu je nejzávažnějším akutním postižením organizmu.
Dochází k poruše prokrvení mozku se zástavou dodávky kyslíku. Toto období nazýváme klinická smrt. Neobnoví-li se do 5 minut oběh a dýchání, nastává
biologická smrt se ztrátou funkcí všech orgánů. Při pozdní nebo nedokonalé
resuscitaci se někdy podaří oběh event. dech obnovit, avšak mozková kůra bývá trvale poškozena – mozková smrt.
Vznikne-li zástava, zahájíme resuscitaci nemocného opakovaným úderem
na střed sterna, a to poměrně dosti razantně (možnost kardioverze komorové tachykardie či fibrilace) (obr. 5) [12].
24
Obr. 5 Úder na sternum [12] Dále se řídíme mnemotechnickou pomůckou, což je abeceda správné
kardiopulmonální resuscitace : A,B,C,D,E,F podle začátečních písmen jednotlivých úkonů v angličtině.
A: AIRWAYS - Uvolnění a zajištění dých. cest (obr. 6). 1. Záklon hlavy a předsunutí čelisti
2. Vyčištění úst, event. vyjmutí umělého chrupu
3. Nosní či ústní vzduchovod nebo jícnový obturátor 4. Endotracheální intubace
5. Při dušení zaskočeným soustem se používá Heimlichův manévr – prudké stlačení podbřišku, aby došlo k vypuzení cizího tělesa.
Obr. 6 Uvolnění a zajištění dýchacích cest [12]
25 B: BREATHING – Dýchání (obr. 7).
1. Metoda dýchání z úst do úst (event. do nosu) 2. Zahájení dvěma vdechy
3. Pokračování fr. 12 dechů/min
4. Kontrola: pohyby hrudníku a slyšitelná expirace
Obr. 7 Dýchání z úst do úst [12] C: CIRCULATION – Oběh (nepřímá srdeční masáž) (obr. 8). 1. Tvrdá podložka!!
2. Ruce položit na dolní třetinu sterna 3. Napnuté paže kolmo na sternum
4. Rozsah pohybu minimálně 4 cm
5. Frekvence masáže : (kolem 80 – 100min)
1 zachránce 15x na 2 vdechy / 2 zachránci 5x na 1 vdech
Tyto poměry se často mění a v této době je jedno jestli je zachránce 1 nebo 2, poměr je stále stejný 2(vdechy ):15 (stlačení hrudníku) . U dětí je to 1:5 a u novorozence 1:3.
26
Obr. 8 Nepřímá srdeční masáž [12]
D: DRUGS – léky
např. ADRENALIN, ATROPIN, KYSLÍK E: ECG – ECG diagnóza F: FIBRILATION – při fibrilaci komor defibrilace
27
5 Pohled alternativní medicíny na některá onemocnění srdce
Potíží s krevním oběhem je celá řada a všechny jsou nejen většinou značně
komplikované, ale i velmi různorodé, i když navenek se zdají být stejné nebo jsou
stejně nazývány. Zde je nutno každý případ řešit individuálně a jen u některých se dá doporučovat nějaký obecný postup.
Neznamená to ovšem, že si v této oblasti nemůže postižený pomáhat sám.
Především by měl každý začínat s dietou. Dieta šetří i posiluje, takže se při jejím dodržování celá řada funkcí urovná automaticky. Pokud tuto dietu doplníme o
bylinný čaj, event. tinkturu s obecnou účinností (např. z vlaštovičníku), můžeme si preventivně udržovat optimální stav.
V to nepočítám preventivně prováděnou reflexní terapii, která může zabránit
nejen vzniku nemoci, ale hlavně užívání nejrůznějších léků proti bolestem,
nefyziologickým zákrokům do organismu, a tím i psychickým stresům. A ještě jedna poznámka: Kdybychom dali přednost této léčbě výživou
(dietou), bylinami, reflexní terapií a doplnili ji např. obilnými klíčky, hořcem, melasou apod., můžeme odmítnout platit nemocenské pojištění [7].
Srdce je centrem lidského dění. Vyjadřuje osobnost člověka, jeho chápání a
životní názory. Život bez bijícího srdce neexistuje. Tím, co srdce pohání, je
radost, víra v krásu dní a událostí, které přijdou. Srdce ničí bolest, zejména není-li přijímána s pokorou, bezútěšné životní situace, v nichž jsme ustrnuli, zlobu a nechuť žít. Dávejte do srdcí lidí to, co jim srdce, celé tělo léčí – lásku, štěstí,
optimismus a smích. Dávejte jim a tím i sobě. Kdo se pro druhé otevírá, ten od druhých dostává. Rozšiřujte lásku, neboť ta zůstává a s hmotným životem, na rozdíl od všeho ostatního, nekončí. Budujte chrámy čistoty a naplňujte ideály
světa v sobě. Jednou všichni pochopíte, někdo dříve, jiný později, že cesta lásky a pomoci druhým je tou nejbezpečnější a nejpříjemnější [5].
28 5.1 Chudokrevnost - anemie
Bohužel stále více populace, zejména však dětí, je postihováno anemií. Ta
má za následek velkou řadu vážných poruch, což je ve vývojovém stadiu dětí
obzvlášť bolestivé. Anemie např. velmi snižuje imunitu, tedy obranyschopnost
těla, ale v dnešní době k tomu asi přispívá více faktorů. Zejména obranyschopnost těla vůči alergiím je velmi špatná, onemocnění se šíří doslova lavinovitě. A to
nemluvím o potížích, při kterých vedle nedostatečného zásobování zinkem hraje roli i nedostatečné zásobování hormonální oblasti.
Hlavní příčinnou zde, jako nakonec u všech současných nemocí, je
nesprávné složení naší potravy. Především to je nedostatek železa, bez něho nemůže vznikat hemoglobin.
Obecně dostáváme v potravě asi polovinu nutné dávky železa. Dřívější
hlavní zdroje železa, jako pramenitá voda, kopaná sůl, melasa, semena dýní a slunečnic, křížaly apod., jsou pro dnešní generaci buď nedostupné nebo zcela neznámé a nikdo je ani nedoporučuje! Nedostatek železa zaviňuje nejen
nevyhovující strava, ale také nedostatečná léčba této potíže. Bylo by třeba vzít na
vědomí několik ve světě uznávaných skutečností, jako např: -
ke tvorbě hemoglobinu nestačí dodávat pouze železo, spolu s ním musí do
-
že se dosud stále ještě takřka totalitním způsobem dětem vnucuje mléko,
reakce vstupovat dostatek vitamínu C, měď a některé vitamíny řady B.
které nejen že žádné železo neobsahuje, ale navíc železo doslova likviduje, při mléčných dietách je nedostatek železa absolutní.
V bylinné říši jsou dva prostředky, které obsahují přesné složení látek
potřebných pro tvorbu hemoglobinu. Je to kopřiva dvoudomá a řeřicha zahradní. Těmito lze nejen udržet hladinu hemoglobinu, ale také velmi rychle se zbavit jakékoliv anemie (kromě zhoubné) [7].
29 5.2 Srážlivost krve, lámavost cév
Tak zvaná fragilita neboli lámavost cév, související s nadměrnou srážlivostí
krve, je taktéž velice rozšířená potíž a stále mladší ženy mají na stehnech červené ,,trhlinky“ nebo ,,nitky“. Tyto červené trhlinky se sice považují víceméně za estetickou vadu, ale věc je daleko složitější.
Tyto trhlinky se nedělají pouze na povrchu těla, ale také uvnitř a zde to
může být vážnější. Zejména při ,,trhlince“ na očním pozadí je s estetikou konec. Dále to svědčí o nedostatku vitamínu P – bioflovonidu, který jako vícesložkový vitamín ovlivňuje nejprve tvorbu modřin a pak i vážnější choroby.
Nejdůležitějšími jsou dva, a to citrin a rutin. Rutin pomáhá hlavně při léčbě
křečových žil, hemeroidů, bércových vředů apod., citrin pomáhá aktivovat hlavně vitamín C.
Jak získat vitamín P? Nejvíce je v borůvce vlochyni, obsahující vitamín P i
C rostoucí v horských a podhorských oblastech na vlhkých terénech.
Rutinu obsahuje nejvíce pohanka, která taktéž odjakživa léčila křečové žíly
a citrinu obsahují hodně všechny citrusové plody, hlavně grapefruity. Hodně ho
mají i šípky, černý rybíz, hrozny, nať petržele atd.
5.3 Vysoký krevní tlak
I v této oblasti existuje v alternativní medicíně řada zaručených prostředků.
Je pravdou, že většina doporučovaných postupů skutečně pomáhá, ale ne všem
stejně. Hodně může pomoci tělní akupunktura nebo ušní nebo i další mechanický postup, jako je např. reflexní terapie. V každém případě mechanické postupy
mohou pomoci momentálně, ale nemohou vyléčit základ, který je v chemismu. Mimo jiné se v této oblasti vyskytuje jeden protiklad. Při nízkém tlaku se
doporučuje časté pití kávy. Jenomže káva dovede zlikvidovat až 50% přísunu
vitamínu B1, a to i káva bez kofeinu, čímž vlastně tkal krve snižuje, protože jej reguluje právě vitamín B1.
Jinými slovy může káva pomáhat snižovat vysoký tlak. Je pravdou, že ihned
po vypití kávy se tlak zvedne o 10 až 15%, ale pak poměrně dost klesá.
30 Nejlepším prostředkem pro snížení vysokého tlaku je ve většině případů
opět komplexní léčba látkové výměny, jak už zde byla vícekrát popsána. Velmi vhodným se jeví doplňování této léčby lecitinem. Lecitin B často sám o sobě vysoký tlak upraví.
Poměrně spolehlivými prostředky jsou některé byliny nebo přípravky z nich
nebo také jejich kombinace. Opět zde vlastně neexistuje univerzální postup nebo prostředek. U někoho stačí třeba jen hloh, u druhého nestačí ani česnek. Nejuniverzálnějším prostředkem je jmelí bílé, česnek a petržel.
31
6 Reflexní diagnostika srdce
Hlavním důvodem onemocnění srdce je nedostatek kyslíku, potíže mohou
být ovšem velmi různorodé. Nemoc srdce, která se projevuje v hrudníku, se
nazývá angina pectoris a způsobuje ji aterosklerotické postižení koronárních tepen a následný nedostatek kyslíku v srdci. Ostatní bolesti a jiné, byť podobné problémy v hrudníku se srdcem vůbec nesouvisejí a většinou bývají
psychosomatického původu – vlastnímu původci nepříjemných stavů v hrudníku jsou strach (nedostatek lásky), emoce a duševní napětí.
Srdce má vlastní regulační systém nezávislý na mozku. Na funkci srdce má
značný vliv hrudní a krční páteř: hrudní se označuje jako vztažná reflexní zóna
srdce. Při blokaci páteře je inervace srdečního svalu nedostatečná – následkem je zvýšení krevního tlaku, protože zúžení části tepen
v krevním oběhu se musí vyrovnat rychlejším tokem krve a zvýšeným tlakem. Proto má drtivá většina
infarktů příčinu v blokádách hrudní páteře, které jsou dnes doslova masovým jevem.
Kromě reflexní terapie je u srdce třeba mít na
paměti přísun hořčíku, úpravu funkce orgánů látkové výměny a hormonální sféry.
Reflexními zónami srdce jsou dvě téměř stejně
důležité oblasti (kromě páteřní) ( obr.9).
- orgánová, vlastní – těsně pod základním kloubem
palců po celém obvodu vnitřní hrany chodidla.
Navazuje na zóny hrudní kosti a horní části hrudní páteře.
- vztažná, kauzální – je vlastně totožná s celým
rozsahem ramenního pásu vlevo (na levém chodidle), těsně pod linií hlavních kloubů jak na nártu, tak na chodidle [8].
Obr. 9 Reflexní zóna srdce [8]
32 Závěr
Oběhovou soustavu jsme se rozhodli v této práci rozebrat, neboť si myslíme,
že znalost funkce svého těla patří k základním znalostem každého civilizovaného člověka. Při střádání informací pro tuto práci vycházíme z lékařských knih,
brožur, slovníků, internetu a z mých zápisků, které jsem získal za dobu studia, ať už na střední nebo vysoké škole.
Při výběru informací jsme se snažili prohloubit svoje dosavadní znalosti,
konfrontovat je s literaturou i s lékaři, s nimiž mám kamarádský vztah, jelikož se moji blízcí pohybují ve sféře zdravotnictví. Práce má formu kompilační to znamená, že jsme nevedli žádný výzkum nebo pozorování ale spíše jsme zesumírovali již dostupné a vydané informace a podali je tak, aby byly
srozumitelné pro každého. Neboť srdce a oběhová soustava je základ všeho živého.
Kdo dokáže pohladit své srdce, dokáže pohladit a posílit svou podstatu.
Znásobí své duchovní i vitální síly a pookřeje.
Kdo dokáže pohladit srdce druhých, ten pochopil smysl svého života. To, že
ne pro sebe, nýbrž zejména pro druhé, člověk žije. Vytváří a zkrášluje svět, čistí vše vůkol od šedi, zármutku a pláče. Neboť čistota a láska v srdci je jako voda v horské bystřině, omývající kámen obalený blátem, hozený z těžké země do průzračného toku Poznání a čistého vědomí.
Svá srdce si sami pohlaďte, radujte se a spočiňte. Potom Váš hnací strojek
vitálních sil, energií a krve bude v pořádku, neboť bude chráněn chápáním svého poslání ve hmotě i v duchu [5].
33 Resumé V této práci jsme se zabývali oběhovou soustavou a problémy s ní spojené.
Cílem bylo vysvětlit funkci oběhového systému tak, aby byla snadno
pochopitelná a tato práce byla přínosem. Vycházeli jsme z knih a internetu. Práce má formu kompilační.
Resume In this bachelor project we were concerning on circulatory system and other
problems connected with this project. The aim of this project was to explain the function of circulatory system, that it would be easily understandable and this
bachelor project will be useful for other’s. Our main resources were books and internet. The bachelor project has compilatory form.
34 Seznam použité literatury
1. DRÁBKOVÁ, J. Medicína naléhavých a kritických stavů. Brno: Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1990. 325. ISBN 80-7013-015-6.
2. DRÁBKOVÁ, J. Teoretické podklady – anatomie, fyziologie a
patofyziologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 67s.
3. FLEISCHMANN, J., LINC, R. Anatomie člověka I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. 284s.
4. HOLIBKOVÁ, A., LAICHMAN, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 140 s. ISBN 80-7067-665-5.
5. HRABICA, M. Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí. Zlín: 1997. 195s. ISBN 80-902322-0-5.
6. HUGO, J., VOKURKA, M. Praktický slovník medicíny. Praha: Nakladatelství MAXDORF, 1995. 477s. ISBN 80-85800-28-4.
7. JANČA, J. Alternativní medicína. Praha: Nakladatelství EMINENT, 1990. 268s. ISBN 80-900302-1-1.
8. PATAKYOVÁ, B., PATAKY, J. Reflexní diagnostika. Praha. Nakladatelství EMINENT, 2002. 135s. ISBN 80-7281-114-2.
9. SMITH, T. Lidské tělo. Praha: Vydavatelství Fortuna Print, 1996. 232s. ISBN 80-85873-55-9.
10. TREFNÝ, Z. Fyziologie člověka pro fakulty tělesné výchovy a sportu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 432 s.
11. TROJAN, S. Tělověda. Praha: Zdravotnické nakladatelství, 1980. 192s. ISBN 08-073-80.
12. VÍTOVEC, J., ŠPINAR, J. Intenzivní péče v kardiologii. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1993. 151s.
13. WESTON, T. Atlas lidského těla. Praha: Fortuna print, 1993. 154s. 14. Člověk pod drobnohledem CD-ROM
15. http://sweb.cz/otazkyzmediciny/HTML/Interna/I01B.htm (23.4.06)
