Obsah Unitářských listů BŘEZEN 2012

Obsah Unitářských listů BŘEZEN 2012 TEXTY Člověk a jeho zavazadla Petr Samojský

5

Slovo k zamyšlení Píseň mladého boha války

9

Meditace Rozhovor Rozhovor s Jiřím Kloboučníkem: Kamarádská atmosféra a soudržný tvůrčí duch

16 19

Pozvánka Pouť do Radomyšle

23

Letem unitářským světem Dětská stránka Mína Hosenseidlová

25 26

Oslavy 90. výročí založení českého 24 unitářství

Reportáž Olga Richterová: Proměň nás u Martina

28

RUBRIKY

Z dopisů čtenářů Události, komentáře Humor solí života

28 29 31

Hmotný, duševní a duchovní význam vlastnictví Otakar Mikeš

10

Chvíle pro unitářskou písničku 17 Ladislav Pivec: Jak se dělá unitářská píseň Zpráva z konference ICUU v Dumaguete na Filipíních Petr Samojský

18

Slovo na cestu 3 Slovo k zamyšlení 4 Tomáš Vašák: Je bohatství stav duše, nebo stav konta?

UNITÁŘSKÉ LISTY vydává měsíčně Pražská obec unitářů pro členy, příznivce a přátele v Pražské obci unitářů, Obci širšího společenství, Místní skupině unitářů v Liberci, Místní skupině unitářů v Teplicích. Názory v příspěvcích našich členů nemusí vyjadřovat názor redakce. Uzávěrka příspěvků je vždy do 7. dne každého měsíce. Příspěvky do Unitářských listů posílejte e-mailem na adresu [email protected] nebo do kanceláře POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce: OŠS: Petr Samojský; POU: Eva Pivcová, Kateřina Samojská; MS Liberec: Jasoň Havlín. Odpovědný redaktor: Petr Samojský. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh a sazba: Jiří Kloboučník. Jazyková korektura: Miloš Hlávka. Registrace: MK ČR E 13407.

www.unitaria.cz

SLOVO NA CESTU

K

dyž se připravujeme na cestu, balíme si kufry. Zvažujeme, co všechno budeme potřebovat, a s trochou moudrosti a zkušenosti dokážeme rozlišit skutečně potřebné věci od nepotřebných – už jen proto, že víme, že každý zbytečný gram věcí s sebou budeme celou dobu vláčet. To samé platí o cestě životem. Asi každý z nás může vyjmenovat věci, které s sebou zbytečně vlečeme zrovna dnes, zrovna v této etapě života? A naopak stejně jako pocestný může zjistit, že mu chybí něco velmi potřebného, co doma zapomněl nebo prostě s sebou nemá, právě tak nám v našem životě může něco chybět, a je to jen a jen na nás, jak si to potřebné opatříme. Kéž by v našich zavazadlech nikdy nechyběla láska, úcta a naděje! Raději odhoďme všechno ostatní a putujme s malým ranečkem, než abychom se vzdali těch tří. – Petr Samojský

Unitářské listy • Březen 2012

3

www.unitaria.cz

SLOVO K ZAMYŠLENÍ

JE BOHATSTVÍ STAV DUŠE, NEBO STAV KONTA?

Za [dvacet] let kapitalismu v Česku se ve společnosti objevily zcela nové fenomény. Máme nezaměstnané, workholiky a stres z daní. Někteří lidé jsou movití, jiní bohatí a někteří dokonce opravdoví boháči. Peníze se staly všudypřítomným měřítkem. A podle něj se poměřují i lidé. Důležité jsou hlavně vnější znaky: značka bot, hodinek či auta. Podle nich vás ostatní dokáží zařadit do „majetkové“ kategorie. Pravda může být samozřejmě jiná. Na „úžasné“ boty jste museli šetřit tři měsíce, hodinky jste dostali ke třicetinám od movitého strýce a auto je na leasing, který nezvládáte splácet. Viditelné znaky jsou ošidné. Jednoznačnější jsou objektivní měřítka, jako stav konta, počet vlastněných nemovitostí nebo portfolio cenných papírů. Paradoxně ale ani tyto hodnoty nemusí být spojeny s pocitem bohatství. Z psychologického pohledu mají peníze svoji hlavní roli v uspokojování základních lidských potřeb. Jídlo, bydlení a ošacení jsou věci, bez kterých se nedá žít. Když je máte, stejně vzápětí začnete přidávat přídavná jména. Chcete dobré jídlo, pohodlné bydlení a hezké šaty. A představy lidí o tom, co jednotlivé přívlastky znamenají, se velmi liší. Konkrétní názory se přitom formují v rodině a později v prostředí, ve kterém se pohybujete. Co je pro jednoho luxus, je pro druhého „nezbytnost“. A jednoduše zde platí, že s jídlem roste chuť. Pokud se chcete cítit bohatí, podívejte se kolem sebe, po svém bytě nebo po kanceláři. Pokud najdete deset věcí, které nepotřebujete, ale máte je, protože se vám líbí, jste z pohledu většiny lidí této planety bohatí. – Tomáš Vašák

4


www.unitaria.cz

ČLOVĚK

A JEHO ZAVAZADLA Rev. Dr. Petr Samojský Rádi a často přirovnáváme život k cestě, je to výstižné přirovnání. Prostě jdeme světem odněkud někam. Do tohoto světa jsme vstoupili a nevíme odkud, a z tohoto světa odejdeme a nevíme kam. Sice někdy podléháme představě, že „my“ to víme správně a „oni“ se mýlí, ale ruku na srdce, co opravdu víme, co se domníváme, co tušíme a čemu věříme? Jedna věc je jistá: vstoupili jsme Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic do tohoto světa s prázdnýma rukaneumí, nic nechápe. Kdo nic ne- ma a prázdnou hlavou. Hlavu jsme chápe, je bezcenný. Ale ten kdo si začali vzápětí zaplňovat nejrůzchápe, ten i miluje, všímá si, vidí. nějšími poznatky a ponaučeníČím hlubší poznání, tím větší láska. mi, no a dnes už toho máme v hlaKdokoli si představuje, že všechny vě tolik, že se někdy divíme, jak plody dozrávají s jahodami, neví je to možné, že nám hlava pod tíhou všech těch vědomostí neklesá nic o hroznech. – Paracelsus jako geniálnímu lupiči z filmu Velký šéf. Naše ruce také vzápětí po narození začaly chmatat po všem, co se ocitlo v blízkosti. Už jako malá miminka jsme začali vlastnit věci. Měli jsme svůj dudlík, svoje oblečení, svoje chrastítka. Však taky naše oblečení už v prvních měsících obsahovalo něco velmi důležitého pro život – kapsy! A tak jsme už záhy na své cestě začali poznávat tu rozkoš, najít něco, uchopit to, přivlastnit si to a schovat do kapsy. Tím je proces přivlastnění dokonán. Těch věcí, které nám v průběhu života patřily, jsme se rádi vzdávali, když jsme dostali něco nového, lepšího, hezčího. Kdybychom před sebe pěkně na hromádku začali klást všechny ty věci, které jsme za ty roky od našeho narození vlastnili, byla by to pěkná hromada. A vzpomeňte si teď na svůj byt nebo dům, ve kterém bydlíte. Kolik tam je věcí, které vlastníte? Těch koberců, záclon, židlí a křesel, elektrospo-


5

www.unitaria.cz

třebičů, těch knih, dokumentů a různých papírů! A možná před naším domem máme garáž s naším plechovým přítelem automobilem? Dokážeme si vůbec představit to množství věcí, které nám kdy prošly pod rukama, které jsme vlastnili v minulosti? To by tu naši hromadu také pořádně zvětšilo. Byla by to pěkná hromada, pokud ne přímo menší pohoří. A kdybychom tak stáli vedle té hromady věcí, které nám kdy patřily nebo stále patří, mohli bychom žasnout nad tím množstvím! Všechno, které jsme kdy vlastnili, i to, které máme zrovna teď na sobě. Protože Žití se podobá denní stráži a délka i to vlastníme – a i to nejsme my. života takřka jednomu dni, v kteMy, to naše já, není nic z těch věcí. rém, vzhlédnuvše k světlu, odeMoje já, moje bytí, moje existenční vzdáváme heslo jiným, kdo přichájednotka, která putuje časem a prozejí po nás. storem a zrovna teď a tady tímto na– Antifón z Rhamnúntu ším světem, má svoje fyzické hranice kdesi na povrchu mé kůže. Co si na tu kůži navlékám je už moje extenze, jakési prodloužení mého já. Někteří lidé se snaží ještě i tu naši samotnou fyzickou schránku různě přikrášlit různými barvičkami a malovátky, dírkami a otvůrky a do nich vsunovanými náušnicemi, řetízky, kroužky a špendlíky. Zkrátka je toho mnoho, co můžeme se svým tělem dělat, a tím více, co můžeme dělat se všemi těmi věcmi, které leží na té pomyslné hromadě našeho vlastnictví. Vlastnictví je pro lidskou kulturu velmi důležité. Již jen to slovo – vlastnit skrývá zajímavý základ. Znamená to „náležet pod něčí vládu“ a jeho tvar je odvozený od slova vlast ve smyslu přináležet do území, kterému vládnu. Takže ta naše hromada, kterou vlastníme, je takovým územím, kterému vládneme. To je naše osobní vlast. „To je moje, celá ta hro- Říká se tomu láska. Ve skutečnosmada,“ můžeme si utěšeně libovat. ti je to jen nezřízená touha ovládat Ale co kdyby nám někdo řekl, že a vlastnit druhého člověka. – Francois De La Rochefoucauld se musíme přestěhovat? Někam jinam, snad i do jiné země. Co bychom si s sebou z té hromady vzali? Objednali bychom náklaďák – anebo rovnou dva? Nebo by stačila menší dodávka, nebo jen auto s přívěsem? Kdybychom takové možnosti neměli, možná bychom zvládli to nejdůležitější nacpat do kufru. A tak bychom cestovali, jako mnozí vyhnanci v dějinách lidstva, jen s pár zavazadly. 6


www.unitaria.cz

Kdybychom takto museli zredukovat všechno to, co v našem životě dočasně vlastníme, co bychom s sebou opravdu chtěli nést dlouhou cestou do budoucnosti? Co by v tom našem kufru bylo? Oblečení na převlečení, pár rodinných fotek, možná nějaká kniha...? Mezi naše zavazadla ovšem musíme připočítat i nehmotné věci. Patří do nich i naše minulost se všemi našimi radostnými i bolestnými vzpomínkami. Patří sem naše obavy a strachy, naše pocity štěstí a touha po štěstí pokračujícím, patří sem pouta a vztahy nejrůznějšího druhu. Patří sem i naše názory a představy, i naše víra! To Sen, že budeme nezávislými pány všechno vlastníme, to všechno táhnad svými životy, skončil, když neme s sebou na své cestě životem, jsme začali vnímat fakt, že jsme se a to všechno svým způsobem určustali kolečkem stroje byrokracie – je, kdo jsme. Je to zvláštní věc, s těmi našive svých myšlenkách, citech a vkumi zavazadly. Na jedné straně svá su, jimiž manipulují vláda, průmysl zavazadla potřebujeme, usnadňua masová komunikace. – Erich Fromm jí a zpříjemňují nám život; na druhé straně trávíme svůj život z velké části takovým úsilím a takovými činnostmi, které nám umožňují věci si opatřovat. Na jedné straně víme, že pocestný, který by šel světem je tak s malým uzlíčkem, by došel mnohem dál než ten, který by s sebou vláčel almaru na žebřiňáku. Jenže ono Hodnoty bytí spočívají z veliké části není lehké vzdát se svého vlastnic- v tom, jak vroucně jsme je schopni tví, a taky proč bychom se ho vlast- je prožívat. Hodnota našeho člověčího života je závislá na hodnotách, ně měli vzdávat? Jsou to zajímavé otázky, kte- které jsou v nás. Lidé si stvořují svůj ré nás vedou k zamyšlení nad na- lidský svět; je v něm to, co do něho šimi prioritami. A to obzvlášť teď, vkládáme. – Josef Čapek v době zimy, tmy a krátkých dnů. Je to doba, kdy nás příroda zrovna vede k rozjímání a zamýšlení – nad sebou, nad naším způsobem života a jak ten svůj život vedeme... A jaká zavazadla s sebou tím naším životem, tou naší lopotnou cestou vlečeme! „Žití se podobá denní stráži a délka života takřka jednomu dni, v kterém, vzhlédnuvše k světlu, odevzdáváme heslo jiným, kdo přicházejí po nás,“ říká Antifón z Rhamnúntu. Je to tak, náš život lidský je z pohledu


7

www.unitaria.cz

věčnosti životem jepičím. A přece na nás záleží, tak moc záleží na každém z nás! Protože – jaké heslo předáme těm, kdo přicházejí po nás? Jaké dědictví? Jaké hromady věcí v našich zavazadlech osobních a společně vlastněných, navršíme, aby se jimi naši potomci museli probrat a roztřídit důležité od zbytečného? Důležité je, aby nás naše zavazadla zbytečně netížila, aby nás nepoutala k zemi a neznemožňovala nám vůbec naši cestu; a aby v nich nechybělo to, co opravdu potřebujeme, co nám pomáhá zvládat naši cestu a být lepším člověkem. Zajímavý náhled na pouť člověka přináší Josef Čapek. V knize Kulhavý poutník (145-146) nabízí vlastně závěr k našemu rozjímání: „A přece je člověku jen mezi lidmi nejtepleji; ten vesmír, který přitahuje jeho pohled, bezednými hloubkami v podobě Nikdo nemůže si trvale si přivlastnit hvězd, až se duše zatetelí sladkým více na této zemi, nežli stačí udržet zamrazením z divuplné sounáležitosti lidského času a nezměrnésvým duchem. – Otokar Březina ho nekonečna, přece jen člověka v jeho nahé osamocenosti nakonec až do morku zazebe. Člověk náleží mezi lidi; jeho život je jenom jedinou maličkou krvavou buňkou veliké krvavé tkáně člověčenství a tato buňka nemůže blouditi, samotářsky odtržena, pro sebe po vesmíru. Pokud živa, pokud jest jí čerpati z obecné krve, musí se hned zas vraceti mezi své.“ V našich zavazadlech jsou různé věci, a je zcela na nás, jak objemná jsou. Je zcela na nás, jaké dáme obsahu svého zavazadla priority: co s sebou budeme nést po našich cestách životem. Neměla by tam však chybět jedna věc specificky lidská, a tou je klíč k srdci druhých lidí. Protože kým bychom byli, ať už bychom byli obtíženi spoustou těžkých zavazadel, anebo putovali s maličkým uzlíčkem, kdybychom na té cestě byli docela sami? Kdybychom neměli spojení s druhými, kdybychom si nedokázali pomáhat a svou cestu sdílet, radit se s nimi o překážkách a zátočinách, údolích a pohořích? Buďme obezřetní a rozlišujme v hodnotách, které se skrývají v našich zavazadlech. Tak se staň.

8


www.unitaria.cz

SLOVO K ZAMYŠLENÍ

PÍSEŇ MLADÉHO BOHA VÁLKY Z tradice indiánského kmene Navaho

Byl jsem na konci země. Byl jsem na konci vod. Byl jsem na konci nebe. Byl jsem na konci hor. Nenašel jsem nikoho, kdo by nebyl mým přítelem.


9

www.unitaria.cz

HMOTNÝ, DUŠEVNÍ A DUCHOVNÍ

VÝZNAM VLASTNICTVÍ Ing. Dr. Otakar Mikeš, DrSc. CO ŘÍCI JAKO PROLOG? Úvodem je nutno konstatovat, že toto číslo pražských Unitářských listů je věnováno problematice vlastnictví. To je však velice rozsáhlé a zajímavé téma, které přímo vyzývá k jeho širšímu rozvinutí. K tomu se také chystám. Po svém zvyku se však předem vždy snažím definovat výchozí pojmy, abych je pak mohl podrobně probírat a komentovat. Přitom své poznatky povšechně čerpám z různých příruček, slovníků či encyklopedií, často však z unitářských skript, aniž bych však prameny podrobně citoval, ale také ze svých úvah a textů, které jsem publikoval v rámci hlásání Náboženství Moudrosti. JAKÝ JE VÝZNAM VÝRAZŮ HMOTNÝ, DUŠEVNÍ A DUCHOVNÍ A JAKÉ JSOU MEZI NIMI ROZDÍLY? Podle fyziky a chemie výraz hmotný (či materiální) znamená vše, co je složeno z atomů či molekul a vyznačuje se vahou (přesněji hmotností). Přitom však musíme respektovat známý Einsteinův vztah o ekvivalenci hmoty i energie, vyjádřený jeho známou rovnicí E = M x c2, kde E je energie, M je hmota a c je rychlost světla. Toto obrovské množství energie by se ovšem uvolnilo, jen kdyby veškerá hmota anihilovala. V jaderných elektrárnách či bombách se na energii mění jen poměrně malý počet atomů. Výraz duševní je odvozen z pojmu duše (řecky Psyché, latinsky Anima a sanskrtsky Buddhi, což bývá někdy překládáno jako Rozmysl), která znamená oživující princip (původně souvisící s dechem). Duše bývá chápána i jako nositel mravního a duchovního života či průsečík vědomí, etiky a citu jako bytostně individuálních vlastností. Podle známého německého filozofa Immanuela Kanta výraz duše je transcendentní idea přesahující zkušenost, ale podmiňující možnost lidského poznání. Duševní problematiku rozvíjí důležitá a významná vědecká disciplina, nazvaná psychologie. Výraz duchovní je odvozen z pojmu duch. Toto slovo znamená nemateriální ale srozumitelnou ideu, která má širokou škálu významů (např. duch doby, duch neboli smysl nějaké úvahy či nějakého prohlášení apod.). Nás 10


www.unitaria.cz

jakožto stoupenců Náboženské společnosti českých unitářů však budou zajímat především ty aspekty, které se vztahují k problematice u nás často probírané a která je vyjádřena řeckým výrazem Pneuma (což znamená duch vše pronikající a oživující), latiským výrazem Spiritus (z křesťanství je nám znám pojem Spiritus Sanctus, což znamená Duch Svatý), či sanskrtským termínem brahma (což znamená absolutno). Pokud se týče rozdílů mezi nimi, tak odlišnost prvého termínu je zcela zřejmá a proto nevyžaduje komentář, ale druhé dva termíny ano, poněvadž se často nerozlišují a zaměňují. Pojem duch ve smyslu Atman, Nadjá, či Vyšší Já znamená formu přítomnosti Boha v nás, určenou jen pro nás, a na duchovní cestě nám má být guruem. Pojem duše je rovněž významnou spirituální součástí naší bytosti, která převyšuje náš intelekt a která neumírá při zániku našeho hmotného těla, ale i když přežívá naši tělesnou smrt, nebude existovat věčně. Po určité době tzv. posmrtného života se rozplývá v univerzálním Božství, její individualita zaniká. Tato problematika je však dost složitá a její podrobnosti se snažím vyložit v knize, kterou v r. 2010 vydalo nakladatelství Unitaria pod názvem Náboženství Moudrosti.

CO ZNAMENÁ TERMÍN VÝZNAM? Podstatné jméno význam je slovo, které něco blíže charakterizuje. Od něj je odvozeno přídavné jméno významný, což znamená vynikající nad průměr. Vážíme si významných osobností, které pozitivním způsobem ovlivnili historii lidské společnosti, pročítáme významná díla literární, obdivujeme krásné umělecké výtvory a studujeme významné ideje na poli filozofie či významné poznatky vědy. Na poli náboženství velký význam pro lidstvo má slovo kánon, odvozené z řečtiny, kde znamenalo měřítko či pravidlo. Toto slovo mělo široký význam, nás však zajímá jen ten, který se vztahuje k oblasti víry. Pro křesťany je kánonem především Bible se Starým i Novým zákonem, pro Židy Thóra či Talmud, pro muslimy Korán a pro hinduisty Bhagavad-Gíta. Slovo kánon se na poli církevnictví uplatňuje také formou kanonického práva (odborník v něm se nazývá kanonista). Kanonický význam mají také některá rozhodnutí ekumenických sněmů. Opakem termínu význam je bezvýznamnost a termínu významný je bezvýznamný. Tato slova by měla být ukazovatelem moudrému či duchovně uvědomělému člověku, čemu se má vyhnout, čemu nemá věnovat žádnou pozornost, nad čím nemá mařit svůj čas. A nyní konečně můžeme přistoupit k nejdůležitějšímu prvku projednávaného článku.


11

www.unitaria.cz

VLASTNICTVÍ JAKOŽTO HLAVNÍ KATEGRIE TÉTO ESEJE V úvodu této kapitolky musíme uvést obecnou terminologii. Slovo vlastnictví znamená „něco míti, vlastniti“ a má poměrně široký význam. Rozeznáváme vlastnictví hmotné či duchovní, finanční, osobní, rodinné, kolektivní, obecní či městské, veřejné nebo státní, či u nás donedávna problematické socialistické. Nositelem vlastnictví je vlastník, což může být jednotlivec, manželé, obec či město, stát, zájmová společnost, podnik nebo korporace. Jednou formou vlastnictví je také bohatství. Ale i tady musíme rozlišovat bohatství hmotné, finanční či duševní a ideové, což znamená nejen bohatství pojmů či znalostí, ale také schopnost jich vhodným způsobem užívat. V dalších kapitolkách tyto jednotlivé poznatky blíže probereme. CO JE TO HMOTNÉ NEBO FINANČNÍ VLASTNICTVÍ A JEHO JIŠTĚNÍ Vlastnictví je právem zakotvená možnost určité věci (stanovené právním řádem) držet, užívat je, nakládat s nimi dle své úvahy a domáhat se od všech třetích osob, aby se zdrželi užívání jeho věcí proti vůli vlastníka (tato věta je ukázkou formulace tohoto pojmu podle našich zákonů). Vlastnictvím může být hmotná věc (např. nemovitost nebo výtvarné dílo), ale také finanční obnos (kapitál nebo vklad u spořitelny). Hmotné či finanční vlastnictví se také nazývá majetek. Vlastník se může domáhat ochrany svého majetku žalobami u soudu. Vlastník může také své vlastnictví chránit pojištěním proti krádeži, různým neštěstím či katastrofám nebo jiným jeho poškozením. Vlastník se také může svého vlastnictví právně vzdát, což se nazývá derelikce. Je to faktické opuštění věci, je to projev vůle vlastníka. Podle práva České republiky taková věc derelikcí propadá do vlastnictví státu. A nyní je mým velkým potěšením seznámit čtenáře s nevídanou kuriozitou z USA. Vlastníkem velké finanční částky se mělo stát i zvíře. Naše televize v lednu letošního roku promítla obrázek sympatického černého kocoura, jemuž jeho majitelka (velmi bohatá Američanka, když tušila, že se brzy odebere do nebeských výšin) odkázala do vlastnictví značnou peněžitou částku. To však vyvolalo veliký právní problém, neboť americké právo na něco takového nebylo připravené. Dopadlo to tak, že částku obdržela určená pečovatelka, která se již dříve z pověření majitelky o toho kocoura starala po celou dobu jeho života a i nyní (po smrti majitelky) mu servírovala chutné a zdravé poměrně drahé jídlo a zajišťovala i občasnou veterinární kontrolu. Televize nám však neřekla, kde skončí zbytek hotovosti, až kocourek bude následovat majitelku do nebe. 12


www.unitaria.cz

Doufám, že tato glosa o vlastnictví čtenáře trochu vymanila z přehledu suchých údajů.

DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ A JEHO OCHRANA Duševní vlastnictví nejlépe charakterizujeme autorstvím. Autor je původce nějakého díla (uměleckého nebo literárního), je to spisovatel nebo jiný tvůrce. Duševní vlastnictví autora lze chránit právní normou, která se nazývá copyright. Uvádí se ve všech dílech s údajem roku začátku platnosti jako doložka o výhradě autorského práva, podmiňující právní ochranu a je povinně uvedena na všech rozmnoženinách díla. Je mezinárodně zajištěna Ženevskou úmluvou o autorském právu z r. 1952, na kterou Československá republika přistoupila v r. 1959 a která platí v České republice dodnes. Proti autorskému právu děl zveřejňovaných na internetu se v současné době snaží bojovat skupina hackerů sdružená pod názvem Anonymous. Od slova autor je odvozena tzv. autorizace, tj. souhlas autora (nebo jiného nositele subjektu autorského práva) k uveřejnění díla. Já sám jsem autorizaci často vyžadoval od popularizačních publicistů v lidových časopisech nebo novinách, popisujících výsledky mého nebo kolektivního bádání, neboť takoví publicisté ve svých statích (poněvadž nejsou odborníci v popisovaných oborech) často mají tendence zjednodušováním přebíraných informací se dopouštět různých deformací, které by mohly vést i k zesměšnění uváděného vědeckého pracovníka. Ke zdrojům duševního vlastnictví myslitelů významně přispívá intuice a inspirace. Zkušený myslitel si jich velice váží, což dává najevo tím, že si pořídí malý záznamníček s tužtičkou (tzv. nápadníček), do kterého si zapisuje různé podněty, které ho napadnou v době, kdy je neočekává (např. v restauraci při jídle či u skleničky dobrého vína, nebo při jízdě v tramvaji či v metru). Důvod je ten, že si jich váží a nechce je případně zapomenout. Činí-li tak, tyto podněty přicházejí mnohem častěji a duševní život takového myslitele se stává mnohem bohatší. PŘIPOUTANOST A LPĚNÍ Nejen hmotné či finanční, ale i duševní vlastnictví nám může tak „přirůst k srdci“, že v tom nalezneme zalíbení a tak se vlastně stáváme jeho otroky. Připoutání nemusí být vytvářeno jen vlastnictvím, ale může být založeno i na životních zvycích, či to může být i neměnný, ale již přežilý životní názor, či dokonce celý způsob lidského života.


13

www.unitaria.cz

Ulpívání někdy může mít i velice negativní formy. Stačí vyjmenovat např. připoutanost k alkoholu (projevující se opilstvím), k drogám (což znamená narkomanii), k sázkám a riskantním hrám (to je tzv. gamblerství), či k tabáku (což má za důsledek kouření). Lidé však mohou být připoutáni i k nesprávným názorům či ideám (což se projevuje např. příslušností k nebezpečným sektám a jejich vůdcům). K negativním rysům patří i zdánlivě jen exhibiční projevy některých mládenců formou satanismu. Nejčastějším projevem primitivního připoutání je však připoutanost člověka k sobě samému samolibostí či sobeckostí. Současným projevem připoutání řady lidí je honba za finančním ziskem stůj co stůj (což vede k podplácení a někdy i k vyslovené zločinnosti). Moudrý člověk by se měl všech zmíněných i neuvedených forem připoutání vyvarovat.

JAK SE OSVOBODIT OD PŘIPOUTÁNÍ ČI ULPÍVÁNÍ? To je úkol duchovní cesty, která u některých jedinců může probíhat pod vedením gurua (případně přímo v jeho ášramu), nebo i solitérně. V dřívějších dobách někteří jedinci se za tímto cílem oddělovali od lidské společnosti jakožto poustevníci, kteří trávili svůj život v lesních poustevnách či v jeskyních, živili se rostlinnou stravou a plody nacházejícími se v okolí, ale občas také pokrmy, které jim přinášeli zbožní lidé z vesnic. Základním předpokladem takového způsobu života byla veliká chudoba. K tomu se trochu blíží život některých mnichů v klášterech, rozšířený zejména v buddhistických zemích; takový mnich vlastní jen plášť a misku na vyžebrávanou potravu. Extrémním případem takové chudoby se stal hinduistický Šri Ramana Maháriši (toto sanskrtské slovo znamená Veliký zřec) který více let žil úplně nahý v jeskyni v Hoře svatého ohně (zvané Arunáčala), kam mu věřící přinášeli potravu, než přešel do svého ášramu na úpatí této Hory. S jeho učením, sanskrtsky zvaným atmavičára (což znamená hledání svého pravého „já“) nás seznámil jeho žák Dr. Paul Brunton ve svých „Tajnostech indických“. My však dnes jistě nebudeme volit pro své odpoutání tak drastické metody. Své snahy přeneseme do oblasti duševní a duchovní a naším guruem bude naše Vyšší Já (Nadjá), které je Božího původu, je to náš Átman. Snahy o oproštění od našeho běžného způsobu života 14


www.unitaria.cz

a o chudobu dávají okatě najevo také bezdomovci, kteří žijí ze státních příspěvků a přespávají v neobydlených prostorách či pod mosty v blízkosti teplovodů. Ty však musíme rozdělit do dvou kategorií: Většina z nich nechce pracovat a státní příspěvky utrácejí za dobré jídlo a pivo, které veřejně popíjejí sedíce na lavičkách ve frekventovaných parcích nebo na okraji náměstíček, čímž popuzují kolemjdoucí. Těchto nepřizpůsobivých bezdomovců je bohužel většina a představují spolu s Cikány společenský problém. Malá část bezdomovců však za státní peníze nakupují duchovní či filozofickou literaturu, kterou pilně studují a někteří z nich mají i hluboké duchovní vědomosti. S několika takto orientovanými bezdomovci se můžeme setkat i v naší pražské Unitarii, kde se významně uplatňují v diskusích. U některých poutníků na duchovní cestě se projevuje snaha oprostit se od zahlcenosti nadmírou různých pojmů, do které se dostali nadměrným studiem filozofie a duchovní literatury. Tato duševní forma lpění je brzdí v jejich duchovní snaze a proto je nutno se jí také zbavit. Zbavování se nadměrného množství různých ideji však nesmí přerůst do dalšího extrému – – k primitivnosti v názorech.

CO ŘÍCI JAKO EPILOG? Myslím, že v závěru dnešní eseje nutno zdůraznit moudrost na duchovní cestě, spočívající ve vyvarování se všech extrémů, jak to lidstvo před dvěma a půl tisíci lety učil Gautama Siddhárta, řečený Buddha, svou naukou o „zlaté střední cestě“. V době moderní nám již zmíněný Bhagavan Ramana Maháriši vytyčil vrcholnou formu propojení osvícení (tj. dosažení vrcholu duchovní cesty) s praktickým denním životem formou sahadža. Duchovních učitelů jsme ve svém spirituálním snažení mohli vyslechnout více, důležité je tato učení nejen vyslechnout, ale moudrým způsobem života se jimi také řídit! K tomu přeji čtenářům mnoho úspěchů.


15

MEDITACE

www.unitaria.cz

Co všechno vlastníme, kolik materiálních statků máme, kolik knih, předmětů a rozličných věcí? Co z toho máme proto, že to potřebujeme, neboť to denně užíváme, co z toho užíváme občas, a co z toho máme proto, že bychom to někdy třeba použít mohli, a co z toho máme proto, že to prostě máme? Protože nemůžeme, nechceme, nedokážeme anebo nás ani nenapadne se s tím rozloučit. A jsou to nejen věci, které vlastníme jako svoje pomyslná zavazadla. Jsou to naše vztahy, naše lásky a nenávisti, naše zármutky a naše radosti. Je to vše, co nás v tomto životě k tomuto životu poutá – ať v pozitivním nebo negativním smyslu. Svým způsobem vlastnění patří k životu lidskému. Nicméně kultura, a zejména kultura duchovního života, nám klade na srdce povinnost být si vědom rozměru svého vlastnění, konfrontuje nás s potřebou cizelovat svou odpoutanost a konfrontovat svou připoutanost. Protože nazí jsme do tohoto světa přišli a nazí z něj odejdeme. Bože Věčnosti, provázej nás naší životní poutí, v našem hledání a nacházení, v našem rozlišování kdy trvat na tom, co je dobré, a kdy odhodit to, co dobré není. -ps-

16


www.unitaria.cz

CHVÍLE PRO UNITÁŘSKOU PÍSNIČKU

JAK SE DĚLÁ UNITÁŘSKÁ PÍSEŇ Ladislav Pivec Jak se dělá unitářská píseň? Jednoduše z unitářské myšlenky. Stejně tak vznikla naše nová píseň „Je snadné uctívat proroky“. Prvotním podnětem byl obdobný citát z responsivního čtení nedělního shromáždění (viz minulé číslo UL) a návrh Petra Samojského vytvořit na toto téma píseň. Velmi mne to zaujalo, protože námět měl silně konfrontační náboj. Vždyť v životě je daleko snadnější hlásat vznešené ideje než se podle nich řídit. To jistě platí o všech náboženských směrech, kde největším problémem je jejich myšlenky uvádět v život. Po načrtnutí prvého verše „Je snadné uctívat proroky, než jako oni žít“ mě napadaly další příklady ze života, kde se raději zbavujeme odpovědnosti a volíme tu snazší cestu. Ale zde již nastává důležité omezení. V každé další sloce je nutné se podřídit rytmu a melodii úvodní sloky. To vyžaduje řadu pokusů a kombinací, aby text sledoval ideový námět písně. Melodie by měla vycházet z rytmu českého jazyka a podporovat závažnost námětu s přimícháním trocha citu. To je nejednodušší návod k tomu, jak napsat např. milostnou píseň nebo kabaretní šanson. Jak se tento námět povedl můžete posoudit v následujících verších. Píseň byla již představena v Unitarii po nedělním shromáždění s dobrým pocitem autora.


17

www.unitaria.cz

ZPRÁVA Z KONFERENCE ICUU V DUMAGUETE NA FILIPÍNÁCH

„Ty se máš, že se podíváš na Filipíny,“ slyšel jsem několikrát před odjezdem na konferenci Mezinárodní rady unitářů univerzalistů (ICUU). Těžko se mi vysvětlovalo, že se skutečně nejedná o žádnou rekreaci placenou z unitářských peněz pod hlavičkou služební cesty, protože tento typ cest spadá pod tak zvanou „kongresovou turistiku“. To prakticky znamená, že člověk cestuje, při výstupu z letadla nebo jiného dopravního prostředku ho naloží do auta a odvezou do konferenčního střediska, tam probíhá intenzivní program a nakonec ho zase odvezou přímo k jeho zpátečnímu spoji. Přesně tak také vypadala moje cesta na Filipíny, které jsem viděl jen z okna dopravních prostředků, protože poznávání krajiny a kultury skutečně není účelem konferencí ICUU; jejich místa konání jsou volena především s ohledem na cestovní možnosti účastníků z celého světa, a také na ochotu pořadatelů, na kterých leží velká část odpovědnosti za zorganizování akce. Program začínal každý den v 7:30 duchovními cvičeními, které obsahovaly jógu, meditaci, zpívání a podobné prvky. Po snídani v 9:00 následovala bohoslužba, po níž až do oběda probíhaly oficiální jednání delegátů, přednášky nebo prezentace. Ty byly rovněž náplní odpoledního programu, který trval až do tzv. kruhu sdílení před večeří. Po večeři opět následovaly večerní jednání nebo přednášky a celý den byl kolem 22. hodiny zakončen večerní bohoslužbou. Konference měla hlavní téma Sdílení naší víry, přeměna našeho světa, a programy byly organizovány podle tří podtémat: 1. Správné vztahy v multikulturním kontextu; 2. Sociální spravedlnost v globálním náboženském kontextu; 3. Mezinárodní unitářské společenství jako celek. Hlavními řečníky byli Rev. Dr. Muriel Orevillo-Montenegrová, výkonná ředitelka Centra pro mír a spravedlnost při Sillimanově univerzitě v Dumaguete, Dr. Bruce Knotts, ředitel unitářské kanceláře OSN, a Rev. Dr. Paul Rasor, ředitel Střediska pro studium náboženské svobody na Wesleyho vysoké škole v americké Virginii. Přednášky těchto osobností přednášejících byly doplněny řadou dílen a prezentací, jejichž názvy mohou ilustrovat široký záběr konference: Nové modely spolupráce obcí, Imigrační problematika v unitářském kontextu, Různé modely demokracie užívané unitáři ve světě, Mezinárodní spolupráce unitářských žen, Žít naše mezinárodní poslání a podobně. Oficiální jednání delegátů řešilo řadu konkrétních otázek týkajících se událostí v členských organizacích, každá z nich také podávala zprávu o své činnos-

/Dokončení na str. 30/ 18


www.unitaria.cz

ROZHOVOR

KAMARÁDSKÁ ATMOSFÉRA

A SOUDRŽNÝ TVŮRČÍ DUCH Rozhovor s předsedou Obce širšího společenství Jiřím Kloboučníkem o aktivitách obce připravovaných na letošní rok pro veřejnost. Jiří, Obec širšího společenství, nejmladší z unitářské rodiny, se formovala v této roční době před čtyřmi lety a tys byl téměř u počátku jejího vzniku (byť tehdy nikoli jako předseda) – jak bys zhodnotil tuhle její první vývojovou fázi? V první řadě bych chtěl poukázat na fakt, že myšlenku vytvořit společenství pro lidi, kteří chtějí sdílet společnou duchovní cestu, ale zároveň je dělí více či méně překonavatelný geografický prostor, považuji za zcela originální a chytrý nápad jak přijít s unitářským myšlenkovým bohatstvím za kýmkoli, ať žije třeba v té nejodlehlejší vesničce někde v horách. Nejde však jen o to nabídnout zájemcům unitářské myšlenky, teze, principy, literaturu, vzdělávání a podobně, ale zejména nabídnout možnost vstoupit do společenství, zažít (byť někdy i na dálku) pocit sounáležitosti a příslušnosti. V tomto okamžiku se, myslím, naplňuje jeden z nejdůležitějších smyslů Obce širšího společenství. Sám jsem to prožil na vlastní kůži, když jsem před něko-


lika lety vstupoval do unitářského společenství. Dveře OŠS byly otevřené a já jsem měl od samého počátku pocit, že někam patřím, mezi konkrétní lidi. Jsem proto přesvědčen, že fundament Obce širšího společenství, tak jak byl položen, je smysluplný, životaschopný, nadčasový a s velkými možnostmi svého dalšího vlastního vývoje. Ostatně dnes již můžeme, byť skromně, pohlédnout zpět a konstatovat, že OŠS existuje, zapustila své kořeny, zrealizovala několik svých autorských programů a projektů a jejích příznivců postupně přibývá. V loňském roce OŠS poměrně úspěšně zorganizovala první část projektu Krajina jako duchovní dědictví. První ročník měl být svým způsobem testovací a ukázat, zdali si obec naší velikosti může dovolit pořádat podobné akce, včetně třeba vydávání doprovodných publikací. Jak to dopadlo? Mohu se svým názorem jen přidat k tomu, co zaznělo v úvodu otázky. Ano, první část dvou19

www.unitaria.cz

letého projektu dopadla úspěšně a připravený scénář se podařilo poměrně přesně překrýt s výsledkem. Záměrem a cílem bylo, stručně řečeno, zprostředkovat účastníkům nové vnímání krajiny kolem nás v její duchovní rovině a uvědomit si význam jejího odkazu z minulosti pro naši přítomnost i s přesahem do časů budoucích. Nešlo tedy jen o běžné výlety za zajímavými místy naší země; primárním zájmem bylo společně odkrývat a objevovat někdy zapomenuté, někdy dosud nedefinované významy krajiny v historickém i současném kontextu a nacházet v něm své místo. Nelze opomenout, že při této příležitosti spatřila světlo světa i velmi zajímavá doprovodná stejnojmenná publikace Krajina jako duchovní dědictví se souborem několika úvah myšlenkově korespondujících s obsahem jednotlivých zájezdů. Svým širokým záběrem však dalece přesáhla význam realizovaného projektu a plnohodnotně se vřadila mezi ostatní v současné době vydávané knižní tituly s unitářskou tematikou. Mám-li zhodnotit první část projektu jako celek, dovolím si konstatovat, že výsledku bylo dosaženo i s jistou potenciální rezervou, takže po této zkušenosti lze určitě pomýšlet i do budoucna na organizování podobných akcí. 20

Pro rok 2012 je již předběžně avizováno pokračování projektu. Mohou se tedy případní zájemci těšit na další putování českou krajinou? Výsledek testovací části projektu, jak o něm hovořím výše, řekl bych, opravňuje organizátory, aby bez obav pomýšleli na přípravu druhého ročníku, který by měl být ještě rozsáhlejší a programově bohatší. Předběžné představy o pokračování projektu již samozřejmě existují a snad mohu v této chvíli prozradit, že v letošním ročníku se uvažuje o uspořádání celkem šesti zájezdů, z nichž každý bude mít opět své specifické zaměření. Na rozdíl od prvního ročníku, kde dominantním prvkem ve vnímání krajiny byl člověk a jeho působení v ní, chceme si letos mimo jiného více všímat přirozeného utváření krajiny, jejích skladebných prvků a vlastního duchovního potenciálu. Jsem přesvědčen, že právě hledání hlubšího kontaktu s krajinou v její neopakovatelné kráse a přirozenosti a snaha o co největší splynutí a ztotožnění se s ní, může přinést všem účastníkům silné osobní zážitky. Proto si dovolím již nyní, v přípravné fázi, pozvat všechny, které tato tematika oslovuje, ke společnému prožívání krajiny. Jako malou konkrétní upoutávku chci uvést, že postupně navštívíme na-


www.unitaria.cz

příklad krajinu kolem Volar, Kuksu, Tachova, Žlutic na Karlovarsku či Želivi a tematicky nás povedou krajinné prvky typu kámen, voda, cesta, stromy a podobně. Výlety budou tedy organizovány průběžně, ale jako takový středobod, vrcholnou akci letošní fáze projektu připravuje OŠS celodenní konferenci Krajina jako duchovní dědictví. Mohl bys ji blíže představit? Vyvrcholením a jakýmsi shrnutím celého projektu by mělo být uspořádání jednodenní konference pro širokou veřejnost v Unitarii v sobotu 12. května tohoto roku. Přednášku nám přislíbili filozofka Anna Hogenová, archeolog Petr Juřina, geolog Václav Cílek, kunsthistorik a překladatel Jiří Zemánek, sociolog Karel Stibral, kulturní historička Dagmar Blümlová a architekt Michal Kohout, takže doufám, že můžeme očekávat velmi zajímavý program. Bude OŠS také letos ke krajině připravovat nějaké publikace? Ano, chystáme se vydat dvě další knihy, a to sborník příspěvků z konference a pak drobnější publikaci nazvanou Sic vita, což bude výbor šestadvaceti básní z díla H. D. Thoreaua v českém překladu. Tím překladem chceme symbolicky


vzdát hold tomuto mysliteli a velikému znalci přírody, od jehož smrti uplyne letos v květnu sto padesát let, a také doufáme, že jím potěšíme všechny příznivce Thoreauova odkazu, byť se bude jednat o knížku rozsahem nevelkou. Ostatně, v současné chvíli je již poměrně hodně rozpracovaná, tak by pravděpodobně měla spatřit světlo světa dříve než sborník, ale pro obě dvě platí, že bychom je rádi představili již na výše zmíněné konferenci. V rámci dotazů na plánované akce OŠS pro letošní rok nemohu vynechat vaši teplickou místní skupinu. Vím, že i v ní chcete rozjet některé dlouhodobější projekty. Které to jsou? Kromě pravidelných týdenních duchovních shromáždění, které již tvoří pevný základ naší činnosti, bychom chtěli naši pozornost do budoucna zaměřit v zásadě dvěma směry. Prvním je zařazovat do naší skupinové činnosti nejrůznější programy s volnočasovým, vzdělávacím a duchovním zaměřením. Měly by sloužit jak k osobnímu růstu a prohlubování kvality života našich členů, tak i ke společnému budování charakteru místní skupiny. Druhý směr naší činnosti chceme obrátit k co nejširší veřejnosti a pokusit se oslovovat jedince, kteří, někdy možná obtížně, hledají ve společ21

www.unitaria.cz

nosti své místo. Máme v základních představách zpracován záměr, jenž dostal název Klub kamarád a jehož cílem je vytvářet sociální prostor pro setkávání mladých lidí, kteří z nejrůznějších důvodů hůře navazují kontakty ve svém okolí, cítí se osamělí. Takovým chceme podat pomocnou ruku, aby v přátelském prostředí Klubu nacházeli sami sebe, objevovali své možnosti, realizovali se při společných akcích a podobně. Očekáváme, že první konkrétní zkušenosti naznačí i další možnosti rozvoje tohoto programu. Dalším nápadem je vytvoření jakéhosi volně, prozatím vlastními silami, organizovaného stacionáře pro starší lidi, lépe řečeno vytvoření nabídky přijít a společně prožít několik hodin při četbě, poslechu hudby, vzájemné besedě nad šálkem kávy či čaje nebo při ručních pracích, a umožnit tak lidem prožívajícím závěrečná léta svého života stále nacházet smysl a radost žití. A rádi bychom se v budoucnu věnovali i nejmladší generaci: máme již nabídku jedné naší sestry, která má za sebou profesní život práce s dětmi. Nyní promýšlíme jakou formu této myšlence dát, čím nejlépe zaujmout. Prostor je v tomto případě více než široký a unitářství chápané jako způsob života má určitě mnoho co nabídnout. 22

V Teplicích vám v předešlém roce dle mého soudu vcelku utěšeně vzrostla členská základna a také máte relativně dost příznivců, kteří, ač nečlenové, se vašich aktivit rádi účastní. Předpokládám proto, že byste mohli poměrně brzy usilovat o zřízení obce. Je to tak? Je to naším velkým přáním. Snažíme se neustále posilovat povědomí teplické veřejnosti o existenci Unitarie v Teplicích a zvát zejména prostřednictvím našich členů a příznivců nové zájemce o duchovní otázky na naše akce, hlavně na pravidelná pondělní duchovní shromáždění a rovněž tak na přednášky s besedami v Regionální knihovně v Teplicích. Podařilo se nám také pozvat několik našich příznivců k účasti na vzdělávacím semináři konaném na podzim loňského roku, kde mohli získat mnoho nových poznatků a prožít atmosféru setkání v širším unitářském společenství. Několik našich příznivců se rovněž zúčastnilo jednání Valného shromáždění Obce širšího společenství v lednu tohoto roku, kde měli možnost osobně si pohovořit s našimi členy a obohatit se o cenné zkušenosti. Toto vše osobně považuji za velký potenciál, který již v minulosti přinesl své ovoce. Podaří-li se nám v dohledné době naplnit podmínky pro zřízení obce, bude to jistě důležitý


www.unitaria.cz

krok kupředu, neboť se tím otevřou nové, významné možnosti k působnosti na Teplicku. I tak, za současného stavu, kdy v Teplicích působíme prozatím jako místní skupina, vyjadřuji svoji velkou vděčnost všemu, co spoluzpůsobilo, že zde unitářství žije, má zde již své místo a dokázalo oslovit první generaci příznivců. Věřím však, že mnoho nadějných a radostných kroků máme teprve před sebou. V každém případě přeji zejména vám, teplickým unitářům, ať se daří naplňovat všechny vaše cíle

a hlavně ať se ve vaší Unitarii i nadále drží kamarádská atmosféra a soudržný tvůrčí duch. Za toto přání moc děkujeme. Bude naší stálou snahou, abychom dokázali všechny krásné myšlenky unitářství, jak je v minulosti definovali naši významní zakladatelé a které jsou i v současné době stále znovu a nově promýšlené, v maximální míře uvádět a naplňovat v praktickém osobním i společném životě. – otázky kladla Kristýna Ledererová Kolajová POZVÁNKA

POUŤ DO RADOMYŠLE

Letošní oslavy 90. výročí budou zahájeny cestou do Radomyšle ve středu 28. 3. Tato pouť nám připomene smutné výročí zatčení N. F. Čapka gestapem, ke kterému došlo 28. 3. 1941. V Radomyšli nás přivítá pan starosta, uspořádáme krátké shromáždění v budově městského úřadu. Po společném obědě v místní restauraci nám duchovní místní katolické obce zpřístupní místní kostel sv. Martina, kde N. F. Čapek jako malý chlapec ministroval. Program zakončíme malou procházkou do poutního kostelíka sv. Jana Křtitele nedaleko Radomyšle. Na cestě nás doprovodí Rev. Ashley Hills z Velké Británie, který naše společenství ze všech sil podporoval v těžkých dobách exilu na Vinohradech. K cestě se můžete přihlásit u sekretářky obce Mirky Kmentové. Doprava bude zajištěna osobními auty, ale počet míst je omezen; ti, kdo se přihlásí později a volné místo v autě už nebude k dispozici, mohou jet autobusem, přímou linkou z autobusového nádraží Na Knížecí v 8:10, příjezd do Radomyšle v 10:15. Zpět jede opět přímá linka, odjezd z Radomyšle v 14:37 nebo v 17:37 pro ty, kteří by se chtěli zdržet déle.


23

www.unitaria.cz

OSLAVY 90. VÝROČÍ

ZALOŽENÍ ČESKÉHO UNITÁŘSTVÍ České unitářství jako organizace vznikalo postupně a v různých fázích mělo různé organizační podoby. Jako oficiální počátek však označujeme Ustavující schůzi Svobodného Bratrství, která se konala 9. dubna 1922. Ten den v pražském Obecním domě přítomní vyslovili společně tento slib: „V lásce ku pravdě a svobodě a v duchu největších lidstva buditelů spojujeme se k službě Bohu, člověku a lidskosti. V svatyni svého svědomí slibuji, že se vynasnažím se vší opravdovostí býti v tomto smyslu dobrým členem Svobodného bratrství.“ Poté si přítomní navzájem podali ruce, čímž jeden druhého vítali jako členy – což je vlastně velmi osobitý a pozoruhodný moment, který vymezuje vznik českého unitářského hnutí. Tímto aktem slibu a podání rukou došlo k symbolickému přijetí prvních členů, a tím vznikla organizace, kterou dnes známe jako naši NSČU. Letos budeme slavit 90. výročí tohoto založení. Oslavy nejsou však soustředěné do jednoho konkrétního dne a jedné události, ale jsou rozprostřeny do více různých událostí po několik měsíců, protože při příležitosti oslav chceme také poděkovat těm, kteří naše společenství významnou měrou podporovali v těžkých dobách 90. let, kdy byla ohrožena sama existence českého unitářství. Příští číslo Unitářských listů bude věnováno tématu 90. výročí, vzhledem k významu a zajímavosti programu přinášíme jejich základní přehled již v v tomto čísle. Nezapomeňte si je proto poznamenat do svého kalendáře! Na všech akcích budou samozřejmě vítáni členové všech obcí a skupin NSČU, jakož i přátelé a příznivci českého unitářství z celé země. Březen • úterý 27. 3. Přednáška Rev. Ashley Hillse z Velké Británie. • středa 28. 3. Pietní akt v Radomyšli k výročí zatčení N. F. Čapka gestapem (28. 3 1941), za účasti Rev. Ashley Hillse. Duben • pátek 13. 4. Společenský večer k oslavě 90. výročí založení orga nizovaného českého unitářství utvořením prozatímní organizace 24


www.unitaria.cz

zvané „Pražská obec Svobodného bratrství“ (9. 4. 1922), hosté: Rev. Dr. Kim Beach a Barbara Beach z USA. • neděle 15. 4. shromáždění, host: Rev. Dr. Kim Beach a úterý 17. 4. přednáška, přednáší Barbara Beach. Květen • neděle 20. 5. shromáždění a úterý 22. 4. přednáška, přednáší Rev. David Usher z Velké Británie. Červen • neděle 10. 6. Mezinárodní Květinová slavnost, za účasti hostů: za americké unitáře Rev. Eric Cherry, za unitáře z Velké Británie Rev. Derek McAuley, za Mezinárodní radu unitářů univerzalis tů Rev. Steve Dick. Dále se pravděpodobně zúčastní zástupci transylvánských a německých unitářů. LETEM UNITÁŘSKÝM SVĚTEM

13. ledna transylvánští unitáři slavili 444. výročí

vyhlášení zákona o svobodě víry a svědomí a náboženské tolerance. Oslavy byly zahájeny shromážděním v unitářském sboru v Tordě, po kterém účastníci šli procesím do Národního muzea v Tordě, kde je po mnoha letech znovu vystavený slavný obraz zachycující vyhlášení deklarace. Přesvědčit k tomu vedení muzea a zastupitelstvo byl nelehký úkol, ale nakonce se to transylvánským unitářům skutečně podařilo, k čemuž jim srdečně gratulujeme.

ZEMĚTŘESENÍ PŘI KONFERENCI ICUU

Konference Mezinárodní rady unitářů univerzalistů (ICUU) se letos konala na Filipínských ostrovech Negro, kam se sjel rekordní počet účastníků z unitářských organizací z celého světa. Samotné zahájení konference doprovodilo zemětřesení, jehož epicentrum bylo necelých 70 kilometrů od města Dumaguete, kde se konference konala. Části města byly evakuovány, stejně tak i místní univerzita, ze strachu před tsunami utekl dokonce i kuchařský tým, který měl na starosti zajištění jídla pro účastníky konference. Ti však nic netušili a radostně se navzájem vítali, při čemž se jim k jejich překvapení vlnila půda pod nohama. Tsunami naštěstí ostrovy nepostihla.


25

www.unitaria.cz

Dobrý den, milé děti,

nedávno jsem ve škole byla svědkem souboje několika dětí, které na sebe mířily tužkami a pokřikovali: „Expelliarmus“, nebo „ridikulus“, popřípadě něco jako „vingardium leviosa“. Celkem nic zázračného se nedělo, ale když jsme si po chvíli povídali, které z kouzel ve slavném Harry Potterovi je nejlepší, kdekdo vedle lítacího a přeměňovacího kouzla zmínil jako velmi užitečnou věcičku Hermioninu čarovnou kabelku, do které se dá všechno nacpat a je pořád stejně malá i lehká. Upřímně musím přiznat, že ta se mi také moc líbila. Na různé cesty se vydáváme celkem často a balení představuje vždycky nejúmornější část. Každé takové balení má své zákonitosti, které jsou více méně neměnné, ať už balíme kamkoliv. 1. zákonitost – ať už vyberete jakékoliv zavazadlo, vždycky se tam poslední věc nevejde. 2. zákonitost – když si na zabalení věcí vezmete větší tašku, zaručeně si vzpomenete, že v tom případě by bylo ještě dobré vzít i to a ono dle a pak se tam ta poslední věc zase ne a ne vejít. 3. zákonitost – dát si všechny věci dohromady trvá zaručeně déle, než jste čekali a když opominu, že v okamžiku, kdy je potřeba vyrazit na cestu, vzpomeneme si, že nutně potřebujeme něco, co je až na dně největšího ze zavazadel, můžeme si ještě přidat další zákonitost: 4. zákonitost – v půli (nebo dokonce na konci) cesty si vzpomeneme, že jsme něco doma zapomněli. Co si to s sebou vlastně pořád taháme? Moje Pavlínka byla od nejútlejšího dětství veliký expert na „balení“ věcí. Balila do kapes a kapsy byly jednou z nejdůležitějších součástí její existence. Zvláště bundy, tam se toho stihlo nastřádat, než jsme před praním vše vyndali. To byly papírky a kamínky (nejrůznějších rozměrů), panenky a kuličky, zvířátka a klacíčky, žvýkačky (trochu vyžvýkané) a okvětní plátky nejrůznějších květin, korálky, občas provázek, často písek a obvykle také nějaká památka, kterou 26


www.unitaria.cz

jsme nebyli nikdo schopen rozpoznat. Pavlínčina bunda měla vždycky ke dvěma kilogramům. Dnes tam mívá spíše kapesníky, balí si totiž do školní brašny. Někdy se mi zdá, že co si Pavla jednou zabalí, už nikdy nevyndá a pořád to nosí s sebou. Dost se o to handrkujeme. To Vítek má úplně jiný přístup k balení věcí. Vždy vše pečlivě prohlédne a tam, kde se dá uspořit gram či centimetr místa, dá přednost lehčí a menší variantě, na které důsledně trvá. Stejně toho je nakonec plné auto. Pravda ale je, že obvykle všechno nějakým způsobem použijeme. Otázka je, jestli to všechno opravdu potřebujeme. Když o tom tak přemýšlím, bez spousty věcí by se člověk mohl obejít, ale znamenalo by to určité nepohodlí, možná i trochu strádání... Tomu se samozřejmě chceme vyhnout, a tak balíme a zavazujeme si do zavazadel další a další závaží. Co je na každé cestě ale to nejdůležitější, a to bychom měli mít vždy po ruce, to je veselá mysl a dobrá nálada. Nic to neváží, a přece to pomůže víc než náhradní boty. Kromě toho se říká, že veselá mysl je půl zdraví, a tak třeba bude stačit jen polovina lékárničky. Tak až příště někam pojedete, nezapomeňte si s sebou vzít hlavně tu dobrou náladu a pak taky větrové bonbóny. Ty jsou víceúčelové. Jednak pomáhají proti nevolnosti v dopravních prostředcích, a pak mě napadlo, že by možná mohly pomáhat vyvětrat špatnou náladu, kdyby vám ji náhodou chtěl na cestu přibalit někdo jiný. – Mína Hosenseidlová


27

www.unitaria.cz

REPORTÁŽ

PROMĚŇ NÁS U MARTINA V neděli 22. 1. 2012 se v rámci večerních studentských bohoslužeb v pražském kostele u Martina ve zdi konala ekumenická bohoslužba. V rámci týdne jednoty křesťanů to není nic neobvyklého, přece se ale výjimečně zdařila. Neobsahovala žádné fráze o ekumeně. Namísto toho každý ze tří přítomných kazatelů (Mikuláš Vymětal, farář Českobratrské církve evangelické, bratr Šimon Hlavatý z Řádu bratří kazatelů – dominikánů a Petr Samojský z Náboženské společnosti českých unitářů) promluvil na různé biblické oddíly tak, jak je zvyklý. Malachiáše, Žalm 133 a List Efezským odděloval hebrejský nápěv „Hine ma tov“ a spojovalo téma rodiny, jehož se alespoň zdálky dotkli všichni. Ani v přímluvných modlitbách nijak přehnaně nečněl akcent na spolupráci či na jednotu. Přesto mi okamžiky, kdy po každé přímluvě zaznělo „Bože naše sílo –“ a my z lavic odpovídali „– proměň nás svou milostí,“ přišly jako nejúčinnější prosba, jaká mohla být pronesena. Po zpěvu závěrečné písně I když se rozcházíme jsme sešli do krypty. Památkáři na její úpravu prskali už v padesátých letech, díky úklidovému nasazení mládežníků v minulých týdnech ale nyní může sloužit k takovým popovídáním, jako tuto neděli. O semaforech, které dostáváme od Boha do života, včetně toho v řádu, o pestrých unitářích a autonomii jejich jednotlivých sborů, o proměně pojmů Cikán (národnost) a Rom (člověk) a zažertování, jestli se z křesťana náhodou taky nestává nadávka. Přinejmenším jsme se na pár chvil vrátili do podzemí. – Olga Richterová

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

Vážené sestry a bratři,

přestěhovali jsme se před časem do domova odpočinku v Krabčicích u Roudnice a rádi si na své současné polosamotě připomínáme dobu, kdy jsme jakoby samozřejmě patřili i do Vašeho společenství a svobodně si ho uživali. Rádi čteme Unitářské listy, rádi dostáváme občasný pozdrav a vzpomínku, a rádi se sem tam i sami některým z Vás připomínáme. A znovu a znovu si uvědomujeme, jak důležité je nebýt sám i nebýt jenom sám svůj, ale také někam patřit a mít odpovědnost a pro něco a někoho se namáhat... a odměnou být zase naopak někomu alespoň trochu milým a blízkým a třeba i jenom přijatelným a snesitelným. 28


www.unitaria.cz

To není stížnost na náš dům odpočinku. To je jen povzdech nad tím, že sebelepší soustředěnost lidí starých, všelijak postižených, málo mohoucích a často již i rodinně osiřelých nevytváří ještě sama o sobě společenství, ale někdy i jen kolektivní samotu, se kterou není snadné se vyrovnávat. Takže dobře dělá, kdo si svého společenství váží a užívá a myslí na ně a pracuje pro ně a bohatne pak jak svými tak i jeho dary. My zde máme nedělní shromáždění, biblické kroužky, tématické besedy, občas návštěvu, sami jsme si uspořádali jeden třídenní seminář. Ven ale vyjíždíme jen málo kvůli dopravě i osobním nesnázím. Čtiva máme více, než nač nám stačí čas, pro ústav pořádáme nyní s manželkou velikou, nacpanou, neuspořádanou, zato téměř neužívanou knihovnu. Udržujeme korespondenci, já se občas pokouším ještě něco si rozmyslet a napsat. Celkově ale upadám a chátrám, a projevuje se to i mně samému poklesem schopností i výkonnosti. Tak to ale je. Pokud se s námi sdělíte o některé své společné starosti a radosti, budeme rádi. Přejeme Vám, abyste měli radost i užitek ze svých shromáždění a rádi pro své a na svém společenství pracovali. Vaši Ilja a Lía Heroldovi, Rovné 57, 411 87 Krabčice, e-mail: [email protected]

UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

ORDINÁT PRO AMERICKÉ ANGLIKÁNY

Vytvoření ordinariátu pro bývalé anglikány ve Spojených státech vyvolalo novou vlnu zájmu o katolickou církev. Ke katolickému ordinariátu vytvořeného pro bývalé anglikány se hlásí již 130 pastorů. P. Steenson, někdejší biskup episkopální církve, ujišťuje, že za konverzemi stojí vážná a často obtížná rozhodování. Je nutné zříci se mnoha věcí a odhodlat se ke zcela novému začátku. Představený ordinariátu nicméně naznačuje, že Vatikán ocenil průpravu a praxi, kterou duchovní v episkopální církvi získali. Díky tomu se jejich příprava ke katolickému kněžství může omezit na jediný semestr studií, zaměřený na rozdíly mezi oběma církvemi. Je to zajímavý jev, svědčící jednak o dalším liberalizování katolické církve, tak i o vzrůstající zájem o konzervativnější klerikalismus. – podle Christnet


29

www.unitaria.cz

/Pokračování ze str. 18/ ti. Zájem o členství v ICUU projevila nová organizace z Nizozemí, což vyvolalo značný vzruch a debatu, protože dosud bylo nepsaným pravidlem, že všechny členské organizace musejí mít v názvu označení unitářství, unitářský. To Holanďané nesplňovali, nicméně protože charakter činnosti i duchovní zaměření jasně korespondují s unitářstvím (jakož i jejich název, který lze volně přeložit jako Svobodomyslné společenství víry), přijati do ICUU skutečně byli. Dalším velmi důležitým bodem byla zpráva komise pro unitářské vzdělávání. Tato komise již třetím rokem vytváří koncepci, která by umožňovala spolupráci při vzdělávání adeptů na duchovenskou práci mezi jednotlivými členskými organizacemi a teologickými školami v různých zemích. Vzdělávacích zařízení, které by byly organizovány unitáři, je poměrně málo, a tak tento nový systém bude využívat spolupráce s různými státními a soukromými školami v zemích, kde členské organizace působí, a současně vytvářet zcela nové způsoby vzdělávání, jako například putovní vzdělávací týmy. Několik takových projektů již bylo úspěšně vyzkoušeno na Filipínách, v Austrálii a na Novém Zélandu. Programy jednání byly obohaceny o nejrůznější kulturní vložky, z nichž bych za všechny rád zmínil dvě: taneční skupinu Sillimanovy univerzity, která předvedla tradiční tance Filipínců, a hudební skupinu filipínských unitářů zvanou příznačně Randália, ve které dominovalo dvanáctistrunné banjo. Při celé konferenci, navzdory její intenzitě a náročnosti, nebylo možné nevnímat úžasnou a tvůrčí atmosféru, kolegialitu a vstřícnost všech zúčastněných, kteří reprezentovali všechny části světa. Jediným stínem konference bylo zemětřesení, které nás postihlo během prvního večera. Jeho epicentrum bylo pouhých 70 km od místa, kde se naše konference konala. Byl to skutečně zvláštní pocit zažít pohyby země pod nohama, vidět, jak se stěny domu hýbou. Před domem, ve kterém jsem byl ubytován, jsem fascinovaně pozoroval betonovou zeď vysokou asi čtyři metry, jak se vlní jako prádlo na šňůře. Po zemětřesení následovala hrozba tsunami, před kterou byly evakuovány některé části města včetně místní univerzity. K nám ovšem varování nedorazilo, a tak jsme v poklidu svou konferenci zahájili. Po zbývající čas účastníkům konference hrozilo nebezpečí už jen ze strany kokosových ořechů, které hojně padaly z vysokých palem, které rostly doslova všude kolem nás. V této souvislosti bych chtěl poděkovat všem, kteří mi na dálku vyjádřili svou starost a podporu, když se o zemětřesení dozvěděli. Více se o konferenci ICUU můžete dozvědět na více prezentaci s názvem Obejmout náš svět, která se bude konat v POU 13. 3. v 16:30. – Petr Samojský 30


HUMOR SOLÍ ŽIVOTA

Unitář nechce být loutkou v rukou jiných; provázky svého osudu snaží se třímat pevně ve svých vlastních rukou. Není loutkou, též nikoho v loutku nemění.

„Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“ – J. A. Komenský Unitářské listy • Březen 2012

31

Ekumenická bohoslužba v rámci večerních studentských bohoslužeb

zúčastnil Mikuláš Vymětal, z řádu dominikánů Šimon Hlavatý, za české unitáře Petr Samojský.

Ekumenická bohoslužba v rámci večerních studentských bohoslužeb v pražském v pražském kostele kostele u Martina ve zdi v neděli 22. 1. 2012. Z Českobratrské církve evangelické se zúčastnil Mikuláš u Martina ve zdi v neděli Vymětal, z řádu dominikánů Šimon Hlavatý, za české unitáře 22. 1. 2012. Z ČeskobratrPetr skéSamojský. církve evangelické se

Obsah Unitářských listů BŘEZEN 2012

Recommend Documents