Film
Obsah Synopse 5 Producentská explikace 7 Produkční společnost 11 Tým společnosti K Film 13 Jiří Kristián Lobkowicz 15
Albatros “… podoben je tomu králi mračen, závodí s bouří, šíp mu k smíchu může být. Však vyhnán na zem, řvoucími davy tlačen, pro obří perutě tu nedokáže jít.” Charles Baudelaire
PŮVODNÍ SCÉNÁŘ S NÁZVEM ”KORMORÁN” Synopse Příběh prince Jiřího Kristiána Lobkowicze je zasazen do meziválečného období 20. století v Evropě. Literární předloha s názvem „Kormorán“, která je námětem budoucího filmu s pracovním názvem „Albatros“, čerpá ze skutečných událostí v letech 1928–1932. Mladý princ Jiří, možná až příliš demokratický šlechtic své doby, prožívá bouřlivé mládí, které naplňuje oblíbenými sportovními aktivitami, mezi nimiž dominují motocykly a záliba tehdejší evropské šlechty – závodní automobily. Šlechticovo na svou dobu nevhodné, a někdy až rebelské chování, je často kritizováno jeho otcem, knížetem Ferdinandem, který je zosobněním ortodoxního aristokrata. Ferdinand spolu se svým bratrem Maxmiliánem často vedou rozsáhlé politické debaty o současném stavu a budoucnosti jejich rodu a meziválečné šlechty vůbec. Jsou si vědomi jejího ustupujícího vlivu a zvažují strategie pro udržení moci. Matka Jiřího, bohatá, noblesní, avšak rozmarná vévodkyně Josefína, se mezitím věnuje své nové zálibě, kterou je věštba z karet s cílem zpestřit si hojný ale mnohdy nudný společenský život. Věštění z karet prostupuje dále celým příběhem a obyčejná manýra se postupně stává varováním a nevyslyšenou hrozbou. Princ Jiří je po smrti svého otce uveden do knížecího stavu a stává se panovníkem rozsáhlého rodinného panství. Finanční síla a nezávislost mu umožní dále rozvíjet jeho zálibu - účast na mezinárodních profesionálních automobilových kláních, neboť za života svého otce musí závodění skrývat a tajně realizovat pod různými pseudonymy. Nyní, bez otcovské kontroly a dohledu, má konečně volnost a svobodu a může tak plně realizovat svou všestravující vášeň. Slabý vliv matky, varování osudné věštby, ani náhlé prozření Jiřího milenky, která se snaží zklidnit jeho přetrvávající vzdor k šlechtickým tradicím a vzrušení ze závodění, nic nezabrání v jeho účasti na mezinárodní Velké ceně Německa na závodní dráze Avus u Berlína. Kníže Jiří si vynutí koupi exkluzivního avšak nedostatečně testovaného závodního speciálu Bugatti. Červený model T54 si odváží přímo z továrny, kde uzavírá kupní smlouvu s majitelem Ettorem Bugattim. Pan Bugatti varuje knížete o nepřipravenosti vozu k účasti v závodech a potřebě dalšího testování, ale nakonec vůz knížeti prodává. Za jeho volantem dne 22. května 1932 ukvapený vévoda Jiří Kristián Lobkowicz tragicky umírá hned v první zatáčce německého závodiště. Nevyslyšenou věštbu psanou rukou na tarotových kartách posílá po smrti knížete jeho matce vévodkyni Josefíně šansoniérka Katty, pozůstalá přítelkyně po závodníku Morgenovi. Ten byl do posledních dní knížete jeho závodnickým kolegou, ale i on byl součástí tragické věštby a umírá necelý týden po smrti knížete při vlastním tréninku na Nürburgringu, čímž se karetní věštba stává ještě více znepokojivou. Příběh vrcholí naplněním všech částí věštby při nešťastné explozi závodní Bugatti T54 v prvních dnech 2. světové války…
5
PRODUCENTSKÁ EXPLIKACE Cílem společnosti K Film plus je vyvinout filmový projekt s názvem Albatros. Projekt má své původní kořeny v literární předloze pana Jana Zázvorky, českého production designéra a filmového architekta, který je autorem díla „Kormorán“. Zázvorka na předloze pracoval po mnoho let zejména proto, že sběr dat v jeho době byl nesrovnatelný s možnostmi, které máme k podobné práci dnes. Proto on sám ve svých autorských poznámkách uvádí, že dílo Kormorán zpracovával desítky let, zatímco pracoval coby scénograf na jiných projektech. V dnešní době internetu a informační revoluce by samozřejmě příprava podobného projektu zabrala o mnoho méně času, nicméně skládáme pomyslný hold jeho dlouhodobé a systematické práci, kterou původní literární předloze věnoval. „Kormorána“ dokončil v roce 1982 a v roce 1991 zemřel. Společnost K Film plus získala celosvětová práva na jeho filmový námět počátkem roku 2010 od jeho dědice. V projektu celovečerního filmu s pracovním názvem „Albatros“ chceme do jisté míry čerpat z literární předlohy původního „Kormorána“, jehož synopse stejně jako vlastní dílo jsou součástí našeho prezentačního celku. Příběh se odehrává v Evropě třicátých let 20. století. Zabývá se světem moderní evropské aristokracie, české šlechty a vysokých společenských vrstev na počátku 20. století, který staví do kontrastu s obyčejnými obyvateli měst a vesnic v době obrovských zvratů a změn. Seznamuje nás jak s nastupující tak s již etablovanou generací mladých automobilových závodníků, tehdejších předchůdců pilotů F1. Poté, co průmyslová revoluce změnila tvář světa a nově definovala vztah člověka ke strojům a k sobě samému, se na začátku 20. století objevila tato vzrušující nová aréna, jejíž hrdinové posouvali hranice technologie testováním vlastních možností a nechali se vést dobře známou touhou a vášní pro nebezpečí, kterou tito „obdivuhodní lidé“ cítili k extrémním sportům, jak je dnes označujeme. Charakterizuje je nadšení pro rychlost, záplavu adrenalinu, která přicházela za volantem závodních strojů, a raketová trajektorie, s níž dokázali rozbít hranice sociálního zřízení starého konvenčního světa, jehož hodnoty se bily se syrovým a nezkrotným elánem mladých šlechticů v rozpuku mládí a neohrožeností a pokušením moderního světa, který pomáhali utvářet. Protiklad s aristokracií, která zosobňuje starý světový řád a jeho tradice, konzervativnost a hojnost, je přesným odrazem stavu dnešního světa, v němž převládá sociální izolace a ztráta tradičních hodnot, jako je respekt, úcta a povinnost. Ty postupně přicházely o svůj význam již na přelomu rodícího se století, když se začaly vytrácet kategorie třídy a sociálního postavení. Na pozadí těchto událostí se setkáváme s mladým knížetem Jiřím Kristiánem ze slavného rodu Lobkowiczů, který se ještě v zápalu mládí pouští do boje s konvencemi. Poslušnost vůči otci a očekávané dodržování společenských norem chování se jen těžko snášejí s přirozenou vzdorovitostí mládí. Jde v zásadě o reflexi odvěkého boje aristokratických hodnot a konzervatismu s nezastavitelným sociálním pokrokem. Tato polarita v paralele vztahu otce a syna tvoří základní rámec děje a eponymní Albatros pak jeho ústřední metaforu. Stejně jako v básni Samuela Coleridge Píseň o starém námořníkovi z roku 1798 je albatros zároveň břemenem a prokletím: rodová svázanost a přirozený tlak je stejně nevyhnutelný jako determinace a nutí člověka zajít ještě dál a rychleji, jako by mohl uniknout, když do motoru závodního auta přidá dalších pár koní. A pak poznání sebe sama či uvědomění si vlastní odlišnosti, toho, že stojíme sami za sebe a mimo svět, který odmítáme nebo který odmítá nás, tak jako v Baudelairově básni Albatros ze sbírky Květy zla (1857), jež evokuje představu člověka vláčeného touhou vystoupat do závratných výšin a zároveň stahující silou Propasti, jejíž okraje se zlověstně tyčí a lákají ho přijít blíž. Je to prastarý příběh o Pádu, primárním strachu neustále přítomném v samém nitru lidské duše, kterému se poeticky říká splín a před nímž se člověk může sklonit nebo mu podlehnout. V protikladu k této tématické linii se příběhem vine jemnější podtón sloužící jako komentář společenského elitářství urozených s modrou krví. Aristokracie, tento společností vytvořený fenomén, má být vnímána jako nástroj, jak zušlechtit a legitimovat hojnost a moc, jenž vytváří vlastní zákony k vynucení společenského respektu. Aristokracie jako společností vytvořený pojem, který vytváří oddělenou sociální skupinu – elitu. 7
Kníže, mladicky naivní hrdina, se ve snaze uniknout před stanoveným řádem věcí naopak stále více stává jeho součástí, čím více roste jeho sláva a popularita. Zvláštností společenských rituálů je to, že úspěch se stvrzuje předáním ceny či vyznamenání. Udělení „titulu“ lze ale chápat i jako nevyřčenou výměnu společenského statusu za mlčení. Vojáci, kteří jsou za své služby veřejné oceněni a vyznamenáni, chce společnost umlčet ze strachu, že by mohli hovořit o hrůzách, za něž svou odměnu dostanou. Uznání a ocenění ve skutečnosti potlačuje přirozenou tendenci se vzbouřit. Tím, že je člověk povýšen do vznešené společnosti několika a vymaní se z kategorie mnoha, použijeme-li jazyk aristokracie, „stane“ se z něj vyvolený a tímto jednoduchým gestem je navždy zbaven mnohem obecnější příslušnosti k obyčejným lidem. Staletí této praxe ve společnosti vyvolaly určitou tužbu a žádostivost po šlechtických titulech či jiném podobném společenském zařazení, i přes sociální a psychologickou izolaci, které se s tím pojí. Nakonec se kupování titulů a potažmo i respektu změnilo v běžný postup, protože majetek a bohatství již nedokázaly zaručit automatické zařazení mezi elitní vrstvy. S tímto odkazem pak nová aristokracie vstoupila do 20. století s nastupující vládou techniky a progresivním myšlením, šířením demokracie a kapitalismu a také válečnými konflikty, které propukly velice záhy a nastolily rovnější podmínky. Aristokracie si s novým paradigmatem nevěděla rady, navíc ji stále svazovalo přesvědčení o své nadřazenosti nad zákony platnými pro obyčejného člověka. Na budoucnost, která je nutila kriticky pohlížet na sebe samé, byli špatně připraveni. Kníže Lobkowicz se snažil vymanit z pout předurčenosti svého odkazu, ale právě tato snaha ho dovedla k předčasnému konci v mladém věku 23 let. Film provází řada různých linií a faktů, které dohromady pomáhají k vytvoření jednotného významového celku. Žádný z průvodních jevů není náhodný a zároveň nese svoji významovou asociaci. Otec a syn, společnost versus establishment, výchova a edukace. Věštba, jako obraz formulace faktu nadřazenosti nad realitou ve společnosti hojnosti a zároveň pohodlné cesty v pustém zoufalství veřejnosti. Láska, jako přirozené lidské aroma, spojující jednotlivé lidské obrazy.
Otec a syn: Vztah mezi otcem a synem je páteří celého příběhu. Jejich osobní charakteristiky jsou metaforickým odrazem protichůdných sil širší struktury společnosti. Rozpory otce a syna ilustrují klasickou polarizaci mládí a zavedeného řádu. V otci vidíme odpovědného a svědomitého aristokrata, za jehož tvrdostí vůči synovi stojí silný smysl pro odpovědnost k jeho budoucnosti. Syn je protipólem otce, mladý, plný života, a zároveň nezralý a nejistý, pohlcený rozporuplnými emocemi, obavami a tužbami, vášní a zlobou. Otec, jak se sluší na muže v jeho postavení, pohlíží na svět s úctou vůči budoucímu, s vědomím důležitého vlivu dějin a tradic na pokračování rodové linie. Je vzorem etiky a morálky a snaží se zachovat to, co pokládá za základní hodnoty šlechtického postavení. Synova nevědomá a krátkozraká lehkomyslnost je spíše paralelní nebo zpětnou projekcí dnešní konzumní společnosti, která nebere ohledy na závažné a nezvratné následky rozhodnutí vyplývajících jen z nepřetržité honby za okamžitým uspokojením. Způsob, jakým se otec synovi pokouší vštípit úctu k tradicím, se nijak neliší od úsilí každého rodiče, který si přeje, aby dítě převzalo odpovědnost za vlastní budoucnost.
Proroctví: Věštba je dalším důležitým motivem, který příběhem prostupuje. Věštění a čtení budoucnosti jsou zde představené jako kuriozita a příležitost k pobavení znuděné smetánky spíše než jako ruka nevyhnutelného Osudu. Odrážejí nadutost a aroganci bohatých vyšších vrstev, tak přesvědčených o vlastní nadřazenosti nad realitou, že si neváhají zaplatit čtení budoucnosti se stejnou lhostejností, s níž jsou schopni během nedělního odpoledne rozházet při hře bakarat roční příjem jednoho živnostníka. Pověrčivost prostého lidu jim je na hony vzdálená. Věštění z karet bylo pro vrstvy žijící v luxusu prostředkem každodenní zábavy, jen dalším výstřelkem v honbě za pobavením, kterým chtěli za pár drobných ukojit své rozmary a touhy. Šlo spíše o exotický rituál než o přesný odraz budoucnosti, kterou, jak se domnívali, měli předplacenou a plně ve své moci. Když uplácejí věštce a ti pak své proroctví manipulují, aby viděná budoucnost vyhovovala okamžitým rozmarům nálady aristokratů, kteří jsou více znudění než zoufalí, pokoušejí určitou prvotní sílu. Jakoby v odpovědi na tuto vzpurnost příroda, ta lhostejná a spravedlivá vládkyně, někdy neškodná a jindy nelítostná a krutá, zničí živelnou silou bouře vzdušné zámky kacířům. Ti, kteří byli celou dobu slepí a hluší k prorockým znamením a předtuchám, jež nikdo neobjednal a nevznikly na míru jejich přání, náhle narazí na chladnou a tvrdou skálu reality a v tom zmatku a vystřízlivění jsou alespoň na okamžik stejně lidští a koneční jako obyčejní lidé, jimž vládnou.
Láska: V tomto příběhu figuruje láska jako provoněný šepot, dohad nesoucí se ve větru, který spojuje jednotlivé postavy a dodává tvar jejich osobním touhám a skrytým obavám. Zůstává jen vzpomínkou a přesto dokáže zkoumat a odhalovat hlubší emoce, které bublají pod povrchem jako spodní proud přílivu a odlivu protichůdných motivací. Taková jsou témata a rámec příběhu, které oživí zkušenost a představivost nadaného scénáristy. Jde o příběh o ambicích a lidském selhání, který přesahuje konkrétní události své doby a místa díky univerzální povaze duchovního zápasu a křehkého lidství, jež zpodobňuje.
9
K FILM PLUS – produkční společnost Společnost K Film plus s.r.o. byla založena na počátku roku 2008 coby dceřiná společnost firmy K Film, Studio Kadlec s.r.o., jejímž zakladatelem byl producent Jan Kadlec, výrazná a zásadní postava počátku a vývoje české zakázkové produkce. Začátkem 70. let filmem Na západní frontě klid dokázal zahraničním produkcím, že pod správným a důrazným vedením je český filmař schopen vyhovět různorodým a tehdy na naše poměry nadstandardním požadavkům zahraničních tvůrců. Pod jeho supervizí vzniklo nad půl druhé stovky zahraničních zakázek. V polovině 90. let založil produkční společnost K Film, Studio Kadlec s.r.o., která se podílela na výrobě řady zahraničních filmů. Zároveň produkovala i některé české filmy jako například Řád, Fany, Náhrdelník atd.
K Film plus s.r.o. navazuje na dlouholetou kvalitu produkční práce producenta Jana Kadlece. Jednatelé společnosti Jan Kadlec mladší a Tomáš Rotnágl dávají svou profesní odlišností za vznik novému subjektu, který je schopen řešit obsahově a vizuálně komplikované projekty jak reklamního tak filmového charakteru, s cílem spojit umělecké vize a nevšední výtvarné uvažování s běžným filmovým řemeslem.
11
KREATIVNÍ TÝM JAN KADLEC Narozen 9. 3. 1976 v Praze. V letech 1994–2000 studoval Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 1999 se stal spolukurátorem galerijního sdružení ARTLAB. Pod kurátorským vedením ARTLAB (Jiří David, Jan Kadlec, Milan Salák) vznikla řada významných výstav jako např. 99CZ, Zdroje nového stylu, Zelená, Boy Story, Sport Gallery, Privart, Chaplin resident Fighter a mnoho dalších. Od roku 2003 je členem výtvarné skupiny „Reality“. Jako umělec je zastoupen jak v tuzemských tak i v zahraničních sbírkách. Je držitelem ceny poroty „Zlínský salón mladých“ a hlavní ceny mezinárodní výstavy „Sculpure Grande 07“. Coby filmový architekt a production designér pracoval nejen pro společnost K Film plus, s.r.o. založenou jeho otcem Janem Kadlecem, ale dále i pro mnoho dalších mezinárodních a tuzemských produkcí. Na počátku roku 2008 spolu zakládá s Tomášem Rotnáglem filmovou produkci K Film plus s.r.o. Od začátku zimního semestru roku 2008, vede na FAMU semináře „formulace vizuální podoby filmu – filmová scénografie“. Během své samostatné činnosti v oblasti filmu a filmové reklamy vytvořil více jak 70 reklamních spotů a řadu filmových projektů, jak tuzemských tak i zahraničních. V roce 2000 architektonicky ztvárnil svůj první film Zatracení a dále pokračoval filmy Krev zmizelého, Experti, Goethe – To horké léto v Marienbadu, Vij, Lovec vodního ticha, První oddělení a jiné.
TOMÁŠ ROTNÁGL Filmový produkční, narozen 4. 5. 1976 v Praze. Po ročním studium na Washington University v USA a po několika letech studia zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze se rozhodl nastoupit cestu filmové produkce. Zprvu se asistenčně podílel na výrobě domácího projektu Začátek světa a následně v roce 2000 koordinoval produkci filmu Zatracení. Po sléze začal spolupracovat na velkých studiových zakázkových projektech Triple X, Shanghai Knights, The League of Extraordinary Gentlemen, Charles II., Revelations nebo Wanted, které se natáčely v České republice. Coby produkční se podílel na výrobě desítek reklamních spotů a hudebních videoklipů pod hlavičkou nejrůznějších tuzemských a zahraničních produkčních firem. Po letech sbírání zkušeností se začíná stavět do čela produkčních týmů při domácí výrobě filmů Sklapni a zastřel mě, Panic je nanic, Bathory, Tajnosti nebo Kuky se vrací a napomáhá na svět filmovým projektům známých režisérů Jana Svěráka, Juraje Jakubiska nebo Alice Nellis. Na začátku roku 2008 zakládá společně s Janem Kadlecem mladším filmovou produkční společnost K Film plus, s.r.o.
13
JIŘÍ KRISTIÁN LOBKOWICZ (1907–1932) Kníže Jiří Kristián Lobkowicz se narodil roku 1907 jako syn Bedřicha Lobkowicze (1881–1923) a Josefíny, hraběnky z Thun-Hohensteinu (1886–1971). Jeho dědeček, Jiří Kristián Lobkowicz (1835–1908), byl významným členem rodiny Lobkowiczů, který zastával pozici nejvyššího maršálka Království českého, a ve své politické funkci hájil práva Českého království na autonomii v rámci Habsburské monarchie před pražským zemským sněmem i před císařským dvorem ve Vídni. Bedřich Lobkowicz, Jiřího otec, byl od roku 1918 členem Horní komory parlamentu a po první světové válce byl jmenován kapitánem 1. československého motorizovaného praporu. Zemřel relativně mladý a byl pohřben se všemi poctami a výsadami v důstojnické uniformě československé armády. Jiří Kristián se narodil do zámožné rodiny se zajištěnou budoucností. V roce 1914 ale propukla 1. světová válka, která o čtyři roky později ukončila vládu Habsburské monarchie a změnila sociální a politickou situaci šlechty v celé Evropě. Jiřímu bylo pouhých šestnáct let, když jeho otec nečekaně zemřel a zanechal svému jedinému synovi titul nového knížete Lobkowicze. Jiří se již od dětství zajímal o různé sporty, nejvíce ho ale fascinovaly automobily – nová evropská móda. Že má výjimečný talent, prokazoval již od prvních pokusů. Závodů se prvně účastnil v roce 1928, kdy se zúčastnil Mělnického šampionátu s vozem Austro-Daimler. Jeho soutěživého ducha dokládá příhoda ze závěru tohoto závodu, kdy jeho automobil postihla porucha. Lobkowicz z vozu vystoupil, popadl bicykl jednoho z diváků a projel na něm cílovou páskou. Byl samozřejmě diskvalifikován. Po prvním startu následovaly další, např. závod Zbraslav–Jíloviště, při němž se svým autem narazil do telefonního sloupu, ale odešel nezraněn, nebo Brno–Soběšice, který dokončil na druhém místě. V této době začal používat krycí jméno, aby svou zálibu utajil před rodiči, a do startovní listiny se zapisoval pod jménem Hýta. V roce 1929 si zakoupil vůz Bugatti 35C vybavený tehdy supermoderním osmiválcovým 2litrovým motorem, s nímž zvítězil ve známém českém závodě Zbraslav–Jíloviště. Startoval také v několika závodech v Rakousku a následující rok se kvalifikoval do první mezinárodní soutěže na brněnském Masarykově okruhu, kde závodil vedle známých evropských automobilových jezdců jako např. Rudolfa Caraccioly, Tazia Nuvolariho, Baconina Borcacchiniho a Heinricha-Joachima van Morgena. Štěstí mu ale nepřálo a ze závodu musel kvůli poruše motoru odstoupit. Rok 1931 byl pro Lobkowicze výjimečný. Kromě jiných úspěchů se mu podařilo zvítězit např. v závodě v německém Schreiberhau a v Mezinárodní velké ceně na Masarykově okruhu se umístil na čtvrtém místě za vítězným Luisem Chironem z Monaka, Hansem Stuckem z Německa a van Morgenem na 2. a 3. pozici. Až za ním dojeli tak proslulí jezdci jako např. princ Hermann zu Leiningen, Achille Varzi, Luigi Fagioli, Brozacchini, Caracciola a dnes dobře známý Ernesto Maserati. Masarykova velká cena zajistila Lobkowiczovi vynikající postavení v žebříčku i pověst mezi nejlepšími závodníky v Evropě. 22. května 1932 startoval Jiří Kristián Lobkowicz na Velké ceně Německa za volantem nového modelu Bugatti 54 s dosud neotestovaným osmiválcovým 5litrovým motorem. V přesvědčení, že jeho vůz je v tomto světovém závodě nejmodernější a nejrychlejší, udělal sebevědomý mladý kníže hned v první zatáčce osudovou chybu a automobil se mu vymkl kontrole. Několikrát se převrátil a poté narazil do betonové tribuny. Po transportu do berlínské nemocnice před očima své matky smrtelným zraněním podlehl. Byl pohřben do rodinné hrobky v Hoříně u Mělníka a rozloučit se s ním přijeli obyvatelé všech částí Evropy. Obřadu přihlížela většina příslušníků bývalé rakousko-uherské monarchie, účastnili se ho tisíce hostů a uskutečnil se také čestný přelet letadlové formace. V paměti zůstal jako nadějný mladý jezdec a průkopník motoristických závodů, jako odvážný a charakterní člověk, jenž se navzdory urozenému původu oddal vášni, která ho nakonec stála život. Pohrdal politiky a přetvářkou politické scény, kterou přes svůj dědický nárok zavrhnul a nenašel žádnou politickou organizaci, s níž by se dokázal ztotožnit. Namísto toho se stal sportovní legendou své doby. S rostoucími úspěchy se jeho jméno stále častěji objevovalo v novinách a časopisech meziválečné Evropy a dodnes zůstává pojmem na mnoha místech starého kontinentu.
15
K Film plus, s.r.o. Janáčkovo nábřeží 885/3 150 00 Praha 5 Czech Republic
[email protected] www.kfilm.cz
Všechny použité fotografie © GETTY, vyjma podkladové fotografie na str. 6-7 © BUNDESARCHIV a podkladové fotografie na str. 12-13 © BPK
Film
17
...
