Obsah:
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Domácí mazlíčci Referát Výtvarné práce dětí a žáků Obrázková osmisměrka Básničky Návštěva knihovny Kompozice (práce žáků) Povídky Vycházka do přírody Komiks Velikonoce Interaktivní tabule Inzeráty Encyklopedie „zvířat“
Práce žáků gramaticky ani stylisticky neopravovány.
Rádi bychom Vás seznámili se zvířátky, které chováme doma.
1. Osmák degu Mám doma osmáky degu. Jsou dva, aby se nenudili. Jmenují se Kubík a Honzík. Je jim 2,5 roku. V přírodě se osmáci nedožívají vysokého věku, v zajetí žijí mezi 5 a 8 lety. Chovám je ve veliké
kleci, ve které mají žebříky, kolotoč a větve jabloně, třešně, švestky. Kubík je bázlivý a Honzík se do všeho hrne po hlavě, je aktivnější. Oba umí utíkat opravdu velmi rychle, když je chci chytit, musím na ně vymyslet nějakou fintu. Jsou velmi přátelští. K čištění kožíšku potřebují speciální písek, který kupujeme ve zverimexu v Praze. Mají rádi sušený banán, svatojánský chlebíček, buráky a slunečnicová semínka. Dávám jim
malé
množství,
aby
neztloustli.
Kristýna Sukupová, II. třída
Kristýna Sukupová, II. třída
2. Flat Coated Retriever Jmenuje se CHRISTÝ. Narodila se 14.5.2010. Je milá, ale občas zlobí. K jídlu je pro ni vše - zejména gumáky, hračky, telefony, toustíky. Nejradši má párky a jiné maso. Odčervovací prášky jí musíme dávat v kusu párku! Ráda skáče, běhá a všechno chytá. Je mým oblíbeným zvířetem. Máme ještě kocoura Kukyho. Oba se dobře snášejí. Jsou to kamarádi.
Anna Jeništová, V. třída
3. Rejpy Při vyjížďce na kole jsme s tatínkem v lese našli maličké divoké prasátko. Spadlo z prudkého svahu. Vzali jsme ho domů a udělali mu pelíšek z veliké krabice. Krmili jsme ho mlékem z injekční stříkačky. Začala jsem mu říkat Rejpy. Musíme se zeptat v útulku pro opuštěná zvířata, kam ho umístíme. Amelie Hýblová, I. třída
ŽELVA NÁDHERNÁ VÝSKYT Vyskytuje se od jihovýchodu USA přes Střední Ameriku až po severozápad Jižní Ameriky.
POTRAVA Potrava želv by měla být pokud možno co nejpestřejší, bohatá na vitamíny a minerální látky. Nejlepším způsobem výběru oblíbené stravy je nabídnout želvám co nejširší spektrum potravy a výběr nechat na nich samotných. Ale i to, o co nejeví zájem, je dobré jim nabídnout po čase znovu - někdy totiž změní názor. Potravu požírají želvy jen ve vodě, proto je nutné, aby ji dostávaly právě tam. Mláďata želv je nutné krmit denně, dospělé želvy krmíme třikrát týdně. Mláďata jsou téměř výhradně masožravá, jak želvy rostou postupně vzrůstá podíl rostlinné složky v jejich potravě.
ROZMNOŽOVÁNÍ Námluvy a páření u želv nádherných většinou probíhají od března do července. Podmínkou je samozřejmě pohlavní dospělost obou jedinců, což u tohoto druhu bývá mezi 3 - 5 roky života. Samec připlave k samici a stimuluje její krk a hlavu pomocí svých dlouhých drápů. Poté, pokud je samice spokojena, se ponoří pod vodu a je připravena k páření (může se také stát, že jí samec nevyhovuje a samice začne být agresivní). Samotný akt běžně trvá od 15 - 45 minut.
Vypracovala: Mirka Kandová, foto: Google, Wikipedie
Dopravní prostředky
Simona Lejčková, II.tř. MŠ
Petr Michalíček, II.tř. MŠ
Jakub Lässler, III. třída MŠ
Valerie Mančíková, III. třída MŠ
Ema Sálová, III. třída MŠ
Hana Kylarová, I .třída MŠ
Panda červená
Anna Jeništová, V. třída
K
O
Š
I
L
E
O
H
E
Ň
Ě
Č
S
E
R
N
O
S
T
V
K
O
L
O
E
U
CH
O
N
K
S
A
L
Á
M
O
TAJENKA:_______________________________
Kristýna Sukupová, Michaela Skalová, Kateřina Zeminová, Matěj Jurča
Jehňátko Šlo jehňátko do školy, odevzdalo úkoly, dostalo z nich jedničku, hned běželo k domečku. za odměnu jablíčko, krásně svítí sluníčko. Daniela Kovářová I.tř., José Musil, II.tř.
Školní jídelna Kdo sem chodí na oběd, nabyde tu radost hned. V pondělí jsou řízečky a ve středu knedlíčky, nají se tu celý svět. Samuel Šmíd, IV. třída
Pejsek Beníček Máme rádi pejska, jmenuje se Beníček, jednou za čas mu dáme papat knedlíček. To je přímo k nevíře, že Ben papá z talíře. Vrhá se nám do trávy, užívá si zábavy. Kam se hnu, už se točí jeho hnědé oči. Máme k obědu hranolky a Benovi dáme granulky. Hraje si s námi, bude si hrát i s vámi. Od kraje do kraje, všechno to pravda je. Monika Ježová, V. třída
Dejzi Máme doma psíka, který pořád kýchá, skáče, pije, mlaská, je to moje láska. Válí se a mazlí, jmenuje se Dejzi.
Barbora Přibylová, V. třída
Ve čtvrtek 21.2.2013 navštívili žáci
paní Lucie Vrtalová si pro žáky připravila
I. třídy s paní učitelkou Šárkou Robovou
krátké předčítání z knihy Ondřeje Sekory
nově
knihovnu
„Knížka Ferdy Mravence“. Za odměnu
seznámili
žáci obdrželi omalovánky a papírové
otevřenou
v Choceradech.
obecní Žáci
se
s provozem knihovny, v oddělení pro děti si prohlédli nabízené knihy. Knihovnice
skládačky. Jakub Kropáček, Luboš Tusjak, IV.tř.
Návštěvu knihovny zhodnotili někteří žáci v následující anketě:
1. Co se ti v knihovně nejvíce líbilo ?
2. Proč budeš chodit do knihovny?
Daniela Kovářová, I. třída
Ema Šilarová, I. třída
Obecní knihovna Minulý měsíc jsme s naší paní učitelkou navštívili obecní knihovnu. Knihovna je v přízemí školní budovy. Prohlédli jsme si knihovnu a zjistili, jaké nabízí služby. Nejvíc mě zaujal veřejný internet a komiksové knihy. Každý si půjčil knížku a někteří se i zaregistrovali a získali průkazku čtenáře. S půjčenou knihou jsme si sedli do křesel a chvíli se začetli. Při další návštěvě jsme si zahráli krátkou hru. Dostali jsme kartičky se jmény autorů a měli jsme najít aspoň jednu knihu, kterou napsali. Čtení čítanky mě nebaví tolik jako návštěvy knihovny. Petr Vrtal, IV. třída
Zas je den jeden ten tam (Popis děje) Michal Neugebauer VIII. třída Rvu si vlasy a přemýšlím, který den si vybrat. Zvolím si čtvrtek. Je to den, jako každý jiný, ráno zvoní budík. Chtěl bych ještě alespoň chvíli spát, zrovna se mi zdál krásný sen, že jsou prázdniny. Škoda, byl to jen sen, tak vstanu, obleču se, vypiju čaj a vyčistím si zuby. Musím si pospíšit, venku už čekají kluci a vyrážíme na autobus. Br, to je zas zima. Cesta je zajímavá, když jdu s kamarády, tak zažijeme mnoho legrace. Jdeme na zastávku podél silnice, okolo rostou stromy, teď už jsou holé. Na zastávce si povídáme různé vtipy. Nastoupíme do vozidla, koupíme lístky a jedeme asi 7 minut do Chocerad. Cesta vede krásným hustým lesem, ale přesto oceňuji, že nemusím jít pěšky a vezu se v teple. Procházky mám sice rád, ale ne po ránu, to ještě napůl spím. V Choceradech u rybníka vystoupíme a jdeme po chodníku do školy. Moc se mi nechce. Když budovu vidím, tak už vím, že v ní musím strávit další den. V šatně se převlékám a už spěchám na vyučování. Ve třídě mě všichni přivítají a už začíná hodina. Tak copak nás čeká? Snad nedostanu žádné špatné známky. Dnes máme celkem sedm hodin, takže moc rád nejsem, podle mě by stačilo pět. První hodina je anglický jazyk, „šprtáme“ se slovíčka, překládáme články. Bez znalosti cizí řeči se dnes člověk neobejde. Následuje český jazyk, napíšeme diktát, procvičujeme pády. Česky sice mluvím od malička, ale stále se mám co učit. Konečně velká přestávka, sním svačinu. Copak mám dnes dobrého? Při tom sedění mi pěkně vytrávilo, tak mi chutná i rohlík se sýrem. Takto posilněn jdu na další hodinu, což je chemie. Ta patří mezi mé oblíbené předměty, děláme různé pokusy, je to zajímavé. Jen abychom nevyhodili jednou školu do vzduchu. Další v řadě je dějepis, hlavně abychom nepsali prověrku. Nebezpečí pominulo, probíráme zrovna dějiny Ruska, tak se dozvím něco nového. A na konec dopoledního vyučování přichází ještě matematika. Počítáme, z hlavy se nám kouří. Pythagorova věta, co to jen ten Pythagoras vymyslel? A my teď musíme zjistit obsahy čtverců nad odvěsnami a přeponami, abychom určili délku tělesové odvěsny. Nevím, k čemu se mi to jednou bude hodit. Až budu velký, tak taky vymyslím nějaký zákon, aby se měla vnoučata co učit. Jen ještě nevím jaký, ale na to mám času dost. Po dalším zazvonění mi spadne kámen ze srdce, konečně je tu oběd. Chvátáme do jídelny, stojí tu dlouhá fronta, ale po tom dlouhém dni nám všem pořádně vyhládlo, tak si počkáme. Většinou nám vaří dobrá jídla, ale dnes byly bramborové šišky s mákem. Tak jsem se moc nenajedl. Budu si muset koupit něco dobrého v obchodě, abych se posilnil na odpolední vyučování. Ve zbytku volného času hrajeme na hřišti fotbal. Následují dvě hodiny tělocviku. Začínáme rozcvičkou, potom běháme, šplháme po tyči i po laně, jako opice. Zvoní, rychle se převlékám a chvátám na autobus. Nemám moc času. Hlavně, aby mi neujel. Už se těším domů a mám hlad jako vlk, ty šišky mi vážně nestačily. Nastoupím do autobusu a ujíždíme směr Komorní Hrádek. U bytovky potkám babičku s dědou. Ptají se mě, co jsem dnes dostal za známky. Odpovím a řeknu: „Babi, co jste měli dnes k obědu a nezbylo náhodou něco dobrého?“ No nezbylo, škoda. U dveří už čeká můj kocourek Garfield, otírá se mi o nohy a přede. A už slyším morčata, jak mně také vítají. Převleču se a dám najíst všem zvířatům. Naštěstí nemáme žádné domácí úkoly. Tak si uvařím mé oblíbené špagety se salsou a sýrem. Je to sice práce, ale moc mi chutnají. Najím se konečně do sytosti a zahraji si na počítač, ale jen na pár minut. Za chvíli vyrážím do přírody, dokud je ještě světlo. Stmívá se moc brzy a musíme toho hodně stihnout. V lese stavíme bunkr pro sobotní bitvu. Dojdu pro kamarády, na chodbu vyběhne jejich malý pejsek jorkšírek. Je moc krásný, také bych jednou takového chtěl. Zeptám se Ondry, jestli jde do lesa, většinou odpoví, že ano. A tak vyrážíme do přírody, po dni stráveném v budově školy, je to příjemná změna. Venku krásně zpívají ptáčci, jako kdyby mělo být jaro. Ale to si ještě počkáme, vždyť je teprve listopad a za chvíli už bude tma. Hrajeme si, dokud nás rodiče nevolají domů. Zase se musím učit. Zašitý v posteli s učením strávím vždy tak 1,5 hodiny. Už abych byl dospělý a chodil do práce, jestli ovšem nějakou seženu. Tak raději ještě strávím pár let ve školních lavicích. V 19.25 dávají podle mě nejlepší pořad na světě s názvem „Kdo přežije!“. Usednu k televizi, dám si dobrou večeři a nerušeně sleduji seriál. No a jsem na konci dalšího dne. Ještě posedím chvíli u počítače a pak se vykoupu. Unaven po dlouhém dni uléhám do postele. Chvíli přemýšlím a usínám s vědomím, že zítra je pátek. Je sice opět škola, ale jsme zase o 24 hodin blíž k víkendu a prázdninám. A tak je zase jeden den ten tam a jsme o něco starší a možná i chytřejší. Doufám, že se vám můj příběh líbil, dal jsem si s ním mnoho práce a těším se na Vaše názory na mé vyprávění.
(Stylisticky ani gramaticky neopravováno.)
Turistická trasa (Popis děje) Eva Smolíková IX.třída Dovolte mi, abych Vás pozvala na výlet. Já totiž ve svém volném čase chodím často na procházky a tak jsem se rozhodla, že Vám jednu cestu trochu přiblížím. Tak zapojte svou fantazii a připojte se, protože právě začínáme. Podle určitých značek se chodí po pěšince nebo lesem a nakonec se člověk dostane k plánovanému místu. Není to nic složitého, ale je nutné se na to nějak připravit. Do batohu je třeba vzít si pití, svačinu a může se jít cestovat. Vybrala jsem cestičku, kterou někteří znáte a někteří neznáte. Znát byste ji mohli, protože je v Posázaví a jmenuje se Vodnické vycházky. Cesta je celkově dlouhá 10,5 km, ale rozdělená do tří etap. První část vede z Ondřejova do Kaliště a je dlouhá 3,5 km. Na této stezce Vás čekají odpočinková místa, ale i interaktivní prvky pro předškolní děti. Naleznete zde otázky např.: „Víte, co je potravní řetězec?“ nebo „Víte, jak vypadá mlok skvrnitý?“. Odpovědi najdete na informačních tabulích a nejen to, můžete se s některými živočišnými druhy setkat i v krajině, kterou procházíte. Ve druhém oddílu, dlouhém 2,5 km, je zachyceno kulturní dědictví. Tato cesta se line obcí Lensedly. Překrásný pohled na krajinu Vám umožní vrch zvaný Horka, který je vysoký 451 m n. m. Třetí úsek měří 4,5 km a je zaměřen na historii míst, kterými budete kráčet. Stezka začíná v obci Senohraby. Naučnou trasu najdete po pravém břehu potoka Mnichovky až k řece Sázavě. Zde smíte dobýt hrad Zlenice – Hlásku a vyjít na nově vybudovanou vyhlídku. Proti proudu Sázavy se dostanete po značené trase zpět do Hrušova, nebo jestli chcete, pokračujte do Lensedel, Poddubí, Kaliště a zpět do Ondřejova. Podél všech, jak naučných, tak normálních stezek, byste se měli řídit značkami. Většinou to bývají trojbarevné znaky, připomínající vlaječky a označující tu Vaši trasu. Předem si ovšem vyhledejte, podle jaké byste se měli orientovat. Stezky vedou přes kopce, lesy i hory, tak si vždy připravte pevnou obuv a občerstvení. Turistika není únavná, nýbrž zábavná v tom, že poznáváte další části České republiky. Také při procházce máte možnost pohlédnout na přírodu, krajinu, lesy a to se mi na turistice líbí. To, že vidím, další část krajiny, o kterém jsem nevěděla, mě potěší. Mohla bych Vám doporučit si alespoň jednou vyjít do lesů, buď podél značek, či dle vlastní fantazie. Je to zážitek, při kterém se třeba i něco naučíte. I houbaření lze považovat za vycházku, protože při něm také vidíte různé druhy hub a můžete shlédnout i krajinu.
(Stylisticky ani gramaticky neopravováno.)
Traktor (Popis obrázku) David Šmejkal VII. Tento obrázek jsem si vybral, protože se mi velmi líbil. Josef Lada byl dětský spisovatel a malíř. Bydlel v Hrusicích, jeho otec měl ševcovskou živnost, a proto malý Pepíček nosil opravené boty zpět k jejich majiteli. Hlavním motivem v popředí se ukazuje velký modrý traktor, který si dnes koupil pan Novák a je na něj náležitě pyšný. Skoro všichni starší muži z vesnice vedli odbornou řeč nad tím úžasným strojem. Také děti se seběhly na náves a zkoumaly, co se tam děje. Páni traktor obdivovali a záviděli sousedovi. V pozadí za nimi je malá vesnice s pěknými barevnými domy. První dům je žlutý. Druhá chalupa má dřevěnou střechu a bílé stěny. Na dvoře u pana Nováka už jeho žena otevřela vrata. Na kopci stojí malý kostelík s kulatými okny, bílou omítkou, červenou střechou i se hřbitovem a velmi pěknou vstupní branou. Za kostelem se nachází místní fara, kterou nechal vybudovat pan farář. Vedle kostela zprava vyčnívá pomník. Obklopují ho mohutné listnaté stromy. Obilí, které krásně žloutne na poli pod kostelem, bude už skoro zralé. Alespoň pan Novák vyzkouší svůj nový traktor. Ale počasí nevypadá dobře. Obloha se už zatahuje. Asi bude pršet, protože vlaštovky se slétají k zemi. Celá malba je velmi precizní. Děj se odehrává v Hrusicích, v místě, kde se narodil a žil Josef Lada.
Josef Lada: Traktor na vesnici.Tempera,nedat. (1950) Zdroj: Google
(Stylisticky ani gramaticky neopravováno.)
Samuel Šmíd, IV.třída (napsal v sedmi letech, stylisticky ani gramaticky neupravováno)
Samuel Šmíd, IV.třída (napsal v devíti letech, stylisticky ani gramaticky neupravováno)
Ve čtvrtek 21.2.2013 jsme s družinou byli poznávat krásy a zázraky zimní přírody. Šli jsme na kopec nad Chocerady, kde jsme viděli jezevčí stopy. Hráli jsme hru poplach a povodeň, abychom se pořádně zahřáli.
Vojtěch Škoda, III. třída
Vydali jsme se na dvouhodinovou vycházku. Byla krásná. Šli jsme polem a lesem. Viděli jsme kazatelny, zvířecí stopy, hráli hry „povodeň“ a „poplach“. Hádali jsme, komu stopy patří. Všude bylo spousty sněhu, přímo záplavy (jen žertuji). Byli jsme moc hodní. Příště chci jít zas. Jakub Kropáček, IV. třída
Foto: ŠD
Ela Hlavatá, III. třída
Velmi nás zaujala vánoční výstava ve Sluníčku. Proto se celá naše čtvrtá třída domluvila a společným výrobkem přispěla na jarní velikonoční výstavu. Filip přinesl větší třešňovou větev (nebo spíše malý stromek), kterou jsme
ozdobili modrými kraslicemi z papíru, FIMO hmoty a vyfouklými vajíčky. Líbilo se nám, že jsme se na práci podíleli všichni. IV. třída
Interaktivní tabule byly dovezeny do I., III., IV., a VII. třídy. Na interaktivní tabuli se IV. třídě líbí promítání a počítání. Fotografie z I. třídy:
Luboš Tusjak, Petr Vrtal, IV.třída
Hledám mladého, hodného a všímavého majitele. Potřebuji často chodit na procházky a venčit se. Jsem hodný a cvičený malý jezevčík, tmavě hnědé barvy. V případě zalíbení volejte do útulku na tel. 807 949 986. Váš jezevčík Bertík. Adam Vávra, V. třída
Foto: Google
Hledám páníčka, který mě bude mít rád a bude se mnou chodit na procházky. Chci, aby mě drbal, krmil, házel míčky a klacíky. Chci, aby bydlel na vesnici. Jsem fenečka, mé jméno je Kleo, jsou mi dva roky a jsem jezevčík játrové barvy. Pokud mě chceš, volej na 859368953.
Anna Jeništová, V. třída
DRÁČEK JEDOVATÝ
Žije v Amazonském pralese. Je větší než dráček obecný, jehož kousnutí je srovnatelné s bodnutím vosy nebo včely. Usmrtí 300 lidí naráz. Je živorodý. Má většinou dvě nebo tři mláďátka. Mláďatům v pěti letech narůstají křídla. Ze začátku to jsou jen malé pahýlky. Pohlavní dospělost je v 10 letech. Je všežravý, raději má ale maso. Občas se mu podaří ulovit delfínovce. Musí na ně jít dva, protože by ho neutáhli. BRVITKA VELKÁ
Brvitka vypadá asi jako obyčejná včela, ale nemá žihadlo. Jed vystřikuje malým otvorem v zadečku. Jed způsobuje při kontaktu s kůží člověka puchýře. Je převážně masožravá, kořist zabíjí vystříknutím jedu ze žlázy a poté ho sosákem vysává. Jed, který zabíjí kořist, se vrací zpět do jedové žlázy. Když zabije někoho jedovatého např. pavouka, tak se jeho jed dostává do jedové žlázy brvitky. Jakub Kliment, I.třída
