5. oddílu Modré Pastelky - družiny Jeleni skautský rok 2009 – 2010
… aneb zápisy z víkendových akcí
Obsah: Akce 1. Zahájení skautského roku 2009/2010 2. Náborová akce 3. Krušnohorské šlápoty 4. Výprava na medvědí vodopády 5. Airsoft 6. Drakiáda 7. Přespání v klubovně 8. Vyzvědači Žatec 9. Skautská kopačka 10. Betlémské světýlko 11. Štědroranní procházka 12. Hokej Most 13. Zimní výprava na Zákoutí 14. Únorový Airsoft 15. Zlatý uzel Kadaň 16. Výprava na Himlštejn 17. Noční výsadek 18. Úklid Bezručova údolí 19. Výprava podél „Mrtvé trati“ 20. Kuličkiáda 21. Prvomájový Airsoft 22. Florbal v DDM 23. Bambiriáda 24. Závěrečná výprava do Bezručova údolí 25. Skautský tábor Frančina Huť 2010
pozn.: kronika neprošla jazykovou ani jinou korekturou © Copyright 5. oddíl střediska Český lev Chomutov ☺
Datum 1.9. 2009 4.-5.9. 2009 19.9. 2009 11.10. 2009 17.10. 2009 7.11. 2009 14.11. 2009 28.11. 2009 12.12. 2009 23.12. 2009 24.12. 2009 9.1. 2010 22.-24.1. 2010 14.2. 2010 27.2. 2010 13.3. 2010 27.-28.3. 2010 10.4. 2010 17.4. 2010 24.4. 2010 1.5. 2010 15.5. 2010 20.-23.5. 2010 5.6. 2010 10.-24.7. 2010
Strana 3 3 3 5 6 6 7 7 9 10 11 11 13 13 14 15 16 16 17 19 19 21 21 21 22
Zahájení skautského roku 2009/2010 Dnes 1. září v 16:00 u klubovny proběhlo tradiční zahájení nového skautského roku. Vůdce střediska popřál všem, aby jim skauting nadále přinášel jen samé pozitivní věci, zážitky a vědomosti. Dále byly oznámeny informace týkající se o víkendu plánovaném náboru nových členu v Bezručově údolí. Pak byl zavelen rozchod a utvořili se skupinky podle oddílů, na kterých se domluvaly termíny schůzek. Z našeho oddílu byli přítomni Strike, Jack, Buldok, Kobra a také nový členové, kteří k nám přestopili závěrem tábora konkrétně David, Wiking a Garfield. Nakonec jsme se dohodli, že další den již budeme mít schůzku. Někteří šli již domů, jiní ještě chvilku koukali na fotky z tábora, které byly vystaveny v klubovně. zapsal Mravenec
Nábor nových členů v Bezručočově údolí 4.-5.9. 2009 V pátek něco okolo 16:00 jsme se sešli ve složení Cvrček, Strike, Buldok, Síma , Mravenec a David společně s dalšími členy střediska, abychom nakládali věci potřebné pro zbudování minipropagačního tábůrku v Bezručově údolí. Asi po hodince snažení, jsme již na louce mezi 1. a 2 můstkem přivezené potřebné věci a mohli jsme začít stavět. Vše šlo jako po másle a když už byl tábor téměř kompletně postavený spustil se liják, který s malými pauzami pokračoval až do soboty. Večer nás opustil David, kterého další den nahradil Králík. Večer jsme trávili zavření ve stanu s téměř nekonečným tématem Buldokovo klistýr. Druhý den ráno nás prubudil déšť, který bez přestání bubnoval do plachet. V tu chvíli asi málokdo typoval, že by přišli nějací zájemci o nábor. Síma si byla dokonce tak jistá, že by byla ochotná sníst svoje kecky, kdyby se tu někdo objevil. Opak byl, ale pravdou. Po desáté hodině jsme odcházeli od budovy Povodí ohře, kde byl sraz, asi s 15 potencionálními nováčky do tábora. Nebylo překvapením, že o naši věkovou kategorii byl minimální zájem, vlastně jen jeden. V táboře se děti rozdělili do skupin podle pohlaví. Na děti čekal poměrně zajímavý program plný her, oběda v podobě buřtguláše, hledání pokladu, střelby ze vzduchovky a opékaní buřtů. To vše se muselo stihnout, abychom mohli odevzdat dětit v 16:00 opět u budovy Povodí ohře. Poté jsme tábor bleskově zbourali a materiál převezli zpět do klubovny. To netrvalo déle jak 2 hodiny. Pak jsme se rozešli domů. Děkujeme všem členům oddílu, kteří reprezentovali naše středisko na náboru a přispěli tak svým dílem, k rozšíření našich řad. zapsal: Mravenec
Krušnohorské šlápoty 2009 Ráno jsme se u DDM sešli docela v hojném počtu. Po chvíli čekání na ospalého Cvrkyho jsme se zapsali a hned první autobusem vyrazili do místa startu. Až na pár neznámých dospělých, jsme šli v čele. Procházeli jsme různými vesničkami, hopali se na houpačkách :-D 3
vykládali si vtipy a smáli se různým blbostem…Poprvé jsme zastavili v lese, kde místo aby nás čekalo stanoviště, čekali jsme je my. Pomohli jsme zastávku vytvořit, dostali jsme razítko, nasvačili se.Taky jsme zde vyhodnotily bodování. Umístění bylo skoro stejné jako poprvé, akorát na třetím místě vystřídal Jacka Cvrček. První jsem skončil já a druhý byl Don. A pak jsme už konečně šli dál. Chvíli za námi ještě bylo slyšet vlčata , ale asi po pěti minutách nám jejich hlasy naštěstí zmizely z doslechu. Po blátivé lesní cestě jsme pak dorazili na asfaltku. Vlastního značení bylo všude opravdu hodně (někdy fakt zbytečně moc…), takže jsme nemohli zabloudit. po chvíli chůze jsem opět narazili na další stanoviště, kde se slunila Poměnila s Markétou. Odkoupili jsme od nich pár lízátek (Čakině ho ani nikdo nerozbalil…co je to za lidi ☺. Od stanoviště byla také vidět stavba, v polorozpadlém stavu-byl to tedy kostel, ale potřeboval velkou rekonstrukci (střecha již byla momentálně rekonstruována). Po různém prolézání, přeskakování a chytrém otevření elektrického ohradníku sem byli u kostela. Kostel byl uzavřený, a tak jsme ho mohli pozorovat jen zvenčí. Všude byl bordel od dělníků, ale našlo se místo čisté, kde jsme si dali společnou kávu(dost dobře uleželou ☺. Taky zde byl pramen vtipně tryskající jen na otočení kohoutku pod výtokem. Někdo zde také postavil malý pomníček s obrázkem pany Marie, u kterého bylo asi deset přívěšků s polským nápisem a ukřižovaným Ježíšem(nic pro nás nevěřící a nepoláky=čechy). Také jsme tu našli GEOKASHKU která nebyla zrovna nic moc(ale přece jenom i samotnej nález je dobrej). Poté jsme zase pokračovali dál. Sešli jsme ze schodů který v noci musely být fakt hororový (a opravdu, prý se tu nějaký horor natáčel). Hned za chvíli jsme vešli do vesničky ve které jsem si všichni duchaplně povídali s kozami a ovcemi (Cvrček chtěl nechat promluvit i nože), obdivovali nádrž močůvky(někteří)a Síma nás fotila, prošli jsem Květnov a šli jsme z kopce, zde se před námi otevřela krajina s rybníkem. Okamžitě jsme se k němu nahrnuli. Nejdříve jsem zkoušeli házet žabky, ale po pár neúspěších jsme házeli do vody i šutry jen na jeden odskok:) Zde jsme také nemaje prut, lovily ryby na psí žrádlo a svačinami od maminky(Buldok-si pučil chleba, protože Red Bull a čínskou polívku by asi nejedli). Po chvílích neúspěchů jsme ryby zanechali osudu a vydali se dál na cestu. Cestou jsme potkali lidi jak dychtivě obírají jabloň která stála u silnice. opět jsme se z asfaltky dostali na polní cestu. cestou jsme tak zhruba všichni debatovali o airsoft, zbraních, výbavě a tak vůbec. Proto jsme také zapomněli na popis trasy a přešli jsme odbočku. Po chvílích zmatků jsme se vrátili a správnou cestu našli. Při vcházení do obce kolem popadaných jablek se vedle nás vznesl oblak motýlů. Ve vesnici jsme obdivovali vodní anglický trávník a různé pozemky. Mě teda nejvíc zaujal dům s ´´výborně´´ vyřešeným bezbariérovým vstupem. Z vesnice jsme se podle značek vydali na louku, chvíli jsme šli podél lesa a hledali cestu. Tu jsme neobjevili a tak jsme šli krosem. Došli jsme až Šerchovské lípě kde jsme vytáhli zbylé svačiny a opět také hledali GEOKASHKU kterou jsem tentokrát našel já. Zde jsem si vyměnil přívěsek Chomutov za Preventan medvěda , kterého jsem dal sestře. Cvrček si vzal za skautskou placku - skautskou placku Mravenec si vyfotil lípy kolem dokola, ale jediný, kdo viděl i její dutinu(která byla přístupná jen ze shora byl Cvrček. Po chvilce odpočinku jsme zase pokračovali dál. Zde se naše cesty rozdělili(teda jen na chvíli ☺) Buldok, Don, Viking , Garfield a Králík přehlédli značku a šli chvíli jinudy. My (Já, Cvrky, Síma a Mravec) jsme se šli potichu schovat, po chvíli našeho smíchu nás objevili, a tak jsem pokračovali dál. V další vesnici jsme si ulovili děravý hrnec, který jsme si pak cestou 4
předávali ☺ V této obci jsem si taky já sám užil kolotoč, skluzavka vypadala jak 100 let stará a tak jsem ji nechal být...:). Po průchodu vsi jsme zase sešli na lesní cestu. šli jsme kolem nějakého podivného ranče. Cestou jsme si stále předávali hrnec a tentokrát už i na Čakyně vodítku. Cestou jsme již mířili k vojenské pevnosti Řopík. kvůli již jisté trapnosti vtipu jsme si odložili náš hrnec na nejbližší strom a pokračovali dál. Po chvíli chůze jsme došli k nově otevřené naučné stezce řopík která byla zajímavě udělaná z klád, které bylo jíž po pravidelných úsecích naříznuty…☺ U bunkrů jsme prohlédli pár bunkrů(některé i zevnitř) Za chvíli jsme již došli na onen Řopík. Po dohodě u vstupu nás pustily zadarmo… Já jsem se zde setkal s rodiči a koupil si české maskáče.V nich jsem již pokračoval v další cestě až do Chomutova. Po obhlédnutí dalších krámků jsme se vydali na cestu. Sešli jsem starou, známou trasou která skončila u budovy povodí Ohře. Odtud jsme došli až k DDM kde náš pochod skončil. Dostali jsme bramboračku a ceny které byly předtím vylosovány. Od nás vyhrál jenom Don, a to ještě jen karty, ale všechno je lepší něž to co jsme vyhráli všichni ostatní (nic:)). Pro Vikinga, Garfielda a Králíka již dnešní výprava skončila, za to nás: mě, Cvrkyho, Buldoka, Dona, Símu a Mravce ještě čekala pomoc Myšákovi s uložením prken do skaldu v klubovně a složením hangáru. Po této velice vyčerpávající, namáhavé, úmorné a strašlivé dřině:), jsme šli konečně domů. zapsal: Strike
Výprava na Medvědí vodopády V sobotu jsme se ráno (něco před osmou) sešli před klubovnou a nevlídné deštivé počasí již tou dobou napovídalo, že výpravu si určitě "užijeme". V osm hodin jsme vyrazili od Severky autobusem směrem na Kálek a Načetín. Vystoupili jsme na zastávce Nový Dům rozcestí a odtud jsme pokračovali po červené turistické značce k NPR Novodomská rašeliniště. V průběhu cesty nás neustále skrápěl déšť, a když jeho intenzita byla neúnosná schovávali jsme se pod sromy, kde pršelo alespoň o trochu méně. Asi za hodinu jsme se dobelhali k odbočce, která měla vést k Medvědím vodopádům. Kdysi to byla dokonce žlutá turistická značka. Tato cesta se ale postupně změlina v nízký lesík, kterým jsme se museli prodírat. Byli jsme už skoro promočení na kost, když jsme se konečně po prudkém svahu doklouzali až k vodopádům. Zde jsme se chvilku kochali a také hledali kešku, kterou se nám nakonec podařilo najít. Kromě samolepky se Saurikem, kterou tam kdysi zanechal Kail nás nic z obsahu nezaujalo. Následně jsme upustili od původní plánované trasy, podle které jsme se měli vrátit zpět nahoru na červenou značku a pokračovali dále dolů již po pěkné cestičce, která nás za pár minut dovedla až do Bezručova údolí, zde jsme hledali další kešku, kterou nakonec našel Králík. Nabrali jsme kurz směr Hora sv. Šebestiána. Po cestě jsme ještě rozluštili finální souřadnice jedné multikeše, kterou se nám ale nakonec naléz nepodařilo. Značně promoklí za doprovodu otravného studeného deště a větru jsme se postupně přibližovali k vesnici. Následovala poslední goezastávka u ruiny železničního mostu bývale trati Marienbereg-Křimov. Odkud bylo již hezky vidět na "Šebík". Jelikož nám autobus zpet jel až asi za 2 hodiny, doufali jsme, že tam budou mít otevřenou nějakou hospodu. A naše 5
prosby byly vyslyšeny. Občerstvili jsme se teplým čajem a každý něčím malým na zub a potom se odebrali na autobus zpět do Chomutova. Tam jsme dorazili asi kolem 16:00. Všichni byli rádi, že to máme za sebou. Někteří se dokonce zapřísáhli, že na podobnou výpravu už nepůjdou :). Nakonec ale nikdo nebyl nemocný a všichni jsme se sešli na schůzce. zapsal: Mravenec
Airsoft 17.10. 2009 Tak jsme se po dlouhém domlouvání konečně domluvili a vyrazili na náš první zahajovací airsoft,měli jsme se sejít v 9 hodin u klubovny, ale někteří nedočkavci tam byly už a 8hodinu,někteří dorazili až na čtvrt na 10 a někteří měli dojem, že je akce až v neděli,naštěstí ale po obtelefonování členů jsem se sešli v celkem dobrém počtu 8lidí což na herní prostor bylo skoro ideální. Po cestě na herní plán jsme navštívili, Strikeho,abychom ho povzbudili při nemoci :) ale Strike byl jaksi překvapen z naší návštěvy, nejspíš měl ještě noc :). Když jsme vyfuněli kopec u prvního elektra, utvořili jsme naší starou známou základu, a jelikož všechny naše akce zatím provádí déšť, přikryli jsme věci celtou,a dali se do rozdělování týmů.Kapitáni byly vždy ti, co vlastnili ,,Elektriky“, první hra tedy byla rozdělena následovně: tým A:Mravenec (elektrika),Wiking,Králík,Armík tým B:Cvrček (elektrika), Buldog(skoro elektrika), David, Síma Už ani nevím, kdo tu první hru vyhrál,myslím že tým B ale to je celkem jedno,hlavní je že jsem si dobře zahráli, zažili pár dobrých akcí jako třeba Cvrčkovo opevnění a následné sestřelování,nebo taktické vymýšlení plánů Buldoga a Símy na Mravence který již dávno svůj úkryt opustil,Armíkovo helmo-hrnec nebo Cvrčkův a Wikingův boj na život a na smrt,kdy překvapivě Wiking přežil Cvrčkovo nelítostnou zbraň a souboj jsme museli uznat jako remízu,neboť by tam kluci byly ještě teď. Myslím, že to byla velice povedená akce, a že se líbila, kluci co s námi ještě nikdy na airsoftu nebyli, snad byly spokojení a příště bude airsoft stejně dobrý nebo ještě lepší. Nikomu se nic nestalo, tedy až na malou Wikingovo neštoviciale každé válečné zranění se někdy hodí:).Takže zdar a ať se ježíšek činí, a na táboře dáme bitku století:). zapsala: Síma
Drakiáda 2009 Tato drakiáda začala cestu od klubovny,přes povodí ohře až na Kočičák. Cesta se moc nepovedla,protože se šlo dost rychle a i dospělí lidé moc nestíhali ,,SKAUTSKÉ KROKY´´. Když jsme dorazili na Kočičák,tak jsme utvořili základnu z věcí a auta. Ze začátku moc nefoukalo a tedy ve vzduchu nebyl žádný drak. Ve prostřed této akce bylo vidět ve vzduchu 6
pár draků,kterým se povedlo vystoupit vzhůru. Na konci bylo vyhlášení které dopadlo,že všechna místa obsadily světlušky ( 1. oddíl ). NEJDELŠÍ LET : Štěpánka NEJVYŠŠÍ LET : Rádio NEJHEZČÍ PO DOMÁCKU VYROBENÝ DRAK : Brebera tento slint napsal Jack
Přespání v klubovně Tato akce vznikla jako náhrada za Aissoft, na který se kvůli chladnému počasí již nedalo vyrazit. Byť to byla akce nahradní , tak se opravdu povedla za páteční večer jsme hráli všemožné hry co nás jen napadli byl to například upír, twister, BANG!, Fotbalová vybijená, Faraony, Schovka venku před klubovnou. Dále jsme koukali na film SWAT, ale jelikož už bylo poměrně pozdě tak postupně všichni postupně odpadli. V sobotu ráno jsme uklidili klubovnu a šatnu, aby po nás nezbyl zas tak velký bordel a pak si ještě zahráli nějaké hry na rozloučenou. Konec akce byl asi v 12:00. Přesání se zůčastnili konkrétně Cvrček, Strike, Buldok, Buldok, Don, Králík,Armík, který měl malou nehodu se zásuvkou viz obrázek :) a dále Síma a Mravenec. Víc detailů už si bohužel napamatuji, protože redukovaný zápis byl vytvořen se 14-ti denním zpožděním. zapsal: Mravenec.
Vyzvědači Žatec 27. až 29. Listopadu se konala v Žatci detektivní hra. Akce trvala 3 dny, ale samotná hra začínala i končila v sobotu 28.listopadu. My skauti, jsme se ač podle našeho mínění přihlásili včas, místa na spaní v klubovně už byla obsazena, a tak jsme si zajeli do Žatce jenom na sobotní ´´detektivování´´. Sraz byl jako obvykle na vlakové zastávce Chomutov město. To ráno se nás sešla opravdu jen hrstka. Cvček se musel učit, Buldok jel jako obvykle k babičce, Jack měl zlomenou nohu a ostatním se asi nechtělo. Proto se na nádraží sešli jen 4 lidé – a to já, Don, Síma a Mravenec. Na hlavním nádraží k nám ještě přistoupila Pomněnka, aby dojela za svými světluškami. Po proštudování všelijakých letáků sebraných na vlakovém nádraží, jsme se dostali k Oáze lesoparku chomutov. Z něj nás nejvíce zaujala a pobavila poslední stránka s adoptivními rodiči a to zejména jejich příjmeními a podivnými názvy některých zvířat. 7
Pomněnka se za nás musela asi i občas stydět jak jsme se občas smály přes celý vlak... Po chvíli cesty jsme konečně dorazily do Žatce. Kdo by čekal honosné nádraží města, kde je pivo doma, by se velice mýlil. Na nádraží jsme tak dlouho nepobyli a tak jsme se vydali na cestu. Hned za nádražím nás Mravenec se Símou navedli k prozkoumání pár houštin za cílem nalézt kešku. Po chvíli nezdaru Don konečně krabičku objevil, a my jsme tak mohli jít spokojeně dál. Prošli jsme kolem pošty, kterou si snad někdo spletl se skládkou, kolem rozličných autobazarů a výkupů železa, až jsme se konečně dostali k 1. známějším místům Žatce, a to konkrétně ke kruhovému objezdu s velkým sudem uprostřed. Zde Símu Chico zastihl SMSkou s informací, že máme přijít k řece, že tam krmí kachny. Vydali jsme se tedy proti proudu řeky vstříc zážitkům. Po chvíli cesty jsme dorazili na asfaltovou ´´loučku´´ odkud se dali kachny krmit znamenitě, a taky jich tu požehnaně na ranní příděl jídla čekalo. Nikoho ze skautů jsme tu ale neobjevili, ale dál už se nám jít nechtělo. Proto jsme taky shodily batohy a já s Donem jsme obětovali kousky svých svačin, aby se kachny najedli. Po chvíli krmení (vlastního i kachního) se konečně začali scházet Žatečáci i ostatní skauti. Bylo jich opravdu požehnaně. Všichni okamžitě po příchodu vybalili všechny své zásoby od maminky a začali je házet kachnám a rackům co plavali na hladině. Asi po půl hodině si svolal Chico všechny k sobě aby vysvětlil pravidla hry Na mormony. Cílem bylo uklidit přilehlý parčík od odpadků a pomoci tak přírodě. My starší jsme byli mormoni a chránili jsem svá vajíčka v podobě odpadků. Mladší děti sbírali odpadky, a ten kdo jich nakonec měl nejvíc odnesl si hodnotné ceny. Asi tak po třičtvtě hodině hra skončila a vyhodnotily se výsledky. Po tom se všichni společně odebrali do skautské klubovny. Teda kromě nás. My jakožto rodilý Chomutováci jsme si Žatec ještě moc neprohlédli a tak jsme to dnes chtěli napravit. Proto jsme vyrazili na náměstí. Cestou jsme zhlédli pár ´´zabydlených´´ domů, ještě lepších teras a plevelových zahrad (kdo viděl - ví...). Když jsme konečně vystoupali až k náměstí, šli jsme hned zase objevovat kešku. Ta byla v tomto případě opravdu malinká, ale po chvilce jsme ji našli a pak hned zase uložili na původní místo. Po průchodu kolem kostela se před námi otevřelo druhé náměstíčko. To jsem rychle prošli a narazili jsme tak na v pořadí již třetí náměstí, a tentokrát už na to pravé. Na náměstí jsme objevily nejmenší chmelnici v Evropě, spoustu vietnamských prodejen :) a zvláštní stromeček. Do teď si nepamatuji jak se jmenuje, ale mravenec nám ho na místě určil s velkou přesností. V tento sobotní den také probíhaly dopoledne na náměstí staročeské trhy. Nikdo z naší výpravy neodolal a koupil si alespoň perník, který byl docela dobrý. Celým náměstím také voněla příjemná vůně medoviny, která mě, jakožto neplnoletému člověku byla odepřena. Z náměstí jsme zamířily k muzeu piva a obhlédli jsme i nově vybudovanou věž, která měla pivo oslavovat. Dále jsme pokračovali do parku, kde stojí velká kamenná kostka, u které byla ukryta další keška. Najít nám jí dalo zabrat, ale nakonec jí zkušený hledač Don opět našel, a my jsme se tak plní uspokojení mohli pomalu přesouvat ke klubovně. Cestou ale naše hladové zraky spatřily Lidl a tak všichni za účelem nákupu vstoupily dovnitř. Zakoupily jsme pár drobností k snědku a se vzpomínkou na Buldoka jsme si koupily i pár ´´Energyťáků´´. Odtud jsme se posilněni vydali k vilce, kterou obývali Žatečtí skauti. Po čtvrthodince chůze jsme konečně dorazily ke svému cíly. Jen co jsme usedli v jejich společenské místnosti přišla Trpaslík a začala zjišťovat od Símy všechny nové informace a události. Sama nás obohatila o své dnešní počínání a nákupy vánočních dárků. Asi tak ve dvě hodiny nás Chico svolal všechny ven k zahradním hrátkám. První hra byla Hututututu. Všem se velice líbila, a tak jsme ji hráli dobrou půlhodinu. Další čas jsme věnovali míčové hře se středověkým tématem a ta byla taktéž velice dobrá. Myslím si že mluvím za všechny že se při ní zažilo dost srandy. Zejména já jakožto nesesaditelný král byla nejlepší část hry...:). Po herním odpoledni si nás svolali do klubovny k představení pravidel odpolední bojovky. Všichni vše časem pochopily a tak mohlo dojít k rozdělení do týmů na 8
zahradě. Já i Don jsme byli vybráni kapitánem modrého družstva do jeho týmu, a tak sem byl rád, že mám k sobě dobrého parťáka. Týmy byly 3 a tak území kolem náměstí bylo také rozděleno na tři území: červené, žluté a naše modré. Hned po odchodu jsme si určily stanoviště, které bylo podle našeho mínění to nejlepší. Úkolem každého družstva bylo zjistit odpovědi na otázky které byly k nalezení na cizích částech města. Riskoval se při tom papírový život, za které získával tým body. Hra ve večerním městě byla velice zajímavá. S Donem jsme často unikaly jen o vlásek z možného zajetí cizích týmů a tak jsme si užily spoustu legrace. Hra končila ve třičtvtě na sedm. Museli jsme pospíchat na místo srazu, protože nám vlak odjížděl v 19:02. Po závěrečném zmatku a hledání papíru s odpověďmi, který se záhadně ztratil bylo naštěstí vše spaseno objevením papíru tam kde by ho nikdo nečekal, a to v kapse o které nás náš kapitán ujišťoval, že v ní jistě není. Chvíli před sedmou jsme nasedli do auta. Seděli jsme v něm jak sardinky jelikož nás bylo šest a jak známo, běžné auto je jen pro pět lidí. Chico se s námi řítil k nádraží jak kdyby nás ukrad. Při vystupování Mravenec ve spěchu zavíral dveře a ty přibouchly Símě ruku. Pro Símu to asi byla docela bolestivá tečka ze sobotním dnem. Díky Chicově zběsilé jízdě jsme na vlak ještě 10 minut čekali. Na zpáteční cestě jsme jeli vlakem RegioNova. Skoro všichni museli vyskoušet záchody, které se otvíraly jako dveře na pódiu v Superstar XD. Do Chomutova jsme zdárně dojeli a tak jsme se mohli v klidu rozejít do domovů. Na závěr myslím že my všichni dají za pravdu když řeku, že se sem příští rok zase rádi přijedeme pobavit. Avšak snad v hojnějším počtu...:) zapsal: Strike
Skautská kopačka Byla sobota 12. 12. 2009. My jakožto spoluorganizátoři akce jsme se do domečku začali scházet už kolem osmé hodiny ranní, ačkoliv začátek turnaje byl až v devět. Síma s Mravencem tu byli před námi v menším předstihu. V čase kolem osmé hodiny dorazily se mnou Don, Buldok, Králík, Garfield a Kobra. Cvrkymu se asi nechtělo po páteční jízdě vlakem z Trutnova vstávat, a tak dorazil až ke třičtvtě na devět! Do té doby už jsme měli vše nachystáno - tedy vše, jenom branky byli za potřebí. Současně se Cvrčkem dorazil i Šíro s Mravencem nesouc hrníčky a bednu s minerálkami a čajem. Donesli to ale pouze k domečku, a tak my, pomocná síla, jsme vše museli odnosit dovnitř. Když už bylo všechno nachystáno začali dorážet i ostatní hráči a hráčky. K našemu zklamání samí Chomutováci. Ačkoliv se Síma s Mravencem naplno věnovali propagaci naší soutěže (rozesílání e-mailu atd.), museli jsme si tu nakonec poradit sami, a to ve složení: - skauti: Já, Cvrček, Buldok, Don, Králík, Garfield a Kobra, - vlčata: Spider-man, Pěšák, Junior, - světlušky: Stella (Pivuška:)), Brebera, Simona (dále jen Houkačka) a dvě další, u kterých si nevzpomenu na jméno (z nichž jedna nehrála). Jako vedoucí tu byl již zmíněný Mravenec, Síma a Markéta. Na chvíli se tu stavil i Široko, a Kail. Jak už je zvykem, každoročně jezdí na hokejový turnaj do mostu Šemík. Na fotbale ho zastoupí Sporťák, který dnes dorazil, i když značně nedospalý… Po chvilce rozehrávání a protažení byly určeny týmy. Sami jsme již měli své týmy rozděleny, ale nebylo nám dovoleno 9
ve složení Já, Cvrček a Sporťák drtit ostatní týmy. Rozpis týmů přenechala Síma Mravcovi. Naštěstí jsem byl já přiřazen ke Cvrčkovi, což ale bylo vykompenzováno Garfieldem a Stellou (Artois):). Náš tým se jmenoval FC T.R.O.L. Další názvy byly většinou už dost okoukané, ostatně i FC T.RO.L není žádná novinka. Pod názvem FC Rakeťáci se skrýval hvězdný Sporťák, Don, Pěšák, Junior a ´´Houkačka´´. Protože jich bylo pět, měli tak výhodu střídání, protože i pouhých pět minut běhat sem a tam a při tom ještě dávat góly dá docela zabrat. Za dalším týmem s názvem FC Nekopnem si stála Síma, Kobra, Spider-man, a Brebera. S názvem FK Potěři přišel Buldok s jeho týmem: Mravencem, Králíkem a světluškou. Asi tak v půl desáté nastoupili první dvě družstva k vzájemnému duelu. Hrálo se 2x5 minut se sálovým fotbalovým míčem, který vypadal, jako obří tenisák. Postupně se takhle odehrálo šest duelů. Tyto zápasy pak určily následné pořadí ve skupině: 1. FC T.R.O.L se 2 vítězstvími a 1 remízou 7b. 2. FC Rakeťáci se 2 vítězstvími a jednou prohrou 6b. 3b 3. FC Nekopnem si s 1 vítězstvím a dvěma prohrami 4. FK Potěři se 2 prohrami a 1 remízou 1b. Za tohoto stavu vše dospělo k souboji o třetí a první místo. V zápase FC T.R.O.L Vs. FC Rakeťáci se po první napínavé půli hrálo velice vyrovnaně, ale v druhé půli naprosto spolupráce Cvrčka a Strika rozbila obranu soupeřů a tak tento zápas skončil vítězstvím FC T.RO.L. 4:2. Hned následně pokračoval turnaj zápasem o třetí místo mezi FC Nekopnem si a FK Potěři. Již od začátku se ujal vedení tým pod vedením Símy, ale FK Potěři nezůstávali dlouho pozadu. Zápas tak došel až k samostatným nájezdům, ve kterém FC nekopnem si podržel výborný brankář Kobra (ale bylo to jen díky rukavicím, který jsem mu pučil…:)). Na třetím místě se tak umístilo FC Nekopnem si a na posledním čtvrtém – setření FK Potěři. Po malé pauze na oddych následovalo vyhodnocení. Všechny týmy byli po zásluze odměněny. Na vítěze čekal Pohár, který jsme převzali já se Cvrčkem. Po vyhodnocení nejlepšího střelce a gólmana, kterými se stali Cvrček a Kobra následovalo focení. Všichni si teď tak mohou připomenout okamžiky z prvního ročníku Chomutovského fotbalového turnaje. Po vyfocení zbylo ještě dost času, protože tělocvičnu jsme měli pronajatou až do dvou hodin a bylo krátce po dvanácté. A tak jsme hráli ještě různé míčové hry například klasického ”pamatováka” nebo vybíjenou na týmy. Potom už jen zbývalo vše v rychlosti uklidit, předat klíče od tělocvičny a rozejít se domů. Turnaj se i přes malou účast vydařil a nikdo se nezranil. Snad se příští rok sejdeme v hojnějším počtu a změříme síly se skauty z ostatních měst. My skauti jsme dnešní odpoledne zakončily v lázních, kde jsem relaxovali v sauně a v bublinkové koupeli. Na závěr se dá říct jen jedno: snad se příští rok naše kopaná vykope ze zapomnění, a zařadí se mezi tradiční skautské akce. zapsal: Strike
Betlémské Světýlko 23.12. 2009 Den před dnem D (tedy Štědrým dnem), jsme se na pozvání od Markéty, která měla zase pozvání od nevím koho, sešli na chomutovském náměstí pod stromkem, když jsme se Símou přicházeli ke stromku viděli jsme již Strikeho a Váránu, který jakožto vyslanec mostéckého střediska celou akci pořádal. Chvilku jsme postávali a bavili se o všem možném. Postupně nás přibývalo objevil se například Cvrček, pozdeji Šíro, Marťan a Trpaslík se skautkami, až nás kolem stromku stála slušná parta. Sílil i zájem o betlémské světýlko ze stran občanů, za 10
účelem rozdávání tohoto světla jsme se zde mimochodem sešli. Začínalo se pomalu šeřit a byla pěkná zima, náladu nám to však nepokazilo. Později jsme ještě do sněhu před stromkem vyryli velký název BETLÉMSKÉ SVĚTÝLKO, které přilákalo další nezapálené svíčky. Kolem 6 hodiny večerní jsme se za doprovodu plamínku zažehnutého až v Betlémě rozešli do tepla. zapsal:Mravenec
Štědroranní procházka 24.12. 2009 Následující den ráno jsme se sešli společně s ostatními oddíly a dalšími přáteli chomutovského skautingu tradičně v 9:00 u budovy Povodí Ohře. Jako každý rok byla účast velmi hojná, ikdyž z našeho oddílu tradičně dorazila sotva polovina. Po pár minutách rozprav a čekání na opozdilce se všichni společně vydali na obvyklé místo za 2 lávkou cyklostezky v Bezručově údolí, kde jsme ke krmelci předali své dary (v podobě suchého chleba a ovoce) zvířátkům a chvilku pozorovali koulující se včata. Po půl hodině jsme nabrali směr zpět do Chomutova, po cestě jsme ještě na cyklostezce ozdobili jeden stromek a předali jsme si u něj dárky. Následoval tradiční kruh přátelství pod taktovkou vedoucího střediska Široka a pak už zbývalo jen dojít domu a trpělivě čekat než přijde Ježíšek. zapsal: Mravenec
Hokejbalový turnaj Most Psala se Sobota 16. Ledna. Po předchozí špatné domluvě s Králíkem jsem si bral na zastávku brankářskou výstroj, ačkoliv letos měl chytat on. Já i Síma jsme měli špatná telefonní čísla (zdůrazňuji špatná, protože každý jsme měli jiné, a špatné…:)). Símě dokonce odepsal i nějakej chlap…:). Nakonec vše dopadlo dobře, Králík si betony doma nezapomněl, a tak jsem já svou výstroj mohl nechat tátovi v autě. A tak se mi ulevilo. Tu dalekou cestu k Benediktu znám, a není příjemná ani s málo věcmi (jak jsem zjistil letos poprvé :)). Se mnou na nádraží, jak už je už čtvrtým rokem zvykem dorazil i můj kámoš Jára – všem známý jako JÁGR…(kdo zná, ví…) Společně s ním, bohužel čí bohudík dorazil i jeho mladší brácha Dominik. Dalším členy našeho týmu byl Don, a již zmíněný Králík. Buldok se dostavil na svou hokejovou premiéru. Taky Šemík nám přišel pomoci svým uměním. Měl přijít i Sporťák, ale tomu se asi z baru z pod stolu jen tak nechtělo, a hlavně to asi ani nešlo. Ostatní v hojném počtu slavily narozeniny (Jirka i Wiking), Kobra si zlomil k ruce i nohu a Garfieldovi i Jackovi se nechtělo do zimy. Cvrček byl na lyžáku (alespoň jak řekl, protože my si myslíme, že si zase zapomněl sehnat hokejku a s tim centimetrovym pádlem by toho asi moc neuhrál…:)(ne, Cvrky věříme ti!!!) Jako vedoucí s námi, ostatně jako obvykle jel Mravec se Símou. Po přepočítání jsme si koupily jízdenku a jali jsme se čekat na vlak. Kupé nebylo žádné prázdné a tak jsme seděli roztroušeně po vagonu. Nevím, jak to bylo jinde, ale já Don, Jágr a Domča jsme seděli s dvěma Vietnamci, kteří snad nikdy nejeli vlakem. Za chvíli jsme byli na mosteckém nádraží. Vystoupili jsme a vykročily vstříc dlouhé cestě k Benediktu. Cestou jsme narazili na ledovou klouzačku, které neodolalo pár jedinců. Cesta následovala kolem benzínky SHELL dále k panelákům. Já jakožto pohodlný člověk jsem se šel kouknout, v kolik nám jede autobus zpět, a taky jsem si řády radši vyfotil. Tehdy už jsme stáli 11
v blízkosti areálu Benedikt. Sešli jsme po ´´schodech´´(někdo je sjel i po zadku, no někdo…víme:)) po neodhrnuté asfaltové cestičce jsme došli až k bráně do areálu. Opatrně jsme přešli podivně zamrzlý rybník a vystoupali na příkrý svah. Hned za horizontem se svah stáčel stejnou rychlostí dolů. Seběhli jsme k mostku a přes něj tak došli k Hokejbalovému hřišti – místu konání akce. Když jsme přišli, dostali jsme papír na soupisku, kam nás Síma hráče po hráči zapsala. Jako každoročně se náš tým jmenoval T.R.O.L.ové. Sníh ještě nebyl zcela odklizen, a tak jsme se hned po převlečení šli zahřát za hrabla. Jakmile jsme zledovatělé hřiště odklidili, hned jsme šli hrát první zápas. Hráli jsme proti holkám a vyhráli jsme asi 6:1 (ten jejich gól byl neregulérní, a my jsme dali ještě o dva víc, ale už na hokeji jsem slíbil, že už to nebudu řešit…J). Hned po odehrání jsme si začali odklízet přípravnou plochu. Když jsme odklidili asi 6x3 metry, tak si nás zavolali k dalšímu zápasu. Tentokrát jsme podlehli týmu Lam těsně 3:4, ale tento zápas pro nás nebil rozhodující. Po zápase se hrstka hráčů vydala něco si koupit v hospodě. Šel jsem taky, ale po zjištění kolik je hodin, jsem se zase odporoučel zpátky. Z nudy jsem začal rozšiřovat naší tréninkovou plochu. V hlavě se mi již rýsovala její konečná podoba. Vyházel jsem její přibližný obrys. Po chvíli mi přišel pomoc Mravenec a Jára. Společnými silami jsme vyházeli sníh, až do poloviny hracího hřiště. Potom jsme byli vyzváni k dalšímu hokejovému duelu. Tentokrát zase proti dalším holkám. Některé z nich byly dotěrné, ale Šemíkovi ani mě to nevadilo…:). Na zledovatělé ploše se pár lidem vymstilo rychlé pobíhání a tak skončili na zemi. Byl jsem mezi nimi i já, a tak jsem se musel s naraženým kolenem odporoučet na střídačku. Po chvíli jsem se ale opět vrátil a stihnul jsem vstřelit ještě dva góly. Tento zápas tak skončil naším vítězstvím 8:2. po třech odehraných zápasech, následovala pro nás dlouhá mezi zápasová pauza. Proto jsme tak opět pokračovali v odklízení našeho hřiště. Ačkoliv jsme spěchali, ještě zbývalo odklidit třetinu hřiště, ale to už jsme byli vyvoláni k dalšímu zápasu. Tentokrát s litvínovským výběrem. Na hrací ploše byli už dosavadní dvě hřiště. Na tom lepším hráli už od začátku starší týmy, které právě před naším zápasem už dohráli. Proto jsme se také ze hřiště ´´B´´ stěhovali na hřiště ´´A´´ . Zde jsme hladce Litvínov porazili, a tak jsme se celkově ve skupině s jednou prohrou zařadili na 2. místo. Při poslední předzápasové pauze jsme rychle dokončili naše hřiště, které bylo jak hrací plochou, tak i mantinely lepší, než obě původní hřiště dohromady. Těsně, před naším dalším zápasem jsme zde osadily brány a mohlo se začít hrát. V souboji o finále jsme narazily na naše dnešní jediné přemožitele. Sen o finále nás ale podržel, a tak jsme po dramatickém boji nakonec vyhráli postup do finále 5:3. Ve finále jsme narazily na Litvínov. Naší nevýhodou bylo, že proměnily sestavu, a to znamenalo, že se do útoku vedle Lišky postavil Bobr. Zápas probíhal dobře, akorát pokaždé, když jsme dali gól, oni srovnali. Vyhráli bychom, kdyby se Šemík tolik neposilňoval čajem s rumovejma pralinkama (víme…:)). Asi čtyřikrát nedal tutovku, a radši vysoko přestřelil (i z metru). Finálový zápas dospěl až do prodloužení. V ně padl velice rychlý gól, ale bohužel do naší sítě. Zklamáni jsme převzali medaile a pohár. Já a Šemík jsme pak byli jmenováni jedněmi ze čtyř nejlepších střelců turnaje. Po vyhlášení jsme si sbalili věci a vydali se na zpáteční cestu k nádraží. Cestou se mezi Šemíkem a Donem strhla bitva se sněhem. Začalo to nevinně, ale vše končilo ´´žlutým´´ sněhem v obličeji a ledovkami na zádech. I přes tyto neklidnosti jsme dorazili na nádraží. Zde jsme z bufetu udělali závodní jídelnu. Párků v rohlíku pani udělala pět (z toho já měl jeden, Jára 4). Housek s něčím uvnitř nespočet. Buldoka ale nepotěšila, protože ´´Energyťáky´´ ani čínský polívky neměla. Musel vzít za vděk alespoň MAXI pytlem křupek. Po naší návštěvě na nádraží lítalo podezřele a pár holubů méně… Ale všechno bylo dobrý a nikomu nebylo špatně:). Při doplňování energie jídlem nám Síma hlídala čas na vlak. Bohužel špatně odhadla naše přemisťovací, a tak jsme museli na vlak dobíhat. Stihli jsme ho jen tak tak, protože pani průvodčí už už chtěla mávat zelenou! Ve vlaku se náhodou mě i Jágrovy roztrhli kalhoty (nebo to bylo až teď zjištěno). 12
Cestou zpět jsme se pobavili srandovními historkami a vtipy na cizí účet (Šemíku!!!!!!). Za chvíli jsme dorazili na Chomutovskou vlakovou zastávku. Rozloučili jsme se a rozešli do domovů. Ačkoli na informačním papírku byl hlášen návrat mez pátou a šestou hodinou odpoledne, všichni jsme už byly většinou ve TŘI doma. Nakonec snad můžu za všechny říct, že letošní turnaj se podařil, akorát příští rok si pojedeme už pro ZLATO!!!!! zapsal Strike
Zímní výprava na Zákoutí Tato víkendová akce byla první svého druhu, jakou jsme doposud pořádali, a opravdu stála za to. Celý víkend jsme přespávali na malé chatě v Zákoutí, kterou nám laskavě zapůjčili manželé Jakabovi. Účast nebyla stoprocentní, protože část oddílu skolila nemoc nebo rodinné plány. Programem výpravy bylo například bobování, koulovačka a stavba iglů ze sněhu, které se nám nutno podotkout opravdu povedlo. Jelikož byla opravdu zima jak praští, venku bylo alespoň půl metru sněhu a teploměr nestoupal nad -10°C, trávili jsme však většinu času uvnitř chaty, kde jsme se věnovali různým hrám, přípravě jídla a prohřívání skřehlích údů. Jednu noc dokonce zamrzl zámek, v kterém někdo (Don☺) zlomil klíč a nebylo možné dostat se ven, ráno se nám to naštěstí povedlo, jinak bychom tam museli počkat na příjezd Šíra. Akce se dá hodnotit jako úspěšná totiž, že nikdo nezmrznul ☺. Snad se nám podaří uspořádat další ročník snad nám Širo s Trpaslíkem chatu zase zapůjčí. zapsal: Mravenec
Únorový Airsoft V prvním letošním únorové sobotním víkendu, měl náš oddíl naplánovaný airsoft na našem již tradičním místě na kopečku nad Prvním Elektrem. Přestože počasí a mokrý sníh zrovna nelákaly k nějaké větší akci, sešli jsme se zatím v nejhojnějším počtu na airsoft vůbec. Bylo nás hned deset. Před klubovnou se konkrétně sešli Wiking, Jura, Králík, Kobra, Cvrček, Don, Síma a Mravenec. Telefonem se ještě ozval Garfield, který se opozdil kvůli koupi ochraných brýlí. S ním a se zmateným Jirkou (Armíkem), který popletl místo srazu jsme se sešli až u budovy Povodí Ohře, kam jsme se v 9:00 vydali od klubovny. U Povodí zkompletovaný tým se vydal kopcem na poslední výšlap k Prvnímu Elektru, vzdláneného, co by kamenem dohodil. Za několik málo minut jsme byli v "základním táboře." Zde jsme se rozdělili do dvou družstev a mohla začít hra. Jeden tým vždy bránil základnu a druhý se jí snažil dobýt. Takto jsme se několikrát prostřídali. V mrazu začali odcházet některé zbraně, zejména ty elektrické a rovněž se zvyšovala vlhkost našeho oblečení a bot.To nám ale chuť nezkazilo. Po malé 13
svačině byla družstva přerozdělena, aby bylo jejich složení vyrovnanější. Všichni se opět vrhli do všudypřítomného mokrého sněhu a mohla začít další bitva. Velký strach naháněl zejména Armík se svojí novou sniperskou puškou, jako vždy cvrček se svojí rychlopalnou P 90. Akci si ale užili i další, protože Síma půjčila všem co měli zájem minimálně na jednu hru svojí MP5, s kterou se i ti největší novicové vytáhli a připsali si úspěšný zásah. Kolem pů jedné, kdy už byli všichni opravdu promrzlí, jsme se vydali zpět ke klubovně, kde byl rozchod. Po cestě se postupně oddělil Jirka, Don, Cvrček a Kobra. Ke klubovně nás dorazila již jen hrstka a na většinu již čekali rodiče. Přestože bylo hraní v tomto zimním měsící poměrně náročné, myslím, že si akci všichni užili a nezbývá než se těšit na další airsoftové klání, tentokrát v květnu pravděpodobně na statku pod Šumnou. zapsal: Mravenec
Zlatý uzel Kadaň 2010 Psala se sobota 27. Února. Ten den se konal tradiční Kadaňský ZLATÝ UZEL. Sraz byl naplánován na 7:35 na vlakové zastávce Chomutov město. Někteří nedočkavci zde přešlapovali již značně dříve. Sešli jsme se v tomto složení: Já, Cvrky, Buldok, Jack, Králík, David a Jura. Síma s Mravencem přišli až v 7:38…:). Společně s námi se tu také začala scházet vlčata s Boilerem a Kailem. Následně si Síma vybrala peníze a jala se koupit lístek. Ještě předtím se nám ale Jura ”pochlubil” (každému alespoň 2x) že neví, jestli bude mít Síma nazpátek na 5stovku. Z čekárny jsem došli k nástupišti a po příjezdu vlaku jsme konečně v 7:55 vyrazily. Na hlavním nádraží se naše skautská skupina rozmnožila ještě o Světlušky a Jirkováky (pozn.red:možná by pro ně bylo lepší, kdyby příště už nejezdily…:)). Cesta vlakem rychle uběhla, a tak jsme již zanedlouho přestupovali z rychlíku do ”nového” vlaku Regionova. My skauti jsme okamžitě zabrali ”letecké” kupé. Opět po velice krátkém čase jsme dorazili na další zastávku, tentokrát už pro nás konečnou. Zkontrolovali jsme si, zda je vše kompletní a vyrazili směrem k místu konání soutěže. V šatně jsme byli jedni z prvních, a tak nám nedělalo žádné potíže rychle se převléci a rozběhnout se ozkoušet hrací plochu pro basket a fotbal. Po krátkém zahajovacím fotbálku byl zapískán nástup, a tak jsme museli míče na chvíli odložit. Na nástupu nám byla přednesena již stará známá pravidla a organizační věci. Vázali se všechny uzly dohromady s jednotným časem a to jak u vlčat a světlušek, tak i u skautů a skautek. Hned po nástupu byl náš oddíl přizván jako první k uzlování. Po nezdařených pokusech Jacka a Cvrkyho, kteří se nedostali pod čas 1 minuta 30s, jsem nastoupil já s vysokými ambicemi. Škoťák, dřevařskou smyčku i ambulák jsem zvládl celkem rychle, i při uzlu dobrého skutku jsem se blýskl rychlým časem. Pak ale došlo na lodní uzel. Ještě před závodem jsem se ptal, jak se má vázat: tj. jestli ”nahazovanej” nebo ”navazovanej”. Bylo mi řečeno, že můžu obojí, a tak jsem zvolil lehčí - nahazovanou techniku. Byl jsem ale opraven, že to má být opačně. Každá z rozhodčích tak tvrdila opak, a tak se nakonec dohodli, že mi z mého času odečtou 10 s. Aby toho nebylo málo, poslední uzel, kterým byla zkracovačka, byl ještě nerozvázaný, a tak jsem musel svůj závod zopakovat. Samozřejmě, že se mi nepovedl jako ten první, a tak jsem se alespoň předvedl nejrychlejším časem za chomutovské skauty a to 55 s. Ostatní už si nevedli tak dobře. Nikdo z nich nešel pod minutu a půl, a tak bylo celkem rozhodnuto, že z Chomutováků si nikdo domů ”titul” neodveze. Proto jsme si šli spravit chuť na fotbálek a basket…J. Po pár hodinách soutěžení, se dostalo i na soutěž družstev. Ty byly letos 3: my (Chomutov), Jirkov a Kadaň. Soutěž byla ozvláštněna tím, že vlče a světluška, skaut a skautka a rover a rangers byli svázání lanem k sobě, a tak 14
mohli používat při vázání uzlů jen jednu ze svých rukou. Soutěž probíhala takto: vlče a světluška museli přejít přes lavičku a na konci společnými silami uvázat ambulanční uzel. Potom předali štafetu skautovi a skautce a ti svázáni museli udělat kotrmelec a uvázat autíčka. Ve štafetě pokračovali rover a rangers kteří museli prolézt švédskou bednou a následně ještě jednu přelézt. Potom se podplazit pod kozou a uvázat uzel přátelství. Hned na to předali štafetu činovníkovy, který přeběhl lavičku, udělal kotrmelec, přelezl bednu, projel pod kozou a musel uvázat katovskou smyčku. Na konci musel zvednout ruku a to byl signál pro stopnutí času. Náš tým soutěžil ve složení: Tygr, světluška, Strike, skautka, Cvrček, Síma a Mravenec. Po soutěži týmů se opět chvíli něco hrálo, a pak byl odpískán závěrečný nástup. Na něm došlo k celkovému zhodnocení soutěží. V kategorii světlušek a vlčat se na krásném třetím místě umístila Chomutovská světluška. V kategorii skautů a skautek už to ale nebylo tak zajímavé. Všechny tři první místa obsadili skautky z Jirkova. Jejich časy byli kolem 35 s, což bylo asi o minutu méně, než u většiny skautů z Chomutova… Při vyhlašování družstev jsme netrpělivě očekávali výsledky. Po napínavém tichu nakonec bylo rozhodnuto, že po dlouhých šesti letech jsme konečně opět v soutěži družstev zabodovali. Tím jsme si alespoň trochu spravili chuť z předešlých nezdarů. Kolem druhé hodiny všichni začali balit a rozcházet se směrem k nádraží (Kadaňští do domovů). Jako skauti jsme si ještě došli koupit něco na zub do kauflandu, ale pak jsme již taky odešli k nádraží. Zde jsme čekali na vlak asi půl hodiny, a tak jsme měli dost času si popovídat o všem možném. Když konečně přijel vlak, opět jsme obsadily ”naše letecké” kupé. Po chvíli jízdy jsme opět přesedali. Do Chomutova jsme dorazily kolem druhé hodiny. Po skupinkách jsme se rozešli do domovů. Já, Síma, Mravenec a Kail jsme se ještě stavili v klubovně, abychom umístili naší trofej- zlatý uzel. Po té jsme se již úplně rozdělili, a každý si došel domů sám. Letošní ročník dopadl celkem slušně, a tak nás ani tak nemrzí, že jsem opět nebodovali ve skautské soutěži. My ale zase naopak proti Jirkovákům necvičíme celý rok jenom uzlovat, a tak si užijeme daleko víc zábavy. Na závěr snad budu mluvit za všechny, když řeknu: že příští rok si do Kadaně určitě zase pojedeme zahrát fotbal, a možná i trochu zauzlovat :) :) :). zapsal: Strike
Výprava na Himlštejn Sraz byl na vlakové zastávce Chomutov město. Vlakem jsme dojeli do Stráže nad Ohří. Šli jsme cca. 2 hodiny to bylo způsobeno hlavně kvůli mně. Nahoře jsme vyčistily ohniště a nanosili dříví na oheň i na sezení. Strike nasekal větvičky mačetou, kterou našla Síma. Oheň vzplál i bez papíru. K obědu byl Himlštejnský buřtguláš, který jsme okamžitě po zažehnutí ohně začali vařit. Já jsem krájel buřty, Králík loupal brambory a Don cibuli a česnek. Síma s Mravencem začaly všechny ingredience míchat do hromady s kořením. Oběd jsme snědli, docela chutnal. Po obědě jsme začaly nabíjet zbraně. Mravencovi zbraň klekla jen, co vystřelil tak 20. kuličku. Rozdělily jsme se tedy na dvě skupiny: První skupina:Strike- se samopalem který dostřelil tak pět metrů, Mravenec- jako medik („doktor“) a já- s brokovnicí. Druhá skupina: Buldok- s plynovou pistolkou (ze které mu unikal plyn), Králík- manuální pistolkou a Don15
jako medik. Nakonec jsme hrály jen Já a Králík. Když už nás hra nebavila, začali jsme hledat cache. Po dlouhém hledání ji náhodou našel Mravenec. Druhou stage cache jsme však nešli hledat. Vraceli jsme se na nádraží, ale Mravenec, Strike a Buldok šli hledat jinou cache a já se Símou, Králíkem a Donem jsme se šli ohřát do hospody. Oni potom přišli za námi. Jeli jsme domů, ale vlak jel jen s přestupem. Mě se to docela líbilo, ale až na tu cestu. zapsal: Jura
Noční výsadek 2010 Přijeli jsme do vesnice Deštnice, tam jsme se snažili najít na mapě. Když už jsme to skoro měli tak vyjela auta. Všichni jsme se běželi schovat za roh. Za rohem jsme se konečně našli. A tak jsme se vydali směrem k železničnímu přejezdu. Cestou jsme potkali pár aut. Když jsme došli na pole, viděli jsme nějaké světlo. Byli to skautky a tak jsme zařvali Stůj kdo tam! Světla náhle zhasla. Asi se lekli. Dlouho nikdo nepřicházel a tak jsme šli dál přes pole. Cestou jsme je potkali a tak nám vydali lísteček. Když jsme přešli pole znovu jsme se podívali do mapy.Tam jsme zjistili, že půjdeme skrz les na orientační bod.Když jsme k němu přišli měli jsme hledat skryté číslo, shodné s tím, jaké bylo na obálce.Když jsme ho šli hledat, Kid nám divným hlasem popřál hodně štěstí.Našli jsme jí a otevřeli. Byl tam směr cesty ke skřínce. Šli jsme opatrně, protože před námi byl Kid. Kida jsme sice potkali, ale bylo to nerozhodně. Po nějaké době jsme skřínku našli. V ní bylo napsáno „Běžte do vesnice a zjistěte, co v místní hospodě točí za pivo.“ A tak jsme šli do vesnice s novým úkolem. Při cestě jsme potkali Myšáka s Vilmou a tak nám dali razítko.Dopravili jsme se do vesnice a zjistili co točí za pivo.Teď už zbývá jen dorazit do školy.Když jsme opustili vesnici prošli jsme mostem a šli do konečné vesnice.Pomalu jsme se přibližovali a vtom jsme slyšeli řev, mysleli jsme si že jeto Myšak. Nakonec to byli místní ožralové. Poté jsme šli spát do školy. Učastníci: Cvrček, Strike, Buldok, David, Jack, Síma, Mravenec, Sportovec, Don, Jirka, Jůra, Kobra a já. zapsal: Kralík
Úklid Bezručova údolí 2010 Tato již tradiční akce nijak nepřekvapila, resp. nepřekvapili hříšní lidé města Chomutova zejm. motoristé, kteří u svých garáží dělají soustavně černou skládku. Sešli jsme se tedy asi v 9:00 u Povodí Ohře. Nafasovali igelitové pytle a gumové rukavice. Sešlo se nás z oddílu tradičně málo , ikdyž daleko více než minulý ročník. Postupovali jsme po silnici až k Hřebíkárně a zde jsme se rozdělili. Náš oddíl šel po levém břehu nádrže ve směru z Chomutova. Ač se nám to nejprve nezdálo bordelu bylo opravdu mnoho. Dokonce jsme objevili nějaký úkryt bezdomovce, kde byl neskutečný bordel a naplnili jsme tam nejeden pytel. Následně jsme sestoupili opět k silnici a s ostatními postupovali procházejích „krizová místa“ známá z let minulých až k odpočívadlu, kde byl konec úklidu a tradiční opékání buřtů. 16
Po krátké svačince a vzájemném si sdělení nejkurióznějších úlovku jsme se s konstatováním, že odpadu v Bezručově údolí je stále dost a dost, vydali zpět k Povodí Ohře a následně každý ke svému domovu. zapsal: Mravenec
Výprava podél "Mrtvé trati" Psala se sobota 17. 4. 2010 a my jsme se sešli jako vždy na vlakové zastávce Chomutov město. Sraz byl v 7:30 a přišli Králík, Jack, Já a Síma s Mravencem a Čakyna. Garfield slavil narozeniny, na kterých byl i Viking. Ještě k tomu byl Cvrček spatřen, jak míří k nádraží, ale ukázalo se, že šel na brigádu. Poz. Webmastra :) ukázalo se, že Cvrček šel na výpravu, ale na špatné nádraží (na hlavák) a nenapadlo ho nastoupit do našeho vlaku, který tam začínal… pešek :). U ostatních nám ale důvod, proč nedorazili, nebyl znám a tak je asi všechny odradilo těch ”úžasných” 17 kilometrů jako třeba Juru (který to sám řekl na schůzce). V 7:50 tedy naše pětice vyrazila vlakem na hlavní nádraží, kde jsme ale museli přesedat, protože nejel žádný přímý spoj. Ve vlaku jsme narazili na Kidovu skupinu vlčat z Jirkova. Cesta vlakem ubíhala pomalu, a tak jsme si vyprávěli různé vtipy a historky. Když jsme konečně dorazili do Křímova, chvíli jsme tu ještě vyčkávali (ačkoli asi nikdo nevěděl na co). Všichni pauzy využili k občerstvení a Jack nám do toho ještě začal povídat jakoby ”stařecké kecy” o zdejším nádraží. Využili jsme zdejší ”muzeum” lokomotiv, a před jednou se vyfotili. Těsně před odchodem nás navštívil dost líný pes, který se nechtěl nechat odehnat, a držel se nás chvíli i při odchodu. Avšak když jsme opustili nádraží, zarazil se, jako by tu měl neviditelný ohradník, za který už nemohl. I tak ale na nás ještě dlouho koukal… Hned na konci nádraží jsme pod pražcem našli první Cachku. V ní Síma našla speciální Geocoin, který se neponechává, ale přenáší do jiných Cachek. Z počátku jsme šli jen po poli, protože tady byla trať úplně zahlazena, ale jakmile jsme přešli silnici, poznali jsme jistě původní dráhu zrušené trati. Přesunuli jsme se tedy na nízký násep, a dále pak pokračovali místy prořezanou cestičkou po občas vykukujících pražcích. Cesta byla z počátku nezáživná a zpestřovali ji jen občasné návěje posledního přemrzlého sněhu. Postupně jsme se ale dostávali do hezčí a hezčí krajiny. Po pár kilometrech cesty jsme trať poprvé opustili, abychom si zkrátili i tak už víc než dlouhou cestu. Ještě před tím, než jsme se vrátili opět k trati, objevili jsme v jednom z betonových podstavců bývalých radarů Cachku, která byla ale poněkud dost rozbita, a byla v ní voda. Jelikož byl ale krásný slunečný den, vytřeli jsme ji, nechali na slunci vysušit a přemýšleli jsme, jak ji opravit. Nakonec jsme ucpali díru, vytvořili z papíru nový ”logbook” a dali dovnitř pár nových drobností. Po chvilce jsme se opět dostali k trati, a to tentokrát k již rozebranému železnému mostu, tedy přesněji k jeho dvěma pilířům. Hned v prvním jsme opět našli Cachku. Chtěli jsme fotku přes údolí, a tak jsme se rozhodli, že tu Mravenec zůstane, a my ostatní vyšplháme na druhou stranu, kde nás Mravenec vyfotí a pak přijde za námi. Při překračování údolního potůčku Síma nechtěně naučila Čaky se potápět. I tak jsme ale dorazili v pohodě na druhý pilíř. Mravenec nás vyblesknul a pospíchal k nám na druhou stranu. Hned kousek za ”mostem” byl hlinitý val (pro případ že by po již neexistujících kolejích ještě něco jelo). Za ním se ale nacházel krásný 17
plácek s ohništěm s lavičkami z pražců. Hned v blízkém lesíku jsme usekli tři malé soušky, a připravili je na oheň. Měli jsme si opékat špekáčky, a tak aby bylo na čem, vydal jsem se s Jackem najít nějaký dobrý strom. Nebyl to zase tak jednoduchý úkol, protože v našem blízkém okolí byli hlavně smrky a modříny. Když jsme ale našli docela dobrý strom, tak hned jak jsem uštípl několik větví, tak Jack nešikovně šlápl do hodně podmáčené půdy a nalil si vodu do bot. Naštěstí už ale hořel oheň, a tak se dalo všechno usušit. Po bohatém obědě (protože se předpokládalo s větší obsazeností, vzalo se hodně buřtů) jsme uhasili oheň vodou z bažiny a vydali se na další cestu. Po chvíli prolézání houštin, jsme se dostali k dalšímu zrušenému mostu na trati. Tentokrát se tu měla na jedné straně nacházet indicie k nalezení Cachky na protější straně. Po delší době pátrání jsem krabičku našel já, a tak jsme mohli vyrazit na druhou stranu. Před vyzvednutím Cachky jsme ale museli chvíli počkat, protože jssme nebyli na mostě sami. Teprve až muž se ženou odešli, jali jsme se najít Cachku. Tentokrát jsme v ní našli krásné porcelánové střevíčky, které si rozdělil Králík s Jackem, a na místo ji tam nechali novou sadu propisek. Dále od mostu už ale naše cesta nebyla tak příjemná jako doposud, protože trať již byla zarostlá mnoha statnými smrky a houštím. Proto jsme šli hned kousek vedle, kde cestování ale také nebylo ideální. Po čase prodíráni se větvemi jsme opět stanuli na pevné cestě. U kamenného mostu jsme trať opět na chvíli opustili. Cestou jsme narazili na jakýsi povalený pomník, o kterém z mých předchozích znalostí vím, že patří nějakému turistovi z Německa, a stojí zde pro to, že na tomto místě do něj uhodil blesk. Delší dobu jsme šli po pevnější cestě kdesi Bezručovým údolím nad Medvědími vodopády. Před námi se na dlouhých rovinách zjevovali ti sami lidé, které jsme potkali už na mostě. Po delší chvíli cesty jsme se opět napojili na trať, kde se hned u prvního, tentokrát mnohem menšího mostku nacházela další Cachka. Zde jsme se ale potkali opět s lidmi, kteří šli před námi, protože tuto Cashku také hledali. Při čekání na ně jsme alespoň měli čas na to si oddechnout a občerstvit se. Při odchodu nám ještě naše již známá dvojice podivně něco popřála tak, že tomu do teď nerozumíme. Když konečně odešli a vydali se naštěstí na druhou stranu než později my, jali jsme se objevit tuto Cachku. Našli jsme jí rychle, ale ve svých útrobách zase skoro nic neskrývala, a tak se jen Síma s Mravencem orazítkovali v logbooku a šli jsme dál. Chvíli jsme šli opět s tratí, ale za chvíli jsme se od ní zase oddělili a šli po asfaltové cestě. Zanedlouho jsme v jedné zatáčce zastavili, a protože hodně z nás bolely nohy, k další, tentokrát trojnásobné Cachce se vydal jenom Mravenec sám. Ostatní jsme v sedě odpočívali a nabírali síly na další cestu. Tentokrát jsme ale podle daných indicií Cashku nenašli, ale i tak jsme se vydali dál. Došli jsme až k německým hranicím, kde se nacházelo posezení s informační tabulí, kde teda alespoň mne překvapil otvírák na pivo, který byl na každém stole (samozřejmě na řetězu). Podél hranic jsme chvíli pokračovali dál, ale pak jsme se od nich zase hned odklonili. Cestou byl zakreslený v mapě pramen, a jelikož všem docházelo pití, a někomu už došlo, šli jsme se na něj podívat. K našemu zklamání to byl pouze nepitný pramen nějaké řeky, a tak se mohla napít jen Čakyna. Po chvilce občerstvení jsme pokračovali dál. Jelikož jsme šli po silnici, museli jsme občas uhýbat i autům. Při chůzi jsme v jedné jámě vpravo od silnice objevili koloběžku a šlapací motokáru (bohužel bez volantu). Byl to odpad, který tu někdo odhodil, a my jako skauti jsem ho chtěli odnést do vesnice k popelnicím, aby nepřekážel v lese (původně jsme na tom sice chtěli jezdit i jinde, ale cestou nás koloběžka a motokára přesvědčily, že patří opravdu už do šrotu). Koloběžka vůbec nejela, a tak se musela zbytek cesty nést. Naopak motokára jezdila dobře i s improvizovaným klacíkem místo volantu. Skoro každý se svezl, ale nejvíc si užil Králík, který se na ní ke konci naučil dokonce i šlapat. Ke konci naší cesty jsme ale museli nutně zrychlit, protože nám za chvíli odjížděl autobus, a tak pohodové tempo a jízda na motokáře vystřídal poloběh s motokárou v ruce. Naštěstí už jsme byli alespoň ve vesnici, ze které jsme měli 18
odjíždět. Cesta až na náves, odkud odjížděj již zmiňovaný autobus, ale i tak nebyla krátká. Jack se tomuto prima spěchu ale vyhnul, protože si pro něj přijeli rodiče, a odvezli ho na blízkou chatu do Kálku. My jsme nakonec ten autobus stihli, a tak jsme se spolu s dalšími lidmi vydali do Chomutova. Vystoupili jsme v Kostnické ulici, rozloučili a rozešli do domovů. Na závěr se odvážím říct, že tato výprava byla velice povedená, a stálo by za to něco podobného ještě někdy podniknout. Až na ty kilometry…: ) zapsal: Strike
Kuličkiáda 2010 První ročník této retroakce, jak už to u novinek bývá, nevyvolal nijak zvláštní zájem, přesto se na zahradě naší klubovny sešli asi dvě desítky účastníků z řad světlušek, skautek, vlčat a skautů, aby změřili síly ve dvou disciplínách a to házení céček a cvrnkání kuliček. Starší účastníci byli samozřejmě hendikepováni, aby se vyrovnal věkový rozdíl a to sice vzdáleností odkud házeli. Po tvrdých bojích, během nichž na účastníky čekal doprovodný program v podobě spousty dalších her například Drápků, byli známi vítězové. Mistrem v házení céček se stalo vlče Drápek a cenu za nejlepšího cvrnkače kuliček si odnesl náš Králík. I přes nízkou účast měla akce pozitivní ohlas, a proto se můžeme příští rok těšit na další ročník, doufejme, že se sejdeme v hojnějším počtu zapsal: Mravenec
Prvomájový airsoft Byla neděle 1.5. 2010 a my, chomutovští skauti jsme měli domluvený airsoft. Sraz byl v 8:10 jako vždy na vlakové zastávce Chomutov město. Sešli jsem se v drobnějším počtu, ale i tak to stálo za to. Konkrétně dorazil David, Garfield, Jirka, Cvrček, já a Síma s Mravencem (jako obvykle přišli nejpozději). Ale i v tomto skromném počtu jsme pro některé další cestující vypadali jako teroristi. Náš skromný počet 5+2 by se dal odůvodnit i tím že Buldok musel jet k babičce (ale tentokrát opravdu), Jack si myslel, že budeme šlapat na Šumnou, pár z nás bylo nemocných atd. Jak už jsem před chvílí zmínil, měli jsme jet hrát na Šumnou (kopec za Kláštercem nad Ohří), ale zjistilo se, že tam míří i poměrně větší parta Síminých kamarádů se stejným zájmem jako my a to hrát airsoft. Vzhledem k tomu, že naše vybavení ale zdaleka nedosahovalo takových kvalit, abychom jim mohli čelit, přehodnotili jsme své plány a koupili lístek jenom do Jirkova. Cestou vlakem jsme sledovali impozantní stavbu, která vyrůstá za Kamencovým jezerem, a to nový hokejový stadion. Po opravdu krátké chvilce jízdy jsme vystoupili a hned ze zastávky jsme přes zábradlí zamířili do hustých křovin, a podle zahrádek jsme došli k … dalším zahrádkám, kde ale na rozdíl od těch prvních bylo trochu víc živo (především taky hlavně díky psům, kteří si nás všimli a štěkali ještě hodně dlouho po našem odchodu, a to rozpoutalo řetězovou psí reakci…) hned u zahrádek stál starý železniční most, 19
který tu zbyl po již nefunkční železnici. Vystoupali jsme tedy na násep, a alespoň já jsem si na těch holých pražcích připadal jako na nedávné výpravě po mrtvé trati. Tak jsme chvíli šli, a kolem fotbalového hřiště jsme došli k našemu cíli, a to staré (a však asi stále funkční) hutně posprejované drážní budově. Zde jsme odložili věci s tím, že dáme pár her, a budeme pokračovat kousek dál, kde se prý skrývá lepší ”aréna”. ”Elektrikáři” napojili baterky do zbraní, všichni nabili zásobníky, a ”oblékli” ochranné brýle. Následně jsme se rozdělili na dva dle mého názoru rovnocenné týmy. A to: team ALFA - já, Cvrček a Jirka a team BETA Síma, Mravenec, Garfield a David. Odehráli jsme opravdu mnoho her, a tak jsme zkusili mnoho verzí, a to ať už normální death match, nebo ”časovanou bombu”. Hrát nás bavilo, a tak to bohužel ubíhalo rychle. Na vítězství to skončilo 4:2 pro team ALFA, a to i z důvodů zaseknutých zbraní, nedostatkem kuliček apod. Klidný průběh našich her narušil akorát dopoledne muž v autě, který sem přijel vyvenčit psa, a při objíždění ”našich” budov přejel plechovku, která udělala rámus, jako by do něj někdo z nás střelil, a tak chvíli znejistěl, ale pak viděl v zrcátku .odskakovat plechovku, a tak se zase uklidnil. Kousek dál zastavil, vyvenčil psa, a potom se opět vydal od nás pryč. Kolem poledne jsme se chtěli posunout o kousek dál, ale předtím jsme ještě poobědvali. Hned na to jsme si sbalili všechny věci a přemístili jsme se asi o 300m dál. Dostali jsme se před pár rozbořených budov, které vypadaly podezřele, a tak jsem je chtěl prověřit slovy: HEJ, JE TAM NĚKDO?! Chvíli se nám nedostávalo odpovědi, ale následně jsme uslyšeli něčí zlostný hlas, a tak jsme se radši vrátili na naše předchozí místo. Zde jsme si zase všechny věci odložili a připravovali se k dalším bitvám. Chvíli po našem příchodu se zde objevili dva kluci, kteří ale nebyli naší přítomností příliš nadšeni, a tak si alespoň zalezli za jednu z budov. Proto tak jedna z našich dalších her probíhala z původních bočních stran našeho hracího pole. V této hře jsme za hranicemi našeho bližšího území pronásledovali mravence, ale byli jsme přerušeni výpravou malých dětí, kvůli kterým jsme na chvíli přestali. Náš zdejší pobyt okořenil ještě muž, který sem přijel vysypat vozík, který měl za autem. To nás na chvíli vyvedlo z míry, protože jsme ho podezřívali ze zakládání černé skládky, ale naštěstí byla ve vozíku jen hlína, která snad ničemu neuškodí (ale nevykukovala tam nějaké lebka a ruka…?) Chvíli na to odešli i ti již zmínění kluci, a tak jsme se mohli vrátit k původním směrům hry. Naše odpolední hry jsme pojali trochu ve vyměňovací náladě, a tak si skoro každý zkusil hrát s lepší, nebo naopak i s horší zbraní. Já sám jsem si vyzkoušel Jirkovu Sniperku a Síminu mp5ku. Ta mě nakonec přesvědčila, abych si i sám koupil lepší zbraň (kterou už konečně i mám). K závěru našeho airsoftového dne jsem už nehrál, protože bylo potřeba nafotit pár fotek z ”akce”. Nakonec jsme se všichni vyfotili v bojové pozici na společné fotce, sbalili se, a vydali se do Chomutova směrem ke Kamencovému jezeru. Bylo teprve něco po druhé hodině odpoledne. Jelikož jsme ale měli na info-papírku návrat hlášen až na šestou hodinu (měli jsme původně jet až na Šumnou), rozhodli jsme se společně, že si půjdeme ke klubovně zahrát ještě fotbálek. Začali jsme hrát ve stejném složení jako airsoft. Z počátku to bylo vyrovnané, ale pak Davida v těsných kanadách začali bolet nohy, a tak odešel domů. Možná naštěstí si nás všimnul kolem náhodně jedoucí Don a připojil se k nám. Naše týmy pak ale nebyly ani po všelijakých přestupech vyrovnané, a tak zvítězil tým s Mravencem a Símou v základu. Ještě chvíli jsme pak na lavičce před klubovnou seděli, a pak se asi kolem půl páté rozešli do domovů. Na závěr musím tento airsoft alespoň za sebe označit jako dost povedený. zapsal: Strike
20
Florbal v DDM Tato akce, která byla na začátku skautského roku jako téměř náhradní a popravdě řečeno nikdo s ní moc nepočítal, se nakonec uskutečnila, protože na celý víkend bychom se koncem května a začátkem června už asi nikam nedostali. Zamluvili jsme si tedy tělocvičnu v DM v Chomutově. Díky dobrým vztahům s tamním ředitel, kterému patří velký dík, jsme měli pronájem doslova za babku a navíc nám zapůjčili i několik holí a výstroj pro brankáře. Rozdělili jsme se na týmy, tak aby byly zhruba vyrovnané a začali hrát. Čekali na nás 3 hodiny, které jsme s malými pauzami odehráli až do konce. Už ani nevím, jaké bylo složení týmů, a který nakonec vyhrál. Důležité je že jsme si konečně jednou zas trochu zasportovali a zasoutěžili a že se všem snad akce líbila. zapsal: Mravenec
Bambiriáda 2010 Tato již tradiční reprezentační akce, které se účastníme snad od jejího vzniku, probíhala již podle „ohraného scénáře. Ve čtvrtek večer jsme se sešli, abychom postavili modelový tábor z podsadových stanů se stožárem a vázanou bránou a také nějaké to organizační zázemí v podobě hangárů a polní kuchyně. Když se začalo smrákat, odebrali jsme se k nedalekému ohništi, kde jsme si opékali buřty a debatovali. Nakonec jsme myslím ještě šli hrát schovku. Kolem jedenácti jsme šli spát. Druhý den ráno jsme ještě dodělávali nějaké drobnosti, abychom byla včas připraveni na nápor tříd ze základních škol, pro které byla v celém areálu Bambiriády připravena hra, kterou jsme spolupořádali. Střídali jsme se na dvou stanovištích, kde se vázali uzle a zatloukali hřebíky. Když měl někdo zrovna kousek volna mohl se pohybovat po areálu. Večer jsme se šli koupat, poté hráli zas nějaké ty hry, ale hlavně jsme šli brzo spát, protože na zítra jsme očekávali velký nápor účastníků, protože mělo být pěkně. A nemýlili jsme se. V sobotu přišlo opravdu hodně dětí společně s rodiči, byl pro ně připraven v podstatě totožný program a den ubíhal stejně jako ten předešlí. Večer po ukončení akce jsme hráli fotbal a také lakros. Když už jsme toho měli dost, šli jsme se ještě vykoupat a pak pomalu spát. V neděli ráno jsme tábor bleskově zbourali a začali odvážet materiál. Kolem 12:00 už po našem táboře nebyli žádné stopy, a my se mohli rozejít domů. zapsal: Mravenec
Závěrečná výprava do Bezručova údolí Na ukončovacích akcích, jak je tomu v našem oddílu zvykem, se nás opravdu moc neschází, ikdyž nutno podotknout, že to byla snad první akce, kde se sešli všichni naši mladší skauti pohromadě. Myslím tím Davida, Wiking, Garfielda, a Králíka. Program byl poměrně prostý. Šli jsme po turistické značce po poměrně známé tobořišťátko u řeky kousek před 1. mlýnem. Tam jsme připravili oheň a poté rožnili různé párky, sýry či klobásy, prostě to co si každý dle vlastní chuti přinesl. Tečkou byli pečení hadi, které pro nás připravila Síma a které jsme si opekli a pak sežrali ☺. Následně se menší skauti v doprovodu Sími odebrali lovit nedalekou keš kousek od památníku Petra Bezruče a já společně se Cvrčkem, který hlavně hlídal tábor, jsme připravili krátkou okružní trasu kolem tábořiště, značenou pomocí junáckých značek 21
s překvapením na konci. Hned jak se lovci vrátili, mohli se vrhnout na další lov ☺. A k našemu překvapení to byl lov opravdu bleskový. Již za několik málo minut si již rozdělovali kořist v podobě dvou čokolád milka. Zbývá si jen přát, aby jim to šlo stejně dobře třeba na Svojsíkově závodu. Potom jsme ještě chvilku poseděli a začali balit, abychom se stihli včas vrátit ke klubovně, kde jsme měli rozchod. Touto oddílovou výpravou jsme se rozloučili s právě uběhlým skautským rokem a nezbývá nám nic jiného, něž se těšit na tábor zapsal: Mravenec
Skautský tábor Frančina Huť 2010 – táborový deník autor: Jakub Petřík – Strike SOBOTA 10. 7. 2010 Už od rána jsme na stavbě dělali pouze dodělávky a čekali na oběd. K obědu jsem měl jako většina ostatních další ”dobrý hostinec”. Odpoledne se velice rychle přiblížilo, a tak jsem já, Buldok a Cvrček společně nasedli do ”Fáva”, kterým nás Šíro odvezl do Železné, kde jsme přisedli do autobusu k ostatním. Po vjezdu do lesa následovala 1. ETAPA CTH, která probíhala v lesích okolo závory. Po splnění našeho úkolu, kterým bylo najít tři stařešiny, kteří se ztratili v lese, jsme se chtěli vypravit zpátky do tábora, ale v tom nám zabránilo (ne)postrádání některých členů, které jsme následně složitě našli a z lesa vyvedli. Pak už jsme se konečně mohli vydat do tábora, kde si všichni rozebrali tašky a kufry a nastěhovali se do stanů, které se staly naším domovem na příštích 14 dní. Při vybalování nás přerušil hvizd značící, že večeře je na pultě, a tak se všichni sešli u našeho prvního táborového jídla, kterým byla masová pomazánka. Po prvním večerním nástupu jsme všichni odešli obohaceni o táborová pravidla. Po večerní hygieně už nám pak nic nebránilo skončit dnešní den zaslouženým spánkem.
NEDĚLE 11. 7. 2010 Ráno nás všechny probudil budíček, ale jelikož byla neděle, nešli jsme na rozcvičku. Po snídani, ke které byla klasicky vánočka s marmeládou a kakao, nastal čas na první přípravu na nástup a později i první ranní nástup. Jako dopolední zaměstnání jsme my skauti vyrazili na naše obvyklé místo v lese pro pár soušek na zahajovací oheň. Od práce nás vyrušilo volání k obědu, ke kterému byl Znojemský guláš. O poledním klidu jsme se ještě museli vrátit k ohni a dokončit ho. Taky se muselo jít na smůlu pro zapalovací fakuli. Odpoledne byla 2. ETAPA CTH, ve které vedoucí měřili naši tělesnou i fyzickou zdatnost a cit pro malování písma nebo naopak pro ”japonské zahrady”. Odpoledne mi taky začínala služba v kuchyni, a tak jsem nestihl udělat všechny origami, kvůli čemuž jsem pak moc neuspěl v této etapě. K večeři se podávaly špagety s kečupem, ne na všechny se ale dostalo, a tak se musely ještě dovařovat. Po západu slunce byl večerní nástup, na kterém jsme sejmuli vlajku a odebrali se rovnou k ohni. Po slavnostní části nás vedoucí podle výsledků ranní etapy rozdělili do tří Japonských klanů, a to: Mushi Mushi, Cho to Mate, a Qiub Quib. Já jsem se stal vedoucím klanu Quib Qiub. Další rozdělení je pod tímto zápisem. Po rozřazení jsme už jen klasicky zpívali různé písničky a 22
povídali si. Čím pak bylo blíž k půlnoci, tím víc u ohně ubývalo lidí. O půlnoci tak Drobek dohrál závěrečnou písničku a i poslední vytrvalci šli spát. MUSHI MUSHI (Muši Muši) Buldog Jirka Králík Stela – Jojka Majda - Šmudla Jack Kristý Drápek Smíšek Agent Krtek Jezevec Ježek Bizon
QIUB QUIB (Kvip Kvip) Srike Ďůra Viking Didi Štěpánka Trčka Uhlík Špulka Pipin Spider Junior Upír Marťan jun. Šaman
CHO TO MATE (Čo To Mate) Cvrček David Garfield Simona Brebera Péťa - Stydlín Rádio Ondra Orel Švejk Piškot Králík jun. Štemba
PONDĚLÍ 12. 7. 2010 Dnes jsem vstával o něco dříve před budíčkem, a to proto, že jsem musel jít do kuchyně, abych uvařil vodu na čaj. Právě proto jsem ani nešel na rozcvičku. K snídani byla Vajíčková pomazánka a čaj. Při posnídaňovém mytí nádobí jsem si šel na nástup vyslechnout dnešní program. Skauti dělali výrobky z kůže (tj. Měšec). Ačkoli jsem byl v kuchyni, díky Cvrčkovi, který mi ho vyrobil, ho mám taky. Celé dopoledne jsme v kuchyni pracovali na obědě, ke kterému byl karbanátek s bramborem. Po poledním klidu (úžasně stráveném mytím nádobí) proběhla v pořadí již 3. ETAPA CTH, a to hledání čuníků. Tato etapa nebyla příliš dlouhá, a proto jsme ještě stihli jít z lesa uklidit loňské lapače hmyzu, které už letos neměly účinnost. Následně - po dopravení klád z lapačů ke kuchyni - jsme si s vlčaty zahráli fotbal. Od hry nás vyrušila večeře, ke které byla Nivová pomazánka. Následoval ještě nástup s ”kolem štěstí” pro hříšníky a pak jsem opět mohli jít hrát fotbal. Po fotbale jsme se osprchovali. Po večerní hygieně už jsem přečetl první Japonskou (čínskou) pohádku a po ní jsme už šli spát.
ÚTERÝ 13. 7. 2010 Jako obvykle, i dnes byl budíček v 8:00. Dnes jsem byl poprvé na tomto táboře na rozcvičce. Po ranním rozhýbání těl jsme si vystáli frontu na snídani, ke které byly Cornflaky s mlékem nebo jogurtem a melta. Po ranním nástupu následovala v pořadí již 4. ETAPA CTH, ve které měl za úkol každý tým dopravit do tábora jeden ze tří ohromných kamenů (bývalých patníků) z horního rozcestí nad táborem a následně ho ozdobit japonskými znaky a do připravené vázy přinést květiny, které se musely každý den měnit, aby neuschly (to se také hodnotilo). Po 23
velice namáhavém úkolu (alespoň pro ty, co opravdu něco dělali) následoval zasloužený oběd, ke kterému byly knedlíky s překvapením. Tradiční ”vynikající” příchutě mě ale letos znovu nepotkaly, a tak jsem si mohl v klidu vychutnat pouze ty jahodové. Polední klid jsme trávili na opičárně, na které jsme vymýšleli různé nové typy houpání a blbostí v traktorové gumě... Odpoledne jsme vyrazili do Železné navštívit Free Shop a vietnamské kamarády. Šlo se dlouho, a to hlavně kvůli Ďůrovi, který dělal všechno jiné, než aby šel. Když už jsme konečně dorazili, tak si nejprve každý šel koupit do Free Shopu něco na chuť a pak jsme se vydali na tržnici, kde jsem ve velkém skoupili vrhačské hvězdice, se kterými jsme občas na střelnici házeli. Zpáteční cesta byla sice taky pomalá, ale jelikož se šlo už do tábora, nemuselo se tak často čekat, protože Ďůra zabral. Hned po příchodu jsme šli na večeři, ke které byl lunchmeat s klasicky podivnou bramborovou kaší. Při večerním programu jsme vyhodnocovali celoroční bodování, ze kterého jsme si odnesli všichni alespoň nějaké ceny. Pořadí na prvních třech místech bylo následující: 1. Já (Strike), 2. Buldok a 3. Králík. Po vyhodnocení následovalo už jen mytí zubů, přečtení 2. pohádky a šlo se spát. STŘEDA 14. 7. 2010 Po budíčku jsme jako každý jiný den vyběhli na rozcvičku. Po chvíli úklidu ve stanech jsme šli na snídani, ke které byla Grónská pomazánka a čaj. Na následujícím ranním nástupu jsem se dozvěděli denní program a hned po tom jsme se rozdělili do našich družin. My skauti jsme si u ohniště částečně plnili odborky. Dnes dopoledne také přijela hygiena na kontrolu. Náš tábor samozřejmě prošel, a tak jsme se mohli těšit na oběd v podobě rajské omáčky s těstovinami. Po obědě přišel opět polední klid, tentokrát ale ne odpočinkový, protože jsme museli po klanech vymyslet modlitbu, kterou jsem odpoledne před etapou předvedli. Jak už jsem se zmínil, odpoledne byla ETAPA CTH a to v pořadí už pátá. Naším úkolem bylo nejprve ukradnout banditům mapu, ze které jsme následně vyčetli, odkud se na náš tábor chystají zaútočit, a tak jsme se přesunuli do ”Sherwoodu” a tam chránili naše vyznačená území papírovými koulemi. Po dlouhém boji, ve kterém jsme zvítězili, následovala zasloužená večeře - rybí pomazánka. Po večeři jsme se vrátili k plnění odborek. Večer jsme už jenom přečetli 3. pohádku a šli jsme spát. Já jsem ale ještě musel na noční, vlastně ranní hlídku - od čtyř do šesti.
ČTVRTEK 15. 7. 2010 A zase je ráno. Po budíčku jsme vyběhli do kopce na rozcvičku. Po hygošce a úklidu stanů jsme šli na snídani, ke které byla Budapešťská pomazánka a čaj. Hned po snídani jsem musel jet s Vilmou do Bělé, protože mi přišel balík, který jsem musel vyzvednout osobně. V Bělé jsem Vilmě pomohl s nákupem pro tábor a pak jsme se vrátili zpátky do tábora. Hned po mém návratu začala v pořadí už 6. ETAPA CTH, při které jsme vyráběli lampióny a lodičky. Naše snažení přerušila až přestávka na oběd. Tentokrát byl servírován Pivovarský tokáň s kaší. Po obědě jsme se ještě na chvíli ke svým výrobkům museli vrátit, abychom je dokončili. Odpoledne byl na programu skautský Airsoft a tak jsme nabíjeli zásobníky. Při přípravách k nám ale zavítali skauti ze sousedství a chtěli se domluvit na přepadu jejich tábora, s bližšími informacemi měli přijít v neděli, ale už se neukázali. Když odešli, Marťan nás odvezl na Václav. Zahráli jsme si opravdu hodně zajímavých airsoftových bitev a pak už byl čas jet zase zpátky na večeři. Čekal nás nedoceněný, na můj vkus výborný Katův šleh, ze sojového masa. 24
Na večerním nástupu jsme se dozvěděli informace k večerní etapě. Na závěr nám dokonce zemřel i jeden z našich stařešinů, a to Pardálsan. Musel totiž zítra hned k ránu odjet na svou poslední cestu…. Do práce. Po setmění jsme si vzali odpoledne vyrobené lodičky, zapálili svíčky v lampionech a vyrazili k říčce tekoucí pod nádrží. Cestou jsme poslouchali zpěvy z japonských lampiónových průvodů. Na říčce jsme závodili s lodičkami, a když už dojela i ta poslední, vyrazili jsem nazpátek do tábora spát.
PÁTEK 16. 7. 2010 Dnes ráno byl posunutý budíček, kvůli včerejší noční etapě. Chrněli jsme až do deváté. Sice se zpožděním, ale přece jen jsme vyběhli na rozcvičku. Po snídani, ke které byl opečený Gothaj, jsme začali za hangárem rovnat místo pro bazén. Mravenec tam nejdříve posekal kopřivy a pak jsme se dali do odkopávání drnů. Jelikož bylo nesnesitelné horko, s velkou radostí jsme uvítali ohlášení pauzy - oběda, ke kterému byly bramborové šišky se strouhankou a mákem. Následně jsme všichni využili poledního klidu a důkladně odpočívali, abychom opět nabrali síly na další (7.) ETAPU CTH, jejímž úkolem bylo dojít na Václava a sehnat zde z vinných sklepů ”Vašiky” Saké na smuteční oslavu pro zesnulého Pardálsana. To ale nebylo jednoduché, protože víno hlídali znetvoření původní strážci, kterým se pramálo líbilo, že jim chceme jejich zásoby ztenčit. V táboře zůstali pouze Mravenec s Marťanem, kteří pokračovali v kopaní ”bazén-place”. Když jsme se vrátili z dlouhé cesty, čekala na nás večeře v podobě chleba s paštikou. Po večeři jsme provedli očistu těla a připravovali se na spánek. Krátce před desátou hodinou ale ještě dorazili z Chomutova Široko, Trpaslík, Šemík a Sporťák. Široko a Trpaslík nahradili ve vedení tábora Vilmu, která naopak ráno odjela, a Šemík se Sportovcem zase přijeli jen kvůli zítřejšímu fotbalovému derby. Po jejich uvítání jsme mohli konečně jít vysíleni z dlouhé cesty po 4. pohádce spát a očekávat zítřejší dobrodružství. Očekávání bohužel netrvalo dlouho, protože náš klidný spánek přerušil děsivý křik démona, před kterým jsme narychlo museli ochránit naši vesnici v 8., tentokrát NOČNÍ ETAPĚ CTH. Docílili jsme toho tak, že každý klan zakopal na jednom ze tří rozcestí speciální desku s japonskými znaky, které démona odehnaly... prozatím... a potom jsme už opravdu mohli jít spát.
SOBOTA 17. 7. 2010 Sobota začala jako každý jiný den, a to budíčkem a rozcvičkou. Po ranní hygieně následovala snídaně, ke které byla plněná bageta. Po této výborné snídani jsme se na ranním nástupu dozvěděli, co že nás to dnes čeká. Na programu byla jediná věc, a to 9., tentokrát CELODENNÍ ETAPA s názvem Dlouhé putování. Šli jsme po družinách, každý jinak dlouhou trasu podle stáří a pohlaví. My skauti jsme šli celkem asi 25 km. Ze začátku jsme šli přes Německo, následně přes louky na Pleši, přes hřbitov, Václav, až na Malý Zvon, kde jsme si v již existujícím ohništi rozdělali oheň a v kotlíku uvařili oběd - donesenou konzervu mexického guláše s chlebem. Dál jsme pokračovali na Velký Zvon a z něho pak ze šíleného kopce a přes husté houští na Mufloní vrch, což byl náš cíl. Tam jsme nalezli lovce duchů Minnamotta N Yorimassu. Jemu jsme museli uvařit rýži a odevzdat naše etapové peníze. Celou částku jsme neměli, a tak jsme si druhou půlku odpracovali pondělním mytím kotlů. Minnamotta jsme pak pozvali k nám do vesnice, aby nám pomohl s démonem. Pak už jen 25
zbývalo vrátit se do tábora. Šli jsme přes Waldorf a následně přes Dřevěný koule. Když jsme dorazili do tábora, bylo něco po desáté hodině. Stejně jako včera, tak i dnes přijeli na tábor návštěvníci: Čochtan s přítelkyní, Kamzík a Liška. K večeři jsme dostali výbornou tortilu s omáčkou Chili con carne, kterou jsem si asi třikrát přidal a určitě jsem nebyl sám, protože byla výborná. Jelikož cestou pršelo, museli jsme si dát uschnout věci do hangáru a pak jít konečně po namáhavém dni spát. Ne všichni ale přežili tento tvrdý den bez újmy na věcech, nebo na zdraví...
NEDĚLE 18 7. 2010 Konečně neděle! Zase jeden den s odloženým budíčkem a bez rozcvičky. K snídani byl taky klasický švédský stůl. Po ranním nástupu se všichni fotbalu chtiví zájemci oblékli do barev svých klubů (Sparta/Slávia) a letošní fotbalové nadšení mohlo konečně vyvrcholit: konalo se jubilejní 15. derby Frančinohuťských ”S”. Po sto pěti minutách (2x 45 min poločas + 15 min pauza) bylo jasné, že letošní vítězství si připíše Slavie poměrem 2:1. Vrcholem všeho ale bylo, že všechny góly dali sparťané. Po obědě (Selský guláš) následoval polední klid, který se protáhl až do večera. Odpoledne se tak odpočívalo po dopoledním fotbale. Někteří nadšenci toho ale neměli dost, a tak hráli ještě odpoledne. Kromě toho se na připravené ploše už začal stavět bazén, a k večeru dokonce i napouštět. V průběhu odpoledne se domů vypravil Čochtan a spol., a hned po nich se Sportovcovou mámou odjeli kromě něho i Šemík a nemocný Jirka. Večer následovala pouze krátká scénka k CTH, ve které nám démon dokázal svou sílu tím, že zabil lovce duchů Minnamotta N Yorimassu. Našli jsme také jeho deník, ze kterého jsme zjistili, že jsme vyvolali jednoho z nejhorších japonských démonů, a to tím, že jsme otevřeli na počest Pardálsana láhev saké, ve které byl dosud uvězněn. Po večeři se naše družina sešla na opičárně, a opět jsme vyváděli různé ”frajeřinky” na houpačce či traktor-gumě. Po desáté hodině jsme se ale už všichni museli odebrat do stanů. Následně jsme si přečetli v pořadí už 5. pohádku a pak jsme se mohli odebrat do říše snů a očekávat další den.
PONDĚLÍ 19. 7. 2010 Zase budíček! A zase brzo! A zase rozcvička! Po jejím dokončení následoval čas pro úklid stanů a hned na to snídaně, ke které byla opět vánočka s marmeládou. Po raním nástupu se všichni podíleli na činnostech okolo slibového ohně (přinesení smůly), což měly na starosti světlušky s vlčaty, a na přípravě chrastí, což měly na starosti skautky. My skauti jsme opravili lavičky a pak jsme se já, Cvrček a Síma vypravili s Drobkem, Širokem a tetou motorovkou na dřevo, ze kterého se potom složila hranice. Ostatní mezitím sekali materiál do ohně. Po usilovné práci kolektivu byla slibová pagoda ještě před obědem, ke kterému byla dnes Polská omáčka, hotová. O poledním klidu si musela naše Jelení družina v kuchyni odsloužit svůj sobotní dluh v podobě mytí kotlů a brutarů. Když po namáhavé práci bylo konečně hotovo, šli jsme se namočit do již napuštěného bazénu. Voda byla sice neskutečně studená, až prsty na nohou odumíraly zimou, ale i tak to byla paráda. Po poledním klidu následovala 10. ETAPA CTH s názvem SUMO. Jak už název napovídá, úkolem bylo porazit všechny své protivníky v tradičních japonských zápasech (samozřejmě v různých věkových kategoriích) a stát se tak bojovníkem SUMO. Vítězové pak navíc získali speciální japonskou večeři. Zápasilo se až do 26
večeře, ke které byla obložená bageta. Po západu slunce byl večerní předohňový nástup, od kterého jsme odešli rovnou ke slavnostnímu slibovému ohni. Po slavnostním začátku, při kterém se skládali skautské sliby, následovala už jen neoficielní část, při které nám vlčata předvedla svoji nacvičenou vtipnou scénku. Po jejím skončení jsme opět zpívali různé písně a povídalo se. Podle stupně unavenosti odcházel každý v průběhu noci podle svých sil, ale po dvanácté hodině zůstala mimo stan už jen noční hlídka.
ÚTERÝ 20. 7. 2010 Dnes nás opět probudil do dne Čápův hlas a tak jsme mohli vyběhnout na rozcvičku. Po snídani, ke které byla sýrová pomazánka, jsme si opět plnili odborky. Dnes dopoledne jsem se tak já a Králík naučili lasovat a společně ještě se Cvrčkem jsme si splnili tuto odborku. Od našeho snažení nás vyrušil až oběd, ke kterému byl vepřový řízek (= z prasete), letos poprvé s překvapením, a tak nebylo výjimkou najít v trojobalu čistý osmažený hadr nebo prkénko. O poledním klidu opět ti otužilejší skauti ozkoušeli bazén, který byl sice ještě pořád dost studený, ale už to bylo příjemnější. Odpoledne jsme šli na Waldorf a cestou tam i zpátky jsme museli vytvářet pochodovou osu. Vrátili jsme se akorát včas na večeři, ke které byly halušky se zelím. Po večeři jsme se koupali a já jako jediný potom vytvářel svoji pochodovou osu. Všichni ostatní byli nuceni na ní pracovat o zítřejším poledním klidu. Den se pomalu chýlil ke konci a většina se už chystala do spacáků, když tu nás v deset hodin místo večerky čekalo odpískání označující nástup na 11., polonoční ETAPU CTH s názvem Návštěva hřbitova. Ta naštěstí neprobíhala až na Pleši, jak si zpočátku někteří mysleli, ale v blízkém lese. Jakmile všichni z týmu dokončili svůj úkol, kterým bylo donést kartičku označenou světelným náramkem, mohl se klan odebrat zpátky do tábora a uložit se k spánku. Vedení tábora na dnešní noc zrušilo noční hlídky, a tak jsem mohl v klidu spát celou noc, jelikož jsem ji měl mít zase od čtyř do šesti.
STŘEDA 21. 7. 2010 Vzhledem k včerejší noční etapě byl posunutý budíček na devátou hodinu, ale od rozcvičky jsme osvobozeni nebyli. Po snídani, ke které byl párek s chlebem, a po ranním nástupu jsme měli sportovní dopoledne, při kterém jsme hráli lakros. Dost jsme se při tom pohádali, a tak se přestalo hrát. Následovalo koupání a oběd, ke kterému bylo uzené se zelím a bramborovými knedlíky. Voda v bazénu už byla oproti předchozím dnům příjemná, ale ještě stále osvěžující, a tak jsme o poledním klidu opět zavítali do jeho vln. Odpoledne následovala už 12. ETAPA CTH s názvem Jídlo pro démona, při které bylo naším úkolem podle Minnamottova deníku sehnat ingredience ze zvláštních rostlin za ještě zvláštnější úkoly a následně ze všech těchto přísad uvařit jakousi šlichtu, obarvit ji na modro a přendat do velkého hrnce, který byl přes noc umístěn na opičárně speciálně pro démona. Po večeři (buchtičky s krémem) jsme na střelnici stříleli z luku a házeli hvězdicemi. Potom už jsme si jen vyčistili zuby, přečetli 6. čínskou pohádku a šli spát.
27
ČTVRTEK 22. 7. 2010 Dnešní den jako obvykle začal budíčkem v osm hodin a následným výběhem na rozcvičku. Po rozcvičce a krátké ranní hygieně byla snídaně (Cornflaky s mlékem a kakao). Na ranním nástupu jsme podle modrých rukou, špinavých od dokonale snědeného jídla pro démona, odhalili démona. Skrýval se v těle Výrsana. Pomocí zaříkávadla z Minnamottova deníku jsme démona vymýtili a on tak musel uprchnout z našeho tábora do lesů. Po nástupu tak následovala další celodenní ETAPA CTH. Při ní jsme se vydali za démonem, který za sebou při útěku nechtěně zanechával žluté skvrny od síry. Pomocí ”stop” jsme ho sledovali až k louce u nádrže, kde se strhnul finální boj. Démon sice z počátku omámil nedočkavé vedoucí klanů, kteří na něj sami nerozvážně vyběhli (já-Strike, Cvrček a Buldok), ale potom démona i jeho společníky již úplně zničil organizovaný útok zbytku obyvatel naší táborové vesnice, kteří jim dopřáli věčný spánek pomocí recitace Minnamottových veršů. Poté jsme se vrátili do tábora na oběd, ke kterému byly květákové placky. Po obědě se všichni osvěžili v bazénu. Když skončil polední klid, zazněl hvizd píšťalky, označující nástup na další část etapu. V Minnnamottově deníku jsme se dočetli o tom, že démonem se stal člověk, který za svého života prováděl samé špatnosti a hrozné hříchy, a proto byl zaklet do tohoto zlého démona. Dále jsme se dočetli, že abychom se tohoto monstra zbavili úplně, musíme na náhradním chudinském hřbitově najít jeho ostatky a pohřbít je na vysvěcené půdě pravého hřbitova. Naše etapa tak spočívala v tom dojít na nedaleký ”hřbitov”, na kterém jsme byli už při úterní noční etapě, a tam si zvolit vždy jen jeden z deseti hrobů, v něm najít urnu s ostatky onoho člověka. Ten tým, který tu urnu vykopal, pak získal mnoho bodů, které nakonec rozhodly o celkovém vítězství v CeloTáborové Hře. Ostatky ve své urně našel Cvrčkův klan Cho To Mate, což vedlo k jejich celkovému vítězství. Následně jsme se zase přesunuli do tábora. Jelikož jsem měl službu v kuchyni, musel jsem se ještě zapojit do příprav těstovinového salátu, který byl k večeři. Po večeři se už jen umylo nádobí a očekávala se další část ETAPY CTH, která byla pro letošní rok etapou POSLEDNÍ. Abychom dokončili náš úkol, vyrazili jsme v deset hodin na Plešský hřbitov s démonovými lidskými ostatky. Dorazili jsme někdy před půlnocí, a tak jsme mohli do otevřené hrobky rituálně spustit již zmíněné démonovy části těla. Po splnění úkolu jsme pak vyrazili zpátky do tábora, kde jsme hned po příchodu zalehli a usnuli. Jelikož jsem ale měl zatím pouze jednu noční hlídku (ta v úterý byla zrušena), čekala na mně dnes druhá. Pln nadšení jsem očekával noční buzení, které ve čtyři hodiny také přišlo. Tedy buzení - přišel Viking s Garfieldem, kteří měli hlídku přede mnou. Když pak konečně ručička skočila na šestou hodinu ranní, mohl jsem jít po dvouhodinovém hlídání tábora konečně dospat.
PÁTEK 23. 7. 2010 Ačkoli byla včera noční etapa, budíček dnes posunutý nebyl, a tak jsme museli vstávat jako obvykle - už v osm hodin. Hned po budíčku jsme jako každý den vyběhli na rozcvičku. Následovala ranní hygiena a snídaně, ke které byla drožďová pomazánka. Po ranním nástupu skauti připravovali oheň. Já jsem byl od této práce osvobozen, jelikož jsem jako služba v kuchyni pomáhal s obědem. Tím byla dnes snad všemi milovaná svíčková na smetaně s knedlíkem a brusinkami. Po poledním klidu, který jsem jako služba opět strávil mytím brutaru, následoval očekávaný druhý airsoft. Znovu jsme jeli na Václava a zde jsme svedli další napínavé přestřelky a boje. Tentokrát jsme ale hráli bez Marťana, a tak jsme po posledním odehraném ”boji” schováni před deštěm v bývalých garážích očekávali Široka s 28
Favoritem. Po jeho příjezdu jsme se rychle nahrnuli do přívěsu a vydali se na cestu do tábora. Tam na nás čekala výborná večeře v podobě Hamburgeru. Naštěstí bylo i na přidání, a tak si hodně z nás šlo přidat (i vícekrát…). Chuť nám všem kazil snad jedině Štemba, který měl v bulce mimo sekané a kečupu také nutelu! Večer byl na pořadu dne oheň, který se ale pro průtrž mračen nekonal. Vyhodnocení CTH tak muselo proběhnout na večerním nástupu v hangáru. Po nástupu byl na louce k vidění závěrečný ohňostroj ukončující CeloTáborovou Hru, který byl původně naplánován na závěr posezení u ohně. Nakonec jsme vypustili tři japonské lampiony štěstí. Potom se někteří odebrali do hangáru, kde se u kamen místo u ohně opět zpívalo různé písničky a povídalo se. S postupem času se pole zúčastněných zmenšovalo, až nakonec nezbyl nikdo, protože všichni už šli spát.
SOBOTA 24. 7. 2010 Dnešní ráno bylo jako každé jiné, akorát se nešlo na rozcvičku, protože pršelo a všechno bylo rozmáčené. Místo rozcvičky se tak balilo. Balení přerušila až snídaně, ke které byla vánočka s marmeládou. Po snídani se všichni vrátili k balení a když už bylo všechno zabaleno, začali jsme kufry a ostatní věci nosit do tee-pee, aby nezmokly a aby se nepomíchaly s těmi, co si přivezou noví obyvatelé Frančiny Huti na ”Komerčák”. Potom následoval ještě důsledný úklid stanů s ještě důslednější kontrolou. Když už byly věci v tee-pee a stany uklizené, následoval oběd - kašpárek. Po tom už nic nebránilo příjezdu autobusu. Ten taky zanedlouho přijel a když se z něj všechny věci společnými silami vyndaly, začali jsme jej pěchovat těmi našimi. Když už byla všechna zavazadla v autobuse a řidič dokončil svou povinou přestávku, mohli jsme konečně vyrazit domů. Asi v polovině čekala pravidelná zastávka na záchod a svačinu, akorát už ne na našem odpočívadle, kde bývala doposud. Když do sebe všichni vpravili housku se salámem a ”tatranku”, tak jsme opět vyrazili. Po další asi jeden a půl hodině cesty, kterou část autobusu prospala, už jsme byli konečně doma v Chomutově. Všichni si pak rozebrali svoje zavazadla a v doprovodu svých příbuzných vyrazili nebo vyjeli k domovům. Za mě osobně musím říci, že letošní tábor se dost povedl a už se těším na ty další...
29
