Obsah
Pfiedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Bota ve vesnickém rybníku . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Pátrání po stopách v âesku a Rakousku V roli vojáka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Willi Witte: Najednou sedûl v hledi‰ti táborového divadla Göring Dlouhé putování zpátky domÛ . . . . . . . . . . . . . 51 Günter Dullni: Tisíc kilometrÛ poraÏenou zemí Zajat na „mostû u Remagenu“ . . . . . . . . . . . . . 70 Peter Hatzsch: Jako otrok v rostovském uhelném revíru Sound svobodného svûta . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Karl-Heinz Gülland: Zajetí a dolce vita na jaderském pobfieÏí Ani jeden v˘stfiel „za vÛdce a za vlast“ . . . . . . . 105 Berthold Meier: Pfiímá nepolitická cesta… Kainovo znamení na nadloktí . . . . . . . . . . . . . 120 Günter Lucks: Svody ideologií 3
Den, kdy odumfiel smích . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Gottfried Heinrich: Muãen Ameriãany Se smrtí v zádech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Heinz Schütze: PfieÏil tábor v „apatickém bdûní“ Poslední rekruti Waffen-SS . . . . . . . . . . . . . . . 177 Dvû runy a strach, kter˘ nikdy neochabl Setkání v Lipsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Podûkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198
4
Pfiedmluva
P ODLE DEFINICE UNICEF, organizace Terre des Hommes a agentury Amnesty International jsou dûtsk˘mi vojáky „v‰ichni bojovníci a jejich pomocníci mlad‰í 18 let“. Nûmecko nasadilo za druhé svûtové války, zvlá‰È na jejím konci, do bojÛ dûtské vojáky masivnû. Ve vojensky bezv˘chodné situaci nacistické vedení neváhalo obûtovat na bitevním poli mládeÏ a tím budoucnost Nûmecka. Nûmeck˘ publicista Günter Gaus (a ne b˘val˘ kancléfi Helmut Kohl, kter˘ v jiné souvislosti pfiebírá jeho my‰lenky) prosadil pfied ãasem v˘stiÏn˘ pojem „milost pozdního zrození“. Tím popsal ‰tûstí své generace, roãníku 1929, Ïe se narodila pozdû na to, aby jí ve sluÏbách nacistick˘ch vládcÛ pustila Ïilou válka. Pfiitom se pfiehlíÏí, Ïe takové milosti se dostalo jen ãásti této generace. Podle odhadu padlo jen v posledních t˘dnech války v boji na 60 000 mladistv˘ch ve vûku 15 aÏ 17 let, ktefií se narodili v letech 1927 aÏ 1929. Povolávací rozkaz obdrÏeli pfieváÏnû v období od podzimu 1944 do konce války v kvûtnu 1945. Militarizace nejmlad‰ích zaãala v nacistickém Nûmecku dfiíve, ale na smrtící váÏnosti nabyla pro mládeÏ teprve po poráÏce u Stalingradu na poãátku roku 1943 a vyhlá‰ení „totální války“. AÏ 200 000 chlapcÛ roãníkÛ 1926 a 1927 – tehdy patnácti a ‰estnáctilet˘ch, k nimÏ zakrátko pfiibyl roãník 1928 – bylo nasazeno jako pomocníci vojenského letectva a ná5
mofinictva, a to podle pÛvodní ideje ¤í‰ského ministerstva vojenského letectva z roku 1942. Pfiedev‰ím mûli jako pomocníci luftwaffe chránit nûmecká mûsta pfied nálety SpojencÛ, protoÏe muÏÛ slouÏících u protiletadlové obrany bylo tfieba na frontû. ·koláky a zároveÀ ãásteãnû dûlostfielce nasazovali pfieváÏnû v bezprostfiedním okolí jejich ‰kol a domovÛ, jen men‰í poãet ubytovali v kasárnách, vût‰ina mohla bydlet doma. Nebyli ostatnû vojáky zavázan˘mi pfiísahou, nosili ale uniformy. Brzy se v‰ak budovaly regulérní útvary mladistv˘ch bojovníkÛ. Podle zámûru fií‰ského vedoucího mládeÏe Artura Axmanna, kter˘ chtûl vÛdci vûnovat k narozeninám vojenskou jednotku Hitlerovy mládeÏe, byla v roce 1943 vytvofiena obrnûná divize „Hitlerjugend“. Z jin˘ch studnic pocházel plán na sestavení divize SS v˘hradnû z mladistv˘ch; tato my‰lenka gruppenführera SS Gottloba Bergera vyloÏenû nadchla jeho ‰éfa, fií‰ského vedoucího SS Heinricha Himmlera. Pfiitom Himmler o fyzickém a psychickém stavu a motivaci nûmecké mládeÏe nemûl valné mínûní. V interním pfiípisu ‰éfovi fií‰ské kanceláfie Martinu Bormannovi si Himmler stûÏuje na „tûlesnou kondici“ mládeÏe, jeÏ „je v prÛmûru hor‰í neÏ pfied válkou“. Himmler: „Nezb˘vá neÏ z tûlesné a rasové elity pfiedem vylouãit z verbování do armády ne nepodstatné procento (40 procent).“ Navíc tuto generaci, aãkoli vyrÛstala za nacionálního socialismu a byla jím celospoleãensky indoktrinována, bylo obtíÏné zverbovat. Himmler si stûÏoval na „‰patn˘ postoj k duchu doby. Patrn˘ je zejména vliv rodného domu, církve a tak dále…“ Proto se znovu a znovu stává, Ïe „odvedenci pláãou, kdeÏto ti druzí, uznaní za neschopné váleãné sluÏby, se radují.“ Ty, ktefií se v roce 1943 z ‰estnáctilet˘ch aÏ osmnácti6
let˘ch Hitlerov˘ch chlapcÛ stali „mládeÏnickou armádou“, nejdfiív vyslali do Belgie a pozdûji pfiejmenovali na 12. obrnûnou divizi SS „Hitlerjugend“. V ãervnu 1944 divizi pfiedisponovali do Caen v Normandii, kde podstoupila „kfiest ohnûm“. „Babydivize“, jak ji nazvali Spojenci, utrpûla v krátkém ãase enormní ztráty, kolem 4 000 mrtv˘ch. KdyÏ na podzim 1944 v bojích ustupovala na území ¤í‰e, poãetní stav klesl uÏ na polovinu. Podle historika Petera Lieba to byl „nejsilnûji nacionálnû socialisticky indoktrinovan˘ svazek ozbrojen˘ch sil“. Po tûÏk˘ch ztrátách roku 1944 vystupÀovalo nacistické vedení snahu získat roãník 1928, tedy ‰estnáctileté, pro sluÏbu ve Waffen-SS a wehrmachtu (ozbrojené síly nacistického Nûmecka) – stále je‰tû na základû dobrovolnosti. Vyvíjelo ov‰em na mladíky obrovsk˘ tlak, funkcionáfii Národnû socialistické nûmecké dûlnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeitspartei, NSDAP), dÛstojníci wehrmachtu a SS (Schutzstaffel, takzvané Ochranné jednotky, nacistická bezpeãnostní a vojenská organizace) soustavnû vystupovali pfied mladistv˘mi. Zãásti v bizarních kulisách, jak líãí Adolf Roos z dolnofranckého Esselbachu. Psal se ãerven 1944, kdyÏ naverbovali patnáctiletého klouãka v tûlocviãnû mûsteãka Marktheidenfeld, kde visel obrovsk˘ transparent s nápisem: „Stalina pfiipravíme o rozum – teì pfiichází roãník dvacet osm!“ AÈ uÏ díky takov˘m nejapn˘m heslÛm nebo zv˘‰enému pfiímému verbífiskému tlaku, podafiilo se nacistickému vedení do podzimu 1944 získat k váleãné sluÏbû 70 procent chlapcÛ roãníku 1928. 25. srpna 1944 následoval HitlerÛv v˘nos o vytváfiení Volkssturmu, nacistické domobrany, a to uÏ nikoli na principu dobrovolnosti. Nyní se ‰estnáctiletí, mladiství roãníku 1928, rázem stali „poslední rezervou krve“, jak se uvádí v jednom pfiípisu stranického ústfiedí. Z tohoto 7
roãníku mûly Waffen-SS a wehrmacht získat do konce bfiezna na 300 000 bojovníkÛ. Hitler prohlásil 8. fiíjna 1944: „MládeÏ na‰eho nacionálnû socialistického hnutí na frontû a ve vlasti splní, co od ní národ oãekává. Váleãní dobrovolníci v divizích ,Hitlerjugend‘, ,Großdeutschland‘, v divizích národních granátníkÛ a právû tak jednotliví bojovníci ve v‰ech sloÏkách wehrmachtu prokázali vûrnost, tvrdost a neochvûjnou vÛli po vítûzství ãiny…“ V roce 1945, s hrÛzn˘m koncem pfied oãima, postoupilo nacistické vedení je‰tû o krok dál. Teprve ãtrnácti- a patnáctileté zafiazovali do bojov˘ch oddílÛ pfii Hitlerjugend a komand protitankové obrany. V apelu fií‰ského vedoucího mládeÏe Artura Axmanna se uvádí: „Vím, Ïe roãník 1929 nezaostane za roãníkem 1928 v odhodlání bojovat za svobodu a ‰Èastnou budoucnost. Nepfiítel vtáhl do vlasti a bezprostfiednû ohroÏuje na‰e Ïivoty. Dfiív neÏ nás zniãí nebo zotroãí, chceme houÏevnatû a neústupnû bojovat aÏ do koneãného vítûzství.“ U pfiíleÏitosti pfiijímání roãníku 1935 do Hitlerjugend oznámil Axmann 26. bfiezna 1945: „Smysl leto‰ního závazku spoãívá v tom, Ïe mládeÏ Adolfa Hitlera se musí stát jádrem národního odporu. Tato vyhlazovací válka se vymyká mû‰Èáck˘m mefiítkÛm…“ V dÛsledku tohoto ‰ílenství z let 1939 aÏ 1945 se víc neÏ jeden a pÛl milonu mlad˘ch NûmcÛ roãníkÛ 1920 aÏ 1929 nedoÏilo ani 19. roku a padlo na váleãném poli. V této knize líãí osm postiÏen˘ch to, co proÏili jako bojovníci „Hitlerovy zapomenuté dûtské armády“, v zajetí a pováleãné dobû. Je to poslední je‰tû Ïijící a nadlouho zapomenutá generace úãastníkÛ války, zam˘‰lená jako potrava pro dûla a doplnûní Waffen-SS, která nyní prolomila mlãení. 8
Pozoruhodné je, Ïe právû tato generace, vydaná jako „poslední rezerva krve“ napospas zániku nacistické ¤í‰e – roãníky 1928 a 1929 – se pozdûji stala rozhodujícím nositelem nûmeckého pováleãného ducha. Walter Kempowski, Heiner Müller, Christa Wolfová, Günter Gaus, Karlheinz Böhm, Hardy Krüger, Oswalt Kolle, herec Harald Juhnke, teologická ikona Dorothee Sölleová a v ‰ir‰ím smyslu literáti Günter Grass a Martin Walser (oba roãník 1927) – ti v‰ichni a mnozí dal‰í patfií k oné „ztracené generaci“. A zásadnû utváfieli pováleãné Nûmecko, osvobozené od stra‰livé nacistické ideologie.
9
Bota ve vesnickém rybníku Pátrání po stopách v âesku a Rakousku Existuje region, kter˘ v alpské Rakouské republice pÛsobí banálnû rovinatû jako deska obfiího stolu. Dolnorakousk˘ Weinviertel, níÏina v severov˘chodním v˘bûÏku zemû s mûlk˘mi dolinami formovan˘mi fiekami Dyje, Morava a Dunaj, se podobá vzdálen˘m, bezles˘m a nízko poloÏen˘m úrodn˘m rovinám v okolí Magdeburku nebo v severozápadním Sasku. Region vdûãí za svÛj název skuteãnosti, Ïe se zde, ve stfiední Evropû, nachází velká vinafiská oblast. Ménû známé je, Ïe pod vrstvou Ïivné pÛdy se skr˘vá velké nalezi‰tû ropy, která se tam tûÏí uÏ od první poloviny minulého století. Kout mezi tfiemi zemûmi – âeskem, Slovenskem a Rakouskem – je z hlediska dopravy, zpracovatelsk˘ch v˘robních kapacit a turistického ruchu dosud jen málo vyhledávan˘m regionem na periferii EU. V 70. letech, ve stínu Ïelezné opony, byl snad nejodlehlej‰ím koutem svobodného svûta. Pfiímo nad sklípkov˘mi uliãkami na okraji pohraniãní obce Katzelsdorf zaãínal v˘chodní blok – signalizoval to ostnat˘ drát, v noci osvûtlené pruhy ornice a vysoké dfievûné stráÏní vûÏe, zaji‰Èující neprostupnost státní hranice tehdej‰ího komunistického âeskoslovenska. Sklípkov˘mi uliãkami se ve vesnicích Weinviertelu naz˘vají cesty, jeÏ spojují podzemní vinné sklepy – ty povaÏují lidé odjinud za normální obytné 11
domy, i kdyÏ mal˘mi okny vedle dfievûn˘ch vrat pfiipomínají spí‰ garáÏe. Pro Gerharda Hofmeistera, kter˘ zde vyrÛstal, za Katzelsdorfem doãista konãil svût. Zemû za ostnat˘mi dráty mu pfiipadala vzdálená a nedostupná jako Mûsíc. Obãas ro‰Èáci vyhodili pfies „Ïeleznou oponu“ nepotfiebné vûci – pár star˘ch bot, potrhan˘ fotbalov˘ míã nebo ãepici kluka, kter˘ ostatní neustále ‰tval. Pfied takov˘mi legráckami dospûlí vesniãané varovali, neboÈ za hranicemi vládla neznámá, nepfiíznivû naklonûná a zcela jistû nevypoãitatelná moc, kterou rodiãe vnímali se strachem a respektem zároveÀ. Dûti rozhodnû musely poãítat s tím, Ïe vûci, které hodí pfies hraniãní plot, nenávratnû zmizí a jejich pozemská existence de facto konãí. Tu a tam se kluci odváÏili pohlédnout do cizího svûta, pozorovali dalekohledem na stráÏních vûÏích ãeské vojáky, jen o málo star‰í neÏ oni sami. Nebo ãeské zemûdûlce, ktefií na zastarale vyhlíÏejících traktorech obdûlávali pole. Za zkou‰ku odvahy se povaÏovalo popobûhnout pár krokÛ za hraniãní kÛl ve smûru k plotu – a rychle zase zpátky. Jednoho pûkného kvûtnového dne roku 1980 pozoroval tehdy dvanáctilet˘ Gerhard se sv˘m o pÛldruhého roku mlad‰ím bratrem Michaelem dûlníky pfii hloubení „kaluÏiny“, záchytného rybníka pro kaÏdoroãní v˘lov. „KaluÏinu“, vesnick˘ rybník velikosti fotbalového hfii‰tû, od jiného právû tak jako fotbalové hfii‰tû velkého vesnického rybníka oddûluje jen úzká hrázka. Pfii kaÏdoroãním podzimním v˘lovu se hrázka prokopne, voda se prostû vypustí do „kaluÏiny“ a ryby se dají sklízet podbûráky. V pracovní pfiestávce o poledni si dûti hrály v nestfieÏeném vyhloubeném prostoru a v blátivém podloÏí narazili na ãernou botu, podobnou hrubé pracovní obuvi. 12
Místo na hospodáfiské budovû v Altlichtenwarthu, zasaÏené stfielou: Gerhard Hofmeister na stopû posledních váleãn˘ch t˘dnÛ
Její ‰piãka ãouhala ze zemû. Zmocnila se jich zvûdavost, kdo v takovém vûku nesní o pokladech, neobjasnûn˘ch zloãinech, tajn˘ch skr˘‰ích lupiãÛ? KdyÏ zatáhli za ‰piãku boty, zamrazilo je, neboÈ spatfiili kosti prstÛ nohy. Hrabali dál a na‰li druhou botu. Pfii pokusu ji vytáhnout ze zemû objevili mohutnou kost, trãela z boty, obalená zpráchnivûl˘mi, ‰pinav˘mi ‰ed˘mi cáry látky. Nebylo tfieba bujné fantazie, aby pochopili, Ïe jde o lidské ostatky. KdyÏ Michael odkryl lebeãní klenbu, bratfii nepochybovali, Ïe v zemi leÏel mrtv˘ ãlovûk. Gerhard Hofmeister si byl okamÏitû jist, Ïe kápli na stopu zloãinu. Ve fantazii uÏ vidûl budoucí novinov˘ titulek: „VraÏda v Katzelsdorfu“. Dûti na‰ly v bezprostfiedním okolí tûlesn˘ch pozÛstatkÛ ‰pinavé, leã nepo‰kozené plnicí pero, stfiíbrnou minci v hodnotû pûti fií‰sk˘ch 13
marek z roku 1940 s vyobrazením posádkového kostela v Postupimi. Dále zrezivûlou foukací harmoniku a plechovou identifikaãní známku. Tehdy devítiletá Hedwiga Kreuzwegerová, která tudy projíÏdûla na kole, si vzpomíná, Ïe spatfiila lebku a z ãelisti trãel zlat˘ zub. Zalarmovali stavební dûlníky. Ihned se pfieru‰ilo bagrování. Dûti neprodlenû odvedli od vyhloubeného prostoru. Katzelsdorf, obec ve stínu Ïelezné opony a na periferii svobodného svûta, se stal tématem dne. A star‰í obyvatelé Katzelsdorfu se postupnû vraceli ke vzpomínkám na dobu, o níÏ se pfiedtím málo nebo vÛbec nemluvilo. Stopy, na nûÏ kluci narazili, vedly pfies 35 let do posledních dnÛ druhé svûtové války. NeboÈ poklidné Dolní Rakousy, které aÏ do dubna 1945 v „mrtvém koutû“ velkou evropskou tragédii pfiestály relativnû bez úhony, se tehdy staly na dva t˘dny dûji‰tûm urputného boje v agónii zanikající „tfietí fií‰e“. V tenatech hrÛzy a zvûdavosti zaãal Gerhard Hofmeister pátrat. NeboÈ to, ãeho se sv˘m nálezem dotkl, bylo nesrovnatelné s nudn˘m ‰prtáním historick˘ch letopoãtÛ v hodinách dûjepisu na základní ‰kole. To byly dûjiny oÏivené pfiíbûhy, osudy a tragédiemi. Oãití svûdkové mu vyprávûli, Ïe mladého muÏe, jehoÏ kosti chlapci na‰li, v dubnu 1945, tedy krátce pfied koncem války, v Katzelsdorfu zastfielili. Jak kluci usoudili podle stavu lebky, usmrtil ho jedin˘ zásah do ãela. Tehdy zufiily v regionu prudké boje s Rudou armádou, které se rychlostí ohnivé boufie pfievalily pfies hranice se Slovenskem do jihov˘chodní v˘spy Dolních Rakous. Îivot mladého Nûmce nezmafiili sovût‰tí vojáci. Zastfielili ho spolu s jeho dvûma dal‰ími kamarády sami Nûmci, protoÏe ti tfii vidûli na vlastní oãi nesmyslnost války a uposlechli svÛj vnitfiní hlas. ZatouÏili po domovû a dolehlo na nû vyãerpání z války. Pro poslední fa14
natiky v Hitlerovû armádû se tito muÏi stali dezertéry. Dnes Gerhard Hofmeister ví, Ïe mlad˘ Nûmec, jehoÏ identifikaãní známku na‰li na krku, se jmenoval Reinhold Götze a pocházel z DráÏìan. Navzdory rozdûlené Evropû navázal Hofmeister spojení s vdovou, Ïijící v tehdej‰í Nûmecké demokratické republice. Starou paní, dávno znovu provdanou, dojalo, Ïe se koneãnû dovûdûla o osudu svého nûkdej‰ího Ïivotního partnera, povaÏovaného za nezvûstného. Teprve pfied nedávnem Gerhard Hofmeister zjistil, Ïe dal‰í voják zastfielen˘ ve vesnici se jmenoval Albrecht Manys a v den popravy mu bylo 18 let. Katzelsdorf poãátkem dubna 1945. V Dolních Rakousích stále je‰tû panoval klid. Jen z dálky, ze Západních Karpat, které na v˘chodním obzoru lemují slovenské vnitrozemí, se oz˘valo temné dunûní, podobné hromobití. S kaÏd˘m dnem dunûní zesilovalo, pfiíleÏitostnû na hodiny nebo celé dny utichalo, naãeÏ se o to mohutnûji rozeznûlo a oznamovalo tím, Ïe nastává nevyhnuteln˘ konec „tisícileté fií‰e“. Válka mûla trvat uÏ jen mûsíc. 7. dubna sovûtské vojsko u Hohenau, v souãasnosti pfiímo na ãesko-slovensko-rakouském trojmezí, pfiekonalo hranici. O t˘den pozdûji Hohenau padlo. Sovût‰tí stratégové triumfovali, neboÈ pfied nimi se rozkládal na hory a lesy chud˘ Weinviertel a Ïádné pfiírodní pfiekáÏky nebránily v cestû na VídeÀ, Prahu a PlzeÀ. ZároveÀ pro obránce vystal naprosto nefie‰iteln˘ úkol ãelit v této nezalesnûné a rovinaté krajinû drtivému sovûtskému válcování. Nastal ãas, aby hlavní úder sovûtské armády ve stfiední Evropû soustfiedûnû smûfioval od Odry na Berlín. Tady v Dolních Rakousích, vedlej‰ím válãi‰ti, vysílaly uÏ naprosto zdecimované nûmecké a spfiíznûné útvary do bitev také dûtské vojáky, patnácti- aÏ ‰estnáctileté chlapce, které rychlokursy v moravsk˘ch 15
lázních Luhaãovice vycviãily v abecedû váleãného fiemesla – ve stfielbû, plíÏení, bûhu. To z nich ale zdaleka nedûlalo plnohodnotné vojáky. Pfiesto tyto kluky troufale zaãleÀovali do Waffen-SS jako souãást „Bojové skupiny âechy a Morava divize pancéfiov˘ch granátníkÛ SS Hitlerjugend“. Kdysi Waffen-SS pfiedcházela povûst Hitlerovy vojenské elity – nyní a uÏ dávno pfied rokem 1945 se staly jímkou pomocn˘ch vojákÛ, dospívajících chlapcÛ a cizozemsk˘ch pfiebûhlíkÛ. V onûch dubnov˘ch dnech roku 1945, v prvních tepl˘ch dnech po zimû, která v Dolních Rakousích b˘vá ãasto krutá, mrazivá a dlouhá, si hrála tehdy desetiletá „Anni“, Anna Hofmeisterová, s kamarádkou u silnice. Îertovala s vojáky jen o pár let star‰ími neÏ ona, ktefií uÏ nûkolik dní opakovanû táhli do vesnice a z vesnice. Vojáci se chovali pfiátelsky, mluvili cizím nûmeck˘m dialektem, napfiíklad sask˘m, ten dûtem pfiipadal legraãní. Chlapci v pfiíli‰ velk˘ch uniformách se posilovali z bohat˘ch zásob vína, jeÏ obyvatelé vesnice po generace uchovávali ve sklípcích. Podle tradovan˘ch pravidel se sklepy nacházely osm aÏ tfiicet metrÛ pod zemí a v létû stejnû jako v zimû v nich panovala stejná teplota, asi jedenáct stupÀÛ. Jednoho dubnového dne se blíÏili k malé Anni a její kamarádce vojáci a netváfiili se pfiátelsky ani nebyli podnapilí, n˘brÏ poãínali si velmi váÏnû. Tfii neozbrojené vojáky eskortovali dva uniformovaní ozbrojenci. Oba mûli na krku solidní fietûz a na nûm zavû‰en˘ kovov˘ ‰títek podobn˘ bryndáku. „Feldgendarmerie“, informoval nápis na nûm o pfiíslu‰nosti jeho nositelÛ k vojenskému ãetnictvu, jak si dûti pfieãetly. Stejnokroje eskortovan˘ch vojákÛ byly zbaveny v˘sostn˘ch znakÛ, oni sami, pohrouÏeni do umrtvující sklíãenosti, nenesli zbranû. „Kampak jdete?“ zeptalo se dûvãe. „Na smrt,“ od16
povûdûl uslzen˘ chlapeck˘ hlas, umlãen˘ rozkazovaãnou dikcí vojenského ãetníka: „DrÏ hubu!“ Nato zlostnû se tváfiící stráÏci, vojen‰tí policisté lidovû zvaní „stráÏní psi“, hrubû odehnali dûti od silnice. „UÏ aÈ jste pryã! Hoìte sebou!“ Dûti utíkaly domÛ v nejasné pfiedtu‰e, Ïe se stane nûco stra‰livého. Vyprávûly rodiãÛm, co vidûly na vlastní oãi. Silnice a cesty osifiely, katzelsdorf‰tí nebyli Ïádní hrdinové. Navíc se nebáli vlastních lidí, ktefií vesnici suÏovali nanejv˘‰ jako ‰patné poãasí, ale hrozili se tûch, ktefií se na nû valili z V˘chodu. Ve vínû je pravda a mnohdy je to pravda velmi prostá: napfiíklad, Ïe mladiství v uniformách armády, která válku zaãala a dávno prohrála, mûli prostû strach a chtûli domÛ. Snad právû hojnû konzumované veltlínské zelené a vla‰sk˘ ryzlink zpÛsobovaly, Ïe mlad˘ch vojákÛ mizelo stále víc. Svlékali uniformy, odhazovali do vinohradÛ pfiíli‰ velké pfiilby, opatfiovali si od vesniãanÛ civilní obleãení a v noci se dávali na útûk. „Co tu vlastnû dûláme?“ znûla mezi mladistv˘mi nejãastûj‰í otázka, jak vzpomíná Hamburãan Günter Lucks. Tehdy ‰estnáctilet˘ Lucks byl souãástí dûtské armády, vyslané do Dolních Rakous. „Mezi námi nebyl nikdo, kdo by fanaticky vûfiil v koneãné vítûzství,“ fiíká Lucks. DÛstojníci SS hulákali: „Rusové jsou zbabûlá horda. Kabáty si zavazují provazy, chtûjí jen rabovat a pfii prvním v˘stfielu zpanikafií a uteãou.“ Tyto pokusy mûly probudit ve vystra‰en˘ch dûtech bojového ducha, ale míjely se úãinkem. Bez kontaktu s nepfiítelem mizela bojovnost „Bojové skupiny âechy a Morava“ jako led v jarním slunci. Vût‰í ãást mlad˘ch muÏÛ mnohem dfiív pochopila, Ïe jsou ‰achov˘mi figurkami, pû‰ci v záhubné válce. A Ïe tohle není branná hra Hitlerjugend, po níÏ si lze sbalit vûci a jít domÛ. 17
