Obsah
Americké domky ve Zlíně
9
Kaple sv. Rocha v Uherském Hradišti
20
Kroměřížské zvony
27
Heraldické památky ze 16. století na zámku v Kvasicích
39
Opravené hodnotné historické dveře v Ratiboři
49
Zahradní stavby v zámeckém areálu ve Zdislavicích
51
Nové poznatky ke stavebnímu vývoji kostela sv. Bartoloměje ve Zborovicích
61
Památková péče a torzální architektura – poznámky z praxe
72
Role květin při stolování a slavnostních úpravách tabulí
85
Historie zámeckých parků v Lysé Nad Labem
94
Renesance zámeckého areálu v Bučovicích
108
Kochovo sanatórium v Bratislave
116
Oslavujte s Kroměříží 10 let na seznamu světového dědictví UNESCO
123
Obrazová příloha
125
Varia
140
Americké domky ve Zlíně Poznámka k původu konstrukcí baťovských zaměstnaneckých rodinných domků z let 1928–1932 Anna GROSSOVÁ
Přestože byla v odborné literatuře zaměřené na zlínskou architekturu první poloviny 20. století věnována historii „baťovského bydlení“ značná pozornost,1 nebyly dosud popsány všechny souvislosti umožňující nezkreslený pohled na původ inspirací Tomáše Bati, úlohy jednotlivých protagonistů, ale i některých sice známých, avšak poněkud opomíjených, osobností, ovlivňujících počátky tohoto u nás (a jistě i světově) jedinečného podnikatelského činu. Záměrně tedy pomineme jména těch nejznámějších osobností, podílejících se na budování baťovského Zlína (některé z nich se ostatně měly možnost projevit až po smrti T. Bati). Obsáhlý sociální systém Baťových závodů utvářený ve dvacátých letech minulého století a řešící především kvalitní ubytování vlastních zaměstnanců byl zpočátku malou ubytovací kapacitou nucen, po vzoru amerických zaměstnavatelů,2 vést i firemní evidenci volných místností ve zlínských bytech nabízených k pronájmu.3 Jeho celkovou nedostatečnost však více než potvrdila již první světová válka, kdy počet pracujících závodu díky válečným zakázkám prudce vzrostl až
Obr. 01: Dřevěný domek fy. Alladin z Bay City (Michigan), dům č. 731, Zlín–Letná, foto z r. 1929 (foto SOkA Zlín–Klečůvka)
.
9
1 Staša, Eduard: Kronika moderní architektury Gottwaldova. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti č. 6, 1984, s. 151–167; Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900–1950. s. l. 1993. 2 Srov. Vopršal, Josef: Péče o zaměstnance ve Spoj. státech amerických. Stavitel VI, č. 4–5, 1925, s. 71–72
Obr. 02: Dvojdomek, Zlín–Letná, 1928 (foto MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond Baťa, a. s., Zlín, XV – Stavební, i. č. 112) 3 V letech 1924–1926, kdy se počet zaměstnanců firmy Baťa ztrojnásobil, se pravidelně v každém čísle závodního periodika objevoval inzerát s žádostí s tímto textem: „Žádáme majitele bytů ve Zlíně, aby nám laskavě sdělili, mají-li volné světničky neb postele, které by chtěli dělníkům a zřízencům našeho závodu pronajmouti. Přihlášené světničky a postele můžeme našim zaměstnancům odporučiti. Oznamte naší přijímací kanceláři.“ Citováno ze Sdělení č. 48, 28. 11. 1924, s. 5. 4 Pokluda, Zdeněk: Přerod venkovského města v průmyslové centrum. Lidnatost Zlína 1900–1940. In: Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympozia při příležitosti 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka. Státní galerie ve Zlíně. Dům umění 24.-25. 9. 1991, s. 21. 5 Naše byty. Sdělení č. 13, 29. 3. 1924, s. 3. 6 Pokluda, Z.: Přerod, s. 21.
Obr. 03: Domek Berty Ženatého („vilka u lesa“), Zlín – Nad Ovčírnou, 1928 (foto MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond Baťa, a. s., Zlín, XV – Stavební, i. č. 108)
10
na 8000 (r. 1918).4 Řada majitelů bytů tehdy zneužívala nedostatku ubytovacích prostor ve městě a pronajímala „své reservní místnosti za ceny přímo lichvářské. Stávalo se často, že bydlely dvě rodiny i s dětmi ne v jednom bytě, ale v jedné malé místnosti, kde se spalo, vařilo i pracovalo (…). Jinde opět spalo v malé místnosti deset i více svobodných lidí obého pohlaví na holé zemi, na hrstce slámy neb chatrných slamnících, plných odpadků z jídel a hmyzu.“5 I přes značný poválečný pokles zaměstnanců (až na 1800 v roce 1923)6 se Tomáš Baťa rozhodl, v souladu se svými podnikatelskými ambicemi a „americkými“ zkušenostmi, včas řešit problémy předpokládaného hospodářského
František Antonín hrabě Sporck, 1679–1722 a 1734–1738, vlastnictví 47 let Františkův negramotný otec důsledně dbal na kvalitní vzdělání svých čtyř dětí, zejména dvou synů. František byl na rozdíl od svého mladšího bratra nadaný, pilný, spořádaný a ambiciózní, čímž dosahoval vynikajících studijních výsledků, navíc v rekordním čase. Gymnázium vystudoval u jezuitů, právnická studia na Karlově Univerzitě měl ukončená již v osmnácti letech. Poté strávil dva roky na kavalírské cestě po západní Evropě. Byl to standardní způsob završení vzdělání mladých šlechticů, který formoval jejich rozumové i estetické vyzrávání na celý budoucí život. František dovedl využít tento pobyt k získání kontaktů s aristokracií, filozofy a učenci na nejvýznamnějších dvorech Německa, Itálie, Francie, Nizozemska a Anglie. V otázkách praktického života a vedení panství byl již méně zdatný. Na východní straně lysského zámku, v místě někdejší štěpnice, založil v roce 1696 formální zahradu s charakteristickou barokní osovou dispozicí, zvanou francouzský libosad. Zahrada se nachází na mírně klesajícím pozemku, proto byla výškově členěná na terasy propojené schůdky. Horní terasy dekoroval nízko stříhaný parter, který doplňovaly květinové výsadby v kamenných vázách, obr. 02.
Obr. 02
Nejnižší a nejdelší terasa byla dekorována habrovými špalíry. Po 43 letech vlastnictví Lysou prodal, po dalších 12 letech ji opět koupil. To se již blížil k závěru života, což mu ale nebránilo inspirovat se u svého přítele hraběte Globnara ve Valči jeho „pověstně známou drahocennou zahradou“. Rozhodl se doplnit osové habrové špalíry na hvězdicovou dispozici s bohatou alegorickou sochařskou výzdobou od Matyáše Bernarda Brauna a jeho žáka Františka Adámka. Na obr. 03 můžeme vidět Braunovu alegorii Ameriky. Dnešní sochařský soubor v Lysé nad Labem představuje téměř 40 soch, které jsou nedílnou součástí francouzského parteru, ale i předzámčí.
96
František Karel Rudolf hrabě Swéerts-Sporck, 1738–1757, vlastnictví 19 let Velmi schopný Sporckův synovec, zeť a posléze i adoptovaný syn,1 jehož erb můžeme vidět na obr. 04, byl ve své době zvlášť pokrokový, racionálně uvažující hospodář. Sledoval nejnovější hospodářské trendy v západní Evropě, zejména ve Francii a Anglii. Výsledkem bylo zavedení hluboké orby, pěstování jetele, zkvalitnění krmiv pro dobytek a dalších novinek na jeho panství. Ukončil různé finančně nákladné, tedy neekonomické, provozy svého tchána, jako byly ermitáže nebo lázeňský provoz v Kuksu, kde nebyl žádný teplý pramen a všech-
Obr. 04 1 Sporck neměl vlastního syna.
Obr. 03
Obr. 05
na voda pro lázně se musela ohřívat. Kuks jako panství i s uměleckou výzdobou zachoval. Z ermitáží, např. od sv. Jeronýma ze zámečku Bon Repos nebo od sv. Václava, nechal sochařskou výzdobu převézt do Lysé. Tak vznikl v Lysé dnešní nebývale rozsáhlý soubor sochařských děl. Kromě svozu soch do Lysé nechal František libosad obohatit dalším souborem šesti nových alegorických soch antických božstev od Ignáce Michala Platzera, obr. 05.
97
