OBSAH. NùKOLIK SLOV ÚVODEM... 0 Poznámky Tuto knihu vûnuji své rodinû

OBSAH

Tuto knihu vûnuji své rodinû.

NùKOLIK SLOV ÚVODEM .................................................... 0 Poznámky .................................................................................. 0 I. BUDOVATELSKÁ LÉTA (1948–1951) .......................... 0 Únorov˘ pfielom ........................................................................ 0 Jak se dûlá pfievrat .................................................................... 0 Stratégové a jejich ‰táby ............................................................ 0 Poúnofií a pfied boufií ................................................................ 0 Spojen˘mi silami ........................................................................ 0 Zrod systému ............................................................................ 0 Pokus o karanténu .................................................................... 0 Dvû strany téÏe mince (K diskusi o rozporech v poúnorové kulturní politice) ............................................ 0 První revize kulturní politiky .................................................... 0 Fenomén radikalizace a první garnitura kulturní politiky ...... 0 Od korektury k ideologické normû .......................................... 0 Pfiíli‰ vratk˘ vrchol ...................................................................... 0 Shrnutí ...................................................................................... 0 Poznámky .................................................................................. 0

Tato práce vy‰la s podporou Grantové agentury âR jako studie projektu ã. 409/03/1146, jehoÏ nositelem byla Slezská univerzita v Opavû.

© PhDr. Jifií Knapík, Ph.D., 2006 Odborní recenzenti: © Libri, 2006 ISBN 80-7277-316-X

II. PODIVNÉ „TÁNÍ“ VE STÍNU ·IBENIC (1951–1952) .... 00 Poslední mûfiení sil ...................................................................... 0 Boufilivé záfií 1951 ...................................................................... 0 Kopeckého ‰ach aparátníkÛm .................................................. 0 Boj o Gottwalda ........................................................................ 0 Pád aparátníkÛ .......................................................................... 0 Útok na Tvorbu .......................................................................... 0 Nová revize kulturní politiky .................................................... 0 Kontrolu pfiebírá Kopeck˘ ........................................................ 0 Hledání nové koncepce ............................................................ 0 „UvolÀování“ ve stínech ‰ibenic .............................................. 0 Úãel svûtí prostfiedky (Pfiípady Konstantina Biebla a Petra Bezruãe) .................................................................... 0 Shrnutí ...................................................................................... 0 Poznámky .................................................................................. 0

7

III. JEDEN KROK DOP¤EDU... A ZPùT? (1953–1956) ........ 0 âeskoslovensk˘ rok 1953 a jeho dûdictví .................................. 0 Perspektivy roku 1953 a kofieny Nového kursu ........................ 0 S Nov˘m kursem postaru (1954–1955) .................................... 0 Pootevfiené okno do svûta ........................................................ 0 Padesát˘ ‰est˘ ............................................................................ 0 Decentralizace, nebo liberalizace? (Na prahu tfietí revize kulturní politiky) .............................. 0 Inovace v fiízení kulturní politiky .............................................. 0 Noví partnefii: stranick˘ aparát a ministerstva .......................... 0 Hlavní správa tiskového dohledu – efektivnûj‰í forma kontroly .............................................. 0 Zmûny v nomenklatufie ............................................................ 0 Umûlecké svazy ........................................................................ 0 Shrnutí ...................................................................................... 0 Poznámky .................................................................................. 0 ZÁVùREM ................................................................................ 0 Poznámky .................................................................................. 0 SEZNAM POUÎIT¯CH PRAMENÒ A LITERATURY .......... 0 SEZNAM ZKRATEK ................................................................ 0 P¤ÍLOHY .................................................................................. 0 Systemizace a personální obsazení aparátu ÚV KSâ (fiíjen 1951, ãervenec 1954) .................................................... 0 Organizace ministerstva informací a osvûty (ãerven 1948, od srpna 1951) ................................................ 0 JMENN¯ REJST¤ÍK ................................................................ 0 AUTORSK¯ MEDAILON ........................................................ 0

Nûkolik slov úvodem

NĚKOLIK SLOV ÚVODEM

Na jafie 1948 uvedla ãeská kina nov˘ film Otakara Vávry Krakatit. Ústfiední deník komunistické strany Rudé právo snímek nad‰enû pfiivítal jako pokrokové dílo ãerpající z „kladn˘ch stránek“ tvorby Karla âapka. Je‰tû koncem téhoÏ roku v‰ak nûktefií straniãtí pracovníci dospûli k názoru, Ïe cel˘ film je „ideovû fale‰n˘ a umûlecky zmaten˘“. O rok pozdûji se jiÏ nad âapkov˘m dílem stahovala mraãna a v létû 1951 je v˘znamn˘ ãinitel kulturní politiky oznaãil za „velmi nebezpeãné“ od samého základu. KdyÏ v‰ak byla v âeskoslovensku na podzim 1952 publikována sovûtská studie opût pozitivnû oceÀující alespoÀ ãást tvorby tohoto v˘znamného spisovatele, zaãaly na prahu roku 1953 vycházet âapkovy knihy, divadla uvedla nûkteré jeho hry. Václav Kopeck˘ tento obrat posvûtil z tribuny X. sjezdu KSâ na jafie 1954. Dva roky poté, v roce 1956, uÏ dílo bratfií âapkÛ vycházelo v desetitisícov˘ch nákladech. V pfieváÏné ãásti tohoto období, tedy v letech 1948–56, se na fiízení ãeského kulturního Ïivota a formulování ideologick˘ch mantinelÛ v˘znamnû podílel t˘Ï stranick˘ a státní pfiedstavitel, Václav Kopeck˘. Ve‰kerou moc ve státû pevnû drÏela stejná komunistická strana, která stále vyhla‰ovala svou politiku za správnou. Její ideologick˘ a propagaãní aparát vynucující si souhlas s touto politikou ji jako jakási odosobnûná síla „dûlnické tfiídy“ stejnû neomylnû prosazoval ve v‰ech kulturních a spoleãensk˘ch organizacích. Obdobnû jako fiada jin˘ch, prostupovaly tyto paradoxní zvraty celou poúnorovou kulturní politikou. Za jejich spoleãného jmenovatele bychom mohli oznaãit stfiet dvou odli‰n˘ch svûtÛ, svûta kulturních a umûleck˘ch hodnot se svûtem strnul˘ch mocensko ideologick˘ch struktur, mûnících se pfiedev‰ím pod tlakem vnûj‰ích okolností. Vpád mocensk˘ch struktur do onoho prvního svûta se pokou‰í zkoumat tato práce. Zab˘vám se v ní kulturní politikou v ãesk˘ch zemích od nastolení komunistického reÏimu v únoru 1948 do roku 1956 a chci jí oslovit pfiedev‰ím ‰ir‰í odbornou vefiejnost. Téma kulturní politiky zde vnímám podobnû jako ve sv˘ch pfiedchozích pracích, tedy v podstatû jako soubor politick˘ch zásahÛ do fungování kulturních institucí, vytváfiení podmínek pro umûlecky tvÛrãí ãinnost


8

i chování spoleãnosti, odpovídající charakteru urãitého politického systému. SnaÏím se tedy o jakési politické dûjiny poúnorové kultury, pfiiãemÏ o vymezení tohoto tématu lze vést diskusi.1 Zvlá‰tû usiluji o prohloubení na‰ich znalostí institucionálního rámce kulturní politiky, kter˘ zasazuji do vnitropolitick˘ch souvislostí i v˘voje v samotné „státostranû“. Kromû vzniku jednotliv˘ch nástrojÛ k ovládání a pfietváfiení kulturní sféry zkoumám strukturu a vazby mezi jejími fiídícími orgány, zpÛsoby fiízení umûleck˘ch, kulturních ãi spoleãensk˘ch organizací a promûny systémov˘ch prvkÛ kulturní politiky. S tím se pojí i uplatÀování promûnliv˘ch ideologick˘ch a estetick˘ch kritérií v prÛbûhu let 1948–56. âásteãnû se dot˘kám principÛ kulturnû osvûtové politiky ãi role odborové organizace v kulturní sféfie. Jsem pfiesvûdãen o zásadní dÛleÏitosti tûchto aspektÛ pfii historickém zkoumání pováleãné, resp. poúnorové kultury a jejich pfiímé souvislosti s kulturním dûním, umûleckou tvorbou apod. Za neménû dÛleÏité povaÏuji studium pozic samotn˘ch aktérÛ kulturní politiky v celém systému, rozplétání vazeb mezi nimi, zvlá‰tû v dobû, kterou charakterizovalo úzké propojení stranick˘ch a státních orgánÛ. Souãasnû si uvûdomuji, Ïe zmínûné vymezení studované problematiky mÛÏe vyvolávat urãitá nechtûná zkreslení. Praktickou realizaci poúnorové kulturní politiky je totiÏ tfieba vnímat ve dvou (vzájemnû propojen˘ch) polohách, pozitivní a negativní. Jako pozitivní kulturní politiku chápu ty kroky komunistického reÏimu, které aktivnû vedly k vytváfiení Ïádoucího modelu socialistické kultury. Zde mÛÏeme v podstatû zahrnout jako kritéria odpovûdi na otázku, s k˘m, co a jak takovou socialistickou kulturu vybudovat – jsou tvofieny okruhem kulturní a umûlecké inteligence a kulturních pracovníkÛ, s nimiÏ reÏim tak ãi onak poãítal (oficiální kulturní obec a zvlá‰tû její elita), dále souborem kulturních hodnot a idejí a koneãnû v˘ãtem krokÛ, které vedly k vytvofiení a udrÏování akceschopnosti celého systému, tedy institucionálního rámce vãetnû urãit˘ch sporÛ o podíl na fiízení nov˘ch struktur. Je pfiitom nabíledni, Ïe se v prÛbûhu let 1948–56 zmínûná tfii kritéria takto deformovaného kulturního prostoru v˘raznû mûnila, coÏ mimochodem pfiedstavuje v˘znamnou souãást mého studia. Taková definice pozitivní kulturní politiky se tedy víceménû kryje s m˘m vymezením tématu. Negativní kulturní politika neodmyslitelnû patfií do takto pojatého budování socialistické kultury, pfiiãemÏ zmínûná tfii kritéria vlastnû zrcadlovû pfievrací. Vymezuje soubor osob-

9

Nûkoli slov úvodem

ností (ãi cel˘ch skupin) a hodnot, které komunistick˘ reÏim hodlal po únoru 1948 z Ïivého kulturního organismu vyvrhnout ãi potlaãit. Pfiirozenû i zde byla k dispozici fiada moÏností, jak takov˘ proces prakticky uskuteãnit. Komplex odmítnutého se rovnûÏ bûhem let 1948–56 promûÀoval, coÏ nevyluãovalo, aby ãerpal z prvkÛ, jimÏ bylo dfiíve umoÏnûno na projektu socialistické kultury se podílet. Hranice mezi pozitivní a negativní kulturní politikou tedy nebyly ustaveny jednou provÏdy. Pfiedkládaná práce se touto druhou, negativní polohou kulturní politiky primárnû nezab˘vá, i kdyÏ ji samozfiejmû zcela nepomíjí; probleskuje pfiedev‰ím u v˘kladu vlny ãistek na jafie a na podzim 1948, ve sloÏitém období let 1951–52 a rokÛ 1953, resp. 1956. Likvidace „mû‰Èáck˘ch“ kulturních hodnot (z pohledu komunistického reÏimu) probíhala ov‰em permanentnû, i kdyÏ okolo poloviny 50. let mÛÏeme sledovat urãit˘ návrat k tradicím: po únoru 1948 z kin do trezorÛ postupnû mizely star‰í filmy, zatímco se nové natáãely, pulty a zejména sklady knihkupectví a antikvariátÛ byly vyãi‰tûny od „nehodnotného braku“, nejrÛznûj‰í formy lidové zábavy ve mûstech i na venkovû ustoupily tûm „pokrokov˘m“, které braly jen mal˘ ohled na tradice, fiada tvÛrcÛ a kulturních ãinovníkÛ musela odejít (v lep‰ím pfiípadû) do ústraní. Vnímání tohoto rozhraniãení má pfii studiu poúnorové kulturní politiky velk˘ v˘znam, v jistém ohledu dokonce vût‰í, neÏ sledování sporÛ uvnitfi elit komunistické kulturní politiky (tvÛrcÛ i politikÛ) kdykoli po únoru 1948. Chci tím souãasnû fiíci, Ïe jsem si vûdom dluhu, kter˘ tak z pohledu historiografie stále trvá, a kter˘ neodstranila ani ponûkud jinak pojatá práce Alexeje Kusáka.2 âásteãnû se s tímto dluhem snaÏí vyrovnat napfi. na poli literatury studie Pavla Janáãka, nûkteré pfiíspûvky Michala Bauera, Petra ·ámala ãi práce Gertraude Zandové,3 v pfiípadû kinematografie pfiíslu‰ná ãást objevné monografie Jifiího Voráãe.4 V této studii, ãlenûné do tfií kapitol, se tedy nastínûn˘mi metodick˘mi postupy pokou‰ím uchopit jen jeden v˘znamn˘ rozmûr poúnorové kulturní politiky. KaÏdou kapitolu souãasnû formují ponûkud odli‰né polohy v˘kladu, coÏ vypl˘vá z odli‰ností tûchto tfií etap, z povahy pramenného materiálu i jeho struktury. Název práce (V zajetí moci) pfiipomíná skuteãnost, Ïe poúnorov˘ systém neprody‰nû obklopil nejen sféru kultury a umûní, jíÏ vnutil svá mûfiítka, ale v urãitém smyslu zasáhl i vlastní aktéry tohoto systému, jeho spolutvÛrce i ‰éfy. I ty totiÏ poãátkem 50. let ona moc postupnû stravovala. Platí to nejen o období budování systému v období stali-


10

nismu, ale i o éfie nedobrovolné a neochotné destalinizace po roce 1953, kdy byl systém s rozporupln˘mi v˘sledky upravován, ov‰em jen „v zajetí“ bludného kruhu dogmat vládnoucí ideologie. Na tomto místû je tfieba také upozornit, Ïe zkoumání vzniku a v˘voje systému kulturní politiky v ãesk˘ch zemích nelze zcela automaticky vztahovat na existenci ãeskoslovenského státu. V˘voj na Slovensku není pfiirozenû moÏné vnímat v˘luãnû optikou praÏského centra, resp. ãesk˘ch zemí; styãné plochy i odli‰nosti v kulturní politice na Slovensku se pokou‰ím nastínit alespoÀ v závûru této práce. První kapitola, ohraniãená léty 1948 a 1951, víceménû chronologicky mapuje období, kdy probíhalo budování základních rysÛ poúnorové kulturní politiky. To se odvíjelo od pfiíklonu ke tfiístupÀovému modelu fiízení této sféry, postupného vyhraÀování ideologick˘ch kritérií a pfiedstav komunistického vedení o jejich uplatÀování v praxi prostfiednictvím rÛzn˘ch kampaní. Nepfiedkládám zde pouhou zhu‰tûnou verzi studie Únor a kultura (Sovûtizace ãeské kultury 1948–1950), kterou jsem nabídl odborné vefiejnosti poãátkem roku 2004. I kdyÏ pfiirozenû vyuÏívám tehdej‰ích badatelsk˘ch závûrÛ, snaÏím se o sevfienûj‰í v˘klad tohoto období opro‰tûn˘ od detailního líãení nûkter˘ch událostí. M˘m cílem je dále pomocí nov˘ch pramenÛ zpfiesnit nûkteré dfiívûj‰í vlastní interpretace, pfiinést nové poznatky t˘kající se kontroly kulturních stykÛ se zahraniãím, fiízení tvÛrãích svazÛ, a pfiedev‰ím rozkr˘t pozadí známého referátu Ladislava ·tolla z ledna 1950 jako klíãového normotvorného aktu té doby. Vûnuji zde také prostor polemice se stanovisky Alexeje Kusáka t˘kajícími se problematiky sporÛ mezi „radikály“ a „umírnûn˘mi“ ve vedení kulturní politiky let 1948–52. Vût‰í ãást první kapitoly se tudíÏ obsahovû nekryje s prací Únor a kultura. Zbylé partie jsem mj. formulaãnû zpfiesnil a doplnil o nové prameny a literaturu. Z tohoto pojetí první kapitoly, stmelujícího dfiívûj‰í v˘klad s rozborem nov˘ch aspektÛ v˘voje let 1948–51, nebylo moÏné zcela vytrhnout elementární „tematiku“ (akãní v˘bory, budování nov˘ch struktur apod.). Proto jsem si vûdom, Ïe zde lze nalézt fiadu pasáÏí obsahovû shodn˘ch s knihou Únor a kultura, ale jen v rozsahu zachovávajícím vyváÏenost s ostatními ãástmi uvedeného textu. Zafiazení tûchto shodn˘ch partií tudíÏ povaÏuji za plnû funkãní, jednak proto, Ïe první kapitola jako celek vytváfií nezbytn˘ v˘chozí prostor pro dvû následující ãásti práce, a jednak s ohledem na toho ãtenáfie, kter˘ se pfiímo problematikou poúnorové kulturní politiky nezab˘vá.

11


V první kapitole zachovávám vnitfiní periodizaãní ãlenûní, které vychází z pfiesvûdãení, Ïe zhruba bûhem roku 1950 do‰lo k vytvofiení základních kontur poúnorového systému fiízení kultury, a reÏim proto mohl pfiistoupit ke komplexním obsahov˘m zmûnám umûlecké tvorby, redefinici kulturních tradic a promûnû sm˘‰lení obãanÛ. ZároveÀ se ale uÏ tfii roky po „Únoru“ zaãaly projevovat první krizové momenty a systémové poruchy vypl˘vající z byrokratického a ryze mocenského ovládání této sféry. V té dobû první poúnorová garnitura (stranické i státní vedení) úspû‰nû zvládla první zásadní revizi poúnorové kulturní politiky (léto a podzim 1949), kdy po tzv. pamfletové aféfie odvrhla nûkteré radikální proudy jako nespolehlivé a zpochybÀující v podstatû autoritu této elity jako celku a souãasnû se snaÏila ustálit hodnotov˘ systém, na nûmÏ mûla stavût socialistická kultura. DÛsledky této první revize pÛsobily stabilizaãnû jak pro tuto garnituru, tak pro systém, kter˘ budovala. Tezi o první revizi poúnorové kulturní politiky jsem zformuloval po vyhodnocení dfiívûj‰ích závûrÛ. Závûreãné partie úvodní kapitoly novû vûnuji rozboru specifické situace první poloviny roku 1951. Tehdy napûtí uvnitfi první garnitury kulturní politiky zaãalo pfiecházet ve skrytou válku, která eskalovala po záfií 1951. Druhá kapitola se zcela zamûfiuje na peripetie mocenského stfietu v kulturní politice na podzim 1951 a poãátkem roku 1952. Pokou‰ím se detailnû postihnout okolnosti, za kter˘ch do‰lo po pádu generálního tajemníka Rudolfa Slánského k vytlaãení fiady vedoucích pracovníkÛ aparátu ÚV KSâ z fiízení kultury ve prospûch jejich rivalÛ ze státní administrativy. V této souvislosti dále analyzuji formování nové koncepce kulturní politiky v prÛbûhu roku 1952 spjaté se jménem Václava Kopeckého a jeho spolupracovníky Jifiím Tauferem a Ladislavem ·tollem. Zmûny, k nimÏ v roce 1952 do‰lo a které probíhaly na pozadí pfiípravy monstrprocesu se Slánsk˘m, sice neusilovaly o skuteãnou liberalizaci kultury, pfiesto vná‰ely do této oblasti (z hlediska fiízení kulturní sféry, dílãích úprav estetick˘ch a ideologick˘ch kritérií) novou kvalitu. Proto je vnímám jako druhou revizi poúnorové kulturní politiky. Obdobnû jako v první kapitole bylo i zde pro v˘klad dramatick˘ch zmûn v kulturní politice na podzim 1951 nezbytné vyuÏít pfiíslu‰né ãásti mé biografie Gustava Bare‰e, pfiiãemÏ s tûmito ãástmi jsem dále pracoval a na fiadû míst je interpretaãnû obohatil, jak to ostatnû vyÏadoval ‰ir‰í pohled, neizolovan˘ jen na jednu (byÈ v˘znamnou) figuru tehdej‰ích událostí.

12


Tfietí kapitolu vûnuji rozporuplnému období let 1953–56, etapû, která je z hlediska umûlecké sféry plná dynamiky, jíÏ v‰ak zdaleka nedosahuje systém fiízení kulturní sféry; ten sice odráÏí celkovou krizi mocensk˘ch struktur, ale odolává urãit˘m liberalizaãním trendÛm. V˘klad k tomuto období se rozbíhá dvûma odli‰n˘mi smûry. První ãást rozebírá podstatné rysy pomalého uvolÀování kulturní sféry v âeskoslovensku: chce podchytit kofieny Nového kursu v kulturní politice a jeho slabiny, oÏivení kulturních stykÛ se zahraniãím a zmûny v roce 1956 spojené napfi. s decentralizací v této oblasti. Druhá ãást si v‰ímá úprav v fiízení kultury státními a stranick˘mi institucemi. SnaÏím se rozkr˘t strukturu a personální sloÏení kulturního aparátu ÚV KSâ a státních institucí zvlá‰tû v hektickém období let 1953 a 1954, poukázat na nové vzájemné vztahy a personální pfiesuny, které bûhem roku 1954 v podstatû zformovaly tfietí garnituru poúnorové kulturní politiky. DÛleÏitou souãást v˘kladu tvofií také zmûny v nomenklatufie po roce 1954 a jejich dopad na systém kulturní politiky. Tyto tfii kapitoly tedy usilují o interpretaci promûn kulturní politiky ve tfiech relativnû uzavfien˘ch etapách. V kaÏdé z tûchto etap se vytvofiilo, jak jsem dfiíve naznaãil, specifické vedoucí uskupení kulturních ‰éfÛ. Pokou‰ím se postihnout hlavní znaky tûchto tfií garnitur poúnorové kulturní politiky z hlediska jejich sloÏení, vzájemn˘ch vnitfiních vztahÛ a pfiedev‰ím metod uplatÀování kulturní politiky. BudiÏ inspirací pro dal‰í badatele, Ïe roli svorníku tûchto tfií garnitur v letech 1948–56 sehrál zmiÀovan˘ Václav Kopeck˘. Zejména první dvû vedení stojí za dvûma dÛleÏit˘mi revizemi kulturní politiky, které mûly zodpovûdût otázku, s k˘m a jak prosazovat cíle komunistické strany v této sféfie. Záhy po zformování poslední garnitury se zaãala projevovat nutnost tfietí revize související s celkov˘mi promûnami spoleãnosti ve druhé polovinû 50. let 20. století. * * * K profesním povinnostem historika by mûla patfiit i reflexe jeho v˘zkumÛ. Chtûl bych následující fiádky vûnovat krátkému ohlédnutí za tûmito odezvami. Omezím jej reakcemi na knihu Únor a kultura, která tehdy koncentrovala pfieváÏnou ãást m˘ch dosavadních v˘zkumÛ. Studie sklidila pfieváÏnû pozitivní ohlasy, jejichÏ reprodukce na tomto místû by v‰ak pfiirozenû pfiekroãila hra-

13


nice vkusu. Dotknu se proto spí‰e námitek recenzentÛ; právû kritické reakce chápu jako dÛleÏitou motivaci, zdroj námûtÛ a dÛkladnûj‰ího prom˘‰lení tématu. Kniha Únor a kultura se setkala v podstatû s jedin˘m zcela negativním hodnocením, jehoÏ autorem byl Alexej Kusák, autor do té doby vlastnû jediného zpracování této problematiky (práce Kultura a politika v âeskoslovensku 1945–1956). Ten ji na semináfii Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR v listopadu 2004 zcela odmítl a netajil podráÏdûní nad vût‰inou m˘ch interpretací. T˘kalo se to pfiedev‰ím v˘kladu rozporÛ v kulturní politice mezi „radikály“ a „umírnûn˘mi“, resp. jejich mocenského ãi ideového pozadí a váhy, která je obûma aspektÛm pfiikládána. Podrobnû se ke Kusákovû kritice a zvlá‰tû k jeho pojetí celého tématu vracím v první kapitole této knihy, uÏ na tomto místû v‰ak musím konstatovat, Ïe nejen pro období 1948–50, ale i v pojetí fiady jevÛ let 1951–56 se s ním rozcházím. I kdyÏ to Alexej Kusák vnímá jako zásadní spor, nevidím situaci tak dramaticky a pfiikláním se k názorÛm, které o vztahu mé i Kusákovy práce vyjádfiili v recenzích Jifií KfiesÈan s Milanem Drápalou.5 V podstatû jde o to, Ïe na základû archivního studia docházím ke zcela jinému hodnocení v˘znamu sporÛ mezi „radikály“ a „umírnûn˘mi“ v kontextu v˘voje poúnorové kultury. KdyÏ dva zkoumají totéÏ, nemusí vÏdy dospût ke stejn˘m závûrÛm, zvlá‰tû kdyÏ uÏívají jin˘ch metod. V nûkter˘ch recenzích dále zaznûly v˘tky k celkovému pojetí v˘kladu. Namítalo se, zda pováleãné kulturní dûjiny (ãi dûjiny pováleãné kultury) mÛÏeme zkoumat z institucionálního pohledu, zvlá‰tû z pohledu svûta stranick˘ch struktur. UÏ takto formulovanou námitku vnímám spí‰e jako nepochopení mého zámûru, popfi. recenzentovo zklamání nad tím, Ïe v knize nena‰el to, co hledal.6 Chci zdÛraznit, Ïe se nezab˘vám primárnû „kulturou“, n˘brÏ „kulturní politikou“, pfiiãemÏ rozdíl mezi obûma tématy vidím jako zásadní. S tím souvisí také to, Ïe poúnorovou „kulturní politiku“ studuji jako souãást „klasick˘ch“ politick˘ch dûjin, ne tedy dûjin kulturních, tím ménû dûjin umûní. VáÏnûj‰í námitku, myslím, pfiedstavuje volání po objasnûní osobních motivací aktérÛ kulturního dûní (zvlá‰tû umûlcÛ) zapojovat se do poúnorového systému a upozornûní, Ïe se „z anal˘zy institucí a jejich interakcí úplnû vytrácejí lidé“.7 Chápu závaÏnost tohoto argumentu, nicménû se domnívám, Ïe by bylo obtíÏné jej beze zbytku zohlednit v synteticky pojaté práci. V˘chodiskem by


14

tedy mohlo b˘t vût‰í zamûfiení badatelÛ na biografické sondy. Nerozumím v‰ak pfiíli‰ tomu, proã se z tohoto problému vyvozuje závûr, Ïe obtíÏnost poznání osobních motivací lidí ukazuje na „meze poznání komunistické minulosti historick˘mi metodami“, kdyÏ absence tohoto typu pramenÛ není specifikem soudob˘ch dûjin. Pouze je citelnûji vnímána. PakliÏe chtûl recenzent tímto upozornûním oprávnûnû vyzdvihnout moÏnosti kulturní antropologie pfii zkoumání tohoto období, soudím, Ïe to neuãinil pfiíli‰ obratnû. Potfieba zkoumání role osobnosti (umûlce ãi vrcholného funkcionáfie) v poúnorovém systému, její moÏnosti ovlivnit dûní, je bezesporu Ïádoucí. T˘ká se to nejen motivace umûlcÛ pro zapojení se do systému, ale i rozkrytí vazby mezi rolí osobnosti a anonymitou byrokratické ma‰inerie. Kromû anal˘zy rozhodnutí rÛzn˘ch orgánÛ je tfieba proniknout i do nomenklatury, zjistit, kdo skuteãnû stál za konkrétními kroky, kdo byl jejich inspirátorem, vykonavatelem. Opût se tudíÏ ukazuje potfieba v˘zkumu institucionálního zázemí kulturní politiky 50. let. Jsem skeptikem; vût‰ina motivací nám jiÏ asi zÛstane skryta, resp. nikdy nezískáme jednoznaãnou odpovûì a kaÏd˘ badatelsk˘ pokus bude tfieba vnímat jako více ãi ménû pravdûpodobnou verzi. I kdyÏ nám tedy k rozkrytí nejrÛznûj‰ích vlivÛ a motivÛ chování chybí jednoznaãné prameny, pfiesto existuje urãitá moÏnost roz‰ífiení na‰eho poznání – lze alespoÀ vyslovovat reálné pfiedpoklady (nikoli spekulace). Pfiesto se v‰ak mÛÏeme ptát: není poÏadavek na maximální rozkrytí osobních motivací uÏ pfiepjatou „specialitou“ soudob˘ch dûjin? Není psychologick˘m produktem malého ãasového odstupu od zkoumané doby, na‰eho zh˘ãkání pfiemírou „klasick˘ch“ pramenÛ, které zarytû mlãí na na‰e dal‰í otázky? Za nejdÛleÏitûj‰í pfiipomínku ke knize Únor a kultura povaÏuji upozornûní, Ïe v˘klad postrádá tûsnûj‰í vazbu s kontextem poúnorové kulturní politiky a s dûním v meziváleãném, resp. pfiedúnorovém období, s v˘vojem a konflikty uvnitfi kulturní levice (Petr ·ámal, Milan Drápala, Martin Franc).8 V˘znam tûchto problémov˘ch okruhÛ by bylo sotva moÏné zlehãit. Pfii vymezování pfiedmûtu svého v˘zkumu jsem pfiesto vycházel z toho, Ïe absence soustavnûj‰ího v˘kladu onoho kontextu nepovede k podstatnému zkreslení závûrÛ. Tento pfiístup zachovávám i v této práci s vûdomím, Ïe studium souvislostí kulturní politiky po roce 1948 s pfiedúnorov˘m v˘vojem, ale také se situací v sovûtském bloku, by mûlo b˘t tématem samostatn˘ch monografick˘ch celkÛ. ·ámal svou ná-

15


mitku ov‰em rozvinul do obecnûj‰í polohy, kdyÏ poukázal na problematické uÏívání pojmu „sovûtizace ãeské kultury“ ve vztahu k jejím zdrojÛm. Urãité korekci jsem proto vûnoval prostor na nûkolika místech v první kapitole této práce, nicménû bych rád pfiedestfiel, Ïe pojem „sovûtizace“ jsem primárnû nepouÏíval (a nepouÏívám) jako analytick˘ nástroj pro objasnûní poúnorov˘ch zmûn v kultufie, ale spí‰e jako charakteristiku daného období, jak se s ní bûÏnû setkáváme v politick˘ch dûjinách. Opakuji, Ïe tyto a podobné pfiipomínky vítám jako dÛleÏitou motivaci, popud k dÛkladnûj‰ímu prom˘‰lení tématu a sv˘ch dal‰ích badatelsk˘ch cílÛ. V této souvislosti bych rád podpofiil svolání pracovního semináfie, kter˘ by mohl více teoreticky podchytit samotné téma poúnorové kulturní politiky, naznaãit dal‰í smûry bádání, nové pramenné báze a metodologické problémy. Je pfiece vÏdy lépe, kdyÏ autofii a recenzenti (badatelé) vedou místo monologÛ dialog. * * * Této pfiíleÏitosti koneãnû vyuÏívám k podûkování v‰em, s nimiÏ jsem mûl moÏnost spolupracovat bûhem pfiípravy této knihy. Na prvním místû chci podûkovat Grantové agentufie âeské republiky, která mi v letech 2003–05 umoÏnila provést základní v˘zkum. Za konzultace a cenné pfiipomínky k finální podobû rukopisu vdûãím Milanu Drápalovi, Martinu Francovi a Petru ·ámalovi, za dÛleÏitá upozornûní dále Karlu Kaplanovi, Franti‰ku Kautmanovi a Jifiímu KfiesÈanovi. Souãasnû uvádím, Ïe re‰er‰e z fondu Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ (Literární archiv Památníku národního písemnictví), vyuÏité v této práci, provedl Milan Drápala, kter˘ mi poskytl i kopie nûkter˘ch dokumentÛ z tohoto fondu. Dal‰í zpracování, a zejména interpretace tûchto pramenÛ je v‰ak uÏ m˘m dílem. TotéÏ platí i o excerptech z Literárních novin zhotoven˘ch Markétou ·vecovou, jíÏ také patfií mÛj dík. Markétû StaÀkové jsem zavázán za poskytnuté vzpomínky a nûkteré dokumenty. V˘znamem nikoli poslední dík vyjadfiuji své manÏelce Jaromífie, která mi byla velikou oporou bûhem celého v˘zkumu a pfiípravy rukopisu. Autor Opava, záfií – listopad 2005

Nûkoli slov úvodem 1

2 3

4 5

6

7 8

16

Podrobněji se vymezením tématu zabývám ve studii J. KNAPÍK: Jak zpracovávat historii kulturní politiky 50. let? Kuděj, 2005 (roč. 7), č. 1–2, s. 180–187. Polemickou glosu uveřejnil M. FRANC: Jakou kulturou se zabývá kulturní politika aneb Několik poznámek k příspěvku J. Knapíka. Tamtéž, s. 187–189. A. KUSÁK: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha 1998. P. JANÁČEK: Literární brak (Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951). Brno 2004; G. ZANDOVÁ: Totální realismus a trapná poezie (Česká neoficiální literatura 1948–1953). Brno 2002; P. ŠÁMAL: Cesta otevřená. In: Z dějin českého myšlení o literatuře 2 (1948–1958), Praha 2002, s. 596–598. J. VORÁČ: Český film v exilu (Kapitoly z dějin po roce 1968). Brno 2004. J. KŘESŤAN; Český časopis historický, 2005 (roč. 103), č, 1, s. 215–217. M. DRÁPALA; Dějiny a současnost, 2004 (roč. 26), č. 4, s. 57. Srv. P. KOSATÍK: Trojí čtení kulturní historie na bolševický způsob. Hospodářské noviny 21. 7. 2004, č. 141, s. 10. Ponechávám k úvaze Kosatíkovo označení mé knihy za „čtení kulturní historie na bolševický způsob“. Navíc nepochopil, že kniha nechtěla popularizovat historii, tím méně měla ambici stát se jakýmsi (patrně nudným) „čtením“. P. ZÍDEK; Lidové noviny 17.–18. 7. 2004, roč. 17, č. 165, s. 14. P. ŠÁMAL: O kulturní politice přehledně a komplexně. Soudobé dějiny, 2004 (roč. 11), č. 3, s. 138–144; M. FRANC; Kuděj, 2004 (roč. 6), č. 2, s. 93. Též citované příspěvky M. Drápaly a J. Křesťana.

17

I. Budovatelská léta (1948–1951)

I. BUDOVATELSKÁ LÉTA (1948–1951)

ÚNOROV¯ P¤ELOM Jak se dûlá pfievrat „VáÏení pánové, milí pfiátelé, srdeãnû Vám dûkuji za telegram s Va‰imi pozdravy a pfiáním úspûchu v radostné práci. Byl jsem mile dojat Va‰í pozorností v této radostné dobû a pokud mnû to dovolí mé zdraví budu vÏdy s Vámi spolupracovat a tû‰iti se také z Va‰ich úspûchÛ…“1 Dopis tohoto znûní odeslal na sklonku února 1948 Akãnímu v˘boru ãesk˘ch v˘tvarníkÛ Emil Filla. Ve stejné dobû adresoval témuÏ akãnímu v˘boru svÛj list malífi Jan âumpelík, v nûmÏ ostfie protestoval proti zastoupení pfiedsedy svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ Aloise Fi‰árka, dále Franti‰ka Grosse, Jana Kotíka a Vojtûcha Tittelbacha v tomto orgánu. Dopis mezi v˘tvarníky vyvolal vzru‰ení. Podle âumpelíka dosavadní dílo jmenovan˘ch, „navazující v˘hradnû na kapitalistické a burÏoaské (sic!) umûní západu“, neopravÀuje podílet se na vedení v˘tvarného Ïivota v nov˘ch pomûrech a navrhl jejich v˘mûnu v akãním v˘boru s tím, aby se ãasem „sami v sobû vypofiádali s na‰ím socialistick˘m dne‰kem“.2 Svá stanoviska opfiel zvlá‰tû o slavnou kritiku moderního umûní Arno‰ta Kolmana uvefiejnûnou v Programu D 48, v níÏ tento stranick˘ propagandista uÏ na podzim 1947 zcela netakticky poodhalil peãlivû tajenou tváfi komunistické kulturní politiky.3 âumpelík svou v˘zvu (zaslanou i ministrÛm Kopeckému a Nejedlému) zakonãil pfiesvûdãením o potfiebû nekompromisní podpory socialistickému realismu. Zdánlivû paradoxní situace. Filla, pfiední pfiedstavitel na‰eho moderního v˘tvarného umûní,4 jeden ze signatáfiÛ nekomunistického Kulturního svazu z podzimu 1946, si vymûÀuje bezprostfiednû po mocensko-politickém zvratu v âeskoslovensku pozdravy s akãním v˘borem, kter˘ v dané chvíli spolu s desítkami a stovkami jin˘ch reprezentuje právû nastupující komunistickou moc. Proti témuÏ akãnímu v˘boru naopak vystupuje âumpelík, budoucí protagonista angaÏované tvorby stalinské éry. Tomuto paradoxu, stejnû jako desítkám jin˘ch, v‰ak nahrály okolnosti nesoucí v‰echny znaky pfielomové doby. Tváfií v tváfi nastupujícímu reÏimu museli


18

také pfiedstavitelé ãeského kulturního Ïivota, ãelní i ménû v˘znamní, uãinit rychlá rozhodnutí, stáli pfied fiadou osobních dilemat. Existenãní obavy u jednûch mohly u jin˘ch tlumit iluze o budoucím v˘voji. ¤ada dal‰ích cítila pfiíleÏitost k prosazení sv˘ch ambic ãi ventilování osobních zá‰tí. Jedno z prvních dilemat pro umûleckou inteligenci nepochybnû pfiedstavoval postoj k v˘zvû „Kupfiedu, zpátky ni krok!“ zvefiejnûné 25. února 1948 v ovládnut˘ch Svobodn˘ch novinách a poté ‰ífiené v dal‰ím tisku, která se snaÏila pomocí kulturních a umûleck˘ch osobností legitimizovat první politická opatfiení.5 Provolání neslouÏilo pouze jako manifest pfiinejmen‰ím urãité loajality. Vyz˘valo zároveÀ kulturní pracovníky k zakládání a podpofie akãních v˘borÛ Národní fronty. Ty lze vnímat jako jeden z hlavních symbolÛ „Února“. Kromû komunisty ovládan˘ch mocensk˘ch center totiÏ pfiedstavovaly zárodek nové mocensko-politické konstelace, klíãov˘ nástroj, kter˘ zájmy komunistÛ prosazoval v podstatû na jakékoli úrovni, v centru i regionech. Ústfiední akãní v˘bor Národní fronty ustaven˘ 23. února 1948 plnil úlohu stfiechového orgánu i nervového centra fiídícího prÛbûh ãistek ve v‰ech oblastech vefiejného Ïivota. Zasedli v nûm téÏ pfiedstavitelé kulturní sféry, jejichÏ fiady se poãátkem bfiezna roz‰ífiily zfiízením zvlá‰tní kulturní komise ÚAV NF pod vedením Jana Drdy. SoubûÏnû s tímto centrem zaãaly v˘bory pÛsobit ve v‰ech kulturních organizacích a zafiízeních. Nejprve se zformovaly ve strategick˘ch oblastech – médiích. âeskoslovensk˘ rozhlas ovládly je‰tû bûhem vládní krize bezpeãnostní sloÏky a záhy zde vznikl klíãov˘ akãní v˘bor praÏského rozhlasu, podle stejného vzoru se postupovalo v regionálních stanicích. V den pfiijetí demise nekomunistick˘ch ministrÛ prezidentem republiky, 25. února, zaãal rovnûÏ pracovat Akãní v˘bor ãeskoslovenského filmového podnikání (pfiedsedou Leo Wetzler) ãi akãní v˘bor Svazu ãesk˘ch novináfiÛ. Teprve po „vyfie‰ení“ vládní krize, 26. února, se ustavily akãní v˘bory v umûleck˘ch a jin˘ch centrálních kulturních organizacích: Syndikátu ãesk˘ch spisovatelÛ, Syndikátu ãesk˘ch skladatelÛ (v ãele Václav Dobiá‰), Syndikátu ãesk˘ch v˘konn˘ch hudebních umûlcÛ (Josef Smítal), Svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ (Alois Fi‰árek). Mimo to pÛsobil i Akãní v˘bor ãesk˘ch v˘tvarníkÛ (pfiedsedou Adolf Hoffmeister), kter˘ navíc schvaloval akãní v˘bory jednotliv˘ch v˘tvarnick˘ch spolkÛ. V˘bory v jednotliv˘ch divadlech zastfie‰il aÏ Ústfiední akãní v˘bor divadelníkÛ poãátkem bfiezna 1948 (za pfied-

19


sednictví Václava Vydry mlad‰ího), kter˘ koordinoval a kontroloval práci v‰ech divadelních akãních v˘borÛ, pfiiãemÏ souãasnû potvrzoval nebo revidoval jejich pÛvodní rozhodnutí.6 Role akãních v˘borÛ zÛstává obecnû stále nedocenûna. Nejv˘raznûji je pfiirozenû vnímána jejich mocensko-politická funkce vyjádfiená strÏením iniciativy na stranu komunistÛ, vyluãováním stovek jejich odpÛrcÛ mimo vefiejné dûní. S tím ‰la ruku v ruce snaha transformovat dosavadní organizace do podmínek rodícího se totalitního státu. Vedle toho ov‰em mÛÏeme o akãních v˘borech uvaÏovat jako o nástroji jisté sebezáchovy; to v pfiípadû organizací a spolkÛ, které se nacházely v urãité „‰edé zónû“, nevystupovaly do té doby protikomunisticky a zdálo se, Ïe s nastupujícím reÏimem budou snad moci koexistovat. Uveìme napfiíklad vlivn˘ praÏsk˘ spolek Slezsk˘ kulturní ústav disponující svou odboãkou pfiímo na parlamentní pÛdû (tzv. Kanceláfi slezsk˘ch poslancÛ) nebo Národní Velkou LóÏi âeskoslovenskou. Tzv. oãista zde probíhala v podstatû formálnû a akãní v˘bory v nich pÛsobily pfiedev‰ím jako nástroj k pfievedení spolkÛ (po prohlá‰ení loajality) do nov˘ch politick˘ch podmínek.7 Na druhé stranû pfiedstavovaly akãní v˘bory tak zásadní vstupní bránu do nového reÏimu, Ïe byly zakládány i tam, kde to v podstatû nebylo zapotfiebí – napfiíklad na komunistickém ministerstvu informací ãi v „politicky bezproblémov˘ch“ souborech nûkter˘ch praÏsk˘ch scén (napfi. Realistické divadlo).8 Restriktivní opatfiení akãních v˘borÛ, jimiÏ si nastupující reÏim zaji‰Èoval kontrolu kulturních institucí, dostávala mnoho podob. První etapu, zahrnující hektické únorové a první bfieznové dny, vyplnilo pfiedev‰ím vyluãování aktivních odpÛrcÛ komunistické strany ãi jinak nepohodln˘ch osob z vefiejného Ïivota, zvlá‰tû publicistÛ, spisovatelÛ, divadelníkÛ, rozhlasov˘ch pracovníkÛ apod. ZároveÀ se otevíral prostor nejen pro administrativní fie‰ení dfiívûj‰ích názorov˘ch a politick˘ch sporÛ, ale i k vyfiizování osobních úãtÛ. O setrvání v urãité organizaci totiÏ ãasto rozhodovali jednotlivci ãi omezená skupinka za‰títûná povûfiením ãi autoritou akãního v˘boru.9 Jak se navíc brzy ukázalo, verdikt akãního v˘boru se nevztahoval pouze na ãlenství jedince v konkrétní organizaci, ale mûl profesní dÛsledky, nejednou osudové. Zatímco je‰tû koncem února 1948 syndikát spisovatelÛ stanovil, Ïe vylouãení nemá mít existenãní dopady a postiÏení mohou dále publikovat a jejich díla b˘t vydávána, v polovinû bfiezna – kdy jiÏ ãistky usmûrÀo-

II. Podivné „tání“ ve stínu ‰ibenic (1951–1952)

192

i politickou odpovûdnost) plnû na ministrovi Kopeckém. Jakmile Taufer tento „detail“ vynechal, otevfiel se mu prostor ke zveliãení pozitivní role Reimanov˘ch odpÛrcÛ. S touto pomocí Taufer mohl pohodlnû vylíãit Kopeckého rozhodnutí vydat Slezské písnû jako „obrovskou zásluhu“, protoÏe odolal dlouhodobému tlaku aparátníkÛ („kosmopolitÛ“) a navíc zamezil mezinárodnímu skandálu. Zb˘vá dodat, Ïe je‰tû dnes se obãas Tauferovû mystifikaci podléhá. Napfi. Alexej Kusák uvádí mezi autory, ktefií byli „na léta vyfiazeni z nakladatelsk˘ch programÛ“, i Petra Bezruãe.229 Historie sice nezná „kdyby“, ale pfiesto mÛÏeme konstatovat, Ïe v pfiípadû poráÏky Kopeckého skupiny by koncem roku 1951 aparátníci volili nepochybnû stejné metody k oãernûní sv˘ch rivalÛ. Pomineme-li jiÏ zmínûná rÛzná „sdûlení“ adresovaná v fiíjnu 1951 Klementu Gottwaldovi, mÛÏeme za typick˘ povaÏovat obsáhl˘ „Záznam o nepfiátelsk˘ch Ïivlech v oblasti kultury“, kter˘ Gottwaldovi zaslal v srpnu 1952 Gustav Bare‰.230 Autor v nûm konstruoval naprosto absurdní „spiknutí“ v kultufie opírající se o fiadu choulostiv˘ch informací váÏících se ãasto k okupaãní minulosti rÛzn˘ch osob. V tomto svûtle exponoval mj. Otakara âernocha, Jindfiicha Chalupeckého, Otakara Mrkviãku, Oldfiicha Macháãka, Lumíra âivrného a redaktory Mladé fronty. Bare‰ tvrdil, Ïe byli zámûrnû rozmístûni v rÛzn˘ch kulturních funkcích s cílem pfiipravit se na budoucí pád reÏimu… Na tomto místû bych rád zopakoval, Ïe líãení aféry s vydáním Slezsk˘ch písní (která by si zaslouÏila je‰tû podrobnûj‰í prÛzkum) ãi Bieblovy tragické smrti nemá samozfiejmû obecnû nijak zlehãovat metody aparátníkÛ. Tyto pfiíklady v‰ak jako typické pro ilustraci praktik „kultpropu“ volil samotn˘ Taufer a jeho spolupracovníci. Pokusil jsem se pfiedev‰ím poukázat na jejich argumentaci jako na vûdomû úãelovû zmanipulovanou, která mûla nad Kopeckého skupinou – novû se konstituující druhou garniturou kulturní politiky – rozprostfiít gloriolu „záchráncÛ“ kulturních hodnot v boji s aparátníky, s nimiÏ ruku v ruce nejprve poutali v‰echny vûtve nekomunistické kultury. Takov˘ pfiístup souãasnû o to více otevíral prostor dal‰ím kampaním a atmosféfie politick˘ch procesÛ.

193


SHRNUTÍ Na podzim 1951 vyvrcholil dlouhodob˘ mocensk˘ a ideov˘ zápas dvou fiídících struktur kulturní politiky. Z tohoto zápasu vy‰la vítûznû skupina okolo ministra Kopeckého, které se na pfielomu let 1951 a 1952 podafiilo vytlaãit vût‰inu sv˘ch rivalÛ mimo vliv na kulturní dûní. Kopeckého spolupracovníci, pfiedev‰ím Ladislav ·toll, Jifií Taufer a Vítûzslav Nezval, se jiÏ dfiíve snaÏili praktikovat (v porovnání se stranick˘m aparátem) ponûkud umírnûnûj‰í kulturní politiku jak k ideov˘m záleÏitostem, tak ve vztahu k nûkter˘m komunistick˘m umûlcÛm star‰í generace. V roce 1952 tato skupina dostala pfiíleÏitost své pfiedstavy realizovat v praxi. Nesporné oÏivení kulturnûpolitické scény dávala do souvislosti s „osvobozením“ kultury od „zá‰kodnické ãinnosti“ Slánského. Souãasnû se ukazovala jako problematická pfiedstava, Ïe socialistické umûní mÛÏe ãerpat pfiedev‰ím z receptÛ, které poskytoval Îdanov. PoloÏili jsme si otázku, jak hodnotit toto podivné „tání“ roku 1952, resp. je-li moÏné pfiipsat zmûnám uskuteãÀovan˘m v tomto roce trvalej‰í platnost pfii pÛsobení na kulturní politiku. Nové ‰tollovsko-tauferovské vedení sice iniciovalo dílãí úpravu estetické normy a mírnûj‰í postup vÛãi relativnû úzké skupinû umûlcÛ, domnívám se v‰ak, Ïe tyto podnûty byly pfiíli‰ slabé. Zásadnû neusilovaly o skuteãnou liberalizaci kultury a v podstatû je pfiekryl v˘voj zapoãat˘ teprve následujícího roku. Navíc jiÏ v polovinû roku 1952 Kopeckého vedení jasnû ukázalo meze jak˘mkoli samostatnûj‰ím liberalizaãním náznakÛm, uÏ tak dosti nepoãetn˘m. Ve‰keré kulturnûpolitické dûní se nacházelo ve vleku intenzivní politické kampanû proti tzv. slán‰tinû, která tvofiila základní determinaãní faktor tohoto specifického období – ideologick˘mi odsudky dfiívûj‰í praxe se zdÛvodÀovala napfi. nutnost uváÏenûj‰ího pfiístupu ke kulturnímu dûdictví a stejná ideologická kli‰é se pouÏívala proti konkrétním projevÛm umûlcÛ. Ideologick˘ klacek pouÏívan˘ nov˘m vedením kulturní politiky prostû nemohl slouÏit ke skuteãnému uvolnûní v kultufie a v‰echny podobné projevy vytváfiely jen zdání zlep‰ení situace. K této maskovací clonû byla cílenû vyuÏita komunistická kulturní elita, která pfiechodnû získala více prostoru k seberealizaci. Co se t˘ãe systémov˘ch zásahÛ do kulturní politiky, i zde bychom mohli tûÏko nalézt podstatnûj‰í pozitivní zmûny, které by svûdãily o volnûj‰ím postavení nûkter˘ch organizací. Umûlecké


194

svazy stále platily za „pfievodovou páku“, hlasy volající po samosprávnûj‰ím postavení umûlcÛ alespoÀ v niÏ‰ích organizaãních a hospodáfisk˘ch záleÏitostech (napfi. u v˘tvarníkÛ) zÛstaly nevysly‰eny – na úpravy ve svazov˘ch aparátech pouze namísto sekretariátu ÚV KSâ dohlíÏelo pfiíslu‰ené ministerstvo. Ve filmové v˘robû do‰lo jen k dílãím korekturám jednotliv˘ch ãlánkÛ, základní schéma dané klíãov˘m postavením Filmové rady a ústfiedních dramaturgick˘ch orgánÛ zÛstalo zachováno. Pouze ze stále sloÏité schvalovací procedury filmové v˘roby vypadla jedna ze zainteresovan˘ch stran.231 Zajímav˘ v˘voj ale tehdy prodûlal napfi. v˘zkum v oblasti televizního vysílání. Zatímco na poãátku 50. let ministr Alexej âepiãka vydal pfiím˘ zákaz prací na v˘voji televize v národním podniku Tesla a v‰ichni odborníci mûli b˘t pfievedeni na v˘robu radiolokaãní techniky, âeskoslovensk˘ rozhlas navzdory tomu a na jiné pÛdû sledoval cíl zahájit vysílání do konce první pûtiletky. V první polovinû roku 1952 v‰ak do‰lo k obratu. Státní i stranické instituce zaãaly v˘voj televize z ne pfiíli‰ znám˘ch dÛvodÛ opût podporovat. UvaÏuje se v této souvislosti o zásluze fieditele rozhlasu Kazimíra Stahla, kter˘ pro my‰lenku televize dokázal získat Kopeckého.232 Alexej Kusák uvaÏuje v souvislosti s v˘vojem v roce 1952 o „prvním náznaku sebereflexe systému“ a o zaãátku „uplatÀování hlediska autonomní kultury“.233 Domnívám se, Ïe z hlediska celé pfiedchozí anal˘zy fiady jevÛ a událostí, toto hodnocení není oprávnûné. ZdÛvodÀovala-li se kritika dogmatismu zá‰kodnickou ãinností oponentÛ, je tûÏké ji vnímat jako sebereflexi systému, kdyÏ tyto postupy pfiedstavovaly jedny z elementárních praktik stalinismu. Pokud zde máme uvaÏovat alespoÀ o pfiedpokladech pozitivních zmûn, mûli bychom je spí‰e hledat v onûch projevech, které se aktivizovaly (napfi. uvnitfi umûleck˘ch svazÛ) v první polovinû roku 1952, av‰ak byly ·tollem a Tauferem zadu‰eny. V tomto smûru bych pfiehodnotil i nûkteré dfiívûj‰í vlastní závûry.234 Historikové ãasto upozorÀují na spoleãensk˘ ‰ok zapfiíãinûn˘ nejdfiíve pádem Slánského aparátu koncem roku 1951 a umocnûn˘ poté koncem roku 1952 procesem se Slánsk˘m. Za nahromadûnou kritiku se úspû‰nû schovávali i ti, ktefií pfiede‰lé ideologické normy prosazovali. Spoleãensk˘ otfies pfiispûl k relativizaci platnosti tûchto norem235 a snad i samovolnû umocnil nûkteré „umírnûnûj‰í“ tóny Kopeckého kulturní politiky. Tyto faktory mûly sehrát progresivní roli aÏ v blízké budoucnosti – po jistém uvolnûní mezinárodního napûtí v letech 1953–54.236

195


·tollovsko-tauferovské vedení kulturní politiky se dostalo k moci mimo jiné i s pomocí úãelov˘ch argumentÛ, jimiÏ mífiili na své spolustraníky. Tato úãelovost vystoupí je‰tû více do popfiedí, porovnáme-li jejich pfiístupy k lidsk˘m tragédiím v˘znamn˘ch umûlcÛ. KdyÏ na podzim 1952 spáchali sebevraÏdu reÏisér Jifií Frejka a o nûkolik t˘dnÛ pozdûji herec Jifií Plach˘,237 nikdo nehnal k zodpovûdnosti viníky, nikdo v tisku neroz‰ifioval dvojznaãné naráÏky o u‰tvan˘ch umûlcích, aãkoli právû Frejka je v dopisech na rozlouãenou jmenovitû oznaãil. V té dobû to totiÏ uÏ nebylo zapotfiebí – noví páni situaci drÏeli pevnû v rukou.238 Na‰i úvahu zakonãeme srovnáním. Bûhem první zásadní revize poúnorové kulturní politiky v polovinû roku 1949 tehdej‰í garnitura, Bare‰ovo stranické vedení i Kopeckého administrativa, odvrhla nespolehlivé radikální proudy zpochybÀující v podstatû autoritu této elity jako celku. DÛsledky tzv. pamfletové aféry tak napomohly uti‰it siln˘ hodnotov˘ otfies, kter˘ kultura prodûlala po únoru 1948, a stabilizovat nov˘ hodnotov˘ systém ku prospûchu první garnitury kulturní politiky. Na konci této první revize stál znám˘ referát Ladislava ·tolla se v‰emi negativními a dlouhodob˘mi dÛsledky pro kulturní v˘voj. Druhá revize kulturní politiky v polovinû roku 1952 pootevfiela urãit˘ prostor umûlecké vefiejnosti zapojené do poúnorového systému ve smyslu snesitelnûj‰ího uplatÀování ideologie, rovnomûrnûj‰ího chápání kulturního dûdictví. Pfiínos této druhé revize pro stabilizaci kulturní politiky mÛÏeme vnímat v tom smyslu, Ïe se mohla opfiít o vût‰inu oficiální a uznávané (pro)komunistické kulturní obce, jíÏ kulturnû-propagaãní aparát pfiedtím nedisponoval. Jaká ale byla hodnota tohoto nového prostoru? Na jedné stranû byl sice zaplnûn roz‰ífien˘m rejstfiíkem v˘razov˘ch umûleck˘ch prostfiedkÛ, na stranû druhé v‰ak nalezneme zufiivé ideologické kampanû a oslavy (nejen) jedenácti politick˘ch vraÏd.239 Obojí tvofiilo neoddûliteln˘ celek a tento rozpor bude historiky dráÏdit patrnû nadále… 1

2

Srv. J. PERNES: Brno 1951. Praha 1997, s. 12–14; V. BRABEC: Vztah KSČ a veřejnosti k politickým procesům na počátku padesátých let. Revue dějin socialismu, 1969 (roč. 9), č. 3, s. 378–380. Obecněji k tématu rovněž K. KAPLAN: Sociální souvislosti krizí komunistického režimu 1953–1957 a 1968–1975. Sešity ÚSD AV ČR, sv. 9, Praha 1993. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j. 28. Předsednictvo ÚV KSČ diskutovalo o personálních otázkách v souvislosti s přípravou zasedání ÚV KSČ dne 5. 9. 1951. (K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu 1948–1954. Sešity ÚSD AV ČR, sv. 15, Praha 1994, s. 102.)

II. Podivné „tání“ ve stínu ‰ibenic (1951–1952) 3

4

5 6 7

8 9 10 11 12 13 14

15 16

17

18 19

20

21 22

23 24 25 26

196

K. KAPLAN: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha 1992, s. 138–140. Stalin tehdy mj. před A. Čepičkou prohlásil, že by „bylo žádoucno, aby se vláda stala skutečně řídícím a vládnoucím orgánem… Jen taková vláda… přestává být grupou duraků.“ Tamtéž, s. 146. Od září 1951 byli jeho členy K. Gottwald, A. Zápotocký, R. Slánský (do listopadu 1951), J. Dolanský, K. Bacílek, A. Čepička. V prosinci 1951 přibyli V. Kopecký a A. Novotný. V. BRABEC: c. d., s. 366. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j. 28. V první části této kapitoly též vycházím z práce J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu…, s. 142–171, kterou tímto cituji jen výjimečně. Viz též úvod této knihy. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j. 28. Srv. poněkud nepřesně K. KAPLAN: c. d., s. 149. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j. 28. V. BRABEC: c. d., s. 366. K. KAPLAN: Aparát ÚV KSČ v letech 1948–1968…, s. 71–72. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 29. J. PELIKÁN: Směleji a soustavněji vyzvedávat nové talenty. Tvorba 1951, č. 32, s. 759–762; K diskusi o vyhledávání a ideové výchově začínajících spisovatelů. Tamtéž, č. 40 – zadní strana obálky. Ze školení mladých slovenských spisovatelů. Lidové noviny 22. 9. 1951, s. 2. V edičním plánu nakladatelství Svoboda figurovala ještě v srpnu 1951 Reimanova práce K dějinám literatury a estetických teorií. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 565.) Rukopis se zachoval ve formě stránkových korektur v jeho pozůstalosti. K. KAPLAN: c. d., s. 56. Před zářím 1951 mělo sice každé významné oddělení ÚV KSČ vlastní kádrový referát systemizovaný v sekretariátu vedoucího oddělení (včetně „kultpropu“), příslušný kádrový referent zde však plnil i jiné úkoly. Šlo o jakéhosi „styčného důstojníka“ s příslušnými institucemi. M. PAVKA: Kádry rozhodují vše!…, s. 47. J. KNAPÍK: Kulturní politika KSČ v oblasti filmové tvorby…, s. 73–74; A. Kusák nesprávně uvádí, že změny po zářijovém zasedání ÚV KSČ zasáhly nejprve svaz spisovatelů. (Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 386.) Hendrych tak opustil (na čas) sféru kulturní politiky. – Kopecký v dopise Hendrychovi uvedl: „V souvislosti s opatřeními, jež si vyžaduje v oblasti ministerstva informací a osvěty usnesení ÚV KSČ ze 6. září t. r. odvolávám Tě z funkce předsedy Filmové rady a vyslovuji Ti při této příležitosti dík za práci, kterou jsi v této funkci vykonal.“ Cit. podle NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 966 – sdělení G. Bareše z 18. 9. 1951. J. HAVELKA: Čs. filmové hospodářství 1951–55. Praha 1972, s. 18. K tomu dospívá též Š. EISMANN: Film a kulturní politika…, s. 122. Statut a dosavadní směrnice Ústřední dramaturgie byly sice zrušeny až 2. 2. 1952, ale filmovou výrobu ministerský aparát kontroloval už na podzim 1951. Srv. O. VÁVRA: Podivný život režiséra. Praha 1996, s. 144 a 183. Vzpomínka Miroslava Galušky (nar. 1922). Vzpomínka Otakara Vávry (nar. 1911); srv. O. VÁVRA: c. d., s. 186. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 29. Zpráva odboru za období 15. 8. – 15. 9. 1951; a. j. 15. Zpráva z 12. 9. 1951.

197 27 28

29

30 31 32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42 43

44 45

46


Tamtéž, a. j. 649. Tamtéž, f. 100/24, sv. 66, a. j. 966. „Situace v Čs. státním filmu“ z 18. 9. 1951 – G. Bareš. O. Macháček pocházel z Brna. Bareš argumentoval tím, že neměl údajně „čistý štít z doby okupace“ a Šling jej proto „držel v ruce“. Podle Bareše byl Macháček „člověk absolutně nepolitický, ale s chorobnou touhou po moci, neustále bojující o kompetenci… Jeho poslední zákroky na něho vrhají zvláštní světlo.“ A NM, Pozůstalost Pavla Reimana, kart. 7. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 562. Označení se vžilo v táboře kritizovaných. Užil je např. P. Reiman v dopise Gottwaldovi z 13. 12. 1951. (NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 103, a. j. 1168.) Stejné označení použil i J. PILAŘ po třech desetiletích a přidal k němu ekvivalent „krvavé svatováclavské posvícení“ – J. PILAŘ: Sluneční hodiny. Praha 1989, s. 218. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. Dopis V. Řezáče a V. Pekárka V. Kopeckému z 29. 9. 1951. Schůze se účastnili: P. Bojar, J. Drda, J. Hájek, K. Jiroudková, J. Kostra, I. Kříž, M. Lajčiak, S. Machonin, M. Majerová, F. Nečásek, S. Neumann, V. Nezval, V. Pekárek, J. Pelikán, J. V. Pleva, J. Pilař, J. Rybák, V. Řezáč, E. A. Saudek, J. Sekera, I. Skála, C. Štítnický, L. Štoll, J. Taufer. Průběh schůze líčí mj. M. DRÁPALA: Iluze jako osud…, s. 205; A. KUSÁK: c. d., s. 386. Tamtéž. Dopis F. Nečáska K. Gottwaldovi z 3. 10. 1951; f. 19/7, a. j. 678. Zpráva J. Pelikána z 29. 9. 1951. LA PNP – pob. Staré Hrady, f. SČSS. Předsednictvo SČSS 28. 9. 1951. Za poskytnutí dokumentu děkuji M. Drápalovi. Srv. J. PILAŘ: Sluneční hodiny…, s. 217–218. Máme-li věřit Pilařovi, Drda se měl „v záchvatu sebekritiky“ dokonce rozplakat. Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. Dopis S. Neumanna K. Gottwaldovi z 30. 9. 1951. Tuto domněnku podporuje i J. PILAŘ: c. d., s. 218, který se odvolává na sdělení V. Pekárka. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 678. Dosavadní složení předsednictva ÚV SČSS: J. Drda, M. Majerová, F. Nečásek, V. Řezáč, P. Bojar, M. Lajčiak, J. Kostra, C. Štítnický a P. Horov. LA PNP – pobočka Staré Hrady, f. SČSS; NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 678. Zpráva J. Pelikána G. Barešovi z 29. 9. 1951; f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. Dopis V. Kopeckého K. Gottwaldovi z 29. 9. 1951. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. Dopis V. Řezáče a V. Pekárka V. Kopeckému z 29. 9. 1951. Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 388. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. Dopis V. Kopeckého K. Gottwaldovi z 29. 9. 1951. Tamtéž. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. Dopis A. (Š). Reimanové K. Gottwaldovi z 5. 10. 1951. Bezradnost stranických pracovníků prozrazuje zpráva J. Pelikána Barešovi z 29. 9. 1951. V komentáři hovoří o tom, že „projednávání výsledků ÚV nebylo nijak připraveno, nebyl přednesen ideový referát a bylo ihned přikročeno k provádění osobních


47

48

49

50

51

52 53 54

55

56

57 58 59

60

61

62 63

64

198

změn“. Vzniklo tak nebezpečí, že „mezi spisovateli vznikne neklid a mnoho dohadů, nebude-li jim celá záležitost vysvětlena“. Kritika svazu totiž „v tomto případě nevystihuje správně hlavní problémy“. Pelikán podpořil urychlenou přípravu II. sjezdu SČSS, zahájení „ideové diskuse“ a založení organizace KSČ přímo ve svazu, která by zajistila „politickou výchovu“ komunistů. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 678.) NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 967 a 968. Dopis S. Neumanna Gottwaldovi ze 30. 9. 1951 a F. Nečáska K. Gottwaldovi ze 3. 10. 1951. Z Neumannova a Nečáskova dopisu obsáhle cituje též K. KAPLAN: Několik dokumentů o kultuře (1949–1952). Proglas, 1998 (roč. 9), č. 9–10, s. 51–55. Nečásek upřesnil, že Kopecký má „velmi kladné stanovisko“ k výstavě v Jízdárně a k malíři Čumpelíkovi, „kdežto s. Taufer, Štoll, Nezval, Pekárek kritisují jako kýče právě ta nejpokrokovější díla výstavy, a také v Čumpelíkovi vidí hlavní ‚nebezpečí‘ pro československé malířství“. Taufer naopak v Kulturní radě obhajoval „nutnost shovívavého stanoviska k E. Fillovi a žádal, aby mu byla poskytnuta možnost vystavovat své doslova zvrácené obrazy na themata českých lidových písní“. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 103, a. j. 1168. Dopis G. Bareše K. Gottwaldovi ze 16. 10. 1951. Odkazuji zde na práci J. KNAPÍK: Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953. Praha 2002. Charakteristiku F. Nováka (koncem roku 1952 zatčeného) podává L. ČIVRNÝ: c. d., s. 138–139. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 688. Aktiv SČSS 24. 6. 1953 – stenozáznam; vyjádření V. Pekárka. Č. CÍSAŘ: Člověk a politik. Praha 1998, s. 177. Blíže J. KNAPÍK: Verše v nemilosti…, s. 37–39. NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 159. Dopis J. Seiferta I. Olbrachtovi ze 30. 9. 1951. Novou sbírku s názvem Maminka vydal J. Seifert až v roce 1954. Je také autorem textu rybářovy písně z pohádkového filmu Byl jednou jeden král z téhož roku. Tamtéž, f. 19/7, a. j. 677. Dopis J. Filipce G. Barešovi z 23. 11. 1951. Dokument v plném znění otiskuje J. HOŘEC: Doba ortelů. Brno 1992. Tamtéž, f. 02/3, sv. 10, a. j. 130–131. Organizační sekretariát ÚV KSČ 21. 9. a 27. 9. 1951. Přítomni K. Gottwald, A. Novotný, J. Frank, G. Bareš, V. David, J. Hendrych, Š. Bašťovanský. – Souvisleji k osobnosti B. Köhlera viz K. KAPLAN: Kronika komunistického Československa. Brno 2005, s. 177–185. NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 10, a. j. 133. Organizační sekretariát ÚV KSČ 4. 10. 1951. Tamtéž, f. 02/3, sv. 10, a. j. 132. Organizační sekretariát ÚV KSČ 2. 10. 1951. Tamtéž, a. j. 133–134. Organizační sekretariát ÚV KSČ 4. 10. a 6. 10. 1951; K. KAPLAN: Aparát ÚV KSČ v letech 1948–1968…, s. 77–79 a 91–92. Zde: zástupce vedoucího Ladislav Novák, referát pro masové šíření literatury (Eva Neumannová, Arnošt Kodíček, Jolana Rydvalová, Drahomíra Burgetová), referát pro šíření agitačních pomůcek a materiálů (Václav Ludvík), referát odbytový (Alois Vojtík). NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 11, a. j. 70. Politický sekretariát ÚV KSČ 24. 11. 1951 – odhalení R. Slánského. Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 387. K tomu obecně J. SVOBODOVÁ: Zdroje a projevy antisemitismu v českých zemích 1948–1992. Sešity ÚSD AV ČR, sv. 19, Praha 1994. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 18, a. j. 29.

199 65

66

67 68

69

70 71

72

73 74 75

76

77 78

79

80 81

82


Barešova vila se nalézala v těsné blízkosti vily Rudolfa Slánského. (Vzpomínka Čestmíra Císaře.) NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 12, a. j. 209; K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu…, s. 107–110. NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 155. G. BAREŠ: Dílo, zasvěcené vítězství socialismu. Rudé právo 31. 7. 1951, s. 4; J. Isoz byl svědkem výroku Kopeckého, který tuto situaci komentoval: „Já jsem funusový řečník strany. K mým povinnostem patří psát oslavné články. Když píšu oslavný článek o někom, nemůžu psát, co si o něm myslím.“ (Vzpomínka Jindřicha Isoze – dopis z 18. 5. 1999.) Srv. obecněji K. KAPLAN: Nebezpečná bezpečnost. Brno 1999, s. 183 a 195–196. Pozoruhodný náhled do vztahů mezi vysokými stranickými funkcionáři na přelomu let 1951/52 nabízí edice dokumentů G. P. MURAŠKO (ed.): Delo Slanskogo. Voprosy istorii, 1997, č. 3, s. 3–20; č. 4, s. 3–18. K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu…, s. 114. NA, A ÚV KSČ, f. 05/3, sv. 50, a. j. 418. Zápis porady vedoucích odborů z 27. 11. 1951. Tamtéž, f. 100/24, sv. 103, a. j. 1168. Dopis P. Reimana K. Gottwaldovi z 13. 12. 1951. A NM, Pozůstalost P. Reimana, kart. 7. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 405. Zpráva J. Filipce A. Novotnému ze 7. 1. 1952. Tamtéž. Reiman označení svého působení za „levoboční odnož“ charakterizoval v únoru 1952 Kopeckému jako Barešovu snahu vytvořit z něj „obětního berana“, který může za špatnou spolupráci s ministerstvem. Č. CÍSAŘ: Stránky osudu IV. část – Diktatura strany (1948–1952). Praha 1990, Rkp., s. 490; Týž: Člověk a politik…, s. 177. – I další Císařova tehdejší vyjádření o roli aparátu se poněkud vymykala dobovému kontextu. Srv. s jeho slovy na poradě oddělení 3. 12. 1951: „Po kritice stranického aparátu v září byl u některých soudruhů pocit, že stranický aparát se stává méně důležitým a vzhledem k tomu, že se nemá vměšovat do práce státního aparátu, že nemá tedy ani kontrolovat. Takové zjevy musíme odmítat a naopak vyvíjet co největší aktivitu a iniciativu při prosazování stranických usnesení.“ Vzpomínka Jana Šterna. Tématu jsem se krátce dotkl v referátu J. KNAPÍK: Důsledky zatčení Rudolfa Slánského v kulturní politice. In: Politické procesy v Československu po roce 1945 a „případ Slánský“, Brno 2005, s. 341–345. – Na dluh české historiografie, zmapování rozsahu čistek v mocenských strukturách po pádu Slánského, upozornil již J. PERNES; viz předmluva k M. PAVKA: Kádry rozhodují vše! Brno 2003. NA, A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 31, a. j. 291 a 291 II. Přítomni K. Gottwald, K. Bacílek, G. Bareš, A. Čepička, V. Kopecký, A. Novotný, A. Zápotocký, J. Hendrych. Blíže J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu. Přerov 2000, s. 170–171. NA, A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 31, a. j. 291 II. Tamtéž, a. j. 292. Předsednictvo ÚV KSČ 4. 2. 1952. Přítomni mj. K. Gottwald, V. Kopecký, A. Čepička, A. Zápotocký, J. Hendrych. Zápis uvádí 2 jména – „Bedřich Voda (František Pexa)“. Tamtéž, f. 02/5, sv. 17, a. j. 84.


200

Vladimír Přikryl pracoval v aparátu ÚV KSČ od roku 1950: zprvu jako praktikant odboru propagandy, od února 1951 jako referent v odboru stranické výchovy „kultpropu“. Do Nové mysli přešel v únoru 1952. 84 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 23, a. j. 93. Politický sekretariát ÚV KSČ 28. 4. 1952. 85 M. REIMAN: O Poly Reimanovi (místo vzpomínek). In: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu II, Praha 2004, s. 66–67 a 318–321; A NM, Pozůstalost P. Reimana, kart. 7. 86 Vzpomínka Jindřicha Filipce – dopis z 22. 11. 1999; srv. Č. CÍSAŘ: Člověk a politik. Praha 1998, s. 178. Filipec se jako neperspektivní jevil již v říjnu 1951, neboť měl nastoupit základní vojenskou službu. (NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 10, a. j. 133.) 87 Vzpomínka Jindřicha Isoze – dopisy z 18. 5. a 29. 6. 1999. 88 K. KAPLAN: K politickým procesům…, s. 122; Týž: Aparát ÚV KSČ v letech 1948–1968…, s. 91. 89 Č. CÍSAŘ: Člověk a politik…, s. 179. 90 Srv. K. KAPLAN: Zpráva o zavraždění…, s. 164. J. Maňák upozorňuje, že téměř třetina pracovníků aparátu ÚV KSČ z období „pražského jara“ 1968 v něm začala pracovat v letech 1950–54. Další pětina zde působila ještě před rokem 1950. J. MAŇÁK: Vývoj početního stavu a sociálního složení…, s. 477. 91 V roce 1951 Tvorba vycházela v nákladu přes 100 000 výtisků. 92 Podrobněji k vývoji redakce J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu…, s. 135–141; stručný profil týdeníku uvádí B. DOKOUPIL a kol.: Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945–2000. Brno 2002, s. 259–260. 93 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 510. Korespondence Tvorby v roce 1951. 94 Vzpomínka Miroslava Galušky – dopis z února 1998. 95 Okolnosti přípravy těchto statí čerpám ze zprávy J. Šterna pořízené pro potřeby zvláštní vyšetřovací komise v dubnu 1952 (Osobní archiv autora). – Přestože se jedná o subjektivní líčení událostí i názorů druhých osob, některé skutečnosti lze ověřit i z jiných pramenů. 96 S. NEUMANN: K článkům o ideových problémech sovětské literatury. Tvorba 1951, č. 38, s. 918–920; č. 39, s. 942–944; č. 40, s. 966–968; č. 41, s. 990. 97 Totéž. Tvorba 1951, č. 40, s. 968. 98 Srv. J. HOŘEC: c. d., s. 151. 99 V. PEKÁREK: Za rozvoj naší literatury. Lidové noviny 28. 10. 1951, č. 255 – příloha. 100 M. GRYGAR: Teigovština – trockistická agentura v naší kultuře. Tvorba 1951, č. 42, s. 1008–1010; č. 43, 1036–1038; č. 44, s. 1060–1062. 101 Bez původního textu však samozřejmě již nelze zjistit míru úprav. 102 NA, A ÚV KSČ, f. 07/2, sv. 1, a. j. 5. Dopis J. Šterna G. Barešovi – na omyl Šterna upozornil M. Grygar. 103 L. ŠTOLL: Výchova a vyučování komunistů. Tvorba 1951, č. 42, s. 999–1001. 104 NA, A ÚV KSČ, f. 07/2, sv. 1, a. j. 5. Informace Č. Císaře G. Barešovi z 15. 10. 1951. 105 Štoll právě v té době (od 15. 10.) pobýval v SSSR. (Lidové noviny 18. 10. 1951, s. 4.) 106 S. NIKOLSKIJ: V boji za literaturu socialistického realismu. Tvorba 1951, č. 48, s. 1148–1149. 107 NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 156. Sebekritika Tvorby z 27. 12. 1951. 108 Tím se rozuměli členové redakce: R. Richta s M. Galuškou se v té době léčili z tuberkulózy.

201 109 Noticka


vyvolala dohady zejména u nižších funkcionářů KSČ. Na kritiku reagoval koncem února 1952 Č. Císař. V dopise Kanceláři předsedy KSČ připustil problematičnost i stručnost vysvětlení, dodal však, že text osobně dohodl s V. Kopeckým a A. Novotným a že podle jeho názoru nebylo na místě obšírné komentování, „jaké je nyní žádáno“. (NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 963.) 110 Vzpomínka Miroslava Galušky – dopis z února 1998. 111 Vzpomínka Jana Šterna. 112 Vedoucím redaktorem byl M. Galuška. Štern však byl v redakci služebně nejstarší a z této pozice odpovídal i za poslední číslo. Štern k označení za vedoucího redaktora říká: „Byl to nesmysl, který se ale tehdy hodil, právě tak jako mé jméno.“ 113 NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 19, a. j. 161. Přítomni byli V. David, A. Novotný, J. Tesla, J. Uher a B. Köhler. 114 Tamtéž. Stranický trest byl J. Šternovi zvýšen na důtku s výstrahou. 115 Pavel JANOUŠEK vyslovil potřebu narušení tradiční periodizace české literatury na příkladě procesu se Slánským – Proces se Slánským jako periodizační mezník v české literatuře? In: Česká literatura 1948–1956. Opava 1993, s. 30–38. Zajímavé postřehy vyslovil Pavel PEŠTA ve své analýze K počátkům „tání“. Tamtéž, s. 18–29. Mocenské pozadí „uvolňování“ jsem se pokusil vyložit ve studii K počátkům „tání“ v české kultuře 1951–1952. Česká literatura, 2000 (roč. 48), č. 2, s. 176–191. 116 A. KUSÁK: c. d., s. 381. P. Janoušek podobně konstatuje, že část funkcionářů využila procesu se Slánským k dílčí změně strategie při řízení kultury a poukázal na neoprávněnost předpokladu o utužení kulturní politiky po popravě Slánského. (P. JANOUŠEK: c. d., s. 32–33.) 117 Naši kulturní pracovníci poznávají SSSR. Lidové noviny 3. 11. 1951, s. 5. – Cesta se připravovala už v 1. polovině roku 1951. 118 V. KOPECKÝ: Proti kosmopolitismu jako ideologii amerického imperialismu. Praha 1952. 119 Srv. s kritickou zmínkou o Nezvalovi za jeho vstřícné gesto vůči E. Fillovi: L. ŠTOLL – J. TAUFER: Proti sektářství a liberalismu. Nový život 1952, č. 7, s. 1064. 120 K tomu M. POKORNÁ: Sjednocením proti jednotě. Spor o budoucí podobu akademie věd. In: Věda v ČSR 1945–1953, Praha 1999, s. 105–120. Upozorňuji v této souvislosti na hypotézu, která se snaží (nikoli neproblematicky) vyložit, proč L. Štoll nebyl už v roce 1952 jmenován akademikem. Viz J. BERAN: Vytváření členské základny ČSAV v roce 1952. Soudobé dějiny, 2005 (roč. 12), č. 1, s. 113–119. 121 J. HANZAL: Zdeněk Nejedlý bez legend. Od trstenické stezky, 1992, č. 3, s. 4–5. Hanzal tvrdí, že Nejedlý si v 50. letech přes svou zkostnatělost a sníženou možnost zasahovat do kulturní politiky zřejmě uvědomoval, že se „vývoj řítí směrem, pro který neměl dost pochopení a sympatií“. Srv. J. KŘESŤAN: c. d., s. 38. 122 Srv. V. KNAPP: Proměny času. Praha 1998, s. 96 a 111–112. 123 NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 967. 124 Tamtéž, f. 02/5, sv. 70b, a. j. 189. Politický sekretariát ÚV KSČ 14. 12. 1953. 125 Tamtéž, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968; srv. J. PILAŘ: Sluneční hodiny…, s. 225. 126 V. DOSTÁL: O české poesii v roce 1951. Nový život 1952, č. 10, s. 1549–1550. 127 K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu…, s. 132. 128 M. REIMAN: c. d., s. 79. 129 J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu…, s. 185–186. 130 R. ČERNÝ: Exprezident I. Praha 1998, s. 126.


202

NA, f. Ministerstvo informací – dodatky, kart. 1, inv. č. 140. A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 31, a. j. 104. Politický sekretariát ÚV KSČ 9. 7. 1952. Čivrný uvádí, že jeho přechod z ministerstva informací do školství motivovala nedůvěra Kopeckého k jeho řízení agendy kulturních styků se zahraničím. (L. ČIVRNÝ: c. d., s. 125.) 133 Tamtéž, sv. 20, a. j. 89. Politický sekretariát ÚV KSČ 9. 4. 1952. 134 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 678. Zpráva J. Pelikána z 29. 9. 1951; f. 02/5, sv. 50, a. j. 135. – Již po „odhalení“ O. Šlinga a M. Švermové se uvažovalo o reorganizaci stranického života. Bareš s tímto záměrem vedl v červnu 1951 pracovní zájezd kulturněpropagačních pracovníků do Moskvy. 135 Blíže NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 693. Zpráva J. Pelikána; též a. j. 15. Porada u G. Bareše 2. 11. 1951. 136 M. PAVKA: c. d., s. 51–52 a 58–59. 137 K. KAPLAN: Československo v letech 1948–1953. Praha 1991, s. 34. 138 L. PACHMAN: Jak to bylo. Bělá pod Bezdězem 2001, s. 51. 139 A. KUČEROVÁ: Svaz zaměstnanců umělecké a kulturní služby v kulturní politice v letech 1948–1953. Rkp., Opava 2004, s. 45. Autorka v zápisech schůzí předsednictva z let 1952–53 doklady o čistkách nenalezla. 140 VOA, f. SZUKS, kart. 16. 141 V. PEKÁREK: Za rozvoj naší literatury. Lidové noviny 28. 10. 1951, č. 255 – příloha. 142 Za umění mistrovské a lidu srozumitelné. Lidové noviny 30. 10. 1951, s. 1–2. 143 NA, f. ÚSČSVU, kart. 112. Dopis předsednictva SČSVU krajským střediskům. 144 Za uměním socialistické epochy. Lidové noviny 3. 11. 1951, č. 260 – příloha Kulturní neděle. 145 F. NEČÁSEK: O další cestu našeho výtvarného umění. Tvorba 1951, č. 46, s. 1109–1110. 146 Srv. s poznámkou J. ŠTERNA, kterou pod názvem „Květinky“ otiskl na jaře 1949 v Novém životě – M. BAUER: Ideologie a paměť…, s. 251. 147 NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 103, a. j. 1168. Dopis G. Bareše K. Gottwaldovi ze 16. 10. 1951. 148 Diskusní příspěvky a projevy publikoval v dubnu 1952 časopis Výtvarné umění (dvojčíslo 5–6). 149 Za umění mistrovské a lidu srozumitelné. Lidové noviny 30. 10. 1951, s. 1–2. 150 Za veliké nové umění. Lidové noviny 1. 11. 1951, s. 1; Výtvarníci o svém úkolu a cíli. Tamtéž 2. 11. 1951, s. 5. 151 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 616. Dopis J. Císařovského V. Davidovi. Nedatováno (pravděpodobně jaro 1952). Mj. dodával, že o Nečáskovi „je známo, že soustřeďoval kolem sebe nejen kruh předních funkcionářů Svazu, ale i řadu výtvarných umělců a který ze své vysoké funkce si vymiňoval právo mluvit a zasahovat přímo i do nejsložitějších otázek tvůrčích a svazových“. 152 NA, f. ÚSČSVU, kart. 112. Dopis předsednictva SČSVU krajským střediskům z 11. 12. 1951. 153 Oba projevy jsou uloženy v NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968. 154 Podrobněji M. BAUER: c. d., s. 247 a 266–268. Nakonec nevyšel ani sborník začínajících autorů s více než tisícem příspěvků. SČSS o tom rozhodl na jaře 1953. 155 Reimanův výrok o F. Šrámkovi v souvislosti s vydáváním jeho spisů mi v červenci 132 NA,

203


1999 potvrdil František Kautman: „Reiman se přede mnou vyslovil, že to není žádný spisovatel a že ‚starý pán potřebuje prachy‘.“ – P. Reiman, G. Bareš a J. Filipec byli z SČSS vyloučeni koncem roku 1954. Vrátit se mohli až na jaře 1956. (A NM, Pozůstalost P. Reimana, kart. 7.) 156 Připomeňme v této souvislosti mj. případ Jaroslava Seiferta. 157 LA PNP – pobočka Staré Hrady, f. SČSS (neuspořádáno). Předsednictvo SČSS 28. 9. 1951. 158 O významu reinterpretace Stalinových prací o jazykovědě v roce 1952 srv. A. KUSÁK: c. d., s. 388–389. 159 NA, f. ÚSČSVU, kart. 112. Dopis předsednictva SČSVU krajským střediskům (K. Stráník). 160 L. ŠTOLL – J. TAUFER: Proti sektářství a liberalismu – za rozkvět našeho umění. Literární noviny 1952, č. 19, s. 5–6; Totéž, Nový život 1952, č. 7, s. 1053–1069. – Je pozoruhodné, že proti publikování stati v Rudém právu se postavil B. Köhler, který informoval 26. 6. 1952 Gottwalda o doporučení Vody-Pexy text přetisknout i zde. „Nechci svévolně rozhodovat o uvedeném návrhu. Můj názor je, že není třeba zatím do diskuse o literatuře, umění atd. zatahovat Rudé právo…“ (NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 967.) 161 K některým otázkám našeho umění. Rudé právo 19. 5. 1952, s. 1. 162 Literární noviny, 1952 (roč. 1), č. 1, s. 1. 163 Srv. P. JANOUŠEK: c. d., s. 34. 164 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 24, a. j. 94 a sv. 29, a. j. 102. Politický sekretariát ÚV KSČ 5. 5. a 25. 6. 1952. 165 A KPR, inv. č. 2620/D. Dopis IV. střediska SČSVU Aleš z 19. 5. 1952 a Usnesení členské schůze z 10. 5. 1952. 166 NA, f. ÚSČSVU, kart. 108. Schůze ÚV SČSVU 4. 7. 1952. 167 Projev V. PAVLÁSKA. In: Druhá celostátní konference SČSVU II., Praha 1952, s. 9–44. 168 Projev K. STRÁNÍKA. Tamtéž, s. 45–76. 169 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 24, a. j. 94 a sv. 29, a. j. 102. Politický sekretariát ÚV KSČ 5. 5. a 25. 6. 1952. 170 V. STEJSKAL: Stalinovy články o jazykovědě a naše literární věda a kritika. Nový život 1952, č. 2, s. 269–282; Týž: K nové české próze. Nový život 1952, č. 4, s. 568–585. 171 Srv. s názorem uváděným P. PEŠTOU: c. d., s. 22. I A. Kusák se mýlí, tvrdí-li, že reinterpretaci Stalinových prací podnítil Nezval v dubnu 1952 ve svém projevu o Fillovi. (A. KUSÁK: c. d., s. 389 a 577.) Soudím, že tento podnět mohli Taufer se Štollem přivézt ze své cesty do Moskvy na podzim 1951. 172 Srv. K. HRUBÝ: Kultura ve službě politiky. Soudobé dějiny, 2002 (roč. 9), č. 3–4, s. 588. 173 Srv. J. HILČR: K prvním číslům Literárních novin. Nový život 1952, č. 2, s. 319–320. 174 NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 162. Dopis V. Rabase V. Kopeckému z 8. 1. 1952. – Nečásek se v centru kritiky této části výtvarníků ocitl i za podporu známého obrazu Díkůvzdání (1952) kolektivu J. Čumpelík, A. Čermáková a J. Schoř. V listopadu 1952 odeslali J. Raban a E. Stavinoha (za podpory V. Rabase) A. Zápotockému návrh dopisu J. V. Stalinovi, v němž jej žádali o zásah do výtvarné kritiky. Díkůvzdání označili jako „těžkou urážku soudruha Stalina“. Zápotocký odeslání dopisu Stalinovi nepodpořil. (NA, A ÚV KSČ, f. 100/35, sv. 44, a. j. 1085; A KPR, inv. č. 2620.) 175 A. HOFFMEISTER: Kritika výtvarné kritiky. Lidové noviny 13. 1. 1952, s. 4 – Kulturní neděle. – Stať byla poté otištěna i v Maďarsku. Nedomnívám se, že po „Štollovi vý-

204

205

tvarné kritiky“ Hoffmeister volal „patrně z taktických důvodů“, jak tvrdí K. SRP (ed.) a kol.: Adolf Hoffmeister (1902–1973). Praha 2004. Takové zdůvodnění vlastně naznačuje, že by ve skutečnosti Hoffmeister nechtěl mít se Štollem nic společného, což odporuje principům obratu v kulturní politice od podzimu 1951. 176 V. DOSTÁL: O české poesii. Nový život 1952, č. 12, s. 1893. 177 J. JIRÁNEK: Za spolehlivý kompas na poli naší kultury. Hudební rozhledy 1952, č. 1, s. 4–5; Týž: Za socialistické vlastenectví a proti buržoasnímu kosmopolitismu. Tamtéž, č. 2, s. 4–6. 178 Cit. podle V. BIRGUS: Vývoj československé fotografie v datech 1945–1989. Praha 1990, s. 14. 179 Srv. T. POSPĚCH: Socialisticko-realistické tendence v české fotografii. Rkp., Opava 1998 (Uloženo na FPF Slezské univerzity v Opavě), s. 46. 180 J. SÍLA: Dramaturgický plán čs. státní filmové výroby filmu v I. čtvrtletí 1952. Film a doba 1952, č. 1–2, s. 12–22. 181 Týž: Za životní věrnost a mnohotvárnost filmové tvorby. Film a doba 1952, č. 5, s. 219–237. 182 J. ČERNÝ: 1952. Divadelní revue, 2001 (roč. 12), č. 2, s. 9. 183 V. JUST a kol.: Česká divadelní kultura…, s. 45. 184 Kniha šla do sazby 24. 6. 1952. O pozitivním vlivu sovětské literární vědy na vznik „tání“ v české kultuře dále A. KUSÁK: c. d., s. 388–392. 185 M. BAUER: Diskuse o díle Karla Čapka na školení začínajících autorů na Dobříši v roce 1951. Tvar, 2000, č. 3, s. 14. 186 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 159. Poté napsal 27. 6. 1952 I. Olbracht Seifertovi: „Vážený soudruhu, byl bych rád, kdybys mne některý den v dopoledních hodinách navštívil v mé kanceláři… Chtěl bych s Tebou pohovořit o Tvých sebraných spisech.“ Fakticky šlo ale zase o spisy vybrané – M. JIRÁSKOVÁ: K první nominaci Jaroslava Seiferta na Nobelovu cenu za literaturu. Soudobé dějiny, 1994 (roč. 1), č. 6, s. 752. 187 A. KUSÁK: c. d., s. 393. 188 M. FIALA: Československý film po Únoru. Film a doba, 1968 (roč. 14), č. 2, s. 90–91. 189 J. BROŽ: Průkopnické zásluhy dvou jubilantů českého filmu. Film a doba, 1952 (roč. 1), č. 1–2, s. 99. 190 Pohled do dvacátých a třicátých let. Výtvarné umění 1952, č. 7–8, s. 331–333. 191 K tomu podrobněji M. BAUER: Žádost o vyšetřování Jana Zahradníčka na svobodě v roce 1952. Tvar, 2000, č. 8, s. 6–7. Též M. DRÁPALA: Iluze jako osud…, s. 203. 192 Blíže A. KRATOCHVIL: Procesy s českými spisovateli. In: Rok 1947, Praha 1998, s. 136–139; J. HOŘEC: Doba ortelů…, s. 59–64. Nejnověji se podrobně politickými procesy s katolickými intelektuály a spisovateli zabývá Z. DVOŘÁKOVÁ: Navzdory nenávisti a mstě. Třebíč 2002. 193 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 652. Zpráva o vývoji ČSF z března 1953. 194 Cit. podle Z. HEDVÁBNÝ: Alfréd Radok. Praha 1994, s. 194–195. 195 Tamtéž, s. 196. 196 Srv. L. PETIŠKOVÁ: Ze zákulisí jedné štvanice. Divadelní revue, 1999 (roč. 10), č. 1, s. 41–42. Frejka se mj. cítil kompromitován svými styky s B. Geminderem. 197 NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 161. Dopis J. Frejky pro V. Nezvala. Psáno asi v srpnu 1952.

198 J.



CHALUPSKÝ /J. Chalupecký/: Poezie a politika. Listy, 1985 (roč. 15), č. 2, s. 64; důsledky duševní choroby zase zdůrazňuje A. BROUSEK: Podivuhodní kouzelníci. Purey 1987, s. 256. 199 NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 159; Výtah z dopisu viz K. KAPLAN: Několik dokumentů o kultuře (1949–1952). Proglas, 1998 (roč. 9), č. 9–10, s. 56–57. – Nezvalova pozůstalost obsahuje jeho rukopisné poznámky, které zhruba odpovídají sdělením M. Tomášové, zvláště vypovídají o Bieblově duševním stavu. Cituje je P. SPIELMANN: Vítězslav Nezval a výtvarné umění. In: Hra v kostky, Olomouc 2004, s. 36–38. Upozorňuji, že editor nepřečetl jméno J. Hendrycha, „G. B.“ je G. Bareš ad. (s. 36). 200 Srv. K. KAPLAN: c. d., s. 57. 201 Jméno je zde zkomoleno na „Kosta“, ale s vědomím nepřesnosti a dodatkem, že jde o Kopeckého tajemníka. 202 A NM, Pozůstalost G. Bareše, kart. 45. D. Dorn uvedl, že nemá možnost si pravdivost tvrzení ověřit, pro jejich závažnost však podává zprávu Gottwaldovi, který tuto možnost mít bude. 203 M. SEDLOŇ: Cesta Konstantina Biebla k bojovnému humanismu. Tvorba 1951, č. 43, s. 1034. 204 Srv. především L. ŠTOLL: Třicet let bojů…, s. 69 a 86. 205 Tauferův projev je otištěn ve sborníku Za Konstantinem Bieblem. Praha 1952, s. 8. 206 Podle zprávy J. Šterna pořízené pro potřeby zvláštní vyšetřovací komise v dubnu 1952 – otištěno v knize J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu…, s. 198–199. 207 J. TAUFER: Za básníkem. In: Za Konstantinem Bieblem, Praha 1952, s. 92–93. 208 V. V. MAJAKOVSKÝ: Z díla. Praha 1950, s. 38 – předmluva J. Taufera. 209 Cit. podle J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu…, s. 199. 210 Neznámé dopisy Konstantina Biebla. Literární noviny 1956, č. 23, s. 6–7. 211 NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 19, a. j. 161. 212 Ovšem podle Bezručovy sekretářky byl básníkův telegram Radě bezpečnosti OSN podvrhem. Ve skutečnosti se Bezruč omezil na prosté prohlášení o míru – Z. TOMÁŠKOVÁ: Ortel samoty. Brno 2003, s. 58–60. 213 V. FICEK: Osud jedné knihy. Ostrava 1957, s. 68. 214 V. FICEK – A. KUČÍK: Bibliografie Petra Bezruče I (Dílo). Praha 1953, s. 26 a 52–54. 215 V seznamu publikací plánovaných na 3. čtvrtletí 1951, jejichž odběr byl vyšší než náklad, se nacházejí i Slezské písně (Čs. spisovatel) – nákladu 20 000 „konkuroval“ plánovaný odběr 37 699. Nedostatek sbírky potvrzuje i dopis J. Pelikána G. Barešovi z 9. 1. 1951. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 561 a 677.) 216 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 559. Předsednictvo NERČ ze 6. 4. 1950. 217 Bezručovu nevoli v souvislosti s bibliofilským vydáním povídek Je nás šest zmiňuje v pamětech i jeho sekretářka. Bezruče popudil nízký náklad a vysoká cena. Čs. spisovatel o rozhodnutí ediční rady Bezruče uvědomil počátkem roku 1950. Sekretářka záležitost komentuje jako „elegantní formu cenzury“, o vydání Slezských písní se však vůbec nezmiňuje – Z. TOMÁŠKOVÁ: c. d., s. 73–74. – O peripetiích Slezských písní v roce 1951 mlčí edice Petr Bezruč píše nakladatelství. Praha 1959 – zde jen básníkovy dopisy od roku 1953 k pozdějším vydáním. 218 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 560. Předsednictvo NERČ z 11. 1. 1951. 219 A NM, Pozůstalost G. Bareše, kart. 66. Dopis P. Bezruče ze 4. 1. 1951; podle razítka


206

došel 8. 1. 1951. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 405. 221 Tamtéž, a. j. 677. Dopis J. Pelikána G. Barešovi z 9. 1. 1951. 222 Tamtéž, a. j. 560. Předsednictvo NERČ z 8. 2. 1951. Přítomni: F. Nečásek, J. Filipec, B. Horák, S. Medonos, J. Němeček, V. Macháčková, K. Marvan, E. Bauerová, J. F. Isoz, M. Jirda, L. Jiříčková, E. Krejčí, K. Milcová, A. Soukupová, J. Zika. – Taufer při schvalování tohoto zápisu dodal, že se jedná o vydání celého Bezručova díla, tedy ne jen Slezských písní. 223 Za konzultaci a informace o těchto Bezručových dopisech jsem velmi zavázán Františku KAUTMANOVI. Opírá se o materiály ve svém archivu – dopis z července 1999. 224 J. ZÁVADA: Nad Slezskými písněmi. Lidové noviny 21. 10. 1951, s. 4. 225 Toto bibliofilské vydání Slezských písní šlo do sazby 22. 3. 1951, vytištěno bylo 2. 11. 1951. 226 Zde se současně opírám i o názor F. Kautmana – dopis z července 1999. 227 Blíže J. KNAPÍK: Daleko od Moskvy…, s. 120–121; S. URBANOVÁ: Proměny literatury pro děti a mládež v letech 1945–1948. In: Rok 1947, Praha 1998, s. 294–295. 228 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 565. Předsednictvo NERČ z 22. 6. 1951. 229 A. KUSÁK: c. d., s. 351. 230 NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a.j. 967. Části dokumentu cituje K. KAPLAN: Několik dokumentů o kultuře…, s. 57–59. Též J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu…, s. 187–188. 231 Š. EISMANN: c. d., s. 123. 232 F. KŘÍŽEK: K počátkům televizního vysílání v Československu. Soudobé dějiny, 1999 (roč. 6), č. 4, s. 485. 233 A. KUSÁK: c. d., s. 395. Zvýraznil JK. 234 J. KNAPÍK: K počátkům „tání“ v české kultuře 1951–1952. Česká literatura, 2000 (roč. 48), č. 2, s. 176–191. 235 NA, A ÚV KSČ, Rehabilitační komise ÚV KSČ 1968–1969, Studie č. 15, s. 27; srv. P. JANOUŠEK: c. d., s. 38. 236 A. Kusák dokonce tvrdí, že proces uvolňování ve společnosti dynamizovala sama kultura, které se jako první vývojem v letech 1951–52 podařilo získat jistou autonomii. (A. KUSÁK: c. d., s. 385.) 237 J. ČERNÝ: c. d., s. 21. Srv. A. DVOŘÁK: Jiří Plachý. Praha 1964, s. 95–98. 238 Nezval okolnosti Frejkovy smrti rozviřoval na stranických fórech, v ZO KSČ při SČSS. Poukazoval mj. na údajnou odpovědnost pracovníků aparátu MV KSČ. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 694.) Za pozornost stojí i reakce Z. Nejedlého, který na důvody Frejkova úmrtí nahlížel s určitým cynismem. K tomu dodal: „V našem divadelnictví nezanechal žádnou stopu. Udělejte dějiny divadla, Frejka tam vůbec nemusí být.“ – A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara – podle kopie J. Křesťana. Zápis v deníku z 30. 10. 1952. Přestože takové hodnocení může vyplývat z Nejedlého postojů vůči modernímu umění, lidsky neobstojí. 239 Kvalitní analýzu pozadí vzniku známých článků J. Glazarové v souvislosti s politickými procesy (i roli L. Štolla) přinesl J. BÍLEK: Spisovatelka J. Glazarová v procesech s M. Horákovou a R. Slánským. In: Politické procesy v Československu po roce 1945 a „případ Slánský“, Brno 2005, s. 234–256. 220

207

III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? (1953–1956)

III. JEDEN KROK DOPŘEDU… A ZPĚT? (1953–1956) âESKOSLOVENSK¯ ROK 1953 A JEHO DùDICTVÍ Pe r s p e k t i v y r o k u 1 9 5 3 a k o fi e n y N o v é h o k u r s u Od konce roku 1952 prezentovalo komunistické vedení ãeskoslovenské vefiejnosti proces s tzv. protistátním spikleneck˘m centrem jako v˘znamn˘ oãistn˘ krok napomáhající budování socialismu. Odstranûní velmi váÏné pfiekáÏky, zákefiné zrady a rozvûtveného spiknutí v nejvy‰‰ích státních a stranick˘ch orgánech, mûlo údajnû pfiispût k uvolnûní „tvÛrãích sil“ na v‰ech úsecích hospodáfiského a spoleãenského Ïivota a k nápravû ‰kod, pfiipisovan˘ch onomu spiknutí. Aãkoli oficiální propaganda líãila „budovatelské úspûchy“ v rÛÏov˘ch barvách, bûÏná realita dávala naopak tu‰it, Ïe pfiedev‰ím katastrofální hospodáfiská politika vyÏaduje energick˘ zásah. S ohledem na ekonomickou situaci i vnitfinû otfiesenou komunistickou stranu si alespoÀ nejuÏ‰í stranické vedení v ãele s Gottwaldem muselo uvûdomovat, Ïe poãátkem ledna 1953 vstupuje do velmi sloÏitého roku. Jásot nad procesem s Rudolfem Slánsk˘m i oãekávání s ním spjatá kopírovala také kulturní politika.1 Jaké „nadûje“ se v‰ak v té dobû kulturní sféfie r˘sovaly? V lednu 1953 do‰lo k reorganizaci vlády a stranického aparátu, vedení kulturní politiky v‰ak zÛstalo pfies v‰echny dal‰í zmûny v prÛbûhu roku 1953 v zásadû stejné. VÛdãí pozici si podrÏel Václav Kopeck˘, kter˘ se ve vládních úfiadech mohl opfiít pfiedev‰ím o Ladislava ·tolla, Jifiího Taufera a jejich nejbliÏ‰í spolupracovníky. Naopak Zdenûk Nejedl˘ na tento triumvirát pohlíÏel s despektem i urãit˘mi obavami, jeho reáln˘ vliv v‰ak znaãnû upadl nejen kvÛli jeho zdravotního stavu, ale i nesouhlasu s nûkter˘mi kroky provádûn˘mi Kopeckého skupinou.2 Franti‰ek Neãásek vykonával funkci tajemníka ÚV KSâ pouze do podzimu 1953. Pokud jde o základní ideov˘ rámec kulturní politiky, ten stanovily jiÏ inovace ustálené zhruba v polovinû roku 1952. V souvislosti s „oãistn˘m v˘znamem“ procesu kulturní tisk na poãátku roku 1953 opakoval stále stejná kli‰é: akcentoval „zv˘‰ení úrovnû ideové práce“ v umûleck˘ch svazech v souvislosti s „odstranûním ‰kodlivého vlivu Slánského“, oslavoval aktivizaci volen˘ch svazo-


208

v˘ch orgánÛ i odborn˘ch sekcí, volal po odstranûní zbytkÛ vulgarizátorství, schematismu i formalismu mj. za pomoci stálého „prohlubování znalostí marxismu-leninismu“. Neopomnûla se vyzdvihnout nutnost trpûlivého pfiístupu k tûm umûlcÛm, ktefií byli teprve na poãátku „ideologického pfierodu“ a del‰í dobu nepublikovali svá díla.3 Souãasnû se v‰ak stále zdÛrazÀovalo, Ïe „Slánsk˘ a jeho spiklenecké centrum“ nezasahovali do kultury pfiímo a „vyuÏívali nesprávn˘ch názorÛ nûkter˘ch ideologick˘ch pracovníkÛ v b˘valém kultpropu ústfiedního v˘boru strany, na pfi. Gustava Bare‰e. VyuÏívali dogmatismu, talmudismu a vulgarisace v kulturních otázkách…“4 Zdá se, Ïe po procesu se z kritiky „slán‰tiny“ a jejích dÛsledkÛ v kultufie stávala otfiepaná fráze. Nicménû v té dobû byl opût oÏiven poÏadavek adresné kritiky, kter˘ se zdál b˘t jiÏ vyãerpán ãistkami z pfielomu let 1951 a 1952. Literární noviny tehdy uvedly, Ïe „bude zapotfiebí vyvarovat se pouh˘ch náznakÛ o ‚prodlouÏen˘ch rukou Slánského‘ v kultufie, i bezejmenného uvádûní vulgarisátorÛ. V konkrétních poukazech na vliv slán‰tiny v kultufie bylo udûláno dosud velmi málo.“5 Podobnû, a patrnû nejsilnûji, zaznûl poÏadavek dÛsledné kritiky a sebekritiky zdola na tribunû III. celostátní konference odborového Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie konané poãátkem ledna 1953, tedy krátce po celostátní konferenci KSâ. Odstupující pfiedseda svazu herec Vladimír ·meral oznaãil kritiku a sebekritiku zdola za „nejjistûj‰í obrannou zbraÀ proti zá‰kodníkÛm a v‰em nepfiátelsk˘m zásahÛm do v˘stavby socialismu… Zku‰enosti nás pouãily, Ïe ti, kdo kritiku umlãují nebo ji nerespektují, jsou lidé politicky neuvûdomûlí nebo lidé s neãist˘m svûdomím…“6 ·meral poté podrobil silné kritice pfiedev‰ím vedení státního filmu, divadelnictví a lidové zábavy, tedy úsekÛ, kde docházelo k nemal˘m hospodáfisk˘m ztrátám a organizaãním zmatkÛm. Takto formulovaná kritika, za‰tiÈující se odstraÀováním ‰kod zpÛsoben˘ch „protistátním spikleneck˘m centrem“, ov‰em nemohla nemífiit na vedoucí pfiedstavitele státní správy; kromû námûstka ministra informací Koufiila, kter˘ jiÏ tuto funkci nevykonával, ji bylo moÏno nepfiímo vztáhnout napfi. na Valtra Feldsteina ãi generálního fieditele státního filmu Oldfiicha Macháãka.7 Abychom správnû pochopili nejen smûr, ale i pln˘ smysl ·meralovy kritiky, je tfieba jeho slova vnímat ve spojitosti s vystoupeními námûstka pfiedsedy vlády ZdeÀka Fierlingera i námûstka ministra

209


informací Zdislava Bufiívala na zmínûné odboráfiské konferenci. Fierlinger zopakoval, Ïe „zá‰kodnická ãinnost“ v kulturní oblasti napáchala znaãné ‰kody pfiedev‰ím nezájmem o kulturní vûci a brÏdûním práce. Mezi nedostatky zafiadil pfiedev‰ím nehospodárné nakládání s prostfiedky, o to citelnûj‰í, kdyÏ kulturní oblast oznaãil za zbytnûlou. Dokonce prohlásil, Ïe „produkujeme pfiíli‰ mnoho umûlcÛ v‰eho druhu… a je tfieba se ptát, zda po této stránce kulturní sloÏka nepfierostla rámec na‰ich hospodáfisk˘ch moÏností“.8 ZdÛraznil souvislost mezi hospodárností v kulturní sféfie a kvalitou umûlecké práce, pfiiãemÏ dobré hospodáfiské v˘sledky zde (napfi. náv‰tûvnost kulturních podnikÛ) Fierlinger spojil s nutností oÏivit tzv. lehkou kulturu. „Ná‰ pracující lid Ïádá zábavu… a je tfieba, …abychom bez zbyteãného ‰karohlídství a ideologického radikalismu na‰li správnou formu lidové zábavy… je to koneãnû nejlep‰í v˘chovn˘ prostfiedek. K v˘stavbû socialismu potfiebujeme radostnou víru v nov˘ Ïivot… Ná‰ lid si oblíbil formu estrádních koncertÛ, kde si mÛÏeme dovolit i slu‰nou satiru, která nám pomÛÏe vyhánût ‰imla z úfiadÛ…“ Na jeho slova navázal Bufiíval, kdyÏ konstatoval neuspokojiv˘ stav lidové zábavy zpÛsoben˘ Slánsk˘m i urãit˘mi chybami ministerstva informací. Provedená kontrola zjistila, Ïe „je nedostatek ÏánrÛ umûlecké tvorby, pfiedev‰ím nov˘ch taneãních skladeb, nov˘ch spoleãensk˘ch tancÛ, operet,9 krátk˘ch divadelních veseloher a satir, nov˘ch artistick˘ch ãísel. A koneãnû pak Ïe nebyl zaji‰tûn rÛst organisátorÛ spoleãenského Ïivota, konferenciérÛ, uãitelÛ tance, a Ïe na pokraji záhuby jsou umûlecká fiemesla.“10 Uvedená vyjádfiení naznaãují, Ïe na pfielomu let 1952 a 1953 se ke kritick˘m reflexím kulturní politiky pfiece jen pfiidaly i nûkteré nové prvky. Pod heslem „odstraÀování následkÛ ‰kÛdcovské ãinnosti“, umocnûn˘m atmosférou bezprostfiednû po procesu, se kromû ideov˘ch korektur, jak jsme je mohli vnímat v roce 1952, zaãaly oz˘vat naléhavé ekonomické aspekty kulturní politiky. Kritika nedostatkÛ vyÏadovala nejen dal‰í „obûtní beránky“, ale téÏ konkrétní hospodáfiská opatfiení. Chtû nechtû se tak pomalu dospívalo k celkové bilanci kulturní politiky po únoru 1948. Teze o nehospodárné pfiebujelosti kulturních zafiízení ãi pfiebytku umûlcÛ nepochybnû pfiedstavovala novum v dosavadních vyjádfieních. Stejnû tak i volání, aby se stávající kulturní zafiízení zaplnila dostatkem publika odrazen˘m poúnorov˘m úpadkem lidové zábavy. Tyto momenty se v‰ak mohly plnû projevit aÏ na podzim roku 1953.


210

Mezitím, bûhem jara a léta 1953, vstoupila na scénu celá fiada v˘znamn˘ch vnûj‰ích podnûtÛ. Dva pohfiby, StalinÛv a posléze GottwaldÛv, postavily ãeskoslovenské vedení pfied jedineãn˘ a zcela neãekan˘ úkol. Nejprve bylo nutné zformovat nové vztahy uvnitfi mocenské elity a vyrovnat se se ztrátou Gottwalda, kter˘ jedin˘ v ní poÏíval nezpochybnitelné autority. Nakrátko se rozhofiel mocensk˘ boj. Na jeho konci stálo rozhodnutí obsadit funkci prezidenta republiky Antonínem Zápotock˘m, po Slánského pádu druh˘m nejmocnûj‰ím muÏem, jehoÏ v fiízení vlády nahradil Viliam ·irok˘. Vût‰í problém v‰ak pfiedstavovalo vyfie‰ení otázky, jak uspofiádat vedení komunistické strany. PfievaÏoval názor, Ïe pro funkci pfiedsedy nedisponuje nikdo potfiebnou autoritou, proto by mûl b˘t pouze nûkter˘ z tajemníkÛ povûfien fiízením sekretariátu ÚV KSâ. Pfiedsednictvo ÚV KSâ se nakonec 20. bfiezna 1953 shodlo, Ïe nejvhodnûj‰ím muÏem pro tuto funkci bude novû schválen˘ tajemník ÚV KSâ Antonín Novotn˘.11 âeskosloven‰tí komunisté zároveÀ museli vstfiebat zmûny související se Stalinovou smrtí. Sovûtské vedení deklarovalo zásadu tzv. kolektivního vedení a souãasnû se v sovûtském tisku zaãalo kriticky psát o „kultu osobnosti“, resp. jeho vnûj‰ích projevech.12 To v‰ak byl teprve zaãátek. Jen co komunistické vedení vyfie‰ilo nástupnickou otázku, vrátilo se k pfiípravû klíãové intervence do neutû‰ené ekonomiky – mûnové reformy spojené se zru‰ením lístkového systému a zavedením volného trhu. Neobyãejnû tvrdé podmínky této „vládní akce“ vyvolaly spontánní odpor obyvatel, co do rozsahu nejváÏnûj‰í od února 1948 v âeskoslovensku, kter˘ zároveÀ zahájil vlnu nepokojÛ v zemích sovûtského bloku.13 Umûlci a zamûstnanci kulturní sféry pfiirozenû nezÛstali pfied dÛsledky mûnové reformy uchránûni, proto i jejich protesty zamûstnávaly poãátkem ãervna 1953 politické ‰piãky kulturní politiky, orgány státní správy i odbory. Do „vysvûtlovací kampanû“ podporující principy reformy byly zapojeny pfiedev‰ím odborové sloÏky, které naopak negativnû vnímaly urãitou neãinnost pracovníkÛ Státního v˘boru pro vûci umûní ãi vedení státního filmu pfiímo „v terénu“. Vedení ROH-Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie v kampani angaÏovalo cel˘ svÛj ústfiední v˘bor vãetnû náhradníkÛ. Jen hrstka se v‰ak do ní zapojila aktivnû nebo dokonce vyvinula i vlastní iniciativu. Patfiili mezi nû (podle dobové zprávy) herec plzeÀského divadla Jaroslav Koudelka, skladatel Karel Reiner, ostravsk˘ herec a reÏisér Milo‰ Zbavitel, pra-

211


covník ostravského rozhlasu Oldfiich ·uléfi, dirigent Vratislav A. Vipler, ãlen orchestru ostravského divadla Josef Moravec, reÏisér Oldfiich KfiíÏ a ãlen symfonického orchestru brnûnského rozhlasu Antonín Kravka. Dal‰í ãást ãlenÛ ústfiedního v˘boru sice postupovala podle pokynÛ vedení svazu, av‰ak bez „vlastní iniciativy a bojovnosti“.14 Zbytek vedení svazu zÛstal pasivní, jen jeden ãlen, redaktor dûtské redakce ãeskobudûjovického rozhlasu Zdenûk PraÏák, mûnovou reformu otevfienû kritizoval, proto byl odvolán.15 Protesty umûlcÛ i technického personálu kulturních zafiízení nepfiesáhly „bûÏn˘“ rámec. Nespokojenost vyjadfiovali rÛzn˘mi formami, od kritiky prezentované na odborov˘ch schÛzích, sestavování petic aÏ po omezené pfieru‰ení práce ãi dokonce úãast na protestních shromáÏdûních (zvlá‰tû v Plzni). Mezi váÏn˘mi projevy nespokojenosti registrovaly odborové orgány napfi. ‰estihodinovou stávku na Barrandovû, kde 1. ãervna pfieru‰ilo práci 170 technick˘ch zamûstnancÛ Filmového technického prÛmyslu, v libereckém divadle do‰lo k zastavení zkou‰ek.16 âeská historiografie prozatím podrobnû nemapovala situaci v kulturní sféfie ve dnech mûnové reformy. Dosavadní stav poznání proto ani nedovoluje získat pfiesnûj‰í pfiedstavu o poãtu perzekvovan˘ch. Pravdûpodobnû se jednalo o desítky, spí‰e v‰ak stovky osob. Kromû trestního stíhání reÏim uplatÀoval celou ‰kálu dal‰ích trestÛ; propu‰tûní ze zamûstnání, sráÏky na platech, vylouãení z KSâ, stranické dÛtky a vefiejná pokárání,17 máme dokonce doklady o ãestn˘ch soudech. Situace v létû 1953 v mnohém pfiipomínala ãistky a kádrování akãních v˘borÛ bezprostfiednû po únoru 1948, postoj k mûnové reformû se na dlouhá léta v osobních spisech stával dÛleÏit˘m ukazatelem pro pomûr ke komunistickému reÏimu vÛbec. Mezi cenné dokumentární doklady mÛÏeme nepochybnû zafiadit pozoruhodnou zprávu o situaci v ãesk˘ch divadlech vypracovanou na pokyn pfiedsedy Státního v˘boru pro vûci umûní Jifiího Taufera v létû 1953.18 Divadelní odbor státního v˘boru tehdy na zvlá‰tních schÛzkách vyzval fieditele v‰ech divadel (mimo armádních), aby vypracovali záznam o prÛbûhu mûnové reformy, v nûmÏ mûli zvlá‰tû uvést v‰echny pfiípady „kladného ãi záporného chování zamûstnancÛ divadla“, charakterizovat spolupráci se závodní organizací KSâ a se závodní radou ROH, oznámit, zda byly vyplaceny kvûtnové zálohy na plat, a statisticky podchytit dopad reformy na náv‰tûvnost divadla. Jednání s fiediteli divadel absolvovali vÏdy jeden ãi dva pracovníci divadelního od-


212

boru (Jan Kopeck˘, Radmil Tomá‰ek) a pracovník kádrového odboru. Z desítek zpráv pak Tomá‰ek koncem ãervna 1953 vypracoval pro Taufera pfiedbûÏnou zprávu, k níÏ je‰tû 30. ãervna pfiipojil dodatek. V polovinû srpna nakonec vznikl závûreãn˘ elaborát zaslan˘ mj. i sekretariátu ÚV KSâ (tajemníku Pexovi) a pfiedsedovi Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie. PfiestoÏe celková zpráva konstatovala, Ïe „velká vût‰ina zamûstnancÛ divadel i vût‰ina divadel jako celkÛ pfiijala mûnovou reformu kladnû“, tfiikrát více místa vûnovala zachycení „nesprávného chování“. Zamûfiila se pfiedev‰ím na situaci v Praze a Plzni. V pfiípadû Národního divadla podchytil Státní v˘bor pro vûci umûní napfi. postoj ãlenky ãinohry Marie Vá‰ové, která se odmítla zúãastnit zájezdu, neboÈ jí reforma krátila honoráfi. Na odborové schÛzi technick˘ch zamûstnancÛ Národního divadla i zástupcÛ nûkter˘ch dal‰ích praÏsk˘ch scén byla 3. ãervna navrÏena (av‰ak nikoli odeslána) protestní rezoluce pfiedsednictvu vlády odmítající vyplácení odmûn za pfiesãasovou práci v pomûru 50 : 1.19 Státní v˘bor rovnûÏ s nelibostí nesl urãitou pasivitu fieditele Ladislava Boháãe, kter˘ tuto schÛzi opustil po vysvûtlení zásad reformy. Nespokojenost projevovala vût‰ina zamûstnancÛ karlínského divadla. Olej do ohnû zde pfiilil pracovník Raus vracející se právû z Plznû a na ãlenské schÛzi KSâ „nevhodn˘m zpÛsobem referoval o plzeÀsk˘ch událostech a rozru‰il tím pfiítomné“. âlena ústeckého divadla âepického, kter˘ rovnûÏ jako oãit˘ svûdek „barvitû vylíãil plzeÀské události“, zajistila bezpeãnost. V Mûstsk˘ch divadlech praÏsk˘ch proti mûnové reformû vystoupili z umûlcÛ-komunistÛ Václav Vydra, Josef Beyvl, Marie RosÛlková, Jarmila Smejkalová, Alexandra My‰ková a nûktefií techniãtí zamûstnanci. „Mnozí z nich ani po vysvûtlení vûci nepfiestali v kverulantství a zaná‰eli je mezi neãleny strany, zejména ss. Vydra a Beyvl si poãínali tak, Ïe se jejich chování nesrovnávalo ani s ãlenstvím ve stranû, ani se státní disciplinou vÛbec.“ Z nestraníkÛ podobnû reagovali zvlá‰tû Jaroslav Marvan, Gustav Hilmar a Radovan Lukavsk˘. I u fiady dal‰ích praÏsk˘ch a mimopraÏsk˘ch scén byly registrovány projevy nespokojenosti technického i umûleckého personálu. Napfi. v ostravském divadle se „velmi zápornû projevili“ ãlenové sboru a operetního orchestru, ve vestibulu olomouckého divadla kdosi rozbil Gottwaldovu bustu. Jak citovaná zpráva konstatovala, vzhledem k situaci v Plzni se i „pracovníci plzeÀského divadla mnohem jasnûji a ostfieji projevili, neÏ v jin˘ch divadlech, aÈ uÏ kladnû nebo zá-

213


pornû“. Zde pro aktivní úãast na demonstraci zajistila bezpeãnost ãtyfii zamûstnance divadla (ãlena operety Bohumila Vávru, ãlena operního sboru Václava Malíka, ãlena operního orchestru Miroslava ·ubrta a technického zamûstnance Jaroslava Tremla). Za úãast na demonstraci byl rozvázán pracovní pomûr s devíti pracovníky. Z KSâ byli vylouãeni kromû nûkter˘ch technick˘ch zamûstnancÛ i ãlen operety Rudolf Kutílek, stranickou dÛtku s v˘strahou obdrÏelo nûkolik ãlenÛ operety. Závodní rada plzeÀského divadla ustavila rovnûÏ ãestn˘ soud, „pfied nûjÏ budou povoláni ti, ktefií dosud jasnû neprojevovali své sm˘‰lení a v rozhodujícím okamÏiku zakolísali“, coÏ se t˘kalo operetních umûlcÛ, ãlenÛ baletu, ãinohry a ãásti technického personálu. ¤editel plzeÀského divadla Zdenûk Hofbauer ve svém hlá‰ení rovnûÏ uvedl, Ïe pfieváÏná ãást operního souboru v ãele s jeho ‰éfem Franti‰kem Belfínem „setrvala… na svém úzce odbornickém, opatrnickém stanovisku“. Naopak zpráva oceÀovala za kladné pfiijetí mûnové reformy fiadu scén jako celkÛ. Mezi nimi uvádûla Realistické divadlo, Divadlo S. K. Neumanna, divadla v Bene‰ovû, âesk˘ch Budûjovicích (vãetnû loutkového), Teplicích, Gottwaldovû, Varnsdorfu, Olomouci a Ostravû (sbor a orchestr opery), loutkové v Liberci ãi mládeÏnické v Brnû. Zvlá‰tû si pak v‰ímala pfiíkladn˘ch postojÛ konkrétních zamûstnancÛ, pfiedev‰ím uvádûla ãinoherní soubor plzeÀského divadla (zvlá‰tû Josef Vûtrovec, Jaroslav Koudelka, Jifií Kostka, Vladimír Kr‰ka, âestmír ¤anda, Miloslav Stehlík, Neta Deborská, Ines Burgrová, Zora Jiráková, Jarmila Bala‰ová, Vûra Budilová, Jana Kovafiíková), ‰éfa tamní opery J. O. Karla, skupinu svazákÛ baletního souboru a nûkteré technické a administrativní zamûstnance. Celkem jen tato závûreãná zpráva o situaci v divadlech (bez doplÀkÛ a pfiíloh) v negativních souvislostech registrovala jmenovitû témûfi sedmdesát lidí. O cynickém pfiístupu zpracovatele zprávy svûdãí, Ïe mezi pfiíklady „nesprávného chování“ zafiadil i nervové zhroucení ‰edesátiletého kladenského herce. Co se t˘kalo náv‰tûvnosti divadel, obecnû se konstatovalo, Ïe krátce po reformû „citelnû poklesla“, av‰ak brzy nastalo oÏivení, pfiedev‰ím ve mûstech. Nepokoje bûhem mûnové reformy poskytly Zápotockého vedení záminku zachovat v politick˘ch záleÏitostech „ostr˘ kurs“ bez ohledu na dûní v Moskvû. V polovinû ãervna 1953 Zápotock˘ na celostátní poradû krajsk˘ch tajemníkÛ KSâ, tajemníkÛ ÚV KSS a vedoucích funkcionáfiÛ spoleãensk˘ch organizací na PraÏském hradû vystoupil mj. proti „kultu dûlníka“ a ospravedlÀoval tvrd˘


214

postup proti odpÛrcÛm reformy, Ïádal plo‰né provûrky, personální zmûny. K tomu v‰ak jiÏ nedo‰lo. V následujícím období reÏim sice postihoval aktivní odpÛrce reformy, provûfioval postoje komunistÛ, rozsáhlé ãistky se v‰ak nekonaly. Obrat nastal pfiedev‰ím po Zápotockého náv‰tûvû Moskvy v první polovinû ãervence. Tehdy mu sovûtské vedení tlumoãilo nesouhlas s dosavadní tvrdou politikou, která by mohla je‰tû více destabilizovat situaci v âeskoslovensku. Moskevsk˘ zásah mûl patrnû vliv i na zastavení dal‰ích pfiipravovan˘ch akcí proti „tfiídním nepfiátelÛm“ a katolické církvi.20 (V rámci dal‰í vlny vystûhovávání „nepfiátelsk˘ch ÏivlÛ“ mûl b˘t napfi. z Prahy na jafie 1953 vystûhován spisovatel A. C. Nor a zabaven jeho dÛm. Zabránila tomu aÏ osobní intervence Vítûzslava Nezvala u ministra vnitra poté, co se svaz spisovatelÛ, na kter˘ se Nor v nouzi obrátil, snaÏil vûc zahrát do ztracena.21) Sovûtsk˘ zásah v‰ak jen navazoval na cel˘ fietûz zmûn, jimiÏ sovûtské vedení reagovalo na úmrtí Stalina a nutnost zásadní úpravy dosavadní vnitfiní i zahraniãní politiky. Malenkovovo a Chru‰ãovovo vedení KSSS, které v ãervenci 1953 poprvé kritizovalo mrtvého Stalina za zpÛsob fiízení státu a Berijovu represivní politiku, vtûlilo tyto úpravy do tzv. Nového kursu, komplexních opatfiení dot˘kajících se hospodáfiské i zahraniãní politiky. Jejich smysl spoãíval v ústupu od preference tûÏkého prÛmyslu, liberalizaci zemûdûlské politiky a zvy‰ování Ïivotní úrovnû. Aãkoli sovûtské vedení Nov˘ kurs oficiálnû vyhlásilo poãátkem srpna 1953, jeho zásady tlumoãilo a doporuãovalo jiÏ od konce ãervna dal‰ím zemím sovûtského bloku, NDR, Maìarsku a bûhem ãervencové náv‰tûvy i Zápotockému. âeskoslovenské vedení muselo sovûtské „doporuãení“, které fakticky kritizovalo politiku realizovanou podle sovûtské ‰ablony, akceptovat. Od pÛli léta 1953 se schylovalo k vyhlá‰ení Nového kursu.22 V‰echna jednání o jeho pfiípravách probíhala v úzkém okruhu vedení KSâ, pfiesto vefiejnost oãekávala oznámení zásadního postupu po vzoru Maìarska, NDR, Polska a SSSR, zvlá‰tû kdyÏ Zápotock˘ ve známém projevu na klíãavské pfiehradû 1. srpna odsoudil nátlakové metody pfii zakládání JZD. Pfiíprava klíãového dokumentu obsahujícího zásady Nového kursu zabrala komunistickému vedení více neÏ mûsíc a velmi pfiesvûdãivû dokládá jeho nechuÈ ke zmûnám. Ne‰lo jen o pojmenování pravého stavu vûcí, ale pfiedev‰ím o politické vyznûní takové anal˘zy. Hlavní zásady korektur doporuãen˘ch Moskvou pfiipravi-

215


ly odborné komise jiÏ na pfielomu ãervence a srpna 1953, politick˘ sekretariát ÚV KSâ v‰ak rozhodl pro jejich pfiíli‰nou kritiãnost o pfiepracování. Vznesené pfiipomínky v podstatû rozmûlÀovaly podstatu vûci. Po vyjádfiení Moskvy mûl Zápotock˘ s definitivním znûním dokumentu seznámit ústfiední v˘bor strany. K dal‰ímu jednání se politick˘ sekretariát se‰el poãátkem srpna v Lánech. Schválen˘ materiál ve‰el do historie jako Srpnové teze (termín Karla Kaplana) a obsahoval vlastnû první ucelenûj‰í kritickou sebereflexi komunistické hospodáfiské politiky, neboÈ kromû plejády úspûchÛ pojmenovával i váÏné problémy, a dokonce chyby. Srpnové teze tak pfiedstavují klíãov˘ dokument pro pochopení zámûrÛ komunistického vedení, resp. pozdûj‰í faktickou realizaci Nového kursu. V drtivé vût‰inû se zab˘valy stavem ekonomiky a sociálními souvislostmi, téma kultury zde v podstatû zastoupeno nebylo.23 V kritické tóninû referovaly o pfiíli‰ prudkém tempu rÛstu tûÏkého prÛmyslu na úkor lehkého, vedoucím k poru‰ení zásady zvy‰ování hmotné a kulturní úrovnû pracujících. Dokládaly také pokles osobní spotfieby, nákladÛ na kulturu a mezd, a naopak rÛst cen, poukazovaly na represivní formy kolektivizace i církevní politiky a celkové poru‰ování „socialistické zákonnosti“, které se kladlo za vinu Slánskému, resp. Berijovi. Kritizována byla i pfiebujelost státního aparátu a jeho nízká efektivita. Naproti tomu Srpnové teze poÏadovaly zlep‰ení zásobování potravinami a spotfiebním zboÏím, sníÏení cen, zlep‰ení sluÏeb, vût‰í investice na v˘stavbu bytÛ, podporu soukrom˘m rolníkÛm apod. Politická opatfiení se omezila jen na poÏadavek na svolání X. sjezdu KSâ, uspofiádání voleb do národních v˘borÛ a Národního shromáÏdûní v roce 1954. Státní aparát byl v této souvislosti kritizován jako pfiebujel˘ a málo efektivní. Srpnové teze v podstatû zpochybÀovaly celou Gottwaldovu generální linii, navzdory jejímu vyzdvihování a kritice negativních jevÛ jako dílãích projevÛ jejího prosazování v praxi. To nemohlo komunistické vedení pfiijmout, proto dokument jako celek nebyl schválen a jen nûkteré ãásti byly rozpracovány do návrhu dílãích usnesení, o nichÏ politick˘ sekretariát jednal koncem srpna, pfied cestou do Moskvy. JiÏ tehdy zaãal krystalizovat základní argumentaãní prvek, kter˘ souãasnû umoÏÀoval soudrÏnost nejuÏ‰ího stranického vedení – vycházelo se ze zásadní správnosti dosavadní politiky, která utrpûla teprve chybn˘m prosazováním, zvlá‰tû na niÏ‰ích stupních stranického a státního aparátu. OdstraÀování


216

a nápravu chyb tedy podle tohoto zdÛvodnûní umoÏnila prozíravost vedení komunistické strany, sníÏení mezinárodního napûtí a také náprava následkÛ ãinnosti Slánského. Nov˘ kurs mûl tedy zároveÀ ospravedlÀovat proces s tzv. protistátním spikleneck˘m centrem, coÏ navíc potvrzovala pfiíprava následn˘ch procesÛ – se slovensk˘mi „burÏoazními nacionalisty“, vedením Státní bezpeãnosti ad. Moskva reagovala na Srpnové teze rozpornû, v zásadû jim v‰ak vytkla pfiíli‰nou sebekritiãnost a dokonce nûkteré „‰kodlivé formulace“. Takové stanovisko posilovalo spí‰e „konzervativní“ ãleny vedení KSâ, ktefií Nov˘ kurs chtûli omezit pouze na opatfiení ke zvy‰ování Ïivotní úrovnû bez zásadnûj‰í politické liberalizace. Jejich vliv se pak odrazil na pfiípravû koneãného znûní zásadního referátu, kter˘ mûl poãátkem záfií pfiednést na zasedání ÚV KSâ Antonín Zápotock˘, resp. na reálném dopadu celého Nového kursu. AÏ tfietí verze byla schválena pod názvem Politická situace a úkoly strany. Navzdory úpravám si referát základní smysl Srpnov˘ch tezí ponechal, i kdyÏ jiÏ postrádal v˘znamnou pasáÏ o poru‰ování zákonnosti a bezpeãnosti. Novotn˘ dále prosadil odstranûní kritiky stranického aparátu, národních v˘borÛ a jejich diktátorsk˘ch metod. Ústfiední v˘bor KSâ se se‰el 4. záfií 1953 a vyslechl z úst Zápotockého zmiÀovan˘ referát. S oficiálním vyhlá‰ením Nového kursu spojilo komunistické vedení nûkteré dal‰í politické kroky – zmûnilo vedení parlamentu, rekonstruovalo ·irokého vládu a sníÏilo poãet ministerstev. Staronov˘ pfiedseda vlády pak vystoupil 15. záfií 1953 s nov˘m programov˘m prohlá‰ením, které pfiedstavovalo v podstatû rozfiedûnou verzi Zápotockého projevu.24 Srpnové teze byly pfiedev‰ím ekonomick˘m dokumentem, vládní verze Nového kursu ze záfií 1953, jakkoli upravená, si tento charakter podrÏela, av‰ak hovofiila jiÏ pfiedev‰ím politickou fieãí. ¤ady dÛleÏit˘ch oblastí vefiejného Ïivota se dot˘kala jen zbûÏnû, vãetnû kultury, kterou v ní zastupovala jen pov‰echná a opakovaná fráze o nutnosti „zvy‰ování kulturní úrovnû pracujících“. Nyní záleÏelo na pfiedstavitelích komunistického vedení, aby v rámci popularizace Nového kursu v prÛbûhu podzimu více precizovali inovace i v tûchto opomenut˘ch oblastech. VyÏadovaly to koneckoncÛ i pfiípravy na X. sjezd KSâ. Korektury dosavadní politiky si v‰ak museli nejprve osvojit straniãtí pracovníci. Vzápûtí po zasedání ÚV KSâ se uskuteãnila dÛle-

217


Ïitá spoleãná porada Oddûlení propagandy a agitace a Oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní, kterou svolal ve dnech 9.–10. záfií 1953 tajemník ÚV KSâ Pexa. (To ostatnû naznaãilo, Ïe se pro dal‰í období nepoãítalo s Neãáskem, do jehoÏ kompetence obû oddûlení spadala.) Porady se kromû vedoucích Franti‰ka Havlíãka a Bohumila Muchy zúãastnili také v‰ichni vedoucí odborÛ, coÏ nebylo obvyklé.25 Tento stranick˘ aktiv mûl pfiedev‰ím zmapovat stávající situaci ve stranické propagandû, umûní, ‰kolství a osvûtû a zformulovat konkrétní postup pfii uplatÀování Nového kursu; záznam z porady tak pfiedstavuje patrnû první dokument rozpracovávající Nov˘ kurs v kulturní sféfie. Pfiirozenû, Ïe na ní aparátníci neuvaÏovali o nûjakém „uvolÀování“. Naopak, v‰echna navrhovaná opatfiení vze‰lá z kritiky na záfiijovém plénu vnímali jako vylep‰ení stávající politiky, jako novou vlnu kampanû za – jak se Pexa vyjádfiil – „zv˘‰ení ideologické práce“. Cel˘ proces také mûla fiídit v˘hradnû komunistická strana, resp. stranick˘ aparát. Kritick˘ ráz celkovému bilancování udal na poradû Pexa rozborem propagandistické práce, kdyÏ ji oznaãil za málo úãinnou, bojovnou a ‰patnû provádûnou v praxi. „¤eã na‰í propagandy je suchá, nezáÏivná, propagandistické ãlánky jsou skládankami rÛzn˘ch názorÛ.“ PoÏadoval vytvofiit kvalitní stranick˘ aktiv o síle zhruba 100 000 – 150 000 propagandistÛ, kter˘ by nové úkoly zvládl. Upozornil v‰ak, Ïe „sociáldemokratismus“, „masarykismus“ ãi „náboÏenské pfiedsudky“ nelze odstranit jednorázovou kampaní. Bylo zfiejmé, Ïe Pexa vyÏadoval, aby propaganda a ideologie pomohly zahladit politické ‰kody po mûnové reformû. Propaganda ve v‰ech formách (rozumûl zde nejen tisk, sdûlovací prostfiedky, ale téÏ umûleckou tvorbu) mûla pfiestat mluvit „partijní fieãí“, resp. zaãít rozli‰ovat mezi straníky a vefiejností. „âeho chceme dosáhnout? Aby ná‰ ãlovûk i bezpartijní byl dobr˘m obãanem, mûl republiku rád a úãastnil se jejího budování.“ Co se t˘ãe návrhÛ pro kulturní sféru, je zápis z jednání málo konkrétní a zkratkovit˘, nûkteré podnûty spí‰e ãiní dojem náhodného nápadu, pfiesto je základní smysl a smûr debaty jasn˘ – pracovníci stranického aparátu chtûli vnést do kulturního Ïivota nové podnûty, které by jej vytrhly z jisté strnulosti, aby tak mohl lépe podporovat novou komunistickou politiku. Za dÛleÏitou sloÏku oÏivení se povaÏovalo mj. roz‰ífiení ÏánrÛ a témat v umûlecké tvorbû. Bylo pfiirozené, Ïe na fiadu návrhÛ jednotliv˘ch úãastníkÛ stále pÛsobily zaÏité stereotypy (zvlá‰tû pfii hodnocení Nezvala), ty v‰ak


218

podle závûreãného shrnutí mírnil (bezesporu lépe informovan˘) Pexa. Podle Vladimíra Ludvíka bylo nutné mezi umûlci „rozvinout ideologick˘ ruch“ a souãasnû zlep‰it hmotné zabezpeãení umûlcÛ, zvlá‰tû v˘tvarn˘ch. Kriticky se rovnûÏ ohlédl za kulturní politikou na krajské úrovni (KV KSâ, KNV), kde se „nechápe poslání umûní“. Porada opût otevfiela problém „pomûru k národnímu dûdictví“ v umûní a ãasto se také poukazovalo na skuteãnost, Ïe pracovníci aparátu se málo st˘kají s umûlci. Znaãnou pozornost kulturní byrokraté vûnovali stavu literatury a situaci ve svazu spisovatelÛ, byÈ zde podle Ludvíka „není zásadních nejasností“. Referent oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní Antonín Zelenka upozornil na absenci „svûÏí povídky a fejetonu v novinách“ i na to, Ïe „na trhu je postrádána pokroková literatura ze západu“, coÏ mûlo vést ke korekturám ediãního plánu na rok 1954. Podle Pexy se mûlo ve slovesném umûní zaãít uplatÀovat více forem, aby jej bylo moÏné vyuÏít k „masové v˘chovû“. Podrobnû se dále diskutovala „linie Literárních novin“ – zvlá‰tû na filmov˘ch a jin˘ch recenzích, které zdÛrazÀovaly dílãí nedostatky a tím se „otravovali lidé“, se podle Pexy projevovalo, Ïe svaz spisovatelÛ „ideologicky neÏije“. Jeho názor spolu s poukazem na slab˘ „stranick˘ Ïivot“ ve svazu podpofiili zvlá‰tû Ludûk Holubec, Josef Janou‰ek (proto se tam „obcházejí problémy“) ãi Václav Pelí‰ek. Ten zvlá‰tû upozornil na dosud mal˘ vliv stranického aparátu na svaz: „SpisovatelÛm chybí jasné, pevné vedení, které by spisovatele dávalo dohromady.“ Pfiítomní se shodli na nutnosti svolat je‰tû pfied pfiipravovan˘m sjezdem celostátní konferenci. Josefa Janou‰ka v této souvislosti dráÏdila osobnost Nezvala – „je jedním z centrálních problémÛ“ ve svazu – a konkrétnû zmínil vydání ‰estého svazku jeho spisÛ (1953), kter˘ zahrnoval mj. pfiedváleãné sbírky Îena v mnoÏném ãísle, Praha s prsty de‰tû. „Vûc nelze samozfiejmû zakázat, to je záleÏitost Ústfiedního v˘boru Svazu ãs. spisovatelÛ“, resp. jeho nakladatelství. V pfiípadû filmové tvorby se porada dotkla pfiedev‰ím skladby tematického plánu. Franti‰ek Havlíãek upozornil, Ïe období „jakéhosi vulgarisátorství“ (mínil napfi. film Pûtistovka) nahrazuje „útûk k historick˘m tématÛm“. Naopak Pexa zdÛraznil absenci filmÛ pro mládeÏ.26 Na nízk˘ poãet „aktuální tématiky“ upozornil i Ludvík, kter˘ tento problém vztáhl i na divadelní repertoár. SoubûÏnû v‰ak vnímal i slabé vyuÏívání klasick˘ch dûl (bez upfiesnûní), coÏ se mûlo vyfie‰it revizí plánÛ divadelního repertoáru. Divadel-

219


nictví mûlo zároveÀ projít reorganizací divadelní sítû a fie‰ením hospodáfiské sobûstaãnosti scén. Pexa tento okruh doplnil poÏadavkem vût‰ího poãtu divadelních veseloher a potfiebou „skoncovat s názorem o t. zv. únikové literatufie“. Ideové problémy chtûl Ludvík otevfiít i ve v˘tvarném umûní. Aãkoli pozitivnû hodnotil bilanãní v˘stavy v Jízdárnû PraÏského hradu, upozornil na Ïánrovou pestrost v˘tvarn˘ch dûl: „Figurální kresba je jedním ze slab˘ch ãlánkÛ, krajinová kresba je bez dûje, karikatury potfiebují více zamûfiení proti nedostatkÛm kolem nás.“ Na to navázal Pexa, podle nûhoÏ bylo tfieba v˘tvarn˘m umûlcÛm fiíci, Ïe „poãítáme se v‰emi“, pfii tom se v‰ak musí podporovat aktuální tematika a „vût‰í ideovost“. S poukazem na ·vabinského ale zdÛraznil: „Nezavrhovat ani krajinu, ani záti‰í.“ Nové impulsy mûla vstfiebat i osvûtová politika. Pexa upozornil, Ïe „je tfieba udûlat konec se zamûÀováním agitace s osvûtou, osvûta má své zvlá‰tní úkoly a osvûtáfii to nesmûjí plést se stranickou agitací“, Bohumil Mucha mj. zmínil úpadek kvalifikace prÛvodcÛ na hradech a zámcích. Podrobnou diskusi o potfiebn˘ch krocích uzavfiel Pexa, kter˘ v závûreãném slovû mj. upfiel soustfiedûnûj‰í pozornost na hodnocení Nezvalovy tvorby otevfiené Janou‰kem. Pexa básníka v podstatû odmítl oznaãit za „centrální problém“ svazu spisovatelÛ a zdÛraznil, Ïe jeho dílo je nutné „posuzovat s hlediska jeho dosahu“. Nezvalova díla za posledních pût let „nemají u nás rovna, to pochopili v Sovûtském svazu i ve svûtovém mírovém hnutí. Jen u nás to nechtûjí pochopit nûktefií lidé… a tím po‰kozují i stranu. Nezval mûl a má své nedostatky, dnes je potfiebí v‰ak se ptát – je to tak závaÏné? – Za poslední tfii roky nenapsal nic, co by trpûlo formálností. MoÏno fiíci, Ïe Nezval se z toho dostal, jde s nad‰ením kupfiedu a brát neustále jeho minulost je nesprávné.“ Pexa tvrdil, Ïe témûfi u v‰ech spisovatelÛ se nûkdy vyskytly chyby, vãetnû S. K. Neumanna ãi Wolkera. „Budeme proto vydávat v˘bory z jejich dûl, které nám ukazují v˘voj na‰í literatury a mezi tím budou i vûci, které nebudou s na‰eho hlediska na 100 % správné.“ Nezval se mûl kritizovat s pozitivním úmyslem. Ve svazu spisovatelÛ „je tfieba pomáhat mlad˘m, nadan˘m spisovatelÛm, musíme vést boj proti sektáfisk˘m tendencím, které ve svazu spisovatelÛ je‰tû jsou, ale téÏ boj proti v‰em projevÛm liberalismu“. V souladu s pojetím korektur kulturní politiky jako kampanû stranick˘ aparát ihned pfiistoupil k aktivizaci umûleck˘ch svazÛ a dal‰ích organizací.27 Odbor umûní Muchova oddûlení záhy zfor-


220

muloval ucelenûj‰í koncepci „k rozvinutí ideologické práce na celém úseku umûní“, do jejíÏ konkretizace a hlavnû realizace zaãaly b˘t tyto sloÏky vtahovány (vãetnû Státního v˘boru pro vûci umûní, resp. ministerstva kultury, státního filmu apod.) Tento „Plán programov˘ch úkolÛ“ vznikal ve ãtyfiech skupinách (divadla, film, literatura, umûlecké svazy). V polovinû záfií 1953 jiÏ novou situaci projednaly stranické skupiny v‰ech umûleck˘ch svazÛ a poté jejich ústfiední v˘bory. DÛleÏité fórum pro popularizaci Nového kursu v kulturní sféfie, a pfiedev‰ím syntézu impulsÛ pfiicházejících z nûkolika zdrojÛ pfiedstavovalo prosincové zasedání ÚV KSâ (3.–5. 12. 1953). Kulturní politikou se na nûm zab˘valy pfiedev‰ím projevy Novotného a Kopeckého. Pomûrnû okrajové pasáÏe vûnované kultufie a ideologii v Novotného hlavním referátu vyznûly dosti rozpornû, pokud bychom je mûli vnímat jako pfiíspûvek k Novému kursu. Vzhledem k tomu, Ïe podklady pro tuto ãást nepochybnû pfiipravovala pfiíslu‰ná oddûlení ÚV KSâ, dokládal tím spí‰e nechuÈ stranického aparátu podstatnû mûnit zabûhan˘ styl práce i ideologické ‰ablony. První tajemník ÚV KSâ pfiedev‰ím upozornil, Ïe malá pozornost ideologick˘m záleÏitostem ve prospûch hospodáfisk˘ch nezÛstává ve stranick˘ch organizacích bez následkÛ. Jeho vûtu, Ïe „je tfieba mít neustále na pamûti, Ïe jakékoliv oslabení vlivu socialistické ideologie znamená zesílení ideologie burÏoasní“, tak lze spí‰e vnímat jako varování pfied vedlej‰ími úãinky nové ekonomické politiky.28 Za nejroz‰ífienûj‰í a nejnebezpeãnûj‰í vlivy burÏoasní ideologie poté oznaãil „burÏoasní nacionalismus“, „sociáldemokratismus“, „masarykismus“ a „náboÏenské tmáfiství“. ZdÛraznil, Ïe KSâ musí hlídat správné ideové zamûfiení vûdy a umûní a vyuÏívat k tomu v‰ech prostfiedkÛ, tedy propagandy, agitace a kultury, poÏadoval v‰ak, aby z propagandy zmizel dogmatismus a ‰kolometství. Kriticky se vyjádfiil o umûleck˘ch svazech. Jejich ãinnost se mûla zlep‰it v tom smyslu, aby se zmûnila v „ohniska ideologického ruchu“. Svaz spisovatelÛ mûl potírat projevy schematismu, povrchnosti a ‰edivosti, více pozornosti mûl vûnovat fiízení Literárních novin, které zatím „nemají jasnou a vyhranûnou linii“. U v˘tvarníkÛ poÏadoval vym˘cení „nezdravého zjevu grupírovek a pfieÏitkÛ spolkafiení“, ãímÏ podpofiil pfiemûnu dosavadního svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ na ideovou v˘bûrovou organizaci, která v˘tvarn˘ Ïivot zbaví „neumûleck˘ch elementÛ“. A koneãnû svazu skladatelÛ „prospûje, provede-li rozbor souãasn˘ch hudebních dûl

221


a zhodnotí-li nûkteré v˘znamné zjevy kulturního dûdictví“ a bude „vytlaãovat zbytky formalismu“. Novotn˘ tak stûÏí nabídl více neÏ staré fráze, jejichÏ smyslem bylo v lep‰ím pfiípadû pÛsobit takzvanû „protidogmaticky“. Je vlastnû paradoxní, Ïe Kopeckého diskusní pfiíspûvek byl, i z historické perspektivy, vnímán jako v˘znamn˘ impuls pro kulturní politiku, neboÈ se na fiadû míst právû o tyto Novotného teze opíral.29 V projevu adresovaném stranick˘m funkcionáfiÛm i umûlcÛm odmítl ‰kodlivé pfiezírání inteligence, vyjmenoval fiadu krokÛ k nápravû, které mûly aktivizovat umûleckou inteligenci k „nov˘m tvÛrãím ãinÛm“ a zároveÀ novû chápat kulturní Ïivot. Kopeckého pfiíspûvek tvofiily tfii ãásti. Nejprve odsoudil tzv. sociáldemokratismus, jenÏ ve shodû s Novotn˘m chápal jako boj proti „praviãáck˘m“ i „leviãáck˘m“ tendencím patrn˘m u fiady komunistick˘ch funkcionáfiÛ. Tento „stav ideologické neujasnûnosti“ zpÛsobil v minul˘ch letech pfiedev‰ím Slánsk˘ a napáchal ‰kody zvlá‰tû v pfiezíravém postoji vÛãi inteligenci. „Jest nepochybné, Ïe vedení strany razilo v podstatû vÏdy správnou linii, pokud jde o pomûr k rolnictvu a pokud jde o pomûr k pracující inteligenci, av‰ak je skuteãností, Ïe správná linie vedení strany byla v praxi mnoh˘ch organisací a orgánÛ strany hrubû skreslena…“ Kopeck˘ chtûl proto pfiedev‰ím apelovat na „nutnost viditelné zmûny v pomûru k inteligenci“. Podle nûj mnozí funkcionáfii „vyznávají star˘ sociálnû demokratick˘ názor v pomûru k inteligenci, maskovan˘ leviãáck˘m radikalismem a sniÏují pfiíslu‰níky inteligence na druhofiadé ãleny strany, nemluvû o kádrov˘ch ‰ikanách“. Leviãáck˘ pomûr byl uplatÀován i vÛãi vzdûlancÛm, „mnohde i vÛãi spisovatelÛm, umûlcÛm i vûdeck˘m pracovníkÛm“. Nebyly jim pfiidûlovány pfiednostnû byty jako v SSSR, naopak, pokud mûli „lep‰í byty nebo vily a chaty pro oddech, jsou jim se zvlá‰tní zlomyslností mnohdy odnímány“. Proti této praxi mûlo b˘t „s ve‰kerou pfiísností zakroãováno“ a zároveÀ bylo „nevyhnutelnû nutno“ provést fiadu opatfiení, „jeÏ by pfiímo demonstrativnû naznaãila ná‰ kladn˘ postoj k inteligenci a na‰i péãi o její zájmy“. Pro spisovatele, hudební umûlce a v˘tvarníky konkrétnû poÏadoval nov˘ autorsk˘ zákon, zfiízení fondÛ k zaji‰tûní jejich materiálního postavení a dále zlep‰ení jejich bytové situace. Druhou ãást projevu vûnoval umûlecké tvorbû. V˘slovnû se postavil za Novotného kritiku umûleck˘ch svazÛ a poÏadavek ideologické diskuse na jejich pÛdû. Kopeck˘ zdÛraznil potfiebu mnoho-


222

tvárné umûlecké tvorby v socialistické spoleãnosti, vãetnû mezilidsk˘ch vztahÛ, rodiny, manÏelství, lásky, morálky, citÛ apod. „A v tom je brzdûna neduhy, jimiÏ nová tvorba umûlecká stále je‰tû hlavnû trpí. Jsou to ony neduhy, jeÏ mûl na mysli soudruh Novotn˘, kdyÏ ve svém referátû zdÛrazÀoval, Ïe je tfieba potírati v‰echny projevy schematismu, vulgarismu, povrchnosti a ‰edivosti.“30 Kopeck˘ pak sobû vlastním zpÛsobem zvolal, Ïe strana „chce vytvofiit novou atmosféru“. Konkrétnû poukázal na to, Ïe ve filmové i literární tvorbû jsou nejen stále Ïivé tendence ke schematismu, vulgarizaci, ‰edivosti a chmurnosti, ale b˘vají je‰tû stále obhajovány. „Boj o zásadní vyjasnûní umûlecké tvorby v duchu socialistického realismu není je‰tû v na‰em spisovatelském svazu dobojován. Nelze nevidûti, Ïe v oblasti umûlecké tvorby se stále je‰tû projevují stopy dfiívûj‰ího Bare‰ova kursu, za nûhoÏ se právû levácké, sektáfiské, vulgaristické, rapistické tendence vydávaly za patentovanou linii strany v umûní.“ Tito lidé v podstatû ve jménu socialistického realismu „uplatÀují zcela malomû‰Èácké, sociálnû demokratické, sektáfisky skreslené názory na dûlníky, na socialismus.“ „Novou atmosférou“ v‰ak chtûl Kopeck˘ prostoupit nejen ve‰keré umûní, ale také celé kulturní dûní, lidovou zábavu. „Nûktefií soudruzi jsou naklonûni dávat na‰emu novému kulturnímu Ïivotu takov˘ ráz, kter˘ se jeví velké ãásti kulturních konsumentÛ jako chud˘, nezáÏivn˘, neradostn˘.“ Kritizoval proto „onen zvlá‰tní typ kulturníka, jemuÏ se v Sovûtském svazu dostalo názvu ‚suchar‘. Ano, jsou u nás tak zvaní ‚suchafii‘, ktefií myslí, Ïe pfiíchod socialismu znamená, Ïe lidé pfiestávají b˘t lidmi s normálními lidsk˘mi radostmi, tuÏbami, vá‰nûmi, zálibami a Ïivotními nároky a Ïe se stávají pouh˘mi mechanismy, jeÏ je moÏno libovolnû natahovat, aby vydrÏely pfiijímat nic neÏ these, formule, stereotypní fráze atd. Tito suchafii si pfiedstavují kulturní a spoleãensk˘ Ïivot za socialismu tak, Ïe pfiestanou v‰echny formy kultury a zábavy, jeÏ lidé pûstovali dfiíve a jimiÏ se obvykle obveselovali, na pfiíklad, Ïe pfiestanou hrát známé líbivé opery, balety a operety, Ïe se pfiestane pûstovat satira a kabaretní humor, Ïe se pfiestane tanãit na záfiiv˘ch parketách, Ïe se pfiestane píti a flámovat, Ïe pfiestane platit módní vkus, elegance odûvu, obuvi, nábytku atd. Tito suchafii pokládají za nesluãitelné s duchem socialistické kultury, je-li obsahem divadelních her, filmÛ, románÛ a básní – láska milencÛ nebo rodinná záleÏitost a podobnû.“ Vlivy tûchto „‚sucharÛ‘, ‰karohlídÛ, moralistÛ, pesimistÛ, negativistÛ a traviãÛ“ proto bude nutné po-

223


tírat. Kopeck˘ odmítl, Ïe by znakem kulturního a spoleãenského Ïivota za socialismu byla „chudoba, sebeodpírání, askese, nuda, ‰eì a jakoby b˘ti vesel˘m a bavit se patfiilo k pfieÏitkÛm burÏoasní minulosti a ke znakÛm ‚západnictví‘“. Poukázal na to, Ïe se „záhadn˘m zpÛsobem“ v minul˘ch letech zavíraly vefiejné zábavní místnosti, restaurace, kavárny, taneãní parkety, „typické na‰e zahradní hostince“, zanikaly taneãní kursy, plesy, karnevaly apod. Závûrem Kopeck˘ specifikoval poÏadavky plynoucí pfiímo ze záfiijového vládního prohlá‰ení k obohacení kulturního Ïivota. Chtûl mj. zlep‰it kulturnû-osvûtová zafiízení, roz‰ifiovat kinofikaci, budování zoologick˘ch zahrad, hvûzdáren ãi planetárií. Oznámil, Ïe se novû zfiízené ministerstvo kultury zasadí o zdokonalení provozu lidov˘ch zábavních podnikÛ, cirkusÛ a varieté a zdÛraznil v˘znam kulturnû masové práce jednotn˘ch odborÛ. Z v˘ãtu opatfiení a návrhÛ odvozen˘ch z vládního prohlá‰ení sice vypl˘vala nutnost zv˘‰ení prostfiedkÛ na kulturu, Kopeck˘ v‰ak zároveÀ ústfiední v˘bor ujistil, Ïe „není tfieba se obávati nûjaké rozhazovaãnosti v kulturní oblasti. Dáváme si heslo: dûlati v socialistickém duchu takovou kulturu, aby pfiispûla k zrychlení maloobchodního obratu, …aby si na‰e kultura na svÛj provoz ve sluÏbách pracujícího lidu co nejvíce na sebe vydûlala.“ Kopeckého referát a prohlá‰ení vlády pfiedstavovaly nespornû dva nejhmatatelnûj‰í projevy Nového kursu v kultufie a byla jim souãasnû vûnována nejvût‰í publicita.31 Shrneme-li v‰echny jejich pro kulturní politiku podstatné momenty, vychází nám následující obraz: komunistická strana chtûla ukázat pfiívûtivûj‰í tváfi inteligenci jako platné sloÏce pfii budování socialismu. Zvlá‰tû umûlecké inteligenci vyslala signál, Ïe estetická kritéria umûlecké tvorby by se mûla oprostit od dfiívûj‰ího dogmatismu. OÏivení kulturní sféry se mûlo navíc projevit nav˘‰ením nákladÛ na kulturu v rámci „zvy‰ování kulturní úrovnû“ a podporou pestr˘ch forem lidové zábavy a spoleãenského Ïivota a opomíjen˘ch umûleck˘ch ÏánrÛ. V rámci Nového kursu do‰lo i na kritiku nepruÏného a nev˘konného státního aparátu. Chceme-li pochopit v˘znam tûchto klíãov˘ch prvkÛ Nového kursu v kulturní politice a jejich reáln˘ dopad, bude tfieba dále zkoumat jejich pÛvod. Ptejme se tedy: z jak˘ch zdrojÛ ãerpala – slovy Václava Kopeckého – „nová konjunktura pro na‰i kulturní ãinnost“? Odkud se vzaly zmiÀované pasáÏe vládního prohlá‰ení i teze Kopeckého? Z v˘‰e uvedeného vypl˘vá, Ïe bude tfieba vrátit se


224

zpût k Srpnov˘m tezím. V rámci dochované rozpravy politického sekretariátu k tomuto klíãovému dokumentu z konce ãervence 1953 se nemÛÏeme opfiít v podstatû o nic, co by se t˘kalo pfiímo kultury. Pfiesto rozprava obsahuje velmi pfiíznaãnou poznámku Kopeckého, kter˘ tvrdil, Ïe „ÚV to musí vzít ‰ífieji – v‰echny otázky“, coÏ chápal jako poÏadavek, aby se vedení strany zab˘valo nejen hospodáfisk˘mi záleÏitostmi, ale vztahem k dûlníkÛm, rolníkÛm i inteligenci. V této souvislosti chtûl také poukázat na „zloãiny Slánského“, kter˘ mûl sedm let aparát v ruce.32 Domnívám se, Ïe zvlá‰tû druhá ãást Kopeckého vyjádfiení t˘kající se „zloãinÛ Slánského“ pfiedstavuje dÛleÏitou a dosud neprozkoumanou stopu. UváÏíme-li, Ïe od Zápotockého cesty do Moskvy poãátkem ãervence a vzniku Srpnov˘ch tezí uplynula velmi krátká doba, dva aÏ tfii t˘dny, lze pfiedpokládat, Ïe odborné komise pfiipravující tak komplexní návrh musely pracovat s nûjak˘m korpusem souhrnného retrospektivního a zároveÀ reprezentativního materiálu, kter˘ by mohl kriticky zhodnotit stav ekonomiky i spoleãnosti. A právû takov˘ materiál vznikal jiÏ v první polovinû roku 1953, tedy zcela nezávisle na Novém kursu – mám na mysli zprávy sestavované na základû vládního usnesení z konce prosince 1952, které ukládalo v‰em ministerstvÛm a ústfiedním úfiadÛm vypracovat k 1. bfieznu 1953 tzv. návrh opatfiení na likvidaci následkÛ ‰kÛdcovství v národním hospodáfiství. PfiestoÏe se jednalo o ryze ekonomick˘ materiál (pfiedkládan˘ Úfiadu pfiedsednictva vlády a Státnímu úfiadu plánovacímu), z této povinnosti nebyl vyjmut ani TauferÛv Státní v˘bor pro vûci umûní. Státní v˘bor vypracoval takov˘to souhrnn˘ spis aÏ poãátkem kvûtna 1953. Na rozdíl od Srpnov˘ch tezí se pfiirozenû zab˘val pfiedev‰ím kulturní sférou, a mÛÏe nám proto pomoci hledat styãné body s pozdûj‰ím Nov˘m kursem, resp. jeho odrazem v kulturní politice. Materiál o „likvidaci následkÛ ‰kÛdcovství“ nezachytil v podstatû Ïádné pfiímé konkrétní ‰kody na národním hospodáfiství v oboru pÛsobnosti Státního v˘boru pro vûci umûní, av‰ak dokládal, jak „se ‰kÛdcovství projevilo na poli ideologickém“. Jmenovitû si v‰ímal divadelnictví, v˘tvarného umûní, z oblasti lidové zábavy cirkusÛ, Hudební a artistické ústfiedny a Ústfiedí lidové tvofiivosti. Zpráva dokládala, Ïe „také v oblasti umûní se projevovaly následky ‰kÛdcovské politiky, a to pfiedev‰ím v rÛzn˘ch chybách ideologick˘ch a organisaãních, které mûly také reflex hospodáfisk˘. Ze zvlá‰tní povahy oblasti umûní v‰ak vypl˘vá, Ïe hospodáfiské

225


‰kody lze jen s nejvût‰ími obtíÏemi podrobnû dokumentovat a vyãíslit.“33 U divadelnictví zpráva vymezila ãtyfii smûry „‰kodliv˘ch vlivÛ protistátního centra“. První pfiedstavovalo „leviãácké uplatÀování poÏadavkÛ socialistické ideovosti“. Jako pfiíklad se zde uvádûla ãinoherní dramaturgie v Teplicích, která „odvracela uvádûním slab˘ch her obecenstvo od dûl se souãasnou thematikou a nadhánûla je pfiímo dílÛm pochybn˘m, které ohrozily divadlo i finanãnû. Po odhalení Slánského projevila se tato ‰kodlivá nepfiátelská ideologie v podobû ideového odzbrojování a liberalismu.“ Druhou oblast pfiedstavovaly „pfiíznaky gigantomanie“ doprovázející poúnorov˘ v˘voj divadelnictví – mínilo se tím vytváfiení nov˘ch souborÛ, coÏ napfi. oproti Polsku zdvojnásobilo hustotu divadelní sítû. S tím také souvisela nedostateãná pozornost pfii pfiípravû nov˘ch „umûleck˘ch kádrÛ“, coÏ vedlo k velké disproporci mezi potfiebami a „kádrov˘mi“ moÏnostmi, odrazilo se v jejich niÏ‰í úrovni, náv‰tûvnosti a nakonec i v hospodafiení divadel. Dal‰í smûr charakterizovaly ‰kody v divadelní publicistice, nakladatelství a kritice, vymizení kulturních rubrik z tisku, „ubíjení mlad˘ch a znechucování star‰ích pracovníkÛ“. Nakonec zpráva zmiÀovala jako negativum enormní zv˘‰ení nákladÛ na divadelnictví (1946 – 103 miliony, 1950 – 657 milionÛ, 1952 – 896 milionÛ), které nesouviselo jen se vzestupem materiálov˘ch potfieb, ale také chaosem v fiízení této sféry. Divadelnictví se „do roku 1951 vyvíjelo Ïivelnû a nebylo ovládáno z jednoho fiídícího centra“, i po zfiízení divadelního odboru M·VU (leden 1951) byla podporována dvoukolejnost. Kritizováno bylo také pÛsobení náv‰tûvnick˘ch organizací (Umûní lidu, Kulturní sluÏba pracujícím), v nichÏ se nakupilo tolik závaÏn˘ch nedostatkÛ, Ïe se „tyto organisace stávaly pfiímo pfiekáÏkou, aby se lidé dostali do divadel“. V pfiípadû v˘tvarného Ïivota se elaborát omezil na konstatování, Ïe kritiku tzv. slán‰tiny jiÏ provedl námûstek ministra Vojtûch Pavlásek v projevu na celostátní konferenci svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ v ãervenci 1952, v nûmÏ prokázal, Ïe „svaz byl ve vleku skupiny sektáfiÛ, mluvkÛ a talmudistÛ, ktefií sem pfiená‰eli diktátorské methody a fale‰né názory druhého centra“, coÏ údajnû blokovalo i vãasné pfietvofiení svazu na v˘bûrovou organizaci. Poslední oblastí, v níÏ se Státní v˘bor pro vûci umûní snaÏil postihnout „následky ‰kÛdcovství“, byla lidová zábava. Zde se argumentace soustfiedila zvlá‰tû na organizaãní zmatky, byrokracii


226

a ‰patné hospodafiení se státními financemi u cirkusov˘ch podnikÛ a Hudební a artistické ústfiedny. Je pozoruhodné, Ïe fieditel HAÚ Franti‰ek Teper v podkladovém materiálu ze zaãátku bfiezna 1953 uvedl, Ïe „ãinnost protistátního spikleneckého centra v ãele s Rudolfem Slánsk˘m se podle na‰eho názoru projevila v daleko ‰ir‰ím mûfiítku i v oblasti kulturní, neÏ to mohl ukázat sám prÛbûh procesu“. Zajímavé postfiehy zachytil ve své zprávû rovnûÏ fieditel Ústfiedí lidové tvofiivosti Antonín ·afafiík koncem února 1953. Z jeho pohledu se „‰kÛdcovství“ projevovalo nedostatkem financí v rozpoãtu ÚLT. V této souvislosti pak dokládal úpadek kulturního Ïivota pracujících: „V kavárnách americká i doma vyrobená jazzová hudba sv˘m mravnû rozleptávajícím jedem kosmopolitismu otravuje srdce na‰ich chlapcÛ a dûvãat. Páskovství a potápkovství se zahnízdilo i v mnoh˘ch na‰ich vesnicích. KaÏdou sobotu a nedûli odjíÏdí stovky mlad˘ch lidí ze v‰ech velk˘ch mûst do soukrom˘ch chat a osadních hospod, kde pofiádají recesní potlachy a merendy. V prÛmyslov˘ch stfiediscích potkáváme ãasto pozdû v noci skupiny podnapilé i opilé mládeÏe. Na druhé stranû tato i jiná mládeÏ nav‰tûvuje pilnû kostely.“ Mezi pfiíãiny tohoto úpadku zahrnul zanedbání v˘stavby kulturnû-osvûtov˘ch zafiízení (závodních klubÛ, osvûtov˘ch domÛ a besed, parkÛ kultury a oddechu), slabé obsazení aparátÛ KNV, ONV, orgánÛ ROH a âSM na úseku kulturnû masové práce a pfietrvávající podceÀování ideologické práce u mnoh˘ch stranick˘ch funkcionáfiÛ. To v‰e v souhrnu brzdilo „vytváfiení socialistického charakteru na‰ich lidí“. Jak jsme mohli sledovat, na potfiebu oÏivení lidové zábavy, roz‰ífiení jejich forem, poukázali ve sv˘ch projevech jiÏ poãátkem ledna 1953 námûstek ministra informací Bufiíval i námûstek pfiedsedy vlády Fierlinger, ktefií se opírali o nûkteré teze Kopeckého z celostátní konference KSâ v prosinci 1952. I oni útlum lidové zábavy dávali za vinu „‰kÛdcovské ãinnosti“. O tom, Ïe vedení kulturní politiky zaãalo na pfielomu let 1952 a 1953 více uvaÏovat o stavu lidové zábavy, svûdãí i soukromé poznámky Nejedlého tajemníka Kojzara (8. záfií 1952): „Neumíme lid pobavit, fiíká Nejedl˘; poutû jsme jim vzali a nedali za to nic. A to je takov˘ prostfiedek, jímÏ bychom mohli na lidi pÛsobit.“34 Dal‰í prvek Nového kursu v kultufie, kritiku poklesu nákladÛ na kulturu, lze vnímat nejen jako sniÏování investic do nûkter˘ch kulturních zafiízení, jak se o tom zmiÀoval v˘‰e citovan˘ elaborát Státního v˘boru pro vûci umûní, ale rovnûÏ jako pokles platÛ umûlcÛ

227


ãi zamûstnancÛ v kulturní sféfie. I tento aspekt státní instituce podrobnûji rozpracovávaly jiÏ zjara 1953, mimo jiné v souvislosti s mûnovou reformou, pfiiãemÏ velké pozornosti se napfi. dostalo neudrÏiteln˘m platov˘m podmínkám v divadelnictví.35 Tyto anal˘zy a návrhy na zvy‰ování platÛ vlastnû pfiipou‰tûly, Ïe komunistická strana nezvládla hmotné zabezpeãení umûlcÛ tak, jak to po roce 1945 a je‰tû krátce po únoru 1948 halasnû proklamovala. Jednalo se o velmi Ïhavou problematiku vlastnû jiÏ od roku 1945, proto se v kulturní vefiejnosti jakékoli náznaky jejího fie‰ení setkávaly s velkou pozorností. Diskusní pfiíspûvek Jana Drdy na prosincovém zasedání ÚV KSâ v podstatû cel˘ rozvíjel Kopeckého slova o materiálním zabezpeãení inteligence. V této souvislosti se proto pfiimlouval za zlep‰ení situace spisovatelÛ a porovnával jejich honoráfie s polsk˘mi a sovûtsk˘mi. Poukázal, Ïe nízké honoráfie vedou k „melouchafiení, k rozptylování se, k dûlání rÛzn˘ch postraních k‰eftíãkÛ“ a jako povûru naopak odmítl názory, Ïe spisovatelé jsou „‰ílenû pfiepláceni a Ïe si Ïijí nûjak˘m ohromnû blahobytn˘m Ïivotem“.36 První kroky v mzdové oblasti uãinilo ministerstvo kultury v listopadu 1953, kdy vyhlá‰kou ã. 362/1953 Úfi. l. ze dne 24. listopadu 1953 upravilo pracovní a platové podmínky umûleck˘ch pracovníkÛ v divadlech „k odstranûní dosavadních nesrovnalostí v jejich odmûÀování“.37 V prosinci pak následovaly podobné úpravy mezd dûlníkÛ v gramofonovém prÛmyslu, ve vydavatelství, kniÏní a gramofonové distribuci. Je samozfiejmû otázkou, nakolik zv˘‰ení mezd odpovídalo oãekávání. Patrnû z tûchto dÛvodÛ vypracovalo ministerstvo kultury na jafie 1954 souhrnnou zprávu o v˘voji platÛ a mezd, která sledovala jejich v˘voj od zaãátku první pûtiletky, nûkde dokonce od roku 1945.38 Z v˘‰e uvedeného tedy mÛÏeme vyvodit obecnûj‰í závûr, Ïe vût‰inu témat, která byla na podzim 1953 popularizována jako Nov˘ kurs v kulturní politice, aÈ jiÏ jej vnímáme v podobû vládního prohlá‰ení ãi Kopeckého tezí, rozpracovávalo vedení kulturní politiky na rÛzn˘ch místech jiÏ od pfielomu let 1952 a 1953. Tato skuteãnost má v˘znamné dÛsledky pro pochopení pozadí Nového kursu. Nikoli Nov˘ kurs, ale jiÏ politická atmosféra po procesu se Slánsk˘m a s ní spjatá kritika vytvofiila dÛleÏit˘ (dostateãn˘?) prostor k reflexi nûkter˘ch problematick˘ch i programov˘ch stránek poúnorové kulturní politiky. V ohnisku kritiky se nacházel pfiedev‰ím zbyrokratizovan˘ nepruÏn˘ kolos kulturního provozu, jehoÏ stálé reorganizace jej uvádûly do je‰tû vût‰ího chaosu. Stín padl


228

i na jednu ze základních tezí pováleãné komunistické kulturní politiky, tzv. demokratizaci kultury. Kromû zbytnûní divadelní sítû a podobnû ‰lo pfiedev‰ím o apatii nej‰ir‰í divácké obce, která byla po únoru 1948 v hledi‰tích, kinosálech, varietních podnicích i jinde konfrontována s úpadkem vkusu a zábavy. Navzdory „Ïelezné oponû“ publikum „hlasovalo nohama“, a to ke smÛle systému organizované náv‰tûvnosti. OÏivení lidové zábavy, co do forem i nov˘ch moÏností, zaãalo b˘t pro reÏim dÛleÏitou prioritou, jednou z nov˘ch forem získání podpory ve spoleãnosti, i cestou k financování kulturní sféry. Pfiiznáním si krachu poúnorové mzdové politiky a snahou tuto vûc fie‰it mûl zase reÏim získat sympatie umûlecké inteligence a zamûstnancÛ v kultufie. Mezi Nov˘m kursem a dfiívûj‰í kritikou tzv. slán‰tiny tedy existovala znaãná organická vazba. Tímto konstatováním v‰ak nechci poukazovat na pfiednosti kampanû proti tzv. slán‰tinû v kulturní politice, ostatnû velmi omezené, jak jsme mohli sledovat v pfiedchozí kapitole, ale pfiedev‰ím na slabosti Nového kursu. Kritika projevÛ tzv. slán‰tiny nemohla slouÏit jako hodnotn˘ základ pro liberalizaci kulturní sféry tím, Ïe systémové potíÏe kulturní politiky a fiadu dal‰ích negativ jednodu‰e ztotoÏnila s ãinností „protistátního centra“ a leviãáctvím. K tomu ji pfiedev‰ím diskvalifikovalo propojení s politick˘mi procesy a omezení v personální i ideologické rovinû. KoneckoncÛ vlastní estetická kritéria nabízená v prosinci 1953 Kopeck˘m a dal‰ími nezaznamenala Ïádn˘ pokrok oproti revizi z léta 1952. Nov˘ kurs se tedy v podstatû li‰il jen silnûj‰ími akcenty. Václav Kopeck˘ koncem roku 1953 kulturní politice skuteãnû mnoho opravdu nového nenabídl,39 jen v koncentrované podobû prezentoval impulsy vzniklé o cel˘ rok dfiíve. Vzhledem k tomu, Ïe prezentace „radostn˘ch perspektiv komunismu“ byly obecnû Kopeckého specialitou, jeho autorství tak mÛÏeme pfiipsat pfiedev‰ím formulaci nového vztahu reÏimu k inteligenci, jak to ostatnû prokazuje fragment jeho komentáfie k Srpnov˘m tezím z ãervence 1953. Vyjádfiení tohoto nového vztahu jako politického závazku v‰ak podle mého soudu jen vypl˘valo z podstaty pfiedchozích inovací, poskytovalo jim „ideové balení“. Na tomto pozadí se perspektivy Nového kursu v kulturní politice jeví jako znaãnû omezené. Ke skuteãné liberalizaci nemohla vést devíza „za v‰echno mÛÏe Slánsk˘“, plnû ukotvená v mentalitû „padesát˘ch let“, odmítající tudíÏ revizi politick˘ch procesÛ a pfiedev‰ím dÛsledky z této revize vy-

229


pl˘vající. Skuteãnou liberalizaci nebylo moÏné ãekat od lidí, ktefií se díky této devíze udrÏovali u moci, ale spí‰e od dÛsledkÛ zmírnûní konfrontaãní sovûtské politiky, zmûny „atmosféry strachu“ ve spoleãnosti ãi v novém my‰lení. Prostor pro takov˘ obrat v‰ak byl stále v nedohlednu. S Nov˘m kursem postaru (1954–1955) NaplÀování Nového kursu naráÏelo od poãátku na neochotu vût‰iny stranického vedení vyboãit z rámce korektur hospodáfiské politiky. Zvlá‰È citelnou nechuÈ k nûmu projevily ‰ir‰í funkcionáfiské sbory komunistické strany v krajích a okresech, které odmítaly opustit praxi tvrdé stranické politiky, pfiedev‰ím vÛãi soukrom˘m rolníkÛm. Odpor vÛãi Novému kursu se projevil velmi zfietelnû na celostátních poradách tajemníkÛ OV KSâ svolan˘ch vedením strany na leden a bfiezen 1954. K prosazení alespoÀ dílãích zmûn muselo proto stranické vedení zv˘‰it tlak na niÏ‰í funkcionáfie nebo pfiistoupit i k jejich ãásteãné obmûnû. K razantnûj‰ímu uplatÀování tohoto postupu v‰ak chybûla vÛle i v mocenské ‰piãce, zvlá‰tû kdyÏ se v ní od pfielomu let 1953 a 1954 opût vyhraÀoval mocensk˘ boj mezi ‰éfem stranického aparátu Novotn˘m a prezidentem Zápotock˘m. K eskalaci napûtí mezi Novotn˘m a Zápotock˘m do‰lo na jafie 1954. PfiestoÏe se rozepfie mezi nimi koncentrovaly na dal‰í postup pfii kolektivizaci, kde Zápotock˘ obhajoval umírnûnûj‰í stanovisko, jádro sporu pfiedstavovala rozdílná pojetí metod vládnutí. Novotn˘ pfiedev‰ím odmítal kritiku stereotypÛ stranické praxe a nakonec poÏádal o vyjádfiení Moskvu. Sovûtské vedení, v nûmÏ si mezitím upevnil pozice Chru‰ãov, v dubnu 1954 Zápotockého kritizovalo, obvinilo jej z prosazování „kultu prezidenta“ a povy‰ování své pozice nad stranické orgány. Moskevsk˘ zásah znaãnû posílil mocenskou pozici konzervativního Novotného v celém komunistickém vedení, kdyÏ se na jeho stranu pfiidali dosavadní pfiíznivci Zápotockého, pfiedev‰ím Rudolf Barák, Jaromír Dolansk˘, Václav Kopeck˘ a Zdenûk Fierlinger.40 Po kritice Zápotockého se zcela prosadily ty síly, které Nov˘ kurs v ãeskoslovensk˘ch podmínkách interpretovaly jako nutnost vyzdviÏení správnosti gottwaldovské cesty, odmítaly pfiipustit pronikavûj‰í zmûny politické praxe a vytvofiit alespoÀ mal˘ prostor pro obãanskou aktivitu. Nov˘ kurs tím v podstatû odeznûl, resp. se omezil na korektury v hospodáfiské a sociální oblasti.41 Jejich po-


230

tfieba nevypl˘vala pouze z podstaty Nového kursu, ale pfiedev‰ím z katastrofálních dopadÛ mûnové reformy na v‰echny vrstvy obyvatelstva. Komunistické vedení si uvûdomovalo, Ïe mûnová reforma jej dostala do hluboké izolace, citelnûj‰í o to více, Ïe negovala poúnorovou privilegovanou sociální pozici dûlnictva. Za této situace pov˘‰ilo rÛst Ïivotní úrovnû obyvatelstva na politickou prioritu pro nejbliÏ‰í léta. Ke stabilizaci situace byly zvoleny dva klíãové nástroje – pravidelné a rychlé tempo rÛstu pfiíjmÛ a souãasné sniÏování maloobchodních cen. Nová hospodáfiská politika splnila v letech 1954–55 svou politickou roli a z pohledu komunistického vedení pfiedstavovala nesporn˘ dílãí úspûch, neboÈ posílila dÛvûru obyvatel v ekonomické moÏnosti reÏimu a ponûkud tím zmírnila izolaci vládnoucích struktur. Její plody reÏim zúroãil pfiedev‰ím v roce 1956. Za dané situace bylo lhostejné, Ïe rÛst Ïivotní úrovnû umoÏÀovaly rezervy, které stát mj. vytvofiil tvrdou mûnovou reformou, a Ïe celkov˘ vzestup Ïivotní úrovnû u vût‰iny obyvatel nekompenzoval její pokles zpÛsoben˘ touto reformou. Navíc bylo dÛleÏité, Ïe se ve spoleãnosti uchytily nadûje na pokraãování prorÛstové politiky, coÏ politiãtí pfiedstavitelé otevfienû slibovali. V letech 1954–55 pfiekroãila spotfieba v‰ech základních potravin pfiedváleãnou úroveÀ, i kdyÏ je‰tû nevyhovovala jejich kvalitativní struktura. Stát v zásadû poskytoval Ïivotní minimum, rostl nákup spotfiebního zboÏí a jeho narÛstající spotfieba, i kdyÏ poptávka pfievy‰ovala nabídku, poukazovala na postupn˘ pfiechod k moderní pováleãné spoleãnosti.42 âeskoslovensk˘ Nov˘ kurs sice vy‰el vstfiíc poÏadavkÛm SovûtÛ ve smyslu stabilizace komunistického reÏimu, jeho bytostné zakotvení v politick˘ch procesech jej v‰ak jiÏ pfiedem diskvalifikovalo jako základ k politické liberalizaci. Dá se fiíci, Ïe ãeskoslovenskou komunistickou garnituru zastihl Nov˘ kurs pfiíli‰ brzy po procesu se Slánsk˘m a ãistkách, které jej provázely, a zároveÀ v dobû, kdy se pfiipravovaly tzv. následné procesy. V jejím stfiedu mohla vefiejnost jen stûÏí najít osobnost, s níÏ by mohla od léta 1953 spojit nadûje na posílení liberalizaãních náznakÛ. Tuto garnituru procesy v podstatû novû zformovaly, s jejich v˘sledky a politickou koncepcí ji pojila témûfi genetická vazba.43 Od toho se odvíjela naprostá nechuÈ komunistického vedení zab˘vat se v dal‰ích letech jejich revizemi. Toto pragmatické a zároveÀ cynické spojenectví umoÏnilo udrÏet Nov˘ kurs v ekonomické a sociální rovinû a promítlo se také do podoby kulturní politiky po roce 1953, mj. zdÛ-

231


razÀováním odpovûdnosti Slánského za ve‰keré jevy, o nichÏ se (v negativní poloze) pfiipustilo hovofiit. Naopak v Maìarsku vyvolal Nov˘ kurs spojen˘ s v˘mûnou pfiedsedy vlády a kritikou stranického vedení mnohem vût‰í spoleãensk˘ pohyb. Nová Nagyova vláda usilovala o pronikavûj‰í zmûny nejen v hospodáfiství, ale dotkla se i korektur politického systému vãetnû omezení zvÛle státní bezpeãnosti a vstfiícnûj‰ího pfiístupu vÛãi inteligenci. Rozsah zmûn byl nakonec pro Moskvu natolik nepfiijateln˘, Ïe Nagy musel na jafie 1955 odejít. Pfiesto se bûhem tohoto krátkého období dokázaly vytvofiit a zformovat nezanedbatelné opoziãní síly. I kdyÏ se v Polsku dÛsledky Nového kursu projevovaly pozvolnûji neÏ v Maìarsku, dostaly se mocenské sloÏky i zde pod znaãn˘ tlak Ïiven˘ neutû‰en˘mi hospodáfisk˘mi pomûry. Viditelné zmûny zaznamenala zvlá‰tû kulturní sféra. V letech 1954–55 vzrÛstala kritika pfiedchozí kulturní politiky, na jafie 1955 se nemalá ãást umûlcÛ dokonce vefiejnû distancovala od socialistického realismu, coÏ bylo v âeskoslovensku nemyslitelné.44 Na rozdíl od Maìarska a Polska nemohla na‰e organizovaná inteligence pÛsobit v letech 1954–55 aktivnûji. Nov˘ kurs v kultufie v zásadû jen potvrdil vítûzství Kopeckého interpretace kulturní politiky, umocnûné a obohacené o prvky, jejichÏ potfieba vyvstala bûhem roku 1953 a jeÏ neãinily komunistickému vedení vût‰í problémy. ReÏimní elity umûlecké inteligence se nalézaly v izolaci a stûÏí mohly oslovit vefiejnost my‰lenkami, které by více napomáhaly spoleãenské liberalizaci. TvÛrãí konference umûleck˘ch svazÛ zÛstávaly vÏdy o pomysln˘ krok za stranick˘mi uneseními a smûrnicemi, které aÏ následnû rozpracovávaly a „aplikovaly“ na tu ãi onu oblast umûlecké tvorby. Kritické reflexe pfiedstavovaly spí‰e oficiálnû posvûcenou „kritiku“ neÏ cokoli jiného. Dokonce i Václav Kopeck˘ musel v prosinci 1953 kárat napfi. Literární noviny za „sucharské“ hodnocení filmové komedie Andûl na horách.45 A zatímco se fiada polsk˘ch umûlcÛ zfiíkala socialistického realismu, Svaz ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ na jafie 1954 pfiipravil své nové stanovy proklamující opût, Ïe „ãeskosloven‰tí spisovatelé uvûdomûle pfiijímají tvÛrãí methodu literatury sovûtské – socialistick˘ realismus“. Celostátní konference svazu, která je pfiijala, pfiitom mûla mj. „v duchu prosincového zasedání ÚV KSâ ujasnit hlavní ideovû tvÛrãí problémy na‰í literatury“.46 Protiprávnû vûznûní literáti pro vedení svazu spisovatelÛ i po Novém kursu pfiedstavovali oficiálnû tabu. V fiíjnu 1953 se ústfiední v˘bor svazu odmítl zab˘vat


232

Ïádostí Heleny âapkové-Palivcové, aby se svaz pfiipojil k její Ïádosti o milost prezidentu republiky pro Josefa Palivce. Tento striktní postoj byl zbyteãn˘, neboÈ Zápotock˘ mj. i na základû petice ãtyfi desítek spisovatelÛ v bfieznu 1954 tomuto „uvûdomûlému nepfiíteli a imperialistickému agentovi“ (Drda) alespoÀ sníÏil trest na deset let a prominul zbytek penûÏitého trestu.47 Ve stejné dobû Zápotock˘ napfi. podpofiil Ïádost b˘valého reÏiséra a fieditele teplického divadla Tadeá‰e ·efiínského o jeho zamûstnání v kulturní sféfie. Ten byl i s manÏelkou pfies rok a pÛl vûznûn na základû vykonstruovaného obvinûní z pokusu o atentát na Zápotockého v létû 1951.48 UvolÀování v kulturní sféfie komunistické vedení vymezilo pomûrnû stísnûn˘ prostor, pln˘ rozporÛ, neboÈ fiadu oficiálních pobídek devalvovala jejich praktická realizace. Zvlá‰tû na X. sjezdu KSâ se proklamovala potfieba pestfiej‰í palety ÏánrÛ umûlecké tvorby. T˘kalo se to napfi. i satiry, „rehabilitované“ u nás bûhem roku 1953 na základû impulsÛ ze SSSR.49 Nová satirická tvorba v‰ak byla vzápûtí napadána za to, Ïe „není zamûfiena proti vnitfinímu a vnûj‰ímu nepfiíteli“ a naopak „slouÏí pfiedev‰ím ‰kodolibé radosti nepfiátel,… je namífiena proti vymoÏenostem na‰eho lidovû demokratického zfiízení“.50 Z tûchto pozic byla tehdy kritizována pfiedev‰ím satirická hra Václava Jelínka Skandál v obrazárnû zesmû‰Àující napfi. postavu „kádrováka“. Pfies kritiku v tisku hru od konce fiíjna 1953 uvedla za mimofiádného zájmu (kromû premiérového Armádního umûleckého divadla) i fiada mimopraÏsk˘ch scén. V ãervnu 1954 se ov‰em Skandál v obrazárnû doãkal zákazu dal‰ího uvádûní, pfiestoÏe se dfiíve dokonce uvaÏovalo o jeho nominaci na cenu praÏského ÚNV.51 Není úãelem této studie zab˘vat se hloubûji projevy tehdej‰ího uvolÀování v samotné umûlecké tvorbû, rozborem její tematické skladby ãi vzájemn˘m ovlivÀováním jednotliv˘ch oblastí umûní. Této problematice jako své doménû jiÏ ostatnû vûnovali znaãnou pozornost literární, filmoví, divadelní a jiní historikové. Pfiesto je nutné alespoÀ upozornit na nûkteré v˘znamné momenty. DÛleÏit˘ impuls pro rozh˘bání strnulosti tvÛrãích problémÛ i ‰ir‰ího kulturnûpolitického dûní dalo vydání básnick˘ch sbírek Milana Kundery âlovûk zahrada ‰irá a Miroslava Floriana Cesta ke slunci v roce 1953. Pojetí obou dûl zahájilo dlouhotrvající a do té doby nevídanou diskusi v literárních periodikách o základních problémech poezie (postavení jedince ve spoleãnosti, téma smutku), které se

233


dfiíve povaÏovaly za vyfie‰ené.52 Do této debaty zasáhla i nová nastupující umûlecká generace, která se pfies svou pfiíslu‰nost k oficiální kultufie a své levicové pfiesvûdãení necítila tolik vázána dogmatick˘mi pouãkami z pfielomu 40. a 50. let, resp. jejich následn˘mi metamorfózami. Naopak se snaÏila formulovat vlastní stanoviska, i kdyÏ se zároveÀ nepokou‰ela prolomit bariéru socialistického realismu. Zvlá‰tû je to patrné na programu tzv. v‰edního dne u v˘tvarníkÛ ãi spisovatelÛ, kde zvlá‰tû skupina autorÛ okolo ãasopisu Kvûten mûla nezpochybniteln˘ podíl na liberálnûj‰ím pojímání socialistické kultury v tomto období ve smyslu rozvolnûní strnul˘ch dogmat.53 Do kinematografie se pfiíznivû promítl pokles podílu filmÛ se souãasnou tematikou (coÏ se ov‰em setkávalo s kritikou stranick˘ch orgánÛ) a zvy‰ující se náv‰tûvnost kin. (Pro tu dobu je pfiíznaãné, Ïe v fiíjnu 1953 byl do kin uvolnûn film Dvaasedmdesátka, kter˘ skonãil za dramatick˘ch okolností v prosinci 1948 v trezoru.) Divadla, kter˘m bylo uloÏeno dbát na pestrost repertoáru, zase po roce 1953 mj. v podstatû pfiestala uvádût budovatelské hry s v˘robní tematikou, citelnû se sníÏil poãet uvádûn˘ch sovûtsk˘ch her ve prospûch klasick˘ch a opût se zaãala uvádût díla dfiíve odmítan˘ch národních autorÛ (Karel âapek).54 Pozvolnou liberalizaci kulturního Ïivota podpofiil i vznik nov˘ch literárních periodik. O jejich vydávání se jednalo na pÛdû svazu spisovatelÛ od roku 1953; brnûnsk˘ Host do domu zaãal vycházet od ledna 1954, zmínûn˘ ãasopis Kvûten urãen˘ pro mladé spisovatele pak aÏ v roce 1955.55 Na jejich stránkách se zaãaly vést – se v‰emi dobov˘mi omezeními – opût literární diskuse s konzervativnûj‰í ãástí spisovatelské obce, ãímÏ nepochybnû roz‰ifiovaly dosavadní pojetí socialistické kultury. Koncem roku 1955 v souvislosti s pfiípravou II. sjezdu svazu spisovatelÛ podobné debaty zesílily a nabraly na v˘znamu, kdyÏ se dotkly otázek spjat˘ch s problematikou kulturního dûdictví ãi obecnû kontinuity kulturního v˘voje. V prosinci 1954 aparát ÚV KSâ podpofiil vznik dal‰ího ãasopisu Svûtová literatura, kter˘ v‰ak zaãal vycházet aÏ na jafie 1956.56 Dal‰í znak uvolÀování mÛÏeme spatfiovat ve snaze o vstfiícnûj‰í pfiístup k nûkter˘m dfiíve odmítan˘m umûleck˘m osobnostem, coÏ navazovalo na nûkteré „aktivizaãní“ kroky z roku 1952. Aktivitu tohoto typu vyvinul jiÏ na zaãátku existence Státní v˘bor pro vûci umûní. Jak dokládá Lumír âivrn˘, pfiedseda Taufer „si pfiedsevzal jako jedno z prvních vystoupení na vefiejnost, Ïe sejme kletbu z Václava Talicha. Na náv‰tûvu u nûho vzal mû jako svého námûst-


234

ka s sebou. A tak jsem mohl spatfiit v tehdej‰ím Talichovû bytû… starého muÏe se lví hfiívou, jak mu vyhrkly slzy z oãí, kdyÏ mu bylo sdûleno, Ïe praÏské hudební sínû jsou mu otevfieny.“ Tento konkrétní krok se v‰ak dûl za znaãné nelibosti ZdeÀka Nejedlého.57 V kvûtnu 1953 vedení svazu spisovatelÛ pozvalo k pohovoru A. C. Nora, kterému krátce pfied tím hrozilo nucené vystûhování z Prahy, aby jej vyzvalo k obnovû literární ãinnosti.58 Lze uvést i pfiíklad Jakuba Demla, jemuÏ tehdy Nezval nabídl vydání vût‰í antologie z jeho díla. Deml v‰ak nabídku koncem roku 1953 odmítl, neboÈ nemûl moÏnost zafiadit do ní práce podle svého v˘bûru, a pfiedev‰ím nic z nové tvorby. V prosinci 1954 Nezval nabídku zopakoval, tentokráte ve formû vybran˘ch spisÛ s jeho pfiedmluvou, ov‰em bez úspûchu.59 V té dobû ministerstvo kultury projevilo vstfiícnost i vÛãi Bohuslavu MartinÛ, dlouhodobû Ïijícímu v zahraniãí. ProtoÏe koncem roku 1953 MartinÛ poÏádal o pfievod autorsk˘ch a vydavatelsk˘ch práv na nûkterá díla s poukazem, Ïe se v âeskoslovensku nevydávají, dalo ministerstvo kultury zelenou vydávání i provozování dûl MartinÛ. T˘kalo se to ov‰em jen vybran˘ch skladeb, které „nepodléhaly francouzské modernû“. MartinÛ byl také pozván na festival PraÏské jaro (1954, 1955) – jeho pfiípadnou náv‰tûvu âeskoslovenska ministerstvo oznaãilo za „znaãn˘ politick˘ pfiínos“.60 Proces opûtovného doceÀování v˘znamu fiady tvÛrcÛ tehdy ãásteãnû zasáhl i takové reÏimní akce jako ãtenáfiskou soutûÏ FuãíkÛv odznak.61 Tfietí rys uvolÀování se projevil zv˘‰enou kritikou ne‰varÛ v kulturním Ïivotû, byrokracie státních orgánÛ, ‰patného nakládání s financemi apod. Do této doby spadají poãátky snah o v˘dûleãnost kulturní sféry. Takto orientovaná kritika se stala osudnou i nûkter˘m vysok˘m ãinitelÛm kulturní politiky – stávali se „obûtními beránky“ sv˘ch ‰éfÛ, ktefií tak dokládali, jak je správná politika komunistické strany v praxi „deformována“. Typick˘m pfiíkladem mÛÏe b˘t osud generálního fieditele státního filmu Oldfiicha Macháãka. Tyto tfii trendy se v˘raznû projevily pfiedev‰ím na jednání X. sjezdu KSâ v ãervnu 1954. Tón nesen˘ v duchu opatrnického Nového kursu udal jiÏ Antonín Novotn˘ v „kulturních“ pasáÏích svého projevu. Jeho apel na „spisovatele a umûlce“, aby vedli soustavn˘ „boj proti schematismu“, a souãasné pokárání za „sklony k liberalismu“ a vyh˘bání se souãasné tematice v umûlecké tvorbû se tehdy zaãaly stávat trvalou konstantou stranické kulturní politi-

235


ky. Toto pruÏné a zároveÀ zkostnatûlé stanovisko bylo moÏné uplatÀovat v budoucnu v podstatû kdykoli. Závûreãné konstatování prvního tajemníka, Ïe „smûrnice IX. sjezdu KSâ o zvy‰ování hmotné a kulturní úrovnû pracujících byly vcelku plnûny“, zcela vystihovalo podstatu pohledu na pfiedchozí období.62 Sjezdov˘ projev Václava Kopeckého musel zaujmout tehdej‰í posluchaãe, stejnû jako soudobého historika, zvlá‰tû z formálního hlediska: nápadnû ãasto se v nûm odvolával na „správná slova“ Novotného. Nepochybnû tím chtûl dát najevo, koho nyní povaÏuje ve stranû za hlavní autoritu, tím spí‰e, kdyÏ jej v projevu citoval celkem sedmkrát, zatímco Zápotockého (prezidenta-spisovatele) nezmínil ani jednou! RovnûÏ pozoruhodné je, Ïe Gottwaldovo jméno zde zaznûlo jen v souvislosti s muzeem po nûm pojmenovan˘m… Také Kopeck˘ pfiirozenû poukázal na ‰kodlivost schematismu, bezideovosti ãi liberalismu v literatufie a dal‰ích umûleck˘ch oborech, pfiiãemÏ souãasnû pfiipomnûl, Ïe tyto jevy byly produktem „slán‰tiny“.63 Na adresu spisovatelÛ zároveÀ pfiipomnûl, Ïe „nikdo nemá patent na socialistick˘ realismus, Ïe socialistick˘ realismus je tvÛrãí methodou“, a tudíÏ „nejen nevyluãuje, ale Ïádá si individuální odli‰nost tvorby“. ZdÛraznil, Ïe „pfii zásadním sledování linie socialistického realismu máme zájem na uplatnûní v‰ech talentovan˘ch spisovatelÛ a básníkÛ“. K situaci ve v˘tvarném Ïivotû Kopeck˘ opût zopakoval oficiální stanovisko, podle nûhoÏ k „ozdravûní“ v˘tvarnictví pfiispûje transformace svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ na v˘bûrov˘ svaz a vydûlení architektÛ do samostatné organizace. V dÛleÏité ãásti projevu Kopeck˘ aktualizoval, resp. roz‰ífiil „oficiální seznam“ pfiedstavitelÛ národní kultury, ktefií mûli inspirovat socialistickou kulturu. V pfiípadû písemnictví uvedl kromû BoÏeny Nûmcové, Jana Nerudy, Aloise Jiráska i dílo Karla âapka. „A pokud jde o hudbu, proto se nyní staráme o to, aby vedle dûl Bedfiicha Smetany, jemuÏ pfiirozenû patfií prvé místo jako nejvût‰ímu hudebnímu geniu na‰eho národa, byla zhodnocena plnû i díla Antonína Dvofiáka, ZdeÀka Fibicha, Leo‰e Janáãka. Proto oÏivujeme i hudební díla Josefa Suka, Oskara Nedbala. Proto zhodnocujeme v‰echny operní i symfonické skladby J. B. Foerstra, Otakara Ostrãila, Vítûzslava Nováka atd.“ Téma lidové zábavy a spoleãenské zábavy se pomalu stávalo Kopeckého specialitou. S nad‰ením plénu X. sjezdu popsal, jak „leto‰ní plesová sezóna, ve které bylo na 30 000 podnikÛ ukázala, jak


236

byli lidé nadrÏeni v touze po tanci a zábavû… Mluvím o v‰ech krajích republiky, kdyÏ vylíãím dne‰ní temperaturu kulturního a spoleãenského Ïivota, kdyÏ fieknu, Ïe divadla jsou dnes v‰ude plna a Ïe lístky na opery a baletní pfiedstavení se mnohde musí objednávat nûkolik nedûl pfiedem… Pfieplnûny jsou také v˘stavy. Lidé nav‰tûvují i musea, obrazárny, hvûzdárny. A kolik v‰elijak˘ch zábavních podnikÛ, satirick˘ch pfiedstavení a estrád se stále pofiádá!“ Upozornil v‰ak, Ïe takov˘ „Ïiveln˘ zájem o zábavu, kulturní a spoleãenské podniky“ je nutné zvládnout a „fiídit správn˘m smûrem“. V pfiípadû satiry „my fiíkáme, Ïe ani stín hany nebo posmûchu se nesmí dotknout na‰í slavné, rodné strany, jeÏ si zaslouÏí, aby byla ve svrchované mífie jen ctûna a milována. A totéÏ se t˘ká na‰í lidové vlády. Ne, soudruzi, se satirou si nelze zahrávat…“ Vzhledem k tomu, Ïe komunistická strana dala nyní zábavû zelenou, prohlásil Kopeck˘, Ïe podporuje moÏnost uplatnûní i profesionálních komikÛ a artistÛ, ktefií „si získali popularitu v star˘ch dobách“. Av‰ak pouze za pfiedpokladu, Ïe svÛj um „bezpodmíneãnû pfiizpÛsobí potfiebám na‰eho nového Ïivota“. Závûr svého projevu Kopeck˘ vûnoval fiízení kinematografie a pfiijal kritiku, které se této oblasti dostalo i na X. sjezdu. Pfiedev‰ím prohlásil, Ïe film „bude vyÏadovat mimofiádnû pfiísnou kritiku a kontrolu“, coÏ následnû konkretizoval potfiebou „radikálních opatfiení v fiízení umûlecké filmové tvorby“ – tedy vedení Umûlecké dramaturgie – „i v oblasti filmového hospodáfiství, ve vûci nakládání se státními penûzi ve filmu“. Kritika fiízení kinematografie pfiedstavovala otevfien˘ útok na generálního fieditele âeskoslovenského státního filmu Oldfiicha Macháãka, o jehoÏ odvolání z tohoto postu jiÏ bylo v té dobû rozhodnuto. Kopeck˘, vÏdy s citliv˘m prstem na tepu doby, pruÏnû zareagoval na dlouhodobou a sílící kritiku státního filmu a odstranil Macháãka jako ãlovûka pfiímo zodpovûdného za chod filmového prÛmyslu. ZároveÀ se tak mohl zbavit blízkého spolupracovníka, kter˘ jistû znal mnohé ze zákulisí kulturní politiky z dob Slánského.64 Dnes je jiÏ velmi obtíÏné rozkr˘t celé pozadí Macháãkova odstranûní. Je skuteãností, Ïe vlna kritiky vedení státního filmu za nehospodárnost se zvedla na pfielomu let 1952 a 1953, a silnû zaznûla, jak bylo zmínûno, zvlá‰tû na III. celostátní konferenci odborového Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie. Mraky se nad Macháãkem zaãaly stahovat po aféfie s pfiemístûním sedmi redaktorÛ Zpravodajského filmu na jin˘ úsek státního

237


filmu a ministerstva informací bez udání dÛvodu na poãátku roku 1953. Jednalo se mj. o pfiedsedu stranické organizace, pfiedsedkyni závodní rady Zpravodajského filmu a ãlena hlavního v˘boru ZO KSâ Barrandov. Jejich v˘povûì mûla okamÏitou platnost a pravdûpodobnû ji motivovala kritika vedení státního filmu i osobnû Macháãka. Macháãek v‰ak nedocenil, Ïe na kritiku reagoval tímto zpÛsobem v dobû, kdy se kritika naopak Ïádala. Redaktofii si proto stûÏovali u Kopeckého, kter˘ opatfiení sice zru‰il, na jejich místa v‰ak jiÏ byli pfiijati noví redaktofii, takÏe se na vûci mnoho nezmûnilo. ZároveÀ v‰ak na generálního fieditele zaãaly proudit dal‰í stíÏnosti, konkrétnû z Gottwaldova; Macháãek údajnû zavinil nedostateãné vyuÏití tamního strojového zafiízení, umûleck˘ch i technick˘ch pracovníkÛ. Vzhledem k reorganizaci státního filmu po zfiízení Hlavní správy kinematografie pfii pfiedsednictvu vlády se o Macháãka zaãalo zajímat stranické vedení, které registrovalo stíÏnosti na hospodafiení âSF i to, Ïe Macháãka provází povûst „potlaãování kritiky a propou‰tûní kritizujících“. Sám Macháãek se obrátil na organizaãní sekretariát ÚV KSâ, aby jej „strana ochránila“ pfied „osoãováním“. Oddûlení ‰kolství, kultury a umûní ÚV KSâ po dohodû s Kopeck˘m doporuãilo, aby vûc pfiezkoumala Komise stranické kontroly. Organizaãní sekretariát na poãátku dubna 1953 toto fie‰ení podpofiil a zároveÀ komisi zmocnil ke kontrole hospodafiení âSF.65 O metodách zahajovaného ‰etfiení svûdãí poznámka, Ïe v roce 1951 dalo fieditelství âSF pfiíkaz vyrobit 50 kopií star˘ch ãesk˘ch filmÛ (s Lídou Baarovou, Adinou Mandlovou aj.) a filmÛ západní produkce, „údajnû pro vy‰‰í úãely“. Organizaãní sekretariát podotkl, Ïe je „nutno zjistit, jaké úãely to byly“. Kopeck˘ v‰ak musel vûdût, Ïe tyto kopie vznikly nepochybnû z iniciativy Kulturní rady ÚV KSâ v lednu 1951. Sám totiÏ tehdy tuto my‰lenku podpofiil!66 Bûhem ‰etfiení celá záleÏitost nabírala obrátky a na podzim 1953 dospûl organizaãní sekretariát k názoru, Ïe bude nutné zavést proti Macháãkovi disciplinární fiízení a poté jej odvolat z funkce. V˘sledky práce stranické kontroly, která pfiedbûÏnû jednala i s Kopeck˘m, byly pro Macháãka skuteãnû zdrcující. Neomezovaly se totiÏ pouze na jeho spoluodpovûdnost za „znaãné hospodáfiské ztráty“ ve filmu, ale dostaly pfiedev‰ím politickou, resp. skandalizaãní dimenzi. Rozdíly v Ïivotopisech se zjistilo, Ïe údajnû „klamal stranu“ o svém vstupu do KSâ, a hlavnû se pr˘ mûly prokázat


238

jeho styky se Sicherheitdienstem a „horlivá ãinnost pro nacisty“. Macháãek byl pr˘ do vedení filmu dosazen na doporuãení Jarmily Taussigové, která byla „informována o jeho okupaãní ãinnosti“, sám mûl pak vyzdvihovat lidi se ‰patnou ãi nejasnou minulostí. Komise stranické kontroly dále zjistila, Ïe „pfiezírá, sniÏuje v˘znam a umrtvuje ãinnost stranické organizace“, a hlavnû „soustavnû zneuÏívá dÛvûry soudruha námûstka pfiedsedy vlády Kopeckého k upevnûní své posice ke ‰kodû strany a rozvoje âsl. státního filmu“.67 Závûreãná zpráva o v˘sledku fiízení v‰ak musela b˘t v bfieznu 1954 je‰tû pfiepracována, pfiedev‰ím musely zmizet v‰echny zmínky o „druhém centru“ a v‰echny údaje t˘kající se Kopeckého, neboÈ by jej mohly kompromitovat.68 Poté politick˘ sekretariát schválil Macháãkovo vylouãení z KSâ a poãátkem ãervence 1954 dostal státní film nového generálního fieditele – na návrh Kopeckého a Jifiího Hendrycha, kter˘ po X. sjezdu vstoupil opût do vysoké politiky, se jím stal spisovatel Jifií Marek.69 Macháãka naopak ãekalo podfiadné místo v praÏské Ústfiední sociální poji‰Èovnû. Peripetie odstranûní Oldfiicha Macháãka pfiedstavují nepochybnû dal‰í kapitolu o politickém a osobním profilu Václava Kopeckého, souãasnû v‰ak zfietelnû ukazují, jak Nov˘ kurs minul klíãové pfiedstavitele kulturní politiky a naopak se „svezl“ na jejich podfiízen˘ch. Pfii absenci vÛle ke skuteãn˘m zmûnám se za zmûny vydávala krotká kritika, která mohla mít svÛj personální protipól, a záleÏelo pak jiÏ na vedení kulturní politiky, zda se spokojí se sebekritikou, ãi razantnûj‰ím opatfiením. V tûchto dimenzích na X. sjezdu kritizoval ãinnost samotného ministerstva kultury delegát Vladimír Bauer, kter˘ se soustfiedil zvlá‰tû na organizaci divadelnictví. I kdyÏ mu podle jeho slov Kopeckého referát „vzal vítr z plachet“, prohlásil, Ïe „autorita ministerstva kultury je sniÏována také nedomy‰len˘m jednáním nûkter˘ch pracovníkÛ“; konkrétnû zmínil aktiv divadelních fieditelÛ, kde „do‰lo k trapné názorové neshodû mezi dvûma pracovníky ministerstva kultury pfiímo na aktivu“. Dokonce vyslovil nadûji, Ïe se ministerstvo kultury stane „opravdu fiídícím orgánem na‰í kultury, aby se totiÏ… pfii vyslovení jména ministerstva kultury v umûleck˘ch kruzích nevyluzoval na tváfiích vût‰iny pfiítomn˘ch více ménû shovívav˘ úsmûv“.70 Za divadelní agendu na ministerstvu zodpovídal námûstek Lumír âivrn˘, jehoÏ Bauer v diskusním pfiíspûvku pfiímo jmenoval, byÈ ne pfiímo v souvislosti s kritikou práce resortu. Za pár mûsícÛ, koncem roku 1954, v‰ak musel ministerstvo kultury opustit. V˘mûnu nûkter˘ch

239


pracovníkÛ na niÏ‰ích stupních Kopeck˘ naznaãil uÏ na zasedání ÚV KSâ v prosinci 1953: „Je jisto, Ïe kulturní ãinnost stranick˘ch organisací v místech a orgánÛ lidové správy pfiijde na pfietfies i ve volbách, jeÏ nás v r. 1954 ãekají. Bude nutno v mnoha pfiípadech odvolati ty, kdoÏ zkreslovali kulturní politiku strany a vlády a poãínali si nesprávnû v kulturních otázkách.“71 ZmiÀované volby probûhly v polovinû kvûtna 1954 (nejprve do národních v˘borÛ) a koncem listopadu 1954 (do Národního shromáÏdûní). Obou voleb komunistická strana vyuÏila, opût za vydatné asistence umûlcÛ,72 k masov˘m kampaním propagujícím novou hospodáfiskou politiku, ve snaze otupit pachuÈ obyvatelstva po mûnové reformû. Na parlamentní volby navazovala prosincová reorganizace vlády, kterou provázela v˘mûna ministra kultury. Vedením tohoto resortu byl povûfien Ladislav ·toll, pfiiãemÏ Kopeck˘ si ponechal funkci námûstka pfiedsedy vlády. Tato zmûna ov‰em neznamenala nûjak˘ ústup Václava Kopeckého do pozadí; ostatnû kulturní politika se tehdy nerodila na ministerstvu kultury, ale opût ve vedení komunistické strany. Kopeck˘ nadále zÛstával ãlenem klíãového politického byra ÚV KSâ, kde zodpovídal za kulturní záleÏitosti. Kulturnûpolitická témata X. sjezdu KSâ se po jeho skonãení promítla pfiedev‰ím do aktivity ústfiedního stranického aparátu. Dochované pracovní plány Oddûlení kultury a umûní i Oddûlení propagandy a agitace jsou sice znaãnû heslovité, nicménû umoÏÀují získat pfiedstavu o prioritách aparátu zhruba do konce roku 1954.73 Oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ se koncentrovalo pfiedev‰ím na tfii okruhy: literární Ïivot, kinematografii a lidovou zábavu. Jako prioritní vnímalo pfiedev‰ím první dva okruhy. V pfiípadû svazu spisovatelÛ zaãala b˘t vûnována pozornost pfiípravám II. sjezdu plánovaného na jaro 1955. Sjezdu mûlo pfiedcházet nûkolik pfiípravn˘ch ideov˘ch konferencí vûnovan˘ch satifie, dílu Jana Nerudy, S. K. Neumanna a poezii. Pozornost aparátu se upírala zvlá‰tû na pojetí satiry, v níÏ bylo „nejménû jasno“. V pfiípadû kinematografie se pfiipravovala fiada personálních zásahÛ, které mûly ovlivnit jednak v˘robu umûleck˘ch hran˘ch filmÛ, kde byly spatfiovány nejviditelnûj‰í „nesprávné tendence“, jednak hospodáfiské vedení státního filmu. Aparát se pfiedev‰ím zajímal o sloÏení Filmové rady, vedení umûleckého a hraného filmu, funkce zástupce fieditele pro hospodáfiské vûci, vedoucího kádrového oddûlení a vedoucího sekretariátu âSF. V pfiípadû lidové zábavy Oddûlení


240

kultury a umûní uvaÏovalo o „oãistû“ lidové tvofiivosti, estrád a zábav „od v‰ech neumûleck˘ch a bezideov˘ch projevÛ a vlivÛ“ a zároveÀ chtûlo posílit vedení Hudební a artistické ústfiedny. V té dobû jiÏ také probíhala urãitá revize vyuÏívání kulturních místností, sálÛ a prostranství pro kulturní a zábavní ãinnost. Ministerstvo kultury se touto vûcí zab˘valo od dubna 1954 na pokyn politického sekretariátu ÚV KSâ a do konce roku mûlo pfiipravit nejen definitivní pfiehledy vyuÏívání dosavadních kapacit, ale také návrh plánu v˘stavby kulturních a spoleãensk˘ch stfiedisek s v˘hledem do roku 1960.74 Oddûlení propagandy a agitace se zamûfiovalo pfiedev‰ím na oblast tisku, chtûlo pÛsobit i „proti bezideovosti, jednotvárnosti a ‰ablonovitosti rozhlasov˘ch a televizních zábûrÛ“. I zde byli straniãtí pracovníci znepokojeni úrovní satiry, proto zde do podzimu mûla vzniknout zpráva o ãasopisech Dikobraz a Roháã i s „návrhy na opatfiení“. Aktivity obou „kulturních“ oddûlení sekretariátu ÚV KSâ zároveÀ navazovaly na plo‰né ideologické kampanû proti „sociáldemokratismu“, „anarcho-trockistick˘m tendencím“ a T. G. Masarykovi z pfiedchozích mûsícÛ. Tyto kampanû, jimÏ dalo nov˘ impuls Novotného vystoupení na prosincovém zasedání ÚV KSâ, zcela organicky provázely nûkteré pozvolné liberalizaãní tendence v kulturní politice a nelze je od nich oddûlit. Vytváfiely tûmto liberalizaãním zmûnám jak˘si „neutralizaãní de‰tník“, mûly totiÏ stále pfiipomínat, Ïe smyslem nûkter˘ch nespornû pozitivních posunÛ má b˘t jen a pouze sluÏba socialismu a reÏimu, kter˘ jej realizoval. Po X. sjezdu KSâ pfiipravil odbor tisku pfii Oddûlení propagandy a agitace dal‰í plo‰nou kampaÀ, chápanou jako ideologick˘ „nástup strany“, s cílem v˘znamnû oslabit meziváleãné demokratické tradice ve spoleãnosti.75 Klíãová role byla urãena tisku a rozhlasu, resp. dal‰ím nástrojÛm osvûtové politiky. Hlavní úder ov‰em smûfioval proti T. G. Masarykovi.76 V rozporu se zam˘‰len˘m cílem stranického vedení mÛÏeme nicménû s úspûchem pochybovat o ohlasu této kampanû ve vefiejnosti. Ta naopak, poté co Nov˘ kurs zaãaly vyhla‰ovat okolní lidovû demokratické státy, netrpûlivû oãekávala první liberalizaãní kroky. Dokonce lze uvaÏovat o tom, Ïe tento typ ideologick˘ch akcí paradoxnû kolidoval s kulturnûpolitick˘mi zámûry let 1953–55. Zatímco na jedné stranû chtûla komunistická strana „odhalovat protilidovou podstatu“ meziváleãné republiky, na stranû druhé zaãala

241


s „rehabilitací“ v˘znamného pfiedstavitele masarykovské demokracie – Karla âapka. Jen ãásteãnû lze tento protiklad vysvûtlit tím, Ïe protimasarykovská kampaÀ zcela plynule navazovala na útoky sílící zvlá‰tû od konce roku 1950.77 Zmûny „roku 1953“ se taÏení proti Masarykovi skuteãnû nijak nedotkly, naopak nov˘ impuls do kampanû vnesly nepokoje v prÛbûhu mûnové reformy. Je‰tû pfied mûnovou reformou, v polovinû dubna 1953, zahájilo komunistické vedení dal‰í vlnu odstraÀování Masarykov˘ch pomníkÛ a zaslalo pfiíslu‰né pokyny krajsk˘m sekretariátÛm KSâ.78 Realizace tohoto opatfiení v obcích v‰ak zÛstala omezena na úzk˘ kruh místních ãinitelÛ komunistické strany a státní správy, likvidace Masarykov˘ch pomníkÛ pfiedstavovala pouh˘ technick˘ zásah a stûÏí mohla nalézt pozitivní ohlas u prost˘ch obãanÛ.79 Ve stejné dobû, na jafie 1953, vydalo nakladatelství Orbis známou falzifikovanou edici „dokumentÛ o protilidové a protinárodní ãinnosti“ T. G. Masaryka. Ideologickou kampaÀ související s vydáním edice pfiipravovaly od poãátku února 1953 Oddûlení propagandy a agitace a Oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní spolu s Kanceláfií prezidenta republiky.80 Dokumenty se na vefiejnosti prezentovaly jako novû objevené,81 jeÏ údajnû vrhaly naprosto nové svûtlo na Masarykovu osobnost. Edice mûla slouÏit k zásadnímu obratu v pfiístupu k Masarykovi, k naprosté diskreditaci, oãernûní a zavrÏení jeho Ïivotního díla. Proto se záhy k této „edici“ vyrojila fiada komentáfiÛ. Jeden z prvních vydala âeskoslovenská spoleãnost pro ‰ífiení politick˘ch a vûdeck˘ch znalostí z pera historika Jana Pachty trefnû nazvan˘ Pravda o T. G. Masarykovi. Ten otevfienû konstatoval, Ïe samotnou obhajobu Masarykov˘ch názorÛ nutno posuzovat jako nepfiátelsk˘ postoj k lidovûdemokratickému reÏimu, mimo jiné proto, Ïe vypovídá o podléhání kosmopolitismu, lhostejnosti k národu a jeho tradicím. Oã zde ve své podstatû ‰lo, napsal Pachta otevfienû: „Bylo by chybou, kdybychom se v této ideologické kampani chtûli ‰iroce zaplétat do rÛzn˘ch spekulací nebo chtûli polemisovat s eklektick˘mi názory Masarykov˘mi… Masaryk nemÛÏe b˘t v této pfiesvûdãovací kampani na‰ím partnerem v diskusi, n˘brÏ jedinû tím, kdo má b˘t postaven pfied soud lidu…“82 KampaÀ Masaryka prezentovala jako „ãlovûka v úpadku“. Tehdy vznikl i nov˘ ideologick˘ pojem – „masarykismus“.83 Politicky jej „odsoudil“ Novotn˘ v prosinci 1953 a v první fiadû mûl koncepãnû zavr‰it a zastfie‰it v‰echny v˘hrady, které komunistická strana


242

v prÛbûhu let vÛãi této osobnosti formulovala. Znamenalo to, Ïe Masarykova osobnost mûla b˘t napfií‰tû prezentována ve zcela negativním duchu. Postupná redukce „pokrokovosti“ alespoÀ ãásti jeho díla tehdy dospûla ke svému vrcholu. Masarykovo dílo muselo definitivnû zmizet i ze v‰ech vefiejn˘ch, vûdeck˘ch, závodních a spolkov˘ch knihoven. Od jara do podzimu 1953 v nich probíhala dal‰í plo‰ná ãistka, která se soustfiedila i na zb˘vající protisovûtskou, legionáfiskou, sociálnûdemokratickou literaturu apod.84 Odhalení Stalinova pomníku v Praze v kvûtnu 1955 symbolizovalo více neÏ co jiného pojetí destalinizace v âeskoslovensku. Ve stejné dobû zfiídilo politické byro ÚV KSâ i tzv. Barákovu komisi pro revizi politick˘ch procesÛ. Komise v‰ak mûla sledovat v podstatû jedin˘ cíl: potvrdit jejich oprávnûnost, zvlá‰tû tûch velk˘ch. Na pfielomu let 1955 a 1956 se jiÏ komunistické vedení domnívalo, Ïe doba okolnostmi vynucen˘ch zmûn se uzavfiela. Kosmetické úpravy v politické oblasti zavr‰ilo ukonãení „revize“ politick˘ch procesÛ Barákovou komisí, byla oÏivena koncepce âeskoslovenska jako strojírenské velmoci, aniÏ by se zpochybnila politika rÛstu Ïivotní úrovnû, zaãínala nová vlna kolektivizace.85 Sebeuspokojení komunistick˘ch ‰piãek v‰ak netrvalo dlouho. Na stole politického byra jiÏ leÏela pozvánka na XX. sjezd sovûtské komunistické strany… Po o t e v fi e n é o k n o d o s v û t a K nejv˘znamnûj‰ím pfiínosÛm a projevÛm Nového kursu v kulturní politice mÛÏeme pfiipsat oÏivení v‰estrann˘ch kulturních stykÛ v letech 1953–56. MoÏnost ãeskoslovensk˘ch umûlcÛ vycestovat s kulturním programem zvlá‰tû do donedávna „nepfiátelské“ západní ciziny v˘raznû pfiispûla k postupnému okysliãování domácí kultury o nové podnûty a stejnû blahodárnû intenzivnûj‰í kulturní v˘mûna pÛsobila na kulturní vefiejnost. Intenzita kulturních stykÛ zaãala vzrÛstat jiÏ od konce roku 1953 v reakci na oteplování mezinárodních vztahÛ a zfietelnû se tento trend projevil zvlá‰tû bûhem následujícího roku. Kulturní styky se nyní neomezovaly pouze na postupnou obnovu zpfietrhan˘ch vazeb se západními státy, ale pfiibyla k nim také nová oblast – rozvojové zemû; zvlá‰tû Indie, Indonésie, Barma, Vietnam, ze zemí Blízkého V˘chodu S˘rie, Libanon, Egypt ad. Kromû obnovy kulturní v˘mûny s Jugoslávií jsou navázány zcela nové kontakty také se Spolkovou republikou Nûmecko ãi ¤eckem, Japonskem nebo Jihoafrickou unií.

243


Dynamiku tohoto procesu lze doloÏit na následujících ãíslech: zatímco v roce 1954 vyjelo do zahraniãí v rámci kulturní v˘mûny 930 osob, o rok pozdûji jich bylo jiÏ pfies 2 400 a na rok 1956 se plánovalo témûfi 4 500 v˘jezdÛ, tedy ãtyfinásobek. Podobn˘ rÛst se t˘kal také poãtu ãeskoslovensk˘ch kulturních akcí v zahraniãí (1953 – 128; 1955 – 313; 1956 – asi 480), respektive prezentace zahraniãní kultury v âeskoslovensku.86 Vedle toho âeskoslovensko obnovovalo ãlenství v fiadû mezinárodních organizací (napfi. v roce 1955 v UNESCO) a podílelo se na spoleãn˘ch akcích. Pfiedstavu o dynamice kulturních stykÛ nám opût mÛÏe podat statistická sonda do zastoupení zahraniãních úãastníkÛ karlovarského Mezinárodního filmového festivalu, popfi. údajÛ o dovozu filmÛ do âeskoslovenska – stfiíbrné plátno zde mÛÏeme vnímat jako pomyslné „okno do svûta“.87 Zatímco se do roku 1952 této filmové pfiehlídky úãastnilo zhruba 15 zemí, v letech 1954 a 1956 se jejich poãet zv˘‰il na 23 a 29 zemí (v letech 1953 a 1955 se festivaly nekonaly, patrnû z dÛvodu mûnové reformy a Spartakiády). Zmínûn˘ rÛst se po roce 1953 souãasnû kryl se zv˘‰en˘m poãtem zemí i filmÛ z tzv. tfietího svûta a Latinské Ameriky. Zmûnûné klima mezinárodních vztahÛ se v roce 1954 odrazilo i opûtovnou úãastí Spojen˘ch státÛ americk˘ch. PfiestoÏe pomûr soutûÏních snímkÛ zÛstal stále zfietelnû v neprospûch západních státÛ (30 : 7), citelnû se zv˘‰il podíl filmÛ z ostatních zemí (na 12 filmÛ z 8 zemí). Roãník 1956 karlovarského festivalu pak mÛÏeme charakterizovat jako návrat k rovnomûrnému zastoupení co do soutûÏních snímkÛ i úãastnick˘ch zemí, jaké zde bylo je‰tû v roce 1948. Tohoto roãníku se také poprvé po únoru 1948 úãastnila Jugoslávie. Pomûr socialistick˘ch, západních a ostatních zemí v roce 1956 byl 11 : 8 : 10, pomûr filmÛ 19 : 15 : 15. Po roce 1953 mírnû vzrostl i dovoz zahraniãních snímkÛ, zvlá‰tû v roce 1955 (111 filmÛ, z toho 43 z lidovûdemokratick˘ch zemí). I zde mÛÏeme rok 1956 oznaãit za rok, kter˘ se reálnû blíÏil stavu z pfiedúnorového období, neboÈ se do âeskoslovenska dovezlo na 133 dlouh˘ch filmÛ. Nejvíce filmÛ bylo pfiirozenû nakoupeno v Sovûtském svazu, pfiiãemÏ je zároveÀ zajímavé, Ïe v roce nejniÏ‰í úrovnû celkového dovozu (1951) byl vykazován i nejmen‰í poãet dovezen˘ch sovûtsk˘ch filmÛ – sedmnáct. V pfiípadû filmÛ americk˘ch se v âeskoslovensku je‰tû v roce 1951 promítal jeden film této produkce, v roce následujícím nebyl dovezen Ïádn˘ snímek, dovoz byl obnoven aÏ v roce 1953.88


244

DÛleÏit˘mi zmûnami procházel také organizaãní rámec kulturní v˘mûny. Po zániku ministerstva informací a osvûty v lednu 1953 pfievzal agendu kulturních stykÛ novû zfiízen˘ V˘bor pro kulturní styky se zahraniãím, kterému pfiedsedal dosavadní námûstek pfiedsedy âeskoslovenského rozhlasového v˘boru Josef Urban. Tento v˘bor pÛsobil pouze nûkolik mûsícÛ jako vrcholn˘ vládní úfiad a spadal pfiímo do kompetence pfiedsedy vlády, po stranické koleji pak podléhal mezinárodnímu oddûlení ÚV KSâ. âásteãnû do kulturních stykÛ v oboru divadelním, hudebním a v˘tvarném zasahoval i Státní v˘bor pro vûci umûní. V záfií 1953 se tato agenda vrátila pod (opût Kopeckého) ministerstvo kultury; odbor pro kulturní styky se zahraniãím zde vedl Eugen Stejskal.89 ZnovuoÏivení a roz‰ifiování kulturní v˘mûny se zahraniãím od roku 1954 si v‰ak vynucovalo pfiedev‰ím zásadní reorganizaci dosavadního schvalovacího fiízení, do nûhoÏ vstupovala ministerstva zahraniãních vûcí, vnitra (popfi. financí) a sekretariát ÚV KSâ na jedné stranû, a na druhé stranû zmínûn˘ zahraniãní odbor ministerstva kultury, kter˘ nápor agendy pfiestával zvládat. Celé fiízení spojené s v˘jezdem do zahraniãí (a naopak) tehdy trvalo zhruba dva aÏ tfii mûsíce. V létû 1955 proto ministerstvo kultury na podnût politického byra ÚV KSâ vypracovalo návrh na novou úpravu kulturních stykÛ. Konstatovalo se v nûm, Ïe kulturní styky probíhají doposud v˘hradnû na náklady státu, tedy ministerstva kultury. Elaborát proto poÏadoval roz‰ífiení organizaãní i finanãní spoluodpovûdnosti na umûlecké svazy ãi kulturní organizace a dále urãitou komercionalizaci této oblasti. Kromû toho se poÏadovalo zjednodu‰ení a zkrácení celého schvalovacího fiízení, intenzivnûj‰í spolupráce zastupitelsk˘ch úfiadÛ a více financí. Zmínûn˘ materiál byl konkretizován na jafie 1956, kdy se jiÏ diskutoval na vládní úrovni. ¤e‰ení pfiijaté vládou v kvûtnu 1956 na základû podkladÛ ministerstva kultury zkracovalo schvalovací proceduru na dva aÏ tfii t˘dny, pfiiãemÏ doplÀující návrhy ministerstva kultury mûly vést k dal‰ímu omezení pravomocí aparátu ÚV KSâ, ministerstev vnitra a financí ve schvalovacím fiízení. Ke zlep‰ení kulturní v˘mûny mûla pfiispût také rychlej‰í práce ãeskoslovensk˘ch zastupitelsk˘ch úfiadÛ.90 V rámci série decentralizaãních opatfiení v‰ak krátce nato celostátní konference KSâ rozhodla o zru‰ení ministerstva kultury a pfienesení pÛsobnosti na ministerstvo ‰kolství, z nûjÏ v ãervnu 1956 vzniklo ministerstvo ‰kolství a kultury. Kulturní styky se zahraniãím toto ministerstvo pfievedlo na ministerstvo zahraniãí.91

245


Intenzivnûj‰í v˘jezdy umûlcÛ do západních zemí v‰ak záhy vyvolávaly potfiebu nov˘ch opatfiení, která by zabránila „negativnímu pÛsobení“ západní kultury ãi dokonce emigracím. Napfi. v ãervnu 1955 se na ministerstvo kultury obrátila námûstkynû ministra zahraniãí Gertruda Sekaninová-âakrtová s informací o problémech, které sdûlil zastupitelsk˘ úfiad v Lond˘nû s tím, Ïe by mohly mít obecnûj‰í povahu. ·lo o to, Ïe se ãeskoslovenské sportovní ãi kulturní delegace v Lond˘nû stávaly „pfiedmûtem velmi intensivní pozornosti se strany emigrantsk˘ch organisací i jednotlivcÛ“. Aby se ãelilo tûmto „ru‰iv˘m vlivÛm“, muselo velvyslanectví v Lond˘nû pro delegace organizovat v jejich volném ãase program, coÏ ov‰em vyÏadovalo finanãní náklady. „Kdyby se to v‰ak nedûlalo, hrozilo by váÏné nebezpeãí, Ïe emigrantské Ïivly ovlivní ãleny delegace natolik, Ïe by se eventuálnû mohli odmítnout vrátit se do âSR.“ Konkrétnû se zde zmiÀovaly napfi. problémy se Skupov˘m divadlem Spejbla a Hurvínka. Tyto „nepfiíjemnosti“ se úfiady pokusily vyfie‰it zfiízením zvlá‰tního fondu, jímÏ by disponoval vedoucí kaÏdé delegace a pouÏíval by jej v˘hradnû v pfiípadû podobn˘ch incidentÛ. Kromû toho ministerstvo kultury pfied kaÏd˘m zájezdem poskytovalo „instruktáÏ“ vedoucím delegace a zpravidla i v‰em jejím ãlenÛm, která ov‰em selhávala, pokud se umûlci setkávali napfi. s b˘val˘mi pfiáteli. Pravdûpodobnû i z tûchto dÛvodÛ ministerstvo kultury pofiídilo v bfieznu 1956 pfiísnû dÛvûrn˘ seznam kulturních pracovníkÛ, ktefií pfiicházeli v úvahu pro reprezentaci kultury v zahraniãí. Dílãí seznamy byly vyÏádány napfi. od vedení státního filmu, rozhlasu, novináfiské organizace ãi kulturních svazÛ.92 Seznamy (celkem 53 listÛ) se ve fondu ministerstva bohuÏel nedochovaly, neznáme tedy jejich obsah ani strukturu, dá se v‰ak pfiedpokládat, Ïe souvisely se snahou preventivnû fie‰it potíÏe, na které dfiíve ministerstvo zahraniãí upozorÀovalo. Na rozdíl od navazování kontaktÛ se západními státy pfiedstavovala ponûkud delikátní záleÏitost obnova korektních vztahÛ s Jugoslávií, uváÏíme-li míru angaÏovanosti âeskoslovenska v protititovské a protijugoslávské kampani do roku 1953 a zvlá‰tû postavení „jugoslávské otázky“ v koncepci politick˘ch procesÛ. Také zde se ãeskoslovenská diplomacie chtû nechtû musela pfiizpÛsobovat politice Moskvy.93 Právû kulturní v˘mûna sehrála pfii normalizaci vztahÛ Jugoslávie se státy sovûtského bloku dÛleÏitou roli. Dílãí prÛlom nastal v polovinû roku 1954, kdy se SSSR rozhodl pod


246

obratn˘m jugoslávsk˘m tlakem zintenzivnit vzájemné kontakty, mj. formou omezen˘ch kulturních, sportovních ãi obchodních v˘mûn. V té dobû se sovûtské vedení snaÏilo vinu za roztrÏku pfiipsat aktivitám Beriji a odstaveného Milovana Djilase. Po sovûtském obratu pak ve druhé polovinû roku 1954 zaãaly normalizovat diplomatické vztahy s Jugoslávií Maìarsko, Rumunsko a âeskoslovensko s Polskem. Zhruba od poloviny roku 1955 se pomalu obnovovaly i kulturní a sportovní kontakty. Napfi. v Polsku postupnû mizely z obchodÛ a ‰kol knihy s protijugoslávsk˘m obsahem. Ze sovûtsk˘ch satelitÛ jugoslávské vedení upfiednostÀovalo normalizaci vztahÛ právû s Polskem a âeskoslovenskem, neboÈ zcela iluzornû pfiedpokládalo, Ïe âeskoslovensko bude mít na obnovû kontaktÛ zájem vzhledem k tradici i po hospodáfiské stránce. Podobnû jako u Polska téÏ pfiedpokládalo, Ïe by oba státy mohly modifikovat socialistick˘ systém podobnû jako Jugoslávie. To také vysvûtluje, Ïe na zaãátku celého procesu byla iniciativnûj‰í jugoslávská strana. âeskoslovenské vedení v‰ak pfiistupovalo k obnovû vztahÛ se znaãnou nedÛvûrou, umocÀovanou zvlá‰tû pfiístupem KSâ k revizi velk˘ch politick˘ch procesÛ. Tato nedÛvûra pfietrvávala i po navázání bliÏ‰ích stykÛ s Bûlehradem a na jugoslávské vedení se nadále pohlíÏelo jako na revizionisty. Ideologické bariéry zv˘raznila zvlá‰tû revoluce v Maìarsku na podzim 1956. Praha obsadila post velvyslance v Jugoslávii v záfií 1954, Bûlehrad uãinil totéÏ v únoru 1955. Ve druhé polovinû roku 1955 v‰ak mûla Jugoslávie intenzivnûj‰í a bohat‰í kontakty s Polskem neÏ s âeskoslovenskem. Praha vzájemné styky prohlubovala viditelnûji právû v kulturní oblasti. Proto sovûtské vedení vyuÏilo fiíjnové náv‰tûvy Antonína Novotného v SSSR, aby jej vybídlo k rychlej‰ímu tempu normalizace vztahÛ. Zmûna ãeskoslovenské politiky se pak dostavila na pfielomu ledna a února 1956, kdy v Praze probûhly od roku 1949 první oficiální rozhovory na vládní úrovni o hospodáfisk˘ch záleÏitostech. První kontakty s jugoslávskou stranou na kulturní bázi mÛÏeme zaznamenat na jafie 1955.94 AngaÏovalo se v nich ministerstvo kultury i pfiíslu‰né kulturní organizace a mûly pfiedev‰ím informativní ráz. V bfieznu 1955 nav‰tívil Prahu pfii cestû z Var‰avy profesor bûlehradské konzervatofie Emil Hájek, kter˘ pfii nûkolika setkáních informoval zástupce ministerstva kultury o stavu hudebního Ïivota a interpretaãního umûní v Jugoslávii. V té dobû byli také pozváni na PraÏské jaro dva jugosláv‰tí skladatelé (Mihailo Vukdragoviã,

247


Danilo ·vara), ãtyfii dny tehdy v Praze pob˘val i ‰éf bûlehradské opery Oskar Danon. Na I. celostátní Spartakiádu (23. 6. – 6. 7. 1955), jíÏ komunistické vedení chtûlo obecnû pfiidat na lesku i úãastí zahraniãních delegací (vãetnû západních zemí),95 byli dále pozváni dva spisovatelé (Mile Klopãiã, Branko Gavella). Naopak v ãervenci odjel napfi. na festival v Dubrovníku herec Otomar Krejãa, v fiíjnu v Jugoslávii pob˘val slovensk˘ skladatel Eugen SuchoÀ, Smetanovo kvarteto tam absolvovalo koncertní turné. Kromû toho do Jugoslávie odjeli na nûkolikadenní studijní pobyty skladatel a folklorista Josef Stanislav, v˘tvarn˘ kritik a pracovník Kanceláfie prezidenta republiky Franti‰ek PeÈas a v listopadu vyslal svaz spisovatelÛ na pozvání jugoslávského protûj‰ku na mûsíãní pobyt Viléma Závadu a Jozefa Horáka, aby sondovali organizaci jugoslávsk˘ch spisovatelÛ a soudobou literární tvorbu. Ministerstvo kultury v návrhu uvedlo, Ïe „ãeskosloven‰tí spisovatelé bûhem pobytu v Jugoslavii naváÏí styky mezi literáty obou zemí, seznámí se s literární problematikou jugoslávské literatury, poznají nová díla, aby tak byla pfieklenuta co nejrychleji sedmiletá pfiestávka ve vzájemn˘ch stycích. Tento úkol povaÏuje ministerstvo kultury za velmi dÛleÏit˘.“ V podobném duchu se nesly i návrhy dal‰ích v˘jezdÛ. Ve‰kerá jednání o kulturní v˘mûnû probíhala v roce 1955 prostfiednictvím ministerstva zahraniãních vûcí a samotné pobyty na bázi reciprocity. Ministerstvo kultury v té dobû hrálo spí‰e druhofiadou servisní roli a shromaÏìovalo informace o organizaci kulturního Ïivota, i kdyÏ navázalo kontakt napfi. s jugoslávsk˘m velvyslanectvím v Praze. Na podzim 1955 ministerstvo kultury zaregistrovalo, Ïe jugoslávská strana nechce kulturní styky dále roz‰ifiovat a „naznaãila, Ïe je povaÏuje za dostateãné“. Aãkoli ministerstvo dÛvody tohoto ochladnutí hledalo ve finanãním aspektu kulturní v˘mûny, mÛÏeme se domnívat, Ïe Bûlehrad chtûl tímto krokem naznaãit, Ïe kulturní styky nemají b˘t podstatou normalizace vztahÛ s âeskoslovenskem. AÏ po zmiÀovaném prÛlomu v jednání s ãeskoslovensk˘m vedením o hospodáfisk˘ch otázkách poãátkem roku 1956 do‰lo k dal‰ímu prohloubení kulturních stykÛ. Od jara 1956 mûlo dal‰í jednání pfievzít pfiímo ministerstvo kultury a ministerstvo zahraniãních vûcí se omezilo pouze na vytyãování základního rámce vzájemn˘ch vztahÛ. Z archivních materiálÛ vypl˘vá, Ïe o znovunavázání kulturních vztahÛ s Jugoslávií projevovali znaãn˘ zájem i samotní umûlci ãi kulturní organizace. Na druhé stranû se stranické vedení obávalo


248

importu neÏádoucích ideologick˘ch vlivÛ,96 proto alespoÀ o ãásti tûchto v˘jezdÛ tehdy jednalo politické byro ÚV KSâ. Patrnû chtûlo omezit styk s jugoslávsk˘mi kulturními ãiniteli na spolehlivé osoby. Napfi. jiÏ v fiíjnu 1955 aparát ÚV KSâ registroval, Ïe na zasedání ústfiedního v˘boru svazu spisovatelÛ se objevily tendence vzniklé „z ‰ir‰ího styku, napfiíklad se spisovateli z Jugoslavie a jin˘ch kapitalistick˘ch zemí“.97 PrÛbûh kaÏdé náv‰tûvy musel b˘t peãlivû dokumentován, po návratu do âeskoslovenska úãastníci vypracovávali podrobn˘ pfiehled o cestû, organizaci tamního kulturního a umûleckého Ïivota, dále ideov˘ch dojmech. Napfi. Josef Stanislav se v takové zprávû vyjádfiil, Ïe zájezd „pfiesáhl moje oãekávání“, a vyslovil se pro prohlubování kulturních stykÛ. Kromû toho v‰ak poznamenal, Ïe jugosláv‰tí skladatelé mají „negativní pomûr k estetice a teorii soc. realismu, Ïe úmyslnû jeho pojem znejasÀují, bagatelisují a fale‰nû vykládají“. Údajnû se na tom podepsal „nepfiíãetn˘ zásah Beriji“, vlaÏn˘ vztah jugoslávsk˘ch skladatelÛ k socialistickému realismu pak vypl˘val z „dlouhé isolace a ponechání sam˘ch sobû, a pÛsobení západu“. V podstatû od zaãátku obnovy kulturních stykÛ usilovalo ãeskoslovenské vedení o uzavfiení standardní kulturní dohody s Jugoslávií, která by stanovila pfiesné mechanismy a oblasti kulturní v˘mûny vãetnû finanãního zabezpeãení. Politické byro ÚV KSâ uloÏilo jiÏ poãátkem ãervna 1955 ministru kultury, aby pfiedloÏil návrh takové dohody i na zfiízení vzájemn˘ch informaãních kanceláfií v Praze a Bûlehradû. První verze zaslaná námûstkovi pfiedsedy vlády Dolanskému vznikla o mûsíc pozdûji a vypracovala ji pfiíslu‰ná referentka ministerstva kultury. Návrh mj. vycházel z pÛvodní kulturní dohody uzavfiené v ãervnu 1947 a podnûtÛ kulturních organizací, vedení státního filmu apod. Definitivní návrh kulturní dohody schválilo politické byro ÚV KSâ v fiíjnu 1955, nicménû rozhodlo, Ïe jugoslávské stranû bude pfiedloÏen aÏ po zahájení obchodnû finanãních rozhovorÛ.98 Mezitím mûli ministfii zahraniãních vûcí David a kultury ·toll vyjednat plán kulturních stykÛ na rok 1956 roz‰ífien˘ o dal‰í oblasti, rozhlas a film. O preferencích jugoslávského vedení ov‰em svûdãí skuteãnost, Ïe jiÏ v dubnu 1956 ministerstvo kultury informovalo ministerstvo zahraniãních vûcí, Ïe „bude nutno znovu nabídnout jugoslávské stranû moÏnost sjednání kulturní dohody, která by obsahovala pevné zásady, za kter˘ch a na kter˘ch by se kulturní spolupráce

249


uskuteãÀovala“. „Dohoda o spolupráci v oblasti kultury, umûní, vûdy, ‰kolství a osvûty“ byla podepsána koncem ledna 1957 v Bûlehradû a v platnost vstoupila aÏ koncem listopadu 1957, tedy po uzavfiení obchodních smluv.99 Pa d e s á t ˘ ‰ e s t ˘ Na prahu roku 1956 témûfi nic nenasvûdãovalo tomu, Ïe by znovuupevÀované stereotypy komunistické politiky mohly opustit vytyãenou traÈ. Ospalá ãi apatická spoleãnost, a tím spí‰e její straniãtí hypnotizéfii se v‰ak zaãali rychle probouzet, kdyÏ ãeskoslovenská lokálka zaãala opou‰tût stanici XX. sjezdu sovûtské komunistické strany. Za touto zastávkou se náhle koleji‰tû zaãalo vûtvit a nezvykl˘ hluk kol pfiejíÏdûjících jednu v˘hybku za druhou upoutal pasaÏéry natolik, Ïe se u oken zaãaly vytváfiet tlaãenice. Tváfie strojvedoucího i starostliv˘ch konduktérÛ se pozvolna zachmufiovaly… Touto metaforou snad lze vyjádfiit nálady v ãeskoslovenské spoleãnosti i kulturní sféfie rozvífiené sovûtskou kritikou tzv. Stalinova kultu osobnosti. Nikoli x-té v˘roãí „Vítûzného února“, ale odhalená „pravda o Stalinovi“ vyvolala (zvlá‰tû u inteligence) pfiirozenou potfiebu rekapitulace osmi let „budování socialismu“ ãi dokonce úvahy o povaze socialismu samotného. Bûhem nûkolika jarních mûsícÛ padesátého ‰estého roku byly vysloveny první otevfiené pochyby, dosud nejostfieji se kritizovala praxe tehdej‰í kulturní politiky i nûkteré doposud nezpochybnitelné „pravdy“. Pfiirozenû, tyto reÏimu nelichotivé reflexe se neobjevily z niãeho, nevyprodukoval je XX. sjezd KSSS; ten pro nû pouze vytvofiil potfiebn˘ rámec a umocnil to, co se nakupilo v zákulisí kulturních organizací, redakcí ãi nakladatelství. Vyplavil skryté napûtí, pocity osobního selhání, frustrace, bolestné pochyby. Umûlecká a kulturní inteligence jako celek ov‰em neÏádala zmûnu systému kulturní politiky, jasnû se v‰ak vyslovila pro zmûnu podoby systému. Pfies dílãí snahy neodmítla vefiejnû závaznost socialistického realismu v umûlecké tvorbû, ale vyslovila váÏné pochyby o jeho stávajících znacích. Dokonce ani nezaznûly hlasy proti fiízení kulturní politiky komunistickou stranou, ale tvrdû se kritizovaly dfiívûj‰í administrativní zákroky, které toto fiízení provázely. O tom, jak ãeskoslovenské vedení nedostateãnû reflektovalo v˘voj sovûtského vztahu ke Stalinovi po roce 1953, svûdãí mj. pfiípravy delegace na XX. sjezd KSSS, konkrétnû politick˘m byrem ÚV KSâ schválená zdravice, v níÏ nechybûla zmínka o tvÛrãím pfiíno-


250

su Stalina pfii budování socialismu v âeskoslovensku. Teprve po pfiíjezdu do Moskvy Antonín Novotn˘ pochopil, Ïe bude lépe tuto pasáÏ vypustit. Byl to v‰ak t˘Ï Novotn˘, kter˘ po návratu do Prahy prosadil, patrnû na „doporuãení“ sovûtského vedení, aby se Chru‰ãovÛv referát a dÛsledky z nûj plynoucí staly pfiedmûtem ‰ir‰í vnitrostranické diskuse. Je nepochybné, Ïe kdyÏ poãátkem bfiezna 1956 na schÛzi politického byra poÏadoval hovofiit o tzv. kultu osobnosti a vést jeho kritiku uvnitfi KSâ „zdola nahoru“, pokou‰el se jejím prostfiednictvím posílit své vlastní postavení (pfiedev‰ím na úkor Alexeje âepiãky). Jím fiízená kampaÀ se totiÏ nemûla nijak dotknout hlavních pilífiÛ dosavadní politiky – správnosti gottwaldovské „generální linie“ a z ní plynoucí oprávnûnosti politick˘ch procesÛ, zvlá‰tû procesu s Rudolfem Slánsk˘m. Naopak, sovûtská kritika Stalina mûla podepfiít jeho základní argumentaci, podle níÏ Slánsk˘ hrál roli „ãeskoslovenského Beriji“.100 Stejná funkce jakési clony byla pfiisouzena tzv. slán‰tinû v oblasti kulturní politiky; i ona mûla absorbovat podstatu diskuse o dÛsledcích XX. sjezdu KSSS a kritiky tzv. kultu osobnosti. Jak se ukázalo, stranické ‰piãky musely vyvinout znaãné úsilí, aby prÛbûh vnitrostranické diskuse udrÏely pod svou kontrolou a pfiibliÏnû v tûchto mantinelech. Do konce bfiezna 1956 se se‰ly krajské a okresní stranické aktivy, schÛze základních organizací KSâ, národních v˘borÛ apod., jimiÏ vrcholila první etapa kampanû. Na tûchto schÛzích i v pozdûj‰ích rezolucích se zaãaly objevovat i radikální poÏadavky. Téma kulturní politiky v této souvislosti reflektovaly zvlá‰tû „nev˘robní“ organizace (dobov˘ termín), pfiiãemÏ svou kritiku soustfiedily pfiedev‰ím na Kopeckého, o nûco ménû na ·tolla ãi Taufera. ¤ada organizací se vyslovovala pro zru‰ení Hlavní správy tiskového dohledu a odsuzovala dfiívûj‰í tvrdá opatfiení vÛãi nûkter˘m umûlcÛm. V rezolucích „nev˘robních“ organizací se také ãastûji objevoval závaÏn˘ poÏadavek svolání mimofiádného sjezdu KSâ (napfi. stranické organizace FF UK, Historick˘ ústav âSAV, Svût sovûtÛ), kter˘ v‰ak celkovû zÛstal v drtivé men‰inû.101 Koncem bfiezna (29.–30. 3. 1956) se se‰el ústfiední v˘bor KSâ. O „kultu osobnosti“ v kultufie emotivnû hovofiil Jan Drda a zahrnul sem pfiedev‰ím jeho vnûj‰kové projevy – znám˘ obraz DíkÛvzdání ãeskoslovenského lidu generalissimu Stalinovi, pomník na Letné, teorii bezkonfliktnosti v literatufie. O pfiíãinách v‰ak jiÏ hovofiil v obecné rovinû; kritizoval „zoficiálnûní umûlcÛ“ po roce 1945, z nichÏ se

251


pak stali „lovci poct a vyznamenání“. Navrhl politickému byru stfiídmûj‰í udûlování titulÛ národních a zaslouÏil˘ch umûlcÛ, jakoÏ i státních cen za umûní. Ponûkud absurdnû vyznûlo jeho patetické zvolání: „Nechceme b˘t opûvateli, prázdn˘mi dekoratéry thesí, chceme b˘t opravdu tûmi prÛzkumníky Ïivota.“102 Pozoruhodnûj‰ím se jevil naopak projev Kopeckého, kter˘ sice vyslovil vdûk za „pravdu o Stalinovi“ a obecnû konstatoval, Ïe v‰ichni „jsme podléhali osudn˘m omylÛm“, zmínil v‰ak i svou osobní odpovûdnost za nadmûrné vyzdvihování Gottwalda, které pfiipisoval svému sklonu k pfiehánûní. Nicménû jedním dechem odmítl jako „nesprávné a osudné, kdyby dnes nûkdo chtûl negativní stránky Stalinovy ãinnosti a negativní rysy Stalinovy osobnosti pfiená‰et na soudruha Gottwalda…“ V polovinû dubna vyslalo stranické vedení signál, Ïe hlasÛm ãlenské základny naslouchá a rozhodlo o odvolání neoblíbeného Alexeje âepiãky ze v‰ech stranick˘ch i státních funkcí. Krátce poté se se‰lo dal‰í plénum ÚV KSâ (19.–20. 4. 1956), aby pokraãovalo v kritické diskusi. Na nûm se jiÏ tlak soustfieìoval pfiedev‰ím na Václava Kopeckého, neboÈ âepiãkÛv pád byl hotovou vûcí. Pro fiadu úãastníkÛ Kopeck˘ pfiichystal nepochybnû nev‰ední záÏitek – témûfi v‰ichni pfiítomní mûli moÏnost poprvé z jeho úst sly‰et kajícn˘ sebekritick˘ tón.103 Nejprve se v‰ak omluvil za svá slova na pfiedchozím plénu ÚV KSâ – jednalo se o pfiíspûvek, „o nûmÏ jsem se domníval, Ïe jest sebekritick˘“, nicménû zprvu nepochopil, jak velmi „váÏného rázu“ nabude projednávání dÛsledkÛ XX. sjezdu. KdyÏ tedy „mluvil jen o svém chybném pfiehánûní ve vychvalování osobnosti s. Gottwalda, kdyÏ jsem je‰tû otázku kultu osobnosti omezil jen na obfiadní vnûj‰í stránku kultu“, právem se ozvaly hlasy nespokojené s tímto pojetím sebekritiky. Poté se dotkl své angaÏovanosti v pfiípadu Marie ·vermové i v procesu se Slánsk˘m, pfiiãemÏ popfiel, Ïe by ze své pozice ovlivÀoval vy‰etfiování bezpeãnostních orgánÛ. Znaãn˘ prostor vûnoval kritice formulované pfiedev‰ím AneÏkou Hodinovou-Spurnou, která se soustfiedila zvlá‰tû na jeho zodpovûdnost za rozdmychávání antisemitsk˘ch nálad v letech 1951–52. I zde v‰ak svou roli znaãnû zlehãoval. Pfiesto i tento zpÛsob obhajoby byl pro ãleny ústfiedního v˘boru natolik atraktivní, Ïe kdyÏ schÛzi fiídící Zápotock˘ chtûl Kopeckému odebrat slovo (v polovinû vûty!) po vyãerpání ãasového limitu, setkal se jak s rozãarováním kritizovaného, tak s návrhem, aby Kopeck˘ hovofiil „aÏ do vyãerpání“…104


252

Je zajímavé sledovat, jak Kopeck˘ nového prostoru dokázal vyuÏít. Projevil se nejen jako zku‰en˘ fieãník, ale i taktik, kdyÏ záhy stoãil fieã na záleÏitosti kulturní politiky a inteligence. Právû na jednání dubnového pléna totiÏ sílila její kritika pramenící pfiedev‰ím z poÏadavkÛ adresovan˘ch stranick˘m orgánÛm. Napfi. Novotn˘ i Zápotock˘ ve sv˘ch projevech hovofiili pfiedev‰ím o umûlecké inteligenci jako o nejménû spolehlivé sloÏce, od níÏ se nejvíce oz˘vají hlasy po mimofiádném sjezdu KSâ.105 Kopeck˘ proto dobfie odhadl, Ïe se právû zde r˘suje spoleãn˘ protivník, kdyÏ podotkl: „Je patrno, Ïe se leckde s oprávnûnou kritikou rÛzn˘ch nedostatkÛ spojují zcela liberalistické tendence, jeÏ mohou fedrovat jen malomû‰Èácké Ïivly, a Ïe právû s tûchto posic vycházejí mnohé destruktivní kritické v˘pady.“ KdyÏ komentoval své pÛsobení v kulturní politice ve vládních funkcích, zdÛraznil, Ïe vÏdy uplatÀoval „zásadní linii strany“, pfiiãemÏ „pokládal za zcela pfiirozené a správné opírat vÛdãí vliv strany o v˘znaãné spisovatele, socialistické realisty, známé sv˘mi velk˘mi díly z doby pfiedváleãné, opírat vÛdãí vliv strany o velké básníky, ktefií ‰li se stranou jiÏ dávno, jiÏ pfied 30 lety, opírat vÛdãí vliv strany o kulturní pracovníky z generace Fuãíkovy“. ZdÛraznil, Ïe pokud se angaÏoval ve sporech o umûleckou tvorbu, „ãinil jsem tak vÏdy ve smûru podpory thematiky Ïivé, radostné, povzbuzující a ãinil jsem tak vÏdy ve svém odmítání schematismu, ‰edivosti, nudnosti, plochosti atd.“. Uvedl, Ïe jako ministr kultury se jevil vÏdy nepfiijateln˘m takov˘m lidem, napfi. spisovatelÛm, „ktefií na schÛzi závodní organisace Svazu spisovatelÛ dokázali svést ãást spisovatelÛ-komunistÛ k usnesení resoluce, jejíÏ znûní znáte“. Podle Kopeckého se dal‰í politika vÛãi umûlcÛm mûla „pfii uplatÀování zásadní linie strany“ vystfiíhat v‰eho, „co by znamenalo nûjaké reglementování v oblasti umûlecké tvorby, co by znamenalo nûjaké omezování tvÛrãí schopnosti umûleck˘ch tvÛrcÛ… Budeme si vyhrazovat jen moÏnost pÛsobení na umûlecké tvÛrce v duchu socialismu“. Pfiipomnûl, Ïe v tomto duchu je také formulován pozdravn˘ dopis ÚV KSâ II. sjezdu svazu spisovatelÛ. Ve finále prodlouÏené fieãnické lhÛty pak Kopeck˘ upozornil, Ïe od v‰ech „kladn˘ch kritick˘ch hlasÛ“ je v‰ak nutno odli‰ovat ty, ktefií fiíkají, Ïe v‰e v kultufie se udûlalo ‰patnû, Ïe „v literatufie musí dostat rozhodující slovo dfiívûj‰í schematikové, Ïe sektáfii se musí dostat na konû“, ty, ktefií fiíkají, Ïe politika KSâ nebyla správná, „náhle vychvalují bez ohledu na rozdíl spoleãenského fiádu v‰echno na Západû“, „zaãínají vzpo-

253


mínat na Masaryka“, oÏivují my‰lenku vzniku strany mimo Národní frontu, ty, „ktefií se snaÏí malomû‰Èáck˘mi klevetami a pomluvami zdiskreditovat vedoucí pracovníky strany“, ty, ktefií volají po mimofiádném sjezdu strany, ty, ktefií podléhají protistranick˘m náladám, „a ktefií jsou schopni zaná‰et do strany vlivy nepfiátelské propagandy a nepfiátelské ideologie“. Kopeckého varovn˘ prst tedy mífiil pfiedev‰ím na II. sjezd svazu spisovatelÛ, kter˘ se mûl sejít za pár dní, 22. dubna 1956. Ten nepochybnû pfiedstavoval prvofiadou událost, jejíÏ v˘znam umocÀovaly okolnosti, za nichÏ se scházel. Sjezdu pfiedcházela dlouhodobá, více neÏ roãní pfiíprava.106 V lednu 1955 o jeho svolání jednala stranická skupina a posléze cel˘ ústfiední v˘bor svazu, kter˘ se usnesl na uspofiádání sjezdu na duben 1956. Po konzultaci se stranick˘m aparátem pfiedloÏil Jifií Hendrych v polovinû dubna 1955 návrh politickému byru ÚV KSâ. To dÛvody oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ pro svolání sjezdu akceptovalo; v zásadû mûl manifestovat úspûchy ãeské a slovenské literatury od roku 1945 (podobnû jako napfi. III. pfiehlídka ãeskoslovenského v˘tvarného umûní v Jízdárnû PraÏského hradu na podzim 1955) a zároveÀ potvrdit správnost dosavadní kulturní politiky v literární sféfie.107 Rozhodnutí o neodkladném svolání sjezdu nepochybnû ovlivnilo jednání II. sjezdu svazu sovûtsk˘ch spisovatelÛ konaného v prosinci 1954, na nûmÏ se prosadily liberalizaãní tendence. Stranické orgány proto pfiedpokládaly, Ïe rokování ãesk˘ch a slovensk˘ch spisovatelÛ provede i dílãí kritiku „fiady chyb a nedostatkÛ“ v literatufie i pfii fiízení literárního Ïivota svazem. Mantinely takové kritiky v‰ak nastavilo pfiesnû v duchu „Nového kursu postaru“ – sjezd mûl mj. „vyzvednout tvÛrãí rozvíjení methody socialistického realismu v umûlecké tvorbû, svést boj s recidivami formalismu a s nebezpeãím schematismu“. JiÏ toto jednání politického byra ÚV KSâ stanovilo témata devíti hlavních referátÛ (a slovensk˘ch koreferátÛ) vãetnû fieãníkÛ, termíny vypracování jejich tezí (do podzimu 1955) i základní podobu pfiedsjezdov˘ch pfiíprav. Ty probíhaly pod drobnohledem oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ – diskusi mûly rozproudit ãtyfii celostátní konference o souãasné poezii (ãerven 1955; hlavní referent Sergej Machonin), o literatufie pro dûti a mládeÏ (fiíjen 1955; hlavní referenti Jaroslav Tich˘ a Jaroslav JanÛ), o díle S. K. Neumanna (únor 1956; hlavní referent Jifií Taufer) a o souãasné próze (bfiezen 1956; hlavní referent Jifií Hájek).108 Dále mûla b˘t organizována diskuse ve svazovém tisku; jak pfiede-


254

slalo oddûlení kultury a umûní, „svazov˘ tisk, pfiedev‰ím Literární noviny, se musí stát nej‰ir‰í tribunou v˘mûny názorÛ… To ov‰em neznamená, Ïe mohou b˘t uvefiejÀovány názory nesluãitelné s názory ãeskoslovenského obãana nebo názory hlásající v˘slovnû ‰kodlivé a nepfiátelské tendence.“ Politické byro si rovnûÏ v dubnu 1955 od Jana Drdy vyÏádalo návrh nového sloÏení ÚV SâSS (do konce ledna 1956). Svolání II. sjezdu SâSS bylo zvefiejnûno koncem kvûtna 1955.109 Pfiedsjezdová kampaÀ se rozbíhala pozvolna, neboÈ oficiální diskuse mohly jen s obtíÏemi ventilovat skuteãné problémy literárního Ïivota, pfiesto od podzimu 1955 na stránkách literárních periodik i v diskusích interních svazov˘ch akcí zaãal vystupovat soubor zásadních témat, kter˘ dával jasnûj‰í obrysy jednotliv˘m názorov˘m proudÛm a v nichÏ nechybûl kritick˘ tón. Hovofiilo se o projevech dogmatismu v literární tvorbû, úrovni poúnorové literatury, o pojetí kulturního dûdictví a s tím spjatém problému opomíjen˘ch spisovatelÛ; v této souvislosti se napfi. opût aktualizovala otázka hodnocení díla Franti‰ka Halase. S urãit˘m zjednodu‰ením lze fiíci, Ïe se „prostranická“ a konzervativnûj‰í ãást spisovatelÛ dostávala do slepé uliãky, v níÏ prázdná slova proti schematismu a varování pfied „liberalismem“ nemohla dát odpovûì na problémy tehdej‰í literární tvorby. Diskuse navíc naznaãovaly nespokojenost nemalé ãásti spisovatelÛ se ztotoÏÀováním negativ pfiedchozího v˘voje pouze s tzv. slán‰tinou. Právû tento smûr kritiky nalezl oporu bûhem názorového kvasu po XX. sjezdu KSSS. Zpráva pro politické byro ÚV KSâ z konce roku 1955 registrovala, Ïe ve vefiejné i nevefiejné diskusi se vyskytla i neliterární, ryze politická témata (napfi. odmítání HSTD). Tuto skuteãnost v‰ak nevnímala zcela negativnû, spí‰e jako projev nedostateãné ideologické diskuse a star‰ích dogmatick˘ch v˘kladÛ a uzavírala, Ïe i tyto diskuse mohou mít svÛj v˘znam, pokud zÛstanou pod kontrolou stranick˘ch orgánÛ.110 Pracovníci oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ v téÏe dobû zaregistrovali i hlasy o zbyteãnosti svazu spisovatelÛ jako ideové organizace,111 které tím nepochybnû dávaly najevo znechucení svazovou byrokracií a naopak oceÀovaly pfiízniv˘ vliv vznikajících literárních skupin. PrÛbûh a dosavadní v˘sledky pfiedsjezdové diskuse mezi spisovateli projednávalo politické byro s vyuÏitím zprávy oddûlení kultury a umûní poãátkem bfiezna 1956, tedy v dobû, kdy ani diskuse literátÛ, ani postoje aparátu zatím v podstatû neovlivÀovaly v˘-

255


sledky XX. sjezdu.112 ZmiÀovaná zpráva pfiedev‰ím vyzdvihovala „zásadnû kladn˘ pomûr naprosté vût‰iny spisovatelÛ ke stranû“, pfiestoÏe se u nich nûkdy projevují „maloburÏoazní vlivy“ ãi „recidivy apolitického pohledu na dne‰ní Západ“. Podobnû vnímala i názor, Ïe „skuteãn˘mi mluvãími zájmÛ a citÛ lidÛ?? nemohou b˘t funkcionáfii, ale umûlci“. Pfies jednotu spisovatelÛ v „základních politick˘ch otázkách“ pfiedsjezdová diskuse obnaÏila fiadu rozporÛ v ideovû-umûleck˘ch záleÏitostech.113 V této souvislosti oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ zdÛraznilo, aby se spory v literatufie fie‰ily „pfiedev‰ím ideologick˘mi prostfiedky a administrativní zásahy ponechat jako krajní, nevyhnutelné opatfiení“. Straniãtí pracovníci proto mají b˘t „více praktick˘mi politiky a ideology a ménû kritiky jednotliv˘ch umûleck˘ch dûl“; namísto vnucování umûleck˘ch kritérií se tak upfiednostÀovala cesta jejich osobních konzultací se spisovateli a kladení dÛrazu na stranickou disciplínu jako záruku politické kontroly. Diskuse v tisku byla hodnocena v zásadû pozitivnû (oddûlení napfi. vyzdvihlo staÈ Milana Kundery O sporech dûdick˘ch oti‰tûnou koncem roku 1955 v Novém Ïivotû). Postoj stranick˘ch orgánÛ dobfie charakterizovalo závûreãné konstatování poukazující na nutnost „zabránit v‰em pokusÛm strhnout diskusi pfied sjezdem na bilancování tûch nebo jin˘ch omylÛ spisovatelÛ v minulosti“. Jako v˘znamnûj‰í se vnímala skuteãnost, „Ïe umûlci, ktefií pro‰li v minulosti rÛzn˘m v˘vojem, stojí dnes nakonec v politicky jednotné frontû ãs. spisovatelÛ“. Stranick˘ aparát tak sice pfiipou‰tûl otevfienost kritick˘m názorÛm, ty v‰ak nemûly pfiíli‰ halasnû napadat zastaralá dogmata z období pfied rokem 1952 (a hlavnû jejich ‰ifiitele). K nápravû dílãích kfiivd se mûlo dospût víceménû v tichosti. KdyÏ ov‰em na poãátku bfiezna 1956 oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ hovofiilo o tom, Ïe pfii diskusi o XX. sjezdu KSSS bude tfieba „spisovatele pokládat za pfiední aktiv strany“ (!!), patrnû neodhadlo, jak boufiliv˘ ohlas mezi nimi a v celé spoleãnosti sovûtská kritika Stalina vyvolá. Pfiedsjezdová diskuse získávala nov˘ rozmûr, zdaleka se jiÏ neomezovala na literární problémy, byrokracii literárního Ïivota ãi staré kfiivdy. Rozsah problémÛ skládal dohromady kritickou bilanci celkové poúnorové kulturní politiky. Nicménû, jak poznamenává historiãka Jana Neumannová, napfi. v diskusích ve vedení svazu spisovatelÛ tûsnû pfied sjezdem spisovatelé sice silnû kritizovali fiízení literatury, byrokracii, státní tiskov˘ dohled i autocenzuru, problematiãnost závaznosti socialistic-


256

kého realismu apod., nikdo v‰ak nekritizoval samotn˘ fakt fiízení svazu stranick˘mi orgány a aparátem ÚV KSâ a uplatÀování tûchto metod pfii pfiípravû jejich sjezdu. Zhruba t˘den pfied zahájením sjezdu probíralo politické byro ÚV KSâ stav pfiíprav a pfiedev‰ím nálady mezi spisovateli, novû ovlivnûné bfieznov˘m zasedáním ÚV KSâ. Jifií Hendrych odmítl názory nûkter˘ch stranick˘ch pracovníkÛ, aby se sjezd odloÏil a odklad vyuÏil k opûtovnému „pfiezkoumání kritérií hodnotících na‰i literaturu“. V souladu s pfiedloÏenou zprávou oddûlení kultury a umûní naopak konání sjezdu v plánovaném termínu podpofiil s tím, Ïe pfiipravené referáty by se mûly upravit podle závûrÛ XX. sjezdu a zkrátit ve prospûch diskuse. „Vliv XX. sjezdu se projevuje v tom, Ïe se v diskusích mluví velmi otevfienû a bez ohledu na osoby a osobní vztahy. Dokladem je poslední plenární schÛze základní organizace KSâ ve Svazu spisovatelÛ. Spisovatelé docházejí k názoru, Ïe není moÏné mluvit stále o ‚ovzdu‰í nedÛvûry‘ a ‚nepfiíznivé atmosféfie‘, ale Ïe je pfiedev‰ím jejich vina, Ïe i dfiíve nevystupovali v literatufie s váÏn˘mi problémy, o nichÏ se hovofiilo pouze v kuloirech. Tyto skuteãnosti jsou pfiedpokladem, Ïe diskuse na sjezdu bude ostrá, konkretní a plodná.“114 Politické byro pfii té pfiíleÏitosti vzalo na vûdomí návrh kandidátky nového (a o 15 ãlenÛ roz‰ífieného) ústfiedního v˘boru SâSS,115 schválilo návrh na funkci pfiedsedy (Drda)116 i návrh dopisu a delegace ÚV KSâ. K napjatûj‰í atmosféfie tûsnû pfied sjezdem pfiispûly je‰tû dvû události. Tou první byla nepochybnû zmiÀovaná kritika a sebekritika Václava Kopeckého na dubnovém zasedání ÚV KSâ; aãkoli vefiejnost nezískala z dostupn˘ch zdrojÛ pfiesnou pfiedstavu o atmosféfie na tomto plénu, jednání se úãastnil napfi. Jan Drda. Den pfied zahájením sjezdu, 21. dubna, se také na pokyn politického byra se‰la stranická skupina delegátÛ sjezdu, na níÏ do‰lo k ostré v˘mûnû názorÛ zvlá‰tû mezi Antonínem Zápotock˘m a nûkter˘mi spisovateli.117 II. sjezd svazu spisovatelÛ (22.–29. 4.) se scházel v budovû Národního shromáÏdûní ve velmi specifické ãasové konstelaci – uskuteãnila se jiÏ dvû v˘znamná zasedání ÚV KSâ, rozproudila se boufilivá a emotivní vnitrostranická a spoleãenská diskuse o XX. sjezdu a souãasnû probíhaly pfiípravy na celostátní konferenci KSâ, bûhem nichÏ se oz˘valy hlasy Ïádající svolání mimofiádného sjezdu strany. Tyto okolnosti v podstatû negovaly v‰echny peãlivé a dlouhodobé reÏijní pfiípravy stranického vedení, které se muselo

257


uch˘lit k urãité improvizaci; politické byro ÚV KSâ prostfiednictvím Hendrycha a oddûlení kultury apelovalo na „odpovûdnost komunistÛ“ za prÛbûh spisovatelského sjezdu. Vedoucí oddûlení Václav Pelí‰ek byl zmocnûn v pfiípadû potfieby (po dohodû s Hendrychem) svolat stranickou skupinu delegátÛ i v prÛbûhu sjezdu. Jakousi generální zkou‰kou na sjezd spisovatelÛ se proto mohlo jevit svolání ustavující konference nového Svazu architektÛ âSR ve dnech 15.–16. dubna 1956, jíÏ o den dfiíve pfiedcházela schÛzka stranické skupiny. Aãkoli aparát ÚV KSâ zaznamenal v prÛbûhu ustavující konference nûkteré projevy, které na fórum architektÛ pÛsobily „spí‰ rozkladnû“, pfiesto ocenil, Ïe pfievládala „vûcná a pod vlivem XX. sjezdu kritická a svobodná diskuse“. Ta se koncentrovala kromû ideov˘ch a tvÛrãích problémÛ (chápání kulturního dûdictví v architektufie) na kritiku byrokracie v projektov˘ch ústavech.118 Napûtí se na jafie 1956 zvy‰ovalo i mezi v˘tvarníky. Po lednové konferenci Ústfiedního svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ, která se stala pfiedstupnûm k vytvofiení nového v˘bûrového svazu, se radikalizovala ãást ãlenstva nezahrnutá do tzv. základního kádru nového svazu. ¤ada základních organizací KSâ ve svazu Ïádala revizi pfiijat˘ch rozhodnutí politick˘ch orgánÛ. Protestní rezoluce se na jafie 1956 ‰ífiily zvlá‰tû z pátého praÏského stfiediska, nechybûly v nich ani poÏadavky na svolání mimofiádného sjezdu KSâ.119 Vedení KSâ tedy bylo pfiipraveno, Ïe i spisovatelsk˘ sjezd probûhne v kritickém duchu. Tento ráz mu bylo ochotno tolerovat, pakliÏe by se neuch˘lil ke zpochybÀování zásad poúnorové kulturní politiky. I pfies „pojistky“ stranického vedení na nûm sice zaznûla fiada radikálních poÏadavkÛ jednotlivcÛ znám˘ch jiÏ z neformální pfiedsjezdové diskuse, jako celek v‰ak sjezd musel (nepochybnû i pÛsobením pracovníkÛ aparátu ÚV KSâ) pfiistoupit na kompromisy, které tûmto poÏadavkÛm nedaly mnoho prostoru, a v závûreãn˘ch dokumentech se neodrazily. Patfiily k nim napfi. NezvalÛv návrh na vypu‰tûní formulace o závaznosti socialistického realismu z preambule stanov. Aãkoli mu plénum aplaudovalo, po diskusi schválilo v drtivé vût‰inû pÛvodní znûní hovofiící o tvÛrãím rozvíjení metody socialistického realismu „pfii plném uplatnûní bohatství stylÛ, ÏánrÛ a forem“. Podobnû nepro‰el návrh, aby závûreãná rezoluce Ïádala zru‰ení HSTD (Lazarová, Petrmichl, Nov˘, Hanzelka). Václav Kaplick˘ zase odmítal, aby se rezoluce utápûla ve slovech, naopak mûla obsahovat jen „pár jasn˘ch smûrnic“, s nimiÏ by


258

spisovatelé mohli pfiedstoupit pfied vefiejnost. V tomto ohledu byla závûreãná rezoluce spí‰e zklamáním. Nejvût‰í ohlas v‰ak sklidily známé projevy dvou nekomunistick˘ch spisovatelÛ, Franti‰ka Hrubína a Jaroslava Seiferta. Oba se ostfie kriticky zab˘vali stavem poúnorové literatury, literární obce i spoleãnosti a jejich slova mífiila patrnû nejhloubûji na podstatu poúnorové kulturní politiky. Byl to právû Seifert, kdo vytyãil dva pozoruhodné poÏadavky: svaz mûl vyzvat umlãené a neprávem vylouãené spisovatele, „ktefií jsou ov‰em toho jména hodni“,120 ke spolupráci a upozornil dále na vûznûné spisovatele, ktefií „pykali dost za tyto své politické viny a omyly“. Oba projevy v podstatû definitivnû pohfibily realizaci pfiedem pfiipraveného scénáfie, z nûjÏ zbyl uÏ jen pozdravn˘ dopis ústfiedního v˘boru KSâ a projevy Zápotockého ãi ·tolla s Tauferem. Následnou diskusi pfiirovnala Jana Neumannová k jakési „masové zpovûdi“, která je‰tû více rozvinula kritické tóny. II. sjezd svazu spisovatelÛ se sice nepromûnil v Ïádnou revoltu literátÛ, pfiesto jednání mÛÏeme vnímat, vedle aktivit vysoko‰kolsk˘ch studentÛ,121 jako nejv˘raznûj‰í projev liberalizaãních snah roku 1956 v ãeskoslovensk˘ch podmínkách. A to i pfies zmínûné ohledy ke stranickému vedení ãi nevybíravou cenzuru Literárních novin, jeÏ zprostfiedkovávaly dychtivé vefiejnosti podstatnou ãást sjezdové diskuse.122 Bûhem rokování byla podrobována otevfienûj‰í ãi ménû vyhrocené kritice fiada rysÛ kulturní politiky po únoru 1948. Ve vratké pozici se pfiedev‰ím ocitly argumenty spjaté s oním pojetím kulturní politiky, které vût‰inu negativ v kultufie (a literatufie) ztotoÏÀovaly s pÛsobením Slánského a jím kontrolovan˘m stranick˘m aparátem a v˘chodisko pro liberalizaci kulturní sféry kladly aÏ do roku 1952. Takovou „osvoboditelskou roli“ odmítlo plénum pfiiznat pfiedev‰ím Ladislavu ·tollovi a Jifiímu Tauferovi (a tedy nepfiímo i Kopeckému). Zmínûné reminiscence ãásteãnû stavûly do kritického svûtla i Vítûzslava Nezvala, ten se v‰ak mohl vykázat fiadou pozitivních zásahÛ ve prospûch nepohodln˘ch umûlcÛ a s jeho jménem nebyl spjat Ïádn˘ vyslovenû perzekuãní a diskriminaãní krok (pomineme-li úãast v akãních v˘borech). Na problematiãnost konceptu tzv. slán‰tiny hlasitû upozorÀovali i Jan ·tern, Ivan Skála, Michal SedloÀ ãi Jifií Hájek, ktefií odvrácenou tváfi kulturní politiky KSâ ov‰em pocítili aÏ po roce 1951. Pfies odli‰nosti sv˘ch literárnûestetick˘ch pfiístupÛ ov‰em vyuÏili pfiíleÏitosti k omluvû za nûkteré své poúnorové v˘pady v tisku proti v˘znamn˘m literátÛm.

259


Zastavme se je‰tû u dvou pozoruhodn˘ch momentÛ sjezdu spisovatelÛ. Tím prvním jsou v˘sledky voleb nového ústfiedního v˘boru SâSS. PfiestoÏe v ãele svazu zÛstala vût‰ina konzervativcÛ, nov˘ ÚV SâSS, jak známo, nebyl zvolen v podobû, jakou vedení svazu pfiedjednalo se stranick˘mi orgány. I kdyÏ je‰tû bûhem sjezdu do‰lo na kandidátní listinû k dílãím úpravám (bez politického podtextu), podstatnou novinku pfiedstavovalo nezvolení Jifiího Taufera a Václava ¤ezáãe. Vyvolalo to pfiekvapení i znepokojení stranick˘ch orgánÛ, o to vût‰í, Ïe v duchu celého jednání v novém ústfiedním v˘boru nemohli chybût dva hlavní sjezdoví protagonisté – Jaroslav Seifert a Franti‰ek Hrubín. Zpráva pro politické byro ÚV KSâ koncem kvûtna 1956 konstatovala, Ïe sjezd „nechal padnout starého ãlena strany, pfiekladatele Majakovského, v˘znamného theoretika-komunistu“, byÈ se dfiíve na ministerstvu kultury dopustil „velmi váÏn˘ch chyb“.123 V této souvislosti je vÛbec tfieba pov‰imnout si Seifertovy nominace, zvlá‰tû uvûdomímeli si, Ïe pfies urãitou vstfiícnost vÛãi jeho tvorbû zÛstávalo komunistické vedení pfied Seifertem stále ve stfiehu. A tak nejen Ïe reÏim na jafie 1954 znemoÏnil jeho první nominaci na Nobelovu cenu za literaturu,124 v úvahu nepfiipadalo ani jeho ãlenství v ÚV SâSS, kdyÏ se ve stejné dobû jednalo o doplnûní ãlenÛ tohoto orgánu v souvislosti s celostátní konferencí svazu.125 MÛÏeme se tedy ptát: za jak˘ch okolností se Seifertovo jméno ocitlo na kandidátce pro II. sjezd SâSS? Seifertovo jméno na kandidátce nabylo na v˘znamu zvlá‰tû po incidentu v Olomouci – 14. a 15. fiíjna 1955 zde Seifert uspofiádal besedy s vefiejností u pfiíleÏitosti vydání své nové sbírky Maminka. Na pÛdû Univerzity Palackého pfied více neÏ stovkou posluchaãÛ i pracovníkÛ vysoké ‰koly velmi ostfie kritizoval tehdej‰í reÏim, kter˘ mj. oznaãil za krutovládu omezující tvÛrãí svobodu. Na schÛzi politického byra ÚV KSâ o prÛbûhu Seifertova pobytu v Olomouci referoval Novotn˘ (s mûsíãním zpoÏdûním) a v následné diskusi se o básníkovi hovofiilo jako o „nepfiíteli Seifertovi“, kterého bude nutné v Olomouci „odhalit“ na vysvûtlující pfiedná‰ce, nejlépe za pfiítomnosti ministra kultury ·tolla.126 Vzhledem k tomu, Ïe politické byro zároveÀ uloÏilo pfiedsedovi svazu spisovatelÛ, aby znemoÏnil Seifertovi dal‰í vefiejné pfiedná‰ky ãi besedy, tûÏko lze pfiedpokládat, Ïe by stranické vedení mûlo souãasnû zájem na básníkovû ãlenství v ÚV SâSS. Skuteãnost, Ïe Seifert na kandidátce pfiesto zÛstal, lze tedy vysvûtlit tím, Ïe stranické vedení z nûjak˘ch dÛvodÛ respektovalo stanovisko vedení sva-


260

zu spisovatelÛ.127 MoÏn˘ch motivÛ tohoto respektu se pokusíme dotknout v dal‰í podkapitole zab˘vající se mj. v˘vojem nomenklatury v kulturní sféfie. Dal‰í dÛleÏit˘ moment, na kter˘ je nutné upozornit, pfiedstavuje zfietelné odmítnutí ·tollovy koncepce v˘voje ãeské meziváleãné poezie z ledna 1950. Na sjezdu ·tollovy teze kritizovala fiada spisovatelÛ, ktefií poukazovali na likvidaãní dÛsledky jeho koncepce nejen pro dílo Franti‰ka Halase, ale i pro literaturu jako takovou. Dá se fiíci, Ïe pfii této pfiíleÏitosti padl „de iure“ monopol této dogmatické interpretace literárního v˘voje;128 sám její autor (napfi. spolu s Tauferem) se zde pouze neobratnû snaÏil hájit její „celkovou koncepci“. Pomalá eroze ·tollovy koncepce zaãala b˘t patrná zhruba od podzimu 1954, kdy napfi. Literární noviny ãi Host do domu u pfiíleÏitosti pûtiletého v˘roãí Halasovy smrti pfietiskly texty pozitivnû hodnotící sociální aspekty jeho tvorby.129 Ne‰lo v‰ak o to, aby se Halasovo dílo pouze opût pfiipomínalo v pozitivních souvislostech, popfi. zaãaly v tichosti vycházet jeho kníÏky, ale také o to, aby se zfietelnû ·tollov˘ch Tfiicet let bojÛ… odmítlo jako pfiinejmen‰ím chybné v˘chodisko pro hodnocení Halase i meziváleãné literatury. Ani pût let po ·tollovû útoku na Halasovo dílo v‰ak nebylo moÏné otevfienû kritizovat dogmata úfiadujícího ministra kultury, aãkoli jiÏ tehdy si i oficiální místa uvûdomovala jejich neudrÏitelnost jako celku. Na jafie 1954 se na Kanceláfi prezidenta republiky obrátila jistá Vûra âerná, která naopak Ïádala intervenci zamûfienou protihalasovsky. Poukázala na rostoucí nejasnosti v hodnocení Halasova díla: zatímco ve ·tollovû knize z roku 1950 se Halas jeví jako trockista, „s údivem zaãínáme koukat, Ïe se jeho díla zase ukazují a Ïe se zaãíná stavût na roveÀ na‰ich nejlep‰ích spisovatelÛ a básníkÛ s. Olbrachta a jin˘ch“. Komunistická strana by podle ní mûla k tomuto „matení hlav“ dát vysvûtlení, neboÈ toto jsou „velmi váÏné vûci, o kter˘ch se zaãíná mezi dûlnictvem hodnû mluvit“. âerná se jiÏ dfiíve bezv˘slednû obrátila na Kopeckého, proto nyní Ïádala pfiímo prezidenta republiky o vyjasnûní pfiístupu k Halasovi, resp. vysvûtlující ãlánek v Rudém právu. Pfiednosta kulturního odboru Buriánek v pfiípise Zápotockému uvedl, Ïe ·tollova práce vzbudila jiÏ v roce 1950 „znaãn˘ rozruch“ jednoznaãn˘m odsouzením Halase, av‰ak vzniklé ovzdu‰í bránilo otevfiené diskusi ke ·tollov˘m tezím a „ujasnûní problému“. ·tollova kniha byla „chápána dogmaticky jako definitivní soud nad jednotliv˘mi zjevy a ·toll sám pfied vefiejností neuvedl na

261


správnou míru dogmatické rozvádûní závûrÛ z této knihy“. Podle Buriánka spoãíval hlavní problém v tom, Ïe ze ·tollovy práce „se vyvozují závûry daleko ‰ir‰í… a hodnocení nûkter˘ch zjevÛ je jednostranné“. Poté, co Zápotock˘ akceptoval BuriánkÛv návrh a souhlasil „s vyjasnûním stanoviska k Halasovi“, byl o celé vûci uvûdomûn sám ·toll. Souãasnû kanceláfi odpovûdûla âerné v tom smyslu, Ïe ·tollovu knihu nelze vykládat dogmaticky a autoritativnû jako definitivní hodnocení Halasova díla.130 Bûhem roku 1954 v‰ak nebylo podniknuto nic, co by oficiální vnímání Halase posunulo dopfiedu. V listopadu 1954 se navíc na prezidenta republiky obrátila pfiímo Libu‰e Halasová, vdova po básníkovi, a Ïádala, aby byl „spor o Halasovu lidskou památku a jeho umûleck˘ odkaz… dofie‰en“. Poukázala na fiadu zkreslení ve ·tollovû práci, s tím, Ïe „by byl ãas ãestnû pfiiznat a odãinit chybu na Franti‰ku Halasovi“, kter˘ „nikdy nezradil, nikdy nevykroãil z jednotné fronty“. V závûru svého listu upozornila i na dluh svazu spisovatelÛ vÛãi Halasovi: „Nevím, zda se ãe‰tí spisovatelé domnívají, Ïe oãistili Halasovu památku tím, Ïe znovu vy‰lo Torso nadûje a Na‰e paní BoÏena Nûmcová, jedno leporelo, pfieklady klasikÛ a dûtská kníÏka… A pfiece spisovatelé dluhují Halasovi vydání literární pozÛstalosti, posud vefiejnosti málo známé, v‰ech jeho projevÛ, statí i básní, v nichÏ zfietelnû vystupuje Halas bojovník za spravedliv˘ svût a koneãnû vydání sebran˘ch spisÛ“. Franti‰ek Buriánek po provedeném ‰etfiení informoval v únoru 1955 opût Zápotockého. Souhlasil s fiadou v˘tek Halasové, podpofiil roz‰ífiení ediãního plánu nakladatelství âeskoslovensk˘ spisovatel o dal‰í Halasova díla a pfiivítal fiadu upozornûní polemizujících se ·tollovou knihou jako „váÏn˘ pfiíspûvek k literárnû historickému a politickému hodnocení Franti‰ka Halase“. Mezi nimi vyzdvihl mj. jeho aktivní úãast v protinacistickém odboji – „Není vylouãeno, Ïe nûktefií na‰i kulturní pracovníci necítili se vÛãi Halasovû stateãnosti a aktivitû v illegálním boji bez Ïárlivosti nebo v˘ãitek svûdomí.“ (!!) I kdyÏ pfiipustil, Ïe po roce 1950 zaujala ãeská kritika k básníkovi zcela negativní stanovisko, dodal, Ïe „Halas byl zjev sloÏit˘ a Ïe v nûkter˘ch otázkách umûleck˘ch nebyl dost pevn˘… Podle mého názoru nejvût‰í chyba nebyla v tom, Ïe ·toll Halase kritisoval, ale Ïe jeho hodnocení bylo povaÏováno za definitivní zhodnocení celého Halase. V tomto smûru také pÛsobili na vefiejné mínûní v‰ichni vykladaãi ·tollovy knihy a ·toll sám nikdy vefiejnû proti tomuto skreslujícímu v˘kladu nevystoupil“. Problematické


262

rysy Halasovy tvorby podle Buriánka opût obnaÏil vzpomínkov˘ veãer v Armádním umûleckém divadle a pfii té pfiíleÏitosti také poukázal na chování Vítûzslava Nezvala, kter˘ zde i pro podobnou akci v Brnû odfiekl pÛvodnû slíben˘ projev. „Pfiitom v‰ak Nezval vystupuje právû ve Svazu spisovatelÛ na obranu Franti‰ka Halase…“ Buriánek pak Zápotockému navrhl, aby pfii vhodné pfiíleÏitosti otevfiel „otázku zneuÏití Franti‰ka Halase zahraniãní reakcí a nedostateãného zhodnocení Halasova odkazu u nás“ u pfiíslu‰n˘ch vládních i stranick˘ch ãinitelÛ. Aãkoli i tentokrát Zápotock˘ návrhy podpofiil, v˘sledn˘ efekt této podpory se nedostavil.131 Nelze se divit, Ïe „téma Halas“ se stalo dÛleÏitou souãástí pfiedsjezdové rozpravy mezi spisovateli. Napfi. na aktivu spisovatelÛ-komunistÛ v Praze koncem ledna 1956 i Jan ·tern zdÛrazÀoval, Ïe ·tollÛv referát Tfiicet let bojÛ za ãeskou socialistickou poesii znamenal faktick˘ zákaz tvorby Franti‰ka Halase a Ïe „nikdo z kritikÛ se k této otázce neozval a nepokusil se o pfiesnûj‰í zhodnocení“. Podle ·terna „nebyly vyuÏity ty prvky z Halasovy tvorby, které právem náleÏí do na‰í literatury (napfi. Torso nadûje)“.132 KoneckoncÛ do návrhu na svolání sjezdu z jara 1955 politické byro ÚV KSâ zafiadilo mezi jeho hlavní úkoly i potfiebu vyjasnit problémy literárního v˘voje pfied rokem 1945 vãetnû nûkter˘ch osobností. Lze v‰ak dÛvodnû pfiedpokládat, Ïe toto „vyjasnûní“ mûlo mít podstatnû jin˘ ráz, neÏ jakého se mu v dubnu 1956 skuteãnû dostalo… Komunistick˘ reÏim nebyl zvykl˘ na formu komunikace se spisovateli, jakou poznal na jejich sjezdu. Pfies v‰echnu dfiíve deklarovanou vÛli akceptovat i kritickou diskusi nastal v kvûtnu 1956 ãas k anal˘ze této nové zku‰enosti. Vzhledem k blíÏící se II. celostátní konferenci KSâ navíc stranické vedení pomalu tlumilo vnitrostranickou diskusi o projevech tzv. kultu osobnosti, neboÈ bylo pfiesvûdãeno, Ïe v‰e podstatné jiÏ zaznûlo na obou plénech ústfiedního v˘boru. Celostátní konference mûla jen potvrdit kritiku té politiky, která byla stranick˘m vedením ztotoÏnûna s tzv. kultem osobnosti, a ohlásit soubor oãekávan˘ch proticentralistick˘ch opatfiení.133 V decentralizaci poÏadované vût‰inou ãlenstva strany vidûlo vedení KSâ onen krok k nápravû. Po ní jiÏ netrpûlivû vyhlíÏelo zklidnûní zjitfiené atmosféry ve spoleãnosti a samo k nûmu hodlalo pfiispût… Politické byro ÚV KSâ se sjezdem spisovatelÛ detailnû zab˘valo aÏ ve druhé polovinû kvûtna. Za v˘chodisko k anal˘ze zvolilo opût zprávu oddûlení kultury a umûní – to ov‰em sjezd hodnotilo

263


nejednoznaãnû. V zásadû chápalo, Ïe kriticky ladûnou pfiedsjezdovou diskusi znaãnû ovlivnily zmûny po XX. sjezdu KSSS. „V procesu oprávnûné revise celé fiady zastaral˘ch názorÛ se pochybovalo i o nezvratn˘ch pravdách a pÛsobila demagogie apelující na individualistick˘ anarchisující charakter spisovatelÛ podporovan˘ nad to zvenãí nespokojen˘mi praÏsk˘mi intelektuály. Proto je tak obtíÏné jednoznaãnû hodnotit a charakterisovat sjezd, kter˘ ve správné snaze hodnotit celou fiadu váÏn˘ch problémÛ umûní a Ïivota, vyvolan˘ch XX. sjezdem KSSS, pfiinesl spolu s nûkter˘mi kladn˘mi v˘sledky i celou fiadu nesprávn˘ch a popleten˘ch názorÛ a dokonce i jednotliv˘ch nepfiátelsk˘ch v˘padÛ.“134 Mezi velké nedostatky oddûlení ÚV KSâ zafiadilo pfiedev‰ím skuteãnost, Ïe „nesprávné názory v dÛsledku kolísání a nepfiesvûdãivosti komunistÛ nenarazily na dostateãn˘ odpor“. Za jejich hlavní nositele zpráva oznaãila Václava Kaplického spolu s Franti‰kem Hrubínem a Jaroslavem Seifertem. Mezi poslednû jmenovan˘mi ale ãinila rozdíly; HrubínÛv projev oznaãila za ryze subjektivní a „politicky v zásadû nesprávné vystoupení“, pfiiãemÏ ocenila poslední Hrubínovu poezii, „jejíÏ tendence byla positivní a jíÏ se nám pfiibliÏoval“. SeifertÛv projev v‰ak oddûlení hodnotilo „podstatnû hÛfie“, neboÈ vznesl i politické poÏadavky. Citovaná zpráva pak vytyãila nejen dal‰í strategii vÛãi spisovatelÛm, ale v podstatû nastiÀovala i pfií‰tí kroky v pojetí kulturní politiky. Spolu s historiãkou Janou Neumannovou mÛÏeme fiíci, Ïe stranické vedení ani po této zku‰enosti neuvaÏovalo o v˘raznûj‰í korektufie stylu kulturní politiky, jejímÏ základem mûla zÛstat soustavná práce stranického aparátu mezi umûleckou inteligencí.135 Pracovníci aparátu si v‰ak mûli vylep‰it povûst aktivnûj‰í publicistikou „alespoÀ k základním kulturnû politick˘m tématÛm“ a zkvalitnûním své politické práce – jak samo oddûlení pfiipustilo, jeho pracovníkÛm „stále chybí dÛkladná a hluboká znalost v˘boje na‰í literatury, zvlá‰tû za posledních dvacet let“. Politická praxe v‰ak mûla b˘t zcela zachována, coÏ vysvítá i z úkolÛ, které oddûlení vymezovalo novému ústfiednímu v˘boru SâSS, kontrolovanému aparátem skrze stranickou skupinu (jejím nov˘m pfiedsedou byl zvolen Jan Drda). Ve zprávû rovnûÏ nalezneme politování, Ïe k literárnûteoretick˘m a kulturnûpolitick˘m problémÛm nepublikují „rÛzn˘mi funkcemi zatíÏen˘“ Ladislav ·toll, Zdenûk Nejedl˘ a dal‰í straniãtí pracovníci – „to pÛsobí v na‰em kulturním Ïivotû znaãnou ztrátu pamûti a umoÏÀuje mnohdy, aby se mátly základní po-


264

jmy (diskuse kolem díla Halase, vystoupení Seifertovo k Vanãurovi atd.)“. Nová generace literárních kritikÛ byla shledána jako dosud „nezralá“. Politické byro ÚV KSâ zprávu o prÛbûhu II. sjezdu SâSS vãetnû navrhovan˘ch závûrÛ schválilo. Za hlavní cíl stanovilo „podstatnû zesílit politickoideologickou práci mezi spisovateli“. K tomu mûla rovnûÏ pfiispût reorganizace redakãní rady Literárních novin, které se „staly v poslední dobû vefiejn˘m mluvãím nesprávn˘ch nálad“, a hovofiilo se o potfiebû „likvidace monopolu“ tohoto periodika. Tento poÏadavek nabyl konkrétních forem na podzim 1956, kdy politické byro dalo zelenou obnovû kulturnûpolitického t˘deníku Tvorba. V pfiíslu‰ném návrhu se konstatovalo, Ïe „opûtovné vydávání Tvorby bude mít urãit˘ vliv na Literární noviny. Ty si pfied XX. sjezdem pfiedev‰ím v‰ímaly jen nûkter˘ch problémÛ literatury a po XX. sjezdu se naopak zamûfiily na fiadu problémÛ, které zdaleka pfiesahovaly poslání, vytyãené v záhlaví listu.“136 PfiestoÏe komunistické vedení nehodnotilo sjezd spisovatelÛ krátce po jeho skonãení v˘raznû negativnû, ukázalo se, Ïe ani loajální, byÈ ostrá kritika ze strany umûlecké inteligence pro nûj nepfiedstavuje v˘razn˘ impuls k rozsáhlej‰ímu pfiehodnocení principÛ kulturní politiky, distancování se od dávno neudrÏiteln˘ch dogmat ãi zmírnûní cenzury. Ve stfiednûdobém horizontu se kulturnûpolitické klima proto mohlo jen zhor‰ovat. První vla‰tovku paradoxnû pfiedstavovala II. celostátní konference KSâ v polovinû ãervna 1956 (11.–15. 6.), na níÏ zaznûla neoãekávanû ostrá kritika sjezdu z úst Václava Kopeckého. Jeho projev, jímÏ se v oãích stranické vefiejnosti v podstatû „rehabilitoval“ (byÈ na poli kulturní politiky z dlouhodobého hlediska po roce 1956 ztrácel), zde byl s nad‰ením pfiijat a znamenal studenou sprchu i pro samotnou spisovatelskou obec. Jednání sjezdu v nûm oznaãil za opoziãní, pfiirozenû kromû vystoupení Zápotockého, ·tolla, Taufera a Nezvala, psaní Literárních novin pfiirovnal k relacím Svobodné Evropy apod. Kopeckého útok ponûkud zaskoãil dokonce i politické byro. Ne Ïe by se pfiíãil naturelu jeho ãlenÛ, vzhledem k okolnostem v‰ak dráÏdilo jeho formulaãní vyhrocení. Kopeck˘ nicménû získal podporu Novotného, proto koncem ãervna 1956 byro tento projev schválilo, byÈ s v˘hradou, Ïe jeho kritika neznamená pau‰ální kritiku inteligence.137 Komunistické vedení nemohlo ani poté naráz zastavit diskusi, která h˘bala nejen kulturní sférou a o níÏ vûdûlo, Ïe naleptává sta-

265


bilitu pomûrÛ. Pfiesto se snaÏilo v‰emi dostupn˘mi prostfiedky dosáhnout zklidnûní situace. Napfi. na poradû oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ koncem kvûtna 1956 bylo rozhodnuto o pfiesunu termínu ustavující konference nového svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ na podzim.138 PÛvodnû se mûla konat do konce ãervna, jiÏ dfiíve se z organizaãních dÛvodÛ hovofiilo o polovinû ãervence. Koncem ãervna v‰ak pfiípravn˘ v˘bor svazu oznámil „své“ rozhodnutí (z 8. 6.) o odloÏení ustavující konference aÏ na konec fiíjna 1956. ZdÛvodnil to opût organizaãními dÛvody, pfiedev‰ím reorganizací kulturních ministerstev a zmûnou postavení svazu vÛãi státním orgánÛm. Nicménû kdyÏ sekretariát ÚV KSâ odloÏení termínu konference pozdûji schválil, podporovalo oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ tento krok i s politick˘mi dÛvody – „bude ji moÏno lépe politicky pfiipravit“.139 Podobnû se uprostfied léta rozhodlo o odloÏení II. sjezdu Svazu ãeskoslovensk˘ch novináfiÛ, na nûmÏ „bude tfieba se vypofiádat s podobn˘mi zjevy, jako byly na sjezdu spisovatelÛ“.140 Politické byro nehodlalo riskovat dal‰í útoky zvlá‰tû na HSTD, proto nejprve termín sjezdu pfieloÏilo na záfií 1956, dal‰í odklad jej pfiesunul dokonce aÏ na ãerven 1957. Obavy také vzbuzovala nespokojenost slovensk˘ch spisovatelÛ s v˘sledky celostátní konference KSâ a jejich celkovû kritiãtûj‰í postoje, které se mj. projevily snahou o oti‰tûní MÀaãkova otevfieného dopisu Kopeckému.141 DÛleÏit˘m mezníkem na cestû k opûtovnému utuÏování pomûrÛ se stal podzim 1956, kdy ãeskoslovenské vedení vyuÏilo v˘voje v Polsku a pfiedev‰ím maìarské revoluce. Vût‰inu kritick˘ch názorÛ ztotoÏÀovan˘ch pfiíznaãnû s „duchem sjezdu spisovatelÛ“ zaãalo vnímat pod úhlem „maìarsk˘ch událostí“ jako tzv. revizionismus. KampaÀ proti revizionismu zasáhla celou spoleãnost vãetnû kulturní sféry plnou silou v roce 1958.142 Rok 1956 pfiedstavoval urãit˘ psychologick˘ pfiedûl ve vztazích oficiální kulturní obce s reÏimem zpÛsoben˘ sovûtsk˘mi odhaleními a rozdíln˘m pfiístupem k nim. Podobnû jako vnitrostranická vefiejnost obecnû, jen o nûco vyhranûnûji, prodûlala inteligence urãit˘ pfierod ve vztahu ke komunistické stranû – pfiibylo kritiãnosti ke komunistické politice i pochyb o její „neomylnosti“. Hovofií se v této souvislosti o „krizi ideologie“, na niÏ pozdûji ãást inteligence reagovala úsilím o reformu systému.143 RovnûÏ nespokojenost umûlecké inteligence s kulturní politikou pfied jarem 1956 a po nûm byla jiná, obohatila se o dal‰í rozmûr. Znaãná ãást zjistila, Ïe tvofií souãást systému, kter˘ pomáhala vytváfiet, je-


266

hoÏ sice chtûla b˘t i nadále souãástí, ale kter˘ souãasnû nestojí o její názory. Uvûdomila si, Ïe její „prozfiení“ neznamená automaticky „prozfiení“ stranick˘ch funkcionáfiÛ a pracovníkÛ aparátu. Zaãalo se pomalu projevovat odcizení tomuto systému, coÏ se pak v dal‰ích letech mj. odrazilo v pasivitû umûlcÛ ve volen˘ch orgánech, neochotou pfiijímat volené funkce apod.144 Systémov˘ prvek kulturní politiky po roce 1953, kter˘ se opíral mj. o aktivitu stranick˘ch skupin v umûleck˘ch svazech, zaãal ztrácet zdroje. O to více se musela projevovat aktivita aparátu ÚV KSâ, coÏ krizov˘ stav opût prohlubovalo. Upocené uvolÀování kulturních pomûrÛ nastoupené od roku 1953 sice nezmizelo, ale ani pfiíli‰ nezv˘‰ilo své tempo.145 Kulturní sféru o to více provázelo neustálé vnitfiní napûtí: snaha roz‰ífiit politicko-ideologické mantinely a vstfiebávat podobné impulsy ze zahraniãí byla vÏdy silnûj‰í neÏ ochota reÏimu, kter˘ (jak ukázalo jeho hodnocení sjezdu spisovatelÛ) v podstatû konzervoval ‰tollovsko-tauferovsk˘ prostor umûlecké tvorby, resp. „modernizoval“ jej nov˘mi frázemi. Liberalizaãní tendence se projevovaly v kulturním tisku fiadou pfiíspûvkÛ usilujících o volnûj‰í chápání marxistické estetiky i samotnou umûleckou tvorbou. Pochyby o smysluplnosti socialistického realismu, ventilované jiÏ dfiíve a nacházející nyní oporu i v jin˘ch zemích sovûtského bloku (Polsku, Bulharsku i v Sovûtském svazu), i snahy konzervativcÛ o jeho znovukonstituování se tak v podstatû podílely na jeho demontáÏi jako závazné estetické normy.146 Decentralizace, nebo liberalizace? (Na prahu tfietí revize kulturní politiky) PoÏadavky pronikav˘ch decentralizaãních opatfiení prostupovaly na jafie 1956 diskuse o vnitropolitick˘ch dopadech XX. sjezdu snad ve v‰ech sférách spoleãenského Ïivota. Tuh˘ státní dirigismus, neprÛhledná byrokracie a nepruÏnost správního aparátu byly oprávnûnû spojovány s neduhy socialistické spoleãnosti, resp. s projevy stalinského pojetí fiízení. Vedení komunistické strany na tyto hlasy nemohlo nereagovat a v rámci vnitrostranické diskuse pfiijalo dubnové plénum ÚV KSâ usnesení, které v souvislosti s pfiípravou celostátní konference KSâ uloÏilo stranick˘m orgánÛm vypracovat návrh souboru decentralizaãních opatfiení. Kromû ekonomické oblasti mûl materiál postihnout nejnutnûj‰í zásahy ke sníÏení poãtu pracovníkÛ správního aparátu, zjednodu‰ení administrativy, zefektivnûní ãinnosti vlády a k provádûní dal‰ích krokÛ vedou-

267


cích k posílení pravomoci národních v˘borÛ. Rezoluce dále hovofiila o potfiebû zesílení úlohy masov˘ch organizací, zvlá‰tû odborÛ, ve spoleãnosti.147 V pfiípadû kulturní sféry specifikovala celostátní konference v ãervnu 1956 decentralizaãní opatfiení do nûkolika bodÛ. Vedle slouãení ministerstev kultury a ‰kolství a pfievodu nûkter˘ch kompetencí na jiné resorty spoãívalo tûÏi‰tû ohla‰ovan˘ch zásahÛ v posílení národních v˘borÛ. Národní v˘bory mûly rozhodovat v záleÏitostech spadajících do okruhu jejich pÛsobnosti s koneãnou platností. Nové ministerstvo ‰kolství a kultury se mûlo soustfieìovat po pfievodu pfiíslu‰n˘ch pravomocí spí‰e na normativní a kontrolní ãinnost. Národní v˘bory rovnûÏ získaly vût‰í moÏnost rozhodovat o pouÏití financí a investic podle místních potfieb a do jejich pfiímého fiízení se mûly od 1. ledna 1957 pfievádût dal‰í kategorie podnikÛ; z hlediska kultury usnesení celostátní konference KSâ konkrétnû jmenovalo krajské správy filmu a dále v‰echna kulturní zafiízení bez celostátního v˘znamu. Decentralizace se dot˘kala i vztahÛ mezi jednotliv˘mi stupni národních v˘borÛ, kdyÏ se ãást kompetencí krajsk˘ch národních v˘borÛ pfievádûla na okresní, mûstské a místní tak, aby se „krajské národní v˘bory staly pfiedev‰ím orgány fiídícími a co nej‰ir‰í pÛsobnost v hospodáfiské a kulturní v˘stavbû byla dána okresním, mûstsk˘m a místním národním v˘borÛm“.148 Decentralizaãní kroky jako celek mÛÏeme oznaãit za nejv˘raznûj‰í pfiínos liberalizaãního procesu z pohledu fiízení státu a vztahu komunistického reÏimu k obãanÛm. Komunistické vedení je prezentovalo jako „demokratizaci“, vylep‰ení spoleãnosti, zv˘‰ení úãasti obãanÛ na „dobudování socialismu“ ve smyslu usnesení X. sjezdu KSâ. Vzhledem k politickému kontextu souãasnû decentralizaci líãilo jako doklad akceschopnosti a kritické sebereflexe socialistického zfiízení. Tato interpretace se v‰ak od skuteãnosti dosti podstatnû li‰ila. Je sice pravdou, Ïe pfiijatá opatfiení zvy‰ovala autoritu a iniciativu krajsk˘ch a okresních sloÏek (podnikÛ, státní správy a pfiiãlenûn˘ch zafiízení), neroz‰ifiovala v‰ak moÏnosti uplatnûní samotn˘ch obãanÛ, jejich vlastní iniciativu, a pfiedev‰ím obãanská práva. Decentralizace tak vlastnû znamenala nové pfierozdûlení v zásadû stejného souboru pravomocí státních orgánÛ ve prospûch niÏ‰ích sloÏek. Za této situace se také ponûkud pozmûÀovala role stranického aparátu na v‰ech stupních: mírnû se oslabovala jeho fiídící funkce ve prospûch kontroly ãinnosti ne-


268

stranick˘ch institucí. Oã více pravomocí získaly napfi. národní v˘bory, o to více se v podstatû roz‰ífiila kontrolní funkce stranického aparátu. Pfiesto se o nûco sníÏil poãet funkcí schvalovan˘ch stranick˘m aparátem v rámci nomenklatury. Koneãnû okolnosti, za nichÏ reÏim k decentralizaci pfiistoupil, se také promítly do vÛle dÛslednû ji realizovat – pfiíslu‰ná usnesení celostátní konference byla formulována pomûrnû volnû, coÏ umoÏnilo tento proces korigovat podle momentální politické vÛle. Po revoluci v Maìarsku a v prÛbûhu roku 1957 komunistické vedení pfiehodnotilo nûkteré závûry, zaãalo opût zdÛrazÀovat zásadu „demokratického centralismu“ a hlasy Ïádající pokraãování v decentralizaãních opatfieních oznaãovat za projev revizionismu.149 Pokud chceme decentralizaãní kroky z roku 1956 vnímat v uÏ‰ím smyslu jako zjednodu‰ení fiízení kulturního Ïivota cestou pfievodu pravomocí z centrálních úfiadÛ na kraje a okresy, popfi. pfiehodnocení ãinnosti nûkter˘ch institucí, pak je nutné pfii zhodnocení v˘znamu a dopadu decentralizace v oblasti kulturní politiky zohlednit základní hledisko. Ano, v‰echna opatfiení lze hodnotit jako krok správn˘m smûrem, neboÈ pfiispívala k pruÏnûj‰ímu chodu a fiízení kulturních zafiízení. Je v‰ak tfieba mít na pamûti smysl pfiedchozí poúnorové centralizace. V podmínkách poãátkÛ budování komunistického systému kulturní politiky pfiedstavovala centralizace v˘znamn˘ nástroj, kter˘m bylo moÏné vnutit kulturní sféfie pfiedstavy nového reÏimu. Teprve po jejich v‰típení, vybudování zcela nového organizaãního rámce kulturní sféry a pfiijetí základních ideologick˘ch norem v‰emi stupni orgánÛ státní správy bylo moÏné uvaÏovat o procesu opaãném – decentralizaci. JiÏ bûhem let 1953–55 byli pfiedstavitelé kulturní politiky konfrontováni s problémy zpÛsobovan˘mi centrálním fiízením v˘znamn˘ch sloÏek kulturní sféry (divadelnictví, lidová zábava, koncertní ãinnost) a uvaÏovali o moÏn˘ch opatfieních.150 Situace na jafie 1956 toto fie‰ení v podstatû jen urychlila. Nijak drastická odtuãÀovací kÛra tûÏkopádného mechanismu, kter˘ se pfieÏil, byla ov‰em nyní v tomto ideovém smyslu ne‰kodná. Zájmy reÏimu neutrpûly, neboÈ byl pfiesvûdãen, Ïe kulturní pracovníci, tvÛrãí inteligence i administrativa se jiÏ v tomto prostfiedí pohybovali dostateãnû dlouho a osvojili si základní principy, na nichÏ kulturní politika po roce 1948 stála. Jako typick˘ pfiíklad kulturní sféry pfiezrálé k decentralizaci lze oznaãit tu, kterou je‰tû v roce 1956 spravovala Hudební a artistic-

269


ká ústfiedna.151 JiÏ v prÛbûhu roku 1953 se s novou naléhavostí ozvala nutnost fie‰ení její dal‰í pÛsobnosti, neboÈ distribuce estrádní zábavy, artistického umûní, koncertÛ a lidov˘ch hudeb se pomalu stávala exponovanou oblastí kulturní politiky. Pfiíli‰ mnoho úkolÛ ústfiedna pfiestávala zvládat. Chronické potíÏe s její ãinností od poãátku 50. let, na nichÏ se podepsalo více faktorÛ, zpÛsobily, Ïe pfiedstavitelé kulturní politiky na ústfiednu nahlíÏeli s despektem; napfi. Zdenûk Nejedl˘ se na podzim 1952 v okruhu sv˘ch spolupracovníkÛ vyjádfiil v tom smyslu, Ïe ji „pro hudební Ïivot nepotfiebujeme“.152 Poãátkem ãervence 1953 se na Státním v˘boru pro vûci umûní u Jifiího Taufera konala zásadní porada, která mûla rozhodnout o dal‰ím smûfiování HAÚ. V˘sledky jednání lze oznaãit za poãátek demontáÏe ústfiedny. Debatovalo se o reorganizaci hudebního Ïivota a moÏnosti zfiízení samostatné Státní koncertní kanceláfie, která by se zab˘vala distribucí hudby vût‰ími a velk˘mi orchestrálními tûlesy s vazbou na âeskou filharmonii. Podobnû mûla vzniknout Státní estrádní kanceláfi – ta by fungovala jako dosavadní HAÚ (oblast zábavn˘ch podnikÛ, estrád) se zvlá‰tním zamûfiením na zábavní hudbu. Zatím se v‰ak mûl neru‰nû pfiipravovat koncertní plán pfií‰tí sezony a ústfiedna mûla do rozhodnutí vlády pracovat bez pfieru‰ení kontinuity. Zmûn doznal pouze Správní v˘bor HAÚ, v nûmÏ pfiedsedu Mirko Oãadlíka nahradil Jan Seidel. Ten se stal také pfiedsedou expertní komise (ve sloÏení Vilém Pospí‰il, Josef Páleníãek a Karel Kann), která mûla pfiipravit návrh nové koncertní kanceláfie.153 Do podzimu 1953 vykrystalizovaly na ministerstvu kultury, které po zániku státního v˘boru zodpovûdnost za HAÚ pfievzalo, celkem tfii návrhy fie‰ení situace. Nakonec byla zvolena kompromisní varianta, podle níÏ mûla vzniknout Koncertní jednatelství a poté Estrádní jednatelství, zatím v‰ak stále napojená na HAÚ. Nová úprava ale i pfiesto sledovala základní ideu oddûlit koncertní hudbu od zábavní a napojit koncertní (v˘konné hudební) umûlce na sekci koncertních umûlcÛ pfii svazu skladatelÛ. Koncertní jednatelství se mûlo soustfiedit na distribuci koncertního umûní, Estrádní jednatelství na distribuci estrádního umûní (zvlá‰tû hudební, pûvecká, recitaãní a artistická ãísla; konferování) a na jeho ideov˘ dohled. Estrádní jednatelství by mj. sdruÏovalo kvalifikované hudebníky pracující v národních a komunálních podnicích z oboru pohostinství. Zastfie‰ující HAÚ se pak mûla omezit na zákonnou evidenci dávek a jejich pfierozdûlování mezi obû jednatelství,


270

umisÈování hudebníkÛ z povolání a jejich ideové vedení. Toto fie‰ení tedy ponechávalo v platnosti zákon ã. 69/1948 Sb. o HAÚ a vyÏádalo si dal‰í personální zmûny v rámci ústfiedny. Koncem listopadu a v prosinci 1953 rozhodla Správa hudebních institucí pfii ministerstvu kultury pod vedením Miroslava Barvíka o odvolání pfiedsedy správního v˘boru HAÚ Jana Seidla, fieditele HAÚ Franti‰ka Tepera, námûstka fieditele HAÚ Jaroslava Hanky a vedoucího programového oddûlení HAÚ Du‰ana Havlíãka, neboÈ podle ministerstva zaujali „dÛslednû negativní postoj k zfiízení nové koncertní kanceláfie a nemají dÛvûru v˘konn˘ch umûlcÛ“. Nov˘m fieditelem HAÚ se od roku 1954 stal violoncellista Karel Pravoslav Sádlo, správní v˘bor jako celek zanikl. Od 1. dubna 1954 vstoupila navrhovaná úprava v platnost. Zaniklo Estrádní a koncertní jednatelství HAÚ (zfiízené v fiíjnu 1951) vãetnû oblastních kanceláfií a nahradily je dva samostatnû fiízené úseky v rámci HAÚ. Koncertní jednatelství prostfiednictvím sv˘ch jednatelÛ zprostfiedkovávalo koncerty s místními pofiadateli, v Praze pfiedev‰ím tyto akce samo pofiádalo. Souãasnû bylo zfiízeno Estrádní jednatelství, do nûhoÏ navíc pfie‰el z n. p. âeskoslovenské cirkusy, varieté a lunaparky sektor varietních estrád – tomuto podniku tak ve správû zÛstal jen sektor cirkusÛ a správa lunaparkÛ (vãetnû tzv. lidové technické zábavy).154 Pfievod varietní zábavy mûl pfiedev‰ím likvidovat dvoukolejnost vzniklou na jafie 1951 po zfiízení âCVL, nejasnosti v‰ak pfiesto zÛstávaly. Umûleck˘m fieditelem Estrádního jednatelství se stal klavírní virtuos Josef Páleníãek, provozním fieditelem Pavel Eckstein (po jeho návratu do aparátu svazu skladatelÛ v záfií 1955 nahrazen Antonínem Zapletalem)155 a hlavním dramaturgem spisovatel Franti‰ek KoÏík. (Pouze pfiipomeÀme, Ïe v˘mûrem ministerstva vnitra ze srpna 1952 získala HAÚ generální licenci k vyuãování spoleãensk˘ch tancÛ a spoleãenského chování.) Tato reorganizace se ov‰em stala zdrojem dal‰ích potíÏí. ZmiÀovan˘ zákon o HAÚ zaãal v podstatû vyhasínat, neboÈ pfiijatá opatfiení mu odporovala. Obû jednatelství v nûm nemûla Ïádnou oporu a neobnovení správního v˘boru zákonu pfiímo odporovalo (podle zákona byl fieditel HAÚ pouze v˘konn˘m orgánem v˘boru). Dal‰í potíÏe vyvstaly s tím, Ïe zákon pfiedpokládal hospodáfiskou sobûstaãnost ústfiedny. Ministerstvo kultury pfiedpokládalo, Ïe Estrádní jednatelství bude v˘dûleãné a jeho pfiebytky pokryjí ztrátu Koncertního jednatelství. To se ukázalo jako iluzorní a pro-

271


hloubilo finanãní krizi v celé Hudební a artistické ústfiednû. Na pfielomu let 1954 a 1955 ministerstvo kultury dospûlo k návrhu fie‰ení, které bylo pozdûji skuteãnû realizováno: chtûlo vydat zcela novou normu nahrazující zastaralá ustanovení zákona ã. 69/1948 Sb. i v˘mûr ministra informací o zfiízení n. p. âeskoslovenské cirkusy, varieté a lunaparky, oddûlit zcela koncertní oblast a pfiiãlenit ji k âeské filharmonii, zfiídit Státní estrádu, âeskoslovenské cirkusy a âeskoslovenské lunaparky jako zvlá‰tní organizace napojené na státní rozpoãet a hospodafiící pokud moÏno se ziskem (podle zásad tzv. chozrasãotu). Právû hospodafiení HAÚ se od roku 1953 dostávalo do znaãn˘ch problémÛ. Pfies ve‰ker˘ chaos v organizaci celého úseku pÛsobnosti se ústfiednû dafiilo do let 1952–53 vykazovat znaãn˘ zisk a byla (jak zákon pfiedpokládal) finanãnû sobûstaãná. Zatímco v roce 1948, kdy HAÚ zahájila ãinnost, vydûlala 53 000 Kãs, o rok pozdûji to jiÏ byla ãástka 1 455 000 Kãs, v roce 1950 dokonce 6 343 000 Kãs a v roce 1951 zhruba 5 000 000 Kãs. Klíãovou sloÏku aktivní bilance pfiedstavovaly zvlá‰tû dávky, které ústfiedna vybírala za evidenci, koordinaci a zprostfiedkovávání hudebních a artistick˘ch produkcí (v roce 1951 sice odpadly dávky od artistÛ, ktefií byli pfievedeni pod âCVL, nahradily je v‰ak dávky za zprostfiedkování vystoupení hudebních, divadelních a jin˘ch umûlcÛ vystupujících zejména na estrádách), vlastní pofiadatelská ãinnost HAÚ skonãila vÏdy ztrátou. Právû zisková sloÏka HAÚ – zprostfiedkovávací monopol – se po roce 1953, kdy docházelo k pomalému uvolÀování pomûrÛ v kulturní oblasti, ocitla v problematické situaci zpÛsobené nejasnou dikcí zákona ã. 69/1948 Sb. Podle právního rozboru HAÚ pro ministerstvo kultury z podzimu 1954 „v zákonû není nikde vysloveno, Ïe by kaÏdé úãinkování – s v˘jimkou podle par. 6 a 7 – muselo b˘ti zprostfiedkováno HAÚ. V zákonû není nikde vylouãena moÏnost, aby umûlec se dohodl s pofiadatelem pfiímo bez prostfiednictví HAÚ. Podle par. 21 (trestní ustanovení) je stíhán pouze ten, kdo zprostfiedkuje za úplatu… Jediné ustanovení, o které HAÚ mohla opfiít v˘luãnost svého zprostfiedkování je par. 15 odst. 2 lit. a, podle nûhoÏ je nutno hlásiti HAÚ kaÏdou pracovní pfiíleÏitost hudebníkÛ a artistÛ. Je to ov‰em opût v˘klad ponûkud násiln˘, neboÈ v zákonû se mluví o pouhé povinnosti oznamovací, od níÏ je k v˘luãnému zprostfiedkování je‰tû daleko.“ Jako pfiíklad tohoto obcházení mÛÏeme uvést postup podnikÛ Restaurací a jídelen,


272

které od roku 1954 v fiadû pfiípadÛ sniÏovaly poãty hudebníkÛ z povolání nebo dokonce ru‰ily jejich angaÏmá a nahrazovaly je hudbami závodních klubÛ ROH. Vedla je k tomu niÏ‰í dávka ze zábavy (hudba z povolání 40 %, hudba závodního klubu 20 %), coÏ HAÚ po‰kozovalo. Jak uvádûl rozklad ústfiedny z léta 1954, „tato situace je tím zajímavûj‰í, Ïe hlaviãka závodního klubu je vût‰inou pouze firmou, která se dá vhodnû a v˘hodnû pouÏít, resp. vyuÏít, ale skuteãn˘m pofiadatelem je hudba sama, neboÈ ve vût‰inû pfiípadÛ hraje ve vlastní reÏii a nese ve‰keré risiko podnikání“. Podle ústfiedny tlak na hudby z povolání mûl dopad i na repertoár – „za takového stavu jsou hudební soubory nuceny vyhovovat pfiáním svého zamûstnavatele… a produkovat hudbu, která podporuje konsumaci náv‰tûvníkÛ, pomáhá tím ke splnûní akumulace a tím k vy‰‰ím mzdám pracovníkÛ R a J. Vede to i k pofiádání rÛzn˘ch specielních jazzov˘ch veãerÛ, vzpomínek na staré ‰lágry a pod.“ VáÏné problémy v‰ak HAÚ pfiivodily ztráty z estrádní ãinnosti po pfievedení varietních estrád od âCVL v dubnu 1954. Tento úsek byl i v âCVL trvale pasivní,156 pfiiãemÏ ztráty byly hrazeny ze státního rozpoãtu, HAÚ v‰ak ztrátu Ïádná dotace nekompenzovala. Dal‰í ztráty pfiivodila koncertní ãinnost. Hospodáfiská ztráta ústfiedny ãinila k fiíjnu 1954 asi 950 000 Kãs a fieditel Sádlo byl nucen ministerstvo kultury informovat o „kritické finanãní situaci, která ochromila ãinnost HAÚ“. V lednu 1956 dokonce nov˘ fieditel HAÚ Miroslav Zitko v ponûkud emotivnû ladûném „osobním dopise“ zamûstnance informoval, Ïe hospodáfiská situace ústfiedny „je tak kritická, Ïe v ní nelze dále pokraãovat. A hlavnû nelze ãekat, Ïe nám nûkdo poskytne pomoc“. Reorganizaãní horeãka v ústfiednû v letech 1955–56 a pfiedev‰ím sniÏování poãtu pracovníkÛ správního aparátu ohla‰ovaly její brzk˘ zánik. Na podzim 1955 ministerstvo pokroãilo pfii vypracovávání nového zákona, jehoÏ zásady byly v ãervnu 1956 (po úpravách zohledÀujících decentralizaãní opatfiení) pfiipraveny k projednání v politickém byru ÚV KSâ. Osnova mûla zvlá‰tû decentralizovat agendu HAÚ na krajské národní v˘bory zfiízením speciálních krajsk˘ch stfiedisek (ze zru‰en˘ch krajsk˘ch kanceláfií HAÚ) v plné pÛsobnosti KNV, která by zaji‰Èovala vystoupení hudebních a artistick˘ch produkcí. Zákon mûl v˘slovnû vylouãit moÏnost soukromého zprostfiedkování a souãasnû decentralizovat nedokonal˘ zprostfiedkovatelsk˘ monopol HAÚ. ZároveÀ mûly vzniknout odborné umûlecké organizace celostátní povahy pouze se sídlem

273


v Praze odpovûdné za ideovou a umûleckou úroveÀ umûleck˘ch produkcí, které budou vytváfiet, zprostfiedkovávat a v˘jimeãnû se souhlasem ministerstva i pofiádat vefiejné produkce. Souãasnû mûly koordinovat zájezdy tûchto produkcí do zahraniãí a také zamûstnávat kvalifikované umûlce. Ministr ‰kolství a kultury v lednu 1957 zastavil ãinnost Hudební a artistické ústfiedny s tím, Ïe její ãinnost budou nadále vykonávat na základû vládních decentralizaãních opatfiení krajská stfiediska koncertÛ a estrád KNV pfii krajsk˘ch domech osvûty nebo pfii symfonick˘ch orchestrech. Z hlediska úkolÛ celostátní povahy b˘valé HAÚ ministr zmocnil âeskou filharmonii, aby v oboru koncertní ãinnosti zprostfiedkovávala vystupování zvlá‰tû urãen˘ch vynikajících umûlcÛ a koncertních souborÛ, organizováním PraÏského jara, organizováním styku se zahraniãím a pfiijímáním koncertních umûlcÛ z ciziny „po komerãní linii“. Podobnû povûfiil PraÏsk˘ estrádní soubor (PES), aby v oboru ãinnosti estrádní a artistické peãoval „o zvy‰ování ideové a umûlecké úrovnû estrád“. Souãasnû mûl zaji‰Èovat metodickou pomoc, zprostfiedkovávat vzorné soubory krajsk˘m stfiediskÛm a v˘hradû provádût zahraniãní styky v oboru estrád. Kvalifikaci artistÛ mûl PES obstarávat prostfiednictvím Ústfiedního estrádního a artistického studia, které ministr k souboru pfiiãlenil (do 1. 1. 1956 v rámci âCVL, poté HAÚ). PES aÏ do odvolání spravoval i agendu hudebníkÛ z povolání. Celou oblast nûkdej‰í Hudební a artistické ústfiedny o‰etfiily aÏ v prosinci 1957 zákon ã. 81/1957 Sb. o koncertní a jiné hudební ãinnosti a zákon ã. 82/1957 Sb. o estrádách, artistick˘ch produkcích a lidové zábavû. Ve smyslu zmiÀovan˘ch zásad decentralizoval a uvolÀoval pomûry pfii pofiádání hudebních, estrádních podnikÛ a podobn˘ch. Zatímco zprostfiedkovávat vystoupení smûly pouze krajské podniky pfii KNV, resp. nástupnické centrální organizace, pofiadatelé vefiejn˘ch produkcí a podnikÛ lidové zábavy byli oprávnûni sami sjednávat tato vystoupení. Naopak vystoupení koncertních umûlcÛ, hudebníkÛ z povolání, estrádních umûlcÛ a artistÛ, ktefií byli zamûstnanci orchestrÛ, divadel, estrádních ãi artistick˘ch souborÛ a jin˘ch kulturních a osvûtov˘ch organizací, bylo moÏné podle nového zákona sjednávat jen prostfiednictvím jejich zamûstnavatelÛ. V roce 1958 pak vznikla Hudební a divadelní agentura (od roku 1962 pfiejmenovaná na Pragokoncert), která se zab˘vala pouze zprostfiedkováním ‰piãkov˘ch produkcí a jejich distribucí do zahraniãí.157


274

Decentralizaãní opatfiení v kinematografii navazovala na sérii reorganizaãních krokÛ z let 1954–55 reagujících na hospodáfiskou situaci státního filmu a na úpravy z poãátku roku 1956. Od 1. ledna 1956 se âeskoslovensk˘ státní film rozãlenil (kromû ústfiedního fieditelství) na ‰est základních samostatnû hospodafiících organizací Studio hran˘ch filmÛ, Krátk˘ film, distribuci, laboratofie, Filmov˘ prÛmysl a Filmoprojekt. Na základû vládního nafiízení ã. 4/1957 z 16. ledna 1957 pak âSF zanikl a nahradily jej (od 1. 1. 1957) dva nové organizaãní útvary kinematografie – Hlavní správa âeskoslovenského filmu pro ãeské zemû pfii ministerstvu ‰kolství a kultury v ãele s Jifiím Markem (na Slovensku vznikla Hlavní správa Slovenského filmu) a krajské filmové podniky. Hlavní správa fiídila, koordinovala ãinnost a kontrolovala Ústfiední fieditelství, Filmové studio Barrandov, Krátk˘ film, Filmové laboratofie, Filmov˘ prÛmysl, Filmexport a Ústfiední pÛjãovnu filmÛ. DÛleÏitou hospodáfiskou a organizaãní zmûnu plynoucí z decentralizaãní politiky pfiedstavovalo ale pfievedení provozu a správy kin dfiívûj‰ího âSF na národní v˘bory (místní a mûstské), které bylo provedeno 1. dubna 1957. Na podkladû zru‰en˘ch krajsk˘ch správ âSF vznikly, podobnû jako pfii decentralizaci Hudební a artistické ústfiedny, krajské podniky pro film, kulturu a estrády fiízené krajsk˘mi národními v˘bory. KNV se tak staly dÛleÏit˘m ãlánkem filmové distribuce, neboÈ spolupracovaly pfiímo s Ústfiední pÛjãovnou filmÛ a získaly pravomoc urãovat programy kin apod.158 Nové pravomoci v kulturní oblasti získaly krajské národní v˘bory i v divadelnictví, v nûmÏ se decentralizace projevila pfiedev‰ím vydáním a duchem nového divadelního zákona. Stejnû jako v pfiípadû zábavní kultury mûla i zde nová norma nahradit zákon ã. 32/1948 Sb. a dal‰í v té dobû jiÏ neplatící pfiedpisy. Napfi. v roce 1953 zanikla Divadelní a dramaturgická rada, která po únoru 1948 pfiedstavovala klíãov˘ nástroj v transformaci divadelnictví do nov˘ch podmínek. Po vzniku ministerstva kultury pfie‰ly pravomoci Divadelní a dramaturgické rady pfiímo na jeho Správu divadel, resp. divadelní odbor ministerstva. Po mûnové reformû také vláda koncem ãervna 1953 pfiijala usnesení, jímÏ pokládala divadla za samostatnou hospodáfiskou jednotku. Podobnû jako u Hudební a artistické ústfiedny se tedy pfiijetím nového legislativního rámce decentralizaãní kroky od jara 1956 nezavádûly od základu, ale navazovaly na dfiívûj‰í snahy a prohlubovaly je. Konkrétnû po aktualizaci divadelního zákona se volalo jiÏ od pfielomu let 1953 a 1954

275


(mj. na X. sjezdu KSâ) a od té doby se také pfiipravoval. Podle tehdej‰ích pfiedstav v‰ak nová norma mûla zajistit pfiedev‰ím racionalizaci divadelní sítû, i kdyÏ i zde se poãítalo s vût‰í spoluúãastí krajsk˘ch národních v˘borÛ pfii fiízení divadel.159 Nov˘ divadelní zákon mûl po decentralizaãních úpravách pfiedev‰ím pfievést fiízení vût‰iny divadel z ministerstva ‰kolství a kultury na krajské národní v˘bory s v˘jimkou divadel celostátního v˘znamu (napfi. Národního divadla). S jeho zásadami politické byro ÚV KSâ souhlasilo v listopadu 1956,160 samotn˘ divadelní zákon (ã. 55/1957 Sb.) byl pfiijat o rok pozdûji, 31. fiíjna 1957. Zásadní role státu pfii fiízení divadelnictví zÛstala pfiirozenû zachována, ústup centralismu zv˘‰ením pravomocí krajsk˘ch národních v˘borÛ nad rámec osvûtového dohledu se v‰ak projevil moÏností rozdílnûj‰ího pfiístupu k jednotliv˘m scénám podle krajÛ.161 Decentralizaãní tendence se projevily také v organizaci divadelních umûlcÛ. JiÏ na jafie 1956 vznikla pracovní skupina v ãele s Vítûzslavem VejraÏkou s cílem pfiipravit odlouãení z ROH-Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie a zaloÏit novou tvÛrãí organizaci.162 Svaz ãeskoslovensk˘ch divadelních umûlcÛ vznikl aÏ v roce 1957. Zajímavû decentralizaãní úpravy kulturních aktivit vstfiebávaly v˘znamné masové organizace, odborové hnutí a Svaz ãeskoslovensko-sovûtského pfiátelství. V zásadû je totiÏ lze oznaãit za kosmetické, i kdyÏ zvlá‰tû v pfiípadû SâSP existovaly v aparátu ÚV KSâ pomûrnû radikální návrhy. Zatímco organizaãní sekretariát ÚV KSâ v kvûtnu 1954 schválil návrh vedení tohoto svazu na roz‰ífiení kulturní ãinnosti, kter˘ se odvolával na zásady Nového kursu a pfiedpokládal je‰tû intenzivnûj‰í popularizaci sovûtské kultury,163 pfiipravil tajemník ÚV KSâ Jifií Hendrych v polovinû dubna 1956 zdrcující kritiku aktivit SâSP. Rozbor, v nûmÏ fie‰il dopady XX. sjezdu KSSS na nûkteré aspekty kulturní a osvûtové politiky, analyzoval pfiedev‰ím bídu programové náplnû SâSP. Podrobn˘ materiál celkem otevfienû konstatoval, Ïe SâSP se „stará o vûci, které mu nenáleÏí a které nemÛÏe ani plnû rozvinout“. Konkrétnû napfi. prosazováním pracovních metod v prÛmyslu a zemûdûlství se mûly zab˘vat hospodáfiské instituce, resp. politické orgány KSâ, ROH ãi âSM. Organizace lidov˘ch kursÛ ru‰tiny (LKR) pak v zásadû spadala do sféry osvûtov˘ch orgánÛ státní správy, navíc se upozorÀovalo, Ïe kursy vedou „obûtaví pracovníci“, které orgány SâSP pfiíli‰ neovlivÀují. Ani vysvûdãení za popularizaci sovûtského umûní, vûdy a kultury nevyznûlo nijak pfiitaÏlivû: „SâSP do to-


276

ho více ménû neodbornû fu‰uje a nezajímají se pak o to ty orgány, kter˘m to po odbornosti náleÏí.“164 Z tûchto dÛvodÛ se zaãalo uvaÏovat o reorganizaci SâSP, pfiiãemÏ Oddûlení propagandy a agitace tehdy navrhlo celkem dvû varianty fie‰ení. Obû se pfiitom rovnaly demontáÏi této masové organizace. První návrh uvaÏoval o pfiemûnû SâSP na „âeskoslovenskou spoleãnost pro kulturní styky s cizinou“, ãímÏ navazoval na tehdej‰í úvahy o zfiízení „Kanceláfie pro kulturní styky se zahraniãím“, jeÏ se mûla podílet na kulturní v˘mûnû.165 Alternativnû se navrhovalo ze‰tíhlení SâSP na pouhou stfiechovou organizaci a pfievedení akcí popularizujících spojenectví se SSSR na sloÏky Národní fronty, mládeÏnické organizace. To zároveÀ pfiedpokládalo likvidaci krajsk˘ch, okresních, mûstsk˘ch i místních organizací svazu. Tyto pomûrnû radikální v˘chozí úvahy v‰ak zÛstaly na papífie a nepfiekroãily práh Oddûlení propagandy a agitace. Poãátkem ãervna 1956 se totiÏ politické byro ÚV KSâ zab˘valo mnohem uhlazenûj‰ím návrhem, kter˘ pfiedloÏil Václav Kopeck˘ a jehoÏ tendence byla právû opaãná. Podle nûj SâSP v zásadû „plnil linii“ urãenou na X. sjezdu KSâ, byÈ v nûkter˘ch oblastech docházelo ke zdvojování ãinnosti vyhrazené jin˘m institucím. Podle pfiijatého usnesení se mûlo ze‰tíhlené ústfiedí svazu napfií‰tû podílet jen na zaji‰Èování nûkolika hlavních akcí (pfiedev‰ím Mûsíce ãeskoslovensko-sovûtského pfiátelství), více se soustfiedit na oblast kulturních stykÛ se SSSR a dal‰í aktivity se mûly pfiesunout pfiedev‰ím na místní úroveÀ. Pfii takto pojaté „decentralizaci“ politické byro navíc Ïádalo, aby se svaz snaÏil zapojit do sv˘ch fiad zejména nestraníky (dokonce se mûla zru‰it hranice dvou set ãlenÛ v jedné odboãce) a „nab˘val charakteru hnutí“.166 V polovinû 50. let narÛstal také poãet ãlenÛ odborového hnutí. Podle interní statistiky ekonomicko-statistického oddûlení ÚRO vzrostl u jednotliv˘ch odborov˘ch svazÛ od ãervence 1954 do ãervna 1955 prÛmûrnû o 3,3 procenta, pfiiãemÏ nejvût‰í pfiírÛstek ãlenÛ zaznamenal Svaz zamûstnancÛ v umûní a kultufie (o 19,3 procenta). Podle zásad tehdej‰í kulturní politiky se tento trend musel odráÏet i v roz‰ifiování podnikov˘ch kulturních zafiízení a dÛsledném plánování tzv. masové kulturní a v˘chovné práce. Jak citovan˘ pfiehled uvádûl, za první pololetí 1955 se poãet kulturních zafiízení v ãesk˘ch zemích opût zv˘‰il o 17 závodních klubÛ, 381 rud˘ch koutkÛ a 466 závodních knihoven; k 30. 6. 1955 tedy existovalo celkem 744 závodních klubÛ, 3 145 rud˘ch koutkÛ a 5 617 závod-

277


ních knihoven. Z celkového poãtu souborÛ a krouÏkÛ pro dospûlé v tûchto zafiízeních pfiipadala více neÏ polovina na soubory lidové umûlecké tvofiivosti (LUT), u mládeÏnick˘ch pfiedstavovaly soubory LUT více neÏ tfietinu celkového poãtu. Zpráva souãasnû dokládala, Ïe nejvíce pracujících bylo v podnicích organizováno v hudebních, pak divadelních a pûveck˘ch souborech.167 OdráÏel se tak mj. dfiívûj‰í pfievod skupin lidov˘ch hudebníkÛ do závodÛ. KdyÏ se v létû a na podzim 1956 odborová centrála zab˘vala prÛmûtem decentralizace do sféry odborové kulturní politiky, v podstatû se ani nezam˘‰lela nad oprávnûností dosavadních forem kulturního vyÏití – poÏadovala totiÏ pouze „zv˘‰it pozornost kulturní a v˘chovné práci“ podnikov˘ch kulturních komisí. Dále se sledovala spí‰e organizaãní stránka vûci, konkrétnû míra zapojení centrálních (ÚRO) a niÏ‰ích odborov˘ch orgánÛ (odborov˘ch svazÛ). Sekretariát ÚRO tehdy zmûnil ãi zru‰il usnesení, u nichÏ shledal, Ïe „podvazovala iniciativu svazÛ“, jednalo se v‰ak o skuteãnû okrajové záleÏitosti. Konkrétnû napfi. odstranil zbyteãné v˘kaznictví, popfi. „decentralizoval“ schvalování zahraniãních zájezdÛ souborÛ LUT (i v pfiípadû malého pohraniãního styku). Pfii té pfiíleÏitosti se konstatovalo, Ïe navzdory nedostatkÛm v fiízení i obsahu kulturní a v˘chovné práce nebude tfieba pfievádût dal‰í pravomoci na odborové svazy a provádût zmûny v platn˘ch usneseních. „Centralisace na tomto úseku byla postupnû odstraÀována jiÏ od r. 1953 a ve v‰ech usneseních byly zdÛrazÀovány úkoly i odpovûdnost svazov˘ch orgánÛ“. Kulturnû-propagaãní aparáty jednotliv˘ch odborov˘ch svazÛ byly proto vyz˘vány k vût‰í aktivitû pfii kulturní a v˘chovné práci a dÛslednûj‰ímu vyuÏívání dostupn˘ch kompetencí.168 Pokud se pfiedstavenstvo ÚRO zab˘valo vlastní ãinností závodních klubÛ ROH, kritizovalo je pfiedev‰ím za to, Ïe se snaÏí svou funkci roz‰ifiovat vnû pracovních kolektivÛ. V˘slovnû se uvádûlo, Ïe nûkteré závodní kluby se „snaÏí b˘t jakousi poboãkou HAÚ“, kdyÏ pofiádají (ãasto nevyhovující) estrády, taneãní zábavy a koncerty profesionálních hudebníkÛ, coÏ vede k tomu, Ïe takové kluby nav‰tûvuje málo pracujících z vlastního závodu. Pfiedstavenstvo ÚRO vyz˘valo odborové organizace k odmítnutí takové praxe, stejnû jako omezování ãinnosti závodních klubÛ na jeden ãi dva dny v t˘dnu. Naopak se doporuãovalo, aby „kulturní a v˘chovná práce“ na závodech probíhala kaÏdodennû, kromû závodních klubÛ také pfiímo na pracovi‰tích a odpovûdní pracovníci zafiazovali


278

více pfiedná‰ek a v˘robnû-technické propagace a filmovou instruktáÏ. Takové pojetí „kulturní a v˘chovné práce“ mezi obyãejn˘mi lidmi ov‰em navozovalo obecnûj‰í problémy. V polovinû 50. let mûlo jiÏ vedení kulturní politiky dostatek signálÛ a podnûtÛ, které by jej vedly k zamy‰lení nejen nad podobou zábavní kultury, ale také jejím vztahem k profesionální sloÏce kultury a umûní. Jak jsme mohli v pfiedchozím textu sledovat, od roku 1953 kulturní Ïivot vstfiebával fiadu impulsÛ, které jej ve svém dÛsledku sice pomalu, ale pfiesto liberalizovaly. Tento trend vrcholil právû v roce 1956. Do té doby se znatelnû roz‰ífiily doposud se‰nûrované ideologické ‰ablony pro umûleckou tvorbu, dÛleÏité místo v kulturní politice získalo téma zábavy, které bylo zvlá‰tû v pfiípadû estrád a satiry podezfiíváno z pfiíli‰ného liberalismu, a oteplení mezinárodních vztahÛ pfiispûlo ke znovunavázání kulturních vazeb se západními zemûmi. Po decentralizaãních opatfieních z léta 1956 zaznamenaly nejen systém kulturní politiky, ale i kulturnûpolitická praxe znaãn˘ posun v porovnání s rokem 1953 a zvlá‰tû se situací v roce 1948, resp. 1950 – tedy v dobách budování tohoto systému. V‰em tûmto zmûnám v‰ak mimo jiné stále odolávala jedna ze základních souãástí v˘bavy komunistické kulturní politiky – teze o tzv. demokratizaci kultury. Teze, která pomáhala komunistické stranû na její cestû k moci a byla trvale pfiítomna v my‰lení odpovûdn˘ch funkcionáfiÛ jiÏ od roku 1945. Ani spoleãenská situace v polovinû 50. let jí v oãích komunistického vedení stále neubírala na aktuálnosti (pfiesto, Ïe se v roce 1953 objevila dílãí kritika napfi. v souvislosti se sítí divadel ãi obecnû s aspektem hospodárnosti v kulturní politice) – péãe o síÈ kulturních zafiízení (kulturních domÛ, závodních klubÛ, osvûtov˘ch zafiízení) a její roz‰ifiování mûla v jeho pfiedstavách pfiispívat k utuÏování pfieváÏnû kolektivních forem kulturního vyÏití, lidové tvofiivosti a prohlubování v˘chovného pojetí socialistického umûní jako protikladu „mû‰Èáck˘ch“ forem zábavy. PfiestoÏe model vyhranûného ideologického pojetí kulturní sféry z pfielomu 40. a 50. let byl opu‰tûn, její v˘chovná funkce pfietrvávala. A právû spoleãenská situace od druhé poloviny 50. let naznaãovala, Ïe se takto chápaná tzv. demokratizace kultury blíÏí sv˘m limitÛm a Ïe kulturní politika stojí na prahu své tfietí revize, která se mûla vyrovnat s fenoménem nastupující konzumní spoleãnosti. RÛst Ïivotní úrovnû spolu s technick˘m rozvojem zaãal postupnû vy-

279


tváfiet moderní prÛmyslovou spoleãnost, byÈ zaostávající za západními vyspûl˘mi státy,169 s ãímÏ se pojilo pomalé prosazování masové zábavní kultury i touha po konzumním zpÛsobu Ïivota v podmínkách reálného socialismu. Vzestup Ïivotní úrovnû pÛsobil pozitivnû na urãité oÏivení stfiedních vrstev, u kter˘ch moderní Ïivotní styl a masová zábava nacházely pfiirozenou oporu, zatímco na venkovû (popfi. u dûlnictva) zatím je‰tû pfieÏívaly konzervativnûj‰í zpÛsoby zábavy. Zmínûnému trendu navíc napomáhaly relativnû malé rozdíly mezi mûstem a vesnicí v rámci zemí v˘chodního bloku. BliÏ‰í studium prosazování moderních trendÛ masové kultury a reakce vedení kulturní politiky na tento proces v‰ak nicménû pfiekraãuje ãasov˘ rámec této práce, uzavírané rokem 1956. Omezme se proto alespoÀ na nûkteré základní momenty. Masová zábavní kultura jiÏ jen tûÏko mohla sná‰et roli jakéhosi vû‰áku na ideologická kli‰é, proto si postupné vytváfiení konzumní spoleãnosti vynucovalo urãité zmírnûní ideologick˘ch nárokÛ a budoucí redefinici jednoho ze základních pfiístupÛ ke kulturní politice. Tváfií v tváfi zku‰enostem z politického v˘voje v Polsku a zejména Maìarsku se to nakonec ukázalo jako „men‰í zlo“ – rozmach konzumní zábavní kultury na pfielomu 50. a 60. let totiÏ napomáhal ventilovat spoleãenské potíÏe.170 Sami lidé se prostû jiÏ chtûli bavit pfiedev‰ím tím, Ïe budou baveni profesionály, aÈ uÏ prostfiednictvím rozhlasu, kvalitního filmu, populární hudby ãi novû i televize. Jejich pfiedstavy o kulturním vyÏití mohly tûÏko naplÀovat kulturní jizby, rudé koutky na závodech apod. Do jisté míry zaãaly stagnovat i nûkteré tradiãní formy lidové zábavy jako byly kolotoãe apod. Patrnû ne náhodou a ruku v ruce s uvolÀováním v kultufie byla v polovinû 50. let pfiekonána recese v náv‰tûvnosti kin; v roce 1955 dosáhla zhruba úrovnû roku 1948 a v roce 1956 byla zaznamenána nejvy‰‰í náv‰tûvnost od roku 1945. V roce 1957 tato tendence dosáhla maxima a poté náv‰tûvnost mírnû klesla – zaãal se totiÏ s nejvût‰í pravdûpodobností projevovat vliv nového média, televize. Tento ústup náv‰tûvnosti filmov˘ch pfiedstavení ve prospûch televizního vysílání probíhal totiÏ soubûÏnû i v západních zemích. Pro docenûní zmûn v ãeské spoleãnosti je dÛleÏité vnímat, Ïe ze zemí sovûtského bloku pokles zaznamenala kromû âeskoslovenska pouze NDR, v ostatních se projevoval aÏ poãátkem 60. let. Televize zaãala pfiedstavovat konkurenci rovnûÏ pro divadla.171


280

Dostupnost, délka i struktura televizního vysílání v letech 1953–58 se pozoruhodnû roz‰ifiovaly.172 Zku‰ební vysílání âeskoslovenské televize bylo, jak známo, zahájeno 1. kvûtna 1953, k pravidelnému se pfiistoupilo od února 1954. Prvním programov˘m a provozním fieditelem televizního studia (pfii âeskoslovenském rozhlase) se od února 1953 stal Karel Kohout, dosavadní fieditel Studia umûleck˘ch filmÛ na Barrandovû. Zprvu televize vysílala jen necelé ãtyfii hodiny t˘dnû a ve tfiech dnech (v létû dvou), koncem roku 1953 se vysílání roz‰ífiilo na ãtyfii dny a jeho délka se (navzdory nevyhovujícímu technickému zázemí) stále prodluÏovala. Od fiíjna 1955 to bylo jiÏ ‰est dní v t˘dnu (celkem 16 hodin), pfiiãemÏ politickozpravodajské pofiady zahrnovaly pfies 20 % ãasu, umûlecké témûfi 65 %, pofiady pro dûti 15 %. V roce 1957 délka vysílání ãinila 33 hodin t˘dnû, o rok pozdûji 37 hodin (ãesk˘ okruh) a v roce 1960 uÏ 47 hodin (ãesk˘ okruh). Od konce roku 1958 televize vysílala kaÏd˘ den. Koncem roku 1955 zahájilo vysílání televizní studio v Ostravû, koncem roku 1956 bratislavské studio – tím se televizní signál roz‰ífiil i na Slovensko. Cena televizních pfiijímaãÛ (Tesla 4001) byla zpoãátku pfiíli‰ vysoká, lidé proto televizi sledovali spí‰e ve vefiejn˘ch místnostech – závodních klubech, knihovnách i na nádraÏí ãi v kavárnách (zvlá‰tû v Praze). Kromû sníÏení ceny pak pofiízení vlastního televizního pfiístroje motivovala programová skladba – znaãn˘m lákadlem se stalo zvlá‰tû zahájení vysílání sportovních pfienosÛ (první pfiím˘ pfienos z hokejového utkání probûhl v únoru 1955). V roce 1956 se zavedlo první pevné vysílací schéma pro jednotlivé dny. Pfielom v tempu rÛstu televizních koncesionáfiÛ pak pfiedstavoval rok 1958, kdy bylo v ãesk˘ch zemích evidováno pfies 300 000 majitelÛ televize (jeden pfiijímaã pfiipadal na 31 obyvatele).173 Kromû televize zaãala Ïivotní styl od druhé poloviny 50. let v˘raznû ovlivÀovat i populární hudba oslovující pfiedev‰ím mladou generaci.174 V té dobû sílil hlad po nov˘ch Ïánrech a pÛsobila snaha znovunavázat na moderní západní trendy; na rehabilitaci jazzu („hudba ãerného proletariátu“) a swingov˘ch rytmÛ plynule navazovalo jejich pfierÛstání do popového stylu. SoubûÏnû se zaãala uchycovat folková i rocková hudba, pfiestoÏe právû na ni reÏim reagoval znaãnû podráÏdûnû (proces s Bohumilem Schlonzem a spol. po veãírku z fiíjna 1957). K ‰ífiení moderní populární hudby pfiispívaly i nové technologie. Snaha o institucionální zakotvení nov˘ch hudebních trendÛ pak vytváfiela tlak na tehdej‰í kulturní

281


politiku, která – stále preferující dechovou a pfiedev‰ím estrádní hudbu – je vstfiebávala jen ztûÏka a pokou‰ela se je zapojit do existující sítû kulturních a osvûtov˘ch zafiízení jako projev tzv. lidové tvofiivosti (mj. koncem roku 1956 vznikl pfii závodním klubu Gramofonov˘ch závodÛ Klub pfiátel jazzové a moderní taneãní hudby, kter˘ vûdomû navazoval na tradici Gramoklubu). Amatérismus provázející nové hudební smûry se navíc dal tûÏko skloubit s oficiálnû chápanou „lidovou tvofiivostí“. Ve druhé polovinû 50. let pozorujeme téÏ oÏivení tradice hvûzd kulturního Ïivota, objevily se náznaky videoklipÛ (píseÀ Dáme si do bytu, dáme si vázu; 1958) byly poloÏeny základy fenoménu televizních seriálÛ (Rodina Bláhova). NezadrÏiteln˘ postup moderní masové zábavní kultury musel tedy zaãít brzy ovlivÀovat i dosavadní rozloÏení preferencí udûlovan˘ch komunistick˘m vedením jednotliv˘m sloÏkám kulturní politiky. Domnívám se, Ïe se to mj. projevilo oslabením do té doby exkluzivní pozice umûleck˘ch svazÛ (snad kromû spisovatelského), které pfiedstavovaly od února 1948 ideov˘ zdroj angaÏovaného umûní i tûÏi‰tû jeho produkce. Toto vÛdãí postavení umûleck˘ch svazÛ pfievrstvilo od poãátku 60. let moderní pojetí kulturního Ïivota. Z prostudovan˘ch dokumentÛ se zdá, Ïe tehdej‰í pfiedstavitelé kulturní politiky tento nov˘ trend i pfiípadná rizika z nûj plynoucí zatím pfiíli‰ nevnímali. Napfi. koncem února 1956 debatovalo politické byro ÚV KSâ nad perspektivami rozvoje kultury do roku 1960. PfiestoÏe se diskuse pfiedev‰ím zamûfiovala na potfiebu investic a technické modernizace kulturní sféry, nemohlo zde nepadnout slovo o úãelu budovan˘ch kulturních zafiízení. Pfiítomní se shodli na znaãné dÛleÏitosti kulturnû-osvûtov˘ch zafiízení, zvlá‰tû na vesnici, a právû pfii této pfiíleÏitosti se kriticky poukazovalo na vztah profesionální kultury a kulturních aktivit „lidu“. Jifií Hendrych a podobnû i Alexej âepiãka poÏadovali, aby tato zafiízení podporovala iniciativu lidí, která nemûla b˘t tlumena zájezdy profesionálních umûlcÛ.175 Ladislav ·toll si poloÏil otázku, jakou cestou se vlastnû kultura vydá, pfiiãemÏ jednoznaãnû odmítl preferenci profesionálního umûní – „vrcholné umûní profesionální, veliké hnutí lidové tvofiivosti“, obojí bylo nutné „vhodnû skloubit.“ Tento názor ·toll zopakoval i na dubnovém plénu ÚV KSâ, kde polemizoval se názorem, Ïe v˘voj socialismu v kultufie povede ke stálému roz‰ifiování profesionálních tvÛrcÛ, mnoÏení profesionálních divadelních, operních, hudebních a jin˘ch tûles. Podle nûj


282

tendence k „v‰eobecné profesionalizaci nemÛÏe b˘t cestou v˘voje socialistické kultury“.176 Akceptoval sice péãi o dostatek profesionálních souborÛ, „jejichÏ pfiímou povinností je také profesionální umûlecká dokonalost a mistrovství“, zároveÀ v‰ak zdÛrazÀoval nutnost stále podnûcovat i lidovou umûleckou tvofiivost „s vûdomím, Ïe profesionální tvorba a lidová tvofiivost se nevyluãují, ale naopak, Ïe tvofií jednu velikou jednotu, Ïe se budou navzájem doplÀovat, oplodÀovat…“ Jak ·toll uzavfiel, pracující by nemûli b˘t jen konzumenty, diváky ãi posluchaãi, ale mûli by se na umûlecké tvorbû podílet. Lidovou tvofiivost mûlo navíc podporovat ohlá‰ené sníÏení pracovní doby. Tento vzorec uvaÏování se udrÏel i po roce 1956. Dokument „O dal‰ím rozvoji a prohloubení ideové úãinnosti osvûtové práce“ pfiijat˘ v dubnu 1958 hovofiil o velkém v˘znamu husté sítû kulturních a osvûtov˘ch zafiízení (závodních klubÛ, lidov˘ch knihoven, muzeí, lidov˘ch hvûzdáren, osvûtov˘ch besed, domÛ osvûty aj.) a roli organizací Národní fronty pfii jejich vyuÏívání.177 NáplÀ osvûtové ãinnosti na vesnici zde urãovaly pfiedev‰ím ideologické aspekty platné i na poãátku 50. let; osvûta mûla pfiispívat ke konsolidaci a upevÀování jednotn˘ch zemûdûlsk˘ch druÏstev a v pfiípadû neexistence druÏstva v obci mûla usilovat o jeho zaloÏení, mûla se podílet na „‰ífiení vûdeckého svûtového názoru a boji proti nepfiátelsk˘m ideologiím“. Pfii té pfiíleÏitosti se kritizovaly „tendence k bezideovosti i zbytky schematismu“ v rámci lidové umûlecké tvofiivosti, v pfiípadû estrád se údajnû vyskytovaly projevy „ideovû zcela cizí na‰emu lidovû demokratickému zfiízení“. Pfiíznaãnû dokument glosoval právû zpÛsoby a moÏnosti „v˘chovy umûním“, resp. péãi osvûtov˘ch orgánÛ o bohat˘ spoleãensk˘ Ïivot pracujících – v˘slovnû totiÏ uvádûl, Ïe zájezdy profesionálních umûlcÛ do obcí mají b˘t jen doplÀkem místních kulturních podnikÛ, které lze uskuteãnit vlastními silami a v kaÏdém kulturním zafiízení. ZároveÀ se apelovalo na správné vyuÏití masov˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ (rozhlasu, filmu a televize) zakládáním ãtenáfisk˘ch krouÏkÛ, krouÏkÛ filmov˘ch a televizních divákÛ. Tyto krouÏky mûly „je‰tû zesílit v˘chovn˘ dosah dobré knihy, dobrého filmu a televise“. Kulturní iniciativa pracujících se v‰ak mûla nejv˘raznûji projevovat v organizované lidové umûlecké tvofiivosti, oznaãené zde za nedílnou souãást národní kultury a (patrnû moderní) formu spoleãenského Ïivota. Ohlédneme-li se za komplexem inovací, které celá oblast kul-

283


turní politiky prodûlala v letech 1953–56, je na místû spí‰e urãitá skepse. Ani s decentralizaãními kroky nedosáhly zmûny v roce 1956 takové intenzity, která by je udrÏela jako trvalou souãást systému a souãasnû by dovolovala hovofiit o zásadním prÛlomu v liberalizaci. KaÏd˘ ústupek systému byl obklíãen kontrolními opatfieními, která jeho úãinnost znaãnû okle‰Èovala. Lze tak fiíci, Ïe „dûdictví roku 1953“ bylo pfiíli‰ tûÏké, aby se mohlo v roce 1956 projevit trvale osvobozujícím úãinkem. Pfiesto to neznamená, Ïe by lidé v letech 1953–56 postupnû nepociÈovali v kulturní sféfie pozitivní zmûny, je v‰ak otázkou, zda k nim oficiální kulturní politika pfiispívala, nebo je mlãky tolerovala. V‰echny projevy uvolÀování v kultufie se v‰ak nepochybnû alespoÀ zachytily ve vûdomí znaãné ãásti kulturní inteligence i vefiejnosti – zápas za jejich prosazování teprve zaãínal. Sovûtská kritika Stalina a vnitropolitické zmûny na jafie a v létû 1956 sice pomalu odvály „bariéru strachu“,178 av‰ak nezmûnilo se my‰lení komunistického vedení. Toto hodnocení podporují i poznatky o zmûnách v fiízení kulturní politiky od roku 1953. INOVACE V ¤ÍZENÍ KULTURNÍ POLITIKY Noví partnefii: stranick˘ aparát a ministerstva Uplynul více neÏ rok od zaãátku personálního zemûtfiesení na rÛzn˘ch úsecích vefiejného Ïivota v âeskoslovensku souvisejícího s „odhalením“ generálního tajemníka Rudolfa Slánského. SoubûÏná reorganizace ústfiedního stranického aparátu, jako jeden z v˘razÛ mocensk˘ch pfiesunÛ v komunistickém vedení, mûla upravit jeho vztah ke státním orgánÛm v tom smyslu, aby do‰lo k posílení fiídící úlohy ministerstev. Stranick˘ aparát se mûl napfií‰tû omezit spí‰e na kontrolu ãinnosti státních orgánÛ a spolupráci s ministerstvy pfii v˘bûru „kádrÛ“. Na poãátku roku 1953, krátce po praÏském procesu s tzv. protistátním spikleneck˘m centrem, se v‰ak zaãala pfiipravovat dal‰í reorganizace, která zasahovala jak ústfiední stranické orgány, tak i vládní instituce. Podstata tûchto zmûn spoãívala v Gottwaldovû snaze je‰tû více podepfiít autoritu státní administrativy, resp. co nejvíce harmonizovat její aktivity se stranick˘mi orgány a aparátem. Pfietrvávající dvoukolejnost moci se Gottwald pokusil fie‰it tím, Ïe dva vrcholné mocenské orgány, politick˘ sekretariát ÚV KSâ a pfiedsednictvo


284

vlády, se mûly personálnû témûfi prolnout. Koncem ledna 1953 tak v podstatû vznikl pouze jeden stranicko-vládní orgán, neboÈ na spoleãn˘ch schÛzích projednával stejnou agendu po obou „kolejích“. Jednání obvykle fiídil pfiedseda vlády Zápotock˘ a lze fiíci, Ïe toto opatfiení znaãnû posílilo autoritu pfiedsednictva vlády jako kolektivního orgánu i jednotliv˘ch ministerstev.179 Uvedené opatfiení se koncem ledna 1953 odrazilo v rozsáhlé rekonstrukci stranick˘ch orgánÛ a ministerstev, jejich personálním pfieobsazení a zasáhlo také fiízení kulturní politiky.180 Bylo rozhodnuto o zru‰ení ministerstva informací a osvûty a zásadní reorganizaci ministerstva ‰kolství, vûd a umûní, z nûhoÏ se napfi. vyãlenila agenda vysokého ‰kolství. Vzniklo tak nové ministerstvo vysok˘ch ‰kol, do jehoÏ ãela se postavil dosavadní námûstek ministra ‰kolství Ladislav ·toll. Ministerstvo ‰kolství se pfiejmenovalo na „Ministerstvo ‰kolství a osvûty“ pod vedením Ernesta S˘kory, pfiiãemÏ se z nûj vydûlil jeden z dfiívûj‰ích poradních sborÛ – Státní v˘bor pro vûci umûní; nyní se z nûj stal samostatn˘ resort, resp. ústfiední úfiad. Pfiedsedou Státního v˘boru pro vûci umûní se stal Jifií Taufer, dosavadní námûstek ministra informací a osvûty. Dosavadní ministfii, Václav Kopeck˘ a Zdenûk Nejedl˘, po tûchto úpravách pfie‰li na Úfiad pfiedsednictva vlády jako námûstkové pfiedsedy vlády. V pfiedsednictvu byly také novû vymezeny kompetence jednotliv˘ch námûstkÛ. Václavu Kopeckému bylo z titulu této funkce pfiímo podfiízeno ministerstvo ‰kolství a osvûty, ministerstvo vysok˘ch ‰kol, ministerstvo pracovních sil, Hlavní správa kinematografie, Hlavní správa polygrafického a gramofonového prÛmyslu, nakladatelství a kniÏního obchodu, âeskoslovensk˘ rozhlasov˘ v˘bor a âeskoslovenská tisková kanceláfi. Zdenûk Nejedl˘ zodpovídal za chod Státního v˘boru pro vûci umûní a âSAV. Novû zfiízen˘ V˘bor pro kulturní styky se zahraniãím (veden˘ dosavadním námûstkem pfiedsedy âeskoslovenského rozhlasového v˘boru Josefem Urbanem) spadal spolu dal‰ími ministerstvy do kompetence Viliama ·irokého. Z pohledu ústfiedního stranického aparátu se lednová reorganizace projevila pfiedev‰ím personální v˘mûnou; zmûny v pÛsobnosti „kulturních“ oddûlení nemûly zásadní v˘znam a pfiípadné úpravy se odvíjely – jak bylo v˘slovnû uvedeno – od reorganizace vládního resortÛ. ¤ízení jednotliv˘ch oddûlení bylo svûfieno ãtyfiem nov˘m tajemníkÛm ÚV KSâ.181 Stali se jimi dosavadní vedoucí oddûlení Bruno Köhler a Anna Baramová, dále vedoucí kultur-

285


ního odboru Kanceláfie prezidenta republiky Franti‰ek Neãásek a Bedfiich Voda-Pexa (Franti‰ek Pexa). Gottwald potfieboval tajemníky relativnû slabé, proto zcela zámûrnû vybíral z osobností bez mocenského zázemí, u nichÏ si byl jist loajalitou. Organizaãní sekretariát také rozhodl o rozdûlení kompetencí mezi tyto tajemníky; v‰imnûme si pfiedev‰ím oddûlení, která se dot˘kala kulturní politiky. Z titulu této funkce nyní Köhler zodpovídal za ãinnost v˘znamného Oddûlení stranick˘ch orgánÛ a Oddûlení orgánÛ ROH a âSM (vedeného nadále Josefem Nûmcem), Baramová mimo jiné kontrolovala Oddûlení mezinárodní vedené Jifiím Sobotkou182 (do kompetence tohoto oddûlení spadal téÏ V˘bor pro kulturní styky se zahraniãím) a Oddûlení masov˘ch organizací. Neãásek jako tajemník ÚV KSâ zodpovídal za ãinnost Klubu komunistick˘ch poslancÛ, Oddûlení propagandy a agitace (vedoucím Franti‰ek Havlíãek) a Oddûlení ‰kolství, kultury a umûní (vedoucím nyní Bohumil Mucha; sem mj. spadala souãinnost s ministerstvy ‰kolství a osvûty, pracovních sil, Státním v˘borem pro vûci umûní, kinematografií a âSAV). Koneãnû Pexa získal do sféry vlivu ãinnost podnikÛ Rudé právo a Novou mysl.183 Souãinnost tajemníkÛ ÚV KSâ s vládními orgány zajistil organizaãní sekretariát ÚV KSâ tím, Ïe konkretizoval, se kter˘mi ãleny pfiedsednictva vlády (popfi. ministry) budou spolupracovat. Podle tohoto rozvrÏení vznikly (z hlediska kulturní politiky) tandemy Köhler – Zápotock˘, Baramová – ·irok˘ (Urban), Neãásek – Kopeck˘, Nejedl˘ (·toll, S˘kora, Taufer). Pexa svÛj „protipól“ na úrovni pfiedsednictva vlády nemûl.184 Sledujeme-li inovace spjaté s Gottwaldovou lednovou reorganizací, je v této souvislosti pfiedev‰ím nápadn˘ pfiesun Antonína Novotného do vládní funkce (místopfiedseda vlády), resp. skuteãnost, Ïe jej Gottwald zbavil funkce vlivného tajemníka ÚV KSâ a ãlena organizaãního sekretariátu. Podle Karla Kaplana stála v pozadí tohoto Gottwaldova zásahu snaha oslabit Novotného postavení, neboÈ ten se zaãal projevovat jako pfiíli‰ ambiciózní politik. Gottwald jej koncem roku 1951 povûfiil fiízením bûÏného chodu sekretariátu ÚV KSâ, protoÏe zde potfieboval neprÛbojného aparátníka, orientovaného pouze na vnitrostranické záleÏitosti, jakéhosi stranického úfiedníka, kter˘ by navíc nebyl spjat s dfiívûj‰í Slánského garniturou. V odhadu Novotného se v‰ak Gottwald zm˘lil. Bûhem jednoho roku v této pozici si Novotn˘ osvojil praktiky obratného manévrování, angaÏoval se v pfiípravû procesu se Slánsk˘m,


286

a jak dokládá opût Kaplan, zaãal dostávat stranick˘ aparát pod svou kontrolu, sbliÏoval se s funkcionáfii, kter˘m Gottwald plnû nedÛvûfioval.185 Pfiechod Novotného do funkce místopfiedsedy vlády jej tedy mûl neutralizovat, pfiiãemÏ tento GottwaldÛv zásah jasnûji vypovídá o jeho pfiedstavách t˘kajících se postavení stranického aparátu. Lednová úprava v‰ak nemûla dlouhou Ïivotnost. Její smysl (sladûní postupu stranick˘ch a vládních orgánÛ pfii v˘konu moci) se rozplynul po prezidentovû smrti v bfieznu 1953, kdy se v komunistickém vedení rozhofiel mocensk˘ boj. Tehdy se také do funkce tajemníka ÚV KSâ vrátil Antonín Novotn˘ a opût mohl koordinovat ãinnost celého sekretariátu ÚV KSâ; zÛstal souãasnû místopfiedsedou vlády, av‰ak byl zpro‰tûn zodpovûdnosti za fiízení resortÛ, které k této funkci pfiíslu‰ely. Na jafie 1953 se totiÏ ostatní vedoucí funkcionáfii domnívali, Ïe tûÏi‰tû moci po Gottwaldovû smrti zÛstane i nadále ve vládních institucích.186 Nenápadn˘ Novotn˘ se v‰ak projevil jako velmi schopn˘ byrokrat a organizátor, kter˘ dobfie odhadl moÏnosti stranického aparátu187 a nehodlal jej nechat degradovat na pouhou „servisní organizaci“ vládních úfiadÛ. Nov˘ prostor se mu otevfiel pfiedev‰ím po jmenování 1. tajemníkem ÚV KSâ v záfií 1953, pfiiãemÏ s upevÀováním Novotného mocenské pozice rostla i váha stranického aparátu. Zmûny ve vládû po vyhlá‰ení Nového kursu, jimÏ se budeme vûnovat na jiném místû, se odrazily také v aparátu ÚV KSâ. Politick˘ sekretariát ÚV KSâ schválil novou organizaci oddûlení ÚV KSâ, resp. dosadil nûkteré nové vedoucí. Dosavadní (III.) Oddûlení propagandy a agitace, jehoÏ vedením byl povûfien Václav Slavík (nar. 1920), získalo zpût do kompetence záleÏitosti kultury a masov˘ch organizací („Oddûlení propagace, agitace a kultury“). Bohumil Mucha tedy od fiíjna 1953 fiídil pouze „okle‰tûné“ (IV.) Oddûlení ‰kolství. Za Oddûlení orgánÛ KSâ, ROH a âSM pak zodpovídal Kvûtoslav Innemann. V souvislosti s odchodem Franti‰ka Neãáska ze stranického aparátu bylo také stanoveno, Ïe obû zmínûná oddûlení pfiejdou do správy tajemníka ÚV KSâ Pexy,188 kter˘ v‰ak v listopadu 1953 zemfiel. S odsunutím Neãáska ode‰el ze stranického aparátu patrnû poslední pfiíslu‰ník první garnitury kulturní politiky let 1948–52. V˘znamné osobnosti – Kopeck˘, Taufer, ·toll, popfi. Nejedl˘ – zÛstaly pouze ve vládních funkcích, v nichÏ také udávaly zfieteln˘ tón kulturní politice (Taufer dokonce zodpovídal v teoretickém mû-

287


síãníku ÚV KSâ Nová mysl za literaturu a umûní, ·tollovi byla svûfiena filozofie.). Dá se fiíci, Ïe v tomto ohledu zÛstal smysl Gottwaldov˘ch lednov˘ch opatfiení zachován, neboÈ na ideologickém a kulturním úseku stranického aparátu se del‰í dobu neobjevila v˘raznûj‰í osobnost. AÏ v polovinû roku 1954, po X. sjezdu KSâ, se do vysoké politiky (nejen kulturní) vrátil schopn˘ a v˘konn˘ aparátník – Jifií Hendrych. Je charakteristické, Ïe jeho pfiíchod souvisí s upevnûním mocenského postavení Antonína Novotného, kter˘ navíc (jak uvádí Karel Kaplan) dÛraznû trval na jeho návratu z âesk˘ch Budûjovic, kde pÛsobil jako vedoucí tajemník KV KSâ.189 Sjezd Hendrycha zvolil do ústfiedního v˘boru strany a bezprostfiednû po jeho ukonãení se dokonce stal tajemníkem ÚV KSâ.190 Tandem Novotn˘ – Hendrych se ov‰em mohl v˘raznûji projevovat aÏ v pozdûj‰ích letech. Z hlediska pÛsobnosti „kulturních“ oddûlení ÚV KSâ docházelo v letech 1953–56 jen k nev˘razn˘m pfiesunÛm a v zásadû zÛstal zachován stav vytvofien˘ na podzim 1951.191 Jedin˘ podstatn˘ v˘kyv lze zaznamenat pfii zfiízení uvedeného Oddûlení propagace, agitace a kultury, coÏ pfiedstavovalo znaãné posílení dosavadního agitaãnû-propagaãního aparátu v období od fiíjna 1953 do ãervna 1954. Vzhledem k tomu, Ïe tehdy zpût „nasálo“ zodpovûdnost i za kulturní záleÏitosti a agendu masov˘ch organizací, získalo z organizaãního hlediska nakrátko témûfi postavení nûkdej‰ího Bare‰ova „kultpropu“. Urãitou stabilizaci kompetencí obou „kulturních oddûlení“ pak pfiinesl X. sjezd KSâ, poté jiÏ ke zmûnám nedocházelo aÏ do poloviny roku 1956. Obecnû v‰ak lze fiíci, Ïe proces sluãování a opûtného osamostatÀování agendy kultury a umûní v aparátu ÚV KSâ (ve vztahu k propagandû a ‰kolství) v tomto období zhruba kopíroval uspofiádání vládních resortÛ (zvlá‰tû na podzim 1953, na jafie 1954 a v létû 1956). Poãátkem léta 1954 tedy do‰lo k nové systemizaci oddûlení ÚV KSâ a v pfiípadû tûch „kulturních“ k nûkter˘m dílãím pfiesunÛm. V‰imnûme si pfiedev‰ím dvou nejv˘znamnûj‰ích – (III.) Oddûlení propagandy a agitace a (V.) Oddûlení kultury a umûní, dále (I.) Oddûlení orgánÛ KSâ, ROH a âSM.192 Oddûlení propagandy a agitace se sv˘mi více neÏ sedmi desítkami politick˘ch pracovníkÛ z nich pfiedstavovalo nejvût‰í pracovi‰tû, mimo jiné také proto, Ïe zde byl systemizován Ústav dûjin KSâ (viz pfiíloha). Vedoucím oddûlení zÛstal Václav Slavík, za jeho zástupce sekretariát ÚV KSâ urãil Franti‰ka Havlíãka a Martina Vaculíka. Oddûlení dále tvofiily


288

odbor stranické propagandy (vedoucím Karel ·imon), odbor politické agitace (vedl Stanislav Dragoun), odbor lektorského sboru (Jan ·imek) a redakce Nové mysli. Do kulturní sféry pak zasahovaly pfiedev‰ím odbor tisku (pod vedením Josefa Povolného), odbor vydavatelstev, polygrafie a kniÏního obchodu (Josef Janou‰ek), odbor rozhlasu a televize (vedoucím Antonín Dvofiák, v kompetenci také hlavní redakce politického vysílání) a odbor masov˘ch organizací (RÛÏena Zahrádková). Vedoucím poãetnû men‰ího Oddûlení kultury a umûní se stal Václav Pelí‰ek, od ledna 1951 vedoucí odboru vûdy a vysok˘ch ‰kol tohoto oddûlení.193 Do jeho kompetence byly pfievedeny z oddûlení propagandy a agitace (z jeho „kmenov˘ch“ odborÛ) záleÏitosti osvûtové politiky, filmov˘ch t˘deníkÛ a Gramofonov˘ch závodÛ.194 Ve tfiech odborech bylo systemizováno sedmnáct politick˘ch pracovníkÛ (viz pfiíloha). Odbor literatury a umûní fiídil Vladimír Ludvík, odbor filmu Libu‰e Pomazalová, do ãela odboru osvûty byl postaven Ladislav JanÏura. V fiíjnu 1956 se toto oddûlení slouãilo s Oddûlením ‰kolství a vûdy a vzniklo tak znovu Oddûlení ‰kolství, vûdy a kultury. Do jeho ãela se postavil nûkdej‰í vedoucí odboru stranické propagandy Oddûlení propagandy a agitace ÚV KSâ a nyní ãerstv˘ absolvent tfiíleté Vysoké ‰koly stranické v Moskvû Zdenûk Urban.195 Vedoucí obou zru‰en˘ch oddûlení, Ludûk Holubec a Václav Pelí‰ek, zÛstali v novém oddûlení jako zástupci vedoucího. DÛleÏité Oddûlení orgánÛ KSâ, ROH a âSM vedl Kvûtoslav Innemann, na záleÏitosti odborové politiky, svazu mládeÏe a Národní fronty se ov‰em zamûfiovala jen jeho men‰í ãást. Odbor ROH zde vedl Emanuel Hani‰ (instruktorem pro „nev˘robní svazy“ Bohuslav Ch˘le), odbor âSM fiídil Václav SnûÏn˘ (instruktory Miloslav ·patenka, Jaroslav Faltys, Miroslav Kosteleck˘ a Václav Pfiibyl) a koneãnû v ãele odboru Národní fronty stál Franti‰ek Dlouh˘. Z tohoto rozãlenûní vypl˘vá, Ïe i po X. sjezdu KSâ byla v rámci aparátu ÚV KSâ na ãas samostatnû spravována sféra ‰kolství (Oddûlení ‰kolství a vûdy vedl Ludûk Holubec), naopak o záleÏitosti masov˘ch organizací se dûlily Slavíkovo oddûlení propagandy a Innemannovo oddûlení stranick˘ch orgánÛ. AÏ v záfií 1956 schválilo politické byro ÚV KSâ rozdûlení Oddûlení orgánÛ KSâ, ROH a âSM a z agendy t˘kající se masov˘ch organizací vzniklo samostatné Oddûlení orgánÛ masov˘ch organizací, které spravovalo záleÏitosti odborÛ, svazu mládeÏe, Národní fronty a ostatních maso-

289


v˘ch organizací, jeÏ byly pfievedeny i z oddûlení propagandy. Vedením tohoto oddûlení byl povûfien Franti‰ek Havlín, od roku 1953 vedoucí Oddûlení stavebnictví a místního hospodáfiství.196 V prÛbûhu roku 1953 zaznamenal ústfiední stranick˘ aparát pozoruhodn˘ v˘voj nejen z hlediska organizaãního, ale zvlá‰tû pokud jde o jeho moÏnosti pÛsobení v kulturní politice. Ty totiÏ byly v roce 1952 dosti omezeny. S pomocí dochovan˘ch zápisÛ schÛzí vedoucích obou „kulturních“ oddûlení a vybran˘ch odborÛ mÛÏeme sledovat, jak se aparát ÚV KSâ v roce 1953 postupnû vzmáhal z pfiedchozí deprese.197 Tento proces probíhal ve dvou etapách. Zhruba do jara 1953 se aparátníci orientovali pfiedev‰ím na tzv. kádrovou práci (tedy provûfiování pracovníkÛ ãinn˘ch v kulturní sféfie, vyhledávání nov˘ch „kádrÛ“ pro státní správu, ‰etfiení pracovníkÛ stranického aparátu), pomalu se dokonãovala personální obnova oddûlení na úrovni jednotliv˘ch odborÛ. Se vznikajícím Státním v˘borem pro vûci umûní spolupracoval aparát ÚV KSâ spí‰e v roli neopominutelného asistenta, jehoÏ mûl Jifií Taufer „k ruce“, napfi. pfii pfiípravû hlavních referátÛ na svazové konference architektÛ, skladatelÛ apod. (Porady se vÏdy konaly na pÛdû státního v˘boru.) Celkovou „ospalost“ stranického aparátu je‰tû v prvním ãtvrtletí 1953 dobfie ilustruje vyjádfiení ‰éfa vydavatelského odboru Josefa Janou‰ka na schÛzi vedoucích odborÛ oddûlení propagandy a agitace koncem ledna 1953. Prohlásil na ní, Ïe jim náplÀ práce odboru „není zcela jasná“ a není v podstatû rozpracována. Podle nûj byl odbor ve skluzu pfii fie‰ení rÛzn˘ch záleÏitostí pfii vydávání a ‰ífiení literatury, neboÈ „otázky na‰í práce je‰tû málo známe“. PostûÏoval si rovnûÏ na absenci sovûtsk˘ch zku‰eností, kdyÏ poznamenal, Ïe Vladimír Kouck˘ „v tomto smûru z Moskvy pfiinesl málo“. Pfiesto se jiÏ tehdy, po lednové reorganizaci aparátu, obnovila dfiívûj‰í praxe uÏ‰í spolupráce pfiíbuzn˘ch oddûlení – tajemník ÚV KSâ Neãásek zaãal od února 1953 svolávat porady vedoucích „sestersk˘ch“ oddûlení propagandy a agitace a oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní, které mûly pfiispût ke koordinaci spoleãné práce (tyto porady se udrÏely do nástupu Pexy na podzim 1953, kdy do‰lo k epizodnímu vãlenûní agendy umûní do oddûlení propagandy). Aãkoli lze diskutovat o zpÛsobu zaznamenávání aktivit tehdej‰ích stranick˘ch struktur,198 je skuteãností, Ïe napfi. strohé jednostránkové zápisy odboru umûní o t˘denní ãinnosti zaãínají b˘t od jara 1953 informaãnû hutnûj‰í, pofiizují se souborné zprávy o situ-


290

aci na rÛzn˘ch úsecích kultury a od dubna 1953 tyto t˘denní pfiehledy zvût‰ily rozsah na dvû aÏ tfii stránky. NárÛst nezpÛsobila vût‰í sdílnost jednotliv˘ch referentÛ, skuteãnû bylo co zaznamenávat. Stranick˘ aparát se zaãal probouzet. Zdá se, Ïe zde existuje urãitá souvislost se zakládáním stranick˘ch skupin pfii jednotliv˘ch umûleck˘ch svazech od kvûtna 1953 (podrobnû se jim budeme vûnovat na jiném místû) i jin˘mi nov˘mi aktivitami, díky nimÏ stranick˘ aparát mohl více participovat na bûÏn˘ch záleÏitostech kulturní politiky. Na pfielomu léta a podzimu 1953 se tato tendence prohloubila natolik, Ïe ji mÛÏeme povaÏovat za druhou etapu celkového trendu posilování kontrolní funkce stranického aparátu a ãásteãnû (z hlediska stranick˘ch skupin) i jeho fiídící ãinnosti. JiÏ na poãátku ãervna 1953 vedoucí oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní Bohumil Mucha ruãnû pfiipsal za v˘kaz t˘denní práce odboru umûní pfiíznaãnou poznámku: „âinnost odboru trpí stále roztfií‰tûností a malostí úkolÛ.“ S narÛstající ãinorodostí odboru pak korespondovalo vût‰í zpfiehlednûní t˘denních zpráv od konce srpna 1953, kdy zaãaly b˘t strukturovány na ãásti vûnované dûní a aktivitám aparátu mezi spisovateli, v˘tvarníky nebo hudebníky, v divadlech ãi státním filmu. Jako pfiíklad akcelerace aktivit aparátníkÛ mÛÏeme uvést rÛst jejich zájmu o Filmovou radu: koncem bfiezna 1953 odbor pfiipravoval pro Kopeckého návrh na svého zástupce ve Filmové radû, v ãervnu byla poprvé zaznamenána (poté pravidelná) jeho úãast na jejím jednání a v fiíjnu se jiÏ na poradû odboru umûní ÚV KSâ hovofiilo o potfiebû Filmovou radu reorganizovat. Soudû podle kus˘ch zápisÛ porad tohoto odboru (dochovan˘ch od podzimu 1953 do roku 1954), rejstfiík aktivit aparátu ÚV KSâ se mírnû roz‰ifioval (napfi. úãast umûlcÛ na pfiedvolební kampani, kontrola ãinnosti divadel) a prohlubovalo se zvlá‰tû fiízení umûleck˘ch svazÛ (mj. zaji‰Èování svazov˘ch konferencí, kulturních akcí, zásadních statí do svazového tisku vãetnû jeho hodnocení, „kádrové“ návrhy). Typicky tento trend odráÏí pfiedev‰ím dfiíve citovaná porada vedoucích pracovníkÛ obou „kulturních“ oddûlení ÚV KSâ u Pexy poãátkem záfií 1953, kdyÏ se vyjasÀovala aplikace Nového kursu v kulturní politice. Opûtovné posilování pozice ústfiedního stranického aparátu v kulturní politice bylo zafixováno v létû 1954, tedy krátce po X. sjezdu KSâ, kdy novû utvofiené (V.) oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ obdrÏelo komplexní seznam vlastní agendy. Vypl˘valo z nûj,

291


Ïe stranick˘ aparát se úspû‰nû vymanil ze snah vytvofiit z nûj pouhou servisní organizaci pfiíslu‰ného ministerstva, jak jsme to mohli sledovat je‰tû na poãátku roku 1953 v posledním Gottwaldovû zásahu. Rok a pÛl od zmiÀované reorganizace zde totiÏ existovala struktura, která v podstatû stála „za zády“ státnímu aparátu a jejíÏ úkol spoãíval (kromû personální politiky) ve „sledování a kontrole plnûní usnesení ÚV KSâ v oblasti ministerstva kultury a umûleck˘ch svazÛ“. Vedoucí oddûlení mûl mj. sledovat ãinnost stranick˘ch skupin v umûleck˘ch svazech, instruktofii odboru umûní a literatury mûli napfi. sledovat novou literární, hudební, v˘tvarnou a divadelní tvorbu, pfiíslu‰n˘ tisk a ãinnost analogick˘ch úsekÛ ministerstva kultury, stejnû jako instruktofii odborÛ pro film a osvûtu. Zmínûnou „kodifikaci“ agendy stranického aparátu ov‰em musíme vnímat jen jako dílãí, protoÏe i poté „kulturní“ oddûlení aparátu ÚV KSâ nadále posilovala – a tentokráte jiÏ na úkor ministerstva kultury. Projevovalo se to zvlá‰tû v praktické kulturní politice po nástupu tajemníka Jifiího Hendrycha, jak bude podrobnûji vylíãeno na jiném místû. Zde alespoÀ jako ilustraci ocitujme napfi. zápis porady odboru umûní z 1. fiíjna 1954: „Rozbor plánu Svazu spisovatelÛ. Plán práce doplnit podle jednání u s. Hendrycha. PfiedloÏit plán s na‰ím vyhodnocením na pfií‰tí poradu oddûlení, odevzdat do pondûlka. S. Peprník si vypracuje dlouhodob˘ plán náv‰tûv v jednotliv˘ch sekcích; ke konci listopadu zafiídí kontrolu plnûní plánu s vedoucím stranické skupiny zde u nás.“ PfiesuÀme nyní pozornost ke zmûnám v organizaci fiízení kulturní sféry, k nimÏ do‰lo v souvislosti s rozsáhl˘mi úpravami v lednu 1953 na úseku státní správy. Agenda ministerstva informací a osvûty byla vládním nafiízením ã. 6/1953 z 31. ledna 1953 roztfií‰tûna v podstatû tfiemi smûry. ZáleÏitosti osvûtové politiky se pfiesunuly na novû vytvofiené ministerstvo ‰kolství a osvûty (konkrétnû záleÏitosti správy a ochrany kulturních památek, muzeí, knihoven, archivÛ, tzv. lidov˘ch vûdeck˘ch spoleãností apod.) s v˘jimkou agendy popularizace umûní, správy kulturních a zábavních podnikÛ a podnikÛ lidové tvofiivost, které pfievzal Státní v˘bor pro vûci umûní.199 âást dal‰ích kompetencí b˘valého ministerstva informací pfie‰la na pfiedsednictvo vlády do rukou námûstka Václava Kopeckého; za tímto úãelem vznikla Hlavní správa kinematografie, jíÏ bylo novû podfiízeno dosavadní generální fieditelství âSF; podobnû Kopeck˘ fiídil Hlavní správu poly-


292

grafického a gramofonového prÛmyslu, nakladatelství a kniÏního obchodu, do jejíhoÏ ãela byl postaven dosavadní námûstek ministra informací a osvûty Bedfiich Horák; dále pod Kopeckého spadal âeskoslovensk˘ rozhlasov˘ v˘bor (zfiízen˘ jiÏ na jafie 1952) a âeskoslovenská tisková kanceláfi. Zbylá ãást agendy b˘valého ministerstva informací vãetnû agendy ministerstva ‰kolství, vûd a umûní zÛstala spravována na úrovni dvou samostatn˘ch vládních úfiadÛ – V˘borem pro kulturní styky se zahraniãím a o poznání v˘znamnûj‰ím Státním v˘borem pro vûci umûní.200 Tato organizace vládních struktur kulturní politiky mûla skuteãnû velmi pfiechodn˘ charakter, neboÈ v souvislosti s vyhlá‰ením Nového kursu probûhly na úrovni vlády dal‰í pfiesuny. Zmínûn˘ V˘bor pro kulturní styky se zahraniãím pod pfiedsednictvím Josefa Urbana (a námûstka ZdeÀka Hradce) vznikl na pÛdorysu zahraniãního odboru ministerstva informací, co do poãtu zamûstnancÛ (pfies 100) se v‰ak témûfi zdvojnásobil. Zatímco vyfiizování jeho agendy se mohlo opfiít o urãitou setrvaãnost, politické vedení státního v˘boru se po dobu jeho existence nestaãilo ani ustavit. AÏ teprve koncem ãervence 1953 politick˘ sekretariát ÚV KSâ projednával personální obsazení v˘boru, av‰ak jmenování jeho ãlenÛ odloÏil. Lze jen spekulovat o dÛvodech, i kdyÏ Urban jako nûkdej‰í kulturní pfiidûlenec na velvyslanectví v Moskvû (od února 1950) mohl pÛsobit dÛvûryhodnûji neÏ âivrn˘, kter˘ tuto agendu dfiíve spravoval coby námûstek ministra informací. Urban tehdy navrhl do v˘boru ãleny aparátÛ umûleck˘ch svazÛ – spisovatele Jana Nohu (za svaz spisovatelÛ), skladatele Emila Hlobila (za svaz skladatelÛ), malífie Aloise Fi‰árka (za svaz v˘tvarníkÛ), dále pfiedsedu ROH-Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie Bedfiicha Proko‰e a vedoucího mezinárodního oddûlení ÚV KSâ Jifiího Sobotku. Kádrové posudky v‰ak evidovaly u nûkter˘ch navrhovan˘ch jisté „kaÀky“: Noha byl v roce 1936 vylouãen z KSâ pro nesouhlas s moskevsk˘mi procesy, Hlobil pfied válkou vyplnil pfiihlá‰ku do agrární strany, Proko‰ se dfiíve angaÏoval v ãeskoslovenské církvi. Aãkoli sloÏení v˘boru „posvûtil“ i Kopeck˘ a tajemnice ÚV KSâ Baramová, mohl mít politick˘ sekretariát ponûkud jin˘ vkus…201 Státní v˘bor pro vûci umûní zformoval (alespoÀ prozatímnû) svou organizaãní strukturu mezi kvûtnem a ãervencem 1953, v jejích základních konturách nicménû pÛsobil jiÏ od pfielomu bfiezna a dubna.202 V ãele úfiadu stál pfiedseda Jifií Taufer, jemuÏ podléhal také Slovensk˘ v˘bor pro vûci umûní.203 Aãkoli státní v˘bor podlé-

293


hal námûstkovi pfiedsedy vlády ZdeÀkovi Nejedlému, ve skuteãnosti si Taufer poãínal znaãnû samostatnû, v ãemÏ se odráÏela jeho politická pozice. Nejde jen o zmiÀovanou „rehabilitaci“ Václava Talicha. PfiestoÏe Taufer s âivrn˘m v podstatû od zaãátku února 1953 vyjednávali s Nejedl˘m o vymezení agendy v˘boru, pomûrnû nezávisle na nûm jiÏ vytyãovali samotn˘ obsah ãinnosti v˘boru. Projevilo se to napfi. na vytyãení priorit, vztahu k úkolÛm nûkdej‰ího ministerstva ‰kolství, vûd a umûní. Zdá se, Ïe Nejedl˘ na skuteãné fiízení státního v˘boru rezignoval.204 DÛleÏitûj‰ího partnera proto pro Taufera pfiedstavoval aparát ÚV KSâ – s vedením oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní konzultoval jak strukturu a personální obsazení v˘boru, tak plány ãinnosti. Vlastní agendu v˘boru rozdûlenou do tfií odborÛ spravoval námûstek Lumír âivrn˘. Jednalo se o odbor divadelní, odbor v˘tvarnick˘ a odbor hudební. âivrnému dále bezprostfiednû podléhal n. p. âeskoslovenské cirkusy, varieté a lunaparky. Sféru umûleckého ‰kolství (divadelního, v˘tvarného a hudebního) mûl pÛvodnû fiídit dal‰í námûstek, kter˘ v‰ak nebyl do zániku v˘boru jmenován, proto se tato agenda „rozpustila“ do zmínûn˘ch tfií odborÛ. Poslední (funkãní) odbor zaji‰Èoval mj. plánování, finanãní, legislativní a právní záleÏitosti. âivrn˘ v tûchto zmínûn˘ch odborech v podstatû pfievzal vût‰inu agendy, kterou jiÏ od léta 1952 spravoval na b˘valém ministerstvu ‰kolství v rámci funkãní Skupiny pro umûní;205 tedy záleÏitosti ústfiednû plánovan˘ch divadel, umûleck˘ch vysok˘ch ‰kol a muzeí, umûlecké svazy, âeskou a Slovenskou filharmonii a Národní galerii, dále na krajské úrovni fiízená divadla, symfonické orchestry, hudební ‰koly, galerie a umûlecké ‰koly III. stupnû. K tomu byly navíc do Státního v˘boru pro vûci umûní delimitovány z pÛsobnosti b˘valého ministerstva informací, resp. povûfienectva zmínûné cirkusové podniky, SluÏba lidové tvofiivosti, n. p., Ústfiedí lidové tvofiivosti, Hudební a artistická ústfiedna, âeskoslovensk˘ soubor písní a tancÛ, Slovensk˘ ºudov˘ umeleck˘ kolektiv a Tvar (Bratislava). V tomto ohledu zde existovala i jistá personální kontinuita, aãkoli napfi. nûkdej‰í pfiednosta odboru umûní ministerstva ‰kolství Valter Feldstein nemûl v roce 1953 u Jifiího Taufera ‰anci.206 Divadelní odbor Státního v˘boru pro vûci umûní fiídil divadelní kritik a teoretik Jan Kopeck˘ (1919–1992). Pfiíslu‰elo mu vrchní vedení stál˘ch divadel a dozor nad jejich ãinností, sledování lidové tvofiivosti v divadelním oboru, zaji‰Èování plnûní repertoárového


294

plánu a dramaturgie jednotliv˘ch souborÛ, dohlíÏel na tvÛrãí, reÏijní a jevi‰tní stránku divadelní práce a obstarával také styky se zahraniãím v tomto oboru. ZároveÀ odbor vykonával vrchní vedení a dozor nad ãinností zvlá‰tních podnikÛ a zafiízení obstarávajících hmotné vybavení divadel (DILIA, Divadelní sluÏba). Jeho repertoárové oddûlení vedl dramaturg a pfiekladatel Otakar Fencl; dále zde pÛsobili dramaturg Jaroslav Janovsk˘, redaktorka Jarmila BroÏovská, herec a reÏisér Jifií Balda, Anna Suková a Helena Holeãková. V ãele oddûlení umûleckého provozu stál Radmil Tomá‰ek (dal‰ími pracovníky byli redaktorka Irena Holíková-Zolarová, Ludvík Soukup, Václav Fi‰er a Anna ·najdrová). Eva Soukupová fiídila oddûlení speciálních úkolÛ zamûfiené na organizování divadelních akcí a dokumentaci (zde téÏ osvûtov˘ a divadelní pracovník Jindfiich Flégl, Karel PetrÛ, Jitka Jirková, Marie Bieblová). V oddûlení divadelního ‰kolství pÛsobil Vlastimil Urban. V˘tvarnick˘ odbor, kter˘ mûl obecnû na starosti ideovou a umûleckou stránku v˘tvarného Ïivota, spravoval v˘tvarn˘ kritik a teoretik Miroslav Míãko (1912–1970). S tím se pojily „ideovû umûlecké“ záleÏitosti umûlecké architektury, prÛmyslového v˘tvarnictví a umûleck˘ch fiemesel. Odbor dále vykonával vrchní vedení muzeí a sbírek v˘tvarného umûní (Národní galerie, krajské galerie ad.), fiídil organizaci v˘tvarné lidové tvofiivosti, záleÏitosti v˘tvarné v˘chovy (zejména mimo‰kolní) a mj. agendu vládní komise pro zpodobování ústavních ãinitelÛ a jin˘ch v˘znamn˘ch osobností. Souãasnû provádûl dozor nad ãinností Ústfiedního svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ, resp. jednotliv˘ch jeho souãástí a zafiízení v jeho oblasti. Oddûlení v˘tvarné tvorby vedl malífi Franti‰ek DoleÏal (1910–1989), záleÏitosti umûleck˘ch fiemesel zde spravoval Josef Janda, architektonické a ‰kolské soutûÏe (vãetnû jubileí) vedli Jan Kostka a Vûra Nejedlá. Vedoucím oddûlení muzeí, galerií a v˘chovy umûním se stal malífi Vladimír AntÛ‰ek (1900–1968); agenda galerií byla svûfiena Oldfiichu Kubovi, umûleckoprÛmyslová muzea Rostislavû KfiíÏkové, v˘chovu umûním organizovala Jitfienka Chromcová a Jifiina Krajiãková fiídila putovní v˘stavy a spolupráci se státním filmem. Funkci pfiednosty hudebního odboru vykonával skladatel a kritik Miroslav Barvík (jeho zástupcem byl skladatel a kritik Boleslav Vomáãka). Odboru pfiíslu‰elo vrchní vedení hudebních a pûveck˘ch tûles, estrád a jin˘ch stál˘ch souborÛ a dozor nad jejich ãinností, dále fiízení koncertního Ïivota a organizace vystupování

295


umûlcÛ, hudebních, pûveck˘ch estrádních a jin˘ch tûles prostfiednictvím zvlá‰tních zafiízení – tedy Hudební a artistické ústfiedny, âeskoslovenského souboru národních písní a tancÛ, âeské filharmonie, Ochranného svazu autorského. Do kompetence hudebního odboru byla zahrnuta i lidová tvofiivost v oboru hudby, péãe o zahraniãní styky a koneãnû dozor nad ãinností Svazu ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ a zafiízení v jeho oblasti. Ideovû tvÛrãí oddûlení vedl skladatel a hudební pedagog Jan Zdenûk Barto‰ (dále zde hudební vûdec Cyril Polách), organizaãní a koncertní oddûlení fiídila Magda Rejchlová (dále zde muzikoloÏka Olga ·otolová), v ãele oddûlení lidov˘ch souborÛ a lidové zábavy stála Marie BlaÏková (dále Eva Lammerová). Muzikolog âenûk Gardavsk˘ (nar. 1910) spravoval oddûlení archivÛ, muzeí a spoleãností, oddûlení hudebnû ‰kolské pak Josef Harvafiík (1919–1977). V záfií 1953 komunistické vedení sjednotilo fiízení kulturní politiky opût v jednom ministerstvu. Dal‰í reorganizací do‰lo k opûtnému slouãení ministerstva vysok˘ch ‰kol a ministerstva ‰kolství a osvûty do ministerstva ‰kolství (v ãele s Ladislavem ·tollem). Pfiedsednictvo ÚV KSâ se dále rozhodlo zru‰it Státní v˘bor pro vûci umûní, V˘bor pro kulturní styky se zahraniãím a pfii pfiedsednictvu vlády pÛsobící âeskoslovensk˘ rozhlasov˘ v˘bor, Hlavní správu polygrafického a gramofonového prÛmyslu, nakladatelství a kniÏního obchodu a Hlavní správu kinematografie. Agenda v‰ech tûchto struktur vplynula do novû zfiízeného ministerstva kultury (podle vládního nafiízení ã. 77/1953 z 11. záfií 1953) pod (staronov˘m) vedením Václava Kopeckého, kter˘ si souãasnû ponechal funkci námûstka pfiedsedy vlády. Ministerstvo kultury navíc opût pfievzalo odpovûdnost za fiízení osvûtové politiky.207 Zdenûk Nejedl˘ zÛstal ve vládû jako ministr bez portfeje. PÛsobnost ministerstva kultury v jednotliv˘ch sférách kulturní politiky ov‰em zÛstala v podstatû zachována. ¤ízení umûleck˘ch oborÛ se tedy odvíjelo od modelu Státního v˘boru pro vûci umûní; ministerstvo napfi. sledovalo a dohlíÏelo na ãinnost svazu skladatelÛ a svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ (popfi. architektÛ). Osvûtová politika zahrnovala fiízení a kontrolu ãinnosti odborného osvûtového ‰kolství, ministerstvo sledovalo a vyhodnocovalo práci vûdecko-osvûtov˘ch zafiízení (domy osvûty, osvûtové besedy, planetária, lidové hvûzdárny, zoologické zahrady ad.), zaji‰Èovalo spolupráci rÛzn˘ch zafiízení klubového typu a vypracovávalo plány jejich ãinnosti. Zahrnuta sem byla i kulturnû-osvûtová práce


296

mezi národnostními men‰inami, kontrola a fiízení sítû lidov˘ch knihoven (vãetnû kniÏních fondÛ), oblast umûlecké lidové tvofiivosti, lidové zábavy a spoleãenského tance, parkÛ kultury a oddechu. Ministerstvo sledovalo také aktivity muzeí, státní památkové péãe a urãovalo jejich politicko-osvûtové vyuÏití, fiídilo Hudební a artistickou ústfiednu, n. p. âeskoslovenské cirkusy, varieté a lunaparky, schvalovalo programy a plány cirkusÛ, dohlíÏelo nad umûleckou pfiípravou artistÛ a estrádních umûlcÛ. Soustfieìovala se zde rovnûÏ agenda kulturních stykÛ se zahraniãím; ministerstvo zaji‰Èovalo vypracování kulturních dohod a plánÛ jejich provádûní, provádûlo zahraniãní kulturní akce v âeskoslovensku a ãeskoslovenské v zahraniãí ad., spolupracovalo s dal‰ími orgány pfii náv‰tûvách a zájezdech kulturních pracovníkÛ a delegací ze zahraniãí atd. Ministrovi kultury pfiímo podléhali ústfiední fieditelé âeskoslovenského státního filmu, âeskoslovenského rozhlasu a âeskoslovenské televize. ¤ízení ministerstva kultury po personální stránce plynule navazovalo na pfiede‰lé nejen v osobû ministra, ale také v jeho námûstcích, ktefií také zodpovídali za dfiívûj‰í úseky, kontinuitu nalézáme i na úrovni vedoucích správ ãi odborÛ. Politick˘ sekretariát ÚV KSâ nejprve schválil do funkce prvního námûstka ministra Jifiího Taufera, v fiíjnu 1953 souhlasil se jmenováním Lumíra âivrného, Bedfiicha Horáka a Zdislava Bufiívala.208 První organizaãní ãlenûní ministerstva ve‰lo v platnost v fiíjnu 1953.209 Námûstek âivrn˘ fiídil Hlavní správu pro vûci umûní (Správu divadel zde vedl Jan Kopeck˘, Správu hudebních institucí Miroslav Barvík, Správu pro vûci v˘tvarného umûní Miroslav Míãko, dále sem spadala Správa umûleckého ‰kolství) a nûkteré administrativní útvary. Námûstek Taufer fiídil kromû administrativního odboru i Odbor pro kulturní styky se zahraniãím veden˘ pfiednostou Eugenem Stejskalem.210 Bufiíval zodpovídal za Hlavní správu pro vûci osvûty spravovanou fieditelem Antonínem Richterem (Správu osvûtov˘ch zafiízení zde vedl Václav Bukaã, Správu knihoven Jaroslav Lipovsk˘, Správu muzeí Karel Tuãek, Správu kulturních památek Vlastimil Vinter a Oddûlení osvûtov˘ch ‰kol, v˘chovy a péãe o kádry V. Drozdová) a Odbor státní propagace veden˘ pfiednostkou Ludmilou Balcárkovou. Koneãnû Bedfiich Horák zodpovídal za Hlavní správu vydavatelsk˘ch zafiízení vedenou fieditelem ZdeÀkem Hradcem (Správu vydavatelství zde fiídil Josef Zika, Správu tiskáren Franti‰ek PapeÏ, pozdûji Josef Vere‰ a Správu kniÏního obchodu Franti‰ek Klíma). Ná-

297


mûstku Horákovi pfiímo podléhaly i Gramofonové závody. Tato organizace zaznamenala dílãí úpravy v dubnu 1954, kdy zanikly hlavní správy kinematografie a rozhlasu a âeskoslovensk˘ státní film a âeskoslovensk˘ rozhlas se staly samostatn˘mi rozpoãtov˘mi organizacemi. Ministerstvo kultury dále fiídilo desítky podnikÛ a kulturních zafiízení, z nichÏ Hlavní správû pro vûci umûní podléhaly svaz skladatelÛ, svaz v˘tvarn˘ch umûlcÛ, HAÚ, Divadelní sluÏba, Divadelní a literární jednatelství, Tvar, DruÏstevní práce, Ochrann˘ svaz autorsk˘, SluÏba lidové tvofiivosti, Národní galerie, âeská filharmonie, Akademie múzick˘ch umûní, Akademie v˘tvarn˘ch umûní, Janáãkova akademie múzick˘ch umûní, Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová, Národní divadlo, státní divadla v Praze a Brnû, Realistické divadlo ZdeÀka Nejedlého, Vesnické divadlo a âeskoslovensk˘ státní soubor písní a tancÛ. V polovinû prosince 1954, krátce po parlamentních volbách, do‰lo ke jmenování nové vlády Viliama ·irokého a také dal‰ím zmûnám ve vedení ministerstva kultury. Do jeho ãela byl postaven Ladislav ·toll, kter˘ vystfiídal stárnoucího a z fiízení ministerstva unaveného Kopeckého. Kopeck˘ si v‰ak znaãn˘ vliv na kulturní politiku ponechal nejen jako námûstek pfiedsedy vlády, ale také jako ãlen politického byra ÚV KSâ; krátce poté se s Kopeck˘m na Úfiad pfiedsednictva vlády stûhovalo také proslulé dárkové oddûlení (Kopeckému také zÛstalo k dispozici pfiedvádûcí kino v budovû ministerstva). Ladislav ·toll v lednu 1955 obmûnil t˘m sv˘ch námûstkÛ. Kritika âivrného za fiízení svûfiené agendy211 i kritika prvního námûstka Taufera vedly k jejich odchodu z ministerstva („na vlastní Ïádost“, pfiiãemÏ oba byli „uvolnûni pro tvÛrãí práci“), s ãímÏ souhlasilo Oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ i politické byro.212 Souãasnû byli jmenováni noví námûstci ministra; ke stávajícím námûstkÛm Zdislavu Bufiívalovi a Bedfiichu Horákovi pfiibyli Karol Bedrna a pro vûci umûní Vladimír Ludvík. Bedrna na ministerstvu spravoval agendu hospodáfiského plánování a legislativy, Bufiíval fiídil Správu pro vûci osvûty (mj. odbory kulturnû-osvûtov˘ch zafiízení; knihoven; odbor muzeí) a Odbor státní propagace, oddûlení ochrany památek a pfiírody, oddûlení spoleãné v osvûtû, Horák získal opût agendu vydavatelství, tiskáren a kniÏního obchodu. Vladimíru Ludvíkovi byla pfiidûlena Správa pro vûci umûní, která se po reorganizaci ministerstva v záfií 1955 dûlila na odbory divadelní, hudebních institucí, pro vûci v˘tvarného umûní, umû-


298

leckého ‰kolství a odbor estrád a cirkusÛ, dále fiídil odbor pro kulturní styky se zahraniãím a oddûlení spoleãné v umûní. Karola Berdnu (nar. 1901) si Ladislav ·toll pfiivedl z ministerstva vysok˘ch ‰kol, resp. ministerstva ‰kolství, kde od roku 1953 pÛsobil jako námûstek ministra. Bedrna se stal komunistou jiÏ v roce 1923 a od roku 1926 pÛsobil jako soudce na Slovensku. Po osvobození pÛsobil krátce jako pfiedseda Krajského soudu v Levoãi, jiÏ v roce 1946 byl ale jmenován místopfiedsedou Národního soudu v Bratislavû a po jeho zru‰ení vedl Hlavní soud v Bratislavû. Po zfiízení Státního soudu zde vykonával funkci místopfiedsedy. Tuto kariéru spojil s aktivní úãastí v procesu proti ãlenÛm slovenské vlády a vykonstruovan˘ch politick˘ch procesech proti Jánu Ursínymu a spol. (1948) a s biskupem Jánem Vojta‰‰ákem (1951). Dal‰í námûstek Vladimír Ludvík (nar. 1914) vstoupil do komunistické strany aÏ v kvûtnu 1945. Pocházel z úfiednické rodiny a po absolutoriu obchodní akademie v Jablonci nad Nisou pracoval jako úfiedník v praÏské Kooperativû. V letech 1939–49 pracoval v BaÈov˘ch závodech ve Zlínû a od roku 1949 se pohyboval v aparátu KSâ: od dubna 1950 byl vedoucím tajemníkem OV KSâ, od 1951 vedl kulturnû-propagaãní oddûlení KV KSâ Gottwaldov. V srpnu 1953 Ludvík pfie‰el do aparátu ÚV KSâ, kde aÏ do svého jmenování námûstkem ministra kultury vedl odbor literatury a umûní pfii Oddûlení ‰kolství, kultury a umûní, resp. Oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ. Po Zdislavu Bufiívalovi tak byl Ludvík dal‰ím ãlovûkem, kter˘ po roce 1952 pfiestoupil do této vysoké úfiednické funkce z aparátu ÚV KSâ.213 V ãervenci 1956 vymûnil post ‰éfa oddûlení ‰kolství ÚV KSâ za funkci námûstka ministra ‰kolství a kultury Bohumil Mucha a v fiíjnu 1958 do funkce 1. námûstka ministra ‰kolství a kultury pfie‰el i nûkdej‰í vedoucí Oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ Pelí‰ek.214 Ministerstvu kultury, jak vypl˘vá z fieãeného, stávající podoba vydrÏela jen do poloviny roku 1956. V rámci fiady decentralizaãních opatfiení, s nimiÏ souviselo sníÏení poãtu ministerstev, rozhodla celostátní konference KSâ o jeho zru‰ení a pfienesení pÛsobnosti na ministerstvo ‰kolství, z nûhoÏ 16. ãervna 1956 vzniklo ministerstvo ‰kolství a kultury. V jeho ãele stál dosavadní ministr ‰kolství Franti‰ek Kahuda. PÛsobnost ministerstva kultury v novém resortu zÛstala zachována s v˘jimkou kulturních stykÛ se zahraniãím, polygrafického a gramofonového prÛmyslu a církevní politiky. Agendu polygrafického a gramofonového prÛmyslu pfie-

299


vzalo ministerstvo spotfiebního prÛmyslu, kulturní styky se zahraniãím od té doby spravovalo ministerstvo zahraniãních vûcí.215 Kromû zmiÀovaného Bohumila Muchy byl politick˘m byrem potvrzen jako druh˘ 1.?? námûstek ministra pro vûci umûní a pro vydavatelství Karol Bedrna, dal‰ími námûstky se stali Josef Trnka (vysoké a odborné ‰koly), Jaroslav Havelka (vûci církevní a státní památková péãe), Vladimír Václavík (mj. zahraniãní styky ve ‰kolství) a Miroslav Huãko (plánování, finanãní a investiãní v˘stavba).216 Krátce je‰tû vûnujme pozornost kulturnímu v˘boru Národního shromáÏdûní. Bezv˘znamné postavení parlamentu se i po roce 1953 mûnilo jen neznatelnû. Napfi. do roku 1954 komunistické vedení stále schvalovalo program plenární schÛze, seznam diskutujících poslancÛ a dokonce i hlavní teze jejich vystoupení. Tato praxe byla opou‰tûna aÏ v novém funkãním období po volbách koncem roku 1954, nicménû ústavní funkce Národního shromáÏdûní jako zákonodárného orgánu se ani zãásti nenaplnila je‰tû v první polovinû 60. let, protoÏe komunistické vedení schvalovalo závazné textové znûní v‰ech dÛleÏit˘ch zákonÛ, na vÛli parlamentu se neohlíÏela ani vláda.217 Kulturnímu v˘boru Národního shromáÏdûní novû pfiedsedal Jan Drda, poãet ãlenÛ v˘boru se sníÏil ze tfií desítek na 19, na jafie 1957 byl doplnûn na 25 ãlenÛ. V˘bor pro‰el pronikavou personální obmûnou, napfi. z komunistick˘ch poslancÛ (vãetnû slovensk˘ch) v nûm pÛsobili oproti dfiívûj‰ímu funkãnímu období pouze Jan Drda, Jifií Hendrych, Franti‰ek Trávníãek a Josef Zvára. Ústfiední stranick˘ aparát i kulturní ministerstva zaznamenala v letech 1953–56 nezanedbatelné organizaãní (a ãásteãnû personální) úpravy, jakoÏ i promûny vzájemného vztahu. Po „roce zmûn“ (1953) se pozice stranického a státního aparátu zaãaly vyrovnávat, aÏ nakonec mírnû pfieváÏily instituce stranické. ¤ídící orgány kulturní politiky se do roku 1956 v podstatû konsolidovaly – rozhodnû tedy nelze uvaÏovat o dobû „rozkladu státních a stranick˘ch struktur“ (A. Kusák).218 Znaãnou personální v˘mûnu prodûlal v letech 1952–53 (na rozdíl od ministerstev) kulturní a propagaãní aparát ÚV KSâ. Zvlá‰tû je to patrné u vedoucích funkcí – na úrovni vedoucích oddûlení i odborÛ. Aparátníci, ktefií museli (v lep‰ím pfiípadû) v dÛsledku politick˘ch ãistek místo v aparátu opustit, byli nahrazeni lidmi, ktefií mûli zku‰enosti se stranickou prací, ov‰em mimo ústfiedí komunistické strany. Vzhledem ke


300

zmûnám v postavení ministerstev (tedy i kulturních) v mocenském systému v letech 1952–53 napomohla i tato personální obmûna v˘znamnû otupit nevraÏivost mezi stranick˘m aparátem a státními institucemi, jak jsme ji mûli moÏnost vnímat v letech 1950–51. Postupn˘ návrat k fiídící funkci aparátu ÚV KSâ od pfielomu let 1953 a 1954 v dÛsledku posilování mocenského postavení Antonína Novotného uÏ v‰ak nemohl znamenat obnovu dfiívûj‰ího napûtí; naopak – osvûdãení aparátníci se mohli uplatÀovat napfi. ve funkcích námûstkÛ ministra kultury. Mezi kulturnû-propagaãním aparátem ÚV KSâ a ministerstvy se tak na substrátu ãistek a zmûnûné mezinárodnûpolitické situace zaãal po roce 1953 obnovovat partnersk˘ vztah, ne nepodobn˘ situaci z prvního poúnorového období v roce 1948. Na základû v‰ech uveden˘ch zmûn se tedy bûhem roku 1954 v podstatû zformovala tfietí garnitura poúnorové kulturní politiky. Její urãující znaky mÛÏeme najít ve dvou rovinách, které se vzájemnû ovlivÀují. Tu první tvofií nové vztahy mezi stranick˘m a státním vedením kulturní politiky, v nûmÏ stranická sloÏka od druhé poloviny roku 1954 ponûkud pfieváÏila. Druhá rovina má rozmûr personální. Z pfiedchozích období (1948–53) vytrvali na v˘sluní vysoké politiky pouze Ladislav ·toll a pfiedev‰ím Václav Kopeck˘. Jako ãelní pfiedstavitelé obou pfiedchozích garnitur zároveÀ pfiedstavovali dÛleÏit˘ prvek kontinuity poúnorové kulturní politiky. Návrat Jifiího Hendrycha pak ztûlesÀoval (staro)novou roli stranického aparátu. Ve vedení obou „kulturních“ oddûlení ÚV KSâ se pak v letech 1953–54 definitivnû prosadila generaãní v˘mûna: posty ‰éfÛ oddûlení propagandy a oddûlení kultury obsadili pracovníci narození poãátkem 20. let 20. století, ktefií vstupovali do KSâ v roce 1945. Hlavní správa tiskového dohledu – efektivnûj‰í forma kontroly Zhruba od poloviny roku 1952 zaãalo komunistické vedení realizovat kroky, které na jafie 1953 vyústily ke vzniku zcela nového systému cenzury. Fakticky se jednalo o nahrazení, resp. obmûnu systému vytvofieného v letech 1948–50. V prvních poúnorov˘ch letech poãítal cenzurní systém pfiedev‰ím se silnou pozicí stranického aparátu, jenÏ v podmínkách tzv. pfiímého stranického fiízení prorÛstal do nejrÛznûj‰ích kontrolních orgánÛ státní správy (od ústfiedí po okresy) a dohlíÏel tak na

301


realizaci stranick˘ch mûfiítek nejãastûji odÛvodÀovan˘ch „zostfiujícím se tfiídním bojem“. V tomto systému hrála rovnûÏ velmi dÛleÏitou roli autocenzura (individuální nebo redakãní) – stranické i státní orgány spoléhaly na „stranickou a politickou vyspûlost kádrÛ“, které do filmov˘ch tvÛrãích kolektivÛ, divadel, redakcí novin, ãasopisÛ, nakladatelství ãi rozhlasu dosadily. Je‰tû v roce 1950 se v‰ak stranické vedení pojistilo zavedením institutu tzv. dohlíÏecích redaktorÛ. PÛvodní systém kontroly v‰eho, co mûlo b˘t zvefiejÀováno, byl po organizaãní stránce sloÏit˘ – rÛzné struktury, aãkoli i jim za zády stály stranické orgány, zodpovídaly za obsah vydávan˘ch knih (ediãní rada pfii ministerstvu informací), divadelních her (Divadelní a dramaturgická rada, orgány ONV), filmÛ (Filmová rada, Filmov˘ aprobaãní sbor, odpovûdnost ministra informací), estrádní a jiné produkce (Hudební a artistická ústfiedna, orgány ONV). Navíc zde pÛsobily spí‰e prvky následné cenzury. Do této ponûkud nepfiehledné situace v˘znamnû zasáhlo doãasné zhroucení v‰emoci stranického aparátu na pfielomu let 1951 a 1952; síla, která dosud sjednocovala v‰echny kontrolní mechanismy, byla oslabena. Na podzim 1951 zanikla pfiedev‰ím Lektorská rada ÚV KSâ, pfiesnûji fieãeno promûnila se na lektorskou skupinu pfii odboru stranické propagandy Oddûlení propagandy a agitace ÚV KSâ219 a vrátila se tak vlastnû ke svému pÛvodnímu poslání z let 1945–47, tedy pfiípravû stranick˘ch propagaãních materiálÛ, pfiedná‰ek, ‰kolení funkcionáfiÛ apod.220 Je skuteãnû pozoruhodné, Ïe záhy poté, co stranick˘ aparát pfiestal prostfiednictvím Lektorské rady uplatÀovat svou bezprostfiední vÛli na pÛdû Národní ediãní rady ãeské pfii ministerstvu informací, vze‰el od ãlena její povolovací komise Ladislava Fikara návrh na zjednodu‰ení (a v podstatû uvolnûní) dosavadní praxe povolovacího fiízení; poÏadoval, aby publikace, jejichÏ vydání jiÏ zahrnovaly ediãní plány jednotliv˘ch nakladatelství, mohly b˘t povolovány bez Ïádanek a Ïádanky by nakladatelství napfií‰tû podávala „jen na sporné publikace nebo na publikace, které si vyÏádá MIO k lektorování“.221 Tato praxe se v‰ak mohla uplatÀovat jen krátce, neboÈ se zánikem ministerstva informací v lednu 1953 skonãila svou ãinnost i Ústfiední ediãní rada a její národní sekce. Zmizel tak dal‰í nástroj provázející praxi stranické cenzury. âást b˘valé NERâ, její v˘tvarnická komise, pfie‰la pod Hlavní správu polygrafického a gramofonového prÛmyslu, vydavatelství a obchodu s knihami pfii Úfiadu pfiedsednictva vlády jako


302

tzv. Umûlecká rada. ·lo vlastnû o pouh˘ expertní orgán zab˘vající se v˘tvarnou stránkou v‰ech polygrafick˘ch v˘robkÛ, kter˘ pfievzalo i pozdûj‰í ministerstvo kultury.222 Z uvedeného vypl˘vá, Ïe v roce 1952 dospûla situace k tomu, aby se komunistické vedení zam˘‰lelo nad vytvofiením nového a také efektivnûj‰ího systému kontroly, kter˘ by nahradil, ov‰em v jin˘ch podmínkách, dfiívûj‰í roli stranického aparátu. Nov˘ centrální orgán mûl dále odstranit nedostatky systému pfiedchozího, pfiedev‰ím roztfií‰tûní odpovûdnosti rÛzn˘ch dílãích struktur, pfiispût tak zároveÀ k jednotnému v˘kladu toho, co zvefiejnit lze, a koneãnû upevnit systém kontroly i v oblastech, kde se dfiíve stûÏí prosazoval. Tyto úkoly mohla lépe zajistit dÛslednûj‰í praxe preventivní (pfiedbûÏné) cenzury, a sice na bázi stranicko-státního orgánu. Poãátkem roku 1953 dostaly tyto pfiípravy konkrétnûj‰í podobu, kdyÏ od února 1953 probíhaly za úãasti sovûtského experta. Pfiíslu‰né návrhy se projednávaly mj. i s kulturními politiky Václavem Kopeck˘m, Jifiím Tauferem a Franti‰kem Neãáskem. V dubnu pak vznikl pfii vládû úfiad tiskového dohledu jako vrcholná instituce cenzurní praxe, ãímÏ byly patrnû i oÏiveny úvahy komunistického vedení z pfielomu let 1949 a 1950. Existence tohoto úfiadu mûla zÛstat utajena, neboÈ komunistické vedení jej vnímalo jako „nevefiejn˘ orgán vlády“. Krátce poté (v záfií 1953) jej vláda pfievedla pod ministerstvo vnitra jako Hlavní správu tiskového dohledu (HSTD).223 Název úfiadu „tiskového dohledu“ byl vlastnû zavádûjící. Do sféry jeho zájmÛ spadaly v zásadû v‰echny informace ‰ífiené na vefiejnosti tiskem, slovem a obrazem. Cenzura se vztahovala nejen na klasická média (vãetnû televize), ale mûla se stát v podstatû v‰udypfiítomnou. Cenzofii poãítali s kontrolou novin, ãasopisÛ, vydávan˘ch knih a knihovních fondÛ (i antikvariátÛ), rozhlasového a televizního vysílání, v˘stav, divadelních, estrádních, kabaretních, varietních a cirkusov˘ch pfiedstavení, filmÛ, gramofonov˘ch desek, obrazÛ, plaket, bust, soch, dále napfi. vefiejn˘ch pfiedná‰ek, plakátÛ, reklamních letákÛ, nálepek, pohlednic ãi dokonce obecních kronik a úmrtních oznámení. Zahrnovala rovnûÏ kontrolu korespondence. Kontroly se net˘kaly pouze projevÛ na vefiejn˘ch shromáÏdûních komunistické strany, organizací a stran Národní fronty a aktivit v rámci ministerstva národní obrany. Aktivity HSTD mûly zabránit prozrazování státního tajemství a jin˘ch utajovan˘ch skuteãností, a dále takov˘ch, které nesmûly b˘t „v obec-

303


ném zájmu“ (podle pfiíslu‰n˘ch vládních unesení) zvefiejÀovány. V praxi se v‰ak citovan˘ „obecn˘ zájem“ v podstatû uplatÀoval podle libovÛle, politického citu a v‰eobecného rozhledu daného cenzora, pfiiãemÏ docházelo k fiadû absurdních situací. Teprve zhruba po dvou letech existence úfiadu se zaãala projevovat snaha více sjednotit v˘klad „obecného zájmu“. V pfiípadû ochrany státního zájmu a utajovan˘ch skuteãností zaãala ministerstva a dal‰í ústfiední úfiady dokonce v roce 1954 sestavovat speciální kartotéku, uplatÀování i tûchto vládních seznamÛ v‰ak v praxi naráÏelo na obtíÏe. V ãervenci 1956 ministr vnitra zfiídil zvlá‰tní komisi, která mûla jejich obsah revidovat, resp. „ze‰tíhlit“ vzhledem ke zmûnûné vnitropolitické i mezinárodní situaci. BûÏnou ãinnost HSTD zaji‰Èovali plnomocníci. Vedoucí pracovníci v tisku, nakladatelstvích, rozhlase, televizi ãi provozovatelé kulturních produkcí (divadla, estrády apod.) jim museli pfiedkládat texty urãené ke zvefiejnûní. Cenzor text posuzoval z hlediska „státního zájmu“, resp. ochrany „státního tajemství“. Pokud napfiíklad text shledal nezávadn˘m, opatfiil jej razítkem a sv˘m sluÏebním ãíslem, bez nichÏ jej nemohla tiskárna vytisknout. Obcházení tohoto postupu se trestalo. V pfiípadû divadelních pfiedstavení, estrád ãi pfiedná‰ek docházelo i k namátkov˘m kontrolám, zda je schválen˘ text dodrÏován. Své pÛsobení HSTD zahájila v srpnu 1953 a do konce toho roku dobudovávala svou strukturu, aby mohla vyvíjet kontrolní ãinnost ve v‰ech pfiedpokládan˘ch smûrech. PfiestoÏe se HSTD pot˘kala s nedostatkem plnomocníkÛ, od poãátku roku 1954 se zaãal „tiskov˘ dohled“ praktikovat i na úrovni okresÛ, kde „tiskov˘ dohled“ nad závodními ãasopisy, vesnick˘mi novinami, plakáty apod. vykonávali v rozsahu ãinnosti pracovníci OV KSâ fiízení (v souhlase s oddûlením propagandy a agitace KV KSâ) krajskou správou HSTD.224 Na poãátku jejich ãinnosti v‰ak byla zaznamenána celá fiada nedostatkÛ. PrÛzkum z jara 1954 napfi. kritizoval, Ïe „pracovníci OV KSâ povûfieni tiskov˘m dohledem pfii své ãinnosti nahraÏují redaktory ãasopisÛ, protoÏe tito nedocházejí do tiskárny k lámání. Jindy zase dochází k nahraÏování osvûtového pracovníka ONV, nebo naopak. Tak na pfiíklad v Blatné se tito pracovníci vzájemnû dohadují, zda se má ta ãi ona divadelní hra povolit, místo toho, aby osvûtov˘ pracovník ze své kompetence odpovûdnû rozhodl o povolení a potom teprve povolenou hru pfiedloÏil ke schválení pracovníku OV KSâ.“ I z toho je patrné, Ïe komunistické ve-


304

dení vnímalo HSTD jako jakousi „odboãku“ stranického aparátu zodpovûdnou za „tiskov˘ dohled“. Odbor tisku pfii Oddûlení propagandy a agitace ÚV KSâ za této situace a v souladu s tehdej‰í ãinností stranického aparátu obecnû upravil svou pÛsobnost na „kádrové fiízení“ a sledování situace v masmédiích. Tento odbor byl pfiirozenû napojen na HSTD a chápal ji jako svÛj v˘konn˘ orgán, jehoÏ pracovníci museli s aparátem (nejen na ústfiední úrovni) konzultovat nûkteré zásahy apod. Plánovan˘ poãetní stav HSTD se nenaplnil ani po tfiech letech existence úfiadu, coÏ nicménû kompenzoval právû aktiv pracovníkÛ stranick˘ch okresních v˘borÛ. Pozice úfiadu i systematiãnost jeho zásahÛ tak vzrÛstala. Cel˘ systém kontroly byl dotvofien v roce 1955. Odpovídá tomu také napfi. postupné zjednodu‰ování tiráÏe kniÏních publikací v této dobû; oproti tzv. normované tiráÏi, zavedené na podzim 1950 jako souãást tiskové kontroly, nebylo zhruba od roku 1955 potfieba detailnû dokládat odpovûdnost pracovníkÛ jednotliv˘ch fází schvalovacího procesu. Staãilo pouze uvést ãíslo konkrétního plnomocníka HSTD. JiÏ koncem roku 1953 cenzura fie‰ila první „pfiípad“ z oblasti krásné literatury, konkrétnû knihu Petra Jilemnického Kus cukru (1934) ãtenou v ostravském rozhlase. Cenové relace v této knize HSTD oznaãila za provokativní a vypustila. Ov‰em vzhledem k tomu, Ïe cenzura zasahovala do díla „pokrokového spisovatele“, vyÏádal si její ‰éf Franti‰ek Kohout obecnou smûrnici od ministra vnitra Baráka, jak se zachovat pfii „nevhodném“ publikování v˘ÀatkÛ podobn˘ch dûl; Barák se vyslovil zcela jednoznaãnû, jeho doporuãení se dalo vztáhnout na postup pfii uvefiejÀování ve‰ker˘ch umûleck˘ch dûl – „nevhodné“ pasáÏe mûly b˘t prostû odstranûny. Ze souhrnné zprávy HSTD o její ãinnosti od jejího zfiízení do srpna 1956 pofiízené pro politické byro ÚV KSâ vypl˘vá, Ïe kromû organizaãních nedostatkÛ odolávaly kontrole HSTD pfiedev‰ím estrádní a podobné programy pofiádané Hudební a artistickou ústfiednou, resp. jejím Estrádním jednatelstvím. Podobnû problémovû bylo vnímáno pojetí satiry v jakékoli formû – v satirick˘ch rozhlasov˘ch pofiadech, pofiadech HAÚ ãi ãasopisech Dikobraz a Roháã. V obou pfiípadech je pfiirozenû nutné vzít v úvahu „velké oãi“ cenzorÛ: „Ostrá satira je ãasto zamûÀována s otevfien˘mi nebo i potmû‰il˘mi a skryt˘mi útoky na ná‰ reÏim, na stranu a vládu a vedoucí funkcionáfie, na na‰e opatfiení a k zveliãování na‰ich chyb, nedostatkÛ apod.“ Mal˘ respekt estrádních umûlcÛ i pracovníkÛ

305


pfied HSTD byl dokládán pfiedev‰ím nerespektováním jiÏ schválen˘ch, resp. „opraven˘ch“ textÛ a laxním pfiístupem vedení HAÚ k „viníkÛm“. AÏ v kvûtnu 1956 HSTD dosáhla „po nûkolikerém upozorÀování na opakující se ‰kodlivé a nepfiátelské vystupování“ jednoleté distance herce Karla Effy od pÛsobení v estrádách. Dal‰í potíÏe Hlavní správû tiskového dohledu zpÛsobovala pro svou roztfií‰tûnost oblast nejrÛznûj‰í pfiedná‰kové ãinnosti, osvûtov˘ch pofiadÛ a akcí. Îádala proto vût‰í souãinnost s ministerstvem ‰kolství a kultury, zvlá‰tû pak vydání nové zpfiesÀující vyhlá‰ky upravující povolovací fiízení kulturních a osvûtov˘ch podnikÛ. Tu ministerstvo kultury pfiipravovalo od pfielomu let 1954 a 1955.225 Citovaná zpráva HSTD z léta 1956 sice kritizovala voln˘ v˘klad ochrany „obecného zájmu“ nûkter˘mi plnomocníky, v zásadû v‰ak s uspokojením dokládala oprávnûnost vût‰iny zásahÛ. Nutnost ochrany „obecného zájmu“ HSTD akcentovala pfiedev‰ím pro období po XX. sjezdu KSSS: „Tehdy fiada redaktorÛ, spisovatelÛ, autorÛ satirick˘ch povídek a skeãÛ i estrádních umûlcÛ si vyloÏila po svém rozvinutí kritiky a svobodu projevu. Projevily se liberalistické tendence a volání po ‚absolutní svobodû‘, zaãaly se mnoÏit nepravdivé nebo pomlouvaãné, kverulantské a skandalisující pfiipomínky a ãlánky k na‰emu vefiejnému, politickému a hospodáfiskému Ïivotu… Volání po absolutní svobodû s poukazem na ústavu… projevilo se otevfienû na 2. sjezdu ãs. spisovatelÛ v dubnu 1956 i na zasedání Ústfiedního v˘boru Svazu ãs. novináfiÛ 5. a 6. kvûtna 1956, kdy bylo voláno po úplném zru‰ení tiskového dohledu, kdy celá práce tiskového dohledu byla zcela jednostrannû a bez znalosti kladn˘ch pracovních v˘sledkÛ odsuzována na základû nûkter˘ch chyb, k nimÏ do‰lo pfii kádrovém budování tiskového dohledu pfieváÏnû v letech 1953 aÏ do jara 1955.“ ZároveÀ vedení HSTD poukazovalo, Ïe poãet zásahÛ z hlediska utajení i z hlediska obecného zájmu se rok od roku sniÏoval; v prvním pfiípadû dokonce o jednu tfietinu oproti roku 1954, coÏ zdÛvodÀovalo úpravou seznamÛ utajovan˘ch skuteãností i preventivním pÛsobením tiskového dohledu. V pfiípadû ochrany „obecného zájmu“ se sníÏení zásahÛ otevfienû pfiipisovalo dÛslednûj‰í autocenzufie („pfiíslu‰ní pracovníci na úsecích publikaãních i kulturnû-osvûtov˘ch sami materiály s vût‰í péãí sledují a kontrolují, aby nemuselo dojít k jednání s tiskov˘m dohledem“), coÏ se interpretovalo jako „v˘chovné pÛsobení“ tiskového dohledu. V podstatû se cenzofii snaÏili, aby


306

„redakce a ostatní partnefii vidûli v tiskovém dohledu pfiedev‰ím svého pomocníka a rádce…“ Není ov‰em pochyb, Ïe HSTD pomáhala pfiedev‰ím komunistickému reÏimu. Nedomnívám se, Ïe by cenzurní úkony po roce 1953, navzdory rÛstu poãtu médií, nákladÛ tiskovin apod., nebyly v silách pfiímo stranického aparátu, a proto musel vzniknut zcela nov˘ institut.226 Zfiízení HSTD prostû odpovídalo pozmûnûné roli stranického aparátu po roce 1952 a nové dûlbû moci mezi stranick˘mi a státními institucemi. Na tomto místû se snaÏím pfiedev‰ím obecnû charakterizovat ãinnost úfiadu a nastínit kontext jeho vzniku, nikoli dokládat bûÏnou praxi v oblasti kultury. Pfiesto lze z v˘‰e fieãeného odvodit, Ïe existence HSTD od roku 1953 v˘znamnû zkreslovala nové moÏnosti umûleckého projevu i prezentace názorÛ umûlecké inteligence, coÏ nab˘valo na v˘znamu zvlá‰tû od druhé poloviny 50. let. Ustavení zjevné (byÈ oficiálnû nepfiiznané) pfiedbûÏné cenzury stavûlo je‰tû zfietelnûj‰í bariéry mezi stranick˘m vedením a kulturní inteligencí a prohlubovalo vzájemné odcizení. Zmûny v nomenklatufie Ponûkud unavující a such˘ faktografick˘ popis struktury ãi personálního obsazení aparátu ÚV KSâ, ministerstva kultury apod., jak jsme jej mohli sledovat na zaãátku této podkapitoly, nebyl pfiirozenû cílem mé studie. Pfiesto v‰ak tvofií dÛleÏit˘ prostfiedek k anal˘ze postavení tûchto struktur v systému kulturní politiky po roce 1953. Domnívám se, Ïe poznání zmûn a inovací v tûchto strukturách pfiedstavuje jeden z dÛleÏit˘ch klíãÛ k pochopení praktick˘ch krokÛ kulturní politiky té doby. Jeden z v˘sledkÛ hluboké vnitrostranické krize z let 1951–52 pfiedstavovaly zmûny v celkovém uplatÀování kádrové politiky jako dÛleÏitého nástroje k ovládání a kontrole v‰ech sfér vefiejného Ïivota v âeskoslovensku. Negativní praktické dopady prosazování tzv. nové inteligence z fiad dûlnictva vedly k urãitému pfiehodnocení této praxe, pfiesunu aktivní kádrové politiky („v˘chovy kádrÛ“) ze stranick˘ch institucí na instituce mimostranické. Od let 1952–53 se komunistická strana zaãala soustfieìovat pfiedev‰ím na pasivní kádrovou politiku, jejímÏ v˘razem se staly podrobné tzv. kádrové pofiádky – seznamy funkcí, které podléhaly schválení urãit˘m stranick˘m orgánem na centrální a niÏ‰í úrovni.227 Kádrové pofiádky souãasnû pomáhaly pfiesnû vymezit kompetence mezi

307


stranick˘mi i státními institucemi a odstranit tím napûtí, které se okolo tohoto aspektu dfiíve kumulovalo. První skuteãnû ucelen˘ „kádrov˘ pofiádek“ ve stranick˘ch orgánech i mimostranick˘ch institucích vznikl, jak jsme se zmínili v první kapitole, v únoru 1952. JiÏ po dvou letech, na podzim 1954, pfiipravilo organizaãní oddûlení ÚV KSâ nov˘ dokument tohoto typu.228 Nejprve formulovalo návrh zásad kádrového pofiádku, kter˘ sekretariát ÚV KSâ schválil v polovinû fiíjna 1954, pfiiãemÏ soubûÏnû schválil strukturu osobního spisu kaÏdého funkcionáfie podléhajícího „kádrovému pofiádku“. Hotov˘ a konkretizovan˘ nomenklaturní systém schválil sekretariát ÚV KSâ koncem listopadu 1954. Vzhledem k tomu, Ïe poãet schvalovan˘ch funkcí se oproti roku 1952 roz‰ifioval, vznikly dal‰í tfii schvalovací instance, které mj. posuzovaly kandidáty na ménû v˘znamné funkce. V roce 1952 existovaly na „nejvy‰‰í úrovni“ dvû instance – pfiedsednictvo a politick˘ sekretariát ÚV KSâ. V roce 1954 se schvalovací pravomoci obou tûchto grémií slouãily do politického byra ÚV KSâ, upraveny byly pravomoci Ústfiedního v˘boru KSâ. Instance organizaãního sekretariátu ÚV KSâ (1952) a sekretariátu ÚV KSâ zÛstala zachována, v roce 1954 ale pfiibyla pravomoc pfiíslu‰ného oddûlení ÚV KSâ, dále tajemníka ÚV KSâ a vedoucího ústfiedního úfiadu (resortního ministra), kter˘ v‰ak mûl povinnost spolupracovat s pfiíslu‰n˘m oddûlením ÚV KSâ. Systém kontroly obsazování v˘znamn˘ch i ménû v˘znamn˘ch funkcí, kter˘ prostupoval stranick˘ a státní aparát, hospodáfiské, kulturní a spoleãenské organizace od nejvy‰‰í úrovnû aÏ po okresy, tak byl vlastnû dokonãen. Dílãím zpÛsobem tento systém zasáhla decentralizaãní opatfiení v letech 1956–57, kdy do‰lo k mírnému pfiesunu pravomocí v nomenklatufie z centrálních stranick˘ch orgánÛ na niÏ‰í sloÏky. Celkov˘ „kádrov˘ pofiádek“ po tûchto zmûnách vznikl v ãervenci 1957, v dal‰ích letech v‰ak stranick˘ aparát opût zaãal v omezené mífie získávat nûkteré kompetence zpût.229 V roce 1956 se kompetence z ústfiedí pfievádûly pfiedev‰ím na krajské v˘bory KSâ – poãty funkcí schvalovan˘ch KV KSâ se témûfi zeãtyfinásobily; z 1 085 na více neÏ 4 200, o rok pozdûji v‰ak byly mírnû redukovány asi na polovinu. Od roku 1952 aÏ do 60. let jen velmi mírnû posilovaly pravomoci okresních v˘borÛ KSâ (1952 – 464, 1967 – 692). Sledujme nyní, jak se „kádrov˘ pofiádek“ z listopadu 1954 odrazil v kulturní sféfie. Podle nûj Ústfiední v˘bor KSâ schvaloval do


308

funkcí jednotlivé ministry. Politické byro ÚV KSâ schvalovalo ve stranick˘ch orgánech mimo jiné vedoucí oddûlení ÚV KSâ, v orgánech masov˘ch organizací pfiedsedy tajemníky?? ÚV âSM, dále pfiedsedy SâSP, V˘boru ãeskoslovensk˘ch Ïen, Svazu protifa‰istick˘ch bojovníkÛ, âeskoslovenského v˘boru obráncÛ míru ad. V oblasti médií schvalovalo mezi jin˘mi ústfiední fieditele âeskoslovenského rozhlasu a âeskoslovenské televize, pfiedsedu Spoleãnosti pro ‰ífiení politick˘ch a vûdeck˘ch znalostí a hlavní redaktory Práce, Mladé fronty, Zemûdûlsk˘ch novin, Svobodného slova a Lidové demokracie. Politickému byru ÚV KSâ dále podléhali ke schválení námûstci ministra (resp. povûfience) ‰kolství a ministra kultury, v rámci resortu kultury zde náleÏely mimo jiné funkce pfiedsedy Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, fieditele âeskoslovenského státního filmu, národní i zaslouÏilí umûlci, ãeskosloven‰tí ãlenové Mezinárodního svazu hercÛ. Role sekretariátu ÚV KSâ se v novém nomenklaturním systému z hlediska kulturní politiky projevila tím, Ïe ve stranick˘ch orgánech mu podléhali ke schválení v‰ichni politiãtí pracovníci ÚV KSâ, dále redakce, redakãní rady a politiãtí pracovníci Rudého práva a Nové mysli, hlavní redaktor a fieditel nakladatelství Rudé právo. Kromû toho, Ïe sekretariát ÚV KSâ schvaloval i systemizaci aparátu ÚV KSâ, jeho souhlas byl zapotfiebí i pfii jmenování vedoucích stranick˘ch skupin v umûleck˘ch svazech (svazu spisovatelÛ; svazu skladatelÛ; Ústfiedního svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ; svazu architektÛ; svazu malífiÛ, sochafiÛ a grafikÛ; svazu prÛmyslov˘ch v˘tvarníkÛ). V orgánech masov˘ch organizací schvaloval pfiedsednictvo a vedoucí oddûlení ÚV âSM, pfiedsednictvo a vedoucí tajemníky SâSP, pfiedsedy a tajemníky ústfiedních v˘borÛ svazÛ ROH (Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie) i zahraniãní pracovníky masov˘ch organizací (mj. SâSP, âeskoslovenského v˘boru obráncÛ míru, Svazu protifa‰istick˘ch bojovníkÛ, V˘boru ãeskoslovensk˘ch Ïen).230 V oblasti tisku, vydavatelství a kniÏního obchodu schvaloval sekretariát ÚV KSâ fieditele Hlavní správy vydavatelstev, tiskáren a kniÏního obchodu, tfii vedoucí správ vydavatelstev, tiskáren a kniÏního obchodu, fieditele a ‰éfredaktory nakladatelství (mj. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umûní, Orbis, Svût sovûtÛ, Státní nakladatelství dûtské knihy, Na‰e vojsko, âeskoslovensk˘ spisovatel, Práce, Mladá fronta, Vy‰ehrad – Lidová demokracie, Melantrich – Svobodné slovo), dále fieditele n. p. Kniha, fieditele n. p. Sovûtská kniha, tajemníky a ãleny pfiedsednictva

309


Spoleãnosti pro ‰ífiení politick˘ch a vûdeck˘ch znalostí, pfiedsedu a jednatele Svazu ãeskoslovensk˘ch novináfiÛ, námûstky fieditele âeskoslovenského rozhlasu a hlavní redaktory t˘deníkÛ, mezi nimiÏ nalézáme Literární noviny, Dikobraz, Vlastu, Svût práce, Svût sovûtÛ, Besedu venkovské rodiny ad. Poslední z hlediska kulturní politiky v˘znamn˘ segment funkcí schvalovan˘ sekretariátem ÚV KSâ zaujímala sféra ministerstva kultury a jím fiízen˘ch zafiízení vãetnû umûleck˘ch svazÛ. Mimo jiné zde byly zahrnuty funkce fieditele Správy umûní a osvûty ministerstva kultury, fieditelÛ státních divadel, âeské filharmonie, âeskoslovenského státního souboru písní a tancÛ, dále Hudební a artistické ústfiedny, n. p. âeskoslovenské cirkusy, varieté a lunaparky, pfiedsedy a místopfiedsedy Státní architektonické rady. V pfiípadû umûleck˘ch svazÛ sekretariát ÚV KSâ schvaloval pfiedsedy Svazu ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ, Ústfiedního svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ, Svazu ãeskoslovensk˘ch architektÛ, Svazu malífiÛ, sochafiÛ a grafikÛ, Svazu prÛmyslov˘ch v˘tvarníkÛ a také ãleny pfiedsednictva Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ. Souãasnû schvaloval kandidáty na ãleny pfiedsednictva a ãleny ústfiedních v˘borÛ svazu skladatelÛ (v poãtu 32), ÚSâSVU (36), svazu architektÛ (35), svazu malífiÛ, sochafiÛ a grafikÛ (15) a Svazu prÛmyslov˘ch v˘tvarníkÛ (20). Dále sem náleÏely funkce hlavních redaktorÛ Literárních novin, Nového Ïivota, Hosta do domu a V˘tvarné práce. Novou (o stupeÀ niÏ‰í) instancí, která se od listopadu 1954 podílela na nomenklaturním systému, byla jednotlivá oddûlení ÚV KSâ. Jejich role ve schvalovacím systému mûla dvû polohy. V pfiípadû funkcí spadajících do sféry pfiíslu‰eného ministra mûla oddûlení ÚV KSâ spolupracovat a vyjadfiovat se k návrhÛm, které jim ministr pfiedkládal. Návrh v‰ak nakonec schvaloval ministr, pfiiãemÏ v pfiípadû nejednotného názoru mûla nakonec rozhodnout vy‰‰í instituce – sekretariát ÚV KSâ.231 V oblasti mediální podléhaly této procedufie napfi. funkce pfiedsedy umûlecké rady Hlavní správy vydavatelstev, pfiedsedÛ ediãních rad ústfiedních nakladatelství, vedoucích oddûlení a hlavních redaktorÛ hlavních redakcí âeskoslovenského rozhlasu a post zástupce fieditele âeskoslovenské televize pro program. Na úseku ministerstva kultury a jeho zafiízení muselo oddûlení ÚV KSâ vyslovit souhlas s návrhem na funkce vedoucích odborÛ na ministerstvu (odbor správy umûní divadelního, odbor správy umûní v˘tvarného, odbor správy umûní hudebního, odbor státní propagace), dále na post pfiedsedy a ãle-


310

nÛ Filmové rady, pfiedsedy Gramofonové rady, fieditelÛ Národní galerie, Národního muzea, UmûleckoprÛmyslového muzea, Ústfiedního domu lidové tvofiivosti, Památníku národního písemnictví, Gramofonov˘ch závodÛ, Divadelní sluÏby, Estrádního jednatelství HAÚ, Koncertního jednatelství HAÚ, Ochranného svazu autorského, Divadelního a literárního jednatelství, Fondu v˘tvarn˘ch umûní, Literárního fondu aj. Dále sem spadaly funkce ‰éfÛ souborÛ Národního divadla, dramaturga Národního divadla i fieditele úseku distribuce âSF, fieditele úseku prÛmyslu âSF, fieditele úseku v˘roby âSF. Oddûlení ÚV KSâ mûlo koneãnû vliv na obsazení funkcí hlavních sekretáfiÛ svazu skladatelÛ (5), ÚSâSVU (4) a svazu architektÛ (1) ãi hlavních redaktorÛ dal‰ích ãasopisÛ (nespecifikováno). Druhá poloha role oddûlení ÚV KSâ spoãívala v tom, Ïe se vyjadfiovala ke „kádrov˘m návrhÛm“ krajsk˘ch v˘borÛ KSâ, ústfiedních orgánÛ ROH, âSM ad., které je také poté schvalovaly. V pfiípadû nejednotnosti zde opût rozhodoval sekretariát ÚV KSâ. Byly zde zahrnuty funkce ãlenÛ pfiedsednictev svazÛ ROH (Svazu zamûstnancÛ v umûní a kultufie) a vedoucí jejich oddûlení, ãlenové ÚV âSM, ãlenové ÚV masov˘ch organizací (SâSP, âeskoslovensk˘ v˘bor obráncÛ míru, SPFB??, V˘bor ãeskoslovensk˘ch Ïen ad.), ãlenÛ pfiedsednictva a ústfiedního v˘boru Svazu ãeskoslovensk˘ch novináfiÛ a koneãnû odpovûdn˘ch redaktorÛ t˘deníkÛ, ãtrnáctideníkÛ a mûsíãníkÛ, které vydávaly masové organizace (mj. Klub, Matefiídou‰ka, Ohníãek, Pion˘r, Práce mlad˘ch, Práce pion˘rÛ, Vûda a technika mládeÏi, Îena a móda, Host do domu, Nov˘ Ïivot, Bloãek pro referenty, âtení o SSSR, Kulturní besedy, Praha-Moskva, Pfiítel SSSR, ·estina svûta, Vûda a Ïivot ad.) Závûrem pouze doplÀme, Ïe byra KV KSâ se v té dobû na podílela na celkovém „kádrovém pofiádku“ tím, Ïe schvalovala pfiedev‰ím fieditele a vedoucí krajsk˘ch lidov˘ch knihoven, muzeí, rÛzn˘ch kulturních a umûleck˘ch podnikÛ, vedoucí pracovníky krajsk˘ch stfiedisek umûleck˘ch svazÛ a v˘borÛ, Spoleãnosti pro ‰ífiení politick˘ch a vûdeck˘ch znalostí, podobnû byra OV KSâ schvalovala fieditele okresních knihoven, domÛ osvûty, vedoucí pracovníky kulturních podnikÛ. V˘‰e uveden˘ such˘ a neatraktivní v˘ãet funkcí kulturní sféry nám v‰ak mnoho neodhalí, pokud jej neporovnáme s pÛvodním „kádrov˘m pofiádkem“ a nepokusíme se interpretovat vzniklé rozdíly. Pfiedev‰ím je zfiejmé, Ïe „kádrov˘ pofiádek“ z listopadu 1954

311


aktualizoval oproti roku 1952 stav kulturních institucí, organizací ãi tiskovin; nûkteré z nich zanikly (napfi. Ústfiední ediãní rada, Divadelní a dramaturgická rada, Tvorba), nové se utvofiily (napfi. âeskoslovenská televize, Hlavní správa vydavatelstev, nové souãásti Hudební a artistické ústfiedny, Host do domu), dále se zpfiesÀovaly kompetence stranick˘ch orgánÛ v nomenklatufie kulturních organizací, popfi. roz‰ifiovalo stávající spektrum funkcí v institucích, které dosud schválení podléhaly. Reprezentativní v˘ãet rozdílÛ pfii schvalování funkcí v oblasti kultury podle „kádrov˘ch pofiádkÛ“ z let 1952 a 1954 znázorÀuje tabulka: Funkce 1952 podléhalo schválení ministři (kulturní resorty) předsednictvo ÚV KSČ šéfové odborů ministerstev (kulturní resorty) politický sekretariát ÚV KSČ vedoucí oddělení ministerstev (kulturní resorty)

1954 podléhalo schválení ÚV KSČ

oddělení ÚV KSČ se vyjadřuje k návrhu ministra

organizační sekretariát ÚV KSČ nepodléhá schválení orgánu ÚV KSČ

předsedové a generální tajemníci uměleckých svazů

politický sekretariát ÚV KSČ

sekretariát ÚV KSČ (mimo SČSS)

vedení Ústř. dramaturgie (předseda, členové) / ředitel výroby ČSF


ředitel Národní galerie


oddělení ÚV KSČ se vyjadřuje k návrhu ministra oddělení ÚV KSČ se vyjadřuje k návrhu ministra

vedoucí oddělení ÚRO („kultprop“) vedoucí oddělení svazů ROH předsedové a tajemníci svazů ROH předsednictvo SČSP Filmová rada (předseda, členové)

organizační sekretariát ÚV KSČ oddělení ÚV KSČ se vyjadřuje k návrhu ÚRO organizační sekretariát ÚV KSČ oddělení ÚV KSČ se vyjadřuje k návrhu ROH politický sekretariát ÚV KSČ politický sekretariát ÚV KSČ

sekretariát ÚV KSČ sekretariát ÚV KSČ


oddělení ÚV KSČ se vyjadřuje k návrhu ministra


312

V tomto pfiehledu je v pfiípadû nûkter˘ch kulturnûpolitick˘ch funkcí jasnû patrná tendence pfiesunu schvalovací kompetence z politicky vy‰‰ího orgánu na niÏ‰í (kromû postu ministra, kter˘ podléhal schválení Ústfiedního v˘boru KSâ). Kromû toho se zde projevuje tendence zv˘‰it pravomoc ministra; v pfiípadû vedoucích oddûlení ministerstva kultury dokonce do‰lo k vy‰krtnutí z nomenklaturního fiádu a ponechání rozhodnutí ãistû na vÛli vedení vládního resortu. Tyto pfiesuny se samozfiejmû odehrávaly uvnitfi nejvy‰‰ích struktur komunistick˘ch orgánÛ, v Ïádném pfiípadû tedy nedocházelo ke zmírnûní kontroly spoleãnosti, v na‰em pfiípadû kulturního Ïivota. Pfiesto vyslaly urãit˘ signál – lze je podle mého názoru interpretovat jako sníÏení politického v˘znamu urãit˘ch funkcí v rámci kulturní politiky, sníÏení váhy, které jim komunistické vedení pfiipisovalo (napfi. Filmové rady), aniÏ by to souãasnû znamenalo, Ïe by se obecnû sniÏoval poãet funkcí podléhajících nomenklaturnímu pofiádku. Zmûny v nomenklatufie mezi lety 1952–54 proto ãásteãnû odráÏejí ponûkud ‰ir‰í problém: naznaãují, jak komunistické vedení v polovinû 50. let reflektovalo celkové uvolnûní spoleãnosti, jak ustupovalo od totální politizace spoleãenského a kulturního Ïivota, resp. zaãalo poprvé po únoru 1948 vytváfiet svou vlastní „normalitu“. Je také zajímavé porovnat návrh zásad „kádrového pofiádku“ z fiíjna 1954 se schválen˘m materiálem z listopadu 1954. Zatímco na úrovni ÚV KSâ a politického byra ÚV KSâ nezaznamenáváme rozdíly, k urãit˘m zmûnám do‰lo na úrovni sekretariátu a oddûlení ÚV KSâ, resp. ministra. Net˘kaly se sice „kulturních“ funkcí v rámci stranick˘ch orgánÛ a orgánÛ masov˘ch organizací, ale nejzajímavûj‰í posun nastal v pfiípadû umûleck˘ch svazÛ. Jejich postavení po roce 1953 se v‰ak budeme vûnovat v samostatném oddílu. Umûlecké svazy JiÏ v˘voj v prÛbûhu roku 1952 naznaãil, Ïe dosavadní zpÛsob fiízení umûleck˘ch svazÛ prodûlá urãité zmûny. Nahrávalo tomu nûkolik vzájemnû provázan˘ch okolností. Pfiedev‰ím zde existovala neblahá zku‰enost umûlcÛ organizovan˘ch ve svazech (zvlá‰tû umûlcÛ-komunistÛ) s pfiím˘m stranick˘m fiízením svazÛ praktikovan˘m Bare‰ov˘m „kultpropem“ do podzimu 1951. Nová kulturnûpolitická garnitura okolo Kopeckého, která se po pádu „starého“ stranického aparátu prosadila, si velmi dobfie uvûdomovala nutnost odli‰it metody prosazování komunistické politiky v této

313


oblasti a nespokojovala se pouze s úpravou ideov˘ch a estetick˘ch kritérií ãi personálními zmûnami. V roce 1952, období destabilizace stranick˘ch struktur i jejich postupné rekonstrukce, tedy do‰lo k pfiechodnému zv˘‰ení fiídící role ministerstev vÛãi svazÛm (pfiíznaãnû byl tehdy napfi. formulován návrh na svolání II. sjezdu svazu spisovatelÛ232), coÏ v‰ak nebylo koncepãnû dlouho udrÏitelné. Pfii zvaÏování moÏností nové úpravy jistû hrála svou roli i skuteãnost, Ïe umûlecké svazy od svého vzniku v letech 1949–50 pfiedstavovaly z hlediska celého systému kulturní politiky neobyãejnû loajální souãást s dostatkem umûlcÛ-komunistÛ ochotn˘ch na tomto systému participovat. Na poãátku roku 1953 bylo v umûleck˘ch svazech organizováno více neÏ 4 300 ãesk˘ch a slovensk˘ch umûlcÛ. Nejpoãetnûj‰ím svazem zÛstával Ústfiední svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ, kter˘ sdruÏoval celkem 3 307 ãlenÛ (z toho Slovensko 460). Témûfi tfietinu ãlenské základny (1 038) pak tvofiili komunisté (vãetnû kandidátÛ; z nich bylo v zamûstnaneckém pomûru 569, z tvÛrãí práce Ïilo 469). Svaz ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ organizoval 585 ãlenÛ (z toho Slovensko 119), z nichÏ zhruba tfietina (188) byli komunisté (z tvÛrãí práce Ïilo 17, v zamûstnaneckém pomûru 157). V politicky nejv˘znamnûj‰ím svazu, Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, se v uvedené dobû sdruÏovalo ãlenÛ 424 (z toho Slovensko 130); vzhledem k jeho v˘znamu témûfi polovina ãlenÛ (244) byla komunisty. Z tvÛrãí práce Ïilo 21 spisovatelÛ (v‰ichni z ãesk˘ch zemí), 223 tvofiilo jako zamûstnanci.233 Jednu z moÏností nového zpÛsobu fiízení vycházející souãasnû ze sovûtského modelu fiízení pfiedstavovalo ustavování základních stranick˘ch organizací ve zmínûn˘ch svazech. Tento krok schválil organizaãní sekretariát ÚV KSâ jiÏ koncem fiíjna 1951. Podle tohoto usnesení se mûli komunisté-ãlenové umûleck˘ch svazÛ pfievádût ze sv˘ch místních a závodních organizací KSâ do základních organizací KSâ tûchto svazÛ, pfii ãemÏ v‰ak mûli v organizacích sv˘ch pracovi‰È zÛstat registrováni. Toto opatfiení se v‰ak ukázalo jako pfiíli‰ mechanické a v praxi se obtíÏnû provádûlo. Organizace KSâ ve státní správû, na umûleck˘ch vysok˘ch ‰kolách, v nakladatelstvích i jinde odmítly uvolÀovat umûlce-komunisty pro organizace ve svazech a odÛvodÀovaly to tím, Ïe tûÏi‰tû ãinnosti vût‰iny umûleck˘ch pracovníkÛ je na jejich pracovi‰ti, kde zastávají funkce a kde je jejich stálá ãinnost ve stranické organizaci nutná. Argumentovalo se tedy tím, Ïe jejich odchodem by


314

se ãinnost tûchto organizací ochromila. Námitky proti rozhodnutí organizaãního sekretariátu ÚV KSâ vznesly také krajské a okresní v˘bory KSâ, neboÈ toto fie‰ení odporovalo doposud platnému organizaãnímu fiádu strany.234 I pfies tyto nejasnosti se ve svazech stranické organizace v roce 1952 zakládaly, nemûly v‰ak pfiíli‰ silnou pozici vzhledem k tomu, Ïe pfievody umûlcÛ do nich se provádûly nedÛslednû a povolovaly se ãasté v˘jimky. Stranická ãinnost mezi umûlci se tak zdvojovala a sniÏovaly se její moÏnosti pÛsobit na umûlce na centrální úrovni. To umocÀovala i praxe fiízení v‰ech tfií stranick˘ch organizací: ty sice byly fiízeny Mûstsk˘m v˘borem KSâ v Praze, ale zároveÀ do jejich ãinnosti nezávisle zasahovali pracovníci tehdej‰ího Oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní ÚV KSâ. Zvlá‰tû pfii svém vzniku v‰ak základní organizace ve svazech splnily poslání, které jim komunistické vedení pfiipisovalo, kdyÏ napomáhaly (pfiedev‰ím ve svazu spisovatelÛ) v kampani proti tzv. slán‰tinû, jak bylo vylíãeno v pfiedchozí kapitole. Právû proto Oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní ÚV KSâ poãátkem ledna 1953 hodnotilo jejich pÛsobení relativnû pfiíznivû: v základních organizacích a poté i ve svazech se totiÏ „zaãala rozvíjet kritika a sebekritika. Projednávaly se nedostatky a chyby v tvÛrãí práci jednotlivcÛ i ve svazové ãinnosti. Stranick˘m organisacím se podafiilo zaktivisovat volené orgány svazÛ a pfiispût k fie‰ení organisaãních a ideov˘ch otázek.“235 Naopak, za hlavní nedostatek oddûlení oznaãilo jejich „neujasnûnost“ zásady vedoucí úlohy KSâ, kdyÏ si „osvojovaly právo kontroly volen˘ch orgánÛ a zapomínaly, Ïe nejsou organisacemi s pÛsobností celostátní, n˘brÏ s pÛsobností územnû ohraniãenou… Mezi umûlci-komunisty se projevovalo mínûní o v˘luãnosti, specifickém charakteru jejich základních organisací. âinnost tûchto organisací se zamûfiovala pfiedev‰ím na fie‰ení organisaãních a hospodáfisk˘ch otázek svazÛ.“ Na základû zhruba roãní zku‰enosti s pÛsobením základních organizací KSâ ve svazech proto vzniklo na pfielomu let 1952 a 1953 fie‰ení, které mûlo pÛsobení umûlcÛ-komunistÛ ve svazech upravovat lépe a v souladu s nov˘mi stanovami KSâ. Poãátkem ledna 1953 politick˘ sekretariát ÚV KSâ projednával návrh Oddûlení ‰kolství, vûdy a umûní ÚV KSâ na vznik tzv. stranick˘ch skupin.236 Konzultován byl zároveÀ s Oddûlením stranick˘ch orgánÛ ÚV KSâ, pracovníky krajského a mûstského v˘boru KSâ v Praze i s pfiedsedy stranick˘ch organizací umûleck˘ch svazÛ v Praze. Ná-

315


vrh schválen˘ poté politick˘m sekretariátem ÚV KSâ stanovil, Ïe stranické skupiny vzniknou pfii ústfiedních v˘borech umûleck˘ch svazÛ a v˘borech krajsk˘ch stfiedisek. Skupiny mûly pfiedbûÏnû projednávat pfiípravu sjezdÛ, konferencí a dal‰ích dÛleÏit˘ch svazov˘ch akcí, jakoÏ i závaÏné politické, ideologické, organizaãní i hospodáfiské otázky celostátního charakteru tak, aby komunisté ve volen˘ch orgánech zaujímali „správné a jednotné stanovisko a tak mohli pfied stranou zodpovídat za správné uplatnûní politiky strany v pfiíslu‰ném svazu“. Nepfiedpokládalo se, Ïe by se schÛze stranick˘ch skupin svolávaly pravidelnû, spí‰e podle potfieby. Pfiijaté fie‰ení tak v podstatû rezignovalo na odstranûní rébusu, kter˘ pfiedstavovala dvoukolejnost základních organizací ve svazu a na pracovi‰tích umûlcÛ-komunistÛ,237 kdyÏ omezilo pÛsobnost stranick˘ch skupin na nejvy‰‰í volené grémium svazu – ústfiední v˘bory. Bylo tedy usneseno, Ïe ve volen˘ch orgánech ÚSâSVU a jeho dílãích svazech, dále ve svazu spisovatelÛ, svazu skladatelÛ a jejich krajsk˘ch stfiediscích vzniknou podle stanov KSâ stranické skupiny. Základní organizace KSâ v tûchto svazech a jejich krajsk˘ch stfiediscích mûly sdruÏovat pouze komunisty-ãleny svazÛ, ktefií Ïili ze své umûlecké práce a nebyli v trvalém zamûstnaneckém pomûru, a komunisty ústfiedního aparátu pfiíslu‰ného svazu.238 Umûlci-komunisté v trvalém zamûstnaneckém pomûru mûli b˘t naopak organizováni v základních organizacích KSâ na sv˘ch pracovi‰tích. Umûlci-komunisté z krajsk˘ch stfiedisek svazÛ, v nichÏ nebylo moÏné zaloÏit organizaci KSâ se mûli zapojit do té, která nejvíce odpovídala charakteru jejich práce.239 Vznik stranick˘ch skupin mÛÏeme hodnotit jako dÛleÏit˘ pfiedûl v dosavadním zpÛsobu fiízení umûleck˘ch svazÛ. Na samotném postavení svazÛ v systému kulturní politiky se pfiirozenû nic nemûnilo – i nadále zÛstávaly poslu‰n˘mi pfievodov˘mi pákami stranick˘ch usnesení; samotné stranické skupiny fiídil sekretariát ÚV KSâ, skupiny pfii v˘borech krajsk˘ch stfiedisek analogicky krajské v˘bory KSâ. Zánik pfiímého stranického fiízení, které se vyznaãovalo mimo jiné ovládáním svazového aparátu, v‰ak pfiiná‰el podstatn˘ psychologick˘ rozdíl. Stanoviska a direktivy komunistického vedení jiÏ nepfiicházely na svazovou pÛdu pfiímo, ale volená grémia se jimi fiídila prostfiednictvím stanoviska, které jiÏ pfiedjednali sami umûlci-komunisté ve vedení svazu, ve stranické skupinû. Tento nov˘ styl nepfiímého fiízení svazÛ tak vytváfiel urãitou pseudoautonomii, zdání, Ïe tvÛrãí i organizaãní problémy si fie‰í umûl-


316

ci sami mezi sebou. Stranické skupiny tak pfiedstavovaly pfievodovou páku uvnitfi pfievodové páky. Pfiípravy k ustavení stranick˘ch skupin v umûleck˘ch svazech (ale také napfi. v âSAV) zaãal stranick˘ aparát (konkrétnû Oddûlení ‰kol, vûdy a umûní) podnikat zhruba v polovinû bfiezna 1953 za dohledu tajemníka ÚV KSâ Franti‰ka Neãáska.240 Vlastní organizaãní práce pfiipadla odboru umûní, jehoÏ referenti vyjednávali s vedením umûleck˘ch svazÛ bûhem jarních mûsícÛ. Za tu dobu vznikly stranické skupiny pfii ústfiedním v˘boru ÚSâSVU a Svazu sochafiÛ, malífiÛ a grafikÛ (konec dubna), svazu spisovatelÛ (polovina ãervna) a svazu skladatelÛ (konec ãervna). Svaz architektÛ ji zaloÏil aÏ poãátkem záfií. Ve v‰ech pfiípadech byli na ustavujících schÛzích skupin zvoleni prozatímní ‰éfové a pracovníci aparátu ÚV KSâ objasÀovali principy ãinnosti; zvlá‰tû vyzvedávali, aby skupiny nepfiedjímaly práci volen˘ch orgánÛ a tím je nenahrazovaly. Je tfieba vidût, Ïe zatímco komunistiãtí v˘tvarní umûlci vyuÏili zaloÏení stranické skupiny ke konfrontaci názorÛ na budoucí reorganizaci v˘tvarného Ïivota a vznik v˘bûrového svazu (úzce propojovan˘ s otázkou sociálního postavení v˘tvarníkÛ; dokonce si Komisi stranické kontroly zjara stûÏovali na práci Oddûlení ‰kol, vûdy a umûní), v pfiípadû svazu spisovatelÛ si stranick˘ aparát pfiístup literátÛ naopak pochvaloval. (Bohumil Mucha si poznamenal: „ÚroveÀ schÛze byla dosud nejlep‰í pfii porovnání s akademiky a v˘tvarníky.“) I v tomto pfiípadû se pfiesvûdãil, Ïe v rámci umûlecké elity mohl spisovatele vnímat jako tu loajálnûj‰í (a patrnû zabezpeãenûj‰í) ãást. Na podzim 1953 aparát ÚV KSâ (tedy Oddûlení propagandy, agitace a kultury, které tehdy pfievzalo odbor umûní) pfiistoupil ke zvolení fiádného vedení tûchto stranick˘ch skupin. Na schÛzích komunistÛ-ãlenÛ v˘borÛ jednotliv˘ch svazÛ byli tehdy jednomyslnû navrÏeni a zvoleni dosavadní vedoucí skupin, ktefií se patrnû ve funkcích osvûdãili. Vedoucí oddûlení Václav Slavík s jejich jmény seznámil organizaãní sekretariát ÚV KSâ a ten jejich volbu v prosinci schválil. Funkce vedoucích stranick˘ch skupin tedy zastávali v ÚSâSVU architekt-projektant v Projekãním atelieru praÏského komunálního podniku Richard F. Podzemn˘ (1907–1987); ve Svazu malífiÛ, sochafiÛ a grafikÛ sochafi a asistent Karla Pokorného na Akademii v˘tvarn˘ch umûní Karel Hladík (1912–1967); ve Svazu architektÛ vedoucí pracovní skupiny praÏského Ústavu pro plánování Jifií Novotn˘ (1911–2000). Ve svazu spisovatelÛ byl do

317


ãela stranické skupiny postaven vedoucí tajemník svazu Josef Sekera (1897–1972),241 ve svazu skladatelÛ Josef Stanislav (1897–1971) a v pfiípravném v˘boru Svazu prÛmyslov˘ch v˘tvarníkÛ textilní v˘tvarnice n. p. Tvorba Jaroslava Vondráãková-·imková (1894–1986).242 V souvislosti s utváfiením stranick˘ch skupin se od roku 1953 také novû vyvíjely vztahy umûleck˘ch svazÛ k jiné fiídící struktufie, k ministerstvu kultury, resp. modifikoval se pomûr mezi ministerstvem a stranick˘m aparátem v fiízení svazÛ. Po ustavení stranick˘ch skupin se aparát ÚV KSâ koncentroval pfiedev‰ím na ovládání stranick˘ch skupin, dohled nad celkovou koncepãní ãinností svazÛ a jejich ideové pÛsobení. Postavení ministerstva kultury se oproti stavu z let 1952–53 ponûkud oslabilo; jeho fiídící role se mûla omezit spí‰e na financování svazÛ a kulturních organizací, popfi. na organizaãní záleÏitosti spojené s pofiádáním svazov˘ch akcí. Charakteristická debata v tomto smyslu probûhla koncem roku 1954 na schÛzi sekretariátu ÚV KSâ, kter˘ projednával svolání I. celostátní konference Svazu ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ. Návrh na svolání konference tehdy podalo Oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ v dohodû s ministerstvem kultury a vedením svazu. Podle pÛvodního návrhu usnesení pfiedloÏeného oddûlením ÚV KSâ se mûlo konání celostátní konference odvíjet od doporuãení pfiedsedy vlády ·irokého ministru kultury ·tollovi, aby zajistil pfiípravu a provedení konference, pfiedloÏil teze hlavních referátÛ a dal‰ích podkladÛ ke konferenci a dokonce návrh na doplnûní ústfiedního v˘boru svazu podle nomenklaturního fiádu. Tento postup v‰ak byl na schÛzi sekretariátu ÚV KSâ podroben diskusi, které se úãastnili pfiedev‰ím Jifií Hendrych a Václav Pelí‰ek. Záznam z této diskuse je skuteãnû ojedinûl˘m dokumentem, neboÈ v té dobû se jiÏ k materiálÛm schÛzí nepfiikládaly; patrnû zÛstaly zachovány pouze v˘znamnûj‰í podnûty. Hendrych se pfii ní Pelí‰ka tázal, v jakém postavení je vlastnû svaz k ministerstvu, a doporuãil, aby se z usnesení vypustila formulace, podle které by ideová organizace (není zfiejmé, zda je tím mínûn cel˘ svaz, nebo jen organizace svazové konference po ideové stránce) byla závislá na ministerstvu. Pelí‰ek poté akceptoval, Ïe „tvÛrãí svazy mají jednat samostatnû“, coÏ mûlo b˘t následnû projednáno s ministrem ·tollem.243 Závûreãné usnesení tedy nakonec prodûlalo zásadní zmûnu: zaji‰tûní pfiíprav celostátní konference svazu skladatelÛ (vãetnû pfiedloÏení tezí referátu a podkladÛ ke konferenci a návrhÛ na doplnûní


318

ústfiedního v˘boru svazu) bylo nakonec svûfieno stranické skupinû pfii ústfiedním v˘boru svazu. Materiály pak mûly b˘t pfiedloÏeny Jifiímu Hendrychovi a Václavu Kopeckému. Teprve v rovinû moÏnosti se pfiipou‰tûlo, Ïe by na pfiípravû konference participovali ostatní komunisté ve svazu skladatelÛ ãi ministr kultury („aby… pomohl zajistit nezbytné vûci“). Zdá se tedy, Ïe na pfielomu let 1954 a 1955 do‰lo k vût‰ímu posílení odpovûdnosti stranick˘ch skupin ve svazech, resp. posílení fiídící role stranického aparátu na úkor ministerstva. Souãasnû se tím mûla více akcentovat „samostatnost“ umûleck˘ch svazÛ. Zmínûná diskuse mÛÏe zaujmout i z jiného hlediska: zaráÏející je jiÏ samotná Hendrychova otázka. Jak je moÏné, Ïe si tehdy tento (opût) v˘znaãn˘ ãinitel kulturní politiky nebyl jist vztahem umûleckého svazu k ministerstvu? Je moÏné, Ïe v Hendrychovi promlouval star˘ praktik, kterému se nevÏily „inovace“ v postavení stranického aparátu po odstranûní Slánského. Z jeho pohledu bylo jen pfiirozené, Ïe se fiízení ujímala (byÈ zprostfiedkovanû) opût strana. Dal‰í a velmi zajímav˘ aspekt ve vztazích stranického aparátu a ministerstva kultury mÛÏeme pozorovat zvlá‰tû ve zpÛsobu spravování Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ na rozdíl od ostatních umûleck˘ch svazÛ. Omezím se pfii tom na formální stránku vûci. V letech 1951–52 byl na ministerstvu ‰kolství, vûd a umûní systemizován odbor umûní, resp. samostatné literární oddûlení v rámci (VIII.) odboru literatury a v˘tvarného umûní, vedené Václavem Pekárkem. Po zániku ministerstva a zfiízení Státního v˘boru pro vûci umûní (kam byl tento odbor delimitován) v‰ak z tohoto vládního úfiadu mizí jakákoli struktura, která by v rámci systemizace poãítala se správou záleÏitostí spisovatelÛ; pfiitom státní v˘bor mûl v roce 1953 nadále k dispozici samostatné hudební a v˘tvarné odbory mj. s úkolem sledovat a vykonávat dozor nad ãinností svazÛ skladatelÛ a v˘tvarn˘ch umûlcÛ a zafiízení ve sféfie obou svazÛ. Toto rozvrÏení, které „nepamatovalo“ na svaz spisovatelÛ, pfievzalo od podzimu 1953 i ministerstvo kultury; pÛsobila v nûm jen Správa hudebních institucí a Správa pro vûci v˘tvarného umûní se stejn˘m vztahem k pfiíslu‰n˘m svazÛm. Svaz spisovatelÛ na rozdíl od dal‰ích svazÛ navíc nespadal do pÛsobnosti tohoto ministerstva.244 Dal‰í diference nám pak odhaluje v˘voj nomenklaturního fiádu v letech 1952–54, jehoÏ jsme se jiÏ v˘‰e dotkli. Je‰tû v únoru 1952 nelze zaznamenat Ïádn˘ rozdíl v pfiístupu k umûleck˘m svazÛm; tehdy pfiedsedy a generální tajemníky svazu spisovatelÛ, svazu

319


skladatelÛ i v˘tvarn˘ch umûlcÛ schvaloval (v rámci M·VU) politick˘ sekretariát ÚV KSâ a funkce volen˘ch tajemníkÛ a ãlenÛ ústfiedních v˘borÛ v‰ech jmenovan˘ch svazÛ náleÏely do kompetence organizaãního sekretariátu ÚV KSâ. Je‰tû na podzim 1954, kdy komunistické vedení zaãalo projednávat návrh zásad nového „kádrového pofiádku“, v tomto ohledu nedochází ke zmûnû, aãkoli si zde mÛÏeme v‰imnout jiÏ v˘‰e zmínûné tendence pfiesunu schvalovací kompetence z vy‰‰ího na niÏ‰í orgán – podle návrhu zásad z fiíjna 1954 totiÏ „agenda“ ãlenÛ ÚV v‰ech umûleck˘ch svazÛ náleÏela ministrÛm, resp. oddûlení ÚV KSâ, pfiiãemÏ jednotlivé návrhy mûl ministr kultury pfiedkládat oddûlení ÚV KSâ, které se k nim vyjadfiovalo. Teprve v pfiípadû rozdíln˘ch návrhÛ mûl rozhodnout ve vy‰‰í instanci sekretariát ÚV KSâ. Naopak ve schváleném „kádrovém pofiádku“ z listopadu 1954 se „agenda“ kandidátÛ do ÚV umûleck˘ch svazÛ pfiesunula do kompetence sekretariátu ÚV KSâ – posílilo tak rozhodování po stranické koleji. Co je v‰ak podstatnûj‰í – v tomto definitivním materiálu jiÏ mezi umûleck˘mi svazy nefiguroval svaz spisovatelÛ, pfiesnûji fieãeno, kandidáti do ústfiedního v˘boru svazu spisovatelÛ nepodléhali podle nomenklaturního fiádu schválení Ïádn˘m grémiem! Dal‰í rozdíly mezi svazy vytváfiel nomenklaturní fiád z listopadu 1954 na úrovni pfiedsedÛ. Pfiedseda svazu spisovatelÛ zaujímal mezi ostatními svazy v˘jimeãné postavení, neboÈ jej jako jediného schvalovalo politické byro ÚV KSâ. Z pohledu nomenklatury se tím pfiedseda SâSS nacházel napfi. na úrovni námûstka ministra kultury ãi fieditele âeskoslovenského státního filmu. Naopak pfiedsedy ÚV ostatních umûleck˘ch svazÛ (svazu skladatelÛ, ÚSâSVU, svazu architektÛ, svazu malífiÛ, sochafiÛ a grafikÛ, svazu prÛmyslov˘ch v˘tvarníkÛ) schvaloval „jen“ sekretariát ÚV KSâ. Sekretariát ÚV KSâ v‰ak souãasnû schvaloval i ãleny pfiedsednictva SâSS, zatímco u ostatních svazÛ schvaloval jen kandidáty na ãleny pfiedsednictva, mimo svaz spisovatelÛ dále schvaloval i sekretáfie svazÛ. Ze v‰ech uveden˘ch odli‰ností vypl˘vá, Ïe komunistické vedení zaãalo od roku 1953 rozli‰ovat mezi jednotliv˘mi umûleck˘mi svazy. Vznikla tak urãitá asymetrie – Svaz ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ získal jisté specifické postavení jak z pohledu ministerstva kultury, tak i orgánÛ ÚV KSâ. Nazíráno optikou nomenklatury, svaz spisovatelÛ pojila silnûj‰í politická vazba s vedoucími orgány KSâ (pfiedseda, pfiedsednictvo SâSS), coÏ ov‰em vyrovnávala jaká-


320

si „autonomie“ svazu pfii sestavování kandidátky ústfiedního v˘boru. Skuteãnost, Ïe sloÏení ústfiedního v˘boru svazu spisovatelÛ (od jara 1956 se do nûj volilo 30 ãesk˘ch a 15 slovensk˘ch ãlenÛ) nepodléhalo „kádrovému pofiádku“ stranick˘ch institucí,245 pfiedstavovala nepochybnû novinku v dosavadním systému. O dÛvodech tohoto zvlá‰tního postavení svazu spisovatelÛ mÛÏeme zatím jen spekulovat. Je zde souvislost s tím, Ïe se tak lépe vyjádfiil v˘znam svazu spisovatelÛ? PovaÏovalo stranické vedení tento svaz po ãistkách v roce 1952 za nejvíce konsolidovan˘? Byl v pfiípadû svazu spisovatelÛ o nûco více rozvinut systém fiízení stranick˘mi skupinami, a tedy posílena jiÏ v˘‰e zmínûná praxe „pseudoautonomie“? Zdá se, Ïe tuto domnûnku podporuje i vzpomínání Antonína Novotného, kter˘ na adresu spisovatelÛ uvádí: „Mûli jsme k nim takovou dÛvûru, Ïe strana vyÀala ‚literární vûci‘ ze státní správy a pfienesla je pfiímo na bedra této instituce. Tak se spisovatelé stali jakousi samostatnou republikou ve státû, rozhodovali o sv˘ch problémech docela sami.“246 KaÏdopádnû uvedená specifika v postavení svazu spisovatelÛ po roce 1953, resp. 1954 není nutné pfiíli‰ pfieceÀovat, vzhledem k tomu, Ïe ani toto formální odli‰ení od ostatních svazÛ nijak nevyluãovalo zv˘‰ené pÛsobení stranické skupiny, resp. zásahy oddûlení ÚV KSâ v praxi.247 Jednání volen˘ch orgánÛ svazu spisovatelÛ totiÏ i v té dobû sekundovali bezv˘znamní referenti oddûlení ÚV KSâ. Nicménû i tato systémová skulina se mohla pozitivnû odrazit v praxi v období urãité politické nestability, popfi. v dobû, kdy kontrola stranick˘ch institucí vlivem ‰ir‰ích vnitropolitick˘ch okolností polevila. Patrnû poprvé se „efekt kandidátky ústfiedního v˘boru“ zfietelnû projevil v souvislosti s II. sjezdem svazu spisovatelÛ, a sice ve dvou polohách. Je‰tû pfied sjezdem mohl na seznamu navrhovan˘ch ãlenÛ zÛstat Jaroslav Seifert, kter˘ stranické vedení popudil sv˘m vystoupením v Olomouci na podzim 1955. Bûhem sjezdu pak do‰lo (pfies velmi silnou kontrolu stranick˘ch pracovníkÛ pfii pfiípravû sjezdu) k bezprecedentnímu nezvolení Jifiího Taufera a Václava ¤ezáãe do ústfiedního v˘boru svazu v tajn˘ch volbách, aãkoli na pÛvodní kandidátce figurovali. Stranické vedení se tudíÏ pozdûji pouãilo, kdyÏ se – ve zcela jiné kulturnûpolitické situaci – v bfieznu 1959 mûly uskuteãnit doplÀovací volby do ústfiedního v˘boru SâSS. Nepochybnû proto se totiÏ provedly formou aklamace, která mj. napravila „chybu“ z roku 1956 – ãlenem v˘boru se stal totiÏ i Taufer.248

321


Co se t˘ãe celkového postavení umûleck˘ch svazÛ v systému kulturní politiky, mÛÏeme shrnout, Ïe léta 1953–56 nesou v˘znamné znaky pfiechodného období. VyjasÀovaly se nové metody jejich spravování, coÏ doprovázely reorganizace jejich fiídících orgánÛ – stranického aparátu a státní administrativy – i úprava vztahÛ mezi nimi. Dílãí zmûny provázely také samotné svazy, pronikavou transformací procházel nejpoãetnûj‰í svaz – Ústfiední svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ a jeho dílãí sloÏky. Pfiipoãteme-li k tomu také rozkolísanost ideov˘ch kritérií, pochopíme, proã komunistické vedení v letech 1953–56 odkládalo svolávání fiádn˘ch sjezdÛ tûchto svazÛ a v‰echny problémy se snaÏilo fie‰it „za pochodu“ pomocí tvÛrãích konferencí, popfi. celostátních konferencí ãi bilanãních v˘stav.249 K tomu je také nutné pfiipojit snahu komunistického vedení vzbudit navenek dojem, Ïe svazy si své organizaãní a tvÛrãí záleÏitosti fie‰í samy. KdyÏ se napfi. vedení svazu spisovatelÛ obrátilo na Antonína Zápotockého a Václava Kopeckého jako na své „ãestné ãleny“ s tím, aby se zúãastnili celostátní svazové konference v dubnu 1954, oddûlení ÚV KSâ tento postup nedoporuãilo. Místo toho navrhlo, aby Zápotock˘ pfiijal v pfiítomnosti Kopeckého delegaci konference a zaslal konferenci pozdravn˘ dopis. „Tím bude zdÛraznûno, Ïe je vûcí spisovatelÛ sam˘ch, aby kriticky hodnotili v˘sledky své práce a usilovali o vytvofiení hluboce pravdiv˘ch dûl…“ Politick˘ sekretariát ÚV KSâ tento postup podpofiil, pfiiãemÏ Kopeckému jako posilu pfiidal je‰tû Nejedlého a ·tolla.250 Pokud se jiÏ Zápotock˘ nûjakého jednání svazu spisovatelÛ zúãastnil, zdÛrazÀovalo se, Ïe mezi literáty zavítal jako spisovatel, nikoli jako státní ãinitel.251 Vnûj‰kovou samostatnost umûleck˘ch svazÛ mûly v roce 1956 navíc posílit decentralizaãní kroky, k nimÏ komunistické vedení pfiistoupilo po celostátní konferenci KSâ. V létû 1956 podala Oddûlení propagandy a agitace a Oddûlení kultury a umûní sekretariátu ÚV KSâ návrh na vynûtí svazu skladatelÛ, svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ a Spoleãnosti pro ‰ífiení politick˘ch a vûdeck˘ch znalostí z pÛsobnosti ministerstva ‰kolství a kultury a pfievedení tûchto organizací do pÛsobnosti ústfiedního v˘boru Národní fronty. Tento krok byl odÛvodÀován nutností zesílit postavení dobrovoln˘ch organizací ve spoleãenském Ïivotû a poskytnout jim tak více samostatnosti v jejich ãinnosti. Tomu ov‰em odporovala skuteãnost, Ïe jmenované svazy byly dosud podfiízeny zmínûnému ministerstvu. „Umûlecké svazy jsou dobrovolné organisace umûlcÛ, budo-


322

vané na základû v˘bûrovosti. Jejich úkolem je pfiedev‰ím fie‰it ideovû umûlecké problémy svého umûleckého oboru… Vztah podfiízenosti tûchto organisací vÛãi státnímu orgánu je v souãasné dobû jiÏ politicky neodÛvodnûn˘ a nevhodn˘. âasté rozhodování a nepfiípustné zásahy aparátÛ ministerstva i do vnitfiních otázek tûchto organisací stírá jejich charakter jako dobrovoln˘ch a samostatn˘ch organisací a podvazuje tvÛrãí iniciativu jejich ãlenÛ i orgánÛ“. Pfievedení svazÛ pod Národní frontu se v‰ak nemûlo nijak dotknout skuteãnosti, Ïe „politick˘ a ideov˘ vliv ve jmenovan˘ch organisacích bude nadále uplatÀován pfiíslu‰n˘mi oddûleními ÚV KSâ.“252 Ve stejné dobû sekretariát ÚV KSâ schválil podobné fie‰ení pro Svaz architektÛ âSR ustaven˘ v dubnu 1956; svaz byl pfieveden z pÛsobnosti Státního v˘boru pro v˘stavbu (dfiíve ministerstva kultury) pod ústfiední v˘bor Národní fronty, pfiiãemÏ i nadále zÛstal po stranické „koleji“ fiízen Oddûlením stavebnictví a místního hospodáfiství ÚV KSâ.253 Orgány Národní fronty (pod vedením ústfiední tajemnice Ladislavy KleÀhové-Besserové) tedy v roce 1956 posílily své postavení jako ãlánek systému kulturní politiky. V˘‰e uvedené svazy tak zaujaly podobnou pozici jako svaz spisovatelÛ v roce 1953,254 stalo se tak nicménû v jiném kulturnûpolitickém kontextu a nomenklaturní odli‰nosti mezi nimi ve vztahu k aparátu ÚV KSâ stále pfietrvávaly. Umûlecké svazy samozfiejmû procházely v letech 1953–56 i fiadou vnitfiních organizaãních zmûn, které odráÏely nové pomûry v kulturní politice. Obecnû mÛÏeme pozorovat urãité umírnûné decentralizaãní tendence sledující rovnomûrnûj‰í rozloÏení svazov˘ch aktivit v centru a krajích a zároveÀ zohlednûní oborové rÛznorodosti ãlenské základny. Ménû sluchu pak uÏ bylo dopfiáváno snahám o podepfiení názorovû tvÛrãí diferenciace ãlenÛ urãit˘m organizaãním zakotvením, pfiiãemÏ tato neochota pfietrvávala i v letech následujících. Svazy zaãaly rovnûÏ opût spolupracovat s oborov˘mi organizacemi na mezinárodní úrovni. Napfiíklad poprvé od roku 1948 mûlo âeskoslovensko zastoupení na konferenci Mezinárodní konfederace organizací spisovatelÛ a skladatelÛ, která se se‰la v záfií 1956 v Hamburku.255 Vzhledem k tom, Ïe spisovatelské organizaci jiÏ byla pozornost vûnována v fiadû jin˘ch souvislostí, zamûfime se pouze na svazy v˘tvarn˘ch umûlcÛ a skladatelÛ. Podobnû jako v‰echny umûlecké svazy, i Svaz ãeskoslovensk˘ch

323


skladatelÛ procházel v roce 1953 organizaãní a ideovou krizí, odráÏející kulturnûpolitické i obecnûj‰í vnitropolitické turbulence v zemi. UÏ na ãerven 1953 chtûlo vedení svazu, v jehoÏ ãele stál prozatímnû od roku 1952 Václav Dobiá‰, svolat celostátní konferenci, z uveden˘ch dÛvodÛ v‰ak byla poté nûkolikrát odloÏena. Také stranick˘ aparát bilancoval pomûrnû kriticky dosavadní v˘sledky svazové ãinnosti. V interní zprávû se mj. problematizovala nadprodukce váÏné hudby i její úroveÀ: „Bylo sice vytvofieno nûkolik desítek oper, operet, baletÛ, na jevi‰tích na‰ich divadel v‰ak je provozována pouze jedna opera a jeden balet, ke kter˘m je nutno fiíci fiadu kritick˘ch pfiipomínek, i kdyÏ jsou velk˘m pfiínosem v tomto oboru hudby.“ TotéÏ bylo moÏno zopakovat o masové písni, jichÏ vzniklo sice nûkolik set, av‰ak jen „velmi málo masov˘ch písní se stalo majetkem lidu“.256 UÏ na pfielomu let 1952 a 1953 do‰lo k reorganizaci vrcholn˘ch svazov˘ch struktur, od níÏ se oãekávalo zlep‰ení celkové situace. Dosavadní základní vûtvení na národní sekce nahradil systém tvÛrãích komisí. Nejprve vznikly sekce skladatelská a hudebnû vûdecká. Souãasnû byla zru‰ena funkce generálního tajemníka svazu, jiÏ do té doby vykonával Miroslav Barvík, kter˘ na zasedání ústfiedního v˘boru svazu provedl poloviãatou sebekritiku postavenou na kamuflující konstrukci o vlivu tzv. slán‰tiny na hudební Ïivot. Barvík poté pÛsobil jako pfiednosta hudebního odboru ministerstva kultury a zru‰ení funkce generálního tajemníka se promítlo v posílené pozici pfiedsednictva svazu. Dal‰í v˘znamné zmûny byly spojeny s uspofiádáním I. celostátní konference, která se koneãnû se‰la v lednu 1955. Na ní se do ãela svazu postavil opût Dobiá‰ (ãestn˘m pfiedsedou se stal nûkdej‰í pfiedseda Otakar Jeremiá‰). Konference pfiijala nov˘ organizaãní fiád svazu, kter˘ podloÏil existenci nové sloÏky, sekce koncertních umûlcÛ – o tomto opatfiení se uvaÏovalo uÏ v roce 1953. Na svaz byli koncertní umûlci napojeni uÏ 1954 (pfiirozenû pouze v˘bûrovû). V rámci svazu se dále konstituoval Svaz slovensk˘ch skladatelÛ.257 Organizaãní fiád opût zdÛrazÀoval socialistick˘ realismus jako základní tvÛrãí metodu svazu. Delegáti celostátní konference také doplnili ústfiední v˘bor nov˘mi ãleny.258 Souãasnû s tûmito vnitfiními zmûnami svaz skladatelÛ obnovoval v polovinû 50. let mezinárodní kontakty. Napfi. v listopadu 1955 jeho místopfiedseda Antonín Sychra podal návrh, ministerstvem kultury krátce na to akceptovan˘, na obnovení ãinnosti svazu v Mezinárodní spoleãnosti pro soudobou hudbu, z níÏ ãeskoslovenská sekce vystoupila


324

v ãervnu 1950.259 II. sjezd Svazu ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ, pfiipravovan˘ na rok 1956, se uskuteãnil aÏ v roce 1959. SloÏit˘m transformaãním procesem procházel v letech 1952–56 Svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ. V období rozsáhl˘ch pfiesunÛ v kulturní politice se uÏ koncem roku 1951 a na jafie 1952 ve stranick˘ch orgánech a na ministerstvu ‰kolství dospívalo k názoru, Ïe masová, nev˘bûrová povaha svazu a organizaãní struktura pfiebírající do znaãné míry pfiede‰lé spolkové uspofiádání pfiispívala k nastolení „sektáfisk˘ch metod“ za éry Slánského aparátu.260 ZpÛsob organizace v˘tvarného Ïivota nevyhovoval ani po hospodáfiské stránce, zvlá‰tû velk˘m problémem se stával systém hmotného zabezpeãení v˘tvarníkÛ, resp. otázka, kter˘m z nich pfiifiknout privilegované postavení v rámci tohoto systému. Námûstek ministra ‰kolství Vojtûch Pavlásek na druhé ãásti II. celostátní konference svazu v ãervenci 1952 zfietelnû naznaãil, Ïe vytvofiení nového Ústfiedního svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ (ÚSâSVU) je chápáno víceménû jako provizorium a Ïe hlavním cílem státních a stranick˘ch orgánÛ zÛstává vznik v˘bûrové a ideové organizace v˘tvarníkÛ. Vznik ÚSâSVU na podzim 1952, s více neÏ tfiítisícovou ãlenskou základnou, mûl prozatím fie‰it jen slouãení v‰ech sloÏek v˘tvarníkÛ a tím i jednotnou úpravu v budoucnu, jakoÏ i posílení fiízení svazu pfiedními v˘tvarn˘mi umûlci (místo svazov˘ch sekretáfiÛ typu Václava Jíchy). Jak Pavlásek prohlásil, pfiestoÏe se dosavadní svaz stal „brzdou ve v˘voji“, pfiekotnému ustavení v˘bûrové ideové organizace bránily „sloÏité dÛvody sociální, dosavadní kolísavost mûfiítek, v neposlední fiadû i lidské ohledy“.261 Státní orgány se proto podle nûj mûly vydat cestou „pozvolného tfiídûní v˘tvarnick˘ch kádrÛ“, aby podle tvÛrãích v˘sledkÛ jednotliv˘ch umûlcÛ vznikla nová organizace „s nejmen‰ími bolestmi“. K fie‰ení hospodáfisk˘ch problémÛ mûl pak novû pfiispût i Fond v˘tvarného umûní, z nûjÏ by se financovaly úkolové akce, ideové soutûÏe apod. Vedoucí ãinitelé kulturní politiky si uvûdomovali míru nespokojenosti mezi v˘tvarníky, proto zde situaci nechtûli komplikovat radikálním fie‰ením. Nûkolikaleté období zmínûného provizoria s perspektivou ustavení v˘bûrové organizace v‰ak stejnû mezi v˘tvarníky zvy‰ovalo napûtí. Napfiíklad v dubnu 1953 registroval aparát ÚV KSâ, Ïe se mezi v˘tvarníky enormnû zvy‰uje odpor proti v˘bûrovému svazu. Jak se uvádûlo v pfiíslu‰né zprávû, na tomto stavu mûla „velk˘ podíl ta okolnost, Ïe soudr. âivrn˘ netakticky sdû-

325


lil zástupcÛm Svazu v˘tvarníkÛ v˘sledek a podrobnosti z jednání kolegia M·VU (b˘valého) a názor soudr. Nejedlého, Ïe u nás se najde sotva 500 skuteãn˘ch umûlcÛ. Toto sdûlení bylo dále skresleno a roz‰ifiováno, ãímÏ zpÛsobilo mezi v˘tvarníky poboufiení, které se projevuje ve v‰ech stfiedicích Svazu.“262 O náladû ãlenstva vypovídá i anonym, kter˘ tehdy dorazil na pfiedsednictvo ÚSâSVU, podepsan˘ jako „V‰ichni v˘tvarníci mimo mnohoobroãníky“. Psalo se v nûm: „VáÏení soudruzi! Jen dokonale rozryjte celou obec v˘tvarnickou. Jen nechte dál pÛsobiti na v˘tvarné umûlce pfií‰erou provûrek. Jen provûfiujte, dokud mÛÏete… Budete se zodpovídat za v‰echny osobní tragedie, které nutnû u nûkter˘ch jednotlivcÛ vzejdou. Budete se sami brániti snad i fysickému násilí. Jen provûfiujte! Jen provûfiujte! âím ostfieji tím lépe pro nás v‰echny, tím dfiíve to va‰e úfiadování skonãí. Jednou se v˘tvarníci nebudou bát promluvit a k tomu je mÛÏe dohnat jen va‰e fiádûní presidiální. AÈ Ïije skupina bájeãnû se majících úfiedních malífiÛ, aÈ Ïijí v‰ichni pfiicmrdávaãi okolo nich. Nechte hlasovati v‰echny v˘tvarníky aÈ si rozhodnou zda chtûjí tuto provûrku a jak to dopadne, to sami víte. Provûrku ano…, ale né s pfiedem udan˘m ãíslem (500 lidí zÛstane). Provûrku ano ale tak jako strana jí dûlala Ïivly do svazu nepatfiící ven, ale tûch není tolik aby vás zÛstalo 500 ze skoro 3 000.“ AÏ v létû 1955 se stranické vedení rozhodlo stávající situaci neprotahovat, a v dobû urãité konsolidace politick˘ch pomûrÛ se odhodlalo spoleãnû s ministerstvem kultury pfiistoupit k zahájení reorganizace. Odpor fiadov˘ch v˘tvarníkÛ samozfiejmû po letech nezmizel. Jak sdûlovala podkladová zpráva Oddûlení kultury a umûní ÚV KSâ, „nelze pfiedpokládat, Ïe dle dosavadních stanov ÚSâSVU dvoutfietinová vût‰ina ãlenÛ dobrovolnû pfiistoupí na zru‰ení ÚSâSVU, proto je navrÏeno zru‰it ÚSâSVU spolu s v˘tvarnick˘mi spolky na základû zákona o dobrovoln˘ch organisacích ã. 68/51 Sb.“263 Ústfiední svaz, kter˘ tehdy sdruÏoval uÏ více neÏ 3 760 ãlenÛ, pak mûly nahradit dva samostatné v˘bûrové svazy, Svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ a Svaz architektÛ. âlenstvo nového SâSVU se mûlo redukovat na zhruba 600 v˘tvarníkÛ, v pfiípadû architektÛ se s tak znaãn˘m úbytkem nepoãítalo (pouze asi o 20 %). âlenskou základnu mûli tvofiit fiádní ãlenové a kandidáti. Souãasnû se pfiistoupilo k registraci tûch, „jejichÏ tvorba dosud nedosáhla takové tvÛrãí úrovnû, aby mohli b˘t pfiijati za kandidáty svazu“. Registrovaní v˘tvarníci mohli mít právo urãit˘ch v˘hod, napfi. pouÏívat zafiízení svazu k prodeji sv˘ch dûl.


326

V citovaném materiálu Oddûlení kultury a umûní se proto dále konstatovalo, Ïe reorganizace ÚSâSVU nepo‰kodí ty v˘tvarníky, ktefií nebudou pojati do v˘bûrov˘ch svazÛ, „pokud nepÛjde o vyslovenû neumûlecké Ïivly“. O v˘tvarníky registrované u SâSVU a Svazu architektÛ mûly svazy „dále peãovat po stránce ideové a v pfiípadech hodn˘ch zfietele, i po stránce sociální“. Zásady návrhu stanov, které stranick˘ aparát vypracoval, nástupnick˘m svazÛm mj. ukládaly „rozvíjet tvorbu socialistického realismu“. Koncem fiíjna 1955 s navrhovan˘m postupem souhlasilo i politické byro ÚV KSâ. Ministerstvo kultury dostalo pokyn k zaji‰tûní III. konference ÚSâSVU. Ta v lednu 1956 vytvofiila pÛdu k roz‰tûpení dosavadního svazu zvolením dvou pfiípravn˘ch v˘borÛ nov˘ch svazÛ, které zároveÀ vyhotovily seznam tzv. základního kádru; v pfiípadû v˘tvarn˘ch umûlcÛ ‰lo o pouh˘ch 420 ãlenÛ, u architektÛ 257.264 Politické pomûry na jafie 1956 sice následn˘ vznik dvou ideov˘ch svazÛ ponûkud zdramatizovaly, cel˘ proces v‰ak uÏ zvrátit nemohly. Ustavující konference Svazu architektÛ se se‰la v dubnu 1956, v pfiípadû nového Svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ se k jejímu svolání stranické vedení, jak uÏ bylo zmínûno, odhodlalo aÏ na podzim téhoÏ roku. Na funkci pfiedsedy SâSVU tehdy stranické orgány schválily dosavadního ‰éfa krajského stfiediska v Olomouci, krajináfie Bohumíra Dvorského (1902–1976). Z návrhu stanov tehdy zmizel pojem socialistick˘ realismus. Hovofiilo se v nûm pouze o tom, Ïe Svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ má pfiispívat k rozvoji „socialistické v˘tvarné kultury“, pfiiãemÏ se odvolávalo na „dûdictví na‰ich klasikÛ i k podnûtÛm v‰ech, kdoÏ novû rozvíjeli jejich pfiíklad“, samozfiejmû na zku‰enosti sovûtské kultury i na „kladné hodnoty tradic a souãasn˘ch zápasÛ svûtového umûní“.265 Stranické vedení zároveÀ pfiipustilo vût‰í podíl tzv. tvÛrãích skupin na v˘tvarném dûní, v nichÏ se mohli uplatÀovat i neãlenové svazu. Byl zde v‰ak háãek. „Aby bylo vylouãeno nebezpeãí vytváfiení uzavfien˘ch skupin a snahy po obnovû spolkÛ, nebudou tvÛrãí skupiny pevnou organisaãní jednotkou Svazu, n˘brÏ voln˘m seskupením umûlcÛ blízk˘ch si umûleck˘mi názory.“ Zásadní svazové záleÏitosti mûly zÛstat doménou pfiíslu‰n˘ch svazov˘ch sekcí.

327


SHRNUTÍ Ideologická v˘chodiska a praxi kulturní politiky, jakoÏ i celkové moÏnosti liberalizace kulturní sféry v letech 1953–56 citelnû omezovalo samotné pojetí Nového kursu v âeskoslovensku. Vedení komunistické strany, které se zformovalo po Gottwaldovû smrti mimo jiné jako produkt vrcholného politického procesu s Rudolfem Slánsk˘m, nepfiipustilo, aby Nov˘ kurs pfiekroãil úzce vymezené pole hospodáfiské a sociální oblasti. S touto skuteãností se musela vyrovnat (ãi spokojit) i kulturní politika. Nov˘ kurs zde v podstatû plynule navázal na pfiedchozí úpravy Kopeckého vedení i jeho kritické reflexe, a pfiedev‰ím je nijak v˘raznû nepfiekroãil. Kritiku nepruÏného kulturního provozu, dogmatismu v umûlecké tvorbû, Ïánrové bídy i kritiku nedostatkÛ v lidové zábavû, to v‰e jiÏ obsahoval arzenál v kampani proti projevÛm tzv. slán‰tiny v roce 1952 obohacen˘ na jafie 1953 o nûkteré nové aspekty. Nov˘ kurs na podzim 1953 kromû opûtovného zdÛraznûní tûchto prvkÛ vlastnû pfiispûl pouze formulací nového vztahu reÏimu k umûlecké inteligenci a kulturním pracovníkÛm – ov‰em ústy nikoho jiného neÏ Václava Kopeckého. Kulturní Ïivot a umûlecká tvorba tak mohly tûÏit z nov˘ch pomûrÛ v âeskoslovensku, resp. sovûtském bloku jen velmi pomalu. ReÏim ukázal ponûkud pfiívûtivûj‰í tváfi nûkter˘m dosud odmítan˘m osobnostem, umûlecká tvorba i kulturní dûní mohly b˘t okysliãovány intenzivnûj‰ími kontakty se zahraniãím a ponûkud uvolnûn˘mi estetick˘mi mûfiítky. Ve‰kerá vyhlá‰ení ‰éfÛ kultury ov‰em provázela varování pfied sklony k dogmatismu i liberalismu zároveÀ, proto vÏdy záleÏelo jen na jejich vÛli a toleranci pfii posuzování konkrétního pfiípadu. Zákazy úspû‰né satiry ov‰em naznaãovaly, Ïe prostor k benevolenci byl dosti omezen˘. Urãitou nadûji proto pfiestavoval alespoÀ pfiíchod nové umûlecké generace, která se pfies svou pfiíslu‰nost k oficiální kultufie necítila tolik vázána dogmatick˘mi pouãkami z pfielomu 40. a 50. let ãi jejich vynucen˘mi aktualizacemi. Do období po roce 1953 spadají rovnûÏ poãátky snah o v˘dûleãnost kulturní sféry, které alespoÀ o nûco více zohlednily atraktivitu umûlecké a obecnû kulturní produkce. Domnívám se v‰ak, Ïe urãité pozitivní zmûny ani spolu s decentralizaãními opatfieními v roce 1956 pfiesto nedosáhly takové intenzity, aby bylo moÏné hovofiit o zásadním prÛlomu v liberalizaci systému kulturní politiky. KaÏd˘ ústupek ihned obklíãi-


328

la kontrolní opatfiení, která jeho úãinnost okle‰Èovala. V tomto smyslu bylo „dûdictví roku 1953“ pfiíli‰ tûÏké. Naopak „dûdictví roku 1956“ dávalo nadûji na skuteãn˘ zaãátek zápasu o prosazování liberalizaãních tendencí. Takovému pojetí „Nového kursu postaru“ zcela odpovídaly promûny celkového systému kulturní politiky a jejího fiízení v letech 1953–56, která mÛÏeme charakterizovat vzhledem k pomalé v˘mûnû vedoucích elit a úpravám struktur jako pfiechodné období. V první polovinû roku 1953 zÛstávalo stále dominantní postavení státních institucí, v jejichÏ ãele stáli pfiestavitelé Kopeckého druhé garnitury kulturní politiky, zatímco ústfiední stranick˘ aparát nedisponoval po otfiesu v roce 1952 v˘raznûj‰ími osobnostmi a pfiedev‰ím kompetencemi k aktivnímu zasahování do fiízení kultury. To se v‰ak brzy zaãalo mûnit. V souvislosti s ustavením stranick˘ch skupin pfii ústfiedních v˘borech umûleck˘ch svazÛ získal stranick˘ aparát nov˘ nástroj, s jehoÏ pomocí se zaãal zvlá‰tû od podzimu 1953 v kulturní politice opût aktivnû prosazovat. Stranické skupiny mûly souãasnû vyjádfiit urãit˘ odstup od praxe „pfiímého stranického fiízení“ uplatÀované pfied rokem 1951. Tato pfievodová páka uvnitfi pfievodové páky v‰ak vytváfiela pouhou iluzi autonomie, pseudoautonomie umûlecké inteligence organizované ve svazech – fakticky totiÏ nabídla rehabilitaci aparátu ÚV KSâ. Jeho reorganizace na podzim 1953 a na jafie 1954 jen potvrdily, Ïe v fiízení kulturní sféry státními a stranick˘mi institucemi se opût dosáhlo rovnováÏného stavu, aÏ ve druhé polovinû roku 1954 stranická sloÏka mírnû pfieváÏila. Tato pfieskupování sil v‰ak jiÏ nemohla obnovit vzájemnou nevraÏivost, jak jsme ji poznali v letech 1950–51. Naopak, do‰lo k vytvofiení partnerského vztahu, ne nepodobného tomu z prvního poúnorového období (do jara 1949). Cel˘ tento proces doprovázen˘ pfiíchodem nov˘ch tváfií do aparátu ÚV KSâ (vãetnû Jifiího Hendrycha) v podstatû zrodil na pfielomu let 1954–55 tfietí garnituru poúnorové kulturní politiky. Roli jakéhosi svorníku s obûma pfiedchozími uskupeními sehrál pfiedev‰ím Václav Kopeck˘. Po decentralizaãních opatfieních v roce 1956 se v systému kulturní politiky zaãali prosazovat i dva noví aktéfii, krajské národní v˘bory a ústfiedí Národní fronty. V˘znam umûleck˘ch svazÛ ve druhé polovinû 50. let zaãal naopak ponûkud ustupovat, snad kromû svazu spisovatelÛ, kter˘ si své v˘sadní postavení udrÏel (a z hlediska nomenklatury na úkor ostatních svazÛ je‰tû prohloubil).

329


ZmiÀovaná decentralizace v kulturní sféfie neznamenala z pohledu komunistického vedení Ïádn˘ v˘znamn˘ ústupek. JiÏ v letech 1953–55 byli pfiedstavitelé kulturní politiky konfrontováni s problémy, které spoãívaly v centrálním fiízení divadelnictví, lidové zábavy, koncertní ãinnosti apod. Události na jafie 1956 dfiíve uvaÏovaná opatfiení vlastnû jen rychleji uvedly do praxe, popfi. je mírnû prohloubily a jejich zavedení mohl reÏim navíc prezentovat jako doklad své akceschopnosti a kritické sebereflexe. Spoleãensk˘ pohyb na jafie 1956 exponoval také dal‰í problémy, jejichÏ fie‰ení dozrávalo v letech 1954–55. Kromû zru‰ení Hudební a artistické ústfiedny ãi pfiijetí nového divadelního zákona a dal‰ích krokÛ se v souvislosti se sjezdem svazu spisovatelÛ otevfiela i pomyslná Pandofiina skfiíÀka s nechtûn˘m dûdictvím let 1949–51. Lze fiíci, Ïe ve vztahu ke kulturní inteligenci se s jeho následky komunistické vedení jiÏ nikdy nedokázalo uspokojivû vyrovnat. Nepokrytá kritika ·tollovy koncepce v˘voje moderní poezie z ledna 1950, odmítnutí pochybn˘ch osvoboditelsk˘ch „zásluh“ ·tolla, Taufera a zvlá‰tû Kopeckého od tzv. slán‰tiny i poboufiení z novodobé cenzury, to v‰e tvofiilo jen ãást celkového obrazu nálad mezi umûleckou a kulturní inteligencí. Komunistická strana v‰ak neustoupila v Ïádné dÛleÏité oblasti, o jejíÏ úpravû pfied rokem 1956 sama neuvaÏovala, coÏ se t˘kalo pfiedev‰ím cenzurní praxe ãi fiízení svazÛ, a navíc se od konce roku 1956 chystala do protiútoku. Naznaãil jej opût Václav Kopeck˘ na celostátní konferenci KSâ v ãervnu 1956. Pomalé uvolÀování kulturních pomûrÛ nastoupené od roku 1953 tím sice nezmizelo, ale ani pfiíli‰ nezv˘‰ilo své tempo. Kulturní sféru o to více provázelo neustálé vnitfiní napûtí: snaha oficiální kulturní obce roz‰ífiit politicko-ideologické mantinely a vstfiebávat podobné impulsy ze zahraniãí byla vÏdy silnûj‰í neÏ ochota reÏimu. Jisté odcizování stranické kulturní vefiejnosti a vedoucích sloÏek kulturní politiky nastoupené po roce 1956 pfiipravilo pÛdu pro dal‰í krizov˘ prvek v upraveném systému, kter˘ totiÏ nepoãítal s pasivitou umûlcÛ ve volen˘ch svazov˘ch orgánech. Zhruba v roce 1956 stála kulturní politika na dal‰í kfiiÏovatce i z dÛvodu pomalého formování „reálnûsocialistické“ konzumní spoleãnosti a pfiedev‰ím moderní masové kultury. Reflexe jejich dÛsledkÛ spadá aÏ do pozdûj‰ího období, jiÏ v té dobû se ale zaãala vyjevovat nutnost tfietí revize kulturní politiky. Dosavadní pfiedstavy komunistického vedení o formách kulturního vyÏití spoleãnosti totiÏ stále neopou‰tûly prostor tzv. demokratizace kultury, která


330

vycházela z „v˘chovného“ poslání kultury a uplatÀování „masové kulturní práce“ v prostfiedí závodních a osvûtov˘ch zafiízení. Mámivé blikání televizních obrazovek v‰ak dávalo tu‰it, Ïe kolektivistické pojetí zábavy a volného ãasu byla vÏdy chiméra vyÏivovaná ideologick˘mi floskulemi. A na to, jak ji bezbolestnû demontovat, museli kulturní ‰éfové teprve hledat uspokojivou odpovûì…

331

15 16

17

18 1

2

3

4 5 6

7

8

9

10 11

12

13

14

Připomeňme, že členy tiskové komise pro proces s R. Slánským byli V. Kopecký, B. Köhler a J. Taufer. A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara – podle kopie dr. J. Křesťana. Zvl. zápisy z 2.–8. 3., 2. 9., 7. 9. a 11. 11. – Např. 7. 9. 1953 J. Kojzar píše o Nejedlém: „Hovoří často i o situaci. Je těžká a nelíbí se mu. Odchod Gottwaldův je velká ztráta, i když s. Záp. může v mnohém znamenat lepší. Má velké životní zkušenosti. Gottwald byl ideovější a daleko viděl… O s. Kopeckém říká, že mu toho moc navalili, že může ztroskotat. Kopecký střečkuje, dá moc na své přátele, rychle se nadchne a naopak. Je přesvědčen, že je dobrý člověk, ale kultuře nerozumí.“ K tomu např. V. STEJSKAL: O práci Svazu čs. spisovatelů. Literární noviny 1952, č. 43, s. 8; O situaci v naší literatuře. Tamtéž, 1953, č. 4, s. 4–6; J. SÍLA: Problémy filmové tvorby a odborová politika. Tamtéž, č. 5, s. 10; L. VESELÝ: Budujeme naši divadelní kulturu. Tamtéž, č. 6, s. 6. J. VOJTĚCH: Co potřebujeme. Literární noviny 1953, č. 5, s. 1. Tamtéž, s. 2. Projev V. ŠMERALA. In: Odbory do boje za socialistické umění a kulturu!, Praha 1953, s. 5–37. Srv. jeho reakci O. MACHÁČEK: O práci Čs. státního filmu. Literární noviny 1953, č. 3, s. 5–6. Projev Z. FIERLINGERA. In: Odbory do boje za socialistické umění a kulturu!, Praha 1953, s. 38–40. Už koncem roku 1952 kritizovala Divadelní a dramaturgická rada tehdejší nahrazování klasických operet hrami se zpěvy, což označila jako „škůdcovský projev omezování a zbavování našeho života radosti a zábavy“. (V. JUST a kol.: c. d., s. 40.) Projev Z. BUŘÍVALA. Tamtéž, s. 55. J. PERNES: Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. Brno 2000, s. 9–10. O neschopnosti československého vedení samostatně se rozhodnout o vedení státu svědčí skutečnost, že iniciovalo konzultace o této věci se sovětskými diplomaty. M. REIMAN: Chruščov a jeho zahraniční politika. In: Studená válka 1954–1964. Brno 2000, s. 15; Týž: Obrat roku 1953 a Chruščov. Slovanský přehled, 1997 (roč. 83), č. 4, s. 410. Blíže Z. JIRÁSEK – J. ŠŮLA: Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1. Praha 1992. VOA, f. SZUKS, kart. 18. Zde byli v závěrečné zprávě uváděni herci K. Novák, J. Blažek a B. Port, režisér S. Skopal, herečka R. Opravilová, knihovník J. Vinárek, vedoucí kina J. Škácha, spisovatel V. Čtvrtek, jevištní mistr J. Buka, úředník ČSF J. Pavelec, vedoucí ki-

19 20 21

22 23

24

25

26

27

28

29 30

31

32 33


na J. Čapka, hudebníci R. Nekuda, A. Souček, F. Fišer, F. Svoboda a K. Balaš, animátor B. Dvořák, člen operního souboru Národního divadla M. Mach, technik ČSRO K. Tieftrunk. Tamtéž. Za upozornění na tento zdroj děkuji mgr. A. Kučerové. A. KUČEROVÁ: ROH – SZUKS a jeho role v kulturní politice do roku 1953. Rkp., Opava 2004, s. 46. Obecně: Jaký je rozdíl mezi důtkou a veřejnou důtkou a kdy se uděluje? Funkcionář, 1953 (roč. 8), č. 23, s. 742–743. NA, f. Státní výbor pro věci umění (nezpracováno). Situace v divadlech v českých krajích počátkem června 1953. – J. ČERNÝ: 1953. Divadelní revue, 2001 (roč. 12), č. 4, s. 9–24 se o tomto prameni nezmiňuje. Text rezoluce uchovává v opise VOA, f. SZUKS, kart. 18. J. PERNES: c. d., s. 15–16 a 19. A. C. NOR: Život nebyl sen 2. Brno 1994, s. 695–707; též M. DRÁPALA: c. d., s. 203. – Nezvalova intervence nedosáhla zrušení stěhovacího dekretu, ten pouze nebyl aktivován. Zrušení je třeba připsat k dobru změnám v létě 1953. Dále vycházím především z práce J. PERNES: c. d., s. 20–26. Srv. K. KAPLAN: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 11–12. Děkuji také dr. K. Kaplanovi za poskytnutou konzultaci (17. 5. 2005). Rudé právo 15. 9. 1953, s. 1; Prohlášení vlády v Národním shromáždění. Rudé právo 16. 9. 1953, s. 1–4. NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 15. Přítomni: B. Mucha, V. Ludvík, Žilák, V. Pelíšek, L. Holubec, J. Řemínek, A. Zelenka, L. Janžura; F. Havlíček, J. Janoušek, M. Fremmer, K. Zavadil, J. Povolný, O. Zajíček, E. Pátek, J. Šimek. Oddělení propagandy a agitace zahrnulo 26. 11. 1953 do připomínek k tematickému plánu filmové výroby na rok 1954 požadavek většího počtu zábavných filmů a upozornilo na nedostatek filmů pro mládež a filmů s tematikou vesnice. Poukázalo i na vyšší návštěvnost kin od r. 1952. (NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 15.) – Již v roce 1950 bylo oficiálně upozorňováno, aby historická tematika nezastiňovala tu současnou. V období 1953–54 se tato kritika vrátila s novou naléhavostí. Srv. např. J. RAK: Film v proměnách moderního českého historismu. In: Film a dějiny, Praha 2005, s. 25–28. NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 36 a 678. K tomu mj. zpráva o zasedání ÚV SČSS z 29. 9. 1953 – Literární noviny 1953, č. 41, s. 9. Např. SČSS v té době uspořádal několik plenárních zasedání tvůrčích sekcí, dramatiků, kritiků, sekce dětské literatury (spolu s výtvarníky). Literární noviny 1953, č. 47, s. 1. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 22, a. j. 35; Některé otázky ideologické, masové politické a organisační práce strany. Rudé právo 6. 12. 1953, s. 1–4. Tamtéž, sv. 23, a. j. 35; též f. 100/45, sv. 3, a. j. 132. Schematismus označil za umění odtržené od života, vykonstruované schéma, na němž jsou navěšeny ideje jako fráze. Umělec podléhající vulgarismu pak „bez hlubšího chápání věcí zjednodušuje problémy tím nejprostším způsobem a dělá ústupky nevědomosti, demagogii, frázovitosti, radikální rabulistice a podobně“. V. KOPECKÝ: K některým otázkám naší kultury. Rudé právo 13. 12. 1953, s. 3 – výtah z příspěvku. NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 61, a. j. 166. Politický sekretariát ÚV KSČ 30. 7. 1953. NA, f. Státní výbor pro věci umění. „Likvidace následků škůdcovství“. – Souběžně vzni-


34

35

36 37

38

39

40 41 42

43 44 45 46

47

48

332

kaly i analýzy hodnotící výsledky první pětiletky. I ony obsahovaly kritickou rekapitulaci hospodářské politiky po únoru 1948, byť ji zdůvodňovaly „škůdcovskou činností“ Slánského. Za upozornění děkuji dr. K. Kaplanovi. A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara – podle kopie dr. J. Křesťana. Na jiném místě Nejedlý „mluví dál o tom, že člověku pořád málo dáváme, že má dostat víc zábavy, radosti, podnětů. Mluví o tom, že nám dobrovolnost, obětavost zmizela, láska k věci, že všechno se převedlo na hmotný zájem“. (3. 6. 1953; celý zápis je podtržen.) Srv. např. VOA, f. SZUKS, kart. 18. Elaborát Státního výboru pro věci umění z 15. 7. 1953. (Za upozornění na tento zdroj děkuji mgr. A. Kučerové.) K přípravě nové platové úpravy v divadlech též L. ČIVRNÝ: Co se vejde do života. Praha 2000, s. 125–126. – Záležitosti platů se řešily v souvislosti s opravou státního plánu na rok 1953 po měnové reformě – k tomu NA, f. Státní výbor pro věci umění; f. Min. školství a kultury, kart. 15. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 22, a. j. 35. Zároveň se rušily všechny předpisy, které by nové úpravě odporovaly, zvláště vyhlášku č. 1038/1949 Úř. l. NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 116, inv. č. 158. Tento materiál (pro potřeby odborů) se však zaměřoval na dělnické profese a technické zaměstnance v polygrafickém a gramofonovém průmyslu, vydavatelstvích, knižní distribuci, filmu a divadlech. Otázka mezd v kulturní sféře by zasluhovala zvláštní výzkum. Polemizuji zde s hodnocením A. Kusáka, který Kopeckého projev silně přeceňuje a dokonce jej chápe jako „nejvýznamnější průlom do dogmatického systému myšlení“. Projev prý „svým významem přerostl záměr svého původce a vybočil dokonce z linie nedogmatické koalice“. Přitom navíc Kusák zcela pomíjí např. změny v chápání lidové zábavy od přelomu let 1952 a 1953. (Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 414–415.) Střízlivěji Kopeckého projev hodnotí K. KAPLAN: Kronika komunistického Československa. Brno 2005, s. 711–712. K. KAPLAN: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 14–18. J. PERNES: c. d., s. 25–26. K tomu blíže K. KAPLAN: Sociální souvislosti krizí…, s. 14–20. Pozoruhodný aspekt při přechodu ke konzumní společnosti, problematiku výživy, sleduje M. FRANC: Řasy, nebo knedlíky?, Praha 2003; na s. 23 upozorňuje, že v letech 1955–60 i u nás vrcholil růst spotřeby potravin a zároveň započal přechod na kvalitativně vyšší potraviny. V roce 1956 u nás také poprvé přesáhla průměrná kalorická spotřeba na obyvatele a den hranici 3 000 kalorií. Srv. J. VYKOUKAL – B. LITERA – M. TEJCHMAN: c. d., s. 377; M. PAVKA: c. d., s. 92. E. IRMANOVÁ: Kádárismus. Praha 1998, s. 13–17; A. PACZKOWSKI: c. d., s. 180–181. Srv. L. VESELÝ: Více pozornosti veselohrám. Literární noviny 1953, č. 18, s. 6. NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 233, inv. č. 355. „Stanovy (organisační řád) SČSS“; NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 78, a. j. 202. – O text stanov (nepochybně v souvislosti s přípravou II. sjezdu svazu) projevil zájem odbor umění při ÚV KSČ i F. Nečásek již v dubnu 1953. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 36.) M. DRÁPALA: c. d., s. 203. Jako soukromé osoby se k žádosti připojili pouze V. Nezval a J. Sekera, proti byli J. Drda, V. Řezáč a V. Pekárek. A KPR, inv. č. 2660/A; J. ČERNÝ: 1951. Divadelní revue, 2000 (roč. 11), č. 3, s. 9.

333 49

50 51

52 53

54 55

56

57

58 59 60

61

62 63 64

65 66

67


Zvláště důležitý byl v tomto ohledu projev G. Malenkova na XIX. sjezdu VKS(b) v říjnu 1952, který zpochybnil do té doby platnou ždanovovskou doktrínu. Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 392. J. DRDA: K některým otázkám naší satiry. Literární noviny 1954, č. 29, s. 3. V. JUST a kol.: Česká divadelní kultura…, s. 46. K návrhu hry na cenu ÚNV – NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 616. Blíže P. ŠÁMAL: c. d., s. 598–599. Např. M. BAUER: Poezie všedního dne a Skupiny 42. In: Česká literatura 1948–1956. Opava 1993, s. 92–96; ke Květnu P. ŠÁMAL: c. d., s. 602–606. Souhrnný pohled nabízí též P. JANOUŠEK a kol.: Dějiny české literatury…, s. 80–84. – V polovině 50. let začínají hodnoty „všedního dne“ prosazovat ve fotografii autoři kolem Mladého světa. (T. POSPĚCH: c. d., s. 49. Po dlouhé době byl v lednu 1957 publikován v Čs. fotografii ženský akt – V. BIRGUS: c. d, s. 20.) V. JUST a kol.: c. d., s. 46–47. M. BAUER: Ideologie a paměť…, s. 135. Prvními ročníky Hosta do domu provází např. J. RAMBOUSEK: Začátky Hosta do domu. In: Česká literatura 1948–1956. Opava 1993, s. 82–91. K časopisu Květen ještě např. Z. PEŠAT: Časopis Květen a jeho zhodnocení. In: Časopis Květen a jeho doba. Praha–Opava 1994, s. 13–16; J. SLOMEK: Co zbylo z Května? Tamtéž, s. 68–70. NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 23, a. j. 33. Politické byro ÚV KSČ 6. 12. 1954 – vydávání Světové literatury schválilo od dubna 1955, spolu s časopisem Květen. L. ČIVRNÝ: c. d., s. 128; A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara, zápis k 2.–8. 3. 1953: „Bojí se, že nastoupí zas Talich, kterého vzal Kopecký do rozhlasu. Prý seděl už v N. divadle.“ / K peripetiím Talichovy umělecké rehabilitace a jeho jmenování národním umělcem v roce 1957 viz K. KAPLAN: Kronika…, s. 669–672. A. C. NOR: c. d., s. 707–724. J. OLIČ: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc 1993, s. 160–163. NA, A ÚV KSČ, f. 05/3, sv. 50, a. j. 427. Zpráva M. Barvíka J. Hendrychovi z května 1955. M. Bauer dokládá, že se v polovině 50. let do seznamů doporučených knih dostávala (byť menšinově) díla s nespornou uměleckou hodnotou a díla dříve problematizovaných autorů (Mácha, Vrchlický, Sova; Hora, Seifert). (M. BAUER: c. d., s. 198.) – V roce 1955 např. publikovala Československá fotografie stati o F. Drtikolovi, J. Sudkovi a J. Funkem, které prolomily dlouhé mlčení o těchto klasicích české meziválečné fotografie – V. BIRGUS: c. d., s. 17. Referát A. NOVOTNÉHO. In: Protokol X. řádného sjezdu KSČ, Praha 1954, s. 77–79. Referát V. KOPECKÉHO. Tamtéž, s. 248–261. Srv. E. STRUSKOVÁ (ed.): Knihu džunglí jsem nenapsal. Iluminace, 2000 (roč. 12), č. 4 (40), s. 125–126. NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 36, a. j. 212. Organizační sekretariát ÚV KSČ 8. 4. 1953. Tamtéž, f. 19/7, a. j. 766. Kulturní rada ÚV KSČ 22. 1. 1951. Kopecký zde myšlenku promítání některých starších českých filmů podpořil a uvedl, že „někteří vládní činitelé a sám s. Zápotocký se vyjádřili, že bychom měli dávat staré české filmy a neohlížeti se na Adinu Mandlovou apod.; stačilo by nejmenovati ji. Mnoho starých filmů by se mohlo pustit. Katakomby by měly určitě úspěch.“ NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 46, a. j. 243. Organizační sekretariát ÚV KSČ 13. 10. 1953.

III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? (1953–1956) 68 69

70

71 72

73

74 75

76

77

78

79

80 81

82 83

84

85

86

334

Tamtéž, sv. 58, a. j. 267. Organizační sekretariát ÚV KSČ 13. 3. 1954. Tamtéž, f. 02/5, sv. 84, a. j. 214; f. 02/2, sv. 3, a. j. 3. – Také J. Marek opouštěl tuto nevděčnou funkci za pohnutých okolností v roce 1959. Srv. I. KLIMEŠ: Filmaři a komunistická moc v Československu. Iluminace, 2004 (roč. 16), č. 4 (56), s. 129–138. Diskusní příspěvek V. BAUERA. In: Protokol X. řádného sjezdu KSČ, Praha 1954, s. 278–280. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 23, a. j. 35; též f. 100/45, sv. 3, a. j. 132. Srv. např. ke spisovatelům: Literární noviny 1954, č. 16, s. 2; Tamtéž, č. 17, s. 1–2; Tamtéž, č. 18, s. 2 a 9; Tamtéž, č. 24, s. 2; k výtvarníkům: Tamtéž, č. 15, s. 10; ke skladatelům: Tamtéž, č. 18, s. 3. K podzimním volbám např. Literární noviny 1954, č. 50, s. 2. NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 47, a. j. 7. Sekretariát ÚV KSČ 20. 7. 1954. Plány Oddělení kultury a umění mohl ještě upravit sekretariát ÚV KSČ. Tamtéž, sv. 48, a. j. 9. Sekretariát ÚV KSČ 3.8. 1954. Tamtéž, f. 05/3, sv. 22, a. j. 162. Návrh perspektivního plánu k ideologickému nástupu v tisku. Počítalo se, že časopisy otisknou stati vědců a umělců, laureátů Státních cen, zejména těch, kteří byli známi „svým někdejším kladným poměrem“ k Masarykovi. Měli vysvětlit, proč změnili svůj názor. V časopisech i některých novinách měly vzniknout dlouhodobé rubriky a „ukazovat pravou tvář této demokracie“, např. „Z Masarykovy republiky“, „Ze soudních aktů“, Z hlášení exekutora“, „Ze statistických ročenek“ apod. J. KNAPÍK: Oni a Masaryk. In: Acta historica et museologica USO 6, Opava 2003, s. 374–375. K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu…, s. 149. – Místní orgány KSČ v Hradci Králové nechaly strhnout Masarykovu sochu 4. 3. 1953, když byl večer vypnut elektrický proud. Vysloužily si za to kritiku, neboť akci nepředcházela „politická příprava“. (NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 36.) Srv. V. WOLF: Akce M v Úpici 1953. In: Dissertationes historicae 3, Hradec Králové 1995, s. 143–156. NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 15. Porady u F. Nečáska 4. 2. a 24. 2. 1953. E. RAISOVÁ: Protilidová a protinárodní tvář T. G. Masaryka ve světle nových dokumentů. Nová mysl 1953, č. 4, s. 359–364. Nové dokumenty prý mohly spatřit světlo světa až v roce 1953, neboť před únorem 1948 je „benešovci“ tajili a ukrývali a teprve nyní byly nalezeny. J. PACHTA: Pravda o T. G. Masarykovi. Praha 1953, s. 4. Srv. B. ZICHA: Kritika Masarykových názorů na otázky práce. In: Studie a dokumenty vědeckého úseku Státní knihovny společenských věd v Praze, sv. 75, Praha březen 1955. K. KAPLAN: K politickým procesům…, s. 150; též K. KAPLAN – D. TOMÁŠEK: O cenzuře v Československu v letech 1945–1956. Sešity ÚSD AV ČR, sv. 22, Praha 1994, s. 15 a 126–153. K. KAPLAN: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 37; J. VYKOUKAL – B. LITERA – M. TEJCHMAN: c. d., s. 377. NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 266, inv. č. 425; vycházím ze svého referátu pro mezinárodní konferenci Kultur als Vehikel und als Opponent politischer Absichten v Hamburku 17.–20. 3. 2005. / Zajímavě líčí zájezdy Vlachova a Janáčkova kvarteta

335


na Střední a Blízký Východ a do Afriky v letech 1955–56 L. DORŮŽKA: Panoráma paměti. Praha 1997, s. 257–294. 87 Údaje čerpám z přehledů J. HAVELKA: Čs. filmové hospodářství 1951–1955. Praha 1972; Týž: Čs. filmové hospodářství 1956–1960. Praha 1973. 88 V případě filmů z Velké Británie trval nulový stav v letech 1951, 1952 a 1953. 89 Za odbor zodpovídal první náměstek ministra J. Taufer, po jeho odvolání od roku 1955 náměstek V. Ludvík. 90 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 266, inv. č. 425; srv. NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 60. 91 Od X. do XI. sjezdu. Praha 1958, s. 332–333. Na ministerstvu školství a kultury však zůstal zahraniční odbor vedený od roku 1957 Luďkem Holubcem. 92 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 266, inv. č. 425. 93 J. PELIKÁN: Jugoslávie a východní blok. Praha 2001, s. 185, 103–104, 146–147, 268–273 a 354. 94 Není-li citováno jinak, k tomu dále NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 301, inv. č. 538. 95 K přípravě Spartakiády a doprovodných kulturních akcí – NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 134, inv. č. 179; v souvislosti s 50. výročím této akce P. ZÍDEK: Soudružky a soudruzi, tužme se. Lidové noviny 25. 6.2 005, roč. 18, č. 149 – příloha Orientace, s. I–II. Autor též připomíná podíl bývalých sokolů na její přípravě. V reakci na dataci vzniku myšlenky této akce – J. KNAPÍK: Spartakiáda a rok 1953. Lidové noviny 2. 7. 2005, č. 155, s. 10. 96 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 51, a. j. 55. Zasedání ÚV KSČ 5. 12. 1956 – příspěvky V. Kopeckého a J. Hendrycha o revisionismu. 97 Tamtéž, f. 02/2, sv. 70, a. j. 86. Politické byro ÚV KSČ 8. 11. 1955. 98 Tamtéž, sv. 67, a. j. 83. Politické byro ÚV KSČ 17. 10. 1955. 99 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 4/1958 Sb. ze 13. 2. 1958. Textové znění viz „Přílohu Sbírky zákonů“. 100 J. PERNES: Československý rok 1956. Soudobé dějiny, 1999 (roč. 6), č. 4, s. 595–599. Nejnověji k reakci čs. vedení na XX. sjezd KSSS publikoval K. KAPLAN: Kronika komunistického…, s. 365–430. 101 J. NEUMANNOVÁ: Strana a spisovatelé v roce 1956. Rkp., Praha 1969, s. 33–37. Autorka excerpovala zvláště Informační bulletiny ÚV KSČ. – Radikálně vyzněl požadavek pražské závodní organizace SČSS mimořádného sjezdu KSČ s demokraticky zvolenými delegáty i důsledné revize procesů. Rezoluce odmítala celý systém řízení kulturní politiky, žádala decentralizaci kulturního života a zrušení HSTD. – J. PERNES soudí, že počet členů KSČ požadujících mimořádný sjezd představoval asi 1 % členské základy – srv. M. BLAIVE: Promarněná příležitost. Praha 2001, s. 469. 102 NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 44, a. j. 49. 103 Tamtéž, sv. 47, a. j. 50. 104 Zápotocký: „Soudruzi, soudruh Kopecký vyčerpal řečnickou lhůtu 15 minut.“ Kopecký: „Myslím, že mi musíte dát možnost mluvit.“ Zápotocký: „Jestli souhlasíte s tím, aby mu byla prodloužena řečnická lhůta?“ Harus: „Já jsem kontroloval ten čas a scházejí ještě dvě minuty.“ Zápotocký: „Nescházejí. Podle mých hodinek začal mluvit v 5 hod. 51 minut, tak mluví 16 minut.“ Kopecký: „Ale takové útoky!“ Zápotocký: „Ale soudruzi, tady se usnesla řečnická lhůta. Já nemohu ze své pravomoci řečnickou lhůtu prodloužit. Musí přijít návrh z plena.“ Hlas z plena: „Dávám návrh mluvit až do vyčerpání.“ Kopecký: „20 minut.“

III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? (1953–1956) 105 J.

336

NEUMANNOVÁ: c. d., s. 28–29. o přípravách, průběhu a některá hodnocení II. sjezdu SČSS přebírám, neníli citováno jinak, z podrobného výzkumu J. NEUMANNOVÉ: Strana a spisovatelé v roce 1956. Rkp., Praha 1969. 107 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 38, a. j. 52. Politické byro ÚV KSČ 12. 4. 1955. 108 Literární noviny 1955, č. 24, s. 1–2; Tamtéž, č. 43, s. 1; Tamtéž, 1956, č. 6, s. 1–3; Tamtéž, č. 12, s. 1 a 3–4. – Do předsjezdové diskuse se zapojil též A. Zápotocký, který vystoupil v prosinci 1955 v sekci prozaiků SČSS s diskusním příspěvkem o stavu umělecké kritiky. – NA, A ÚV KSČ, f. 100/35, sv. 32, a. j. 996. Z projevu obsáhle cituje K. KAPLAN: Kronika…, s. 655–657. 109 Zpráva ze zasedání ÚV SČSS. Literární noviny 1955, č . 22, s. 1. 110 Cit. podle J. NEUMANNOVÁ: c. d., s. 22–23. 111 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 679. 112 Tamtéž, f. 02/2, sv. 88, a. j. 106. Politické byro ÚV KSČ 7. 3. 1956. 113 Zpráva mj. hovořila o skupině okolo Nezvala a Taufera (Branislav, Tatarka, část redakce Nového života, i Hostu do domu), zvláště uváděla dále některé funkcionáře SČSS (mj. Drda, Marek, Řezáč, Sekera, Majerová, Buriánek), dále skupinu Jariš – Parolek. 114 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 94, a. j. 112. Politické byro ÚV KSČ 16. 4. 1956. 115 K. J. Beneš, F. Branislav, B. Březovský, F. Buriánek, J. Drda, L. Fikar, J. Glazarová, J. Hájek, F. Hrubín, V. Káňa, P. Kohout, M. Kundera, M. Jariš, M. Majerová, J. Marek, O. Mikulášek, V. Nezval, J. Noha, K. Nový, J. Otčenášek, J. Pilař, A. M. Píša, M. Pujmanová, V. Řezáč, B. Říha, K. F. Sedláček, J. Sekera, J. Seifert, M. Stehlík, J. Taufer, F. Hečko, P. Horov, Z. Jesenská, P. Karvaš, J. Kostra, M. Lajčiak, A. Matuška, V. Mináč, V. Mihálik, K. Lazarová, K. Rozenbaum, C. Štítnický, L. Mňačko, D. Tatarka, Š. Žáry. 116 Ještě před sjezdem se uvažovalo o zrušení této funkce, nakonec bylo rozhodnuto, že svaz bude řídit pouze 1. tajemník (J. Otčenášek). 117 Zápis z tohoto jednání sice nebyl doposud nalezen, existují však (protichůdná) svědectví pamětníků. O tento výklad se opírá i J. Neumannová. 118 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 97, a. j. 116. Sekretariát ÚV KSČ 10. 5. 1956. Předsedou Svazu architektů se stal J. Fragner. 119 Tamtéž, sv. 102, a. j. 126. Sekretariát ÚV KSČ 17. 7. 1956. 120 Vzniká otázka, koho tím měl (resp. neměl) Seifert na mysli. Akceptoval tím princip výběrovosti svazové organizace (nikoli ovšem podle ideového klíče), sdružující jen umělecky hodnotné literáty? Šlo o ústupek stranickému vedení? Nenarážel zde na přijetí G. Bareše a P. Reimana do svazu krátce před sjezdem? 121 K tomu J. PERNES: Československý rok 1956…, s. 607–608; M. BLAIVE: Promarněná příležitost. Praha 2001, s. 93–96. 122 Srv. např. M. JUNGMANN: Literárky – můj osud. Brno 1999, s. 45–46. Některé kompromisy překročily i nutnou hranici. Jak Jungmann upozorňuje, Literární noviny při hodnocení Seifertovy výzvy o vězněných spisovatelích přistoupily na argumentaci o kriminálních nepřátelích socialismu. 123 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 103, a. j. 119. Politické byro ÚV KSČ 21. 5. 1956. 124 M. JIRÁSKOVÁ: K první nominaci Jaroslava Seiferta na Nobelovu cenu za literaturu. Soudobé dějiny, 1994 (roč. 1), č. 6, s. 752–753. 125 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 78, a. j. 202. Politický sekretariát ÚV KSČ 15. 3. 1954. – Jako noví členové ÚV SČSS tehdy byli schváleni F. Buriánek, M. Jariš, J. Marek, M. Ste106 Poznatky

337


hlík a J. Glazarová. Je zajímavé, že ještě před tím se uvažovalo o rezignaci F. Nečáska, J. Taufera a L. Štolla pro zaneprázdnění státními funkcemi. (Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 679.) 126 Tamtéž, f. 02/2, sv. 71, a. j. 88. Politické byro ÚV KSČ 21. 11. 1955. K podrobnostem Seifertovy návštěvy, která se současníkům jevila jako „malý dobový zázrak“, blíže B. KOLÁŘ: Návštěvy laureátů světových cen. In: Vlastivědná revue Střední Morava 19, Olomouc 2004, s. 153–157. 127 Na Slovensku byla patrně situace jiná. Zde ještě v polovině dubna 1956 provedlo předsednictvo ÚV KSS politicky motivované změny v kandidátce do ÚV SČSS. Srv. J. MARUŠIAK: Slovenská literatúra a moc v druhej polovici päťdesiatych rokov. Brno 2001, s. 15. 128 Srv. zvl. Justlův kritický referát z listopadu 1956 – V. JUSTL: Několik slov o Františku Halasovi. Česká literatura, 1999, č. 4, s. 418–441; dále pokus J. Grossmana o „neštollovskou“ interpretaci Halase z roku 1957 a práce J. Brabce. 129 M. JUNGMANN: Literárky – můj osud…, s. 32. 130 A KPR, inv. č. 2620. Dopis V. Černé z března 1954 a přípis F. Buriánka ze 17. 4. 1954. 131 A KPR, inv. č. 2620/C. Dopis L. Halasové z 28. 11. 1954 a přípis F. Buriánka z 22. 2. 1955. 132 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 88, a. j. 106. Politické byro ÚV KSČ 7. 3. 1956. 133 J. PERNES: Československý rok 1956…, s. 600. 134 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 103, a. j. 119. Politické byro ÚV KSČ 21. 5. 1956. 135 J. NEUMANNOVÁ: c. d., s. 93–94. 136 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 120, a. j. 149. Politické byro ÚV KSČ 5. 11. 1956. 137 J. MARUŠIAK: c. d., s. 21–22; J. PERNES: c. d., s. 611. K úpadku vlivu V. Kopeckého po roce 1956 srv. např. K. KAPLAN: Kronika komunistického Československa…, s. 731. 138 NA, A ÚV KSČ, f. 05/3, sv. 50, a. j. 419. Porada oddělení 26. 5. 1956. 139 Výtvarná práce 1956, č. 10, s. 1; NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 102, a. j. 126. Sekretariát ÚV KSČ 17. 7. 1956. – Konference proběhla ve dnech 27.–28. 10. 1956. 140 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 110, a. j. 130. Politické byro ÚV KSČ 1. 8. 1956. K odmítání cenzury srv. M. BAUER: Zásahy HSTD do periodik SČSS v letech 1955 a 1956 a protest předsednictva SČSS proti nim. Tvar, 2000, č. 9, s. 14–15; jde o seznam cenzurních zásahů z let 1955–56 datovaný do ledna 1957. 141 K tomu blíže J. MARUŠIAK: c. d., s. 23–28. 142 Např. K. BLÁHOVÁ: Mezi literaturou a politikou. Soudobé dějiny, 2002 (roč. 9), č. 3–4, s. 496–498. 143 K. KAPLAN: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 64. 144 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 159. Materiál pro ideologickou komisi ÚV KSČ – „Politická situace v SČSS a mezi spisovateli vůbec“. Dále J. MERVART: Rozvoj proreformních aktivit českých intelektuálů v oblasti literatury a filozofie. Rkp., Hradec Králové 2004, s. 43–47. 145 Srv. K. BLÁHOVÁ: c. d., s. 496–498. 146 P. ŠÁMAL: c. d., s. 601 a 605–606; Šámal v této souvislosti připomíná překlad referátu polského literárního historika a kritika Jana Kotta v Novém životě v roce 1956. O sovětské tendenci k „rozšiřování socialistického realismu“ – J. MARUŠIAK: c. d., s. 10.

III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? (1953–1956) 147 Od

338

X. do XI. sjezdu (Usnesení a dokumenty ÚV KSČ). Praha 1958, s. 290. s. 328–331. 149 K. KAPLAN: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 62–63. 150 Srv. např. NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 85, a. j. 103. Politické byro ÚV KSČ 20. 2. 1956. Návrh směrnic pro vypracování perspektivního plánu ministerstva kultury na léta 1956–1960. 151 Není-li citováno jinak, jsou zde využity zdroje NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 194; f. HAÚ, kart. 1 a 3. 152 A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara – podle kopie dr. J. Křesťana. Zápis ze 30. 10. 1952. 153 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 36. 154 V roce 1954 socialistický sektor zahrnoval 5 pojízdných cirkusů a 1 stálý zimní cirkus Beskyd v Ostravě. Obor tzv. lidové technické zábavy měl 4 lunaparky, soukromý sektor 95 licencionářů s programem (včetně loutkářů) a 730 provozovatelů LTZ. 155 Původně navržen na tuto funkci František Spurný (nar. 1916), doposud vedoucí provozního ředitelství Varietních estrád u n. p. ČCVL. 156 Bez důkladné analýzy příčin této ztrátovosti můžeme vznášet jen hypotézy (např. nízká atraktivita a úpadek programu, problémy se zabezpečováním návštěvnosti orgány distribuční politiky). 157 J. KOTEK: Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918–1968). Praha 1998, s. 208. 158 J. HAVELKA: Kronika…, s. 23–24 a 30; Týž: Čs. filmové hospodářství 1956–1960, Praha 1973, s. 6 a 12. 159 Srv. A KPR, inv. č. 2620/A. Informace pro A. Zápotockého o chystané úpravě divadelnictví z 5. 1. 1954; diskusní příspěvek V. BAUERA. In: Protokol X. řádného sjezdu KSČ, Praha 1954, s. 278; NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 85, a. j. 103. Politické byro ÚV KSČ 20. 2. 1956. 160 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 122, a. j. 155. Politické byro ÚV KSČ 19. 11. 1956. 161 V. JUST a kol.: c. d., s. 49. 162 Literární noviny 1956, č. 29, s. 10. 163 NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 61, a. j. 276. Organizační sekretariát ÚV KSČ 11. 5. 1954. SČSP chtěl zvýšit počet besed o sovětských knihách, více působit na sestavování repertoáru ze sovětských a ruských her, prostřednictvím odboček organizovat návštěvnost divadelních a filmových představení apod. 164 Tamtéž, f. 05/3, sv. 14, a. j. 80. 165 Srv. NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 266, inv. č. 425. 166 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 105, a. j. 122. Politické byro ÚV KSČ 7. 6. 1956. 167 VOA, f. Představenstvo ÚRO, kart. 27, i. j. 233. Schůze z 20. 10. 1955. Ze souborů LUT v rudých koutcích i závodních klubech dominovaly hudební soubory, pak pěvecké (v RK) a divadelní (v ZK). Třetí místo zaujaly v RK divadelní soubory, v ZK soubory pěvecké. Celkově bylo málo souborů tanečních a výtvarných. – Proti přeceňování této konzumní zábavy „starého typu“ se ovšem v téže době ozvaly hlasy z řad umělecké inteligence. Srv. M. FRANC: Lid chce zábavu (Konzumní kultura v českých zemích v druhé polovině padesátých let 20. století). Rkp., Praha 2005. 168 VOA, f. Představenstvo ÚRO, kart. 32, i. j. 255; kart. 33, i. j. 257. Schůze z 30. 8. a 17. 10. 1956. Poněkud nelogicky se v tomto materiálu tvrdilo, že kulturní a výchovná práce byla „do značné míry podvazována tuhou centralisací v hospodářských otázkách“, 148 Tamtéž,

339


což měl odstranit převod kompetencí na odborové svazy. K. KAPLAN: Sociální souvislosti krizí…, s. 26. 170 Vycházím mj. z rešerše M. FRANC: Lid chce zábavu... Rkp., Praha 2005. 171 L. PIŠTORA: Filmoví návštěvníci a kina…, s. 68–69; V. JUST a kol.: c. d., s. 49. 172 B. KÖPPLOVÁ: Dějiny českých médií v datech. Praha 2003, s. 191–211. Blíže k mocenským a institucionálním aspektům televize např. J. CYSAŘOVÁ: Československá televize a moc 1953–1989. Soudobé dějiny, 2002 (roč. 9), č. 3–4, s. 519–537. 173 L. PIŠTORA: c. d., s. 68 a 103. Počet evidovaných televizních přijímačů v českých zemích: 1954 – 3 833, 1955 – 32 108, 1956 – 75 140, 1957 – 166 590, 1958 – 306 534, 1959 – 473 315, 1960 – 710 837. Počet obyvatel na televizní přijímač: 1954 – 2 433,9; 1955 – 292,9; 1956 – 126,2; 1957 – 57,3; 1958 – 31,3; 1959 – 20,1; 1960 – 13,4. 174 Podrobněji J. KOTEK: c. d., s. 211, 284–288, 326–330. 175 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 85, a. j. 103. Politické byro ÚV KSČ 20. 2. 1956. A. Čepička – „Profesionální zařízení kulturně osvětová na vesnici ochuzují kulturní činnost, organizovat návštěvy – iniciativu zdola, málo trvalých účinků, do směrnic zapracovat kulturní revoluce obrovská činnost lidí v kulturně osvětové práci.“ 176 Tamtéž, f. 01, sv. 47, a. j. 50. 177 Od X. do XI. sjezdu (Usnesení a dokumenty ÚV KSČ). Praha 1958, s. 770–779. 178 K. KAPLAN: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 75. 179 Týž: Československo v letech 1948–1953. Praha 1991, s. 45; Týž: Mocní a bezmocní. Toronto 1989, s. 49. 180 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 52, a. j. 137. Politický sekretariát ÚV KSČ 28. 1. 1953. K tomu také V. KRECHLER: Příruční slovník k dějinám KSČ II. Praha 1964, s. 1047–1050. 181 Ještě 28. 1. 1953 se uvažovalo jako o nových tajemnících ÚV KSČ o vedoucím oddělení Jiřím Salgovi, vedoucím Kanceláře předsedy KSČ Richardu Hradcovi a vedoucím tajemníkovi pražské městské organizace Vratislavu Krutinovi. Naopak v původním návrhu chyběli Nečásek s Pexou. 182 J. Sobotka (nar. 1926) absolvoval obchodní akademii, od 1945 člen KSČ, 1948 ukončil Vysokou školu obchodní, poté tajemníkem ústředního ředitele ČSSZ. 1949–51 vykonával základní vojenskou službu, od 1952 začal pracovat v aparátu ÚV KSČ jako tajemník a od 1953 vedoucí mezinárodního oddělení. (NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 61, a. j. 164.) 183 NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 32, a. j. 202. Organizační sekretariát ÚV KSČ 30. 1. 1953. 184 Tamtéž, a. j. 203. Organizační sekretariát ÚV KSČ 31. 1. 1953. 185 K. KAPLAN: Mocní a bezmocní. Toronto 1989, s. 65–66. 186 Tamtéž, s. 66. Nabízí se úvaha, zda se Gottwald v lednu 1953 nesnažil prosadit model fungující po roce 1945 v SSSR a preferující státní instituce před stranickými orgány. Srv. M. REIMAN: Chruščov a jeho zahraniční politika. In: Studená válka 1954–1964. Brno 2000, s. 15. 187 J. PERNES: Takoví nám vládli. Praha 2003, s. 165–166. 188 NA, A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 37, a. j. 341. Předsednictvo ÚV KSČ 28. 9. 1953. Oddělení orgánů KSČ, ROH a ČSM spadalo do kompetence A. Novotného. 189 Blíže K. KAPLAN: c. d., s. 327–329. Fakt, že za návratem Hendrycha stály přátelské vazby s Novotným, potvrzuje i R. ČERNÝ: Exprezident I. Praha 1998, s. 136. 190 Protokol X. řádného sjezdu KSČ. Praha 1954, s. 584 a 594. Kromě (1.) ta169


340

jemníka ÚV KSČ Novotného byli dále do této funkce zvoleni B. Köhler, V. Krutina a V. Pašek. 191 Podrobněji K. KAPLAN: Aparát ÚV KSČ…, Praha 1993. Upozorňuji přitom, že v příloze zachycující strukturu aparátu ÚV KSČ k březnu 1956 (s. 135–137) chybí (V.) Oddělení kultury, které však tehdy prokazatelně existovalo. 192 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 46, a. j. 4. Sekretariát ÚV KSČ 9. 7. 1954. 193 V. Pelíšek (nar. 22. 5. 1924) byl člen KSČ od 1945. 1942 absolvoval gymnázium, poté tři měsíce pracoval jako dělník, pak vstoupil do chemického abiturientského kursu. 1943 totálně nasazen v Německu, odkud 1945 uprchl a působil v partyzánském oddílu. Od 1945 studoval Vysokou školu chemicko technologického inženýrství, kde se zapojil do stranických funkcí (mj. předseda fakultního výboru, člen vysokoškolského výboru, okresního výboru a člen předsednictva vysokoškolského výboru KSČ v Praze). 1950 odešel do aparátu ÚV KSČ na odbor agitace. V lednu 1951 se stal vedoucím odboru vědy, kde působil do 1954, a odtud přešel do kanceláře 1. tajemníka ÚV KSČ. Téhož roku se stal vedoucím nového oddělení kultury ÚV KSČ. (NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 191, a. j. 262. Politické byro ÚV KSČ 14. 10. 1958.) 194 Spolky Baráčníků a Krematorium zůstaly ve sféře III. oddělení ÚV KSČ. 195 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 116, a. j. 141. Politické byro ÚV KSČ 1. 10. 1956. Z. Urban (nar. 1921) byl členem KSČ od roku 1945. Od 1937 vedoucím Junáka. 1939 se stal členem ilegální organizace KSČ v Úpici. Po maturitě na reálném gymnáziu 1940 dva roky zaměstnán jako kancelářský praktikant (v Zálesí, pak pivovar v Úpici). Od září 1942 totálně nasazen (do 1945) jako pomocný dělník do dolu Svatoňovice. 1945 krátce studoval Vysokou školu politickou a po ukončení základní vojenské služby byl od května 1946 do února 1949 zaměstnán v továrně na váhy (Tovah Úpice) jako skladový účetní a později vedoucí nákupního oddělení. 1948 členem OV KSČ, 1949 absolvoval půlroční Ústřední stranickou školu. Poté vedoucím krajské stranické školy v Hradci Králové a 1951 byl schválen do funkce referenta kádrového oddělení ÚV KSČ. Pak referentem odboru stranické propagandy a 1952–53 vedoucím odboru stranické propagandy. 196 Tamtéž, sv. 116, a. j. 140. Politické byro ÚV KSČ 21. 9. 1956. 197 K tomu využito pramenů NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 15, 16, 29, 36, 614 a 615. 198 Zápisy z porad vedoucích oddělení a odborů obou oddělení (včetně porad u F. Nečáska) jsou poměrně kusé a obecně málo informativní; dochovaly se od ledna 1953 do srpna 1955. Např. na poradě u Nečáska 14. 4. 1953 čteme: „Informace o některých opatřeních – s. Vaculík – Soudruh Nečásek zjistí a podle výsledku bude soudruhy informovat. – s. Nečásek“; nebo na téže schůzi bod „Kulturní a politický život pracovníků XIII. a XIV. oddělení: a) o věci vedena vysvětlující diskuse. b) s. Mucha se s. Innemannem připraví konkretní návrhy na opatření k odstranění nedostatků a zjednání nápravy.“ Týdenní zprávy o činnosti odboru kulturně osvětového se dochovaly od května 1952 do září 1953; strohé zápisy z roku 1952 přecházejí do ještě kusejší podoby v roce 1953. V případě odboru umění chybí tyto výkazy za celý rok 1952 a leden 1953. Za rok 1954 chybí (kromě zlomků za leden a únor) zcela. 199 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 263. Do působnosti ministerstva školství a osvěty přešly Výzkumný osvětový ústav, Kulturně informační služba, Výstavní dům u Hybernů, Propagační tvorba, Ústřední osvětové učiliště Hořín, Památník na Vítkově. 200 Tamtéž, f. 02/5, sv. 52, a. j. 137. Politický sekretariát ÚV KSČ 28. 1. 1953.

341 201 Tamtéž,


sv. 61, a. j. 164. Politický sekretariát ÚV KSČ 21. 7. 1953. tomu dále NA, f. Státní výbor pro věci umění. J. Taufer odeslal (neschválený) návrh systemizace k posouzení ministerstvu financí až koncem srpna 1953. Obsahoval mj. seznam a podrobný popis funkcí, včetně předpokladu vzdělání k výkonu funkce. 203 Taufer přímo řídil práci sekretariátu a kádrového oddělení. V sekretariátu předsedy působili Oldřich Velíšek, Jarmila Humlová, Alois Matěják; v sekretariátu náměstka Čivrného Antonín Hirsch a Františka Tauferová. 204 A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara – podle kopie dr. J. Křesťana. 205 Srv. L. ČIVRNÝ: c. d., s. 128. O státnímu výboru tvrdí, že vznikl podle sovětského vzoru. „Nikdo nevěděl, v čem jsou jeho přednosti. Ocitl jsem se v něm i s funkcí [náměstka], k níž jsem vyfasoval nového nadřízeného, Jiřího Taufera.“ 206 Srv. O. POPP: Vzpomínky líbezné i kruté. In: Generace 45, Praha 1997, s. 151–152. Na jaře 1953 dostal V. Feldstein nabídku (po „projednání jeho chyb“) zůstat na ministerstvu školství jako řadový osvětový referent. 207 NA, A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 37, a. j. 340. Předsednictvo ÚV KSČ 9. 9. 1953. 208 Tamtéž, f. 02/5, sv. 67, a. j. 182. Politický sekretariát ÚV KSČ 26. 10. 1953. Projednání návrhu bylo sice odloženo, schválen byl ale později. 209 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 91 a 92, inv. č. 146; též úvod inventáře fondu (s. 1–14). 210 Oddělení sovětské vedl Vladislav Kukla, pro evropské lidové demokracie Miloš Brož, pro východní země Miloslav Krása, pro západní země Ivo Fleischmann, pro věci společné V. Vymětal. 211 Srv. diskusní příspěvek V. BAUERA. In: Protokol X. řádného sjezdu KSČ, Praha 1954, s. 278–280; též L. ČIVRNÝ: c. d., s. 152 a 250 – podle zde uvedeného tvrzení M. Kučery měl Čivrný ministerstvo opustit naopak pro kritické výhrady k řízení resortu. 212 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 27, a. j. 17. Politické byro ÚV KSČ 3. 1. 1955. – S přípravou výměny obou náměstků může souviset porada „o kádrových problémech ministerstva kultury“ plánovaná odborem umění ÚV KSČ na 18. 10. 1954. Zvláště okolnosti odvolání J. Taufera se mi zatím nepodařilo osvětlit. M. Kučera sice potvrzuje, že Taufer odešel „na vlastní žádost“, některé náznaky však nasvědčují tomu, že šlo o vyjádření spíše diplomatické. Srv. M. KUČERA: Skica pokusu o objektivizaci zjevu Ladislava Štolla. Soudobé dějiny, 2005 (roč. 12), č. 1, s. 96–97. 213 Z. Buříval (1919–1990) se 1938 vyučil typografem v tiskárně Merkur. Pak pracoval do května 1945 (s výjimkou totálního nasazení v Německu 1943–44) jako pomocná kancelářská síla ve Sboru pomocné péče o strádající spoluobčany. 1945 zvolen jako delegát Lidové fronty mládeže tajemníkem RNV Praha 8. Od 1946 byl osvětovým inspektorem, 1947 tajemník klubu KSČ při ÚNV Praha. 1948 po absolutoriu půlroční ÚPŠ pověřen funkcí redaktora Funkcionáře, od září 1951 vedl kulturně osvětový odbor ÚV KSČ, v listopadu 1952 přešel jako náměstek pro věci osvěty na ministerstvo informací. 214 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 191, a. j. 262. Politické byro ÚV KSČ 14. 10. 1958. 215 Od X. do XI. sjezdu (Usnesení a dokumenty ÚV KSČ). Praha 1958, s. 332–333. 216 NA, A ÚV KSČ, f. 02/2, sv. 109, a. j. 128. Politické byro ÚV KSČ 23. 7. 1956. Dosavadní náměstkové ministra kultury Z. Buříval a V. Ludvík spravovali v rámci nového resortu příslušné stejné úseky, ale v nižší funkci. B. Horák přešel na ministerstvo spotřebního průmyslu jako náměstek. 202 K

III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? (1953–1956) 217

342

K. KAPLAN: Československo v letech 1948–1953. Praha 1991, s. 42; Týž: Československo v letech 1953–1966. Praha 1992, s. 119. 218 A. KUSÁK: c. d., s. 417. 219 K. KAPLAN: Aparát ÚV KSČ v letech…, s. 57, 77 a 99. 220 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 569. Návrh na vytvoření Ústředního lektorského sboru. 221 Tamtéž, a. j. 566. Povolovací řízení z 2. 6. a 18. 8. 1952. 222 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 6, inv. č. 83. Uměleckou radu vedla někdejší předsedkyně NERČ M. Majerová, členy byli mj. A. Hoffmeister, Z. Rossmann, F. Muzika, A. Zábranský, V. Tittelbach, P. Šimon. 223 Není-li citováno jinak, k tomu dále K. KAPLAN – D. TOMÁŠEK: c. d.; též NA, A ÚV KSČ, f. 05/3, sv. 22, a. j. 166. 224 Tato organizace práce se nevztahovala na okresy se sídlem krajského města a okresy Most a Opava. 225 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 194. – HSTD nekontrolovala jen programy závodních klubů ROH, neboť byly určeny pro omezené publikum. 226 Tento názor uvádí A. KUSÁK: c. d., s. 444. Na s. 446–449 autor uvádí i některé konkrétní zásahy HSTD. – K praxi a organizaci HSTD nověji M. BÁRTA: Cenzura československého filmu a televize letech 1953–1968. In: Securitas imperii, sv. 10, Praha 2003, s. 5–57. 227 M. PAVKA: c. d., s. 89–90. 228 K tomu dále K. KAPLAN (ed.): Kádrová nomenklatura…, s. 8–9 a 124–195. 229 Počet funkcí schvalovaných aparátem ÚV KSČ Počet funkcí schvalovaných KSČ (OV, KV, ÚV) 1952 cca 15 000 funkcí 1952 přes 16 500 1956 téměř 11 200 1956 15 950 1957 téměř 8 900 (decentralizace) 1957 11 900 (decentralizace) 1967 přes 9 400 1967 téměř 12 600 230 Na úseku Národního shromáždění sekretariát ÚV KSČ schvaloval předsedu kulturního výboru, v případě Kanceláře prezidenta republiky vedoucího kulturního odboru. 231 Na úseku Úřadu předsednictva vlády se jednalo o funkci vedoucího oddělení vědy a kultury, v Kanceláři prezidenta republiky např. o staršího referenta pro osvětu či vedoucího oddělení výtvarného a muzeálního. 232 Oba předběžné návrhy podávalo politickému sekretariátu ÚV KSČ MŠVU. Návrh z 11. 8. 1952 (s termínem sjezdu v říjnu 1952) podával náměstek V. Pavlásek (!). Formulace zní: schvaluje se ministerstvu, aby ve spolupráci s SČSS předložilo nejpozději 6 týdnů před konáním sjezdu politickému sekretariátu podrobný program s tezemi referátů a jmény hlavních referentů. Pouze rukou je zde dopsáno, aby bylo postupováno i „ve spolupráci s ÚV KSČ“. Druhý (upravený) návrh ze 4. 9. 1952 (s termínem sjezdu v lednu 1953) podával V. Kopecký v zastoupení ministra školství. Program a hlavní sjezdové teze mělo předložit MŠVU ve spolupráci s SČSS a ÚV KSČ (uváděno ale v tomto pořadí). (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 679.) 233 Vývoj členské základny jednotlivých svazů (početního stavu i struktury) by stál za samostatný výzkum. – Na podzim 1951 sdružovaly všechny tři svazy v českých zemích a na Slovensku asi 3 600 členů (z toho 2 800 členů KSČ), tedy zhruba o 700 méně oproti počátku roku 1953. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 693.)

343 234


Podle něj bylo členství v základní organizaci vázáno na pracoviště. NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 50, a. j. 135. Politický sekretariát ÚV KSČ 12. 1. 1953. – K přípravám na zakládání ZO KSČ na podzim 1951 viz NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 693. Bareš si 31. 10. 1951 zaznamenal telefonický rozhovor s Kopeckým; Kopecký mj. považoval „vytvoření základních organisací v uměleckých svazech za krok k tomu, aby se rozvinula svobodná diskuse o různých zásadních uměleckých otázkách“. 236 Obecně srv. K práci stranických skupin v mimostranických organizacích. Funkcionář 1953, č. 10, s. 312–316. 237 Ani stranické organizace na různých úrovních nebyly přirozeně zproštěny odpovědnosti za působení umělců-komunistů v kultuře. Negativní jevy v kultuře se připisovaly špatné či nedostatečné práci komunistů v nich. Srv. diskusní příspěvek K. JIRÁČKA. In: Protokol X. řádného sjezdu KSČ, Praha 1954, s. 206–210; též O úkolech základních organizací strany v uměleckých svazech. Funkcionář 1953, č. 11, s. 353–355. 238 V případě ÚSČSVU vznikly stranické organizace v Praze při krajských střediscích, v nezměněné podobě měla působit základní organizace v aparátu ÚV ÚSČSVU. 239 V době přijetí tohoto návrhu registroval politický sekretariát ÚV KSČ nesouhlas s tímto řešením u některých pracovníků MěV a KV KSČ v Praze a většiny funkcionářů svazových ZO KSČ. Domnívali se, že návrh „nevidí v umělcích především umělce a vyslovují názor, že i když je tvůrčí pracovník profesorem, projektantem, členem redakce apod., že zůstává přesto… tvůrčím umělcem a jako tvůrčí umělec, že má řešit otázky svazové a politicko-ideové především ve svazové základní organisaci“. Tento názor měl v Praze údajně vyslovit (sovětský expert?) Mjasnikov. 240 K tomu dále NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 15, 36 a 614. 241 Sekera v této funkci nahradil koncem září 1953 Václava Pekárka, který se stal vedoucím nového Kabinetu Z. Nejedlého při ČSAV. (Literární noviny 1953, č. 41, s. 9.) 242 NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 51, a. j. 252. Organizační sekretariát ÚV KSČ 8. 12. 1953. 243 Tamtéž, f. 02/4, sv. 59, a. j. 35. Sekretariát ÚV KSČ 14. 12. 1954. Hendrychovo vyjádření je zaznamenáno v této podobě: „Ideovou organizaci dělat závislou na min. = nedávat do usnesení.“ Srv. zvláště s formulací z léta 1952 v pozn. 232. 244 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 91, inv. č. 146. 245 Tento poznatek vyplývá nejen z mého rozboru citované edice K. Kaplana, ale odpovídají mu i dílčí materiály při přípravě nové nomenklatury z let 1953 a 1954. I zde dřívější schvalování členů ÚV SČSS vypadlo ze seznamů datovaných po X. sjezdu KSČ. Např. zápis z porady odboru umění 9. 2. 1954 naznačuje, že se o vypouštění funkcí obecněji uvažovalo: „Projít návrh kádrového pořádku z úseku propagandy, agitace a kultury a uvážit, které funkce by nemusily být schvalovány orgány…“ (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 614.) 246 R. ČERNÝ: Exprezident I. Praha 1998, s. 82. Domnívám se, že tato vzpomínka charakterizuje situaci k roku 1953, i když ji sám Novotný dává do souvislosti se Sjezdem národní kultury na jaře 1948 a přípravou vzniku svazu spisovatelů. Vzhledem k tomu, že v té době Novotný neměl s kulturou nic společného, je pravděpodobné, že fakt vynětí SČSS z přímé státní správy se vztahuje na rok 1953. – Změnu postavení SČSS naznačuje také soupis neodkladných úkolů, které v polovině března 1953 řešil aparát ÚV KSČ, v němž se v souvislosti s SČSS hovoří o „právním postavení sva235


344

zu“. (NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 15.) stranických materiálů je ovšem v tomto ohledu poněkud nejednoznačná. V předvečer II. sjezdu SČSS sice politické byro ÚV KSČ 16. 4. 1956 schválilo návrh na předsedu svazu a kandidátku ÚV SČSS jen „bralo na vědomí“, na druhou stranu však politické byro žádalo Drdu, aby předložil návrh kandidátky ÚV i předsednictva svazu. U ostatních svazů sekretariát ÚV KSČ bral kandidátku ÚV také „na vědomí“, přesto se v zápise navíc odvolával na nomenklaturní pořádek. V případě nového SČSVU sekretariát 25. 10. 1956 opět „schvaloval návrh kandidátky ÚV“. 248 Srv. K. BLÁHOVÁ: c. d., s. 499. 249 Příznačné zdůvodnění v tomto ohledu zaznělo na poradě vedoucích odborů Oddělení školství, věd a umění ÚV KSČ koncem února 1953. Sjezd SČSS „není otázka data, ale obsahu. Zamyslet se nad tím, co má sjezd vyřešit. Spíše uspořádat konferenci než sjezd, k některé positivní otázce, na příklad o Fučíkově odkazu – připravit materiál pro projednávání se s. Nejedlým a s. Kopeckým – když se podaří vyřešit otázky spisovatelů, usnadní se řešení otázek na jiných úsecích.“ Přitom o měsíc dříve byl B. Mucha vedením SČSS informován, že sjezd je připraven! – Pomineme-li neúspěšné snahy svolat II. sjezd SČSS, uvažoval v únoru a březnu 1953 aparát ÚV KSČ o uspořádání sjezdu svazu skladatelů. Po jeho odložení se celostátní konference svazu, na níž byl mj. i doplněn ústřední výbor, konala až 21.–22. 1. 1955. (NA, A ÚV, KSČ, f. 19/7, a. j. 15, 19 a 36.) 250 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 79, a. j. 205. Politický sekretariát ÚV KSČ 31. 3. 1954. 251 Srv. Literární noviny 1955, č. 52, s. 3. 252 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 104, a. j. 130. Sekretariát ÚV KSČ 14. 8. 1956. – Zdá se, že impuls k převedení zmíněných organizací pod ÚV NF k 1. 1. 1957 vzešel nejdříve z porady náměstků ministra kultury z konce června 1956 během přípravy delimitační dohody s ministerstvem školství a kultury. (NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 1, inv. č. 68.) 253 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 103, a. j. 127. Sekretariát ÚV KSČ 24. 7. 1956. Státní výbor pro výstavbu měl napříště určovat jen ideovou činnost Svazu architektů, ÚV NF zajišťoval jeho financování apod. 254 Tím ovšem není řečeno, že by se SČSS stal v roce 1953 složkou Národní fronty. V letech 1948–55 v ní nefiguroval žádný umělecký svaz – srv. NA, f. ÚAV NF, kart. 103, inv. č. 49. 255 Literární noviny 1956, č. 41, s. 9. 256 NA, A ÚV KSČ, f. 05/3, sv. 50, a. j. 427. 257 P. MACEK a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 888–889; G. ČERNUŠÁK a kol.: Československý hudební slovník osob a institucí II. Praha 1965, s. 650. Obecněji též M. ČERNOHORSKÁ a kol.: Zpráva o činnosti rehabilitační a rekapitulační komise sekce hudebních vědců a kritiků Svazu čs. skladatelů. Hudební věda, 1969 (roč. 6), č. 3, s. 326–339. 258 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 59, a. j. 35; sv. 71, a. j. 59. 259 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 197, inv. č. 286 a 289. 260 Srv. např. citovaný dopis J. Císařovského V. Davidovi z jara 1952 – NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 616. Císařovský mj. uvedl: „V této situaci vliv ideologie druhého centra měl za důsledek nastoupení zcela falešných method práce, které vylučovaly nejlepší umělce z rozhodování o věcech výtvarného umění, jen proto, že svůj umělecký přerod ne247 Dikce

345


prodělávali takovým způsobem, jak si to tito soudruzi ve svých představách o boji proti formalismu přestavovali.“ 261 Projev V. PAVLÁSKA. In: Druhá celostátní konference SČSVU II., Praha 1952, s. 16–17. 262 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 36. Činnost odboru umění za období 25. 4. – 30. 4. 1953. K tomu také návrh vládního usnesení na úpravu výtvarného života, který v létě 1953 vypracoval Státní výbor pro věci umění. (A KPR, inv. č. 2620.) 263 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 82, a. j. 78. Sekretariát ÚV KSČ 30. 8. 1955. Šlo např. o spolky Jednota umělců výtvarných a Sdružení Purkyně. 264 NA, f. Ministerstvo kultury, kart. 199, inv. č. 292. 265 NA, A ÚV KSČ, f. 02/4, sv. 108, a. j. 141. Sekretariát ÚV KSČ 25. 10. 1956.

346

Závûrem

ZÁVĚREM

Tato práce se zab˘vala promûnami systému kulturní politiky v letech 1948–56. Pokusme se na tomto místû pfiipomenout nejdÛleÏitûj‰í poznatky, jichÏ jsme se uÏ ucelenûji dotkli v prÛbûÏn˘ch shrnutích, a souãasnû formulovat obecnûj‰í závûry. V období 1948–56 mÛÏeme vymezit v podstatû tfii samostatné etapy a v nich i nûkteré dílãí úseky. Léta 1948 aÏ 1950/51 charakterizuje budování zcela nového systému fiízení celé kulturní sféry, kter˘ odpovídal sovûtsk˘m pfiedstavám. V dal‰í etapû (1951–52) byla kulturní politika konfrontována s krizovou situací v samotné komunistické stranû zmítané ve víru politick˘ch procesÛ, kdy se po pfiedchozí pfieváÏenû fiídící roli ústfiedního stranického aparátu ujala moci skupina okolo Václava Kopeckého. Ta se také snaÏila, pfieváÏnû neúspû‰nû (kromû uplatnûní sv˘ch ideov˘ch a estetick˘ch pfiedstav o socialistickém umûní), nalézt v˘chodisko z krizového stavu zpÛsobeného zbyrokratizováním kulturního provozu. V˘voj po roce 1953 pak formovalo pfiedev‰ím prizma Nového kursu, resp. pfiedstavy vedení kulturní politiky o jeho faktickém odrazu v praxi. Ty se odvíjely od snah o snesitelnûj‰í uplatÀování mocenského a ideového monopolu mezi umûleckou a kulturní inteligencí, vût‰ího zohlednûní ekonomické stránky kulturní politiky, coÏ se koneãnû odráÏelo i v ponûkud sníÏen˘ch ideov˘ch ãi politick˘ch nárocích na umûleckou a kulturní tvorbu. Systematick˘ v˘klad v˘voje kulturní politiky let 1948–56 byl podepfien celou fiadou nov˘ch faktografick˘ch poznatkÛ, pfiedev‰ím v‰ak nov˘mi interpretacemi v˘znamn˘ch událostí a systémov˘ch zvratÛ s dosud nedocenûn˘mi souvislostmi. Na tomto místû vyzdvihuji pouze líãení pozadí vzniku tezí Ladislava ·tolla z podzimu 1949 (resp. ledna 1950), rozkrytí konfliktních vztahÛ ve vedení kulturní politiky v první polovinû roku 1951, v˘klad k podstatû zmûn v kulturní politice v roce 1952 a interpretaci pozadí Nového kursu v kulturní sféfie (zejména v souvislosti s posuny v prvních mûsících roku 1953). Ve v‰ech takto vymezen˘ch etapách souãasnû probûhly urãité zásadní posuny, které jsem pro jejich v˘znam oznaãil jako tfii revize kulturní politiky. Jednalo se vlastnû o pfiehodnocení nûkter˘ch

347

Závûrem

koncepãních pfiedstav, s nimiÏ vedoucí pfiedstavitelé komunistické strany vstupovali do poúnorového období. Tyto revize sice nemají v zásadû vûcnou spojitost ãi návaznost, pfiesto jsem pfiesvûdãen o jejich velkém v˘znamu pro chápání promûn kulturní politiky po únoru 1948. V‰echny nicménû spojuje jejich dlouhodob˘ úãinek a úprava základních kritérií kulturní politiky: kdo bude kulturní politiku vytváfiet, kdo se na ní bude aktivnû spolupodílet a na koho a jak˘mi prostfiedky má kulturní politika pÛsobit. Tyto revize se ale v zásadû nedot˘kaly Únorem potlaãené kulturní sféry; modelovaly pouze prostor ohraniãen˘ osobnostmi, kulturními hodnotami a institucemi zapojen˘mi do poúnorového systému. První revize kulturní politiky (1949) odstavila od aktivní spoluúãasti na kulturním dûní nûkteré radikální proudy, které se z hlediska vedení jevily jako nespolehlivé. Souãasnû ji provázela snaha o ustálení hodnotového systému, na nûmÏ mûla stavût socialistická kultura. Oba tyto prvky mûly pÛsobit stabilizaãnû pro stávající vedení kulturní politiky i pro budovan˘ systém, coÏ se ale ukázalo jako problematické. Druhá revize (1952) je spojena s mocenskopolitick˘mi pfiesuny po odstranûní Rudolfa Slánského a s prosazením skupiny okolo ministra Kopeckého. Zmûny, k nimÏ do‰lo, sice pfies v‰echny proklamace neusilovaly o skuteãnou liberalizaci kultury, ale pfiesto vná‰ely do této sféry (z hlediska dílãích úprav estetick˘ch a ideologick˘ch kritérií) novou kvalitu. I kdyÏ to nebylo otevfienû fieãeno, lze pozorovat urãit˘ ústup od Ïdanovovsk˘ch receptÛ pro vznik socialistického umûní. Od poloviny 50. let 20. století se koneãnû zaãala projevovat potfieba tfietí revize kulturní politiky související s promûnami spoleãnosti, zvlá‰tû s postupn˘m prosazováním konzumní spoleãnosti, jin˘m Ïivotním stylem a pojetím zábavy. Tento trend nabourával dosavadní pfiedstavy komunistického vedení o pojetí tzv. demokratizace kultury vycházející z „v˘chovného“ poslání kultury a uplatÀování dosavadních forem „masové kulturní práce“. Otázka, jak se s touto v˘zvou komunistické vedení nakonec vypofiádalo, v‰ak jiÏ leÏí mimo rámec této práce. Se zmínûn˘mi etapami poúnorové kulturní politiky mÛÏeme koneãnû spojit pÛsobení pomûrnû specifick˘ch a sevfien˘ch tfií garnitur kulturní politiky. Zatímco do roku 1951, tedy pro podobu systému klíãového období, se na fiízení kultury podílely spoleãnû ústfiední státní a stranické instituce (zjednodu‰enû fieãeno Kopeckého i Bare‰ova administrativa), v roce 1952 na sebe strhlo

Závûrem

348

iniciativu pfiedev‰ím Kopeckého ministerstvo informací a osvûty. Po roce 1953 do‰lo opût ke zmûnû a v podmínkách totalitního systému vlastnû k návratu k jedinému moÏnému modelu – partnerskému vztahu mezi nov˘m ústfiedním stranick˘m aparátem a kulturními ministerstvy. „Postslánského“ tfietí garnitura kulturní politiky se definitivnû vyprofilovala na pfielomu let 1954 a 1955 a mírná pfievaha aparátu ÚV KSâ pfiíznaãnû uvozovala následující dlouhé období novotnovské éry. Pokud máme uvaÏovat o personální spojitosti v‰ech tfií vedení kulturní politiky, je tfieba vyzdvihnout pfiedev‰ím osobnost Václava Kopeckého. âásteãnû to platí i o Ladislavu ·tollovi, kter˘ se ve vysoké státní funkci udrÏel aÏ do léta 1956, zatímco reáln˘ vliv Zdenka Nejedlého se zvlá‰tû po roce 1952 rychle rozpl˘val. Ze stranick˘ch pracovníkÛ je nutné poukázat zvlá‰tû na Jifiího Hendrycha, kter˘ ov‰em na dva roky (v dÛleÏité etapû od jara 1952) „vypadl ze hry“. Jak bylo fieãeno, v roce 1950 vznikla základní podoba systému kulturní politiky, jehoÏ principy v jistém smyslu pfietrvaly aÏ do roku 1989. Následující tfii léta sice prodûlával je‰tû dílãí úpravy (mj. vznikla Hlavní správa tiskového dohledu), od roku 1953 v‰ak souãasnû tento systém zasáhly inovace související se zásadními zmûnami v Sovûtském svazu, celém sovûtském bloku i úpravou mezinárodních vztahÛ napfiíã „Ïeleznou oponou“. Tyto inovace v‰ak komunistické vedení nechápalo jako liberalizaãní ve smyslu svobodnûj‰ího uplatÀování názorÛ umûlecké inteligence, ale jako prostfiedek k její aktivizaci v rámci stávajícího systému. Systém kulturní politiky, kter˘ se v prvních poúnorov˘ch letech zdál b˘t v zásadû funkãní pfiinejmen‰ím v tom smyslu, Ïe zabránil uplatnûní hodnot a kulturních osobností povaÏovan˘ch za nepfiijatelné, v‰ak ve skuteãnosti trpûl fiadou neduhÛ, které se projevily v krizov˘ch (1951–52) ãi turbulentních obdobích (1953–54 a 1956). Od samého poãátku byl totiÏ zaloÏen na intenzivní kontrole stranick˘mi a státními orgány, které vymáhaly „pozitivní hodnoty“ socialistické kultury. S tím úzce souviselo neb˘valé zbyrokratizování kulturního provozu a ve‰ker˘ch aktivit. Tfietím faktorem byla ochota takto zaloÏen˘ systém financovat. Od roku 1950 (a zvlá‰tû 1951) se v‰ak zaãaly projevovat první váÏné trhliny signalizující neúnosnost totálnû zideologizované kulturní tvorby; byrokratick˘ mechanismus a rozpory ve vedení kulturní politiky silnû podvázaly filmovou v˘robu, selhávaly nástroje distribuãní politiky pfii organizaci náv‰tûvnosti kulturních akcí. V roce 1953 se pak ohlásily

349

Závûrem

ekonomické aspekty dosavadní kulturní politiky a potfieba pfiehodnocení dosavadních pfiístupÛ; kromû kritiky hospodárnosti kulturních zafiízení a organizací se do popfiedí dostávala otázka platÛ kulturní a umûlecké inteligence. Vysoká ztrátovost Hudební a artistické ústfiedny vedla k rozdrobení tohoto kolosu. V té dobû se téÏ zaãal ukazovat princip „masovosti“ v˘znamn˘ch masov˘ch organizací (ROH, âSM, SâSP) jako zjevnû nefunkãní: politické procesy z poãátku 50. let vedly k pasivitû jejich vedení, vykazované kulturní aktivity se mnohdy utápûly v honbû za statistikou a v samoúãelnosti. V roce 1956 se dokonce objevily úvahy o nepotfiebnosti SâSP, coÏ ale z pochopiteln˘ch dÛvodÛ nemohlo b˘t realizováno. V roce 1956 byl naopak dosavadní systém fiízení kulturní sféry podepfien „zdola“, posílením role krajsk˘ch národních v˘borÛ a sloÏek Národní fronty. Nejednalo se v‰ak o dÛsledek posunÛ po XX. sjezdu KSSS, neboÈ tyto kroky byly pfiipravovány jiÏ v rozmezí let 1954–55. Systém stranick˘ch skupin pfii vedení tvÛrãích umûleck˘ch svazÛ, kter˘ se prosadil od roku 1953, pak vytvofiil pouze zdání jakési autonomie této elity oficiální kulturní obce; jejich funkãnost v‰ak byla zaloÏena na stálém dostatku spolehliv˘ch a ochotn˘ch umûlcÛ-komunistÛ. A tûch s lety, jak se prohlubovala propast mezi nimi a stranick˘m establishmentem, ub˘valo. To do budoucna zase posilovalo roli aparátu ÚV KSâ, coÏ zpûtnû pfiispívalo k napûtí a konfliktÛm, zvlá‰tû v 60. letech 20. století. Celkovû v‰ak v této dobû zaãaly umûlecké svazy své dosavadní exkluzivní postavení v systému ztrácet. Po roce 1956 mÛÏeme pozorovat pomal˘, ale zásadní proces promûny postavení umûleck˘ch svazÛ, zvlá‰tû svazu spisovatelÛ i v jiném smyslu. Místo prosazování estetick˘ch norem podle pfiedstav komunistického vedení se zaãaly stávat organizacemi, které se dostávaly do konfliktÛ se systémem, zvlá‰tû v otázce tvÛrãí svobody. Dfiívûj‰í naprostá podfiízenost svazÛ systému se mûnila na koexistenci s tímto systémem, mocenské struktury naopak skrze svazy mohly kontrolovat umûleckou inteligenci. Podobnû se zhruba v polovinû 50. let zproblematizoval vztah kulturní politiky k oficiální kulturní tvorbû: zatímco v tzv. zakladatelském období komunistického reÏimu ji mÛÏeme oznaãit jako pfiím˘ produkt kulturní politiky, s níÏ Ïila v jakési podivné symbióze, po roce 1953 to jiÏ nebylo tak jasné. Pozdûj‰í oficiální umûlecké projevy se rodily zprvu ojedinûle, od poãátku 60. let systematiãtûji, nikoli jako produkt kulturní politiky ãi pfiedstav stranického vedení, ale jako v˘sledek urãitého zápasu se systé-

Závûrem

350

mem. Docházelo tak k paralelizaci obou tûchto „svûtÛ“, jak jsme je oznaãili v úvodu této práce. Je tfieba ov‰em poukázat na fakt, Ïe v˘voj kulturní politiky v ãesk˘ch zemích byl zkoumán pfiedev‰ím na úrovni nejvy‰‰ích rozhodovacích grémií, aÈ uÏ orgánÛ a aparátu ÚV KSâ ãi kulturních ministerstev, a na úrovni ústfiedních kulturních organizací, popfi. svazÛ. V˘sledn˘ obraz poskytnut˘ touto optikou tudíÏ nemusí automaticky odpovídat situaci v jednotliv˘ch krajích, jejichÏ specifické odli‰nosti se mohly odrazit v regionálních kulturních aktivitách, politika z centra se mohla projevovat se zpoÏdûním apod. Budoucí regionální syntézy by proto mûly pfiispût k je‰tû více vrstevnatému chápání zmûn v poúnorové kulturní politice. Podobné omezení platí také pro Slovensko, které není moÏné pfii závûreãném hodnocení zcela pominout. PfiestoÏe pfii prosazování kulturnûpolitick˘ch zámûrÛ KSâ na Slovensku pozorujeme pfieváÏnû paralely, nelze nevidût, Ïe zde existovala i urãitá specifika, zpoÏìování oproti v˘voji v ãesk˘ch zemích, ãi naopak nûkteré primáty. Organizaãní rámec fiízení kultury byl v podstatû analogick˘: kulturní ministerstva a ústfiední státní orgány mûly na Slovensku své protûj‰ky (povûfienectva, Národní ediãní rada slovenská, Slovensk˘ v˘bor pro vûci umûní ad.), sloven‰tí zástupci zasedali i v Kulturní radû ÚV KSâ. Vzhledem k tomu, Ïe se na Slovensku v podstatû nerozhodovalo a slovenské politické orgány (povûfienectvo, aparát ÚV KSS) zÛstaly závislé na praÏském centru,1 nevyvinuly se mezi nimi ani mocensko-ideové rozepfie podobné tûm, které jsme mohli sledovat v ústfiedí KSâ. Po ustavení umûleck˘ch svazÛ zaãaly pracovat jejich slovenské sekce, i kdyÏ mÛÏeme sledovat nûkteré odli‰nosti (zvlá‰tû u v˘tvarníkÛ). âlenstvo na Slovensku bylo pfiirozenû ménû poãetné, pfiedstavovalo zhruba ménû neÏ tfietinu z celkového poãtu, v pfiípadû v˘tvarn˘ch umûlcÛ svaz sdruÏoval dokonce je‰tû ménû slovensk˘ch ãlenÛ. SvÛj protûj‰ek na Slovensku mûl i FuãíkÛv odznak (Jilemnického odznak), slovenské soubory se úãastnily Divadelní Ïatvy i jin˘ch celostátních akcí, i zde probíhalo ‰kolení zaãínajících spisovatelÛ. Naopak v prvních mûsících po únoru 1948 se napfi. nûktefií ãe‰tí umûlci snaÏili zmírnit dÛsledky svého „vyakãnûní“ pÛsobením na Slovensku, to v‰ak nemûlo dlouhého trvání. PfiestoÏe v roce 1950 v ãesk˘ch zemích probíhala s plnou silou kampaÀ proti tzv. kosmopolitismu, na Slovensku vy‰ly je‰tû v roce 1951 dvû knihy v esperantu (v ãe‰tinû nevy‰la Ïádná uÏ v roce 1950). Naproti tomu

351

Závûrem

zde o pÛl roku dfiíve neÏ v ãesk˘ch zemích (listopad 1949) vznikl první centralizovan˘ celoslovensk˘ plán osvûtové práce.2 Hudební a artistická ústfiedna zahájila svou ãinnost na Slovensku témûfi o rok pozdûji, v kvûtnu 1949. V˘znamné dÛsledky pak mûlo také to, Ïe televizní signál se na Slovensko dostal aÏ v roce 1956. Pro samotné klima mezi umûleckou inteligencí po únoru 1948 byl do znaãné míry urãující zásah proti tzv. davistÛm. Ten mûl z hlediska kontinuity s meziváleãnou kulturou o poznání více devastaãní následky neÏ postup v ãeském prostfiedí, neboÈ na Slovensku neexistovala v klíãovém období 1949–53 osobnost typu a postavení Nezvala, která by mohla tlumit nûkteré zásahy. Znaãn˘ v˘znam mûla i spojitost odstranûní davistÛ s kritikou tzv. burÏoazního nacionalismu, coÏ zpozdilo nûkteré projevy uvolÀování ve slovenské kultufie po roce 1953, neboÈ se zde promítla nechuÈ komunistického vedení k rehabilitacím.3 Toto napûtí se v polovinû 50. let patrnû také podílelo na ponûkud energiãtûj‰ím vystoupení slovenské kulturní inteligence v roce 1956. Na‰e závûreãné zhodnocení zakonãeme srovnáním úvodního roku sledovaného období a situace v kulturní politice v roce 1956. AniÏ bych se chtûl dopou‰tût násiln˘ch paralel, lze postfiehnout, Ïe nûkteré parametry kulturní politiky roku 1956 se vnûj‰kovû zaãaly podobat situaci zhruba pfied pfiijetím tzv. ostrého kursu na podzim 1948. Zdá se, jako by byl mezi dramatick˘mi léty 1948 a 1956 opsán kruh. Kulturní v˘mûna (napfi. úãast zahraniãních filmÛ na filmovém festivalu) vykazovala po recesi z poãátku 50. let podobn˘ objem jako v „roce nula“ (1948). Ve stejné dobû dosáhla zhruba úrovnû roku 1948 i náv‰tûvnost ãesk˘ch kin. V polovinû 50. let jiÏ existovaly ãasopisy mladé spisovatelské generace, o jejichÏ vznik se usilovalo od pfielomu let 1947 a 1948. Po roce 1953 mÛÏeme navíc sledovat dílãí návrat nûkter˘ch osobností odstranûn˘ch z vefiejného pÛsobení v souvislosti s praxí tzv. ostrého kursu i politick˘mi procesy, ale ãinn˘ch po únoru 1948 v oficiálním kulturním Ïivotû (napfi. Oldfiich Kry‰tofek, Valtr Feldstein, Jan ·tern, v jistém smyslu i Gustav Bare‰ a Pavel Reiman). Vztah mezi ústfiedním stranick˘m aparátem a kulturními ministerstvy se koneckoncÛ rovnûÏ podobal. V roce 1956 ale nicménû trvalo rozdûlení ãeské a slovenské kulturní obce na „oficiální“ a „vyakãnûnou“; prÛlom „únorové hranice“, kter˘ Ïádal na II. sjezdu svazu spisovatelÛ Jaroslav Seifert, se tedy (aÏ na v˘jimky; napfi. Václav Talich) nekonal. Uvedená srovnání ãiní dojem, jako by se vedoucí pfiedstavitelé kulturní po-

Závûrem

352

litiky v polovinû 50. let snaÏili navázat na z jejich pohledu „idylickou“ dobu krátce po únoru 1948, tedy je‰tû pfied politick˘mi procesy, a jako by se chtûli vyvarovat toho, co se v mezidobí „nepovedlo“. Pokud byl u nich tento zpÛsob uvaÏování skuteãnû pfiítomen, nemohlo b˘t nic o‰idnûj‰ího. V roce 1956 se uÏ nic jednodu‰e nedalo vrátit. Navíc se kulturním ‰éfÛm v roce 1956 nedostávalo toho nejpodstatnûj‰ího a téÏ nejcennûj‰ího – nad‰ení té ãásti inteligence, která se v roce 1948 do „budovatelského úsilí“ zapojila. Staãila sotva jedna pûtiletka a praxe kulturní politiky její kolektivní entuziasmus spolehlivû udolala. V roce 1956 se nacházela její nemalá ãást v depresi a léãila se ze ztráty iluzí. Naléhavû se zaãala ukazovat potfieba promarnûn˘ kapitál nahradit nûãím jin˘m, potfieba dát nov˘ obsah socialistick˘m ideálÛm. Zaãala se rodit víra v moÏnost zásadní reformy celého systému… 1 2

3

Srv. J. PEŠEK: Slovensko v rokoch 1953–1957. Brno 2001, s. 9–11. B. BRUNOVSKÁ: Kultúrno–osvetová práca na Slovensku v období výstavby základov socializmu. Osvetová práca, 1987, č. 18–19, s. 37. Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 458–459; M. BARNOVSKÝ: Prvá vlna destalinizácie a Slovensko (1953–1957). Brno 2002, s. 42–44.

353

Prameny a literatura

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY

ARCHIVNÍ PRAMENY Národní archiv (NA; dfiíve Státní ústfiední archiv v Praze), Archiv ÚV KSâ: f. 01 (Zasedání ÚV KSâ) f. 02/1 (Pfiedsednictvo) f. 02/2 (Politické byro) f. 02/3 (Organizaãní sekretariát) f. 02/4 (Sekretariát) f. 02/5 (Politick˘ sekretariát) f. 05/3 (Ideologické oddûlení) f. 07/2 (Gustav Bare‰) f. 100/2 (Kanceláfi Josefa Franka) f. 100/24 (Klement Gottwald) f. 100/35 (Antonín Zápotock˘) f. 100/45 (Václav Kopeck˘) f. 19/7 (Kulturní a propagaãní oddûlení) Rehabilitaãní komise ÚV KSâ 1968–1969, Studie ã. 15 (·IMÒNEK Jaroslav – JECHOVÁ Kvûta: Kulturní fronta v období procesu) Národní archiv: f. Hudební a artistická ústfiedna (HAÚ; nezpracováno) f. Ministerstvo informací f. Ministerstvo informací – dodatky f. Ministerstvo kultury f. Ministerstvo ‰kolství f. Ministerstvo ‰kolství a kultury f. Pavel Reiman f. Státní v˘bor pro vûci umûní (nezpracováno) f. Ústfiední akãní v˘bor Národní fronty (ÚAV NF) f. Ústfiední svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ (ÚSâSVU; nezpracováno) Archiv Akademie vûd âR (A AV âR): f. Jaroslav Kojzar


354

355


Archiv Kanceláfie prezidenta republiky (A KPR)

TI·TùNÉ PRAMENY

Archiv Národního muzea (A NM): PozÛstalost Gustava Bare‰e (nezpracováno) PozÛstalost Pavla Reimana (nezpracováno)

Druhá celostátní konference Svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ II. Praha 1952. Emila Filly zápasy a boje. Student, 1968 (roã. 4), ã. 17–18. HU·EK, Josef: Kádrová práce v umûní a kultufie. Praha 1950. JUSTL, Vladimír: Nûkolik slov o Franti‰ku Halasovi (Kritick˘ rozbor knihy Ladislava ·tolla Tfiicet let bojÛ za ãeskou socialistickou poezii). âeská literatura, 1999, ã. 4, s. 418–441. KOPECK¯, Václav: Proti kosmopolitismu jako ideologii amerického imperialismu. Praha 1952. KOPECK¯, Václav: Sobûslavsk˘ plán kulturnû osvûtové ãinnosti. Praha 1950. MAJAKOVSKIJ, Vladimir Vladimiroviã: Z díla. Praha 1950. Od dvouletého k pûtiletému plánu v âs. rozhlase (Programové porady âeskoslovenského rozhlasu ve Zlínû ve dnech 13.–17. 7. 1948). Praha 1948. Od slov k ãinÛm (Sjezd ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ 4.–6. III. 1949). Praha 1949. Od X. do XI. sjezdu (Usnesení a dokumenty ÚV KSâ). Praha 1958. Odbory do boje za socialistické umûní a kulturu! Praha 1953. PACHTA, Jan: Pravda o T. G. Masarykovi. Praha 1953. Petr Bezruã pí‰e nakladatelství. Praha 1959. Protokol IX. fiádného sjezdu KSâ. Praha 1949. Protokol X. fiádného sjezdu KSâ. Praha 1954. Sbírka zákonÛ a nafiízení republiky âeskoslovenské 1948–1958. Sjezd národní kultury. Praha 1948. Strana a její úloha pfii budování socialismu (Osnova Roku stranického ‰kolení 1949–1950). Praha 1950. ·TOLL, Ladislav: Tfiicet let bojÛ za ãeskou socialistickou poesii. Praha 1950. Úfiední list republiky âeskoslovenské 1953. Za Konstantinem Bieblem (Vzpomínky a projevy jeho pfiátel). Praha 1952. „Za vysokou ideovou a umûleckou úroveÀ ãs. filmu“, usnesení pfiedsednictva ÚV KSâ. Praha 1950. ZICHA, Bohumil: Kritika Masarykov˘ch názorÛ na otázky práce (Pfiíspûvek k diskusi o masarykismu). In: Studie a dokumenty vûdeckého úseku Státní knihovny spoleãensk˘ch vûd v Praze, sv. 75, Praha bfiezen 1955. ÎDANOV, Andrej Alexandroviã: O umûní. Praha 1949.

Památník národního písemnictví – Literární archiv (LA-PNP) – poboãka Staré Hrady: f. Svaz ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ (SâSS) V‰eodborov˘ archiv âMKOS (VOA): f. Kulturní oddûlení ÚRO f. Pfiedstavenstvo ÚRO f. SchÛze sekretariátu ÚRO f. Svaz zamûstnancÛ umûlecké a kulturní sluÏby (SZUKS) NOVINY A âASOPISY Film a doba 1952 Funkcionáfi 1953 Hudební rozhledy 1952 Lidové (Svobodné) noviny 1948, 1951–52 Literární noviny 1952–56 Nová mysl 1953 Nov˘ Ïivot 1949, 1952 Odboráfi 1948 Osvûtová práce 1949 Práce 1948 Pracovník umûlecké a kulturní sluÏby (PUKS) 1948 Rudé právo 1948, 1951–53 Tvorba 1948–49, 1951–52 Var 1948, 1950 V˘tvarná práce 1956 V˘tvarné umûní 1952


356

PAMùTI A VZPOMÍNKOVÉ STATI BARE·, Gustav: Mlha kolem roku 1953. Uãitelské noviny, 1968 (roã. 18), ã. 18, s. 5. CÍSA¤, âestmír: âlovûk a politik (Kniha vzpomínek a úvah). Praha 1998; Stránky osudu IV. ãást – Diktatura strany (1948–1952). Rkp., Praha 1990 (UloÏeno v Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR). âERN¯, Rudolf: Exprezident I (Vzpomínky Antonína Novotného). Praha 1998. âIVRN¯, Lumír: Co se vejde do Ïivota. Praha 2000. DORÒÎKA, Lubomír: Panoráma pamûti. Praha 1997. JUNGMANN, Milan: Literárky – mÛj osud. Brno 1999. KNAPP, Viktor: Promûny ãasu. Praha 1998. KOLMAN, Arno‰t: Die verirrte Generation. Frankfurt am Main 1982; téÏ Zaslepená generace (Pamûti starého bol‰evika). Brno 2005. KUâERA, Martin: Skica pokusu o objektivizaci zjevu Ladislava ·tolla. Soudobé dûjiny, 2005 (roã. 12), ã. 1, s. 95–101. NOR, A. C.: Îivot nebyl sen (Záznam o Ïivotû ãeského spisovatele) II. Brno 1994. PACHMAN, Ludûk: Jak to bylo. Bûlá pod Bezdûzem 2001. PILA¤, Jan: Sluneãní hodiny. Praha 1989. POPP, Ota: Vzpomínky líbezné i kruté. In: Generace 45, Praha 1997, s. 151–152. REIMAN, Michal: O Poly Reimanovi (místo vzpomínek). In: Bol‰evismus, komunismus a radikální socialismus v âeskoslovensku II, Praha 2004, s. 63–83 a 318–321; TamtéÏ, Praha 2005, s. 145–176 a 260–265. STRUSKOVÁ, Eva (ed.): Knihu dÏunglí jsem nenapsal. Rozhovor se Svetozarem Vítkem. Iluminace, 2000 (roã. 12), ã. 4 (40), s. 121–133. TOMÁ·KOVÁ, Zdenka: Ortel samoty. (Vzpomínky sekretáfiky Petra Bezruãe). Brno 2003. VÁVRA, Otakar: Podivn˘ Ïivot reÏiséra (Obrazy vzpomínek). Praha 1996. Vrátit ãest lidem i dûjinám! Vlasta, 1968 (roã. 22), ã. 14, s. 5. V Z P O M Í N K Y P A M ù T N Í K Ò (V MAJETKU AUTORA) Císafi âestmír (nar. 1920) Filipec Jindfiich (nar. 1926) Galu‰ka Miroslav (nar. 1922)

357


Isoz Jindfiich (nar. 1916) Kautman Franti‰ek (nar. 1927) ·tern Jan (nar. 1924) Vávra Otakar (nar. 1911) Semináfi Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR 3. 11. 2004 – www.usd.cas.cz. Osobní archiv autora (Zpráva pro komisi vy‰etfiující ãinnost Tvorby z dubna 1952) LITERATURA AMORT, âestmír: Vznik a rozvoj jednotného Svazu ãeskoslovensko-sovûtského pfiátelství v letech 1948–1954. In: âeskoslovensko-sovûtské vztahy, sv. 5, Praha 1976, s. 15–25. BARNOVSK¯, Michal: Prvá vlna destalinizácie a Slovensko (1953–1957). Brno 2002. BÁRTA, Milan: Cenzura ãeskoslovenského filmu a televize v letech 1953–1968. In: Securitas imperii, sv. 10, Praha 2003, s. 5–57. BARTO·, Josef a kol.: Dûjiny pokrokového hnutí mládeÏe v âSR (nástin). Praha 1967. BAUER, Michal (ed.): Referát Jifiího Taufera na konferenci SâSS 22. 1. 1950. âeská literatura, 1999 (roã. 47), ã. 3, s. 299–318. BAUER, Michal: Diskuse o díle Karla âapka na ‰kolení zaãínajících autorÛ na Dobfií‰i v roce 1951. Tvar, 2000, ã. 3, s. 14. BAUER, Michal: Ideologie a pamûÈ (Literatura a instituce na pfielomu 40. a 50. let 20. století). Jinoãany 2003. BAUER, Michal: Poezie v‰edního dne a Skupiny 42. Srovnání programov˘ch platforem obou seskupení. In: âeská literatura 1948–1956, Opava 1993, s. 92–96. BAUER, Michal: Úmrtí Franti‰ka Halase jako poãátek období ztrát. Aluze, 2002 (roã. 6), ã. 1, s. 222–230. BAUER, Michal: Vytyãování a kodifikování esteticko-ideologické normy na pfielomu 40. a 50. let 20. století. Rkp. BAUER, Michal: Zásahy HSTD do periodik SâSS v letech 1955 a 1956 a protest pfiedsednictva SâSS proti nim. Tvar, 2000, ã. 9, s. 14–15. BAUER, Michal: Îádost o vy‰etfiování Jana Zahradníãka na svobodû v roce 1952. Tvar, 2000, ã. 8, s. 6–7.


358

BAUERKÄMPER, Arnd – DANYEL, Jürgen: O v‰em rozhodují kádry (Styl fiízení a vlastní obraz v˘chodonûmeck˘ch elit). Soudobé dûjiny, 2000 (roã. 7), ã. 1–2, s. 138–153. BEDNAREK, Stefan: Polská kultura 1948–1989. Pfielomy a kontinuita. In: Mezi dvûma transformacemi. âeskoslovensko a Polsko v letech 1947 (1948)–1989, Praha 2001, s. 183–198. BùHAL, Rostislav: Kdo je kdo v sedmdesátileté historii âeského rozhlasu. Praha 1994. BERAN, Jifií: Vytváfiení ãlenské základny âSAV v roce 1952. Soudobé dûjiny, 2005 (roã. 12), ã. 1, s. 102–139. BERKA, âestmír: Emil Filla. Praha 1989. BÍLEK, Jan: Spisovatelka J. Glazarová v procesech s M. Horákovou a R. Slánsk˘m. In: Politické procesy v âeskoslovensku po roce 1945 a „pfiípad Slánsk˘“, Brno 2005, s. 234–256. BIRGUS, Vladimír: V˘voj ãeskoslovenské fotografie v datech 1945–1989. Praha 1990. BLÁHOVÁ, Katefiina: Mezi literaturou a politikou (Souvislosti ãeského literárního Ïivota 1958–1969). Soudobé dûjiny, 2002 (roã. 9), ã. 3–4, s. 495–520. BLAIVE, Muriel: Promarnûná pfiíleÏitost (âeskoslovensko a rok 1956). Praha 2001. BRABEC, Václav: Vztah KSâ a vefiejnosti k politick˘m procesÛm na poãátku padesát˘ch let. Revue dûjin socialismu, 1969 (roã. 9), ã. 3, s. 363–387. BROUSEK, Antonín: Podivuhodní kouzelníci (âítanka ãeského stalinismu v fieãi vázané z let 1945–1955). Purey 1987. BRUNOVSKÁ, BoÏena: Kultúrno-osvetová práca na Slovensku v období v˘stavby základov socializmu. Osvetová práca, 1987, ã. 18–19, s. 36–39. CYSA¤OVÁ, Jarmila: âeskoslovenská televize a politická moc 1953–1989. Soudobé dûjiny, 2002 (roã. 9), ã. 3–4, s. 521–537. CYSA¤OVÁ, Jarmila: Koordinaãní v˘bor, tvÛrãí svazy a moc 1968–1972. Nekapitulantské postoje ãeské tvÛrãí inteligence a mechanismy moci KSâ. Praha 2003. âECHUROVÁ, Jana: âe‰tí svobodní zednáfii ve XX. století. Praha 2002. âERNOHORSKÁ, Milena a kol: Zpráva o ãinnosti rehabilitaãní a rekapitulaãní komise sekce hudebních vûdcÛ a kritikÛ Svazu ãs. skladatelÛ. Hudební vûda, 1969 (roã. 6), ã. 3, s. 326–339. âERNU·ÁK, Gracián a kol.: âeskoslovensk˘ hudební slovník osob a institucí II. Praha 1965.

359


âERN¯, Jindfiich: 1948 (âeské divadlo a spoleãnost v roce 1948). Divadelní revue, 2004 (roã. 15), ã. 4, s. 3–28. âERN¯, Jindfiich: 1951 (âeské divadlo a spoleãnost v roce 1951). Divadelní revue, 2000 (roã. 11), ã. 3, s. 3–27. âERN¯, Jindfiich: 1952 (âeské divadlo a spoleãnost v roce 1952). Divadelní revue, 2001 (roã. 12), ã. 2, s. 3–24. âERN¯, Jindfiich: 1953 (âeské divadlo a spoleãnost v roce 1953). Divadelní revue, 2001 (roã. 12), ã. 4, s. 9–24. âesk˘ hran˘ film III (1945–1960). Praha 2001. DOKOUPIL, Blahoslav a kol.: Slovník ãesk˘ch literárních ãasopisÛ, periodick˘ch literárních sborníkÛ a almanachÛ 1945–2000. Brno 2002. DOU·A, Pavel: Organizace ãeského muzejnictví 1945–1989 (Systém fiízení muzeí v zajetí politické ideologie). Rkp. disertaãní práce, Opava 2005 (UloÏeno na FPF Slezské univerzity v Opavû). DRÁPALA, Milan: Iluze jako osud. K v˘voji politick˘ch postojÛ Vítûzslava Nezvala. Soudobé dûjiny, 1996 (roã. 3), ã. 2–3, s. 175–218. DRÁPALA, Milan; Dûjiny a souãasnost, 2004 (roã. 26), ã. 4, s. 57. DVO¤ÁK, Antonín: Jifií Plach˘. Praha 1964. DVO¤ÁKOVÁ, Zora: Navzdory nenávisti a mstû. (Z politick˘ch procesÛ 1952 aÏ 1953). Tfiebíã 2002. EISMANN, ·imon: Film a kulturní politika 1945–1952. Rkp., Praha 1999 (UloÏeno v Národním filmovém archivu v Praze). FIALA, Milo‰: âeskoslovensk˘ film po Únoru. Film a doba, 1968 (roã. 14), ã. 2, s. 89–91. FICEK, Viktor: Osud jedné knihy. Ostrava 1957. FICEK, Viktor – KUâÍK, Alois: Bibliografie Petra Bezruãe I (Dílo). Praha 1953. FORMÁNKOVÁ, Eva: Tylovské návraty na pfielomu ãtyfiicát˘ch a padesát˘ch let. In: Návraty k velk˘m (Sborník referátÛ z literární konference 42. Bezruãovy Opavy 14.–15. 9. 1999), Praha–Opava 2000, s. 53–58. FRANC, Martin: Jakou kulturou se zab˘vá kulturní politika aneb Nûkolik poznámek k pfiíspûvku J. Knapíka. Kudûj, 2005 (roã. 7), ã. 1–2, s. 187–189. FRANC, Martin: Lid chce zábavu (Konzumní kultura v ãesk˘ch zemích v druhé polovinû padesát˘ch let 20. století). Rkp., Praha 2005. FRANC, Martin: ¤asy, nebo knedlíky? (Postoje odborníkÛ na v˘Ïivu k inovacím a tradicím v ãeské stravû v 50. a 60. letech 20. století). Praha 2003. FRANC, Martin; Kudûj, 2004 (roã. 6), ã. 2, s. 93.


360

HANZAL, Josef: Zdenûk Nejedl˘ bez legend. Od trstenické stezky, 1992, ã. 3, s. 1–6. HAVELKA, Jifií: âeskoslovenské filmové hospodáfiství 1945–1950. Praha 1970. HAVELKA, Jifií: âeskoslovenské filmové hospodáfiství 1951–1955. Praha 1972. HAVELKA, Jifií: âeskoslovenské filmové hospodáfiství 1956–1960. Praha 1973. HAVELKA, Jifií: Kronika na‰eho filmu (1898–1965). Praha 1967. HEDVÁBN¯, Zdenûk: Alfréd Radok (Zpráva o jednom osudu). Praha 1994. HLU·IâKA, Jifií: Emil Filla 1882–1953. Brno 2003. HO¤EC, Jaromír: Doba ortelÛ (Dokumenty – vzpomínky – iluze a skuteãnosti). Brno 1992. HRUB¯, Karel: Kultura ve sluÏbû politiky (Sahají kofieny „praÏského jara“ do poãátkÛ padesát˘ch let?). Soudobé dûjiny, 2002 (roã. 9), ã. 3–4, s. 579–592. CHALUPSK¯, J. /Chalupeck˘, Jindfiich/: Poezie a politika. Listy, 1985 (roã. 15), ã. 2, s. 56–64. IRMANOVÁ, Eva: Kádárismus. Vznik a pád jedné iluze. Praha 1998. JANÁâEK, Pavel: Literární brak (Operace vylouãení, operace nahrazení, 1938–1951). Brno 2004. JANOU·EK, Pavel a kol.: Dûjiny ãeské literatury 1945–1989 (II. 1948–58). Rkp., Praha 2005. (www.ucl.cas.cz/DCL48-58.pdf) JANOU·EK, Pavel: âeské drama 1945–1948. Divadelní revue, 2000 (roã. 11), ã. 4, s. 14–30. JANOU·EK, Pavel: Proces se Slánsk˘m jako periodizaãní mezník v ãeské literatufie? In: âeská literatura 1948–1956, Opava 1993, s. 30–38. JE·UTOVÁ, Eva a kol.: Od mikrofonu k posluchaãÛm (Z osmi desetiletí ãeského rozhlasu). Praha 2003. JIRÁSEK, Zdenûk: „Ocelová koncepce“ hospodáfiství ãesk˘ch zemí 1947–1953. Rkp., Opava 1994. JIRÁSEK, Zdenûk: K pfiíchodu sovûtsk˘ch hospodáfisk˘ch poradcÛ do âeskoslovenska. In: Acta historica et museologica USO 5, Opava 2000, s. 324–328. JIRÁSEK, Zdenûk – ·ÒLA, Jaroslav: Velká penûÏní loupeÏ v âeskoslovensku 1953 aneb 50 : 1. Praha 1992. JIRÁSKOVÁ, Marie: K první nominaci Jaroslava Seiferta na Nobelovu cenu za literaturu. Soudobé dûjiny, 1994 (roã. 1), ã. 6, s. 747–762.

361


JUST, Vladimír a kol.: âeská divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech. Praha 1995. JUST, Vladimír: Divadlo satiry. In: Divadlo nové doby 1945–1948, Praha 1990, s. 176–235. KAPLAN, Karel: Aparát ÚV KSâ v letech 1948–1968. Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, sv. 10, Praha 1993. KAPLAN, Karel: âeskoslovensko v letech 1948–1953. Praha 1991. KAPLAN, Karel: âeskoslovensko v letech 1953–1966. Praha 1992. KAPLAN, Karel: Kronika komunistického âeskoslovenska. Doba tání 1953–1956. Brno 2005. KAPLAN, Karel: Mocní a bezmocní. Toronto 1989. KAPLAN, Karel: Nebezpeãná bezpeãnost. Brno 1999. KAPLAN, Karel: Nûkolik dokumentÛ o kultufie (1949–1952). Proglas, 1998 (roã. 9), ã. 9–10, s. 51–59. KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha 1993. KAPLAN, Karel: Sociální souvislosti krizí komunistického reÏimu 1953–1957 a 1968–1975. Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, sv. 9, Praha 1993. KAPLAN Karel: Sovût‰tí poradci v âeskoslovensku 1948–1956. Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, sv. 14, Praha 1993. KAPLAN Karel: Zpráva o zavraÏdûní generálního tajemníka. Praha 1992. KAPLAN, Karel (ed.): K politick˘m procesÛm v âeskoslovensku 1948–1954. Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, sv. 15, Praha 1994. KAPLAN, Karel (ed.): Kádrová nomenklatura KSâ 1948–1956 (Sborník dokumentÛ). Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny âSAV, sv. 2, Praha 1992. KAPLAN, Karel – KOSATÍK, Pavel: Gottwaldovi muÏi. Praha – Litomy‰l 2004. KAPLAN, Karel – TOMÁ·EK, Du‰an: O cenzufie v âeskoslovensku v letech 1945–1956. Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, sv. 22, Praha 1994. KLIME·, Ivan: Filmafii a komunistická moc v âeskoslovensku (Vzru‰en˘ rok 1959). Iluminace, 2004 (roã. 16), ã. 4 (56), s. 129–138. KLIME·, Ivan: K povaze historismu v hraném filmu poúnorového období. In: Filmov˘ sborník historick˘ 2, Praha 1991, s. 81–86. KLIME·, Ivan: Za vizí centrálního fiízení filmové tvorby (Úvod k edici). Iluminace, 2000 (roã. 12), ã. 4 (40), s. 135–165. KNAPÍK, Jifií: „Das Publikum muss ausgewechselt werden.“ Die Verän-


362

derungen der tschechischen Kulturpolitik 1948–1953. Bohemia (Zeitschrift für Geschichte und Kultur der bömischen Länder), 2002 (roã. 43), ã. 2, s. 321–349. KNAPÍK, Jifií: Akãní v˘bory a kultura na prahu nové doby. Soudobé dûjiny, 2002 (roã. 9), ã. 3–4, s. 455–475. KNAPÍK, Jifií: Arbeiter versus Künstler (Gewerkschaft und neue Elemente in der tschechoslovakischen Kulturpolitik im Jahre 1948). In: Sozialgeschichtliche Kommunismusforschung (Tschechoslowakei, Polen, Ungarn und DDR 1948–1968), München 2005, s. 243–262. KNAPÍK, Jifií: Daleko od Moskvy (K pozici Arno‰ta Kolmana v kulturní politice a v aparátu KSâ 1945–1948). In: Acta historica et museologica USO 4, Opava 1999, s. 113–126. KNAPÍK, Jifií: DÛsledky zatãení Rudolfa Slánského v kulturní politice. In: Politické procesy v âeskoslovensku po roce 1945 a „pfiípad Slánsk˘“, Brno 2005, s. 341–345. KNAPÍK, Jifií: Dvû strany téÏe mince („Radikálové“ a „umírnûní“ v kulturní politice po únoru 1948). In: Bol‰evismus, komunismus a radikální socialismus v âeskoslovensku II, Praha 2004, s. 156–171 a 332–334. KNAPÍK, Jifií: Filmová aféra L. P. 1949. Iluminace, 2000 (roã. 12), ã. 4 (40), s. 97–120. KNAPÍK, Jifií: Jak zpracovávat historii kulturní politiky 50. let? (Zamy‰lení nad tématem a jeho metodologií). Kudûj, 2005 (roã. 7), ã. 1–2, s. 180–187. KNAPÍK, Jifií: K poãátkÛm „tání“ v ãeské kultufie 1951–1952. âeská literatura, 2000 (roã. 48), ã. 2, s. 176–191. KNAPÍK, Jifií: Kdo byl kdo v na‰í kulturní politice 1948–1953 (Biografick˘ slovník stranick˘ch a svazov˘ch funkcionáfiÛ, státní administrativy, divadelních a filmov˘ch pracovníkÛ, redaktorÛ…). Praha 2002. KNAPÍK, Jifií: Kdo spoutal na‰i kulturu (Portrét stalinisty Gustava Bare‰e). Pfierov 2000. KNAPÍK, Jifií: Konce Kritického mûsíãníku. Alternativa, 1999 (roã. 5), ã. 1–2, s. 97–98. KNAPÍK, Jifií: Kulturní politika KSâ v oblasti filmové tvorby v letech 1948–1952. Rkp., Opava 1998 (UloÏeno na FPF Slezské univerzity a v knihovnû ÚSD AV âR). KNAPÍK, Jifií: Od korektury k ideologické normû (Ze zákulisí vzniku „Tfiiceti let bojÛ“ Ladislava ·tolla). Soudobé dûjiny, 2005 (roã. 12), ã. 1, s. 62–84.

363


KNAPÍK, Jifií: Oni a Masaryk (Téma T. G. Masaryka v interpretaãních promûnách KSâ 1945–1955). In: Acta historica et museologica USO 6, Opava 2003, s. 374–375. KNAPÍK, Jifií: Slezsk˘ ústav v Praze a vûdeck˘ v˘zkum Slezska v letech 1945–1950. In: Práce z dûjin vûdy 6 (Semináfie a studie V˘zkumného centra pro dûjiny vûdy z let 2002–2003), Praha 2003, s. 475–550. KNAPÍK, Jifií: Spartakiáda a rok 1953. Lidové noviny 2. 7. 2005, roã. 18, ã. 155, s. 10. KNAPÍK, Jifií: Trampoty „Císafiova pekafie“ (Slavn˘ film na pozadí ideologick˘ch sporÛ). Dûjiny a souãasnost, 1998 (roã. 20), ã. 6, s. 28–32. KNAPÍK, Jifií: Únor a kultura (Sovûtizace ãeské kultury 1948–1950). Praha 2004. KNAPÍK, Jifií: Versuch über Quarantäne: Anmerkungem zu Beschränkungen und Kontrolle kutureller Kontakte der Tschechoslowakei mit dem westlichen Ausland 1948–1956. Referát pro mezinárodní konferenci „Kultur als Vehikel und als Opponent politischer Absichten“ v Hamburku 17.–20. 3. 2005. KNAPÍK, Jifií: Ver‰e v nemilosti (Ke vzniku a souvislostem kritiky Jaroslava Seiferta v roce 1950). Soudobé dûjiny, 1998 (roã. 5), ã. 1, s. 25–46. KOLÁ¤, Bohumír: Náv‰tûvy laureátÛ svûtov˘ch cen. In: Vlastivûdná revue Stfiední Morava 19, Olomouc 2004, s. 153–157. KÖPPLOVÁ, Barbara: Dûjiny ãesk˘ch médií v datech (Rozhlas, televize, mediální právo). Praha 2003. KOSATÍK, Pavel: Trojí ãtení kulturní historie na bol‰evick˘ zpÛsob. Hospodáfiské noviny 21. 7. 2004, ã. 141, s. 10. KOTEK, Josef: Dûjiny ãeské populární hudby a zpûvu (1918–1968). Praha 1998. KRATOCHVIL, Antonín: Procesy s ãesk˘mi spisovateli. In: Rok 1947 (âeská literatura, kultura a spoleãnost v období 1945–1948), Praha 1998, s. 134–141. KRECHLER, Vladimír a kol.: Pfiíruãní slovník k dûjinám KSâ II. Praha 1964. K¤ESËAN, Jifií: „Poslední husita“ odchází (Zdenûk Nejedl˘ v osidlech kulturní politiky KSâ po roce 1945). Soudobé dûjiny, 2005 (roã. 12), ã. 1, s. 9–44. K¤ESËAN, Jifií; âesk˘ ãasopis historick˘, 2005 (roã. 103), ã. 1, s. 215–217. K¤IVÁNKOVÁ, Alena: Nûkolik poznámek ke struktufie ãeského tisku


364

v období kolem února 1948. Se‰ity novináfie, 1978 (roã. 12), ã. 1, s. 87–96. K¤ÍÎEK, Franti‰ek: K poãátkÛm televizního vysílání v âeskoslovensku. Soudobé dûjiny, 1999 (roã. 6), ã. 4, s. 479–487. KUâEROVÁ, Alice: ROH – Svaz zamûstnancÛ umûlecké a kulturní sluÏby a jeho role v kulturní politice do roku 1953. Rkp., Opava 2004 (UloÏeno na FPF Slezské univerzity v Opavû). KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v âeskoslovensku 1945–1956. Praha 1998. MACEK, Petr a kol.: Slovník ãeské hudební kultury. Praha 1997. MA≈ÁK, Jifií: V˘voj poãetního stavu a sociálního sloÏení KSâ v letech 1948–1968. Soudobé dûjiny, 1999 (roã. 6), ã. 4, s. 460–478. MARJINOVÁ, Valentina Vladimirovna: Od dÛvûry k podezíravosti (Sovût‰tí a ãeskosloven‰tí komunisté v letech 1945–1948). Soudobé dûjiny, 1997 (roã. 4), ã. 3–4, s. 451–467. MARU·IAK, Juraj: Slovenská literatúra a moc v druhej polovici päÈdesiatych rokov. Brno 2001. MERVART, Jan: Rozvoj proreformních aktivit ãesk˘ch intelektuálÛ v oblasti literatury a filozofie (od liblické konference 1963 ke IV. sjezdu spisovatelÛ 1967). Rkp., Hradec Králové 2004. MURA·KO, Galina Pavlovna (ed.): Delo Slanskogo. Voprosy istorii, 1997, ã. 3, s. 3–20; ã. 4, s. 3–18. NEUMANNOVÁ, Jana: K poúnorov˘m promûnám kulturní politiky. Revue dûjin socialismu, 1968 (roã. 8), ã. 6, s. 817–843. NEUMANNOVÁ, Jana: Strana a spisovatelé v roce 1956 (II. sjezd SâSS). Rkp., Praha 1969 (UloÏeno v Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR). NIKLÍâEK, Ladislav: Ideolog a praktik ãeskoslovenského stalinismu. Dûjiny a souãasnost, 1990 (roã. 12), ã. 3, s. 46–50. NOIRANT, Fran_oise: Poãátek nedorozumûní (Francouz‰tí komunistiãtí intelektuálové a mlãení okolo sovûtizace âeskoslovenska 1949–1950). Soudobé dûjiny, 2002 (roã. 9), ã. 3–4, s. 551–569. OLIâ, Jifií: âtení o Jakubu Demlovi. Olomouc 1993. PACZKOWSKI, Andrzej: PÛl století dûjin Polska 1939–1989. Praha 2000. PAVKA, Marek: Kádry rozhodují v‰e! Kádrová politika KSâ z hlediska teorie elit (Prvních pût let komunistické vlády). Brno 2003. PELIKÁN, Jan: Jugoslávie a v˘chodní blok 1953–1958. Praha 2001. PERNES, Jifií: Brno 1951 (Pfiíspûvek k dûjinám protikomunistického odporu na Moravû). Praha 1997.

365


PERNES, Jifií: âeskoslovensk˘ rok 1956 (K dûjinám destalinizace v âeskoslovensku). Soudobé dûjiny, 1999 (roã. 6), ã. 4, s. 594–618. PERNES, Jifií: Snahy o pfiekonání politicko-hospodáfiské krize v âeskoslovensku v roce 1953. Brno 2000. PERNES, Jifií: Takoví nám vládli. Komunistiãtí prezidenti âeskoslovenska a doba, v níÏ Ïili. Praha 2003. PE·AT, Zdenûk: âasopis Kvûten a jeho zhodnocení. In: âasopis Kvûten a jeho doba, Praha–Opava 1994, s. 13–16. PE·EK, Jan: Slovensko v rokoch 1953–1957. Kapitoly z politického v˘voja. Brno 2001. PE·EK, Jifií: Kontinuita a diskontinuita ãeské kultury 1945–1965. In: Na rozhraní svûtÛ (Rakousko a âeskoslovensko po 1945), Wien 1998, s. 441–460. PE·TA, Pavel: K poãátkÛm „tání“. In: âeská literatura 1948–1956, Opava 1993, s. 18–29. PETI·KOVÁ, Ladislava: Ze zákulisí jedné ‰tvanice (Konec reÏiséra Jifiího Frejky). Divadelní revue, 1999 (roã. 10), ã. 1, s. 31–46. PI·TORA, Ladislav: Filmoví náv‰tûvníci a kina na území âeské republiky. Iluminace, 1997 (roã. 9), ã. 2 (26), s. 63–106. POKORNÁ, Magdaléna: Sjednocením proti jednotû. Spor o budoucí podobu akademie vûd. In: Vûda v âeskoslovensku 1945–1953, Praha 1999, s. 105–120. POKORN¯, Jifií: Kulturní komise Ústfiední rady odborÛ. In: Vûda v âeskoslovensku 1945–1953, Praha 1999, s. 225–232. POSPùCH, Tomá‰: Socialisticko-realistické tendence v ãeské fotografii. Rkp., Opava 1998 (UloÏeno na FPF Slezské univerzity v Opavû). P¤IBÁ≈, Michal (ed.): Z dûjin ãeského my‰lení o literatufie 2 (1948–1958). Antologie k Dûjinám ãeské literatury 1945–1990. Praha 2002. RAK, Jifií: Film v promûnách moderního ãeského historismu. In: Film a dûjiny, Praha 2005, s. 17–29. RAMBOUSEK, Jifií: Zaãátky Hosta do domu. In: âeská literatura 1948–1956, Opava 1993, s. 82–91. REICHEL, Peter: SvÛdn˘ klam Tfietí fií‰e (Fascinující a násilná tváfi fa‰ismu). Praha 2004. REIMAN, Michal: Chru‰ãov a jeho zahraniãní politika. In: Studená válka 1954–1964 (Sovûtské dokumenty v ãesk˘ch archivech), Brno 2000, s. 11–44. REIMAN, Michal: Obrat roku 1953 a Chru‰ãov. Slovansk˘ pfiehled, 1997 (roã. 83), ã. 4, s. 403–413.


366

SLOMEK, Jaromír: Co zbylo z Kvûtna? In: âasopis Kvûten a jeho doba, Praha–Opava 1994, s. 68–70. SPIELMANN, Petr: „Dávám za jeden Ïivot ten druh˘ jak dva obrazy do jednoho kukátka pohybuje rukou jako bych naãrtával svÛj podpis“. Vítûzslav Nezval a v˘tvarné umûní. In: Hra v kostky. Vítûzslav Nezval a v˘tvarné umûní (Muzeum umûní Olomouc 6. 10.–21. 11. 2004). Olomouc 2004, s. 9–41. SRP, Karel (ed.) a kol.: Adolf Hoffmeister (1902–1973). Praha 2004. STYKALIN, Aleksandr Sergejeviã: Propaganda sovetskoj kultury v poslevojennoj âechoslovakii. In: Fevral 1948. Moskva i Praga. Vzgljad ãerez poloveka. Materijaly vtorogo zasedanija komissii istorikov i archivistov Rossii i âechii. Moskva 26.–30. 4. 1997, Moskva 1998, s. 130–142. SVOBODOVÁ, Jana: Zdroje a projevy antisemitismu v ãesk˘ch zemích 1948–1992. Se‰ity Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, sv. 19, Praha 1994. ·ÁMAL, Petr: Beletrie, Ïensk˘ komunistick˘ tisk a problémy kontinuity (Na pfiíkladu Rozsevaãky). In: Povídka, román a periodick˘ tisk v 19. a 20. století, Praha 2005, s. 145–169. ·ÁMAL, Petr: Cesta otevfiená (Hledání socialistické literatury v kritice padesát˘ch let). In: Z dûjin ãeského my‰lení o literatufie 2 (1948–1958). Antologie k Dûjinám ãeské literatury 1945–1990, Praha 2002, s. 583–609. ·ÁMAL, Petr: Kapitoly z budovatelské literární kultury. Rkp. disertaãní práce, Praha 2005 (UloÏeno na Katedfie ãeské literatury a literární vûdy FF UK). ·ÁMAL, Petr: O kulturní politice pfiehlednû a komplexnû. Soudobé dûjiny, 2004 (roã. 11), ã. 3, s. 138–144. UHLÍKOVÁ, Kristina: Národní kulturní komise 1947–1951. Praha 2004. URBANOVÁ, Svatava: Promûny literatury pro dûti a mládeÏ v letech 1945–1948. In: Rok 1947 (âeská literatura, kultura a spoleãnost v období 1945–1948), Praha 1998, s. 282–296. VÉVODA, Rudolf: „Nechci b˘t kÛlem vyhlá‰ek“ (Franti‰ek Halas a jeho politická cesta po roce 1945). In: Rok 1947 (âeská literatura, kultura a spoleãnost v období 1945–1948), Praha 1998, s. 49–66. VORÁâ, Jifií: âesk˘ film v exilu (Kapitoly z dûjin po roce 1968). Brno 2004. VYKOUKAL, Jifií – LITERA, Bohuslav – TEJCHMAN, Miroslav: V˘chod (Vznik, v˘voj a rozpad sovûtského bloku 1944–1989). Praha 2000.

367


WOLF, Vladimír: Akce M (Masaryk) v Úpici 1953. In: Dissertationes historicae 3, Hradec Králové 1995, s. 143–156. ZANDOVÁ, Gertraude: Totální realismus a trapná poezie (âeská neoficiální literatura 1948–1953). Brno 2002. ZÍDEK, Petr: SoudruÏky a soudruzi, tuÏme se. Lidové noviny 25. 6. 2005, roã. 18, ã. 149 – pfiíloha Orientace, s. I–II. ZÍDEK, Petr; Lidové noviny 17.–18. 7. 2004, roã. 17, ã. 165, s. 14.

368

Seznam zkratek

SEZNAM ZKRATEK

âCVL âKD âMKOS âs.; ãs. âSAV âSF âSM âSR âTK DILIA ELK FF FFP HAÚ HSTD JZD Kãs KLDR KNV KSâ KSS KSSS KV KVÚD LKR LTZ LUT MFF MIO M·VU NDR NERâ NF ONV OV

âeskoslovenské cirkusy, varieté a lunaparky âeskomoravská-Kolben-Danûk âeskomoravská komora odborov˘ch svazÛ ãeskoslovensk˘ âs. akademie vûd âs. státní film âs. svaz mládeÏe âs. republika âs. tisková kanceláfi Divadelní a literární agentura Evropsk˘ literární klub Filozofická fakulta Filmov˘ festival pracujících Hudební a artistická ústfiedna Hlavní správa tiskového dohledu jednotné zemûdûlské druÏstvo koruna ãeskoslovenská Korejská lidovû demokratická republika krajsk˘ národní v˘bor Komunistická strana âeskoslovenska Komunistická strana Slovenska Komunistická strana Sovûtského svazu krajsk˘ v˘bor Kolektivní vedení Ústfiední dramaturgie lidové kursy ru‰tiny Lidová umûlecká tvofiivost mezinárodní filmov˘ festival ministerstvo informací a osvûty ministerstvo ‰kolství, vûd a umûní Nûmecká demokratická republika Národní ediãní rada ãeská Národní fronta okresní národní v˘bor okresní v˘bor

369

PES RK RNV ROH SâSP SâSS SâSVU SPFB SSSR SZUKS

Seznam zkratek

PraÏsk˘ estrádní soubor Revoluãní národní v˘bor Revoluãní odborové hnutí Svaz ãs.-sovûtského pfiátelství Svaz ãs. spisovatelÛ Svaz ãs. v˘tvarn˘ch umûlcÛ

Svaz sovûtsk˘ch socialistick˘ch republik Svaz zamûstnancÛ umûlecké a kulturní sluÏby (22. svaz ROH) ÚAV Ústfiední akãní v˘bor UK Univerzita Karlova ÚLT Ústfiedí lidové tvofiivosti UNESCO Organizace Spojen˘ch národÛ pro v˘chovu, vûdu a kulturu ÚNV Ústfiední národní v˘bor ÚRO Ústfiední rada odborÛ USA Spojené státy americké ÚSâSVU Ústfiední svaz ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ ÚV Ústfiední v˘bor VKS(b) V‰esvazová komunistická strana (bol‰evikÛ) VOKS V‰esvazová spoleãnost pro kulturní styky se zahraniãím ZK ZO základní organizace

Pfiílohy

370

371

Pfiílohy

SYSTEMIZACE A PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ APARÁTU ÚV KSâ V ¤ÍJNU 1951 (Pramen: NA, A ÚV KSâ, f. 02/3, sv. 10, a. j. 133–134. Kurzíva vyznaãuje doplÀky podle f. 19/7, a. j. 36 a 614.)

Referent sboru referentÛ pfii ÚV KSâ: Karel Hofmann Referent pro názornou agitaci, plakáty a v˘stavy: Franti‰ek Kapr; v˘tvarník Bohumil Nûmec Referent pro kampanû, oslavy a akce celostátního v˘znamu: Jifiina Oktábcová

(IV.) ODDùLENÍ PROPAGANDY A AGITACE

IV. odbor kulturnû osvûtov˘ Vedoucí: Zdislav Bufiíval

Vedení oddûlení Vedoucí oddûlení: âestmír CÍSA¤; od kvûtna 1952 Franti‰ek HAVLÍâEK Organizaãnû-technick˘ sekretáfi oddûlení: Emil Pátek Technicko-administrativní pracovníci: Milada Franková, Vûra Kutinová I. odbor stranické propagandy Vedoucí: Jindfiich Zelen˘ Referent pro základní kursy a krouÏky: Stanislav Maxa Instruktor pro základní kursy a krouÏky: Jan Melniãák Referent pro okresní veãerní ‰koly: Josef Khol Referent pro poradny a studovny: Franti‰ek Charvát Referent pro pomoc samostatnû studujícím vy‰‰ím stranick˘m kádrÛm: Vladimír Pfiikryl Lektorská skupina (Josef Kos, Bohumila Bobková, Josef Herbolt, Zdenûk Urban) Tajemník redakce Propagandisty: Karel ·imon Knihovna aparátu ÚV KSâ (Bohumil Pelikán – vedoucí, Josef Kresta, Eduard Brantl) II. odbor stranick˘ch ‰kol, V·PHV a Ústavu dûjin KSâ Vedoucí: Franti‰ek Havlíãek Vedoucí kursu Ústfiední politické ‰koly ve Slapech: Karel Pomaizl Vedoucí kursu Ústfiední politické ‰koly v Doksech: Josefa Doubûtová III. odbor agitaãnû masové práce Vedoucí: Miloslav Fremmer Redakce agitaãních materiálÛ (Jifií Hronovsk˘ – vedoucí, Jarmil Sekera, Milada Snûtivá – redaktofii, Jifií Divi‰, Milan Vojkovsk˘, Antonín Haas – instruktofii)

V. odbor tisku Vedoucí: Zdislav ·ulc Referent pro Rudé právo a âTK: Josef Vaníãek Referent pro Mladou frontu a jin˘ ústfiední tisk: Roman Smolík Referent pro krajsk˘ tisk: Josef Povoln˘ Referent pro závodní a vesnické ãasopisy: Václav ·piãka VI. odbor rozhlasu Vedoucí a referent pro politické vysílání: Karel Zavadil Referent pro umûlecké a hudební pofiady: Jan Hru‰ka Referent pro zahraniãní vysílání: Ale‰ Such˘ VII. odbor vydavatelství a roz‰ifiování knih Vedoucí a referent pro vydávání marxisticko-leninské literatury: Jindfiich Filipec Referent pro vydávání beletrie: Josef Janou‰ek VIII. redakce Nové mysli Vedoucí: Pavel Reiman Redaktor: Lubomír Sochor IX. odbor evidence kádrÛ Vedoucí: Otakar Zajíãek Referent: Zdenûk Volánek (V.) ODDùLENÍ ·KOL, VùDY A UMùNÍ Vedení oddûlení Vedoucí oddûlení: Jifií PELIKÁN; od roku 1952 Bohumil MUCHA Sekretariát oddûlení: Kvûta Rajská

Pfiílohy

372

I. odbor ‰kolství Vedoucí: Bohumil Mucha Referent pro ‰koly I. a II. stupnû: Antonín Zelenka Referent pro uãební oddûlení ministerstev: BlaÏena Bartáková Referent pro v˘chovu pracujícího dorostu: Emil Franûk II. odbor vûdy a vysok˘ch ‰kol Vedoucí: Václav Pelí‰ek Referent vysok˘ch ‰kol: Ludûk Holubec III. odbor umûlecké literatury, filmu a umûní Vedoucí: Jifií Pelikán (poté vedl odbor Jan Kratochvíl, kterého vystfiídal od 3. 8. 1953 Vladimír Ludvík) Referent pro divadla: Jan Kratochvíl (od záfií 1953 Antonín Prepsl) Referent pro v˘tvarné umûní: Josef Císafiovsk˘ (do 1952) Referent pro hudbu (od fiíjna 1953): Ladislav Peprník (od konce fiíjna 1953 Vladimír Ludvík) Referent pro literaturu: JeÏek (od fiíjna 1953 Ladislav Peprník) IV. odbor evidence kádrÛ Vedoucí: Jaroslav ¤emínek SYSTEMIZACE A PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ APARÁTU ÚV KSâ V âERVENCI 1954 (Pramen: NA, A ÚV KSâ, f. 02/4, sv. 46, a. j. 4; doplÀkovû sv. 63, a. j. 44.) (III.) ODDùLENÍ PROPAGANDY A AGITACE ÚV KSâ Vedení oddûlení Vedoucí oddûlení: Václav SLAVÍK Zástupci: Franti‰ek Havlíãek, Martin Vaculík Organizaãní pracovník: Otakar Zajíãek Pracovník pro evidenci kádrÛ: Milada Franková Sekretáfika vedoucího: Vûra Kutinová Technické pracovnice: Irena Miková, Julie KaÀáková I. Odbor stranické propagandy Vedoucí: Karel ·imon

373

Pfiílohy

Instruktor pro VUML (zástupce vedoucího odboru): Josef Herbolt Instruktor pro kursy souãasné politiky strany: Pavel Tomá‰ Instruktor pro základní kursy politického ‰kolení: Miroslav HabáÀ Instruktor pro krouÏky národního hospodáfiství: Stanislav Maxa Instruktor pro krouÏky dûjin KSSS: Jaroslav ·prenger Instruktor pro okresní veãerní ‰koly: Václav Sedláãek Instruktor pro samostatné studium: Stanislav Huliãník Instruktor pro poradny a studovny marxismu-leninismu: Otakar Zeman Pracovník pro tiskové materiály vydávané oddûlením: Vûra Rabasová Pododbor stranick˘ch ‰kol (vedoucí Emil Pátek) II. odbor politické agitace Vedoucí: Stanislav Dragoun Zástupce: Milada Snûtivá Instruktor pro tiskové materiály: Jifií Divi‰ (+ 1 neobsazen) Instruktor pro celostátní kampanû: Jifiina Oktábcová Instruktor pro vefiejné schÛze a referentsk˘ sbor ÚV KSâ: Ladislav Novák Instruktor pro názornou agitaci: Bohumil Nûmec 7 instruktorÛ pro kraje III. odbor tisku Vedoucí: Josef Povoln˘ (zatím povûfien) Zástupce vedoucího (Rudé právo, Pravda): neobsazeno Instruktor pro âTK: Roman Smolík Instruktor pro Práci a ostatní odborov˘ tisk: Bohumil âí‰eck˘ Instruktor pro Mladou frontu a mládeÏnick˘ tisk, Obranu lidu: Marie Koãvarová Instruktor pro Zemûdûlské noviny a ostatní zemûdûlsk˘ tisk: Jaroslav ÎeÏulka Instruktor pro Svobodné slovo, Lidovou demokracii a Svaz ãs. novináfiÛ: neobsazeno Instruktor pro ãasopisy: neobsazeno Pododbor místního tisku

Pfiílohy

374

IV. odbor vydavatelstev, polygrafie a kniÏního obchodu Vedoucí: Josef Janou‰ek Instruktor pro nakladatelství politické literatury: Jaroslav Matûjíãek Instruktor pro nakladatelství krásné a dûtské literatury: neobsazeno Instruktor pro nakladatelství zemûdûlské a ostatní odborné literatury: neobsazeno Instruktor pro polygrafii: Jaroslav Kubíãek Instruktor pro roz‰ifiování literatury: Václav Skalick˘ V. odbor rozhlasu a televise Vedoucí (hlavní redakce politického vysílání): Antonín Dvofiák Instruktor pro celostátní a krajové vysílání: Jifií Bene‰ Instruktor pro televizi, rozhlasové vysílání na Slovensku a rozhlasovou a televizní v˘robu: neobsazeno Instruktor pro zahraniãní vysílání: Marie BaÈková VI. odbor masov˘ch organizací: Vedoucí: RÛÏena Zahrádková Instruktofii pro SâSP: Miroslav BrÛna, Franti‰ek Carda Instruktor pro práci mezi Ïenami (V˘bor ãs. Ïen): Anna Cahová Instruktor pro práci mezi Ïenami (pro v˘bory Ïen pfii národních v˘borech): BoÏena Bûlohlávková Instruktor pro âs. v˘bor obráncÛ míru: Zdenûk Brada Instruktor pro Svaz protifa‰istick˘ch bojovníkÛ a Svaz invalidÛ: Josef ¤ezáã VII. odbor lektorského sboru Vedoucí: Jan ·imek 7 lektorÛ (z toho 2 neobsazeni) (od dubna 1956 mj. Pavel Auersperg) Vedoucí knihovny ÚV KSâ: Eduard Brantl Technick˘ pracovník knihovny: Bûla âechová

375

Pfiílohy

(V.) ODDùLENÍ KULTURY ÚV KSâ Vedení oddûlení Vedoucí: Václav PELÍ·EK Organizaãní pracovník: neobsazeno Referent pro kádrovou evidenci: neobsazeno Administrativní síla: neobsazeno Odbor literatury a umûní Vedoucí: Vladimír Ludvík Instruktor pro literaturu: Ladislav Peprník Instruktor pro divadlo: Antonín Prepsl (+ 1 neobsazen) Instruktor pro hudbu: Cyril Polách Instruktor pro v˘tvarné umûní: Jan Kratochvíl Instruktor pro architekturu: Jifií Záruba Odbor filmu Vedoucí: Libu‰e Pomazalová (prozatímnû povûfiena) Instruktor pro dokumentární a zpravodajsk˘ film: neobsazeno; od února 1955 Ludûk Pulcman Instruktor pro kinofikaci a distribuci filmu: neobsazeno Odbor osvûty Vedoucí: Ladislav JanÏura (prozatímnû povûfien) Instruktor pro knihovny a vûdecko-osvûtovou práci: neobsazeno Instruktor: neobsazeno Instruktor pro lidovou zábavu a tvofiivost: Jaroslav Helebrant

Pfiílohy

376

ORGANIZACE MINISTERSTVA INFORMACÍ K âERVNU 1948 (Pramen: NA, f. Ministerstvo informací – dodatky, kart. 1, inv. ã. 139.) Ministr: VÁCLAV KOPECK¯ Pfiednosta kabinetu ministra: Vilém Benda Presidiální odbor Pfiednosta: Franti‰ek NOVÁK (zástupci: Jan Gemrich, Stanislava Jílovská) Skupina A – vûci administrativní Pfiednosta: Karel OPATRN¯ (zástupce: Josef Luke‰) Oddûlení legislativy a právní konzultace: Josef Luke‰ Oddûlení osobní: Karel Opatrn˘ Oddûlení organizaãní: Jan Gemrich Slovensk˘ referát: ªudovít Ileãko Referát pro Ïenské otázky: Olga Hillová Zahraniãnûpolitick˘ referát: Stanislava Jílovská Referát péãe o zahraniãní hosty: Hana Neãesalová Oddûlení v˘stavnictví: EvÏen Linhart Skupina B – vûci hospodáfiské Pfiednosta: Gustav HREJSA (zástupce: Karel Dvofiák) Oddûlení rozpoãtové, hospodáfiské a finanãní: Gustav Hrejsa Oddûlení kontrolní: Milo‰ Vlãek Oddûlení plánovací: Karel Dvofiák Oddûlení propagace plánovaného hospodáfiství: Lidmila Balcárková I. odbor státnû propagaãní Pfiednosta: Petr KONEâN¯ Oddûlení správní a rozpoãtové: Josef Drnec Oddûlení správy oblastních úfiadoven: Otakar BroÏek Oddûlení státnû politické v˘chovy a propagace: Leopold ·traus Oddûlení pro národohospodáfiské informace a propagaci: Jan Jiránek Oddûlení péãe o pohraniãí: Franti‰ek Richter Oddûlení pro v˘zkum vefiejného mínûní: Bohuslav Pospí‰il Oddûlení informaãní sluÏby pro zahraniãí: Anna âíÏová

377

Pfiílohy

II. odbor tiskov˘ Pfiednosta: Franti‰ek BAUER (zástupci: Josef Rynda, Oskar Kosta) Oddûlení správní a rozpoãtové: Arno‰t Kulhánek Oddûlení politick˘ch informací: Josef Rynda Oddûlení ãeskoslovensk˘ch informací a sledování tisku: Karel Zieris Oddûlení organizace tisku: Jifií Hartmann Oddûlení vnitfiní tiskové sluÏby: Karel Luke‰ Oddûlení zahraniãní tiskové sluÏby pro státy slovanské: Fedor Skrál Oddûlení zahraniãní tiskové sluÏby pro státy ostatní: Arno‰t Limbersk˘ Ústfiední knihovna: Bohuslav Koutník III. odbor publikaãní Pfiednosta: Franti‰ek HALAS (zástupce: Miloslav Jirda) Oddûlení správní a rozpoãtové: Adolf Hlavat˘ Oddûlení kulturnûpolitické: Miloslav Jirda Oddûlení kniÏního trhu: Bohumil Novák Oddûlení publikace hudebnin: Václav Dobiá‰ Oddûlení správy tiskáren: neobsazeno IV. odbor rozhlasov˘ Pfiednosta: Ivan OLBRACHT (zástupce: Miroslav Burian) Oddûlení správní a rozpoãtové: Anna ·lechtová Oddûlení pro znárodnûn˘ gramofonov˘ prÛmysl: Jaroslav Barto‰ Oddûlení zahraniãní rozhlasové sluÏby a místního rozhlasu: Bohuslav Horák Referát pro odborné a regionální rozhlasy: Josef Pomezn˘ Oddûlení programové: Pavel Neumann Oddûlení technické: Josef Ehrlich Oddûlení pro prÛzkum rozhlasového poslechu: neobsazeno V. odbor filmov˘ Pfiednosta: Vítûzslav NEZVAL (zástupce: Franti‰ek Nûmec) Oddûlení správní a rozpoãtové: Josef Plíva Oddûlení právní: Eva Heráfová Oddûlení hospodáfiské: Václav ·efrna Oddûlení distribuãní: Adolf Mertl Oddûlení v˘roby filmÛ a technick˘ch vûcí: Franti‰ek Nûmec

Pfiílohy

378

Oddûlení dramaturgie: Jifií Mafiánek Oddûlení amatérské fotografie a kinematografie: neobsazeno VI. odbor pro kulturní styky s cizinou Pfiednosta: Lumír âIVRN¯ (zástupce: neobsazeno) Oddûlení vûcí správních a kulturnû-technick˘ch: Vladimír Vymûtal Oddûlení stykÛ se státy v˘chodními: Vladimír Kukla Oddûlení stykÛ se státy jihov˘chodními: Franti‰ek Mergl Oddûlení stykÛ se státy severo- a stfiedoevropsk˘mi: Václav Kvíãala Oddûlení stykÛ se státy románsk˘mi: Rudolf Polák Oddûlení stykÛ se státy angloamerick˘mi: Bohumil Vanãura Referát pro kulturní styky s Blízk˘m a Dáln˘m V˘chodem: Vlasta Hilská Oddûlení kulturních pfiidûlencÛ a v‰eobecné vûci odboru: Václav Navrátil VII. odbor osvûtov˘ Pfiednosta: Bohumil ·EFL (zástupce: Josef Vladimír Polák) Oddûlení správní a rozpoãtové: Václav Junek Oddûlení plánovací a organizaãní: Josef Vladimír Polák Oddûlení lidového ‰kolství: neobsazeno Oddûlení dobrovolné osvûtové péãe: Jindfiich Flégl Oddûlení lidového knihovnictví od 10 000 obyvatel: Jaroslav Lipovsk˘ Oddûlení lidového knihovnictví do 10 000 obyvatel: Jan ·nobr Referát vydavatelsk˘: Norbert Pitthard Referát pro v˘chovu Ïen: ZdeÀka Zimová Referát pro v˘chovu mládeÏe: Franti‰ek ·imáãek Referát pro zemûdûlskou v˘chovu: Jan Hromek VIII. odbor propagace umûní Pfiednosta: Josef TOMAN (zástupce: Jan Malík) Oddûlení správní a rozpoãtové: Josef Dvofiák Oddûlení pro loutková a maÀásková divadla: Jan Malík Oddûlení pro stálá divadla: Jaroslav Îert Oddûlení pro ochotnická divadla: Josef Hudeãek Oddûlení hudební: Zora Zemanová Oddûlení pro v˘tvarnictví: Vladimír Antu‰ek Oddûlení lidov˘ch umûleck˘ch akcí: Jaroslav Îert Oddûlení lidové zábavy: Franti‰ek Bohuslav Rak

379

Pfiílohy

ORGANIZACE MINISTERSTVA INFORMACÍ A OSVùTY OD SRPNA 1951 (Pramen: NA, f. Ministerstvo informací – dodatky, kart. 1, inv. ã. 140.) Ministr: VÁCLAV KOPECK¯ Sekretariát ministra: Franti‰ek Kout, Libor Kosafi, Eugen Stejskal, Libu‰e Pej‰ová, Anna Stennová, TaÈána Makovcová Námûstkové ministra: Jifií Taufer, Miroslav Koufiil (do záfií 1952), Lumír âivrn˘ (do ãervence 1952), Bedfiich Horák (od 1952), Zdislav Bufiíval (od záfií 1952) Osobní poradci ministra: Vítûzslav Nezval, Václav Dobiá‰, Marie Majerová, Zdena Anãík I. odbor kulturnû osvûtov˘ (vede námûstek Koufiil; poté Bufiíval) Oddûlení osvûtové a vzdûlávací: pfiednosta Jan Jirásek Oddûlení státnû propagaãní: pfiednosta Jindfiich Santar Oddûlení umûlecko propagaãní: Franti‰ek Vlasák Referáty lidové umûlecké tvofiivosti; lidové zábavy; umûlecké v˘chovy II. odbor tiskov˘ (vede námûstek Taufer) Pfiednosta: Josef PAVLÍâEK Oddûlení péãe o tisk a novináfie: Jaroslav Langer Oddûlení organizace tisku: Jifií Hartman Oddûlení péãe o zahraniãní novináfie: Fedor Skrál III. odbor publikaãní (vede námûstek Taufer) Pfiednosta: Ivan OLBRACHT Oddûlení vydavatelské: pfiednosta Josef Zika Referáty pro povolování publikací; pro sestavování a kontrolu ediãních plánÛ; pro NERâ a ÚER Oddûlení lektorské: Miloslav Jirda Oddûlení distribuce a propagace: pfiednosta Emil Krejãí IV. odbor kulturní styky se zahraniãím (vede námûstek âivrn˘; poté Taufer) Pfiednosta: Igor KRATOCHVÍL Oddûlení pro v‰eobecné kulturní styky se zahraniãím: Václav Navrátil Oddûlení stykÛ se SSSR: Vlastislav Kukla

Pfiílohy

380

Oddûlení stykÛ s lidov˘mi demokraciemi: Milo‰ BroÏ Oddûlení pro styk se spfiátelen˘mi státy a národy V˘chodu: Vlasta Hilská Oddûlení pro styk se státy ostatními: Ivo Fleischmann V. odbor hospodáfisko-administrativní Pfiednosta: Vladimír VÁCLAVÍK VI. odbor kádrov˘ a kontrolní Pfiednosta: Josef VESEL¯

381

Portrét autora

PORTRÉT AUTORA

PhDr. Jifií Knapík, Ph.D. (nar. 1975) vystudoval v únoru 1999 historii na Slezské univerzitû v Opavû, kde od záfií 2000 pÛsobí na Ústavu historie a muzeologie. Zab˘vá se dûjinami po roce 1945, zvlá‰tû problematikou kulturní politiky v ãesk˘ch zemích 1948–56 a v˘vojem vûdeck˘ch institucí ve Slezsku po roce 1945. Zkoumá pfiedev‰ím podíl aparátu KSâ na v˘stavbû totalitního modelu fiízení ãeské kultury. V letech 2001–04 pracoval i ve V˘zkumném centru pro dûjiny vûdy pfii Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR. Od dubna 2004 je ãlenem redakãní rady ãasopisu Soudobé dûjiny. Poprvé publikoval v roce 1997. Jeho první práce se zab˘valy pÛsobením rÛzn˘ch sociálnû podpÛrn˘ch akcí a organizace UNRRA v regionálním mûfiítku v letech 1945–1947. Pfiedev‰ím v‰ak je autorem fiady dílãích studií zamûfien˘ch na celkové promûny kulturní politiky v âeskoslovensku v letech 1948–52 vãetnû mocensko-ideov˘ch rozporÛ v jejím vedení bûhem uvedeného období. Mapoval téÏ v˘znamné kampanû proti osobnostem ãeské kultury po únoru 1948 a v nûkolika pracích se dotkl poúnorové filmové politiky. Dosavadní v˘zkumy shrnul do nûkolika samostatn˘ch monografií. Nejprve kniÏnû vydal biografii Kdo spoutal na‰i kulturu (2000, Nakl. ·árka) o pfiedním komunistickém ideologovi Gustavu Bare‰ovi a biografick˘ slovník Kdo byl kdo v na‰í kulturní politice 1948–1953 (2002, Libri). V roce 2004 uvefiejnil pod názvem Únor a kultura (Sovûtizace ãeské kultury 1948–1950) (Libri) disertaãní práci obhájenou na Slezské univerzitû, ve stejném roce vydal monografii Slezsk˘ studijní ústav v Opavû 1945–1958 (G+G; VCDV Praha). S âeskou televizí spolupracoval na pofiadech o Gustavu Bare‰ovi, Konstantinu Bieblovi (cyklus „Nevyjasnûná úmrtí“) a Václavu Kopeckém (cyklus „âestní obãané“). Je nositelem nûkolika ocenûní; mj. Ceny E. Bene‰e 1. stupnû (1997), Ceny ministra ‰kolství, mládeÏe a tûlov˘chovy (2001), Ceny rektora Slezské univerzity (2002), Ceny Josefa Pekafie (2005) a Ceny Miroslava Ivanova (2005).

V ZAJETÍ MOCI Kulturní politika, její systém a aktéfii 1948–1956 Jiří Knapík První vydání. Vydalo nakladatelství Libri, Hofiej‰í nábfieÏí 17, Praha 5, [email protected], www.libri.cz, roku 2006 jako svou 000. publikaci v nákladu 0 000 v˘tiskÛ. Odpovûdn˘ redaktor Jan âadil. Obálka, grafická úprava a sazba Jaroslav Slanec. Tisk

ISBN 80-7277-316-X

Doporuãená cena

OBSAH. NùKOLIK SLOV ÚVODEM... 0 Poznámky Tuto knihu vûnuji své rodinû

Recommend Documents