Tuto knihu vìnuji své uèitelce, prof. Marii Vágnerové

   

  

 

   

 
 
#

 "
#
  
 
 
 
  

$ 
%
  
#

 "
 
$ 
 

   
 "
! 

 


   )%#%
 $
"
!

),

 ,
#

#,
 !



%
 %

+%
+ !
*"
$
(
"#
 #


(
 
(
"
)%
"

$
,

$

"
#

#
$
#,$
)%
 $
!
 
%
/#
/%% %
+

%#%
'# 

%#%
-/#%
,#%
+
 
$

 #%
 
 %
&%+%

"#"#
$

"#"#
#
"
$
 
 
  
/#
 
$
 
.#%
 

!
"
( 

)

 
#

+
%
"% %

$
%%
)

"#"#
,#%
'-
*)$
'/
(
 #
" #%

  ( 
+-
$
#%
 

+%,
"%
"
%
)%
)
$
%
#,


"&
/
 #"
  $
" "/%
 $
!

 

 
   


Tuto knihu vìnuji své uèitelce, prof. Marii Vágnerové

Kniha vznikla za podpory výzkumného zámìru Psychologického ústavu Akademie vìd ÈR: Èlovìk v kontextu celoživotního vývoje, AV 0Z 70 25 05 04.

Mgr. Pavlína Janošová, Ph.D. DÍVÈÍ A CHLAPECKÁ IDENTITA Vývoj a úskalí Vydala Grada Publishing, a. s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou xxxx. publikaci Odpovìdný redaktor Ivo Tamchyna Perokresby Mgr. et Mgr. Anna Pekárková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 288 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a. s., 2008 Cover Photo © fotobanka allphoto images?????????????????? ISBN 978-80-247-2284-9 (tištČná verze) ISBN 978-80-247-6745-1 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

/

5

OBSAH

PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1. ROLE MUŽE A ŽENY V SOCIOLOGICKÉ PERSPEKTIVÌ . 1.1 Kulturní a dìjinné rozdíly rodových rolí . . . . . . . . . . . . 1.2 Nìkolik slov o feminismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Ženské dilema . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Odpovìï mužù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Situace v souèasné rodinì; krize mužské role . . . . . . . . . . 1.4 Nìkteré skuteènosti o socializaci chlapcù jako pozdìjších otcù 1.5 O rozdílech mezi muži a ženami . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 O stereotypech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.1 Význam rodové stereotypie v dìtství . . . . . . . . . . 1.7 Paradigma nezávislosti ženských a mužských vlastností . . . . 1.8 Jakým zpùsobem pøispívá ke stereotypii televize a literatura? .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

13 13 14 17 19 20 22 25 27 29 30 33

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

38 38 38 40 41 42 43

3. PØED NAROZENÍM – POHLAVNÍ VÝVOJ A JEHO ALTERNATIVY 3.1 Chromozomální pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Chromozomální poruchy pohlavního vývoje . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Turnerùv syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Klinefelterùv syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Syndrom 47,XYY – „supermale“ . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Syndrom 47,XXX – „superfemale“ . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.5 Mozaikové karyotypy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.6 Muži s karyotypem 46,XX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.7 Gonadální dysgeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.8 Informace závìrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Hormonální pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Hormonální poruchy pohlavního vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Fetální androgenizace dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

45 45 47 48 49 51 52 54 54 56 57 58 61 62

2. ZÁKLADNÍ POJMY A JEJICH VÝZNAM 2.1 Lidská sexualita . . . . . . . . . . . . . 2.2 Pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Rod, gender . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Rodová role, genderová role . . . . . . 2.5 Rodová identita, genderová identita . . . 2.6 Jádrová pohlavní identita . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

6

/

Dívèí a chlapecká identita

3.4.2

3.5

3.6

Syndrom androgenní necitlivosti – AIS (též syndrom testikulární feminizace) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Determinanty jádrové pohlavní identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.1 Vývoj jádrové pohlavní identity, vznik transsexuality a homosexuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Intersexualita (hermafroditismus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.1 Jak èasto se intersexualita vyskytuje . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.2 Sociálnì-psychologické pozadí intersexuality . . . . . . . . . . 3.6.3 Lékaøská praxe ve 20. století a její následky . . . . . . . . . . . 3.6.4 Doporuèený lékaøský a výchovný postup . . . . . . . . . . . . . 3.6.5 Jedna úvaha navíc: mají androgeny vliv na intenzitu puzení k pohlavní identitì a k sexuální orientaci? . . . . . . . . . . . . 3.6.6 Intersexualita v tradièní a v moderní spoleènosti . . . . . . . . .

4. PO NAROZENÍ – PRVNÍ ROK ŽIVOTA . . . . . . . . . . . 4.1 Narození dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Pøání mít syna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Pøání mít dceru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Socializaèní rozdíly u chlapcù a dívek v prvním roce života

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . 65 . . . 69 . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

70 72 73 74 77 82

. . . 87 . . . 88 . . . . .

. . . . .

. . . . .

90 91 92 93 93

5. BATOLECÍ OBDOBÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 5.1 Dìtská hra v závislosti na reakci rodièù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 5.2 Poèátky pohlavní identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 5.3 Výchova dcer a synù matkami a otci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 5.4 Identifikace dítìte s lidmi téhož pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 5.5 Jak se dítì identifikuje s rodièi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 5.5.1 Faktory, jež ovlivòují identifikaci dítìte s rodièi . . . . . . . . . . . 106 5.5.2 Odlišná situace chlapcù a dívek batolecího vìku a její vliv na jejich budoucí partnerské role . . . . . . . . . . . . . . 108 6. TEORIE VZNIKU POHLAVNÍ A GENDEROVÉ IDENTITY . . . . 6.1 Identifikaèní teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Vznik pohlavní identity u chlapcù . . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Konsekvence pøijetí pohlavní identity chlapcù podle Freudovy koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.3 Vznik pohlavní identity u dívek . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.4 Nìkolik poznámek k identifikaèní teorii . . . . . . . . . . . 6.2 Teorie sociálního uèení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Diskuse o teorii sociálního uèení . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Kognitivnì vývojová teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Teorie genderového schématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.1 Diskuse o kognitivnì vývojové teorii a o teorii genderového schématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . 110 . . . . . 110 . . . . . 111

7. PØEDŠKOLNÍ VÌK . . . . . . . . . . . . . 7.1 Kontakt s vrstevníky . . . . . . . . . . . 7.1.1 Fenomén „in group“, „out group“ 7.2 Pedagogický vliv mateøské školy . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

111 112 113 114 115 116 117

. . . . . 119 . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

121 122 124 125

/

7.3 7.4

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

126 128 128 130

8. VRSTEVNICKÉ VZTAHY V MLADŠÍM A STØEDNÍM ŠKOLNÍM VÌKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Promìna stereotypie v myšlení školních dìtí . . . . . . . . . . . . . 8.2 Vrstevnická skupina v mladším a støedním školním vìku . . . . . . . 8.2.1 Rozdíly ve verbálním vyjadøování dívek a chlapcù . . . . . . 8.2.2 Chlapecké skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.3 Dívèí skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.4 Interakce chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

133 133 140 140 142 142 144

9. ROLE ŠKOLÁKA Z GENDEROVÉHO HLEDISKA . . . . . . . . . . 9.1 V èem je škola femininní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.1 Pøíèiny nižší školní úspìšnosti chlapcù na základních školách 9.2 V èem je škola maskulinní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Slovo závìrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

147 149 152 153 156

10. K ROZDÍLÙM VLASTNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ CHLAPCÙ A DÍVEK VE ŠKOLNÍM VÌKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Rozdíly v kognitivních schopnostech a dovednostech . . . . . . . . . . 10.1.1 Rozdíly ve verbálních dovednostech . . . . . . . . . . . . . . 10.1.2 Rozdíly v matematických schopnostech . . . . . . . . . . . . . 10.1.3 Rozdíly v prostorových schopnostech . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Pøíèiny vzniku tìchto rozdílù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.1 Biologické rozdíly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.2 Sociální vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Rozdílné projevy v chování chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . . . . . 10.3.1 Rozdílné projevy agresivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3.2 Rozdíly v prosociálním chování . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Sexualita dìtí mladšího a støedního školního vìku . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

157 158 158 159 159 160 160 161 162 162 166 168

. . . . . . . . .

171 171 177 178 179 184 186 186 188

7.5

Rozdíly ve høe a v chování pøedškolních chlapcù a dívek . . . Promìny vztahu rodièù a pøedškolních dìtí . . . . . . . . . . 7.4.1 Výchovný zásah do dìtského stereotypního myšlení? . Sexualita pøedškolního vìku a dìtské lásky . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

7

11. VLIV RODINNÉ SITUACE NA FORMOVÁNÍ GENDEROVÉ IDENTITY A ROLE DÌTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Domácnost oèima dìtí mladšího a støedního školního vìku . . . . . . . . . 11.1.1 Profesní orientace rodièù a jejich dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2 Rozdíly v sociálních vrstvách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3 Specifika rodinných vztahù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.4 Sourozenecký vliv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Alternativní rodinné uspoøádání a jeho vliv na genderovou identitu dìtí . . 11.2.1 Neúplná rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.1.1 Rozvod a jeho vliv na vývoj dítìte . . . . . . . . . . . . 11.2.2 Vývoj pohlavní identity u dìtí vyrùstajících mimo prostøedí vlastní rodiny a dìtí nechtìných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3 Výchova dítìte homosexuálním èi transsexuálním rodièem . . . .

. 190 . 192

8

/

Dívèí a chlapecká identita

12. DOSPÍVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Biologické zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Biologické zmìny u dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1.1 Menarché . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1.2 Mùžeme dívkám pomoci zlepšit vztah k biologickým zmìnám? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1.3 Nástup tìlesného dospívání dívek . . . . . . . . . . . 12.1.2 Biologické zmìny u chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2.1 Pohlavní zralost chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2.2 Význam vìku tìlesného dospívání chlapcù . . . . . . 12.1.2.3 Chlapecké rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Sebepojetí dospívajících chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.1 Rizika požadavkù kladených na vzhled . . . . . . . . . . . . . 12.3 Dospívání potomka a promìna rodinných vztahù . . . . . . . . . . . . 12.4 Význam vrstevníkù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5 Zamilovanost a partnerství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.1 Zahájení sexuálního života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.2 Role muže a ženy uvnitø rodiny v pøedstavách dospívajících . .

. . . .

. . . .

. . . .

196 197 197 199

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

201 202 203 205 206 207 209 213 215 218 221 224 227

13. PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1 Diagnostika poruch pohlavní identity podle zdravotnických klasifikací . . 13.2 Porucha pohlavní identity u dìtí a dospívajících . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.1 Nejèastìjší projevy u chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.2 Klinický obraz poruchy u dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.3 Rozdíly mezi dìtmi s poruchou pohlavní identity a dìtmi ostatními 13.2.4 Sociálnì adaptaèní potíže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.5 Specifika dospívajících . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.6 Prognóza dalšího vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.3 Pøístup k dítìti s poruchou pohlavní identity (GID) . . . . . . . . . . . . . 13.3.1 Osobnost terapeuta a zásady terapeutické pomoci . . . . . . . . . . 13.3.2 Terapeutická práce v oblasti rodinného zázemí . . . . . . . . . . . 13.3.3 Pøístup rodièù k pøedškolním dìtem . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.3.4 Další intervence u transsexuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.4 Sociální stigmatizace – transfobie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.5 Slovo odborníkùm v pomáhajících profesích . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6 Závìreèné slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

234 235 237 238 238 239 240 241 242 243 245 248 250 251 252 253 254

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 SLOVNÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 VÌCNÝ REJSTØÍK. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

/

9

PØEDMLUVA

Kniha Pavlíny Janošové pøináší do naší literatury o genderu nový dùraz – psychologii. Téma bylo odstartováno – historicky vzato – jako sociologické, protože šlo pøedevším o probojovávání rovných práv žen s muži. Psychologie, opírající se, jak je jí vlastní, o biologii, zùstávala proto nutnì stranou. Tradièní psychologické chápání ženství a mužství, vypracované muži (klasicky napøíklad Sigmundem Freudem), bylo dokonce tøeba revidovat, v mnoha smìrech pøímo odmítnout. Nyní, když je první stadium vývoje feministického hnutí, zdùrazòující rovnost žen s muži, pøekonáno, pøichází feministická psychologie v této oblasti plnì ke slovu. Identita, na kterou se autorka soustøeïuje, patøí k nejaktuálnìjším tématùm psychologie osobnosti i sociální a vývojové psychologie. To dvojnásob platí pro naši situaci jako postkomunistické zemì, kde zejména širší veøejnost v mnoha smìrech – víceménì bezdìènì – sází na konformitu a kde tolerance jinakosti, patøící k základùm demokracie, se teprve zaèíná prosazovat. V tomto smìru autorka logicky navazuje na svoji pøedchozí publikaci vìnovanou homosexuální orientaci a postojùm naší spoleènosti k ní. Vývojové hledisko, které autorka zvolila, je nejpøirozenìjším pøístupem k genderové identitì. Výklad o genetice a vrozených tìlesných anomáliích je zevrubný, což povrchního ètenáøe možná odradí. Chce-li však autorka oslovit i odborníky, zejména lékaøe, jejichž praxi chce ovlivnit svým psychologickým pohledem, je tento výklad nezbytný. Zvídavému laikovi se zde otvírá nová perspektiva, která prohloubí jeho pochopení pro nekoneènou rozmanitost lidských pøíbìhù. Lidská psychika je nesmírnì tvárná a individualita každého jedince je výsledkem bezpoètu vlivù, jimiž na nìj spoleènost pùsobí. A pøece nìkteré psychické charakteristiky – alespoò za souèasného stavu vìdy – odolávají úsilí o formování jako skála, i když se nám pøi povrchním pohledu zdá, že pøece musí být snadné vývoj jedince usmìrnit žádoucím smìrem. Je-li tìlo normální, psychika se pøece musí „poddat“!? To je pøípad transsexuality, kdy dítì bezpeènì ví, že žije v tìle opaèného pohlaví, než je jeho „duše“. To se ovšem dá vydržet, ale jen za cenu tìžkého celoživotního strádání, tím tìžšího, èím snadnìjší je pro souèasnou medicínu promìòující zásah. Výchova jedincù z genderového hlediska atypických, kteøí chtì nechtì nìjakým zpùsobem vyènívají z øady, bývá mimoøádnì nesnadná pro rodièe i uèitele, kteøí se èasto v dobré vùli snaží dítì „zmuset“ do kadlubu konvence, nebo aspoò nìjak zamaskovat jeho výjimeènost. Autorka s hlubokým respektem pro jedineènost osobnosti a s mimoøádnou citlivostí pro nesnáze všech zúèastnìných pomáhá vidìt tìžkou situaci tohoto druhu jako jedineènou pøíležitost vytvoøit v rodinì vztah dùvìry a blízkosti, a zároveò umožnit i širšímu okolí, napøíklad celé školní tøídì, pochopit, co znamená solidarita a jaký význam má svoboda být sám sebou. Vývoj genderové identity je ovšem téma, které se týká všech dìtí a kde lze pøi výchovì mnoho získat i mnoho ztratit. Rigidní prosazování tradièních stereotypù mužské

10

/

Dívèí a chlapecká identita

a ženské role má sice výhodu jednoduchosti a snadné orientace v životì, ale za cenu ochuzení osobnosti, spontaneity, tvoøivosti i hluboké vzájemnosti ve vztahu ženy a muže. Výchovná rigidita je zde èasto bezdìèná. Autorka poskytuje rodièùm i uèitelùm praktické rady, jak dìtem pomáhat k vybudování pevné, ale pružné genderové identity, jež umožòuje vytváøet v dospìlosti citovì bohaté a trvalé vztahy. Tyto rady, aèkoli vypadají nìkdy velmi jednoduše, jsou opøeny o konzistentní teorie a o solidní empirické výzkumy. Janošová se drží „pøi zemi“ jednak proto, že chce být srozumitelná i pro širší vrstvy ètenáøù, jednak proto, že ví, jak krátký dech mívají módní teoretické „piruety“. Pøesto – nebo možná také proto – její kniha výraznì zasáhne do souèasné diskuse o ožehavých otázkách genderu a pomùže širokému okruhu odborníkù i laikù øešit problémy, jež je trápí, nebo jež – což je èasto horší – ani nevidí. Prof. PhDr. Pavel Øíèan, CSc.

/ 11

ÚVOD

Zájem o genderová témata u nás zaèal rùst teprve v druhé polovinì devadesátých let 20. stol. Byl vyvolán demokratizací naší spoleènosti a také potøebou dohnat v této oblasti deficit oproti zemím západního svìta. Výzkumné studie, které na tomto poli vznikají, se zabývají pøevážnì odlišným postavením mužù a žen èi dívek a chlapcù v prostøedí rodiny, v oblasti vzdìlávání, na trhu práce, ve veøejném životì èi rozdíly v jejich ekonomickém postavení. Objevují se také psychologické studie, které se zamìøují na nìkterý z dílèích aspektù osobnosti, napøíklad na sebepojetí. Cílem této publikace je provázet ètenáøe vývojem genderové identity chlapcù a dívek od narození do dospívání a poukázat na nejvýznamnìjší promìny i rizika pøi jejím utváøení. Pohled na dívèí a chlapeckou identitu z hlediska jejího vývoje u nás dosud chybí. K aspektùm, které genderovou identitu ovlivòují nejzøetelnìji, patøí pøedevším rozdílná socializace chlapcù a dívek. Pøíèiny této odlišnosti jsou zèásti podmínìné biologicky (napøíklad tím, že se dívky i chlapci rodí ženám), mnohé je ovšem øízeno celospoleèenským oèekáváním „bazální“ rozdílnosti povah, vloh a ambicí mužù a žen. Snaha o odlišování obou vlivù, biologického, „pohlavního“ a sociálního, „genderového“, je pøi pozorování genderové reality velmi dùležitá a je nezbytná pro výchovu dìtí. Výzkumy však ponejvíce jen naznaèují, které z tìchto èinitelù jednotlivé projevy dìtí ovlivòují, pøièemž nemohou vylouèit vlivy ostatní. Ukazuje se, že jejich pøesné oddìlení je nemožné, jde spíše o teoretický konstrukt. Nìkteré z komponent, tvoøících celek dívèí èi chlapecké identity, jsou analyzovány pomocí vhledu do problematiky intersexuálních osob a dìtí s poruchou pohlavní identity. Dosud u nás neexistují podrobnìjší publikace, které by poskytly nezbytné informace rodièùm tìchto dìtí ani pracovníkùm pomáhajících profesí z nemedicínských oborù, kteøí se s nimi setkávají. Obìma fenoménùm jsou zde vìnovány samostatné kapitoly. Ètenáø, kterému nejde o bližší porozumìní biologicko-psychologických vztahù psychosexuální identity, mùže èetbu pøíslušných podkapitol vynechat. V jednom z existujících pojetí je souèástí genderové identity také sexuální orientace. Pøikláním se spíše ke koncepci, podle níž je sexuální orientace oblastí na genderové identitì nezávislou, i když v mnohém blízkou. V knize tedy není detailnì zpracována – zmiòována je pouze v rozsahu, v jakém se dotýká identity rodové. Kniha je urèena odborníkùm z pomáhajících profesí, kteøí pracují s dìtmi a dospívajícími èi s jejich rodinami – pedagogùm, vychovatelùm, psychologùm, poradcùm, pracovníkùm z medicínských a dalších oborù a studentùm, kteøí se na tyto profese pøipravují. Je adresována také rodièùm genderovì „standardních“ i „nestandardních“ dìtí, intersexuálním lidem, lidem s poruchou pohlavní identity, jejich rodinám, partnerùm a pøátelùm i homosexuálním rodièùm a dospívajícím.

12

/

Dívèí a chlapecká identita

V textu byly okrajovì využity též informace získané z genderového kurzu na FF UK. Velkým pøínosem pro mì byly odborné konzultace prof. Marie Vágnerové, prof. Pavla Øíèana, MUDr. Bohuslavy Vackové a MUDr. Hany Fifkové a také návštìvy terapeutických skupin transsexuálních lidí, kteøí se pod jejím vedením setkávají. Všem uvedeným i ostatním, kteøí mi pomohli svými radami a nápady, na tomto místì velmi dìkuji.

/ 13

1. ROLE MUŽE A ŽENY V SOCIOLOGICKÉ PERSPEKTIVÌ

1.1 KULTURNÍ A DÌJINNÉ ROZDÍLY RODOVÝCH ROLÍ Na svìtì neexistuje žádná spoleèenská skupina, národ ani etnikum, které by nevytváøely urèité rozdíly mezi chlapci a dívkami a které by neodlišovaly mužskou a ženskou roli. Každá spoleènost tomuto rozdìlení zároveò pøizpùsobuje také výchovu potomstva. Znamená to, že chlapci jsou vystavováni ponìkud jiným socializaèním vlivùm než dívky. Dùraz na rodové rozdíly je velmi dobøe viditelný u pøírodních a tradièních spoleèenství, kde muž má svou pøesnì vymezenou roli, svá vlastní práva a povinnosti a žena taktéž. Oba pøijímají nároky své spoleènosti, podobnì jako je pøijímali jejich pøedkové. Usnadòuje to jejich komunikaci v rámci partnerství a rodiny, a život spoleènosti se i do budoucna odvíjí takøka nemìnným zpùsobem. Aèkoli se role mužù a žen v rùzných spoleènostech znaènì liší, v jejich tradièním pojetí jsou vždy vymezeny jako komplementární a tedy i pro sebe navzájem do znaèné míry nepostradatelné. „Integrální souèástí takto vidìné rodové dvoudomosti lidského svìta byla prakticky úplná komplementarita … Její existence je možná teprve ve spoleènostech s výraznì sociálnì vzorovanou dìlbou práce. Ve spoleènosti, která vnímá dualitu mužsko–ženského svìta z tohoto hlediska, pøísnì rozlišené mužské a ženské práce, nástroje, prostory, úkoly do sebe zapadají, navazují na sebe, prostupují se a teprve až jako celek vedou k dosažení cíle.“ (Možný, 1990.) V èisté formì se s rodovým dimorfismem setkáváme v pøedliterárních kulturách; významný je však i pro mnohé z dnešních strukturovanìjších spoleèností, o èemž svìdèí napø. èínský princip rozdìlení svìta na jin a jang (tamtéž). Je ovšem také zøejmé, že takto vymezené rodové role témìø nic nevypovídají o vnitøní identitì jejich nositelù. V naší západní spoleènosti byla tato relativnì stabilní situace narušena silnými spoleèenskými zmìnami, které s sebou pøinesla prùmyslová revoluce v 18. století. Vlivem urbanizace došlo k promìnám v demografickém uspoøádání, ale zároveò se ponìkud vylidnily domovy, protože pracovní èinnost mužù, vykonávaná døíve v rámci domácnosti, se pøesunula do továren. Stalo se tak i v pøípadì velkého procenta žen a dìtí. Práce døíve považovaná za typicky mužskou se stala v širším mìøítku neménì „vhodnou“ i pro ženu. Spoleènost se zaèala èlenit a individualizovat, což vedlo k vìtší variabilitì také tìchto rolí, které se musely zmìnám pøizpùsobovat. Spolu s promìnou požadavkù role muže a ženy se zaèala pozvolna promìòovat také pøedstava o jejich ideální podobì. Mnohé funkce se staly nadbyteènými èi bezúèelnými a naopak se v prùbìhu dìjin k jejich obsahu pøidávaly nároky nové. Jejich charakter zaèal vedle døívìjších tradovaných závazkù daleko více ovlivòovat také sociální kontext jednotlivce. Vìtší diferenciace napøíklad nastala na základì ekonomického a sociálního posta-

14

/

Dívèí a chlapecká identita

vení rodiny, velikosti obce, regionu, pøíslušnosti ke konkrétnímu etniku, spoleèenské vrstvì nebo sociálních norem rùzných skupin, na nìž se jedinec èi rodina orientovali. Rodová identita, tj. vnitøní prožívání pøíslušnosti k vlastnímu pohlaví a k rodové roli, zaèala být problémem až s dosažením jistého stupnì individualizace. Spolu s ní se objevily vìtší možnosti svobody, kterou umožnil ústup požadavkù spoleènosti, pøesnìji øeèeno jejich vìtší diverzita, jež nabídla jedinci jistou volbu. Èlovìk zaèal mít možnost vnímat vlastní hodnotu nejen jako souèásti skupiny, ale také jako hodnotu sebe sama nezávisle na míøe úspìšnosti v sociálním svìtì. V této situaci mùže dojít k uvìdomìní i tìch vlastností, které nejsou v plném souladu s jeho pøíslušností k vlastní rodové skupinì nebo jsou s ní dokonce v rozporu. Obsah identity se stal – na rozdíl od role – záležitostí jednotlivce a jeho sebereflexe. Zároveò došlo i k narušení vzájemné komplementarity muže a ženy. Stalo se tak ovšem také vlivem strukturovanìjší dìlby práce, situací, kdy mohl být jedinec bez potíží nahrazen jedincem jiným (tamtéž). Nadto však existovalo i nadále povìdomí o ideálu mužskosti a ženskosti jako dvou odlišných svìtù, který se odrážel v nových vlnách romantismu a byl napodobován pøedevším ekonomicky silnìjšími vrstvami obyvatelstva. Patøila sem pøedstava o tom, že muž si musí vydobýt svou identitu prostøednictvím úspìšné kariéry, tedy finanèního zabezpeèení, schopností a vedoucí pozice, zatímco dívka svou identitu získá tím, že se stane nìèí ženou, matkou a poskytovatelkou emoèní podpory a péèe. Identita muže tak byla získávána aktivními èiny, identita ženy pasivním podvolením (Brooks-Gunn, Matthews, 1979). Tyto pøedstavy se u nás projevovaly napø. v oslovování manželek profesí jejich muže (paní lékárníková apod.) v období pøedváleèné Èeskoslovenské republiky.1

1.2 NÌKOLIK SLOV O FEMINISMU Pøi porovnání situace v jednotlivých státech souèasného západního svìta se spoleèenskými systémy sídlícími mimo Evropu a Severní Ameriku se opticky zvìtšuje podobnost a vnitøní homogenita Západu. Analýza situací samotných západních zemí však pøece jen ukazuje znaèné mezispoleèenské odlišnosti. Nejvìtší rozdíly uvnitø euroamerického bloku jsou logicky ty mezikontinentální, mezi Evropou a Amerikou. Hlavní pøíèiny nalezneme ve zcela odlišném historickém vývoji spoleèností žijících 1

Dnes je pøíslušnost k muži nejsilnìjší charakteristikou u nìkterých žen v urèitých spoleèenských skupinách. Jedná se o urèité procento žen z nižších vrstev (tìch, jejichž muži stojí svým postavením výše než ony samy) nebo naopak žen vysoce postavených mužù, na nìž je vynakládán obrovský tlak napø. prostøednictvím monitoringu médií. O pùvodním náležení žen mužùm svìdèí ženská pøíjmení. Pokud zkrátíme dlouhou samohlásku u pøivlastòovací pøípony vìtšiny ženských pøíjmení „-ová“ na „-ova“, je v daném tvaru zøetelná charakteristika vlastnìní ženy mužem – za svobodna otcem (Novákova), posléze manželem (Kováøova), pøièemž vdavky spolu se zmìnou pøíjmení byly signálem zmìny majitele. Nabízí se myšlenka, zda mohl být podobný význam skryt i v mnohých ženských køestních jménech, jež jsou odvozeny ze jmen mužských – Martina, Simona, Jaroslava, Vladimíra, apod. Souvisí-li jméno s identitou jeho nositele, nabízí se otázka, jak uvedená oznaèení ovlivòovala identitu žen? Dnes si tento význam ukrytý v ženských pøíjmeních málo uvìdomujeme a na souèasné nositelky patrnì ani nemá zásadní vliv.

Role muže a ženy v sociologické perspektivì

/

15

v tìchto zemìpisných oblastech. Z hlediska promìny situace mužù a žen nacházíme mezník odlišného spoleèensko-politického vývoje v období okolo dvou svìtových válek. Evropské ženy tehdy dostaly dosud nebývalou pøíležitost nahradit muže, kteøí odešli do války, i v tìch profesích, kam mìly døíve znesnadnìný pøístup, a v této situaci obstály. Po válce již nikdo v Evropì nepochyboval o tom, že by ženy do práce chodit nemohly èi v zásadì nemìly. Situace v pováleèné Americe do znaèné míry navazovala na situaci pøedváleènou a role mužù živitelù a žen peèovatelek ve spoleèenském povìdomí byly stále silnì strukturovány. Proto právì zde zaèala být ženami situace vnímána jako neúnosná a vyústila v 60. letech v hnutí za práva žen. Zde tkví patrnì jeden z hlavních dùvodù, proè radikální formy amerického feminismu v Evropì nenacházejí odezvu. O odlišné spoleèenské situaci vypovídají také pováleèné americké sociologické a psychologické teorie, jež se zabývaly tímto tématem. Napø. v Guilfordovì pojetí dospìlé osobnosti stojí osobnost femininní, která se vyznaèuje emoèní vzrušivostí, expresivitou, estetickými zájmy a citovou labilitou, v ostrém protikladu k osobnosti maskulinní. Podobnì také v rámci teorií rolí (T. Parsons), které vznikly v 50. letech, je v souvislosti s rolí muže a ženy zdùrazòováno jejich apriorní vzájemné doplòování. „Spoleèným rysem tìchto teorií je, že reflektují odlišnosti v chování èi vlastnostech mužù a žen a interpretují je jako ,pøirozené‘ a neproblematické.“ Navazují tak na pùvodní binární pojetí rolí ženy, nesoucí v sobì dimenzi pøírody a tradice, a muže jakožto toho, kdo se vypoøádává s civilizací (Gjurièová, 1997a). Dalším faktorem, který rozdìlil samotnou Evropu, byl nástup totalitního režimu ve východních státech a jeho sociální politika smìøující k co nejvìtší zamìstnanosti žen i za cenu obrovských nákladù napø. v podobì dìtských jeslí. Stát vytvoøil umìlou pøedstavu rovnosti èi spíše stejnosti muže a ženy na veškerých pracovištích, takže od žen bylo požadováno totéž co od mužù bez ohledu na jejich roli matek. Zamìstnanost žen stoupla vysoko nad 80 %, oproti americkým maminkám, kterých, pokud mìly dìti pøedškolního vìku, pracovalo v roce 1950 pouze 15 % (Weitzmann, 1979). Je tedy zøejmé, že nejen americké, ale i východoevropské ženy se ocitly v extrémním spoleèenském postavení. Zatímco však ženy východního bloku nemìly pøíliš možností k vylepšení své spoleèenské situace, Amerièanky zaèaly záhy požadovat radikální zmìny smìrem k mužsko–ženské rovnoprávnosti. Feministické hnutí probìhlo v nìkolika vlnách a posléze se etablovalo jako alternativní (i když nikoli okrajový) sociologický smìr. Z pùvodního bouølivého politického boje proti diskriminaci žen pøi rozdìlování statkù a pøi vstupu do veøejné sféry se dùraz pøesouval na oblast vìdeckou a vedl v 70. letech ke vzniku poèetných výzkumných prací (Vasta et al., 1995). Sociologické studie upozoròovaly napø. na rozdíly mezi faktorem pohlaví jakožto determinanty a rodu (genderu) jakožto alternativy (kap. 2). Zároveò zpochybnily též pøirozenost duality a vzájemného doplòování mužských a ženských vlastností, rolí a životù (Gjurièová, 1997a). Pùvodní témata byla postupnì obohacována o další. Novou problematikou byl aspekt pohlaví ve vìdním pøístupu. Bylo napøíklad zjištìno, že tytéž problémy vnímají muži i ženy z odlišné perspektivy. Muži vìtšinou inklinují k jiným tématùm než ženy, volí èasto jinou literaturu, jinak ji interpretují, jinak diskutují a mívají také jiné formy øešení. Stoupenkynì feminismu na poli vìdy poukázaly na to, že pokud studuje tentýž problém vìdní tým složený pouze z mužù, dochází èasto ke zcela jiným závìrùm než

16

/

Dívèí a chlapecká identita

týmy složené výluènì z žen.2 V pojetí feminismu by každá sociální disciplína mìla pøihlédnout k vlivu rodu (gender) na sebe samu. Aèkoli jsme vysoce determinováni též naší pøíslušností k etniku a k naší sociální a ekonomické vrstvì,3 rodová pøíslušnost je jednou z našich nejhlubších determinant. Je to patrnì proto, že je jednou z vývojovì nejstarších složek naší celkové identity (viz níže). Feminismus svým alternativním pohledem na skuteènost pøispìl také k rozšíøení tzv. „mìkkých“, kvalitativních metod výzkumu. Odlišné politicko-sociální podmínky souèasného západního svìta se odrazily i v odlišném zájmu veøejnosti o tato témata: evropské ženy se necítí tolik odstrkované z veøejného života jako ženy americké. Ženy v Èechách se k situaci staví ještì ambivalentnìji: na jedné stranì se ukazuje jejich stále zøetelnìjší potøeba hovoøit o nevýhodách, s nimiž mají osobní zkušenost, na stranì druhé projevují velmi èasto odpor k pøedstavì, že by mìly problém øešit na oficiální platformì. Dìje se tak navzdory tomu, že v mnoha oblastech u nás obousmìrná sexistická diskriminace již na první pohled existuje. Jedná se napøíklad o zastoupení prestižnìjších a výnosnìjších postù silnou pøevahou mužù, která je ovlivnìna témìø archetypálnì zakoøenìnou patriarchální pøedstavou ideálního vedoucího pracovníka – muže. Diskrepance je však zøetelná i v nerovném platovém ohodnocení mužù a žen v týchž oborech a funkcích. Je známo, že slùvko feminismus pøedstavuje pro èást naší spoleènosti, pøedevším u laické veøejnosti, ponìkud pejorativní oznaèení.4 Dùvodù lze najít nìkolik. Jejich výèet mùžeme opìt zaèít odlišným spoleèenským vývojem posledního století, díky nìmuž èeskou ženu trápilo a trápí mnohem ménì to, co postrádají na prvním místì Amerièanky. Èeská žena ono jimi postrádané v dobì totality „dostala“, avšak v takové podobì, že to mohla sotva považovat za šťastnou výhru. Tehdejší sociologie se stala de facto pouze undergroundovou záležitostí5 a její rozvoj tím byl hluboce poznamenán. Roli tu hrála a dodnes hraje také nedostateèná informovanost o spoleèenských událostech v západních zemích a nízké povìdomí o vznikajících sociologických smìrech ve svìtì. I v souèasnosti se èást naší veøejnosti obává, že feminismu jde o pøetvoøení žen na „odvozeniny od mužù“, nikoli o snahu zbavit spoleènost obousmìrných nerovnoprávností mezi muži a ženami a genderových pøedsudkù. Informace o feminismu, jež se k naší veøejnosti dostaly po roce 1989, mìly èasto formu absurdního skandálního pøíbìhu než skuteèné výpovìdi o vývoji tohoto myšlenkového proudu a jeho dopadech na zmìny ve spoleènosti. Amerièanky na nás se svými problémy a jejich øešením pùsobily a mnohdy dosud pùsobí ponìkud smìšnì a trochu zakomplexovanì, èemuž nahrává i velká èást zaatlantické filmové tvorby, která se objevuje na našich obrazovkách.

2

3 4 5

Lepší školní výsledky v matematice na vyšším stupni škol napøíklad muži pøisuzovali vrozeným biologickým dispozicím, které zvýhodòují muže, což je zøejmé z toho, že mezi špièkovými vìdci muži vysoce poèetnì pøevyšují poèty žen. Ženy zase poukazovaly na fakt, že ženy pøi dosahování univerzitního vzdìlání trpí nižší sebedùvìrou, která se týká pøedevším matematiky coby pøedmìtu obecnì pokládaného za mužskou doménu a že na nižším stupni škol dívky dosahují v matematice lepší výsledky než chlapci. Závìry vytvoøené týmy složenými z mužù i žen byly obvykle také ménì radikální (Fausto-Sterling, 1992). Vìtšina sociologických studií je psána z pohledu støední vrstvy vzdìlancù a trendy, o kterých se píše jako o obecném jevu, se ve skuteènosti týkají pøevážnì jen jisté, patrnì menšinové, vrstvy populace (srov. Keller, 2001). Viz neseriózní oznaèení „nemoc šílených krav“. Sociologie byla považována za buržoazní pavìdu. To, co bylo zde v jejím jménu pìstováno se souhlasem režimu, mìlo mnohem blíž k oficiální ideologii než ke skuteèné vìdì.

Role muže a ženy v sociologické perspektivì

/

17

1.2.1 ŽENSKÉ DILEMA V èem se však mnohé americké i èeské ženy alespoò v soukromí shodnou, je napø. reálné dilema ženy, jak sjednotit roli matky a s ní související požadavky s nároky profese. Dùraz na výkon u nás zaèal rùst v posledních patnácti letech. Subjektivní laťku osobní úspìšnosti a dostateèného finanèního ohodnocení pomohly zvýšit také ony zmínìné zahranièní filmy a telenovely. Pomìrnì vysoké procento z nich pojednává o životì jedincù èi rodin nacházejících se nad statistickým prùmìrem pomyslného žebøíèku profesní a ekonomické úspìšnosti a ukazuje tedy život spíše menšiny obyvatelstva „zemí blahobytu“. S jejich èetností se zvýšila také naše finanèní a spoleèenská aspirace.6 Dojem, který vyvolávají pøi porovnání s naší situací èi životní úrovní, mùže být provázen pocity vlastní nespokojenosti a relativní chudoby. Výzva ke zlepšení situace a taky touha dokázat si, co umím, a nìkdy i kam až mùžu, se v naší zemi s tradicí pracující emancipované ženy pochopitelnì dotýká i jí samotné. Nìkdy je obhajována (nikoli neprávem) snahou zajistit co nejlepší výchozí start svému potomstvu. Ve skuteènosti ovšem tato tendence vede právì k jeho úbytku, a to paradoxnì pøedevším u žen úspìšných, jež by mìly pro dobré zajištìní potomkù v mnoha ohledech ty nejlepší dispozice. V této situaci se možnost žen mít dítì, která je sama o sobì jistì biologickou výhodou, obrací v sociální nevýhodu. Je to proto, že role matky spolu s veškerými sociálními oèekáváními, která se jí týkají, je ve své každodennosti a témìø absolutní zainteresovanosti bezesporu nároènìjší než role otce. Víceèetné rodiny zakládají dnes pøedevším lidé nekonformní, neakceptující jako hlavní hodnotu výkon. Jedná se èasto o rodiny, jež zdùrazòují tradièní hodnoty a spatøují v rodièovství primární poslání èlovìka. Druhý pól mnohoèetných rodin tvoøí lidé, kteøí èasto nebývají schopni rodièovství plánovat a nìkdy se ani o dìti dostateènì postarat.7 Problém vymírání a stárnoucí populace v souèasnosti daleko pøesáhl rámec pouhého sociologického jevu a stal se jedním z nejpalèivìjších problémù oblastí ekonomie a sociální politiky. Mezi dalšími sociálními skuteènostmi, které feminismus odhalil, byl reálný fakt nerovného výchozího startu žen a mužù, a to i uvnitø demokraticky nejvyspìlejších zemí svìta. „Starý postøeh øíká, že polovina géniù je pro lidstvo ztracená, protože se narodili ženami. Je zcela nepravdìpodobné, že by se poèet chlapcù nadaných z genetických dùvodù pøíliš lišil od poètu dívek nadaných ze stejných dùvodù. Pøitom staèí porovnat pomìr mužù a žen ve vládách, parlamentech, vìdeckých radách, akademických spoleènostech, ministerstvech…“ (Koukolík, Drtinová, 1994, s. 31.) S výše uvedeným souvisí také zjištìní, že ženy jako skupina a pochopitelnì i jednotlivci ve spoleènosti mají minimální podíl na rozhodování, tj. na moci.8 6 7 8

To se projevilo mimo jiné také vzestupem poètu hodin strávených v zamìstnání, vzestupem vedlejších pracovních úvazkù, apod. Viz rodinný pùvod dìtí stávajících se klienty náhradní rodinné péèe (Matìjèek, et al., 1997). Socioložka Hannah Arendtová (1970, podle Gergen, Davis, 1997, s. 238) však poukazuje na fakt, že muži jsou sice jakožto skupina mocnìjší, ovšem podobnì jako ženy ani oni svou situaci tak nevnímají. Vyskytují se sice na rozhodujících pozicích v mnohem vìtší míøe než ženy, nicménì jako jednotlivci se cítí stejnì bezmocní jako ženy. „Moc není nikdy záležitostí jednotlivce; pøináleží skupinì a pøetrvává, pouze pokud skupina drží pohromadì. Když o nìkom øíkáme, že ,má moc‘, zároveò poukazujeme na to, že jeho existence je posilována urèitým poètem lidí, jejichž jménem dotyèný jedná. V okamžiku, kdy tato skupina zanikne, ztrácí se také jeho moc.“

18

/

Dívèí a chlapecká identita

Pøíèinou, proè jsou ženy znevýhodnìny pøi rozdìlování podílù na moci, je pøedevším jejich odlišná socializace: ženy jsou obecnì ménì vychovávány k tomu, aby se u nich vytvoøily vlastnosti, které jsou pro dosažení lukrativních profesí dùležité. Naopak vlastnosti, jež jsou zde nezbytné, jako napø. ctižádost, soutìživost, zamìøení na výkon, dominance a tendence k sebeprosazení, jsou obecnì považovány za vlastnosti typicky mužské. Tento rozdíl vychází z obecnì uznávaného požadavku adresovaného ženám, aby pøedevším dostály svému poslání matek, k nìmuž patøí na prvním místì altruismus, zamìøení na pomoc a podporu druhých, dostateèná, tj. dlouhodobá a pravidelná péèe o nì apod. Jaksi automaticky se pøedpokládá, že tyto èinnosti budou ženy vykonávat s nadšením, jako nìco, co obohacuje pøedevším je samotné, a tedy i zadarmo. Pøitom je zcela jasné, že takový postoj je spíše mýtem než skuteèností. Napøíklad snížení porodnosti znaènì koreluje se zhoršujícími se finanèními podmínkami mladých rodin s malými dìtmi, kdy matka na mateøské dovolené má v souèasnosti dohromady s dítìtem jen 3/4 pøíjmù, které pobírá pro svou vlastní potøebu prùmìrný èeský dùchodce.9 K tomu, aby se ženy rozhodly upøednostnit vlastní kariéru, je zapotøebí malá dávka odklonu od tradice a trocha konformity se souèasným trendem výkonu a ekonomické úspìšnosti. Je zøejmé, že v tomto ohledu bude zapotøebí podpoøit a ohodnotit také finanènì alespoò nìkteré tzv. „ženské“ aktivity, pøedevším každodenní péèi a výchovu potomstva. Atraktivita tìchto tradièních „služeb spoleènosti“, jak se ukazuje, nemusí být v porovnání s jinými souèasnými životními nabídkami napøíè generacemi konstantní a bez nich naše spoleènost èelí vymírání a dalším nepøíznivým následkùm. Postoj, v nìmž jsou rysy a èinnosti, které jsou obecnì považované za mužské, hodnoceny jako spoleèensky dùležitìjší, se zdá být takøka celosvìtový. V zemích ležících na východ od nás je nižší spoleèenské postavení žen ještì mnohem zøetelnìjší. V mnohých èástech východního svìta ženy sice mohou øídit a èasto i øídí chod celé domácnosti vèetnì jejích finanèních záležitostí, ale pøesto jsou muži podøízené. K nejchudším obyvatelùm naší planety patøí pøedevším ženy – a naopak – mezi nejbohatšími lidmi je podstatná pøevaha mužù (Možný, 1999). Hyperfemininní vlastnosti tradiènì pøipisované ženám, jako je skromnost, pasivita, podøízenost a sebeobìtování, jsou v koneèném dùsledku vlastnostmi rizikovými nejen z hlediska socioekonomické marginality, ale také z pohledu psychopatologie a sociopatologie, jak je zøejmé i ze statistik o ženách v roli obìtí týrání a zneužívání. V zemích rozvojových je nadmìrná podøízenost muži rizikovou též z hlediska nechtìného tìhotenství i nákazy AIDS (Gergen, Davis, 1997).10 Ideál hyperfemininity je obsažen v oèekávání mnoha kultur a etnik. Oèekávání tohoto druhu dívkám zároveò pøedává poselství o tom, že jejich identita a hodnota se utváøí ve vztahu k mužùm, že by tedy mìly být takové, jak to vyhovuje jejich sociálnímu okolí, pøedevším mužùm. Pokud se ženy tìmto požadavkùm pøizpùsobí, bývá 9

Pøesto tento dùvod není jediný a možná existují i dùvody závažnìjší, jako napø. rozmanitìjší životní možnosti souèasné mladé generace na jedné stranì a finanèní nedostupnost bydlení (v lokalitì s perspektivou adekvátního zamìstnání) pro založení rodiny na stranì druhé. Tyto dùvody však s finanèními možnostmi také více èi ménì souvisejí. 10 Ženy v tìchto zemích èasto vystavují nebezpeèí nákazy sebe, pøíp. i poèaté dítì tím, že akceptují neochotu mužù používat kondom.

Role muže a ženy v sociologické perspektivì

/

19

jim povìtšinou pøisuzován nárok na ochranu pøed sociálními a ekonomickými nesnázemi.11 V euroamerické spoleènosti je toto poselství pøedáváno napø. prostøednictvím køesťanských pøedstav o rodinì. Hyperfemininní vlastnosti jsou uctívány a podporovány také prostøednictvím mariánského kultu, tedy v osobì Marie, Ježíšovy matky. Tyto vlastnosti však nacházíme také v dalších biblických ženských postavách i pozdìji v osobnostech svìtic z celého období køesťanských dìjin. Také v naší spoleènosti jsou s tímto poselstvím vìtší èi menší mìrou konfrontovány všechny spoleèenské vrstvy. Ve vrstvách støedních a vyšších støedních se však stává spíše jednou z více akceptovaných alternativ, nikoli spoleèensky nejpøijatelnìjší identitou dívek a žen. Mnoho dìvèátek a žen patrnì pøijímá ženské vlastnosti zcela za své, jiné je možná budou hodnotit jako ideální leè nereálné a jiné je budou vnímat jako nezajímavé a budou se identifikovat spíše s obecnì vysoce (finanènì) hodnocenými mužskými charakteristikami. Právì v tomto bodì je zøejmé, že pùvodní „hendikep ženské role“ s sebou pøinesl jistou výhodu. Ženy, které zvolí „mužskou“, „hodnotnìjší“ profesní dráhu nebo které pìstují mužské záliby a disponují maskulinními vlastnostmi, se obecnì tìší vìtší toleranci, než muži kteøí se podobným zpùsobem identifikují s èímkoli „ženským“.12

1.2.2 ODPOVÌÏ MUŽÙ Sociologické studie o rozdílném postavení a nerovných šancích mužù a žen vnesly spolu s definováním ženských požadavkù do politické platformy nutnost diskuse. Muži zaèali, alespoò na teoretické rovinì, pøijímat požadavky žen jako adekvátní a v zákonodárství došlo k nìkterým zmìnám. V souèasnosti se napøíklad mùže žena ve vìtšinì státù euroamerického svìta domáhat odsouzení manžela za sexuální násilí, jehož se dopustil v rámci manželství, mùže žalovat svého nadøízeného za obtìžování na pracovišti. Reálná situace o diskriminaci mužù je však ménì pøehledná, což je paradoxnì dáno samotným stereotypem mužnosti a pøirozené mužské dominance, který „nepøipouští“, že by si muž mohl na nìco takového stìžovat. Znevýhodòovány jsou jím tedy nejen ženy, ale také sami muži. Tyto stereotypy v sobì obsahují pøedsudky, které vedou ke vzniku urèitých spoleèenských tabu a k pøehlížení nìkterých jevù. Otázky, jež s nimi souvisejí, nejsou vùbec pokládány, anebo na nì vlivem sociálního klimatu nelze odpovìdìt. Neexistují napøíklad statistiky o tom, kolik žen se doma chová násilnì k mužùm a vlivem souèasného klimatu možná ještì dlouho nebudou známy ani v podobì hrubých odhadù (Gjurièová, 1997a). Nìkterá spoleèenská znevýhodnìní mužù se však u nás již doèkala legislativního zrovnoprávnìní. Pøíkladem je pøiznání vdoveckých dùchodù nebo trend ponechávat otcùm po rozvodu v péèi i menší dìti. 11 12

Pøirozený spoleèenský deštník pro ženu je mít vedle sebe muže (tamtéž). Dvì tøetiny amerických žen se pøi rozhovoru o svém dìtství retrospektivnì oznaèily za jako tomboyské a tuto identitu hodnotily pomìrnì pozitivnì (viz kap. o poruchách pohlavní identity). Maskulinní zájmy u dívek vìtšinou pøinášejí též výhodnou pozici i oblíbenost mezi vrstevníky (Beal, 1994).

-

20

/

Dívèí a chlapecká identita

Spolu se sociologickým zkoumáním situace žen byla pozornost vìnována též situaci mužù, jež se mìní s tím, jak se mìní postavení žen. O dvì desetiletí pozdìji pøinesl feminismus nové téma: diskriminaci mužù, nìkdy se také analogicky hovoøí o maskulinismu. Reakcí na situaci souèasného muže byl na poèátku 90. let 20. stol. v USA zrod mužského hnutí (AMM – American Man’s Movement – Plaòava, 1998). Je tøeba dodat, že feministická sociologická orientace není zastávána pouze ženami a zamìøení na nevýhody mužù není výluènou doménou mužù. Na poli vìdy se oba pohledy soustøeïují do názorovì rozmanitého studia genderových otázek. Obì problematiky jsou velmi úzce provázané. Je zøejmé, že pokud dochází k subordinaci jednoho pohlaví nad druhým, znamená to nevýhodu pro všechny.

1.3 SITUACE V SOUÈASNÉ RODINÌ; KRIZE MUŽSKÉ ROLE „To, o èem výzkumy vypovídají, (se jeví) pøedevším jako proces obtížné adaptace muže … na zmìnu od tradièní komplementarity k moderní univerzalitì mužské a ženské sociální role.“ (Možný, 1990, s. 105.) Univerzalismus probìhl podstatnì rychleji v oblasti pracovní; ve sféøe rodinné však dosud z velké èásti pøevládá princip komplementarity, ovšem s typickou dominancí ženy. „Muž dnes zajišťuje pokraèování rodiny spíš formálnì, dá dìtem své jméno.“ (Matoušek, 1997, s. 19.) Matrimoniální linie uvnitø rodiny dosud silnì pøevládá, což je patrné i v tom, že se mladé rodiny obvykle více orientují na pomoc pùvodní rodiny matky než na rodinu otce. Vìtší významnost pøíbuzenstva ženského pohlaví, ať již v pozitivním èi negativním smyslu slova, je zøejmá i z toho, že muž i žena èasto mívají o nìco lepší vztahy ke svým matkám než k otcùm a lepší vztah k tchánovi než k tchyni. Velmi obecnì by bylo možno konstatovat, že muži jsou výše cenìni spoleèností a ženy rodinou. Jistá diskrepance však mezi obìma miskami vah existuje. Pracovní a spoleèenské úspìchy se vyznaèují ponìkud vìtší pomíjivostí než úspìchy v oblasti mezilidských vztahù. Je také otázkou, zda lze vìtší sociální zázemí žen vyvážit vyššími pøíjmy mužù. Poslání žen je mnohem jasnìji vymezeno, protože jejich role v souèasnosti již neprochází takovými zmìnami jako role mužù. V posledních desetiletích se hovoøí o krizi mužské role, o pocitech dnešních mužù, jejíž pøíèinou jsou již výše zmínìné zmìny ve struktuøe domácnosti a v pozici mužù v ní. Muži v ní napø. tráví mnohem ménì èasu než ženy. Souèasným trendem naší spoleènosti je zvyšování poètu hodin strávených v zamìstnání, jehož vlivem (a také vlivem úbytku bytových prostor ve mìstì) vymizelo domácí kutilství. Živitelé rodin jsou èasto nuceni výraznì omezit anebo se zcela vzdát svých dosavadních zálib, které umožòovaly vyvážit jejich eventuální nižší spokojenost v zamìstnání. Tyto aktivity vìtšinou dovolovaly, aby se na nich spoleènì s otci podílely i dìti. V souèasnosti se situace v mnoha rodinách postupnì pøibližuje modelu, v nìmž muž tráví naprostou vìtšinu dne, nìkdy týdne, v zamìstnání a doma pøedevším odpoèívá a stává se tak trochu hostem ve vlastním domì. Dìti otce vìtšinou obdivují (je pro nì sváteèní autoritou), ale èasto nemají pøíliš jasnou pøedstavu o jeho denních aktivitách. Matka se na druhé stranì stává tou, která øídí domácnost, kde musí umìt èelit nepøedvídatelným