OBSAĎ A ŽIJ! Squatterské iniciativy na území bývalého Československa v letech 1990–2003
OBZOR
OBSAĎ A ŽIJ. Squatterské iniciativy na území bývalého Československa v letech 1990–2003 Podle vydání zveřejněného na internetových stránkách http://praha.squat.net/ typograficky upravil a vydal Obzor v roce 2004; 2. vydání v Obzoru, aktualizované, z roku 2005. Sazba písmem Garamond, Amplion 2004/12, 2005/9.
–2–
OBSAĎ A ŽIJ Motto Protiprávní obsazení bytu, nebo nebytového prostoru je trestným činem podle § 249a trestního zákona. 1. Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům,byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. 2. Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání. V letech 1990 až 1998 došlo na území bývalého Českosloven ska k více jak třiceti pokusům o nelegální obsazení dlouhodobě nevyužívaných objektů ze strany aktivistů anarchoautonomního nebo alternativního hnutí. Ve většině případů šlo o objekty ve vlastnictví obcí. K dvanácti případům došlo v Praze, k pěti v Br ně, k šesti ve Východních Čechách, po jednom pokusu v Tepli cích, Karlových Varech, Bohumíně a Plzni. K pěti pokusům o squatování došlo rovněž na Slovensku. Ve většině případů se po licii, popř. majiteli a státním orgánům podařilo vznikající squatty bez většího odporu v krátké době zlikvidovat. K vážnějšímu odporu ze strany squaterů však došlo v Praze při obraně Ladronky, Sochorky, Zenklovky a zejména Milady. V Brně pak při obraně Nové zahrady a v Trutnově při obraně hotelu Varšava. Tedy všude tam, kde se squatterské komunity mohly opřít o širší aktivní podporu a solidaritu dalších aktivistů anarchoautonomního hnutí, popř. i dalších iniciativ. S tím úzce souvisí i postoj lidí v okolí obsazených domů. Po bližším sezná mení se strach a obavy z nových „exotických“ sousedů většinou změnily v sympatie a někdy i aktivní podporu. K takovému po sunu došlo zejména v případě lidí ze sousedství Ladronky, Nové zahrady v Brně, squattu v Karlových Varech a Milady. Některé squatty se též staly terčem opakovaných útoků ze strany fašis tických skinheads. Těmto útokům byl vystaven squatt v ul. Pplk. –3–
Sochora, squat ve Dvoře Králové, obsazený dům na Buďánkách, ale i Ladronka a zejména Zelený dvor u Košic, který fašisté do konce vypálili. Většina squattů se totiž ze své podstaty stává au tomaticky přirozenou součástí spontánních antifašistických a an tirasistických iniciativ. Obsazováním prázdných domů si squatteři neřešili a neřeší pouze svojí bezprostřední tíživou sociální situaci, ale jde jim i o určitou společensko-politickou aktivitu. V případech Ladron ky, Milady, Zlaté lodi, Sochorky, Tuřan, Mlýna v Bohumíně, Ze leného dvora a hotelu Varšava šlo navíc o snahu realizovat kul turně-sociální, ale i sociálně-politická autonomní centra, opřená o konkrétní vypracované projekty. Zejména v těchto squattech vznikly funkční komunity lidí schopných se skutečně smysluplně o obsazené objekty starat a využívat je. Právě tyto komunity jsou někdy přirovnávány k českým undergroundovým komunám vznikajícím v 70. letech a později. Na rozdíl od nich se ty dnešní výrazněji názorově profilují. Squatteři nepoukazují v praxi pouze na neudržitelnou by tovou situaci, ale zpochybňují tak z morálního hlediska i jedno z posvátných práv kapitalismu — právo vlastnit. Nebezpečí, jaké z toho pro systém plyne, je zřejmé, a proto se snaží squatterské iniciativy kriminalizovat, potlačit, popř. jim otupit ostří (např. při vyjednávání o legalizaci nebo o přidělení náhradních prostor). V řadě případů však sama represivní moc při likvidaci squat terských komunit dané zákony překračuje a porušuje. Jedno značně nezákonný byl postup policie při raziích proti obyvatelům squattu Českomoravská v Praze a Nová zahrada v Brně. K poru šování zákona a překračování pravomocí ze strany policie došlo i při vyklízení hotelu Varšava v Trutnově, při zastrašovací razii na Ladronce a jako takový se dá i hodnotit postup bezpečnostní agentury v případě obléhání Milady. Značná část razií proti squatterům (ale nejen proti nim), byla policií později zdůvodňo vána, jako by šlo o akce proti prostředí, kde se konzumují a dis tribuují drogy. Zde je nutné podotknout, že anarchoautonomní hnutí jako takové tvrdé syntetické drogy odmítá už ze své pod staty (Autonomní centra Ladronka a Milada, ale i další squatty otevřeně deklarovaly blokádu tvrdým drogám.) — „droga pod –4–
poruje systém“. Některé zákroky policie se staly předmětem vy šetřování Inspekce ministerstva vnitra a trestního stíhání policis tů — šlo však víceméně o formální řízení bez vyvození sku tečných důsledků. Na obranu squatterů v několika případech vy stoupily i nevládní občanské iniciativy (Český Helsinský výbor, Host, nadace Tolerance), stalo se tak zejména v případě Halky Fouskové, vězněné a souzené za „napadení“ policistky při vyklí zení Zlaté lodi, a v případě razií na Českomoravské a na Ladron ce. Za zmínku stojí, že iniciátorem vyklizení bývá sama policie, která vyvíjí nátlak na majitele objektu, aby jej nechal vyklidit. S největší pravděpodobností se tak stalo z popudu protiextremis tického oddělení v případě vyklízení Zenklovky a obléhání Mila dy. Ve srovnání se zeměmi Západní Evropy nemůžeme hovořit o tom, že u nás existuje skutečné squatterské hnutí s širší sociální základnou. Přestože je jen na území hl. m. Prahy registrováno přes čtyři tisíce neobydlených domů a nevyužívaných objektů (oficiální údaj z tisku, anarchisté jich evidují přes 200), ob sazování se v letech 1990–98 aktivně zúčastnilo cca 100–150 osob ve věku cca 17–26 let z anarchoautonomního nebo alterna tivního prostředí. Na 16 z nich bylo podáno trestní oznámení podle § 249a. Šlo o šest squatterů zadržených při vyklízení Nové zahrady v Brně, o šest ze Zenklovy ulice, z nichž dva byli odsou zeni k podmíněným trestům, a o čtyři osoby z Milady. Po amne stii prezidenta republiky byla většina trestního stíhání zastavena a v současné době pokračuje trestní stíhání proti čtyřem obráncům Autonomního centra Milada a 29. března 1999 podal Magistrát hl. m. Prahy žalobu o vyklizení na Nadaci Ladronka. V několika dalších případech dostali squatteři pořád kové pokuty. Zhoršující se situace slabších sociálních vrstev, vzhledem k stoupající nezaměstnanosti a životním nákladům, vede k tomu, že nezanedbatelný počet rodin není schopen platit nájemné(informace z TV-zpravodajství v polovině února 1999), a tak i lidé z tzv. majoritní společnosti se stávají v určitém slova smyslu rovněž „squattery“. Nelze než souhlasit s autorem článku
–5–
otištěném v časopise Československé anarchistické federace Existence č. 4 z ledna 1999, kde se mimo jiné praví: „Squatting je hnutí, kde lidé nebojují jen za své ideály a vize, ale přímo za svůj životní prostor. Učí se tu žít v komuně, většinu věcí užívají společně, rozbíjí zaběhnuté stereotypy, ukazují cestu. Squatty jsou útočištěm odpůrců systému. Svými benefičními akcemi se podílejí na financování činnosti autonomního a anarchistického hnutí. Stávají se katalyzátorem odporu, předvojem revoluce, která zajistí politickou a hospodářskou spravedlnost a samosprávu a v ne poslední řadě důstojné bydlení pro všechny, nejen pro ty, co si to mohou dovolit. Squatting je boj tady a teď, stává se předvojem soci ální revoluce.“ Různé druhy bydlení — polovina 90. let Obsaď a žij — squatterské iniciativy na území Československa v letech 1990–99
–6–
KRONIKA OBSAZOVÁNÍ DŮM U DIVÉHO MUŽE, PRAHA 1 — PROSINEC 1990 AŽ 14.1.1991 Dům ve Sněmovní ulici č. 1 na Malé straně byl až do 30. lis topadu 1990 legálně využíván Linhartovou nadací, která ho měla pronajatý od Federálního ministerstva vnitra. „Divý muž“ byl živým alternativním kulturním centrem. Po vypršení nájemní smlouvy předkládá nadace ministerstvu plán na rekonstrukci a využití objektu pro kulturní účely. FMV však odmítá komuni kovat a pobyt víc jak třiceti lidí v objektu je po 30. listopadu ne legální. „Linhartovci“, mezi nimi i veteráni undergroundu, odmí tají dům vyklidit. Na začátku ledna 1991 dostávají ultimátum — objekt musí být opuštěn do 10. ledna. Kulturní akce však pokra čují — koncerty, autorské večery, divadelní představení atd. 11. ledna 1991 dopoledne obklíčila budovu policie, byl odpojen přívod elelktrického proudu a vody a do budovy již nebyl nikdo, ani novináři vpouštěn. Zasahující ozbrojené komando nemělo, tak jako dříve a později v takových případech, identifikační čísla. Večer se podařilo několika desítkám lidí vyrazit zabedněná okna v boční ulici a dostat se dovnitř, kde shlédli na nádvoří předsta vení ruského avantgardního divadla Děrevo. Obyvatelé Divého muže a jejich příznivci se chystají na okupační stávku. Týž den pozdě v noci se dostavili zástupci FMV a s představiteli nadace se dohodli na vyklizení objektu. Zástupci ministerstva tvrdili že „objekt musí být vyklizen v zájmu obranyschopnosti státu“. Mi nisterstvo mělo dům poskytnout jednotkám střežícím zastupující úřady západních zemí po dobu války v Perském zálivu. Předáci nadace (ač se to dnes zdá neuvěřitelné) od chystané okupační stávky upustili a 14. ledna 1991 Divého muže vyklidili. Obyvatele Divého muže podpořilo solidarizační manifestací asi čtyřicet anarchistů, rozhodnutých se okupační stávky rovněž zúčastnit. Tento konflikt je považován za první střet mezi polistopa dovou politickou mocí a alternativní občanskokulturní inicia tivou a zároveň za „konec hnutí undergroundu“ vycházejícího kontinuálně ze 70. a 80. let… –7–
BUĎÁNKA, PRAHA 5 — ZAČÁTEK KVĚTNA 1991 AŽ BŘEZEN 1992 Jeden z asi dvaceti opuštěných, památkově chráněných dom ků kolonie Buďánka obsadila skupina aktivistů anarchistické sku piny Svoboda 91. V jednopatrovém domě bez elektrického prou du a vlastního zdroje vody žilo pět až sedm squatterů. Poslední dvojice jej opustila pod nátlakem policie a odešla do rozjíždějící ho se squattu v ulici Pplk. Sochora. V následujících letech někte ré domky znovu obsadili bezdomovci. Celá lokalita dodnes chát rá. ZLATÁ LOĎ, PRAHA 1 — PODZIM 1991 AŽ 31. KVĚTNA 1994 Dům U Zlaté lodi v Náprstkově ulici byl obsazen alternativní mládeží, které se zde podařilo vytvořit skutečně fungující a živo taschopnou komunitu, přirovnávanou ke komunám 60. let. Svůj pobyt se tato komunita snažila legalizovat a její projekt na využití domu se umístil na 2. místě konkurzu vyhlášeném MÚ Prahy 1 (1. místo nebylo obsazeno). Konkurz byl však později anulován a třicet až čtyřicet stálých obyvatel domu (někteří i s malými dět mi) násilně vystěhovala policie 30. května 1994. Desetičlenná skupina squatterů, která kladla pasivní odpor, byla vyklizena o den později. Dnes je dům rekonstruován, přízemí, kde bývala squatterská čajovna a galerie, je komerčně využíváno, v patrech jsou nájemní byty. SOCHORKA, PRAHA 7 — BŘEZEN 1992 AŽ PODZIM 1997 První byt v činžovním domě v ul. Pplk. Sochora obsadili anarchisté již na jaře r. 1990. Ale skutečný squatt vzniká až o dva roky později poté, co dům opouští postupně většina jeho legál ních nájemníků. Zde bylo dva až tři měsíce v provozu první anarchistické infocafé, proběhlo zde i několik výstav, koncertů a přednášek.. Dům byl častým terčem útoků fašistů, kterým se ho po útoku v prosinci 1992 za účasti policie přes odpor squatte –8–
rů podařilo vyklidit. K postupnému znovuobsazování dochází až po několika měsících. Na Sochorce byla v provozu v jednom ob dobí i čajovna a konalo se zde i několik mezinárodních anarchis tických setkání. Squatteři odvrátili několik pokusů o vystěhování ze strany MÚ Prahy 7 (v říjnu 1992 a na podzim 1997). Jejich snaha o legalizaci squattu vyústila na podzim r. 1997 v dohodu s MÚ Praha 7, který jim přidělil část prostorů v domě v ulici Za Papírnou pro realizaci jejich projektu Centra svobodného vzdě lávání. Na Sochorce žilo v různých obdobích cca 7–30 squatterů. Dům byl rekonstruován a dnes je obydlen. TEPLICE — ZAČÁTEK LISTOPADU 1992 AŽ 28.12.1992 Opuštěný dům v Revoluční ulici obsadili aktivisté Teplické autonomní skupiny, hlásící se k Anarchistické fedraci. Po měsíci úklidových prací vpadla do squattu policie, dům byl vyklizen a osm jeho obyvatel zadrženo. Squatteři ho však po několika dnech znovu obsadili. 28. prosince zaútočila policie znovu. Do domu vnikla okny, zničila jeho vybavení a zabavila množství anarchistických materiálů — korespondenci, časopisy atd. PLZEŇSKÁ, PRAHA 5 — ZAČÁTEK BŘEZNA 1993 AŽ 28.3.1993 Činžovní dům na Plzeňské ulici obsadila skupina squatterů z okruhu pražské skupiny Anarchistické federace. Byl opuštěn pod tlakem a výhrůžkami policie. Celá akce postrádala podporu anarchoautonomní scény. TRUTNOV, VARŠAVA — 20.6.1993–19.8.1993 Bývalý hotel Varšava na Krakonošově náměstí obsadila anar chistická Trutnovská autonomní skupina s cílem vytvořit zde zá kladnu pro autonomní hnutí ve Východočeském kraji. O značně zchátralý objekt se jeho soukromý majitelé již tři roky nezajímali. –9–
Začátkem srpna došlo k prvnímu útoku policie a squatt byl vy klizen, ale squatteři ho záhy znovu obsadili znovu. To se opa kovalo ještě dvakrát. 14. srpna se policie pokouší Varšavu znovu vyklidit, ale nepodařilo se jí prorazit přes barikády u vchodů. Ten den podpořilo obyvatele Varšavy několik desítek mladých lidí na demonstraci. Časně z rána 19. srpna dochází k poslednímu útoku policie. Ta proniká do budovy okny v prvním patře pomocí vy sokozdvižné plošiny a 15 squatterů, kteří kladli pasivní odpor, je krátkodobě zadrženo. Po propuštění ještě demonstrují před okresním úřadem, ale Varšava je již zabezpečena proti dalšímu znovuobsazení. TRUTNOV, ZELENÁ LOUKA — 29.8.1993 AŽ 4.9.1993 Chátrající dům nedaleko sídliště Nová louka obsadili vyklizení squatteři z Varšavy a provizorně zde zajistili přívod vody a zobytnili několik místností. Po šesti dnech na ně znovu zaúto čila policie a squat byl vyklizen. Squatteři se však do domu znovu vrátili a zabarikádovali se tam. Kolem půlnoci došlo k dalšímu útoku policie. Po značné námaze se jí podařilo rozštípat dvoje dveře a squattery vyklidit. Tentokrát definitivně. K dalším pokusům o squatování ve východních Čechách do šlo v Teplicích nad Metují, Pardubicích a Hradci Králové a snad i v Jaroměři (hotel Praha). Někteří sqatteři z Trutnova odešli na podzim r. 1993 do Autonomního centra Ladronka. LADRONKA, TOMANOVA 1 PRAHA 6 — 3.9.1993 AŽ ? Památkově chráněný statek Ladronka obsadili aktivisté Anar chistické federace z okruhu časopisu Autonomie s cílem vybu dovat zde Autonomní kulturně sociální centrum. Objekt, který je ve vlastnictví Magistrátu hl. m. Prahy, byl již několik let opuštěn a volně přístupný. Squatteři se snažili a snaží od samého počátku svůj pobyt legalizovat. I přes několik policejních razií v letech 1993–95 a pokusů o vystěhování se jim podařilo díky podpoře – 10 –
domácí anarchoautonomní scény, solidaritě zahraničních přátel i některých občanských iniciativ Autonomní centrum uhájit. Squattery podpořili i lidé ze sousedství. Ladronka je bezesporu nejznámějším a nejaktivnějším squattem u nás, kde proběhlo již několik set hojně navštěvovaných kulturně-vzdělávacích akcí (koncerty, divadelní představení, výstavy, přednášky, diskusní se tkání). Jednání s magistrátem o legalizaci Autonomního centra nebo o přidělení náhradních prostor pro realizaci projektu Nada ce Ladronka nevedlo zatím k žádnému výsledku. Naopak, záměr společnosti Santé přestavět Ladronku na exkulsivní zdra votnické středisko trvá a 15. června 1999 podepsal Magistrát hl. m. Prahy se Santé smlouvu o smlouvě, která umožňuje této společnosti po obdržení stavebního povolení zahájit re konstrukční práce, přestože projekt Santé nerespektuje pa mátkový statut usedlosti. Navíc již v březnu 1999 podal Ma gistrát žalobu na Nadaci Ladronka o vyklizení objektu. Podle všeho dojde ke konfrontaci, neboťprohlášení radního Filipa Dvořáka (ODS) pro tisk zní zcela jednoznačně: „Žádné náhradní prostory jim poskytovat nebudeme. Jsou to titíž lidé, co byli na street party, a my nebudeme podpo rovat někoho, kdo ničí a plundruje majetek ostatních.“ (MF 16/1999) Nicméně Ladronka je dnes už vnímána jako zave dené kulturně-sociální středisko, a to nejen stoupenci anarchoau tonomní scény doma a v zahraničí, ale i širší veřejností a sdělova cími prostředky. (Pozn.: 9. listopadu 2000 došlo k vyklizení Ladronky — více informací na www.ladronka.cz). KAVÁRNA SLAVIE, PRAHA 1 — ŘÍJEN–LISTOPAD 1993 Členové Společnosti přátel kavárny Slavie obsadili a znovuo tevřeli tuto historickou kavárnu naproti Národnímu divadlu a za čali jí sami provozovat. Protestovali tak proti tomu, že nájemce, zahraniční firma Gorin, není schopen kavárnu otevřít a ta byla již třetí rok uzavřena. Znovuotevření kavárny se setkalo s velkou podporou zejména kulturní veřejnosti včetně presidenta. Po vy – 11 –
jednávání s vlastníkem objektu AMU, firmou Gorin a SPS byl okupační provoz ukončen s příslibem, že kavárna bude rekon struována při zachování stylového prostředí a dostupných cen pro veřejnost. Dnes je v provozu. BRNO, HUSOVICE, FRANCOUZSKÁ 58 — LEDEN 1994 AŽ ÚNOR 1994 Poté co byli anarchisté donuceni opustit kanceláře Hnutí Du ha, kde se do té doby scházeli, obsadili jeden z prázdných bytů ve čtvrti Husovice v „romském ghettu“ a pokusili se tam zřídit in focafé, které bylo otevřeno každou středu od 2. února 1994. Za obsazením stála brněnská skupina Anarchistické federace, která zde pořádala své pravidelné schůzky. Obsazení „Francouzské“ bylo prvním skutečným pokusem o squattování v Brně. Squatteři vydrželi skoro měsíc. Po nátlaku majitelky byl squat opuštěn. Dům byl zbořen na jaře 1998. BRNO,TUŘANY — ČERVEN 1994 Bývalé kino v Tuřanech se podařilo squatterům obsadit a udr žet tři týdny. Po bezvýsledných jednáních se starostkou této městské části vyklidila squat městská policie. Squatt měl cca 4–5 stálých obyvatel a na jeho využití byl vypracován projekt. Pro běhla zde jedna hudební párty a v provozu byl i bar. Objekt byl rekonstruován (jaro 1998) a nyní je v něm továrna na konfekci.
– 12 –
BRNO, PISÁRKY — KONEC ZÁŘÍ AŽ ZAČÁTEK ŘÍJNA 1994 Vilu v Pisárkách nedaleko Výstaviště na Veslařské ulici obsa dila skupina asi deseti squatterů. Objekt byl zřejmě připraven k prodeji, neboť v porovnání s ostatními dříve obsazovanými domy se nacházel v dobrém stavu. Asi po čtrnácti dnech byla vila vyklizena městskou policií. Dům je v současné době (léto 1999) připraven k rozsáhlejší rekonstrukci — otlučená omítka, vytr hané dveře a okna — a je na prodej. ČESKOMORAVSKÁ, PRAHA 9 — 3.6.1994 AŽ KVĚTEN 1995 Objekt bývalých kanceláří nedaleko stanice metra Českomo ravská postupně obsadilo asi patnáct mladých lidí hlásících se k hnutí punk nebo k anarchistům. Dne 15. července 1994 zde došlo k nechutné policejní razii, při níž policisté ničili zařízení squattu, uráželi a fyzicky napadali jeho obyvatele, které nutili svléknout se do naha (včetně jedné dívky) z důvodů „hledání vpichů po jehlách“. Po výsleších byli squatteři propuštěni a část z nich Českomoravskou znovu obsadila a za několik dní uspořá dali „infodemonstraci před MÚ Prahy 9, kde rozdávali letáky s podrobným popisem razie, k níž dal údajně popud tehdejší sta rosta Prahy 9 T. Szennai. Na Českomoravské proběhlo několik hudebních párty a koncertů, při nichž byl v provozu bar. Objekt byl však již dříve určen k demolici, a tak jej squatteři opustili. Část z nich odešla do Sochorky, která v té době nabírala „druhý dech“. Proti razii na Českomoravské protestoval i Český Helsin ský výbor. Objekt byl v roce 1995 zbořen. WENZIGOVA, PRAHA 2 — ČERVEN 1994 Prázdný dům ve Wenzigově ulici obsadilo několik squatterů vyklizených ze Zlaté lodi a další lidé z okruhu autonomní scény. V domě se nacházela telefonní rozvodna policie a státního zastu pitelství. Po několika dnech úklidových prací vpadla do domu – 13 –
policie a dala jeho obyvatelům půl dne na jeho opuštění — což učinili. Policisté potom nechali zavařit všechny vstupy. Dům patří OÚ Prahy 2 a po vyklizení byl ještě několik let prázdný. Dnes patří Policii ČR. DEBRNÉ, VÝCHODNÍ ČECHY — POL. KVĚTNA 1994 AŽ 29.9.1994 Opuštěný dům bez elektrického proudu a vody stál na kraji vesnice zaniklé v 50. letech, která byla zaplavena odpadním po pílkem z tepelné elektrárny Trutnov-Poříčí. Toto poslední stavení bývalé vesnice mělo být zaplaveno až za 5 až 6 let. Pět squatterů, kteří jej obsadili, nemělo problémy s policií a squat měl i dobré zázemí mezi autonomy ve východních Čechách. Dne 30. září 1994 proběhl na podporu squattu benefiční koncert, ovšem v si tuaci, kdy jej squatteři již opustili. Stalo se tak po diskusi s od borným pracovníkem elektrárny, která našla jiné místo pro od pad a chtěla krajinu v okolí Debrného rekultivovat. V rámci to hoto projektu byl squatt stržen. BOHUMÍN, SEVERNÍ MORAVA — 3–7.7.1994 V těchto dnech obsadila skupina alternativní mládeže opuštěný objekt mlýna v Bohumíně. Současně s úklidovými pra cemi podali MÚ písemný projekt na jeho využití. Po dva dny vy jednávali s různými úředníky MÚ za účasti a zájmu místního tis ku. Třetí den jsou vyzváni policií k opuštění objektu, ultimátum bylo stanoveno na dvě hodiny. Bez naděje na aktivní podporu z venčí se squatteři přesto rozhodli squatt bránit, zabarikádovali vchod a kladli pasivní odpor. Po vypršení ultimáta se policistům podařilo po půl hodině překonat zátarasy a pomocí slzného ply nu skupinu asi pěti obránců vyklidit. V regionálním tisku se ozá sahu poměrně objektivně informovalo a prosákla i informace, že MÚ dal přednost před projektem Kulturně-sociálního centra, který předložili squatteři, projektu na zřízení Eros clubu.
– 14 –
DVŮR KRÁLOVÉ — POL. ŘÍJNA 1994 AŽ ROK 1995 (?) Bývalou „Hájenku“, která patřila lesní zprávě, obsadilo asi pět squatterů (z toho dva „debrňáci“) a pokusili se zde zřídit info café, i když squat jinak nestál o přílišnou publicitu. Se sousedy vycházeli obyvatelé dobře. V Hájence byl i el. proud, který úřady zapomněly odpojit. Squatteři jí obývali minimálně pět měsíců a někteří se podíleli na vydávání zinu Strašidlo. Squat posléze vy klidila policie a dům byl později zbořen. „TŘINÁCTKA“, ŽIREČ, VÝCHODNÍ ČECHY — 13–20.7.1995 Opuštěný dům (snad hotel) v obci Žireč nedaleko Dvora Králové obsadila skupina anarchoautonomů a podle data obsaze ní ho nazvala Hotel 13. Po třech dnech úklidových prací „navští vila“ squattery policie s pistolemi v rukou. Po vyjasnění situace policisté odjeli a squatteři se s nimi dohodli, že je budou infor movat o situaci kolem objektu (jaké je stanovisko majitele, úřadů atd.). Dne 19. července., když byla většina squatterů v zaměstná ní, přijeli policisté znovu. Tentokrát šlo o kriminálku a příslušní ky protidrogového oddělení. Provedli důkladnou prohlídku ob jektu i squatterů a vyzvali je k opuštění domu do druhého dne s pohrůžkou, „že příště budou tvrdší“. Na protesty obyvatel 13, že vyjednávají ve Dvoře Králové s úřady i policií, odpověděli, že o ničem nevědí. Druhý den byl squat opuštěn. KARLOVY VARY — 27–29.9.1996 V těchto dnech obsadila skupina karlovarské mládeže ve věku 17–19 let již několik let opuštěný dům v ulici Nad Vřídlem. Celá akce měla manifestační charakter a byla spojena s workshopy na téma sociální a kulturní situace mládeže a s výstavou. Na dům vyvěsili transparenty „Máme právo bydlet“ a „Páni radní, dejte šanci mládeži!“. Symbolického obsazení se zúčastnilo dvanáct lidí, včetně sociálního asistenta Okr.esního úřadu Karlovy Vary. – 15 –
Svojí solidaritu a podporu vyjádřila squatterům řada občanů. Na příklad vinárna Montmarter nabídla účastníkům akce Squat 96 Karlovy Vary zdarma polévku. Squatteři rovněž zaslali primáto rovi Karlových Varů otevřený dopis, poukazující na bytovou a sociální situaci mladých. Obsazení mělo kladnou odezvu v místním tisku. DVŮR KRÁLOVÉ, MÁLKŮV STATEK 1854 — PROSINEC 1996 AŽ JARO (?) 1997 Po ústní dohodě s majitelem byl tento déle neobývaný objekt obsazen asi sedmi squattery z nichž část již obsazovala „Há jenku“. Squatteři si statek svépomocně opravili a vybavili tak, že v něm byla příležitostně v provozu čajovna a společenská míst nost. Na statku probíhal poměrně pestrý společenský život, ko nalo se zde několik pogoték, táboráky, fotbalová utkání, turnaj v šipkách a kuželkách atd. Jednou z posledních akcí tohoto dru hu bylo upálení Morany při vítání jara v roce 1997. Squat odrazil i dva pokusy o útok ze strany místních neonacistů. Prostor zde dostalo i několik amatérských malířů, kteří vyzdobili vnější i vnitřní stěny objektu. Squatterských aktivit si však začala všímat policie a po té co si vyžádala písemný souhlas s vyklizením od majitele, provedla na statku razii. Statek slouží nyní pouze jako klubovna. KŘENICKÁ, PRAHA 10 — LEDEN (?) AŽ 2.2.1997 Opuštěná vila v Křenické ulici ve Strašnicích byla obsazena asi deseti lidmi, většinou příznivci hnutí punk a několika cizinci. Zdá se, že tato skupina neměla vazby na autonomní scénu. Dům vyklidila bez odporu cizinecká policie.
– 16 –
NOVÁ ZAHRADA, BRNO — 20.8.1997 – 11.11.1997 Do deset let neobývaného domu v Porthajmově ulici v Ži denicích se nastěhovala skupina squatterů už s připraveným pro jektem „Ekologického, kulturně sociálního centra“. Nájemcem domu byla Strana zelených, jejíž brněnský představitel s tímto projektem souhlasil. Vlastník domu, Magistrát města Brna, však nájemní smlouvu krátce po obsazení Zeleným zrušil. Po prove dení nejnutnějších oprav a úprav proběhlo v Nové zahradě, jak se squat nazýval, několik kulturních akcí, které měly pozitivní ohlas v tisku, u veřejnosti a zejména u sousedů. Šlo zejména o výstavy obrazů, fotografií a autorské večery. Squatteři založili občanské sdružení Nová zahrada, které vedlo jednání s úřady o legalizaci squatu. Dne 28. srpna došlo ze strany Městské policie k prvnímu pokusu o vyklizení. Stalo se tak na žádost Magistrátu města Brna. Obyvatelé Nové zahrady však pokračovali v úpra vách domu a nadále vyjednávali s magistrátem — bezvýsledně. Když se dozvěděli, že dům má být zanedlouho prodán, začali se chystat na obranu. Městská policie se pokusila squot vyklidit 10. listopadu, ale nepodařilo se jí prorazit přes barikády. K další mu útoku dochází v noci z 10. na 11. listopadu. Patnáct přísluš níků městské policie bez odznaků, identifikačních čísel, v kuk lách, a někteří s automatickými zbraněmi, proniklo do budovy a začalo jedenáct přítomných squatterů fyzicky napadat. Bití kopání, slovní urážení vyvrcholilo tím, že byli všichni zahnáni do uzavřené místnosti kam policisté vhodili slzotvorný granát. Šlo o jeden z nejbrutálnějších útoků policie po listopadu 1989 nejen proti squatterům, ale proti občanům vůbec. Ani po této razii však squatteři dům neopustili. 11. listopadu dopoledne policie za přítomnosti starosty Židenic Juránka zaútočila na squat znovu. Nad domem létal vrtulník, přichystané byly i vysokozdvižné plošiny. Téměř po jedné hodině se útočníkům podařilo prorazit barikády a vniknout do domu. Šest přítomných obránců ustoupi lo na střechu, odkud se později pokusili uprchnout, ale byli za drženi. Při dobývání Nové zahrady byla rozkradena a zničena řada osobních věcí squtterů i stavební materiál přichystaný na opravy. 21. listopadu 1997 se konala v Brně solidární demonstra – 17 –
ce proti kriminalizaci squattingu, jíž se zúčastnilo přes dvě stě osob. Brněnský magistrát nechal Novou zahradu zabezpečit proti znovuobsazení (zazděná okna a dveře) a dům byl v lednu 1998 prodán soukromému majiteli za 1 mil. Kč. Jak bude nadále vyu žíván, není známo. Na zadržené squattery bylo podáno trestní oznámení za neoprávněné užívání domu (§ 249), ale po amnestii bylo zastaveno, stejně jako trestní stíhání příslušníků městské po licie za ublížení na zdraví, na které podali trestní oznámení squat teři. V domě probíhala rekonstrukce, ale v současné době (léto 1999) je pravděpodobně zastavena. GALERIE EXIST, PLZEŇ — LÉTO 1998 AŽ ? Iniciativa umělců Kolektiv 777 nelegálně obsadil prostory v centru města a otevřel zde Galerii Exist. Díky tomuto kroku jim „město“ přislíbilo konečně prostory pro jejich další činnost. ZENKLOVKA, PRAHA 8 — 15.8.1997 AŽ 28.1.1998 Skoro deset let neobývaný pavlačový dům v Zenklově ulici obsadili členové a sympatizanti Československé anarchistické fe derace. Jeho majitel, pan Suchánek, zpočátku proti jejich přítom nosti nic nenamítal, 3. září se však dostavil v doprovodu policie ČR a vyzval anarchisty k opuštění domu. Z celé situace vyply nulo, že na něj policie vyvíjela nátlak. Anarchisté se v domě zaba rikádovali a kladli pasivní odpor. V noci z 3. na 4. září se je poli cie pokusila vyklidit, ale podařilo se jí překonat pouze první vchodové barikády. Squatteři ustoupili na střechu, odkud se je pokusili dostat požárníci. Většina z nich potom „dobrovolně“ sestoupila a zbytku se podařilo dopoledne dům opustit. Po dalších jednáních s majitelem bylo dohodnuto, že squatteři mohou v „Zenklovce“ zůstat až do jara 1998. V Zenklovce pro běhlo několik přednášek a výstav, v provozu byla rovněž čajovna. V polovině ledna 1998, v rozporu s ústní dohodou, vyzval pan – 18 –
Suchánek squattery znovu k opuštění domu, a to do 28. ledna. Ti se skutečně k tomuto datu vystěhovali a na protest obsadili sym bolicky na jeden den halu Hlavního nádraží, kde vařili a rozdávali zdarma jídlo bezdomovcům. Zároveň oznámili, že na jaře obsadí další dům. Proti šesti squatterům bylo zahájeno trestní stíhání podle § 249 a dva z nich byli skutečně odsouzeni k podmíněným trestům. Proti ostatním bylo trestní stíhání na základě amnestie zastaveno. V Zenklovce žilo asi patnáct lidí, z nichž se většina po vy klizení přestěhovala do Autonomního centra Ladronka, kde pře čkali zimu. Dům v Zenklově ulici je dodnes prázdný. AUTONOMNÍ CENTRUM MILADA, PRAHA 8 — 1.5.1998–? Obsazením vily Milada u vysokoškolských kolejí v Tróji vzniklo v Praze druhé aktivní autonomní centrum. Vilu obsadili většinou ti samí lidé, kteří opustili Zenklovku. Ihned po obsazení uzavřel předák squatterů se zástupcem Ústavu pro výzkum informací, který je vlastníkem objektu, ředitelem Zeleným ústní dohodu, která pobyt anarchistů ve vile umožňovala s pod mínkou, že se nebudou dopouštět kriminální činnosti. V červnu 1998 a večer před Local street party provedla policie v Miladě dvě razie, při nichž odcizila řadu osobních věcí squatterů, nalezla menší množství marihuany a podstrčila jim „psaníčka s neiden tifikovanou látkou“. Přestože v této věci nebyl nikdo obviněn, a to ani z přestupku, vyvinula policie na majitele nátlak a ten vy zval 4. září squattery k opuštění vily do 14. září. Situace se vyost řila poté, co vyšlo najevo, že ÚVI pod silným tlakem Protiextre mistického oddělení Policie ČR podal podnět k policejnímu vy klizení. Milada se tedy začala chystat na obranu. Na střeše se od konce září střídaly hlídky, ve vchodu a na chodbách stály bariká dy. Obléhání 7–9. října 1998 Útok soukromé bezpečnostní agentury, najaté správcem ob – 19 –
jektu, začal za asistence státní i městské policie 7. října v 8 hodin. Přes první zátarasy se útočníkům podařilo proniknout asi za dvacet minut. Pět anarchistů mezitím spořádaně ustoupilo na střechu. Další dva squattery policisté zadrželi v budově. Druhý den byl zadržen další a ochrance i policii se podařilo odstřihnout lano natažené z blízkých kolejí, kterým dopravovali přátelé obráncům potraviny. Dne 9. října opouští střechu pod silným psychickým tlakem a z fyzického vyčerpání dvě dívky — počet obránců se tak ztenčil na dva. Konečná „kapitulace“ Milady se dala očekávat každou hodinou, obránci byli již třetí den na střeše, v zimě a bez přísunu potravin. 9. října odpoledne se policie od Milady stáhla a zůstali pouze členové bezpečnostní agentury. Ti se znovu snaží obránce dostat ze střechy a rozbíjejí pod nimi taš ky. Večer se však u Milady shromáždilo čtyřicet až šedesát ak tivistů anarchoautonomní scény (asi dvacet lidí tábořilo u Milady nepřetržitě od 7. října) a těsně před půlnocí došlo k radikálnímu obratu. Z budovy vysokoškolských kolejí, z výšky osmého patra slaňuje na střechu Milady jeden z aktivistů a obráncům přináší jídlo, pití, spacáky, ale hlavně psychickou podporu.. Jeho zadržení agenturou a odstřižení lana zabránil spontánní útok shromáždě ných na vchod Milady. Krátce potom ředitel Zelený agenturu od volal a Milada byla znovuobsazena. V noci z 9. na 10. října po stavili anarchisté na přístupových cestách v okolí Milady několik barikád. V časných ranních hodinách je policie sice odstranila, ale k novému pokusu o vyklizení již nedošlo. Po solidární demon straci z 11. října. bylo Autonomní centrum Milada znovu zpří stupněno veřejnosti. Jednání o legalizaci a realizaci projektu Autonomního centra mezi občanským sdružením Kořeny, založeným squattery, a úřa dy pokračuje. Při obléhání Milady došlo stejně jako v předešlých případech k záměrnému ničení zařízení budovy a osobních věcí squatterů ze strany „ochránců pořádku“. Na čtyři obránce Mila dy je podáno tr. oznámení podle § 249. Autonomní centrum Milada je v současné době vedle Lad ronky druhý funkční squat v Praze a zřejmě i v celé ČR. Konaly se zde pravidelné schůzky členů ČSAF, přednášky, výstavy, v pro vozu je bar a v poslední době se zde konají i rockové koncerty. – 20 –
(Pozn.: Podrobnejší informace o squatě Milada najdeš na in ternetových stránkách www.milada.s.cz.) „PRASE“, PRAHA 8 — ČERVENEC 1998 AŽ ? Vilka Miluška, zvaná „Prase“, jakýsi satelit Autonomního cen tra Milada, vzdálený od něj pár desítek metrů, byl obsazen asi třemi squattery, příznivci hnutí punk. Při obléhání Milady byla vyklizena a 11. října 1998 znovu obsazena anarchisty. Dnes je obývána squattery. AZYL, PRAHA 5 — ŘÍJEN 1998 Asi týden po obléhání Milady byla obsazena další opuštěná vila v Hlubočepích, kde měla být od 21. října pravidelně jednou týdně otevřená čajovna „Azyl“. Dříve než se mohla řádně roz běhnout, byl squat po dvou týdnech na nátlak majitelky opuštěn. SLOVENSKO Zelený dvor, Košice — 7.7.1994 až leden 1996 Bývalý motorest Zelený dvor nedaleko Košic u výpadovky na Prešov obsadilo šest košických autonomů a pokusilo se zde vy tvořit Ekologicko-kulturní centrum. Stejně jako pražští a brněn ští squatteři i oni se snažili svůj projekt legalizovat. Nenechali se zastrašit nátlakem policie a uspořádali zde několik koncertů a dalších akcí. V Zeleném dvoře byl funkční bar a rozsáhlá anar choautonomní a ekologická knihovna. Toto vznikající autonomní centrum se však stalo častým terčem fašistických útoků a 21. dubna 1995 byl objekt navíc odpojen od elektrického prou du, jehož přívod se již nepodařilo obnovit. Další vlna fašistických útoků začala na podzim roku 1995, a i když se squatterům a je jich příznivcům podařilo některé z nich odrazit, v lednu 1996 do – 21 –
sáhli fašisté svého. Využili nepřítomnosti obyvatel a Zelený dvor vypálili — objekt museli hasit požárníci. Zelený dvor byl nejzná mějším a nejaktivnějším sqattem na Slovensku. Udržoval kontak ty s pražskou a brněnskou anarchoautonomní scénou i se za hraničím. Někteří squatteři ze Zeleného dvora se odstěhovali do „ekologicko-alternativní „ vesnice Zaježová u Pliešovců, kde po vypálení Zeleného. dvora byl založen nový „infošop“. V Za ježovej se každý rok uskuteční řada koncertů, výstav, panel. dis kusí, a tak se zde do určité míry zrealizoval projekt Autonomní ho kulturního centra. Kontakt: Čierna distribúcia, Bohuš H. Pos te restante, 96263 Pliešovce. — Po dlhodobých nezhodách bola aj budova, kde fungoval infošop a obývali ho anarchisti, uzavretá, a to na jesen 2000. Obyvatelia odišli. Na Zaježovej stále ostávajú ekologovia, ktorí vlastne vyhodili obyvatelov MNV. Mimo Zeleného dvora existovalo na Slovensku několik dal ších squatů. K prvním pokusům o obsazování došlo v Trenčíně, dalším městem byla Čadca a Žilina, o nichž však chybí přesnější informace. Squat existoval i v Malackách byl však vyklizen policií v zimě 1995–96. DODATKY Vedle uvedených případů existovala a existuje ještě řada dalších obsazených domů, jejichž obyvatelé se však nijak kul turně-politicky neprojevují a neprojevovali a snad právě proto je vlastníci objektů i policie nechává v relativním klidu. Za všechny lze uvést dům na Petříně nedaleko bývalé restaurace U Jezírka — byl obsazen v létě 1994 a žilo v něm i pár lidí ze Zlaté lodi; po tom bývalá restaurace U Nebozízku, rovněž na Petříně, obsazená bezdomovci; Zemědělské stavení na Radlické, obsazené bez domovci v roce 1998, a řada dalších domů na starém Žižkově, Nuslích a jinde, obsazovaných zčásti bezdomovci většinou star ších ročníků atd.
– 22 –
PRAMENY — Archiv Autonomního centra Ladronka — Archiv Občanského sdružení Nová zahrada — materiály Dokumentačního střediska pro lidská práva Helsinského výboru — anarchistický i oficiální tisk z let 1990–99 — soukromé archivy sympatizantů
– 23 –
SQUATTERSKÉ AKTIVITY V LETECH 1999–2003 BRNO, FRANCOUZSKÁ ULICE — 16.–17.10.1999 Jeden z opuštěných, chátrajících domů na Francouzské ulici v Brně, v tzv. „brněnském Bronxu“, obsadila demonstrativně ve dnech 16.–17. října 1999 skupina dvaceti aktivistů a příznivců občanského sdružení Wera, které chtělo tímto způsobem upo zornit brněnský magistrát na to, že se ve městě nachází přes dva tisíce neobydlených objektů, přičemž v ubytovnách a sociálních zařízeních pro lidi v kritické sociální situaci je pouze 170 míst. Na „dočasný“ squat byl vyvěšen transparent „Obsaďte mě, chátrám!“ a interiér aktivisté zútulnili obrazy s přírodní tema tikou. Účastníky tohoto „happeningu“ opakovaně perlustrovala policie, ale z úředníků magistrátu, jimž byla akce určena pře devším, nepřišel se „squattery“ diskutovat nikdo. BRNO, KOCIÁNKA — 11.6.2000 K dalšímu demonstrativnímu obsazení dlouhodobě nevyuží vaného objektu došlo 11. června 2000. Bývalou budovu interná tu na Kociánce obsadilo symbolicky na jeden den asi sto mla dých lidí, kteří tak chtěli dát najevo, že v Brně po uzavření klubů Šedé litiny a Vaňkovky chybí alternativní kulturní centrum. Na Kociánce proběhla výstava prací studentů brněnských výtvar ných škol, autorské čtení a akustické koncerty. Stejně jako v pří padě Francouzské ulice byl objekt po skončení akce uklizen a v klidu opuštěn. MLÝN VALCHA, DVŮR KRÁLOVÉ — KONEC ŘÍJNA 2000 AŽ 22.3.2001 V budově bývalého mlýna v Jiráskově ulici s přilehlou rozsáh lou zahradou se dvanáctičlenná skupina squatterů pokusila vybu dovat společenské kulturní autonomní centrum. Asi týden po – 24 –
obsazení je zástupce firmy Nippo, která je vlastníkem objektu, vyzval k okamžitému opuštění budovy, přičemž vyhrožoval zá sahem policie. Squatteři ultimátum odmítli a provedli nezbytná opatření proti případnému útoku — ten se však nekonal. V listopadu „posádku“ mlýna posílila skupina squatterů ze „Statku“, který nechal jeho soukromý majitel pan Kužela vyklidit za asistence policie. I když se squatteři pokoušeli „Statek“ bránit, tak v situaci, kdy soukromý majitel nechal traktorem strhnout přilehlou stodolu a vyhrožoval i stržením obytné budovy, byl dal ší odpor nereálný. Mlýn byl přes svoji značnou zchátralost legálně obýván až do konce 90. let, kdy jej opustila poslední nájemnice paní Zemano vá, jejíž rodina tam žila a pracovala od konce první světové války a vyjádřila squatterům svoji podporu. Novým obyvatelům mlýna se poměrně rychle podařilo dům po technické stránce „zprovoznit“ — oprava střechy, rozvodu vody a elektrického proudu. V prvním patře byla zřízena spole čenská místnost a začalo se s úpravami hospodářských prostor pro instalace chystaných výstav. V listopadu 2000 se mlýn stal terčem útoku skupiny naziskinheadů, ale těm se podařilo vytlouci jen několik oken… Se sousedy vycházela squatterská komunita dobře, a tak se obyvatelé mlýna rozhodli, že 7. dubna 2001 představí své sociálně-kulturní centrum veřejnosti. Za tímto účelem byla ve mlýně instalována řada obrazů a artefaktů. 19. března 2001 se do mlýna dostavili tři zmocněnci firmy Nippo a ultimativně vyzvali squattery, aby do jedné hodiny ob jekt opustili. Ti to odmítli s poukazem na to, že je to nejen „tech nicky“ nemožné vzhledem k vystaveným obrazům a dalším předmětům, ale že nemají ani kam jít. Po dvou dnech klidu zaútočila 22. března 2001 v 6.30 h na mlýn policie a zadržela všech dvanáct obyvatel. Policisté se psy prohledávali (rozuměj demolovali) jednotlivé místnosti — vy sypávali šuplíky, shazovali police, házeli na zem knihy, potraviny atd. Přeřezávali přípojky k elektrickým spotřebičům i sluchátka k volkmenům… Všichni zadržení byli podrobeni dvanáctihodi novým výslechům a policie jim sdělila, že jsou obviněni z ne – 25 –
dovoleného užívání cizího majetku. Formální záminkou k vykli zení bylo údajné hledání drog, a co je zajímavé, i tiskovin! Co se týká drog, tak mimo kávy, balíčku tabáku, cukru a soli nebylo nalezeno nic a z tiskovin policisté objevili celý ročník Ru dého práva. Squat Mlýn byl firmou Nippo tolerován skoro čtyři měsíce, a to, že k vyklizení došlo čtrnáct dní před jeho oficiálním otevře ním pro veřejnost, svědčí o tom, že skutečným důvodem vyklize ní byla snaha zlikvidovat rozvíjející se nezávislou kulturně-sociál ní aktivitu. Zda je někdo ze squatterů vystaven soudní represi, jak jim vy hrožovala policie, není známo. ŠAFRÁNKA, PRAHA 6 — ČERVENEC AŽ POČÁTEK ZÁŘÍ 2002 Skupina aktivistů pražské anarchistické scény obsadila od konce devadesátých let opuštěný, památkově chráněný statek Šafránka, jehož vlastníkem byl Magistrát hl. m. Prahy. Jak uvedli ve svém prohlášení, jejich cílem bylo „vytvořit na Šafránce pro stor pro nekomerční aktivity, začínající kapely, divadla a umělce, propagovat etické (vegetariánské a veganské) stravování, myšlen ky samosprávy a organizace zdola, vytvořit zázemí pro svobodné diskuze a přednášky… Tento svobodný prostor chce být příleži tostí pro tvůrčí seberealizaci, je otevřený Vám všem…“. 19. července 2002 v 19.00 h se dostavili zástupci magistrátu a členové bezpečnostní agentury a vyzvali squattery k opuštění objektu do půl hodiny. Část squatterů se začala skutečně „vystě hovávat“, zatímco osmičlenná skupina se opevnila na půdě a střeše, kde vyvěsili černé a černorudé vlajky, a ultimátu se od mítli podřídit. Narozdíl od obležení Milady nebo Ladronky se policie a bez pečnostní agentura tentokrát nepokusily obránce skutečně izo lovat. Policie se omezila pouze na perlustrace přítomných a radní Blažek se vyjádřil, „že město proti squatterům nezakročí nási lným způsobem“. A tak zatímco před hlavním vchodem do statku hlídkovala – 26 –
policie nebo bezpečnostní agentura, na zahradě zadního traktu vznikl improvizovaný tábor sympatizantů, kde na podporu obránců proběhlo několik kulturních akcí (divadlo, taneční party, přednášky atd.). 23. července demonstrovalo před pražským magistrátem asi čtyřicet anarchistů s hesly „Chcete ruinu, nebo kulturně sociální centrum?“. Podobná solidarizační akce proběhla i v Brně. Přes značný zájem sdělovacích prostředků se squatterům ne podařilo o svém kulturněsociálním projektu s žádným kompe tentním představitelem města jednat. Magistrát se tenkrát rozho dl nechat squattery postupně „vyhnít“ a omezit se pouze na mo nitorování dění kolem statku a stálé hlídkování bezpečnostní agentury. Počátkem září 2002 magistrát prodal Šafránku soukro mé firmě a squatteři ji opustili. LADRONKA — 1993–9.11.2000 V posledních dvou letech své existence se Autonomní cent rum sice vyprofilovalo spíš jako alternativní klub, ale i tak hrálo významnou roli v antiautoritářském hnutí (organizační a tech nické zajišťování demonstrací, benefiční akce pro autonomní tisk a aktivity atd.). Co se však ukázalo jako důležitější, byla změna postoje části obyvatel ze sousedství od aktivní sympatie (v roce 1995 pode psalo petici na podporu Ladronky a jejího projektu asi tři sta ob čanů z okolí) v pasivitu a u některých i aktivní odpor. K tomu zčásti přispělo zúžení programové náplně Autonomního centra a tudíž i omezení „komunikace“ se sousedy a antiglobalizační de monstrace v září 2000, které díky následné kampani v médiích vedly mimo jiné i k tomu, že veřejnost začala anarcho-autonomní aktivity vnímat negativněji než dřív. Dne 9. listopadu. 2000 ráno zaútočili na Ladronku příslušníci městské policie za osobní přítomnosti radních Blažka a Dvořáka. Jako záminka a politické zdůvodnění k této akci jim sloužil text petice s podpisy asi stovky místních občanů, v němž si stěžovali na hluk a nepořádek v okolí statku… Policistům se podařilo vy – 27 –
razit bránu a většinu squatterů zadržet v hlavní budově. Pouze čtyřem se podařilo nakrátko zabarikádovat na půdě a potom ustoupit na střechu. Magistrát nasadil do akce 60–80 policistů včetně zásahové jednotky a čtyři požární vozy. Podpora 30–40 aktivistů, kteří se před Ladronkou sešli, nemohla vyklizení zabránit. Kolem 18. hodiny opustili čtyři obránci (z toho dvě dívky) střechu. Celá akce proběhla bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí a podle renomovaných právníků se radní Dvořák a Blažek svým jedná ním dopustili řady přestupků, ne-li trestných činů. Po vyklizení proběhlo několik protestních demonstrací s účastí 400–500 osob a policie Ladronku střežila nepřetržitě až do prosince, kdy ji vy střídala bezpečnostní agentura. Část squatterů obsadila dům v nedaleké Hošťálkově ulici, odkud se musela do jara 2001 rovněž vystěhovat. Od vyklizení byla Ladronka střežena bezpečnostní agenturou, jinak byl objekt prázdný a slíbený termín rekonstukce byl již několikrát z fi nančních důvodů posunut, naposledy na rok 2004. V současné době už probíhá rekonstrukce. STARÉ STŘEŠOVICE, PRAHA —
ČERVEN
1995–25.7.2003
Kolonie dělnických domků ve Starých Střešovicích byla v polovině 80. let určena k asanaci. Rozhodnutí o demolici bylo sice v roce 1990 zrušeno, ale život se do zdevastované lokality již nevrátil. V červnu 1995 obsadila skupina mladých lidí první do mek čp. 79 a v říjnu téhož roku je obsazen i další, čp. 96. Stře šovické squaty zpočátku nestály o publicitu a jejich obyvatelé se zaměřili na postupnou rekonstrukci svých nových domovů. V listopadu 1998 založila takto vzniklá squatterská komunita občanské sdružení s názvem Dobročinný spolek Medáků ve Sta rých Střešovicích, který zahájil jednání s vlastníkem objektů, Magistrátem hl. m. Prahy, o legalizaci obsazených objektů. V květnu 1999 squatteři začali využívat třetí objekt čp. 946. Projekt komunitního sociálního centra získal širokou podpo ru dalších občanských iniciativ a institucí, místních občanů, ale – 28 –
i některých odborů Magistrátu hl. m. Prahy a starosty Prahy 6 P. Béma. Cíle projektu: — rozvoj komunitních vztahů v lokalitě Starých Střešovic; — otevření místa pro komunikaci, setkávání a vzdělávání prostřednictvím kulturních programů spojujících více generací; — poskytnutí nového prostoru pro prezentaci soudobé umě lecké tvorby, nahlédnutí do dřívějšího způsobu života oživením tradic a znovuobjevením atmosféry domků venkovského charak teru; — vytvoření prostoru pro dlouhodobé sociální bydlení mla dých lidí, poskytnutí základního poradenství a krátkodobého azylového bydlení mladým lidem v sociální nouzi. 24. září 2000 Medáci oficiálně představili svoje prostory a projekt veřejnosti. Díky pestré nabídce kulturních a vzděláva cích programů (koncerty, divadelní představení, vzdělávací pořa dy, výtvarné dílny pro děti), celkové útulnosti a klidné atmosféře místa se Medáci stali vyhledávaným místem návštěvníků všech věkových kategorií. Nekonečná jednání s úřady vyústila ve vyhlášení veřejného konkurzu na využití všech tří obsazených objektů v březnu 2002. V dubnu 2002 rozhodla městská část Prahy 6, které byly objekty mezitím převedeny do vlastnictví, o výsledcích konkurzního řízení. Dům čp. 946, kde Medáci provozovali Šumící haltýř, byl pro dán soukromému zájemci, dům čp. 96, hlavní prostor, kde se ko nají kulturní akce, kde je v provozu bar, byl dán do pronájmu T. Klímovi a pouze objekt čp. 79 získali do pronájmu Medáci a jejich projekt skončil na druhém místě. Vzhledem k nejasnostem a vážnému podezření z neobjek tivnosti výběrového řízení, jej Dobročinný spolek Medáků odmí tl uznat a proti jeho výsledkům se odvolal. (Projekt Medáků totiž počítal s provázáním aktivit v objektech čp. 79 a 96 a výsledek konkurzu tak v praxi znamenal nemožnost tento projekt rea lizovat.) V červenci 2002 jsou Medáci vyzváni k opuštění objektu čp. 96 a jeho předání MÚ Prahy 6 — ti to odmítají s odůvodně ním, že čekají na výsledek odvolání. – 29 –
V srpnu a začátkem září 2002 se situace vyhrotila a „vítězný“ nájemce T. Klíma se pokusil Medáky vystěhovat pomocí sou kromé bezpečnostní agentury. Squatteři zajišťují dům čp. 96 ba rikádou a s podporou sympatizantů v něm nepřetržitě drží hlídky a obracejí se na soud. Ochranka se po několika dnech stahuje a kulturní aktivity pokračují v obvyklém rozsahu. To, že Medáci neuznali výsledky výběrového řízení, zna menalo, že ztratili i nárok na využívání druhého objektu čp. 79 a v únoru 2003 jsou znovu vyzváni k opuštění objektů. Jelikož objekty má vyklidit Občanské sdružení Medáků ve Starých Střešovicích, squatteři ho rozpouštějí a zakládají Ob čanské sdružení Slovanská Lípa, na níž se tudíž rozhodnutí o vy stěhování nevztahuje. Kulturní a společenské aktivity tak ve Sta rých Střešovicích pokračovaly ve stejném rozsahu jako dřív. Narozdíl od anarchoautonomních squatů se Medáci nebránili využívat finanční podporu formou grantů od nevládních or ganizací a nadací jako je Open Society Fund Praha a svým cel kovým zaměřením měli spíš blíž k nevládním občanským a eko logickým iniciativám (s nimiž také úzce spolupracovali) než k anarchoautonomní scéně. V červenci 2003 byli vystěhováni na popud Prahy 6 a ve svých aktivitách pokračují v rámci ekologických sdružení a jiných neziskových organizací. ULICE LODNÁ, BRATISLAVA — ČERVEN 2000–4.9.2000 K prvním pokusům o squatování v Bratislavě došlo až na podzim 1999, kdy skupinka nadšenců začala postupně vyklízet a upravovat několik let prázdný dům v Podtatranské ulici. Těsně před tím, než se tam stačili noví obyvatelé nastěhovat, nechal majitel dům obsadit bezpečnostní agenturou, a tím bylo vytvo ření komunitního autonomního centra znemožněno. K dalšímu pokusu došlo v červnu 2000, kdy asi desetičlenná skupina mladých lidí obsadila opuštěný dům na Lodné ulici v centru Bratislavy. Díky velké podpoře a aktivní pomoci přátel
– 30 –
se během krátké doby podařilo zprovoznit většinu obytných prostorů. Využívána byla společenská místnost, kuchyň i sklepní prostory. Squatteři na Lodnej provozovali „podzemní sklepní bar“, infoshop, konalo se tam několik videoprojekcí a přednášek o MMF, globalizaci a INPEGu. Proběhlo tam i několik menších výstav. Slibně se rozvíjející autonomní iniciativa však narazila na zá měr vlastníka — Okresný úrad Bratislava I —, který dům nechal na počátku září vyklidit policií, patrně s cílem později ho odpro dat či jinak komerčně využívat. 4. září 2000 proběhla před vyklizeným domem menší protest ní akce a někteří z vystěhovaných squatterů ho znovu obsadili. Neustálý tlak policie a úřadů však další aktivity v domě znemožnil. Na Lodné žilo deset až dvanáct stálých obyvatel a krátce před vyklizením už třicet. Většinou šlo o aktivisty a sympatizanty anarcho-autonomího hnutí. „Přestože Lodná trvala jen krátce, představovala pro nás velkou zkušenost… Fenomén squattingu je potřebné rozšířit i na Slovensku a s obsazováním objektů je nutné zároveň projevit ne spokojenost s bytovou politikou, s nedostatečným sociálním za bezpečením lidí, poukazovat na machinace s nemovitostmi, při kterých vznikají zisky, za kterými však nestojí žádné vytvořené hodnoty, a na absenci spontánních kulturních center. Proto: Obsaďte a žijte!“ (z textu komunity na Lodné po vyklizení) PAPÍRNA, PRAHA — PODZIM 1997–18.12.2003 V případě Papírny se tak úplně o squat nejednalo, její historie je totiž trochu složitější. Po vyklizení squatu Sochorka na podzim 1997 se na Papírnu přesunula část squatterů na základě dohody o náhradním bydlení s MÚ Praha 7 a provozovala různé aktivi ty — tiskárna, koncertní sál, kancelář A-kontry. Nějakou dobu fungovala Papírna také jako místo pravidelných schůzek čsaf. – 31 –
MÚ ale pomalu objekt rekonstruoval a aktivity se postupem doby zúžily jen na pořádání koncertů. Když byl zrekonstruovaný celý objekt kromě prvního patra a sklepa (na tyto části objektu měli obyvatelé smlouvu), bylo jasné, že se MÚ bude snažit osazenstvo (většinou punkového ražení) vyklidit. Posledního půl roku byly kvůli stížnostem a zásahům městské policie koncerty jenom do 24 hodin a přicházely další problémy. 18. prosince 2003 ráno vtrhla do domu policie s partou dělníků, kteří začali všechno házet do kontejnerů. Osazenstvo bylo tou dobou v práci, takže se žádná obrana nekonala a některé osobní předměty se dokonce ztratily. Lidé měli možnost vyzvednout si své věci do dubna 2004, kdy byl objekt (první patro a sklep) defi nitivně uzavřen. MORAVSKÝ KRUMLOV, A.K.FABRIKA — 26.8.2003–? Squat A. K. Fabrika je bývalá mlékárna v Moravském Krumlově, kterou obsadili místní anarchisté (pracující, studenti, nezaměstnaní). Během jeho trvání došlo k desítkám provokací ze strany státu a k osmi policejním intervencím (zásahy, vylamování dveří, hledání drog atd.). Během své činnosti vybudovali squatte ři obytné části, hospodu, tělocvičnu (hokej, sálová kopaná, box), knihovnu, stolní fotbal. Realizovali různé akce (koncerty, přednášky, diskuze, anarchistická setkání). „Jsme připraveni spolupracovat i s autonomy, punx. To, že někdo je nebo není anarchista, nehraje žádnou důležitou roli.“
– 32 –
PŘÍČINY A PODSTATA SQUATTINGU (Jaroslav Puchmertl, v Praze 8. ledna 1999) Motto Velmi moudré zákony trestaly v Sýrii vždycky raději toho, kdo z nedostatku péče vykládal své předměty k pokušení, než zloděje. Kdo je chud a vezme si, co nalezne, dělá v svém postavení jen to, co musí. Kdo však zanechává svůj majetek opuštěn, je vzdálen toho, co měl dělati, a následkem toho zasluhuje potrestání spíše než zloděj, který kradl. Tak uvažovali Assyřané. Markýz de Sade, „Leonora a Klementina“ V říjnu 1998 proběhl dosud nejostřejší střet mezi představiteli moci a obyvateli jednoho pražského squattu. Správce dlouhodo bě nevyužívaného objektu si na pomoc povolal nejen policii, ale i všehoschopnou bezpečnostní agenturu. Mladí lidé několik dní vzdorovali izolaci, nepřízni počasí i útokům represivních slo žek — díky nezměrné vůli, sebeobětování a solidárním aktivitám z tohoto střetu vyšli vítězně. Média věnovala „bitvě o Miladu“ nebývalou pozornost, zaměřila se však pouze na průběh a právní interpretaci událostí. Ve veřejnosti měla být vyvolána představa, že se jedná o konflikt mezi představiteli zákona a skupinou asoci ální mládeže. Skutečné příčiny a sociální podstata zůstaly nepo všimnuty. Squatting je produktem společenského systému, který se opírá o vykořisťování člověka i přírody a veškeré hodno ty podřizuje významu peněz. Mladí lidé reagují na bezvý chodné sociální postavení, kdy ztratili veškerou naději na dů stojný život. Nonkonformní odpověď na jeden z mnoha zločinů kapitalismu — zrůdné „tržní řešení“ bytové otázky. Účinně řešit bytovou situaci mohou jenom příslušníci majetkové elity, jejichž finanční příjmy jsou morálně nelegitimní či dokonce zcela ne – 33 –
zákonné. Většina obyvatelstva se díky permanentnímu propadu životní úrovně, astronomickým cenám nemovitostí a absenci by tové výstavby ocitá v tíživé existenční situaci. Sociální realita ztě žuje možnost námezdně pracujícím vytvořit si vlastní domov… Vědomí domova člověku přináší pocit svobody, sprave dlnosti, důstojnosti, bezpečnosti a sounáležitosti s vnějším prostředím. Jedná se o subjektivní pocit prostoru, v němž člověk zcela svobodně rozvíjí vlastní identitu, žije důstojný život beze strachu, vnímá plnoprávné postavení, nachází soulad s ostatními lidskými bytostmi i vnějším prostředím. Tento niterný prožitek není dán pouze prostorově, nýbrž především hodnocením kvali ty stávajících mezilidských vztahů a sociálních vazeb. Domov neutváří pouze individuální obydlí, ale rovněž vědomí sounáleži tosti s hodnotami společnosti. Lidská bytost tudíž rozlišuje osobní a společenský domov. V hranicích „osobního domova“ se jednotlivec odděluje od vnějšího světa a zcela svobodně buduje subjektivně přitažlivý prostor. Zde se v atmosféře důvěry setkává s jinými lidmi a od tud vychází do vnějšího světa. Osobní domov přináší pocit bez pečí v nejistém světě. Společenské uspořádání by se mělo řídit hodnotovými měřítky, která formují svobodné, rovnoprávné a spravedlivé sociální vazby — musí vytvářet domovské podmínky pro všechny bez rozdílu. Společenský domov dává vědomí prožit ku svobody, spravedlnosti a rovnoprávnosti každé lidské bytosti. Vědomí domova konstituuje pocit rovnoprávnosti, neboť zá kladní lidské právo na ochranu před nebezpečím vnějšího prostředí je naplněno. Subjektivní prožitek osobního i spole čenského domova u každého člověka vyjadřuje lidskost společnosti. Kořistnická podstata kapitalistického systému a ignorování bytové krize šíří mezi neustále rostoucí skupinou obyvatelstva prožitek osobního bezdomoví. Globalizace tento pocit umocňu je hrubým pošlapáváním práva na společenský domov — vše mocná ruka trhu drtí poslední výdobytky svobody, spravedlnosti a rovnoprávnosti. Lidská bytost žije ve společnosti, kde nadvláda ekonomických kategorií permanentně posiluje neschopnost ko – 34 –
existence a likviduje poslední pozůstatky vědomí mezilidský sou náležitosti. V mezilidských vztazích i v mechanismech společen ského uspořádání se člověk stává pouhým prostředkem. Lidská bytost se necítí „doma“ v interpersonálním kontaktu, jelikož ho vymezují hodnoty zisku, prospěchu a výnosnosti. Triumfuje ne jistota, strach z jakéhokoli sociálního kontaktu a neschopnost koexistence. Lidé se vzájemně odcizují, život nabývá podoby brutálního boje a veškeré společenské vazby upadají. Většina obyvatelstva má strach, cítí se ohrožena a vydává napospas ne přátelskému světu. Vzniká pocit společenského bezdomoví… Odcizení nevyvolává pouze realita společnosti, nýbrž i subjek tivní postoje. Akceptováním hodnotových měřítek kapitalismu subjekt nejen prohlubuje vzájemné mezilidské odcizení, ale popí rá samu podstatu lidství. Egoistický utilitarismus zosobňuje příči nu mezilidského odcizení, osobního i společenského bezdomoví. V kapitalistickém systému je právo na domov dopřáno vše stranně privilegovaným jedincům, disponujícím dostatkem fi nančních prostředků. Subjektivní prožitek bezdomoví představu je problém nižších příjmových skupin, jímž se nedostává peněz na „koupi“ osobního či společenského domova. Vědomí domo va spoluutváří identitu a napomáhá důstojnému postavení člově ka. Sociálně slabé ohrožuje ztráta vlastní identity a elementární lidské důstojnosti, neboť se v současném společenském uspořá dání necítí doma. Bezdomoví zásadním způsobem porušuje prá vo na svobodnou a rovnoprávnou existenci — nižší příjmové skupiny námezdně pracujících nemají svobodnou volbu a rovná práva. Kapitalismus pošlapává nepopiratelné právo na osobní i společenský domov. Osobní prožitek bezdomoví může napomoci radikální niter né proměně, kdy jedinec zavrhne dosavadní postoje i vlastní spo lečenskou pozici. Vzepře se kapitalistickému systému, který na pomáhá úpadku mezilidských vztahů. Subjekt bude veden tou hou stát se součástí společnosti, jejíž mocenské mechanismy nechápou člověka jako pouhý prostředek, nýbrž naopak napo máhají rozvoji vzájemné sounáležitosti. Hluboká proměna oslabí vliv mezilidského odcizení, a tak iniciuje proces vzniku prožitku společenského domova u veškerého obyvatelstva. – 35 –
Každý má právo vybudovat si zcela svobodně vlastní domov, když se mu osobního nedostává a společenský z niterného pře svědčení odmítá. Squatteři pochopili tuto nepopiratelnost práva na domov, radikální formou proto vzdorují útlaku nesvobody a nespravedlnosti kapitalismu. Jaké motivy vedou mládež k obsazování dlouhodobě nevyuží vaných prostor? Co squattery přimělo k závažnému životnímu rozhodnutí překročit hranice současných zákonných norem? Odpověď na tyto otázky není jednoduchá. Jedná se o mnoho vrstevnatý sociální jev, opírající se o různorodou individuální motivaci. Motivace má navíc podobu ryze subjektivního psy chického procesu, jehož podstatu tvoří nepřenosná jedinečnost a nejhlubší niternost. Nemohu tudíž odhalit, analyzovat či do konce hodnotit motivaci někoho jiného, avšak lze zobecnit její hlavní formy. Všechny myslící bytosti se snaží životní situace řešit v souladu se svými představami a tužbami. Člověk je při překonávání proti venství vnějšího světa a naplňování osobních potřeb vždy veden individuálním zájmem, vyjadřujícím subjektivní představu opti málního řešení určité životní situace. V jakémkoli jednání nachá zíme osobní nebo úzce skupinové zájmy. Kapitalistický společenský systém pošlapává lidskou dů stojnost, neboť popírá jedno ze základních lidských práv — „právo bydlet“. Právo se stává výsadou především bohatých, kte ří disponují dostatkem finančních prostředků, aby si osobní do mov mohli koupit. Námezdně pracujícím je upíráno… Sociálně slabí mohou za naplnění svého práva bojovat všemi pro středky, obsazování dlouhodobě nevyužívaných objektů je proto politiky zcela legitimní. Squatteři bojují za svoji dů stojnost a naplňující nezadatelné právo na osobní domov. Neutu chající snaha odstranit prožitek osobního bezdomoví! Kapitalismus mocenskými mechanismy všestranně prosazuje hodnotová měřítka, opírající se o ziskuchtivé vykořisťování člověka i přírody. Svobody, spravedlnost, mezilidskou úctu a sou náležitost s přírodou podřizuje ekonomické síle peněz. Svobody volby se tak dostává pouze tomu, kdo si ji může koupit. Ná mezdně pracující jsou díky svému ekonomickému postavení vý – 36 –
razně omezeni a nemohou se zcela svobodně rozhodovat. Non konformní mladí lidé pochopili, že stávající společnost neumož ňuje svobodný rozvoj osobnosti — protizákonným jednáním se snaží vymanit ze systémového útlaku a relativně svobodně roz víjet vlastní identitu ve společenství, s jehož hodnotovými měřít ky, politickými postoji i názory na řešení bytové problematiky se ztotožňují. V „právním“ státě tržního typu je každý politicky oprávněn použít jakékoli prostředky k řešení neuspokojivé život ní situace, nesvoboda a nespravedlnost ospravedlňující radikální volbu. Squatteři mají tudíž právo svobodné volby prostředí, ve kterém chtějí žít… Squatterské hnutí může získat podobu nátlakové skupiny, jestliže jedinou formou motivace zůstane snaha řešit osobní by tovou situaci a touha žít v názorově blízkém společenství. Tato kuriózní lobby vyjednáváním s mocenským strukturami usiluje o naplnění svých vlastních práv a ignoruje oprávněné požadavky ostatních sociálně potřebných. Řada nebydlících tak bude pone chána osudu, přestože bytovou krizi mohou prožívat mnohem tížívěji, avšak z věkových či zdravotních důvodů hledají řešení v obsazení dlouhodobě nevyužívaných prostor. Tržní bytová po litika ztrácí povahu závažného celospolečenského jevu, jenž po šlapává právo na osobní domov u nižších příjmových skupin obyvatelstva. Pseudoalternativní mládež se „stará sama o sebe“, čímž akceptuje základní ideový princip stávajícího společenského řádu. Hodnoty kapitalismu triumfují i v prostředí, které je dekla rativně odmítá. Squattery nemotivují pouze osobní či úzce skupinové zájmy, neboť jejich boj by měl podléhat etickým principům. Všeobecné hodnoty lidství se musí stát ideovým pilířem protizákonného úsi lí o naplnění práva na domov. V kapitalistickém systému jsou byty pro většinu nebydlících zcela nedostupné, protože dostatek finančních prostředků nelze získat poctivou prací. Reálné příjmy námezdně pracujících neu stále klesají, zatímco ceny bytů rostou do astronomické výše. Právo bydlet mají tudíž zaručeno pouze majetkové elity, jež vyu žívají bezprávného postavení pracujících k osobnímu oboha cování. Jedno ze základních lidských práv se dostává pouze – 37 –
tomu, kdo si ho může koupit… Mezi etickými principy, které spoluutváří motivaci squatterů by měla být přítomna snaha pou kazovat na negativní společenský jev v podobě bytové krize. Mladí lidé tak vyzývají k vytvoření bytové politiky řešící sou časnou bezvýchodnou situaci námezdně pracujících. Extrémní sebeobětování ve prospěch naplnění práva na osobní domov pro všechny nižší příjmové skupiny. Razantní popření jednoho ze zá kladních ideových pilířů kapitalismu — „každý se má postarat o sebe“. Squatteři se nejen starají, ale dokonce bojují za všechny sociálně slabé nebydlící. Jejich protizákonné jednání je morální výzvou k řešení bytové krize. Kapitalistické společenské uspořádání všestranně zdůrazňuje význam peněz, veškeré hodnoty proto podřizuje ekonomickému hledisku. Mocenské mechanismy napomáhají triumfu lidského egoismu, neboť ekonomické síle peněz nepodlého pouze člověk či příroda, nýbrž i neuchopitelné duchovní hodnoty jako svobo dy, spravedlnost a subjektivní vztah k vnějšímu světu. Zis kuchtivé principy systému napomáhají formovat subjektivní hodnotový žebříček a zcela ovládají sociální vazby. Peníze utváří veškeré sféry života lidské bytosti. Jedině dostatek finančních prostředků zaručuje svobodnou volbu — svobody se dostává pouze bohatým. Squatteři se chtějí vymanit z tohoto společen ského útlaku — snaží se vybudovat ostrůvek svobody v despo tické společnosti, jejíž mocenské mechanizmy veškeré hodnoty podřizují síle peněz. V jejich motivaci nacházíme neutuchající touhu po svobodě. Nonkonformní mládež může dosáhnout pouze relativní svobody, jelikož z veškerých systémových vazeb nelze uniknout. Cestu ke skutečné svobodě zosobňuje radikální změna, která odstraní útisk, nespravedlnosti a nerovnoprávnosti kapitalismu… Squatteři jsou vedeni rovněž snahou vybudovat společenství, jež ve svém fungování vědomí mezilidské sounáležitosti nad řazuje významu hmotných statků. Vnitřní principy komunity tak oslabují pocit vzájemného odcizení a posilují schopnost koexis tence — nezpochybnitelný důkaz, že altruistický hodnotový sys tém může fungovat v praktickém životě. Vzniká alternativa vůči kořistnickému hodnotovému žebříčku kapitalistické společnosti, – 38 –
který lidskou bytost, přírodu i veškeré duchovní bohatství podři zuje ekonomickému hledisku. Jakékoli alternativní řešení má revoluční rozměr, poněvadž vyjadřuje nespokojenost s daným stavem. Nezákonné jednání squatterů není motivováno jenom osobními nebo úzce skupinovými zájmy, ale i nezištnými etickými principy. Nesnaží se pouze naplnit právo na osobní domov či žít v názorově blízkém společenství, nýbrž vyzývají k řešení bytové krize, vyjadřují touhu po svobodě a vytváří al ternativu k hodnotovému žebříčku kapitalistického systému. Kombinace osobních a úzce skupinových zájmů se snahou o morálně přijatelná řešení závažných celospolečenských problé mů. Squatting je v kapitalismu, jenž pošlapává právo na domov, politicky vždy zcela oprávněný. Kdy je obsazování dlouhodobě nevyužívaných objektů oprávněno morálně: Mladí lidé mají mo rální oprávnění nedodržovat zákonné normy, když si uvědomují jejich amorálnost a sami se řídí jistými zásadami — razantní od mítnutí současné politiky bydlení, úsilí ve prospěch dostupnosti osobního domova, hluboká niterná touha po svobodě, snaha vy tvořit alternativu současným společenským trendům… V duchu těchto etických idejí musí bojovat za efektivní řešení závažných celospolečenských problémů ve prospěch sociálně slabých. Ob sazování dlouhodobě nevyužívaných prostor se stává morálně oprávněnou formou politického konfliktu, jestliže má podobu boje za důstojný život pro všechny bezprávné lidské bytosti. Kapitalismus není schopen bytovou krizi řešit, neboť mocen skými mechanismy všestranně prosazuje hodnotový žebříček, který lidskou bytost, její svobodu a veškerá práva podřizuje vý znamu peněz. Právo na osobní i společenský domov zcela závisí na ekonomické síle jednotlivce. Squatteři by si měli uvědomit, že jediné účinné řešení osobního bezdomoví spočívá v sys témové změně! Jejich nezákonné jednání vyústí v úsilí o nastolení společnosti, jež každému člověku zaručí prožitek nejen osobního, ale i spole čenského domova. Radikální mládež by měla hledat společen
– 39 –
skou alternativu, aby všichni mohli pocítit prožitek svobodného, spravedlivého a rovnoprávného postavení. POUŽITÁ LITERATURA • • • • • • • •
G. Bachelard: La Poetique de l´espace, Paříž 1957 O. F. Bollnow: Neue Geborgenheit, Stuttgar 1955 M. Heidegger: Platons Lehre von der Wahrheit, Bern 1947; Vorträge und Aufsätze, Pfullingen 1954 E. Levinas: Totalité et Infini, La Haye 1961 G. Marcel: Etre et Avoir, Paříž 1935 K. Marx: Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844, Praha 1961 F. Nietzcshche: Tak pravil Zarathustra, Praha 1967 J. Patočka: Přirozený svět jako filosofický problém, Praha 1938
VÝZVA Zaujal vás tento seznam? Víte o nějakých squatech ve vašem okolí a nejsou na našem seznamu? Nebo jen chcete napsat svůj názor na squating? Využijte proto náš chat a pište. Vítáme tě na squaterských stránkach squatu Milada. Nejde nám o to propagovat informace jen o našem squatu, ale chceme podávat info aj. o squatingu v ČR a SR, popřípadě i o Evropě. Proto jsme se rozhodli umístnit sem tento seznam. Má sloužit především k tomu, aby se squaterské hnuti rozšiřovalo. Příjemné počteníčko.
– 40 –
OBSAH Obsaď a žij............................................................................................3 Kronika obsazování.............................................................................7 Squatterské aktivity od roku 1999 do roku 2003...........................24 Příčiny a podstata squattingu............................................................33
– 41 –
