Obráběcí stroje Rozdělení obráběcích strojů Obráběcí stroje jsou důležitou skupinou strojů výrobních. Z energetického hlediska patří obráběcí stroje ke strojům pracovním, to jest strojům, ve kterých se mechanická energie přeměňuje v teplo. Energie přivedená v obráběcím stroji do místa styku nástroje s obrobkem se zčásti mění na práci spotřebovanou na deformaci a následné porušení soudržnosti obráběného materiálu, zčásti na práci spotřebovanou k překonání tření třísky na čele nástroje a řezné plochy na hřbetu nástroje, zčásti na deformaci třísky. V konečném důsledku se ale veškerá dodaná energie přemění na teplo. Třídění či rozdělování obráběcích strojů není samoúčelné. Jeho cílem je získání ucelené informace o použitelnosti jednotlivých zařízení. Podle charakteru požadované informace může být třídění prováděno podle různých hledisek. Podle účelu se obráběcí stroje rozdělují na - stroje pro dělení a úpravu materiálu, přesněji polotovarů - stroje univerzální, určené pro obrábění jednoduchých ploch - stroje pro výrobu zvláštních tvarů jako jsou závity, ozubení, vačky a podobně - stroje na dokončovací operace k dosažení nejvyšší tvarové a rozměrové přesnosti při maximální kvalitě povrchu jako lapovačky, honovačky a stroje pro superfiniš - stroje určené k obrábění určitých konkrétních výrobků, tak zvané jednoúčelové - stroje pracující speciálními metodami obrábění k dosažení speciálního efektu. Podle povahy hlavního pohybu se obráběcí stroje rozdělují na - stroje s hlavním pohybem přímočarým, ke kterým patří - hoblovky (hlavní pohyb koná obrobek) - obrážečky (hlavní pohyb koná nástroj) - protahovačky a protlačovačky (hlavní pohyb koná nástroj) - stroje s hlavním pohybem otáčivým, ke kterým patří - soustruhy (hlavní pohyb koná obrobek) - vrtačky (hlavní pohyb koná nástroj) - frézky (hlavní pohyb koná nástroj) - brusky (hlavní pohyb koná nástroj) - stroje s hlavním pohybem složeným, ke kterým patří například - honovačky - lapovačky - stroje pro superfiniš. Podle stupně mechanizace a automatizace se obráběcí stroje rozdělují na - stroje s ručním přemisťováním nástroje nebo obrobku, u kterých je strojně proveden pouze hlavní pohyb
- stroje s ručním ovládáním, u kterých jsou všechny pohyby stroje mechanické, ale probíhají pod trvalým řízením pracovníka pomocí pák, ovládacích kotoučů, tlačítek nebo jiných ovladačů - stroje s automatizovanými úkony, u kterých jsou některé dílčí činnosti automatizovány - například natáčení nástrojové hlavy revolverových soustruhů, a jiné průběžně vykonává pracovník - stroje poloautomatické, které jsou schopny celý cyklus programovaných prací vykonat samočinně, ale k opakování cyklu vyžadují zásah obsluhy - například vyjmutí hotového obrobku a upnutí nového polotovaru, ale třeba pouhé opětné spuštění stroje po ukončení cyklu - stroje automatické, které samočinně vykonají celý programovaný cyklus a samočinně ho opakují - automatizované výrobní systémy, u kterých je automatizována práce většího počtu kooperujících obráběcích strojů, činnost zařízení pro dopravu polotovarů a obrobků, činnost zařízení pro manipulaci s obrobky a nástroji a činnost zařízení pro odstraňování a přepravu třísek vznikajících při obrábění.
Základní druhy obráběcích strojů V této části budou stručně popsány základní druhy univerzálních obráběcích strojů. Kromě nich existuje ovšem řada jejich modifikací a neomezený počet zvláštních typů. Poznámka: Dále uvedený popis základních typů obráběcích strojů je jejich doplněn jednoduchými náčrty. V obrázcích jsou také pojmenovány hlavní konstrukční celky strojů a vyznačeny pohyby, které jednotlivé části během obrábění a při relativním nastavení nástroje vůči obrobku před započetím vlastního obrábění vykonávají. Druhy pohybu a jejich orientace jsou vyjádřeny následujícími symboly:
Soustruhy Soustruhy jsou obráběcí stroje s hlavním pohybem otáčivým, který koná obrobek, a přímočarým nebo ve
zvláštních případech křivočarým posuvem. který koná nástroj.
Hrotové soustruhy Základním typem soustruhů je hrotový soustruh. Kromě celkového pohledu je zakresleno také jeho blokové nebo také funkční schéma. Nejmenší soustruhy mají jeden společný motor pro ústrojí hlavního pohybu i ústrojí posuvové. Větší moderní stroje jsou vybaveny několika motory. Přitom existují dvě varianty jejich uspořádání. V prvém případě jsou motory společné pro obě ústrojí, ale jsou zapojovány automaticky podle potřebného výkonu (zatížení stroje). Výhodou oproti užití jednoho motoru zde je ekonomičtější provoz motorů. V druhém případě má každé ústrojí vlastní motor nebo motory. Této úpravy se užívá u největších strojů. Vedle funkčních částí má soustruh nosnou konstrukci tvořenou ložem se dvěma stojany a koník, pomocí kterého jsou podepírány delší obrobky na jejich volném konci. Hlavními soustružnickými pracemi jsou - soustružení
- podélné - příčné (čelní) - kuželů - tvarové
- vrtání , vyvrtávání, vyhrubování, vystružování - řezání závitů. Kromě těchto obráběcích prací je možno na soustruhu vykonávat také některé práce tvářecí, jako je válečkování nebo vroubkování. Z hrotového soustruhu se postupně vyvinuly další typy soustruhů, jejichž konstrukce řeší určité specifické požadavky: čelní, svislé, revolverové, speciální, poloautomatické, automatické.
Čelní soustruhy Hrotové soustruhy jsou vhodné zejména k obrábění součástí tak zvaného hřídelového typu, to jest rotačních obrobků, jejichž délka je stejná jako jejich průměr nebo je větší. Pro součásti tak zvaného přírubového typu, to jest obrobky tvaru plochých rotačních desek, byly vyvinuty čelní soustruhy. Mají velkou upínací neboli lícní desku, na kterou je upínán obrobek. Podle této desky bývají také
nazývány „lícní“. Lože je odděleno od vřeteníku a postaveno napříč, kolmo na osu vřetene. Na loži bývá jeden nebo častěji více suportů, které mohou pracovat nezávisle na sobě. Tím je dosaženo zvýšení produktivity práce Tyto soustruhy vzhledem ke tvaru obráběných výrobků nepotřebují koník a proto se také nazývají „kusé“ (ve smyslu neúplné).
Svislé soustruhy, karusely Nevýhodou čelních soustruhů bylo obtížné upínání těžkých obrobků na svislou plochu lícní desky. Proto byly později nahrazeny svislými soustruhy, nazývanými karusely, které mají osu otáčení upínací desky spojené s vřetenem svislou a upínací plochu vodorovnou. Pro menší obrobky do průměru asi 1250 mm bývají jednostojanové, pro obrobky s větším průměrem dvoustojanové. Druhý typ je zobrazen v náčrtu. Karusely mohou mít kromě suportů umístěných na příčníku také další suporty na stojanech. Proto umožňují současné obrábění většího počtu ploch, čímž se produktivita práce významně zvyšuje.
Revolverové soustruhy Při výrobě tvarově členitých obrobků na hrotových soustruzích je nutno často vyměňovat nástroje, potřebné pro obrobení různých ploch. S tím jsou spojeny značné časové ztráty. K odstranění popisovaného nedostatku byly zkonstruovány revolverové soustruhy, vybavené otáčivou upínací hlavou (z latiny: revolvere = otáčet zpět, valit zpět), do které je možno současně upnout velký počet nástrojů. Do pracovní polohy směrem k obrobku se nástroj dostává pouhým pootočením hlavy. Osa otáčení revolverové hlavy může být svislá, vodorovná nebo šikmá. Svisle nebo šikmo uložená hlava může mít tvar válce, hranolu nebo ploché desky. Vodorovně uložená hlava má tvar desky. Na připojeném obrázku je naznačen revolverový soustruh se svislou osou hlavy vhodný pro obrábění menších a středních obrobků.
Vrtačky Vrtačky jsou obráběcí stroje s hlavním pohybem otáčivým, který koná nástroj, a přímočarým posuvem, který ve většině případů koná také nástroj. Výjimkou jsou vícevřetenové vrtačky, u kterých posuv vykonává obrobek. Vrtačky jsou určeny pro opracování děr. Základními pracemi na vrtačkách jsou - vrtání - vyvrtávání - vyhrubování, vystružování a zahlubování - řezání závitů. Vrtáním se rozumí zhotovení díry v plném materiálu. Nástrojem je vrták. Vyvrtáváním se rozumí tvarová a rozměrová úprava již předhotoveného otvoru. Nástrojem pro vyvrtávání je vyvrtávací nůž upevněný ve vyvrtávací tyči. Vyhrubování a vystružování jsou operace, kterými se tvarově a rozměrově upravují válcové a kuželové díry. Nástrojem jsou vícebřité nástroje, výhrubníky nebo výstružníky. Výhrubník se užívá při nižší požadované přesnosti díry ( třída přesnosti 9 a 10) nebo jako nástroj předcházející vystružení. Vystružením se dosahuje přesnosti ve třídě 6 až 8. Zahlubováním se upravuje začátek díry určené pro vložení šroubových spojů. Podle tvaru hlavy šroubu jsou zahloubení válcová nebo kuželová. Ve výrobě se užívá mnoho typů vrtaček. Pro přehlednost se rozdělují podle několika hledisek: - podle polohy osy vřetene na svislé nebo vodorovné - podle počtu vřeten na jednovřetenové nebo několikavřetenové - podle konstrukce na sloupové, stojanové, stolní, otočné a speciální. Většina vrtaček má vřeteno svislé. Vodorovně uložená vřetena mají zejména speciální několikavřetenové vrtačky. Několikavřetenové vrtačky jsou vybaveny větším počtem vzájemně přestavitelných a současně pracujících vřeten se společným pohonem. Jsou určeny pro obrobky s větším počtem děr. Produktivita práce se výrazně zvýší jednak tím, že nástroje upnuté ve vřetenech pracují současně, jednak tím, že vřetena je možno ustavit podle výkresem předepsaných roztečí děr, takže odpadá rozměřování jednotlivých obrobků. Stojany nebo sloupy jsou nosnou částí vrtaček. Stojan je vlastně svisle ustavený nosník s nekruhovým dutým průřezem, sloup má průřez kruhový (přesněji mezikruhový). Na těchto vrtačkách je poloha osy vřetene stálá a do pracovní polohy vůči nástroji se ve svislém směru i ve vodorovné rovině přestavuje obrobek. Stolní vrtačky jsou malé typy vrtaček sloupových nebo stojanových, které jsou postaveny na pracovním stole.
Otočné neboli také radiální vrtačky mají možnost ustavit ve svislém směru i ve vodorovné rovině nástroj, tedy osu vřetene, vůči nehybnému obrobku. Používají se při vrtání děr do větších a těžších obrobků, se kterými se obtížně manipuluje. Nejsložitějším typem otočné vrtačky je vrtačka univerzální, jejíž náčrt je připojen. Podle výšky obrobku se svisle přestaví rameno nesoucí vřeteník. Vlastní posuv vykonává vřeteno, které se z vřeteníku vysouvá. Nástroj se ustaví nad místo, kde je třeba vrtat, složením otáčivého pohybu stojanu s ramenem a radiálního pohybu vřeteníku na rameni. Tento způsob ustavení odpovídá určení polohy bodu jeho polárními souřadnicemi a . Tyto možnosti nastavení mají všechny typy otočných vrtaček. Univerzální otočná vrtačka navíc umožňuje vrtání děr se šikmou osou. Toho se dosahuje natáčením ramene kolem vodorovné osy a natáčením vřeteníku podle vodorovné osy. Někdy stačí jedno z popsaných nastavení, ve složitějších případech je třeba současně užít obě.
Vyvrtávačky Vyvrtávačky jsou obráběcí stroje s hlavním pohybem otáčivým, který koná nástroj, a přímočarým posuvem, který koná také nástroj. Jak již bylo uvedeno u vrtaček, rozumí se vyvrtáváním úprava díry, který již byla nějakým způsobem předhotovena. Předchozí operací mohlo být vrtání, ale také předkování nebo předlití díry. Vyvrtávačky jsou konstruovány ve dvou základních typech: vodorovné a svislé. Neliší se ale pouze polohou osy svého vřetene, ale zásadním pracovním určením.
Vodorovné vyvrtávačky Vodorovné vyvrtávačky jsou obráběcí stroje s možností vykonávat mnoho různých operací: vrtání, vyvrtávání, vyhrubování, vystružování, zahlubování, řezání vnějších i vnitřních závitů, soustružení (přesněji obtáčení, protože obrobek stojí a kolem něho obíhá nástroj), frézování a broušení. Na obrázku je nakreslena vodorovná vyvrtávačka určená pro malé a střední obrobky. Obrobek je ustaven na upínacím stole, který má křížové přestavení a otočnou desku. Příčné saně stolu slouží k nastavení správné polohy obrobku vůči nástroji ve vodorovném směru. Ve svislém směru se naopak vůči obrobku
ustavuje nástroj upnutý do vřetene vřeteníku. Podélné saně stolu slouží přiblížení obrobku k vřeteníku, aby nebylo nutno příliš vysouvat vřeteno. Otočná deska stolu umožňuje pootočení obrobku kolem svislé osy. Zadní stojan nese podpěrné ložisko pro vyvrtávací tyč, která se užívá při obrábění průchozích děr. Má možnost podélného přestavení do blízkosti obrobku, aby délka vyvrtávací tyče mezi vřetenem a ložiskem byla co nejmenší. Vyvrtávačky určené pro obrábění větších výrobků mají méně možností pohybu obrobku upnutého na stole a více možností přestavení předního stojanu.
Svislé vyvrtávačky Svislé vyvrtávačky jsou určeny k obrábění děr s vysokou přesností jejich roztečí. Zaručují přesnost do 0,01 mm, nové typy do 0,002 mm. Pro malé obrobky jsou konstruovány jako jednostojanové, pro větší obrobky jako dvoustojanové. Dvoustojanová svislá vyvrtávačka je znázorněna v náčrtu. Nastavení polohy nástroje vůči obrobku se provádí podélným přestavením upínacího stolu s obrobkem a příčným přestavením vřeteníku. Tento způsob ustavení odpovídá určení polohy bodu jeho pravoúhlými souřadnicemi. Z toho je zřejmé, že stroj má na příčníku pouze jeden vřeteník. Někdy mívá na jednom ze stojanů druhý vřeteník, který ovšem na práci hlavního vřeteníku není vázán. Odměřování polohy bylo u starších typů prováděno optickým zařízením. U nových typů je poloha stolu a vřeteníku určována numerickým řídícím systémem.
Frézky Frézky jsou obráběcí stroje s hlavním pohybem otáčivým, který koná nástroj, fréza. Posuv při frézování je přímočarý, výjimečně otáčivý, a koná jej zpravidla obrobek. Nástroj koná posuv pouze u speciálních frézovacích strojů vykonávajících současně a nezávisle více operací. Základními pracemi prováděnými na frézkách jsou frézování rovinných ploch, frézování drážek, frézování zakřivených ploch a frézování rotačních ploch. Frézování je velmi produktivní způsob obrábění zejména u kratších ploch. Při obrábění dlouhých prismatických ploch, jako jsou například vodicí plochy na ložích obráběcích strojů, bývá dána přednost jejich hoblování.
Podle velikosti obrobku a povahy práce jsou základními typy frézek frézky - konzolové - vodorovné - svislé - univerzální - stolové - vodorovné - svislé - rovinné - speciální.
Konzolové frézky Konzolové frézky jsou určeny pro obrábění menších obrobků. Obrobek je upnut na stole a s výjimkou hlavního pohybu vykonává všechny pohyby ostatní, to jest posuv i uvedení obrobku do potřebné polohy vůči nástroji před obrábění. Pohyby uskutečňované ve vodorovné rovině vykonávají podélné a příčné saně stolu, svislý pohyb vykonává konzola. Konzola také dala tomuto typu frézek název. Na prvním obrázku je nakreslena vodorovná konzolová frézka. Nástroje se upínají buď přímo do dutiny vřetene, nebo na trn, vložený jedním koncem do dutiny vřetene a druhým koncem do ložiska na podpěrném rameni. Svislá konzolová frézka, nakreslená na druhém obrázku, se odlišuje pouze tím, že její vřeteník se svislým vřetenem je uložen na místě ramena. Univerzální konzolová frézka je složitějším typem frézky vodorovné. Mezi podélné a příčné saně jejího upínacího stolu je vložena otočná deska se svislou osou otáčení. Podélný stůl pak může konat posuv šikmo vůči ose vřetene.
Stolové frézky Stolové frézky jsou určeny pro obrábění středních obrobků. Z toho důvodu koná upínací stůl pouze pohyb podélný a pohyb příčný, svislý pohyb koná vřeteník.
Rovinné frézky Rovinné frézky jsou určeny pro obrábění velkých a těžkých obrobků. Stroje jsou pro urychlení práce zpravidla vybaveny několika samostatně pracujícími vřeteníky. Upínací stůl s obrobkem koná pouze podélný posuv. Všechny další pohyby potřebné pro nastavení potřebné polohy nástroje vůči obrobku konají vřeteníky. V náčrtu je uveden největší typ rovinných frézek, tak zvaná frézka portálová. Portálem (z latiny portus: brána, vchod ...) je nazývána nosná konstrukce frézky tvořená dvěma stojany spojenými příčkou, po kterých svisle pojíždí příčník nesoucí vřeteníky. U zakresleného provedení stroje je možno současně a zcela nezávisle obrábět čtyřmi nástroji.
Brusky Brusky jsou obráběcí stroje s hlavním pohybem otáčivým, který koná nástroj, brusný kotouč. Posuv při broušení může být přímočarý, otáčivý nebo složený. Podle způsobu broušení ho koná obrobek nebo nástroj. Podle povahy práce je možno brusky rozdělit na brusky - pro hrubé broušení - pro přesné broušení - na ostření nástrojů.
Brusky pro hrubé broušení Brusky pro hrubé broušení jsou užívány na pomocné práce, neumožňují dosažení přesných tvarů a rozměrů, nevytvářejí kvalitní povrch. Patří k nim nejznámější typ dílenské brusky, dvoukotoučová bruska, u které jsou brusné kotouče nasazeny na konce hřídele vystupujícího z elektromotoru. U této brusky obsluhující pracovník přikládá obrobek k brusnému kotouči ručně. Jiným typem brusek na hrubé broušení jsou přenosné brusky, u kterých pracovník přikládá k nehybnému obrobku rotující brusný kotouč. Těmito bruskami se text nebude zvlášť zabývat.
Brusky pro přesné broušení Brusky pro přesné broušení jsou největší skupinou výrobních brusek. Slouží k dokončovacím pracem po soustružení, frézování, hoblování a dalších operacích. Broušením se dosahuje požadované rozměrové a tvarové přesnosti i žádané jakosti povrchu obrobené plochy. Podle tvaru broušených ploch se brusky pro přesné broušení rozdělují na brusky - rovinné
- vodorovné - svislé
- na vnější rotační plochy
- hrotové - bezhroté
- na díry - planetové
- na vnější plochy - na vnitřní plochy - speciální (na broušení ozubení, závitů atd.).
Rovinné brusky Rovinné brusky jsou určeny pro broušení rovinných ploch. Podle polohy osy vřetene a brusného kotouče mohou být vodorovné nebo svislé. Vodorovné rovinné brusky se užívají pro obrábění menších obrobků. Obrobek je uložen na stole, jehož podélné saně konají posuv. Příčné saně slouží k přestavování obrobku, ke kterému dochází v okamžiku úvrati podélného stolu. Toto přestavení je potřebné pro přebroušení celé šířky obráběné plochy, která je zpravidla větší než šířka brusného kotouče. Ve svislém směru se polohy nástroje vůči obrobku nastavuje posouváním vřeteníku.
Svislé rovinné brusky se užívají pro obrobení větších obrobků. Bruska je vybavena brousicí hlavou s vloženými brusnými kameny, jejíž průměr je větší než šířka broušené plochy. Proto upínací stůl nemá příčné saně. Vřeteník je svisle přestavitelný. Má také možnost určitého pootočení kolem vodorovné osy kolmé k vedení stojanu. Hrubý úběr materiálu probíhá produktivněji při malém vychýlení osy brusného kotouče ze svislého směru. Kotouč pak zabírá jednou stranou a vzniká tak zvaný dutý výbrus. Vybroušená plocha je ale proláklá. K dokončení broušení se ustaví osa kotouče kolmo na broušenou plochu, obrábějí obě strany kotouče a vzniká rovinná plocha s viditelným křížovým výbrusem.
Hrotové brusky Hrotové brusky jsou určeny na obrábění rotačních obrobků. Obrobek je upnut mezi hroty. Jeden hrot je uložen ve vřeteníku, který obrobku dává otáčivý posuv. Druhý hrot je uložen v koníku, který je podle délky obrobku podélně přestavitelný. Způsob broušení a s tím spojená kinematika stroje závisí na tvaru a rozměrech broušené rotační plochy. Základními způsoby jsou broušení podélné a broušení zapichovací. Podélné broušení se užívá při broušení delších válcových nebo kuželových ploch. Šířka brusného kotouče je zde menší než délka broušené plochy. Brusný kotouč koná hlavní otáčivý pohyb a příčný přísuv do hloubky. Podélný posuv u kratších obrobků koná obrobek (jak je naznačeno v obrázku), u delších obrobků saně s brousícím vřeteníkem. Základní variantou podélného broušení je postup, při kterém se kotouč nalézající se v daném okamžiku v úvrati podélného posuvu, to jest mimo broušenou plochu, přísuvem přiblíží k ose obrobku pouze na hloubku odebírané vrstvy (tj. několik setin mm) a broušení probíhá relativním podélným posuvem ve směru povrchové přímky broušené plochy. Další malý přísuv se uskuteční opět v jedné nebo obou úvratích podélného posuvu. Druhou variantou podélného broušení je postup, při kterém se mimo broušenou plochu ustaví brusný kotouč směrem k ose obrobku na plnou broušenou hloubku a pomalým podélným posuvem dojde k odbroušení celého přídavku. Zapichovací způsob se užívá při broušení krátkých ploch různého tvaru včetně válcových nebo kuželových. Brusný kotouč je na svém obvodu
upraven do tvaru zrcadlově odpovídajícího žádanému obrysu broušené plochy. Posuv probíhá plynule a to pouze v příčném směru až do žádané hloubky. Tvar obvodu brusného kotouče se tedy kopíruje do obrobku.
Bezhroté brusky Bezhroté broušení je možno použít pouze u obrobků válcového tvaru, které mají v převažující části své délky stejný průměr. Mohou mít úzké drážky, ale nikoli vnější osazení. Princip broušení je naznačen na obrázku. Obrobek podepíraný pravítkem je broušen brousícím kotoučem. Podávací brusný kotouč má svou osu otáčení mírně skloněnu vůči ose obrobku i brousícího kotouče. Jeho obvodová rychlost je oproti obvodové rychlosti brousícího kotouče výrazně menší. Podávací kotouč podpírá obrobek ze zadní strany a v důsledku své pootočené polohy mu uděluje šroubový pohyb. Obrobek tak podélně prochází mezi oběma kotouči a je obrušován. Výhodou bezhrotého broušení je možnost jeho automatizace. Obrobky vhodného tvaru se vlastní tíhou přemisťují ze zásobníku skloněným žlabem ke kotoučům, kterými jsou zachyceny a broušeny.
Brusky na díry Brusky na díry pracují podobně jako hrotové brusky. Obrobek je za jeden svůj konec upnut ve sklíčidle, kleštině nebo jiném upínači. Koník u těchto brusek samozřejmě není. Z volné strany do díry v obrobku vstupuje vřeteno s brusným kotoučem. Protože brusné kotouče mají malý průměr, musí mít pro dosažení optimální řezné rychlosti vřetena těchto brusek velmi vysoké otáčky. Princip broušení děr je naznačen v obrázku.
Brusky planetové Planetové brusky slouží k broušení dílčích vnějších a vnitřních rotačních ploch na obrobcích, které samy rotační nejsou a neumožňují obrobení na bruskách jiných. Obrobky jsou během broušení pevně ustaveny a nástroj, brusný kotouč, vykonává kromě hlavního pohybu i všechny ostatní potřebné pohyby. Přísuvem je ustaven do výchozí polohy oproti obrobku a v témž smyslu také postupuje do hloubky. Vřeteno s kotoučem obíhá otáčivým posuvem kolem osy broušené plochy a koná podélný posuv pro její obsažení.
Brusky na ostření nástrojů Tyto stroje jsou konstruovány pro ostření břitů různých obráběcích nástrojů a proto existují v mnoha variantách. Některé jsou univerzálnější, jiné jsou speciální. Z toho důvodu nebudou blíže popisovány.
Hoblovky Hoblovky jsou obráběcí stroje s přímočarým hlavním pohybem, který koná obrobek. Posuv při hoblování je přímočarý, ve zvláštních případech křivočarý. Je přerušovaný (přetržitý) a koná ho v úvratích pohybu stolu mimo záběr nástroj. Hoblování se užívá při obrábění delších relativně úzkých ploch rovinných nebo prismatických. V tomto případě bývá hoblování produktivnější než frézování a přesnost obrobených ploch je vyšší. Náčrt zachycuje základní tvar dvoustojanové hoblovky. Hlavní pohyb koná stůl s obrobkem. Pohyb stolu v jenom smyslu je hlavním pohybem, v opačném smyslu se stůl zpravidla pouze vrací do původní polohy. Stroje určené pro zvlášť dlouhé obrobky obrábějí při obou smyslech pohybu stolu, držák s nástrojem se v úvrati stolu otočí kolem svislé osy čelem proti obrobku. Nosnou konstrukci tvoří portál. Suporty, skládající se ze dvojích saní, jsou uloženy jednak na příčníku, jednak na stojanech. Příčník se ve svislém směru před započetím obrábění přestavuje podle výšky obrobku. Pro menší obrobky se užívají jednostojanové hoblovky, jejichž podoba je snadno představitelná. Mají pouze jeden stojan, nemají příčku a místo příčníku mají rameno. Pro zvlášť velké a těžké obrobky se užívají tak zvané hoblovky portálové. Obrobek je u nich upínám přímo na nepohyblivé lože, na jehož stranách je zhotoveno vedení pro portál. Portál, jehož hmotnost je menší než hmotnost obrobku, po tomto vedení podélně pojíždí a vykonává tak hlavní pohyb. Je zřejmé, že z hlediska přesnosti názvosloví je v tomto případě označení „portálové hoblovky“ nepřesné (portál mají i dvoustojanové hoblovky) a nesprávné. Hlavní pohyb totiž koná nástroj a proto se ve skutečnosti jedná o obrážečky.
Obrážečky Obrážečky jsou obráběcí stroje s přímočarým hlavním pohybem, který koná nástroj, obrážecí nůž upnutý v hlavě smykadla. Posuv při obrážení je přímočarý, ve zvláštních případech křivočarý. Je přerušovaný (přetržitý) a koná ho v úvratích pohybu smykadla mimo záběr buď nástroj nebo obrobek. Obrážečky se užívají při obrábění kratších rovinných i prismatických ploch. Podle orientace směru hlavního pohybu jsou obrážečky vodorovné nebo svislé.
Vodorovné obrážečky U vodorovné obrážečky nazývané také šeping koná hlavní pohyb ve vodorovném směru smykadlo. Náčrt představuje základní typ tohoto stroje. Obrobek je upevněn na stole, který má možnost svislého a vodorovného příčného přestavení. Svislý pohyb stolu slouží k přiblížení obrobku k dráze hlavního pohybu nože. Vodorovný pohyb stolu je posuvem užívaným při obrážení vodorovných ploch na obrobku. Nožová hlava nesoucí nástroj vykonává svislý posuv při obrážení svislých ploch. Bývá uložena otočně kolem vodorovné osy. Tím je umožněno i obrážení ploch šikmých.
Svislé obrážečky Princip práce svislé obrážečky je zřejmý z náčrtu uvedeného. Mohou obrážet vnější i vnitřní plochy. Smykadlo s nástrojem koná svislý hlavní pohyb. Vedení smykadla je možno pootočit kolem vodorovné osy a tak umožnit i obrážení šikmých ploch. Stůl nesoucí obrobek má křížové saně a na nich otočnou desku. Otáčení obrobku se užívá při obrážení okrouhlých ploch.
