Obnova a využití krajiny po těžbě uhlí na příkladu Chomutovska a Lužice

Obnova a využití krajiny po těžbě uhlí na příkladu Chomutovska a Lužice Václav Poštolka, RNDr. Ph.D. Technická univerzita v Liberci Fakulta pedagogická Katedra geografie [email protected] Abstrakt: Při plánování a postupné realizaci obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí na Chomutovsku je potřebné vycházet nejen z technologických možností, ale také z vlastností mizející nebo zmizelé krajiny, sídel a území v minulosti, a to v širším kontextu i s jejím funkčním a těžbou méně dotčeným okolím. Krajinu po těžbě uhlí je třeba formovat nejen pro návrat přírody a přírodě blízkých složek, ale také pro návrat člověka a s člověkem spojených a dynamicky se měnících aktivit. Významnými faktory pro plánování a přípravu návratu funkční krajiny na Chomutovsku je zde přítomnost výrazně odlišných krajinně-sídelních prostorů jakými jsou Krušné hory, Doupovské hory, okraj Mostecké pánve s výraznými údolními liniemi Ohře s Nechranickou vodní nádrží, Chomutovky a bývalé Bíliny. Do plánování nové a co nejdříve funkční krajiny je již nyní důležité promítat stávající a předpokládané budoucí potřeby obyvatel, uživatelů a návštěvníků území. Území Chomutovska bylo postiženo likvidací mimořádně velkého počtu sídel, a to představuje jeden z důvodů velké sociální nestability a pocitu vykořeněnosti v tomto prostoru. Tvorbu nové funkční krajiny je tak nutné vidět také jako příležitost pro posílení a vytvoření pozitivních vztahů nových generací místních obyvatel a uživatelů území k svému okolí. Plánování a vytváření nové krajiny po těžbě uhlí v kontextu s její minulostí a novými potřebami, novými názory na její funkční využití, se musí stát součástí vzdělávacích a výchovných programů orientovaných na všechny skupiny obyvatel. Významnou inspirací může být přitom příklad probíhající revitalizace a tvorby nové krajiny po těžbě uhlí v Lužici v SRN / Sasku a Braniborsku.

Jedním z důležitých faktorů obnovy a využití krajiny po těžbě uhlí jsou vlastnosti a hodnoty jejího okolí. Na území Chomutovska, pokud jej chápeme jako prostor mezi Klínovcem v Krušných horách a Nechranickou vodní nádrží na Ohři, okrajem Doupovských hor a Českého středohoří, je identifikováno 10 krajinných typů z celkového počtu 19 krajinných typů na území celé České republiky (viz http://geoportal.cenia.cz). Díky výškovému gradientu, který na krátké vzdálenosti představuje rozdíl nadmořských výšek 1000 metrů, jsou na malé rozloze zastoupeny velmi rozdílné krajinné typy s rozmanitými přírodními podmínkami /Poštolka 2006, 9/. Blízkost a kontrasty různých přírodních a krajinných podmínek představují zcela specifickou a výjimečnou příležitost pro plánované budoucí využití krajiny po těžbě uhlí, která se zde s nimi stýká a je jimi obklopena. Významné krajinotvorné útvary tvoří linie úpatí a svahů Krušných a Doupovských hor, výrazné údolní zářezy vodních toků na jejich svazích, a údolní linie Ohře, Chomutovky a bývalé Bíliny v krajině poznamenané těžbou uhlí. Na jedné straně území teplomilné stepní a místy slanomilné vegetace podmíněné nadprůměrnými teplotami a extrémně nízkými srážkami v dešťovém stínu, zatímco na druhé straně území horských vrchovištních rašelinišť odpovídající naprosto odlišné subpolární vegetaci. Na krátké vzdálenosti tak lze demonstrovat klimatické a vegetační (biotické) rozdíly jižní a severní Evropy, ale také je nutné využít této skutečnosti při plánování budoucího využití krajiny. Tato jedinečná příležitost by neměla být promarněna /Poštolka 2006, 10/.

Součástí krajiny jsou nejen přírodní a přírodě blízké prvky / systémy, ale rovněž kulturně historické dědictví v podobě staveb, technických zařízení, antropogenních zásahů do krajiny a lidskou činností vzniklých nebo poznamenaných míst a krajin. Součástí plánů obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí musí být proto také uchování a využití takového dědictví, jež tvoří paměť krajiny. V krajině po těžbě uhlí bychom se měli setkávat se stavbami, areály, místy, technikou, a stroji, jež mají dokumentovat její minulost a vývoj, a jež jsou dokladem technické a kulturní vyspělosti /Poštolka 1997, 6/. Krajina na Chomutovsku k tomu nabízí opět jedinečnou příležitost v kombinaci památek a dědictví těžby uhlí povrchovým a hlubinným způsobem a jeho využití pro výrobu elektrické energie, benzínu, ale i kamence a hnojiv, s historií významné těžby a zpracování dřeva, železa a vzácných kovů, a rozvoje řemeslných a průmyslových výrob jak v Krušných horách, tak v Podkrušnohoří, a to z obou stran česko – saské (německé) hranice /Rak 2003, 13 a Lahl a Kugler 2005, 3/. Výhledové využití a atraktivita krajiny pro obyvatele a návštěvníky musí být založeny na ochraně, záchraně a novém využití kulturně historického dědictví území. Příkladem jsou projekty a realizace parků (muzeí) technických a jiných památek, návštěvnických míst a naučných tras s využitím dobývacích a zakládacích (velko)strojů, jiné techniky a technických památek jakými jsou důlní železnice, lanovky, staré úpravny uhlí, elektrárny, ale i obytných budov, náhonů, cihelen, skláren, mlýnů, textilních a jiných manufaktur apod., známé např. z Walesu, Skotska, Francie, Belgie, a SRN (v Porúří, Rýnském hnědouhelném revíru, v okolí Lipska a v Lužici). Na Chomutovsku se nabízí jedinečná příležitost k vytvoření např. naučné trasy energetiky zahrnující ukázky nejstarších i moderních zařízení a procesů na výrobu elektrické energie a tepla z uhlí, vody, větru, biomasy, odpadů, slunce, a geotermálních zdrojů. Chomutovsko má velmi vhodné až výjimečné předpoklady pro reálné využití všech uváděných zdrojů výroby energie a tepla – Krušné hory pro větrnou energii, malé vodní elektrárny, biomasu (dřevní štěpky), Podkrušnohoří pro uhlí, biomasu (rychle rostoucí dřeviny a sláma z rekultivovaných ploch), solární články, komunální a jiné odpady (spalovna či bioplyn) a geotermální. Další možnost představuje vodní energie z přečerpávací elektrárny, která by podobně jako je tomu na německé straně Krušných hor, měla využívat výrazný výškový gradient, zde i s využitím zbytkových jam po těžbě uhlí. Příkladem úsilí o využití technických a jiných památek je např. také zavedení nového studijního oboru Průmyslová archeologie (Industriearchäologie) na Technické univerzitě – Hornické akademii v blízkém Freibergu /Albrecht 2001, 1/, ale i z Freibergu iniciovaný projekt přípravy zařazení Krušných hor (včetně našeho Podkrušnohoří) na seznam světového kulturního dědictví UNESCO /12/. Tyto příklady a zkušenosti bychom měli více propagovat a také více využívat při úvahách, plánování a vlastní realizaci obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí v našich podmínkách. Vhodným příkladem je proces obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí (Bergbaufolgenlandschaft) v německé Lužici. Těžba hnědého uhlí zde byla zahájena v polovině 19. století, když vůbec první pokusy byly učiněny na české straně u Hrádku n.N. v souvislosti s rozvojem průmyslu v Liberci. Za období 1922 až 1990 zde bylo kvůli těžbě přesídleno více než 29000 obyvatel /Schulz 2000, 16/. Území označované jako Lausitzer Seenland (lužická jezerní země) představuje v současné době největší krajinářské dílo, resp. staveniště (Landschaftsbaustelle) v Evropě. V roce 1993, kdy byly zahájeny s tím spojené rozsáhlé investice, bylo na území Lužické pánve (resp. Dolnolužické a Hornolužické pánve) 167 starých důlních děl,

2

z toho 150 hlubinných a 17 povrchových, 12 výsypek, 335 zbytkových jam, 21 briketáren a 14 důlních elektráren /Schulz 2000, 16 a 14 a 17/. Již v roce 1991 bylo zde organizováno 1. mezinárodní bienále pro krajinu a tvorbu krajiny v lomu Cottbus – Nord, byla založena Vysoká odborná škola pro Lužici a její revitalizaci (zřizovatel Zemská vláda Braniborska) a připraven návrh na vytvoření vodního muzea v hnědouhelném lomu Gräfendorf poblíž Cottbusu. Od té doby se pravidelně pořádají mezinárodní bienále zaměřená na tvorbu nové krajiny a nového využití krajiny v Lužici. V roce 1994 bylo otevřeno Hornické muzeum Lužice v bývalé briketárně v Knappenrode a zahájen zde také provoz pro turisty na důlní železnici. V roce 1999 byl pro veřejnost v Lichterfeldu poblíž města Finsterwalde zpřístupněn odstavený dobývací velkostroj F 60 z lomu Klettwitz – Nord prohlášený za technickou památku symbolizující uhelný průmysl Lužice. Stal se vyhledávanou atrakcí pro obyvatele i návštěvníky území a bývá proto označován jako „maják Lužice“ (Leuchtturm für die Lausitz) a též jako triumf nad lhostejností k tradicím /Albrecht 2001,1 a Schulz 2000, 16/. Právě v našich podmínkách, kde v důsledku tří v krátkém sledu probíhajících vln vysídlení obyvatel, došlo nejen k již nenahraditelným ztrátám na kulturně historickém dědictví, ale tím i ke ztrátě důležitého vztahu k území a jeho místním tradicím, je velmi potřebné posilovat vytváření ztracené nebo oslabené identity obyvatel k území. Právě Chomutovsko, pokud jej vymezíme jako prostor mezi Karlovými Vary a Mostem, bylo postiženo likvidací anebo naprostým úpadkem téměř 150 sídel v letech 1945 – 1990 !! /Poštolka 2004, 8/. Lze říci, že nikde jinde nedošlo během relativně krátké doby k tak rozsáhlému a ničivému zásahu do osídlení a tradic území /Anděl 2004, 2 a Poštolka 2004, 7/. Na této likvidaci hodnot a vztahů na území Chomutovska se podílela především těžba uhlí, dále vodohospodářské stavby, nedosídlení a postupný zánik řady sídel a vytvoření velkého vojenského prostoru /Poštolka 1993, 5/. Pro porovnání v Lužici bylo do roku 1993 postiženo likvidací v souvislosti s těžbou uhlí 77 sídel a 44 částí sídel (!), ale na výrazně větším území než tomu bylo na Chomutovsku /Albrecht 2001, 1/. Součástí plánování obnovy a nového využití krajiny zvláště na Chomutovsku musí být stabilizace a posilování obytných funkcí sídel a obcí, které jsou na dotyku s územím poznamenaném těžbou uhlí. Tato sídla a jejich obyvatelé představují předsunutá centra revitalizace a nového využití území a mají fungovat podobně jako biocentra pro ekologickou stabilitu /Poštolka 1992, 4/. Z těchto sídel jakými na Chomutovsku jsou Březno, Spořice, Černovice, Málkov apod. by se měly stát „výchozí a nástupní body“ pro nové využití krajiny. Čím silnější a konsolidovanější budou tato sídla a jejich obce (samosprávy), tím také budou silnějším partnerem pro všechny orgány a instituce, jež se zabývají a budou zabývat plánováním nového využití krajiny po těžbě uhlí /Říha 2006, 15/. Plánování a vytváření nové krajiny po těžbě uhlí v kontextu s její minulostí a zároveň novými potřebami, novými názory na její funkční využití, se musí stát také součástí výchovných a vzdělávacích programů orientovaných na všechny skupiny obyvatel. Významnou součástí těchto programů by měla být propagace a inspirace v podobě pozitivních příkladů nového využití krajiny po těžbě uhlí, kterých se již nabízí celá řada, včetně výměny odborných a osobních zkušeností souvisejících s tvorbou a novým využitím krajiny . Revitalizace přírodních hodnot krajiny musí být provázena tzv. resocializací území a vztahů k území po těžbě uhlí. Právě Chomutovsko bylo a je postiženo celou řadou sociálně nepříznivých až patologických jevů, které představují další významnou zátěž v území a ovlivňují široce chápanou kvalitu, ale i problémy jeho životního prostředí /Poštolka 2007, 11/. Z tohoto hlediska jsou velmi významné

3

„územně ekologické limity těžby“, které ochraňují sídla a krajinu, a vytvářejí předpoklady pro resocializaci a revitalizaci území v nejbližším kontaktu s prostory po těžbě uhlí /Poštolka 1992, 4/. Zároveň představují „limity využití území“ jako důležitou součást územně plánovacích nástrojů a plánování nového využití krajiny Jedním z důležitých a nových nástrojů pro plánování nového využití krajiny jsou tzv. územně analytické podklady (ÚAP) pořizované obcemi s rozšířenou působností (ORP) a kraji v souvislosti s novým zákonem o stavebním řádu a územním plánování s účinností od 1. ledna 2007. Podle tohoto zákona mají ÚAP za správní obvody ORP a krajů sloužit jako podklady pro tzv. rozbor udržitelného rozvoje území (RURÚ), jehož součástí jsou mj. stanovení hodnot území a krajiny, a návrh cílového uspořádání území a krajiny. Zcela nová agenda ÚAP představuje velmi náročný úkol pro jejich zpracovatele na úrovni ORP (zde Chomutov a Kadaň) a kraje (zde Ústecký), a zároveň bude vyžadovat účinnější zapojení dotčených orgánů státní správy a dalších poskytovatelů údajů a informací o území, a také jednotlivých obcí jako členů nově vytvářených Rad obcí pro udržitelný rozvoj, jež budou ÚAP a RURÚ projednávat. Katedra geografie na Technické univerzitě v Liberci ve spolupráci s Krajským úřadem Libereckého kraje (odborem územního plánování a stavebního řádu) proto připravily a zahájily projekt „Profesní vzdělávání pracovníků pro zavádění, správu a aktualizaci ÚAP“ (více http://esfuap.tul.cz). Jedním z cílů projektu má být zajištění kvalitnější přípravy ÚAP a RURÚ, jejichž prostřednictvím bude možné také lépe a účinněji ovlivňovat plánování obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí.

Použité a doporučené prameny: /1/ Albrecht, H., Fuchsloch, N. (Eds.): Industriearchäologie. Erfassung, Bewahrung und Präsentation technischer Denkmale aus dem Bereich der Braunkohlenindustrie. Sächs.Industriemuseum Chemnitz, Deutsche Bergbau-Museum Bochum, IWTG TU Bergakademie Freiberg 2001, 77 s. /2/ Anděl, J., Jeřábek, M., Oršulák, T. a Poštolka, V. : Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů Ústeckého kraje. Acta Univ. Purkynianae 88 (Studia Geographica IV). Ústí n.L. 2004, 229 s. /3/ Lahl, B., Kugler, J.: Alles kommt vom Bergwerk her. Das grosse Buch vom Bergbau im Erzgebirge. Chemnitzer Verlag 2.Aufl. 2005, 192 s. /4/ Poštolka, V. : Limity ekologicky únosné zátěže území a obnova životního prostředí v Severočeské hnědouhelné pánvi z hlediska obytné a stabilizační funkce sídel a osídlení. Výstavba a architektura, 38, 4, VÚVA Praha 1992, s. 25 – 29. /5/ Poštolka, V. : Obyvatelstvo a osídlení Doupovských hor – minulost, současnost a budoucnost. Sborník České geografické společnosti 98, 2, Academia Praha 1993, s. 87 – 101. /6/ Poštolka, V. : Revitalizace území a krajiny po těžbě uhlí – příklady z Dolnorýnského revíru v Německu. In: Sborník ze semináře Revitalizace a možnosti využití krajiny, UJEP Ústí n.L. 1997, s.102 – 106. /7/ Poštolka, V. : Chomutovsko. In: Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů Ústeckého kraje. Acta Univ. Purkynianae 88 (Studia Geographica IV). Ústí n.L. 2004, s. 97 – 105. /8/ Poštolka, V. : Disappeared and Disappearing Settlements – Environmental and Historical Links, Consequences and Impacts in the Chomutov Region of the North-West Bohemia. Kommunal- und regionalwirtschaftliche Arbeiten (KrAo), Nr. 9. Chemnitz 2004, 17 s.

4

/9/ Poštolka, V.: Krušné hory – jejich jedinečnost versus stereotypy (Jak a proč překonat, ale i využít zatížení minulostí). 2006 online www.ecn.cz/regionalni rozvoj (Econnect) zařazeno 25.07.2006 /10/ Poštolka, V.: Nové pohledy na problematiku prostorového rozvoje a územního plánování v České republice v kontextu Evropské Unie. In: Sborník ze semináře „Prostorový rozvoj a plánování jako společné téma regionální politiky, územního plánování a evropské integrace“ MMR ČR a VŠE Praha 2006, s. 25 – 32. /11/ Poštolka, V.: Zátěže a kvalita životního prostředí. In: John, K.D., Rübbelke, D. (Eds.) Europäische Umweltpolitik. Evropská politika životního prostředí. Chemnitzer Studien Bd.10, Shaker Verlag Aachen 2007, s. 145 – 165. /12/ Projekt UNESCO Welterbe Montanregion Erzgebirge. Förderverein Montanregion Erzgebirge e.V., Saxonia GmbH Freiberg 2005 (CD-ROM). /13/ Rak, P.: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. MK Městské knihy 2003, 287 s. /14/ Regionalplan Region Oberlausitz – Niederschlesien. Regionalplanungsverband Oberlausitz – Niederschlesien Bautzen 2002, 147 s. + mapové přílohy /15/ Říha, M.: Kam kráčí dosud mučená krajina Podkrušnohoří a východního Krušnohoří ? In: Proměny sudetské krajiny. Antikomplex 2006, s. 116 – 127. /16/ Schulz, F.: Drei Jahrhunderte Lausitzer Braunkohlenbergbau Illustrierte Zeittafel. Lusatia Verlag Bautzen 2000. 192 s. /17/ Skizzen aus der Lausitz. Region und Lebenswelt im Umbruch. Inst.für Europ.Ethnologie der Humboldt Univ. zu Berlin, Sorb.Inst.Bautzen. Böhlau Verlag 1997. 312 s.

Landscape Restoration and Reuse after Coal Mining - the Case of the Chomutovsko Region and Lusatia Region Summary: Planning and feasibility in favor of landscape restoration and reusing after coal mining in the Chomutovsko region have to be determined not only by technological measures, but as well by features from disappearing and disappeared landscape, settlements and cultural heritage within broader context to its adjacent and less affected surroundings. Landscape after coal mining is to be formed not only in favor of nature and biodiversity comeback, but as well in favor of people and rapidly changeable human activities. Essential principles and values towards planning and comeback fully functioning landscape in the Chomutovsko region there are in the presence of very diversified landscape – settlement (sub)regions such as the Krušné hory Mts., Doupovské hory Mts., Mostecká pánev (coal) basin with landscape forming river valleys (the Ohře River with large water reservoir of Nechranice, Chomutovka and Bílina Rivers). Planning new and as much as soon functioning landscape has to also reflect both existing (known) and future (forecasted) demands its local communities / municipalities, neighbors, users and visitors of the region. This region has been deteriorated due to disappearance of extraordinary number of settlements during very short time and this is one of the reasons very high social instability and very low embededness in the region. Making of new functioning landscape is to be therefore chance in favor of making and strengthening positive attitudes in new generations of local population and other users to its surroundings and its region. Planning and making new landscape after coal mining in context with its history as well as new demands, new views on its conversion and reusing must be vital part in education and reclamation programs focused on all groups of population and

5

public. Significant inspiration could be the case Lusatian Brown Coal Region in Germany and its ongoing conversion and reuse landscape after coal mining.

Příloha: Krušné hory - jejich jedinečnost versus stereotypy (Jak a proč překonat, ale i využít zatížení minulostí) Václav P o š t o l k a Přemýšlím-li o Krušných horách a jejich nejbližším okolí, uvědomuji si, jak právě toto území je zatíženo řadou jednostranných a často zkreslených názorů a pohledů. Jejich kořeny jsou v celkem přirozené tendenci vedoucí jak ke zjednodušování, tak i k přejímání a šíření stereotypů. Domnívám se, že právě na příkladu Krušných hor a Podkrušnohoří (tyto regiony a krajiny lze sice od sebe oddělit, ale jen společně je možné interpretovat a řešit jejich problémy) bychom mohli demonstrovat nejen původ takových stereotypů, jejich souvislosti a důsledky, ale především bychom je měli podrobit věcné kritice a vyvrátit. Často si vzpomínám na setkání a rozhovory se svými českými i zahraničními přáteli a také kolegy, kdy jsme se shodli na tom, že jedním z velmi důležitých úkolů a cílů, k nimž bychom se měli snažit přispět, je nejen vysvětlování příčin a interpretace důsledků, ale především odstraňování stereotypů, které se značnou setrvačností ovlivňují uvažování a postoje někdy celých generací vůči jiným nebo některým národům, zemím, ale i regionům. Velmi často jsme slýchávali a dosud slyšíme, že Krušné hory jsou a budou i nadále málo nebo méně přitažlivé pro cestovní ruch, že nemají zdaleka takové předpoklady a nemohou tudíž přilákat tolik pozornosti a návštěvníků jako např. Krkonoše s Jizerskými horami nebo Šumava. Krušné hory a s nimi beprostředně spjaté Podkrušnohoří, které je jejich vstupní bránou, mají letitý cejch území „měsíční krajiny a zničených lesů“. To není dobrá vizitka k investování do cestovního ruchu ani vhodná pozvánka k návštěvě a nikdo se tedy pak ani příliš nediví, že v pořadí oblíbených, preferovaných a skutečně navštěvovaných míst jsou tam, kde jsou. Měli bychom si však položit otázku, zda je to nezvratné, jak je to možné a v čem vězí ten pravý důvod opomíjení až odmítání Krušných hor a Podkrušnohoří ? Jen málokteré území a nejen v České republice může totiž nabídnout tolik zajímavých a naprosto výjimečných až unikátních míst a zážitků. Na relativně malém prostoru mezi Děčínem a Chebem, resp. např. mezi Chomutovem a Klínovcem čeká návštěvníka úžasná přehlídka krajiny kontrastů. Není podle mého názoru jiné takové území v Čechách, kde na tak malé vzdálenosti lze uvidět a demonstrovat takové kontrasty a tolik typů rozmanitého přírodního, kulturně historického a sociálně - ekonomického prostředí. Kontrasty mezi hustě zalidněným a na mnoha místech silně přeměněným územím v podhůří a málo zalidněným až vylidněným a na některých místech člověkem málo dotčeným územím v horách, často v těsné blízkosti, vytvářejí naprosto neopakovatelnou symbiózu. Nikde jinde nejsou koncentrovány tyto kontrasty v takové míře a v takové blízkosti. Převýšení Krušných hor a jejich výrazný výškový gradient vytváří z jejich jižních do Čech obrácených svahů, ale i z jejich náhorních planin přírodovědecky mimořádně zajímavá území. Krušné hory a jejich okolí jsou mimořádně atraktivní i z hlediska dokumentace vývoje technického pokroku, ale i z ekologických, urbanisticko-architektonických, archeologicko-historických, národnostních a jiných pohledů. Kde jinde v Čechách se během krátké vzdálenosti přesuneme z teplomilných stepních do téměř subarktických tundrových biotopů ? Kde jinde lze uvidět tolik míst a památek souvisejících s hornickou činností od středověku, případně i starověku, až po současnost ? Kde jinde byla a je taková koncentrace technických památek připomínajících význam tohoto území pro počátky průmyslu v Českých zemích ? Kde jinde se lze zároveň inspirovat, ale i

6

poučit z vývoje a pronikavých změn krajiny a osídlení ? Kde jinde je možné se přitom také setkat tak silně se svědky historie a důsledky společného česko - německého soužití ? Jedno ze starých českých přísloví pocházejících z ranného středověku říká „Všude Češi, ale v Chomutově Němci“, neboť Chomutov na úpatí rudami a dřevem bohatých Krušných hor a na významné solné a obchodní trase ze Saska do Čech (Prahy), se stal prvním významným centrem Němců a jejich dalšího šíření v Čechách. Naopak v 19. století, kdy již téměř všude v pohraničí byla německá většina, vznikaly v již poněmčeném území první „české ostrůvky a střediska českého života“ kolem Duchcova a Mostu. V současnosti jsou to „krušnohorské okresy“ Cheb, Sokolov, Chomutov a Teplice, v nichž žije relativně nejvíce obyvatel německé národnosti. Právě tady (kde jinde ?) by měly být inkubátory společné česko - německé (saské) spolupráce, jejímž výsledkem by měla být také změna stereotypu ve vnímání hodnot a významu této oblasti na české straně. Donedávna, a to jistě přetrvává v oněch stereotypech z české strany, byly, resp. jsou Krušné hory a Podkrušnohoří synonymem pro ekologické katastrofy, nejhorší možné životní prostředí a místa se značnými problémy k trvalému a perspektivnímu životu. Jak překvapivě jiná by však pro nositele takových názorů musela být konfrontace s životem a stavem prostředí v saské (německé) části Krušných hor. I v dobách bývalé NDR to bylo za hranicí jiné, lepší, a to i v případě tak často u nás zmiňovaných zničených lesů. To souvisí především se vztahem zdejších obyvatel ke svému území, který byl u nás výrazně ovlivněn nejen odsunem většiny „starousedlých“ Němců, ale i nedostatečným a problematickým dosídlením. Obtíže života na horách v porovnání s výhodami života v blízkém podhůří (města v uhelné pánvi) způsobily postupný a nezadržitelný úbytek obyvatel a zhoršení jejich struktury. Budoucnost Krušných hor je v symbióze jak s jejich labilnějším podhůřím na české straně, tak s jejich konsolidovanější a rozlehlejší saskou částí. Zejména česká pánevní oblast těžce postižená útlumem těžby uhlí a průmyslu - okresy Most, Teplice, Chomutov a Sokolov patří k územím s nejvyšší mírou nezaměstnanosti - představuje velký potenciální zdroj nové krve, která by měla oživit hory, zvrátit dlouhodobý úbytek obyvatel a přinést sem více žádoucích aktivit. Podobně jako je tomu v saské části lze za velmi vhodné a perspektivní považovat podporu tradičních i nových forem cestovního ruchu, turistiky, rekreace, sportu a nových vzdělávacích a podnikatelských aktivit. Z tohoto důvodu bychom měli velmi intenzivně podporovat ideu a projekt navrhující zařazení Krušných hor (Montannregion Erzgebirge) do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO a být v tomto směru rovnocenným a důstojným partnerem saské (německé) strany, iniciátorem tohoto projektu. Krušné hory je nutno vidět jako součást širšího prostoru, s nímž jsou spojeny jejich slabé i silné stránky, hrozby i příležitosti. Ke Krušným horám zcela neoddělitelně patří nejen Podkrušnohoří, resp. podkrušnohorské uhelné pánve (Chebská, Sokolovská a Mostecká), ale i přírodně a krajinářsky v našich poměrech unikátní vulkanické Doupovské hory a České Středohoří, a rovněž okraje Smrčin, Slavkovského (dříve Císařského) lesa a Labských pískovců (též Děčínských stěn). Již pouhý výčet těchto celků demonstruje výraznou geomorfologickou a geologickou pestrost doprovázenou neobyčejnou rozmanitostí a proměnlivostí přírodních podmínek. Na jedné straně tu najdeme místa s nejnižšími srážkami a nejvyššími teplotami (Kadaňsko), na druhé straně jen nedaleko odtud území s dlouhými a chladnými zimami a vysokými srážkami (Klínovec a náhorní planiny s rozsáhlými rašeliništi). Za zvláště významný faktor nabídky a nesporných hodnot území je nutno považovat četné minerální prameny a s tím také spojené lázeňství. Na úpatí Krušných hor se nachází řetězec lázeňských středisek, jež samy o sobě představují velmi významný zdroj ekonomické prosperity a cíle cestovního ruchu. Do takto vymezeného prostoru je nutno zahrnout i německou (saskou a bavorskou) stranu, kde je také řada významných lázeňských míst rozšiřujících nabídku pro cestovní ruch. Krušné hory (Erzgebirge) jako celek tvoří území, jehož většina se nachází v Německu a kde

7

jsou také výrazně hustěji zalidněny, i když i tady se potýkají s trvalým úbytkem obyvatel. Na české straně se od západu k východu zužují. Podle toho se také mění, tj. klesá počet bydlících obyvatel a hustota zalidnění. Na naší straně jsou nejhustěji zalidněné části Krušných hor na západě a nejméně na východě. Na německé (saské) straně je tomu spíše naopak. Je jistě velmi pozoruhodnou a v geopolitických souvislostech ovšem mimořádně důležitou skutečností, že česko - saská hranice na Krušných horách patří k nejstarším a nejstabilnějším v Evropě. Je symbolické, že bohatství, těžba a zpracování rud, které již ve středověku vytvořily z Krušných hor velmi hustě zalidněnou a prosperující oblast na obou stranách hranice, se na prahu 21. století stává novým motivem vzájemné spolupráce a základní inspirací návrhu na vytvoření česko - saského Hornického regionu (Montanregion) v srdci Evropy. Krušné hory jsou součástí obrazu mého rodného a milovaného kraje. Tento obraz byl utvořen krajinou na styku Krušných hor s okrajem Mostecké pánve a s okrajem Doupovských hor prohloubeným nádherným údolím řeky Ohře u Kadaně. To jsou místa mých prvních dobrodružných výprav do okolí a léta prvních objevů a lásek, mezi něž musím zařadit právě onu dramatickou a člověkem tak zasaženou krajinu na pomezí tak odlišných (mikro)světů. Každým směrem na tak malém kousku světa tu byly a stále jsou krajiny tak odlišné, a tolik lákavé. Nejen proto, ale i z pohledu člověka, který hodně procestoval a pro kterého se poznávání a hodnocení krajin a zemí stalo i profesí, považuji za povinnost přispět k jinému a vyváženějšímu pohledu na tento malý, tolikrát postižený, leč anebo právě proto nadále mimořádně zajímavý kus světa. Chci také říci, že jsem připraven kdykoliv pomoci a rád pomohu myšlence projektu na vytvoření sasko - českého „montánního regionu Krušné hory“ (v onom širším rámci a v širším kontextu) na základě argumentů z odborných a věcných hledisek. Tomuto kraji, více než jinému u nás, je nutno pomáhat při překonávání stále existujícího zatížení minulostí se stále nádorově působící setrvačností myšlenkových stereotypů. Minulost a dřívější „zátěže krajiny“ by se měly stát naopak zdrojem inspirace a racionálního využití pro tvorbu produktů cestovního ruchu, ale i vzdělávacích a podnikatelských aktivit souvisejících s připomínáním, udržováním a obnovováním výrobních a jiných tradic území. Krušné hory to potřebují a zasluhují. Krušné hory na to mají i důležité předpoklady. Jen je jim a všem, kdo v nich žijí, chtějí a budou žít, více pomáhat. A začít bychom mohli a měli u těch nešťastných stereotypů ! Co vy na to, Krušnohorci, i vy ostatní ?!

Zveřejněno on-line na stránkách Econnect – Zpravodajství

www.ecn.cz

(25.07.2006)

8