OBJEKTIV MOHELNICE KULTURNĚ POLITICKÝ A POPULÁRNĚ ZÁBAVNÝ ČASOPIS 21. STOLETÍ ÚNOR 2013

OBJEKTIV MOHELNICE KULTURNĚ POLITICKÝ A POPULÁRNĚ ZÁBAVNÝ ČASOPIS 21. STOLETÍ ÚNOR 2013

BETLÉMÁŘI PŘIJELI DO MOHELNICE Ve čtvrtek 5. ledna 2013 uskutečnili členové Českého sdružení přátel betlémů (ČSPB) z Východních Čech jednodenní zájezd s cílem navštívit některé betlémy a to především na Moravě. Téměř padesát zájemců o krásu betlémů zcela zaplnilo za tímto účelem vypravený zájezdový autobus. Mezi nimi nechyběli ani členové výboru předsednictva ČSPB v čele s předsedou Ing. Ludvíkem Mátlem. Celodenní program započal v Horní Lidči prohlídkou překrásného mechanického betlému. Ten byl poprvé uveden do provozu 25. 12. 2011 a za rok 2012 jej spatřilo již 15 000 návštěvníků. Tento betlém byl vytvořen ve spolupráci se slovenskou partnerskou obcí Dohňany a v rámci společného Česko-Slovenského projektu byl spolufinancován z prostředků Evropské unie. Betlémská scéna je zde umístěna na ploše 170 m2, z čehož samotný betlém má plochu 50 m2. Zajímavostí mimo jiné je např. to, že hudbu, která zde doprovází návštěvníky betlému, zkomponoval známý muzikant Jiří Pavlica. Na vlastní výrobě betlému se podílelo celkem 14 řezbářů a to jak z ČR, tak i ze Slovenska. Jedním z těchto řezbářů je i nám všem dobře známý František Nedomlel z Bruntálu. Betlém v Horní Lidči je veřejnosti přístupný celoročně a všem zájemcům vřele doporučuji jeho návštěvu (více na www.betlemhornilidec.cz). Další cesta účastníků zájezdu vedla do Olomouce a to konkrétně do Muzea Matice Svatokopecké, kde byla k vidění výstava betlémů. Odtud se zájezd přesunul do nedalekého Šternberka, kde všechny zájemce čekala výstava betlémů a pohlednic ze sbírky Mgr. Milana Hornišera. Ta byla umístěna v nádherném prostředí bývalého augustiniánského kláštera (více na www.handke.cz). Odtud se zájezdový autobus odebral do Loštic, kde účastníci postupně navštívili loštický betlém Jaroslava Beneše a samozřejmě si zde nakoupili či přímo na místě okusili známé loštické tvarůžkové speciality. Závěr tohoto zájezdu patřil zastávce v Mohelnici (v 19 hod.), kde již byli všichni očekáváni správcem Mohelnického betlému. Venku již sice dosti vydatně pršelo, ale všichni účastníci zájezdu i přes to navštívili kostel sv. Tomáše Becketa a zde samozřejmě kapli svaté Anny s naším betlémem. Kromě prohlídky je zde čekal i odborný výklad o historii Mohelnického betlému. Byla zodpovězena spousta zvídavých dotazů týkajících se nejen našeho betlému, ale i historie kostela sv. Tomáše Becketa. Velice spokojení účastníci zájezdu se pak odebrali do svého autobusu a odjeli zpět do svých domovů. Ještě cestou domů hodnotili vše, co za ten den prožili a měli možnost spatřit. Všichni se shodli na tom, že večerní návštěva našeho Mohelnického betlému byla nejen důstojnou tečkou celého jednodenního putování za krásou betlémů, ale zároveň tím nejlepším završením příjemně prožitého dne. Pavel Nenkovský, správce mohelnického betlému

OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2013 - str. 2

NOVINÁŘ A SPISOVATEL ANTONÍN SMITAL Z PALONÍNA Významný česko - německý spisovatel a novinář Antonín Smital se narodil 15. 02. 1863 v Paloníně v rodině malorolníka Severína Smitala. Svoje dětství strávil u staršího bratra, který byl učitelem na Vsetíně a umožnil mu vychodit obecnou školu a posléze studovat na zdejším německém gymnáziu. Hlavním důvodem tohoto kroku byla skutečnost, že zde nebylo nutno platit školné. Ošacení mu poskytovala dobročinnost, jiné finanční úlevy získával výborným prospěchem, avšak v katalogu byl veden jako příslušník „československé“ národnosti. Značný počet zameškaných hodin svědčí o jeho chatrném zdraví a studium „s vyznamenáním“ zase dokazuje jeho píli a pracovitost. Předčasná smrt jeho bratra však ukončila Vsetínský pobyt a Antonín se vrací do Palonína, kde pomáhá rodičům v hospodářství a dálkově studuje v Olomouci filologii a historii. Když bylo Smitalovi teprve 19 let, přijal pozvání Jana Nerudy a odstěhoval se do Prahy, kde mu tento slavný český básník zajistil místo redaktora Národních listů. Mladý literát se pustil pilně do práce a přispíval svými pracemi do časopisů Politik, Hlas národa a Švanda dudák, což byl humoristický list, kam zasílal svoje veselé kresby i Mikoláš Aleš. Svoje finanční problémy řešil zaměstnáním u České severní dráhy a u pražské banky Slavie a rozšířil svoji působnost i na německy psané časopisy. A tak se jeho články objevují v MontagsRevue, Frankfurter Zeitung a Neues Wiener Tagblatt. Tehdejší pražská atmosféra vypjatých nacionalistických postojů jej však zastihla nepřipraveného, protože tento venkovský mladík z kraje dlouholetého a soustavného kontaktu mezi českým a německým živlem prostě některé národnostní problémy nechápal a psal svým brilantním stylem články do novin česky stejně dokonale jako německy. Vídeňský novinářský svět jej upoutal natolik, že se rozhodl řešit svoji novinářskou budoucnost v hlavním městě a odstěhoval se sem s tím, že bude člen redakce Neues Wiener Tagblatt. Ve Vídni pak zůstal až do své předčasné smrti s malou epizodou působení ve funkci dramaturga v Hamburku. Vrcholem Smitalovy novinářské činnosti byla redakční práce v sociálnědemokratických novinách Arbeiter-Zeitung, kde konečně mohl uplatnit svoje sociální cítění a najít místo, kde mohl svobodně mluvit ve smyslu svého přesvědčení. Nebyl členem žádné politické strany, avšak uměl mluvit vídeňským dělníkům z duše. Psal a mluvil německy, ale dokázal napsat nadšený oslavný článek o legendárním zájezdu pražského Národního divadla k hostování s Prodanou nevěstou ve Vídni. Jeho nestranný a vyvážený postoj k české i německé národnosti a k českému i německému jazyku mu vynesl přezdívku „samotář a podivín“. Zemřel stár pouhých 34 let, náhle a zcela bez prostředků a teprve jeho smrt vyvolala zájem o jeho osobu a o jeho dílo. Na jeho pohřbu se objevili neznámější vídenští žurnalisté a nad hrobem mu promluvil tehdejší lídr rakouské sociální demokracie dr. Viktor Adler. Palonínský mladík však odešel dříve, než mohl vykonat všechno, co chtěl a co by byl jistě vykonal. Dílo: Německý překlad Babičky Boženy Němcové, Malostranských povídek Jana Nerudy a některých novel Svatopluka Čecha * Wirtschaftliche Liberalismus * Skizzen aus dem slawischen Volksleben * novely Die Familie Kobisan, Von Herzen - mit Schmerzen * rozpracovaný román Der Ministerkandidat * fejetony, črty, žánrové obrázky, denní zprávy, noticky, články Literatura: František Spurný, Severní Morava 1991 C.Š.

ZDVOŘILOST JAKO LÉK PROTI CHLADU SRDCÍ Byly doby, kdy se pokoušeli sestavit slovníky rýmů, pravidel a pomůcek, aby podle nich průměrný gymnazista sestavil báseň. Je to úsměvné. Dobře totiž víme, že poezie má být víc než souznění rýmů a rytmických slov. Je to především vnitřní zážitek, který si svou vnitřní formu pak vynutí. Bez znalostí vnější formy by to tedy ale přece nešlo. Básník se vyjadřuje řečí svého lidu. Musí svou řeč znát, být mistrem v obratech, ve zvukových, citových a smyslových hodnotách slova. V naší době, kromě jiného často postrádáme zdvořilost. Z osobní zkušenosti víme, že je nám milejší ve styku s druhými upřímné dobré srdce, třeba pod neohrabaným zevnějškem, než uhlazený sobec. Lidé dovedou být nemilosrdní a zlí a přitom třebas zachovávají všechna pravidla vnější uhlazenosti. Je dobré mít jiné rád a dokazovat to i vnějším chováním. Dlouhé soužití lidí působí, že se jednotlivci stávají snadno podrážděnými, citlivými na slovíčko, na pohled, posunek. Ruské přísloví říká: Je lehčí umění chodit v krámě s porcelánem, než mezi lidmi, kteří mají být dlouho pospolu. Dnes se lidé setkávají na pracovišti, při jízdách autobusem, vlakem, v obchodech. Dobře víme, jak si ztrpčují život hrubostmi, jaké nepříjemné hádky vznikají pro nevlídné slovo. Slovo „takt“ je latinského původu (tactus) a souvisí se slovem „tangere“, dotýkat se. Takt je tedy doslova umění vzít něco dobře do ruky a nepolámat to, nerozbít to, nepoškodit. Ošetřovatelé musejí vědět, jak uchopit nemocného, aby mu nezpůsobili ještě více bolesti. V běžném životě jsou lidi na něco velmi citliví. Je potřeba vědět, jak se jich dotýkat, mít „takt.“ Žena, kterou opustil manžel třeba nesnáší např. když se jí někdo zeptá na rodinu. Stejná otázka může být jinému milá a může vzniknout přátelský rozhovor. Často o tom ale předem nevíme. Taktní člověk vycítí hned při první otázce, jaká je situace, a podle toho buď v hovoru pokračuje, nebo přejde nenápadně k jinému tématu. Přesto jsou jisté pocity libosti a nelibosti, které se dají očekávat u každého normálního člověka. Sotva je někdo potěšen, když na něho bez pozdravu někdo zvýší hlas. Slušný člověk zaklepe na dveře nebo se ohlásí, než vejde do cizí místnosti. Ovládat pravidla slušného chování je povinnost. Vede nás k tomu především láska k bližnímu. Mnohé z nich by potřebovaly změnu, protože už zastaraly. Vkus se mění s dobou. Bylo by dobré přepracovat pravidla slušného chování při sportu, jak pro hráče, tak pro diváky. Pociťujeme nedostatek zdvořilosti v dopravním provozu. Filmy s tématikou násilí, vulgární chování různých „prominentů“, politiků, chvat a přeplněné dopravní prostředky svádějí lidi k silnému až hrubému jednání. Jednou se slunce a vítr vsadili o to, kdo z nich donutí pocestného sundat svůj plášť. Jako první se o to pokoušel vítr. Fučel vztekle za všech sil, ale nezdařilo se mu to. Pak se o to pokusilo slunce se svým příjemným teplem. Po chvíli pocítil pocestný teplo, a tak si sundal svůj plášť a přehodil přes rameno. Vlídností dosáhneme víc než strohostí a přísností. Přeji nám všem vlídnost a takt s každým, koho potkáme, s kým žijeme! Pavel Kavec

OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2013 - str. 3

PRO DOBRO NAŠICH ÚŘEDNÍKŮ Zpráva ČTK: Úředníci nezávislí na politicích, vybraní nikoliv na základě známostí, odolní proti korupci, vzdělaní a loajální ke státu. Tuto představu se ministerstvo vnitra pokusilo vtělit do zákona o státních úřednících, který by mohl začít platit od roku 2014. K odpolitizování státní správy má podle tohoto zákona sloužit povinné výběrové řízení, stanovení předpokladů pro zastávání pracovního místa, stanovení průhledné systemizace úřadu, zvýšená právní ochrana úředníků oproti podmínkám obsaženým v zákoníku práce a příspěvek na nákup oblečení (uniformy?). Úředník je osoba, která pracuje pro veřejnou správu a jeho pracovištěm je úřad. V historii je známo více označení a více druhů úředníka: akcesista, kancelista, oficiál, aktuár, adjunkt, revident apod. A že to takový úředník neměl za starého Rakouska lehké svědčí PRACOVNÍ ŘÁD PRO ÚŘEDNÍKY z roku 1870, který nařizoval: 1. Denně před započetím pracovní doby jsou úředníci povinni důkladně zamésti kancelář, vybrati popele z kamen a utříti prach. 2. Úředníci zodpovídají dále za to, že kancelář bude vždy řádně vytopena, přičemž si potřebné palivo obstarávají na vlastní náklad. 3. Soukromé rozhovory jsou v pracovní době nežádoucí. 4. Řádná pracovní doba jest 12 hodin denně. V případě potřeby musí každý úředník pracovati bez vyzvání přesčas. 5. Jakákoliv politická činnost úředníků má za následek okamžité propuštění. 6. V kouření a požívání lihovin očekává se od úředníků zdrženlivost. 7. K dámám a výše postaveným osobám chová se úředník slušně. 8. Jako četba se doporučuje bible. Není námitek proti jiným knihám, pokud tyto jsou mravně nezávadné. 9. Povinností každého úředníka jest péče o zdraví. V případě nemoci není nárok na mzdu. Každý úředník, který má pocit zodpovědnosti, měl by si ukládati ze své mzdy přiměřenou částku pro případ nemoci, či jiné nepředvídané potřeby. 10. Úředníci nesmějí při práci se mýliti. Kdo se při své práci dopouští častěji chyb, bude propuštěn. 11. Kdo odporuje šéfovi, dokazuje tímto, že před ním nechová potřebné úcty. Z této skutečnosti budiž vyvozeny důsledky. 12. Úřednice jsou povinny vést mravný a cudný život. 13. O dovolenou mohou úředníci požádat jen z naléhavých rodinných důvodů. Dovolená tato však jest neplacena. 14. Úředníci nechť mají stále na mysli, že tisíce jiných osob jsou ochotny okamžitě nastoupit na jejich místa. 15. Úředníci nesmějí nikdy zapomenouti, že jsou svému principálovi povinni vděčností, neb on jest jejich živitelem. Tyto kruté poměry však tehdy vládly pouze u čekatelů a nižších úředníků. Prvních tři až pět let kariéry byl plat nízký, nebo dokonce vůbec žádný. Fakticky museli úředníka podporovat rodiče, mohl také žít z úspor z předchozího zaměstnání anebo se musel dobře oženit. Často se také úředníci zadlužili, a dluhy se pak s nimi vlekly ještě dlouhé roky. Když nastupovali například do finančního úřadu, museli složit kauci ve výši ročního platu, z níž by se platila škoda, kterou by způsobili. Úředníkem se mohl stát prakticky každý, kdo měl věk mezi osmnácti a čtyřiceti lety, prokázal požadované vzdělání a složil zkoušky. Na nižší úřednický stupeň stačila maturita, vyšší úředníci museli mít vysokou školu. Rakousko-uherský úředník povinně musel ovládat němčinu a jazyk země, v níž působil. Fakticky však úspěšnější postup mívali v českých zemích úředníci němečtí. A také lidé z majetnějších rodin. Po jednom až třech letech museli úředníci složit obávanou praktickou zkoušku. Směli ji opakovat jenom jednou, a když neuspěli ani podruhé, mohli na úřednickou kariéru zapomenout. Když ovšem u zkoušky uspěli, přiblížila se jim takzvaná definitiva: pokud neudělali opravdu velký průšvih, nikdo je už

z místa nevyhodil a nehrozila jim nezaměstnanost. K tomu měli nárok na penzi, a nemuseli se tedy na stará kolena spoléhat na nějaký vejminek od dětí. Výše penze rostla s odpracovanými lety, takže zhruba po čtyřiceti letech v úřadě měli nárok na stoprocentní (!) penzi. V případě smrti úředníka dostala jeho rodina pozůstalostní důchod. Na každé nové místo se tehdy vypisovaly konkurzy, kam se mohl přihlásit kterýkoliv úředník odkudkoliv. Konkurzů se však zájemci osobně neúčastnili, nadřízení pouze vybírali z došlých žádostí. Úředník se za svůj život obvykle šestkrát až osmkrát stěhoval na jiný úřad, tedy často do jiného města. Při výběru do vyšší funkce rozhodovalo hodnocení od předchozího nadřízeného. To ovšem úředník neznal, protože pro něj bylo tajné. Celý život tedy mohl strávit na nižším postu jen proto, že mu jeho šéf psal špatné pracovní posudky. Postižený se však nemohl nijak bránit, protože se o skutečných důvodech mohl pouze dohadovat. Být úředníkem znamenalo tedy vysokou společenskou prestiž. Vysocí státní úředníci byli do značné míry sami svými pány a vládci přidělené oblasti. C. k. úředník nosil do práce uniformu a jeho chování bývalo bedlivě sledováno i mimo kancelář. Úředníky sledovalo bdělé oko nadřízených, takže opatrně zvažovali, zda se ukážou třeba na schůzi některého národního spolku. Doma žili středostavovským způsobem života, bydleli na dobré adrese, náležitě se oblékali, chodili do společnosti a podobně. Vzorná rodina byla důležitým krokem ke kariéře. Pokud se hodlali oženit, museli někteří dokonce požádat své nadřízené o povolení ke sňatku. Očekávalo se, že úředník povede aspoň navenek vzorný rodinný život. Rozvodu se snažil za každou cenu vyhnout. S odslouženými léty se úředníkovi v podstatě automaticky zvyšoval plat. Na nejnižších platových příčkách byl státní úředník srovnatelný s kvalifikovaným dělníkem nebo horníkem. To ještě sotva stačilo na pokrytí základních životních potřeb: bydlení, stravy a reprezentativního ošacení celé rodiny. Začínající vysokoškolsky vzdělaný úředník na okrese měl na počátku 20. století plat mezi dvěma a třemi tisíci korun ročně. Z toho musel platit v podstatě povinnou služku za 250 korun ročně a zhruba třípokojový byt za ročních 600 korun. Ovšem roční plat 6000 korun, na který měl nárok šéf okresního úřadu, už značil příslušnost k lepší střední třídě. Dal se z toho pořídit tehdy populární letní byt, dnes by se řeklo chalupa. Nemusel žít v pronájmu, mohl si pořídit vlastní bydlení. Takovýto úředník mohl sponzorovat dobré vzdělání svých dětí i vnoučat - jezdit na zahraniční dovolené a vybraně se oblékat - to byly tehdejší atributy výlučnosti. Přejme tedy našim úředníkům, aby se s tímto novým zákonem měli přinejmenším tak dobře, jako jejich kolegové za starého a nenáviděného Rakouska. Přejme jim také, aby jim úřednická uniforma slušela i se služebním kordíkem stejně tak, jako slušela vyobrazenému Ing. Janu Pernerovi. Dlužno ještě poznamenati, že obdobný kariérní postup mívali tehdy všichni zaměstnanci státu (tedy policisté, železničáři, učitelé atd.). C.Š.

OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2013 - str. 4

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2013

Zajímavosti letošní sbírky: * tři „nejbohatší kasičky“ pocházejí z Loštic - loňské prvenství zde „obhájila“ paní Ludmila Schwarzová s částkou 16 526 Kč, * v pokladničce paní Elišky Škarkové byla částka 10 309 Kč a v pokladničce Jana Malíka bylo 10 292 Kč. * nejčastěji se v pokladničkách objevovala kovová dvacetikoruna (celkem 6 502 kusů) a druhým nepočetnějším platidlem byla padesátikoruna (5 230 kusů). Účelem Tříkrálových sbírek je následná konkrétně cílená pomoc lidem a rodinám v nouzi a na další rozvoj a podporu charitních služeb. Charita Zábřeh očekává náměty veřejnosti, komu by z takto vzniklého fondu solidarity v regionu mohla přispět. Náměty ze svého blízkého okolí můžete zaslat např. na tel.: 736 510 816 nebo e-mail: .. Přípravy na další (již 14. ročník) tříkrálového koledování započnou v polovině října 2013. Text i foto: PAN

Tříkrálovou sbírku 2013 již tradičně organizovala Charita Zábřeh, která se letos zasloužila o dva rekordy v celkové historii konání této sbírky na Zábřežsku. Především to bylo nejvíce zaregistrovaných skupinek koledníků (celkem 340) a letos se rovněž vybrala doposud nejvyšší finanční částka a to celkových 1 milion 181 tisíc 551 Kč. V roce 2013 se např. vybralo 1.137.913 Kč, což bylo o 43.638 Kč méně. Tříkrálová sbírka organizovaná Charitou Zábřeh letos proběhla již po třinácté (poprvé to bylo v roce 2001). Koledovalo se od 2. do 7. ledna, kdy skupinky koledníků obešly celkem 99 měst, obcí a osad našeho děkanátu. Výsledky z některých obcí oblasti děkanátu Zábřeh: Dubicko 26 419 Kč Janoslavice 3 494 Kč Klopina 9 728 Kč Krchleby 1 701 Kč Křemačov 3 068 Kč Květín 3 017 Kč Lechovice 1 290 Kč Libivá 5 506 Kč Líšnice 7 625 Kč Loštice 68 893 Kč Maletín - Javoří 7 246 Kč Mírov 7 821 Kč Mitrovice 5 760 Kč Mohelnice 90 538 Kč Moravičany 36 296 Kč Palonín 5 469 Kč Pavlov 3 113 Kč Podolí 4 149 Kč Police 3 171 Kč Radnice 1 901 Kč Řepová 2 945 Kč Stavenice 2 683 Kč Studená Loučka 5 504 Kč Třeština 7 369 Kč Újezd 5 122 Kč Úsov 18 432 Kč Vacetín 148 Kč Veleboř 3 142 Kč Vyšehorky 5 209 Kč Zavadilka 2 623 Kč I když je výtěžek z letošní sbírky již spočítán a uzavřen, je možno i nadále přispívat a pomáhat tak potřebným např. formou dárcovských DMS (ve tvaru DMS KOLEDA na telefonní číslo 87 777) nebo složenkou.

MUZEUM MOHELNICE do 23. února 2013 VYSTAVUJE Malby a grafiky Zdeňky Rambouskové autorky mohelnického kalendáře na rok 2013 Zdeňka Rambousková je absolventkou UMPRUM v Uherském Hradišti. Byla žačkou profesorů J. Staňka, F. Cundrly a J. Hudečka. Studovala také v Jablonci nad Nisou (bižuterie) a tuto profesi si oblíbila natolik, že pracovala v oboru sklářského designu v Moravských sklárnách v Květné. Zúčastňovala se různých oborových soutěží týkajících se užitého skla (Nový Bor, ÚBOK Praha a další). Od roku 1990 je členkou Sdružení výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí, s výtvarnou skupinou G 90 se zúčastnila pobytu v Paříži v roce 1993 a v roce 2008 se stala členkou UNIE výtvarných umělců Olomoucka. Zdena Rambousková je také vynikající kreslířkou, což se projevuje zejména v grafice, a to v zobrazování architektur, stavebních památek a železnic (kalendářní tvorba), ale i např. známek.

OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2013 - str. 5

VOLEBNÍ DEN ŽEN Počet žen ve státních, veřejných, manažerských a všeobecně významných funkcích je malý až nepatrný. A všichni se diví, jak je to možné. A objevil se dokonce nápad, že se tento neblahý stav bude řešit nějakým směrným číslem. Že jako bude zákonem předepsáno, jak mnoho musí být v podniku manažerek, kolik musí být v různých stranách a spolcích předsedkyň a tajemnic a kolik zase nesmí být učitelek na jinak přefeminizovaných pracovištích. Takový zákon je samozřejmě nesmysl. A do řešení tohoto problému nám najednou přišly první svobodné a přímé volby prezidenta republiky. VŠECHNY ženy se mohly prohlásit kandidátkami na prezidentku a VŠECHNY ženy mající volební právo mohly volit. Ideální stav, jak zabezpečit první České republice první prezidentku. Ženy v České republice totiž představují více než 50 % jejího obyvatelstva a tedy i voličstva. Vítězství tedy bylo jasné a bez pochyb. Za těchto okolností jsem se rozhodl dát se na jejich stranu. Prvním nemilým překvapením byl nízký počet kandidátek, které se dostaly do prvního kola. Vysvětlení je prosté. Mezi ženami je katastrofální nedostatek potetovaných, Japonců, opilců, nacionalistů, šlechticů, členů KSČ, generálů, kuřáků, hradních zaměstnanců a synáčků prominentních papalášů. Na druhé straně však 30 % ženských kandidátek není tak špatný stav, vezmeme-li v úvahu, že VŠECHNY ženy budou volit VŠECHNY kandidující ženy. V takovém případě by každá kandidátka získala přes 16 % a ne ostudných 4,95, 3,23 a 2,39 %. Mužská část kandidátů by získala na hlavu asi tak 8,5 % hlasů a postup do druhého kola by byl jasnou dámskou záležitostí už proto, že by se na naši stranu dala i řada chlapů. A v případě, že by se k volbám dostavily ÚPLNĚ VŠECHNY ženské, nemuselo by se to druhé kolo (za velké peníze) už vůbec konat. První svobodné a přímé volby prezidenta republiky se mi tedy nepovedly. K volební místnosti jsem šel podruhé jen proto, že jsem chtěl zachránit, co se ještě zachránit dalo. Bylo nás ale o málo méně. Další volby (pokud ovšem nedojde k nějakým změnám) se budou konat za necelých pět let. Za tu dobu se elektorát český dostatečně poučí a dojde snad k závěru, že volební právo mají mít pouze ty osoby, které samy sobě nezakázaly myslet. Paní doktorka bude v té době stále ještě šmrncovní volitelnou dámou a my musíme jen doufat, že se mezitím nenaučí kouřit sparty. Štipl

MUZEUM V MOHELNICI otevřelo 24. ledna 2013 ve sklepních sálech budovy na Kostelním náměstí

UNIKÁTNÍ EXPOZICI PRAVĚK MOHELNICKA

Expozice představuje pravěký vývoj našeho regionu i nové osídlení jako návaznost na expozici z dějin Mohelnicka, která se nachází v 1. poschodí budovy

SPISOVATELKA MARIE EBNER - ESCHENBACH rozená DUBSKÁ Žádlovický zámek a park býval častým místem letního pobytu významné moravské spisovatelky, která vstoupila do literárního světa pod jménem Marie von Ebner-Eschenbach. Narodila se 13. září 1830 na rodinném zámku hraběcího rodu Dubských ve Zdislavicích nedaleko Kroměříže jako Marie komtesa Dubská. Již jako dítě psala české, francouzské a později německé rýmované básničky a své nápady, rýmy i krátké povídky si zapisovala do malého sešitku, který u sebe neustále nosila. Oblíbila si Schillerovy verše a dramata, byla ctitelkou Franze Grillparzera, jezdila pravidelně do Vídně do divadla a sama se chtěla stát dramatikem. Toto přání se jí však nesplnilo, i když napsala několik dramat, která byla později i nastudována. Známou se stala až ve svých padesáti letech především krátkými prózami, povídkami, novelami a romány. Marie Dubská byla provdána za polního maršála Moritze svobodného pána z Ebner-Eschenbachu, profesora vojenské akademie ve Vídni a s tímto novým příjmením začala vystupovat jako spisovatelka. Svým rodem a sociálním původem byla příslušnicí aristokracie, svým vzděláním, inteligencí a sociálním cítěním však strávila celý svůj život "v táboře protivníka". Byla nadána bohatou fantazií, avšak ve svém díle nic neidealizuje a stojí vždy pevně na půdě reality. Vynikající jsou její popisy hanáckého života, krojů, zvyků, staveb, vesnic, etnografie a zobrazení hanácké krajiny a přírody. Všímá si však také sociálních rozdílů a realisticky ukazuje ratejny, pazderny a domy chudáků. Celý její život i dílo spočívá v prožívání a používání kontrapunktu. V jejím díle cítíme, jak vnímá rozdíly mezi řadovou šlechtou a aristokracií v okolí vídeňského císařského dvora, mezi Vídní a moravským maloměstem, vztah mezi Čechy a Němci, mezi liberály a feudály, mezi chudobou a bohatstvím. Chápe a popisuje sociální struktury tehdejšího venkova a nástupu průmyslové výroby a dochází k závěru, že sociální, nacionalistické a politické boje nemají svůj původ na venkově, ve vesnici - ty podle ní formuluje a organizuje inteligence obou táborů především ve městech. Mezi nejznámější tituly jejího díla patří román Božena, Lotti die Uhrmacherin, humoreska Die Freiherren von Gemperlein, Komtessa Paula, příběh dvou sourozenců - sirotků Pavla a Milady Das Gemeindekind a povídky připomínající svou tematikou román V zámku a v podzámčí od Boženy Němcové Dorf und Schloßgeschichten. Dětské povídky o zvířátkách Krambambuli a Die Spitzin se staly v Rakousku a v Německu nedílnou součástí školních čítanek. V roce 1899 obdržela od císaře Františka Josefa I. významenání za umění a vědu a o rok později (1. září 1900) získala Marie von EbnerEschenbachová čestný doktorát Univerzity Vídeň. Marie von Ebner-Eschenbach pobývala často na zámku v Žádlovicích, ve Zdislavicích u Kroměříže a v Lysicích u Kunštátu, kde dodnes návštěvníkům ukazují její pokoje a bohatou knihovnu. Pro svůj šlechtický původ a důvěrný vztah k venkovu byla literárními kritiky často srovnávána s ruským spisovatelem a filosofem Lvem Nikolajevičem Tolstým. Zemřela 12. března roku 1916 a pohřbena je Ctirad Štipl v rodinné hrobce zdislavického zámku.

OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2013 - str. 6

TURISTICKÝ KALENDÁŘ Sportovní klub turistika Mohelnice o. s. Účast na všech akcích je na vlastní nebezpečí, ke spojům přicházejte minimálně 10 min. před odjezdem, vzhledem ke koupi hromadné jízdenky nebo hromadné slevě.

SECOND HAND ZEBEDIE MOHELNICE

23. 03. 2013 * Tradiční zahájení turistické sezóny společně s loštickými turisty na trase Bílá Lhota, Měník, Řimice, Nové Mlýny, Za mlýnem, přes Kačení louku, most přes řeku Morava, Moravičany (občerstvení), Mohelnice (12 km). Odjezd autobusu ve 12 hod. 18. 04. 2013 * Tradiční úklid kolem turistické značky a části parku. Sraz v 16 hod u hlavní brány autokempu. Rukavice sebou - pytle budou zajištěny. 27. 04. 2013 * Pěší túra na trase Červená voda, Křížová hora (rozhledna), Val (rozhledna), klášter, Králiky (12 km). Vlak jede v 7.17 hod. Vedoucí Jedlička a Laitner. 18. 05. 2013 * Pěší túra na trase Lichkov, Bouda, Suchý vrch, Jamné nad Orlicí, Jabloné nad Orlicí (17 km) Vlak jede v 7.17 hod. Vedoucí Jedlička a Laitner. 01. - 05. 06. 2013 * Zájezd vlastními vozidly do Police n. M. Informace a přihlášky má A. Jedlička (tel: 606 727 635). 22. 06. 2013 * Na kole Litovelským Pomoravím na trase Mohelnice, Moravičany, Doubravice, přes luka Nové Mlýny, Litovel, Mladeč, kolem jeskyně Podkova, Rytířská síň, Chrám přátelství (Templ), obelisk, restaurace na Kodlově (občerstvení) a zpět do Mohelnice (cca 35 km). Trasa se může operativně změnit dle domluvy a počasí. Sraz u Sokolovny v 9 hod. - vedoucí akce: J. Vítek. 04. - 07. 07. 2013 * Severní Čechy autobusem Zájezd zařizuje Jan Hledík s cestovní kanceláří BAVI Litovel. Bližší informace: Jedlička (tel.: 606 727 635) a Laitner (tel.: 607 521 639)

DUHOVÁ ČAJOVNA NA NÁMĚSTÍ V MOHELNICI VÁS ZVE NA VÝSTAVU OBRAZŮ NAZVANOU "DUŠE MALUJE"

OTEVŘENO od 1. března 2013 První dojem je vždy velmi důležitý a právě ten utváří hlavně Váš oděv. Vhodně zvolený a vkusný oděv je součástí Vaší osobnosti, toho jak působíte na druhé. Proto je velmi důležité se oblékat jen u profesionálů, kteří Vám mohou vždy poradit v kombinaci barev a materiálů. Náš obchod vám takové služby nabízí. Jsme Vám vždy k dispozici, ať už chcete od základu změnit svoji image nebo doplnit svůj šatník o pár nových stylových kousků. Na našich prodejnách najdete různé módní kolekce a doplňky, které spolu tvoří jeden ucelený módní styl. Vyberte si ze široké nabídky módních oděvů a doplňku nejen z aktuální kolekce pro nastávající období.

* 10.000 KUSŮ VYSTAVOVANÉHO ZBOŽÍ * * KAŽDÝ DEN NOVÉ ZBOŽÍ * * PROVOZOVNA 420 m2 * * BEZBARIÉROVÝ PŘÍSTUP * * DĚTSKÝ KOUTEK * pondělí 08 -12 a 13 -17 úterý 08 -12 a 13 -17 středa 08 -12 a 13 -17 čtvrtek 08 -12 a 13 -17 pátek 08 -12 a 13 -17 sobota 08 -11.30 neděle ZAVŘENO

Naše obchody najdete na adresách: vystavuje Jakub Hříbek člen celosvětového sdružení malířů malujících ústy a nohama výstava potrvá až do 23. února 2013

789 85 MOHELNICE, Náměstí Tyrše a Fugnera 193 789 83 LOŠTICE, Olomoucká 124/8

SECOND HAND ZEBEDIE MY JSME KONKURENCE

OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2013 - str. 7

SMOLAŘI LETOS OSLAVÍ 40 LET SVÉHO VZNIKU 1973 - 2013

OD 1. 3. 2013 BUDE OTEVŘENA

NOVÁ CESTOVNÍ AGENTURA

Nádražní 34, 789 85 Mohelnice Tel.: 583 414 056, 777 127 117 Email: [email protected] provozní doba: po - pá 9 – 11.30 * 13 - 16.30 OPRAVDU HISTORICKÉ FOTO Z ROKU 1973 stojící, zleva doprava: Vojtěch Krejčíř (textař), Vladimír Vítek (banjo), sedící zleva doprava: Petr Urbášek (housle), Josef Vašek (12ti strunná kytara), Oleg Urbášek (rytmika) a Pavel Nenkovský (kytara)

SMOLAŘI budou opět zkoušet a pilovat svůj bohatý repertoár v příjemném prostředí nově zrekonstruované hospůdky „U pivních znalců“ (U Brány - pod starou radnicí) ve středu 20. února 2013 od 19 hod. I tentokrát si zde můžete dopředu rezervovat místo a to denně po 14 hod. na telefonu 604 336 801.

AUTOSERVIS ÚJEZD

9 - 13 hod. * 14 - 18 hod. Miroslav Klemš mobil: 737 779 071

SPOLEČNOST PŘÁTEL HISTORIE MOHELNICKA Zápis dne: 22. 1. 2013 Přítomni: D. Protivová, K. Navrátil, L. Nejedlý, J. Sedlák, M. Weinlichová, J. Hledík, C. Štipl, M. Čepová, J. Chytil Hosté: Ing. A. Navrátil, starosta města Mohelnice Program:

* projednání zápisu a úkolů z minulé schůzky * informace o starých fotografiích, možnosti používat znak * přístup k baště, výběr z návrhů webových stránek * různé, diskuze Projednán zápis z minulé schůzky, probrány zadané úkoly: * Karel Navrátil podal žádost o možnosti použít znak města Mohelnice na legitimacích SPHM, p. starosta Ing. Navrátil oznámil, že žádost byla projednána radou města a schválena, zápis je uložen v podatelně městského úřadu (Společnost zatím nemá zvoleno nové sídlo) * p. Navrátil s ostatními kolegy zjistil stav bašty na Okružní ulici, vyfotografoval ji i okolí, zjistil na MěÚ možnost vykácení keřů, aby bylo na baštu vidět návštěva Brusova domu se uskuteční během letních měsíců * Navrátil zjistil možnost získání fotografií z muzea v Mohelnici, získal staré fotografie firmy Siemens, předal na cd, uloženo v dokumentech SPHM pan starosta byl požádán o možnost získat kalendář, vydaný k výročí města, přislíbil dodat několik kusů * informace o legitimacích – členové se dohodli na podobě, je cenově dostupné nechat je vytisknout v tiskárně a zatavit, profesionální zpracování bude vhodnější, p. K.Navrátil předal 3 návrhy městského znaku na legitimaci, byl vybrán návrh k použití. Tisk bude zadán po dořešení sídla společnosti * společně byly prohlédnuty 3 návrhy webových stránek, vybrány, p. Nejedlý dotvoří za pomoci ostatních, p. Protivová dodá výběr ze Stanov společnosti a další texty. Adresa vybrané verze stránek http://spolek-pratel-historiemohelnice.webnode.cz/ * diskuse k sídlu Společnosti, Ing. Navrátil navrhuje Penzion na Medkově ulici nebo MKC, Společnost podá žádost RM, po schválení bude oznámena změna sídla na Ministerstvo vnitra a zhotoveno nové razítko. Možnost sídla v Penzionu projedná p. Hledík, v MKC p. Protivová, budou se informovat * Štipl a Ing. Navrátil informovali o otevření nové expozice pravěku v muzeu * Štipl informoval o stavu památníků padlých v 1. sv. válce v okolních obcích, p. Weinlichová o p. Frébortovi, který píše historii Třeštiny (možno přeposlat) další schůzka SPHM bude v úterý 26. února, místo bude upřesněno zapsala: Protivová

HISTORIE MITROVIC Ves Mitrovice vznikla roku 1786 z bývalého doubravického dvora, svoje jméno dostala po žadlovickém hraběti Janu Mitrovském a přifařena byla do Moravičan. Aboliční listinou z 1. července 1797 zde byla, původně většinou německým obyvatelům, rovněž zrušena robota. Zdejší zemědělství bylo každoročně ohrožováno rozvodněnou Moravou a pole s loukami musely být chráněny vybudováním celého systému hrází. Po 1. světové válce se ves úspěšně rozvíjí, Mitrovice jsou spojeny autobusovou dopravou přes Palonín s Lošticemi a v roce 1934 bylo v obci zakoupeno první rádio. V roce 1932 se zde utvořilo třináctičlenné Družstvo pro vedení a zužitkování elektrické síly, jehož předsedou se stal Josef Pazdera a jednatelem Ladislav Sedlář. Vybudování rozvodů elektrického proudu jim zajistila olomoucká firma Elektrosa za 8 100 korun a transformátor a část vedení daroval majitel elektrárny na Nových Mlýnech Miroslav Plhák. V roce 1935 byla dokončena stavba silnice a břehy Moravy byly kvůli zpevnění osety semeny lesních stromů. V obci byl hostinec a Jaroslav Stejskal provozoval zahradnictví a prodej květin. Po mnichovském diktátu si občané Moravičan, Doubravic a Mitrovic vymohli vyjmutí z německého záboru a stali se alespoň na pár měsíců opět občany Česko-slovenska. Novodobé dějiny vesnice jsou ve znamení postupného spojování JZD i obcí, které skončilo v roce 1976 administrativním připojením Mitrovic a Doubravice k Moravičanům.

MITROVICKÉ LETOPISY 1786 * z doubravického dvora vznikla ves Mitrovice * ves je přifařena do Moravičan 1892 * Mitrovice přiřazeny pod poštovní úřad v Moravičanech 1924 * na jaře se vylila řeka, odnesla sena a brambory zčernaly 1926 * zahájená stavba silnice do Mitrovic nebyla dokončena pro nedostatek financí 1930 * zahájena autobusová doprava z Mitrovic, přes Palonín a Doubravici do Loštic 1932 * utvořilo se třináctičlenné Družstvo pro vedení a zužitkování elektrické síly 1933 * autobusová doprava zrušena pro finanční "tíseň" 1935 * stavba silnice dokončena 1936 * břehy Moravy byly osety semeny lesních stromů 1938 * (24. 11.) Moravičany, Doubravice a Mitrovice vyjmuty z mnichovského záboru 1942 * četa příslušníků SS prohledala všechny domy 1958 * (1. 1.) JZD nastupuje na III. typ 1960 * (1. 1.) sloučení JZD Doubravice a Moravičany 1965 * náves rozšířena tak, že si lidé posunuli ploty blíže k domům 1970 * zavedeno výbojkové osvětlení 1976 * administrativní připojení Doubravice k Moravičanům

STAVEBNÍ PAMÁTKY V MITROVICÍCH: * Socha sv. Jana Křtitele z poloviny 18. stol. stojí u silnice ve středu obce na parcele č. 93 * Původní dřevěná roubená stodola se dochovala naproti č.p. 19 * Kaplička sv. Josefa stojí uprostřed obce u cesty na soukromém pozemku. Nese letopočty 1861 a 1970. Na vnější zdi je vyznačena výše vody za povodní v roce 1997

OBJEKTIV MOHELNICE, Vydavatel: Jiří Obr, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice, IČ: 44771398, Registrace: MK ČR E 20390, Redakce: APOLLO, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice . Redakce se nemusí vždy ztotožňovat s názory v jednotlivých článcích našich dopisovatelů. Redakce dbá pouze na to, aby nebyly otištěny texty v rozporu se zákonem. Nepodepsané články (anonymy) zásadně nezveřejňujeme. Cena 5 Kč