OBJEKTIV MOHELNICE KULTURNĚ POLITICKÝ A POPULÁRNĚ ZÁBAVNÝ ČASOPIS 21. STOLETÍ ÚNOR 2012
KOLIK PAMĚTNÍCH DESEK JE TŘEBA UMÍSTIT NA DŮM U TŘÍ SPOJENCŮ? Mohelnickému náměstí Svobody dominují na jeho západní straně tři významné budovy. Jsou to největší domy postavené v centru památkové zóny a jejich historie se počíná někdy v druhé polovině 13. století. Mohutnost těchto budov, jejich rozsáhlá středověká podsklepení se zajímavými renesančními a barokními konstrukcemi, jakož i právo vařit pivo svědčí o tom, že jejich majitelé patřili k nejbohatším občanům tohoto města. První budova zleva slouží již po několik desítiletí jako městský dům kultury a druhá je současné veřejnosti známá jako restaurace Na náměstí. Třetí bývala od počátku 20. století známa jako hotel Central, který po 2. světové válce významně působil jako hotel s legendární restaurací zvanou Slavia a dnes, opatrně zrestaurovaná, slouží jen jako prodejna konfekce a místo vzpomínek na významné společenské centrum, které dosud nebylo žádným jiným zařízením odpovídajícím způsobem nahrazeno. Na druhé straně úzké (a dnes již po léta zazděné) uličky je na staré pohlednici vidět dnešní budovu ZUŠ, která však již patří do ulice S. K. Neumanna a v historii Mohelnice představuje další zajímavou kapitolu. Předmětem našeho zájmu je však dům číslo 13, který je poprvé písemně zmíněn roku 1585, kdy jej moravičanský rodák Jan Strnisko, primátor města, později kněz a děkan olomoucké kapituly, prodává za 700 zlatých místnímu bohatému pekaři Gotthardu Gründlovi. Na počátku třicetileté války tento dům vlastnil Tomáš Studený a od něj ho v roce 1624 za 1000 zlatých kupuje sedlář Bartoloměj Drechsler. Řadu českých majitelů rozšiřuje roku 1671 kolář Prokop Javorek, který zažil tíživou atmosféru čarodějnického procesu s Krištofem Aloisem Lautnerem. Za 26 let nato Ferdinand Kristeli, příbuzný jezuity a spisovatele Bartoloměje Kristeliho (nar. v Mohelnici 1624 - zemř. v Praze 1701) a v roce 1715 jeho příbuzný Jan Kristeli. Krátce nato, roku 1717, kupuje dům opět za 1000 zlatých Pavel Josef Heller. Neměnnou cenu, která svědčí o podivné měnové stabilitě v zemi zmítané třicetiletou válkou, narušil až jeho příbuzný Jan František Artz, který v roce 1746 zaplatil za dům 990 zlatých, aby jej za pět let nato prodal za 1500 zlatých Antonínu Rauscherovi.
V témže roce však prodává Matyáš Karel Greschelberger (o němž nevíme, jak tomuto majetku přišel) perníkáři Antonínu Hohenheiserovi právo a zařízení za pouhých 500 zlatých. Šlo asi o nějaké hodně složité vyrovnávání rodinných dluhů a pohledávek, protože další rok nato je jako majitel veden Antonín Hohenheiser, který za dům zaplatil 1320 zlatých. V roce 1780 dostává tento dům oceněný na 2400 zlatých další příbuzná, Josefa Hohneiserová. 25. 09. 1783 nocuje na náměstí č. 15 (nynější číslo 13 na Náměstí svobody) císař Josef II., který následujícího dne své služební cesty odjel přes Loštice do Litovle. Josefa Hohneiserová předává roku 1799 dům s perníkářstvím a s nářadím k němu náležejícím v celkové hodnotě 4500 zlatých svému zeti Františku Syručkovi. Tomu se roku 1800 narodil syn Eugen, pozdější autor dějin našeho města vydaných v Mladé Boleslavi roku 1841 pod názvem "Geschichte der dem Herrschaft Mürauer Schutze unterstehenden Munizipialstadt Müglitz"
Rok 1813 vstoupil do dějin Evropy jako rok porážky Napoleonových vojsk v bitvě národů u Lipska. Před touto osudovou událostí se v Praze sešli hlavní Napoleonovi rivalové. Jednalo se tehdy o politicko - militaristicko ekonomickou událost první velikosti a Praha, jako hlavní město Českého království, se opět na čas stala středem tehdejšího světa. Majitel námi sledovaného domu si tyto tři státníky nechal vymalovat a pověsit nad vchod do podniku,
OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2012 - str. 2 který byl od té doby oficiálně nazýván "Zu deri Aliierten" - U tří spojenců. Těmi spojenci byli tři významní panovníci té doby, a sice: ruský car Alexandr I. (ten zrzavý vlevo v zeleném stejnokroji), rakouský císař František I. (stojící uprostřed v tradiční bílé blůze s červenými dragounskými kalhotami) a pruský král Fridrich Wilhelm III. (modrokabátník). Všichni tři se drží způsobně za ruce jakoby zapoměli na to, že ještě nedávno byli někteří z nich Napoleonovými spojenci. Obraz se zachoval a dodnes jej můžeme vidět vystavený v mohelnickém muzeu.
Mgr. Alena Hlavešová, zastupitel Olomouckého kraje, kurátorka Společnosti přátel hradu Bouzova
NĚMECKÝ ŘÁD ZASTAVIL ŽALOBY, KTERÝMI SE DOMÁHAL NAVRÁCENÍ SVÉHO MAJETKU
Bitvu národů u Lipska Napoleon prohrál také díky dvěma českým vojevůdcům. Jeden byl náčelníkem štábu spojeneckých vojsk, jmenoval se maršál Radecký a pro nás je důležité, že byl nějaký čas velitelem olomoucké pevnosti. Druhým byl koaliční velitel spojeneckých protinapoleonských vojsk maršál Karel I. Filip kníže Schwarzenberg, prastrýček současného českého ministra zahraničních věcí a předsedy strany TOP 09 Karla Schwarzenberga. Na své cestě dostavníkem do dalekého Ruska v roce 1842 přenocoval "U tří spojenců" v Mohelnici také velikán českého a moravského národa Karel Havlíček Borovský, který si ve svých zápiscích poznamenal, že tuto noc strávil ve společnosti krásné Němky. Kromě noclehu a stravování nabízel tehdejší majitel cestujícím samozřejmě i ustájení a přepřehání koní a s tím spojené služby. V letech 1861 až 1891byl v budově umístěn i poštovní úřad vedený poštmistrem Drescherem Roku 1937 nechal nový majitel Otto Fidal vypracovat projekt na modernizaci budovy a v roce 1945 nebyl dům jako majetek rakouského občana zkonfiskován a jeho národním správcem se stal významný představitel české menšiny v Mohelnici JUDr. Jaroslav Škrobal. Po únorových událostech byl dům znárodněn a od roku 1955 byl majetkem komunálního bytového podniku ONV v Zábřeze. Jako poslední vzpomínka na staré časy proběhlo v roce 1958 bourání konírny v zadním dvoře. Současným majitelem je Miroslav Vavrečka, který vzácnou historickou budovu zgruntu opravil a otevřel zde v rámci staleté tradice restauraci, vinárnu a kuželnu, neboli, jak se dnes říká, bowling. Pamětní desku by si zde určitě zasloužila jeho císařská výsost nocležník císař Josef II., kronikář Eugen Syruček a Karel Havlíček Borovský. Věrná kopie obrazu tří spojenců by se pěkně vyjímala na původním místě, které je dodnes na staré pohlednici zřetelně rozpoznatelné. To vše by jistě významně přispělo ke zviditelnění města Mohelnice na plánovací turistické mapě našich blízkých i vzdálených sousedů. Ctirad Štipl, kronikář města Mohelnice
1695 * Hrabě Hodický z Hodic prodává dlouhodobým nepoužíváním a požáry zdevastovanou zříceninu hradu Bouzova řádu německých rytířů. 1910 * Romanticky založený velmistr řádu arcivévoda Evžen nechal v průběhu dvaceti let převážně na svoje náklady zcela přestavět zchátralý hrad Bouzov do jeho současné podoby a zpřístupnil jej veřejnosti jako řádové muzeum. 1929 * Prezident Tomáš G. Masaryk zavítal na hrad Bouzov, kde jej přivítal velmistr řádu a brněnský biskup Norbert Klein, který pronesl celý svůj uvítací proslov česky. 1933 * Lesy bouzovského panství jsou řádu podle zákona zestátněny. 1933 * Německý řád poskytuje vládě ČSR nenávratnou půjčku 15 milionů Kč na výstavbu betonových opevnění v okolí Opavy. Řád dal k dispozici zámek v Hrabyni jako kasárna pro československou armádu a nepožadoval finanční kompenzaci za stavební parcely pod bunkry. 1937 * Prezident Edvard Beneš navštívil na Bouzově nového velmistra Schälzkyho a řád věnuje jeden milion korun na obranu republiky proti nacistickému Německu. 1938 * Po Mnichovu zrušily a zakázaly nacistické úřady Německý řád v Rakousku a v okupovaném pohraničí ČSR a příští rok provedli nacisté totéž v celém Československu. Majetek řádu byl zkonfiskován a tehdejší velmistr byl internován po celou dobu války pod dozorem gestapa. Několik členů řádu bylo uvězněno v koncentračních táborech. 1944 * Dvanáct členů řádu se účastnilo bombového atentátu na Hitlera, za což byli popraveni. 1945 * Řád obnovil svoji činnost. 1946 * Československá republika zahájila konfiskace majetku Německého řádu. Představitelé řádu se proti ní úspěšně bránili u soudu. 1989 * Od tohoto roku Německý řád v českých zemích opět legálně působí. 1991 * Československý stát vrací Německému řádu menší část majetku. 1994 * Pražský soud rozhodl, že Německý řád není subjektem, který spadá pod ustanovení dekretu č. 12 a 108 - tedy že je konfiskace jeho majetku kvůli údajné kolaboraci s nacisty je neplatná. 1997 * Vláda přijala usnesení, v němž byl bývalý majetek řádu zahrnut do připravované restituce. Usnesení vlády nebylo dosud naplněno. 2000 * Nejvyšší soud vynesl doporučující rozsudek, na jehož základě podal Německý řád 19 určovacích žalob na svůj někdejší majetek u příslušných okresních soudů. 2005 * Ústavní soud ve svém stanovisku uvedl, že žalobou nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. 2009 * Německý řád zastavil veškeré určovací žaloby. O znění zákona řešícího návrat majektu církvím stále jedná tzv. církevní komise. 2011 * Německý řád zastavil žaloby proti českému státu, kterými se několik let domáhal návrácení svého někdejšího majetku. Jedná se mimo jiné o hrady Bouzov, Sovinec nebo o Lázně Karlova Studánka.
OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2012 - str. 3
HROMNICE - SVÁTEK SVĚTLA 2. února nalezneme v kalendáři slovo Hromnice. Snad se nám hned vybaví známá pranostika: Na Hromnice o hodinu více. V křesťanském kalendáři se kdysi svátek Hromnic jmenoval “Svátek očišťování Panny Marie.” Připomíná událost, den, kdy Panna Maria přinesla do chrámu v Jeruzalémě dítě Ježíše, jak nařizoval tehdejší Zákon a obětovala ho Bohu. V rámci tohoto svátku se v na Hromnice v naších kostelích při bohoslužbě žehnají svíčky, kterým říkáme “hromničky.” Hořící svíčka je symbolem světla. Je to starobylý zvyk Církve, jak o tom svědčí slavná cestovatelka Aetheria. V roce 385 byla na pouti v Jeruzalémě a do svého notesu jsi poznamenala, že se “zde konal světelný průvod na památku toho, že čtyřicet dnů po narození byl Ježíš přinesený do chrámu a zde byl, jako prvorozený obětován.” V této chvíli jej bere do náručí stařičký kněz Simeon a nazývá dítě světlem, které bude svítit všem národům. Svíce připomíná, že Kristus je pro věřícího člověka světlem na cestě pozemským životem. V něm máme pravdivé poznání hodnot a smyslu života. Odedávna se u křesťanů považuje světlo za symbol radosti, života, svatosti a přítomnosti Boha, za symbol modlitby, tedy dialogu s Pánem. Proto první křesťané zapalovali lampy, později svíčky na hrobech mučedníků a na oltáři. Ze mše svaté na Hromnice si křesťané odnášejí do svých rodin požehnané svíčky. Příležitostně je pak zapalují v čase bouří a různých pohrom. Je ale třeba připomenout, že svíčka samotná nechrání domy a jejich obyvatele před neštěstím. Potřebná je hluboká víra v Boží pomoc a Boží všudypřítomnost. Bez víry nepomůže zapálit ani karton svíček, tak jako nepomůže řidiči pro bezpečnou jízdu na zpětném zrcátku pověšený růženec. Ano, růženec není určen pro dekoraci. Patří do rukou člověka, aby si skrz modlitbu na cestách života vyprošoval ochranu Matky Boží. Hořící svíce – symbolizuje taky velikost, krásu a cenu vlastnosti, které říkáme obětavost. Svíce ničí sebe sama, ztrácí se, aby člověku dala světlo, radost i kousíček tepla. Velikost člověka se měří podle toho, jak umíme žít pro ty druhé, ne pro vlastní egoismus. Hodnota našeho života je v tom, do jaké míry jsme se dali “spálit”, abychom do prostředí, kde žijeme, přinesli více světla, radosti a tepla. Pavel Kavec, Loštice
ČERVENÝ KŘÍŽ UPOZORŇUJE Červený kříž a záchranné organizace oznamují veřejnosti, že záchranáři a řidiči ambulance si všimli, že u dopravních nehod má většina zraněných u sebe mobilní telefon. U zraněných osob, se kterými nelze komunikovat, zásahové síly neví, koho by měli z dlouhého seznamu adres kontaktovat. Řidiči a lékaři záchranné služby tedy navrhli, aby každý zadal do svého adresáře v mobilu osobu, kterou je třeba kontaktovat v nouzovém případě, pod tu samou zkratku. Mezinárodně uznávaná zkratka je: ICE = In Case of Emergency (pro případ záchrany). Pod touto zkratkou zaznamenejte telefonní číslo osoby, která bude v případě nouze kontaktována policií, hasiči či první pomocí. Pokud chcete kontaktovat více osob, potřebujete ICE1, ICE2, ICE3 atd.
MUZEUM V MOHELNICI si Vás dovoluje pozvat na výstavu
Václav Hollar * 1607 Praha - †1677 Londýn výběr z díla ze sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku výstava potrvá do soboty 10. března 2012
V letošním roce si připomínáme dvojnásobné výročí jednoho z největších grafiků a kreslířů minulosti, slavného českého rytce Václava Hollara. K této významné události připravilo Muzeum v Zábřehu, v jehož sbírkovém fondu se nachází početný soubor leptů tohoto předního světového grafika 17. století, pro milovníky výtvarného umění výběr z jeho grafických listů. Václav Hollar se narodil 13. července roku 1607 v Praze. V evangelických školách se mu dostalo důkladného humanistického vzdělání, jeho dráhu kreslíře a grafika však nejvíce ovlivnilo setkání s nizozemským a německým uměním. Osudovým se pro Václava Hollara stalo setkání s anglickým velvyslancem Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu, sběratelem a mecenášem umění z Londýna. V jeho službách se dostal do Anglie, která se mu stala druhým domovem. S ním také nakrátko a zároveň naposledy v roce 1636 navštívil Prahu, což dokazuje kresba, podle níž provedl i proslulý lept - Pohled na Prahu. Před odchodem z Anglie se krátce setkal s J. A. Komenským. Za občanské války v letech 1644 - 1652 se usadil v Antverpách. Zde během osmiletého pobytu dosáhl vrcholu své umělecké a technické dovednosti. Vytvořil zde nádherné série rukávníků a kožešin, listy věnované motýlům a broukům, scenérie mušlí a škeblí, cyklus holandských válečných a obchodních lodí. Roku 1652 se Václav Hollar vrátil zpět do Londýna, kde se oženil, narodil se mu syn, získal šlechtický titul, zažil morovou epidemii i velký požár v roce 1666. Zemřel v březnu 1677, byl pochován na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru. Vždy se cítil být Čechem, jak ostatně dosvědčuje dodatek Bohemus, který často připojoval ke svému jménu. Václav Hollar svým dílem zcela osobitě přispěl k rozvoji klasické techniky rytí a leptání do mědi. Tvořil volné grafické listy, portréty, mapy, plány, žánrové kresby, zátiší s přírodními motivy a knižní ilustrace. Za svého bohatého života vytvořil na 400 kreseb a přibližně 2800 leptů, které jsou uchovávány v soukromých sbírkách i ve fondech mnoha světových galerií a muzeí. Jednou z největších sbírek Hollarových prací na světě je Hollareum, které spravuje Národní galerie v Praze. Nejrozsáhlejší a nejúplnější kolekci Hollarových leptů vlastní Britské muzeum v Londýně a druhá se nalézá ve Státním muzeu v Berlíně. Impozantní sbírku leptů Václava Hollara spravuje také Muzeum v Zábřehu. U příležitosti jmenování čestným občanem města Zábřehu v roce 1947, daroval plk. Karel Lukas (* 1897 Brníčko - † Praha 1949), milovník a sběratel umění a také vynikající voják, zábřežskému muzeu sbírku grafik. Tato kolekce je svým počtem téměř 750 grafických listů druhým nejrozsáhlejším souborem díla Václava Hollara v České republice. Vlastivědné muzeum v Šumperku k této příležitosti vydalo, ve spolupráci s Městem Zábřeh, čtyři druhy pohlednic a pamětní razítko. Autorem návrhů je zábřežský výtvarník Rostislav Berka. Vlastivědné muzeum v Šumperku vytisklo také grafické listy a kalendář.
OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2012 - str. 4
ANTONÍN VYCHODIL - PAN UČITEL Nestor mohelnického pedagogického sboru pan učitel Antonín Vychodil zemřel před desíti lety v den s mystickým dvojkovým datem 02. 02. 2002 v neuvěřitelně dobré duševní i tělesné kondici ve věku požehnaných 98 let. Narodil se jako nejmladší ze 12 dětí 02. 09. 1904 v Tučapech u Olomouce v rolnické rodině, obecnou školu navštěvoval v Dubě, a po jejím ukončení pokračoval na měšťanské škole v Tovačově.
¨
Václav Křupka a Antonín Vychodil
V době rozhodování o svém dalším osudu mu zemřel otec a tak se patnáctiletý student s velkými materiálními potížemi úspěšně protlouká osnovami Učitelského ústavu v Olomouci, který v roce 1923 zdárně ukončil maturitou. Tentýž rok nastoupil jako učitelský mládenec na obecné škole v Postřelmově, rok nato se stal členem pěveckého Sboru severomoravských učitelů a v roce 1925 složil učitelskou zkoušku způsobilosi v Praze. Hned nato nastoupil k výkonu základní vojenské služby v Olomouci u ženijních specialistů na škole důstojníků v záloze. Po jejím ukončení nastoupil v roce 1927 na krátký záskok na obecné škole v Ráječku a od podzimu už působil na obecné škole v Lesnici, kde se také poprvé seznámil s prací obecního kronikáře. V roce 1929 nastal nástup do prvního stálého pracoviště na obecné škole ve Strupšíně, kde pracoval v Sokole, v odboru Národní jednoty a jako kronikář. Nezapomněla však na něj ani armáda, která jej v témže roce pozvala na vojenské cvičení ženistů v Komárně. V roce 1930 se oženil a v roce 1935 se narodila dcera Jarmila, která pak pracovala jako zdravotní sestra. Mladý pan učitel pracuje ve strupšínské osvětové komisi, hraje divadlo, zakládá loutkové divadlo a v roce 1938 se zúčastňuje všesokolského sletu v Praze. Přichází konec třicátých let a v Evropě se začínají dít nepěkné věci. Nejvyšší představitelé nacistického Německa stupňují svoje požadavky na přivlastnění všech území s německy mluvícím obyvatelstvem a tak je po obsazení Rakouska na řadě Československo. U nás je vyhlášena mobilizace, Antonín Vychodil je v roce 1938 povolán k mimořádné vojenské službě v Trenčíně a celá krize vrcholí mnichovskou zradou. O nacistické nenasytnosti svědčí i to, že se součástí německé říše staly všechny výhradně česky mluvící obce našeho kraje a to od Stavenice, přes Dubicko a Strupšín až po Hoštejn. Po příchodu hitlerovské armády zůstal učitel Vychodil, jak se tehdy říkalo "v říši" a to jen proto, aby měly strupšínské děti zachovanou školu v českém jazyce. Už 12. 10. 1938 však již byl zatčen gestapem a vyšetřován s dalšími
významnými představiteli zdejšího českého obyvatelstva, které bylo hned od začátku nutno vystrašit a ukázat, kdo je zde pánem. V rámci totální války pak byli všichni čeští učitelé odkomandováni na manuální opevňovací práce v Opolí. To už však byl ve vzduchu cítit pád okupace a v roce 1943 se u Vychodilů narodil syn Ladislav, který se po vystudování stal rovněž celoživotně učitelem. Po vítězství v roce 1945 byl Antonín Vychodil zvolen předsedou národního výboru ve Strupšíně, avšak záhy poté byl povolán do Mohelnice, kde bylo vzhledem k předpokládanému vystěhování německého obyvatelstva nutno zorganizovat pro novoosídlence české školství. A tak jej nový školní rok 1945 zastihl ve funkci ředitele 1. národní školy na Masarykově ulici a jednatele znovuzaloženého Sokola Mohelnice. Přes svoje, teď již ovšem ukončené, členství v Československé straně národně socialistické, přežívá ve funci ředitele i vítězný únor, v roce 1950 zakládá školní družinu a v bývalé hospodě "U posledního halíře" zřizuje školní jídelnu pro všechny mohelnické školy. Dětmi, studenty, rodiči, občany a kolegy oblíbený, pracovitý a bezúhonný pedagog však byl trnem v oku místním funkcionářům KSČ, kteří marně hledali záminku k jeho sesazení z funce ředitele. K tomu jim koncem roku 1950 posloužilo jeho vystoupení na rodičovském sdružení, kde se mimo jiné řešil i věčný problém opisování žáků při různých písemných zkouškách. Dlouholetý učitel Vychodil netušil, co způsobí veřejně pronesenou marginální poznámkou o tom, že tzv. "opisování" je něco, co je u dětí na školách ve svobodných západních zemích neznámým jevem. Následovala nechutná kampaň vyšetřování obviněného a svědků, umocněna souběžně probíhajícím hrdelním procesem s poslankyní národně socialistické strany JUDr. Miladou Horákovou. Mohelnickým představitelům strany a vlády se to však zdálo málo a tak byl nepohodlný ředitel navíc obviněn z toho, že má ve škole na chodbě nástěnku a obraz presidenta Masaryka doplněný nápisem VĚRNI ZŮSTANEME a že jeho dcerka "schválně" nejela s ostatními dětmi na vystoupení ruského pěveckého kroužku. V atmosféře pražských rozsudků smrti se na Vychodilovu stranu postavil ředitel Dušek, učitel Vítek se všemi kolegy i předseda MNV Hodina. Vyšetřování pak pokračovala dál a tak mohl předseda mohelnického akčního výboru NF zaznamenat úspěch v tom, že 01. 09. 1953 byl Antonín Vychodil (nedlouho před oslavou svých padesátin) odvolán z místa ředitele školy a stal se tak řadovým kantorem. Tomu však nepřízeň osudu nikdy nevadila, takže dál učí děti a zpívá v Pěveckém sboru severomoravských učitelů, jehož se v roce 1959 stává předsedou. Nepřátelé mu však nemohli zapomenout a tak byl v roce 1961 přeložen z Mohelnice (kde bydlel hned před školou) na školu v Křemačově (kam dojížděl na kole). Zde se se svou povahou rovněž stal oblíbeným u dětí i rodičů, převzal účetnictví obce a v roce 1964 se stává tajemníkem zdejšího MNV a dopisuje až od roku 1945 jím nově založenou kroniku. Roku 1970 obdržel za dlouholetou práci v MNV pamětní medaili vlády ČSR a rok nato odchází na roční výpomoc na ZDŠ v Dubicku. Po 14 letech se vzdává předsednictví Pěveckého sboru severomoravských učitelů a jako sedmdesátiletý nastoupí jako učitel na ZDŠ v Úsově, kde v roce 1977, jako třiasedmdesátiletý, odučil svoji poslední hodinu. V roce 1984 byl na MěNV v Mohelnici oceněn a odměněn u příležitosti svých osmdesátin a pak žil tiše se svou zahrádkou a dílnou. V roce 1990 mu zemřela manželka, jeho devadesátiny pozdravil "Mohelnický zpravodaj" portrétem na titulní straně a smrt jej zastihla v klidu a připraveného. Nikdy nevyřknutým heslem pana učitele Vychodila byl imperativ: NEMLUV A DĚLEJ! Takovýchto lidí má český národ pořád nějak málo. Ctirad Štipl, kronikář města Mohelnice
OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2012 - str. 5
MALÍŘ BAROKA NAŠEHO KRAJE V mohelnické matrice je roku 1712 zapsáno: "29. březen, otec: Martin Supper, obuvník a kostelník, matka Anna Elesabetha, dítě Judas Thaddäus Josef." K takto zaznamenané události došlo v dnešní Smetanově ulici č. 5. Malý Juda Tadeáš rostl a dobře se učil a brzy přestoupil na gymnázium v Olomouci. Učil se cizí jazyky, dosáhl vysoké úrovně teologických znalostí a začal studovat theologii. Po šesti semestrech se však rozhodl, že "slovo Boží bude kázati štětcem". K tomuto rozhodnutí zřejmě přispělo jeho setkání s malířem Karlem Harringerem, který prováděl výzdobu kláštera Na Hradisku. Supper k němu vstoupil do učení, seznámil se s feskami italských mistrů a s Andrea Pozzou, odborníkem na perspektivu. Vynikal její dokonalou znalostí a je považován za jejího prvního uživatele v našich zemích. Juda Tadeáš zahájil svou malířskou kariéru v Moravské Třebové, kde se roku 1736 oženil s dcerou malíře Christiana Davida. V Třebové byl senátorem v městské radě a působil zde prakticky celý svůj život. Namaloval celkem čtyřicet oltářních obrazů, jako sv. Františka pro třebovskou špitální kapli, sv. Jakuba v Nové Trnávce, sv. Antonína a sv. Františka ve svitavské špitální kapli, blahoslavenou P. Marii a sv. Annu v Grumbergu - na Stražisku u Konice, Nanebevzetí P. Marie, sv. Bartoloměje a Sv. Rodinu v Zábřeze na Moravě. K nejznámějším jeho olejomalbám patří Čtrnáct pomocníků v kostele v Moravské Třebové a Kristův křest, který je v moravskotřebovském muzeu. Supper proslul kostelními freskami v Březině, v Chornici, v Trnávce, v Gruně, na Křížovém vrchu a v Tátenici. Známý je jeho cyklus v Sedleci u Kutné Hory, který namaloval se svým synem roku 1752. Juda Tadeáš Supper zemřel 1. května 1771 během malování interiéru kostela v Moravské Třebové. Zhotovil zde rozměrné fresky, do nichž vkomponoval i svůj autoportrét s datem 1768. CŠ Kostel v Tátenici
HUDEBNÍ ŽIVOT V MOHELNICI A LOŠTICÍCH PO ROCE 1945 Publikace s tímto názvem byla vydána koncem roku 2011 v rámci projektu Morava a svět: Art in the multicultural space. Zběžný pohled na obsah této knížečky přesvědčí každého vlastivědného pracovníka, pedagoga, muzikanta a hudebníka o tom, že ji musí mít ve své knihovně. Získá zde především informace týkající se vývoje a organizace mohelnické hudební kultury, o zdejším uměleckém školství a o pěveckých souborech. Se znalostí věci jsou popsány hudebně-instrumentální soubory (dechové orchestry, Collegium musicu, Musica per cinque ottoni, Smolaři), hudební festivaly a přehlídky (Mohelnický dostavník, Moravský vrabec, Mohelnická filmová písnička, Evropský den hudby a Kruh přátel hudby). Stejná pozornost je věnována vývoji hudební kultury v Lošticích a hudebnímu školství v obou městech. Objeví se zde zámá jména jako Stanislav Adam, Pavel Beneš, Zdenka Ošťádalová, Věra Večerková, Vlastimil Řmot, Miroslav Demel a řada dalších. Autorem publikace je učitel Základní umělecké školy v Mohelnici Mgr. Filip Hajdu a zakoupit je ji možno v knihkupectví na náměstí Svobody v Mohelnici.
MIROSLAV DEMEL se narodil v roce 1952 v Olomouci, vystudoval zde gymnázium a pak se zabýval lesním rohem, zobcovou flétnou a bicími nástroji na konzervatoři v Kroměříži. Školní rok 1979 jej zastihl už v roli učitele hudby, když nastoupil do pracovního poměru na Základní umělecké škole v Mohelnici. Od tohoto okamžiku nikdy nezměnil zaměstnavatele, zůstal mohelnické škole věrný a v letech 1983 až 2002 působil na této ZUŠ jako ředitel. V letech 2002 až 2009 vyučoval na ZUŠ Zábřeze a od roku 2009 je vedoucím pobočky na ZUŠ Žerotín v Olomouci - Hlubočkách, kde učí své svěřence hře na zobcovou flétnu a na kytaru a věnuje se přednáškám hudební nauky. Mimo pedagogickou činnosti vedl Miroslav Demel v Mohelnici jako dirigent dva dechové orchestry. Je to dechový orchestr Domu kultury a Dechový orchestr mladých. Zkomponoval pro ně řadu koncertních i užitkových skladeb, z nichž některé byly nahrány v ostravském studiu Českého rozhlasu, který je často zařazuje do vysílání. Některé jeho skladby převzaly do svého repertoáru Posádková hudba Brno a řada jiných profesionálních kapel. Demel je také uměleckým vedoucím žesťového kvinteta s názvem Musica per cinque ottoni. Kvinteto je souborem pedagogů uměleckých škol a členů orchestru MD Olomouc a vzniklo v roce 1991. Ve svém repertoáru má hudbu od renesance, s důrazem na baroko, až po nejnovější současnou tvorbu. Pět muzikantů a jeden zpěvák absolvovalo za posledních 20 let se svou hudbou, vhodnou především pro chrámové prostory, přes 180 vystoupení. Jedna Múza však byla Miroslavu Demelovi málo a tak se tento všestranný muzikant začal věnovat i poesii. V této oblasti umělecké tvorby se věnuje především vztahům mezi lidmi a nejoblíbenější je mu láska v nejrůznějších podobách. Svoji první sbírku básní vydal v roce 2008 pod názvem POHLED Z OKNA, jako druhé pak vyšly rok nato jeho OVOCNÉ LÁSKY s fotografiemi Joži Věroslava Spurného a loni vydal hudebně laděné POETICKÉ KASACE. Na rok 2012 plánuje již svoji čtvrtou sbírku s ilustracemi vlčického Ctirad Štipl malíře Pavla Alexandra Taťouna.
HANÁCKÝ KALENDÁŘ 2012 obsahuje asi 40 vlastivědných článků z našeho kraje autory dvou článků jsou členové SACB Jaroslav Kunstfeld: BROUZDÁNÍ MINULOSTÍ Ctirad Štipl: Z DĚJIN DOUBRAVICE Hanácký kalendář je k dostání v KNIHKUPECTVÍ, Žižkova 45, Zábřeh ATLAS, nám. Přemysla Otakara 754, Litovel BETA, Horní náměstí, Olomouc VELEHRAD, Wurmova 6, Olomouc
OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2012 - str. 6
ENVIRONMENTÁLNÍ HNUTÍ U kasy v supermarketu si bere jedna starší paní na uložení nákupu igelitovou tašku. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá tu ekologickou - papírovou: "Vaše generace nezná environmentální hnutí. My mladí lidé budeme muset platit za starší generaci, která plýtvá prostředky!" Paní se pokladní omluví a dodává: "Je mi líto, ale v naší době jsme environmentální hnutí neměli." Při odchodu z obchodu jí pokladní povídá: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala pro environment vůbec nic!" Stará paní odpovídá: "Za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány, ale neznali jsme environmentální hnutí. Za mých časů jsme chodili nahoru do schodů pěšky. Ve všech obchodech či kancelářích nebyly žádné pohyblivé schody. Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí. V té době jsme opakovaně prali plínky - jednorázové pemprsky jsme ještě neznali. Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře bez elektrické sušičky, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Na usušení prádla jsme použili obyčejnou větrnou a sluneční energii. V té době jsme systematicky recyklovali oblečení po starším bráškovi či sestře a přitom jsme neznali environmentální hnutí. V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla malou obrazovku, ne tu velikou přes celou zeď! V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. V té době jsme na sekání trávníku používali srp nebo kosu neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které také běží na elektřinu. Ale máte pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o environmentálním hnutí. Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu z fontány - nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití. Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu nových a nových propisovaček na jedno použití. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém holení. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí. V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, namísto používání rodinného auta, kde má dnes matka službu jako taxi 24 hodin denně. V té době měly děti stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používaly tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne jako dnes, kdy se tyto věci objevují každý nový rok s novým sloganem. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí. Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne však tu vícepásmovou, dnes tak potřebnou pro široký sortiment elektrického příslušenství, které dnešní člověk potřebuje. A tak už mě přestaňte otravovat kecy o tom vašem environmentu!"
Environment je anglické slovo, které pod vlivem globalizace vniklo snad do všech jazyků na světě a v podstatě znamená životní prostředí a jeho ochranu. Tímto jevem se zabývají nejrůznější ekologické organizace a sdružení včetně i tzv. nadvládních mezinárodních organizací. Dodržování programů celosvětové ochrany životního prostředí je v řadě zemí na všech kontinentech značně problematické a to zejména z ekonomických důvodů.
TURISTICKÉ ZNÁMKY jsou kulaté, dřevěné, vypalované plakety, které jsou suvenýrem a zároveň "potvrzením" o dosažení turisticky atraktivního místa. Jinde je totiž nelze koupit. Navazující číslovaná řada známek sleduje hřebeny hor, toky splavných řek, mapuje hrady, zámky, přírodní i technické památky, historická města, zpřístupněné jeskyně, zoologické zahrady a mnoho dalších zajímavých míst. Turistické známky spolu s každoročně aktualizovanými mapami mohou hrát roli průvodce po krásách naší vlasti a celý systém je neustále rozšiřován. Turistická známka je doplněna o svoji zmenšenou verzi na připojené barevné samolepce. Tuto malou "turistickou známečku" je možno využít jak k nalepení do deníku, na pohlednici či do katalogu osobní sbírky, tak také například na rám jízdního kola či na kovové hole pro "nordic walking", které jsou mezi turisty čím dál oblíbenější. S Turistickými známkami je možno hrát zajímavou sběratelskou hru, která spočívá v tom, že turista nasbírá řadu deseti jakýchkoliv číselně navazujících papírových kuponů, které jsou součástí Turistických známek. Kupony je po utržení nutno nalepit a zaslat doporučeně na adresu: Turistické známky s.r.o., P.O. BOX 21C, 795 01 Rýmařov (nezapomeňte uvést zpáteční adresu!) Obratem bude sběrateli zaslána Prémiová turistická známka - za každou desítku jedna, pokaždé jiná. V současné době je vyrobeno 191 Prémiových turistických známek. Po získání padesáti Prémiových známek se stáváte bronzovým sběratelem, po nasbírání sté Prémiové známky stříbrným sběratelem, a po dosažení počtu stopadesáti Prémiových známek se stáváte zlatým sběratelem Turistických známek. Jako potvrzení dostanete sběratelský odznak s vlastním jménem v barvě příslušného kovu. <www.turisticke-znamky.cz>
OBJEKTIV MOHELNICE - únor 2012 - str. 7
FLORBAL V MOHELNICI Tým FBC Mohelnice byl založen v roce 2003 a v současné době má cca 180 hráčů a z toho asi 20 starších žáků. V minulé sezóně jsme vyhráli "Olomouckou ligu starších žáků" a poté jsme jeli hrát do Zlína na Mistrovství České republiky. Z kádru našeho trenéra Lukáše Zapletala byla také nominována spousta hráčů pro reprezentaci našeho Olomouckého kraje. V aktuální sezóně jsme zatím na druhém místě Olomoucké ligy a to jen o jediný bod za FBC Uničov, se kterým budeme hrát v průběhu letošní sezony ještě jeden zápas. Náš tým z Mohelnice je doposud v lize velice úspěšný, i když to po poněkud nevydařeném vstupu do nové sezóny tak číselně nevypadá. Zcela zbytečně jsme ztratili tři body, které nám momentálně schází k prvenství v Olomoucké lize. Brankový rozdíl našeho týmu je 109, což je oproti prvnímu Uničovu, který má brankový rozdíl 61, opravdu velké číslo. V tabulce nejlepších střelců máme hned tři hráče v elitní pětce, což už můžeme pokládat za veliký úspěch. V našem kádru hrají kluci především z ročníků narození 1997 až 1998. Většina hráčů je z Mohelnice a blízkého okolí, ale mezi sebou máme i hráče například ze Šumperka či nedalekého Zábřeha.
Trénujeme jednou týdně v tělocvičně na ZŠ Mlýnská a jednou týdne v tělocvičně Obchodní akademie. Výběr z ročníku 1997 má ještě možnost si zatrénovat dvakrát týdně s dorostenci a poté s nimi i absolvovat zápasy druhé ligy dorostenců. Je to opravdu velká zkušenost a plus pro naše zápasy v Olomoucké lize starších žáků. Více o florbalu v Mohelnici se můžete dozvědět z <www.fbcmohelnice.cz> Adam Svoboda - starší žáci FBC Mohelnice
VÝPRAVA DO LOUČEK O víkendu od 27. do 29. 01. 2012 jsme vyjeli s několika brášky na naši oblíbenou chatu, T. O. Samotář v Loučkách u Chocně. Z Mohelnice nás pátečního odpoledne vyjíždělo deset. Není to sice moc, dost kluků bylo na lyžácích, ale i přesto se nám tato výprava velice vydařila. Po příjezdu do Chocně jsme naložili krosny do auta našeho vůdce a vyrazili nalehko napříč večerní krajinou do vesnice zvané Loučky. Mrzlo až praštělo, všude kolem byl zmrzlý sníh ale nás deset se statečně dralo cestou, necestou a polem, nepolem dál. I při této večerní cílené cestě, jsme se dokázali pobavit. Někteří z nás si po cestě zahráli hru Kontakt, někteří si mezi sebou jen tak povídali a bavili se legračními příhodami jiných brášků. Poté, co jsme dorazili k Samotářům, jsme si vybalili, přivítali se s kamarády, ohřáli se u teplých kamen a společně jsme začali hrát hry. Za chvíli jsme se však odebrali na kutě, abychom nabrali síly na nadcházející den. Ráno jsme si zahráli stolní hry, zařádili venku na sněhovém kopečku a uvařili si výtečný guláš z vlastních dovezených surovin. Každý se na něčem podílel, což nám všem vyhovovalo. Po obědě jsme se vydali na procházku, na které nás čekali nejrůznější hry, soutěže a získávání zkušeností. Tento plně nabitý den jsme završili Improvizační hrou, no byla radost se podílet, ale i pouze sledovat. V závalech smíchu jsme opomněli na kvap času, a než jsme se nadáli, bylo před půlnocí. Ulehli jsme plní zážitků a nových poznatků. Dalšího dne jsme společnými silami pouklízeli celou chalupu, sbalili si věci do krosen a batohů a pomalu a lehce se vydali na zpáteční cestu. Víkend nesmírně rychle utekl a myslím, že by si ho každý z nás chtěl alespoň o den prodloužit. Šli jsme tedy zpátky do Chocně na vlakové nádraží, abychom usedli na vlak zpátky do Mohelnice. Na nádraží jsme rozloučili s našimi vedoucími a pod vedením Racka odjeli. Cesta byla opět příjemně strávená v duchu hraní her. V Mohelnici jsme padli do náručí rodičům a společně s nimi odjeli domů. Tak jsme si užili víkend a přitom jsme vyzkoušeli nové věci jako např. vyrobit Finskou svíci.
OLOMOUCKÁ LIGA STARŠÍCH ŽÁKŮ VE FLORBALU V NEDĚLI 05. 02. 2012: FBC Mohelnice - FBS Olomouc 8 : 2 ( třetiny 3:2, 0:0, 5:2) FBC Tatran Litovel - FBC Mohelnice 2 : 16 (1:2, 1:8, 0:6)
VETERÁN BAZAR MOHELNICE zaměřený na klasická auta, motocykly, náhradní díly, příslušenství, literaturu a staré věci uspořádá v sobotu 17. března 2012 MOHELNICKÝ HISTORIC CAR CLUB v Autocampu ATC Morava Mohelnice. Vstup veřejnosti do areálu je od 6.30 hod., vstup pro prodejce je možný podle dohody už v pátek. Občerstvení zajištěno - historická vozidla mají vstup zdarma. Kontaktní osobou je Martin Plšek <www.eurooldtimers.com/cze/akce-klubu/1>
Dva z nás si dokonce vyzkoušeli bivakovat pod širým nebem v noci ze soboty na neděli. Určitě jsme si užili a těšíme se na další báječnou výpravu. Fred, rádce družiny Krokodýlů
Terapeutická masáž zad
690 Kč 345 Kč
lávovými kameny s vůní exotiky - 60 min.
Relaxační masáž zad
490 Kč 245 Kč
horkým medovým olejem - 50 min.
Chili masáž
DOVOLILI JSME SI PRO VÁS VYBRAT Z NAŠÍ NABÍDKY AKCE 50% SLEVA PLATÍ PRO PRVNÍCH 50 ZÁKAZNÍKŮ!
Kombinované masáže
NOVINKA !!!
Orientální relaxační masáž
590 Kč 295 Kč
Medový zábal + část. masáž
580 Kč 290 Kč
+ masáž láv. Kameny - 90 min.
390 Kč 195 Kč
390 Kč 195 Kč
částečná - 30 min.
Konopná masáž
Čoko masáž + čoko zábal + masáž láv. kameny - 90 min.
Dynaterm + klasická masáž zád, šíje, beder + bylinkový zábal chodidel s masáží - 60 min.
částečná - 30 min.
částečná - 30 min. 390 Kč 195 Kč
Čokoládové masáže Čokoládová masáž zad - 60 min.
630 Kč 315 Kč
Čokoládová masáž zad DE LUXE + kokosový peeling - 90 min.
780 Kč 390 Kč
Hydratační čokoládový pleťový zábal + masáž - 30 min.
190 Kč
95 Kč
Čokoládový pleťový zábal ze 100% čokolády + masáž - 30 min.
190 Kč
95 Kč
490 Kč 245 Kč
Pleťové zábaly Revitalizující maska s kaviárem + ošetření krémem + masáž
210 Kč 105 Kč
Protistárnoucí maska s účinkem přírodního botoxu + ošetření krémem + masáž
240 Kč 120 Kč
Luxusní pleťový zábal se zlatem + ošetření krémem + masáž
210 Kč 105 Kč
P - Shine Japonská manikúra - 60 min.
230 Kč 115 Kč
Pedikúra Mokrá pedikúra - základní péče obsahuje: bylinná lázeň, odstranění otlaků, stříhání nehtů, ošetření bylinným krémem
150 Kč
75 Kč
Manikúra Klasická dámská - základní péče obsahuje: pilování, ošetření nehtové kůžičky, ošetření krémem
90 Kč
45 Kč
OBJEDNÁVKY tel.: 583 453 179 mobil: 777 124 467 Kompletní nabídku a ceník naleznete na: <www.apollo-obr.cz> v sekci masáže AKCE 50% SLEVA PLATÍ PRO PRVNÍCH 50 ZÁKAZNÍKŮ
OBJEKTIV MOHELNICE, Vydavatel: Jiří Obr, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice, IČ: 44771398, Registrace: MK ČR E 20390, Redakce: APOLLO, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice, [email protected]. Redakce se nemusí vždy ztotožňovat s názory v jednotlivých článcích našich dopisovatelů. Redakce dbá pouze na to, aby nebyly otištěny texty v rozporu se zákonem. Nepodepsané články (anonymy) zásadně nezveřejňujeme. NEPRODEJNÉ !
