OBJEKTIV MOHELNICE KULTURNĚ POLITICKÝ A POPULÁRNĚ ZÁBAVNÝ ČASOPIS 21. STOLETÍ

OBJEKTIV MOHELNICE KULTURNĚ POLITICKÝ A POPULÁRNĚ ZÁBAVNÝ ČASOPIS 21. STOLETÍ ŘÍJEN 2012

Lubomír Bartoš - Zámek Úsov

LUBOMÍR BARTOŠ - MALÍŘ NAŠEHO REGIONU Lubomír Bartoš je bezesporu nejznámějším a nejpracovitějším výtvarníkem našeho regionu. Sousloví "náš region" můžeme bez výčitek svědomí klidně používat, protože mistr se narodil v Klopině, která je součástí Mikroregionu Mohelnicko, a je tudíž náš. Náš však není pouze místem narození, ale patří nám především způsobem a náměty své celoživotní malířské a grafické tvorby. Procházíme-li místnostmi se stěnami vyzdobenými jeho obrázky, nevycházíme z údivu a u každého plátna či archu papíru si s radostí povzdechneme: "Vždyť tady to přece znám, toto je moje rodná obec, tady jsme byli loni na výletě a nedaleko od této kapličky mají naši myslivci posed!" Bartoš totiž chodí stejných stezkách jako my, kouká se na ten náš venkovský svět jako my a zachycuje nám jej na plátno takovým způsobem, jakým bychom to dělali my, kdybychom se výtvarnému umění věnovali tak poctivě, pilně a celoživotně jako on. Ta jeho pracovitá celoživotní tvorba byla jeho stoupenci a obdivovateli odměněna v roce 2002 tím, že na zámku v Úsově byla veřejnosti zpřístupněna Galerie Lubomíra Bartoše. V roce 2005 byl vyznamenán za celoživotní tvorbu městem Šumperkem oceněním „Za přínos městu“ a v roce 2009 získal Cenu Olomouckého kraje za celoživotní přínos v oblasti

kultury, a byl tak uveden do „Dvorany slávy“. S umělcovým dílem se mohla veřejnost seznámit na více než sedmdesáti autorských výstavách a stejný počet desítek představují jeho výstavy kolektivní. Je zastoupen v našich předních galeriích, v četných soukromých sbírkách u nás i v zahraničí a jeho díla zdobí i řadu veřejných prostor. Letos 22. září oslavil Lubomír Bartoš své 75. narozeniny. Oslavil je se svými přáteli a známými v úsovské galerii, která je umístěna ve třetím poschodí a výstup k ní představuje docela slušný sportovní výkon. Po slavnostních projevech a předání kytic i darů následovala prohlídka výstavy rozšířené o další prostory. A tam všichni přítomní poznali, že nebyli pozváni toliko k seznámení s průřezem dosavadní Bartošovy tvorby, ale že jim neúnavný umělec představil především svoje plány do budoucna. Vše o nich napovídala velká plátna, která budou součástí čtrnáctidílného komplexu křížové cesty. Projekt přinášející tradičnímu krajináři nejen nové problémy kompozice, figurálních motivů a ikonografie, ale i zpracování duchovního a morálního poselství jednotlivých dějů poslední kapitoly Kristova života a jeho vzkazů a poselství lidstvu. Zpracovat takto náročné téma může s jistotou jen vyzrálý umělec. A tím náš mistr Bartoš nepochybně je.

Na snímku je mistr s náměstkem hejtmana Olomouckého kraje pro kulturu Mgr. Radovanem Rašťákem s manželkou. Foto: Pavel Nenkovský. Text: Ctirad Štipl, kronikář města Mohelnice.

OBJEKTIV MOHELNICE - říjen 2012 - str. 2

ČAS NEÚPROSNĚ BĚŽÍ... Oprava věže i malé věžičky kostela sv. Maří Magdaleny na Studené Loučce byla provedena v roce 1964 firmou Okresní stavební podnik Zábřeh, jejímž vedoucím tehdy byl Oldřich Janíček z Bludova. Na této opravě se mimo jiné podílel i tesař Václav Adamec z Moravičan, který souhlasil s rozhovorem pro Objektiv Mohelnice o pro potřebu redakce ochotně zapůjčil i spoustu zajímavých fotografií a to nejen z oprav na kostele ve Studené Loučce, ale i v Dubicku či kapličky „14. pomocníků“ v Moravičanech.

Na fotografii pořízené na lešení v úrovni věžních hodin při opravě kostela sv. Maří Magdaleny na Studené Loučce můžeme spatřit jako prvního sedícího zleva tesaře Václava Adamce, vedle něj Ladislava Válka a Josefa Horáka (všichni z Moravičan) a dále stojící zleva doprava Františka Ditricha z Doubravic, Františku Březinovou, Miroslava Valentu a P. Antonína Kryla. Farní hospodyně Františka Březinová (katechetka) na faře ve St. Loučce pobývala i se svou maminkou Annou. Obě ženy pocházely z Bludova z domu, kterému říkali „U Rothschildů“. Za své náboženské přesvědčení strávily nějakou dobu v internaci. Letos, konkrétně 7. listopadu, uplyne již 61 let od vynesení prvních rozsudků na základě vykonstruovaného bludovského monstrprocesu s římskokatolickým knězem P. Oldřichem Koutným, Annou a Františkou Březinovými a devíti dalšími. Tito bludovší občané a katolíci trpěli jen a jen za svou víru a za svůj odpor vůči nastupujícímu komunismu. Tehdy při hlavním procesu před Státním soudem v Praze (7. listopadu 1951 - přesně v den výročí VŘSR !!!) předseda senátu JUDr. Vladimír Podčepický (proslulý z řady velkých politických procesů padesátých let minulého století) vynesl rozsudek na základě obvinění z trestného činu velezrady. Tehdejší bludovský kněz P. Oldřich Koutný 6 let, Anna Březinová (představená III. laického řádu sv. Františka v Bludově a přední činitelka Spolku svaté Rosálie) 3 roky a Františka Březinová (její adoptivní dcera) 4 roky a kromě toho konfiskace jejich veškerého majetku. Anna Březinová (1885 - 1969) i Františka Březinová (1913 - 1976) jsou pochovány na bludovském hřbitově. Na opravu věže kostela na St. Loučce, konkrétně pak na postavení nezbytného lešení bylo použito celkem 100 m3 řezaného dřeva, 100 m3 tyčoviny a 3.000 kusů kramlí. Kramle nutné k postavení lešení ve svém batohu na malém motocyklu Jawa Pionýr postupně přivážel kněz Antonín Kryl a to od mistra kováře pana Konečného z Loštic. Foto z průběhu této opravy pořizoval Jaromír Adamec z Moravičan. Na věži tohoto kostela, prakticky od skončení II. světové války, se věžní hodinový stroj zastavil a od té doby jsou hodiny zcela nefunkční. Jistě by si zasloužily opravu a zprovoznění.

Vzácný člověk a kněz P. Antonín Kryl se narodil 12. června 1918 v Šumvaldu a studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde se, mimo jiné, seznámil i s oblíbeným mohelnickým knězem P. Františkem Martinkem. Bohosloví studoval jeden rok v Olomouci a po záboru Sudet ještě čtyři roky ve Vidnavě. Vysvěcen byl 21. března 1942 ve Wroclavi v Polsku. Nejdříve působil tři roky jako kaplan v Rudě nad Moravou, potom tři měsíce jako kaplan v Bludově. Poté se vrátil zpět do Rudy a zde jako kaplan sloužil další čtyři roky. Rok byl provizorem v Branné a Ostružné a odtud byl internován na tři roky v Želivě a v Hájku u Prahy. Rovněž sloužil u PTP (Pomocný technický prapor). Pomocné technické prapory neboli Vojenské tábory nucených prací (VTNP), byly útvary Československé lidové armády, které byly v letech 1950 1954 zřízeny za účelem internace a převýchovy tzv. "politicky nespolehlivých" osob. Další rok pracoval P. Antonín Kryl jako dělník na stavbách v Uničově a v Červené Vodě, dále působil ve farnostech Písařov a Moravský Karlov (1 rok) a další dva roky pracoval jako dělník opět ve výrobě. 11 let působil jako provizor (správce hospodářských a finančních záležitostí) na Studené Loučce, Mírově a Vyšehorkách a to až do roku 1968. Odtud byl přeložen znovu do Písařova (4 roky), pak do obce Charváty a následně do farnosti Bílá Lhota, kde působil 19 let. Jeho posledním působištěm byla opět farnost Charváty u Olomouce, kde byl 15 let. Všude, kde tento vzácný kněz působil, byl velice oblíben, farníci ho měli velmi rádi a dodnes na něho v dobrém vzpomínají, navštěvují ho a píší mu při různých příležitostech. Od roku 2006 pobývá P. Antonín Kryl na svatomichalské faře v Olomouci u kostela sv. Michala a to u P. Antonína Baslera (kancléře olomouckého arcibiskupství), který zná P. Kryla již od svého mládí a to z jeho prvního působiště v Rudě nad Moravou odkud P. A. Basler pochází. P. Antonín Kryl je stále duševně velice čilý a i když ho již opouští síly fyzické, tak stále obohacuje druhé na poli duchovním. Obohatil i mne v úterý 9. 10. 2012 při mé předem dohodnuté návštěvě na faře u sv. Michala v Olomouci. Jeho úsměv na tváři byl úžasně posilující a silně vypovídající o jeho dobrosrdečně povaze. Povídali jsme si o všem možném. Mimo jiné jsem se dozvěděl i to, že i ve svých 94 letech denně vstává ráno v 04.30 hod., aby se mohl plně věnovat denním modlitbám. Stále hodně čte a spát chodí kolem půl desáté večer. Každou neděli v 9.30 hod. rovněž slouží mši svatou v objektu kněžského semináře, v seminární kapli svatého Cyrila a Metodějem, kde u oltáře ve svých modlitbách myslí na všechny své farníky se kterými se během svého kněžského působení setkal a se kterými kdy spolupracoval. Pozdravuje všechny svoje bývalé farníky a posílá jim své kněžské požehnání. Pavel Nenkovský

OBJEKTIV MOHELNICE - říjen 2012 - str. 3

KAMENNÁ KRÁSA Vlastivědné muzeum v Mohelnici uspořádalo v pátek 5. října 2012 odpoledne zahájení výstavy s názvem KAMENNÁ KRÁSA aneb geologie v hledáčku fotografů, která potrvá až do soboty 17. listopadu 2012. Návštěvníci mají tak možnost seznámit se s technicky a umělecky vysoce hodnotnými fotografiemi nejrůznějších minerálů nacházejících se na našem území a navíc získají informace o životě a díle známého mohelnického rodáka geologa Richarda Schuberta.

Ten se narodil 18. prosince 1876 jako syn mohelnického starosty Josefa Schuberta v domě na rohu náměstí Svobody a dnešní Olomoucké ulice. Po studiích na gymnasiu v Olomouci jej zájem o přírodní vědy přivedl ke studiu geologie na universitě v Praze, kde získal místo demonstrátora. Později se stal asistentem na katedře geologie Německého vysokého učení technického v Praze, kde roku 1900 obdržel doktorát geologie. Podnikl řadu geologických výzkumů - především v Karpatech. Ve svých čtyřiadvaceti letech pak nastoupil jako volontér na tehdejším c. k. říšském geologickém ústavu ve Vídni a za rok nato zde byl jmenován asistentem. Jako mladému a nadějnému mu byl přidělen region nynějšího Chorvatska. Tuto oblast pak během několika málo let zpracoval a podstatně rozšířil dosavadní znalosti tamních geologických poměrů. Současně pokračoval v dalších výzkumech a věnoval se rozsáhlé publikační činosti. Celou řadu pojednání zaslal do Časopisu německé geologické společnosti. Láska k rodnému kraji jej vedla k tomu, aby po skončení prací v Dalmácii přesunul své pracoviště na Moravu, kde nejprve zmapoval Uherskohradišťsko a Uherskobrodsko. Publikoval též práci o zkamenělinách jílu u Žádlovic a Vlčic a napsal populární pojednání o geologických poměrech v okolí Mohelnice. V létě roku 1908 se oženil s Marií Dajčarovou, dcerou okresního zvěrolékaře z Mohelnice. Jeho úspěšnou práci však přerušila 1. světová válka. V hodnosti nadporučíka rakouské armády velel kompanii 25. pěšího pluku a 3. května roku 1915 byl na ruské frontě smrtelně raněn. Jeho tělesné pozůstatky byly převezeny do vlasti a 2. července téhož roku byly s vojenskými poctami pohřbeny na hřbitově v Mohelnici. Odbornou přednášku o životě a díle Richarda Schuberta přednesl přítomným vedoucí mohelnického muzea PhD. Zbyněk Žouželka a přírodovědný pracovník vlastivědného muzea v Šumperku Mgr. Milan Dvořák. Text: Ctirad Štipl, kronikář města Mohelnice, foto: Vladimír Nejedlý.

ROZLOUČENÍ S JOSEFEM LUBIČEM V pátek 5. října 2012 odpoledne se v kostele sv. Barbory v Zábřeze rozloučila rodina a uměnímilovná společnost našeho regionu s malířem, grafikem, pedagogem a nakladatelem Josefem Lubičem. Zemřel 28. září ve věku 77 let. Josef Lubič vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze a Filozofickou fakultu v Olomouci. Věnoval se především ilustraci a drobné grafice, dále figurální malbě a krajině. Zabýval se i počítačovou grafikou a se svou ženou vedl do roku 2006 regionální nakladatelství Luna. Působil také jako pedagog na škole v Postřelmově a na Základní umělecké škole v Zábřeze. Ilustroval řadu knih - například Hornohanácké pohádky a pověsti, Jesenické pohádky a pověsti, Láskoviny, Průzračnost nebo Volba volnosti. V letošním roce získal Josef Lubič cenu města za celoživotní dílo v oblasti výtvarného umění.

HRAD BOUZOV V ZÁŘI SVĚTEL Věhlasný symbol našeho kraje, vzácná historická památka, atraktivní turistický cíl a oblíbené místo pobytu arcivévody Evžena Habsburského, do okolní krajiny pohádkově vyhlížející hrad Bouzov se dočkal slavnostního nočního osvětlení. Přiřadil se tak po zásluze k osmdesáti třem objektům hlavního města Prahy, k řadě významných objektů v České republice jako je hrad a zámek v Českém Krumlově, moravské hrady Helfštýn a Šternberk a olomoucké dominanty Klášter Hradisko a světová kulturní památka UNESCO, sloup Nejsvětější Trojice. Náklady dosáhly částky 2,2 miliónu korun, z nichž kraj uhradil 2 milióny. Hrad Bouzov se řadí k významným romantickým stavbám na našem území. „Hrad si osvětlení určitě zaslouží, proto jsme v roce 2011 podpořili zpracování projektové dokumentace a letos i samotnou instalaci příslušných zařízení,“ uvedl při zahajovacím aktu hejtman Martin Tesařík.

Foto Martina Pauerová.

MOHELNICE TOP STYL 2012 Nejnovější kolekce společenských šatů nesla letos název Rainbow (Duha) a většinu z jednadvaceti modelů navrhl ze směsi duhových látek sám Luděk Hanák. Jana Čenského a imitátora Petra Martináka, kteří se v uvádění Top Stylu pravidelně střídají, nahradila herečka Miluše Bittnerová a úlohu zvládla brilantně. Sršela vtipem a s přehledem si poradila i s nefungujícím mikrofonem. Kráskám na pódiu vévodila letošní Česká Miss World Linda Bartošová a po molu se prošlo i šest princezen - vítězek soutěže Miss Princess of the World, pro niž je Luděk Hanák dvorním návrhářem.

OBJEKTIV MOHELNICE - říjen 2012 - str. 4

PAMÁTNÍK ADOLFA KAŠPARA V LOŠTICÍCH Památník Adolfa Kašpara v Lošticích je umístěn v domě, ve kterém od roku 1911 do roku 1932 trávil léto se svou rodinou významný český knižní ilustrátor, rodák z Bludova, Adolf Kašpar. Poprvé navštívil Loštice v roce 1910. Zdejší kraj se mu zalíbil, koupil v Lošticích pozemek a nechal si zde podle vlastního návrhu vystavět dům, který vybavil podle svých představ o účelnosti a pohodlí. Sám si v něm navrhl a zařídil ateliér s vyhlídkou do kraje. V šedesátých letech 20. století rozhodl tehdejší Vlastivědný ústav v Šumperku zřídit v Kašparově domě umělcův památník. Adaptační práce alespoň zčásti vrátily objektu charakter a atmosféru doby, v níž Kašpar žil a tvořil. Zvláště zařízení výtvarníkova ateliéru přibližuje chvíle jeho tvorby. Za pomoci umělcovy rodiny a přátel byla shromážděna kolekce mistrových prací, která se stala základem průběžně doplňované umělecké sbírky, z nichž mnohé může návštěvník zhlédnout ve stálé expozici věnované mistrově tvorbě. Stálá expozice nabízí průřez celou tvorbou A. Kašpara. Návštěvník zde najde proslavené ilustrace k dílům Aloise Jiráska, Boženy Němcové a dalších spisovatelů, ale také knihovnu s výtisky románů a povídek, které Kašpar mistrně obohatil svými ilustracemi. Zaujmou také akvarely a tempery s motivy z Loštic a okolí, z Kašparem obdivované Rusavy i z jeho studijních pobytů v zahraničí. V expozici našly místo také méně známé umělcovy grafiky, které jsou pro mnohého návštěvníka příjemným překvapením. Za zmínku stojí především lept „Loutkové divadlo“ z roku 1905, který byl vydán jako členská prémie spolku Mánes roku 1906 nebo intimně laděná akvatinta „Varhaník“. Mezi exponáty nechybí známé akvarely, jako „V Lošticích v zahradě“, „Na dvoře hanáckého statku v Paloníně“, či „Jitka Kašparová ve vratech domu v Lošticích“ a další. Kašparova díla zde doprovází umělcova busta od akademické sochařky Ryany Andrýskové - Bačákové. V Kašparově Památníku najde návštěvník také předměty z jeho etnografické sbírky včetně hanáckého kroje, keramiky a lidového nábytku. Kuriozitou jsou hračky Kašparovy dcery Jitky, z nichž některé sám zhotovil. Vyvrcholením prohlídky expozice je nahlédnutí do mistrova ateliéru v podkroví domu. Již původní nábytek v předpokoji ateliéru navozuje atmosféru doby, v níž umělec žil. Také autentické zařízení samotného ateliéru upomíná na chvíle, kdy zde vznikala nejlepší mistrova díla. Počátkem listopadu, po sezóně, putují díla Adolfa Kašpara do depozitáře a v prostorách expozice Adolfa Kašpara se konají krátkodobé výtvarné nebo jiné výstavy. - cš -

20 LET OD OBNOVENÍ PAMATNÍKU ADOLFA KAŠPARA Přesně před dvaceti lety, ve sváteční májový den roku 1992, se Památník Adolfa Kašpara v Lošticích po několikaleté nucené přestávce znovu otevřel veřejnosti. Loštický učitel Jaroslav Kobza tehdy vycházel z vlastní zkušenosti, když při této příležitosti prohlásil, že „mnohé věci těžko získané je často mnohem těžší udržet a rozvíjet, neboť lidská hloupost, sobectví a nezájem působí v kultuře často více škod než oheň, voda, plísně, moli, rzi a válečné pohromy.“ Stojí za to připomenout roky a události, které tomu předcházely. V Lošticích to česká kultura neměla zrovna jednoduché už od svého „obrození“ ve druhé polovině 19. století, kdy byl politický, ekonomický i kulturní život pod daleko silnějším německým vlivem. Loštice se ale po českém vítězství v obecních volbách v roce 1888 dařilo nadále rozvíjet jako nejsevernější české město na střední Moravě. Zdejší česká kultura (různé spolky, ochotnické divadlo aj.) místní obyvatele spojovala, povznášela, rozvíjela jejich tvůrčí schopnosti a zdravé vlastenectví. Naneštěstí po roce 1948 začal být rozmanitý kulturní život opět systematicky omezován a sdružován pod hlavičky různých centrálních organizací. To, co se z kultury podařilo v poměrech malých měst a vesnic zachovat, bylo nadále podrobováno „lidové“ kontrole a svazováno politickou mašinerií. Loštická kultura zažila paradoxně svoje nejhorší léta až na samém sklonku socialismu v 80. letech 20. století.

Dvě prosperující kulturní instituce, tedy Havelkovo muzeum a Památník Adolfa Kašpara, byly v tomto období téměř permanentně politicky diskriminovány. V pozadí stály různé zájmy. Bludovský občan a tehdejší ředitel OVM v Šumperku usiloval o přesunutí expozice Adolfa Kašpara z Loštic do svého rodného města, což se mu nakonec podařilo. Ředitelka místního závodu OP Prostějov zase prostřednictvím svého manžela, okresního politického funkcionáře, prosazovala přebudování prostor Památníku na kantýnu a sociální zařízení pro zaměstnance. Toto se naštěstí již neuskutečnilo. Dům v Palackého ulici s bývalým ateliérem mistra byl rozhodnutím Ministerstva kultury v roce 1990 prohlášen národní kulturní památkou. V tehdejší době, podobně jako v té současné, šlo spíše o praktické zájmy a příliš se nehledělo na kulturní hodnoty, ani potřebu důstojného zachování památek minulosti. Na tomto místě je nutné alespoň připomenout úsilí těch, kteří to nevzdali a v nelehké situaci usilovali o zachování Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích navzdory nepřízni osudu a mocných s veškerými riziky a postihy za vlastní jednání. Toto úsilí se dlouhodobě vyplatilo a dnes máme za sebou dvacetiletí naplněné bohatou kulturní činností a zajímavými výstavami. Poděkování za to, že se Památník Adolfa Kašpara podařilo před dvaceti lety znovu otevřít, patří paní Jitce Horníkové (dcera Adolfa Kašpara), paní Haně Heidenreichové, panu Jaroslavu Kobzovi, ale i mnohým dalším. Mgr. Ondřej Geppert

OBJEKTIV MOHELNICE - říjen 2012 - str. 5

POTOMCI SLAVNÉHO MALÍŘE ADOLFA KAŠPARA SE PŘEDSTAVUJÍ V LOŠTICÍCH

Neobvyklý pohled do současného světa umění je umožněn návštěvníkům výstavy HUDBA A DIVADLO OBJEKTIVEM PAVLA A PETRA HORNÍKA v loštické synagoze. Vnuk akademického malíře Adolfa Kašpara Pavel Horník během své dlouholeté spolupráce s Národním divadlem v Praze i dalšími velkými scénami zdokumentoval nesčetné množství významných orchestrů, sólistů a herců. Bohatá je rovněž jeho publikační činnost v časopisech o operních představeních a historii operních domů v cizině. Zaměřuje se také na zmapování uvádění českých operních děl u nás i ve světě. Mj. PRODANOU NEVĚSTU má zdokumentovanou z více než čtyřiceti různých zahraničních inscenací. Svoji činnost představil již v jedenácti autorských výstavách. Petr Horník se vydal ve šlépějích svého otce. Svoje studia na Pražské fotografické škole ukončil závěrečnou prací dokumentující zrod a vývoj inscenace Bizetovy opery CARMEN v Národním divadle v Praze. Řadu let spolupracoval se společenskými časopisy a měsíčníky, jež se zabývají tématikou vážné hudby. V současné době pracuje jako fotoreportér deníku Právo. S jejich výstavou se do Loštic vrací odkaz věhlasného českého ilustrátora a malíře Adolfa Kašpara, který v Lošticích žil a tvořil v první polovině minulého století. Pavel Horník je totiž Kašparův vnuk a Petr jeho pravnuk. Výstava je pořádána k 20. výročí znovuotevření Památníku Adofa Kašpara v Lošticích. Výstava, kterou připravila Společnost přátel Adolfa Kašpara, Město Loštice a rodina Horníkova byla zahájena za přítomnosti obou autorů v sobotu 29. září 2012 v loštické synagoze a je přístupná až do konce října o víkendech od 13 - 17 hod. a v listopadu po předchozí dohodě na čísle 608 380 444. PAVEL HORNÍK (*1941) pochází z umělecké rodiny, jeho dědeček byl český malíř Adolf Kašpar. Kulturní zázemí rodiny velmi ovlivnilo jeho celoživotní profesní dráhu výtvarného fotografa ve svobodném povolání. Svoji lásku k hudbě a divadlu realizoval hlavně v divadelní a koncertní fotografií. Řadu let spolupracoval s Národním divadlem v Praze a dalšími velkými scénami i mimo hlavní město. Intenzivní byla práce pro Českou filharmonii a další významné orchestry, sólisty a komorní soubory. Pro hudební vydavatelství ztvárnil fotografie k mnoha gramofonovým obalům a cd nosičům. Je autorem řady kalendářů a tiskových materiálů s divadelní a hudební tématikou. Po řadu let byl „dvorním” fotografem hudebního festivalu Pražský podzim. Neméně významnou částí jeho fotografické tvorby je průmyslová a technická fotografie, kterou vnímá jako tématický protipól proti fotografickým disciplínám z kulturní oblasti a ve které se snaží uplatnit silný výtvarně vizuální akcent. Svoji fotografickou činnost doplňuje publikační činností v hudebních časopisech o operních představeních, architektuře a historii významných

divadelních domů v cizině. Zaměřuje se hlavně na zmapování uvádění českých operních děl. Smetanovu Prodanou nevěstu má fotograficky i písemně zdokumentovánu z více než čtyřiceti různých zahraničních inscenací. Pro český rozhlas připravil dvacetidílný seriál o operních divadlech v zemích Evropské unie. Intenzivně se také věnuje fotografii krajiny a architektury. Svoji činnost představil v jedenácti autorských výstavách. PETR HORNÍK (*1980) po ukončení studia na Pražské fotografické škole (tématem jeho závěrečné školní práce byla fotoreportáž ze zrodu a vývoje inscenace Bizetovy opery Carmen v Národním divadle) spolupracoval jako volný fotograf s řadou společenských časopisů a měsíčníků zabývajících se tématikou vážné hudby. Fotodokumentoval festival duchovní hudby Svatováclavské slavnosti a spolu se svým otcem i hudební festival Pražský podzim (z čehož vznikla i výstavní kolekce prezentovaná roku 2003 v rámci Salonu pořádaného firmou Zentiva) a nově vzniklý festival Českého rozhlasu Rozhlasový podzim. V této firmě opět vystavoval spolu se svým otcem v roce 2010. V současné době pracuje jako fotoreportér deníku Právo. Jeho základním krédem je pravdivá a živá novinářská fotografie, do které se snaží částečně vložit i své výtvarné cítění a smysl pro kompozici.

37. MOHELNICKÁ FILMOVÁ PÍSNIČKA A VIDEOKLIP MEMORIÁL JOSEFA KAPLA sobota 17. listopadu 2012 od 10 hod. Městské kulturní centrum Mohelnice - kinosál Pořádá:

Mohelnické kino amatérských filmů Krajský úřad Olomouckého kraje

MFP je mezinárodní soutěž filmových nadšenců. Doporučovaná délka snímku je do sedmi minut. Námětem soutěžních filmových písniček a videoklipů může být jakákoliv píseň s textem zpívaným lidským hlasem v libovolném jazyce. Hudební i filmový žánr je záležitostí volby autora. Za filmovou písničku se nepovažují snímky natočené na píseň beze slov. DVD s názvem snímku, technickými údaji a poštovní i e-mailovou adresou autora jsou považovány za přihlášku do soutěže a souhlas s veřejným promítnutím. 31. 10. 2012 17. 11. 2012

Uzávěrka příjmu snímků Veřejné soutěžní promítání od 10 hod.

Kontakt: Ctirad Štipl, manažer festivalu,mobil: 724 238 328 VÝSLEDKY 36. MFP 2011 (loni) - české snímky 1. POHÁDKA NA NOC - Igor Gorjunov, Praha 2. UFO, UFO, UFOUNI - Dr. Boh.Novák, Nové Město n. M. 3. BIJÁK - Jiří Kotas, Plzeň Diplom: PALÍRNA - Milan Machát, Moravské Budějovice TELL ME MA - Lukáš Novák, Česká Lípa, CHALOUPKY POD HORAMA - Vladimír Rula, Česká Třebová VÝSLEDKY 36. MFP 2011 (loni) - zahraniční snímky 1. SOFTER WAVES - de Vries (NDL) 2. KISS ME - Max Knorth (DEU) 3. DOPIS UČITELCE - Jelena Perimova (RUS)

OBJEKTIV MOHELNICE - říjen 2012 - str. 6

NĚKOLIK OHLASŮ NA LETOŠNÍ 37. MOHELNICKÝ DOSTAVNÍK®

Milý Aligátore, jistě v těchto dnech dostáváš spousty mailů s poděkováním za nádherný Dostavník 2012. Přesto mi to nedá, abych ještě jednu zprávu nepřidal. Jsem totiž nesmírně rád, že jsem se Dostavníku mohl zúčastnit. Hráli jsme s kapelou na řadě jiných festivalů, ale pro mě osobně je Dostavník nejkrásnější festival na světě. Je to jedna velká oslava nejen hudby, ale hlavně čistého kamarádství. A protože věřím, že Bůh je viditelný především tam, kde se lidi mají rádi, tak taky oslava duchovních hodnot, které hudba může vyjadřovat, ale zároveň ji přesahují. No a pro naši kapelu to byl jako vždy na Dostavníku krásný impuls do dalších hraní; vystoupení na Duhové scéně a především na hlavním pódiu, kam se v brzkém ranním nedělním čase po prvním tónech začali usazovat diváci a odměňovat nás nejen potleskem, bylo úžasným zážitkem a moc Ti za něj děkujeme. Snad ta tvoje šalamounská odpověď na uspořádání příštího ročníku pomocí Kidovy písničky "No to se ví..." znamená příští rok, ale i kdyby z jakýchkoli příčin ne, věřím, že se všichni jednou opět setkáme v té krásné atmosféře plné vzájemného sdílení a pohody z něj pramenící. Za celou kapelu Alibaba Mirek Vepřek - 3. září 2012 Milý Mohelnický dostavníku, jeli jsme za tebou po čtyřech letech, plni otázek jaký budeš. Takový jaký jsi býval? Vstřícný pořadateli, kamarádský lidmi, lahodný písněmi, oslavující publikem, laskavý náladou, drsný počasím, unavený nespaním, smutný koncem. Ale hlavně lidský. Měli jsme po cestě několik hodin času povídat si o tom, jak na nás zapůsobil tvůj duch tehdy, co jsi nás poprvé v roce 1988 přijal do své rodiny. Protože, ty to tak děláš. Od té doby

jsme tvůj duch hledali na ostatních místech našich koncertů. Ovšem načrtl jsi laťku očekávání příliš vysokou. Protože akce tvého rozměru ji nikdy neposunuly výše. Taky jsme se báli, že ten trvalý déšť, kterým jsme 450 km jeli, bude tím posledním, který zažiješ. To proto, že nebude dost těch, kterým tvůj krásný „starý” duch chybí a jsou ochotni ho z tebe čerpat za cenu vlastního nepohodlí. Nevěřil by jsi, jak krásné je mýlit se v tomto případě. Byl jsi sice letos opravdu drsný, ale všeho ostatního jsi měl pro nás více než dříve. Hlavně, tvůj duch je zpět v plné síle. Děkujeme ti. Tvá Zrcadla.cz - 3. září 2012 - Klenčí pod Čerchovem, Český Krumlov, Domažlice, Praha, Milavče, Klatovy Ahoj Pavle, zdravím z Pardubic! Protože jsme se nestihli v neděli na Dostavníku rozloučit (naše malá Klárka se závěrečných výstřelů nějak polekala, tak jsme ji naložili do auta a vyrazili domů :-), dovol, abych Ti alespoň takto na dálku poděkoval za pozvání a srdečně a dlouze potřásl pravicí s gratulací k úspěšnému, téměř fénixovskému vzkříšení Mohelnického dostavníku. Bylo nám ctí a národním svátkem být toho s Poutama účastni a věř, že jsme si vychutnali poslední prázdninový víkend vrchovatě především díky lidem (a to nejen v hledišti), které zpravidla potkáváme výhradně na Dostavníku. Přestože "do jedné řeky dvakrát nevstoupíš", bývá neochvějným pravidlem, opět se Mohelnický dostavník stává výjimkou a výjimečným mezi ostatním! Hodně štěstí Tobě, Tvým blízkým i všem přátelům a spolupracovníkům, užívejte zasloužených vavřínů třeba napřesrok nebo kdykoli kdekoli... AHOJ! Radek Novák, Pouta - 5. září 2012

Ahoj Aligátore. Osobně se neznáme. Přesto si dovoluji tě oslovit. Důvod je prostý: nadšení! Byl jsem na Dostavníku poprvé. Již několikrát jsem se chystal, ale vždy se našly důvody, proč návštěvu odložit. Až letos možnost jeho posledního ročníku mne donutila vyrazit. A stala se zvláštní věc - ač formálně se liší od jiných velkých festivalů nemnohým (samozřejmě s výjimkou nedělní mše) užil jsem si to jako málokde. Pátrat po příčině není složité. Vstřícnost a dobrosrdečnost pořadatelů a jejich přátel (to zdůrazňuji) se přenesla na návštěvníky. Další úžasnou věcí (tentokrát pro kapely) byla (alespoň při mých pobytech) dobrá návštěvnost Duhové scény, přesto, že na hlavním pódiu vystupovaly jiné, často známější. I dublování vstoupení na Hlavní a Duhové scéně se mi jeví jako výborné mám tak větší možnost si vybrané skupiny poslechnout. Zkrátka držím palce, aby ti zdraví sloužilo a podařilo se uspořádat další ročníky. Zdraví Milan Bartoška, toho času Týn nad Vltavou - 11. září 2012 Ahoj Aligátore. Mohelnický dostavník je jeden z nejhezčích festivalů, kde jsme kdy hráli a v tuhle těžkou dobu možná vůbec nejhezčí. Má duši, a když odjížděl dostavník ve dvanáct hodin v neděli, tak jsem normálka slzel. Strašně jsem si to užil. I hraní s Dušanem z Epydemye a Honzou Žambochem u stánku až do rána. Zdravím Honza - NAČAS - 12. září 2012

OBJEKTIV MOHELNICE MOHELNICE -- Ĝíjen říjen 2012 2012 -- str. str. 27 OBJEKTIV

6

kusů 3D brýlí ZDARMA

Y
%
CS¼MF
Y
EÚUTL¨
%
CS¼MF

42”/47”/55” LM670S CINEMA 3D LED TV s funkcí převodu klasického 2D obrazu na 3D QSPTUPSPW¼
ţ
4."35
57
WÌFUOÚ
QMOPIPEOPUO¨IP
JOUFSOFUPW¨IP
QSPIM¬ĽFÌF
ţ
%7#4
)%
TBUFMJUO¬
UVOFS

NPĽOPTU
TMFEPW O¬
)%
QSPHSBNĮ


%7#5
%7#$
ţ
/BIS W O¬
%7#5
WZT¬M O¬
OB
FYUFSO¬
QFWO¼
EJTL
ţ
;BCVEPWBO¨
8J'J
8J'J
%JSFDU
8J%J
ţ
0WM E O¬
QPIZCFN

.BHJDL¼
E MLPW¼
PWMBEBÌ
.BHJD
.PUJPO
3FNPUF
$POUSPM

TPVÌ TU¬
CBMFO¬
ţ
1PEQPSB
DIZUS¼DI
UFMFGPOĮ
T`04
"OESPJE
J1IPOF
J1BE
ţ
%-/"
Y
64#
Y
)%.*
ţ
%FTJHO
$*/&."
4$3&&/
[BSVÌVKF
UBLĘLB
OFWJEJUFMO¼
S N
UFOL¼
QPV[F

NN
ţ
'6--
)%

Y

ţ
.$*

ţ
%
9%
QSPDFTPS
ţ
1SPTUPSPW¼
[WVL
Infinite 3D surround

Cena 19 399 Kč (42 cm), 25 499 Kč (47 cm), 38 499 Kč (55 cm) Magické dálkové ovládání

6OJL UO¬
UFDIOPMPHJF
-(

/&;€7"%/ˆ

4-&%07€/Œ 07-€%&+5&
4/"%/0
"
+&%/0%6ğ& Vyměňte vaší obyčejnou televizi za opravdové multimediální centrum - chytrou Smart 3D televizi LG. Pouhým výběrem, kliknutím, přetažením a přepnutím ovládáte vše včetně televizních pořadů, aplikací, prémiového obsahu a multimediálních zařízení! Ovládací rozhraní je navrženo intuitivně k co nejjednoduššímu ovládání Vaší domácí zábavy. Vítejte ve světě úplně nových prožitků s LG Smart 3D TV.

$*/&."
4$3&&/
%&4*(/ Dobře víte, že nejvíce si prostorový obraz vychutnáte v kině, kde jej sledujete na velkém plátně bez rámu a bez překážek, které Vás zcela pohltí. Nyní je zde televizor, který přináší stejný divácký zážitek, navržený s jednoduchou inspirací a nejmodernější technologií.

8*'*

1ė*10+5&
4&
#&;%3€507Ù Stejně jako chytrý telefon má chytrá televize LG zabudovaný čip bezdrátového rozhraní Wi-Fi, který umožňuje propojitelnost a přístup televize k internetu a multimédiím bez drátů.

64#
 Přehrávejte obrázky, fotky, hudbu či video video z€externích paměťových zařízení a€nahrávejte na ně televizní pořady. Je k€dispozici okamžité i€plánované nahrávání.

/07€
(&/&3"$&
%
57 Připravte se na nejpropracovanější prostorovou podívanou, jakou jste kdy zažili v pohodlí domova. Zapomeňte na těžké a nepohodlné brýle a závrať způsobenou obrazem běžnou 3D technologií. Nyní se můžete oddávat trojrozměrnému obrazu jako v tom nejlepším 3D kině. LG Cinema 3D TV, nový standard.

%
%0
% Nová technologie LG převodu obrazu na 3D prostorový je tou nejpokročilejší a díky této funkci zajistí větší prostorovou hloubku i hladký prostorový obraz.

.6-5*%7#
5$4

Již žádné další krabičky a set-top-boxy! Multi-DVB zajišťuje příjem všech typů signálů. Televizory s multitunerem jsou skutečnými stroji na zábavu, které umožňují sledovat pořady z pozemních, kabelových i satelitních vysílačů v jednom přijímači.

5*.&
."$)*/&
3&"%: Nahrávejte Vaše oblíbené TV programy na externí zařízení, které připojíte k TV přes USB konektor. Zároveň můžete pozastavit děj nebo se vrátit v ději zpět, aby Vám nic neuniklo.

! ZVEME VÁS DO NOVĚ OTEVŘENÉHO OBCHŮDKU ! ! S POUŽITÝM ZBOŽÍM !

!! newly open second hand !!

Obchodní centrum Apollo, Náměstí Tyrše a Fügnera 2, Mohelnice Odpovědná osoba: Petra Fousková, tel.: 732 487 021 pondělí: úterý: středa: čtvrtek: pátek:

9.00 - 16.00 9.00 - 16.00 9.00 - 16.00 9.00 - 16.00 9.00 - 16.00

TĚŠÍME SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU JSME SI JISTI, ŽE SE VÁM U NÁS BUDE LÍBIT A POSTARÁME SE O TO, ABYSTE SE K NÁM RÁDI VRACELI NABÍZÍME VÁM DÁMSKÝ, PÁNSKÝ, DĚTSKÝ, KOJENECKÝ TEXTIL, XXL VELIKOSTI A DALŠÍ PRO DĚTI, KTERÉ CHODÍ NAKUPOVAT S MAMINKAMI, ZDE MÁME DĚTSKÝ KOUTEK STOJAN S OBLEČENÍM 20 - 30 KČ/KS

OBJEKTIV MOHELNICE, Vydavatel: Jiří Obr, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice, IČ: 44771398, Registrace: MK ČR E 20390, Redakce: APOLLO, nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 85 Mohelnice . Redakce se nemusí vždy ztotožňovat s názory v jednotlivých článcích našich dopisovatelů. Redakce dbá pouze na to, aby nebyly otištěny texty v rozporu se zákonem. Nepodepsané články (anonymy) zásadně nezveřejňujeme. N E P R O D E J N É !