Objednávkový formulář na rok 2009

M A G A Z Í N

Vydavatel STENELLA s.r.o. Bělehradská 77, 120 00 Praha 2 Majitel vydavatelství Mirek Pospíšil [email protected] Šéfredaktor Ing. Martin Havel [email protected] Grafická úprava Akademický malíř Marek Jodas [email protected] Inzerce Aleš Čermák [email protected] píjem inzerce a pedplatné Alice Bulínová tel.:+420 222 514 112 fax:+420 242 486 784 www.pro-energy.cz [email protected] evidováno pod číslem MK ČR E 17318 ISSN 1802-4599 Ročník 3, číslo 2 Vydavatelství používá služeb Newton Information Technology s.r.o. www.newtonit.cz Veškerá autorská práva k PRO-ENERGY magazínu vykonává vydavatel. Jakékoliv užití časopisu nebo jeho části je bez souhlasu vydavatele zakázáno. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Zasláním příspěvku autor uděluje vydavateli souhlas vydat jej v tiskové podobě jakož i v elektronické podobě, zejména na na CD nebo na internetu.

Í N Z G A A M 

Objednávkovýý fformulář ormullář n na rok a rok k 22009 009 Roční předplatné (4 čísla): 800 Kč Kč pro Česko 480 pro Slovensko 19 € Běžná cena jednoho oho ččísla: ísla ís la:: pro Česko 125 2 Kč 25 Kč 5€ pro Slovensko Způsob platby: Složenkou Fakturou Vaše údaje: Jméno: * Příjmení: * Společnost: IČO / DIČ: Ulice a číslo: * Město: * PSČ: * Stát: * Telefon / fax: * E-mail: Podpis: * povinné údaje

Adresa redakce, příjem inzerce a předplatné STENELLA s.r.o., Bělehradská 77, 120 00 Praha 2 Alice Bulínová, tel.:+420 222 514 112, fax:+420 242 486 784, www.pro-energy.cz, [email protected]

1

O

B

S

A

H

E LE K T ROE N E RG E TI K A

6

 AKTIVITY SPOLEČNOSTI ČEPS V ROCE 2009

Ing. Jiří Strnad, ředitel sekce Zahraniční spolupráce a podpora obchodu, ČEPS

Trh s elektřinou v České republice je v porovnání s jinými trhy v  regionu CEE (střední a  východní Evropy) velmi rozvinutý. Existuje zde Operátor trhu s  elektřinou, trh s  podpůrnými službami, trh s  přeshraničními kapacitami a  v  neposlední řadě, Energetická burza Praha (PXE). Všechny výše zmíněné trhy lze považovat za  likvidní, transparentní a v souladu s očekáváními Evropské komise. Významným charakteristickým rysem je taktéž vlastnické oddělení přenosu od  výroby a  distribuce, tzv. ownership unbundling existující od  roku 2003, které zajišťuje nezávislost společnosti ČEPS.

8

 V ELEKTRÁRNĚ VOJANY SE BUDE OD LÉTA 2009 SPOLUSPALOVAT BIOMASA

Rozhovor s Gian Luca Noferim, zástupcem ředitele divize inženýringu, zodpovědným za projekty Design-to-Cost a nové projekty Slovenských elektráren, člena skupiny Enel

Slovenské elektrárny jsou tradičním výrobcem elektřiny na  Slovensku, jejímiž primárními palivy jsou jádro, uhlí a zemní plyn. Zajímal mne postoj Slovenských elektráren k tomu, zda uvažují o rozvoji v oblasti biomasy a položil jsem několik otázek p. Gian Luca Noferimu, který má nové projekty v Slovenských elektrárnách na starosti.

P LYN Á RE N STV Í

11

16

 K PROBLEMATICE VÝSTAVBY PLYNOVODU NABUCCO

2004. Článek dále ukazuje aktuální vývoj v této oblasti rozvoje spoluspalování na teplárně do budoucna.

Ing. Jaroslav Ungerman, CSc., nezávislý poradce

Příprava projektu výstavby plynovodu Nabucco je v poslední době jedním z častých témat, hovoří-li se o energetické bezpečnosti. Je to patrně i tím, že právě tento projekt se stal jednou z  posledních akcí, kterými se česká vláda pokusila realizovat své cíle jako předsednické země Evropské unie. Vždyť právě v Praze se začátkem května 2009 konala schůzka některých východoevropských zemí a EU, která měla – možná definitivně – určit další vývoj tohoto projektu.

22

 CNG STANICE V ČESKÉ REPUBLICE

Mgr. Lenka Hauptmanová, tisková mluvčí, Pražská plynárenská a. s.

V současné době je v České republice 18 veřejných stanic na stlačený zemní plyn (CNG). Pro srovnání, v Německu je takových stanic 800, v Rakousku 130 a v Itálii 430. V Praze jsou nyní motoristům k dispozici dvě CNG stanice – v areálu Pražské plynárenské v Praze 4-Michli a u čerpací stanice Shell v Praze 10 - Zahradním Městě. Z hlediska plynofikace dopravy v České republice je tento počet stále malý. Jedním z hlavních cílů programu rozvoje v oblasti CNG je proto vybudovat základní infrastrukturu CNG plnicích stanic umožňující další rozvoj plynofikace dopravy.

 ENERGETICKÁ KRÍZA NA SLOVENSKU – ENERGETICKÁ BEZPEČNOSŤ

TEP L O TEP L Á R ENSTVÍ

EKOL OG I E HOSP OD Á RN OS T

34

V současné době probíhá diskuze v oblasti úspor energie jak v odborné energetické veřejnosti, tak i politickém spektru. Jedním z úsporných opatření je energetická efektivita (účinnost) v jednotlivých sektorech hospodářství. Evropská unie v roce 2005 navrhla využít energetické účinnosti vedoucí k úsporám energie.

37

14

 SUMMIT EU – UKRAJINA PROBLÉMY NEVYŘEŠIL

Ing. Hugo Kysilka, viceprezident společnosti Vemex

Gazprom je spolehlivý dodavatel zemního plynu do  Evropy, přestože již došlo ke dvěma krizím, způsobeným neplněním tranzitních smluv ze strany Ukrajiny. Zisk Gazpromu je z 80 % tvořen z prodejů plynu do evropských zemí, pokles těchto dodávek může mít proto významné ekonomické důsledky pro hospodaření této společnosti a její přínos pro ruský státní rozpočet.

2

24

 POSEDMÉ BYLY PŘEDSTAVENY PROJEKTY ROKU V SYSTÉMECH DÁLKOVÉHO VYTÁPĚNÍ A CHLAZENÍ

Ing. Hana Ľuptovská, Teplárenské sdružení České republiky

V roce 2002 vyhlásilo Teplárenské sdružení České republiky poprvé soutěž Projekt roku v systémech dálkového vytápění a chlazení. Jejím záměrem bylo každoročně ukázat možnosti a úspěšné realizace v oblasti dálkového zásobování teplem a chladem a současně přispět k jejich dalšímu rozvoji.

30

 MOŽNOSTI SPOLUSPALOVÁNÍ NEFOSILNÍCH PALIV

Ing. František Meloun, zástupce ředitele pro provoz, Teplárna Písek, a. s.

V článku jsou popsány zkušenosti Teplárny Písek se spoluspalováním nefosilních paliv, především biomasy. Ty jsou na teplárně spoluspalovány spolu s hnědým uhlím od roku

 ÚSPORY V PROSTŘEDÍ PRŮMYSLOVÝCH PODNIKŮ

Ing. František Urbaník, ředitel společnosti, AISE, s.r.o.

Mít náklady pod kontrolou je úsilím mnoha manažerů. Především v době, kdy je nezbytné zaměřit se na jejich racionalizaci. Samozřejmě, že jednu z významných položek nákladů tvoří náklady na jednotlivé formy energie. Cílem je najít řešení, které nám ať už z krátkodobého či dlouhodobého hlediska přinese příslušný ekonomických efekt za podmínky řádného fungování potřebných technologií.

40

 OPTIMALIZACE ENERGETICKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A ÚSPORNÁ OPATŘENÍ V PLZEŇSKÉM PRAZDROJI A.S.

Ing. Alena Žáková, riaditeľka odboru medzinárodných vzťahov v energetike, Ministerstvo hospodárstva SR

Nedávna kríza, spôsobená zastavením dodávok plynu do  Európy, priamo postihla jedenásť európskych krajín a zásadným spôsobom narušila chod ich hospodárskeho života. Slovensko, vzhľadom na svoju vysokú závislosť na plyne ako primárnej energetickej komodite, patrilo medzi krajiny, ktoré boli touto bezprecedentnou situáciou najviac postihnuté. Aj keď situácia je v súčasnosti stabilizovaná, otázky bezpečnosti dodávok a eliminácie krízových stavov v budúcnosti sú stále aktuálne.

 ÚSPORY ENERGIE

Ing. Vladimír Vlk, Ministerstvo životního prostředí

Ing. Michal Pešta, specialista energetiky, Plzeňský prazdroj

Optimalizace energetického hospodářství je vždy dána charakterem provozu, požadavky technologie a pokročilostí řízení jednotlivých systémů. S kolegy v Prazdroji jsme nastoupili cestu k postupné eliminaci ztrát, ať už tepla, chladu, nebo elektrické energie. A to postupným zmenšováním počtu kondenzátních stanic, které neběželo ruku v ruce s rozvojem závodu, eliminací zbytečné akumulace ledové vody, odstavení odlehčených traf a v neposlední řadě optimalizací řídících algoritmů jednotlivých energetických systémů tak, aby byl zaručen chod zařízení s optimální účinností. Tyto věci lze však dělat pouze na základě dokonalé znalosti energetického systému závodu, a tak se ve svém článku omezím na představení technologií, které nám v současnosti dovolují využít dříve opomíjené zdroje energie.

46

 HOSPODAŘENÍ S ENERGIÍ V PLZNI

František Kůrka, městský energetik, Magistrát města Plzně

Článek se zabývá problematikou hospodaření s  energií

M A G A Z Í N

na úrovni statutárního města Plzně. Jednou rovinou je koncepční přístup k energetickému hospodářství na celém spravovaném území tak, jak statutárním městům ukládá zákon o hospodaření energií. Druhou rovinou je nakládání s energií v budovách a zařízeních ve vlastnictví města. Zde je dlouhodobě realizován Program snižování energetické náročnosti, který přináší významný efekt jak v objemu roční spotřeby energie, tak samozřejmě i ve snižování dopadů energetiky na životní prostředí.

49

 HOSPODAŘENÍ S ENERGIÍ V KOMUNÁLNÍ SFÉŘE

Ing. Vladimíra Henelová, ENVIROS, s.r.o.

Hospodaření s  palivy a  energií v  komunální sféře se liší v jednotlivých městech podle rozsahu majetku, který do oblasti energetického hospodářství spadá, i rozsahem odpovědnosti, kterou město / obec ve  vztahu k  hospodaření energií ve svém majetku a na svém území přijme.

52

 OBNOVITELNÁ ENERGIE Z BIOMASY

Ing. Vladimír Stupavský, místopředseda sdružení CZ Biom

Lidstvo využívá energii akumulovanou v rostlinách asi 400 tisíc let, ale teprve v posledních letech se způsoby jejího využití dostávají na vysokou technickou úroveň. Děje se tak zejména v důsledku postupného nárůstu tržní konkurenceschopnosti ve srovnání se standardizovanými fosilními palivy. Také způsoby energetického užití biomasy se dostávají na vysokou technickou úroveň.

58

 BIOMASA V SOUVISLOSTECH

Ing. Vladimír Vlk, Ministerstvo životního prostředí

V současné době se řeší problémy s vyčerpatelností zásob fosilních paliv, které od druhé poloviny 18. století jsou nezbytnou součástí průmyslového rozvoje. Koncem 20. století se energetici začali zabývat možností alternativní náhrady, která bude v nastávajících dekádách nezbytná. Zároveň s touto úvahou se začaly řešit i environmentální problémy v průmyslových lokalitách, kde se zejména jedná o zatížení emisemi polutantů.

60

 SOUČASNÝ STAV A PERSPEKTIVY ROZVOJE UŽITÍ BIOMASY V ZEMÍCH STŘEDNÍ EVROPY

Reinhard Haas, Lukas Kranzl, Gerald Kalt, Technická univerzita Vídeň, Jaroslav Knápek, Elektrotechnická fakulta, České vysoké učení technické v Praze

Článek se zabývá současným stavem a perspektivami rozvoje biomasy ve střední Evropě. Podíl biomasy na hrubé celkové spotřebě energie se pohybuje od 2,5 % v Itálii či na Slo-

vensku až po 11,7 % v Rakousku (2006). V některých zemích došlo v posledních letech ke značnému nárůstu jak výroby a spotřeby biopaliv v dopravě (zejména v Rakousku a Německu), tak i výroby elektrické energie z biomasy (např. Německo, Maďarsko), a to zejména v souvislosti se snižováním emisí skleníkových plynů, zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie, směrnicemi EU a  následnými podpůrnými opatřeními. Stejně tak se v posledních letech zvyšuje i podíl přeshraničního obchodu s biomasou. Přesto ve střední Evropě stále existuje značný nevyužitý potenciál biomasy. Pokud se však podaří naplnit národní cíle i cíle na úrovni EU v oblasti OZE a skleníkových plynů, mohl by být potenciál biomasy ve střední Evropě do značné míry vyčerpán již okolo roku 2020. V článku je tedy dále analyzován dosažitelný potenciál biomasy a jsou v něm vyzdviženy rozdíly mezi jednotlivými zeměmi střední Evropy.

68

 SPOLUSPALOVÁNÍ BIOMASY S FOSILNÍMI PALIVY – OD VÝZKUMU K PRAKTICKÉMU VYUŽITÍ

ších problémů souvisejících se spoluspalováním a vyvolat širokou diskusi o této problematice. Pro zpracování tohoto článku byly částečně využity výstupy projektu COFITECK.

74

O PODPORE OZE A KVET BOL PREDLOŽENÝ DO PARLAMENTU JUDr. Dr. Igor Zbojan, Ministerstvo hospodárstva SR

Vládny návrh zákona o podpore obnoviteľných zdrojov energie a vysoko účinnej kombinovanej výroby elektriny a tepla a o zmene a doplnení niektorých zákonov bol vypracovaný na základe uznesenia vlády č. 383/2007 k návrhu Stratégie vyššieho využitia obnoviteľných zdrojov energie v SR. Cieľom predmetného návrhu je implementácia smernice Európskeho parlamentu (EP) a Rady č. 2004/8/ES o podpore kogenerácie založenej na dopyte po využiteľnom teple na vnútornom trhu s energiou, ktorou sa súčasne mení a dopĺňa smernica 92/42/EHS a smernice EP a Rady č. 2001/77/ES o podpore elektrickej energie vyrobenej z obnoviteľných zdrojov na vnútornom trhu s elektrickou energiou.

Ing. Jaroslav Jakubes, konzultant ENVIROS, s.r.o. a vedoucí projektu COFITECK za Českou republiku

Spoluspalování biomasy s fosilními palivy je jednou z technologicky realizovatelných a  v  řadě případů i  ekonomicky efektivních možností výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. I když je spoluspalování biomasy v řadě případů kritizováno jako řešení s nízkou účinností přeměny biomasy na elektrickou energii a s případnými negativními dopady na trh s biomasou, nelze toto řešení opomíjet, už jen z toho důvodu, že má svůj (a poměrrně podstatný podíl) v portfoliu zdrojů, vyrábějících elektřinu z OZE. Spoluspalování bylo také hlavním tématem mezinárodního výzkumného projektu COFITECK, jehož cílem bylo i mimo jiné objektivně informovat o pozitivních i negativních stránkách spoluspalování biomasy, přispět k  řešení technických, obchodních a  dal-

 VLÁDNY NÁVRH ZÁKONA

Z A JÍM A VOS TI KONF ER EN CE VEL ETRH Y

78

 AMPER 2009 JE JIŽ MINULOSTÍ

Ing. Vanda Yousifová, vedoucí projektu, Terinvest

Největší elektrotechnická událost roku AMPER 2009 je již minulostí. Tato jedinečná událost je svátkem všech odborníků i laiků ze světa elektrotechniky a elektroniky a to nejen v ČR, ale také ve střední a východní Evropě. Veletrh AMPER patří mezi jeden z prestižních veletrhů pořádaných společností Terinvest spol. s r.o. a také letos potvrdil svou výjimečnost a nabídl pestrou přehlídku toho nejlepšího ze svého oboru.

80

 OHLÉDNUTÍ ZA VELETRHEM MODERNÍ VYTÁPĚNÍ

Gabriela Kupčová, obchodní manažer, Terinvest

V  Pražském veletržním areálu Letňany proběhl ve  dnech (26. 2.–1. 3. 2009) soubor jarních stavebně interiérových veletrhů – Dřevostavby, Moderní vytápění, Nový byt a dům, Aquaset a  Moderní nábytek. Tyto veletrhy byly zaměřeny na nízkoenergetické bydlení. O úsporách energie mohli návštěvníci získat informace ze všech oborů.

3

E D I T O R I A L

Vážení čtenáři, nové číslo má zelenou obálku. Byl to záměr, neboť ústředními tématy skloňovanými v čísle, jsou témata „zelená“ – úspory energie a energetické využívání (především tuhé) biomasy. Téma úspor energie, které je v poslední době hojně probíráno v odborných i laických kruzích, je uvozeno článkem Ing. Vlka z Ministerstva životního prostředí (MŽP). O úsporách energie, hlavních námětech, o tom na co se soustředit a jak to řešit s praktickými ukázkami pojednává článek Ing. Urbaníka z AISE. Zcela konkrétní postupy snižování energetické náročnosti jsou představeny spolu s ekonomickými přínosy v článku Ing. Pešty (Plzeňský Prazdroj), který se zaobírá zevrubným popisem úspor energie v pivovarském koncernu. V Plzni zůstaneme i v článku F. Kůrky (město Plzeň), který zachycuje přístup města Plzně k tlaku na úspory energie a sledování a vyhodnocování úspor energie. Přístup Plzně patří k těm lepším. Nepochybně ne všechna města a obce jsou tak daleko a řada z měst se potýká s celou řadou bariér, o nichž hovoří článek Ing. Henelové z Envirosu. Řadu úsporných opatření lze rovněž najít v popisech projektů soutěže Projekt roku pořádaného Teplárenským sdružením ČR z pera Ing. Ľuptovské. Významná část projektů je zastoupena teplárenskými společnostmi, které (spolu)spalují biomasu. Téma biomasy je navozeno článkem Ing. Stupavského (CZ Biom). Pojednává o druzích biomasy. Potenciál biomasy z pohledu MŽP je skloňován ve druhém článku Ing. Vlka z MŽP. Článek kolektivu autorů z Technické univerzity Vídeň (R. Haas, L. Kranzl a G. Kalt) a ČVUT v Praze (J. Knápek) je sondou do využívání biomasy ve střední Evropě, nastíněním budoucího využití a ukazuje též obchodování s biomasou ve střední Evropě. Pojednání Ing. Jakubese zase naznačuje, co se musí udělat před tím, než se biomasa dostane do kotle, a ukazuje možné technologie spoluspalování biomasy s jejich klady a zápory. Následují dvě praktické aplikace spoluspalování biomasy. Zkušenost spoluspalování biomasy z Teplárny Písek přibližuje Ing. Meloun. Přípravy projektu spoluspalování v elektrárně Vojany s očekávaným spuštění v létě tohoto roku jsou přiblíženy v rozhovoru s G. L. Noferim ze Slovenských elektráren. Téma biomasy, potažmo obnovitelných zdrojů energie jako takových, je zakončeno článkem JUDr. Zbojana z Ministerstva hospodárstva SR coby rešerše návrhu zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie a kombinované výroby elektřiny a tepla, který je projednáván v Národní radě SR. V minulém čísle jsme se věnovali popisu událostí v rusko – ukrajinském plynárenském sporu. S odstupem několika měsíců je vhodné věnovat se vyhodnocení této události. Téma sporu v souvislosti s energetickou bezpečností je předmětem článku Ing. Žákové z Ministerstva hospodárstva SR. Postoj ruského Gazpromu na lednové události vyznívá z článku Ing. Kysilky z Vemexu, do kterého je vnořen rozhovor s S. Komlevem z Gazprom exportu, připravený M. Geussovou. Třetí článek, který dotváří sekci bezpečnosti dodávek plynu, je úvaha Ing. Ungermana o projektu plynovodu Nabucco, který je často skloňován v médiích, z něhož vyplývá složitost vazeb okolo celého projektu. Poslední článek plynárenské sekce se týká úspor energie v souvislosti s dopravou a Mgr. Hauptmanová z Pražské plynárenské tu hovoří o stlačeném zemním plynu (CNG) v dopravě a o prvních autopůjčovnách vozidel na CNG. V minulém čísle se rovněž diskutovalo o chystaném propojení českého a slovenského obchodování s elektřinou na denní bázi (tzv. Market Coupling). Novinky v této oblasti ale také chystané další akce jsou předmětem článku Ing. Strnada z ČEPS. Číslo završují ohlédnutí za dvěma zajímavými veletrhy pořádanými společností Terinvest, první od Ing. Yousifové o veletrhu Ampér a druhý od G. Kupčové o veletrhu Moderní vytápění. Pevně věřím, že i toto číslo bude pro Vás a Vaši práci zdrojem nápadů a inspirace. Přeji Vám příjemně prožité léto ve společnosti našeho magazínu.

Ing. MARTIN HAVEL, Ph.D. Šéfredaktor

4

NAŠE SYSTÉMY

PRACUJÍ PRO VÁS

Pro obchodování s elektřinou a plynem nabízíme: Predikční systémy  Fakturační systémy  Obchodní systémy  Optimalizace a analýzy 

CYGNI SOFTWARE, spol. s r. o. Francouzská 4, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 222 922 721 Fax: +420 222 922 720 e-mail: [email protected] www.cygni.cz

E

L

E

K

T

R

O

Aktivity společnosti ČEPS v roce 2009 Ing. Jiří Strnad, ředitel sekce Zahraniční spolupráce a podpora obchodu, ČEPS

J

ako provozovatel přenosové soustavy se společnost ČEPS podílí na  rozvoji trhu s elektřinou v ČR, v regionu CEE i na evropském trhu, např. svou účastí na projektech propojení krátkodobého trhu s  elektřinou mezi ČR a  SR a  při uvádění aukční kanceláře pro region CEE v  německém Freisingu do  funkčního provozu. Participuje též při založení asociace evropských přenosových soustav ENTSO-E. Kromě toho aktivně předkládá návrh na  zavedení jednotného tarifu za mezinárodní přenos elektřiny.

ZALOŽENÍ EVROPSKÉ ASOCIACE PROVOZOVATELŮ PŘENOSOVÝCH SÍTÍ ENTSO-E Na  celoevropské úrovni bylo klíčovým krokem založení evropské asociace provozovatelů přenosových soustav s  názvem ENTSO-E (Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny) v  prosinci loňského roku v  Bruselu. Asociace vznikla na základě tzv. Pražské deklarace společného zájmu („Declaration of Intent“), podepsané v  Praze 28. června 2008. Původně měla or-

6

E

N

E

R

G

E

T

I

K

A

Trh s elektřinou v České republice je v porovnání s jinými trhy v regionu CEE (střední a východní Evropy) velmi rozvinutý. Existuje zde Operátor trhu s elektřinou, trh s podpůrnými službami, trh s přeshraničními kapacitami a v neposlední řadě, Energetická burza Praha (PXE). Všechny výše zmíněné trhy lze považovat za likvidní, transparentní a v souladu s očekáváními Evropské komise. Významným charakteristickým rysem je taktéž vlastnické oddělení přenosu od výroby a distribuce, tzv. ownership unbundling existující od roku 2003, které zajišťuje nezávislost společnosti ČEPS. ganizace vzniknout až po  schválení tzv. třetího liberalizačního balíčku EU, který návrh na  vytvoření asociací evropských přenosových soustav pro trh s elektřinou (ENTSO-E) a  plynem (ENTSO-G) obsahuje. Pro spolupráci energetických regulátorů bylo schváleno vytvoření Agentury pro spolupráci energetických regulátorů (ACER), která bude přímo podřízena Evropské komisi. Bude schvalovat pravidla pro přístup na trh a bude mít na starosti dohled na přeshraniční spolupráci v oblasti přenosu energie. Spolupráce regulačních orgánů členských států, koordinace provozu sítí a bezpečnost přenosové soustavy byly totiž již dokumentem Energetická politika pro Evropu z března 2007 identifikovány jako klíčové oblasti, které je z hlediska vnitřního trhu s elektrickou energií nutné zlepšit. Nicméně ENTSO-E je prozatím dobrovolným sdružením 42 provozovatelů přenosových soustav z 34 evropských států a jeho výsledná podoba bude přijetím třetího liberalizačního balíčku nutně ovlivněna. Mezi nejdůležitější cíle asociace patří dotvoření

a  fungování vnitřního trhu a  přeshraničního obchodu s  elektřinou. Dále pak zajištění optimálního řízení a  rozvoje evropské elektroenergetické přenosové soustavy v  rámci koordinované spolupráce provozovatelů přenosových sítí. To by mělo přispět k zajištění bezpečného provozu sítí a udržitelného energetického prostředí v EU. Proces formování ENTSO-E je nyní ve fázi intenzivní institucionální přípravy. V rámci jednotlivých výborů se vytvářejí tématické pracovní skupiny, které budou řešit evropská témata a zabývat se problematikou přenosových operátorů (TSO) také z  hlediska synchronních zón a definovaných geografických oblastí rozvoje sítí. Organizační a koordinační zajištění rozhodovacích i  pracovních orgánů ENTSO-E je v rukou sekretariátu, jenž usiluje o  to, aby TSO hovořili jedním hlasem o co možná největším počtu témat a aby navenek vystupovali jednotně. V  červnu letošního roku se činnosti a  kompetence stávajících evropských asociací provozovatelů přenosových soustav ATSOI, BALTSO,

M A G A Z Í N

Obrázek č. 1: Synchronní zóny v Evropě

ETSO, NORDEL, UCTE a UKTSOI transformují do ENTSO-E a formálně zaniknou.

NÁVRH NA ZAVEDENÍ JEDNOTNÉHO TARIFU ZA PŘESHRANIČNÍ PŘENOS Jednou z  priorit českého předsednictví v oblasti energetiky a součástí Závěrů Evropské rady z března 2009 se stal návrh České republiky, s  kterým již dříve přišla společnost ČEPS, na zavedení jednotného tarifu za přeshraniční přenos elektřiny. ČEPS je přesvědčena o tom, že je nezbytné, aby náklady spojené s  přeshraničním přenosem elektřiny nehradili spotřebitelé v  exportní a  importní zemi prostřednictvím tarifů za přenos, ale buď všichni spotřebitelé v  EU, nebo ty subjekty, které z mezinárodního obchodu s elektřinou profitují tak jako u jakéhokoliv jiného zboží. Vybrané prostředky by byly použity na úhradu nákladů spojených s přenosem a na rozvoj evropské přenosové soustavy. Náklady vzniklé v  důsledku mezinárodních výměn elektřiny tvoří náklady za  fyzikální ztráty v sítích a na budování infrastruktury. Dosud jsou tyto náklady rozpočítávány mezi jednotlivými provozovateli přenosových soustav na základě kompenzačního mechanismu. Ten, velmi zjednodušeně řečeno, náklady za  exportovanou elektřinu přenáší prostřednictvím rozpočítávání národních tarifů na uživatele v exportující zemi. Všichni koncoví uživatelé tedy hradí náklady za něco, co nevyvolali. Obchodníci, kteří mají z přeshraničních obchodů zisk, se na platbách naopak nepodílejí. Mezinárodní přenos elektřiny je pro ně de facto zdarma.

SPOLEČNÁ AUKČNÍ KANCELÁŘ PRO OSM PŘENOSOVÝCH OPERÁTORŮ REGIONU CEE Od roku 2005 provozuje společnost ČEPS „společnou aukční kancelář pro 5 TSO“.

Konkrétně se jedná o ČEPS a TSO ze Slovenska (SEPS), Německa (VE-T a  transpower stromübertragungs gmbh – do  nedávna E.ON Netz GmbH) a  Polska (PSE-Operator). V  době spuštění této kanceláře se jednalo o v podstatě první koordinovanou aukci v Evropě. Nařízení EU stanovují pro TSO povinnost koordinace aukcí počínaje rokem 2007. V červenci 2008 společnost ČEPS spolu s dalšími 7 provozovateli přenosových soustav založila společnou aukční kancelář pro region CEE, Central Allocation Office GmbH (CAO) se sídlem ve Freisingu nedaleko Mnichova. Motivem pro její vznik byla snaha zavést transparentní proceduru řízení úzkých míst jednou organizací a  zájem některých TSO regionu implementovat novou metodu výpočtu a alokace volné kapacity a odstraňování úzkých míst v propojené elektroenergetické soustavě regionu CEE tak, aby více reprezentovala skutečné fyzikální toky. Společná aukční kancelář plánuje zahájení koordinované aukce spolu s konáním roční aukce na rok 2010, tzn. v listopadu 2009. V současné době probíhá testování nové, tzv. flow-based metody přidělování přeshraničních kapacit v  regionu CEE a  jejich zúčtování zohledňující fyzikální toky energie. V  příštích měsících by měl být spuštěn její zkušební provoz, který ověří funkčnost tohoto velmi komplikovaného modelu pro obchodování. I  na  základě podnětů získaných od  účastníků trhu budou o  implementaci rozhodovat národní regulátoři.

MARKET COUPLING NA ČESKO – SLOVENSKÉM PROFILU V  druhé polovině roku 2009 by mělo být realizováno propojení krátkodobého trhu s  elektřinou mezi ČR a  SR (tzv. Market Coupling). K  propojení s  organizovaným krátkodobým trhem v  České republice by

mělo dojít poté, co bude spuštěn denní organizovaný trh s elektřinou ve Slovenské republice. V současném systému aukcí provozovatel přenosové soustavy prodává právo na  využití volné přenosové kapacity před následujícím obchodním dnem, resp. hodinou, ale aukce není propojená s obchodováním s elektrickou energií v obou tržních zónách. Pro koupi přenosové kapacity přeshraničního profilu a koupi elektřiny jsou tedy zapotřebí dva separátní kroky. Může se proto stát, že velikost přeshraniční kapacity nebude odpovídat nasmlouvaným objemům, příp. skutečný fyzický tok elektřiny nemusí odpovídat nasmlouvanému. Po propojení obou trhů bude tato nevýhoda odstraněna – kapacita bude součástí zobchodované elektřiny a nebude potřeba ji přidělovat odděleně. Umožní účastníkům obou národních trhů prodej a  nákup elektrické energie i na sousedním trhu a to až do výše dostupné přenosové kapacity přeshraničních vedení. Market Coupling zároveň přispěje ke  zvýšení bezpečnosti obou elektrizačních soustav. Zkušební provoz by měl být zahájen v  průběhu července, spuštění „ostrého provozu“ je plánováno na 1. září letošního roku.

O AUTOROVI Ing. JIŘÍ STRNAD vystudoval VŠE v Praze. V roce 2001 nastoupil ve společnosti ČEPS do sekce Energetický obchod, kde spoluvytvářel trh s podpůrnými službami a věnoval se liberalizaci trhu s elektřinou z pohledu provozovatele přenosové soustavy. Od roku 2005 ve funkci ředitele sekce Zahraniční spolupráce a podpora obchodu koordinuje zahraniční politiku společnosti. Kontakt na autora: [email protected]

7

E

L

E

K

T

R

O

V elektrárně Vojany se bude od léta 2009 spoluspalovat biomasa Rozhovor s Gian Luca Noferim, zástupcem ředitele divize inženýringu, zodpovědným za projekty Design-to-Cost a nové projekty Slovenských elektráren, člena skupiny Enel

Pane Noferi, mohl byste nám sdělit, jak vnímají Slovenské elektrárny biomasu jako alternativní zdroj energie? Jaký je Váš postoj? Celá skupina Enel má pevný záväzok vyrábať elektrinu ekologicky a  veríme, že je možné vyrábať energiu so ziskom a  zároveň rešpektovať životné prostredie, a tak prispievať k zmierňovaniu klimatických zmien. V skutočnosti je skupina Enel aktívnym hráčom na svetovom trhu obnoviteľných zdrojov energie plne si uvedomujúc, že tieto zdroje sú právoplatným nástrojom na zlepšenie výrobného systému, na vylepšenie bezpečnosti zásobovania energiou a na ochranu životného prostredia. Na európskej úrovni, z dôvodu takzvaného klimaticko-energetického balíka prijatého vo vnútri Európskej únie, všetky členské štáty majú záväzok zvyšovať svoj podiel obnoviteľnej energie a Slovenská republika má za cieľ zvýšiť svoj podiel výroby elektriny z obnoviteľných zdrojov asi o 14 %. Vo vnútri tohto rámca sú Slovenské elektrárne (SE) pevne odhodlané prispieť k vyššie uvedenému cieľu a na tomto základe SE rozpracovávajú projekty obnoviteľnej energie v  súlade s  prioritami definovanými slovenskou vládou a regulačným rámcom EÚ. Náš projekt na biomasu je jedným z  tých, ktoré idú týmto smerom. Pri spaľovaní alebo vyhnívaní biomasy sa organický uhlík recykluje v  celkovom procese známom ako kolobeh uhlíka. V tomto procese sa CO2, ktorý bol absorbovaný pri raste rastlín, jednoducho vracia do ovzdušia, keď sa biomasa spaľuje. Preto ak sa udrží cyklus rastu a  žatvy, zhruba povedané, nedochádza k  netto uvoľneniu CO2. To je dôvod, prečo sa biomasa považuje za zdroj energie, ktorý nevypúšťa CO2 do ovzdušia, keď sa spaľuje, a  preto sa dá považovať za obnoviteľný zdroj bez zvyšovania produkcie skleníkových plynov. Fosílne palivá, samozrejme, sú organickými látkami. Avšak v ich prípade sa látky transformovali a skladovali

8

E

N

E

R

G

E

T

I

K

A

Slovenské elektrárny jsou tradičním výrobcem elektřiny na Slovensku, jejímiž primárními palivy jsou jádro, uhlí a zemní plyn. Zajímal mne postoj Slovenských elektráren k tomu, zda uvažují o rozvoji v oblasti biomasy a položil jsem několik otázek p. Gian Luca Noferimu, který má nové projekty v Slovenských elektrárnách na starosti. počas dlhého obdobia pri teplote a pod tlakom bez prítomnosti kyslíka. Keď spaľujeme fosílne palivá, vypúšťame v  krátkom období množstvo CO2, ktoré bolo viazané v rastlinách a  ich následných produktoch milióny rokov. V  priebehu roka 2007 sme spustili projekt, ktorého cieľom je vypracovať technickú a  ekonomickú štúdiu realizovateľnosti možnosti spaľovania biomasy v  elektrárňach SE. Čo sa týka vhodného paliva - biomasy pre naše zariadenia, je to najmä drevná biomasa, ktorá sa dá rozdeliť na drevné štiepky z lesov alebo pochádzajúce z  drevárskeho priemyslu, na vypestovanú biomasu z  lesníctva s krátkou obmenou (rýchlo rastúce) a odpadové stavebné drevo. Na to, aby bolo možné identifikovať najlepšie technické riešenie, projektový tím spustil technologický prieskum, aby našiel najlepšie dostupné technológie a  aby sa podelil o  prevádzkové skúsenosti s  prevádzkovateľmi elektrární. Preto sa konalo niekoľko pracovných seminárov s účasťou dodávateľov technológie, výrobcami biomasy a  elektrá-

renskými spoločnosťami zo Slovenska, Českej republiky, Talianska a Kanady. Ako prvý krok sa projekt na biomasu sústredil na zmiešané spaľovanie s  biomasou v  existujúcich a  prevádzkovaných uhoľných elektrárňach SE. Ako ďalšie kroky budeme hodnotiť možnosť vývoja, výstavby a prevádzkovania bloku, ktorý bude spaľovať len biomasu. Projekt sa sústredil aj na možné rôzne typy biomasy, ktoré by sa mohli využívať a ktoré sa dajú využívať v energetických zariadeniach SE. Pri príprave projektu spoločnosť SE spolupracovala s  Podnikovo-hospodárskou fakultou Ekonomickej univerzity v Košiciach na analýze možnosti pestovania energetických rastlín v  lokalitách našich výrobných zariadení. Bola analyzovaná 40 km oblasť okolo tepelnej elektrárne Vojany a približne 2 000 – 3 000 hektárov by bolo veľmi vhodných na pestovanie energetickej vŕby, s cca 30 ton biomasy, ktorá by bola vyprodukovaná na hektár každé 3 roky. Treba dodať, že táto pôda nie je veľmi vhodná pre pestovanie poľnohospodárskych plodín. Naopak, je to veľmi dobrá pôda na pestovanie rýchlo rastúcej vŕby, pretože je Obrázok č. 1: Štúdia dopravnej cesty biomasy Kamerový systém

Pásový dopravník

Diskový triedič Vynášací dopravník Odlučovač železa Závitovkový dopravník

ch

rný

Kontinuálna Pásový váha dopravník

Riadiaci systém

Elektrické zariadenie

ič me Drv adroz v n so ku

Diskový triedič

Vynášací dopravník

Závitovkový dopravník

M A G A Z Í N

Obrázok č. 2: 3D vizualizácia štúdie dopravnej cesty biomasy

nasiaknutá vodou. Jak vidí SE legislativní podporu pro využívání biomasy pro energetické účely? Legislatívne prostredie je veľmi dôležité pre budúcnosť ďalšieho rozvoja využívania biomasy v  energetickom priemysle. V  najbližšom čase sa očakáva schválenie zákona o podpore obnoviteľných zdrojoch na výrobu elektrickej energie, na základe tohto zákona si SE budú nárokovať tarify na ďalšie garantované obdobie na úrovni právom náležiacej pre podporu výroby elektrickej energie z obnoviteľných zdrojov. Rastúci dôraz na podporu využívania drevnej biomasy pre energetické účely je taktiež podčiarknutý zvýšenou pozornosťou a deklarovanou podporou vlády Slovenskej republiky, ktorá bola taktiež naznačená nedávnou konferenciou, ktorú s  touto témou v  marci tohto roku zorganizovali Lesy SR v  Leviciach pod záštitou predsedu vlády a ministra pôdohospodárstva. Lesy SR tu deklarovali svoje ciele v oblasti výroby energetickej dendromasy: zvýšiť ročnú výrobu drevnej štiepky a drevného paliva do roku 2020 až na úroveň, ktorá dosahuje využiteľný potenciál, t.j. minimum 1,1 mil. ton, využívať produkčné možnosti využitia rýchlo rastúcich drevín (topoľ, agát a osika) na výrobu suroviny pre energetické využitie a  ako surovinu pre celulózový a  papierenský priemysel na území až do 15  000 hektárov, zintenzívniť manažment rastu degenerovanej vybranej štruktúry vyprodukovaného dreva (výmladkový les). Řekl jste nám, že v  SE se projekty na biomasu předpokládají jako spoluspalování v  uhelných elektrárnách. Mohl byste nám poskytnout nějaké detaily o  realizaci projektu? Následne po štúdii realizovateľnosti, ktorú som už spomínal, Slovenské elektrárne spustili investičný projekt „Spolu-spaľova-

nie biomasy a  čierneho uhlia vo fluidných kotloch elektrárne Vojany”, ktorého cieľom je spaľovať biomasu s podielom 4 % výhrevnosti vo fluidných kotloch vo Vojanoch, pričom drevná štiepka bude použitá ako biomasa v zmesi s čiernym uhlím.  Pred spustením investičného projektu sa urobili niektoré skúšky na spolu-spaľovanie drevnej štiepky, najprv aby sa skontrolovala dostupnosť existujúcich externých a interných zauhľovacích systémov na prepravu a na dodávku dostatočného množstva zmesi uhlia a drevnej štiepky do kotlov na všetkých úrovniach výkonu. Skúšky na spaľovanie sa takisto zameriavali na overenie dynamiky kotlov bez vplyvu na spoľahlivú a  bezpečnú prevádzku bloku. Projekt sa realizuje ako kontrakt na kľúč a zahrňuje najmä také činnosti ako vypracovanie kompletnej projektovej dokumentácie, stavebné povolenie, nainštalovanie stavebných strojov a uvedenie do prevádzky.

Každá dodávka drevnej štiepky by sa mala odvážiť a  zaznamenať. Potom by vozidlá vyložili drevnú štiepku na pozemku pre skládku biomasy. Nová spevnená skládka na skladovanie 400 t biomasy sa bude nachádzať v oblasti medzi existujúcim hĺbkovým uhoľným zásobníkom a skladom uhlia. Takisto je potrebné postaviť protipožiarnu stenu oddeľujúcu súčasný sklad uhlia. Navrhované technické riešenie projektu vyžaduje nainštalovanie nového manipulačného zariadenia pre biomasu, najmä skrutkový dopravník s kapacitou 45t/hodinu na odber biomasy zo skladu, separátor kovu, triediaci stroj, drvič veľkých kusov a váhu dopravníka. Naberák kolesového nakladača sa použije na skladovanie a na manipuláciu drevnej štiepky smerom k  skrutkovému dopravníku. Nový prepravníkový systém prepraví drevnú štiepku k existujúcim hĺbkovým zásobníkom. Z hĺbkového zásobníka sa drevná štiepka prepraví existujúcimi externými pásmi, kde bude zmiešaná s uhlím v presýpacích bodoch. Táto zmes biomasy a  uhlia sa bude prepravovať do uhoľného zásobníka kotla a potom do kotlov, kde sa bude spaľovať. V  súčasnosti je projekt spolu-spaľovania biomasy v etape výstavby. V apríli 2009 nadobudlo účinnosť rozhodnutie o vydaní stavebného povolenia na výstavbu vydanom Inšpekciou životného prostredia SR, Inšpektorátu životného prostredia Košice, odbor integrovaných povolení a  kontroly ako špeciálneho stavebného orgánu v  rámci zmeny integrovaného povolenia podľa zákona č.  245/2003  Zb. o  integrovanej prevencii a  kontrole znečisťovania životného prostredia. Stavebné práce začali v máji. Už sme zakúpili špeciálny kolesový nakladač, ktorý

AKTUALITY ZO SLOVENSKÝCH ELEKTRÁRNÍ Riadne Valné zhromaždenie Slovenských elektrární, a.s., 14. mája schválilo Výročnú správu za rok 2008 vrátane správy o výsledkoch podnikateľskej činnosti a účtovnú závierku SE. Valné zhromaždenie zároveň potvrdilo aktualizovaný Strategický plán spoločnosti pre obdobie 2009 - 2013, ktorý bol predstavenstvom SE schválený v marci 2009. Hlavné finančné ukazovatele: CELKOVÉ TRŽBY: 60,573 mld. Sk (2,01 mld. eur) EBITDA: 19,851 mld. Sk (659 mil. eur); EBITDA očistený o mimoriadne príjmy a výdavky dosiahol 23,174 mld. Sk (769 mil. eur) ČISTÝ ZISK: 5,0 mld. Sk (166 mil. eur) ČISTÝ DLH: 6,3 mld. Sk (208 mil. eur) INVESTÍCIE 2008: 5,169 mld. Sk (172 mil. eur) Spoločnosť ani za rok 2008 nevyplatí dividendy a celý zisk bude reinvestovaný do dostavby 3. a 4. bloku AE Mochovce. Medzinárodná ratingová agentúra Fitch Ratings 18.5.2009 zvýšila dlhodobý emisný rating spoločnosti Slovenské elektrárne, a. s. na úroveň BBB z úrovne BBB-. Výhľad ratingu agentúra zrevidovala na stabilný z pozitívneho. Agentúra Fitch ďalej zvýšila rating bonitných dlhopisov spoločnosti SE v hodnote 195 mil. eur so splatnosťou v roku 2011 na úrovni BBB z úrovne BBB-. Riaditeľstvo SE a sídlo spoločnosti sa presťahovali na nový adresu: Slovenské elektrárne, a.s., Mlýnske Nivy 47, 821 09 Bratislava

9

E

L

E

K

T

R

O

bude slúžiť pre budúcu manipuláciu v  zásobníku na drevnú štiepku. Očakávame, že stavebné práce budú ukončené v júni, ukončenie inštalácie technológie a  komplexné skúšky sa budú robiť v júli, aby sa začalo so spolu-spaľovaním biomasy v lete 2009. Jaký význam má tento projekt pro SE? Okrem spolu-spaľovania biomasy ako obnoviteľného zdroja energie, realizácia tohto projektu môže takisto dosiahnuť nasledovné pozitívne výsledky ako pozitívny vplyv na životné prostredie, takisto zlepšenie vzťahu s verejnosťou, pozitívny vplyv na spaľovací proces, zlepšenie ziskovosti a  možnosť obchodovania s  CO2. Dá sa zamedziť viac ako 40 kg emisií CO2 na každú megawatthodinu vyrobenú pri spolu-spaľovaní biomasy s  podielom 4  % výhrevnosti vo fluidných kotloch vo Vojanoch. Spolu-spaľovanie s biomasou by malo vyústiť do určitých prevádzkových úspor, ktoré súvisia so spotrebou vápenca, tvorby a  likvidáciou popola, spotrebou demineralizovanej vody a spotrebou pary. Myslíme si, že po začatí spolu-spaľovania drevnej štiepky vo Vojanoch bude projekt veľkým prínosom pre SE, aj pokiaľ ide o skúsenosti s prevádzkou zariadení a začne-

10

E

N

E

R

G

E

T

me s hodnotením možnosti spolu-spaľovania až do výšky 20 % biomasy. Jak hodnotíte projekt co do jeho obtížnosti a specifik? Projekt je charakteristický najmä svojou zložitosťou, organizačnou obtiažnosťou a požiadavkou na prekonanie mnohých technických obmedzení a  prekážok. Museli sme vyriešiť mnohé problémy týkajúce sa priestorových možností pre budúcu výstavbu, keď sme chceli získať maximum zo skutočne minimálneho priestoru, vyriešiť určité neočakávané výzvy, hľadať riešenia, aby sa splnili legislatívne podmienky, najmä požiarne normy a, nakoniec, aj požiadavky na spoľahlivosť prevádzky zariadenia. Dodané zariadenie je špecifické z  toho dôvodu, že bude vlastne na mieru šité pre špecifické podmienky Vojan a bude jedinečné. V rámci projektu sme sa snažili počas vypracovávania podrobnej technickej dokumentácie o ďalšie vylepšenia a o vyhnutie sa niektorým komplikáciám pri prevádzke, ktoré sme zaregistrovali na podobných zariadeniach iných prevádzkovateľov. Po prvý krát v EVO bol stavebný postup súčasťou tzv. zmeny integrovaného povolenia, preto bolo veľmi náročné zvládnuť všet-

I

K

A

ky činnosti na jeho vydanie a dosiahnuť čas na vydanie, ktorý bol kratší o takmer o polovicu ako ten, ktorý má úrad zo zákona. Boli sme úspešní a uspeli sme pri vyriešení týchto záležitostí vďaka úsiliu a dobrej spolupráci všetkých zainteresovaných strán. Děkuji za rozhovor.

O DOTAZOVANOM GIAN LUCA NOFERI je držiteľom inžinierskeho titulu (Master Degree) z Univerzity vo Florencii. Od roku 1996 pracuje na rôzných pozíciách pre spoločnosť Enel (zástupca riaditeľa elektrárne – 1996 až 1997, riaditeľ elektrárne – 1998 až 1999, projektový manažér – 2000 až 2001, manažér rozvoja spoločnosti – 2001 až 2003, manažér design-to-cost projektov v Úseku obstarávania – 2004 až 2005). Od roku 2006 do súčasnosti pôsobí zástupca riaditeľa inžinieringu a riaditeľ rozvoja nových zdrojov v spoločnosti Slovenské elektrárne, člen skupiny Enel. Kontakt: [email protected]

P LY N Á R E N S T V Í M A G A Z Í N

Energetická kríza na Slovensku – energetická bezpečnosť Ing. Alena Žáková, riaditeľka odboru medzinárodných vzťahov v energetike, Ministerstvo hospodárstva SR

ANALÝZA PLYNOVEJ KRÍZY V JANUÁRI 2009 Dôvodom vzniku krízovej situácie bol pretrvávajúci obchodný spor medzi Ruskom a  Ukrajinou. Nebolo možné očakávať, že Gazprom zastaví dodávky plynu bonitným a  dlhoročným partnerom v  Európe, čo bolo v rozpore so všetkými zmluvami aj 40-ročnou tradíciou bezpečných dodávok. Treba otvorene povedať, že žiadna zo zainteresovaných strán nepredpokladala úplný výpadok. Slovensko bolo v januári 2009 odstavené od akéhokoľvek dovozu zemného plynu cez hranice z Ukrajiny po prvýkrát v histórii dodávok plynu. V minulosti, v rokoch 2004 a 2006, boli dodávky iba čiastočne obmedzené a to iba na pár dní a priebeh situácie bol ďaleko menej dramatický, ako to bolo v  januári 2009. Jednalo sa teda o  extrémny prípad, v  ktorom sa krajiny strednej a juhovýchodnej Európy dostali do nespravodlivého zajatia rusko-ukrajinského obchodného sporu. „Karta Slovensko“, ako významná európska tranzitná krajina, bola použitá zo strany tretích krajín ako politický nástroj na riešenie dvojstranného sporu krajín mimo Európskej únie. Z hľadiska hodnotenia priebehu krízy vo všetkých jej aspektoch možno povedať, že táto odhalila všetky silné ako aj slabšie miesta systému ako takého, ktorý zahrňuje nielen medzinárodno – politický kontext ale aj úroveň kvality medzinárodných komunikačných kanálov ako aj možnosti technických riešení v jednotlivých krajinách vrátane Slovenska. V  každom prípade treba oceniť prístup českého predsedníctva a  Európskej komisie (EK) k  riešeniu krízového stavu. Vzniknutá situácia ukázala dôležitosť solidarity medzi členskými štátmi a  demonštrovala prospech EÚ pre svojich občanov. Slovensko považuje tiež za dôležité, že členské štáty únie počas krízy hovorili „jedným hlasom“ a  nedali sa zatiahnuť do sporu Ukrajiny a  Ruska, čím prispeli k jej rýchlejšiemu riešeniu. Vo vzťahu k  priebehu a  zvládaniu krízy na Slovensku, treba zdôrazniť, že Slovenská republika bola schopná zmobilizovať svoj odborný aj diplomatický potenciál, mode-

Nedávna kríza, spôsobená zastavením dodávok plynu do Európy, priamo postihla jedenásť európskych krajín a zásadným spôsobom narušila chod ich hospodárskeho života. Slovensko, vzhľadom na svoju vysokú závislosť na plyne ako primárnej energetickej komodite, patrilo medzi krajiny, ktoré boli touto bezprecedentnou situáciou najviac postihnuté. Aj keď situácia je v súčasnosti stabilizovaná, otázky bezpečnosti dodávok a eliminácie krízových stavov v budúcnosti sú stále aktuálne. lovať denno-denne riešenia, pričom Krízový štáb flexibilne vyhodnocoval všetky informácie technického aj politického charakteru a pripravoval riešenia na zvládanie všetkých scenárov vývoja. Najzákladnejším riešením tzv. nulového scenára bolo zvládnuť, v  čo najdlhšom časovom horizonte, technologické minimum priemyslu a tým zabrániť vážnym hospodárskym škodám ako aj zabezpečiť dodávky plynu pre domácnosti, výrobcov tepla určeného pre domácnosti, školy, nemocničné zariadenia a  prevádzky, zabezpečujúce nevyhnutný chod štátu. Zároveň bola počas krízy identifikovaná výrazná súvislosť medzi sektorom plynárenstva a elektroenergetiky. Z toho dôvodu bolo potrebné zabezpečiť dostatočné rezervy v elektroenergetike v záujme udržania stability elektrizačnej sústavy. Bolo potrebné prijať aj niektoré dočasné, politicky citlivé, opatrenia, najmä v  súvislosti s  možným reštartovaním Jadrovej elektrárne JE-V1 Jaslovské Bohunice. V kontexte situácie, v ktorej sme sa nachádzali, boli takéto opatrenia racionálne a logic-

ké. Tieto kroky rovnako vnímala aj Európska komisia. Z  pohľadu Medzinárodnej energetickej agentúry (IEA) bolo zastavenie dodávok plynu označené za zatiaľ najväčšiu krízu v  zásobovaní Európy plynom. Agentúra monitorovala situáciu už od decembra, kedy prichádzali jasné signály o možnom prerušení dodávok plynu pre Ukrajinu. IEA sa dohodla s Európskou komisiou, že všetky údaje a informácie o kríze bude sledovať EK, aby sa predišlo duplicitnému spravodajstvu. IEA vo svojich prehláseniach formou „energetickej diplomacie“ tiež poukázala na skutočnosť, že sa jedná o  obchodný spor medzi Ukrajinou a Ruskom a apelovala na urýchlenie procesu jeho riešenia. Keďže v priebehu krízy zaznamenávala, že nedošlo k náprave, vyslovila vo svojej pozícii hlboké znepokojenie nad pretrvávaním nepriaznivej situácie a vyzvala ruský Gazprom a  ukrajinský Naftogaz o  okamžité obnovenie dodávok plynu do Európy. Je evidentné, že Rusko a Ukrajina prenesením negatívneho dopadu svojho sporu na

Obrázok č. 1: Existujúce prepravné trasy zemného plynu v strednej Európe

Zdroj: IEA

11

G EE NT S I T KV AÍ PE LNY EN RÁ R

tretie krajiny zhoršili svoje pozície v medzinárodnom prostredí. Obidve krajiny sú významnými partnermi EÚ, táto však od nich očakáva dodržiavanie svojich zmluvných záväzkov a adekvátne reakcie na medzinárodno-politické dianie. EÚ má záujem na rozvoji susedského partnerstva s Ukrajinou, musí jej však dať najavo, že ak chce byť dôveryhodným kandidátom na začlenenie sa do euro-atlantických štruktúr, musí rešpektovať záujmy tretích strán a  riešiť problémy štandardným spôsobom. Treba zdôrazniť, že všetky kvalifikované analýzy problémov sa stanú viac užitočnými, ak dokážu identifikovať potrebu nových opatrení do budúcnosti a  vďaka nim nastaviť nové ochranné mechanizmy pre krajinu. Čím sú opatrenia komplexnejšie, tým sú účinnejšie.

ENERGETICKÁ BEZPEČNOSŤ A EÚ Jedným zo základných predpokladov Energetickej politiky EÚ, zverejnenej v  januári 2007, je skutočnosť, že Európa sa stáva stále viac a viac závislá od dovozu uhľovodíkov. V referenčnom scenári vzrastie energetická závislosť EÚ od dovozu z 50 % celkovej spotreby energie v EÚ na 65 % do roku 2030. Európska komisia predpokladá, že závislosť na dovoze zemného plynu vzrastie z 57 % na 84 % do roku 2030 a závislosť na dovoze ropy vzrastie z 82 % na 93 %. Bezpečnosť dodávok energie je preto spolu s  konkurencieschopnosťou a trvalou udržateľnosťou jedným z pilierov Energetickej politiky EÚ. Najväčší prínos európskeho prístupu k  bezpečnosti dodávok vidí SR vo vytvorení spoločného rámca, ktorý prináša transparentnosť a  predvídateľnosť a  spoluprácu v duchu vzájomnej solidarity. Opatrenia na európskej úrovni, ktoré je z  dlhodobého hľadiska potrebné podporovať, sú:  vytvorenie stabilného medzinárodného rámca zabezpečujúceho bezpečnosť dodávok aj dopytu,  zvyšovanie energetickej efektívnosti na strane výroby, prepravy aj spotreby a  lepšie využívanie obnoviteľných zdrojov energie udržateľným spôsobom. Legislatívne opatrenia podporujúce tieto ciele sa nachádzajú v  treťom liberalizačnom balíčku zo septembra 2007 a  v  klimatickoenergetickom balíčku, ktorý bol zverejnený Európskou komisiou v januári 2008. Napomôcť vede, výskumu a  vstupu „zelených“ technológií v oblasti energetiky by mali opatrenia vyplývajúce zo Strategického plánu pre energetické technológie, ktorý bol schválený na Rade ministrov pre dopravu, telekomunikáciu a  energetiku vo februári 2008. Všetky opatrenia v  oblasti vedy a  výskumu by ma-

12

Obrázok č. 2: Prepravná sieť eustream, a.s.

li byť vykonané v spolupráci so súkromným sektorom. Rada Európskej únie zároveň na svojom zasadaní v júni 2008 vyzvala členské štáty na zvýšené investície do energetickej efektívnosti a obnoviteľných zdrojov energie, ktoré by mali prispieť nielen k  zníženiu dopadov klimatických zmien, ale aj k zvýšeniu energetickej bezpečnosti EÚ. Európska komisia, na stretnutí na vysokej úrovni v  apríli 2008, tiež začala diskusiu o otázkach energetickej bezpečnosti. Táto diskusia pokračovala na neformálnej rade, ktorá sa uskutočnila v júli 2008 v Paríži. Výsledkom týchto diskusií má byť správa Európskej komisie, ktorá by mala byť zverejnená na jeseň tohto roku. V  kontexte Európskej únie kríza odhalila nevyhnutnosť riešiť energetické pomery a akcelerovať procesy krátkodobých a strednodobých riešení v  prospech zvýšenia energetickej bezpečnosti a  diverzifikácie zdrojov jednotlivých foriem energie a dopravných trás. Je nevyhnutné postupovať koordinovaným spôsobom, vzájomne negociovať riešenia na bilaterálnej, regionálnej ale aj celoeurópskej úrovni. Zároveň je potrebné vyčleniť dostatočné finančné prostriedky na európskej úrovni pre projekty vzájomného prepojenia infraštruktúry tak, aby bolo zabezpečené dostatočné prepojenie energetických transeurópskych trás v smeroch sever-juh a západ-východ. V  súčasnosti, v  rámci platformy EÚ, bol schválený návrh nariadenia zakladajúceho program na podporu hospodárskej obnovy poskytnutím finančnej pomoci spoločenstva pre projekty v energetike, ktorého súčasťou je príloha o projektoch energetickej infraštruktúry. Nariadenie počíta s celkovou finančnou pomocou vo výške 3,98 mld. EUR, ktorá by mala byť alokovaná v  rokoch 2009 a  2010. Slovenská republika sa uchádza o spolufinancovanie na tri projekty:  projekt plynárenského prepojenia Veľký Krtíš – Balassagyarmat - Vecses,  projekt reverzného chodu medzi Českom a Slovenskom úpravou kompresorových staníc Ivánka a Veľké Zlievce a   projekt zabezpečenia technickej infraštruktúry pre dodávky plynu

Zdroj: Výročná správa eustream, a.s.

z Rakúska medzi Baumgarrtenom a Plaveckým Petrom. S  týmto projektom súvisí aj zvýšenie kapacít zásobníkov na skladovanie zemného plynu v oboch krajinách.

ENERGETICKÁ BEZPEČNOSŤ A SR Slovenská republika prikladá otázke energetickej bezpečnosti mimoriadnu dôležitosť. V októbri minulého roka bol schválený strategický dokument – Stratégia energetickej bezpečnosti SR s výhľadom do roku 2030. Tento dokument analyzuje súčasný stav v oblasti energetickej bezpečnosti a definuje súbor opatrení zameraných na jej zvýšenie. Základným strategickým cieľom tohto dokumentu je dosiahnuť konkurencieschopnú energetiku, ktorá zabezpečí bezpečnú a spoľahlivú dodávku všetkých foriem energie za akceptovateľné ceny berúc do úvahy ochranu spotrebiteľa, ochranu životného prostredia, trvaloudržateľný rozvoj, bezpečnosť dodávok ako aj technickú bezpečnosť. Kľúčovým princípom Stratégie energetickej bezpečnosti SR je diverzifikácia zdrojov, prenosových a prepravných trás a taktiež znižovanie závislosti na dovoze primárnych energetických surovín. Neoddeliteľnou súčasťou energetickej bezpečnosti je politika energetickej efektívnosti a presadzovanie nástrojov na dosiahnutie energetických úspor. Zvyšovanie využitia obnoviteľných zdrojov energie a  podpora vysokoúčinnej kombinovanej výroby elektriny a  tepla je taktiež samozrejmým inštrumentom spomínaného znižovania závislosti na dovoze primárnych energetických surovín. V tejto súvislosti boli a  sú prijímané potrebné strategické, koncepčné a  legislatívne dokumenty. Takmer okamžitou reakciou po skončení krízy bolo prijatie noviel troch zákonov (zákona o energetike, zákona o regulácii v sieťových odvetviach, zákona o ochrane a využití nerastného bohatstva). Hlavným cieľom týchto noviel bolo zlepšenie úrovne bezpečnosti dodávok ako aj zabrániť opakovaniu situácie, ktorá znamenala obmedzenie dodávky plynu pre slovenských priemyselných odberateľov.

M A G A Z Í N

Obrázok č. 3: Súčasné prepravné plynovody a plánované projekty

Hlavnou zmenou, ktorá sa novelou zákona o energetike (zákon č. 73/2009 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 656/2004 Z. z. o energetike a o zmene niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov) zavádza, je povinnosť plynárenských spoločností zabezpečiť dodávku plynu pre určené kategórie odberateľov aj pre prípad úplného prerušenia dodávky z územia tretích štátov v období od 1. novembra do 31. marca. Ide o rozšírenie doteraz platného štandardu bezpečnosti dodávok plynu, ktorý však nepokrýval situáciu, kedy by prišlo k úplnému zastaveniu dodávky z územia tretích štátov. Treba si ale uvedomiť, že podmienkou úspechu energetickej politiky je koordinovaný medzinárodný dialóg. V rámci ekonomickej dimenzie diplomacie medzi Ministerstvom hospodárstva Slovenskej republiky a Ministerstvom zahraničných vecí Slovenskej republiky pod gesciou ministra hospodárstva sa vytvoril medzirezortný konzultačný a koordinačný mechanizmus pre komplexné posudzovanie otázok vnútornej i vonkajšej energetickej bezpečnosti Slovenskej republiky. Medzirezortná koordinačná skupina pre energetickú bezpečnosť má zastrešovať aktivity v oblasti monitorovania a analýz vývoja medzinárodných – európskych aj mimoeurópskych teritórií, ktoré majú prioritný význam z  hľadiska diverzifikácie dodávok energie do Slovenskej republiky, analyzovať vývojové tendencie, ktoré môžu ovplyvňovať energetickú bezpečnosť Slovenskej republiky a  viesť k  prípadnému krízové-

Zdroj: IEA

mu stavu v  zásobovaní jednotlivými druhmi energie.

ky činnosti na národnej aj medzinárodnej úrovni v záujme realizácie všetkých potrebných opatrení.

ZÁVER Na záver dodávam, že energetickú bezpečnosť je potrebné vnímať ako zásadný bezpečnostný problém krajiny a  ako integrálnu súčasť národnej bezpečnosti. Ak chce Slovensko dosiahnuť potrebnú mieru energetickej bezpečnosti v záujme trvalo udržateľného rozvoja svojho hospodárstva i  spoločnosti, musí zabezpečiť diverzifikáciu zdrojov a trás do maximálnej možnej miery. Preto naďalej budeme zintenzívňovať všet-

O AUTORKE Ing. ALENA ŽÁKOVÁ vyštudovala elektrotechnickú fakultu na Slovenskej technickej univerzite v Bratislave. Absolvovala diplomatické vzdelanie a odborné vzdelávacie semináre v zahraničí – USA (so zameraním na reguláciu v energetickom sektore), Japonsko (so zameraním na problematiku energetickej efektívnosti). Od roku 2000 pôsobí v riadiacej funkcii na sekcii energetiky Ministerstva hospodárstva (MH) SR, v súčasnosti pracuje vo funkcii riaditeľky odboru medzinárodných vzťahov v energetike. Počas pôsobenia na Ministerstve hospodárstva sa aktívne zúčastnila prístupového procesu SR do medzinárodných inštitúcií (EÚ, Medzinárodná energetická agentúra). Jedným z jej hlavných oblastí pôsobenia na MH SR je príprava pozícií a stanovísk SR pre oblasť energetiky a jadrovej energetiky vo všetkých fázach rozhodovacieho procesu. Zúčastňuje sa na riadení medzinárodnej platformy – výboru medzi Slovenskou republikou a EBRD, ktorý zabezpečuje koordináciu procesu odstavenia a vyraďovania jadrovej elektrárne V1 v Jaslovských Bohuniciach v kompetencii MH. Počas januárovej plynovej krízy sa podieľala, ako členka krízového štábu MH SR, na odborno-diplomatických aktivitách a medzinárodných rokovaniach. Kontakt na autorku: [email protected]

13

P LY N Á R E N S T V Í

Summit EU – Ukrajina problémy nevyřešil Ing. Hugo Kysilka, viceprezident společnosti Vemex

Gazprom je spolehlivý dodavatel zemního plynu do Evropy, přestože již došlo ke dvěma krizím, způsobeným neplněním tranzitních smluv ze strany Ukrajiny. Zisk Gazpromu je z 80 % tvořen z prodejů plynu do evropských zemí, pokles těchto dodávek může mít proto významné ekonomické důsledky pro hospodaření této společnosti a její přínos pro ruský státní rozpočet. MODERNIZACE BEZ RUSKA?

E

vropská unie spotřebuje ročně zhruba půl bilionu metrů krychlových zemního plynu, z  toho z  Ruska pochází asi čtvrtina. Podíl plynu na výrobě elektřiny dosahuje v EU 21 %. V České republice, kde se loni spotřebovalo přes 9 miliard m3 plynu, jsou to jen 4,7 procenta. Závislost ČR na ruských dodávkách plynu je ve  srovnání s  evropským průměrem vysoká (75 – 80 %), nikoli však stoprocentní jako např. na Balkáně, ve Finsku nebo pobaltských státech. Ekonomická krize nyní zasáhla i  plynárenství, v  celé Evropě letos spotřeba plynu klesla. V ČR to bylo v prvním čtvrtletí 2009 meziročně o 6,3 procenta.

NESTRAŠME SE ZÁVISLOSTÍ Energetické balíčky, vytvářené postupně v Evropské komisi, jsou založeny na snaze snížit závislost na ruském plynu. Podle ruských zdrojů je to však zbytečné, protože Gazprom je spolehlivý dodavatel. A to přesto, že Evropa již zažila dvě tranzitní krize, v  roce 2006 a  2009, přičemž zejména ta poslední slouží jako hlavní argument proti závislosti. Vždyť se poprvé stalo, že dodávky zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu byly zcela zastaveny. K  lednovým problémům by však zcela určitě nedošlo, pokud by byl realizován Projekt o vytvoření konsorcia Rusko-Ukrajina-Německo v roce 2003, který se měl zabývat řízením ukrajinského plynárenského systému. Ruská strana je také přesvědčena, že lednovou krizi mohli představitelé EU, ale i České republiky jako předsednické země odvrátit. V prosinci roku 2008 byl Gazpromem vypracován mechanismus včasného informování odběratelů plynu o  hrozícím nebezpečí. Ten byl také koncem prosince spuštěn a  v  prvních lednových dnech měla EU úplný přehled o tom, co se děje na Ukrajině. Ještě 6. ledna, kdy Ukrajina obrátila tok plynu ve svém systému, a tím zastavila jeho tranzit do Evropy, mohla EU kategoricky do situace vstoupit. To se ovšem nestalo. Od  roku 2005 dodnes bylo mezi EU a Ukrajinou podepsáno mnoho dokumentů, krizové situaci však nezabránily. Může se situace opakovat?

14

V Bruselu se v březnu 2009 konal summit EU – Ukrajina, jehož výsledky na  tuto otázku odpovídají jen zčásti. Bylo podepsáno Společné prohlášení mezi ukrajinskou vládou zastoupenou premiérkou Timošenkovou z jedné strany a  EU z  druhé strany (B. F. Waldner, A. Piebalgs), dále Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro rekonstrukci a  Světovou bankou. Týká se modernizace ukrajinského tranzitního plynárenského systému. Dokument vychází z  řady již přijatých memorand o  spolupráci v  oblasti energetiky a  zemního plynu zvlášť. Specifikuje řadu povinností a úkolů, které musí obě strany plnit. Například Ukrajina musí zajistit nezávislost přepravce plynu, transparentnost a otevřenost přepravy plynu včetně informací o  tarifech, musí také zajistit rovný přístup třetích stran ke skladovacím zařízením apod. EU se zavázala ke  spolupráci při vypracování podnikatelského plánu pro modernizaci systému, k dohledu nad pracemi s tím spojenými a pomoc při financování projektů včetně poskytování úvěrů. Jde o náročné a velké akce. Západní tranzitní systém zahrnuje plynovody Sojuz (1 567km), Urengoj – Užhorod (1 160km) a  Progres (1 120 km). Jižní tranzitní systém pak plynovody Elets – Krivoj Rog –AnanivNALEZIŠTĚ V těžbě Odkryté STRUKTURY Perspektivní Objevené Těžební plošiny

Plynovody Hloubkové vrstevnice Hranice tektonických elementů Hranice ukrajinských šelfů v Černém a Azovském moři

Obrázek č. 1: Naleziště zemního plynu v Černém moři

Izmail (dohromady 930 km). Je třeba vystavět měřící předávací stanice na  přechodech s Běloruskem a Ruskem, rekonstruovat 50 stávajících kompresních stanic. Finanční odhad ukrajinských specialistů na  tyto projekty se pohybuje nad 2,5 miliardami USD, práce by měly trvat sedm let. V řadě technických problémů má EU poskytnout významnou pomoc, od  ukrajinské strany však bude požadovat plnění řady povinností. Ukrajinská premiérka Julie Timošenková přednesla v  Bruselu návrh zvýšit objem finančních prostředků na  modernizaci plynárenského systému na  Ukrajině na  5 miliard dolarů, čímž by se přepravní kapacita zvýšila o dalších 60 mld. m3 plynu na  200 mld. m3. Podle Timošenkové by pak nebylo nutné tlačit na  výstavbu nových plynovodů, jako je Severní a Jižní potok (Nord Stream a South Stream). Celkově však z  většiny diskusí zaznělo především to, že Ukrajina musí ještě mnoho udělat pro zprůhlednění svého právního a ekonomického systému a přijmout řadu legislativních norem. Kontroverzní situace se bruselskému summitu přesto nevyhnula. Ruský ministr pro energetiku Sergej Ivanovič Šmatko potvrdil, že o modernizaci a rekonstrukci ukrajinských sítí má zájem Rusko a  že již několikrát nabízelo v  tomto smyslu všemožnou pomoc. Rekonstrukce systému je podle něj bez účasti Ruska nepředstavitelná, protože systém byl budován v  dobách SSSR a  je nutno jej brát jako celek. Vyjádřil nesouhlas

s tím, že EU jedná jen s Ukrajinou bez aktivní účasti dodavatele zdroje. K čemu rekonstruovat systém na Ukrajině, pokud by Rusko využívalo především jiné, nově budované cesty k přepravě plynu do EU? K  tomuto názoru se přiklonili i  zástupci Naftogazu Ukrajina – některé kroky by byly bez trojstranných konzultací za účasti Ruska, Ukrajiny a EU téměř neproveditelné.

FORMULE PRAVDY, ROZHOVOR SE SERGEJEM KOMLEVEM, GAZPROM EXPORT „S  dodávkami zemního plynu od  Gazpromu žádné problémy nejsou a nebudou,“ říká Sergej Komlev, ředitel oboru tvorby cen a strukturalizace kontraktů ruské společnosti Gazprom export.

Autor fotografie: AWOK

Všechny nesrovnalosti s Ukrajinou jsou již vyřešeny? Gazprom má logický zájem prodávat v  Evropě co nejvíce plynu. Pokud jsou tedy nějaké problémy s  Ukrajinou jako tranzitní zemí, musíme hledat možnosti, aby byly dodržovány obchodní smlouvy. Musíme je hledat společně s Evropskou unií. Existují přece jisté principy, o kterých se v EU vždy hovoří. Ale když se problém týká Ukrajiny, EU na některé zásady poněkud zapomíná. Vzpomeňme na kritiku, která zazněla na naši adresu v lednu tohoto roku. EU nás v tom nechala samotné, chovala se jako nestranný pozorovatel. Jsem přitom přesvědčen, že měla připomenout Ukrajině například to, že se chce stát členem EU, že ratifikovala energetickou chartu a  neměla žádné právo narušit tranzit zemního plynu. Rusko nepřerušilo dodávky plynu do Evropy kvůli obchodnímu sporu s  Ukrajinou, ale pro to, že Ukrajina začala odebírat plyn z  tranzitu, určeného jiným zemím. Formule pravdy zní, že 6. ledna Ukrajina zavřela všechny východy z  ruských plynovodů do  Evropy, protože z  nich začala čerpat v  reverzním režimu, ze západu na  východ, a to pro své vnitřní spotřebitele na východě Ukrajiny. Za  této situace jsme skutečně nebyli schopni dodávky do Evropy zabezpečit. Nepokládáte to tedy za čistě obchodní spor? Obchodním sporem je, když se jedna strana dohaduje s  druhou na  tržní ceně. Tady však o tržní cenu nešlo, ale o dotace. Samotná EU po nás chce, že pokud chceme vstoupit do Světové obchodní organizace (WTO),

M A G A Z Í N

nemůžeme dotovat vnitřní trh. A ten ukrajinský po léta dotujeme, Ukrajina dostává plyn levněji než evropské země. EU se však nechala od Ukrajiny vydírat. Změnilo se již něco natolik, abychom se nemuseli v  lednu 2010 zase obávat podobné situace? Nesporně. Dotace postupně skončí. Jen za  tři roky 2006-2008 objemy preferencí a subvencí pro Ukrajinu činily na slevách 30,3 miliardy dolarů. To představuje rozdíl mezi cenou plynu pro EU a pro Ukrajinu. Již jsme však podepsali s Ukrajinou smlouvu evropské kvality o  dodávkách, podle níž bude mít Ukrajina v tomto roce slevu ve výši 20 % v porovnání s evropskou cenou, ale od roku 2010 bude platit plnou cenu. Problém byl také s  cenami tranzitu, je vyřešen? Podle platné tranzitní smlouvy bude do konce roku 2009 Ukrajina dostávat 1,6 dolaru za tisíc kubíků přepravených na vzdálenost na sto kilometrů. To je kontrakt z roku 2009, který platí do konce roku 2019. To nebyl důvod ke sporům. Gazprom export dodává do EU plyn jak velkým, tak několika menším firmám. Nevytváří tím umělou konkurenci mezi svými vlastními odběrateli? Není tomu tak, prodáváme všem za  stejnou cenu. Pokud však naši zákazníci prodávají zemní plyn dál za rozdílných podmínek, není to způsobeno námi, ale jejich vlastní obchodní politikou.

důvodů nepřijatelné. Ale i s jadernou energií bude potřeba plynu v Evropě obrovská, zemní plyn je jediný, který jí v energetice zajistí stabilitu. Mezi EU a  Ruskem je vzájemná energetická závislost. Gazprom se podílí pětinou na ruském státním rozpočtu, jeho zisk je však tvořen z  80 % z  prodejů na  evropském trhu. Proč bychom tedy měli být nespolehlivými partnery a tohoto zlatého zdroje se vzdávat? Milena Geussová, ekonomická publicistka

[ ] Evropská unie nemá být jen nestranným pozorovatelem.

Jaký podíl na evropském trhu chcete tímto způsobem, tj. přes firmy jako Vemex v ČR, získat? V ČR je to nyní kolem osmi procent. Ale procentuální cíle nejsou důležité, neusilujeme o  to, být největším prodejcem pro konečné spotřebitele. Ve Velké Británii bychom chtěli získat zhruba 10 % trhu, ve  Francii 5 %. V Německu máme asi 7 %, ale například v Itálii jen jedno procento. Prodáváme zemní plyn prostřednictvím vlastních dceřiných společností, máme jich v EU zhruba deset. Nevytlačí plyn z Evropy jaderná energie? Vybudování jaderné elektrárny trvá patnáct let, paroplynová se dá postavit za tři roky. Jádro je v mnoha zemích navíc z různých

O AUTOROVI Ing. HUGO KYSILKA po absolvování ČVUT, fakulty strojní, obor ekonomika průmyslu nastoupil v roce 1980 do PZO Strojimport Praha, kde se věnoval exportu obráběcích strojů. Celkem 19 let svého profesního působení strávil v Moskvě, v letech 1986–1991 jako delegát PZO Strojimport při obchodním oddělení Moskva, v letech 1991–1995 v moskevském zastoupení společnosti Tradeinvest a.s. Praha a konečně v letech 1995–2004 jako vedoucí reprezentace společnosti Transgas a.s. v Moskvě. Od roku 2004 do současnosti působí jako vicepresident společnosti Vemex s.r.o.

O DOTAZOVANÉM SERGEJ KOMLEV patří mezi přední manažery Gazprom exportu, který je obchodní společností největší ruské plynárenské společnosti Gazprom. Má na starosti tvorbu cen a smluvní vztahy s odběrateli. V minulosti byl ředitelem moskevské kanceláře mezinárodní energetické konsultační firmy Pace Global Energy Services, na začátku své profesní kariéry též působil v brokerské společnosti United Financial Group. Titul PhD. získal v Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů v Moskvě. Kontakt na autory: [email protected], [email protected]

15

P LY N Á R E N S T V Í

K problematice výstavby plynovodu Nabucco Ing. Jaroslav Ungerman, CSc., nezávislý poradce

TRANZIT PLYNU Z RUSKA V SOUVISLOSTECH Samotný projekt výstavby plynovodu Nabucco má více aspektů. Není to jenom technická stránka tohoto projektu – tedy odkud a  kam a  co a  možná za  kolik se bude přepravovat. Jako mezinárodní projekt týkající se navíc přepravy zemního plynu je to v prvé řadě projekt zasahující do  politiky a  sféry zájmů mnoha zemí. Přitom nejde jen o země bezprostředně zasažené jeho výstavbou, ale jde i o země, které jsou od jeho linie vzdálené velmi daleko. Dá se skoro říci, že jsou na druhém konci světa a přesto jeho výstavbu sledují s  velkým zaujetím. Samozřejmě, že týká-li se tento projekt sfér vlivu, pak je to nevyhnutelně také záležitost geopolitická – ať už přiznáme, že sféry vlivu existují, či mámeli za to, že neexistují (či jsou jen nevyslovené). Na  jeden projekt, který rozhodně není největší, ani rozsahem investic, ani velikostí stavby, je to možná až příliš mnoho zájmu. Diskutuje se o něm již bezmála deset let a stále ještě nepřekročil stádium diskusí. Možná, že právě tato dlouhá doba diskusí je odrazem toho, že tento projekt není tak jednoznačný, jak se ho někdy snaží někteří politici vysvětlovat, že má celou řadu rizik a problémů. Projekt Nabucco znovu ožil v souvislosti s plynovou krizí na počátku letošního roku. Její příčiny jsou možná dostatečně známy. Proto jen připomeňme, že tuto krizi vyvolala Ukrajina, která odmítla požadavek ruského Gazpromu na uzavření smluv na dodávky zemního plynu na Ukrajinu, když předchozí smlouva skončila a  dodávat zemní plyn bez smlouvy Gazprom odmítl. Ukrajina nebyla ochotna novou smlouvu včas uzavřít – jednání se táhla dlouhou dobu – a vyčkávala s jejím podpisem do  posledních dnů minulého roku a zjevně spoléhala na to, že situaci vyhrotí tak, že Gazprom bude muset ustoupit. Ukrajina tehdy reagovala tím, že zablokovala své tranzitní plynovody do Evropy. Proč tak Ukrajina učinila bylo sice celkem jasné, ale širší veřejnosti to nebylo dostatečně vysvětleno. Ukrajina totiž svůj tranzitní systém musela použít k  tomu, aby zásobovala své spotřebitele zemním plynem ze zásobníků na západě země – zejména v oblasti Lvo-

16

Příprava projektu výstavby plynovodu Nabucco je v poslední době jedním z častých témat, hovoří-li se o energetické bezpečnosti. Je to patrně i tím, že právě tento projekt se stal jednou z posledních akcí, kterými se česká vláda pokusila realizovat své cíle jako předsednické země Evropské unie. Vždyť právě v Praze se začátkem května 2009 konala schůzka některých východoevropských zemí a EU, která měla – možná definitivně – určit další vývoj tohoto projektu. va, kde jsou podzemní zásobníky v bývalých ložiscích zemního plynu. Podle některých expertů Ukrajina ani nic jiného udělat nemohla. V zimních měsících, je totiž zemní plyn dodávaný z  Ruska spotřebováván v podstatě plně na pokrytí ukrajinských potřeb a dále do Evropy je dodáván zemní plyn z  podzemních zásobníků na  západě Ukrajiny. Je tedy jasné, že nedostávala-li Ukrajina plyn z Ruska, pak nevyhnutelně musela zastavit i jeho dodávky do Evropy. To rozhodně není omluva pro Ukrajinu. Naopak. Ukrajinci moc dobře věděli, co tím způsobí. Prostě Evropa jim posloužila jako rukojmí a pokoušeli se ji dostat na svoji stranu a využít ji v tlaku na Gazprom. Je to ovšem také vysvětlení toho, jak jsou tyto systémy vzájemně propojené a závislé a že rozhodně není dobré zde činit jednostranné kroky, které mohou poškodit některou ze zúčastněných stran. Nelze totiž nevidět, že tento spor o  uzavření smlouvy o podmínkách dodávek zemního plynu na  Ukrajinu, byl využit ukrajinskými politiky k  vyřizování svých vlastních vnitřních problémů. Byl to především spor o tom, zda bude Ukrajina i nadále zásobována ruským zemním plynem přes mezičlánek RosUkrEnergo, nebo přímo smlouvou mezi Gazpromem a ukrajinským Naftogazem. Sice od té doby uplynulo už nemálo času, ale zdá se, že účastníci této plynové krize jak přímí (Ukrajina a Rusko), tak nepřímí (EU) zatím toho mnoho neudělali pro odvrácení možnosti jejího opakování. Byla sice podepsána dohoda mezi Ukrajinou a EU o modernizaci ukrajinské soustavy tranzitních plynovodů. Zatím však nebylo řečeno, kdo tuto modernizaci zaplatí. Podle některých názorů je totiž uvažovaných 3 - 4 mld. dolarů málo a skutečné náklady budou nejméně třikrát až čtyřikrát vyšší. Z  této dohody ovšem bylo Rusko vyloučeno, protože k ní mělo určité výhrady, a tak se dospělo k rozhodnutí ho z dohody vyloučit, protože se ho vlastně netýká. Rusku se ještě dostalo velmi dobré útěchy, když eurokomisař pro energetiku ujišťoval Rusko, že nic v této dohodě není namířeno proti němu a že by ani náhodou nepomyslel na to, jak oslabit pozici Gazpromu jako dodavatele plynu pro Evropu. Znělo to velmi upřímně... Tato vyjádření a kroky však nejsou náhod-

né. Zřejmě si někdo v Bruselu myslí, že právě takovou formou se dá prohlubovat vzájemná spolupráce a  důvěra mezi účastníky tohoto obchodu. Z určitého úhlu pohledu to totiž vypadá trochu jako truc někoho v Bruselu ukázat Rusku, že si bez něho EU ví také rady a snad i snaha ukázat mu, že bez jeho plynu to v Evropě půjde také. Kdoví, možná je v tom i něco trochu osobního. Za pár měsíců eurokomisaři končí a ukázat, že jako eurokomisař pro energetiku mám silnou pozici také nemusí být špatné. Taková politika je ovšem krátkozraká a hlavně to nemá rozumné východisko. Za pár týdnů budou výsledky této politiky EU zřetelně vidět. Jak upozorňují některé ruské expertízy, Ukrajina nemá peníze na to, aby mohly být naplněny zásobníky plynu na Ukrajině. Ruské dodávky zemního plynu na Ukrajinu se výrazně snižují – za první tři měsíce letošního roku Ukrajina odebrala jen polovinu sjednaného množství (oproti minulému roku). Je to jednak v důsledku hospodářské krize (zejména ocelářství), ale také v  důsledku toho, že se nenaplňují podzemní zásobníky plynu. Přitom je každému jasné, že pokud se nezačnou plnit zásobníky co nejdříve, pak už se nezaplní, protože to narazí na kapacitní omezení a v zimě v nich nebude dostatečná rezerva. Domnívám se, že tento širší úvod k problematice Nabucca je nutný především proto, abychom si uvědomili jak složitý, vzájemně propletený a vzájemně podmíněný je celý komplex tranzitních soustav pro přepravu zemního plynu z východní Evropy. O  těchto otázkách bohužel není většina veřejnosti dostatečně informována a  jsou jí zpravidla předkládány jen jednoduché informace, z  nichž vyplývá, že stačí postavit plynovod Nabucco a v Evropě zase bude dobře. Tím spíše, když se k tomu dodá, že tato linie obejde Rusko a  teď už nikdo nebude bránit lidem v Evropě, aby se v zimě mohli ohřát. Pravděpodobně však tento názor nesdílí jen některá média, ale i někteří čeští politici, kteří dospěli k závěru, že projekt plynovodu Nabucco „není jen byznys, ale je to projekt, který podporuje svobodu, nezávislost a mír“ a  také, že tento projekt se dotýká samotné podstaty evropské integrace. Tato silná slova zazněla v Budapešti koncem letošního ledna na reprezentativní schůzce k tomuto pro-

M A G A Z Í N

Obrázek č. 1: Mapa současných a plánovaných tranzitních tras plynu v regionu Evropy, Střední Asie a severní Afriky

jektu. Zde se její účastníci vzájemně ujišťovali o tom, že tentokrát již tento projekt dostanou ze stádia úvah do  podoby reálnějších studií – do studií proveditelnosti – a přirozeně i do reálné výstavby.

JAK VLASTNĚ CHÁPAT PROJEKT NABUCCO? Nabucco jako projekt jistě naplňuje jednu z ideí energetické bezpečnosti. Je to jiná cesta do Evropy a je to zemní plyn z jiného naleziště, resp. z naleziště, které dosud do systému dodávek do Evropy nebylo zapojeno. To je samozřejmě k  diskusi, protože proudí-li do Evropy ruský zemní plyn ze soustavy, která je vzájemně propojena, pak se asi jen těžko dá soudit na jeho původ. A zjevně to ani není účelné. Nabucco by tedy mělo do Evropy přivést zemní plyn z  oblasti Kaspického moře, kde jsou jedny z  největších světových nalezišť zemního plynu. Významná ložiska zemního plynu v  této oblasti mají všechny země – Kazachstán i Uzbekistán (každá z těchto zemí má prokázané zásoby kolem 2 000 mld. m3). Nejvýznamnější ložiska pak má Turkmenistán (jeho zásoby se odhadují na v průměru 8 000 mld. m3). Všechny tyto země leží však na  východním pobřeží Kaspického moře a  na  jeho západ-

ním pobřeží je to Ázerbajdžán (zásoby jsou vyšší než 2 000 mld. m3). Do této oblasti také patří i Írán, který má druhé největší zásoby zemního plynu na světě (hlavní jsou naleziště jsou však poblíž Perského zálivu). Původní plány z  poloviny 90. let počítaly s  tím, že právě Nabucco bude hlavní transportní cestou pro íránský plyn do Evropy. Ovšem současná politická situace kolem Íránu je složitá. Existují sice názory, že nakonec bude Írán zapojen do této soustavy, stejně jako názory opačné. Posuzováno čistě ekonomicky, pak tato cesta pro vývoz zemního plynu by jistě pro íránskou ekonomiku byla velmi zajímavá a žádoucí. Je také jasné, že zásoby zemního plynu v tomto regionu jsou dostatečné, aby je mohla EU dlouhodobě využívat. EU však není jediná, kdo má o využití těchto zásob zájem. Aktivní je zde především Čína, která svůj plynovod již staví a nejpozději v příštím roce začne odebírat turkmenský zemní plyn. Přitom to nebude málo – ročně půjde o minimálně 30 mld. m3. A má přirozeně zájem o další nárůst dodávek z této oblasti. Jsou zde však i další zájemci. Existují i  plány na  vybudování transafghánského plynovodu, který by přivedl středoasijský plyn jak do Pákistánu, tak zejména na ohromný indický trh. To však zatím je – s přihlédnutím k tamní situaci - spíše ve stá-

Zdroj: INOGATE

diu představ a  námětů pro diskuse. I  když, hovoříme-li o všech záměrech v oblasti energetiky, pak hovořit o takové dlouhodobé projekci je plně na místě. Rusko v prvních měsících letošního roku podniklo také řadu kroků, jak v oblasti Střední Asie zvýšit svůj vliv. Výsledkem návštěvy prezidenta Medvěděva v  Uzbekistánu bylo ujištění jeho uzbeckého protějšku, že Uzbekistán bude prodávat svůj zemní plyn jenom Rusku a nikomu jinému. A k tomu byly také podepsány příslušné dohody. To byl důležitý krok, neboť tím se Rusku v podstatě podařilo nasměrovat i dodávky kazašského zemního plynu do  Ruska. Je totiž jasné, že pokud by Kazachstán chtěl se svým zemním plynem do  Evropy linií Nabucco, tak by si musel postavit svůj plynovod přes území Uzbekistánu – a to si lze jen těžko představit.

NEJASNÁ POZICE TURKMENISTÁNU Jednoznačně nejsložitější je situace s  Turkmenistánem. Ten by pravděpodobně měl zájem se zapojit do  linie Nabucco. K tomu by však potřeboval nejprve postavit plynovod přes Kaspické moře. To však není tak jednoduché, jak někteří experti upozorňují. Již velmi dlouho se totiž vedou složitá jed-

17

P LY N Á R E N S T V Í

Obrázek č. 2: Současné a plánované trasy tranzitních plynovodů z Turkmenistánu

nání o statutu Kaspického moře mezi zúčastněnými státy a  dosud nic nebylo dohodnuto o jeho statutu a využívání přírodního bohatství v  hraničních oblastech apod. Mezi státy právě na jihu Kaspického moře existují spory o to, jak rozdělit šelf, a proto by pravděpodobně taková stavba mohla narazit na nesouhlas ostatních dotčených zemí. Nejen to, údajně velmi problematický je i profil mořského dna v oblasti předpokládané trasy plynovodu. Turkmenistán by však mohl přistoupit na  variantu plynovodu přes Írán, pokud by byl Írán zapojen do  projektu. Byla by to ovšem cesta, která je velmi podmíněná a spojená s řadou neznámých a hlavně může trvat velmi dlouho, než by se odstranily všechny překážky bránící zatím takové stavbě. Pro Turkmenistán by proto bylo daleko jednodušší využít nabídky Gazpromu, který mu slibuje, že je připraven za řádné evropské ceny odkoupit jakékoli množství plynu a také mu nabízí podíl na  kapacitě rekonstruovaného plynovodu ze Střední Asie do Ruska. Ruská strana je zde velmi aktivní, i  když s Turkmenistánem není uzavření dohod nijak jednoduché. Tak např. v  březnu již bylo ohlášeno, že bude smlouva o  dodávkách zemního plynu do  Ruska uzavřena při návštěvě turkmenského prezidenta Berdymuchamedova v Moskvě. To se však nestalo, což vyvolalo spekulace o příčinách tohoto kroku. Původně měl být podepsán celý balík dohod týkajících se zemního plynu. Mělo jít o  dohodu o  společné výstavbě plynovodu napříč Turkménií. Tato tzv. linie Východ – Západ je pro Turkmenistán důležitá především proto, že by umožnila propojit severovýchodní část země, kde jsou bohatá ložiska zemního plynu s oblastí při pobřeží Kaspického moře. Odtud také vychází dosud fun-

18

gující linie magistrálního tzv. Přikaspického plynovodu, kterým se přivádí zemní plyn do centrálního Ruska. Tato linie by měla být modernizována podle dohod z minulého roku a její kapacita by měla být zvýšena až na 30 mld. m3 ročně (dosud je to údajně jen 5 mld. m3). Nic by pak nebránilo tomu, aby tento zemní plyn přicházející z  východní části Turkmenistánu byl zapojen do této linie. Namísto toho Turkmenistán oznámil, že na vybudování této linie bude vypsán mezinárodní tendr. Zda jde o  změnu strategie turkmenské vlády, nebo jen akci dokazující, že turkmenská vláda nikoho při výstavbě tohoto plynovodu nezvýhodňuje, je zatím nejasné. Propojení těchto dvou plynovodů by ovšem představovalo těžkou ránu pro projekt Nabucco. Turkmenský plyn by pak mohl být nasměrován přes stávající a modernizovanou síť směrem do Ruska. Pro Nabucco by se musely hledat další zdroje a  je otázkou, zda by na tom Turkmenistán měl vůbec zájem. Nové zdroje by znamenaly další rozšiřování těžeb, přepravních kapacit atd. a tedy další investice. Již dnes totiž Turkmenistán vydal přísliby na dodávky plynu, které vysoce převyšují současnou těžbu. Na výstavbu Přikaspického plynovodu byla také uzavřena smlouva mezi Ruskem, Kazachstánem a  Turkmenistánem. Dlouhou dobu se zde téměř nic nedělo, ale v  polovině května – po pražském summitu o Nabucco – oznámil Kazachstán, že ratifikoval tuto smlouvu. A dnes zbývá jen Turkmenistán, kdo dosud dohodu nepotvrdil. Co udělá je sice nejasné, ale dá se očekávat, že by odmítl podílet se na  této smlouvě, umožňuje-li mu v  podstatně kratší době než Nabucco podstatně zvýšit vývoz zemního plynu? Co jiného může někdo jiný nabídnout?

Postoj Turkmenistánu je ovšem i tak velmi proměnlivý. Domnívám se, že by ho bylo možno charakterizovat jako jednak snahu najít rovnováhu mezi všemi, kteří do této oblasti zasahují – konkrétně nejen mezi Ruskem a EU, resp. částí bruselských úředníků, a také USA. Jednak je to i snaha zvýšit svoji cenu v jednáních zejména s Ruskem a ukázat mu, že případná dohoda nebude zadarmo. Proto také došlo v dubnu 2009 ke konfliktu s Ruskem ohledně vývozu plynu. Turkmenistán, jak známo, dodává svůj plyn – podle dohody uzavřené ještě v první krizi mezi Ruskem a Ukrajinou v roce 2005, kterou ještě podepisoval zesnulý Turkmenbaši – na Ukrajinu přes síť Gazpromu. Jenomže Ukrajina, jak už bylo uvedeno, odebírá jen polovinu dohodnutých objemů. Turkmenistán však trvá na tom, že Gazprom od něj musí odebírat celé dohodnuté množství, což Gazprom odmítá s tím, že ho nemá kam jinam prodávat. Tento spor nakonec vyústil do dočasného přerušení dodávek a při jejich obnovení došlo k výbuchu na tranzitní trase a dodávky byly na čas zcela přerušeny. Obě strany se pak obviňovaly, kdo to zavinil. Vzápětí poté Turkmenistán s  velkou publicitou podepsal dohodu s německým RWE o tom, že RWE bude těžit zemní plyn na šelfu v Kaspickém moři a také smlouvu o dodávkách plynu. Přitom podle smlouvy si RWE bude plyn kupovat na  hranicích s  Turkmenistánem. Smlouva zřejmě předpokládá, že pak bude tento plyn proudit plynovodem Nabucco dále do Evropy. Nakonec právě RWE je jedinou velkou plynařskou firmou, která se zřetelně angažuje ve prospěch stavby Nabucco. Také proto, že je to pro něho nejsnazší a patrně jediná cesta, jak se dostat do této oblasti nejen jako obchodník, ale i jako těžař. Dosud totiž na  východě v  postsovětském prostoru RWE nebyla přítomna – na rozdíl od jeho konkurentů. Zda tato smlouva bude právě tou cestou, jak se stát velkým hráčem na tomto trhu, to ukáže čas. Do doby, než bude postaven Nabucco, však RWE nemá cestu jak svůj plyn, pokud by ho zde snad chtěla nakupovat, přepravit do Evropy – pokud se nedokáže dohodnout s Gazpromem. To však ani zdaleka není všechno. Když se na  pražském jednání na  počátku května o stavbě plynovodu Nabucco měla podepsat společná deklarace o jeho podpoře, Turkmenistán, stejně jako Kazachstán a Uzbekistán ji odmítly podepsat. To, co ještě před pár dny vypadalo jako zcela jasné, pokud jde o Turkmenistán, najednou neplatilo a  bylo zase jinak. Část účastníků jednání to vysvětlovala tím, že Turkmenistán se zalekl případné negativní reakce Ruska. Tento jen velmi stručný popis vývoje kolem Turkmenistánu, země s největšími zdroji

M A G A Z Í N

zemního plynu v oblasti, dokazuje, jak složitě zde probíhá zápas mezi jednotlivými zájemci o zemní plyn. Už to není jen střet o zemní plyn, ale je to také o  geopolitických zájmech, o  tom, kdo zde bude mít dostatečný vliv k prosazení svých zájmů. Z tohoto pohledu se domnívám, že je otázkou, zda pozice EU v  tomto regionu, která zde dosud není silná, bude v  budoucnu dostačovat k tomu, aby zde mohla prosadit výstavbu tohoto plynovodu, který – jak se netají mnozí úředníci v aparátu Evropské komise – je ve  skutečnosti namířen k  oslabení pozice Ruska jako dodavatele zemního plynu pro EU. K  účinnému prosazování takového projektu je nutno zde mít dostatečný vliv – nejen formální – a to EU, která je z pohledu běžného politika či občana v těchto zemích příliš daleko a v podstatě neuchopitelná, podle mého soudu nemá. Naproti tomu zde právě Rusko disponuje dostatečně rozsáhlým vlivem, který mu nakonec umožní prosadit svůj zájem. Snad ještě na závěr by bylo vhodné dodat jednu úvahu, která se týká ekonomiky všech dohod mezi Gazpromem a  středoasijskými republikami. V  uplynulých letech se nakonec prosadila myšlenka, že ceny za  dodávaný plyn budou vycházet z evropských cen. To bylo nesporně velké vítězství těchto dodavatelských zemí. Pro Gazprom to také možná bylo vítězství. Pokud se však zamyslíme nad ekonomikou těchto smluv, pak budeme muset dát za pravdu těm názorům, které upozorňují na  to, že je pod otazníkem. Měli bychom si totiž uvědomit, že cena za středoasijský plynu na počátku letošního roku vyrostla až na  340 dolarů za  1  000 m3 (ze 160 dolarů v  minulém roce) a  dnes se pochopitelně zase snižuje a to se žádné z dotčených zemí nelíbí. Slib evropských cen byl ze strany Gazpromu dán ve chvílích euforie nad rostoucími cenami jak plynu tak i ropy a také pod tlakem zase některých úředníků z Bruselu hovořících o spravedlivých cenách. Také středoasijské země, když viděly, jak strmě tyto ceny letí vzhůru (vždyť se tehdy zcela vážně – a byli to především činitelé Gazpromu, kteří se předháněli v takovém optimismu – hovořilo o ceně 500 dolarů za 1 000 m3 na konci letošního roku), chtěly okamžitě přejít na tzv. evropské ceny. Dnes se dostavilo docela trpké vystřízlivění. V  takových cenových relacích Gazprom může vydělávat jen na tranzitu plynu a na pohybu jeho cen podle okamžité situace na  trhu, nikoli již na  těžbě, jako je tomu při jeho vlastní těžbě v Rusku. Proto čím větší podíl tohoto plynu je v jeho prodejích, pak tím menší relativní ziskovost. Kromě toho, i když tyto produkční země realizují velké zisky, pak nikde není řečeno, že právě tyto zisky budou v  potřebné míře alokovány také do  modernizace těžby, údržby, průzkumu či osvojová-

ní nových ložisek nebo tranzitních soustav. Tento způsob tvorby cen má ještě další aspekt – vytváří se tím také výchozí úroveň pro ceny ostatních těžařů, kteří mohou do této oblasti také přijít – tedy i pro již uvedenou RWE a další. A samozřejmě, že tyto ceny by také v budoucnu mohly být plně promítnuty do cen zemního plynu dodávaného do Evropy. Nakonec bude zájmem všech těžařů, kteří zde působí, dostat tyto ceny do rozumných relací.

ÁZERBÁJDŽÁN Jestliže středoasijské republiky na  východním pobřeží Kaspického moře se staví k myšlence Nabucco velmi rezervovaně a zdá se, že spíše dávají přednost možnosti vyvážet plyn teď hned, což jim stávající systém plynovodů již umožňuje a po jejich modernizaci se jejich vývozní možnosti podstatně zvýší, pak Ázerbájdžán zaujímá jinou pozici. Jeho pozice je totiž determinována nejen plynem. Jde v ní i o politiku (a možná, že víc než jiným zemím) a  jeho trvající spor o  Náhorní Karabach s Arménií. Pozice Ázerbájdžánu proto je patrně ovlivněna jeho snahou podporovat Nabucco s tím, že se pak vytvoří tlak účastnických zemí (vč. Turecka a EU) na Arménii k urovnání této situace. Nakolik jsou tyto kalkulace oprávněné, ukáže budoucnost, ale uvážíme-li všeobecně známou situaci na Kavkaze, pak patrně nejlepší řešení je tam zachovávat status quo. Každé jiné řešení jen vyprovokuje další konflikty a ty na Kavkaze bohužel nekončí jinak než krveprolitím. Ázerbájdžán má pravděpodobně dostatek zdrojů, aby mohl bez větších problémů zásobovat Nabucco. Jeho nové ložisko Šach-Deniz, které leží na šelfu Kaspického moře, má prokázané zásoby ve výši 1 300 mld. m3. Podmínkou k tomu je jen podstatně zvýšit investice do těžby, protože v současnosti je celková těžba zemního plynu jen kolem 15 mld. m3 vč. domácí spotřeby. Z  hlediska zdrojů zemního plynu je tak Ázerbajdžán velmi významnou zemí pro Nabucco a  z  hlediska tranzitu klíčovou. To samozřejmě zvyšuje jeho vyjednávací cenu a to na  všech stranách. Také Gazprom má totiž zájem o jeho plyn a je schopen – stejně jako ostatním zemím v  regionu – nabídnout evropské ceny zemního plynu a  protože tam již existují přepravní linie – tento odběr může následovat prakticky okamžitě. To je pro Ázerbajdžán zajímavější než čekat, až se postaví Nabucco. Tomu také nasvědčuje dohoda uzavřená mezi Gazpromem a státní ropnou společností Ázerbájdžánu koncem letošního března. Podle ní budou zahájeny rozhovory o nákupu zemního plynu z Ázerbájdžánu od ledna 2010. Cena v kontraktu se bude odvíjet od evropské ceny a  bude navázána na  vývoj cen

koše ropných produktů. Jak uvádějí experti, sotva někdo jiný může nabídnout Ázerbájdžánu lepší cenu a zejména pak export plynu a  tedy přítok peněz do Ázerbájdžánu může začít bez větších prodlení. Technicky je nutno pouze dobudovat úsek plynovodu o délce zhruba 200 km na ruské hranice. Touto dohodou – zatím však není uzavřena – by tak Gazprom dosáhl toho, že by v podstatě veškerý volný zemní plyn ve středoasijském regionu skoupil a dostal tak jeho další prodej pod kontrolu. Kromě toho se zde připravuje ještě jeden projekt. Podle nedávno uzavřené dohody mezi Ruskem a Íránem se tak předpokládají dodávky ruského plynu přes území Ázerbájdžánu do  severního Íránu, který je energeticky deficitní. Výměnou za tento dodaný zemní plyn by Gazprom dostával stejné množství plynu v  prostoru Perského zálivu, kde by ho mohl prodávat. Je to tedy cesta pro vývoz ruského zemního plynu, která se neobejde bez dalších investic do  tranzitní soustavy Ázerbájdžánu. Nakonec by tudy mohl proudit i  ázerbájdžánský plyn nakupovaný Gazpromem. I  když v  konečném důsledku nejde zatím o žádné významné objemy zemního plynu, přesto je to významný prvek, který dotváří celkovou situaci v tomto regionu.

„KONKURENČNÍ“ PROJEKT SOUTH STREAM Již počátkem roku 2009 Gazprom také oznámil, že je připraven zvýšit přepravní kapacitu alternativního plynovodu South Stream o polovinu, tj. až na 48 – 50 mld. m3 a  podle posledních dat by se jeho kapacita mohla dostat až na 60 mld. m3. Gazprom také prohlašuje, že je připraven zahájit výstavbu South Stream během krátké doby – rozhodně dříve, než začne výstavba Nabucco. A  není jistě problém, aby touto linií mohl do Evropy proudit také ázerbajdžánský plyn – jestli přímo nebo pod hlavičkou Gazpromu je v podstatě jedno. Přitom je nutno také vzít v úvahu, že projekt South Stream je velmi nákladný – některá publikovaná čísla dokonce hovoří až o 20 mld. eur – což je projekt dvakrát dražší, než je Nord Stream (jsou však i  jiná nižší čísla zhruba poloviční). Je proto celkem pochopitelné, že je snahou Gazpromu zvýšit jeho kapacitu, protože projekt je bezpochyby na hranici rentability. Nicméně se dá očekávat, že Gazprom s podporou státu by mohl být schopen tento projekt nakonec realizovat. Proto také má již uzavřeny dohody jednak s  balkánskými státy (Bulharskem, Řeckem, Srbskem a také Maďarskem). V  polovině května byla také podepsána další dohoda mezi Gazpromem a ENI o podmínkách dodávek. Podle některých pozorovatelů – i když v tisku bylo oznámeno, že

19

P LY N Á R E N S T V Í

dohody jsou podepsány – ještě není tato dohoda dotažena do konce. Údajně existují rozpory v  názoru na  to, kdo z  obou partnerů může prodávat plyn i  v  tranzitních zemích. Pozorovatelé se také shodují, že tento „rozpor“ je spíše záležitostí licitace, ale není zásadní povahy. Důležité je především to, že při závěrečných fázích těchto jednání „účinkují“ předsedové vlád obou zemí a  to jasně signalizuje politickou podporu tomuto projektu. Je také odrazem velmi dobrých vztahů, které nesporně mohou v budoucnu přispět k překonání případných nesrovnalostí a  zejména mohou urychlit celý proces výstavby. Podle současných dohod by měl být celý plynovod hotov do konce roku 2015. Přirozeně, že všechny tyto plány ještě nemusí být realizovány – závisí to v  prvé řadě na tom, zda za současné finanční krize najdou všechny zúčastněné subjekty dostatek finančních zdrojů na  jejich realizaci. Stačí si jen spočítat, jak rozsáhlé jsou tyto investiční plány a porovnat je s možnými výnosy a musí být zřejmé, že některé projekty zůstanou – pro nejbližší desetiletí - jen na papíře. Lze proto celkem oprávněně soudit, že některé plány jsou jen součástí složité poziční hry a mohou být určeny jen k tomu, jak získat poziční výhodu v tomto souboji o středoasijský plyn.

JAK S TRANZITNÍMI ZEMĚMI Zajištění zdrojů zemního plynu pro Nabucco je, jak vyplývá z  předchozího textu, velmi nesnadné a  ukazuje, do  jak složitých podmínek se tento projekt dostává. To však není všechno. Linie plynovodu bude také procházet několika zeměmi a  nedávná zkušenost s Ukrajinou celkem velmi přesvědčivě dokazuje, jak mimořádně důležitá je spolehlivost tranzitní země. Měli bychom si proto také uvědomit, že tranzitní plynovody vždy na své trase také zajišťují zásobování tranzitních zemí zemním plynem. Také Nabucco s  tím musí počítat a to znamená, že na počátku musí do plynovodu vstupovat podstatně více, než má být – jak se uvažuje – dodáno do terminálu Baumgarten v Rakousku, tedy 30 mld. m3. V prvé řadě Nabucco bude procházet Tureckem. Pomineme-li, že jeho trasa bude protínat neklidné území tureckého Kurdistánu a  připustíme-li, že tuto trasu lze uhlídat s potřebným počtem vojáků, pak je tu ovšem zcela zásadní otázka, co za to bude Turecko chtít. Už sice zaznělo od tureckých politiků, že tuto trasu vymění za slib vstupu Turecka do EU, ale tomu se dá čelit. Je logické, že Turecko od samého počátku projekt Nabucco podporuje. Je to plně v souladu s jeho zájmy. Být tranzitní zemí je vždycky výhodné a mít na svém území další zdroj čisté energie je vždy dobrým stimulem

20

pro domácí ekonomiku. Proto nelze od Turecka čekat jiný postoj než podporu. Turecko se svými 80 miliony obyvatel spotřebovává jen 35 mld. m3 zemního plynu. Jeho spotřeba ovšem rychle roste – do roku 2002 se zvýšila na dvojnásobek. To umožnila především nová zásobovací linie – Blue Stream, která přes Černé moře spojila ruské pobřeží (v oblasti Tuapse) s Tureckem. Tato linie má roční kapacitu kolem 17 mld. m3, ale zatím není plně vytížena. Turecko nemá žádné vlastní zdroje zemního plynu a jeho veškerou spotřebu musí krýt dovozem. Současně také turecká ekonomika rychle roste a  s  ní i  životní úroveň. Jeho poptávka po  zemním plynu proto nevyhnutelně narůstá. Uvážíme-li, že pro země EU jako celek platí, že na  jednoho obyvatele připadá zhruba 1  000 m3 zemního plynu ročně, pak je jasné, že v perspektivě 10 – 15 let by mohla turecká ekonomika spotřebovávat kolem 50 – 60 mld. m3. Získávat těchto dodatečných 25 – 30 mld. právě z Nabucca je asi nejsnazší cesta. A těžko se tomu dá nějak rozumně bránit. Je tu však také ruský zájem pokračovat v  dodávkách plynu na  tento rychle se rozvíjející trh. Turecko není nevýznamný partner Gazpromu – spíše naopak. Gazprom tam dodává podle posledních dat více než 24 mld. m3 (oběma cestami – přes Bulharsko a  také pomocí Blue Stream) a to z něho dělá jeho třetího největšího odběratele mimo zemí SNS. Je proto celkem logické, že v  nedávných dnech Gazprom nabídl Turecku přidat další linii k Blue Stream. Mohlo by zřejmě jít o zvýšení až na celkovou kapacitu kolem 25 mld. m3. Může však jít i  o  podstatně vyšší kapacitu. Ruské prameny hovoří i o možnosti prodloužit plynovod až do Izraele, který opakovaně vyjádřil svůj zájem – pravděpodobně z  Turecka přes severní Kypr, kde je turecká část a odtud přes Středozemní moře do Izraele. Tato trasa, i když je jistě složitá, však není technicky nerealizovatelná. Je evidentní, že Gazprom těmito svými nabídkami Turecku – které mohou být realizovány v  relativně krátké době – oslabuje turecký zájem o Nabucco. Především si však vytváří prostor pro to, aby v  budoucnu byl významně přítomen na tomto trhu a v podstatě diverzifikuje svůj odbyt. Tím také dává EU najevo, že na ní nemusí být v budoucnu tak závislý jako dosud. Nejde však jen o  Turecko. Na  trase jsou ještě Bulharsko, Rumunsko a  Maďarsko. Vedle pak Srbsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a  také Kosovo – to přece EU také podporuje. Po  překonání tureckých úžin je pak na trase, resp. v její těsné blízkosti, trh o 60 – 65 mil. obyvatel, kde s výjimkou Rumunska neexistuje vlastní těžba zemního plynu (i  Rumunsko, kde těžba klesá, musí však plyn dovážet). Většina těch-

to zemí je na ekonomickém vzestupu a tedy má přirozenou potřebu získávat další zdroje energie. Zemní plyn je pro ně jednou z forem, která se dá relativně velmi dobře a s nevelkými náklady využívat. Nakonec o  tom, že tento trh je perspektivní, svědčí i  plány Gazpromu postavit linii South Stream, která počítá s tím, že bude zásobovat tuto část evropského kontinentu a také jeho střed. Hovořit proto o tom, že Nabucco dopraví plyn do oblasti střední Evropy, bez toho, že bychom zvažovali i všechny další souvislosti, je přinejmenším sporné. Aby tomu tak mohlo být, pak by Nabucco musel být podstatně výkonnější, než se dosud uvažuje. Musel by mít minimálně dvě linie. Pak by snad mohl dopravit do střední Evropy uvažovaných 30 mld. m3 (ale to by bylo také za jinou cenu výstavby). Pokud by zůstal v dosavadních rozměrech, pak by ovšem nemohl někde po trase „ztrácet“ plyn. To je však představa, se kterou EU sotva může někde uspět. Vysvětlit těmto tranzitním zemím, že po nich chceme, aby souhlasily s výstavbou a přitom samy si nemohly k vlastním účelům použít nic anebo jen velmi málo z tohoto dopravovaného zemního plynu, to je velmi imperiální představa. Projekt Nabucco proto bude ztroskotávat na tom, že ve své dosavadní podobě patrně není zatím připraven respektovat potřeby tranzitních zemí. Prochází územím, kde žije kolem 150 mil. obyvatel, které zjevně také potřebuje řešit své potřeby v  zajištění dostatku energetických zdrojů a pro toto území – zatím – nepřináší vůbec nic. Bylo snad někde řečeno, že tento projekt zajistí dostatek zemního plynu pro Balkán a Turecko, nebo se stále jen hovoří o tom, že tato linie přinese nové zdroje pro oblast střední a západní Evropy? Nebo se snad hovoří o tom, že tato linie bude zásobovat Balkán a tak dovolí zemní plyn, který sem dosud proudí, použít k zásobování ostatní části kontinentu? Jak upozorňují některé analýzy, tak konsorcium zabývající se přípravou Nabucco navrhlo, že bude Turecku dodávat plyn za cenu, jaká bude v Rakousku při vyústění plynovodu a tedy reálně dráže, než by ho Turecko mohlo nakoupit jinde. Nabucco má ještě jeden problém – srovnáme-li ho se South Streamem. Členy konsorcia pro Nabucco jsou německá RWE, rakouská OMV a  pak MOL, rumunský Transgaz, Bulgarian Energy Holding a  turecký BOTAS. V  podstatě tedy firmy, které nepatří k lídrům trhu – s výjimkou RWE. Otázkou pak bude jejich síla a  také důvěryhodnost ve vztahu k bankám, kde budou požadovat úvěry. Oproti nim s  konkurenčním projektem stojí Gazprom a ENI a také menší balkánské firmy, ale síla prvních dvou je podstatně větší a  navíc je tam zřetelná podpora

M A G A Z Í N

státu, která se bude projevovat právě v klíčových etapách projektu.

JAK DÁL S NABUCCO Ze všech argumentů, které v  jeho prospěch zazněly – pomineme-li názor českých politiků, že zajistí mír – byly jako nejdůležitější zdůrazněny, že je to nová zásobovací linie pro EU procházející mimo území Ruska. A má se za to, že už to samo o sobě zajistí, že to také bude spolehlivá linie. Pokud budeme pozorně sledovat mnohé peripetie s  tímto projektem od  počátku letošního roku, pak dojdeme k názoru, že Nabucco není v  EU přijímán jako všeobecně prospěšný projekt. Je to projekt, který v  zásadě podporují nové členské státy ve východní a střední Evropě, které – v podtextu – ještě stále cítí jakousi potřebu vymezit se proti ruskému vlivu. K tomu jim také napomáhají i některé kroky ukrajinských politiků, kteří také se stejně chtějí v otázkách dodávek zemního plynu vymezit ve vztahu k Rusku. Jakoby tito politici žili v představě, že ruský zemní plyn nepotřebují, že když ho nebudou přepravovat, tak se nic nestane apod. Je to i  tím, politika EU v  otázkách zajištění zemního plynu příliš často měří dvojím metrem. EU nevadí, že se na tranzitu plynu přes Ukrajinu podílely na  ukrajinské straně zjevně mafiánské struktury spojené s  prezidentem Juščenkem. Jak jinak si  vysvětlit jeho trvalý odpor k tomu, aby právě tato firma byla odstavena od  tohoto lukrativního kontraktu a  jeho soustavné zpochybňování dohody uzavřené mezi Gazpromem a Naftogazem a řadu dalších kroků? Až donedávna EU také nevadilo, že uvnitř ukrajinského Naftogazu dochází k  přelévání peněz z poplatků za tranzit plynu na dotaci nízkých cen plynu pro domácí odběratele a tedy údržba tranzitní soustavy se trvale podhodnocuje, což se může odrazit ve  spolehlivosti jejího provozu. I když dnes mají snahu to změnit, budou narážet na velmi složité problémy právě netržních cen plynu apod. Naděje spojované s  projektem Nabucco jsou tak podle mého soudu neúměrné jeho velikosti. O diverzifikaci tras se sice může mluvit, ale celkový výkon Nabucca bude 30 mld. m3 (neuvažujeme-li výše uvedené výhrady). To dnes představuje něco přes 5 % celkové spotřeby zemního plynu v EU a necelou desetinu dovozu do EU. Tato linie tak neřeší vůbec nic – a to dokonce ani v situaci podobné krize, jakou jsme na počátku letošního roku prožili. Pokud nebudou plné podzemní zásobníky plynu, pak Nabucco sotva v něčem může pomoci. Pokud by chtěla EU hovořit o  skutečné diverzifikaci tras, pak by v prvé řadě musela podpořit oba návrhy Gazpromu – jak Nord Stream, tak South Stream. Oba totiž operují

s kapacitou blízkou 100 mld. m3. Celkový vývoz ruského zemního plynu do EU – přes Bělorusko a Ukrajinu - dnes dosahuje 150 mld. m3. Každý střízlivě uvažující člověk si tak umí představit, že jedině tyto dvě nové linie jsou skutečnou alternativou současných zásobovacích tras – pokud se nějakému politikovi zase zachce si zahrát s Evropou. Nabucco neřeší ani diverzifikaci zdrojů. Dosavadní vývoj směřuje k tomu, že možná bude záviset na  zdrojích jedné země, nikoli konsorcia zemí, jak se snad někdo domníval. Přitom v tomto regionu bude i nadále mít významnou roli ruský Gazprom, z jehož vlivu se chtěli někteří úředníci v Bruselu vymanit. Uvědomme si, že Gazprom má smluvně zajištěnu naprostou většinu zemního plynu, který z této oblasti jde na vývoz. I když se smlouvy pravděpodobně dají zrušit, přesto se volný zemní plyn pro tuto linii bude hledat jen velmi těžko. Nabuccco tak, jak je dnes koncipován, se zatím prezentuje jako projekt, kterým se okázale demonstruje vůle části politiků EU ukázat nezávislost na ruském zemním plynu. Je to fakticky ta část politiků, která není ochotna vidět příčiny nedávného plynového konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Ti přece říkají, že za to mohou obě země stejně – a mohli bychom i říci, že je to byla právě tato část politiků, která Ukrajinu do tohoto konfliktu vmanévrovala. A  výsledkem tohoto konfliktu bylo také zásadní oslabení pozice dosavadního ukrajinského prezidenta Juščenka, jehož naděje na  znovuzvolení jsou po  tomto konfliktu nulové. Domnívám se, že přes všechny tyto okázalé řeči, výsledek plynového konfliktu naděje projektu Nabucco na  realizaci ve skutečnosti oslabil. Pro další osud Nabucco byl významný především květnový summit v  Praze zemí EU se středoasijskými státy a  dalšími zeměmi koncipovaný pod heslem Jižní koridor – nová hedvábná stezka. Na něm se měli sejít ti, kteří mají zájem na výstavbě plynovodu Nabucco. Bylo nesporně výmluvné, že významné evropské členské státy EU sem neposlaly své zástupce, případně jen na nižší úrovni jako pozorovatele. Výsledek summitu je také výmluvný – deklaraci o budování Nabucco podepsaly ze zemí mimo EU nakonec jen Gruzie, Turecko, Ázerbájdžán a  Egypt. Středoasijské republiky včetně Turkmenistánu odmítly deklaraci podepsat. I to svědčí o podpoře, jakou tento projekt má. Veškerý politický kapitál, který do tohoto summitu byl investován, tedy přinesl jen sotva uspokojivé výsledky. Přitom je nutné zdůraznit, že vedle české diplomacie se v tomto projektu výrazně angažovaly a angažují i nadále USA, jejichž představitelé se netají tím, že ho pokládají za projekt namířený proti zájmům Ruska. Sotva si totiž jinak vy-

světlit, proč zde „chtějí hrát roli staršího bratra“, který EU či evropským zemím určuje, kde si budou kupovat zemní plyn. I přes tento nesporný tlak vycházející zvně EU se zdá, že hlavní evropští hráči na  trhu s plynem mají jasno a podporují spíše projekty předkládané Gazpromem, protože jim zaručují perspektivu jejich byznysu v dalším období. A pokud jim současně nabízejí i daleko lepší podmínky pro tranzit plynu než dosud, pak je jich volba dost jednoznačná. Možná, že jsou si lépe než ostatní vědomi, kde jsou hlavní zásoby zemního plynu a tedy i s kým je nutno mít dobré vztahy. Podle většiny prognóz tu budou za 20 – 25 let jen tři země s velkými zásobami zemního plynu – Írán, Katar a Rusko. I  když se na  realizaci Nabucco již vyčlenily peníze a zejména rakouská OMV se výrazně angažuje v  jeho prospěch, může jeho realizace váznout, protože se budou stavět jiné linie – které jsou připravené a které mohou ke  skutečné diverzifikaci zásobovacích cest přispět. Největší evropské trhy se zemním plynem mají podle mého soudu jasno – ty potřebují především Nord Stream a pro jeho realizaci udělají, vše co je potřeba. Podle mého názoru je projekt Nabucco od samého počátku příliš zpolitizován – tam, kde by bylo potřebné především střízlivé posouzení mnoha otázek, nastupuje politika a často vyvěrající jen z krátkodobých zájmů. Se skutečně odpovědnou politikou však takový přístup moc společného nemá. Příliš mnoho a příliš často staví na tom, jak zabránit tomu druhému v jeho plánech a současně staví na konfrontaci tam, kde by Evropa potřebovala spolupráci. To je, domnívám se, v rozporu s  dlouhodobými zájmy většiny zemí EU. To nesporně ukáže čas.

O AUTOROVI Ing. JAROSLAV UNGERMAN, CSc. po absolvování VŠE v Praze v roce 1975 zde působil jako asistent, později pracoval ve státní správě. Dlouhodobě se zabývá národohospodářskou analýzou, ekonomickou strategií a prognostikou. Po roce 1990 pracoval jak na podnikové úrovni jako finanční ředitel, v oblasti firemní strategie ve finančním sektoru, tak i na národohospodářské úrovni jako poradce předsedy vlády, ministra financí a průmyslu, předsedy FNM, byl členem vládních privatizačních komisí atd. Několik let byl členem představenstev a dozorčích rad státních firem. Od roce 2005 působí plně v privátním sektoru jako poradce pro ekonomiku. Kontakt na autora: [email protected]

21

P LY N Á R E N S T V Í

CNG stanice v České republice Mgr. Lenka Hauptmanová, tisková mluvčí, Pražská plynárenská a. s.

NEJVĚTŠÍ CNG STANICE V ČESKÉ REPUBLICE I Pražská plynárenská má ve své podnikatelské strategii budování nových CNG stanic. Po rozšíření CNG stanice v Michli v loňském roce budou v letošním roce zprovozněny nové tři CNG stanice. Pražská plynárenská zahájila výstavbu největší CNG stanice v České republice. Nově zprovozněná CNG stanice v  areálu Pražských služeb, a. s., je svým výkonem 2 x 614 m3/hod největší CNG stanicí v  České republice a  zároveň třetí největší ve střední Evropě (po Linzi a Bratislavě). Veřejná CNG stanice s třemi výdejními stojany s nonstop provozem je určena jak pro komunální vozidla Pražských služeb, a. s., a  další svozové firmy v Praze, tak pro veřejnost. Stanice je napojena na stávající středotlaký plynovod o  tlaku 100 kPa. Její denní výkon minimálně 3  300 kg CNG umožňuje plnit až 50 nákladních vozidel (á 60 kg). Výstupní tlak do CNG lahví je 250 barů. Plnicí tlak CNG do vozidel je 200 barů. Používané kompresory jsou „oil free“, tzn. „nemazané“, čímž jsou vyloučeny možné komplikace s výskytem oleje v plynu. Dva výdejní stojany jsou vybaveny koncovkou NGV2 (průtok 50 kg CNG/min), plnění nákladního vozidla proběhne do  tří minut. Jeden výdejní stojan je vybaven koncovkou NGV1 (průtok 15 kg/min.) Plnění vozidel je samoobslužní, osobní vozidlo je možno naplnit velmi rychle, a  to také asi za tři minuty. Při placení se zákazníkům nabízí několik možností – použít platební kartu (VISA, MasterCard), kartu CNGCard systému, nebo zaplatit hotově. Pražské služby, a. s., na  základě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy plánují postupný převod naftových vozidel na  provoz na CNG. Cílem je převod asi 50 vozidel (vozidel na  svoz komunálního odpadu, vozidel samosběrného metení a vozidel silničního značení) na zemní plyn. V současné době Pražské služby, a. s., provozují 11 CNG vozidel, v letošním roce plánují pořízení dalších pěti. I další pražské společnosti svážející komunální odpad již CNG nákladní automobily zakoupily (A.S.A., AVE), nebo v nejbližší době zakoupí (Komwag, Ipodec). V blízké době se uživatelé vozidel na zemní plyn dočkají dalších stanic v Praze: v Evropské ulici v Praze 6 - Liboci a v Modřanské ulici v  Praze 4 - Hodkovičkách. Věříme, že

22

V současné době je v České republice 18 veřejných stanic na stlačený zemní plyn (CNG). Pro srovnání, v Německu je takových stanic 800, v Rakousku 130 a v Itálii 430. V Praze jsou nyní motoristům k dispozici dvě CNG stanice – v areálu Pražské plynárenské v Praze 4-Michli a u čerpací stanice Shell v Praze 10 - Zahradním Městě. Z hlediska plynofikace dopravy v České republice je tento počet stále malý. Jedním z hlavních cílů programu rozvoje v oblasti CNG je proto vybudovat základní infrastrukturu CNG plnicích stanic umožňující další rozvoj plynofikace dopravy.

Obrázek č. 1: Vozidlo Fiat Multipla 1.6 Natural Power

negativní argument malého počtu stanic pro CNG motoristy v Praze brzy pomine. Výstavbu CNG stanic v České republice plánují jak plynárenské společnosti, tak soukromé subjekty. V letošním roce je plánováno vybudovat 14 nových plnicích stanic. Do roku 2013 by mělo být v České republice více než sto CNG plnicích stanic.

Šestimístné auto Fiat Multipla je vhodné zejména pro víkendové nebo vícedenní rodinné výlety či na  dovolenou. Užitkový dvou-

PRVNÍ CNG PŮJČOVNA V ČESKÉ REPUBLICE Alternativní pohonné hmoty, jako je CNG, patří mezi strategické projekty vzhledem k  příznivým ekologickým aspektům. Na konci roku 2007 zprovoznila Pražská plynárenská ve spolupráci s dceřinou společností Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o., první půjčovnu vozidel poháněných stlačeným zemním plynem v  České republice. V  současné době mají zájemci možnost zapůjčení 23 CNG vozidel značky Fiat. Vůz značky Fiat Panda je pro svou velikost ideální do hustého městského provozu.

Obrázek č. 2: Výdejní stojan CNG plnící stanice Obrázek č. 3: Největší plnicí stanice CNG v ČR v areálu Pražských služeb Pod Šancemi

M A G A Z Í N

V Praze se otevření půjčovny setkalo s nečekaným ohlasem. „Začali jsme s  dvanácti vozy, ale vzhledem k  úspěšnosti půjčovny a velkému zájmu zákazníků jsme se rozhodli rozšířit vozový park o dalších jedenáct vozidel,“ říká Lenka Poklopová, ředitelka společnosti Pražská plynárenská Správa majetku. „Předností vozů jsou především provozní náklady, ale i to, že jsou dobře vybaveny. V zimě například řidiči oceňují nosiče na lyže, v létě na kola. Každé auto má sezónní pneumatiky, dálniční známku a havarijní pojištění. Pokud se někdo chystá jednou za rok na hory, je pro něj výhodnější si auto půjčit, než měnit u  vlastního auta gumy, pořizovat nosiče na lyže nebo si kupovat známku.“ Vozidla na  zemní plyn produkují až o 90 procent méně klasických zplodin (oxidů dusíku, pevných částic, aromatických uhlovodíků) než automobily s benzinovými motory, v  případě „skleníkového plynu“ CO2 je to o  20 procent méně. Vozidla na  zemní plyn z  půjčovny Pražské plynárenské tak napomohou ke snížení emisí škodlivin v ulicích Prahy. Díky podstatně nižším nákladům na  pohonné hmoty oproti benzinu či naf-

Obrázek č. 4: Vozidlo Fiat Panda 1.2 Natural Power

místný Fiat Doblo a Iveco Daily jsou určeny podnikatelům, řemeslníkům, ale i  fyzickým osobám, které potřebují větší zavazadlový prostor (např. rozvoz zboží, převoz větších nákladů nebo stěhování). Projekt CNG autopůjčoven se stal velmi úspěšným, v  listopadu roku 2008 získal prestižní ekologické ocenění Energy Globe Award ČR za první místo v kategorii Vzduch. Na konci roku 2008 byly vzhledem k velkému zájmu otevřeny další pobočky v Českých Budějovicích a německém Chamu.

PŘÍKLADY Z AKTUÁLNÍHO CENÍKU (5/2009) FIAT Panda 1.2 Natural Power Počet dnů zapůjčení vozidla

1

2

3

4

5

6

7

Cena bez DPH

327,73

579,83

831,93

1344,54

1764,71

2184,87

2605,04

DPH

62,27

110,17

158,07

255,46

335,29

415,13

494,96

Cena po zaokrouhlení

390,00

690,00

990,00

1600,00

2100,00

2600,00

3100,00

250

450

550

650

750

850

950

Volné km

Cena za ujetý kilometr nad stanovený limit je 3,00 Kč včetně DPH.

tě je provoz CNG vozidla pro zákazníky levnější, cena CNG v Praze odpovídá přibližně 15 Kč/l benzinu. Hlavním cílem CNG půjčoven je seznámit veřejnost s  nespornými výhodami vozů s  pohonem na  stlačený zemní plyn a  zvýšit povědomí a  propagaci využití zemního plynu v dopravě.

TECHNICKÉ ÚDAJE VOZIDEL FIAT Panda 1.2 Natural Power Malé, ale prostorné auto. Ideální vozidlo do  městského provozu. Brzy po  uvedení na  trh se stalo nejprodávanějším autem ve své třídě.

Výkon Obsah nádrže Komb. spotřeba na 100 km Dojezd Cena paliva Náklady na 1 km jízdy Oktanové číslo Emise

FIAT Multipla 1.6 Natural Power Pohodlné rodinné auto. Unikátní, prostorné, šestimístné vozidlo. Přestavitelná sedadla se dají snadno sklopit, úplně složit nebo z vozidla vyjmout. Je tak možné kdykoli přizpůsobit interiér vozu potřebám zákazníka.

Výkon Obsah nádrže Komb. spotřeba na 100 km Dojezd Cena paliva Náklady na 1 km jízdy

Zapůjčení vozidla bez limitu volných km

Oktanové číslo

Cena bez DPH

409,66

724,79

1039,92

1680,68

2205,88

2731,09

3256,30

DPH

77,84

137,71

197,58

319,33

419,12

518,91

618,70

Cena po zaokrouhlení

487,50

862,50

1237,50

2000,00

2625,00

3250,00

3875,00

FIAT Multipla 1.6 Natural Power Počet dnů zapůjčení vozidla

1

2

3

4

5

6

7

Cena bez DPH

831,93

1420,17

2092,44

2941,18

3529,41

4117,65

4705,88

DPH

158,07

269,83

397,56

558,82

670,59

782,35

894,12

Cena po zaokrouhlení

990,00

1690,00

2490,00

3500,00

4200,00

4900,00

5600,00

250

450

550

650

750

850

950

Volné km

Cena za ujetý kilometr nad stanovený limit je 3,50 Kč včetně DPH.

Zapůjčení vozidla bez limitu volných km Cena bez DPH

1039,92

1775,21

2615,55

3676,47

4411,76

5147,06

5882,35

DPH

197,58

337,29

496,95

698,53

838,23

977,94

1117,65

Cena po zaokrouhlení

1237,50

2112,50

3112,50

4375,00

5250,00

6125,00

7000,00

Provoz CNG 44 kW (60 PS) 13 kg (18,2 m3) 4 kg (5,6 m3) 325 km 21,70 Kč/kg (15,50 Kč/m3) 0,86 Kč/km 130 EURO 4

Emise

Provoz CNG 68 kW (92 PS) 26,5 kg (37 m3) 6,3 kg (8,8 m3) 420 km 21,70 Kč/kg (15,50 Kč/m3) 1,36 Kč/km 130 EURO 4

Obě vozidla jsou dvoupalivová, jezdí jak na zemní plyn, tak na benzin. Díky modernímu uložení tlakových lahví pod podlahou zůstává zavazadlový prostor zachován.

O AUTORCE Mgr. LENKA HAUPTMANOVÁ pracuje jako tisková mluvčí společnosti Pražská plynárenská a .s. od listopadu 2008. Je absolventkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oborů společenské vědy a umění. V předchozím zaměstnání, Schneider Electric a.s., zastávala pozici administrative and training manager. Kontakt na autorku: [email protected]

Pozn.: V ceně (v Kč) je zahrnuto pojištění vozidla, dálniční známka, v zimních měsících zimní pneu.

23

T

E

P

L

O

Posedmé byly představeny Projekty roku v systémech dálkového vytápění a chlazení Ing. Hana Ľuptovská, Teplárenské sdružení České republiky

KRITÉRIA HODNOCENÍ PROJEKTŮ Každým rokem totiž u nás vzniká v oblasti dálkového zásobování teplem a chladem řada zajímavých projektů. Modernizují se, rekonstruují i nově budují zdroje, sítě a zařízení u koncových odběratelů. Stejně jako je každá teplárenská soustava originál, byl i každý projekt přihlášený do soutěže jedinečný. Již od  začátku bylo proto pro hodnotitelskou komisi velice obtížné najít jednotné parametry, podle nichž by mohli její členové určit vítězný projekt. Stejně tak si na druhé straně teplárenské společnosti nechávaly řadu zajímavých projektů jen pro sebe. Nepředpokládalo se totiž, že by právě jejich projekt mohl v  konkurenci velkých staveb a  investic uspět. Proto byla pro letošní ročník změněna pravidla hry a  bylo upuštěno od formy soutěže. Hlavní kritéria výběru projektů pro jejich další prezentaci se však nezměnila. Kritéria nadále sledují především jejich příno-

TR E E P

LN

Á SR

TE

V

Í

V roce 2002 vyhlásilo Teplárenské sdružení České republiky poprvé soutěž Projekt roku v systémech dálkového vytápění a chlazení. Jejím záměrem bylo každoročně ukázat možnosti a úspěšné realizace v oblasti dálkového zásobování teplem a chladem a současně přispět k jejich dalšímu rozvoji. sy ve  zvýšení účinnosti využití primárních forem energie, diverzifikaci paliv, využití odpadního tepla a  obnovitelných zdrojů energie. Dále přínosy ve snížení spotřeby fosilních paliv, snížení závislosti na dovozu paliv a  snížení emisí skleníkových plynů a  zejména CO2. V neposlední řadě pak i zajištění efektivního zásobování energií, tepelné pohody bytových prostorů, energetických potřeb služeb a průmyslu. Celkem bylo vytipováno a do Projektu roku 2008 přihlášeno 8 realizovaných řešení. Z  nich šest splňovalo výše uvedená kritéria a bylo jim při slavnostním zahájení Teplárenských dnů 2009 předáno symbolické ocenění Projekt roku 2008. Dvě přihlášená řešení byla vyhodnocena jako odborný příspěvek k rozvoji a propagaci teplárenství.

PŘEDSTAVENÍ OCENĚNÝCH PROJEKTŮ Hned trojici projektů přihlásila naše největší teplárenská společnost Dalkia Česká republika, a.s. Prvním projektem byla „Teplofikace sídlištního celku Bukov a  Všebořice v  Ústí nad Labem“, který přihlásila se společností SYSTHERM s.r.o., dodavatelem díla. Projekt řeší připojení a obnovu zdrojů pro obyvatele městských částí Ústí nad Labem. Ve  Všebořicích byli odběratelé s  celkovým odběrem 25 380 GJ přepojeni z lokálních ply-

Obrázek č. 1: Kotel spalující biopalivo (dřevěnou štěpku) již v Novém Jičíně přispěl ke snížení ceny tepla pro domácnosti.

24

NV S Í T

nových kotelen na soustavu dálkového zásobování teplem ze zdroje kombinované výroby elektřiny a tepla se spoluspalováním uhlí a biomasy. Technická realizace ve Všebořicích zahrnovala rekonstrukci výměníkové stanice včetně řídícího systému a výstavbu 960 metrů horkovodu. Ve  druhé lokalitě v  Bukově byla provedena rekonstrukce 845 metrů parovodu na  horkovod. Projekt byl realizován ve spolupráci s Tepelným hospodářstvím města Ústí nad Labem, s.r.o. Projekt přispěl ke zvýšení účinnosti zásobování teplem také využitím řízení soustavy předávacích stanic systémem WebHeatControl. Přínosem je aktivní vzájemná komunikace předávacích stanic tepla, zajišťující rovnováhu mezi výrobou a  spotřebou tepelné energie. Vyrábí se tedy jen tolik energie, kolik je právě potřeba, a tím se dále snižují ztráty. Zdrojová předávací stanice pára/voda je řízena na  základě požadavku z  odběratelských stanic voda/voda. Parametry tepelné energie, která je do soustavy dodávána, jsou vypočteny na základě požadavku z odběratelských stanic. Tepelná energie je do soustavy dodávána v  minimálně nutných teplotních a tlakových parametrech. Druhý projekt Dalkia Česká republika, a.s. „Nový Jičín - kotelna na  biomasu jako ekonomické řešení“ využívá obnovitelné zdroje energie. Instalace kotle na  biomasu je jedním z projektů v rámci smlouvy o spolupráci mezi městem Nový Jičín a společností Dalkia Česká republika, a.s., která se zavázala během pěti let na své náklady za  60  miliónů korun provést řadu investic do  tepelného hospodářství v  majetku města. Nový biokotel ročně odhadem spálí kolem 4 200 tun štěpky, ze které je možné získat 32 000 GJ tepla. Z  obnovitelných zdrojů bude pro město vyráběna desetina tepla, ostatní teplo pak ze zemního plynu. Základem nové biokotelny je teplovodní kotel Kohlbach o  výkonu 1,5  MWt, který spaluje dřevní štěpku. Řízení kotle je plně automatické, přímo na kotli a současně jsou provozní parametry přenášeny na počítač a dálkovým přenosem na centrální dispečink, což umožňuje řízení provozu biokotle i ze vzdáleného pracoviště. Součástí kotelny je lamelový řetězový dopravník pro dopravu paliva do  kotle a  čtyři zásobníky paliva (40 m3). Palivo v kontej-

M A G A Z Í N

Přínosem tohoto projektu je účinné využití biomasy pro kogeneraci a současně představení nabídky tepláren k převzetí a provozování tepelných hospodářství u společností, pro které není energetika hlavním oborem činnosti. Ocenění Projekt roku 2008 převzal za  všechny tři přihlášené projekty předseda představenstva Dalkia Česká republika, a.s. Ing. Zdeněk Duba.

Obrázek č. 2: Nové dopravníkové cesty v Klatovské teplárně

nerech vystačí pro dvou až třídenní provoz v závislosti na výkonu. Odprášení spalin zajišťuje multicyklonový odlučovač s elektrofiltrem. Spaliny jsou vyústěny do nového šedesátimetrového komínu určeného výhradně pro biokotel. Nákladnější ale dokonalejší čištění spalin dostalo přednost před možností výstavby dvou biokotelen. Při rozhodování bylo uváženo již existující zatížení regionu imisemi chemických látek a prachových částic z Ostravska. Výstavbu biokotelny realizovala firma Tenza, a.s. Brno, dodavatelem samostatného kotle je firma Schiestel, s.r.o. Spalování biomasy umožní částečně diverzifikovat stávající palivovou základnu využívanou v Novém Jičíně, kde byl doposud používán výhradně zemní plyn, a  omezí tak dopady cenových změn na obyvatele. Na začátku roku 2009 již došlo díky využití biomasy k prvnímu snížení cen tepla v Novém Jičíně. I  ve  třetím přihlášeném projektu Dalkia Česká republika, a.s. „Elektřina a teplo z obnovitelných zdrojů v ZOO Olomouc“ se objevuje spalování biomasy. Teplárna Olomouc společnosti Dalkia Česká republika, a.s. řídí a  provozuje tepelné hospodářství v  areálu olomoucké zoologické zahrady, kde byl vybudován nový kombinovaný zdroj elektřiny a tepla. Teplo a přibližně 5 %

spotřeby elektřiny pro provoz zoologické zahrady a jejich pavilonů je vyráběno z čisté biomasy. Malou teplárnu tvoří parní kotel Tenza (0,5 t/h, 1,4 MPa, 220 °C). Parní protitlaká turbína RLHA 19 s dvoustupňovým Curtisovým kolem je spojená s  asynchronním generátorem pro paralelní provoz se sítí do  síťového výměníku tepla (kondenzátoru) s dosažitelným výkonem 25 kWe. Kotelna je vybavena čtyřmi akumulátory tepla (10 m3), vzduchovým chladičem a  záložní plynovou kotelnou o výkonu 180 kW. Biomasa – štěpka - s vlhkostí kolem 30 % a výhřevností 11,6 MJ/kg je z vlastní produkce, včetně zbytků větví z krmení pro zvířata. Pro pokrytí spotřeby paliva je dále využíván i  odpad z  provozu stolařské dílny. Na  roční výrobu kolem 3  000  GJ tepla a  35  MWh se počítá se 400 tunami biomasy. Rozvod tepla je zajištěn 800 metry dvoutrubkového teplovodu z předizolovaného potrubí v  bezkanálovém provedení. U  objektů s elektrickým podlahovým vytápěním a elektrickým teplovzdušným vytápěním byl proveden nový rozvod média a instalovány nové teplovzdušné jednotky napojené na  teplo z bioteplárny. Mimo provoz a pro případ výpadku teplárny fungují elektrické teplovzdušné jednotky v  pavilonech jako 100% záloha. Regulace vytápění je řízena termostatem.

Obrázek č. 3: Zbytky z oběda (okousané větve) se v olomoucké ZOO mění na teplo a elektřinu.

O tom, že teplárenství věnuje využití obnovitelných zdrojů, zejména biomasy, velkou pozornost svědčí i další projekty. Klatovská teplárna a.s. přihlásila projekt „Rozšíření palivové základny – hnědé uhlí a  biomasa“. Teplárna vybudovala a  uvedla do  provozu hnědouhelný roštový kotel s fluidními prvky o instalovaném výkonu 7,34 MWt. Kotel z  dodávky firmy Uchytil  s.r.o. umožňuje spoluspalování hnědého uhlí a dřevní štěpky až do objemu 20 %. Parametry umožňují jeho využití i při kombinované výrobě elektřiny a tepla při výrazném ovlivnění ekonomiky protitlaké parní turbíny. Projekt představuje rozšíření palivové základny primární části centrálního zdroje tepla pro město Klatovy při dodržení nejpřísnějších emisních limitů. Do  této doby byla výroba tepla zajišťována v kotlích spalujících těžký topný olej (mazut) nebo zemní plyn. V současné době probíhají jednání o dodávce alternativního paliva z výroby akciové společnosti Jitona Klatovy. Zásadně bude nahrazeno spalování dražších paliv – mazutu a  zemního plynu. Spotřeba mazutu by měla v závislosti na objemu prodaného tepla klesnout z 8 000 t na zhruba 2 500 t. Zprovoznění uhelného kotle umožnilo stabilizovat cenu tepla ze soustavy dálkového zásobování, neboť tento kotel pokryje až dvě třetiny z celkové výroby tepla primárního zdroje. V návaznosti na tento projekt město Klatovy jako vlastník odsouhlasilo rekonstrukci tepelné sítě s přechodem z parovodu na hor-

Obrázek č. 4: Tři ze čtyř desetikubíkových akumulátorů tepla v ZOO Olomouc

25

T

E

P

L

O

TR E E P

LN

Á SR

TE

NV S Í T

V

Í

a 2 x 450 kWt), které dodala firma Hamont. K  projektu centrálního vytápění se zpočátku přidala více než polovina domácností. Po dokončení obou větví předizolované sítě je 4 000 GJ dodáváno do 70 ze 75 trvale obydlených domů.

Obrázek č. 5: Nová biokotelna se skladem paliva v centru Měňan

Obrázek č. 6: Tři kotle na biomasu dodávají teplo a teplou vodu téměř pro celé Měňany.

Za  sezónu spálí v  měňanské biokotelně 1200  m3 sypké biomasy, především pilin a kůry z pily, ale i štěpky dodávané Technickými službami Beroun z prořezu stromů. Pro další sezóny obec uvažuje o vlastním štěpkovači a využití energetických plodin. Rozpočet na  výstavbu této kotelny činil 40 milionů korun, ze Státního fondu životního prostředí obec dostala 17  milionů korun, zbývající peníze získala pomocí dlouhodobého úvěru. V ceně tepla kolem 250 Kč/GJ jsou rozpočítány i  měsíční splátky úvěru ve výši 180 000 Kč, při dvoumiliónovém rozpočtu obce. Domácnosti si hradily připojení k vlastnímu okruhu vytápění, přípojky i výměníky tepla financovala obec. Lidé v  obci dnes oceňují především pohodlné zajištění tepelné pohody i  zlepšení kvality ovzduší. Centrální vytápění na  biomasu v  obci Měňany bylo v  roce 2008 vyhodnoceno jako nejlepší energeticky úsporný projekt a vyhrálo národní kolo prestižní mezinárodní soutěže Energy Globe Award. Celosvětové kolo, kam projekt obce postoupil, pak letos na  jaře inspirovalo místostarostu k dalším úvahám. Ani poslední představený projekt se neobešel bez využití biomasy. I  když šlo především o  „Napojení Vývojového střediska a.s. Škoda Auto a.s. na  teplárenskou soustavu města Mladá Boleslav“, které přihlásily společnosti FinTherm Praha – KWH Pipe, a.s, SYSTHERM s.r.o. K  výrobě tepla se totiž v elektrárně Škodovky rovněž spolu-

kovod. Také tento projekt má přispět ke stabilizaci cen z  dálkového vytápění. Rekonstrukce sítě přinese další zvýšení účinnosti soustavy a  úspory energie, čímž budou splněny podmínky pro získání příspěvku z programu životní prostředí financovaného Evropskou unií. Jistě se s ním ještě setkáme v dalších ročnících Projektu roku. Cenu převzal za vlastníka společnosti, tedy město, předseda představenstva a  místostarosta města Klatovy Ing. Vrána. Stranou zájmu Projektu roku 2008 nemohla zůstat ani středočeská obec Měňany a její „Kotelna na biomasu jako ekologické řešení“. Unikátní projekt ekologického vytápění v  obci Měňany doslova hřeje většinu z  jeho 300 obyvatel. Centrální vytápění zásobují 3 kotle na biomasu (CATfire 220 kWt

26

Obrázek č. 7: Technický unikát - věžovitá konstrukce s teplovodem pod mladoboleslavským zámkem

M A G A Z Í N

ní potrubí dálkového vytápění po skále vedle zámeckého areálu.

POPIS OSTATNÍCH PROJEKTŮ Jak již bylo uvedeno úvodem, dvě další přihlášená řešení nesplnila všechna hodnotící kritéria. Byla však vyhodnocena jako odborný příspěvek k rozvoji a propagaci teplárenství.

Obrázek č. 8: Tepelné čerpadlo v Písku neobstálo, nahradilo ho dálkové tepla z místní teplárny.

spaluje biomasa. Projekt rozvíjí další využití zdroje průmyslové energetiky Ško-Energo a.s. Výstavba tepelné sítě pro napojení nového objektu vývojového střediska Škody automobilové a.s. na centrální zdroj Ško-Energo a.s. se sešla s investičním záměrem městské společnosti Centrotherm, která je distributorem tepelné energie v  Mladé Boleslavi. Projekt počítající s  přenášením tepelného výkonu 12,5 MWt poskytuje perspektivu dalších odběrů při teplofikaci městského centra s  výraznou koncentrací školských objektů a veřejných budov. Zdroj kombinované výroby elektřiny a tepla Ško-Energo a.s. provozuje 2 parní fluidní kotle (140 t/h) a parní kotel na zemní plyn (60 t/h). Elektřinu vyrábí na protitlakých turbínách 2 x 35 MWe, v létě na kondenzačních 2 x 44 MWe. Pro zásobování města jsou využívány 3 horkovodní kotle (60 MWt). Původním palivem bylo černé uhlí, ale úpravou bylo umožněno spalování hnědého uhlí (80 %) jen s nejnutnějším pětinovým přídavkem podílu černého uhlí. Drahý zemní plyn se podílí na výrobě energie jen 4 %. Představený projekt připojení městského centra horkovodní trasou 2x DN 250 v podmínkách husté městské moderní i  historic-

ké zástavby, částečně v nejživější části města a částečně v bezprostředním okolí mladoboleslavského zámku projektovala společnost SYSTHERM s.r.o. Společnost FinTherm Praha – KWH Pipe, a.s. se na  projektu podílela jako dodavatel veškerého předizolovaného potrubí i autor statického projektu a výpočtu pro unikátní věžovou konstrukci pro vede-

Teplárna Písek, a. s., která mimochodem rovněž využívá k výrobě energie biomasu, řešila žádost místní developerské společnosti o  nahrazení tepelného čerpadla dálkovým teplem. Pro tři stávající obytné objekty s 55 bytovými jednotkami a nebytovými prostory bylo původně instalováno tepelné čerpadlo vzduch – voda, včetně elektrokotle a elektrických těles do  zásobníků teplé vody. Po  vyhodnocení tříletého provozu tepelného čerpadla odradily odběratele od tohoto způsobu vytápění především vysoké náklady na zajišťování provozu zařízení. Neopomenutelným problémem byl i zvýšený hluk od tepelného čerpadla, přestože bylo instalováno směrem k zahradám sousední zástavby. Tepelné čerpadlo bylo značně poruchové vzhledem ke  složitosti zařízení. Od  začátku byla nespokojenost i se samotným servisem. Vinou nízkoteplotní vody v  radiátorech byla uživatelům bytů zima. Vinou poddimenzování výkonu tepelného čerpadla docházelo k nutnosti častého dohřívání teplé vody elektrickými tělesy. Maximální teplota dodávané vody byla 48 °C. Proto musela být dále elektricky dohřívána na vyšší teplotu. Nadměrné používání elektřiny na dohřev teplé vody dále zvyšovalo náklady na teplo. Po  zvážení všech skutečností bylo navrženo napojení objektů na systém dálkového zásobování teplem z  písecké teplárny. Byla vybudována parovodní přípojka z předizolo-

Obrázek č. 9: Detail věžovité konstrukce s teplovodem pod mladoboleslavským zámkem

27

T

E

P

L

O

TR E E P

LN

Á SR

TE

NV S Í T

V

Í

VÍTĚZNÉ PROJEKTY UPLYNULÝCH ŠESTI SOUTĚŽNÍCH ROČNÍKŮ: vaného potrubí a  do  zásobovaných objektů byly umístěny kompaktní předávací stanice, které vyžadují jen minimální obsluhu a údržbu, prováděnou teplárnou. Cena tepla byla v  roce 2008 pro vytápění z  tepelného čerpadla kalkulována na  365  Kč/GJ, cena tepla pro vytápění a  ohřev vody z  teplárny byla ve  stejném období 397 Kč/GJ. Cena za ohřev vody z tepelného čerpadla však byla výrazně vyšší vinou nutného elektrického dohřevu. Změna způsobu vytápění připojením objektů na soustavu dálkového zásobování teplem vyřešila původní problémy projektu s  tepelným čerpadlem a snížila náklady na teplo. Plzeňská teplárenská a. s. rozšířila škálu svých činností o  provozování a  energetické využití skládky komunálního odpadu Chotíkov. Ročně se na skládku ukládá kolem 50 000 tun odpadů. Z toho více než dvě třetiny tvoří odpady komunální, zejména z plzeňských domácností. V současné době jsou všechny odpady ukládány do  druhé aktivní kazety. Po  dokončení rekultivace uzavřené první kazety byl vybudován systém na  jímání skládkového plynu a  na  jeho energetické využití instalována kogenerační jednotka o elektrickém výkonu 120 kWe, která dodává elektřinu do rozvodné sítě. V roce 2008 bylo vyrobeno 892 MWh „zelené“ elektrické energie při využití jednotky na  89 % a  průměrném výkonu 113 kWe. Vyrobená elektřina by stačila na roční provoz téměř 300 rodinných domků se standardním vybavením elektrospotřebiči. A opět projekt s využitím druhotného zdroje energie – metanu ve skládkovém plynu - pro výrobu energie. Zařízení se skládá z  kogenerační jednotky, čerpací stanice skládkového plynu, vyvedení elektrického výkonu a části měření a regulace. Kogenerační jednotka MAEN 120 SP je vybavena motorgenerátorem a  motorem se synchronním generátorem Stamford. Jednotka je vestavěna do kontejneru. Toto provedení umožňuje snadný transport zařízení a  zajištění provozu také z  hlediska bezpečnostní ochrany. Do  kontejneru je vestavěna i  čerpací stanice skládkového bioplynu určená pro transport a  úpravu bioplynu vznikajícího na skládce. Výkon čerpací stanice je až 150 m3/h, přičemž regulovatelný je v rozmezí od 30 do 150 m3/h. Plyn vstupuje do čerpací stanice jednou větví, která odsává plyn z různých oblasti skládky. Projekt představuje rozšíření škály moderních technologií provozovaných Plzeňskou teplárenskou  a.s., která kromě zdroje kombinované výroby elektřiny a tepla na bázi uhlí a biomasy pro dodávky elektřiny, dálkového tepla a chladu, představuje i projekt

28

V roce 2002 – Využití geotermální energie pro pravobřežní část Děčína – projekt společnosti Termo Děčín, a.s. V roce 2003 – Náhrada lokálních topenišť teplofikací obce Horní Maršov – projekt společnosti ČEZ,.a.s., Elektrárny Poříčí, která spaluje biomasu V roce 2004 – Kotel na biomasu a turbogenerátor 1 MW – projekt společnosti Iromez, s.r.o., Pelhřimov; V roce 2005 – Připojení Horních Počernic do Pražské teplárenské soustavy – projekt společnosti Pražská teplárenská, a.s. V roce 2006 – Rekonstrukce systémů CZT a tepelného zdroje – projekt společnosti MIX MAX-ENERGETIKA, s.r.o., a Města Hulín V roce 2007 – Využití tepla spalin pro sušení dřevní štěpky – projekt společnosti Plzeňská teplárenská, a.s.

energetického využití odpadů, jako další příspěvek v  nabídce teplárenských společností pro udržitelný rozvoj.

ZÁVĚR Využití obnovitelných a  druhotných zdrojů energie v  teplárenství není trendem posledního roku. Čtyři ze šesti vítězných projektů minulých ročníků rovněž k výrobě elektřiny a tepla využívaly biomasu či geotermální energii. Věříme, že forma vyzdvižení a  prezentace úspěšných řešení přispěje ke  zvýšení povědomí o  přínosech uplatněných technologií pro odbornou i  laickou veřejnost a  přispěje k  realizaci podobných projektů v České republice. Pokud právě dokončujete nebo již máte ve  zkušebním provozu projekt, který představuje úspěšně realizovaný investiční projekt v systémech dálkového vytápění a chlazení, který ukazuje na vývoj sektoru, aplikace nových technologií, na  přínosy ke  zvyšování energetické účinnosti využití paliv i energie v  konečném užití, na  přínosy k  ochraně životního prostředí snižováním produkce emisí, zvyšování kvality energetických služeb pro průmysl, služby i komfortu bydlení, pak můžete vyplnit na  webových stránkách Teplárenského sdružení České republiky

(www.tscr.cz) přihlášku. Na internetu najdete i  další informace o  soutěži a  představení projektů minulých ročníků. Do nového ročníku Projektu roku se mohou přihlásit všechny projekty v oblasti dálkového zásobování teplem a chladem, jejichž realizace byla ukončena v  roce vyhlášení a v roce předcházejícím, tedy pro příští ročník projekty z let 2008 a 2009. Tento termín je zvolen vzhledem k  průběhu topné sezóny. Projekt je možno přihlásit do  konce roku na  adresu Sdružení. Projekt přihlašuje provozovatel zařízení nebo systému, jeho investor, projektující organizace či dodavatel technologie pro projekt, tedy každý, kdo se na projektu podílel nebo jej provozuje.

O AUTORCE Ing. HANA ĽUPTOVSKÁ pracuje od roku 1996 jako specialista pro marketing a mezinárodní spolupráci v Teplárenském sdružení České republiky, dále působí v rámci mezinárodní organizace Euroheat & Power jako členka pracovní skupiny pro marketing, Public Relations a komunikační sítě pracovníků národních teplárenských asociací. Kontakt na autorku: [email protected]

Obrázek č. 10: Kogenerační jednotka Plzeňské teplárenské na skládce v Chotíkově využívá skládkový plyn s obsahem metanu k výrobě elektřiny.

M A G A Z Í N

Asociace ciace energetických manažerů manaž vás srdečně zve na XII. Podzimní konferenci, která se bude konat ve dnech 11. a 12. listopadu na téma

AKTUALIZACE STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE

2929

T

E

P

L

O

TR E E P

LN

Á SR

TE

NV S Í T

V

Í

Možnosti spoluspalování nefosilních paliv Ing. František Meloun, zástupce ředitele pro provoz, Teplárna Písek, a. s.

V článku jsou popsány zkušenosti Teplárny Písek se spoluspalováním nefosilních paliv, především biomasy. Ty jsou na teplárně spoluspalovány spolu s hnědým uhlím od roku 2004. Článek dále ukazuje aktuální vývoj v této oblasti rozvoje spoluspalování na teplárně do budoucna.

PŘEDSTAVENÍ SPOLEČNOSTI Teplárna Písek, a.s vlastní a  provozuje 2 tepelné zdroje, základní teplárnu na hnědé uhlí a dále špičkovou výtopnu na těžké oleje. Dále provozuje tepelné sítě primární i sekundární včetně klasických výměníkových stanic a  kompaktních výměníkových stanic umístěných v objektech. Se spoluspalováním nefosilních paliv bylo započato v  roce 2004 ve  spolupráci s  firmou ERC, kdy na  kotli K 11 byla spoluspalována masokostní moučka. Ve  2. polovině roku 2005 byly zahájeny zkoušky se spoluspalováním pilin (skupina 3a, kategorie S3 dle vyhl. č. 482/2005 Sb.), k  1.3.2006 bylo získáno povolení od  Krajského úřadu ke kotli K 11 a v listopadu 2006 v  integrovaném povolení i  pro kotel K  12. V  březnu 2007 jsme přes změnu integrovaného povolení získali souhlas na  spoluspalování obilného prachu (skupina 2c, kategorie S2) a zelené štěpky (skupina 2g, kategorie S2). V roce 2009 jsme znovu zažádali o změnu integrovaného povolení, abychom rozšířili sortiment spalované biomasy o  slámu obilovin a olejnin (skupina 2a, kategorie S2), vlákninové kaly z produkce papíru a celulózy (skupina 2o, kategorie S2) a kůru (skupina 4f, kategorie S3). V  současné době probíhá palivová zkouška na tyto nové druhy biomasy.

POPIS TECHNOLOGIE Teplárna Písek, a.s. provozuje jako základní zdroj teplárnu Písek, ve které jsou instalovány 2 uhelné kotle 35 t/hod, 445 oC, 3,73 MPa. Kotle jsou vybaveny tlukadlovými mlýny, takže k  hoření ve  spalovací komoře dochází ve  vznosu. Spalováno je hnědé uhlí o výhřevnosti 12,5 MJ/kg, zrnění 0 – 40 mm, které se ve mlýnech rozdrtí na jemný prach a poté je ventilačním účinkem mlýnu dopraveno do uhelných hořáků. Zde dochází k dalšímu usměrnění uhelného prášku, promíchání se vzduchem a poté tato směs vstupuje do kotle. V současné době se z nefosilních paliv využívá biomasa a  její spoluspalování probíhá na poloprovozním zařízení a s využitím kolového rypadla JCB 3CX s čelní lžící o objemu 1 m3. Na základě zpracované studie proveditel-

30

Obrázek č. 1: Uhelný hořák kotle K 11

nosti byla v letošním roce podepsaná smlouva se zhotovitelem a  realizuje se výstavba dávkovacího zařízení na biomasu s termínem dokončení ve čtvrtém čtvrtletí 2009.

PODMÍNKY POUŽITÍ NEFOSILNÍCH PALIV V GRANULAČNÍCH KOTLÍCH Pro použití nefosilních paliv jsou z  technického hlediska nutné následující podmínky:  co nejmenší granulometrie,  homogenizace nefosilního paliva s uhlím. Co nejmenší granulometrie nefosilního paliva dopravovaného do  mlýnu je nutná z důvodu dokonalého vyhoření ve spalovací komoře. Protože tlukadlové mlýny svým principem semelou hmotu o  určité tvrdosti, nelze očekávat, že by do stejné frakce rozdrtiZrnitost Podíl v %

ly dřevní hmotu o velikosti odřezků a štěpky. Z tohoto důvodu jsme při výběru nefosilních paliv upřednostňovali následující materiály: – dřevěné piliny, – obilný prach, plevy, – masokostní moučku, – štěpku – zde se provádí rozdrcení na drtiči – vertikálním mlýnu, – slámu – zde se provádí ve  spolupráci s  místní firmou na  místě drcení kvádrových balíků o  hmotnosti 330 kg drtičem Husmann na velikost stébla 10 – 50 mm, přestože granulometrie je větší, zatím výsledky ukazují, že nedochází k  problémům s vyhořením ve spalovací komoře, – vlákninové kaly – v  původním stavu se jedná o konzistentní hmotu s velkým ob-

pod 2 mm

2 – 5 mm

nad 5 mm

88

5

7

Tabulka č. 1: Typické hodnoty granulometrie dřevěných pilin

M A G A Z Í N

těn gumový dopravní pás o délce 4 m, jehož otáčky jsou řízeny měničem. Pás je zaústěn přes přesyp na zauhlovací pás T3, který vede na kotelnu. Pro manipulaci s biomasou je využíváno kolové rypadlo JCB 3CX s čelní lžící o objemu 1 m3. V  současné době probíhá výstavba železobetonového podávacího zásobníku biomasy o objemu cca 150 m3, který je vybaven hrablovým vyhrnovacím zařízením. Z  prostoru vlastního zásobníku bude biomasa gravitačně dopravena přes přesyp na  šnekový podavač a  odtud na  dávkovací pásovou váhu a dále na zauhlovací pás naplněný uhlím. Regulační obvod umožní, aby dávkování biomasy bylo přesné dle dopravovaného množství uhlí a nastaveného podílu biomasy.

Obrázek č. 2: Lopatový třidič Twister

sahem vody, je nutné promíchání s pilinami, jednak pro zlepšení přepravních podmínek na  zauhlovacím pasu a  dále pro zvýšení výhřevnosti. Protože se při dodávkách pilin vyskytují problémy s  přimícháváním větších odřezků kůry nebo dřeva (tzv. krajiny) i po upozorňování dodavatelů, probíhá odstraňování těchto kusů v současné době ručně, v budoucnu je možné tento problém řešit pomocí lopatového třidiče Twister (viz obrázek 2), který se namontuje na lžíci nakladače a odloučí větší dřevní hmotu od pilin. Homogenizace fosilního paliva a biomasy je důležitá z  důvodu rovnoměrnosti hoření a vyloučení možností vzniku exploze v mlýnských okruzích. Z  těchto důvodů jsme volili cestu dávkování biomasy na zauhlovací pás za přihrnovacím zásobníkem, takže následující trasa přes tři uhelné přesypy a podavače paliva umožní dobré promíchání obou paliv a do mlýna tak vstupuje již homogenní směs. V  současné době je biomasa ze skladovací plochy převezena kolovým rypadlem JCB k dávkovacímu zařízení a naložena do násypky. Při zauhlování je kontrolována koncentrace dávkované biomasy dle kubatury násypky a množství uhlí prošlého přes pásové váhy Boekels. Koncentrace biomasy byla stanovena výrobcem uhelných hořáků na  2 – 8 % hmotnosti uhlí. Z hlediska stávající legislativy je nutné si ke spalování biomasy zajistit souhlas výrobce kotlů (§3, odst. 3, zákona č. 86/2002 Sb.), povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší (§17, odst. 2, písm. f, zákona č. 86/2002 Sb.) a dále oznámit změnu v užívání (§6, odst. 1, zákona č. 695/2004 Sb.). U  uhelných výroben je dále nutné zajistit doplnění Posouzení

z hlediska výbuchu hořlavých látek (DOPV) ve smyslu nařízení vlády č. 406/2004 Sb., které zahrne i biomasu.

POUŽÍVANÁ TECHNOLOGIE – SOUČASNOST A VÝHLED Dávkovací zařízení Stávající technologie je složena z  násypky o  objemu cca 4 m3, pod kterou je umís-

Drcení štěpky Protože v kotli lze spalovat biomasu o velikosti částic většinově pod 2 mm, bylo nutné pro spálení štěpky instalovat drtič – vertikální mlýn. Instalace byla provedena v roce 2007 a uvažuje se s jejím používáním i do budoucna. Jedná se výrobek firmy Taurus, s.r.o., typ VM 22, velikost síta 8 mm, který je vybaven ventilátorem. Samotná linka se skládá z  drtiče s ventilátorem, cyklonem, sacím a výfukovým potrubím. Rozdrcená štěpka je shromažďována na vleku. Tato linka je umístěna ve skladu štěpky.

Obrázek č. 3: Stávající dávkovací zařízení

31

T

E

P

L

O

TR E E P

LN

Á SR

TE

NV S Í T

V

Í

SKLADOVÁNÍ BIOMASY A ODBĚR OD DODAVATELŮ K dalším důležitým faktorům, které ovlivňují efektivnost spoluspalování, je vlhkost získané biomasy. V současné době odebírá Teplárna Písek, a.s. biomasu od  cca 10 dodavatelů, největší objem je od  2 velkodopravců, kteří zavážejí biomasu až na skládku paliva. U ostatních dodavatelů je pro přepravu využívána naše vlastní doprava – souprava Iveco o  kapacitě 30 m3 ložného prostoru (prvotně přeprava popílku) a dle našich zkušeností se osvědčila pro velkou operativnost – můžeme reagovat velmi rychle na požadavky dodavatelů. Na každou přivezenou soupravu je vystaven dodací list, kde se udává buď hmotnost zvážená na váze nebo kubatura biomasy. Dále je z každé soupravy odebrán vzorek pro laboratoř, která stanoví jakostní parametry dodávky. Kromě obsahu vody je stanovena též výhřevnost, obsah popela a spalné teplo. Co se týká vlhkosti, je velký rozdíl, jak je biomasa u dodavatelů dopravována a skladována. Nejmenších obsahů vody se dosahuje u  obilného prachu a  plev, u  pilin pak u  pil, které piliny skladují v  silech a  dopravují je pneudopravou. Nejhorší výsledky jsou u dodavatelů, kteří piliny skladují na  volné ploše. U slámy, která je přímo v areálu teplárny drcena v  drtiči, je problém, že se stává vysoce nasákavou a  během skladování dochází ke zvyšování obsahu vody oproti stavu těsně po drcení. Vlákninové kaly vykazují zatím nejvyšší podíl vody a aby došlo k proschnutí, je nutné s nimi opakovaně manipulovat. Aby nedocházelo k dalšímu zvyšování obsahu vody v biomase, používáme pro skladování betonové plochy nebo plochy z  panelů a hromady s biomasou zakrýváme plachtami. U  štěpky používáme ke  skladování uvolněný sklad z období výstavby teplárny, kam je možné uložit cca 600 m3 štěpky. Sklad je větratelný, takže je využíván i k usušení štěpky. Protože příjem štěpky končí v březnu, je na začátku skladování výhřevnost cca 9 MJ/kg a ke konci se pohybuje 13,5 – 14,5 MJ/kg. Pro porovnání jednotlivých druhů biomasy a spalovaného paliva slouží tabulka 3.

OBJEM SPALOVANÉ BIOMASY Jak už bylo řečeno, od prvního spoluspalování biomasy v  roce 2005 se podařilo i  na  poloprovozním zařízení zajistit organizací práce trvalý nárůst objemu spálené biomasy, jak ukazuje tabulka 4. V roce 2009 předpokládáme dosažení při-

Obrázek č. 4: Schéma principu dopravy a dávkování biomasy

Měrná hmotnost 3

Wtr

Ar

kg/dm

MJ/kg

%

%

Piliny

0,274

9,48

43,41

1,79

Obilný prach

0,208

14,84

11,82

7,08

Štěpky

0,240

13,46

19,85

8,95

Sláma

0,160

10,77

34,13

3,57

Zachycené vlákno

0,910

1,09

69,67

11,15

Uhlí

0,953

13,44

38,85

11,96

Tabulka č. 3: Porovnání jakostních znaků biomasy a uhlí odebíraných Teplárnou Písek, a.s (údaje za rok 2008, u slámy a zachyceného vlákna 2.Q 2009)

Rok

2006

2007

2008

Soze [ t ]

455

1410

4038

Eoze [ MWh ]

466

1212

2901

Soze - spotřeba paliva – obnovitelného zdroje Eoze - elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů Tabulka č. 4: Množství spálené biomasy a výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů

bližně stejného množství spálené biomasy při předpokládané vyšší výrobě elektřiny z  obnovitelných zdrojů, neboť skladbu biomasy chceme přesunout na slámu a granule, které mají vyšší výhřevnost. Po dokončení nového podávacího zásobníku na  biomasu očekáváme nárůst spalované biomasy na  dvojnásobek, za předpokladu příznivých cenových re-

Dodavatel A- skladování v silech

30,01

Dodavatel B- skladování v kontejnerech

40,28

Dodavatel C- skladování na volné ploše

46,53

Tabulka č. 2: Obsah vody Wtr v % v pilinách od jednotlivých dodavatelů – průměr za rok 2008

32

Qir

lací jak u palivových nákladů, tak u zelených bonusů.

VLIV SPOLUSPALOVÁNÍ BIOMASY NA PROVOZ KOTLŮ Po cca čtyřleté zkušenosti se spoluspalováním můžeme potvrdit, že při daném způsobu dávkování a množství 2 - 12 % hmotnostním je hoření ve spalovací komoře klidné bez pulzací. Ve spalovací komoře došlo ke zvýšení teploty zejména při spalování obilného prachu, který má vyšší výhřevnost. S  ohledem na skutečnost, že obilného prachu je odebíráno mnohem méně než pilin, je tento jev mož-

M A G A Z Í N

né eliminovat na skládce biomasy, kdy se promíchávají piliny a obilný prach přímo ve lžíci nakladače. Zároveň se tak omezí prášení. Bude nutné blíže prověřit, zda spoluspalování biomasy zvyšuje i teplotu spalin za ohřívákem vzduchu – vliv na  účinnost kotle. U  nadrcené slámy, kterou jsme začali spalovat v letošním roce, je problémem větší granulometrie a o 30 % menší měrná hmotnost než u pilin, což klade nároky na dopravní cesty. V mlýnských okruzích nedošlo k žádným abnormalitám – zvýšená teplota, mikrovýbuch, zahoření aj., pouze v případě spalování nadrcené slámy občas dochází uvnitř mlýnu k  zanesení míst s  menším prouděním stébly slámy. Z hlediska nedopalů v popílku a ve škváře – neprokázaly se zvýšené hodnoty. Protože se spoluspaluje biomasa o velikosti pilin – škvára neobsahuje nespálené třísky. Zde je zpětná kontrola přes odběr popílku pro cihlářský průmysl – jeden z jejich důležitých požadavků. Ve  spalinových cestách – ohřívák vzduchu, elektrofiltry, nebyly zaznamenány nálepy, abraze ani jiná poškození. Při měření emisí nebyly zjištěny vlivy na hodnoty jednotlivých škodlivin. Na  zauhlovacích trasách dochází k  větší prašnosti, což vyžaduje častější úklid. V roce 2008 byla provedena revize DOPV (opatření proti výbuchu) s měřením a odběrem vzorků na  zauhlování a  výsledky ukázaly, že směs biomasy a  uhlí nepředstavuje z hlediska výbuchu nebezpečí.

EKONOMICKÝ PŘÍNOS SPOLUSPALOVÁNÍ BIOMASY Teplárna Písek, a.s. spoluspaluje biomasu za  účelem dosažení kladných ekonomických přínosů. Do  těchto přínosů lze zařadit následující položky: – zelený bonus k ceně prodané elektřiny, – úsporu povolenek CO2 a – úsporu palivových nákladů. Mezi další přínosy lze zařadit nižší poplatky za emise, likvidaci popílku a snížení mlecí práce, tyto úspory nejsou tak výrazné jako výše uvedené.

Z  hlediska nákladů uvažujeme náklady na  přepravu, platbu dodavateli a  spotřebu elektrické energie na drcení štěpky. Ostatní náklady – nakládání biomasy, její přípravu (u  štěpky) zanedbáváme, protože se jedná o zvýšené využití našich pracovníků v rámci jejich profesních činností. Pro vyhodnocení efektivnosti daného dodavatele se nám osvědčil výnosový kalkulátor, kde pomocí výpočtu v  tabulkovém editoru zjistíme výnosnost pro jednotlivé dodavatele. Zelený bonus Zelený bonus je uplatňován ve smyslu vyhlášky č. 502/2005 Sb. jako příplatek k  ceně za  prodanou elektřinu. Protože se jedná o elektřinu prodanou, je „výtěžnost“ elektřiny z  obnovitelných zdrojů v  našem případě v  každém měsíci rozdílná. Nejlepších hodnot se dosahuje v měsících listopad až únor. Co se týče samotných zelených bonusů - lze konstatovat, že Energetický regulační úřad (ERÚ) ve svých cenových rozhodnutích podstatným způsobem snížil výši zelených bonusů u pilin, když v roce 2006 byl bonus 540 Kč/MWh , od roku 2007 byl stanoven na 240 Kč/MWh a od roku 2009 je 40 Kč/MWh, tj. o  93 % méně. U  štěpky a  obilného prachu jsou od roku 2009 bonusy stanoveny na 690 Kč/MWh. Jak se budou hodnoty bonusů pohybovat v dalších letech bude zřejmé koncem roku po vydání nového cenového rozhodnutí ERÚ. Toto vnáší do celého sektoru dost významný prvek nejistoty. Úspora povolenek CO2 Z  hlediska výpočtu vyprodukovaného množství CO2 se postupuje shodně přes emisní faktory jako u uhlí, za vykázané množství CO2 z  biomasy se povolenky neodevzdávají. Tak je možné tyto volné povolenky využít na trhu nebo v případě nedostatku povolenek není nutné tyto dokupovat. Za rok 2006 nám vyšla úspora povolenek 1,24 ks na 1 t spálené biomasy, ale v roce 2009 už jen 0,96 ks povolenky na 1 t spálené biomasy. Tato skutečnost souvisí s  poklesem výhřevnosti spalované biomasy.

Úspora palivových nákladů Na  základě zkušeností některých teplárenských společností jsme zvolili z  hlediska výkupních cen od  dodavatelů námi stanovenou pevnou výkupní cenu a  hledali jsme dodavatele, kteří jsou ji ochotni akceptovat. Tato pevná výkupní cena nám umožňuje dosáhnout v letošním roce již podstatné úspory i  u  palivové složky. Tj. cena za  GJ v  biomase je příznivější než za GJ v uhlí. Výše této úspory závisí na přepravní vzdálenosti a výhřevnosti, resp. obsahu vody v  nakoupené biomase.

ZÁVĚR Na základě dosavadních poloprovozních zkušeností můžeme potvrdit, že spoluspalování biomasy s hnědým uhlím na tlukadlových mlýnech je technicky možné a bezpečné. V  současné době, kdy například v  loňském roce se objevovaly problémy s  dodávkami uhlí, představuje možnost spoluspalování biomasy diverzifikaci palivové základny. Spoluspalování biomasy představuje ve srovnání s uhlím zvýšenou pracnost a představuje pouze částečnou náhradu tohoto fosilního paliva, neboť dostupnost biomasy za přijatelné ceny je omezená. Dalším rizikem je uplatňovaná změna sazeb za  zelené bonusy a  značná roztříštěnost dodavatelů biomasy. Na  základě dosavadních zkušeností budeme žádat orgány ochrany ovzduší na zvýšení podílu spoluspalování biomasy na 12 % hmotnostních. V případě získání dodavatelů, kteří akceptují nastavené výkupní ceny, lze očekávat zajímavé ekonomické přínosy. Článek převzat z časopisu 3T Teplo Technika Teplárenství č. 1/2009 a zaktualizován.

O AUTOROVI Ing. FRANTIŠEK MELOUN absolvoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, obor ekonomika a řízení energetiky. V letech 1988 – 1990 absolvoval postgraduální studium - obor teplárenství při Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. V letech 1985 - 86 pracoval v různých funkcích při výstavbě Sdruženého tepelného zdroje v Písku a od roku 1986 až do současnosti na písecké teplárně zastává funkci zástupce ředitele a.s. pro provoz. Je členem některých odborných komisí při Teplárenském sdružení ČR. Kontakt na autora: [email protected]

33

E

L

E

K

T

R

O

E

N

E

R

G

E

T

I

K

A

Úspory energie Ing. Vladimír Vlk, Ministerstvo životního prostředí

ZELENÁ KNIHA O ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Budoucí politiku Evropské unie v oblasti úspor energie a posilování energetické účinnosti nastínila „Zelená kniha EU o energetické účinnosti“. Při této příležitosti komisař Piebalgs upozornil, že pokud by nebyla přijata žádná dodatečná opatření, spotřeba energie v EU by v příštích 15 letech stoupla minimálně o 10 %. To by bylo velmi nepříznivé, neboť podle odhadů bude v roce 2030 EU závislá ze 70 % na dovozu veškeré energie (z toho 90 % ropy a 80 % dovozu plynu) ze zahraničí. Nevyzpytatelné ceny energetických surovin jsou navíc dalším potenciálním rizikem. Zelená kniha proto naznačuje řadu možností, jak dosáhnout cíle do roku 2020 uspořit 20 % spotřeby energie v  EU prostřednictvím změny chování spotřebitelů (např. výměna starého bojleru, pravidelné kontroly tlaku v pneumatikách aut či kvalitní izolace střechy rodinných domků) a širšího zavádění účinnějších technologií v  podnikatelské sféře. Pro realizaci úsporných opatření domácnostmi i  podniky je však zapotřebí, aby státní správa představila dostatečné motivační pobídky. V rámci Zelené knihy je navrhováno, aby členské státy povinně zpracovávaly pravidelné roční plány energetických úspor, které pak budou pečlivě aplikovat pod dohledem EU. Mají zahrnout lepší informace pro občany, lepší označování energetické spotřeby na výrobcích, ale i daňové nástroje, jako postihy plýtvačů a úlevy spořičům, státní podpory i  evropské fondy lépe cílené na  energetickou účinnost či vylepšení směrnice o  izolaci budov. K dosažení všech těchto cílů Komise vyzývá k  vytváření partnerství mezi Evropskou komisí, členskými státy na  národní i  regionální úrovni a ostatními relevantními subjek-

V současné době probíhá diskuze v oblasti úspor energie jak v odborné energetické veřejnosti, tak i politickém spektru. Jedním z úsporných opatření je energetická efektivita (účinnost) v jednotlivých sektorech hospodářství. Evropská unie v roce 2005 navrhla využít energetické účinnosti vedoucí k úsporám energie. ty typu mezinárodních finančních institucí. V  této souvislosti hraje důležitou roli Mezinárodní finanční korporace (IFC), jejíž podpůrné programy lze využít i v České republice. Výstupem Zelené knihy, která je nyní otevřena konzultacím zainteresovaných stran, bylo v roce 2007 vydání konkrétnějšího akčního plánu, který definuje jednotlivé legislativní akty k provedení potřebných opatření.

ZMĚNA POHLEDU NA ÚSPORY Zvýšení cen ropy počátkem sedmdesátých let přimělo země EHS k tomu, aby přehodnotily svoji spotřebu energie s cílem stát se méně závislé na ropě. Pokrok v tomto ohledu způsobil, že koncem sedmdesátých let došlo k narušení pevné vazby mezi růstem HDP a spotřebou energie. Tato skutečnost se odrazila i v postupném snižování energetické náročnosti do současné doby, např. v Německu a Dánsku se energetická náročnost snížila o 40 %, ve Francii o 30 %. Energetická krize v sedmdesátých letech se nedotkla tak radikálně zemí východního bloku, neboť dodávky ropy byly zajišťovány z tehdejšího Sovětského svazu. Cena energie byla v naší republice v průběhu sedmdesátých až devadesátých let stále nízká oproti zemím EU. V současné době dochází k razantnímu snižování energetické náročnosti, která se projevuje nárůstem cen a současně ovlivňováním sociálních podmínek obyvatel. Tato skutečnost je do značné míry zneužívaná politiky k populistickým proklamacím a slibům udržení nízkých cen energie. Narušení vazby mezi HDP a spotřebou energie v EU-25 je na obrázku 1.

Obrázek č. 1: Vývoj poptávky po primární energii a „negajoulech“ v EU-25 Zdroj: Enerdata (výpočty na základě údajů Eurostatu) Pozn.: Negajouly jsou úspora energie vypočtená na základě energetické účinnosti z roku 1971

34

Současná spotřeba elektrické energie a rozvoj dopravy ovlivňuje emise skleníkových plynů. Energetická účinnost je jedním ze stěžejních nástrojů jejich snížení. K tomuto účelu byla v roce 2006 vydána směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady č. 32 „O energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách“. Hlavním cílem této směrnice je dosažení úspor energie vypracováním programů a opatření, které tento cíl naplní. Dalším aspektem směrnice je vytvoření podmínek pro energetické služby u konečného uživatele jednotlivých forem energie, které povedou k efektivitě a spolehlivosti distribuce. K tomuto účelu členské státy EU vypracovaly akční plán, který zahrnuje následující strukturu:  analýzu spotřeb energie a  stanovení potenciálu možných úspor,  indikované cíle úspor, které povedou ke snížení průměrné roční spotřeby o 9 %,  stanovení podmínek k  dosažení úspor energie prostřednictvím energetických služeb,  zřízení fondů a stanovení mechanismu financování. Aby se dosáhlo úspor ve všech oblastech, je nezbytně nutné stanovit potenciál podle kategorií:  průmysl a energetika,  budovy pro bydlení,  budovy pro komerční účely a doprava. Výroba a distribuce energie  požadavky na  minimální účinnost energetických zdrojů < 20 MW,  podpora kogenerace (v  rámci EU 13  % elektřiny),  harmonizace výpočtových metod pro vysoce účinnou kogeneraci,  harmonizace záruk původu za  elektřinu vyrobenou v kogeneraci,  požadavky na účinnost v rozvodech tepla (norma) Energetická náročnost budov  návrh minimálních požadavků na  měrnou spotřebu energie [kWh/m2] u  nových i  rekonstruovaných budov byl aplikován ve  směrnici MPO č. 148/2007 Sb. o  energetické náročnosti budov. Tato směrnice se v současné době novelizuje,  cílové hodnoty energetické náročnosti nových budov na  úrovni „pasivních domů“ od roku 2015,  cílem je snížení hranice pro povinnost zpracování energetického průkazu u stávají-

M A G A Z Í N

Tabulka č. 1: Konečná spotřeba energie – varianta A (Business As Usually) 2

cích budov pod současných 1 000 m Hospodárnost automobilů  štítkování automobilů,  emisní limit 120 g CO2/km u nových automobilů,  štítkování pneumatik (norma na stanovení valivého odporu),  povinný monitoring tlaku v  pneumatikách Finanční mechanismy  revolvingové fondy EBRD, EIB,  harmonizace daní z  motorových paliv – proti „benzinovému turismu“,  zdanění vozidel podle produkce CO2

ÚSPORY ENERGIE V ČESKÉM PROSTŘEDÍ Konečná spotřeba je spotřeba paliv a  energie zachycená před vstupem do  spo-

třebičů, ve kterých se využije pro finální užitný efekt, nikoli pro výrobu jiné energie (s výjimkou druhotných energetických zdrojů). Na  tomto principu byla „Nezávislou energetickou komisí“ (dále jen NEK) provedena analýza podle jednotlivých sektorů v národním hospodářství. Při hodnocení konečné spotřeby energie (dále jen KSE) se provedlo porovnání s dokumentem DG TREN „Energy baseline scenario to 2030“, ve kterém se předpokládá nárůst spotřeby v roce 2030 o 20,5 % oproti roku 2006. Výše uvedený model scénáře vychází z předpokladů, které jsou určeny následujícími kategoriemi:  technicko-ekonomické parametry,  politické předpoklady,  ceny CO2,  míra poklesu (inflace),  diskontní míra,

Tabulka č. 2: Konečná spotřeba energie – varianta D (referenční)

Zdroj: Statistiky MPO  počet domácností a populace,  HDP a odvětvová produkce,  ceny dovozu energie,  daňová míra.

V modelu nejsou zahrnuty úspory a výpočet je proveden scénářem „Bussiness as usually“. Tento scénář je srovnatelný se scénářem „A“, který je uveden závěrečné zprávě NEK. V  tomto scénáři se počítá s  nárůstem elektrické energie 2030/2006 o  24,1 %, což není v rozporu s předpokladem DG TREN. Celková prognóza KSE je dána součtem jednotlivých KSE podle jejich forem v těchto uvažovaných sektorech v jednotlivých letech. Uvažované formy KSE v  rámci tohoto modelu jsou:  tuhá (černé, hnědé uhlí, lignit, biomasa a další produkty vzniklé jejich zpracováním, jako je např. koks, pelety a brikety),

Zdroj: Statistiky MPO

35

E

L

E

K

T

R

O

 kapalná (např. benzín, nafta, lehký topný

olej a další ropné produkty),  plynná (zemní plyn a  další produkty technologie zplyňování v  rámci energetické transformace, jako je např. bioplyn z  organického odpadu),  centralizované teplo (všechna vyrobená tepelná energie užitá na vytápění, ohřev teplé užitkové vody a na technologické procesy vyrobené v rámci systémů centrálního zásobování teplem v síti jejich tepláren a výtopen),  elektrická energie (veškerá dodaná elektrická energie konečným zákazníkům v rámci příslušné regionální distribuční soustavy). Prognóza KSE je uvažována do roku 2050 v pětiletých periodách. V rámci této prognózy se vychází ze statisticky ověřených hodnot KSE v roce 2005. V doporučeném scénáři „D“ v závěrečné zprávě NEK se uvažuje uplatnění úspor, které jsou reálné při efektivním zacházení se všemi formami energie napříč jednotlivými sektory národního hospodářství tak, jak je uvedeno v  prvním Akčním plánu o  energetické účinnosti za ČR podle směrnice 2006/32/ ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice 93/76/EHS. Realizace úspor se přímo promítá do primárních energetických zdrojů snížením spotřeby tepla v  budovách a paliva v dopravě. Dalším důležitým faktorem uplatňování úspor v  průmyslu a  ener-

E

N

E

R

G

E

T

getice je nasazení energeticky efektivních technologií, které budou respektovat princip BAT (Best Available Technics).

ZÁVĚR V rámci úsporných opatření, která se začínají uplatňovat ze státních podpor na  zateplování domů, které předpokládáme až 40 % současné spotřeby, bude docházet ke  snižování výroby v  centralizovaných zdrojích tepla (CZT). Již dnes dochází ke změně způsobu vytápění z CZT v sídlištích, kde jsou zatepleny panelové domy. Tepelné zdroje jsou předimenzované a výroba tepla je realizována s nižší účinností, což se projevuje ve vyšší ceně. Majitelé domů nebo společenství vlastníků tento problém řeší odpojováním od  centrálních zdrojů a výstavbou domovních kotelen. Tento proces ještě neefektivní výrobu tepla zhoršuje. Navíc v sídlištních lokalitách bude docházet ke zhoršování kvality ovzduší s negativním dopadem na zdraví obyvatelstva. Možným řešením je v průběhu zateplování rekonstruovat centrální zdroje, které mohou přecházet z výtopenského systému na kombinovanou výrobu energie. Současně bude nezbytné rekonstruovat rozvody na  vytápění, aby se snížily ztráty na  maximální hranici 8 %. K  podpoře zateplování domů je důležité i podpořit investice do tepelných zdrojů formou vhodné kombinace poplatků za znečišťování ovzduší a odpisové politiky. Přechodem na kombinovanou výrobu energie se zvýší efektivita využití pri-

I

K

A

márních energetických zdrojů. Příkladem nám může být Dánsko, které do svoji legislativy zavedlo, že nový energetický zdroj musí být kombinovaný. Věřím, že touto cestou se vydá i naše republika.

O AUTOROVI Ing. VLADIMÍR VLK absolvoval v roce 1979 Fakultu strojní ČVUT v Praze. V souvislosti se svým působením absolvoval řadu kursů a atestací, je autorizovaným inženýrem pro technologická zařízení staveb a energetickým auditorem (člen ČKAIT, AEA, AEM a COPZ). Má více než 25 let zkušeností s provozem, obsluhou a údržbou parních a jaderných elektráren. Byl zaměstnán v jaderné elektrárně Dukovany, v elektrárně Mělník a ve ŠKODA PRAHA a.s. jako směnový inženýr a vedoucí najížděcí skupiny, převážně při uvádění elektrárenských bloků do provozu, zaškoloval provozní personál v nových elektrárnách. Od roku 1994 působil jako poradce v oblasti energetiky a životního prostředí ve firmě EM Consult s.r.o. Nyní pracuje na Ministerstvu životního prostředí ČR ve funkci ředitele Odboru udržitelné energetiky a dopravy. Kontakt na autora: [email protected]

Asociace energetických manažerů vás srdečně zve na plánované semináře

Úspory energie v bydlení, které se budou konat v průběhu 2. pololetí roku 2009 ve všech krajích ČR a budou probíhat ve spolupráci s příslušnými EKIS. 36

E

L

E

K

T

R

O

E

N

E

R

G

E

T

I

K

A M A G A Z Í N

Úspory v prostředí průmyslových podniků Ing. František Urbaník, ředitel společnosti, AISE, s.r.o.

V

e své podstatě je obecný návod velmi jednoduchý. Zanalyzujeme současný stav, najdeme varianty technicky proveditelného řešení, vyhodnotíme možné úspory a  ekonomickou návratnost, zrealizujeme a uspoříme. Nabízí se i cesta nejmenšího odporu, tedy začít od  konce. Ušetřit bez investic. Vyvinout patřičný tlak na obchodníky s  energetickými médii a  donutit je snížit ceny. Jasné, jednoduché řešení s okamžitými výsledky. Nicméně hledání úspor v  rámci efektivnějších energetických technologií nebrání symbióze nízkých cen energie a  energetických úsporných řešení. V extrémních případech je vysoká návratnost investic do energetických úspor okamžitá, ve  většině případů však potřebujeme více času na optimální nastavení řízení energetických toků a vyhodnocení všech možných efektů.

MUSÍME SI UMĚT PŘIZNAT, JAK NA TOM JSME A ČEHO CHCEME DOSÁHNOUT Vyhodnotit výchozí stav je samozřejmě prvním krokem v  hledání možných úspor. V  tento moment by mělo být zřejmé, nejen jaká média využíváme, ale jaká ve  skutečnosti potřebujeme. Nezaměřujeme se jen na  vstupy, ale na  požadovaný výstup pro činnost podniku. Právě požadované výstupy ovlivní i zvážení změny technologie přípravy energetického média. Pokud si dokážeme odpovědět na  otázku, jaké výstupy potřebujeme pro fungování výroby, v  jakém množství je spotřebováváme a  kolik nás stojí, jsme na  správné cestě hledání úspor. Je nasnadě, že spotřeba se mění v čase, tedy ji musíme měřit a  regulovat. Tady má své místo systém, který data vyhodnocuje a  ovlivňuje. V  případě našich zákazníků je to AISYS. AISYS umožňuje měření a regulaci všech druhů energetických a technologických veličin: elektrické energie, tepelné energie (vodní pára, teplá a horká voda, teplá užitková voda), zemního plynu, vody, tlakového vzduchu a technických plynů, odpadních vod. Systémem lze mimo jiné řídit kotelny, výměníkové stanice, kompresorovny, vzduchotechnické a  chladírenské jednotky a další technologické celky.

Mít náklady pod kontrolou je úsilím mnoha manažerů. Především v době, kdy je nezbytné zaměřit se na jejich racionalizaci. Samozřejmě, že jednu z významných položek nákladů tvoří náklady na jednotlivé formy energie. Cílem je najít řešení, které nám ať už z krátkodobého či dlouhodobého hlediska přinese příslušný ekonomických efekt za podmínky řádného fungování potřebných technologií. HLEDÁME, KDE USPOŘÍME Elektrická energie Porovnání sjednaných odběrových diagramů se skutečnou potřebou je běžný postup. Pokud tok jednotlivých forem energie není měřitelný a  není regulován, jsme závislí na lidském faktoru. V praxi se setkáváme s tím, že regulace probíhá ručně a tedy závisí na schopnostech obsluhy a ochoty obsluhy strojů splnit požadované ponížení výkonu. Tato regulace je absolutně nedostatečná a není na  ni spolehnutí. Výsledkem je nutnost sjednání vysokých rezerv na odběr média. Jednou z možností úspor z hlediska sjednávání elektrické energie je zrovnoměrnit spotřebu a tím optimalizovat sjednanou hodnotu rezervované kapacity. Další možností, která je v praxi uplatňována, je převedení plánování odběru na jednotlivá střediska, která vystupují samostatně. Na  základě diagramů od středisek programovou optimalizací podniková energetika sjednává svůj diagram. Při posuzování úspor dojdeme i k variantě razantního řešení, tedy změny technologie. V roce 2006 jsme na základě předchozích vstupních údajů (a faktu, že průtok páry byl „škrcen“ redukčním ventilem na další potřeb-

nou hodnotu nezbytnou pro výrobu) navrhli použití jednostupňového parního radiálního protitlakého turbosoustrojí s  integrovanou převodovkou výrobce Gestra (G-Team), tzv. točivé redukce, typ TR320 o svorkovém elektrickém výkonu generátoru 252 kW pro gumárenský podnik MITAS Praha. Jedním z  hlavních parametrů stanovení výkonu turbíny je průtok páry. Na  základě podrobného rozboru průtoku páry na stávající redukci byl stanoven její charakteristický průběh. Tento průběh se pohyboval od 7 až do 16 t/h páry, charakteristický průtok páry okolo 12 t/h. Na zjištěné průtočné množství byla následující turbína navržena. Tato turbína s  převodovkou a  generátorem byla umístěna na  základovém rámu. Je vybavena mikroprocesorovým ovládáním a regulací umožňující kontinuální změnu výkonu turbíny v závislosti na průtočném množství páry. Součástí rámu je olejová nádrž, chladiče oleje, olejové filtry a  regulační a  mazací systém. Turbína byla vybavena lokálním řídícím a  regulačním systémem AMIT s propojením na nadřazený celopodnikový systém AISYS. Turbínu je možné ovládat lokálně z  panelu umístěného v  její blízkosti nebo z nadřazeného dispečinku AISYS.

Obrázek č. 1: Obrazovka přehledu hlavních parametrů parní redukce

37

E

L

E

K

T

R

O

Obrázek č. 2: Točivá redukce MITAS Praha

Ekonomická analýza investora potvrdila původní předpoklad návratnosti investice do 3 let. Výsledná návratnost byla 2 roky a 7 měsíců. Podobné řešení o elektrickém výkonu 700 kW v  současné době realizujeme na Slovensku v areálu Chemko Strážske pro společnost TP2. Možnosti úspor z pohledu technologií záleží samozřejmě na množství, typu a charakteru výrobních zařízení a  samotné výroby. Příkladem může být nasazení frekvenčních měničů na motory čerpadel, ventilátorů, drtičů, dopravníků. Například v oblasti čerpací práce (oběhových čerpadel, přečerpávacích systémů atp.) lze takto ušetřit až 60 % nákladů na  tuto práci – energii. Implementujeme-li technologická zařízení do systému, který bude analyzovat jejich stavy, pak zákonitě přinese tzv. technologická optimalizace a kázeň další nemalé úspory. Tlakový vzduch Pokud potřeby podniku zahrnují i výrobu stlačeného vzduchu, nabízí se široké spektrum možností, které máme dlouholetou spoluprací s  výrobci kompresorových jednotek velmi detailně propracované. Zde dochází rovněž k  významným ekonomickým efektům (využití rekuperace tepla, měniče, kaskádové řízení). Výroba stlačeného vzduchu patří mezi energeticky nejnáročnější procesy. Neefektivní spotřeba elektrické energie při výrobě stlačeného vzduchu, nadměrné ztráty v rozvodech, nevhodné použití stlačeného vzduchu, nesprávně stanovený provozní tlak v síti a  špatný technický stav kompresorů jsou stěžejními faktory, které negativně ovlivňují ekonomii výroby stlačeného vzduchu. Pro minimalizaci těchto faktorů je třeba pravidelně prověřovat hospodárnost výroby stlačeného vzduchu, měřit výkonnost a  příkon kompresorů, spotřebu pneumatických strojů, ztráty v rozvodech a další fyzikální parametry vypovídající o technickém stavu zařízení.

38

E

N

E

R

G

E

T

AISE účinně realizovala řadu energeticky úsporných opatření mimo jiné v  areálu ČKD či Barum Continental. V ČKD nejdříve provedla výběr uvažovaných výrobců zařízení a  poté rekonstruovala kompresorovnu s  kompresory Atlas Copco a  distribuci stlačeným vzduchem (zcela na novém místě z důvodu optimalizace distribuce stlačeného vzduchu). AISE ve  spolupráci se společností IPT provedla měření výroby vzduchu a stanovila zadání pro návrh kompresorů. Součástí realizace byla kompletní instalace včetně stavebních úprav vhodného stávajícího objektu umístěného optimálně v distribuční síti, NN silového připojení, potrubí, armatur, vzduchotechniky. Původní kompresory překročily životnost a  jejich účinnost byla mizivá. Energetická náročnost původní výroby vzduchu byla po  vyhodnocení čtyřnásobně vyšší, než nové řešení. Navíc se eliminovaly tlakové rozdíly v distribuci. Osvětlení vnitřních i venkovních prostor Na základě přesného zmapování venkovního i vnitřního prostoru by měla být zpracována bilance intenzity osvětlení prostor a jejich výkonového zatížení. Pro snížení odběru jednotlivých sekcí světelné soustavy doporučujeme nasazení automatické regulace osvětlení. Automatická regulace osvětlení rovněž zajistí na  základě snímání světelné úrovně značné úspory elektrické energie. Ze zkušeností považujeme za ekonomicky velmi úspěšnou variantu i hladinové vypínání osvětlení, kdy pro regulaci osvětlení v jednotlivých provozech navrhujeme instalaci jednoho digitálního luxmetru LX-2 (jedna vyhodnocovací jednotka se dvěma čidly intenzity venkovního osvětlení). Na základě zkušeností je navrženo řešení, kdy se snímá pouze intenzita venkovního osvětlení a  nastavením intenzity v samostatném dialogu pro jednotlivé sekce se nastaví úroveň intenzity pro vypnutí. Tedy v sekci, kde je podíl venkovního osvětlení menší, se nastaví hodnota intenzity vysoká, a naopak v sekcích, které jsou velmi prosvětlené, se nastaví hodnota nižší. Toto řešení bylo s úspěchem aplikováno ve výrobních halách VSS Košice a SOR Libchavy. Klimatizace a vytápění Posouzení úsporných řešení ve  vytápění a  klimatizaci prostor vyžaduje zmapování umístění, počtu, parametrů, spotřeby topných zařízení a  jejich technického stavu. Samozřejmě je vhodné prověřit možnosti změny technologie vytápění, popř. klimatizace. Na otázku, zda má smysl regulovat a udržovat zastaralé technické zařízení s vysokými provozními náklady, zná každý odpověď. U  již zmiňovaného areálu ČKD investor přistoupil k vytvoření automatizovaného

I

K

A

PŘEDSTAVENÍ SPOLEČNOSTI AISE, s.r.o. Od roku 1995 realizuje opatření v oblasti úspor energie. Implementovala více než 400 vlastních systémů měření a regulace. Dnes se prezentuje měřícím a regulačním systémem AISYS. Systém AISYS je určen pro automatizaci a informatizaci podnikové energetiky a technologických celků. Na základě požadavků trhu se nyní soustřeďuje na komplexní realizaci energetických řešení. AISE navrhla, realizovala a financovala mnoho úsporných programů, zpravidla změn způsobu vytápění a využití tepla ve významných strojírenských podnicích. Uplatnila i energetické technologie, jako jsou realizace točivé redukce, horkovodní stanice v gumárenském průmyslu, dodávky a regulace kompresorových a čerpacích stanic. provozu a centrálního dispečinku stávajících lokálních kotelen a  teplovodního systému. Při implementaci MaR (měření a  regulace) systému pro bezobslužný provoz byla současně částečně řešena regulace teploty vody a výkonu kotlů. Úspora se promítla do snížení osobních nákladů (5 pracovníků) a úspor spotřeby tepla. Návratnost investice byla zkalkulována na 19 měsíců. Výsledky případových studií v  některých průmyslových podnicích jsou až překvapivě pozitivní. Pro Slovenské energetické strojárne Tlmače (SES) jsme v minulém roce navrhovali mimo jiné změnu koncepce zásobování teplem a rekonstrukci osvětlení hal. Doporučili jsme přechod na jiný systém vytápění formou místních plynových tepelných zdrojů pracujících s vyšší účinností, kvalitní automatickou regulací a minimálními nároky na údržbu. Po zkušenostech s realizací podobných průmyslových areálů lze změnou technologie vytápění a  přechodem na  plynové očekávat energetické úspory min. 30 %, může však dosahovat až 70 %. V případě SES jsme garantovali energetické úspory u  vytápění v rozsahu 30 %. V  oblasti osvětlení jsme navrhovali nový typ osvětlení a optimalizaci okruhů (zón) v  jednotlivých částech hal pro automatické řízení (hladinové) dle okolního osvětlení při stálém měření luxmetry a  implementaci

M A G A Z Í N

do centrálního MaR systému. Při dobudování celého systému a  jeho využití pro všechna používaná média podniku jsme avizovali jednak významný ekonomický přínos, jednak technický, s dlouhodobou vysokou užitnou hodnotou. Předpokládaná ekonomická návratnost po implementaci všech opatření se pohybovala mezi 8 až 9 měsíci. Vodní hospodářství Dalším energetickým médiem, které se významnou měrou podílí na energetické náročnosti, je vodní hospodářství. Dnešní stav rozvodů vody není nijak uspokojivý, dochází ke značným ztrátám a únikům. Na základě zkušeností s nasazováním systému AISYS za  stávajícího stavu rozvodu vody a  neexistence měření jsou dosahované úspory až 50 % z celkového množství vody. Po nasazení přesného měření vstupů i podružných vývodů a jejího pravidelného vyhodnocení budou dány předpoklady a  vstupní informace pro analýzu veškerých úniků.

ce. Systém by měl být modulární a otevřený, který můžeme v případě potřeby rozšiřovat. Systém AISYS tyto předpoklady splňuje. Zajišťuje měření dat, jejich periodický sběr, lokální regulaci a  řízení, lokální archivaci v procesních stanicích pro všechny měřené a regulované veličiny, monitorování a archivování údajů v parametrech odběru všech forem energie, dálkové ovládání, globální regulaci a řízení, průmyslové propojení procesních a datových stanic a počítačovou vizualizaci dat na  profesionální úrovni, přesně dle požadavků objednatele. V  neposlední řadě AISYS vyhodnocuje a zpracovává data (spotřeby, statistické přehledy, prognózy, grafy, energetická náročnost na  jednotku výroby, bilance, fakturace). Pro efektivní provozování měřícího a regulačního systému je podstatné i použití měřicí techniky a zohlednění provozních nároků této techniky. Je vhodné sjednotit druhy techniky, zvážit nároky na  náhradní díly, dostupnost servisu a  možnosti ověřování měřidel.

SYSTÉM MĚŘENÍ A REGULACE Energetické úspory stejně jako každý jiný náklad vyžadují individuální posouzení v rámci daného průmyslového podniku. Pro racionální rozhodnutí energetika je v  každém případě vhodný systém měření a regula-

ZÁVĚR Stále rostoucí ceny energetických vstupů se budou více promítat do cen výrobků či služeb. V rámci dosažení konkurenceschopnosti musí výrobce tyto náklady minima-

lizovat. V  mnoha podnicích je energetika vnímána jako nutné zlo a výroba s ní dostatečně nespolupracuje, což významně prodražuje energetické vstupy. Tuto situaci je nezbytné změnit. V  období poklesu výroby o  to rychleji. Částečná i  razantní řešení v  oblasti úspor vyžadují jasně stanovené parametry, nejen dosažitelných cílů, ale i  vstupních podmínek, od  všech účastníků procesu výroby. Jen tak se můžeme po realizaci úsporných opatření usmívat nad fakturami od dodavatelů energie.

O AUTOROVI Ing. FRANTIŠEK URBANÍK vystudoval Fakultu elektrotechnickou, obor elektroenergetické inženýrství, na Vysokém učení technickém v Brně. V předchozích zaměstnáních pracoval jako hlavní energetik VS Slavičín a systémový inženýr zakázek IMC Zlín. Od roku 1996 se podílí na realizaci energetických projektů. V současné době zastává pozici ředitele a jednatele AISE, s.r.o. Kontakt na autora: [email protected]

39

E

K

O

L

O

G

I

E

Optimalizace energetického hospodářství a úsporná opatření v Plzeňském Prazdroji a.s. Ing. Michal Pešta, specialista energetiky, Plzeňský prazdroj

VYUŽITÍ TEPLA ODPADNÍCH VOD Odpadní vodu lze chápat jako druhotnou surovinu. Podrobným rozborem jejích vlastností se lze rozhodnout, jak ji dále využít, neboť odpadní vody mají zpravidla mají značný obsah tepla, které je možné druhotně využít. Dříve snad bývalo problémem, že pro znečištěné vody neexistovaly vhodné výměníky. Dnes však již existují zařízení pro jakkoli znečištěnou odpadní vodu. Dále se pokusím přiblížit hlavní typy výměníků a jejich využití v našich provozech. Typy výměníků pro různé znečištění odpadní vody Typy pro výměnu čistá voda – odpadní voda a zhodnocení jejich ekonomického přínosu

Obrázek č. 1: Princip výměníku špinavá voda - čistá voda

40

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Optimalizace energetického hospodářství je vždy dána charakterem provozu, požadavky technologie a pokročilostí řízení jednotlivých systémů. S kolegy v Prazdroji jsme nastoupili cestu k postupné eliminaci ztrát, ať už tepla, chladu, nebo elektrické energie. A to postupným zmenšováním počtu kondenzátních stanic, které neběželo ruku v ruce s rozvojem závodu, eliminací zbytečné akumulace ledové vody, odstavení odlehčených traf a v neposlední řadě optimalizací řídících algoritmů jednotlivých energetických systémů tak, aby byl zaručen chod zařízení s optimální účinností. Tyto věci lze však dělat pouze na základě dokonalé znalosti energetického systému závodu, a tak se ve svém článku omezím na představení technologií, které nám v současnosti dovolují využít dříve opomíjené zdroje energie.  Deskové výměníky Je možné je použít pouze pro vody znečištěné rozpuštěnou nebo kapalnou odpadní látkou, kterou je třeba pivo. Tyto se budou odpadní vodou snáze zanášet a pro případ, že se zvolí pájené výměníky, je v podstatě možné čistit je pouze chemicky. Rozhodujícím momentem pro jejich instalaci je cena, která je výrazně nižší než pro jiné typy. Ekonomické zhodnocení – deskový výměník bude využit při instalaci využití tepla odpadní vody z výplachu sudů na předehřátí vody pro výplach sudů, celá akce stála cca 1 mil. Kč, z  toho bude cena výměníku činit 50 000 Kč. Spirálové výměníky pro shodnou aplikaci by stály 400  000 Kč. Ze současného

provozu je patrné, že předpokládaná úspora 1 mil. korun ročně bude naplněna.  Trubkové, spirálové výměníky Je možné je použít i pro vody znečištěné jemnými mechanickými částicemi jen s  tou podmínkou, že ohřívané médium se nachází uvnitř trubek, zatímco zdroj tepla proudí pláštěm, tedy obrácené zapojení, než bývá obvyklé. Ekonomické zhodnocení – spirálový výměník je využit pro dochlazení odluhu za parním kotlem v pivovaru Velké Popovice. Celá instalace stála 200 000 Kč, prokazatelná úspora 350 000 Kč ročně. Výměníky špinavá voda – čistá voda Je možné použít v  podstatě pro jakkoliv

Zdroj: www.sakal-ovt.cz

M A G A Z Í N

znečištěnou vodu, podmínkou však je, že teplo musí být dodáváno do čistého média, které neobsahuje žádné dodatečné znečištění. Princip výměníku spočívá v tom, že teplá odpadní voda teče po absorbéru, který je tvořen absorpčním plechem a plochými trubkami, jimiž protéká ohřívaná čistá kapalina. Výměníky při správném zapojení dokáží i z minimálního rozdílu 5 °C získat z odpadu až polovinu jeho energie. Ekonomické zhodnocení: Pro aplikace, kde byl dosud výměník namontován, se pohybovala návratnost vždy do jednoho roku. Výměníky špinavá voda – špinavá voda Do  těchto výměníků lze pouštět z  teplé i studené strany znečištěné médium. Základní konstrukce výměníku spočívá na  dvou pravidelně zvlněných trubkách, které jsou do sebe vloženy, přičemž ochlazované médium obvykle proudí vnitřní trubkou a ohřívané médium pláštěm. Ekonomické zhodnocení – o instalaci výměníku bylo uvažováno pro předehřev vody před anaerobním reaktorem pro čističku odpadní vody (ČOV) pivovaru ve Velkých Popovicích. V případě, že by byl pro předehřev využíván zemní plyn, byla by čistá návratnost při ceně 6 mil. Kč 2,5 roku. Vzhledem k využití bioplynu bylo toto úsporné opatření odloženo.

Obrázek č. 2: Výměník unex

Tlak [MPa abs.], teplota vstup [°C]

Tlak[MPa abs.], teplota výstup [°C]

Elektrický výkon [kW]

1.6 MPa, 195 °C

0.6 MPa, 160 °C

200 kW

1.6 MPa, 280 °C

0.6 MPa, 200 °C

310 kW

Tabulka č. 1: Vliv teplotního spádu na účinnost parní turbíny

MOŽNOSTI KOGENERACE (MOŽNOSTI VÝROBY ELEKTRICKÉ ENERGIE) Elektrickou energii můžeme generovat třemi způsoby:  záměrně vytvořeným entalpickým spádem (parní nebo spalovací turbína, pístový motor),  ztrátovým entalpickým spádem (náhrada parních redukčních ventilů točivou redukcí nebo pístovým motorem),  využitím odpadních tlakových spádů (výškové spády vody, redukce zemního a technických plynů, chlazení).

Tento typ kogenerace je v  investičním plánu na  rok 2009 pro spalování bioplynu na ČOV pivovaru Velké Popovice. Předpokládané investiční náklady jsou 6 mil. Kč a předpokládaná čistá návratnost 3 roky.

Možnosti využití záměrně vytvořeného entalpického spádu (parní nebo spalovací turbína, pístový motor)

Spalovací turbína Spalovací turbína – expanze plynu ve spalovací komoře roztáčí hřídel turbíny a  s  ní i generátor. Spaliny za turbínou jsou schopny vyvíjet páru o poměrně vysokých parametrech, až 400 °C. Účinnost přeměny na mechanickou energii je okolo 30 %, celková účinnost systému až 85 %. Cena turbíny pro nízké výkony je však dvojnásobná oproti ceně pístového motoru (pro 1,2 MWel pístový motor 28 mil. Kč, turbína 60 mil. Kč - s rostoucími výkony tento poměr klesá).

Spalovací pístový motor Spalovací pístový motor mechanickým pohybem na  hřídeli pohání generátor a  teplo je získáváno z chlazení pístů a jeho spalin. Tuto aplikaci pokládám za natolik známou, že se jí zde nebudu šířeji věnovat. Při současných cenách energie se o ní však již vyplatí uvažovat i v případě, že bychom měli spalovat zemní plyn, avšak jen s tou podmínkou, že budeme mít dostatečnou tepelnou spotřebu v  teplotách do 100 °C. Nad těmito teplotami je již potřeba volit jiné kogenerační zdroje. Účinnost přeměny tepelné na  mechanickou energii je až 40 %. Celková účinnost systému 85 %.

Parní turbína Parní turbína – je nutné mít zdroj páry o dostatečných parametrech. Nejlepší poměr mezi cenou a  výkonem je zdroj o  parametrech syté páry 14 bar a 192 °C stupňů se sálavým přehřívákem, který je schopen dosáhnout až 300 °C. Cena pro instalaci s turbínou 10 t hodinově cca 9 mil. Kč je shodná s  cenou nového kotle pro 14 t hodinově. S  tímto typem kogenerace bylo uvažováno při nákupu nového kotle pro kotelnu pivovaru ve  Velkých Popovicích. Předpokládané náklady jsou okolo 9 mil. Kč, předpokládaná čistá návratnost 2,5 roku.

Zdroj: www.unex.at

41

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Plášť turbíny Rotor

Ukotvená hřídel Dráha bodu po obvodu rotoru Obrázek č. 4: Bezlopatková turbína

Parní turbína je vhodná i jako náhrada redukčních ventilů. Pro ilustraci uvádím v tabulce 1 uvádím, jak ovlivňuje účinnost teplotní spád na turbíně Možnosti pro využití ztrátového entalpického spádu (náhrada parních redukčních ventilů točivou redukcí nebo pístovým motorem) Točivá redukce tlaku Mezi zařízení pracující na  tomto principu lze zařadit parní turbínu a Quasiturbinu. Výše zmíněná turbína je vhodná i pro tuto aplikaci. Vyrábí ji společnost G-Team. Další možností je tzv. Quasiturbina. Její princip v  sobě kombinuje turbínu, pístový a  wankův motor. Toto zařízení je v  současnosti zkonstruováno pro výkony v řádech desítek kW a v tomto rozmezí by bylo možno uvažovat o jejím využití. Jediný problém, který vidím pro její využití, je, že konstrukční tým sídlí v Kanadě. Pístový motor Je alternativa pro nižší výkony a parametry redukované páry. Momentálně je k  dispozici výkonová řada v  rozmezí 22, 45 a  75 kW. Vyšší výkonová řada, která by měla mít až 300 kW, je ve vývoji. Podstatné však je, že tento motor je omezený teplotou páry 210 °C. Tato teplota je horní mezí pro těsnění pístů. Parní pístové motory jsou primárně určeny pro náhradu redukčních ventilů, je však možné přímo využít i za parním kotlem. Výhodou tohoto řešení je sídlo konstrukční firmy v Čechách a nižší investiční náklady než u klasické turbíny.

Obrázek č. 3: Quasiturbina

42

Zdroj: quasiturbine.promci.qc.ca/EIndex.htm

Využití odpadních tlakových spádů (výškové spády vody, redukce zemního a technických plynů, chlazení) Stejně tak jako u  využití odpadního tepla se v tomto případě jedná o využití odpadní energie. Podstatné je rozlišovat, zda se jedná

M A G A Z Í N

o tekutinu nebo plyn. Protože voda, případně i jiná tekutina, koná práci pouze na základě rozdílů své potenciální energie, zatímco plyn při expanzi koná práci také na úkor své vnitřní energie, to znamená, že se ochlazuje. Využití odpadních spádů tekutin Na  řadě míst v  průmyslu je možné najít několikametrový spád vody, případně výraznější tlakový spád jiné tekutiny. Dnes už existují jednoduché a  relativně levné systémy, které dokáží tuto ztrátovou mechanickou energii o  výkonu 1 až 100 kW využít. Nejperspektivnějším způsobem jsou bezlopatkové turbíny. Princip bezlopatkové turbíny je prostý. Proud tekutiny protéká zužujícím se profilem, tento zužující se profil vyvolá proudění, vložíme- li do  tohoto profilu těleso kulovitého nebo kuželovitého tvaru, je vtaženo ke  straně. Na  místě jeho dotyku se stěnou vzniká podtlak proti směru proudění. Tímto podtlakem je těleso taženo po stěně statoru (základního profilu) proti směru víru. Příklady uvažovaného využití První uvažovaná aplikace je využití výškového spádu vody z  chladících kondenzátorů chladíren Gambrinus. Při spádu 4,5 m a průměrném průtoku 40 l/s je teoretický výkon 1,8 kW. V případě, že bychom jej využili k výrobě elektrické energie, byl by předpokládaný výkon na svorkách generátoru 0,9 kW.

Ekonomické zhodnocení Zisk elektrické energie z  tohoto zařízení by byl cca 7  900 kWh ročně. Předpokládané investiční náklady se pohybují v rozmezí 80 000 – 100 000 Kč. V závislosti na ceně energie se pak návratnost může pohybovat od 3 do 5 let. U této aplikace je třeba podotknout, že je vyzkoušená a  je možno ji okamžitě instalovat. Další uvažovanou aplikací, kde by však bylo nutné turbínu hermeticky uzavřít, byla náhrada expanzních ventilů čpavku. Zde jsem pro změnu počítal výtěžnost na chladícím zařízení chladíren Plzeňského Prazdroje, kde ročně systémem putuje 54 000 kg čpavku. Celková ideální výroba je 12 000 kWh, reálně využitelných tedy 6 000 kWh. Tato aplikace se při současných cenách energie ukazuje jako nevhodná. Využití odpadních spádů plynů Zde bude zásadním problémem ochlazování plynu při expanzi. To znamená, že je nutné volit jen plyny bez přítomnosti vlhkosti, jinak bude zařízení zamrzat. Uvažovanou aplikací je využití odpadního tlakového spádu CO2, v plzeňském pivovaru se dodává do  rozvodné sítě CO2 cca 14 mil. kg ročně. Tato síť slouží výrobním provozům pivovaru. Toto množství se po  odpaření redukuje z  16 na  7 barů. Při stávající teplotě 30 °C by byla roční výroba na tomto zařízení 243 000 kWh. V případě, že bychom CO2

Obrázek č. 5: Srovnání LED (nahoře) x sodík (dole) Zdroj: www.snaggi.com

43

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

předehřáli nějakým zdrojem na  100  °C, dosáhli bychom teoretické práce 506  000 kWh. Reálně uvažujeme o poloviční účinnosti systému, ale i tak by bylo možné dosáhnout zajímavých úspor v řádech stovek tisíc Kč. Bohužel pro tyto výkony v současnosti neexistuje vhodné zařízení, proto jsme požádali naše obchodní partnery z firmy Linde o zvážení výzkumného projektu na využití bezlopatkových turbín pro využití odpadního tlakového spádu po  redukci zplyněného CO2. Pokud se rozhodnou výzkumný projekt realizovat, jsem přesvědčen, že do 5 let zde bude finančně přijatelné zařízení schopné tyto spády zpracovat.

VYUŽITÍ CHLADÍCÍHO POTENCIÁLU VODY A OSTATNÍCH MÉDIÍ Abychom mohli uvažovat o využití tohoto potenciálu, je nutné toto médium při výrobním procesu spotřebovávat. Kdybychom využívali povrchové vody, tak poplatky za jejich využívání několikanásobně převýší benefit úspory energie, který by generovalo její využití jako chladícího média. Chlazení výrobních procesů Nejobvyklejší variantou je chlazení kompresorů, ať už přímo jejich pracovního prostoru, nebo média z nich vystupujícího (nejčastěji stlačený vzduch). Konkrétní aplikace tohoto způsobu je možno nalézt v  pivovaru Velké Popovice, kde jsou vodou, která je posléze použita pro parní kotel, chlazeny hlavy pístových kompresorů. Průměrný průtok chladících vod je 44 m3 denně. Při oteplení chladící vody o 15 °C vel-

44

Obrázek č. 6: Struktura nano solárního článku

mi prosté opatření za 90 000 Kč se vrátilo během několika měsíců. Obdobnou akci pro chlazení sušiček vzduchu vodou jsme poptali pro vzduchovou stanici Plzeňského Prazdroje, kdy předpokládaná investiční náročnost činí 750 000 Kč a  předpokládaná roční úspora je odhadována na  1  750  000 Kč. Voda z  tohoto chlazení by byla využita pro předehřev teplé užitkové vody (TUV). Kondenzace chladících plynů Zde se jedná o připojení paralelního kondenzátoru ke  stávajícímu kondenzačnímu

cyklu. Úspora je pak úměrná množství vody, které tímto způsobem předehřejete. Jen pro příklad jsem spočítal návratnost pro chladící výkon 500 kW, což při plném využití představuje úsporu 4 380 MWh ročně. Jen pro představu pro tento paralelní kondenzační výkon potřebujeme hodinový průtok 42 m3 při předpokládaném ohřátí vody o 10 °C. V závodě pivovaru Velké Popovice je zatím zapojeno do  paralelní kondenzace odmrazování solanky (před tím byla využívána pro odmrazování dodání užitečného tepla z okolí a práci čerpadel), nyní je do chladiče

M A G A Z Í N

solanky, kde standardně dochází k chlazení, přiváděn v době odmazování místo kapalného plynný čpavek, který díky kondenzaci solanku rychle ohřívá a  doba odmrazování se tak zkrátila desetkrát z 10 na 1 hod., úspora se pohybuje okolo 100 000 Kč ročně.

osvětlení, kdy lze vyměnit jak celá svítidla, tak jen vnitřní zdroje světla technologií LED. Spotřeba je pak 3x až 4x nižší, světlo je bílé a sníží se i náklady na údržbu. Zároveň musím konstatovat, že ceny elektřiny rostou a ceny LED zdrojů klesají.

Využití chladu technických plynů Technické plyny jsou zásadně skladovány zkapalněné. Proto jim musí být dodána tepelná energie pro odpaření, může být využito jak tepla venkovního prostředí, tak i tepla např. páry. Tato energie vlastně představuje odpadní chlad. Technickým plynem s největším výparným teplem je CO2. Je-li v dané průmyslové aplikaci spotřeba chladu, je možné uvážit instalaci výparníku technických plynů jako paralelního chladiče. V  naší společnosti jsme do  investičního plánu připravili akci pro využití tohoto chladu k chlazení glykolu. Navržený výparník CO2 s kapacitou 1 500 kg/hod by měl výkon cca 200 kW. To je poměrně zajímavý příspěvek k chladícímu výkonu, který je částečně využíván i pro zkapalňování CO2. Návratnost takovéhoto opatření je taktéž úměrná ceně energie, ale určitě se vejde do 5 let.

SKLÍZEJME SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ ANEB MOŽNÁ BUDOUCNOST SOLÁRNÍCH ČLÁNKŮ

LED OSVĚTLENÍ BUDOUCNOSTI I SOUČASNOSTI Osvětlení výrobních hal, skladovacích prostor, představuje značnou spotřebu elektrické energie, konkrétně i v naší společnosti necelých 10 % z celkové spotřeby. Tento podíl jde minimálně o 50 % snížit a  to tím, že využijeme místo stávajících zářivek a  výbojek LED zdroje. Například firmy 6th dimension (www.6thd.eu) a  Snaggi (www.snaggi.com) nabízí ekvivalentní náhradu zářivkových trubic 60, 120, 150 cm za ceny cca od 1 500 do 2 000 Kč za kus. Dále také nabízejí náhrady standardních žárovek ze ceny řádu několika set Kč. Úspora na spotřebě osvětlení se pohybuje okolo cca 50 % v porovnání s moderní zářivkou. Dle typu osvětlení lze očekávat návratnost od  2 do  6 let. Se životností zdroje 70 000 hodin se tato investice rozhodně vyplatí i z důvodů údržby osvětlení. Zajímavé jsou také náhrady veřejného

Výzkumníci z  Idaho National Laboratory představili v  roce 2007 nový koncept solárních článků, v jehož možnostech je využít sluneční záření dopadající na  zem až s  80% účinností. Zkonstruovat uvedený článek umožnila nano technologie, která dovolila aplikovat princip absorpce elektromagnetických vln, známého z  televizních antén na  vlnové délky slunečního záření. Výzkumníci vyrobili síť spirálních antén o průměru 1/25 lidského vlasu, která je schopna zachytit foton. Ten po svém zachycení vybudí elektrický proud. Výhodou této technologie je, že může být vyrobena z jakéhokoliv vodivého kovu a zvolíme-li vhodný průměr antény, dokáže zachytit i fotony tepelného záření vyzařovaného zemí zpět do vesmíru. Ústředním problém, který ještě musí výzkumníci vyřešit, je konverze elektrické energie na standardní úroveň, protože jeho frekvence 1014 Hz je přibližně 160 milionkrát větší než frekvence v distribuční síti. Teorie, jak tento problém vyřešit, už existuje a výzkumný tým doufá, že budou první funkční solární články k dispozici za 5 let.

ZÁVĚR Z výše uvedených opatření byla zatím realizována zejména opatření na využití odpadního tepla, pro připomenutí to bylo využití tepla vody z výplachu sudů, dále využití ohřáté vody z chlazení vzduchových kompresorů jako doplňovací vody do  kotle. Byla provedena studie na využití kogenerace pro ČOV pivovaru ve Velkých Popovicích. Byly uskutečněny dvě zkušební instalace LED osvětlení. Dále bylo využito odpadního tepla z chlazení kompresorů po  odmrazování solanky. Uvažuje se o  rozšíření LED osvětlení a  také o případné výrobě elektrické energie z reduk-

cí na parním rozvodu. Tyto uvažované úspory by se mohly uskutečnit do dvou let. LITERATURA [1] http://www.sakal-ovt.cz [2] http://www.unex.at [3] http://quasiturbine.promci. qc.ca/EIndex.htm [4] http://www.polycomp.cz [5] http://stavba.tzb-info.cz/t. py?t=2&i=3403&h=298&pl=42 [6] http://www.6thd.eu [7] htpp://www.snaggi.com

O AUTOROVI Ing. Bc. MICHAL PEŠTA po absolvování bakalářského studia Humanistiky (Fakulta filosofická ZČU) a magisterského studia Technické ekologie (Fakulta elektrotechnická ZČU) nastoupil v roce 2006 do společnosti Plzeňský Prazdroj a.s. na pozici vedoucího energetiky do pivovaru Velké Popovice. Po úspěšném působení v tomto místě přešel v roce 2008 na nově vytvořenou pozici specialisty energetiky (pro úspory energie) v závodě Plzeň. Posléze byla je působnost rozšířena v oblastech úspor energie na všechny pivovary společnosti Plzeňský Prazdroj. Kontakt na autora: [email protected]

45

E

K

O

L

O

G

I

E

Hospodaření s energií v Plzni

František Kůrka, městský energetik, Magistrát města Plzně

ÚVOD Lze konstatovat, že nová éra nakládání s  energií v  České republice započala schválením zákona o  hospodaření energií č. 406/2000 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001. Do té doby obdobný zákon neexistoval. Město Plzeň však již před tímto datem přistupovalo k hospodaření energií systematicky a  zodpovědně, a  proto mělo již v devadesátých letech minulého století zpracováno několik koncepčních dokumentů pro oblast energetického hospodářství. Významnými koncepčními dokumenty pořízenými před účinností zákona o hospodaření energií byly „Generel energetiky města Plzně“ z roku 1998 a „Program snižování energetické náročnosti v  budovách města“ (schválený Radou města Plzně v polovině roku 2000) - dokument, který nastartoval zavádění energetického manažerství v městských budovách a organizacích a postupnou realizaci energeticky úsporných opatření.

KONCEPČNÍ PŘÍSTUP Z  úvodu je patrné, že přístup k  hospodaření energií na  úrovni statutárního města, jako je Plzeň, má dvě zcela odlišné roviny. Statutární města měla ze zákona o hospodaření energií povinnost pořídit územní energetickou koncepci a  nadále mají povinnost pravidelně, nejméně jedenkrát za  4 roky, vyhodnocovat její naplňování. Územní energetická koncepce se zpracovává na období 20 let a v případě potřeby se doplňuje a upravuje. Na  základě vyhodnocení se dále zpracovávají návrhy na  změnu. Koncepce vytváří podmínky pro hospodárné nakládání s energií, které bude šetrné k životnímu prostředí. V  Plzni byla nová územní energetická koncepce dokončena v roce 2002 a její hlavní cíle jsou:  zajištění optimální dodávky energie pro stávající odběratele i pro rozvojová území,  snižování energetické náročnosti odběrných zařízení prováděním energetických auditů a  realizací energeticky úsporných opatření,  postupné dosažení maximální efektivnosti při výrobě a rozvodu energie,  snižování emisní zátěže z  energetických zdrojů,

46

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Článek se zabývá problematikou hospodaření s energií na úrovni statutárního města Plzně. Jednou rovinou je koncepční přístup k energetickému hospodářství na celém spravovaném území tak, jak statutárním městům ukládá zákon o hospodaření energií. Druhou rovinou je nakládání s energií v budovách a zařízeních ve vlastnictví města. Zde je dlouhodobě realizován Program snižování energetické náročnosti, který přináší významný efekt jak v objemu roční spotřeby energie, tak samozřejmě i ve snižování dopadů energetiky na životní prostředí.  maximální využívání kombinované výroby tepla a elektrické energie ve stávajících zdrojích a podpora budování nových kogeneračních zdrojů (i menšího výkonu),  úsilí o zavádění a rozvoj využití obnovitelných zdrojů energie.

AKČNÍ PLÁNY Na  podporu realizace záměrů energetické koncepce města byl vypracován a schválen dokument „Akční plány k uskutečnění Územní energetické koncepce města Plzně“ (ÚEKMP). Jednotlivé akční plány napomáhají dosažení udržitelného rozvoje města. Jedná se o aktivity zejména v  oblasti informovanosti, hospodárného nakládání s energií, v oblasti ekonomické (dotační tituly) a v neposlední řadě také v oblasti legislativní podpory. Zastupitelstvo města Plzně v  samostatné působnosti schválilo obecně závazný právní předpis – vyhlášku ZMP č. 13/2002. Vyhláška určuje oblasti s  preferovaným způsobem vytápění. Město je rozděleno do  třech kategorií oblastí:  s preferovaným vytápěním teplem ze soustavy centralizovaného zásobování teplem,  s  preferovaným vytápěním zemním plynem a  ostatní oblasti, kde je doporučeno využívání obnovitelných zdrojů energie.

Obrázek č. 1: Teplárna Plzeňské teplárenské, a.s.

Vyhláška v prvních dvou kategoriích oblastí neumožňuje při výstavbě nového objektu nebo při změně dokončené stavby využívat zdrojů tepla spalujících tuhá fosilní paliva. Tam, kde je to technicky možné a ekonomicky přijatelné, je preferováno vytápění teplem ze soustavy centralizovaného zásobování teplem, které je vyráběno ve dvou velkých plzeňských teplárnách, tedy zdrojích na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Při kogeneraci je maximálně využit energetický obsah paliva a  vzniklé spaliny jsou po  odprašnění a  odsíření vypouštěny vysokými komíny do  ovzduší. Díky spalování tuzemských paliv – hnědého uhlí a biomasy a díky kogeneračnímu provozu je udržována příznivá cena za 1 GJ tepelné energie. V letošním roce stojí 1 GJ z Plzeňské teplárenské, a.s. (ve 100% vlastnictví města) 271,30 Kč s DPH na výstupu z  primárního rozvodu. Soustava centralizovaného zásobování teplem je v Plzni poměrně rozsáhlá. Ke  konci roku 2008 měřila více než 260 km a neustále se rozvíjí. Město Plzeň se snaží zkvalitňovat životní podmínky svých občanů omezováním spalování tuhých fosilních paliv v  malých topeništích, která emitují spaliny nízkými komíny a jsou jednou z hlavních příčin lokálního znečištění ovzduší, a  podporou využívání obnovitelných zdrojů energie. Od roku

M A G A Z Í N

Obrázek č. 2: Ohřev teplé vody pomocí slunečních kolektorů (hotel Primavera)

k  dispozici zájemcům (např. Nízkoenergetické domy), a spravuje specializované internetové stránky věnované energetice ve městě. Na  adrese http://energetika.plzen.eu/ je možné nalézt řadu informací, včetně pravidel pro poskytování dotací na  obnovitelné zdroje energie. Osvěta je především zaměřena na  již zmíněné využívání obnovitelných zdrojů a na hospodárné nakládání s energií.

SPRÁVA VLASTNÍHO MAJETKU MĚSTA

Obrázek č. 3: 78. MŠ před realizací rekonstrukce

Obrázek č. 4: 78. MŠ po realizaci komplexního zateplení

2004 poskytuje Magistrát města Plzně dotace na úhradu části nákladů spojených s realizací zařízení na využití obnovitelných zdrojů energie. Především se jedná o finanční podporu tepelných čerpadel, solárních kolektorů a kotlů na biomasu.

Velká pozornost je rovněž věnována osvětě směrem k občanům města, k místním podnikům i žákům a studentům plzeňských škol. Kromě článků do Radničních listů, denního tisku a  odborných časopisů vydává magistrát i některé publikace, které jsou bezplatně

Druhou rovinou přístupu k  hospodaření s energií městské samosprávy je provozování vlastních budov a zařízení se spotřebou energie. Zde je město v roli spotřebitele energie. Svým přístupem může dávat dobrý příklad ostatním vlastníkům budov. Snižování energetické náročnosti městských budov má samozřejmě příznivý vliv i na veřejné výdaje. Roční náklady za všechny formy energie se v Plzni pohybují na úrovni přesahující 100 mil. Kč. Významný vliv na  postupné snižování energetické náročnosti má systematické naplňování Programu snižování energetické náročnosti v  budovách města Plzně. První etapa programu byla zahájena již v roce 2000. Od té doby bylo pořízeno 167 energetických auditů budov, na jejichž základě jsou postupně realizována energeticky úsporná opatření doporučená auditorem. Nejdříve byla zavedena beznákladová opatření a realizována opatření nízkonákladová, která bylo možné zajistit z provozních prostředků. Jako příklad typického nízkonákladového opatření lze uvést výměnu žárovek za kompaktní zářivky, tedy světelné zdroje s  pětinovou spotřebou elektřiny. Významným prvkem bylo zavedení tzv. energetického manažerství ve  všech organizacích města. Jeho základem je trvalé sledování a  vyhodnocování vývoje spotřeb jednotlivých forem energie a  studené vody a  provádění opatření vedoucích k  minima-

47

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

Obrázek č. 5: Vývoj spotřeby energie v základních školách v porovnání s rokem 2000 (celkové spotřeby všech druhů energie přepočtené na GJ)

lizaci energetických nároků. Touto činností je možné prakticky bez nákladů dosahovat úspory v řádu několika procent. Bez energetického manažerství není ani zajištěno důsledné využívání regulačních prvků, např. termostatických regulačních ventilů, jejichž montáž nařizoval rovněž zákon o  hospodaření energií. Při jejich správném nastavení a při dodržování zásad správného větrání lze díky nim dosahovat energetických úspor využitím vnitřních a vnějších energetických zisků (především zisků z oslunění). Nejnáročnější je realizace vysokonákladových opatření, která je nutné dlouhodobě plánovat z  důvodu zařazení do  rozpočtu města. Na  jednu stranu se jedná o  opatření vyžadující velký objem investičních prostředků, ale na druhou stranu jejich realizace přináší významné snížení spotřeby energie. To má samozřejmě kladný vliv jak na  provozní výdaje, tak i na snižování produkce látek zatěžujících životní prostředí, zejména ovzduší. Významný efekt je rovněž ve  zlepšení vzhledu budov a  jejich celkové moder-

nizaci. V posledních letech je možnost podávat žádosti o  dotaci na  realizaci energeticky úsporných opatření v rámci Operačního programu Životní prostředí, do kterého se město zapojilo. Vývoj spotřeb energie v  městských budovách lze názorně demonstrovat na  skupině budov základních škol. Plzeňské základní školy jsou příspěvkové organizace zřízené městem, jimž byly budovy svěřeny do  správy a  užívání. Spotřebu energie si hradí organizace ze svého rozpočtu na příslušný kalendářní rok. K  hospodárnému nakládání s energií jsou tedy motivovány pouze částečně – v rámci daného ročního rozpočtu. Proto je účelný dohled nad hospodařením s energií v  budovách města, který každoročně provádí městský energetik. Z grafu na obrázku č. 5, který znázorňuje vývoj spotřeb energie v budovách ZŠ, je zřejmý pokles spotřeby za sledované období u některých objektů o desítky procent. Jedná se o vývoj absolutní spotřeby energie ve všech formách po přepočtu na GJ, který zahrnuje kromě efektu z  úsporných

N

O

S

T

opatření i navýšení spotřeby vlivem rozšiřování. I přes tyto skutečnosti je u celé skupiny budov 30% pokles spotřeby ve srovnání s referenční hodnotou. V  tomto vývoji nejsou zohledňovány rozdílné klimatické podmínky v jednotlivých letech. Dohled nad hospodařením s  energií je prováděn celkem ve  122 budovách města s celkovou roční spotřebou energie na úrovni 221  000 GJ (za  rok 2008). U  každé budovy je současná roční spotřeba srovnávána s tzv. referenční spotřebou, která byla stanovena na počátku sledování. Postupně se počet sledovaných objektů rozšiřoval. Od počátku, tedy od roku 2000, jsou v programu zařazeny budovy s  větší spotřebou, zpravidla takové budovy, na něž se vztahovala zákonná povinnost pořízení energetických auditů (vyhláška č. 213/2001 Sb. stanoví limity spotřeby pro pořízení energetického auditu 1  500 GJ/rok u  organizace, resp. 700 GJ u  samostatně zásobovaného objektu). Později bylo sledování rozšiřováno i na ostatní, menší objekty.

ZÁVĚR Ukazuje se, že díky systematickému snižování energetické náročnosti budov jsou, i  přes výrazný nárůst jednotkových cen za  energii, udržovány náklady za  energii na přijatelné úrovni. Přestože ve vývoji spotřeb není nijak zohledňováno neustálé vybavování budov novými spotřebiči, a  dokonce ani provedení nástaveb a  přístaveb budov, došlo k  absolutní roční úspoře více než 46 000 GJ (veškerý rozvoj je tedy pokryt z úspor energie). I přes tento výrazný pokles spotřeb energie v  městských budovách zůstává k  využití značný potenciál úspor. Z  realizovaných komplexních zateplení budov je patrné, že stále je k  dispozici potenciál úspor v  řádu desítek procent. Do budoucna svoji roli bude zcela jistě sehrávat i vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie a rekonstrukce dožívajících budov, či výstavba zcela nových objektů s  parametry nízkoenergetických, či dokonce pasivních budov.

O AUTOROVI FRANTIŠEK KŮRKA vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Plzni. Od roku 1988 pracoval jako energetický referent na Magistrátu města Plzně. Při zaměstnání v letech 1989 až 1992 vystudoval Energetický institut při Státní energetické inspekci, obor racionální zásobování teplem. Od roku 2002 působí ve funkci městského energetika. Kontakt na autora: [email protected] Obrázek č. 6: Postupná realizace energeticky úsporných opatření na 1. ZŠ

48

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T M A G A Z Í N

Hospodaření s energií v komunální sféře

Hospodaření s palivy a energií v komunální sféře se liší v jednotlivých městech podle rozsahu majetku, který do oblasti energetického hospodářství spadá, i rozsahem odpovědnosti, kterou město / obec ve vztahu k hospodaření energií ve svém majetku a na svém území přijme.

Ing. Vladimíra Henelová, ENVIROS, s.r.o.

ROLE MĚSTA VE VZTAHU K VÝROBĚ A SPOTŘEBĚ ENERGIE Statutární města stejně jako kraje musí ze zákona zpracovávat územní energetickou koncepci, ze zákona byly také zpracovávány energetické audity budov, které město vlastní, případně i soustav centrálního zásobování teplem (CZT), v současné době jsou na řadě průkazy energetické náročnosti budov apod. Zákonných požadavků v oblasti energetické účinnosti s aktivitami Evropské unie přibývá, jejich realizace je spojena s  nároky na rozpočet města/kraje/obce a efekt vynaložených prostředků často uniká. Energetika se v  poslední době prolíná všemi odbory města a vyvolává rozličné reakce a rozpaky. Rozsah, v jakém se hospodaření s palivy a energií na území města prolíná s jeho činnostmi v samostatné i přenesené působnosti, vyplývá z faktu, že město vystupuje ve vztahu k energii v mnoha rolích, jak je patrné z obrázku 1. V  případě, že je město výrobcem a  tedy vlastníkem či provozovatelem zdroje na  výrobu energie či vlastníkem distribučních sítí, dodává energii domácnostem / službám na území města a v tom dobrém případě se stará o kvalitní, spolehlivé a efektivní dodávky tepla pro své objekty i pro obyvatele. Jako spotřebitel provozuje město objekty a provozovny různých služeb pro potřeby obyvatel. Z rozpočtu města / obce jsou hrazeny náklady za  energii v  následujících oblastech:  budovy ve  vlastnictví města / obce (např. administrativní budovy, školy, kulturní zařízení, sportovní zařízení, zdravotnická a sociální zařízení),  dopravní služby ve městě / obci (např.

Obrázek č. 2: Zateplování školy v obci Vidče na Rožnovsku

vozidla služeb, vozidla pro sběr komunálního odpadu, vozidla pro úpravu vozovek, vozidla městské veřejné dopravy),  zařízení městských služeb (např. veřejné osvětlení, dodávka vody, čištění odpadních vod). Ve všech těchto oblastech a ve všech svých rolích by mělo město dbát na  odstraňování ztrát ve  spotřebě a  nákladech na  energii, na  snižování nákladů realizací energeticky úsporných opatření, na  využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie, na snižování vlivů výroby a spotřeby energie na životní prostředí apod. Přesto se (nejen) veřejný sektor touto problematikou zabývá nesystematicky. Uskutečňovaná úsporná opatření jsou prováděna ne-

Město/ obec

Výrobce/ distributor

Spotřebitel

Regulátor

Iniciátor

Obrázek č. 1: Postavení města / obce ve vztahu k výrobě a spotřebě energie Zdroj: Příručka energetického řízení pro místní správu, March Consulting, (nyní ENVIROS), CCC v rámci programu SAVE EU 1998

důsledně, často nekvalitně a  draze. Nejsou sledovány přínosy provedených opatření a realizovaná opatření nebývají činěna s důrazem na  dlouhodobě nejlepší poměr cena/ výkon. Chybí energetický management.

BARIÉRY ZAVÁDĚNÍ EFEKTIVNÍHO ENERGETICKÉHO MANAGEMENTU Politická podpora K  dobrému plnění funkce města v  energetickém řízení/managementu patří podpora ze strany vedení města. Úspory energie a  kvalita ovzduší však nejsou zpravidla politickými prioritami měst – jsou to většinou rozdrobené investiční akce, jejichž přínos není pro voliče tak viditelný jako např. výstavba nových objektů a ze strany politiků nebývá o tuto oblast velký zájem. Součinnost odborů města Dalšími potřebnými předpoklady pro úspěšný management v  oblasti hospodaření energií je součinnost útvarů města, protože náklady na  energii v  objektech a  zařízeních města jsou hrazeny z  různých rozpočtových položek. Málokteré město umí říci, kolik vlastně za jednotlivé formy energie ročně z rozpočtu celkem platí. Také realizace pro-

49

E NK E OR LG O E TG I IK EA

jektů úspor podléhá různým útvarům a souvisí s jejich rozpočtem. Přijímání rozhodnutí o  realizaci a  financování energeticky úsporných opatření soutěží s  jinými potřebnými nebo viditelnějšími investicemi. Realizace zpracovaných strategických dokumentů (například územních energetických koncepcí) je ztěžována nejasným legislativním prostředím (viz například uplatňování koncepce v územním plánování a v činnosti stavebních úřadů). Složitost problematiky Čím rozsáhlejší je energetické hospodářství města, tím obsažnější je náplň energetického řízení/managementu. Pracovníci magistrátů a městských úřadů nemají často pro oblast energetického managementu vzdělání, činnosti v této oblasti nemají ani v popisu práce. Obce, které nevlastní mnoho majetku, si vystačí s vlastními silami, jinde lze ale doporučit spolupráci s  privátními subjekty. Výběru kvalitního partnera však brání snaha o úsporu na těchto pracích a tedy veřejná soutěž o  nejnižší cenovou nabídku. Úroveň povědomí o nutnosti / důležitosti zabývat se systematicky touto oblastí je město od města různá, obecně však lze konstatovat, že ve většině případů stojí tato oblast na  pokraji zájmu. Přesto, že se řada měst/obcí díky dostupným dotacím z Operačního programu životní prostředí vrhla na  projekty energeticky úsporných opatření a případně i využití obnovitelných zdrojů energie, je třeba v  první řadě klást důraz na systematičnost přístupu. Energetický management je třeba řešit komplexně s přihlédnutím ke všem složkám a po-

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Pro zvýšení informovanosti a snižování bariér zavádění energetického managementu v komunální sféře připravila společnost B.I.D. services projekt „Energetický management měst a obcí“. Ten bude formou konference a následných seminářů v krajských městech probíhat v období 6/2009 – 6/2010 . Projekt si klade za cíl nabídnout městům a obcím konkrétní a v praxi proveditelné nápady a  tipy na  energeticky úsporná opatření a  pro oblast využívání obnovitelných zdrojů energie. V  rámci programu konference a  následných seminářů budou představeny také příklady řady měst, kterým zavedení úsporných opatření či využívání obnovitelných zdrojů již přineslo konkrétní výsledky. Pozitivní příklady by měly motivovat další města k  cílené systemizaci svých energetických hospodářství, k tvorbě energetických koncepcí (která nebudou jen kusem papíru, ale podkladem pro dlouhodobé energetické plánování), k osvětě směrem k obyvatelstvu a konečně k zavádění principů efektivního energetického hospodaření do praxe. Projekt by měl přispět ke zvýšení povědomí o nutnosti se touto oblastí intenzivně zabývat – věnovat ji takovou pozornost, jakou si díky své důležitosti zasluhuje. Výsledkem by mělo být takové chování měst a obcí, které povede k významným úsporám nákladů za jednotlivé formy energie, rozvoj municipálního podnikání v  energetice a  navázání těsnější spolupráce veřejného a  soukromého sektoru v oblasti energetického managementu a obnovitelných zdrojů energie. třebám města a k potřebě dlouhodobého plánování. Nedostatek finančních zdrojů Nedostatek finančních zdrojů na realizaci energeticky úsporných opatření a využití obnovitelných zdrojů energie bychom mohli zařadit na  první místo v  bariérách, které stojí v  cestě efektivnímu využívání energie a  vyššímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Finanční návratnost energeticky úsporných opatření zejména stavebního rázu je dlouhá (20 a více let) a investičně náročná. Až do  roku 2013 však mají města možnost čerpání prostředků na  energeticky úsporná opatření ve vlastních budovách

z  Operačního programu Životní prostředí (OPŽP – www.opzp.cz) a v případě bytových domů postavených nepanelovou technologií také z  programu Zelená úsporám (www.sfzp.cz). Zájemců o dotace je ze strany obcí a měst však více, než bude program OPŽP schopen uspokojit a nezbytnou podmínkou pro zvýšení šance na úspěch je dobře vypracovaná žádost, energetický audit a projektová dokumentace. Existují i  další možnosti čerpání dotací regionální operační programy, Státní program na  podporu úspor energie a  využití obnovitelných zdrojů energie (EFEKT – vypisuje MPO, národní programy SFŽP). Mnohem širšího využití by mohla doznat také

Obrázek č. 3: Hlavní překážky využívání obnovitelných zdrojů a úspor energie Zdroj: Indikátory udržitelné energetiky pro rozhodování měst a obcí, výzkum a aplikace sady místních indikátorů se zaměřením na energetiku, ekonomiku a životní prostředí, PORSENNA, o.p.s., VaV MŽP, 2008

50

M A G A Z Í N

realizace energetických úspor metodou EPC (Energy Performance Contracting – energetické služby se zaručeným výsledkem), kdy dodavatel energetických služeb garantuje dosažení navržených úspor a návratnost vložených investic, které jsou z dosažených úspor spláceny (viz např. stránka www.epc-ec.cz). Nedostatek finančních zdrojů negativně ovlivňuje také kvalitu zpracovaných dokumentů, o  které se energetický management opírá – energetických auditů, územních energetických koncepcí, projektových dokumentací pro realizační akce apod. Nekomplexnost přístupu v hospodaření s energií Odpovědnost za dodávku i spotřebu energie je roztříštěna mezi různé složky samosprávy (technické správy měst, odbor správy bytového fondu, investiční odbory, odbor životního prostředí, odbor školství, odbor zdravotnictví atd.). Náklady na  energii z  obecního rozpočtu jsou zahrnuty v  několika výdajových položkách a mnohdy, zejména ve větších městech, nejsou souhrnně vyčísleny. Neznalost přesné – souhrnné výše těchto nákladů tyto náklady neumožní řídit a vyhodnocovat. Vyhodnoco-

zdrojů energie v domácnostech. Tento program podporuje také výstavbu nízkoeneegetických a  posivních domů pro bydlení. I město může podporovat tento typ výstavby a vytipovat pro takovou výstavbu vhodné plochy. Zpřísněné energetické požadavky může uplatňovat také ve vlastní výstavbě.

vat je zapotřebí i přínosy provedených energeticky úsporných opatření. Přesná znalost a  sledování spotřeby a  souvisejících nákladů usnadňuje finanční plánování, umožňuje získat výhodnější nabídku na cenu energie (elektřiny a zemního plynu) ze strany dodavatelů – tím, že město vybírá dodavatele souhrnně a větší odběr rovná se obvykle lepší podmínky. Řešením v tomto případě může být zmapování neboli jakýsi audit všech spotřebitelů energie (odběrných míst), jejich agregace a  následné vypsání souhrnného výběrového řízení. Tímto způsobem lze například při dobře provedeném výběrovém řízení na dodavatele elektřiny dosáhnout úsporu až 30 %.

O AUTORCE Ing. VLADIMÍRA HENELOVÁ se od roku 1975 zabývá otázkami energetické politiky (zejména na municipální a regionální úrovni), energetické účinnosti ve spotřebitelských sektorech, koncepčními pracemi – zejména zpracováním územních energetických koncepcí, Akčních plánů na podporu energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů energie, zpracováním krajských a místních Programů ke zlepšení kvality ovzduší apod.

MĚSTO JAKO VZOR Svými akcemi na podporu snížení spotřeby paliv a energie a na vyšší využití obnovitelných zdrojů energie jde město příkladem svým obyvatelům a působí na ostatní odběratele na svém území. Města mohou radou a informacemi pomoci domácnostem a případně ostatním subjektům snížit platby za energii – to platí zejména dnes v době zahájení investičního programu Zelená úsporám (www. sfzp.cz), který je zaměřen mj. na snížení spotřeby energie a  vyšší využití obnovitelných

Kontakt na autorku: [email protected]

Odborné semináře

Energetický management měst a obcí www.energiepromesta.cz .(
 

) (
 /(

  '
 
"$!-"# %! ",

!
!*+
!&%

Hlavní témata seminářů:        

Hospodaření s energiemi českých měst a obcí – jak jsme na tom dnes a kam bychom se měli dostat? Financování energeticky úsporných projektů – možnosti získání dotací z evropských a národních fondů, využití bankovních produktů Co Vám může přinést efektivní energetický management? Zmapujte své energetické hospodářství/majetek/ budovy, zjistěte kde jsou vaše největší ztráty a kde můžete nejvíce ušetřit Kolik můžete ušetřit výběrem nejvhodnějšího dodavatele energie? EPC (Energy performance contracting) – komplexní energetické služby se smluvně garantovaným výsledkem Veřejné osvětlení efektivně a úsporně Obnovitelné zdroje pro města a obce – nahraďte tradiční energie alternativními zdroji! Možnosti a podmínky využití jednotlivých obnovitelných zdrojů a jejich začlenění do energetického mixu vašeho města - solární energie, biomasa, tepelná čerpadla, větrná energetika, geotermální energie Příklady hodné následování – města se zajímavými realizacemi energeticky úsporných opatření a využívání obnovitelných zdrojů energie

Hledáme města a obce, která již realizovala energeticky úsporná opatření nebo projekty s využitím obnovitelných zdrojů energie. Představte svůj projekt na našich seminářích dejte pozitivní příklad dalším městům a obcím! B.I.D. services s.r.o., Milíčova 20, 130 00 Praha 3, Česká republika Tel.: +420 222 781 017, Fax: +420 222 780 147, E-mail: [email protected], www.bids.cz, www.energiepromesta.cz

51

Přednášející:       

Ing. Jaroslav Jakubes, ENVIROS, s.r.o., Praha Mgr. Jan Hanuš, EU POINT, Komerční banka, a.s., Praha Ing. Ivan Houska, ELTODO-CITELUM, s.r.o. Ing. Vladimíra Henelová, ENVIROS,s.r.o., Praha Ing. Vítězslav Grygar, eCentre, a.s., Praha Ing. Ivo Slavotínek, Enesa, a.s., Praha Zástupce Státního fondu životního prostředí ČR, Praha

Účast zástupců měst a obcí v jednání.

Předběžný harmonogram akcí 15. - 16. června 2009 zahajovací konference projektu, velký sál Magistrátu hl. města Prahy, Praha 9/2009 - 12/2009 semináře v regionech NUTS Jihozápad, Severozápad a Severovýchod (místa konání budou upřesněna) 1/2010 - 5/2010 semináře v regionech NUTS Střední Čechy, Jihovýchod, Moravsko - Slezko a Střední Morava (místa konání budou upřesněna)

51

E

K

O

L

O

G

I

E

Obnovitelná energie z biomasy

O

S

P

O

D

Á

R

ostupná, alespoň částečná náhrada fosilních paliv, je motivována hlavně vyčerpatelností zásob fosilních zdrojů, zvýšenými požadavky na  ochranu životního prostředí a  neutralitou produkce CO2, jíž se rozumí množství oxidu uhličitého pohlceného při růstu organické hmoty. To se rovná množství CO2 imitovaného ve spalinách. Rozhodující roli při zavádění a  prosazování biopaliv hraje jejich ekonomika. Tím, jak nabývají otázky ochrany životního prostředí a klimatu na významu, roste i vliv ekonomických nástrojů na  podporu využívání biopaliv. Konkurenceschopnosti biopaliv dále napomáhá pozvolný, ale v podstatě stabilní růst cen fosilních zdrojů energie. V  rámci Evropy byl a  stále je rozvoj fytoenergetiky nerovnoměrný a  doposud neexistuje stabilizovaný trh s  biomasou coby energetickou komoditou. V  Rotterdamu sice vznikla první burza pro energetickou biomasu navázaná na největší námořní přístav, obchoduje se zde však zejména s kapalnými biopalivy, omezeně s tuhou biomasou. V  souvislosti s  rostoucími požadavky na využívání biomasy v energetice, v dopravě jako součást pohonných hmot, i  jako obnovitelné suroviny v  průmyslu je vhodné se zamyslet nad potenciálem, možnostmi a  způsoby efektivního využívání bioma-

O

S

T

Vzrostlé stromy absorbují a uvolňují přibližně stejné množství CO2

Mladé, rostoucí stromy absorbují více CO2 než kolik jej uvolňují

Rozkládající se vegetace uvolňuje CO2 uložený v průběhu růstu

Obrázek č. 1: Koloběh oxidu uhličitého v biomase

sy v  budoucnu. Současně je také nezbytné vycházet z  principů udržitelného rozvoje, správné zemědělské praxe a vytvářet tak podmínky pro dlouhodobě udržitelné využívání zemědělské půdy. Obecně lze říci, že hlavními kritérii by měla být výše přidané hodnoty v procesu zhodnocení biomasy a zhodnocení životního cyklu, tj. včetně návratu živin do půdy.

primární zdroje biomasy sekundární zdroje biomasy

produkty

Obrázek č. 2: Obecné vazby ve vztahu ke způsobu využití biomasy

52

N

Lidstvo využívá energii akumulovanou v rostlinách asi 400 tisíc let, ale teprve v posledních letech se způsoby jejího využití dostávají na vysokou technickou úroveň. Děje se tak zejména v  důsledku postupného nárůstu tržní konkurenceschopnosti ve srovnání se standardizovanými fosilními palivy. Také způsoby energetického užití biomasy se dostávají na vysokou technickou úroveň.

Ing. Vladimír Stupavský, místopředseda sdružení CZ Biom

P

H

Zdroj: Shell

ČLENĚNÍ BIOPALIV A BIOMASY Biopaliva se z fyzikálního hlediska dělí dle formy na  biopaliva kapalná, plynná a  tuhá. V praxi se však také můžeme setkat s jiným členěním, které vyplývá z původu hmoty, tedy biomasy lesní, zemědělské a ostatní zbytkové, např. ve formě druhotné suroviny z výroby biopaliv. Biomasa je obecně vnímána jako hmota rostlinného původu, která „naroste na  poli nebo v lese“, nicméně dle uznávaných definic se jedná v  podstatě o  veškerou hmotu biologického původu. To znamená, že biomasa má široký rozsah druhů zahrnující dendromasu (dřevní biomasa), fytomasu (biomasa z  bylin, vč. zemědělských plodin) a  biomasu živočišného původu. Jedním z druhů biomasy jsou tak i biologicky rozložitelné odpady (čisté nebo vytříděné z ostatních složek).

ZEMĚDĚLSKÁ BIOMASA

Zdroj: CZ Biom

Zemědělskou biomasu tvoří cíleně pěstovaná biomasa, biomasa obilovin a olejnin, trvalé travní porosty, rychlerostoucí dřeviny pěstované na zemědělské půdě a rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny. Využívání zemědělské biomasy sebou přináší výhody ve formě využití tradiční zemědělské techniky, snížení nezaměstnanosti, dále je šetrné k  životnímu prostředí, pozitivně přispívá k údržbě krajiny, zadržení

M A G A Z Í N

vody v krajině a v neposlední řadě dopomáhá efektivnímu nakládání se zemědělskými odpady a přebytky. Zemědělská biomasa je bezesporu nejkomplexnější složkou potenciálu biomasy ČR. Tou se rozumí veškerá fytomasa pěstovaná na zemědělské půdě, tedy nejen fytomasa vypěstovaná na  orné půdě, ale také ze zahrad, ovocných sadů, chmelnic, vinic a trvalých travních porostů. Využití fytomasy pěstované na  zemědělské půdě splňuje podmínky vyplývající z  restrukturalizace našeho zemědělství a  to substituci potravinářských komodit alternativními technickými nebo energetickými plodinami. Další efekty produkce alternativních plodin spočívají v  zajištění energetické soběstačnosti venkovského prostoru, zvýšení atraktivnosti obcí a regionální spotřebě vyprodukovaných finančních zdrojů. Pro energetickou konverzi lze jednak využít část vedlejších zemědělských produktů (sláma olejnin, obilovin), kterých je díky snižování stavu skotu přebytek, či nespotřebovanou část sena vzniklou při údržbě luk a pastvin. Možná je také produkce cíleně pěstovaných energeticky využitelných plodin, kterými mohou být ozimé a  jarní plodiny pěstované k  nepotravinářským účelům (obiloviny, kukuřice, olejniny a textilní rostliny) a  také rychle rostoucí dřeviny (RRD) pěstované na orné půdě (vrba, topol, akát). Z hlediska ekonomické efektivnosti jsou také vhodné cíleně pěstované energetické plodiny jednoleté (hořčice, světlice, laskavec) nebo víceleté (topinambur, křídlatka, šťovík) a  energetické trávy (ozdobnice, rákos, chrastice, psineček). Rok

Plocha (ha)

Výše dotace1 (Kč/ha)

Rozpočet (mil. Kč)

2006

1033

2000

5

2007

1771

3000

5

2008

1000

0

0

2

Obrázek č. 3: Vývoj rozložení druhů využití zemědělské půdy v letech 1995 až 2006

1 PJ ≈ 0,278 TWh ≈ 0,024 Mtoe ≈ 139 000 m3 dřeva (plm) ≈ 7 400 ha cíleně pěstované biomasy 1 TWh ≈ 3,6 PJ ≈ 0,086 Mtoe ≈ 500 000 m3 dřeva (plm) ≈ 26 600 ha cíleně pěstované biomasy 1 Mtoe ≈ 41,868 PJ ≈ 11,63 TWh ≈ 5 800 000 m3 dřeva (plm) ≈ 310 000 ha cíleně pěstované biomasy Tabulka č. 2: Orientační přepočet energetické hodnoty zemědělské a lesní biomasy Zdroj: “Biomass in Europe - a statistical report on the contribution of biomass to the energy system in the EU 27”, AEBIOM 2007 Poznámka: plm = plnometry

Tabulka č. 1: Výše dotací podporujících cílené pěstování energetických plodin Zdroj: Podpora pěstování energetických bylin, MZe, CZ Biom, 2007 1

národní dotace 1.U. Podpora pěstování bylin pro energetické využití

2

odhadovaná hodnota

Cíleně pěstované energetické plodiny Pěstování speciálních energetických bylin zaznamenalo v roce 2007 relativně prudký nárůst (navýšení plochy o 70 %), v příštích letech se však vlivem zrušení dotačního titulu očekává pokles produkce. Energetický potenciál Průměrný energetický potenciál pěstované fytomasy na orné půdě je odvozen z pro-

53

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

LESNÍ BIOMASA

Obrázek č. 4: Vývoj těžby dřeva v ČR v letech 2000 až 2006

Lesní biomasu, neboli dendromasu, tvoří palivové dřevo, zbytky z dřevozpracujícího průmyslu, prořezávek a  probírek, palivové dřevo a  lesní těžařské zbytky. Při energetickém využívání je zde (stejně jako v ostatních kategoriích) nutno zohlednit vysoké manipulační a dopravní nároky a lokální dostupnost zdroje. České lesy jsou historicky z větší části hospodářsky využívány. Základním principem je trvale udržitelné hospodaření a ochrana přírody a životního prostředí. Současným i budoucím cílem lesnických odborníků je vystihnout „bezpečný“ potenciál energetické lesní biomasy. Její zdroje totiž nejsou neomezené a  dynamická rovnováha přírodních ekosystémů pozměněných člověkem nevylučuje riziko negativního vychýlení případným neuváženým zásahem.

Obrázek č. 5: Těžařské zbytky, prořezávky a probírky k celkové hodnotě lesní těžby v letech 2000 až 2006

Zbytková biomasa zahrnuje široký rozsah druhů biomasy vznikající sekundárně při zpracování primárních zdrojů rostlinné nebo živočišné biomasy. Hlavní objem zbytkové biomasy pochází z průmyslu papíru a buničiny, z dřevovýroby, ze zpracování masa a ostatního potravinářského průmyslu a  z  třídění komunálního odpadu. Patří sem také biomasa z  živočišné zemědělské výroby, tj. exkrementů chovných zvířat. Zbytkovou biomasu tvoří mimo vedlejších produktů a zbytků z papírenského, potravinářského, živočišného průmyslu, také lihovarnické výpalky, čistírenské kaly, biologicky rozložitelné odpady, pokrutiny, mláto apod. Zbytková biomasa na bázi dřeva (dendromasa) může být využita ve  spalovacích procesech, ostatní zbytková biomasa může být ve  většině případů zdrojem pro výrobu bioplynu. Samostatnou položkou ve využívání biomasy je průmyslové využití, které je jak ener-

ZBYTKOVÁ BIOMASA

dukce obilovin, jež mají nejvyšší poměrné zastoupení k  ostatním zemědělským plodinám. Průměrný výnos obilovin za  období 2001 – 2006 je dle Českého statistického úřadu (ČSÚ) 4,5 t/ha, sláma tvoří výtěžností cca 80  % produkce zrna, tzn.  výnos cca 3,5 t/ha. Výnos celkové nadzemní hmoty je stanoven na 8 t/ha.

Při průměrné výhřevnosti 15 GJ/t při obsahu sušiny 85 % vychází energetický potenciál plochy orné půdy z produkce obilovin v  našich podmínkách 120 GJ/ha. Vezmeme-li v  úvahu „energeticky výhodnější“ plodiny s  vyššími výnosy nadzemní hmoty, energetický potenciál na plochu vzroste na cca 135 GJ/ha.

Energetická hodnota dendromasy Skupiny dřevin Smrk Borovice Dub Buk ostatní

Výhřevnost (MJ/kg), 15% vody 16,2 15,8 15,1 14,4 15

Tabulka č. 3: Výhřevnost, hustota a zastoupení dřevin v ČR

54

Měrná hmotnost (kg/m3) 440 520 690 700 500

% zastoupení 47,7 13,9 7,4 7,2 23,8

Zdroj: LesInfo České Budějovice, MZe, ÚHÚL

M A G A Z Í N

DRUH BIOMASY Materiály živočišného původu

tuhé a kapalné živočišné exkrementy biomasa z živočišného průmyslu, kafilerní tuk masokostní moučka výpalky a rostlinné zbytky z lihovarů

Materiály rostlinného původu

Potravinářský průmysl

Ostatní BRO (vč. BRKO)

Kaly z ČOV Celulózové výluhy

pokrutiny z výroby MEŘO vyslazené cukrovarské řízky melasa mláto ostatní biologicky rozložitelná část vytříděného komunálního odpadu biologicky rozložitelná část vytříděného průmyslového odpadu zbytky z kuchyní a stravoven, zbytkové oleje a tuky kaly z komunálních čistíren odpadních vod kaly průmyslových čistíren odpadních vod energetické využití

pozn. (kde a jak se využívá) kejda, hnůj, trus využití pomocí termických procesů nebo pro anaerobní digesci využití pomocí termických procesů nebo pro anaerobní digesci minimum odvozeno z předpokládané produkce lihu pro účely přidávání do PHM, nízká energetická hodnota, doporučeno jako krmivo odvozeno ze stávajícího stavu pěstování řepky olejné a z predikce k r. 2020 dle produkční kvóty cukru při alternativě výroby lihu z cukrové řepy lze očekávat nárůst pěstební plochy sladovnický průmysl BRKO – odpad z domácností a komunální sféry BRO zejména ze zpracovatelského (potravinářského průmyslu) BRO nezahrnuté pod BRKO stabilizovaný (vyhnilý) kal papírenský průmysl

Tabulka č. 4: Členění základních druhů zbytkové biomasy

Biomasa celkem (tuhá biopaliva) Štěpka apod. Celulózové výluhy Rostlinné materiály Pelety Ostatní biomasa Bioplyn celkem Komunální ČOV Průmyslové ČOV Bioplynové stanice Skládkový plyn Tuhé komunální odpady (BRKO) Kapalná biopaliva

Hrubá výroba elektřiny

Podíl na hrubé domácí spotřebě elektřiny

MWh 968 062 427 531 474 571 26 415 23 850 334 215 223 70 865 3 292 43 248 97 818 11 975 9

% 1,34% 0,59% 0,66% 0,04% 0,05% 0,00% 0,3% 0,1% 0,00% 0,06% 0,14% 0,02% 0,00%

Tabulka č. 5: Výroba elektřiny z biomasy v roce 2007

Biomasa celkem (tuhá biopaliva) Biomasa mimo domácnosti Palivové dřevo Štěpka apod. Celulózové výluhy Rostlinné materiály Pelety a brikety Ostatní biomasa Biomasa domácnosti Bioplyn celkem Komunální ČOV Průmyslové ČOV Bioplynové stanice Skládkový plyn Biologicky rozložitelná část TKO Biologicky rozl. část PRO a ATP Kapalná biopaliva Tabulka č. 6: Výroba tepla z biomasy v roce 2007

Zdroj: MPO 2008

Hrubá výroba tepla GJ 45 522 813 16 041 406 569 990 8 317 901 6 691 839 260 083 199 531 2 062 29 481 407 1 009 221 695 569 53 486 167 776 92 390 1 887 668 517 108 66

Podíl na teple z OZE % 91,02% 32,07% 1,14% 16,63% 13,38% 0,52% 0,40% 0,00% 58,95% 2,02% 1,39% 0,11% 0,34% 0,18% 3,77% 1,03% 0,00% Zdroj: MPO 2008

getické tak i  neenergetické. Energetickému průmyslovému využití vládne průmysl výroby buničiny a  papíru, neenergetické využití spočívá zejména ve výrobě stavebních desek a cihel. Předpokladem je, že význam biomasy poroste i pro chemický průmysl a pro další technické využití. V české legislativě je v příloze č. 1 vyhlášky č. 482/2005 Sb. (o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy ve znění vyhlášky č. 5/2007 Sb.) biomasa podrobně rozdělena do pěti základních kategorií.

VÝROBA ELEKTŘINY A TEPLA Z BIOMASY V ČR Výrobu tepla a  elektřiny z  tuhé biomasy přehledně zachycují tabulky 5 a 6.

55

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

VYUŽITELNÝ POTENCIÁL BIOMASY ČR Stanovením reálně využitelného a  udržitelného potenciálu biomasy ČR pro energetické účely se v  poslední době zabývalo několik odborných studií a strategických dokumentů, které se shodují, že Česká republika má dostatek nevyužívané nebo nevhodně využívané zemědělské půdy, lesní biomasy a  především nevyužívané zbytkové biomasy a  závazky vyplývající z  přístupové dohody k EU pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE) k rokům 2010 a 2020 je možné splnit. Jedná se např. o  výstupy z  Analýzy obnovitelných zdrojů ČR sestavené vládní Nezávislou odbornou komisí pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu vedenou prof.  Václavem Pačesem, Akčním plánem pro biomasu pro ČR na období 2009 – 2011, který byl 12. ledna 2009 schválen Vládou ČR, nebo několika vědecko-výzkumných projek-

Obrázek č. 6: Energie biomasy – predikce k roku 2050

tů řešících potenciál biomasy v ČR. Hlavní prioritou při sestavování potenciálu biomasy pro energetické využití v ČR bylo vždy stanovení reálné energetické hodno-

Zdroj: J. Motlík, V. Stupavský – Analýza OZE pro NEK 2008

ty omezených zdrojů biomasy, které by bylo možné využívat udržitelným způsobem, nebo způsobem blízkým udržitelnému hospodaření s přírodními zdroji.

O AUTOROVI Ing. VLADIMÍR STUPAVSKÝ absolvoval obory Ekotechnika a Technika životního prostředí na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze, kde v lednu 2005 obhájil diplomovou práci na téma „Biomasa jako energetické palivo“. Od roku 2007 je zaměstnancem CZ Biomu, kde vystřídal několik manažerských funkcí – od koordinátora projektů sekce fytoenergetiky, přes vedoucího této sekce, až po místopředsedu sdružení. V jeho kompetenci je správa tří odborných sekcí CZ Biomu – fytoenergetiky, výrobců dřevní biomasy a sekce kapalných biopaliv, kterou na konci roku 2008 spoluzakládal. Mimo odbornou činnost, jež de facto kopíruje zaměření těchto sekcí, se dále věnuje ekonomice, fundraisingu a managementu sdružení a je zodpovědný za správu informačního webu sdružení a ostatní publikační činnosti. Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří příprava Akčního plánu pro biomasu (společně s M. Šafaříkem) nebo vedení tříletého evropského projektu Biopros. Kromě aktivit týkajících se CZ Biomu je zpracovatelem Podrobné bilance obnovitelných zdrojů energie – části o biomase – pro Nezávislou energetickou komisi vedenou prof. Václavem Pačesem. Kontakt na autora: [email protected]

56 T

et Norske Veritas Det

Po

nu prí ka p lež rac ito ovn sti ej M A G A Z Í N

al Climate Change Services International Business Unit Central and Eastern Europe

We are seeking for several senior/junior engineers and/orr scientists, who will be involved as a project manager and or experts tral and Eastern Europe. in the determination or verification of JI projects in Central Qualifications and Experience Include: ect development & engineering or related work within the energy • Minimum 4 years experience in the field of GHG project and/or utility and/or oil and gas and/or renewable energy sector • Verification or validation experience in one or more programs/areas e.g. CDM/JI, VCS, Gold Standard, baseline/inventory verification in the above mentioned sectors or equivalent auditing experience (energy management,…) is considered a plus. • Excellent level of English (speaking, writing) • High integrity level • Extensive travel required • Capacity to work in multicultural and international environment. DNV offers competitive compensation, an outstanding benefits program, training and international career opportunities. Interested candidates should forward their resume, compensation history and salary expectations to the address below. Mario Voros, Business Unit Manager for CEE and Russia. [email protected] For more information about DNV, please visit our website at www.dnv.com

Společnost B.I.D. services připravuje na podzim 2009 tyto odborné konference:

Větrná energie v ČR Biomasa a Bioplyn Solární energie v ČR Energetický management měst a obcí B.I.D. services s.r.o., Milíčova 20, 130 00 Praha 3, Česká republika Tel.: +420 222 781 017, Fax: +420 222 780 147, E-mail: [email protected], www.bids.cz

57

E

K

O

L

O

G

I

E

Biomasa v souvislostech Ing. Vladimír Vlk, Ministerstvo životního prostředí

V

posledních 20 letech si lidstvo uvědomuje, že dalším kritickým bodem je oteplování planety způsobené produkcí skleníkových plynů. Vědci vypočítali, že od počátku průmyslové revoluce došlo k  oteplení planety o  0,74 °C. Klimatologové varují před oteplováním atmosféry a  kritickým bodem udávají oteplení o dva stupně Celsia oproti období před průmyslovou revolucí. V odborném a laickém světě probíhají diskuze, zda varování klimatologů je relevantní či ne. Z výzkumů posledních 15 let se ukazuje, že varování klimatologů je na místě a je nezbytně nutné hledat nové cesty k  výrobě a  spotřebě energie. Jednou z cest je využití obnovitelných zdrojů energie, mezi které patří i biomasa. K využití biomasy probíhají nejen v České republice, ale i  ve  světě diskuze ke  stanovení celkového potenciálu. Biomasa je všeobecně vnímána jako hmota rostlinného původu, která roste na poli nebo v lese. V podstatě se jedná o veškerou hmotu biologického původu, to znamená, že se využívá i  biomasa živočišného původu. Ve využívání biomasy je nutné brát v  úvahu jak zajištění potravinové bezpečnosti, tak i další energetické využití. Z  energetického hlediska v  současné době se nejvíce využívá zbytková dřevní hmota k lokální výrobě tepla v domácnostech a spoluspalování štěpky v  energetických zdrojích a  to převážně k  výrobě elektrické energie. S rostoucími požadavky na využívání biomasy v  dopravě jako součást pohonných hmot je nezbytné vycházet z  podmínky pro dlouhodobě udržitelné využívání zemědělské půdy. Princip využití biomasy je uveden v schématu na obrázku 1. Z obrázku 1 je patrné, že první tenze nastává ve způsobu využití a to mezi „potravinovým“ a  „energetickým“: V  posledních letech tento vztah je neustále diskutován, zdali je dostatek půdy pro zajištění potravinové bezpečnosti a  zdali nebudou likvidovány deštné pralesy pro získání půdy na pěstováBIOMASA Biomasa Potravinová Potravinová

Energetická i k Doprava

Energetika

Obrázek č. 1: Principiální rozdělení způsobu využití biomasy

58

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

V současné době se řeší problémy s vyčerpatelností zásob fosilních paliv, které od druhé poloviny 18. století jsou nezbytnou součástí průmyslového rozvoje. Koncem 20. století se energetici začali zabývat možností alternativní náhrady, která bude v nastávajících dekádách nezbytná. Zároveň s touto úvahou se začaly řešit i environmentální problémy v průmyslových lokalitách, kde se zejména jedná o zatížení emisemi polutantů. ní biomasy pro energetické účely. Další napětí v energetickém využití je bezesporu mezi biomasou pro výrobu biopaliv využívaných v dopravě a pro energetické využití při spalování. K těmto kritickým vazbám bylo za poslední dva roky zpracováno mnoho studií, které nejsou jednoznačné, a  navíc metodika určení potenciálu je rozdílná. Jinak tomu není ani v  České republice, kde stanovení výše potenciálu jak odpadní lesní biomasy, tak cíleně pěstované biomasy. V  tabulce 1 jsou uvedeny možné potenciály jednotlivých druhů biomasy pro období do roku 2020. Do potenciálu biomasy je rovněž zahrnuta výroba bioplynu ze zbytkové a účelově pěstované biomasy. Při pohledu na jednotlivé druhy biomasy je největší potenciál u účelově pěstovaných energetických plodin. Vzhledem k tomu, že pohledy na potenciál nejsou zcela jednotné, bylo v rámci Nezáviské energetické komise (NEK) doporučeno přehodnotit potenciál biomasy s ohledem na potravinovou bezpečnost. Ministerstvo zemědělství koncem roku 2008 předložilo do vlády „Akční plán pro biomasu pro ČR na  období 2009 – 2011“, který byl usnesením č. 47 dne 12. 1. 2009 přijat. V akčním plánu byl stanoven potenciál lesní dendromasy a potenciál zemědělské biomasy ve dvou variantách s ohledem na potravinovou bezpečnost:  maximální možný energetický potenciál ve výši 159,4 PJ,  potenciál stanovený Ministerstvem zemědělství ve výši 108,8 PJ. Vzhledem k  variantnímu řešení a  doporučení NEK bylo Ministerstvem zemědělství ustanovena mezirezortní komise, která nastavuje kritéria k  dosažení maximálního využití potenciálu biomasy. V  současné době stojíme před stanovením možnosti jeho využití pro domácnosti v souvislosti s vyhlášením programů v rámci státní podpory, ve kterých je i mimo jiné výměna hnědouhelných kotlů za  kotle na  biomasu za  dodržení zpřísněných emisních limitů. K tomuto účelu jsou nejvhodnější kotle na dřevěné pelety. Podle našeho předběžného průzkumu je v  České republice výrobní kapacita kolem 100 kt, 70 kt se exportuje do Rakouska a Německa a zbylých 30 kt zůstává na českém trhu. V bilancích uvažujeme, že do roku 2020 přibližně 120 tis. domácností obmění staré uhelné kotle s účinností pod

50 % za moderní kotle na biomasu s účinností od 80 % do 90 %. Pro tuto obměnu bude nutné mít k  dispozici 15,12 PJ biomasy ve  formě palivového dříví, dřevěných a rostlinných pelet včetně dřevěných briket. Pro další efektivní využití biomasy prosazujeme kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla, která se nejvíce uplatní v systémech centrálního zásobování teplem (CZT). V grafu na obrázku 2 je zobrazen vývoj hrubé výroby tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Z  grafu je patrné, že spotřeba biomasy v  domácnostech má stoupající tendenci a lze předpokládat, že její nárůst bude umocněn podporou státu, který v  letošním roce vyhlásil program na  zateplování a  ekologické vytápění domů pro období 2009 až 2012. Z  tohoto důvodu bude nezbytně nutné najít nástroje na podporu výroby tuhých paliv z  biomasy, zejména na  výrobu rostlinných pelet, které lze v lokálních zdrojích spalovat společně s  dřevěnými peletami (1/3 rostlinných pelet a 2/3 dřevěných pelet). Na našem ministerstvu se úspěšně rozjela spolupráce mezi odborem udržitelné energetiky a dopravy a odborem péče o krajinu, ve  které se upřesnily podmínky k  reálnému množství energeticky využitelné dendromasy po  provedení redukce zohledňující místní specifika oblastí. Odhad počítá s dojezdovou vzdáleností cca 60 km od  zdroje paliva ke  spotřebiteli. Odhad neřeší případné využívání sortimentů užitkového dřeva z  lesní prvovýroby nebo zbytků z  dřevozpracovatelského průmyslu. Část potenciálu lesních těžebních zbytků je již dnes využívána těmito velkými odběrateli nebo menšími komunálními spalovnami a  kotelnami. Z  předběžných analýz, které jsme provedli, nutně vychází, že naplnění potenciálu pro energetické vyžití biomasy bude nutné podporovat výsadbu rychle rostoucích dřevin a  energetických bylin.

VÝHLED DO BUDOUCNA Co nás čeká v nejbližší době v oblasti biomasy? Tuto otázku si neustále pokládají nejen odborníci v  oblasti obnovitelných zdrojů energie, ale i  zemědělci, kteří potřebují stabilní trh. Někteří politici jsou přesvědčeni, že podpora poskytnutá zemědělcům pro pěstování rychle rostoucích dřevin a energetických bylin není nutná, a  jsou přesvědče-

M A G A Z Í N

Tabulka č. 1: Potenciál druhů biomasy k roku 2020

ni, že trh vše vyřeší. Bohužel, tato oblast je značně nestabilní a okolní státy, zejména Rakousko a Německo, budou biomasu importovat od  našich pěstitelů a  na  našem trhu zůstane pouze omezené množství, které zcela neuspokojí naše domácnosti. Z těchto důvodů bude nezbytně nutné rozpracovat strategii využívání biomasy se zaměřením na  lokální zdroje a využití v kombinované výrobě tepla a elektrické energie v teplárenských provozech jednotlivých regionů. K tomuto účelu bude nezbytně nutná spolupráce dotčených ministerstev, zejména se jedná o Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí.

ZÁVĚR Na závěr bych chtěl poznamenat, že biomasa pro všechny druhy paliv musí být pěstována udržitelným způsobem, který nebude negativně ovlivňovat půdu a vodní zdroje. V  praxi to znamená, že se jedná jak o  udržitelné obhospodařování zemědělský ploch, tak i o environmentální, sociální, ekonomickou a politickou udržitelnost. Z těchto aspektů vyplývají následující doporučení:  Dodržovat kritéria udržitelnosti a  to zejména:  dobré zemědělské postupy nebo vzájemná shoda,

Zdroj: MŽP

 žádné překážky pro půdní funkce a její úrodnost, zabránění ohrožení kvality vody a vodních toků,  zachování biologické a ekosystémové biodiverzity,  environmentálně zdravá aplikace chemických hnojiv,  nepoužívání plodin pocházejících z chráněných území nebo území s vysokou přírodní hodnotou. Zejména se jedná o:  oblasti se značnou akumulací faktorů relevantních pro biologickou diverzitu,  oblasti nacházející se v hodnotových ekosystémech a  obsahující takové ekosystémy,  oblasti s ochrannou funkcí.  Minimalizovat diverzifikací dodávek nejistotu dostupnosti vhodné biomasy pro výrobu a smluvně zajistit nutný odbyt vyrobených pevných biopaliv, u kterých bude zaručena trvalá jakost.  U  konečných spotřebitelů dohlížet na kompatibilitu spalovacího zařízení s pevnými biopalivy, což je nezbytným předpokladem pro nejúčinnější využití s minimalizací emisí tuhých látek. Pro domácnosti nabízet kvalitní biopaliva,  které budou nejúčinněji využita ve spalovacím zařízení.

O AUTOROVI Ing. VLADIMÍR VLK absolvoval v roce 1979 Fakultu strojní ČVUT v Praze. V souvislosti se svým působením absolvoval řadu kursů a atestací, je autorizovaným inženýrem pro technologická zařízení staveb a energetickým auditorem (člen ČKAIT, AEA, AEM a COPZ). Má více než 25 let zkušeností s provozem, obsluhou a údržbou parních a jaderných elektráren. Byl zaměstnán v jaderné elektrárně Dukovany, v elektrárně Mělník a ve ŠKODA PRAHA a.s. jako směnový inženýr a vedoucí najížděcí skupiny, převážně při uvádění elektrárenských bloků do provozu, zaškoloval provozní personál v nových elektrárnách. Od roku 1994 působil jako poradce v oblasti energetiky a životního prostředí ve firmě EM Consult s.r.o. Nyní pracuje na Ministerstvu životního prostředí ČR ve funkci ředitele Odboru udržitelné energetiky a dopravy. Kontakt na autora: [email protected]

Obrázek č. 2: Vývoj hrubé výroby tepelné energie z OZE v ČR v letech 2003–2007

59

E

K

O

L

O

G

I

E

Současný stav a perspektivy rozvoje užití biomasy v zemích střední Evropy Reinhard Haas, Lukas Kranzl, Gerald Kalt, Technická univerzita Vídeň, Jaroslav Knápek, Elektrotechnická fakulta, České vysoké učení technické v Praze

ÚVOD Podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE) hraje v  energetické politice EU významnou roli. Ve střední Evropě je pak nejdůležitějším obnovitelným zdrojem biomasa. Biomasu je možné relativně snadno skladovat a je na rozdíl od větrné nebo solární energie také poměrně stálým zdrojem energie. Vzhledem k  současným cílům EU v  rozvoji OZE do roku 2020 (20 % podílu OZE na celkové spotřebě energetických zdrojů) můžeme v regionu střední Evropy v následujících letech a desetiletích očekávat rychlý růst užití biomasy pro energetické účely, včetně výroby kapalných biopaliv. Hlavním cílem článku je analýza vývoje využití biomasy, jeho současného stavu i očekávaného budoucího vývoje v regionu střední Evropy, který zde představuje Česká republika, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko. První část článku se věnuje rozboru a srovnání současného stavu využití biomasy v těchto zemích. Zvláštní pozornost je věnována příčinám a důvodům případných rozdílů mezi sledovanými zeměmi a  také přeshraničnímu obchodu s biomasou. V druhé části jsou podrobně analyzovány výsledky vybraných studií zabývajících se potenciálem biomasy. Ve třetí části je nastíněn možný budoucí rozvoj užití biomasy v regionu střední Evropy.

VÝVOJ A SOUČASNÝ STAV UŽITÍ BIOMASY VE STŘEDNÍ EVROPĚ Přestože jsou si sledované země geograficky blízké, existují mezi nimi značné rozdíly ve struktuře spotřeby energie (viz obr. 1). Podíl fosilních paliv (ropa, zemní plyn a černé a hnědé uhlí) představuje v průměru 80 % spotřeby energie (nejmenší podíl fosilních paliv je ve Slovinsku: 70 %). Podíl pevných paliv (včetně černého a hnědého uhlí) se pohybuje od 10 % (Itálie) až po více než 50 % (Polsko) a podíl ropy od 20 % (Slovensko) až po 45 % (Itálie). Podíl zemního plynu na celkové spotřebě energie je nejvyšší v  Maďarsku (41 %)

60

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Článek se zabývá současným stavem a  perspektivami rozvoje biomasy ve střední Evropě. Podíl biomasy na hrubé celkové spotřebě energie se pohybuje od 2,5 % v Itálii či na Slovensku až po 11,7 % v Rakousku (2006). V některých zemích došlo v posledních letech ke značnému nárůstu jak výroby a spotřeby biopaliv v dopravě (zejména v Rakousku a Německu), tak i výroby elektrické energie z biomasy (např. Německo, Maďarsko), a to zejména v souvislosti se snižováním emisí skleníkových plynů, zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie, směrnicemi EU a následnými podpůrnými opatřeními. Stejně tak se v posledních letech zvyšuje i podíl přeshraničního obchodu s biomasou. Přesto ve střední Evropě stále existuje značný nevyužitý potenciál biomasy. Pokud se však podaří naplnit národní cíle i cíle na úrovni EU v oblasti OZE a skleníkových plynů, mohl by být potenciál biomasy ve střední Evropě do značné míry vyčerpán již okolo roku 2020. V článku je tedy dále analyzován dosažitelný potenciál biomasy a jsou v něm vyzdviženy rozdíly mezi jednotlivými zeměmi střední Evropy.

Obrázek č. 1: Struktura spotřeby primárních energetických zdrojů v regionu střední Evropy v roce 2006 * Ostatní – zahrnuje elektrickou energii a průmyslový odpad Zdroj: DG TREN, 2008; Eurostat, 2008

PJ/rok

AT

CZ

DE

HU

IT

PL

SI

SK

Pevná paliva

166,8

875,2

3 443,1

129,7

697,4

2 388,2

65,5

186,3

Ropa

604,2

420,4

5 211,5

327,6

3 482,3

1 014,5

111,3

154,1

Zemní plyn

312,2

317,2

3 328,3

479,7

2 896,9

518,1

37,6

225,2

0,0

281,3

1 806,5

145,4

0,0

0,0

59,9

194,5

Biomasa

167,5

73,1

674,9

48,7

195,0

200,0

19,2

19,8

Ostatní OZE

137,4

9,5

209,1

4,5

353,4

8,8

12,9

16,1

Elektrická energie a průmyslový odpad

39,1

-40,6

-60,4

27,1

167,2

-15,3

0,9

-7,5

Celková hrubá domácí spotřeba

1 427,2

1 936,1

14 613,0

1 162,7

7 792,2

4 114,3

307,4

788,5

Jaderná energie

Tabulka č. 1: Struktura spotřeby PEZ v jednotlivých zemích ve střední Evropě v roce 2006

Zdroj: Eurostat, 2008

M A G A Z Í N

a  naopak relativně nízký například v  Polsku či Slovinsku (asi 12 %). Na Slovensku se 25 % na celkové spotřebě podílí jaderná energie, naopak žádné jaderné elektrárny nejsou v provozu v Rakousku, Itálii nebo Polsku. Podíl obnovitelných zdrojů energie v zemích střední Evropy se pohybuje od  4,3 % v  České republice až po  21,4 % v  Rakousku (2006). Biomasa představuje v průměru 70 % spotřeby OZE (jak v zemích střední Evropy, tak v  celé EU-27) (Eurostat, 2008), v  České republice, Polsku a Maďarsku je to dokonce více než 90 % celkového podílu OZE na primárních energetických zdrojích (PEZ) - údaje roku 2006. Podíl biomasy na  celkové spotřebě PEZ pro jednotlivé státy regionu je znázorněn na obrázku 2. Největší podíl (téměř 12 %) má biomasa v Rakousku, následovaném Slovinskem (6,3 %). Jedním z důvodů vysokého užití biomasy v Rakousku je, že se jedná o vysoce zalesněnou krajinu. Téměř 50 % rozlohy státu tvoří lesy a lesní porosty, což je více než ve většině ostatních zemí sledovaného regionu (pouze ve Slovinsku je zalesnění vyšší, asi 60 %). Dalším důvodem je tradičně vysoké využití palivového dříví pro vytápění v domácnostech, což je částečně způsobeno i  venkovským a zemědělským charakterem většiny rakouského území. V 80. letech (v důsledku ropného šoku) se pak ve  větší míře začaly využívat kotle na dřevo, v poslední době jsou pak stále populárnější moderní kotle na biomasu. V současnosti více než 20 % spotřeby energie na vytápění v domácnostech představuje vytápění biomasou (Statistik Austria, 2008). Třetím důvodem vysokého podílu biomasy na spotřebě energie v Rakousku je relativně vyšší zastoupení dřevozpracujícího průmyslu. To je samozřejmě jednak způsobeno vysokým podílem zalesnění celého území, velkou část ale tvoří i dovozy dřeva pro papírenský a další dřevozpracující průmysl (štěpky, dřevovlákniny a jiných). Dovoz v současnosti představuje více než třetinu celkových dodávek dřeva pro zpracování, stejnou část pak tvoří vývozy produkce z tohoto odvětví. Na jednu stranu tak dřevozpracující průmysl produkuje značné množství dřevního odpadu, který lze využít pro energetické účely, na druhou stranu zároveň kryje značnou část svých energetických potřeb právě pomocí biomasy. Proto je také v Rakousku podíl biomasy na spotřebě energie v průmyslu tak vysoký.

Obrázek č. 2: Podíl biomasy na PEZ v roce 2006 Zdroj: Eurostat, 2008

nuty dle jejich výhřevnosti podle definice Eurostatu. Vzhledem k účinnosti transformace (70 % bioplyn, 55 % bioetanol a 57 % biodiesel a rostlinný olej) je vlastní primární energetická spotřeba biomasy pro výrobu biopaliv a bioplynu vyšší. To je potřeba si uvědomit zejména v případě Německa, které má vysoký podíl bioplynu a  biopaliv. Pokud uvažujeme výše zmíněné účinnosti transformace, dosahuje faktická energetická spotřeba biomasy v  Německu asi 840 PJ/rok, což je asi o 25 % více než hodnota výroby udávané podle definice Eurostatu. V ostatních zemích ne-

ní vzhledem k  nižšímu zastoupení biopaliv a  bioplynu tento rozdíl tak významný (méně než 10 %). Obrázek 3 zobrazuje spotřebu biomasy pro výrobu tepla, elektrické energie (včetně kogenerace) a  pro výrobu pohonných hmot (se zahrnutím výše zmíněné účinnosti transformace = tzv. spotřeba primární biomasy, resp. faktická spotřeba). Obrázek 4 znázorňuje vývoj spotřeby biomasy pro energetické účely mezi lety 1996 a 2006. Z uvedených grafů je vidět, že v regionu střední Evropy došlo v posledních letech k  významnému nárůstu využití biomasy. Tento nárůst se týká zejména využití v dopravě a k výrobě elektřiny (případně kombinované výrobě elektřiny a tepla – KVET). Spotřeba biomasy ve  sledovaných zemích vzrostla z cca 580 PJ/rok v roce 1996 na téměř 1600 PJ/rok v  roce 2006. Největší podíl na  tomto nárůstu má Německo (více než 60 %). Ve srovnání s rozvojem v Německu (způsobeným zejména, ale nikoliv pouze, růstem spotřeby biopaliv) je nárůst v  ostatních zemích spíše omezený. Samozřejmě je třeba si uvědomit, že velkou roli hrají rozdíly v rozloze jednotlivých zemí a také rozdílná výchozí

Obrázek č. 3: Srovnání struktury faktické spotřeby biomasy pro výrobu tepla, elektrické energie (a kombinovanou výrobu tepla a elektřiny) a pro výrobu pohonných hmot ve střední Evropě v roce 2006 Zdroj: Eurostat, 2008; vlastní výpočty

STRUKTURA UŽITÍ BIOMASY VE STŘEDNÍ EVROPĚ V  této kapitole rozebereme a  srovnáme strukturu využití biomasy z hlediska různých zdrojů a  konečných užití (teplo, elektrická energie a doprava) v zemích střední Evropy. Bioplyn a biopaliva jsou do statistik zahr-

Obrázek č. 4: Historický vývoj faktické spotřeby biomasy pro energetické účely ve střední Evropě Zdroj: Eurostat, 2008; vlastní výpočty

61

E

K

O

L

GWh/rok

O

G AT

I CZ

E

H DE

O HU

S IT

P

O PL

D SI

Á

R

63 503

Hrubá výroba z biomasy a odpadů

3 125

926

19 951

1 358

6 565

2 011

111

422

Hrubá výroba z pevného komunálního odpadu

503

19

7 278

187

2 917

-

-

47

2 554

731

6 515

1 134

2 312

1 851

76

367

68

176

6 155

37

1 336

160

35

8

Hrubá výroba z dřevní biomasy a odpadů Hrubá výroba z bioplynu

Tabulka č. 2: Celková výroba elektřiny z biomasy a odpadů ve střední Evropě v roce 2006

situace v roce 1996 (podíl biomasy v Německu byl v té době velmi nízký). Přesto je pozoruhodné, že největší podíl na růstu spotřeby biomasy ve  střední Evropě je způsoben samotným rozvojem biopaliv v Německu.

VÝROBA ELEKTRICKÉ ENERGIE Z BIOMASY Výroba elektrické energie a  kombinovaná výroba elektřiny a tepla z biomasy zaznamenala ve sledovaném regionu v posledních letech značný nárůst, a to zejména jako důsledek směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů. I tak však stále představuje v průměru jen 2,3 % celkové výroby elektřiny (2006). Ve srovnání s celkovou spotřebou biomasy je pak zejména podíl komunálního odpadu na  výrobě elektřiny nepoměrně vysoký – ve sledovaném regionu i v celé EU-27 představuje 32 % celkové výroby elektřiny z biomasy a  odpadů. Dřevní biomasa a  odpady pak přispívají asi 45 % a bioplyn asi 23 %. Relativně vysoký podíl bioplynu je však způsoben zejména velkým počtem bioplynových stanic v Německu. Asi 60 % celkové produkce elektřiny z biomasy a odpadů ve sledovaném regionu střední Evropy a 80 % elektřiny z bioplynu je vyrobeno v Německu. V tabulce 2 je uveden přehled výroby elektřiny z biomasy a odpadů pro rok 2006.

BIOMASA V DOPRAVĚ V květnu 2003 schválila Rada a Evropský parlament směrnici pro podporu využití biopaliv nebo dalších obnovitelných pohonných

S

T

31 368

Zdroj: Eurostat, 2008

látek v dopravě. Na základě této směrnice musí členské státy stanovit národní cíle týkající se minimálního podílu biopaliv v  dopravě. Pro tyto účely byly stanoveny postupné indikativní cíle, a to 2 % do roku 2005 a 5,75 % do konce roku 2010 (počítané na základě energetického obsahu). Na obrázku 5 je znázorněn vývoj produkce biodieselu a bioetanolu ve střední Evropě. Jak již bylo zmíněno výše, Německo je mezi sledovanými zeměmi největším producentem biodieselu i bioetanu. V roce 2006 a 2007 bylo více než 50 % celkového produkce biodieselu EU vyrobeno v Německu. I přes značný nárůst výroby biopaliv v některých evropských zemích během posledních let je jejich podíl stále nízký (jen 1,1 % v roce 2005)( Resch et al., 2008a). Postupný cíl 2 % do roku 2005 tedy nebyl splněn, i když v  Rakousku a  Německu byl naopak podíl biopaliv v  roce 2005 vyšší než 2 % (3,8 % v Německu a 3,2 % v Rakousku). V roce 2006 pak byl podíl biopaliv v Německu již 6,3 % a v Rakousku 3,54 %. V ostatních zemích sledovaného regionu je nárůst podstatně pomalejší. Podle národních zpráv o implementaci směrnice 2003/30/ES byl podíl biopaliv v roce 2006 0,5 % v České republice, 0,46 % v  Itálii, 0,92 % v  Polsku, 0,275 % ve  Slovinsku, 0,69 % na  Slovensku a  méně než 0,3 % v  Maďarsku. Zdá se, že vzhledem k cílům, které si jednotlivé státy vytkly, i vzhledem k úrovni rozvoje výstavby nových výrobních kapacit v roce 2006, můžeme v následujících letech očekávat prudký rozvoj výroby biopaliv. Od roku 2006 do poloviny ro-

ku 2008 představoval nárůst výroby biopaliv ve  sledovaných státech 160 % (3,25 mil. tun v  roce 2006 a  8,5 mil. tun ve  druhé polovině roku 2008). Stejně tak rostl poměrně rychlým tempem i objem výrobních kapacit bioetanolu: v polovině roku 2008 to bylo již 1,5 mil. tun oproti 570 000 tun v roce 2006. Pokud by tyto kapacity byly využity, mohla by výroba v  regionu střední Evropy dosáhnout až 5,5 % celkové spotřeby pohonných hmot pro silniční provoz. Z tohoto pohledu by měl být indikativní cíl 5,75 % v  roce 2010 v  daném regionu dosažen. To však zejména díky ambiciózním cílům a vysokým tempům růstu v Německu. Podle (Resch et al., 2008a) naopak v celé EU-27 nebude s největší pravděpodobností indikativní cíl splněn. Podíl biopaliv na  spotřebě pohonných hmot ve střední Evropě je tedy stále relativně nízký: v roce 2006 to bylo (bez Rakouska a Německa) méně než 1 %. Pokud však vezmeme v úvahu nově budované kapacity v roce 2008, můžeme očekávat významný nárůst celkové produkce biopaliv.

VÝROBA TEPLA Z BIOMASY Jak uvádí (Resch et al., 2008b), vzrostla výroba tepla z biomasy ve sledovaném regionu z 525 PJ/r v roce 1997 na 695 PJ/r v roce 2005. Ve  sledovaném období také výrazně vzrostlo užití pelet pro vytápění v  domácnostech, i z celoevropského hlediska byl tento nárůst nejvíce patrný v Německu, Rakousku a Itálii. Užití pelet je však i v těchto zemích stále na  poměrně nízké úrovni. V  roce 2005 představovalo využití pelet pro vytápění v Rakousku 3,1 % celkové energetické spotřeby biomasy, přičemž podíl kulatiny byl asi 40 %.

PŘESHRANIČNÍ OBCHOD S BIOMASOU V  posledních letech se ve  střední Evropě stále více rozvíjí přeshraniční obchod s  biomasou, a  to zejména díky zvyšujícímu se podílu biomasy na  spotřebě energie. Vývoj a současný stav přeshraničního obchodu ve sledovaném regionu je podrobně analyzován v této kapitole. Jako hlavní zdroj dat byla použita databáze UN Comtrade, 20081. Obrázek 6 znázorňuje přeshraniční obchod palivovým dřevem za  rok 2006 mezi zeměmi střední Evropy. Toky nižší než 10 TJ/rok nejsou na  obrázku zachyceny. Z  obrázku je vidět, že největším dovozcem v  tomto regionu je Itálie, následovaná Ra) Je třeba si uvědomit, že i když je tato databáze považována za spolehlivou, objevují se v ní některé nejasnosti. Například, pokud je porovnáván přeshraniční obchod mezi dvěma státy, údaje poskytované dovážející a vyvážející zemí se často značně liší (což je z velké části dáno odlišnými požadavky ve vykazovaní dovozů a vývozů v daných zemích). Přes tato omezení mají obrázky 6 a 7 stále vysokou vypovídací hodnotu.

1

Obrázek č. 5: Výroba biopaliv v zemích střední Evropy (hodnoty v tunách a čisté výhřevnosti vyrobených paliv) Zdroj: EBB, 2008; EBIO, 2008; EurObserv’ER, 2008; vlastní výpočty

62

O

SK

Celková výroba elektřiny

84 361 636 600 35 859 314 122 161 743 15 115

N

M A G A Z Í N

Obrázek č. 6: Přeshraniční obchod s palivovým dřevem ve střední Evropě (v TJ/rok, toky menší než 10 TJ nejsou zachyceny) Zdroj: UN Comtrade, 2008

Obrázek č. 7: Přeshraniční obchod se štěpkou, pilinami, peletami atd. ve střední Evropě v roce 2006 (v PJ/rok; toky menší než 0,5 PJ/rok nejsou zachyceny) Zdroj: UN Comtrade, 2008

kouskem. V případě Rakouska však čistý dovoz představoval v daném roce jen 5 % celkové spotřeby palivového dřeva. Více než 90 % těchto dovozů pocházelo z  České republiky, Slovenska a Maďarska. V Itálii představuje podíl dováženého palivového dřeva na jeho celkové spotřebě cca 20 % (a asi 10 % celkové spotřeby dřeva a dřevních odpadů v roce 2006). Asi polovina těchto dovozů pocházela ze zemí střední Evropy, druhá polovina jsou dovozy zejména z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Ve sledovaném regionu také v posledním desetiletí značně vzrostla úroveň přeshraničního obchodu s palivovým dřevem. V roce 1996 dosahoval dovoz palivového dřeva do Itálie asi 2 400 TJ, a tedy nárůst od 1996 do 2006 je o téměř 400 %. V Rakousku vzrostl dovoz ve stejném období asi o 70 %. Navíc je třeba si uvědomit, že v oblasti obchodu s  kulatinou existuje nezanedbatelná část přeshraničního obchodu, která není zachycena v oficiálních statistikách. Obrázek 7 zachycuje celkový přeshraniční obchod se štěpkou, pilinami, peletami, atd. (v  následujícím textu je používán souhrnný termín “dřevní odpad”). V porovnání s výše uvedeným obchodem s palivovým

dřevem dosahuje obchod s  dřevním odpadem mnohem vyšších hodnot. Část z tohoto objemu je však využita i  k  neenergetickým účelům, jako je papírenský a celulózový průmysl. Obrázek 7 také zachycuje jen toky vyšší než 0,5 PJ. Mezi sledovanými zeměmi je největším dovozcem Rakousko. Důvodem je zejména vysoká poptávka papírenského průmyslu a  také štěpkového a  dřevotřískového průmyslu (tomu pak také odpovídá příslušný objem vývozu produkce dřevozpracujícího průmyslu). Vzhledem ke  zvyšující se poptávce po  méně kvalitní dřevní hmotě jak pro energetické účely, tak jako výrobního materiálu, musí tato odvětví dovážet stále více dřevního odpadu. Mezi lety 1996 a 2006 se v Rakousku celkový přeshraniční obchod s  dřevním odpadem zvýšil z 850 000 tun na 1,8 mil. tun. Tento trend je způsoben jak zvyšující se produkcí dřevozpracujícího průmyslu, tak nepochybně i  vyšším využitím biomasy pro energetické účely. Čisté dovozy v Rakousku dosahovaly v roce 2006 asi 0,76 mil. tun, tedy asi 5 % celkové spotřeby dřevních odpadů pro energetické i materiálové využití. Pokud přidáme ještě průmyslové zbytky z dovezené kulatiny, dosahuje podíl dovozů již 20 %. Z celkové spotřeby dřevních zbytků (včetně štěpky, pilin a dalších průmyslových zbytků) je v  Rakousku více než 50 % znovu využito pro energetické účely. Všeobecný nárůst přeshraničního obchodu v  posledních letech byl ve  sledovaném regionu zaznamenán i  u  olejnatých semen. V  roce 1996 byly čistými exportéry řepky (včetně neenergetického užití) Česká republika (140 000 tun), Maďarsko (118 000 tun), Slovensko (50 000 tun), Rakousko (30 000 tun) a  Itálie (1 000  tun). Největším importérem (s čistými dovozy ve výši 700 000 tun) bylo Německo (a  jeho největším obchodním partnerem Francie) a dále pak Polsko (čistý dovoz 285 000 tun hlavně z Německa a Francie). Celkem tvořil ve střední Evropě čistý dovoz 600 000 tun (UN Comtrade, 2008). V roce 2006 už byl čistý dovoz v tomto regionu téměř dvojnásobný (1,14 mil. tun, tedy asi 30 PJ). A zatímco Rakousko, Česká republika i Itálie se staly čistými dovozci (190 000, 62 000, respektive 18 000 tun), Polsko naopak bylo čistým vývozcem (145 000 tun). Dovoz do Německa se více než zdvojnásobil (na 1,47 mil. tun) a čistý export Maďarska a Slovenska vzrostl mezi lety 1996 a 2006 o více než 100 % (na 350 000 tun, respektive 110 000 tun). Rakousko je také hlavním dovozcem biopaliv. Čistý dovoz biopaliv dosáhl v  roce 2005  1,17 PJ a  v  roce 2006  2,6 PJ (Eurostat, 2008), tedy více než 70 % celkové spotřeby biopaliv v těchto letech. Největším vývozcem biodieselu je Česká republika, čisté vývozy v roce 2006 dosáhly asi 3,3 PJ. Od dubna 2008 však v ČR platí povinné kvóty pro biopaliva,

takže je možné v následujících letech očekávat významný pokles vývozů. Pro Německo nejsou data o dovozech biopaliv k dispozici. Podle dostupných dat dosahoval v  roce 2006 přeshraniční obchod s bioetanolem jen minimální úrovně. Navíc statistiky nerozlišují mezi obchodem s plodinami pro energetické a krmné nebo potravinářské účely.

POTENCIÁL BIOMASY Způsoby stanovení potenciálu biomasy se často velmi různí a stejně tak se často značně odlišují i dosažené výsledky. Použití různých metodik pak do velké míry znemožňuje srovnání mezi jednotlivými zeměmi. Studie „Kolik bioenergie může Evropa vyrobit, aniž by škodila životnímu prostředí?“ vydaná Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA, 2006) používá k odhadu potenciálu biomasy v Evropě jasný a konzistentní metodologický přístup. To už se však nedá říct o  množství ostatních studií, které se zabývají potenciálem vybraných regionů nebo vybraných segmentů biomasy. Proto podle autorů článku představuje studie EEA nejspolehlivější zdroj pro účely tohoto článku. Obrázek 8 znázorňuje agregované potenciály v  regionu střední Evropy tak, jak je odhaduje EEA, 2006. Zemědělský potenciál zde zahrnuje záměrně pěstované energetické plodiny a travní porosty. Zemědělské zbytky a  hnojivo je zahrnuto v odpadech, stejně jako pevný komunální odpad, zbytky z dřevozpracujícího a potravinářského průmyslu, odpadní dřevo a černý louh. Je zřejmé, že struktura potenciálu biomasy se v  rámci jednotlivých zemí liší. V  Rakousku a  Slovinsku leží největší potenciál v dřevní biomase a i v kategorii „odpady“ jsou nejvíce zastoupeny zbytky z dřevozpracujícího průmyslu (tedy zpracovaná forma dřevní biomasy). Rakousko a Slovinsko se také řadí k zemím s nejvyšší podílem biomasy na celkové spotřebě energie. Odhad potenciálu zemědělské biomasy pro rok 2010 je relativně nízký, ale podle EEA také dosahuje nejvyššího nárůstu mezi roky 2010 a 2030. Z dlouhodobého hlediska by se mohla zemědělská biomasa dokonce stát nejdůležitějším druhem biomasy ve střední Evropě. Tyto domněnky vycházejí z předpokladu, že bude docházet k dalším reformám společné zemědělské politiky, úplné liberalizaci trhu s živočišnou produkcí do roku 2025 a dalšímu nárůstu hektarových výnosů biomasy. Podle EEA, 2006 bude ve  sledovaném regionu tvořit celková orná půda dostupná pro bioenergetickou produkci 6,9 mil. ha v  roce 2010 (11,1 mil. ha v roce 2030), což je asi 17 % (resp. 27 % v roce 2030) celkové výměry zemědělské půdy, s nejvyšším příspěvkem Polska (55 % v roce 2010 a 40 % v roce 2030). Podle Thrän et al., 2004 je podíl orné půdy, která může být využita pro pěstování bio-

63

E

K

O

L

O

G

I

E

masy, dokonce vyšší v České republice, Maďarsku, Slovensku a  Německu. Naopak jiné studie odhadují potenciál nižší nebo blízký odhadům v EEA, 2006. V následující části jsou podrobněji analyzovány výsledky vybraných studií zabývajících se potenciálem bioenergie ve sledovaném regionu. Podle údajů uvedených v Haas et al., 2008 se odhaduje celkový potenciál primární bioenergie v Rakousku na cca 303 až 413 PJ/rok v roce 2030, v závislosti na vývoji dřevozpracujícího průmyslu v Rakousku. Publikace Aretz et al. 2007 srovnává různé odhady potenciálu biomasy v  Německu. Podle analyzovaných studií se potenciál biomasy pohybuje mezi 965 a  1232 PJ/rok, tedy hodnoty srovnatelné s  EEA, 2006. Staiß (2007) odhaduje potenciál v  Německu mezi 1060 a 1200 PJ/rok, z toho jen 200 PJ/rok ze záměrně pěstované biomasy. Sarlej (2005) udává potenciál lesní biomasy, průmyslových zbytků a  dalších dřevních odpadů v České republice kolem 175 PJ/rok, což je mnohem více, než podle EEA, 2006, protože tato studie nezahrnuje energetické plodiny. Habart et al, 2005 odhaduje dosažitelný potenciál ve výši 200 PJ/rok a Váňa et al, 2003 udává 100 PJ/rok v roce 2010 a 160 PJ/rok v roce 2020. Celkový potenciál v  Maďarsku je podle Vityi, 2005 135,5 až 179 PJ/rok. Výsledky odhadů potenciálu v  Polsku se pohybují mezi 570 a 750 PJ/rok (Scholwin, 2005, Rogulska, 2005 a Jaworsky, 2006), a tedy jsou nižší než odhady EEA, 2006. Technický potenciál na Slovensku byl pro rok 2020 odhadnut na 90 PJ/rok (Ilias, 2005). Pro Slovinsko a Itálii nejsou autorům známy žádné srovnatelné studie zabývající se potenciálem biomasy. I když tedy existují nesrovnalosti v odhadech potenciálů mezi různými studiemi/ze-

Obrázek č. 8: Potenciál biomasy ve střední Evropě

64

H

O

S

P

O

D

Á

R

měmi, zdají se výsledky EEA, 2006 obecně konzistentní s ostatními publikovanými studiemi. Odhady dostupnosti orné půdy pro bioenergetické účely se naopak značně odlišují. Nicméně lze konstatovat, že zásadní vliv na potenciál biomasy ve střední Evropě bude mít rozvoj zemědělské politiky (a s tím spojené strukturální změny v zemědělství).

PERSPEKTIVY Srovnání současného stavu a  odhadovaných potenciálů biomasy umožňuje lépe pochopit, které druhy biomasy jsou již z  větší části vyčerpány a kde ještě existuje určitý potenciál. Jak již bylo zmíněno výše, v současné době je nejvíce využívaným druhem biomasy v  regionu střední Evropy lesní dendromasa a  její části (včetně zbytků dřevozpracujícího průmyslu, obalové techniky, asanací a dalších dřevných odpadů). Přesto i lesní dendromasa stále představuje nevyužitý potenciál. Ne ve  všech zemích jsou dostupná podrobná data o současném využití zbytků dřevozpracujícího průmyslu tak, aby bylo možné provést podrobnou analýzu nevyužitého potenciálu. Podle údajů, které jsou k dispozici, je však možné usuzovat, že tento nevyužitý potenciál je spíše nízký. Jeho zvýšení do budoucna je závislé na vývoji (zvýšení) produkce řeziva či dalším rozvoji dřevozpracujícího průmyslu. Proto se ani v budoucnu neočekává přílišný nárůst tohoto potenciálu. Největší podíl na  nevyužitém potenciálu biomasy ve sledovaném regionu představuje bezesporu záměrně pěstovaná (energetická) biomasa. Tato situace se však poměrně rychle mění s tím, jak se zvyšujícím se tempem roste poptávka po energetických plodinách pro biopaliva. V Německu, které již disponuje relativně vysokým využitím biopaliv, bylo v roce 2006 využito asi 85 % potenciálu pro rok 2010 (podle EEA, 2006).

Zdroj: EEA, 2006

N

O

S

T

S ohledem na nové výrobní kapacity, instalované v  letech 2007 a  2008 (EBB, 2008; EBIO, 2008) zejména v Německu a Rakousku, je zřejmé, že bude potřeba dodávat značné množství energetických plodin. V Německu a zejména v Rakousku bude tato poptávka muset být kryta hlavně z dovozů. Vzhledem ke zvýšené poptávce v celém regionu (střední) Evropy se budou velmi pravděpodobně také zvyšovat dovozní vzdálenosti. Jediné Polsko jako exportní země ve sledovaném regionu má potenciál tuto zvýšenou poptávku uspokojit. Vzhledem ke zvyšující se poptávce po biopalivech dané kvótami a cíli EU je možné do roku 2010 očekávat značné posuny a rostoucí objemy přeshraničního obchodu. Pokud by měla výroba surovin pro biodiesel pokrýt poptávku způsobenou výstavbou nových kapacit (jak tomu bylo v polovině roku 2008) (podle EBB, 2008), musela by se na 90 % (6,2 mil. ha) orné půdy, vyhrazené pro energetické plodiny (v roce 2010, EEA 2006), pěstovat olejnatá semena pro biodiesel. Dalších asi 500 000 ha orné půdy bude potřeba pro obiloviny, kukuřici a cukrovou řepu, které budou užity pro pokrytí poptávky po bioetanolu. Pokud tedy nepředpokládáme další dovoz biomasy z ostatních evropských či mimoevropských zemí, bude téměř 100 % orné půdy využitelné pro biomasu použito na pokrytí poptávky po biopalivech. Výsledky EEA, 2006 však také naznačují (viz obrázek 9), že potenciál biomasy by se mohl významně zvýšit díky změnám v zemědělské politice EU, vyšším výnosům a  přechodu od  klasických plodin k vysoko výnosovým energetickým plodinám. Mezi obecně málo využitý potenciál se řadí zbytky ze zemědělské produkce (včetně hnoje, slámy a  dalších rostlinných a  organických odpadů), které mohou být využity pomocí anaerobní fermentace. V tomto ohledu by se zejména pevný zemědělský odpad mohl stát významným zdrojem biomasy. Podle EEA, 2006 představuje tento druh biomasy až 10 % celkového potenciálu biomasy ve střední Evropě v roce 2030. Přesto jsou snahy tento potenciál využít zatím spíše zanedbatelné. Obrázek č. 9 znázorňuje teoreticky dostupný potenciál biomasy na  spotřebě PEZ v regionu střední Evropy v roce 2030. Výpočet vychází z  potenciálů uvedených v  EEA, 2006 a vývoji spotřeby energie podle Capros et al., 2008. Podle těchto odhadů by z domácích zdrojů biomasy mohlo být pokryto více než 20 % spotřeby v Rakousku, Slovinsku a Maďarsku a více než 30 % v Polsku. Je třeba však brát v úvahu bariéry a nedostatky spojené s tímto scénářem. V první řadě použitý scénář vývoje spotřeby předpokládá výrazný pokles hrubé domácí spotřeby energie v roce 2030 ve většině sledovaných zemí

M A G A Z Í N

Obrázek č. 9: Potenciální podíl biomasy na spotřebě PEZ v roce 2030

(např. v Rakousku a České republice o 10 % v  porovnání s  rokem 2006, v  Německu až o 26 %). Takový vývoj lze dosáhnout jen pokud dojde k  významnému posunu v  oblasti energetických úspor a zvyšování účinnosti, tedy pokud budou uskutečněny ambiciózní politická opatření v oblasti energetické účinnosti a/nebo se významně zvýší ceny energie. Za druhé i vyšší využití biomasy je spojeno s různými ekonomickými i neekonomickými překážkami. Autoři se domnívají, že využití (i neúplné) potenciálu biomasy podle EEA, 2006 si vyžádá značné úsilí v oblasti nových podpůrných politik. Za třetí pak existují různé překážky využití biomasy pro výrobu elektrické energie, tepla i v dopravě. Například pro výrobu elektrické energie může být biomasa efektivně využita jen tehdy, pokud je elektrická energie vyrobena pomocí kombinované výroby tepla a elektřiny, tedy s využitím odpadního tepla (stejně to platí pro spoluspalování biomasy). Využití biomasy pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny by tedy mělo být podporováno jen tehdy, pokud se jedná o vhodný způsob řešení pro daný účel. Stejně tak je potřeba vzít v úvahu nejrůznější logistické překážky využití biomasy pro výrobu tepla a elektrické energie. V neposlední řadě je výstavba nových zařízení časově náročný proces a  výrobní kapacity pro kotle na biomasu, výrobní provozy apod. jsou také omezené. Výše uvedené překážky dále zpomalují strukturální změny v (bio)energetickém sektoru.

SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Podíl biomasy na  celkové spotřebě energie v zemích střední Evropy (Česká republi-

Zdroj: EEA, 2006; Capros et al., 2008

ka, Itálie, Maďarsko, Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko a  Slovinsko) se značně liší. V Rakousku tvoří biomasa 12 % celkové spotřeby PEZ, ve Slovinsku je to 6,3 %, v Itálii, České republice, Slovensku či Maďarsku méně než 5 %. Díky podpoře OZE ze strany EU v  posledních letech dochází k  výrazným změnám jejich užití. Evropské směrnice 2003/30/ES a 2001/77/ES se zaměřují na zvýšení spotřeby biopaliv v  dopravě a  růst výroby elektřiny z OZE. V oblasti výroby tepla (kde je navíc využití biomasy nejvíce konkurenceschopné) zatím podobná evropská legislativa neexistuje. V návrhu nové směrnice týkající se OZE z poloviny roku 2008 jsou obsaženy celoevropské cíle v podílu OZE (včetně výroby tepla). Pokud bude návrh směrnice přijat, je tedy možné očekávat zvýšenou podporu výroby tepla z OZE. Největší nárůst spotřeby biomasy v  posledních letech zaznamenalo Německo, a  to zejména co se týká biopaliv a bioplynu. V roce 2007 byl podíl biopaliv 7,6 %, tedy více než je cíl stanovený směrnicí EU2003/30/ES pro rok 2010 (5,75 %). V  Rakousku byl naopak v  posledních letech růst využití biomasy spíše nízký, což je však způsobeno tím, že podíl biomasy byl již v minulosti relativně vysoký. Největší nárůst byl zaznamenán ve výrobě a užití biopaliv a  kombinované výrobě tepla a  elektřiny. Zdroje pro výrobu biopaliv Rakousko dováží od svých severních a východních sousedů. V  ostatních zemích sledovaného regionu byl naopak podíl biopaliv v roce 2006 menší než 1 %. Důvodem byla zejména nízká podpora biopaliv do roku 2006. Pro období 2006 – 2010 se však již i v těchto zemích očekává

strmý nárůst užití biopaliv, jako přímý důsledek implementace směrnice 2003/30/ES a  nových výrobních kapacit, instalovaných mezi roky 2006 a 2008. Průměrný podíl biomasy (včetně pevného komunálního odpadu) na  výrobě elektrické energie ve  střední Evropě byl v  roce 2006  2,3 %. Pokud se podíváme na  jednotlivé země, největší podíl byl v  Rakousku (4,9 %), Maďarsku (3,8 %), Německu (3,1 %) a Itálii (2,1 %). Důvodem vysokého užití biomasy pro výrobu elektřiny v Rakousku je zejména velký počet zařízení na  kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, která jsou využívána v  papírenském a  dřevozpracujícím průmyslu, a  také – do  jisté míry – úspěšné zavedení podpůrných opatření v  roce 2002 (i  když změna tohoto systému schválená v  roce 2006 znamenala téměř úplné zastavení dalšího rozvoje). Růst výroby elektřiny z  biomasy v  Maďarsku v  letech 2003 až 2005 byl způsoben zejména rozvojem spoluspalování. V Německu a Itálii mělo hlavní podíl na rozvoji biomasy užití pevného komunálního odpadu (36 %, respektive 44 %) a  v  Německu má také v  porovnání s  ostatními zeměmi regionu mnohem vyšší podíl na spotřebě biomasy výroba bioplynu (30 % výroby elektrické energie z  biomasy a  odpadů). Naopak v  České republice, Polsku a Slovensku tvořila v roce 2006 biomasa méně než 1 % domácí výroby elektrické energie.Tradičně vysoké je využití biomasy pro výrobu tepla v Rakousku, následované Slovinskem a  Polskem. Významný nárůst byl zaznamenán i  v  České republice a  na  Slovensku. Obecně je podpora biomasy pro výrobu tepla ale spíše nízká. Největší objem přeshraničního obchodu s  palivovým dřevem a  dřevními zbytky ve  střední Evropě tvoří dovozy do  Rakouska a Itálie. Rostoucí produkce biodieselu také zvyšuje objem přeshraničního obchodu s olejnatými semeny. Největšími dovozci jsou Rakousko a  Německo. Naopak čistými vývozci jsou Maďarsko, Slovensko a Polsko. Kromě výše uvedených dvou komodit je ostatní přeshraniční obchod s biomasou pro energetické účely zanedbatelný. Článek dokazuje, že ve  střední Evropě stále existuje značný nevyužitý potenciál biomasy. Tento potenciál zahrnuje zejména energetické plodiny a zemědělské zbytky, ale také nezanedbatelné množství lesní biomasy. Roste také poptávka po energetických plodinách pro biopaliva. Pokud by byly využity všechny výrobní kapacity na  biopaliva v provozu v polovině roku 2008, znamenalo by to podle EEA, 2006 použít téměř 100 % orné půdy vyčleněné pro bioenergetické účely jen na  výrobu těchto biopaliv. Pokud k  tomu ještě přidáme biomasu potřebnou pro výrobu bioplynu, může poptávka

65

E

K

O

L

O

G

I

E

po  energetických plodinách při respektování přípustné environmentální zátěže v  roce 2010 relativně snadno přesáhnout dostupný potenciál ve střední Evropě. Proto autoři očekávají zásadní změny ve  struktuře a  tocích přeshraničního obchodu s  biomasou a  také výrazné zvýšení přepravních vzdáleností. Pokud mají být splněny cíle v  oblasti OZE a skleníkových plynů, které si stanovily státy Evropské unie, bude potřeba výrazně zvýšit podíl biomasy na budoucí spotřebě energie. Jednou z  největších výzev v  tomto ohledu je nutnost mobilizovat stávající dosažitelný potenciál biomasy (který však bude respektovat požadavky na ochranu životního prostředí). Důležitou roli bude hrát efektivní podpora využití biomasy pro výrobu tepla, protože tento způsob energetického užití biomasy je v současné době nejvíce ekonomicky efektivní. V  roce 2030 by domácí výroba biomasy ve  střední Evropě mohla dosáhnout až 20 % celkové spotřeby energie. Tento podíl (při respektování požadavků na  ochranu životního prostředí) je nejvyšší v Polsku (až 35 %) a Rakousku (téměř 30 %). Toto jsou však jen teoretické scénáře, které nebude možné uskutečnit bez zásadních opatření nejen na straně podpory výroby a užití bioenergie, ale i zlepšení energetické účinnosti. VÝBĚR Z POUŽITÉ LITERATURY  Aretz A., 2007, Hirschl B., Biomassepotenziale in Deutschland – Übersicht maßgeblicher Studienergebnisse und Gegenüberstellung der Methoden, Dendrom-Diskussionspapier Nr. 1, Fachhochschule Eberswalde 2007  Capros P., Mantzos L., Papandreou V., Tasios N., 2008, European Energy and Transport – Trends to 2030 – Update 2007, European Commission, Directorate-General for Energy and Transport, Institute of Communication and Computer Systems of the National Technical University of Athens, 2008  DG TREN, 2008, Directorate-General for Energy and Transport, EU Energy in Figures 2007/08, Update EEA June 2008  EBB, 2008, http://www.ebb-eu.org/stats. php  EBIO, 2008, http://www.ebio. org/statistics.php?id=5  EEA, 2006, Wiesenthal T., Mourelatou A., Peterson J.-E., European Environment Agency, Taylor P., AEA Technology, How much bioenergy can Europe produce without harming the environment?, EEA Report No 7/2006; Kopenhagen 2006  EurObserv‘ER, 2008, http://www.eurobserv-er.org/  Eurostat, 2008, http:/ec.europa.eu/ eurostat/

66

H

O

S

P

O

D

Á

R

 Haas R., 2008, Kranzl L., Kalt G. et al., Strategien zur optimalen Erschließung der Biomassepotenziale in Österreich bis zum Jahr 2050 mit dem Ziel einer maximalen Reduktion an Treibhausgasemissionen, Energy Economics Group, Vienna University of Technology, Vienna 2008  Habart J., 2008, Užití biomasy v ČR a současné legislativní podmínky,  Ilias I., 2005, Country report of Slovakia, Eubionet II, Energy Centre Bratislava, Bratislava 2005;  Jaworsky P., 2006, Country report of Poland, EC BREC, Eubionet II, WP1; 2006,  Resch G., 2008a, Faber T., Panzer C., Haas R., Energy Economics Group, Ragwitz M., Held A., Fraunhofer Institute Systems and Innovation Research, Futures-E, 20 % RES by 2020 – A balanced scenario to meet Europe’s renewable energy target, Intelligent Energy for EuropeProgramme, Vienna 2008  Resch et al., 2008b, Energy Economics Group, Coenraads et al., Ecofys, Ragwitz et al., Fraunhofer ISI, Konstantinaviciute, Lithuanian Energy Institute, Chadim, Seven, Renewable Energy Country Profiles, TREN/D1/422005/S07.56988, Utrecht 2008  Rogulska M., 2005, Potential and trading opportunities for biomass in Poland, EC BREC, Central European Biomass Conference; Graz 2005  Sarlej M., 2005, Country report of the Czech Republic, Eubionet II, Brno University of Technology  Scholwin F., 2005, Options for biomass use in district heating networks in Poland, Institute for Energy and Environment, Central European Biomass Conference; Graz 2005  Staiß F., Jahrbuch Erneuerbare Energien 2007, Stiftung Energieforschung Baden-Württemberg, Bieberstein Verlag, Radebeul 2007  Statistik Austria, 2008, http://www.statistik.at/  rän D. et al., 2004, Nachhaltige Biomassenutzungsstrategien im europäischen Kontext – Analyse im Spannungsfeld nationaler Vorgaben und der Konkurrenz zwischen festen, flüssigen und gasförmigen Bioenergieträgern, Institut für Energetik und Umwelt, Universität Hohenheim, Bundesforschungsanstalt für Forstund Holzwirtschaft, Öko-Institut e.V., Im Auftrag des Bundesministeriums für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, Leipzig 2004  UN Comtrade, 2008, http://comtrade.un. org/db/

N

O

S

T

 Váňa J., 2008, Ustak S., Prezentace CZ Biom – Česká asociace pro biomasu u příležitosti expertní mise Mezinárodní energetické chartě

O AUTORECH: ao. Univ. Prof. Dr. REIHARD HAAS vystudoval ekonomiku strojního inženýrství a je držitelem Ph.D. titulu v oblasti ekonomiky energetiky. Pracuje od roku 1984 na Institutu energetických systémů a ekonomiky energetiky (EEG) na Technické univerzitě Vídeň, kde v současné době působí jako zástupce ředitele. Pracoval více než 15 let v oblasti uplatňování strategií u obnovitelných zdrojů, energetického modelování, udržitelných energetických systémů a liberalizace versus regulace energetických trhů. Dipl.-Ing. Dr. LUKAS KRANZL vystudoval průmyslovou ekonomiku a strojírenství na Vídeňské technické univerzitě, kde rovněž získal titul Ph.D. v oboru ekonomika energetiky. Od roku 1999 pracuje na EEG. Mezi jeho výzkumné aktivity patří udržitelné energetické systémy se specializací na bioenegii, na scénáře vývoje a optimalizaci politik pro obnovitelné zdroje energie a energeticky efektivní systémy a k problematice se vztahující socioekonomické a makroekonomické analýzy. Dipl.-Ing. GERALT KALT je držitelem inženýrského titulu z Vídeňské technické univerzity v oborech energetika a elektrické pohony. Od října 2006 pracuje na EEG, kde se věnuje výzkumu ekonomických, technických a ekologických faktorů bioenergetických systémů. Doc. Ing. JAROSLAV KNÁPEK, CSc. vystudoval ekonomiku a řízení elektrotechniky a energetiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde rovněž získal titul CSc. Od roku 1991 pracuje na katedře ekonomiky, manažerství a humanitních vět, kde v současné době je vedoucím katedry. Specializuje se na řešení širokého spektra úloh z oblasti ekonomiky a řízení se specifickým zaměřením na oblast ekonomiky energetiky a obnovitelných zdrojů energie. Kontakt na autory: [email protected]. ac.at, [email protected], kranzl@ eeg.tuwien.ac.at, [email protected]

PŘEHLED KONFERENCÍ S MEDIÁLNÍ PODPOROU PRO-ENERGY MAGAZÍNU V ROCE 2009 Název

Termín

Místo konání

Pořadatel

Jarná konferencia SPX

11.–12. 6. 2009

Podbanské

SPX

Energetický management měst a obcí

15.–16. 6. 2009

Praha

b.i.d. services

ČEPKON

16.–17. 6. 2009

Praha

Institute for International Research

Připravovaná vyhláška ke stavům nouze v elektroenergetice

24. 6. 2009

Praha

Asociace energetických manažerů

Obchod s emisnými kvótami

25. 6. 2009

Kúpele Brusno

Carbon Capital Markets

28.–29. 7. 2009

Praha

Institute for International Research

11. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

12.–13. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

17. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

18.–19. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

Predikční metody v plynárenství

20. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

Plynárenství od A do Z

25. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

26.–27. 8. 2009

Praha

Institute for International Research

Seminář EGÚ Brno

5.-6. 10. 2009

Brno

EGÚ Brno

Energofórum

8.–9. 10. 2009

Piešťany

Sféra

32. konferencia priemyselných energetikov

27.–28. 10. 2009

Papradná

Asociácia energetických manažérov a. ď.

Podzimní konference AEM – Aktualizace Státní energetické koncepce

11.–12. 11. 2009

Praha

Asociace energetických manažerů

Plynárenství v ČR a SR

24.–25. 11. 2009

Brno

Institute for International Research

3.–4. 12. 2009

Košice

SPX

Obchod s emisními povolenkami Elektroenergetika od A do Z Elektrické rozvodné sítě Prognózy cen a analýza rizik na trhu s elektrickou energií Management dat v energetice - elektřina a plyn

Plynárenské technologie

Jesenná konferencia SPX

Aktualizace kalendáře konferencí a podrobnosti lze nalézt na http://www.pro-energy.cz/index.php?action=kalendar_akci.html

Odborné semináře IIR

červenec – srpen 2009

Energetické semináře 28. – 29. července 2009 | Hotel Courtyard by Marriott Prague Flora, Praha

Mediální partner:

Obchod s emisními povolenkami 11. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Elektroenergetika od A do Z 12. – 13. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Kompaktní know-how

Elektrické rozvodné sítě 17. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Prognózy cen a analýzy rizik na trhu s elektrickou energií

Know how to achieve

IIR

Institute for International Research

67 přihláška: www.konference.cz • tel.: +420 222 074 555 • fax: +420 222 074 524 • e-mail: [email protected]

E

K

O

L

O

G

I

E

Spoluspalování biomasy s fosilními palivy – od výzkumu k praktickému využití Ing. Jaroslav Jakubes, konzultant ENVIROS, s.r.o. a vedoucí projektu COFITECK za Českou republiku

ÚVOD Evropská unie jako celek i  její jednotlivé členské země usilují o zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie v energetické bilanci a s tím souvisí i politika a legislativa podporující výrobu elektřiny a  tepla z  obnovitelných zdrojů. Spoluspalování biomasy s  fosilními palivy v elektrárnách a teplárnách je jednou z technicky a ekonomicky efektivních možností, jak výrazně přispět ke zvýšení podílu výroby elektřiny z  obnovitelných zdrojů energie a  stalo se běžnou praxí v  mnoha evropských zemích včetně ČR. Na  druhou stranu je spoluspalování biomasy ve stávajících, převážně kondenzačních, zdrojích elektřiny velmi často kritizováno a  zatracováno jako neefektivní způsob přeměny biomasy na elektrickou energii, který může mít negativní dopady na trh s biomasou. Pro podporu obou dvou úhlů pohledu na spoluspalování biomasy lze nalézt řadu argumentů, avšak stejně jako v jiných oblastech je pravda zřejmě kdesi uprostřed. Bez počátečního impulsu daného zvýšenou poptávkou po  energetické biomase by nedošlo k  rozhýbání trhu s touto komoditou a k využití jejího potenciálu, na druhou stranu technická řešení spoluspalování nejsou často efektivní a obchodní řešení dodávek biomasy nedávají záruku stabilního a  efektivního využití jejího potenciálu. Tyto obtíže a  problémy jsou velmi běžné nejen v nových členských zemích EU v regionu střední a východní Evropy, ale i zemích západní Evropy. Ne vždy optimální technická řešení spoluspalování biomasy a s tím spojené problémy či nízká účinnost přeměny na užitečnou energii jsou mezi jiným způsobeny i  nedostatečnými znalostmi o  dostupných technologiích spoluspalování biomasy a o možných dopadech spoluspalování na procesy přeměny energie v samotné elektrárně či teplárně. Za  nedostatečnou nabídkou biomasy a  nedostatečným rozvojem trhu s biomasou stojí často nedostatek informací o zásadách organizace případných dodavatelských systémů

68

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Spoluspalování biomasy s fosilními palivy je jednou z technologicky realizovatelných a v řadě případů i ekonomicky efektivních možností výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. I když je spoluspalování biomasy v řadě případů kritizováno jako řešení s nízkou účinností přeměny biomasy na elektrickou energii a s případnými negativními dopady na trh s biomasou, nelze toto řešení opomíjet, už jen z toho důvodu, že má svůj (a poměrrně podstatný podíl) v portfoliu zdrojů, vyrábějících elektřinu z OZE. Spoluspalování bylo také hlavním tématem mezinárodního výzkumného projektu COFITECK, jehož cílem bylo i mimo jiné objektivně informovat o  pozitivních i  negativních stránkách spoluspalování biomasy, přispět k řešení technických, obchodních a dalších problémů souvisejících se spoluspalováním a vyvolat širokou diskusi o této problematice. Pro zpracování tohoto článku byly částečně využity výstupy projektu COFITECK. s  biomasou. Navzdory nedostatku znalostí a informací, rozsah využívání biomasy pro výrobu elektřiny v ČR i středoevropském regionu roste. Právě informační podpora a šíření knowhow a  znalostí založených na  nejnovějších poznatcích o  technických řešeních spoluspalování biomasy, stejně jako optimalizace dodavatelského řetězce z  hlediska logistiky paliva, ekonomiky a vlivů na životní prostředí na  základě poznatků vědy a  výzkumu v  této oblasti i  na  základě existujících dobrých příkladech z praxe byly předmětem výzkumného projektu COFITECK. Tento projekt je v letech 2007 – 2009 realizován s podporou Evropské komise v rámci 6. rámcového programu pro vědu a  výzkum a na jeho řešení se podílejí energetické

společnoti, výzkumné instituce i konzultační firmy z Polska, ČR, SRN, Rumunska a tří pobaltských zemí. Další informace o  projektu a  klíčové výstupy projektu COFITECK zahrnují dvě shrnující studie zaměřené na  technologie spoluspalování a  dodávky biomasy, letáky, zpravodaje, sborníky z pracovních seminářů organizovaných v partnerských zemích projektu a  závěrečné konference o  spoluspalování biomasy jsou k  dispozici na  webových stránkách: http://www.cofiteck.eu. Cílem tohoto článku je shrnout nejnovější vývoj v oblasti využívání biomasy pro spoluspalování s  fosilními palivy z  hlediska nejnovějších dostupných technologií a praktických zkušeností s dosavadní realizací konkrétních projektů v nových členských státech.

Obrázek č. 1: Počty energetických zdrojů ve světě, které měly zkušenosti se spoluspalováním biomasy v roce 2005 Zdroj: IEA Bioenergy Task 32: Spalování a spoluspalování biomasy – aktualizováno Institute for Chemical Processing of Coal Zabrze, Polsko

M A G A Z Í N

PERSPEKTIVY SPOLUSPALOVÁNÍ BIOMASY A JEJÍ CELKOVÝ DOSTUPNÝ POTENCIÁL Geografické rozšíření spoluspalování biomasy Pracovní skupina Mezinárodní energetické agentury IEA Bioenergy Task 32 v roce 2004 vytvořila přehled poukazující na stav spoluspalování biomasy ve  světě. Databáze, která vznikla, obsahuje informace týkající se typu, velikosti, umístění elektráren stejně jako typů a množství používaného druhotného paliva – biomasy. Z  tohoto přehledu je zřejmé, že více než 150 uhelných elektráren a  tepláren ve  světě má již zkušenosti se spoluspalováním biomasy, alespoň na  základní úrovni. Nejvíce těchto energetických zdrojů se nachází v USA, Německu, Finsku a Švédsku, avšak v řadě případů jsou instalace v USA omezeny na zkoušky či demonstrační provoz. Geografický přehled energetických zdrojů spoluspalujících biomasu s fosilními palivy je zobrazen v grafu na obrázku 1. Procento spoluspalování Množství spoluspalované biomasy je v  různých typech zdrojů odlišné. Kotle na  spalování práškového uhlí jsou obvykle velmi velké a absolutní množství vyžadované biomasy pro určité procento spoluspalování je mnohem větší, než např. u  kotlů s  cirkulující (CFB) nebo bublinkovou fluidní vrstvou (BFB). Dosahovaná úroveň spoluspalování pro různé typy elektráren dosahuje od 0 – 20 % pro kotle na spalování práškového uhlí a až do 80 - 100 % pro fluidní kotle. Globální potenciál biomasy Celosvětově činí současná instalovaná kapacita například u  uhelných elektráren cca 800 GWe. Teoreticky by tedy každé procento uhlí, které by bylo nahrazeno biomasou ve  všech uhelných elektrárnách, mohlo mít za  následek výkon biomasy 8 GWe a  snížení přibližně 60 Mt emisí CO2. Při poměru spoluspalováni 5 % (na základě energetického obsahu paliva) to může odpovídat celkovému potenciálu přibližně 40 GWe a snížení emisí CO2 asi o 300 Mt CO2/rok. Po pokrytí vyplývající poptávky by bylo potřeba asi 200 mil. tun biomasy.

NEJBĚŽNĚJŠÍ ZDROJE BIOMASY VYUŽITELNÉ PRO SPOLUSPALOVÁNÍ Základní rozdělení biomasy rozlišuje mezi lesní a  zemědělskou biomasou a  biomasou jako vedlejším produktem či odpadem některých výrobních procesů. Paliva na bázi biomasy jsou obvykle dělena na dřevní a nedřevní biomasu, přičemž obě obsahují zbytky

a energetické plodiny. Vlastnosti biomasy jako paliva se výrazně odlišují od fosilních paliv a také se významně odlišují mezi jednotlivými typy biomasy. Ačkoliv má biomasa obdobné vlastnosti a  složení, existují určité rozdíly v  energetickém obsahu, obsahu popelovin, výhřevnosti, které jsou významně ovlivněny zejména obsahem vlhkosti, která je obvykle vysoká u surové biomasy a  může být snížena procesem dosušování předcházejícím spalování připravené biomasy. Např. obsah popele se pohybuje od  méně než 1 % do  více než 10 % a  obsah dusíku se mění asi od 0,1 % do více než 1 %. Obsah těkavých látek v dřevité biomase se obecně blíží 80 %, zatímco v  uhlí je asi 30 %. Zuhelnatělé dřevo je vysoce reaktivní, což je výsledkem kompletního spálení dřevěného paliva ve  fluidním spalování. Obsahy dusíku a  síry ve dřevě jsou nízké. Z toho vyplývá, že přidávání dřevité biomasy k uhlí jednoduše snižuje emise jen díky zředění. Další vlastnosti biomasy, které se odlišují od uhlí, jsou všeobecně vysoká vlhkost, případně vysoký obsah chloru, relativně nízká výhřevnost a nízká objemová hmotnost. Tyto vlastnosti ovlivňují návrh, provoz a výkon a spoluspalovacího systému. Dřevní biomasa Zdroje dřevní biomasy pro spoluspalování jsou různé: kusové palivové dřevo, dřevní odpad, recyklované dřevo, kůra, zbytky po lesní těžbě, štěpka, piliny, případně rafinovaná biopaliva jako pelety a dřevěné brikety. Fluidní a  roštové kotle mohou využívat různé typy dřevních paliv, zatímco kotle na spalování práškového paliva jsou více specifické a náročné na druh používaného paliva. Spoluspalování dřeva a uhlí v práškových kotlích bylo v minulých letech testováno a demonstrováno v několika elektrárnách v Evropě i Spojených státech, v současnosti je v široké míře realizováno v  sousedním Polsku. Hlavními problémy při spoluspalování biomasy v práškových kotlích jsou možný pokles účinnosti kotle a mletí biomasy (obvykle společně s uhlím v uhelných mlýnech, méně častěji v mlýnech přímo určených na zpracování biomasy) a nižší podíl dřeva ve směsi s fosilními palivy, který může obvykle dosáhnout jen asi 5 – 10 % hmotnostních. Vlastnosti dřevní biomasy kladou značné nároky na  provoz elektrárny či teplárny. K  těmto vlastnostem řadíme: celkový obsah popela, teplotu tání popela a chemické složení popela. Dřevěná paliva obsahují v popelovině značné množství alkalických kovů, které jsou obvyklou příčinou zanášení teplosměnných ploch, a  tyto alkalické kovy se snadno uvolňují ve zplyňovací fázi spalování. U paliv z biomasy mají tyto složky podobu solí nebo jsou vázány v organické hmotě, ale například

u rašeliny jsou anorganické složky z větší části vázány v  silikátech, které jsou při zvýšených teplotách stabilnější. Složení popela (alkalické kovy, fosfor, chlór, křemík a vápník) a  chemické koncentrace jednotlivých složek pak ovlivňují jeho tavitelnost. Chování paliva z biomasy během spalování ovlivňují i společně s ním spalovaná další paliva. I malá koncentrace chlóru v palivu může vést ke vzniku škodlivých sloučenin alkalických kovů a  chlóru na  teplosměnných plochách kotle. Zabránit jejich vzniku lze spalováním paliv s  obsahem síry a  křemičitanu hlinitého spolu s  palivy, která obsahují chlór. Zbytky z dřevozpracujícího průmyslu tvoří specifickou skupinu rizikových paliv na  bázi dřeva, zejména z  hlediska možného obsahu odřezků překližek, dřevotřískových desek apod., které mohou lákat nízkou cenou, ale pro spalování jsou nevhodné z hlediska obsahu cizorodých příměsí. Sláma: problematické palivo Sláma může být při společném použití s jinými palivy poněkud problematická, protože má nízkou objemovou hustotu a vysoký obsah chlóru a  draslíku. Kotle spalující slámu mívají značné problémy s  rychlým usazováním nečistot a korozí. I přesto se sláma používá v některých zemích k výrobě energie už mnoho let. Při úvahách o  spalování slámy je bezpodmínečně nutné dobře promyslet logistiku a správně vybrat technologii spalování. Existuje řada příkladů spalování slámy v  roštových, práškových i  fluidních kotlích. Nejnižší úrovně zanášení, struskování a  koroze je na  základě praktických zkušeností dosahováno u  práškových kotlů, zatímco zkušenosti se spalováním slámy v kotlích s  fluidním ložem nejsou tak jednoznačné. Některé studie ukázaly, že při teplotě páry nad 565 °C se životnost přehříváků neúnosně zkracuje a jisté problémy nastávají již při nižších teplotách. Energetické rostliny Energetické rostliny jsou rychle rostoucí rostliny pěstované pro specifický účel - produkci energie z celé části nebo některých částí rostlin. Hospodářsky využívané energetické plodiny jsou typicky plodiny s  vysokými výnosy, nízkými náklady pěstování a výhodnými vlastnostmi vyprodukované biomasy pro logistiku a  následné energetické využití. Pro spalování jsou vhodné dřevité energetické plodiny, např. jako je Miscanthus, vrby nebo topoly. Jestliže je žádoucí obsah uhlovodíků pro produkci bioplynu, jsou využívány celé rostliny, jako je kukuřice, súdánská tráva, proso, vojtěška, řepka olejka a mnohé další; mohou být použity do  siláže a  poté využity na  bio-

69

E

K

O

L

O

G

I

E

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

plyn. Energetické plodiny můžou tedy být použity buď k  přímému nebo nepřímému spoluspalování v závislosti na druhu. Biomasa jako odpad z průmyslu Evropská unie nedávno přijala legislativu, která podporuje využití odpadu k výrobě energie. Směrnice Evropské unie na spalování odpadu byly nedávno revidované - záleží na  palivu, které nařízení je použito - buď směrnice pro velká spalovací zařízení (Large Combustion Plants – LCP Directive) nebo směrnice pro spalování odpadů (Waste Incineration Directive – WID). Směrnice pro spalování odpadů stanovuje přesné limity pro emise, jejichž dosažení vyžaduje stabilní spalování. Směrnice podporující výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie klasifikuje biodegradabilní část průmyslového a  komunálního odpadu jako biomasu. Z  čistě technického pohledu může být malé množství tohoto odpadu spoluspalováno s  primárními palivy v běžných fluidních kotlích a roštových kotlích, podíl tohoto paliva je pouze několik procent. Zkušenosti se spoluspalováním suchého peletizovaného paliva z biodegradabilní složky odpadu v práškových kotlích existují například v Německu a Nizozemí. Vysoce kvalitní recyklované palivo může být použito v  současných roštových kotlích a fluidních kotlích dohromady s primárními palivy. Vyžadováno je stabilní spalování a tedy i stabilní přísun paliva. Systém čištění spalin však musí být uzpůsoben k zachycení jiných složek emisí, než u emisí z primárních fosilních paliv. Fluidní kotle jsou pro přímé spoluspalování odpadu vhodnější vzhledem k  jejich schopnosti tolerovat změny kvality paliv a  vlhkosti. Nepřímé spalování je další možností v případě, že je pevný odpad spoluspalován v  kotli na  spalování práškového paliva, kotli na  zemní plyn nebo plynové turbíně. Odpad je zplyňován a plyn čištěn a  teprve pročištěný plyn je spalován v  kotli nebo spalovací komoře turbíny. V případě fluidního spalování pevných paliv je toto řešení praktické, protože je touto cestou snazší dosáhnout stabilního provozu kotle.

Obrázek č. 2: Přímé spoluspalování biomasy

jsou společně či odděleně využívány stávající mlýny a hořáky, což v zásadě závisí na charakteru spoluspalované biomasy, konstrukčním provedení kotle a  systému zásobování palivem. Toto, zdaleka nejčastěji používané uspořádání spoluspalování biomasy, umožňuje spoluspalování přibližně až do 3 % energetického obsahu paliva bez významných dodatečných investičních nákladů. Přímé spoluspalování zahrnuje mísení biomasy s uhlím na skládce uhlí a transport směsi přes normální zauhlovací systém. Nicméně uhlí a biomasa můžou být také do kotle dopravovány pneumaticky nebo mechanicky odděleně bez vlivu na systém přípravy a dodávky paliva, ke smísení dochází až ve spalovací komoře kotle. Jako současný příklad může sloužit elektrárna Studstrup v  Aarhusu (Dánsko), kde jsou balíky slámy dopraveny ze skladu ke čtyřem výrobním linkám pomocí systému na sebe navazujících dopravníků. Pak jsou balíky dohromady rozdruženy a sláma je rozdrcena vysoce výkonným drtičem. Slámová řezanka je přes separátor těžkých částic (kameny, kovové části apod.) přivedena do kladívkového mlýna, ze kterého je semletá sláma posunuta skrz vzduchový uzávěr a pneumaticky dopravena ve  čtyřech paralelních řadách posledních 300 m před vstupem do kotle. Spoluspa-

HLAVNÍ TECHNOLOGICKÉ MOŽNOSTI SPOLUSPALOVÁNÍ BIOMASY V  zásadě mohou být rozlišeny tři hlavní možnosti spoluspalování biomasy s  fosilními palivy, v tomto případě prezentované jako spoluspalování s nejčastěji používaným fosilním palivem - uhlím. Přímé spoluspalování Přímé spoluspalování je nejméně nákladný, nejjednodušší a  nejvyužívanější přístup. Biomasa a uhlí jsou spáleny v topeništi uhelného kotle. Při spalování v  práškovém kotli

70

Obrázek č. 3: Nepřímé spoluspalování biomasy

lovací kotel je se stěnovými hořáky, každá stěna má šest mlýnů, z nichž dva jsou určeny pouze pro zpracování slámy. V  ČR se jedná o  rozšířený způsob spoluspalování, který je využíván jak v elektrárnách (ČEZ – Tisová, Hodonín, Poříčí), tak i  v  teplárenských a  průmyslových zdrojích (ČEZ - Dvůr Králové, Plzeňská teplárenská, Teplárna Písek, Ško-Energo Mladá Boleslav, Mondi Štětí, Dalkia – Krnov, Olomouc, Teplárna Otrokovice a další). Nepřímé spoluspalování Pro tento způsob spoluspalování je potřeba instalovat zařízení pro zplyňování biomasy, sloužící k přeměně pevné biomasy na topný plyn, který může být spalován v topeništi uhelného kotle. Tento přístup může nabídnout vysoký stupeň flexibilního paliva a topný plyn může být čištěn ještě před spalováním, čímž se minimalizují dopady nečistot plynu na výkon a stav kotle a rovněž se snižují výsledné emise znečišťujících látek. Tento přístup byl použit již několikrát, například v  energetických zdrojích Zeltweg v  Rakousku, v Lahti (elektrárna Kymijärvi) ve Finsku a v elektrárně AMER-9 v Nizozemsku. V takovém případě je zplyňování odděleno a  popel z  primárního paliva (uhlí) a  popel z biomasy jsou udržovány odděleně. Tato

M A G A Z Í N

Obrázek č. 4: Paralelní spalování - hybridní systém

možnost dovoluje oddělené zplyňování biomasy následované odděleným systémem čištění plynu a  umožňuje použití široké škály paliv bez velkých problémů. Začlenění odděleného systému zpracování biomasy dovoluje překonání existujících slabých míst současného vybavení a  dovoluje provoz kotlů na fosilní paliva dokonce i při výpadku sekce na biomasu. Vážnou nevýhodou jsou vyšší kapitálové náklady a nižší účinnost. Paralelní spalování (hybridní systémy) Paralelní spalování je nejvíce populární v  průmyslu papíru a  celulózy, kde kotle vyhrazené pro biomasu jsou užívané ke  spalování kůry a  odpadního dřeva. Tato paliva jsou spalována v oddělených kotlích, napojených v parní části na existující parní systém energetického zdroje. Jako příklady výrobců elektřiny a procesního tepla mohou být uvedeny teplárny Ostroleka a Saturn (obě v Polsku), dodávající teplo do přilehlých celulózek a papíren a zároveň využívající jejich odpadní biomasu. V  případě rekonstrukce stávajících uhelných zdrojů a instalace dodatečných kotlů je třeba mít na vědomí, že hlavním limitujícím faktorem pro dimenzování těchto kotlů je kapacita stávající parní turbíny. Při správném dimenzování nového kotle vzhledem k existujícímu systému je nutno zhodnotit výkon kotle a množství spalované biomasy pro posouzení, zda existuje volná kapacita turbíny, případně nastavení nového režimu provozu vzhledem k  existující turbíně, či nahrazení stávající turbíny turbínou s větším příkonem. Investiční náklady paralelního spoluspalovacího systému jsou výrazně větší ve srovnání s nepřímým spoluspalováním. Paralelní spoluspalovací systém zahrnuje nejen oddělenou linku a  strojní zařízení pro dodávku biomasy, ale také vyhrazený kotel na biomasu. Jako příklad paralelního spoluspalování s napojením na parní straně může být elekt-

rárna v Dánsku Avedøre-2 (Energi E2) a Enstedvaerket (Elsam). Existuje řada možných uspořádání hybridních systémů zahrnujících kombinaci zplyňování biomasy a jak tradičních, tak i čistých uhelných technologií, které jsou ve stadiu výzkumu nebo vývoje. Spoluspalování biomasy v pokročilých technologiích Tato kapitola představuje dvě technologie tzv. pokročilé konverze, konkrétně IGCC (IGCC – Integrated Gasification Combined Cycle - kombinovaný cyklus s integrovaným zplyňováním) na bázi biomasy a spoluspalování v kotlích s cirkulujícím fluidním ložem. Obě technologie mají při zpracování biomasy jako přidávaného paliva k  fosilním palivům významný potenciál, který byl potvrzen i prvními praktickými zkušenostmi. IGCC se spoluspalováním biomasy Na  celém světě panuje značný zájem o  rozvoj zplyňovacích technologií na  uhlí využívaných jako zdroj plynného paliva pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Zájem o  zplyňovací jednotky pramení z  vyšší účinnosti a  podstatně nižších dopadů na  životní prostředí ve  srovnání s  konvenčními uhelnými elektrárnami. Tyto pokročilé systémy čistého spalování uhlí se dělí na dvě hlavní kategorie, konkrétně kombinovaný cyklus s  integrovaným zplyňováním (IGCC) a  dále kombinovaný cyklus s integrovaným zplyňováním a  dodatečným spalováním zbytků po zplyňování (tzv. Topping cycle). Pokročilé zplyňovací elektrárny jsou v současnosti na  počátku uvádění do  komerčního provozu a v některých z nich se již v současnosti testují směsi uhlí a až 30 % biomasy. V systému IGCC je uhlí (případně ve směsi s biomasou) zplyňováno a vzniklý plyn je spalován s tím, že horké spaliny pohánějí plynovou turbínu. Je dosahováno vysoké termo-

dynamické účinnosti díky plnému využití dnes možných pracovních teplot plynových turbín (tj. 1 260 °C na vstupu) a využitím odpadního tepla v parní turbíně. Systémy IGCC využívají úplné zplyňování uhlí v atmosférickém vzduchu nebo v  atmosféře kyslík/pára, přičemž vzniká plyn se střední výhřevností, jehož hlavními spalitelnými složkami jsou oxid uhelnatý a vodík. Alternativním způsobem, jak dosáhnout vysoké celkové účinnosti, aniž by bylo nutné úplné zplyňování, je využití kombinovaných cyklů s  integrovaným zplyňováním a dodatečným spalováním zbytků po zplyňování (tzv. Topping cykly). U těchto systémů je z uhlí nejprve generován plyn, který je pak vyčištěn a spálen v plynové turbíně. Nezplyněný materiál ze zplyňovací jednotky je spálen ve  spalovacím systému, který je součásti parního cyklu. Dnes jsou pokročilé zplyňovací jednotky ve fázi začínajícího komerčního provozu. Je jich provozováno jen menší množství a největší z  nich má výkon 253 MW, patří společnosti Willem Alexander (dříve Demkolec) v Nizozemsku a využívá technologii zplyňování Shell. Provoz Willem-Alexander IGCC (WAC) v Buggenumu instalovala společnost Sep v  roce 1989 jako středně velký provoz, který měl za  cíl prokázat praktickou použitelnost zplyňování uhlí při výrobě elektřiny. Po  demonstračním provozu, během něhož byla řada oblastí jednotky upravována, byl v  roce 1998 závod připraven ke  komerčnímu provozu. Během zmiňovaných devíti let se ale průběžně vyvíjely názory na znečišťování životního prostředí. Zatímco v 80. letech bylo při používání této čisté uhelné technologie hlavním tématem snižování emisí kyselých složek, například SO2, NOX a prachu, v  90. letech se hlavním ekologickým tématem stalo snižování emisí CO2. Současně došlo k  liberalizaci a  privatizaci trhu s  elektřinou. V roce 2001 to vedlo k odkupu závodu Willem-Alexander IGCC v Buggenumu společností Nuon. V  současné době prochází kyslíkem napájená zplyňovací jednotky o výkonu 250 MW se strhávaným tokem a vznikem uhelné strusky rekonstrukcí z používání 100 % uhlí na směs 70 % uhlí a 30 % biomasy, přičemž z biomasy dává výkon cca 43 MW. V  roce 2001 byly zahájeny programy testování současného spalování uhlí a přídavného paliva, kterým může být papírenský kal, kaly z ČOV, dřevo, drůbeží trus nebo směsi dřeva a kalu z ČOV. O tom, jaký palivový mix bude skutečně používán v budoucnu, rozhodne vývoj trhu s biomasou. Spoluspalování v kotlích s cirkulujícím fluidním ložem Ve  spalovacích jednotkách s  cirkulujícím fluidním ložem (Circulating Fluidized

71

E

K

O

L

O

G

I

E

H

Obrázek č. 5: IGCC energetický projekt Pinon Pine - schéma procesu

Bed Combustor - CFBC) se uhlí spaluje spolu s  vápencem pro omezení emisí síry, ale rychlost plynu je taková, že je podstatný objem materiálu lože strháván do vzestupného proudu plynů. Strhávané horké pevné částice opouštějí reakční prostor a jsou zachycovány velmi účinným vnějším odstředivým filtrem (cyklonem) a pak vraceny, často přes tepelné výměníky, do spodní části spalovací jednotky. Pára může vznikat ve vodním plášti kotle či ve vnějších tepelných výměnících. Některé spalovací jednotky obsahují i přehříváky páry. Jednotky se využívají k výrobě technologické páry nebo častěji k  výrobě elektřiny v parním cyklu (s elektrickou účinností 39 – 41 %). K výhodám CFBC patří zejména:  schopnost díky dlouhému setrvání v zóně spalování využít málo kvalitní uhlí,  dobrá regulace spalování v rámci jednotky,  nízké emise NOx,  nízké emise síry s ukládáním síry v místě spalování,  nízké emise CO a organických složek díky dobré regulaci spalování a dlouhému setrvání pevných částic/plynu v zóně spalování. V  režimu spoluspalování mohou CFBC být provozovány s  proměnlivým množstvím biomasy, které může dosáhnout až 80 – 100 %. Pro energetické účely je již CFBC považován za  ekonomicky efektivní řešení a  jde o  řešení zvlášť vhodné pro provozy o  výkonu do  250 MWe. To je v  současnosti maximální kapacita jednotky, i když probíhá několik programů zaměřených na  zvýšení výkonu této technologie na  úroveň 500-600 MWe. Na světě (včetně ČR) je v komerčním provozu přes 300 CFBC jednotek, zejména od  dvou hlavních dodavatelů technologie: Foster Wheeler a Lurgi Lentjes Babcock (LLB). Značný rozsah mají i  okrajové trhy, které pokrývá řada menších dodavatelů.

72

O

S

P

O

D

Á

R

Zdroj: US National Energy Technology Laboratory

Jednotky CFBC se jeví jako zvlášť vhodné pro spalování směsi uhlí/biomasy/odpadu, protože množství NOx klesá s  poklesem spalovací teploty na relativně nízkou hodnotu, k čemuž přispívá i fázovaný přívod vzduchu do spalovacího prostoru. Dalšího snížení emisí NOx lze dosáhnout deskovými systémy selektivní katalytické redukce (SCR) v kouřovodu mezi ekonomizéry. Emise SO2 jsou řízeny obvyklou technologií přidávání vápence do kotle. Technologie CFBC je vhodnější pro širší spektrum paliv z biomasy a odpadů než jakákoli jiná technologie spalování. Na celém světě je v provozu mnoho CFBC jednotek, které spalují biomasu nebo odpady spolu s  uhlím nebo rašelinou. Tato technologie kombinovaných paliv je komerčně dobře zavedena. Má proto značný potenciál a může získat vyšší podíl na trhu s tím, jak se ve světě i nadále spoléhá na uhlí jako palivo a jak stále roste spotřeba energie. Porovnání technologií pro spoluspalování Ze vzájemného srovnání technologií pro spoluspalování na  základě několika vybraných technických, ekonomických a ekologických kritérií vyplývá, že přímé spoluspalování je z hlediska investičních nákladů nejvýhodnější, protože není nutno stavět nový samostatný kotel (jako u hybridních systémů) ani zplyňovací jednotku (jako u  nepřímých systémů). Přímé spoluspalování je také snadno použitelné jak v nových, tak i rekonstruovaných zdrojích, protože lze využít stejné systémy pro podávání obou složek paliva i stejné hořáky pro biomasu a fosilní palivo. K nevýhodám patří problémy s údržbou kotlů, např. usazování polétavého popela a  koroze. Celý proces může mít také nižší účinnost, zejména vzhledem ke  zvýšené spotřebě elektřiny potřebné k pohonu mlýnů na palivo a kvůli snížení účinnosti kotle.

N

O

S

T

Nepřímé spoluspalování je nejnákladnější možností, jak spalovat více paliv, zejména proto, že je potřeba samostatná zplyňovací jednotka se systémem čištění plynu. Ekologické dopady jsou ale nižší než u  přímého spoluspalování více paliv, zejména díky tomu, že vzniklý plyn lze před spálením v kotli vyčistit. Díky instalaci samostatných systémů se získá vyšší flexibilita při volbě paliva a lze dosáhnout velmi vysokého podílu biomasy v palivu. Hlavní výhodou, kterou toto řešení sdílí s hybridním či paralelním spalováním kombinace paliv, je možnost oddělit popel z fosilního paliva od popela z biomasy. Hybridní či paralelní systémy jsou velmi rozšířené v oboru papírenského průmyslu a celulózek. Využívají se samostatné kotle na biomasu, které jsou s kotli na fosilní palivo spojeny jen na parní straně. Popel z fosilního paliva je oddělen od popela z biomasy. Získá se vyšší flexibilita při volbě paliva a lze dosáhnout velmi vysokého podílu biomasy v palivu. Tato možnost je levnější než nepřímé spalování kombinace paliv, a to proto, že stačí samostatný kotel a připojení na parní systém, což je mnohem jednodušší než instalace zplyňovací jednotky.

O AUTOROVI Ing. JAROSLAV JAKUBES je absolventem Elektrotechnické fakulty Západočeské university v Plzni v oborech Elektroenergetika a Technická ekologie. Absolvoval rovněž postgraduálních kursy se zaměřením na čistší produkci v průmyslu a udržitelné energetické plánování a od roku 2002 je energetickým auditorem s osvědčením MPO. V současnosti je konzultantem a vedoucím projektů v poradenské společnosti ENVIROS, s.r.o. Jeho hlavní specializací jsou vztahy energetiky a životního prostředí a obnovitelné zdroje energie. Kontakt na autora: [email protected]

Odborné semináře IIR

srpen 2009

Energetické semináře M A G A Z Í N

18. – 19. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Mediální partner:

Management dat v energetice Elektřina a plyn 20. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Predikční metody v plynárenství 25. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Plynárenství od A do Z 26. – 27. srpna 2009 | Hotel IBIS Praha Karlín, Praha

Kompaktní know-how

Plynárenské technologie

Know how to achieve

IIR

Institute for International Research

přihláška: www.konference.cz • tel.: +420 222 074 555 • fax: +420 222 074 524 • e-mail: [email protected]

Asociace energetických kých M Manažerů anažerů vvás ás ssrdečně rdečně zve na seminář, který se bude konat dne 24. 6. 2009. Seminář bude na téma

Návrh vyhlášky o stavu nouze v elekroenergetice

73

E

K

O

L

O

G

I

E

Vládny návrh zákona o podpore OZE a KVET bol predložený do parlamentu JUDr. Dr. Igor Zbojan, Ministerstvo hospodárstva SR

I

mplementácia smerníc vyžaduje, aby legislatívny rámec energetiky obsahoval nové pojmy, vzťahujúce sa na  kombinovanú výrobou elektriny a tepla (KVET) a podporu obnoviteľných zdrojov energie (OZE), uplatňovanie práv výrobcov elektriny vysoko účinnou kombinovanou výrobou a z obnoviteľných zdrojov, potvrdenia o pôvode elektriny vyrobenej vysoko účinnou kombinovanou výrobou a  OZE, evidenciu výroby elektriny vyrobenej uvedenými osobitnými formami, práva a  povinnosti prevádzkovateľov regionálnych distribučných sústav i  ostatných účastníkov trhu s elektrinou. Návrh zákona legislatívne upraví aj pôsobnosť štátnej správy, osobitne Ministerstva hospodárstva SR (ďalej tiež ministerstvo), Úradu pre reguláciu sieťových odvetví (ďalej tiež ÚRSO alebo úrad) a iných dotknutých štátnych orgánov. Návrh zákona má za úlohu optimalizovať fungovanie trhu s elektrinou v oblasti KVET a  OZE. Návrh vytvára podmienky k  ochrane životného prostredia a  k  rozvoju vysoko účinnej kombinovanej výroby elektriny a výroby elektriny z obnoviteľných zdrojov energie. Cieľom zákona je lepšie využitie primárnych energetických zdrojov pri zásobovaní energiou prostredníctvom vysoko účinnej kombinovanej výroby elektriny alebo mechanickej energie a tepla s následným znížením emisií skleníkových plynov, najmä oxidu uhličitého. Navrhovaný zákon má mať pozitívny vplyv aj na životné prostredie, a  to najmä tým, že sa ušetria primárne energetické zdroje (predovšetkým fosílne palivá), čím dôjde k  menšiemu úniku emisií do ovzdušia. Návrh tohto zákona nesporne bude mať priaznivý dopad aj na podnikateľské prostredie, prostredníctvom podpory výstavby zariadení na výrobu elektriny z OZE a na kombinovanú výrobu, kde podporí rozvoj inovácií v tejto oblasti využívaním inovatívnych technológií pri zásobovaní energiou. V  súčasnosti je návrh zákona po prero-

74

H

O

S

P

O

D

Á

R

N

O

S

T

Vládny návrh zákona o  podpore obnoviteľných zdrojov energie a  vysoko účinnej kombinovanej výroby elektriny a tepla a o zmene a doplnení niektorých zákonov bol vypracovaný na základe uznesenia vlády č. 383/2007 k návrhu Stratégie vyššieho využitia obnoviteľných zdrojov energie v SR. Cieľom predmetného návrhu je implementácia smernice Európskeho parlamentu (EP) a Rady č. 2004/8/ES o podpore kogenerácie založenej na dopyte po využiteľnom teple na vnútornom trhu s energiou, ktorou sa súčasne mení a dopĺňa smernica 92/42/EHS a smernice EP a Rady č. 2001/77/ES o podpore elektrickej energie vyrobenej z obnoviteľných zdrojov na vnútornom trhu s elektrickou energiou. kovaní a  schválení vo vláde SR predmetom rokovania parlamentných výborov a  jeho schválenie v  Národnej rade Slovenskej republiky sa očakáva najneskôr v prvej polovici tohto roku.

K JEDNOTLIVÝM USTANOVENIAM NÁVRHU ZÁKONA V  § 1 sa vymedzuje predmet úpravy zákona. Navrhované znenie zákona upravuje najmä podmienky a spôsob podpory výroby elektriny z obnoviteľných zdrojov energie a  vysoko účinnou kombinovanou výrobou elektriny a  tepla. Návrhom zákona sa navrhuje tiež upraviť práva a povinnosti výrobcov elektriny z  OZE a  kombinovanou výrobou, výrobcov biometánu, ako aj ďalších účastníkov trhu s elektrinou. V § 2 zákon vymedzuje všeobecné základné pojmy a obsahuje aj definície pojmov, ktoré sú vychádzajú z vyššie uvedených smerníc č. 2001/77/ES a  2004/8/ES. Ustanovenie vymedzuje všeobecné základné pojmy, jednotlivé druhy OZE a KVET. Biometán je definovaný v návrhu zákona ako upravený bioplyn, ktorý má technické parametre porovnateľné s technickými parametrami zemného plynu. Osobitne dôležitými pojmami sú kombinovaná výroba elektriny a tepla, vysoko účinná kombinovaná výroba, technológie kombinovanej výroby, výrobca elektriny a zariadenia výrobcu elektriny. V  § 3 sa stanovujú podmienky podpory KVET založenej na dopyte po využiteľnom teple na vnútornom trhu s  energiou. Nakoľko Európska únia je závislá od vonkajších dodávok energie, prijatie nových opatrení na znižovanie dopytu po primárnej energii je osobitne dôležité, vzhľadom k tomu, že ide o znižovanie závislosti od dovozu, aj kvôli obmedzovaniu emisií skleníkových plynov. Zvýšené využívanie elektriny vyrobenej z obnoviteľných zdrojov a  kombinovanou výrobou zamerané na dosahovanie úspor primárnej energie by preto mohlo vytvoriť dôležitú súčasť súboru opatrení potrebných na plne-

nie Kjótskeho protokolu k  Rámcovému dohovoru OSN o zmene klímy. Zákon navrhuje ustanoviť spôsob podpory a  podmienky podpory výroby elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET s  dôrazom na zdroje s menším výkonom, ktorý je v súlade s princípom podpory decentralizovaných zdrojov. Výroba elektriny z OZE a vysoko účinnou kombinovanou výrobou je podporovaná výhradne za podmienok ustanovených navrhovaným zákonom. Výrobca elektriny z  OZE a KVET má nárok na prednostné pripojenie zariadenia na výrobu elektriny do regionálnej distribučnej sústavy, prednostný prístup do sústavy, prednostný prenos, distribúciu a dodávku elektriny bez ohľadu na výkon zariadenia. Návrh upravuje, aby výrobca elektriny z OZE alebo vysoko účinnou KVET mal právo na odber za cenu elektriny na straty a na doplatok, ktorý predstavuje rozdiel medzi cenou elektriny a  cenou elektriny na straty. Uvedená zákonná úprava sa navrhuje za predpokladu, že pôjde o zariadenie výrobcu elektriny s celkovým inštalovaným výkonom do 30 MW alebo o zariadenie s celkovým inštalovaným výkonom do 50 MW, pokiaľ je elektrina vyrábaná vysoko účinnou KVET a energetický podiel OZE v palive je vyšší ako 20 percent. Doplatok pre zariadenie výrobcu elektriny s  inštalovaným výkonom nad 10 MW (v zariadení využívajúcom ako zdroj veternú energiu nad 15 MW) sa nevzťahuje na všetku vyrobenú elektrinu, len na zákonom vymedzenú časť. Prevzatie povinnosti za odchýlku prevádzkovateľom regionálnej distribučnej sústavy je limitované pre zariadenie s celkovým inštalovaným výkonom do 4 MW. Pre zariadenia výrobcu elektriny s  celkovým inštalovaným výkonom do 1 MW sa právo na odber elektriny a  prevzatie zodpovednosti za odchýlku navrhuje uplatniť po celú dobu životnosti zariadenia výrobcu elektriny. Právo

M A G A Z Í N

na odber a doplatok sa navrhuje uplatňovať na zariadenia výrobcu elektriny po dobu 15 rokov od roku uvedenia zariadenia do prevádzky alebo po dobu 15 rokov od roku rekonštrukcie alebo modernizácie technologickej časti. Pri zariadení výrobcu elektriny z  bioplynu sa právo na doplatok navrhuje uplatniť, ak hmotnostný podiel biomasy použitej pri výrobe bioplynu dopestovanej na ornej pôde pre tento účel, neprekročí v ročnom vyhodnotení 40 percent z celkovej hmotnosti biomasy, použitej pri výrobe bioplynu. Cieľom je motivácia využívania inej ako ornej pôdy na pestovanie biomasy použitej pri výrobe bioplynu, resp. využívanie procesov kofermentácie. Hmotnostný podiel biomasy použitej pri výrobe bioplynu dopestovanej na ornej pôde bol stanovený na základe požiadavok Ministerstva pôdohospodárstva SR. Navrhuje sa podporovať výrobu elektriny spaľovaním biomasy doplatkom len vtedy, ak je vyrábaná v kombinovanej výrobe a ak biomasa spĺňa parametre kvality, čím má byť zabezpečené efektívne využívanie biomasy. V § 4 sa upravuje systém práv a povinnosti výrobcu elektriny. Základnou podmienkou pre výrobcu elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET pri uplatnení práva na odber a na doplatok u prevádzkovateľa regionálnej distribučnej sústavy je podľa návrhu zákona potvrdenie o pôvode vyrobenej elektriny, ktoré vydá ÚRSO. Výrobca elektriny povinný oznámiť úradu a  prevádzkovateľovi regionálnej distribučnej sústavy uplatnenie podpory, vrátane predpokladaného množstva dodanej elektriny, vždy k termínu 15. augusta na nasledujúci kalendárny rok. Pri zariadeniach uvádzaných do prevádzky po 15.  auguste je výrobca elektriny povinný informovať prevádzkovateľa regionálnej distribučnej sústavy o  využití práva najneskôr v lehote 30 dní pred uvedením zariadenia do prevádzky. Navrhuje sa, aby výrobca elektriny, ktorý vyrába elektrinu kombinovanou výrobou, bol povinný vykonávať mesačnú bilanciu výroby a  dodávky elektriny, výroby a  dodávky mechanickej energie, resp.  výroby a dodávky tepla, a predkladal sumárne ročné údaje, získané z mesačných bilancií úradu a ministerstvu každoročne v termíne do 25. januára za uplynulý kalendárny rok. Náležitosti mesačnej bilancie výroby a dodávky a  spôsob predkladania sumárnych ročných údajov získaných z mesačných bilancií úradu a Ministerstvu hospodárstva SR ustanoví všeobecne záväzný právny predpis, ktorý vydá úrad. Návrh zákona stanoví, že výrobca elektriny je povinný, predkladať úradu písomne každoročne do 30.  mája údaje o  skutočnej výrobe a odbere elektriny z OZE a vysoko

účinnou KVET za predchádzajúci kalendárny rok, očakávané množstvo výroby elektriny z obnoviteľných zdrojov energie a vysoko účinnou kombinovanou výrobou v prebiehajúcom kalendárnom roku a plánované množstvo výroby elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET na nasledujúci kalendárny rok podľa jednotlivých druhov technológií. Uplatnenie práva na odber u  prevádzkovateľa regionálnej distribučnej sústavy je podmienené uzavretím zmluvy o  dodávke elektriny s prevádzkovateľom regionálnej distribučnej sústavy. Právo na doplatok výrobca elektriny s  právom podpory si uplatňuje na základe účtovného dokladu vystaveného prevádzkovateľovi regionálnej distribučnej sústavy na skutočné množstvo elektriny vyrobenej za kalendárny mesiac, znížené o technologickú vlastnú spotrebu. V § 5 zákon rieši práva a  povinnosti prevádzkovateľov sústav. Prevádzkovateľ regionálnej distribučnej sústavy je povinný na svojom vymedzenom území prednostne pripojiť do sústavy výrobcu elektriny z OZE alebo kombinovanou výrobou, ak o  pripojenie požiada a pokiaľ spĺňa technické podmienky a obchodné podmienky prevádzkovateľa sústavy. Prevádzkovateľ regionálnej distribučnej sústavy a) je povinný uzatvoriť s  príslušným výrobcom elektriny písomnú zmluvu o dodávke elektriny na krytie strát vo svojej distribučnej sústave, ak o  jej uzatvorenie výrobca elektriny požiadal; súčasťou tejto zmluvy je aj prevzatie zodpovednosti za odchýlku výrobcu elektriny s celkovým inštalovaným výkonom zariadenia do 4 MW, b) je povinný odoberať všetku elektrinu vyrobenú z OZE a vysoko účinnou KVET ponúknutú na odber za cenu elektriny na straty, c) má zodpovednosť za odchýlku spojenú s pokrytím strát v distribučnej sústave a vlastnou spotrebou elektriny, ktorú môžu preniesť na iný subjekt zúčtovania. Prevádzkovateľ regionálnej distribučnej sústavy je oprávnený využívať elektrinu odobranú podľa návrhu zákona za cenu elektriny na straty iba na krytie strát. Ak okamžitý výkon odobranej elektriny presiahne množstvo potrebné na krytie strát v  distribučnej sústave, má prevádzkovateľ regionálnej distribučnej sústavy právo predať túto elektrinu tretej strane za trhovú cenu. Takýto predaj elektriny sa nepovažuje za podnikanie v  energetike a  nevyžaduje povolenie na dodávku elektriny. Prevádzkovateľ regionálnej distribučnej sústavy má v  poplatkoch za distribúciu zohľadnené náklady vzniknuté vyplácaním doplatku a náklady vzniknuté povinným odberom. Prevádzkovatelia regionálnych distri-

bučných sústav sú podľa návrhu zákona povinní odoberať všetku elektrinu vyrobenú z OZE a vysoko účinnou KVET, ponúknutú k výkupu a uzatvoriť s príslušným výrobcom elektriny zmluvu o  dodávke elektriny na krytie strát vo svojej distribučnej sústave, ak o  jej uzatvorenie výrobca elektriny požiadal. Podrobnosti spolupráce výrobcov elektriny a prevádzkovateľov sústav upravia prevádzkovatelia sústav vo svojich prevádzkových poriadkoch, v  náväznosti na účinnosť zákona. V  § 6 návrh zákona rieši otázku ceny za elektrinu vyrobenú z OZE a vysoko účinnou KVET. Úrad podľa potrieb regulačnej politiky stanoví cenu elektriny vyrobenej z OZE a vysoko účinnou KVET všeobecne záväzným právnym predpisom, ktorým je výnos úradu. Pri stanovení ceny elektriny vyrobenej z OZE a vysoko účinnou KVET úrad zohľadní druh obnoviteľného zdroja energie, použitú technológiu, termín uvedenia zariadenia na výrobu elektriny do prevádzky a  veľkosť inštalovaného výkonu zariadenia. V  cene elektriny úrad zohľadní aj rekonštrukciu a modernizáciu zariadenia. Návrh zákona umožňuje, aby ÚRSO mohol cenu elektriny zvýšiť koeficientom, ktorý bude zohľadňovať použitú technológiu. Koeficient zvýšenia ceny elektriny a spôsob jeho uplatnenia úradom ustanoví všeobecne záväzný právny predpis, ktorý vydá úrad. Pokiaľ bola výrobcovi elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET poskytnutá podpora na obstaranie zariadenia z podporných programov, financovaných z  prostriedkov štátneho rozpočtu alebo z fondov Európskej únie (fondy EÚ sa považujú za prostriedky štátneho rozpočtu), tak doplatok výrobcovi elektriny sa navrhuje znížiť o percento poskytnutej podpory. Cena elektriny stanovená úradom na nasledujúce obdobie, ktoré nepresiahne tri roky, nesmie byť nižšia ako 90  % výšky ceny platnej v danom roku. V § 7 zákon upravuje potvrdenie o pôvode elektriny. Potvrdenie o pôvode elektriny vyrobenej elektriny z OZE na žiadosť výrobcu elektriny z OZE vydáva ÚRSO do 30 dní po splnení podmienok výrobcu. Potvrdenie o pôvode vydáva úrad na základe žiadosti za uplynulé alebo za nasledujúce obdobie. Ustanovujú sa náležitosti žiadosti pre vydanie potvrdenia a náležitosti, ktoré má potvrdenie o pôvode elektriny vyrobenej z OZE obsahovať. Nakoľko súčasťou výdavkov štátneho rozpočtu sú tiež prostriedky určené na financovanie spoločných programov Slovenskej republiky a Európskej únie, medzi náležitosťami žiadosti sa navrhuje uvádzať zo strany žiadateľa výšku percentuálne vyjadrenej pod-

75

E

K

O

L

O

G

I

E

pory zo štátneho rozpočtu (resp. z  fondov EÚ) pri výstavbe zariadenia na výrobu elektriny, pre potreby úradu. Ak žiadosť o vydanie potvrdenia je úplná a spĺňa stanovené požiadavky, tak v ustanovenej lehote úrad vydá potvrdenie. Potvrdenie o pôvode alebo iná záruka pôvodu elektriny, ktoré boli vydané v inej členskej krajine Európskej únie, sa môže uznať ako platné aj v Slovenskej republike. Ak sa žiadateľovi potvrdenie o pôvode nevydá, alebo ak neuzná potvrdenie o  pôvode vydané príslušným orgánom inej krajiny Európskej únie, žiadateľ má možnosť sa obrátiť s  námietkami na Európsku komisiu, pričom jej rozhodnutie vo veci pôvodu elektriny je záväzné. V § 8 zákon sa rieši potvrdenie o pôvode elektriny vyrobenej vysoko účinnou KVET, jej obsah a  náležitosti. Potvrdenie o  pôvode elektriny vyrobenej vysoko účinnou KVET preukazuje, že elektrina, na ktorú sa potvrdenie vzťahuje, bola vyrobená vysoko účinnou KVET. Slovenská republika na základe harmonizovaných referenčných hodnôt účinnosti vyrábanej elektriny vysoko účinnou KVET je oprávnená vydávať potvrdenia o  pôvode takto vyrobenej elektriny. Navrhuje sa, aby výrobca elektriny uvádzal v žiadosti o vydanie potvrdenia údaje, na základe ktorých bude možné jednoznačne určiť, či elektrinu vyrábal vo vysoko účinnej KVET. Ustanovujú sa náležitosti, ktoré je potrebné predložiť pri vydávaní potvrdenia a  náležitosti, ktoré má potvrdenie obsahovať. Nakoľko súčasťou výdavkov štátneho rozpočtu sú tiež prostriedky určené na financovanie spoločných programov Slovenskej republiky a Európskej únie, medzi náležitosťami žiadosti sa navrhuje uvádzať zo strany žiadateľa výšku percentuálne vyjadrenej podpory zo štátneho rozpočtu (resp. z  fondov EÚ) pri výstavbe zariadenia na KVET, pre potreby úradu. Výrobca elektriny vysoko účinnou KVET, ktorému bolo vydané potvrdenie o  pôvode elektriny vyrobenej vysoko účinnou KVET, je povinný oznámiť úradu technologickú zmenu zariadenia na kombinovanú výrobu do dvoch mesiacov odo dňa vykonania zmeny. Pri uznaní záruk o  pôvode elektriny vyrobenej vysoko účinnou KVET vydaných v členských štátoch EÚ sa postupuje obdobne ako pri uznaní záruk pôvodu elektriny z OZE. V § 9 zákon rieši pravidlá zúčtovania a evidencie elektriny. Základným časovým úsekom pre odber elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET je podľa návrhu zákona jedna hodina v štvrťhodinovom rozlíšení. Pri zariadeniach, ktoré nie sú vybavené priebehovým

76

H

O

S

P

O

D

Á

R

meraním, sa v  zmluve o  dodávke elektriny medzi prevádzkovateľom regionálnej distribučnej sústavy a výrobcom elektriny dohodne iný časový úsek. Základným časovým úsekom pre vyhodnocovanie a zúčtovanie obligatórneho odberu elektriny bude jeden kalendárny mesiac, pokiaľ sa prevádzkovateľ regionálnej distribučnej sústavy nedohodne s výrobcom elektriny na dlhšom časovom úseku. Výrobca elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET odovzdá údaje o skutočnej výrobe elektriny, vlastnej spotrebe a údaje o zdrojoch energie využitých na výrobu elektriny prevádzkovateľovi regionálnej distribučnej sústavy, do ktorej je pripojený alebo na ktorého časti vymedzeného územia sa zariadenie nachádza, spôsobom uvedeným v  prevádzkovom poriadku prevádzkovateľa regionálnej distribučnej sústavy. Úrad každoročne uverejní do 30. júna vo vestníku a na internetovej stránke vyhodnotenie podielu výroby elektriny z OZE na hrubej domácej spotrebe elektriny za minulý kalendárny rok. V § 10 zákon upravuje práva a povinnosti výrobcu biometánu. Výrobca biometánu má právo uzatvoriť s prevádzkovateľom plynárenskej distribučnej siete zmluvu o prístupe do distribučnej siete, zmluvu o  pripojení k distribučnej sieti a zmluvu o distribúcii biometánu, ak sú splnené technické podmienky a obchodné podmienky prístupu a pripojenia k  distribučnej sieti a  technické podmienky distribúcie plynu prevádzkovateľa distribučnej siete. Všetky náklady spojené s  pripojením k  distribučnej sieti znáša výrobca biometánu. Výrobca biometánu má právo na prednostnú distribúciu biometánu prevádzkovateľom distribučnej siete, na vydanie potvrdenia o  pôvode biometánu a  na potvrdenie každý mesiac o  množstve biometánu, ktoré vydá prevádzkovateľ distribučnej siete. Výrobca biometánu má povinnosť zabezpečiť, aby biometán dodávaný do distribučnej siete zodpovedal kvalite zemného plynu. Ďalej je podľa návrhu zákona povinný: a) uzatvoriť zmluvu o dodávke plynu s odberateľom plynu, b) nahlasovať prevádzkovateľovi distribučnej siete uzatvorenie zmluvy a  každú zmenu odberateľa plynu, c) zabezpečiť meranie množstva biometánu a  kvality biometánu vrátane vyhodnocovania a  odovzdávania potrebných údajov prevádzkovateľovi distribučnej siete, ak sa výrobca nedohodne s prevádzkovateľom distribučnej siete inak, d) umožniť prevádzkovateľovi distribučnej siete montáž určeného meradla a umožniť prístup k určenému meradlu na vykonanie kontroly funkčnosti určeného meradla

N

O

S

T

a kontroly stavu dodaného množstva biometánu. Navrhuje sa tiež pre výrobcu biometánu povinnosť, aby nahlasoval prevádzkovateľovi distribučnej siete uzatvorenie zmluvy o  dodávke plynu s  odberateľom a  každú zmenu odberateľa. V § 11 návrh zákona rieši práva a  povinnosti prevádzkovateľa plynárenskej distribučnej siete. Prevádzkovateľ distribučnej siete umožní výrobcovi biometánu na základe predloženia potvrdenia o  pôvode biometánu prednostný prístup do distribučnej siete a  distribúciu biometánu, ak sú splnené technické podmienky a obchodné podmienky prístupu a  pripojenia k  distribučnej sieti a  technické podmienky distribúcie plynu prevádzkovateľa distribučnej siete. Prevádzkovateľ distribučnej siete vydá na žiadosť výrobcu biometánu potvrdenie o  množstve biometánu distribuovaného distribučnou sieťou. Toto množstvo sa určí na základe skutočne dodaného biometánu do distribučnej siete a koeficientu závisiacom od podielu druhov biomasy použitej na jeho výrobu, ktorý ustanoví všeobecne záväzný právny predpis, vydaný úradom. Prevádzkovateľovi distribučnej siete sa stanovuje povinnosť oznámiť úradu na základe vydaných potvrdení o množstve biometánu každoročne do 31. marca celkové množstvo distribuovaného biometánu za predchádzajúci kalendárny rok. V § 12 zákon upravuje potvrdenie o  pôvode biometánu. Potvrdenie o pôvode biometánu vydá ÚRSO výrobcovi biometánu na základe žiadosti, ktoré sú upravené v  uvedenom ustanovení zákona. K  žiadosti o vydanie potvrdenia o pôvode biometánu výrobca biometánu priloží certifikát vystavený akreditovaným laboratóriom, ktorý potvrdzuje, že zariadenie vyrába biometán zodpovedajúci kvalite zemného plynu. Ak žiadosť o vydanie potvrdenia o pôvode biometánu nie je úplná, úrad konanie vyzve žiadateľa na doplnenie žiadosti v ním stanovenej lehote. V prípade, ak žiadosť v stanovenej lehote nebude žiadateľom doplnená, úrad potvrdenie nevydá. V § 13 sa upravuje konanie o námietkach. Ak úrad žiadateľovi potvrdenie pre elektrinu z OZE alebo potvrdenie o pôvode alebo potvrdenie o pôvode biometánu nevydá, žiadateľ má právo podať písomné námietky do 15 dní odo dňa doručenia oznámenia o nevydaní potvrdenia. Námietky sa podávajú predsedovi úradu a  nemajú odkladný účinok. Predseda úradu rozhodne o uplatnených námietkach v lehote do 30 dní odo dňa ich doručenia. Ak predseda úradu zistí, že námietky sú opodstatnené, úrad vykoná nápravu do troch dní od skončenia preskúmavania námietok.

M A G A Z Í N

V § 14 návrh zákona ustanovuje pôsobnosť Ministerstva hospodárstva SR. Ministerstvo osobitne a) posudzuje a analyzuje právne predpisy a regulačný rámec národného potenciálu výroby elektriny vysoko účinnou kombinovanou výrobou, v rámci ktorého vyhodnotí 1) potenciál trhu s  elektrinou pre dopyt po využiteľnom teple, vhodný pre uplatnenie vysoko účinnej KVET, 2) dostupnosť palív a iných energetických zdrojov, ktoré sa môžu využiť pri vysoko účinnej kombinovanej výrobe, 3) prekážky, ktoré môžu brániť realizácii vysoko účinnej KVET, b) zabezpečuje, aby vysoko účinná KVET bola u  všetkých výrobcov elektriny vykonávaná nediskriminačne a  plne zohľadňovala zvláštnosti rôznych technológií výroby, c) uverejňuje na svojej internetovej stránke každé štyri roky správu o výsledku posúdenia podielu výroby vysoko účinnou KVET na trhu s energiou, d) predkladá na požiadanie Európskej komisie správu o  výsledku posúdenia pokroku smerom k zvýšeniu podielu vysoko účinnej KVET. Na zabezpečenie vypracovania správy o  výsledku posúdenia pokroku smerom k zvýšeniu podielu vysoko účinnej KVET je ministerstvo oprávnené žiadať od príslušných orgánov štátnej správy, ktoré vedú evidenciu o  výrobcoch elektriny KVET a  evidenciu o emisných hodnotách uvoľňovaných do ovzdušia, údaje potrebné na vypracovanie správy; orgány štátnej správy sú povinné ministerstvu poskytnúť. V § 15 a § 16 zákon rieši dozor nad dodržiavaním zákona. Štátny dozor nad dodržiavaním tohto zákona vykonáva Štátna energetická inšpekcia. Porušenie ustanovení zákona je správnym deliktom, za ktoré je oprávnená ukladať pokuty. Pokuty za priestupky a pokuty za správne delikty možno uložiť do jedného roka odo dňa, keď inšpekcia zistila porušenie zákonom ustanovených povinností fyzickými osobami alebo právnickými osobami, najneskôr však do troch rokov od ich porušenia. Pri určení výšky pokuty inšpekcia prihliada na závažnosť, význam a dobu trvania protiprávneho konania a  na rozsah spôsobených následkov. V § 17 zákon stanoví, že na vydanie potvrdenia o  pôvode elektriny vyrobenej z  OZE, potvrdenia o pôvode elektriny vyrobenej vysoko účinnou kombinovanou výrobou a potvrdenia o  pôvode biometánu sa nevzťahuje správny poriadok, ale ustanovenia zákona. Potvrdenie nemá charakter rozhodnutia, ale len charakter dobrozdania, na základe ktorého si žiadateľ môže uplatňovať právo podľa § 3 ods.1 zákona. Námietky proti ne-

vydaniu potvrdenia môže podať iba žiadateľ, ostatné osoby sú z konania vylúčené. V  § 18 v  prechodných ustanoveniach sa navrhuje upraviť postup pri stanovení cien elektriny pre zariadenia uvedené do prevádzky pred účinnosťou predkladaného zákona. Toto ustanovenie upravuje aj lehoty pre prevádzkovateľov sústavy a  siete ohľadne doplnenia prevádzkových poriadkov, ako aj  povinnosť Ministerstva hospodárstva SR vypracovať pre Európsku komisiu prvú správu o  výsledku posúdenia pokroku smerom k zvýšeniu podielu vysoko účinnej KVET. V § 19 ide o splnomocňovacie ustanovenie pre Ministerstvo hospodárstva SR a Úrad pre reguláciu sieťových odvetví na vydanie všeobecne záväzných právnych predpisov. Tieto všeobecne záväzné predpisy majú vzťah k obsahu zákonom vymedzenej činnosti vykonávanej ministerstvom alebo úradom, oprávneniami, ktorými priamo disponujú v rámci vykonávanej pôsobnosti. V § 20 je deklarované, že zákonom sa do právneho poriadku Slovenskej republiky transponuje právny akt Európskych spoločenstiev a Európskej únie. V § 21 návrh zákona obsahuje derogačnú klauzulu ohľadne § 9 a  § 10 nariadenia vlády Slovenskej republiky č. 317/2007 Z. z., ktorým sa ustanovujú pravidlá pre fungovanie trhu s elektrinou. Ustanovenia doposiaľ platných pravidiel pre fungovanie trhu s elektrinou sa stanú prijatím tohto zákona nadbytočné a duplicitné. Účinnosť zákona je upravená tak, že úprava podporného systému výroby elektriny z  OZE a  vysoko účinnou KVET nadobudne účinnosť 1. januára 2010 a ostatné ustanovenia zákona k termínu 1. august 2009.

O AUTOROVI JUDr. IGOR ZBOJAN, Dr. absolvoval Právnickú fakultu Univerzity Komenského v Bratislave. Do r. 1990 pracoval ako právnik v zmluvnej agende v  š.p. Priemstav Bratislava. Od roku 1991 do roku 1995 pracoval ako prokurátor na Mestskej prokuratúre Bratislava. Od 1. 9. 1995 pracuje na Ministerstve hospodárstva Slovenskej republiky, najprv ako riaditeľ právneho odboru, od 15. 7. 1999 doteraz na úseku legislatívy energetickej politiky. Venuje sa problematike elektroenergetiky, plynárenstva a obnoviteľných zdrojov energie z odborných a legislatívnych aspektov. Kontakt na autora: [email protected]

ORGANIZÁTOR:

ODBORNÁ SPOLUPRÁCA:

Spoločnosť Carbon Capital Markets za odbornej spolupráce Ministerstva životného prostredia SR organizujú

1. ročník konferencie Obchodovanie s emisnými kvótami 25. júna 2009 | Liečebný dom Poľana****, Kúpele Brusno (Banská Bystrica) Spoločnosť Carbon Capital Markets ďalej usporadúva Klientský deň 26. júna 2009 OBSAH A ZAMERANIE KONFERENCIE • Konferencia je zameraná na praktické informácie a rady, ktoré Vám pomôžu pri dodržiavaní povinností v rámci Európskeho systému obchodovania s emisnými kvótami skleníkových plynov (EU ETS), respektíve Národného alokačného plánu pre súčasné obchodovacie obdobie. • Experti sa vo svojich prednáškach zamerajú taktiež na množstvo tém spojených s novým obchodovacím obdobím 2013–2020 (EU Klimaticko – energetický balíček, konferencia OSN o zmene klímy v Kodani v decembri tohto roku). • Problematika emisného obchodovania má multi-sektorálny charakter. Konferencia je určená prevádzkovateľom zariadení zahrnutých v Národnom alokačnom plánu SR. Konferencia je vhodná predovšetkým pre pracovníkov, ktorí majú na starosti monitorovanie emisií z prevádzok ako aj tých, ktorí riešia nákup/predaj/ zámenu emisných komodít. Podrobnosti je možné nájsť na http://www.carboncapitalmarkets.com/cz/ uhlikove_obchodovani/conferencesk MEDIÁLNY PARTNER:

N Z Í G A M A

77

K O N F E R E N C E

AMPER 2009 je již minulostí Ing. Vanda Yousifová, vedoucí projektu, Terinvest

N

a  veletrhu AMPER 2009, který navštívilo 48  600 návštěvníků, se představilo celkem 767 vystavovatelů z  21 zemí světa. Na  letošním ročníku se prezentovalo celkem 165 zahraničních společností z Belgie, Běloruska, Číny, Francie, Holandska, Chorvatska, Itálie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska, Slovinska, Srbska, Španělska, Švýcarska, Taiwanu, Turecka, USA a  Velké Británie. Novinkou veletrhu AMPER 2009 byla národní účast Turecka a Německa. Ekonomická situace v  jednotlivých oborech se odráží také ve struktuře a úrovni celého veletrhu. I  když ta letošní situace byla velmi nejistá a vratká, můžeme konstatovat, že celosvětově nepříznivý ekonomický vývoj v žádném ze svých důsledků neovlivnil úroveň veletrhu AMPER ani zájem vystavovatelů prezentovat se na této mezinárodní oborové události, naopak. Tento rok byla navýšena výstavní plocha o mobilní halu, takže celková hrubá výstavní plocha všech osmi hal byla rekordních 37 800 m2. Vzrůstající tendenci zaznamenal především obor automatizace, který návštěvníci nalezli v  hale č.  3 a  8, a  osvětlovací technika, které byla letos nově vyhrazena samostatná sekce v hale č. 5. V tomto ročníku byla ta-

78

V

E

L

E

T

R

H

Y

Největší elektrotechnická událost roku AMPER 2009 je již minulostí. Tato jedinečná událost je svátkem všech odborníků i  laiků ze světa elektrotechniky a elektroniky a to nejen v ČR, ale také ve střední a východní Evropě. Veletrh AMPER patří mezi jeden z prestižních veletrhů pořádaných společností Terinvest spol. s r.o. a také letos potvrdil svou výjimečnost a nabídl pestrou přehlídku toho nejlepšího ze svého oboru.

ké rozšířena nomenklatura oboru elektroniky o síťové služby, výpočetní techniku a zvukovou a obrazovou techniku. Spolu s telekomunikacemi jej návštěvníci veletrhu mohli najít ve speciální sekci v hale č. 7. Mezi nejvíce zastoupené obory letos patřily:  elektroinstalační technika v halách č. 2, 2D a 6,  zařízení pro výrobu a rozvod elektrické energie spolu s vodiči a kabely v hale č. 1 a  elektronické prvky a moduly v hale č. 4. Tradiční součástí veletrhu byla kromě bohatého doprovodného programu také prestižní soutěž o nejpřínosnější exponát veletrhu ZLATÝ AMPER. Letos bylo do soutěže přihlášeno 28 exponátů z 24 firem. Nejpřínosnějšími exponáty veletrhu byly odbornou komisí vyhodnoceny:  Elektrický zabezpečovací systém JA-80 OASIS – JABLOTRON ALARMS a.s.  Lineární motor 1FN6 – Siemens s.r.o.  Měnič frekvence s nízkými emisemi harmonických „low harmonic drive“ – ABB s.r.o.  MLA Switch – POSITRONLABS s.r.o.  Rychlá výkonová dioda s měkkou komutací pro IGCT tyristory – Polovodiče a.s.

Odborná komise udělila také čestná uznání exponátům:  ENYSTAR – HENSEL s.r.o.  HVI light – DEHN + SÖHNE GmbH + Co. KG.  Kabelový žlab RKS–Magic – OBO BETTERMANN Praha s.r.o.  UC rozváděč pod úroveň terénu – GE Consumer & Industrial Power Controls

M A G A Z Í N

 UNISPOT S40/580 ACCEL – UNITES SYSTEMS, a.s. Slavnostní předávání ocenění ZLATÝ AMPER proběhlo za značné mediální pozornosti v Betlémské kapli dne 1.4.2009. Poutavou zajímavostí veletrhu AMPER 2009 byla také studentská formule Cartech FS01 univerzitního týmu ČVUT v Praze, který sestavil závodní formuli za  účelem účasti soutěže studentů inženýrských škol. Přímo na veletrhu si mohli návštěvníci prohlédnout nejen celou formuli, ale také její koncepci elektroniky. Veletrh nabídl nejen nepřeberné množství novinek, trendů a inovací, ale také možnost odreagování a  zábavy. Pro návštěvníky veletrhu byla připravena soutěž – AMPERMAN 2009, při které návštěvníci mohli vyhrát zajímavé ceny. 17. ročník veletrhu AMPER opět potvrdil svoji výjimečnost a stal se synonymem kvality, prestiže, obchodních kontaktů a také přehlídkou toho nejlepšího ze světa elektrotechniky a elektroniky. Již nyní startují přípravy dalšího ročníku veletrhu AMPER 2010, který se bude konat v termínu 13. – 16. 4. 2010. Kontakt: [email protected]

79

K O N F E R E N C E

V

E

L

E

T

R

H

Y

Ohlédnutí za veletrhem MODERNÍ VYTÁPĚNÍ

V Pražském veletržním areálu Letňany proběhl ve dnech (26. 2.–1. 3. 2009) soubor jarních stavebně interiérových veletrhů – Dřevostavby, Moderní vytápění, Nový byt a dům, Aquaset a Moderní nábytek. Tyto veletrhy byly zaměřeny na nízkoenergetické bydlení. O úsporách energie mohli návštěvníci získat informace ze všech oborů.

Gabriela Kupčová, obchodní manažer, Terinvest

L

etos se prezentovalo celkem 445 vystavovatelů z 11 zemí, počet návštěvníků přesáhl 48 200. Mezi doprovodnými akcemi veletrhu byl úspěšný pokus o zápis do České knihy rekordů – ROUBENKA ZA 24 HODIN. Tento pokus se uskutečnil na  veletrhu Dřevostavby a  roubenka stála za  neuvěřitelných 18,5 hodiny. Atraktivita samotné akce byla korunována tím, že samotná stavba byla na veletrhu dokonce i prodána. Na veletrhu Moderní vytápění se prezen-

tovalo celkem 80 firem ze 4 zemí na celkové ploše 2 410 m2. Již podruhé byla vyhlášena soutěž o  Nejpřínosnější exponát. Hlavními hodnotícími kritérii bylo:  snížení energetické náročnosti budov,  ekologické a ekonomické získávání energie a vytápění,  bezpečnost výrobku,  technická kvalita,  technická a technologická úroveň s ohledem na současné trendy a  vývoj v oboru vytápění a energie atd.

Do  soutěže se přihlásilo 12 exponátů, z  nichž odborná komise ocenila 3 exponáty od firem:  REGULUS spol. s r.o.  – Eco Air – Eco El Solar,  TIMPEX s.r.o. – Automatická

regulace hoření pro krby a kamna,  esel technologies, s.r.o.  – BIOSTAR 23 FLEX. Nechyběly odborné přednášky, které byly zaměřeny na témata:  tepelná čerpadla – úsporné a ekologické, řešení vytápění, chlazení a ohřev vody,  vytápění dřevostaveb,  novinky, typy a realizace komínových systémů,  výhody teplovodního podlahového vytápění,  použití řízeného větrání s rekuperací tepla v nízkoenergetické a pasivní výstavbě,  technicko – ekonomické přínosy při vytápění objektů peletami. Příští ročník veletrhu se koná 25. – 28. 2. 2010 v PVA Letňany. Veletržní správa Terinvest, spol. s  r.o. a celý team, který se podílel na organizaci veletrhů, děkují všem vystavovatelům za jejich kvalitní prezentaci a  zároveň také všem návštěvníkům za  jejich zájem a  návštěvu veletrhů. Kontakt na autorku: [email protected]

80