Obecná psychologie
Imaginace, řešení problémů a myšlení Přednáška 4
Imaginace (obrazotvornost) a fantasie • Výzkum představ patřil mezi hlavní témata asocianismu (v 18. a 19. století). • Představy patří mezi psychické obsahy, které lze zkoumat především introspekcí. • Představa je obraz předmětu/děje ve vědomí, když tento není vnímán, • je oslabenou kopií vjemu se všemi smyslovými modalitami objektu.
Asocianistická škola – počátky (Aristoteles, 384–322) • Paměť: uspořádaná sekvence myšlenek (pohybů). • Jestliže sekvence byla prožívána s malou proměnlivostí, pak jsou provázané myšlenky spojeny pevnou vazbou • Dělí představy na: a) pamětní, b) fantazijní. • Představy uložené v paměti se vybavují do vědomí na základě 3 asociačních zákonů (Aristoteles): • i) podobnosti, • ii) kontrastu, • iii) dotyku (kontiguity) v čase a prostoru.
Imaginace a asocianismus (David Hartley, 1705–1757) • Vjemy: je založeno na vibracích v nervovém systému. • Asociace: je založena pouze na kontiguitě ve smyslu bezprostřední následnosti nebo souběžnosti. • – realizuje se mezi: vjemy a idejemi, idejemi a idejemi, • vjemy nebo idejemi a pohyby. • A) Asociace na základě (následnosti) sukcese: vytváří sekvenci myšlenek v čase. • B) Asociace na základě (souběžnosti) simultaneity: vytváří komplexní ideje kombinací jednoduchých nebo je zjednodušují.
Asocianismus (D. Hume, 1711–1776) • Rozlišoval: • Imprese (vjemy): bezprostřední výsledek smyslové zkušenosti. • Ideje (představy): otisky impresí, liší se od nich menším stupněm živosti. • Pomocí paměti a fantasie je možné jednoduché ideje kombinovat ve složené na základě asociačních zákonů.
Imaginace a fantasie • Pamětní představy: obraz předmětu nebo děje, který se objevuje ve vědomí, když ten není vnímán. • Fantasijní představy: obrazy událostí, které jsme nikdy neprožili, vztah k předchozím vjemům není patrný. • – pramení hlavně z vnitřních zdrojů mentálního dění • Využívá různé fantasijní procesy: • – zvětšování a zmenšování objektů • – aglutinace: spojení několika relativně samostatných představ
Funkce imaginace • A) Vytváření mentálních reprezentací vnějšího světa. • B) Schopnost oddělit se od vnější reality. • C) Nabídnout alternativu k realitě. • D) Vazba na uspokojování primárních i sekundárních potřeb. • E) Poznávací funkce imaginace (kognitivní).
Fantasie • psychický proces, vede ke vzniku představ, které nikdy nejsou reprodukcí dříve poznaného, • vždy je v nich něco přidáno/pozměněno. • čerpá ze zásoby paměťových představ, které volně kombinuje → představy paměťové × fantasijní • Rozlišujeme: • konstrukční fantazii. • rekonstrukční fantazii.
Imaginace a psychoanalysa • S. Freud se jím zabýval v topografickém modelu psychiky, • Představy: vnější reprezentace světa. • – vybavujeme do vědomí z dlouhodobé paměti, ta sídlí v předvědomí • Fantazijní představy: považuje za pudové deriváty (lze je vyjádřit slovy na rozdíl od pudových přání), • – vznikají transformací pudových impulzů pomocí censury, • Nevědomé fantazie: nepodaří se jim proniknout do vědomí, ale mohou nepřímo ovlivňovat chování.
Psychoanalytické pojetí fantazie a imaginace • Sublimace: předvědomí je schopné zpracovat pudové deriváty do podoby hudební, malířské aj. tvorby. • – schopnost „sublimovat pudovou energii“ se rozvíjí zejména v období latence (ca. od 6 let do puberty), • – sublimace využívá zejména energetické komponenty pudových impulzů, • – obsah tvůrčího produktu nese stopy původního pudového přání, které je tím „uspokojeno“, • – sublimace má velký kulturní význam.
Pojetí fantazie a imaginace u C. G. Junga • Nejhlubší vrstvu osobnosti nazývá kolektivní nevědomí, • – je v ní uložená dosavadní zkušenost lidstva v podobě archetypů – vrozené vzorce imaginace. • – kolektivní nevědomí je dědičné. • Archetyp: formy bez obsahu, apriori daná možnost představy, • – existuje tolik archetypů, kolik je typických situací v životě. • Symbol – visuální představa, která může být nositelem řady nevědomých významů, témat, týkajících se životních dějů např. vodopád, uschlý strom, běh slunce po obloze, had ad.
Kognitivní přístup k imaginaci • Imaginace je psychická funkce, vytváří reprezentaci vnějšího světa prostřednictvím zobrazení. • Zkoumá představy jako mentální reprezentace vnějšího světa, se kterými lze provádět určité manipulace: • − scanning (prohlížení představ), • − mentální rotace představ, • − transformace představ.
Teorie dvojího kódování A. Paivio, 1971 • Předpokládá existenci dvou nezávislých symbolických systémů: • a) verbální, • b) imaginativní (neverbální). • Jakmile podněty projdou sensorickým zpracováním, jsou v lidské mysli znázorněny ve slovní nebo imaginativní podobě. Psychiky má dva způsoby reprezentace vnější reality: • a) obraz (imagen): slouží ke zpracování jazykově zpracovaných informací. • b) slovo.(logogen): slouží ke zpracování neverbálních podnětů.
Teorie dvojího kódování Allana Paivio • Logogeny: obsahují informace potřebné k užívání slov, • jsou asociačně propojeny, • fungují sériově (posloupně), • Imageny: obsahují informace k vytváření představ pro různé smyslové modality, • pracují paralelně. • Referenční spojení: obousměrné vazby mezi verbálním a imaginativním systémem, • oba systémy jsou propojeny. • Konkrétní slova jsou kódována verbálně i imaginativně, abstraktní pouze verbálně (Paivio, 1965).
Neuropsychologické doklady dvojího kódování • Pravá hemisféra: spíše v neverbálních úkolech • Levá hemisféra: zpracování verbálního materiálu • Hluboká dyslexie „deep dyslexia“ (Coltheart et al., 1980): • jedinci s rozsáhlými lesemi v levé hemisféře • obtíže se čtením abstraktních, hůře představitelných slov, než se čtením konkrétních, dobře představitelných
Imaginace v pojetí analogové školy • Výzkumem i. se zabývala analogová škola (Stephen Kosslyn). • Představy se s předměty v základních rysech shodují, jsou tedy analogií objektů. • Imaginaci proto chápou jako analogovou kognitivní funkci. • V mozku existují 2 systémy pro visuální mentální reprezentace: • KDE: parietální laloky, informace o prostorovém umístění předmětů → visuální prostorová představivost. • CO: temporální laloky, rozpoznání druhu a kategorie vnímaného předmětu → visuální objektová představivost.
Scanning, rotace, transformace představ • Při vzniku visuálních představ se aktivují obdobné oblasti mozku jako při zrakovém vnímání za nepřítomnosti zrakových podnětů. • Scanning: existuje lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění. • Rotace (Roger Shepard, 1971): čím větší je úhel mentální rotace, tím déle trvá vyřešení úlohy. • Transformace: otáčení, měnění, kombinace visuálních představ.
Opozice školy lingvistů • Opozice proti analogové škole: lingvisté – imaginace je okrajový fenomén, doprovází formy jazykového vyjádření. • Představitelé: Zenon Pylyshyn, John Anderson, Jerry Fodor. • Základní formou mentálních reprezentací jsou propozice. • Propozice: elementární myšlenky (soudy u Aristotela), • vyjadřujeme je ve verbálním kódu. • psychickému dění dominuje jazykové vyjádření.
Imaginace a řešení problémů • imaginace je psychická funkce, napomáhá při řešení obtížných problémů • př. F. Kekulé a objev chemické struktury benzenu, A. Einstein a formulování teorie relativity. • Problém: • situace, v níž známe cíl, ale ne prostředky, které vedou k jeho dosažení • × • Úkol: známe prostředky, opakuje se.
Struktura benzenu: Friedrich August von Stradonitz Kekulé • Nejrozšířenější je verze, že Kekulé navrhnul strukturu poté, co se mu zdál sen o hadovi chytající vlastní ocas. • Kekulé navrhnul cyklickou strukturu molekuly benzenu se střídáním dvojných vazeb s jednoduchými. • Nevíme, co je pravdy na této pověsti, zato víme, že ani tento vzorec strukturu benzenu přesně nevystihuje. • Vyjadřuje velice pěkně skutečnost, že benzen je cyklický, má rovinné uspořádání všech atomů i to že všechny vazby C—H jsou víceméně rovnocenné.
Řešení problémů • T. Ribot (1839–1916) poprvé popsal etapy řešení problému: • • • •
A) příprava, B) inkubace, C) osvícení, D) ověření.
• Řešení problémových situací ovlivňuje řada faktorů: • 1) úroveň porozumění problému, • 2) dřívější zkušenosti.
Řešení problémů (Allen Newell a Herb Simon) Human Problem Solving (1972): teorie problémového prostoru • Řešení problému ≈ explorace různých cest k cíli, př. cesta bludištěm • Navrhli objektivní strukturu řešení problému: lze popsat jako posloupnost stavů • A) Počáteční stav • B) Přechodné stavy • C) Cílový stav • V jakémkoliv stavu může existovat řada různých operátorů a každý generuje mnoho alternativní stavů.
Řešení problémů (Newell a Simon) • Teorie problémového prostoru: problémový prostor popisuje abstraktní strukturu problému, • lidé při řešení problémů procházejí podobnými stav znalostí ve své mysli, prohledávají mentální prostor z výchozího stavu, dokud nedosáhnou cílového stavu znalostí • kroky v prostoru se uskutečňují pomocí mentálních operátorů, • lidé používají své znalosti a různé heuristické metody, • všechny tyto procesy mají omezení pracovní paměti a rychlosti.
Myšlení • nejsložitější poznávací proces, • vnitřní mentální proces zpracování a využívání informací, • úzce souvisí s inteligencí, probíhá ve vědomí, • v pracovní paměti: s různými psychickými obsahy (představy, pojmy ad.) provádíme • → myšlenkové operace (J. Piaget): účelná mentální manipulace s mentálními obsahy zaměřená na řešení problémů, např. abstrakce, zobecnění ad., • probíhají velmi rychle.
Myšlení • při řešení obtížných problémů hrají významnou roli mimovědomé oblasti psychiky (inkubace). • může být bezcílné (kontemplativní), ale většinou je zaměřené, • Aristoteles zavedl v Logice několik termínů: • • • • •
Pojem: lze hierarchicky uspořádat dle obecnosti. Kategorie: pojmy nejvyšší obecnosti. Soud: spojení nejméně dvou pojmů. Subjekt a predikát. Úsudek: premisy a konkluse. Sylogismus. Důkaz: zřetězení správných úsudků.
Myšlení – Würzburská škola, behaviorismus, kognitivismus • O. Külpe: myšlenkové operace jsou • tzv. nenázorné akty vědomí – zejména abstraktní myšlení může probíhat bez představ. • Behaviorismus (J. Watson): myšlení je tiché mluvení, • je to druh chování, projevuje neviditelnými pohyby hlasivek. • Kognitivismus: myšlení jsou vnitřní operace s mentálními reprezentacemi a složenými formami mentálních reprezentací • → výzkum umělé inteligence.
Myšlení – pojetí Jeana Piageta • rozlišil v rámci ontogenetického vývoje fáze vývoje myšlení: • 1. Sensomotorické stadium (0–2 roky) • 2. Předoperační stadium (2–6) • 3. Stadium konkrétních operací (7–11) • 4. Stadium formálních operací (12–ad.)
Utváření pojmů • Slovo je nositelem významu → • abstraktního • konkrétního. • Aristoteles třídil pojmy dle obecnosti (čím je pojem obecnější, tím je větší jeho rozsah /extenze/). • Lze rozlišit pojmy: • a) zkušenostní (výzkumy E. Roschové) → teorie prototypů, • b) logické (Aristoteles).
Usuzování (formální) • k usuzování používáme myšlenkové operace (J. Piaget): • a) logické (pravdivé/nepravdivé soudy), • b) heuristické (vhodné/nevhodné). • • • • • • • •
Logické operace: Indukce: postup od jednotlivého k obecnému, jádrem → A) abstrakce: vyčlenění podstatných vlastností jevů B) generalizace (zobecnění): pátráme po obecném pravidlu pro určitou skupinu jevů. Dedukce: z obecného prav. vyvodíme záv. o jednotlivém Komparace (srovnání): zjišťování podobností a rozdílů Analýza: rozklad celku na části. Syntéza – všechny jsou nezbytné pro utváření pojmů.
Rozhodování – heuristické myšlenkové postupy (A. Tversky a D. Kahneman) • Rozhodování: proces výběru mezi několika možnostmi. Faktory: Subjektivní užitek a pravděpodobnost • Nejsou přísně logické, jsou zkrácené, vedou k určitému závěru, aniž by se vyhodnocovaly všechny možnosti. Heuristické postupy se používají hlavně v běžném životě. • Tím se liší od algoritmů – systematický vzorec usuzování, vyhodnocuje všechny možnosti. Př. Anagram ŠMY. • A. Tversky a D. Kahneman (Judgment under Uncertainty, Heuristics and Biases, Science, 1974): lidé se neřídí v běžném životě pouze logickými pravidly.
Rozhodování – druhy heuristických myšlenkových postupů • 1. Etapovité řešení problémů: srovnání výchozího a cílového stavu. • 2. Usuzování na základě analogie: v medicíně. • 3. Typické reprezentativní příklady (representativness heuristic): • – přisuzujeme událostem, které jsou reprezentativní/typické pro určitou třídu, vyšší pravděpodobnost výskytu. • 4. Strategie založená na dostupných informacích (availability heuristic): • – události odhadují podle toho, jak snadno/obtížně získají související informace z LTM, • – dostupnost se může zakládat též na četnosti výskytu.
