Návrh zařazení imaginace do tréninku běhu na 100m překážek

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

Návrh zařazení imaginace do tréninku běhu na 100m překážek Bakalářská práce

Autor: Mgr. Jana Vančáková, studium Rekreologie-PVČ Vedoucí práce: Mgr. Hana Hřebíčková

Olomouc 2014

Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Jana Vančáková Název bakalářské práce: Návrh zařazení imaginace do tréninku běhu na 100m překážek Pracoviště: Katedra společenských věd v kinantropologii Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Hana Hřebíčková Rok obhajoby bakalářské práce: 2014

Abstrakt: Bakalářská práce je přehledovou studií. Seznamuje s technikou imaginace, jako teoretickým konceptem, tak i s možnostmi jejího využití v psychologické přípravě sportovce. V návaznosti na teorie imaginace (PETTLEP), psychologické poznatky a zákonitosti atletického tréninku běhu na 100m překážek jsem navrhla zařazení imaginace do ročního tréninkového cyklu překážkářky. Na podkladě teorií se jeví adolescence (od dorosteneckých kategorií) jako vhodné období k zařazení imaginace do tréninkové přípravy. Práce je určena pro sportovce, trenéry a sportovní psychology, pro které může být technika imaginace vhodnou součástí psychologické přípravy. Klíčová slova: imaginace, běh na 100m překážek, PETTLEP, relaxace, vizualizace, psychologická příprava

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Bibliographical identification Autor´s first name and surname: Jana Vančáková

Title of the bachelor thesis: The suggestion to include imagery in sports training run 100m hurdles

Workplace: Department of social sciences in kinanthropology Supervisor: Mgr. Hana Hřebíčková

The year of presentation: 2014

Abstract: The bachelor thesis is a review study. It presents imagery technique in psychological sport preparation from both teoretical and practical side. I suggest to include imagery into one year period 100m hurdles sport training according to theories of imagery (PETTLEP), psychological knowledge and patterns of atletic training. Due to teories adolescence age seems to be the right start for imagery in sport training. This thesis is addressed to sportsmen, coaches and sport psychologists for whose imagination could be appropriate part of their sport preparation.

Keywords: imagery, 100m hurdles, PETTLEP, relaxation, visualization, sport preparation

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Hany Hřebíčkové, uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. V Olomouci dne ……………

………………………….

Poděkování Děkuji Mgr. Haně Hřebíčkové za pomoc a cenné rady, které mi byly poskytnuty při zpracování bakalářské práce.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 9 1. Cíl práce .......................................................................................................................... 10 2. Imaginace ........................................................................................................................ 11 2.1 Historie výzkumu imaginace .................................................................................... 11 2.2 Definice imaginace .................................................................................................... 12 3. Rozlišení technik relaxace, vizualizace a imaginace ...................................................... 13 3.1 Relaxace a aktuální psychický stav .......................................................................... 13 3.2 Vizualizace ................................................................................................................. 14 3.3 Imaginace .................................................................................................................. 14 3.3.1 Definice a charakteristika pojmu imaginace ..................................................... 15 3.3.2 Způsoby imaginace ............................................................................................. 16 3.3.3 Vlastnosti imaginace ........................................................................................... 16 4. Imaginace a sport ........................................................................................................... 18 4.1 Proces nácviku imaginace ......................................................................................... 21 4.2 Typy imaginace ......................................................................................................... 24 4.3 Teorie imaginace ....................................................................................................... 24 4.3.1 PETTLEP model ................................................................................................ 27 5. Výzkumy imaginace ....................................................................................................... 30 5.1 Rešerše výzkumů imaginace ..................................................................................... 30 5.2 Efektivita imaginace.................................................................................................. 32 6. Imaginace a zranění........................................................................................................ 34 7. Atletika, zákonitosti tréninku běhu na 100m překážek ................................................ 35 7.1 Přístup trenéra .......................................................................................................... 35 7.2 Charakteristika běhu na 100m překážek ................................................................. 35 7.2.1 Potřeby a osobnostní nastavení sportovce běhu na 100m překážek ................. 35 7.2.2 Přiblížení disciplíny běhu na 100m překážek .................................................... 36 7.2.3 Periodizace tréninkové přípravy sportovce běhu na 100m překážek ............... 37 8. Návrh zařazení imaginace do sportovní přípravy běhu na 100m překážek ................. 38 9. Diskuse ............................................................................................................................ 43 10. Závěry ........................................................................................................................... 45 11. Souhrn ........................................................................................................................... 46 12. Summary ....................................................................................................................... 48

Referenční seznam .............................................................................................................. 50 Přílohy bakalářské práce Příloha č. 1: Ukázka mentálního cvičení techniky imaginace Příloha č. 2: MIQ-3

Úvod Tato práce je přehledovou studií, zabývající se využitím psychologické techniky imaginace v tréninkové přípravě běhu na 100m překážek. Při nezdaru sportovce je často využíván obrat „nezvládl to hlavou“. Domnívám se, alespoň dle mých zkušeností, že právě v běhu na 100m překážek ovlivňuje psychický stav výkon snad ještě výrazněji než u jiných disciplín. Techniku imaginace považuji za přínosnou, a proto byl vytvořen návrh jejího zařazení do tréninkové přípravy. Poznatky, pravidla i mnou vytvořený návrh zařazení imaginace do tréninku je popisován v ženské variantě krátkého překážkového běhu tj. 100m př., avšak vše platí i pro mužskou variantu disciplíny tj. 110 m př. Téma imaginace ve sportu jsem si vybrala vzhledem ke svému celoživotnímu sportovnímu zaměření. Vyzkoušela jsem mnoho letních i zimních sportů, některým se věnuji rekreačně, výkonnostně jsem se věnovala tenisu a atletice.

V atletice v dorostenecké a juniorské

kategorii zejména běhu na 100m překážek. V dospělém věku jsem omezila závodní činnost z důvodu zranění, studiu na vysoké škole i vysoké úrovni soutěže mého domácího klubu. Označila bych se za vizuálně motorický typ ve smyslu učení, získávání dovedností i kódování, z těchto důvodů mi je technika imaginace blízká. Navíc v době psaní této práce dokončuji magisterské studium Psychologie a získané poznatky z tohoto oboru jsem chtěla adaptovat právě na sportovní oblast. Zkušenosti mám především s relaxačními metodami, které jsem i uváděla (především Schultzův autogenní trénink, Jacobsonovu progresivní relaxaci a metodu kotvení). Přemýšlím-li nad tématem a píši tuto práci, pak mám zkušenosti i s imaginací přímo ze sportovního prostředí. Využíval ji jak můj tenisový trenér, tak pak propracovaněji můj atletický trenér. Nejednalo se však o cílený proces imaginace, ale propojení „mysl-tělo“ principů jsme prováděli především v tréninku překážek poměrně často. Start, nabuzení k výbušnosti s rozvojem švihového stylu běhu, náběh a „dravost“ do překážky, přechod překážky, různé úhly pohledu na překonávání překážek kolegyněmi pro komplexnější představy, rytmizace atp. Výstupem práce je teoreticky uchopit techniku imaginace a navrhnout její praktické využití v psychologické přípravě překážkářky na 100m. Získané poznatky mohou být přínosné pro sportovce, trenéry i sportovní psychology. 9

1. Cíl práce Cílem práce je analyzovat a popsat dostupné aktuální poznatky v oblasti výzkumu imaginace ve sportu a navrhnout plán postupu aplikace imaginace do tréninku běhu na 100m překážek žen.

10

2. Imaginace 2.1 Historie výzkumu imaginace Filozofové i psychologové až do nástupu behaviorismu považovali představy za nezpochybnitelné, a za jeden ze základních psychických obsahů. Před vznikem psychologie jako vědy se lidskou představivostí zabýval asocianismus. Domnívali se, že asociace mezi psychickými obsahy úzce souvisí s jejich vybavováním z paměti (Plháková, 2007). První výzkumy představivosti jsou spojeny se jménem Francise Galtona. Při těchto výzkumech si měli lidé představovat scénu např. okolnosti své snídaně. Metodou dotazníku pak zjišťoval jasnost, barevnost atp. jejich představ. Galton došel k závěru, že je v populaci normálně rozložena, a podobnost představivosti je mezi sourozenci větší než u nepříbuzných osob (Schultz a Schultz, 1992; in Plháková, 2007). Období behaviorismu výzkumy představivosti pozastavilo. Dle Plhákové (2007) není ani dnes věnována zasluhující pozornost akademické obce tématu imaginace, kdy někteří psychologové imaginaci stále považují za pouhý epifenomén, a to i přes popularitu „fantasy“ žánru jako je např. Pán prstenů a Harry Potter. Seifert, Seifert a Schmidt (2004) k tématu dodávají, přestože není v naší společnosti všechno v úplném pořádku, tak čím dál tím víc lidí si vybírá cestu k získání větší sebejistoty a v důsledku toho i samostatnosti, rozvoji své osobnosti spojeným s autonomií a sebevědomím. Imaginativní postupy přispívají velkou měrou k hledání sebe sama. Fantazie, bdělé a noční sny, pozitivní myšlení i specifické představy při tělesné léčbě a meditaci využívá úspěšně mnoho lidí. Zkušenosti a předsudky generací předků se objevují v tradicích i pohádkách. Jedinec tedy v průběhu svého vývoje prochází různými formami „imaginativní výchovy“ prostřednictvím osvojování si složek duchovní kultury daného etnika (Čačka et al., 1999). V psychoanalýze i Jungově anaklitické psychologii se imaginace a fantazie projevuje právě např. rozborem mýtů a pohádek. Na jejich podkladě vznikly některé psychoterapeutické metody využívající imaginativní schopnosti např. Leunerovo katatymní prožívání obrazů, aktivní imaginace. S představivostí dnes pracují i behaviorální terapeuti např. metoda systematické desenzibilizace (Plháková, 2007). Metodu aktivní imaginace zavedl do psychoterapie C. G. Jung, při ní se střetává vědomé já s nevědomou částí. Označoval ji za

11

„královskou cestu“ k poznání a vyrovnání se sebou samým (Seifert, Seifert, & Schmidt, 2004). Všechny terapeutické směry pracují v různé míře s imaginací. Prostřednictvím obrazů a představivosti můžeme pracovat na obraze sebe sama i světa. Obrazy sebe sama či světa, které si vytváříme, nás brzdí, nebo podporují. Zobrazení negativních představ v obrazech může podkopávat naše sebehodnocení. Je účelné naučit se zastavit negativní představy, aby naše já nad nimi mělo kontrolu (Kastková, 1999).

2.2 Definice imaginace Denis (1985; in Morris, Spittle, & Watt, 2005) formuloval definici imaginace jako: Imaginace je psychologická aktivita, jež evokuje fyzické charakteristiky na nepřítomný objekt (buď trvale, nebo dočasně chybějící v našem vnímání). Stojí za zdůraznění, že imaginace není omezena pouze na vybavování statických objektů, ale vztahuje se i k předmětům pohybujícím, objektům procházejících transformací, jinými slovy, dynamických akcí. Rozsah imaginace není limitován vybavením objektů, jež jsme vnímali v minulosti (blízké nebo vzdálené), imaginace se vztahuje i k objektům nebo akcím, které nebyly prováděny. Dále umožňuje lidem podílet se na akcích v budoucnu (a to i pouze teoreticky). Imaginace, ve sportovním kontextu, může být považována za tvoření nebo znovuvytvoření zkušenosti z paměťových informací, včetně quasi-senzorických, quasi-percepční, a quasiafektivních charakteristik, což je pod volní kontrolou imaginujícího. Může k ní dojít i při absenci předcházejícího reálného podnětu, tedy bez asociované aktuální zkušenosti (Morris, Spittle, & Watt, 2005). Imaginace souvisí s fantazií. Dále imaginace závisí na schopnosti tvořit a zacházet se symboly. Je duševní schopností, díky níž jsme schopni promýšlet možnosti nezávisle na smyslových vjemech.

Má adaptivní funkci, díky ní plánujeme a

přemýšlíme o minulosti v souvislostech s přítomností a budoucností (Personová, 2006). Dle Weinberga a Goulda (2011) proces imaginace zahrnuje znovu vyvolání kousků informací z paměti uložených ze zkušenosti a vytváření z těchto kousků smysluplné představy. Imaginace je formou simulace. Je podobná reálnému senzorickému vnímání, ale celá zkušenost nastává v mysli.

12

3. Rozlišení technik relaxace, vizualizace a imaginace Často se tyto pojmy a techniky zaměňují, pro lepší přehlednost je tedy charakterizuji a rozlišuji.

3.1 Relaxace a aktuální psychický stav Hartl a Hartlová (2004) definují pojem relaxace jako uvolnění duševního i svalového napětí odstraňující únavu a úzkost. Ideálním je v kombinaci s tělesným cvičením. Působí jako prevence mnoha tělesných i psychických nemocí. Jedná se o stav opačný stresu, kdy se snižuje dechová a tepová frekvence, látková výměna i svalové napětí. Relaxace má vliv na redukci strachu, dle Levina je potřeba zaměřit pozornost na aktivování mozkového kmene a jeho principu samoléčby, a to proto, že strach je dle něho konceptem. Soustředěním se na tento koncept dochází ke zvyšování strachu v souvislosti s tělesnými odezvami. Soustředí-li se jedinec na tělo, pak často dochází k rychlému zklidnění. Nemusí to však platit všeobecně, například u hypochondricky laděných lidí, může dojít k opačnému efektu (Reddemann, 2009). Harvey na Harvard Medical School v roce 1968 zjistil vliv relaxačních reakcí na fyziologické funkce. Z jeho výzkumů vyplynulo, že prostřednictvím mysli je možné měnit fyziologii jedince a zlepšovat zdraví. Tento jev, je přirozeným regeneračním jevem, a byl nazván jako „relaxační reakce“ (Harvey, 1996). Opakem stresu je relaxace. Relaxace je stav psychického i fyzického uvolnění (klesá svalové napětí a prokrvení, tepová a dechová frekvence, krevní tlak, sekrece některých hormonů štítné žlázy a nadledvin, zvyšuje se odpor kůže a dochází ke změnám elektrické aktivity mozku). Je nezbytná pro regeneraci. Individuálně se schopnost relaxace liší, a to z důvodu osobnostních tak situačních vlivů. Relaxace může být přirozená (např. spánek) nebo cílená (tj. naučená). Souvisí se sebepoznáním, a je třeba se ji učit a rozvíjet. Jednou z možností regulace aktuálního psychického stavu před soutěží či závodem jsou tedy právě relaxační techniky. Relaxačními metodami jsou např. autogenní trénink, RAM (relaxačně aktivační metoda), dechová cvičení, koncentrační a meditační techniky, vnitřní řeč, hypnóza (Stackeová, 2011). Relaxační techniky jsou jednou z podstatných složek ovlivňování lidské psychiky, avšak nikoliv jedinou. Stackerová (2011) uvádí, že aktuální psychický stav jedince ovlivňujeme 13

regulačními prostředky, které dělíme na biologické (spánek, výživa, psychofarmaka atp.), fyziologické (rozcvičení, masáže atp.) a psychologické. Regulační prostředky dále rozdělujeme na heteroregulační a autoregulační.

3.2 Vizualizace Pojem vizualizace a imaginace bývá často ztotožňován, nicméně je důležité je od sebe odlišovat, neboť v případě vizualizace využíváme pouze zrakové modality. Pojem imaginace je širší, a zahrnuje všechny smyslové modality. Lynch a Scott (1999) rozlišují mezi vizuálním myšlením a vizualizací. Vizuální myšlení je náhodné přemýšlení o nějaké budoucí situaci či události. Je-li ponecháno náhodě, pak myšlenky mohou nabývat formy negativních obav o katastrofických možnostech. Tyto negativní obrazy mohou přinášet pocity strachu a úzkosti. Dochází tak k plýtvání nervové energie, která ohrožuje soustředěnost, a tím zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích výsledků. Vizualizace pak je aktivní předem plánovaná snaha vytvoření vhodného obrazu úspěchu, při relaxaci mysli a s cílem ovlivnit reakci těla. Jedná se o naučenou dovednost, která musí být cvičena pravidelně a v relaxovaném stavu. Proces plánované vizualizace je zařazován před každý trénink či soutěž; je nedílnou součástí tréninkového programu. Sval je třeba trénovat, pro fyzickou zdatnost a stejně tak, pokud chcete být mentálně silní, mysl. Proces vizualizace vede tělo k synchronizaci milionů nervů a svalů (Lynch & Scott, 1999). Uvědomte si, že v procesu vizualizace jste hlavní postavou, spisovatelem, producentem i režisérem všech vašich imaginovaných scénářů (Lynch & Scott, 1999). Podobně Reddemann (2009) píše, že všichni jsme režiséry vlastního vnitřního jeviště, také jsme jeho aktéry. Jsme tedy sami vším, co se na našem jevišti děje. Tento úhel pohledu zastával ve svých teoriích i Jung. Koncept vnitřního jeviště nám umožňuje vnímat vnitřní duševní dění a hrát si s ním, zároveň nám dovoluje se i distancovat. Postavy a situace můžeme nechat přijít blíže nebo je poslat dál. Jeviště je tedy jakoby uvnitř nás a přitom umožňuje odstup.

3.3 Imaginace Hartl a Hartlová (2004) definují imaginaci jako obrazotvornost. Za součást fantazie považují vizuální představy. Představy pak považují za obsah vědomí, za vybavený či pozměněný minulý vjem nebo zážitek.

14

„Imaginace nese znaky vnímání a zdá se (což je typické pro vidění), že nám tak podává jistý druh informace o světě (na rozdíl od pocitů a počitků). Imaginace se vztahuje k věcem či událostem ve světě“ (Lieberman, 2006, 37).

3.3.1 Definice a charakteristika pojmu imaginace Pod pojem imaginace řadíme dva základní procesy tj. představivost a fantazii. Představivost je psychický proces vedoucí k mentálním reprezentacím dříve vnímaného či prožívaného. Fantazie pak je pozměněná či nová představa. Představivost slouží k vytváření mentálních reprezentací vnějšího světa popř. k jejich dalšímu zpracování. Funkce lidské fantazie spočívá v nabídnutí alternativy k realitě (udržení duševní rovnováhy) a vytvářením alternativního modelu vnějšího světa (potřeba přesáhnout realitu) (Plháková, 2007). „Fantazie je i u dítěte, a nejen u dítěte, zcela přirozenou obrannou reakcí na „nepochopitelné“ podněty skutečnosti. Mnohé její projevy se tedy rodí ze sebeochranné životní potřeby“ (Čačka et al., 1999, 64). Kastová (1999) pod slovo imaginace řadí představivost, schopnost domýšlet, denní snění a fantazii. Mít schopnost imaginace znamená, že jsme schopni více či méně vidět obraz něčeho, co už nebo ještě není, nebo co se nikdy nestane. Představy bývají velmi názorné, určené formou a barvami, mohou být však i čichové, hmatové či akustické povahy či myšlenkami. Strach z toho, že si v představě „jenom“ představujeme, tj. že se díky imaginaci můžeme dostat ze „skutečného“ světa do „neskutečného“ je odůvodněný. Představivost je síla, a jako síla má i svoji dynamiku. Bachelard (1960; in Kastová, 1999) píše, že člověk je imaginativní tvor, díky čemuž je v běžném životě výkonnější a poetičtější. Imaginace se spolupodílí na motivačním učení, integraci osobního vzdělávání, kompenzaci neuspokojivé reality, postojích, sebepojetí, subjektivním obrazu a řádu světa, představ cíle a prostředků k jeho dosažení, překonávání rigidity osvojených vzorců chování, výběru hodnot a formování osobnostních plánů seberozvoje a seberealizace (Čačka et al., 1999). Imaginace je svobodným prostorem, přirozeně v něm překračujeme hranice času a prostoru. Je to prostor vzpomínek, a také přítomnosti, do něhož vstupuje budoucnost. Strachy, touhy, přání i tvůrčí schopnosti se objevují v našich představách (Kastová, 1999). Stackeová (2011, 48) dodává, že: „Úzkost ve sportu představuje větší psychologický problém než strach, protože jde o nejasnou předtuchu nebezpečí, kterou subjekt není schopen přesně popsat a 15

určit, ale velmi nelibě ji prožívá bohatým somatickým a aktivizačním doprovodem. Úzkost je na rozdíl od strachu bezpředmětná, vágní, nespecifická“. 3.3.2 Způsoby imaginace Ericson a Simon (1993; in Morris, Spittle, & Watt, 2005) popisují dvě formy slovního vyjádření imaginujících, prvním je slovní popisování v průběhu imaginace (mluvit nahlas nebo myslet nahlas), druhým typem je retrospektivní verbalizace po kognitivním procesu imaginace. Sportovci obvykle využívají buď interní, nebo externí imaginaci, to je odvislé od použité perspektivy imaginace. Interní imaginace se vztahuje k imaginaci provedení dovednosti ze své pozice. Jako kdybyste měli kameru na své hlavě, používáte pouze to, co můžete vidět, při provádění dané dovednosti. Pochází z perspektivy první osoby, a představy zdůrazňují pocit při pohybu. Externí imaginace je nazírání na sebe sama z perspektivy pozorujícího. Je zde malý kinestetický prožitek pohybu, protože se jedná o pozorování sebe sama při výkonu. Počáteční práce měly za to, že elitní sportovci využívají spíše interní imaginaci, ale dalšími výzkumy to nebylo potvrzeno (Weinberg & Gould, 2011). Prokázalo se ale, že při interní imaginaci je ve svalech větší elektrická aktivita, než jakou vytváří imaginace externí (Hale, 1994; in Weinberg & Gould, 2011).

3.3.3 Vlastnosti imaginace Imaginace člověku umožňuje nežít pouze v přítomnosti (aktuální regulace chování), ale i v minulosti (vzpomínky) i předpokládat vlastní budoucnost (ideály, plány, snění) (Čačka et al., 1999). V průběhu procesu imaginace je vhodné zapojit co nejvíce z pěti smyslů, a to pro vytvoření jasné a živé představy. Můžeme vidět sebe sama, prožívat situaci, slyšet diváky, cítit vůni trávy a dotek našeho chodidla se zemí. Soustavné cvičení vizualizace napomůže jednodušší interpretaci obrázku centrálním nervovým systémem jako reálný podnět. Meditace napomůže zaměření se na vizualizované představy (Lynch & Scott, 1999). Všechny formy imaginace předpokládají, že si dokážu něco představit, nechat vynořovat vnitřní obrazy. To ve své podstatě znamená mít přístup ke svému vnitřnímu světu. Každé dítě se rodí s touto schopností, je tedy základem vědomí. U malých dětí se dá dobře pozorovat, když jsou plně ponořeni do sebe sama, a s pohledem do dáli. Na otázku, kde právě jsou, dokážou vyprávět fantastické příběhy, o tom, co se v jejich myslích odehrává (Seifert, Seifert, 16

& Schmidt, 2004). Někteří lidé jsou v imaginaci dobří, jiný nejsou schopni si ve své mysli vytvořit představu. Základem pro dobrou imaginaci je živost a možnost kontrolovat představy. Pokud máte problém si vytvořit představu, která by byla jasná a živá, tak si nejprve představujte známé věci jako např. nábytek v pokoji. Poté použijte sportovní prostředí nebo hřiště, kde normálně hrajete či cvičíte (Weinberg & Gould, 2011).

17

4. Imaginace a sport Mistr je mistrem, neboť ví, že je vždy pouze na poloviční cestě. Jedná se o nikdy nekončící cestu, kdy každá etapa je naším učitelem k dokonalosti. Definovaný konec neexistuje, jen jsme ve větším, širším a hlubším prostoru, než když jsme začali. Pro popsání této cesty autoři odlišují jedince běhajícího pro zdraví (jogger), běžce (runner) a mistra (master). Jogger běží nohami, runner nohami a myslí a master nohami, myslí a spirituálnem. Mistrovství může dosáhnout každý. Problémem je, že nemáme moc rádi odložené uspokojení, chceme instantní mistrovství, což se však nesnoubí se spirituálnem mistra. Mistrovství je závazek dokonalého životního stylu. Mistrovství je jako řeka, která má jak své nahoru a dolů, zvraty a překvapení. Když se rozhodnete pro cestu tělo-dušespirituální fitness, očekávejte radikální změny v posunu vašich hranic, které jste považovali za své limity. Budete využívat více svého potenciálu. Ve skutečnosti je tomu často tak, že nevyužíváme všechny schopnosti, které máme. Vizualizace dělá možným to, co se nám zdálo nemožné (Lynch, Scott, 1999). Výběr talentů pro jednotlivé sporty je zaměřen především na fyzické parametry a indikátory, psychické jsou brány méně v úvahu. Obvykle jsou fyzická struktura a fyzické dovednosti potřebné k dosažení špičkového výkonu a jsou dobrým prediktivním faktorem pro následné výkony, avšak rozpoznání psychických proměnných je důležité, především pro úspěch v poli. Jinými slovy, pouze fyzické indikátory poukazující na sportovního šampiona, jsou v procesu hledání talentů nedostačující (Shahrian, 1997; Hall, 1985; in Shirazi, Jalili, & Behzadi, 2011). Imaginace je mentální dovedností, která podporuje rozvoj psychických dovedností sportovce. Má se za to, že imaginace zlepšuje koncentraci sportovce (zejména vizualizací a modelováním situace), posiluje důvěru (když ve své mysli vidíte jak úspěšně a přesně podáváte výkon, vaše sebedůvěra se zvyšuje), zvyšuje kontrolu emočních odpovědí (při vizualizaci je možné překonat negativní emoce, které snižují dosažení výkonu) a má vliv na osvojení si sportovních dovedností (Weinberg & Gould, 1995; in Abele & Egle, 2010). Sportovci, kteří se ve stresových situacích nabuzení nebo úzkosti mohou opřít o imaginaci, tj. mít kontrolu nad těžkou situací nebo si sebe sama představují jako mentálně silného, mají vyšší sebedůvěru. Sebedůvěra je mnoha sportovci a trenéry považována za důležitou kognitivní determinantu sportovního výkonu, využití tohoto typu imaginace povzbuzuje

18

jedince. Kontraproduktivní by mohl být tento typ imaginace u sportovců bez prožívání stavu kognitivní anxiety (Mousavi & Meshkini, 2011). Imaginace se může používat v obou případech – při vysokém nabuzení, nebo při apatii a k redukování úzkosti, když se sportovec cítí příliš svazován. Výzkumy ukazují, že stav soutěžní úzkosti může být jak oslabující, tak podporující. Sportovec, který má problém se v soutěži nabudit možná bude chtít využít arousal imaginaci (úzkost zdá se napomáhá), zatímco sportovec, který má problémy s anxietou (úzkost oslabuje) bude možná chtít využít imaginaci pro kontrolu nabuzení a redukci anxiety (Mellalieu, Hanton, & Thomas, 2009; Vadocz, Hall, &Moritz, 1997; in Weinberg & Gould, 2011). Imaginace může být prováděna kdykoli – před a po tréninku, před a po soutěži, během přípravné doby, během pauz v tréninku či soutěži, v osobním čase, při zotavení ze zranění (Weinberg & Gould, 2011). Rozdíly mezi schopností imaginace jsou velké, a to i u elitních sportovců. Čím více je imaginace používána, tím lepší se v ní jedinec stane. Pro výběr postupů a samotný proces imaginace je důležité posoudit jakou úroveň imaginativních dovedností jedinec má. Pro zjištění témat nedostatku hned v úvodu – nedostatek koncentrace, ztrapnění či neschopnosti přeložit fyzickou aktivitu, v níž jsou velmi zdatní, do efektivní imaginace (Mousavi & Meshkini, 2011). Imaginace je znovuvytvořením situace, je založena především na paměti, rekonstrukci předešlé akce a na opětovném vybavení vnitřní zkušenosti. Soutěžní mentální příprava se obvykle skládá z vizualizace, mentálního nácviku, imaginativní a mentální zkušenosti. V mysli můžeme vizualizovat i události, které se nikdy nestaly, ačkoliv imaginace úzce souvisí s pamětí, jsme totiž schopni imaginovat z různých částí paměti. Elitní sportovci si obvykle před každou soutěží vizualizují možnou akci, jak své nejlepší postupy a taktiky, tak i možné akce protihráče (Abele & Egle, 2010). Vizualizace jako proces odstraňuje limity mysli, a umožňuje tak podání výkonu, kterého je natrénované tělo schopné. Dále vytváří pocit štěstí a radosti, očekávání úspěchu a výběr správné tréninkové či soutěžní strategie a tréninkového programu (Lynch & Scott, 1999). Abele a Egle (2010) dodávají, že imaginace ve sportovním tréninku napomáhá v pochopení úkolu zadaného trenérem, tvůrčím postupům, předvídání akce spoluhráčů, hledání nevšedních řešení situací, předpovídání kontextu a výsledků a s tím asociovaných reakcí atp. Avšak imaginace může také interferovat s podáním výkonu, při příliš kreativním řešení může 19

vytvořit bezradnost spoluhráčů či neadekvátně vnímanou situaci. Navíc sportovci nikdy nepoužívají celý potenciál imaginace, buď proto, že imaginativní dovednosti nebyly dostatečně nacvičeny a zařazeny v tréninku, nebo nedošlo k integraci všech typů imaginace. Jedinec si prostřednictvím vizualizace osvojuje očekávané situace. Požadovaný pohyb či techniku může provádět v reálné či zpomalené rychlosti (Abele & Egle, 2010). Avšak mentální trénink nenahrazuje trénink fyzický, měl by být v jeho součinnosti. Jinými slovy, pokud nebudete trénovat tělo, mysl zázraky nevytvoří. Příkladem svědčícím pro oprávněnost mentálního tréninku je triatlonový závodník Mark Allen (šestinásobný vítěz Hawaiian Ironman), který se spoléhal na vizualizační techniky. Před každým dnem závodu si sebe vizualizoval jako plného síly, závodícího jako ti nejlepší sportovci světa (Lynch & Scott, 1999). Mentální trénink, je cíleným vytvářením pohybových představ dané techniky pohybu na odpovídající úrovni výkonnosti bez praktického provádění pohybu. Cílem mentálního tréninku je pozitivní myšlení a představy úspěchu. Výzkumně byl prokázán vztah mezi představami a mikrokontrakcí příslušných svalů (Stackeová, 2011). Faktory ovlivňující účinnost imaginace jsou: povaha úkolu, úroveň dovednosti sportovce, schopnost imaginace a použití imaginace společně s fyzickým tréninkem. Imaginace nepřebírá úlohu fyzického praktikování. Imaginace by měla být zařazena do normálního tréninku. Nicméně zranění, vyčerpaní a přetrénovaní jedinci mohou využívat imaginaci jako substituci fyzického cvičení (Weinberg & Gould, 2011). Některé studie prokazují, že sportovci používají imaginaci ještě častěji mimo cvičení než při cvičení. Dále sportovci častěji uvádějí užití imaginace před soutěží než během nebo po ní (Weinberg, Gould, 2011). Imaginace a imaginační cvičení je v praxi využíváno nejen v tréninku a soutěži sportovců různého věku a sportovní úrovně, ale také ve stres managementu a obnovení tréninku po traumatu. Psychologické dovednosti, včetně imaginace, významně ovlivňují regulační dovednosti self jedince, je jich tedy možné využít během stresových podmínek k ovlivnění self (Marischuk & Evdokimov, 2001; in Abele & Egle, 2010). Na podkladě teorie Bandury Morris, Spittle a Watt vytvořili predikci, že s růstem specifičnosti úkolů, dochází díky selfefficcacy k přesnějšímu chování. Tvrzení zkoumané z teorie self-efficcacy je, že imaginace zvyšuje úspěšné očekávání jedince, což zjevně vede k úspěšnému výkonu (Morris, Spittle, & Watt, 2005). „Být pozorný znamená být přítomný. Jsme-li přítomní, mohou na nás obtížněji 20

dosáhnout úzkosti, které souvisejí s minulostí a budoucností. Můžeme vnímat jedinečnost okamžiku, můžeme vnímat vědoměji sami sebe a konečně i druhé lidi“ (Reddemann, 2009, 32-33). Imaginace je akceptována jako silný prostředek ke zvyšování sportovního výkonu. Nejúčinnější je u úkolů s vysokou kognitivní komponentou a zkušený sportovec z ní získává více. Zdá se, že její efektivnost stoupá, když předchází samotnému fyzickému cvičení (Mousavi & Meshkini, 2011).

4.1 Proces nácviku imaginace Prvním krokem, který je při tréninku imaginace potřeba udělat je zhodnocení imaginačních dovedností

atleta.

Sportovní

psychologové

používají

především

dotazníky

(Betts

Questionnaire on Mental Imagery, Vividness of Movement Imagery Questionnaire, Sport Imagery Questionnaire, a jeho dnešní revize Sport Imagery Ability Measure) (Weinberg & Gould, 2011). Sportovci si budou nejspíše chtít nacvičit imaginaci v tichém prostředí, když si ji osvojí, pak by ji měli praktikovat na různých místech např. v šatně, na hřišti, během soutěže, v bazéně. Lidé, kteří mají vysoké imaginativní dovednosti, mohou provádět imaginační techniky téměř kdekoliv. Před každým imaginativním cvičením by sportovci měli relaxovat za pomoci hlubokého dýchání, progresivní relaxace, nebo dalšími relaxacemi, které jim fungují. Relaxace je důležitá ze dvou důvodů: pomáhá jedinci zapomenout na každodenní starosti a obavy a koncentruje se tak na úkol; a výsledkem je silnější imaginace, protože nemusí soupeřit s dalšími stimuly. Imaginace může být použita během rychlých přestávek v soutěži, takže je důležité se naučit imaginovat jak se zavřenýma, tak otevřenýma očima. Někteří sportovci vizualizují před samotným začátkem soutěže, zatímco někteří preferují provádět ji hodinu až dvě předem. Co je důležité, je imaginovat pohodlně předsoutěžní rutinu. Nemělo by to být nucené ani uspěchané. Po soutěži si sportovci přehrávají to, co udělali úspěšně a vytváří si tak živou a kontrolovanou představu. Také používání imaginace mimo sezónu je dobré pro zůstání „v tréninku“, nicméně nedávné výzkumy prokázali, že sportovci využívají imaginaci signifikantně méně mimo sezónu než při ní. Někteří pak preferují imaginovat před usnutím, jiní po probuzení (Weinberg & Gould, 2011). Mnoho terapeutů pracujících s imaginacemi, navozuje nejprve uvolnění. Reddemann (2009) uvádí, že, u pacientů trpící posttraumatickou stresovou poruchou vyvolává uvolnění nepříjemné pocity, necítí se dobře, obávají se toho, že by nemohli vnímat, co se kolem nich děje. „Člověk se může cvičit v tom, že jde – trochu - dovnitř, a zároveň vnímá vnějšek, tedy 21

rozvíjí jakési dvojí vnímání“ (Reddemann, 2009, 38). Doporučuje cvičení na pozornost, kterým se zbavíme soustředění na myšlenky, které je stále obtěžují a probíhají jim hlavou. „Můžeme však rovněž začít tím, že si následující cvičení spíše vyprávíme jako příběhy, tedy setrváme ještě plně v myšlení. Protože však myslíme obrazně, i tyto příběhy fungují“ (Reddemann, 2009, 38). Domnívám se, že tento poznatek z psychologie traumatu je možné využít při práci s jedincem po zranění, především pokud se jednalo o traumatické okolnosti zranění. Nejen pro elitní běžce má vizualizace přínos. Funguje každému, kdo trénuje konzistentně mentálně i fyzicky. Před tím, než někam vyběhnete, naplánujte si 10-15 minut navíc, před tréninkem nebo před soutěží. Najděte si klidné místo, kde vás nebude nikdo a nic rozptylovat. Zaujměte relaxovanou pozici ať vleže či sedě. Zavřete oči. Zhluboka se pětkrát nadechněte, zadržte cca 5 vteřin, pak pomalu vydechněte. Po velmi krátké době praktikování tohoto dechového cvičení se budete cítit klidní. Uvolněný stav mysli umožňuje CNS být nejvíce receptivní pro představy vytvořené v mysli. Poté si vizualizujte sami sebe, závodícího a podávajícího kýžený výkon. Praktikujte vizualizaci minimálně deset minut denně. Buďte trpěliví a vytrvalí v získávání této dovednosti (Lynch & Scott, 1999). Autoři ve své knize popisují mnoho strategií využití techniky imaginace, například viz Příloha č. 1. Důležitost klidného místa, pohodlného sezení a uvolněné pozice, která zároveň umožňuje udržení pozornosti, kde nejsme rušeni a cítíme se dobře, zdůrazňuje i Seifert, Seifert a Schmidt (2004). Při práci se sportovcem individuálního sportu se psycholog zaměřuje na: diagnostiku osobnosti a psycho-sportovní diagnostiku (speciální dovednosti), analýza motivů k dané sportovní činnosti, konfliktní poradenství (individuálních, skupinových, profesionálních nebo institucionalizovaných konfliktů), pomoc při osvojování si chování vedoucího k úspěchu; analýza, zhodnocení a terapie pocitů porážky nebo selhání; analýza průběhu učení; analýza stresu, osobnostní problémy a chyby v terapii; upěvnění sebeobrazu; vytvoření a udržování sebevědomí a další témata, v kterých je jedinec deficientní (Garzarelli, 2005). Mentální trénink pomáhá sportovcům v osvojení si dovedností, které umožňují podávat výkony v zóně či stavu flow, soustředit se na proces a ne na výsledek. Jedná se o jednu z komponent sportovního tréninku, který pomáhá soustředit se na optimální výkon, neboť sportovci trénují jak fyzicky, technicky, tak i mentálně. Sportovní psychologové učí sportovce pět hlavních dovedností: stanovování cílů, imaginaci, relaxaci, koncentraci a vnitřní řeč 22

(Kornspan, 2009). Někteří sportovci jsou rychlí v osvojování si takto netradičního tréninku, jako je imaginace. Pravdou je, že imaginace může zlepšit dovednosti sportovce, pokud se s ní pracuje systematicky. Excelentní sportovci jsou obvykle vnitřně motivovaní k procvičování svých dovedností měsíce či roky. Podobně je potřebné se věnovat a být motivován k rozvoji psychických dovedností (Weinberg & Gould, 2011). U sportovců nižších úrovní je dostačující, že mají větší fyzický talent než protivníci, u sportovců vyšší výkonnostní úrovně to však k využití veškerého potenciálu sportovce nestačí (United States Olympic Committe, 2002; in Kornspan, 2009). Často můžeme zlepšit výkonnost, redukovat anxietu nebo zvýšit pozornost jednoduše odstraněním negativní imaginace. Toto není tak jednoduché, jak se zdá. Proto, aby imaginaci využívali sportovci účinně, se jich mnoho potřebuje dozvědět základní informace, o tom jak imaginace funguje, za jakých podmínek funguje nejlépe, a jak osobnostní faktory ovlivňují její proces. Porozumění procesům imaginace ve sportovním prostředí začalo vzrůstat v 70. letech devatenáctého století. Zjistilo se, že sportovci si často vytvářejí nebo vybavují negativní zkušenosti spojené s výkonem, navzdory své touze vymazat je ze svých myšlenek (Morris, Spittle, & Watt, 2005). Sportovci nejčastěji imaginují soutěžní okolnosti, když se připravují k výkonu, protože imaginace soutěže může zvýšit živost představ. Pozitivní představy jsou častěji udávané během tréninku a před soutěžemi. Negativní představy jsou nejčastěji udávány během soutěže. Imaginace může mít i averzivní dopad na výkon, speciálně pokud se jedná o negativní představy. V jedné studii 35% sportovců, 25% trenérů a 87% sportovních psychologů mohlo dát příklad, kdy imaginace inhibovala výkon (Murphy & Martin, 2002; in Weigner, 2011). Kontrola představ je klíčovou pro úspěšnou imaginaci, jde o to naučit se s představami manipulovat tak, aby podpořily váš zájem. Kontrola představ vám pomůže vytvořit obraz toho, co chcete zdokonalit a detekovat chyby. Klíčem ke kontrole je praxe (Weinberg, Gould, 2011). Dle Lynche a Scotta (1999) se mnoho sportovců ptá, zda není nebezpečné si představovat pozitivní vizualizace a vystavovat se tedy tak zklamání. Není snad lepší si vizualizovat to nejhorší, a pak pokud se bude dařit, být spokojen? Autoři se domnívají, že negativní myšlenky ochrání sportovce před zklamáním, ale zároveň ho budou vést k negativním výsledkům, ke kterým by nemuselo dojít. Ze zklamání se dá poučit, a lze s ním žít. Proč tedy nezvýšit tendenci pozitivních výsledků prostřednictvím vizualizace?

23

4.2 Typy imaginace Dle Martense (1982; in Abele & Egle, 2010) se sportovci v dovednostech imaginace liší. Rozlišil čtyři typy imaginačních schopností dle inkluze smyslů při tvorbě obrazu: sluchová imaginace, kinestetická imaginace, emoční a vizuální imaginace. Vytvořil také dotazník, pro zjišťování imaginativní úrovně sportovci. Paivio (1985; in Nordin & Cumming, 2008) později Hall, Mack, Paivio a Hauseblas pracovali s typy imaginací pro zvýšení individuální účinnosti techniky imaginace s ohledem na daný sport a osobnostní nastavení sportovce. Rozdělili imaginaci: na specifickou kognitivní (CS; imaginace dovedností); všeobecně kognitivní (CG; imaginace strategií, rutiny a plánu hry), speciální motivační (MS; imaginace dosahování cíle), všeobecnou motivací nabuzení (MG-A; imaginace redukci stresu, úzkosti a nabuzení) a všeobecnou mistrovskou imaginace (MG-M; imaginace sebedůvěry, mentální zdatnosti). Pavio (1985; in Weinberg, Gould, 2011) tedy rozlišuje dvě funkce imaginace: motivační a kognitivní. V návaznosti na Pavia byly prováděny četné studie, které zjistili že: Slouží-li ke specifické motivaci (MS), pak si jedinec vizualizuje specifické úspěchy, na úspěch orientované chování např. výhru, poblahopřání k dobrému výkonu.

Nebo k motivaci celkově (MG), která se dále ještě

rozděluje na celkovou motivaci mistrovskou (MG-M) a celkovou motivaci nabuzení (MG-A). MS se jeví jako nejefektivnější strategií pro udržení si důvěry a pozornosti sportovce, všechny strategie jsou však účinné. Specifická kognitivní funkce imaginace (CS), znamená zaměření se na motorické dovednosti; kognice celkově (CG), se vztahuje k plánování, strategii a rutině soutěže. Zdá se však, že funkce imaginace závisí na jednotlivém sportovci. Čtyři Ws: Munroe, Giacobbi, Hall a Weinberg (2000; in Morris, Spittle, & Watt, 2005) kategorizují klíčové aspekty, jak sportovci zapojují imaginaci do svých sportů. Zodpovězení následujících 4 otázek může přinést širší porozumění: Kde se imaginace používá (Where)? Kdy je imaginace používána (When)? Proč je imaginace používána (Why)? Co je imaginováno (What)?

4.3 Teorie imaginace V psychologii je imaginace pojem popisovaný a vysvětlovaný z různých hledisek jejích přístupů. Každý přístup v psychologii je znám uchopením zkoumaného jevu ze své perspektivy. Například Plháková (2007) ve své knize popisuje kognitivní přístup k imaginaci, 24

který se zaměřuje na vztah představivosti a paměti (metoda loci, neobvyklost, Paiviova teorie dvojího kódování). Dalším příkladem je analogová škola, která se zaměřila na výzkum imaginace, přičemž dokázala, že při vizuálních představách se aktivizují obdobné oblasti mozku jako při jejich zrakovém vnímání. Plháková (2007) v souvislosti se svým psychoanalytickým zaměřením blíže popisuje pohled psychodynamických teorií na imaginaci. V psychoanalýze Freud považoval mentální reprezentace vnějšího světa jako součást předvědomí, do něhož si vybavujeme reprezentace z dlouhodobé paměti, a tento obsah vstupuje do vědomí. Základem fantazie jsou pudová přání. V analytické psychologii Junga se imaginace nachází v nevědomí, a to především v kolektivním nevědomí. Existuje tedy více teorií imaginace, pokusů o její teoretické ukotvení. Osobně se domnívám, že není tak důležité vyslovit platnost některé z teorií, ale spíše se naučit s imaginací pracovat tak, aby byla pro jedince přínosnou. Samotné mýty, pohádky, ale i využívání metafor, přirovnání atp. dokládají její důležitost. Za zajímavější tedy považuji otázku „jak“, než „co“ popřípadě „odkud“. Jak

se

může

vysvětlit

fenomén

imaginace?

Existují

dvě

teorie.

První

je

psychoneuromusculární teorie, která říká, že mozek konstantně přenáší specifiké impluzy do svalů s cílem vytvoření pohybu. Vědecky se prokázalo, že imaginace pohybu vyvolává podobné impulzy v mozku jako, když jsou pohyby realizované. Druhou teorií je symbolické učení. Říká, že je potřeba mít nějaký plán, který představuje realizaci pohybu, a že skrze imaginaci sportovec jednodušeji symbolizuje své pohyby, neboť jsou pro něho známější (Garzarelli, 2005). Teoretické i praktické objevy imaginace přinesly poznatky o její důležitosti ve sportu. Všichni sportovci jsou schopni imaginovat, různé metody tuto schopnost zlepšují a rozvíjí. Skrze imaginaci může jedinec vzpomínat, stejně tak jako tvořit nové představy, které by napomohly v osvojení chování vedoucího k úspěchu, také pomoci ke kontrole tenze, frutrace, nebo přetvoření zakoušených pocitů během závodu či soutěže (Garzarelli, 2005). Poradci mentálního tréninku pomáhají sportovcům zlepšovat jejich mentální dovednosti, aby podávali lepší fyzické výkony. Psychologové a poradci tréninku mentálních dovedností se sportovci spolupracují na zlepšování sportovního výkonu od 40. let 20. století za pomoci kognitivně behaviorálních technik. Kognitivně-behaviorální modely ve sportovní psychologii zkoumají, jak myšlenky ovlivňují myšlení a chování např. ABC (DEFG – dodatek autora) model Alberta Ellise (Kornspan, 2009). Tento model je znám pod názvem racionálně-emoční 25

behaviorální terapie, a využívá se v mnoha oblastech psychologie. Dle Kornspana (2009) pomáhá zmíněný model sportovcům kontrolovat své myšlenky a představy, koncentrovat se pod tlakem a relaxovat. Tento model se dostal do povědomí jako trénink psychických dovedností napomáhající zlepšení výkonu. Další model vytvořili Murphy a Martin (2002; in Morris, Spittle, & Watt, 2005). Jedná se o tříúrovňový model imaginace ve sportu: 

1. úroveň se týká povahy konstruktu a reprezentuje seznam fyziologických a kognitivních procesů asociovaných s imaginací - nature of imagery



2. využití imaginace k dosažení cílů



3. smysl představy pro sportovce

Teorie symbolického učení navrhuje, že imaginace může fungovat jako pomocný kódovací systém k pochopení adekvátního pohybového vzoru. Jedinec se učí dovednostem tak, že si osvojuje to, co je potřeba udělat k úspěšnému provádění pohybu. Pokud si jedince vytvoří mentální program v CNS, je vytvořen mentální otisk k úspěšnému doplnění pohybu (Weinberg, Gould, 2011). Známý model sloužící k optimalizaci účinnosti motorické imaginace navrhli Holmes a Collins (2001), skládá se z fyzických dovedností, prostředí, úkolů, načasování, učení, emocí a perspektivy (PETTLEP). Při zkoumání PETTLEP modelu Smith, Wright, Allsopp a Westhead (2007) prokázali, že včetně prvků PETTLEP pomáhá, když je jedinec oblečen do oblečení, v němž sportuje a navíc je na hřišti. Vytváří tak signifikantně lepší imaginaci, než když je pouze v daném oblečení (Weinberg & Gould, 2011). Další teorií zaměřující se na zefektivnění imaginace je pěti kroková strategie intervenčního rámce od Singera (1988; in Morris, Spittle, & Watt, 2005), který v sobě zahrnuje fáze nazvané

chystání,

imaginování,

focusing,

provedení

a

evaluaci.

Program slouží

k specifickému preperformačnímu vytvoření rutiny všeobecných motorických dovedností. Stádium chystání zahrnuje fyzickou přípravu v doprovodu relaxačních technik. Kritický focusing je důležitý pro připravenost k výkonu, spadá do něho koncentrace a pozornost. Pak následuje provedení a evaluace. Teorií imaginace i postupů k jejímu zefektivnění existuje mnoho, nicméně je vždy velmi důležité brát v úvahu individualitu daného sportovce. Je-li sportovec spíše racionálního typu, pak by mohly být vhodné kognitivně-behaviorální modely atp.

26

4.3.1 PETTLEP model Teorie PETTLEP je obecnou teorií, proto bude podrobněji popsána v této podkapitole. Holmes a Collins (2001) ve svém článku na rešerši dostupných výzkumu ukazují vliv imaginace, především ve spojení s aktivitou mozku. V návaznosti na další výzkumy navrhují model PETTLEP. Zdůrazňují funkční ekvivalenci motorické imaginace a provádění pohybu. Tento model je silně ovlivněn teorií motorické přípravy Jeanneroda. Také je založen na Langově bioinformativní teorii, která říká, že každý z prvků by měl obsahovat důležitý stimul, odpověď a smysl tvrzení. Zmíněný model je považován za praktického pomocníka při vytváření funkční ekvivalentní imaginace (Murphy, Nordin, & Cumming, 2008). Při pohybové přípravě a realizaci, stejně tak jako při motorické imaginaci, periferní srdeční a respirační indexy, které se podílejí na svalové aktivitě, se zvyšují (Holmes & Collins, 2001). Model obsahuje sedm prvků: fyzické (P), prostředí (E), úkol (T), načasování (T), učení (L), emoční (E) a perspektivu (P), které by měl sportovní psycholog brát v potaz. Některé interakce prvků jsou evidentnější než jiné, některé jsou nepřímé, a všechny interakce tvoří individuální odlišnosti jedince (Holmes & Collins, 2001). ‫( ٭‬pokud nebude uvedeno jinak zdroj Holmes a Collins (2001)) Fyzické (P) Představa relevantních fyzických charakteristik. Například jedinec imaginuje sám sebe v dresu a s náčiním v ruce (Quinton, 2013). Prostředí (E) Imaginace prostředí, kde se soutěž koná. Není-li to možné, měli by všechny podmínky být co nejpodobnější, a to se zapojením všech senzorických modalit. Úkol (T) Dle výzkumů Konttinen, Lyytinen a Kottinen (1995; in Holmes & Collins, 2001) je silný důkaz, že imaginativní techniky jsou rozdílné u elitních a neelitních sportovců. Výzkumně prokázali, že během dobrého výkonu se elitní střelci z pušky primárně zaměřovali na motorickou kontrolu spoušti (vnitřní řízení), kdežto střelci nižší výkonnosti se více soustředili na vizuálně prostorové procesy (externí řízení). Callow a Hardy (1997; in Holmes & Collins, 2001) navrhli, že kombinace externí vizuální imaginace s kinestetickou imaginací povede k lepšímu výkonu, s externí vizuální představou získá více informací o povaze formy. 27

Povaha úkolu je specifická pro dané sporty. Sportovec by měl imaginovat co nejvíce detailů relevantních k povaze daného úkolu a své úrovni. Načasování (T) Jedná se o rychlost provedení úkolu v čase. Může se jednat o imaginaci v reálném čase nebo ve zpomaleném modu. Autoři přiznávají odůvodnitelnost zpomaleného modu pro specifické učení, avšak realistické načasování považují za důležitější. Vogt (1995; in Holmes & Collins, 2001) prokázal, že tempo pohybu a konzistence načasování byly podobné jak při fyzickém, tak mentálním praktikování. Došel k závěru, že podávání výkonu, pozorování a imaginace sekvence vedou ke společnému procesu. Holmes, Collins a Saffery (2000; in Holmes & Collins, 2001) například zkoumali vliv přítomnosti basketbalového míče u hráčů imaginujících tříbodové hody. Prokázalo se, že ti, co měli míč v ruce, se signifikantně více přibližovali času při reálném provádění pohybu než hráči bez míče. Učení (L) Motorické reprezentace a asociované odpovědi se budou stále měnit učením, takže obsah motorické imaginace se musí přizpůsobit vzniklé změně a udržovat s požadavky funkční rovnováhu.

Emoce (E) Jedná se o snahu vyvolání autentických pocitů, avšak sportovci by se měli vyhýbat oslabujícím emocím jako např. strachu a panice (Quinton, 2013). Dle mého názoru by nemělo docházet k vyhýbání se emocím, ale spíše k jejich pozorování popř. přerámování emocí, které by měly na sportovce negativní dopad. Také v negativních emocích je energie, která by mohla být využita ku prospěchu výkonu.

Perspektiva (P) Motorická imaginace je vnímána z interní orientace (primárně kinestetické, avšak konkurující s dalšími individuálními a úkolovými specifiky jako je zrak a čich). Vede k efektivnějšímu učení a výsledkům. Nicméně v jejich studii najdeme i výzkumy prokazující externí imaginaci v některých případech jako efektivnější, jedná se o úkoly, kdy je výhodné pro jedince „vidět“ svoji přesnou pozici a pohyb. (Více viz kapitola 3.3 Imaginace)

28

Závěrem k tomuto modelu lze říci, že čím více prvků je zapojeno do imaginace tím lépe. Výhodou modelu je navíc to, že integruje dosavadní poznatky týkající se tématu.

29

5. Výzkumy imaginace „Lidská imaginace je využívána také v psychologii sportu při nácviku dovedností, jakými jsou hod oštěpem, skok do výšky, gymnastická cvičení či trestné střílení při košíkové. Výzkumy potvrdily, že lidé, kteří stráví určitou dobu tím, že si představují perfektní provedení daného úkonu, podávají lepší výkony než osoby, které tyto mentální aktivity neprovádějí“ (Bukelski, 1998; in Plháková, 2007, 232).

5.1 Rešerše výzkumů imaginace Dle výzkumů prováděných v USA asi 96% lidí čas od času prožívá nebo se zasní (Singer, 1966; in Personová, 2006). Tomkins (1966; in Personová, 2006) dodává, že pokud by byly denní sny bezvýznamné, pak většina Američanů promarní část dne; kdyby byly patologické, pak je většina Američanů nemocná; a pokud by byly sublimujícím uspokojením pudu, pak by byla většina Američanů podvyživená a trpěla nedostatkem vody či sexu. Odkaz na denní snění jsem zařadila z toho důvodu, že někteří autoři ho řadí pod imaginaci (e.g. Kastová, 1999), a také proto, že se zdá být svou povahou velmi podobný. Ve výzkumu Mousaviho a Meshkini (2011) bylo na tenisových hráčích v Zanjanu (2011) zjištěno, že mentální imaginace musí výrazně snižovat anxietu sportovce a zlepšovat jejich výkon, a to především pokud jsou využívány i další psychologické strategie jako self-talk, relaxace, stanovení cílů a úkol je velmi dobře známý. Dle Kulmatycki a Bukowska (2007) Hamerova studie prokázala, že 80% z 62 olympijských vítězů asociuje vysokou sportovní úroveň s mentálním cvičením včetně tréninku imaginace a relaxace. Studie Olympijského tréninkového centra Spojených Států (Murphy, Jowdy, & Durtschi, 1990) zjistila, že 100% sportovních psychologických konzultantů a 90% olympijských sportovců používají nějakou z forem imaginace, a 97% sportovců z nich věří, že jim pomáhá při jejich výkonu (Weinberg & Gould, 2011). Witezak ve výzkumné studii skandinávským modelů mentálního tréninku (1993; in Kulmatycki & Bukowska, 2007) zjistil, že po pěti sezeních mentálního tréninku více jak 10% účastníků nepozorovalo žádný výsledek, ale asi 6% považovalo trénink za významný, nebo velmi významný. Nicméně po pěti týdnech mentálního trénování pouze 0,7% stále nepociťovali vliv mentálního tréninku, zatímco 16% považovali dopad za významný nebo 30

velmi významný a 1,3% za nesmírně významný. Studie byla prováděna na sportovcích z více jak 20 různých sportů. Předmětem další studie bylo porovnání intrinstických a extrinstických mentálních dovedností mezi muži a ženami sportovci v individuálních i týmových sportech provincie Golestan v Íránu. Bylo náhodně vybráno 105 mužů a 65 žen. Pro intrinstickou imaginaci se používal VMIQ dotazník a pro extrinstickou VVIQ dotazník. Studie prokázala signifikantní rozdíl mezi intrinstickými imaginativními dovednostmi mezi sportovci a sportovkyněmi v týmových sportech, přičemž muži dosahovali lepších výsledků. Také v extrinstických imaginačních dovednostech byl mezi sportovci a sportovkyněmi individuálních sportů signifikantní rozdíl, ve prospěch mužů. Extrinstická imaginace sportovců a sportovkyň týmových sportů byla signifikantně vyšší než sportovců v individuálních sportech, ti však dosahovali signifikantně vyšší intrinstické imaginativní dovednosti (Shirazi, Jalili, & Behzadi, 2011). Studie, kterou provedl Callow a Roberts (2010) se zaměřila na tři témata: jak souvisí preference imaginační perspektivy se schopností imaginace; úhel externího vizuálního využití imaginace; pořadí vizuálních a kinestetických imaginativních zkušeností. Výběrový soubor o 155 sportovcích vyplnil přizpůsobenou formu dotazníku Vividness of Movement imagery Questinnaire. Signifikantní, avšak nízká korelace se zjistila mezi preferencí imaginační perspektivy a imaginativní schopnosti. Úhel externí imaginace se různil. Nejčastěji byly imaginovány vizuální a kinestetické představy současně. Studie Nordina a Cumminga (2008) se zaměřila na testování účinnosti pěti typů imaginace ve službách specifických funkcí, perspektiva imaginace a imaginační schopnost byly do studie také zahrnuty. Výběrový soubor tvořilo 155 sportovců z 32 sportů. Pro sběr dat byla použita tabulka pro vyhodnocení a modifikace verze Sport Imagery Questionnaire. Výsledky podporují predikci kognitivní imaginace, avšak ne imaginace motivační. MG-M (viz kapitola 4.2 Typy imaginace) imaginace byla shledána jako nejefektivnější typ imaginace pro motivační funkce. Signifikantní rozdíly mezi typy imaginací byly nalezeny v jejich častosti a snadnosti vybavení. Vztah mezi častostí a účelností nesouvisel se schopností imaginace nebo perspektivou, ale sportovci, kteří imaginovali častěji ji shledávali účelnější a jednodušší. Dále studie prokázala, že CS imaginace je nejefektivnější formou k dovednostnímu učení a rozvoji. CG a MG-M byly shledány účinnější než MG-A. Podobných výsledků dosahovali v dovednosti provedení a zvýšení výkonu, přičemž CS imaginace byla shledána nejúčinnější. 31

Navíc CG, MS a MG-M byly shledány efektivnějšími pro zlepšení schopnosti provedení a zvýšení výkonu než MG-A. Pro rozvoj strategie byla nejefektivnější CG imaginace. Pro zvýšení motivace byly všechny MS, MG-M, MG-A shledány účinnějšími než CS či CG. Pro regulaci stresu a nabuzení MG-M byla výhodnější než CS, CG a MS. MG-A byla efektivnější než CG. K plné soustředěnosti MS, MG-M a MG-A imaginace byly efektivnější než CS a CG. MG-M imaginace byla shledána nejčastější imaginací, a MS nejméně častou. Navíc sportovci častěji udávali CS než CG a MG-A. MG-M a CS byly vnímány jako jednodušší pro vizualizaci než MG-A a MS. MG-A a MG-M byly považovány za jednodušší prožívat než CS, MS a CG, přičemž CS bylo jednodušší prožívat než CG. Nebyla prokázána korelace mezi perspektivou imaginace a účinností, ani mezi perspektivou a četností. Tato studie je první, která zjistila, že sportovci podávají zprávy o tom, že jejich schopnost imaginace variuje mezi jednotlivými typy imaginace. Také, že je důležité být opatrný v doporučování MG-A imaginace sportovcům, zatímco MG-M může být užitečná a doporučovaná v širším slova smyslu. Vždy by však měl být brán ohled na individuální rozdíly, jak jen to je možné. Jiná studie zkoumající typy imaginace prokázala, že sportovci, kteří měli větší sebedůvěru, využívali více mistrovské imaginace a imaginace nabuzení, a měli lepší schopnost kinestetické a vizuální imaginace, než ti s nižší sebedůvěrou (Moritz, Hall, Martin, & Vadocz, 1996; in Weinberg & Gould, 2011).

5.2 Efektivita imaginace Výzkumně se prokázal vliv představ na každou buňku těla. Mnoho pohybů svalů je aktivováno představami, při použití vizualizace se vytváří měřitelné kontrakce svalů užívaných při daném úkonu. Dále výzkumy dokládají, že vizualizace může měnit rytmus srdce, krevní tlak, teplotu těla a další tělesné funkce a procesy, což ovlivňuje výkon běžce (Lynch & Scott, 1999). Abele a Egle (2010) při výzkumu na lotyšských studentech zjistili, že nejníže skórovala sluchová imaginace a nejvýše imaginace zraková. Dále pak, že sluchová a emocionální percepce je diferenciovanější u žen, zatímco pohybová imaginace je detailnější u mužů. Nicméně vizuální imaginace byla jak u mužů, tak u žen hodnocena nejvýše. Tato zjištění poukazují na dominantnost zraku při vnímaní i pro formu imaginace. 32

Některé příklady dokazující sílu imaginace: Roger Bannister, britský mílař, si představoval scénář závodu před pokořením čtyřminutové hranice, vizualizoval si proces vítězství, a to i přes představy a názory ostatních o nemožnosti člověka běžet rychleji než 4minuty/míle. Povedlo se mu to. Dalším příkladem je Lee Evans, olympijský vítěz na 400m z roku 1968. Mentálně si připravoval po dva roky každý krok olympijského závodu. Jeho běh byl jedním z nejlepších 400m závodů v historii olympiády. Vytvořil světový rekord (43,86s), který nebyl dvacet let překonán (Lynch & Scott, 1999). Mnoho otázek o účinnosti imaginace ve sportovním prostředí je stále nezodpovězených. Měly by sportovci provádět imaginaci v klidném prostředí, kde se mohou soustředit na své cvičení, nebo je efektivnější používat imaginaci ve sportovním prostředí, tak aby si zvykli koncentrovat se přes rušivé vlivy v minutách před soutěží? Takovýto výzkum není moc atraktivní, neboť imaginace je vnitřní proces, jež nemůže být měřen přímo. Sportovní psychologové však stále více zaměřují svoji pozornost k procesu imaginace. Zjistili jak popsat imaginaci, i to jak funguje ve sportovním kontextu. Vyzkoumali, jaký typ imaginace atleti využívají, jejich cíle pro její využití, jaké osobní a situační faktory usnadňují a jaké brání procesu, a zabývají se otázkou, zda studium psychofyziologických proměnných zvýší porozumění imaginaci (Morris, Spittle, & Watt, 2005).

33

6. Imaginace a zranění Je-li sportovec prvně zraněn, pak obvykle dochází k následující sekvenci emocionálních reakcí: popření, hněv, smlouvání, deprese a přijetí (Lynch, & Scott, 1999). Tato sekvence se mi zdá velmi zajímavou, neboť se jedná o stejné emoční reakce jako v modelu pěti fází umírání od Kübler-Rossové. Sportovci využívají imaginaci i při zranění, nicméně výzkumy prokazují, že se imaginace používá častěji během soutěže a tréninku, než při rehabilitaci zranění. Pokud se imaginace používá k rehabilitaci, pak zaměření pozornosti je na motivaci k zotavení a opakování rehabilitačních cvičení. Sportovci mohou využívat imaginaci i k detekci a korekci chyb v jejich rutině, pohybu nebo pohybovém vzoru (Weinberg & Gould, 2011). Také byly zjištěny zisky vizualizace v léčebných programech pro vážně zraněné sportovce. Imaginace podporuje imunitní systém ke zničení maligností. Vysoká korelace je mezi pozitivními výsledky a pozitivními postoji pacientů, využívajících mentální imaginaci v rámci dalších tradičních terapeutických přístupů. Národní týmy Německa, Ruska a zemí východní Evropy účinně používají vizualizaci a imaginaci v léčbě sportovních zranění (Lynch & Scott, 1999). Vizualizace je copingovou mentální strategií při zranění. Redukuje úzkost a strach zraněného sportovce, tyto emoce vytvářejí vazokonstrikci, která zabraňuje krevní cirkulaci do zraněné oblasti a prodlužuje proces uzdravení. Redukcí těchto destruktivních emocí, relaxací a vizualizací je umožněn normální průtok krve, který usnadňuje léčebný proces. Relaxace umožňuje tělu fungovat optimálně snižováním stresu, a vizualizace posílá silné zprávy mozku, aby stimuloval tělo v léčebném procesu a pomohl snížit bolest. Vizualizace pak přináší pocit kontroly nad zotavovacím procesem (Lynch & Scott, 1999). Objeví-li se bolest, pak Lynch a Scott (1999) doporučují zaměřit se na to, proč se objevila, a co tím chce říct. Dále pak dát běhání popř. sport do souvislostí se svým životem. Je třeba se bolesti povolit a sklonit před ní, než s ní bojovat, v tom smyslu, že pokud budeme odolávat, bude přetrvávat. Myslím, že autoři chtěli poukázat na posunutý práh bolesti u sportovců a její časté nerespektování jako přirozeného sebezáchovného signálu.

34

7. Atletika, zákonitosti tréninku běhu na 100m překážek Jednotlivé sporty i disciplíny či posty v rámci jednoho sportu kladou na osobnost sportovce jiné nároky. Atletika je jedním z individuálních sportů, kdy velmi významnou úlohu hraje osobnost sportovce, trenéra a vztah mezi nimi.

7.1 Přístup trenéra Přístup trenéra má často zásadní vliv na psychiku sportovce, a to i v případě techniky imaginace. Dle Kulmatyck a

Bukowska (2007) stres a syndrom vyhoření mohou nepříznivě

ovlivňovat trenéry. Tradičně je pozornost na téma tenze věnována sportovci, ale často to jsou trenéři, kteří jsou pod větším tlakem uspět než sportovci. V jejich studii se zaměřili na srovnání dvou skupin trenérů: individuálních a týmových sportů. Zaměřili se na jejich reakce a zkušenosti s relaxačními technikami. Také se zabývali rozdíly mezi muži a ženami. Studie byla provedena na skupině 91studentů Coaching Postgraduate Program na University School of Physical Education ve Wroclavi, zařazeny byly i relaxační cvičení (6-12h relaxační programy, které obsahovali především Jacobsonovu progresivní relaxaci, s vybranými Schultzovými a Yoga Nidra technikami). Použit byl Relaxation-Concentration Exercise Questionnaire (RCEQ).

Úroveň relaxací studentů trenérství byla signifikantně vyšší u

individuálních sportů. Dále ženy studentky trenérství dosahovali signifikantně vyšších skórů v obou skupinách. Závěrem studie je, že trenéři individuálních sportů jsou lépe připraveni k dosahování hlubších stavů relaxace.

7.2 Charakteristika běhu na 100m překážek Každá disciplína má svá specifika, která je nutno brát v potaz. Studie je zaměřená na 100m překážek, proto ji v této kapitole blíže charakterizuji. 7.2.1 Potřeby a osobnostní nastavení sportovce běhu na 100m překážek Znalost osobnostního nastavení sportovce je důležitá pro volbu ideálních postupů spolupráce a ovlivňování jeho psychického stavu.

Výzkum, kterého se zúčastnilo 49

sportovců 20 mužů, 29 žen soutěžní úrovně v technických disciplínách z Atletické federace regionu Murcia, Španělsko. Věk od 15 do 19 let. Použit byl 16PF-5, který obsahuje 5 všeobecných škál. Výběrový soubor byl rozdělen podle příslušnosti k pohlaví a srovnáván dle 35

skupin své sportovní specializace: rychlost a překážky; vrhy a hody; kombinované závodění a chůze. Výsledky studie prokázaly, že ve škálách vřelosti, citlivosti a tenzi skórovaly ženy signifikantně výše než muži.

Muži skórovali výše ve škále soběstačnosti. V globálním

faktoru extroverze skórovaly ženy výše. Z výše zmíněných disciplín rychlost a překážky dosahovali nejnižšího skóre ve škále pozornosti k normám, úzkostnosti a sebekontrole. Ve škále perfekcionismu rychlost a překážky také skórovali nízko (Berenguí et al., 2010). Zajímavým se jeví, že pro rychlostní disciplíny a překážky nejsou tak důležité normy, stejně tak jsou méně úzkostní, sebekontrolující (self-control) i méně perfekcionističtí. Dle mého názoru s tím souvisí i jejich silné a slabé stránky, jichž se může využít či na nich zapracovat. Samozřejmě v souvislosti s individuálním osobnostním nastavením sportovce. 7.2.2 Přiblížení disciplíny běhu na 100m překážek Důležitou psychickou komponentou krátkých sprintů je sebeovládání při startu, koncentrace maximálního volního úsilí a odolnost proti rušivým vlivům okolí. Výkon je souborem kondičních, osobnostních, somatických aspektů a aspektů techniky a taktiky. U překážkového běhu je v osobnostních charakteristikách oproti krátkým sprintům navíc potřeba houževnatost, nebojácnost a trpělivost. Vyžaduje se bojovnost (určitá míra agresivity),

vysoká

frustrační

tolerance,

koncentrace

a

schopnost

úspěšně

řešit

nepředvídatelné situace (Millerová, 2003). Krátké překážkové sprinty řadíme do technicko-sprinterských disciplín. Do sportovní dovednosti překážkáře patří náběh ze startovních bloků, devět rytmických jednotek (tři běžecké kroky mezi překážkami a přeběh následné překážky) a doběh od dokroku za poslední překážkou do cíle. Sportovec podává výkon s maximální intenzitou a krátkodobě, v případě překážkového běhu se jedná o pohyb kombinovaný, tj. cyklický pohyb přerušovaný acyklickým přeběhem přes překážku. Výkony v krátkých sprintech jsou náročné na nervosvalovou koordinaci s důležitostí CNS. Také dochází k vysokým koncentracím laktátu, neboť se jedná o anaerobní zátěž (Millerová, 2003). Do faktorů kondice a techniky patří vysoká úroveň rychlostních schopností, rychlostní vytrvalost, explozivní silová schopnost a odrazová síla. Důležitou složkou jsou také koordinační schopnosti, nadřazené ostatním pohybovým schopnostem. V náběhu a v rytmických jednotkách se navíc uplatňuje speciální rytmická schopnost. Je také třeba si osvojit náběh a zvládnutí vzdálenosti mezi překážkami ve všech rytmických jednotkách, z čehož vyplívá nutnost rozvoje odrazové síly. Poté dochází ke zvyšování běžeckých a překážkových kroků (Millerová, 2003). 36

Start obsahuje požadavky techniky šlapavého a švihového běhu. „V krátkém překážkovém sprintu jsou požadavky nejprve na osvojení základů správné techniky překážkového běhu a dále pak, současně s postupným zvyšováním kondice na zdokonalování techniky nízkého startu, náběhu na první překážku (délka kroku se prodlužuje s výjimkou posledního kroku), přeběhu překážek (fáze odrazu na překážku, letu na překážku, střihu a dokroku), běhu mezi překážkami (1. krok nejkratší, 2. krok nejdelší a 3. krok o něco málo kratší než 2.) a doběhu… Závodní trať si rozdělujeme v disciplínách krátkého sprintu na úsek startovní akcelerace, úsek maximální rychlosti, úsek relativní stabilizace rychlosti a úsek poklesu rychlosti“ (Millerová, 2003, 119). 7.2.3 Periodizace tréninkové přípravy sportovce běhu na 100m překážek Periodizace ročního makrocyklu je označením ročního cyklu na tréninková období. Roční cyklus zpravidla obsahuje dva půlroční makrocykly (období přípravné, závodní a přechodné). Makrocykly můžeme dále dělit na mezocykly, a ty pak na mikrocykly. V součinnosti s rozdělením ročního cyklu na jednotlivá období by měl být kalendář soutěží (Millerová, 2003). Přípravné zimní období trvá 12 týdnů, přičemž se dělí na etapu všeobecné přípravy (zvyšování tělesné zdatnosti - 4 týdny a zvyšování specifické tělesné zdatnosti pro hladký a překážkový sprint – 4 týdny) a etapu speciální přípravy (4 týdny). Následuje pětitýdenní zimní závodní období, poté jednotýdenní přechodné období. Dále přípravné období jarní, které zahrnuje etapu všeobecné přípravy – zvyšování specifické tělesné zdatnosti (5 týdnů) a etapu speciální přípravy (5 týdnů). Následuje 22 týdenní letní závodní období, které je rozděleno na závodní období (9 týdnů), období speciální přípravy (5 týdnů) a opět závodní období (8 týdnů), na což navazuje dvoutýdenní přípravné období (Millerová, 2003).

37

8. Návrh zařazení imaginace do sportovní přípravy běhu na 100m překážek V závislosti na kognitivní teorii J. Piageta, se domnívám, že imaginace by měla být využívána, až po dosažení stádia formálních logických operací (kolem 12. roku života), kdy je již jedinec schopen myslet abstraktně. V atletické přípravce bych nezařadila systematickou psychologickou přípravu tj. využití imaginace, nicméně za vhodné považuji využití krátkých relaxačních cvičení, práce s dechem atp. Vzhledem k všestrannému zaměření rozvoji pohybových schopností v kategorii mladšího žactva i v širší specializaci ve skupině disciplín staršího žactva, dle mého názoru podmínky pro imaginaci nejsou optimální. V období adolescence výrazně narůstá tendence k sebepoznání a dle výzkumů stresových situací – Lazarus a Folkmanová - se rozšiřuje repertoár strategií zaměřených na řešení problému o strategie zaměřené na vyrovnání se s emocionálním stavem (Kupka, 2007). Domnívám se tedy, že období adolescence je ideálním pro zařazení imaginace do tréninkové přípravy. V pojmech atletického tréninku se jedná o období specializované etapy přípravy, tj. od dorosteneckých kategorií. V závislosti na PETTLEP teorii a periodizaci tréninku překážkáře na trati 100m př. uvedené v knize Atletická abeceda trenéra (2003) v kapitole Trénink hladkých a překážkových sprintů od Millerové navrhuji následující zařazení techniky imaginace. Kurzívou je uváděná periodizace od Millerové, odstavce u každého období s názvem Imaginace a Cíl jsou pak mým vlastním doporučením o zařazení dané dovednosti do sportovního tréninku 100mpř. Základním principem je edukace, nácvik a uvedení naučeného do praxe. Přípravné období zimní

12 týdnů

Etapa všeobecné přípravy 

Zvyšování tělesné zdatnosti

4

V tomto období je trénink sestaven k rozvoji funkčních systémů organismu, rozvíjí se vytrvalost v aerobním režimu, síla, silová vytrvalost a obratnost. Zdokonalujeme techniku hladkého běhu, obecnou a speciální pohyblivost. Zařazujeme pouze obecnou obratnost přechodu překážek, nikoli překážkový běh. 38

Imaginace: V tomto období otestujeme úroveň imaginativních schopností sportovce (e.g. Movement Imagery Questionnaire-3 viz Příloha č. 2). Sportovce seznamujeme s teoretickými principy daných technik, s prací „mysltělo“ prostřednictvím relaxace a postupně využíváme „drobných“ vizualizací (nemusí být ještě sportovní, záleží však na úrovni imaginace jedince, důležité je osvojení si procesu imaginace – více viz kapitola Proces nácviku imaginace) především ve spojení s technikou relaxace. Pozornost věnujeme emocím, které se v rámci relaxačních a vizualizačních technik objevují, avšak jsme spíše jejich „pozorovateli“, nehodnotíme. Nácvik imaginace probíhá v klidné a tiché místnosti. Cíl: seznámení, navázání vztahu „tělo-mysl“, zjištění úrovně, silných a slabých stránek v imaginaci a při podávání výkonu 

Zvyšování specifické tělesné zdatnosti pro hladký a přek. sprint

4

Rozvíjíme běžeckou a silovou vytrvalost, obecnou a speciální sílu, odrazovou sílu, speciální pohyblivost a obratnost. Vylepšujeme techniku překážkového i hladkého běhu a koordinaci pohybů. Imaginace: Imaginování specifických úkolů - přeběh překážky před samotným cvičením. Využití videa jako korektivního prvku imaginace výkonu sportovce i metodických videí se správným provedením přechodu překážky. Postupné zařazování imaginace přímo do tréninkové jednotky. Zařazujeme jak extrinstickou tak intrinstickou perspektivu imaginace, imaginaci prostředí podávání výkonu a kontrolu představ. Cíl: spojení imaginace s fyzickým cvičením v závislosti na atletických postupech překážkového běhu (přeběh překážky), využití imaginace jako korektivního prvku a využití prostředků ke korekci imaginace, „sžití se“ s imaginací v nestresových podmínkách, osvojení obou perspektiv imaginace

39

Etapa speciální přípravy

4

Rozvíjíme speciální sílu, pilujeme úroveň startovní reakce a akcelerace, maximální a překážkovou rychlost a rychlostní vytrvalost. Udržujeme speciální pohyblivost a obecnou sílu. Imaginace: Praktikování osvojené imaginace přeběhu překážky, a zaměření se na nízký start. Aplikace před, při a po tréninkové jednotce. Klademe důraz na začlenění co největšího počtu smyslových modalit do imaginace sportovce. Cíl: spojení imaginace s fyzickým cvičením v závislosti na atletických postupech překážkového běhu (nízký start), zaměřenost na živost představ Zimní závodní období

5 týdnů

Rozvíjíme speciální schopnosti a testujeme efekt zimní přípravy. Imaginace: K již osvojené imaginaci přidáváme imaginaci náběhu na první překážku. Sportovec je již schopen „rychlé“ imaginace před, při a po tréninkové jednotce, dále zařazujeme imaginaci i do soutěží z počátku pro sportovce

ne

tak

významných.

Pozornost

zaměřujeme

na

zvládání

emocionálního stavu při výkonu, korekci pohybové dovednosti, kontrole představ a dle osobnostních charakteristik sportovce volíme typ (popř. mix typů) zaměření imaginace pro optimalizaci aktuálního psychického stavu sportovce v závodě. Cíl: spojení imaginace s fyzickým cvičením v závislosti na atletických postupech překážkového běhu (náběh), imaginace ve stresujících podmínkách, optimalizace aktuálního psychického stavu Přechodné období

1 týden

Fyzická a psychická regenerace. Imaginace: Pokud dojde ke spontánnímu vybavení, jsou následující kroky na rozhodnutí sportovce, avšak v tomto období nezařazujeme cílenou imaginaci. 40

Cíl: odpočinek Přípravné jarní období

10 týdnů

Etapa všeobecné přípravy – zvyšování specifické tělesné zdatnosti

5

Rozvoj specifické kondice pro sprint hladký a překážkový. Imaginace: Přidáváme do imaginace jedince přeběh překážek (fázi odrazu, letu, střihu a dokroku), dále pak běhu mezi překážkami (1. krok nejkratší, 2. krok nejdelší a 3. krok o něco málo kratší než 2.) a doběhu. V této době by již sportovec měl být schopen imaginovat z obou perspektiv celou trať i celý svůj ideální závod. Měl by také vědět jaký typ imaginace použít k optimalizaci svého výkonu v zátěžové situaci, tj. závodě, a zdokonalovat se v jeho představování. Cíl: spojení imaginace s fyzickým cvičením v závislosti na atletických postupech překážkového běhu (odraz, let, střih, dokrok, běh mezi překážkami, doběh) Etapa speciální přípravy

5

Zaměřenost na speciální schopnosti. Imaginace: Praktikování již osvojeného s akcentem na problematičtější oblasti sportovce pro uvedení jedince do stavu co největší bio-psycho-sociálněspirituální pohody. Cíl: dle individuálních potřeb Letní závodní období

22 týdnů

Závodní období I

9

Zaměřovací trénink na závod a stupňování sportovní formy vzhledem k vrcholu sezóny. 41

Imaginace: Optimalizace osvojené dovednosti imaginace (načasování, výběr výhodnější strategie v dané situaci atp.). Úspěchy i neúspěchy, fyzické i psychické je třeba zpracovat také imaginativně. Cíl: funkční imaginace, imaginace průběhu reálných i ideálních závodů (minulost, budoucnost) Období speciální přípravy

5

Zaměření na speciální schopnosti. Imaginace: Zpracování předešlého závodního období, zaměření na problematičtější oblasti a na cíl následného závodního období. Cíl: dle individuálních potřeb a vývoje sezóny, témata regenerace a motivace Závodní období II

8

Udržení sportovní formy a její rozvoj. Atletická všestrannost. Imaginace: Praktikování naučeného, zaměřenost na problematičtější oblasti. Cíl: funkční imaginace, imaginace průběhu reálných i ideálních závodů (minulost, budoucnost) Přechodné období

2 týdny

Regenerace fyzických a psychických sil. Provádíme jinou sportovní aktivitu než závodní („sportovní doplňky“ – pozn. autora). Imaginace: Oddech, nezaměřujeme se na proces imaginace, vybaví-li se sama, pak necháme následné kroky na zvážení sportovce. Možné je zařazení relaxací. Cíl: odpočinek

42

9. Diskuse Tato bakalářská práce je přehledovou studií, mapující problematiku s přesahem a adaptací do disciplíny běhu na 100m překážek, v případě magisterského studia bude návrh uveden do praxe a jeho efektivnost i slabiny budou zaznamenány. Z výzkumné rešerše dosavadní literatury je prokazatelný vliv imaginace na sportovní výkon jedince. Typy a principy imaginace ve sportovním prostředí jsou podrobeny kritické analýze. Zdá se, že můžeme očekávat další výzkumy v této oblasti, snad již i specializovanější na jednotlivá odvětví, neboť na oblast imaginace v atletice se mi nepodařilo výzkumné studie najít. V úvodu mnou navrhovaného postupu zařazení imaginace do sportovní přípravy je nácvik relaxace. Dle Holmese a Collinse (2001) není třeba provádět motorickou imaginaci v hyperrelaxovaném stavu. V závislosti na citaci Murphy (1994; in Holmes & Collins, 2001) jsou někteří autoři zastánci využití relaxačních strategií před imaginací, z důvodu vyčištění si mysli od podnětů rozptylujících jedince. Nicméně dle literárních zdrojů je takovéto široké využití nejasné a určitě se nejedná o zásadní zprostředkující proměnnou. Dalším častým názorem je vhodnost souběžného nácviku relaxace a imaginace. Domnívám se, že pro nácvik práce s myslí je důležité se obrátit do sebe. Pro jedince bez zkušenosti s podobnými technikami, je dle mého názoru tato zkušenost velmi cennou, a napomůže dalším krokům v procesu představivosti. Důležitost kinestetické imaginace především z vnitřní perspektivy byla výzkumně potvrzena, zaměření mysli jedince na sebe sama považuji tedy za důležitý krok k sebepoznání i naučení se pracovat s vlastní psychikou a svými představami. Za silnou stránku svého návrhu považuji skutečnost, že kopíruje atletické postupy při osvojování si překážkového běhu. Plánovitost daného návrhu je diskutabilní, jako plán velmi zjednodušuje situaci a „škatulkuje“ daného překážkáře. Tento fakt si uvědomuji, a proto doporučuji tuto strukturu jako orientační, která by však měla být v co největší možné míře přizpůsobena konkrétnímu překážkáři, ať už dle výkonnostní úrovně, tak dle úrovně imaginačních schopností a dovedností. Návrh je zaměřen především na začínající výkonnostní překážkáře, pokud by byl použit u zkušenějších překážkářů, pak by zaměření se na jednotlivé fáze spojení imaginace s fyzickým cvičením mohlo být rychlejší. Přínosy práce:  podrobné teoretické uchopení problematiky 43

 návrh na zařazení nácviku imaginace do tréninkové přípravy určený laické veřejnosti i odborníkům Limity práce: Přestože se jedná o teoretickou práci, ráda bych poznamenala hlavní limity mého návrhu.  je obecný  nebere v potaz osobnostní charakteristiky sportovce  plán sezóny je jen v hrubých rysech  nepočítá s nenadálými událostmi např. zranění  není brána v úvahu osoba provádějící nácvik imaginace a její vliv na jedince např. nesympatie, pocity nedůvěry  moje omezená zkušenost v oblasti sportovní psychologie Tuto kapitolu bych ráda uzavřela následujícím dle mého názoru motivujícím odstavcem: Pointou běžeckého výkonu i procesu stárnutí je to, že neznáme naše limity. Mysl, se zdá být reálnou bariérou, nikoliv tělo. To, co děláme má mnoho společného s našimi přesvědčeními, postoji a životním stylem. Dle mnoha expertů je délka našeho života 100 plus mínus rok. Tělo čeká na povolení od naší mysli, jít za hranice, které považujeme za konečné (Lynch & Scott, 1999).

44

10. Závěry Bakalářská práce slouží k mapování problematiky dosavadních poznatků o imaginaci se zaměřením na sportovní oblast. Představuje především rešerši odborné literatury a výzkumů v oblasti využití imaginace ve sportu. Cílem práce bylo přinést ucelený pohled na danou problematiku a na základě odborných poznatků vytvořit návrh na zařazení imaginace do sportovní přípravy překážkáře běhu na 100m př. i 110m př. (přestože v textu práce najdete odkaz na 100m př., tedy ženskou verzi krátkého překážkového běhu, všechny poznatky a návrh platí i pro mužskou variantu – 110m př., viz Úvod). V případě dalšího studia bude návrh podroben výzkumnému šetření. Návrh, který byl vytvořen, doporučuji poupravit dle individuálních potřeb sportovce. Myslím však, že byl vytvořen vhodný podklad pro sportovce, trenéry i sportovní psychology k zařazení techniky imaginace do tréninkové přípravy běhu na 100m překážek. Jedná se o návrh rozšíření tréninkové přípravy o psychologickou složku, kdy využití této rezervy by mohlo vést k lepším výkonům sportovce.

45

11. Souhrn Téma bakalářské práce jsem zvolila vzhledem ke svému celoživotnímu sportovnímu zaměření, zkušenostmi s během na 100m překážek a poznatky z pohledu psychologa. Také z přesvědčení, že pro optimální fungování jedince je potřebná spokojenost se sebou samým a určitá míra jistoty a důvěry v sebe sama. Při podávání sportovních výkonů sportovec často zažívá extrémně náročné situace psychického vypětí, kdy je možné využít prvky terapeutické práce. V oblasti sportu vidím specifika především v tom, že je extrémní situace plánovaná a je tedy možné sportovce na ni předem vhodně připravit. Za jednu z možností považuji právě techniku imaginace. Tato bakalářská práce je zaměřena na techniku imaginace ve sportu. Jedná se o přehledovou studii, zabývající se využitím psychologické techniky imaginace v tréninkové přípravě běhu na 100m překážek. Práce je určena pro sportovce, trenéry a sportovní psychology, pro které může být technika imaginace vhodnou součástí psychologické přípravy. Imaginace je popisovanou a zkoumanou technikou od pradávna. Asocianismus se zaměřoval na zkoumání představ ještě před samotným vznikem psychologie. Důležitost imaginace můžeme spatřit již v jejím lidovém využití např. pohádky a tradice. Dnes se používá v mnoha přístupech a oblastech psychologie (od stres managementu přes terapii až po sport). Dle Hartla a Hartlové (2004) je imaginace definována jako obrazotvornost, kdy součástí fantazie jsou vizuální představy. Představy jsou pak pozměněným či vybaveným minulým vjemem či zážitkem do vědomí. Imaginace je považována za psychickou aktivitu, k níž dochází při nepřítomnosti objektu. Vztahuje se jak k objektům, které jsme vnímaly - minulost, tak také k budoucnosti (Denis, 1985; in Morris, Spittle, & Watt, 2005). Čačka et al. (1999) přidává i rozměr přítomnosti pro aktuální regulaci chování. Souvisí také s pamětí, díky níž vytváří smysluplné představy (Weinberg & Gould, 2011). Jednou z nejčastějších forem imaginace je vizualizace. Ta je plánovanou snahou o vytvoření vhodného obrazu úspěchu s cílem ovlivnit reakci těla při relaxaci mysli. Důležité je odlišit ji od vizuálního myšlení (Lynch & Scott, 1999). Skrze mysl je možné zlepšovat zdraví jedince a měnit jeho fyziologii, jedná se o přirozený regenerační jev, který byl nazván „relaxační reakce“ (Harvey, 1996). 46

Při procesu imaginace odlišujeme dvě možné perspektivy – interní a externí. Dle některých autorů lze imaginaci blížeji specifikovat na představivost a fantazii (e.g. Plháková, 2007), Kastová (1999) přidává ještě denní snění a schopnost domýšlet. Imaginace ve sportu podtrhuje důležitost psychické složky na výkon sportovce. Vede ke zlepšení koncentrace, posílení důvěry, kontroly emocí a osvojení si sportovních dovedností (Weinberg & Gould, 1995; in Abele & Egle, 2010). Dále je v této bakalářské práci popsán proces osvojení si imaginace a jeho podmínky, typy imaginací (CG – všeobecně kognitivní, CS – specifická kognitivní, MS – speciální motivační, MG-A – všeobecná motivace nabuzení, MG-M – všeobecná mistrovská imaginace, viz kapitola 4.2 Typy imaginace), teorie imaginace se zaměřením na PETTLEP model (obsahující sedm prvků fyzické - P, prostředí E, úkol - T, načasování - T, učení - L, emoční -E a perspektivu

- P), dále výzkumy

imaginace, a pozornost je věnována i výzkumům její efektivnosti. Oblast, kde se ve sportu imaginace také využívá, jsou případy zranění, kdy byl prokázán vliv na urychlení procesu uzdravení se. Dále jsem přiblížila atletickou disciplínu běh na 100m překážek, atletické postupy při osvojování si běhu na tuto trať, specifické potřeby a osobnostní nastavení překážkáře i roční periodizaci tréninkové přípravy. Na podkladě teorií se jeví adolescence (od dorosteneckých kategorií) vhodným obdobím pro zařazení imaginace do tréninkové přípravy. V návaznosti na uvedené poznatky z celé práce a dalších znalostí a zkušeností jsem navrhla zařazení imaginace do ročního cyklu překážkáře. V případě navazujícího studia bude tento návrh výzkumně ověřován ve výzkumu pro diplomovou práci.

47

12. Summary I have chosen the topic of the thesis according to my whole life interest in and experiences with the 100m hurdles run and my knowledge in field of psychology. I believe also that self satisfaction, appropriate level of certainty and self-confidence are necessary for optimal human being. Sportmen are often confronted with psychically extreme situations in which using of terapeutic metods could be useful. There are some specifics, especially that extreme situations are predictable and so sportsmen could be prepared for them. I believed that imagery techniques are worth to be mentioned.

The bachelor thesis is focus on imagery in sport. This review study presents imagery technique in psychological sport in the 100m hurdles run training. The thesis is dedicated to sportmen, coaches and sport psychologists for whose the technique imagery could be appropriate part of psychological preparation.

Imagery is being described and investigated technique for ages. Associationism had dealt with images before the psychology has been formed. The importance of imagery could be seen in a folk for example in fairytales and traditions. It is used in many approaches and areas of psychology nowadays (from stress management trought therapy to sport). According to Hartl and Hartlová (2004) imagery is defined as making images, when visual images are part of fantasy. Images are altered or fitted past perception or experience into consicousness. Imagery is considered to be a psychological activity without a present object. It has relations to objects which we perceived – the past but also the future (Denis, 1985; in Morris, Spittle, & Watt, 2005). Čačka et al. (1999) adds the presente for regulation of actual behavior. It deals also with a memory creating a meaningful images (Weinberg & Gould, 2011). Speaking about imagery literature very often mentions visualization. The visualization is planned activity to create appropiate image of succes to affect the reaction of body simultaneously with relaxed mind. The difference between the visualisation and the visual thinking is important (Lynch & Scott, 1999). The imrovement of health and changes of physiology could be improve throught a mind. This is nature regeneration phenomenon called „relaxation reaction“ (Harvey, 1996). During the process of imagery there are two perspectives – both internal and external. Some authors divide imagery into imagination and fantasy (Plháková, 2007), Kastová (1999) adds daydreams and ability to infer. 48

Imagery in sport underlines the importace of psychical aspect in the athletes performance. It improves concentration, strengtens confidence, controls emotions and aquarings sport skills (Weinberg & Gould, 1995; in Abele & Egle, 2010). Process of aquiaring imagery and its conditons, types of imagery (CG-cognitive general, CS-cognitive specific, MS-special motivation, MG-A general motivation arousal, MG-M general mastery motivation, see 4.2. Typy imaginace), theories of imagery with focus on PETTLEP model (contains from seven elements physical – P, environment – E, task – T, time- T, learning – L, emotion – E and perspective – P), investigations of imagery and its effectiveness are mentioned as well. The imagery is also used in case of hurt to accelerate the healing process.

Athletic event the 100m hurdles run is described in more detailes - the atletic procedures in acquiring a run of this discipline, the specific needs and the personal setting in a year period of sport training. Due to teories adolescence age seems to be the right start for imagery in sport training. The suggestion for using imagery in a year period sport training 100m hurdles plan has been made according to outputs of this thesis, other information and my experience. The above mentioned suggestion will be investigatively validated in case of follow-up study.

49

Referenční seznam Abele, A., & Egle, P. (2010). Imagination in Sports and its Perception by Students. In N. Pelcová (Ed.), Imaginace ve výchově, umění a sportu (filozofická reflexe) (pp. 260-273). Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Berenguí, G. R. et al. (2010). Características de personalidad en atletas de tecnificación deportiva. Red de Revistas Científicas de América Latina, el Caribe, Espana y Portugal, 5(15),

78.

Retrieved

10.

1.

2013

from

the

World

Wide

Web:

http://www.redalyc.org/articulo.oa?id=163017569037 Callow, N., & Roberts, R. (2010). Imagery research: An investigation of free issues. Psychology of Sport and Exercise, 11 (4), 325-329. Retrieved 8. 1. 2013 from the World Wide Web: http://www.journals.elsevier.com/psychology-of-sport-and-exercise Čačka, O. et al. (1999). Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Brno: Doplněk. Garzarelli, J. G. (2005). Psicologia del deporte. Parte I.: 1. El juego, soporte del Deporte. Retrieved

14.

4.

2013

from

the

World

Wide

Web:

http://www.psicologia-

online.com/ebooks/deporte/juego.shtml Hartl, P., & Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník. Praha: Portál. Harvey, J. (1996). Meditace. In L. Blumenfeld (Ed.), Velká kniha relaxace: kalifornské techniky, které pomáhají zvládat nadměrný stres v životě (pp. 7-24). Praha: Pragma. Kastová, V. (1999). Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. Praha: Portál. Kornspan, A. S. (2009). Fundamentals of sport and exercise psychology. Champaign, IL: Human Kinetics. Kulmatycki, L., & Bukowska, K. (2007). Differences in experiencing relaxation by sport coaches in relation to sport type and gender. Human Movement, 8 (2), 98-103. Retrieved 10.

1

2013

from

the

World

Wide

Web:

http://cms5.awf.wroc.pl/files_mce/INNE%20JEDNOSTKI/Human%20Movement/2007/h m_8_2_2007.pdf#page=24 Kupka, M. (2007). Klinická psychologie: tématické okruhy k souborné postupové zkoušce (nepublikovaný rukopis). Univerzita Palackého v Olomouci. Lieberman, P. B. (2006). Imaginace: Zastavení na správném místě. In J. Phillips, & J. Morley (Ed.), Imaginace a její patologie (pp. 31-33). Praha: Triton. Lynch, J., & Scott, W. (1999). Running Within: A quide to mastering the body-mind-spirit connection for ultimate training and raicing. Champaing, IL: Human Kinetics. 50

Millerová, V. (2003). Trénink krátkých hladkých a překážkových sprintů. In J. Vindušková (Ed.), Abeceda atletického trenéra (pp. 117-131). Praha: Olympia. Morris, T., Spittle, M., Watt, A. P. (2005). Imagery in sport. Champaing, IL: Human Kinetics. Mousavi, S. H., & Meshkini, A. (2011). The Effect of Mental Imagery upon the Reduction o f Athletes´ Anxiety during Sport Performance. International Journal of Academic Research in Business and Social Sciences, 1 (3), 342-345. Retrieved 14. 4. 2013 from the World Wide Web: http://www.hrmars.com/admin/pics/393.pdf Murphy, S., Nordin, S., & Cumming, J. (2008). Imagery in Sport, Exercise, and Dance. In T. S. Horn (Ed.), Advances in sport psychology (pp. 297-325). Champaign: Human Kinetics. Nordin, S. M., & Cumming, J. (2008). Types and Function of Athletes´imagery: Testing Predictions from the Applied Model of Imagery Use by Examinig Effectiveness. Imagery Types, Functions, and Effectivness, 6, 189-206. Retrieved 14. 4. 2013 from the World Wide Web: http://www.tandfonline.com/toc/rijs20/current Personová, E. S. (2006). Kreativní úloha fantazie v adaptaci. In In J. Phillips, & J. Morley (Ed.), Imaginace a její patologie (pp. 127-150 ). Praha: Triton. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Brno: Academia. Quinton, M. (2013, March). Imagery in Sport: Elite Athlete Examples and the PETTLEP Model.

Retrieved

10.

2.

2013

from

the

World

Wide

Web:

http://www.thesportinmind.com/weekly-articles/march/imagery-in-sport-elite-athleteexamples-and-the-pettlep-model/ Reddemann, L. (2009). Léčivá síla imaginace: Na vnitřní zdroje zaměřená terapeutická práce s následky traumat. Praha: Portál. Seifert, A. L., Seifert, T., & Schmidt, P. (2004). Aktivní imaginace: Práce s fantazijními obrazy a jejich vnitřní energií. Praha: Portál. Shirazi, R. R., Dana, A., Jalili, F., & Behzadi, F. (2011). Comparison of Mental Imagination Skill of Male and Female Athletes of Individual and Team Athletic Fields. Australian Journal of Basic and Applied Scienses, 5 (8), 316-319. Získáno z http://www.insinet.net Stackeová, D. (2011). Relaxační techniky ve sportu. Praha: Grada Publishing a.s. Weinberg, R. S., & Gould, D. (2011). Foundation of Sport and Exercise Psychology. Champaign, IL: Human Kinetics.

51

Přílohy bakalářské práce Příloha č. 1: Ukázka mentálního cvičení techniky imaginace Jedno z mentálních cvičení popisované v knize Runnig Within (Lynch & Scott, 1999), které obvykle přináší rychlý efekt, je následující: 

V hlubokém relaxovaném stavu imaginujte jak ve vašem příštím závodě podáváte výkon, kterého chcete dosáhnout. Začněte noc před samotným závodem, jak jíte výborné jídlo, vizualizujte si své tělo stimulované a odpočinkový spánek. Když se rozcvičujete, pociťujte podporu fanoušků. Na začátku závodu začněte běžet plynule, hladce, klidně a silně. Imaginujte si tyto pocity uprostřed závodu, a také přetnutí cílové čáry v dobrém stavu. Slyšte samy sebe, jak po závodě říkáte ostatním, jak dobře jste se cítili a jak jste spokojeni s vaším výsledkem.



Pokud při běhu či závodě, se před váš dostane soupeř imaginujte si duhu, která spojuje vaše hlavy, a přenáší energii vašeho soupeře do vašeho těla.



Pokud závodíte či trénujete ve větru, imaginujte se ve tvaru klínu snadno rozrážejícího vítr.



Představte si samy sebe jako jelena, běžícího ladně, se stylem a silou.



Zbíháte-li vysoký kopec, podívejte se na sebe z dálky, a ciťte se jako velký pták, letící do svého cíle.



Imaginujte si, že vaše tělo je dobře promazaný a naladěný stroj, se všemi částmi pohybujícími se synchronně.



Během rozcvičení viďte sebe poletující nad fandícím publikem, které přišlo, aby viděli, jak vytvoříte nový světový rekord.

Vytvořte si další, vlastní postupy.

Příloha č. 2: MIQ-3