Obchodní firma, její právní úprava a ochrana

Bankovní institut vysoká škola Praha

Obchodní firma, její právní úprava a ochrana Bakalářská práce

Lenka Myšáková

Červen, 2012

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Obchodní firma, její právní úprava a ochrana Bakalářská práce

Autor:

Lenka Myšáková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Michal Mědílek

Červen, 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Zabrušanech, dne 7. dubna 2012

Lenka Myšáková

Poděkování Srdečné poděkování patří JUDr. Michalu Mědílkovi, vedoucímu práce za jeho trpělivost, odborné vedení, cenné rady a doporučení při zpracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině za vstřícnou pomoc při zpracování bakalářské práce.

Anotace Tématem této bakalářské práce je „Obchodní firma, její právní úprava a ochrana“. V úvodu práce je popsán historický vývoj právní úpravy obchodní firmy na našem území od roku 1863 aţ po současnou právní úpravu dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely, upravené samostatným zák. č. 370/2000 Sb. Druhá část práce obsahuje popis základních pojmů firemního práva, které jsou nerozlučně spjaty s obchodní firmou. Ve třetí části jsou podány ucelené informace o současné právní úpravě obchodní firmy a o dalších důleţitých skutečnostech, které jsou spojeny s uţíváním obchodní firmy. Tato část je doplněna stručnou německou právní úpravou obchodní firmy. Čtvrtá a pátá část vymezuje základní funkce a zásady, které obchodní firmu charakterizují. V šesté části je vysvětlena tvorba obchodní firmy fyzických osob a právnických osob. Poslední sedmá část bakalářské práce podrobně popisuje ochranu obchodní firmy zaručenou několika právními předpisy, zejména zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely, tj. zák. č. 370/200 Sb., která je téţ pro srovnání doplněna německou právní úpravou obchodní firmy. Bakalářská práce by měla svým obsahem přispět k objasnění problematiky obchodní firmy a její právní úpravy. Klíčová slova: obchodní firma, právní úprava, funkce a zásady obchodní firmy, tvorba obchodní firmy, ochrana obchodní firmy.

Annotation The topic of this Bachelor's thesis is "the company name, its legal definition and its protection". The introduction to the work describes the historical development of the legal definition of company names on our territory from 1863 to the present legal definition according to Act No. 513/1991 Coll., the Commercial Code, as amended, modified by separate Act No. 370/2000 Coll. The second part of the work contains a description of basic business law terms, which are inseparably tied to company names. The third part presents

information about the current legal definition of a company name and other important facts related to the use of a company name. This part also includes details regarding the German legal definition of a company name. Parts four and five define the basic functions and principles that characterise a company name. The sixth part contains an explanation of the creation of company names for individuals and legal entities. The final part of the Bachelor's work, part seven, describes in detail the protection of a company name, which is ensured by various legislation, particularly including Act No. 513/1991 Coll., the Commercial Code, as amended, and Act No. 370/2000 Coll., which is compared with the German legal definition of a company name. The contents of this Bachelor's work should contribute to clarification of the issues related to company names and their legal definition. Key words: company name, legal definition, functions and principles of a company name,

creation

of

a

company

name,

protection

of

a

company

name.

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 6 Úvod ........................................................................................................................................... 9 Zvolené metody zpracování...................................................................................................... 11 1

2

Historický vývoj právní úpravy obchodní firmy ............................................................. 12 1.1

Paříţská unijní úmluva ............................................................................................... 16

1.2

Právní úprava obchodního jména ............................................................................... 17

Základní pojmy firemního práva..................................................................................... 19 2.1

Firemní právo ............................................................................................................. 19

2.2

Nehmotný statek ......................................................................................................... 19

2.3

Podnikání .................................................................................................................... 21

2.4

Podnikatel ................................................................................................................... 21

2.5

Podnik ......................................................................................................................... 22

2.5.1 3

Odštěpný závod, organizační sloţka a provozovna podniku ............................ 23

Obchodní firma a její právní úprava ............................................................................... 24 3.1

Druhy obchodní firmy ................................................................................................ 26

3.2

Další pojednání o obchodní firmě .............................................................................. 27

3.2.1

Obchodní firma před vznikem obchodní společnosti (druţstva) ...................... 27

3.2.2

Uţívání obchodní firmy .................................................................................... 28

3.2.3

Obchodní firma a obchodní listiny ................................................................... 29

3.3

Zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku .......................................................... 30

3.3.1

Obchodní rejstřík .............................................................................................. 30

3.3.2

Povaha zápisů do obchodního rejstříku ............................................................ 31

3.3.3

Výhody zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku ................................. 32

3.4

Přechod, převod a změna obchodní firmy .................................................................. 33

3.4.1

Přechod práva k obchodní firmě fyzické osoby................................................ 34 6

3.4.2

Přechod práva k obchodní firmě právnické osoby ............................................ 34

3.4.3

Převod práva k obchodní firmě ......................................................................... 34

3.4.4

Změna obchodní firmy ...................................................................................... 35

3.5 4

5

6

7

Německá právní úprava obchodní firmy .................................................................... 35

Funkce obchodní firmy ................................................................................................... 37 4.1

Funkce individualizační ............................................................................................. 37

4.2

Funkce ochranná (zápovědní) .................................................................................... 37

4.3

Funkce garanční ......................................................................................................... 38

4.4

Funkce diverzifikační ................................................................................................. 38

4.5

Funkce propagační ..................................................................................................... 38

Zásady obchodní firmy ................................................................................................... 39 5.1

Zásada výlučnosti, resp. nezaměnitelnosti ................................................................. 39

5.2

Zásada pravdivosti (neklamavosti) ............................................................................. 42

5.3

Zásada jednotnosti ...................................................................................................... 43

5.4

Zásada přísnosti .......................................................................................................... 44

5.5

Zásada jasnosti ........................................................................................................... 44

5.6

Zásada legality ............................................................................................................ 44

5.7

Zásada firemní povinnosti .......................................................................................... 44

Tvorba obchodní firmy ................................................................................................... 45 6.1

Tvorba obchodní firmy fyzické osoby ....................................................................... 46

6.2

Tvorba obchodní firmy právnické osoby ................................................................... 47

6.3

Další pojednání o firemních dodatcích ....................................................................... 49

Ochrana obchodní firmy ................................................................................................. 52 7.1

Prameny práva k ochraně obchodní firmy obecně ..................................................... 52

7.2

Prameny práva k ochraně obchodní firmy speciálně.................................................. 54

7.3

Absolutní ochrana obchodní firmy ............................................................................. 58 7

7.3.1

Základní pojmy absolutní ochrany obchodní firmy .......................................... 58

7.3.2

Právní prostředky absolutní ochrany obchodní firmy ....................................... 60

7.4

Relativní ochrana obchodní firmy .............................................................................. 63

7.4.1

Základní pojmy relativní ochrany obchodní firmy ........................................... 63

7.4.2

Právní prostředky proti nekalé soutěţi .............................................................. 68

7.5

Příslušnost soudů ........................................................................................................ 70

7.6

Ochranná známka ....................................................................................................... 70

7.7

Německá právní úprava ochrany obchodní firmy ...................................................... 73

Závěr ......................................................................................................................................... 74 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 75 Seznam pouţitých zkratek ........................................................................................................ 78 Seznam příloh a grafických zobrazení...................................................................................... 79

8

Úvod Tématem mé bakalářské práce je „Obchodní firma, její právní úprava a ochrana“. Toto téma jsem si vybrala díky mému zájmu o tuto problematiku, se kterou jsem se setkala při studiu obchodního práva a při svém zaměstnání. Povaţuji pojem obchodní firma v oblasti obchodního práva a běţných podnikatelsko-obchodních vztazích za velice důleţitý a zajímavý. Hlavním důvodem mého výběru tohoto tématu byla skutečnost, ţe obchodní firma je v řadě případů institutem, který není veřejností chápán a také uţíván ve svém právním významu, který mu přiznává obchodní zákoník, a proto se jeví jako účelné předmětnou problematiku podrobněji vysvětlit. V současné době je pojem obchodní firma často zaměňován a nesprávně zmiňován. Obchodní firmu totiţ můţou a zároveň musejí uţívat pouze podnikatelé, kteří jsou zapsáni do obchodního rejstříku. Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku nemůţe být tento institut volně uţíván, jak se tak v dosavadní praxi děje. Pojem obchodní firma je často širokou veřejností chápan jako synonymum pro obchodní společnost. Ve velké míře tomuto faktu přispívají i média. V mé bakalářské práci se budu věnovat nejenom současné právní úpravě obchodní firmy, ale také jejímu historickému vývoji. Historický vývoj tohoto pojmu povaţuji za důleţitý ve snaze pochopit současnou právní úpravu tohoto pojmu. Úvodem bych chtěla uvést, ţe je nutné odlišovat obchodní firmu fyzických osob – podnikatelů a obchodní firmu právnických osob. V první části mé práce se budu zabývat historickým vývojem pojmu obchodní firma, který má na české území dlouholetou tradici a sahá aţ do roku 1863. Spolu s tím se zmíním o Paříţské unijní úmluvě z roku 1883, která je stěţejním dokumentem ochrany průmyslového vlastnictví, do kterého spadá i ochrana obchodního jména. V další kapitole vysvětlím pojem obchodní jméno, které od roku 1992 definoval obchodní zákoník v původním znění a které bylo počátkem roku 2001 nahrazeno, ne však zcela totoţným, pojmem obchodní firma. V dalších částech se budu zabývat jednotlivými základními pojmy firemního práva, spolu s teoretickými zásadami, které jsou spjaty s jednotlivými funkcemi obchodní firmy, které obchodní firma plní.

9

Jádrem mé práce jsou části tři a sedm, pojednávající o současné právní úpravě obchodní firmy dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely zák. č. 370/2000 Sb., a o její právní ochraně. Obchodní firma je chráněna několika právními předpisy, přičemţ stěţejním je právně obchodní zákoník. Tyto dvě části jsem zároveň doplnila o porovnání české právní úpravy obchodní firmy a její ochrany s právní úpravou německou. Důleţité kapitoly jsem ve své práci doplnila o několik soudních rozhodnutí, celou práci pak o několik příloh, které daný pojem objasňují a doplňují.

10

Zvolené metody zpracování V bakalářské práci se v úvodu věnuji historickému vývoji právní úpravy obchodní firmy, jádrem práce je pak současná právní úprava obchodní firmy. Tato právní úprava je dále porovnána s německou právní úpravou obchodní firmy. Teorii dále doplňují soudní rozhodnutí a praktické příklady.

11

1

Historický vývoj právní úpravy obchodní firmy Ráda bych na úvod přiblíţila historický vývoj právní úpravy obchodní firmy na

českém území, který sahá aţ do poloviny 19. století. Vývoj obchodního práva a jeho kodifikace na území současné České republiky byly silně ovlivněné rakouským a německým právem. O „vnějším označení“ se jiţ zmiňuje zákon č. 227/1859 ř. z., řád živnostenský, který ve svém § 44 definuje, ţe „živnostníci jsou zavázáni, užívati vhodného vnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích nebo svých bytech, a jsou oprávněni, užívati jiných prostředků návěstních.“1 Z § 45 je zřejmá povinnost zapsání firmy do obchodního rejstříku, jak je upravena předpisy obchodního zákona. Ochranu proti zlému uţívání vnějšího označení řeší § 46. Počátek právní úpravy obchodní firmy na českém území se datuje jiţ od roku 1863, kdy vznikla rozsáhlejší samostatná úprava obchodního práva, a to Obecný zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z., který byl přijat dne 17. prosince 1862 a nabyl účinnosti dne 1. července 1863. Institut obchodní firmy upravuje tento zákoník v čl. 15 aţ čl. 27. V čl. 15 upravuje Obecný zákoník obchodní firmu takto: „Firma kupcova jest jméno, pod kterýmž obchod provozuje a podpis svůj dává.“2 Z této definice vyplývá, ţe firma je jen jméno obchodníka. Dále čl. 16: „Kupec, který obchod svůj provozuje bez společníka anebo s tichým toliko společníkem, za firmu vésti může jediné rodinné (občanské) své jméno buď s příjmením anebo bez příjmení. K firmě nemůže připojovati žádného přídavku, kterýmž by se svazek společenský naznačoval. Jiné naproti tomu přídavky, jimiž se nevrubněji naznačují osoby nebo živnosti, jsou dovoleny.“3 Čl. 17 upravuje firmu veřejné společnosti obchodní, firmu společnosti komanditní a jména osob jiných, neţli společníků osobně ručících. Firmu společnosti akciové pak definuje čl. 18. V čl. 19 Obecný zákoník obchodní uvádí, ţe kaţdý kupec je povinen zapsat svou firmu do obchodního rejstříku u obchodního soudu, a to: „Každý kupec povinen jest, aby firmu svou u toho soudu obchodního, v jehož okrese závod jeho obchodní se nachází, vůli zapsání do register obchodních opověděl; i má ji spolu s osobním svým podpisem před

1 2 3

§ 44 - 46 zák. č. 227/1859 ř. z., řád ţivnostenský čl. 15 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní l. 16 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní

12

soudem obchodním napsati anebo napsání její ve spůsobě věrou opatřené podati.“4 V dalších článcích zákoník řeší také firmu odštěpného závodu, firmu s přídavkem v případě nabytí ţivnosti jiţ zřízenou smlouvou nebo dědictvím. Obecný zákoník obchodní z roku 1863 zakotvuje přímo v textu svých ustanovení několik dodnes platných zásad firemního práva, jako je např. zásada nezaměnitelnosti (čl. 20 zákona): „Každá nová firma má se zřetelně rozeznávati ode všech firem, ježto v témž místě anebo v též obci jsou, a jsou v registrech obchodních zapsány. Měl-li by některý kupec s jiným do register obchodních již zapsaným kupcem stejné jméno a příjmení, a chtěl-li by těchto jmen za firmu užívati, tehdy k ní připojiti má přídavek takový, kterýmž by se od firmy již zapsané zřetelně rozeznávala.“5 A zásada převodu firmy (čl. 23 zákona): „Firmu co firmu přenášeti na jiného bez živnosti obchodní, za nížto posud byla vedena, dovoleno není.“6 Čl. 27 stanovuje ochranu proti nedovolenému uţívání obchodní firmy takto: „Komuž se nedovoleným užíváním firmy na právu jeho ujma děje, může bezprávníka žalovati, aby dále té firmy nevedl a škodu mu nahradil. O tom, zdali se jaká škoda a v jaké míře stala, rozhodne soud obchodní podlé uznání svého. Soud obchodní může nařídit, aby nález byl na útraty odsouzeného veřejně vyhlášen.“7 Pro úplnost povaţuji za vhodné zmínit čl. 4, upravující pojem kupec: „Za kupce dle tohoto zákonníka pokládán budiž ten, kdo na živnost provozuje obchody.“8 Dále pak následující čl. 5, který doplňuje čl. 4, a to takto: „Daná o kupcích ustanovení platí rovněž o společnostech obchodních, jmenovitě též o společnostech akciových, které provozují obchody. Táž ustanovení platí také o veřejných bankách, co se dotýče obchodu, jejž provozují, bez ujmy nařízením pro ně vydaným.“9 „Po vzniku Československé republiky dne 28. října 1918 nebylo nutné nahradit dosavadní rakouské zákony novými, jelikož zákon o zřízení samostatného státu

4 5 6 7 8 9

čl. 19 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 20 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 23 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 27 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 4 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 5 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní

13

československého č. 11/1918 Sb. z. a n. nařídil mimo jiné, že dosavadní zákony a nařízení zůstávají v platnosti a úřady podle nich budou prozatím úřadovat a jednat.“10 Obecný zákoník obchodní z roku 1863 měl poměrně podrobnou úpravu a o jeho dobré propracovanosti svědčí i to, ţe na našem území platil aţ do 31. prosince 1950. Dne 1. ledna 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který tento obchodní zákoník zrušil a soukromé právo sjednotil na celém území do jedné kodifikace. Obchodní zákoník nebyl nahrazen a dá se říci, ţe v podstatě zanikl. Tímto zákoníkem byl na dlouhá léta utlumen vývoj obchodního práva. Občanský zákoník upravuje pouze v § 18 název právnické osoby: „Právnické osoby mají svůj vlastní název.“11 Zmiňuje se také o ochraně jména, příjmení, názvu a krycího jména v § 22: „Je-li někdo zkrácen ve svých právech tím, že někdo jiný neprávem užívá jeho jména, příjmení, názvu nebo krycího jména, může se domáhat, aby od toho bylo upuštěno.“12 Postupem času neustále vzrůstala potřeba zákona upravujícího hospodářské vztahy. Proto v roce 1964 vstoupil v účinnost zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. „Hospodářský zákoník však nelze považovat za předpis obchodního práva. Řešil zejména socialistickou hospodářskou soustavu a vztahy mezi socialistickými organizacemi a státem. Tento zákoník v původním znění se ve svých ustanoveních o obchodní firmě nezmiňoval, pouze v § 108 definuje název organizace jako jednu z povinných náležitostí zápisu do podnikového rejstříku.“13 Aţ novelou č. 103/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje hospodářský zákoník, se na krátký čas vrací do českého právního řádu a obchodního práva pojem obchodní název (firma), který je upraven v § 5 této novely. V citované úpravě byla firma pouze synonymem institutu “obchodní název“, který jednotně museli pouţívat všichni podnikatelé. Pojem obchodní název (firma) je v § 5 definován jako „název, pod kterým organizace provozuje svou podnikatelskou činnost, název se musí zřetelně lišit od jiných obchodních názvů (firem).

10 11 12 13

Dostupný z www: § 18 zák. č. 141/1950 Sb., občanský zákoník § 22 zák. č. 141/1950 Sb., občanský zákoník § 108 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník

14

Do podnikového rejstříku nesmí být zapsán název, který by mohl uvádět v omyl svou zaměnitelností. Zanikne-li organizace, zaniká právo k jejímu obchodnímu názvu (firmě).“14 „Tento obchodní název (firma) se musel zřetelně lišit od jiných obchodních názvů (firem), nesměl působit klamavě a nesměl být zaměnitelný s jiným obchodním názvem (firmou) jiného podnikatele a musel obsahovat údaj, o jakou organizační právní formu, popřípadě druh organizace jde. Dále se zmiňuje o nedovoleném užívání názvu (firmy) a o vystoupení společníka z obchodní společnosti v případě, že jeho jméno je obsaženo v obchodním názvu (firmě).“15 Povaţuji za vhodné zmínit další důleţitý pramen v tomto období a tím jsou příslušná ustanovení zákona č. 105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů. Tento zákon ve svém § 8 odlišoval obchodní název (firmu) od jména a příjmení občana. „Obchodní název (firma) se skládá z příjmení podnikatele, popřípadě z dodatku zamezujícího zaměnitelnost.“16 Stěţejním pramenem obchodního práva je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 1992. Obchodní zákoník ve své původní úpravě zavedl nový pojem „obchodní jméno“. Obchodní jméno bylo definováno v § 8 tohoto zákona jako „název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti.“17 Pojem „obchodní jméno“ přetrval aţ do novely tohoto zákona. Velké mnoţství podstatných změn přinesla novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 370/2000 Sb., a nabyla účinnosti dne 1. ledna 2001. Tato novela byla svým rozsahem velmi obsáhlá a jednou z jejích podstatných změn byla změna termínu „obchodní jméno“ na nový termín „obchodní firma“. Institut obchodní firmy upravuje § 8 aţ § 12 zákona. Nebyly zde provedeny pouze terminologické změny, došlo i k rozlišení podnikatelů zapsaných a nezapsaných do obchodního rejstříku. „Obchodní firmou se podle § 8, odst. 1 rozumí „název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou

14 15 16 17

§ 5 odst. 1, zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění novely č. 103/1990 Sb. § 5 odst. 2, 3 a 4, zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění novely č. 103/1990 Sb. § 8 zák. č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů § 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

15

firmou. § 8 odst. 2 definuje, že na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě.“18 Jiţ méně známá je novela obchodního zákoníku č. 501/2001 Sb., tzv. technická novela, která nabyla účinnosti dnem 31. prosince 2001. Tato novela je velmi rozsáhlá a v převáţné

části

odstraňuje

chyby

obsaţené

v předchozí

novele

obchodního

zákoníku č. 370/2000 Sb. Doplňuje také § 8 pojednávající o obchodní firmě.

1.1 Pařížská unijní úmluva Ustanovení § 12 a § 44 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, upravují ochranu obchodní firmy a nekalosoutěţní jednání, k čemuţ Českou republiku zavazuje stockholmské nejnovější znění Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (zvaná Paříţská unijní úmluva) ze dne 20. března 1883, která byla do našeho právního řádu inkorporována Vyhláškou ministerstva zahraničních věcí č. 64/1975 ze dne 13. ledna 1975. Tato Listina o přístupu ČSSR byla uloţena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví dne 22. září 1970. Tato úmluva jiţ byla v minulosti několikrát revidována, a to v Bruselu, ve Washingtonu, v Haagu, v Londýně, v Lisabonu a dne 14. července 1967 ve Stockholmu. Paříţská unijní úmluva z roku 1883 je mnohostranná mezinárodní úmluva, která vznikla na základě snahy o získání řádné ochrany průmyslových práv občanů, jak v příslušném tuzemském státě, tak i v jiných státech. Dnes má tato úmluva více jak 100 členů a tyto smluvní státy tvoří tzv. Paříţskou unii. „Tato úmluva je stěžejním dokumentem ochrany průmyslového vlastnictví, který definuje ve svých článcích následující instituty: patenty, užitné modely, průmyslové vzory, tovární a obchodní známky, známky služeb,

18

§ 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

16

obchodní jména, údaje o původu zboží, označení původu zboží, potlačování nekalé soutěže.“19 Obchodní jméno je v Paříţské unijní úmluvě chráněno v čl. 8, podle kterého je tato ochrana zabezpečena ve všech unijních zemích, aniţ by bylo třeba je přihlašovat nebo zapisovat; nerozhoduje, zdali je, či není částí tovární nebo obchodní známky. Dále čl. 9 této úmluvy definuje, ţe kaţdý výrobek, který je nedovoleně označen tovární nebo obchodní známkou nebo obchodním jménem, bude při dovozu do unijních zemí zabaven. Za povšimnutí stojí dále č. 10, který ukládá povinnost unijním zemím zajistit příslušníkům Evropské unie účinnou ochranu proti nekalé soutěţi.

1.2 Právní úprava obchodního jména Právní

úpravu

firemního

práva

obsahovala

ustanovení

§

8

aţ

§

12

zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v původním znění, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1992. Zákonodárce tímto zákoníkem upustil od pojmu obchodní firma, který v našem právním řádu zavedla novelizace hospodářského zákoníku z roku 1990, a tím tak nepřímo umoţnil nepřesné názvosloví především ekonomického jazyka. Tento obchodní zákoník ve svém původním znění definoval pojem „obchodní jméno“, které mělo poněkud jiný význam neţ obchodní firma. Obchodním jménem se rozumí podle ustanovení § 8 zákona název, pod kterým podnikatel činil právní úkony při své podnikatelské činnosti. Obchodní jméno bylo tedy označení pro: a) jméno a příjmení fyzické osoby s případným dodatkem odlišujícím osobu podnikatele nebo druh podnikání, b) název obchodních společností a druţstev, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku s případným dodatkem označujícím jejich právní formu, c) název, pod kterým byla zřízena právnická osoba, která se nezapisuje do obchodního rejstříku.

19

Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění Vyhlášky ministerstva zahraničních věcí ČSSR ze dne 13. ledna 1975

17

Podle tohoto ustanovení je obchodním jménem jméno, které slouţí k podepisování při uskutečňování právních úkonů. Obchodní zákoník nevázal pojem obchodního jméno na ţádnou registraci. Ve skutečnosti však registrováno bude na základě faktického uţívání obchodního jména a činění právních úkonů poté, co před tím vzniklo podnikatelské oprávnění jako předpoklad oprávněného výkonu podnikatelské činnosti a uţívání obchodního jména a za zákonem stanovených podmínek vzniku podnikatelské činnosti a to nejen provedením zápisu do obchodního rejstříku, nýbrţ i do ţivnostenského rejstříku nebo do jiné zákonem dané evidence. Ustanovení § 12 ObchZ v původním znění upravuje právní ochranu obchodního jména, coţ je v souladu s čl. 8 Paříţské unijní úmluvy z roku 1883, která nás zavazuje k ochraně obchodního jména. Obchodní jméno bylo tedy zákonným označením podnikatelů aţ do 31. 12. 2000, neboť od 1. 1. 2001 vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. a pojem „obchodní jméno“ byl nahrazen pojmem „obchodní firma“.

18

2

Základní pojmy firemního práva V mé bakalářské práci budu pouţívat několik základních pojmů, které bych chtěla

na úvod zmínit a připojit k nim jejich právní význam dle ObchZ.

2.1 Firemní právo „Obsahem firemního práva je právo jeho subjektu obchodní jméno (dnes obchodní firmu) užívat, nakládat s ním v mezích stanovených zákonem (pozitivní složka) a ostatní z užívání shodného nebo zaměnitelného označení vyloučit (negativní složka). K právu užívat obchodní jméno přistupuje povinnost obchodní jméno mít a užívat ho v podobě, v jaké bylo protokolováno. Dispoziční právo spočívá v právu udělovat souhlas s užíváním obchodního jména a v právu obchodní jméno převést. Z obchodního zákoníku také vyplývá požadavek, aby při všech jednáních majících právní důsledky (tzn. vznikají-li z nich práva a povinnosti) uváděl své obchodní jméno přesně tak, jak je zapsáno v obchodní rejstříku.“20

2.2 Nehmotný statek Z odborného pohledu nese nehmotný statek několik následujících znaků: „a) nehmotný statek je duševní povahy a jeho vnímání či užívání není závislé na hmotném zachycení, b) nehmotný statek může vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů, a to bez újmy na jeho podstatě, c) převod práva k nehmotnému statku je u většiny případů zcela vyloučen nebo alespoň omezen.“21 V odborné literatuře se často setkáme s různým systémem třídění práv k nehmotným statkům, i z hledisek jiných; jednoduše ho lze však rozdělit do dvou základních skupin: „I. Nehmotné statky, které nejsou způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů a které nejsou ocenitelné ekonomickými kategoriemi. Do této kategorie zařadíme:

20 21

Lochmanová, L. Práva na označení - obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vyd. Praha: ORAC, 1997, s. 23 JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001, s. 17

19

1. Předměty osobního práva na ochranu fyzických osob a právnických osob: a) osobnost fyzické osoby, b) název právnické osoby, c) dobrá pověst právnické osoby. 2. Předměty autorského práva a práv výkonných umělců: a) literární, umělecká a vědecké díla, b) umělecké výkony, 3. Předměty průmyslových tvůrčích práv s propůjčováním majetkových práv: a) vynálezy, b) užitné vzory, c) průmyslové vzory a jiné předměty tvůrčích práv. II. Nehmotné statky, které jsou způsobilé být předměty občanskoprávních vztahů, a které jsou ocenitelné ekonomickými kategoriemi. Do této kategorie řadíme: 1. Předměty průmyslových práv na označení: a) obchodní firmy, b) ochranné známky, c) označení původu výrobků. 2. Předměty jiných průmyslových práv: a) obchodní tajemství, informace, b) zlepšovací návrhy, c) know how. 3. Předměty ostatních průmyslových práv: a) zvukové a obrazové záznamy, b) rozhlasové a televizní pořady, c) osobní údaje v informačních systémech. Nehmotný statek je tak dnes považován za nehmotný předmět právních vztahů. Pravdou však je, že ne všechny jsou předmětem práv. Jsou jimi jen ty, pro které vývoj společenských vztahů vytvořil podmínky pro jejich zvláštní právní úpravu.“22

22

JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001, s. 19

20

2.3 Podnikání Institut podnikání upravuje § 2 ObchZ, který uvádí, ţe „podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku“. Tato definice pojmu podnikání vykazuje několik uvedených znaků, tzn. samostatnost, soustavnost, uskutečňování vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosaţení zisku. Tyto znaky musejí být splněny kumulativně; a)

samostatností

podnikatelské

činnosti

rozumíme

samostatné

rozhodování

podnikatele bez příkazů jiné osoby, b) ze soustavnosti vyplývá trvalejší charakter podnikatelské činnosti, za podnikání se nepovaţuje činnosti výjimečná či nahodilá, c) uskutečňování vlastním jménem vylučuje např. zastupování podnikatele na základě plné moci; takovou činnost za podnikání nelze povaţovat, d) vlastní odpovědnost znamená, ţe podnikatel odpovídá za své závazky sám; při porušení těchto závazku nese on sám za toto porušení plnou odpovědnost, e) účelem podnikatelské činnosti je získat majetkový prospěch ve formě dosaţeného zisku. Podnikání je tedy oprávněná činnost, kterou lze provádět na základě příslušného oprávnění. Jestliţe tedy někdo vykonává činnost, která nevykazuje znaky podnikání nebo nemá-li k této činnosti příslušné oprávnění, jedná se o neoprávněné podnikání a nelze takovou činnost povaţovat za podnikání podle obchodního zákoníku.

2.4 Podnikatel K dalším základním pojmům firemního práva bezesporu patří termín podnikatel. Podnikatelem podle ObchZ je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku – podle tohoto ustanovení je podnikatelem kaţdá osoba zapsaná v obchodním rejstříku bez ohledu na to, zda je zapsána na základě právní povinnosti či na základě své vlastní vůle. Pod tímto pojmem můţeme chápat jak osoby fyzické, tak osoby právnické, b) osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění, tj. na základě ţivnostenského listu či na základě koncese v souladu se zák. č. 455/1991 Sb.,

21

o ţivnostenském podnikání, které vydá oprávněný ţivnostenský úřad. Zákonodárce zde jasně určuje, ţe osoby musí toto příslušné oprávnění fakticky získat, c) osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Jedná se zde o podnikatelské činnosti na základě ustanovení § 3 zák. č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, kterými jsou tzv. svobodná povolání, jako jsou např. činnosti lékařů, advokátů, soudní exekutorů, notářů, znalců, auditorů, daňových poradců, dále činnosti bank, pojišťoven, směnáren, penzijních fondů, ale také např. provozování námořní dopravy či letišť a mnohé další. Podnikatelské činnosti těchto osob upravují zvláštní právní předpisy, tudíţ nejsou povaţovány za ţivnosti, které upravuje ţivnostenský zákon. Povolení k těmto podnikatelským činnostem vydávají příslušné profesní komory, kde jsou tyto osoby také zaregistrovány. U podnikatelské činnosti např. v rámci advokacie v České republice, je touto profesní komorou tzv. Česká advokátní komora. d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, který upravuje činnost zemědělských podnikatelů. Zemědělským podnikatelem je podle ustanovení § 2e odst. 1 tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosaţení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem. Pokud jde o osobu fyzickou, musí tato osoba splňovat několik dalších zákonem uvedených podmínek, např. dosaţení věku 18 let, mít způsobilost k právním úkonům a další.

2.5 Podnik Zákonnou definici podniku nalezneme v ustanovení § 5 ObchZ, který stanoví, ţe podnik je soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu slouţit. Tato definice je co nejrozsáhlejší, aby zahrnovala všechny představitelné sloţky podniku. Podnik je třeba chápat jako věc hromadnou, tj. věc, která zahrnuje vše, co náleţí k podniku. V tomto případě je i obchodní firma součástí této věci.

22

2.5.1 Odštěpný závod, organizační složka a provozovna podniku Tyto tři pojmy definuje ustanovení § 7 ObchZ. Odštěpný závod je podle odstavce 1 definován jako organizační sloţka podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Při provozování odštěpného závodu se uţívá obchodní firmy podnikatele s dodatkem, ţe jde o odštěpný závod. Odstavec druhý § 7 ObchZ upravuje obdobné postavení jiné organizační sloţky podniku, a to takové organizační sloţky podniku, u které zákon stanoví, ţe se zapisuje do obchodního rejstříku. Provozovnou se dle § 7 odstavce 3 ObchZ rozumí prostor, v němţ je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níţ můţe být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení.

23

3

Obchodní firma a její právní úprava Právní význam termínu firma byl odvozen od latinského firmare – stvrzovati. Tento

termín se do našeho právního řádu opět vrátil po více neţ 50 letech novelou ObchZ č. 370/2000 Sb., účinnou od 1. 1. 2001, kdy tento termín upravoval rakouský obchodní zákoník, který na našem území platil aţ do roku 1950. Firemní právo od počátku upravují ustanovení § 8 aţ 12 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obchodní firmu řadíme mezi nehmotné statky a právo k ní patří mezi tzv. práva průmyslového vlastnictví. Obchodní firma je pro podnikatele velmi významná, a to zejména, je-li jeho podnikání prosperující. V tomto případě se jeho obchodní firma stává důleţitým mechanismem k dosahování výhodnějšího postavení podniku a jeho výrobků v hospodářské soutěţi, vede ke zvyšování prodeje nabízených produktů a sluţeb, k vyšší konkurenceschopnosti a goodwillu podnikatelského subjektu, jak na tuzemském, tak zahraničním trhu. Firma se během existence podniku stává významnou individualizační a hospodářskou hodnotou, s čímţ je spojena klientela podniku. V neposlední řadě významně přispívá k plnění hospodářských cílů. Současnou právní úpravu firemního práva upravují § 8 až § 12 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. Obchodní firma je zakotvena v § 8, a to takto: „v § 8 odst. 1 je obchodní firma (dále jen "firma") definována jako „název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. § 8 odst. 2 dále určuje, že na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě;

právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou,

pod svým jménem a příjmením, a je-li právnickou osobou, pod svým názvem. U jména a příjmení nebo názvu může podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži.“23 Z výše uvedeného ustanovení vyplývá,

23

§ 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

24

„že obchodní firma je ve smyslu § 8 odst. 1 ObchZ, svým obsahem užší než dřívější obchodní jméno, jelikož obchodní firmu má pouze ten podnikatel, který je zapsán v obchodním rejstříku, zatímco nezapsaní podnikatelé ji vůbec nemají (na rozdíl od obchodního jména, které podle předchozí výše uvedené právní úpravy měli mít všichni podnikatelé). Jestli je zápis podnikatele do obchodního rejstříku upraven obchodním zákoníkem či jiným právním předpisem (např. u obchodních společností a družstev) anebo podnikatel požádal sám o zápis do obchodního rejstříku, (např. podnikatel-fyzická osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění), není přitom v tomto případě rozhodující.“24 § 8 ObchZ tedy rozlišuje podnikatele na dvě základní skupiny, a těmi jsou: 1) podnikatelé, kteří mají obchodní firmu, protoţe jsou zapsáni do obchodního rejstříku a jsou povinni činit právní úkony pod svou firmou (dle ustanovení § 8 odstavec 1 ObchZ). Na tyto podnikatele se vztahují ustanovení o obchodní firmě podle § 8 aţ § 12, 2) podnikatelé, kteří nemají obchodní firmu, protoţe nejsou zapsáni v obchodním rejstříku a jsou tedy povinni činit právní úkony pod svým jménem a příjmením (jsou-li fyzickými osobami) nebo pod svým názvem (jsou-li právnickými osobami, např. sdruţení právnických osob, občanská sdruţení). Na tyto podnikatele se tedy nevztahují ustanovení o obchodní firmě; k jejich ochraně slouţí a) ustanovení o nekalé soutěţi, a to § 44 ObchZ a násl., kdy za nejtypičtější skutkovou podstatu lze povaţovat vyvolání nebezpečné záměny dle § 47 ObchZ a b) ustanovení § 11 ObčZ a násl., jsou-li fyzickými osobami a ustanovení § 19b ObčZ, jsou-li právnickými osobami. Institut „obchodní firma“ tedy nemůţe být těmito podnikateli nezapsanými do obchodního rejstříku volně uţíván, jak se v praxi často děje (dle ustanovení § 8 odstavec 2 ObchZ). Podle věty druhé ustanovení § 8 odst. 1 ObchZ je podnikatel povinen činit právní úkony pod svou firmou. To tedy znamená, ţe podnikateli zapsanému v obchodním rejstříku je výslovně uloţena povinnost firmu uţívat při svém právním jednání, popř. v jiných zákonem stanovených případech. Podnikatel tedy pod svou firmou uzavírá např. smlouvy nebo vystupuje před soudy a jinými správními orgány.

24

Večerková, E. Obchodní firma a nekalá soutěţ. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, vol. 16, no. 1, s. 31

25

3.1 Druhy obchodní firmy § 9 ObchZ definuje tzv. „novou firmu“, to znamená, ţe stanoví pravidla tvorby obchodní firmy u fyzických osob, obchodních společností, druţstev a právnických osob. Obchodní zákoník tedy ve svém ustanovení § 9 rozlišuje několik druhů obchodních firem, tj.: § 9 odst. 1 určuje, ţe firmou fyzické osoby musí být vţdy její jméno a příjmení (dále jen "jméno"). Firma fyzické osoby můţe obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání. Z uvedeného vyplývá, ţe pro fyzické osoby stanovuje zákonodárce tzv. firmu osobní. Obchodní firmu, jejíţ kmen není tvořen jménem a příjmení fyzické osoby, by neměl rejstříkový soud či jiný registrující orgán vůbec připustit. Zákon tedy připouští pouze dodatek k firemnímu kmeni, který odlišuje osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tvorba nové firmy je úzce spjata s právem nekalé soutěţe, proto klamavou obchodní firmou by se podnikatel dopustil nekalosoutěţního jednání. V tomto případě by se mohlo jednat o následující skutkové podstaty nekalé soutěţe: vyvolání nebezpečné záměny, klamavá reklama, klamavé označení zboţí a sluţeb a parazitování na pověsti. § 9 odst. 2 definuje, ţe firmou obchodní společnosti nebo druţstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Firmou právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu a která vznikla před tímto zápisem, je její název. Součástí firmy právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu. Toto ustanovení tedy upravuje firmu právnických osob, které se zapisují do obchodního rejstříku, jako jsou např. obchodní společnosti, druţstva a státní podniky. Pro všechny jednoznačně platí, ţe jejich obchodní firmou je jejich název zapsaný do obchodního rejstříku, přičemţ jejich zakladatelé nemají zákonem předem určený kmen obchodní firmy a mohou si tedy na rozdíl od fyzických osob vybrat jakoukoli firmu. „Zakladatelé však mají povinnost připojit obligatorní dodatek o právní formě. Právní předpis většinou jednoznačně stanoví, jaká je podoba tohoto dodatku (viz. příslušná ustanovení o jednotlivých typech společností, ale i zvláštní zákony, jako je např. zákon o státním podniku).“25

25

Pelikánová, I., Kobliha, I., Kometář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 - § 55. Linde Praha, 1994, s. 52

26

Jakousi zvláštností je obchodní firma určená přímo zákonem, kterou mají subjekty, které vznikají dle zvláštního zákona, kterými jsou např.: - Státní fond kultury České republiky - vzniká na základě zák. č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, - České dráhy – vzniká na základě zák. č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, - Pozemkový fond České republiky – vzniká na základě zák. č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky a další. Povaţuji za vhodné zmínit se také o přechodném ustanovení obchodního zákoníku, a to čl. VIII, druhá věta bod 4 zák. č. 370/2000 Sb., které definuje, ţe podnikatelé jsou povinni přizpůsobit svoji firmu poţadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti. Nic dalšího však z tohoto ustanovení nevyplývá, zejména ani sankce za nesplnění povinnosti v dané lhůtě.

3.2 Další pojednání o obchodní firmě 3.2.1 Obchodní firma před vznikem obchodní společnosti (družstva) Sloţitou otázkou je problém existence obchodní firmy před vznikem obchodní společnosti (druţstva), tedy před jejím zápisem do obchodního rejstříku. Právo k obchodní firmě totiţ vzniká okamţikem zápisu do obchodního rejstříku. Ve skutečnosti však zakladatelé činí právní úkony jiţ po zaloţení subjektu, tudíţ před zápisem do obchodního rejstříku. „V souladu s ustanovením § 64 ObchZ upravujícím jednání osob jménem založené (příp. ještě nezaložené) společnosti, tehdy může jít o jednání pod budoucí firmou společnosti, bude-li v obchodním rejstříku zapsána právě tato firma společnosti. Přestože do okamžiku zápisu budoucího podnikatele do obchodního rejstříku nelze vůbec hovořit o obchodní firmě, můžeme z ustanovení § 64 ObchZ vyvodit následující závěry: 1) právní úkony těch, kteří jednali jménem společnosti před jejím vznikem, jsou od počátku právními úkony společnosti, pokud jí byly schváleny do tří měsíců od vzniku, tj. od zápisu do obchodního rejstříku; 2) název společnosti před jejím vznikem je zřejmě možné považovat za obchodní firmu, pokud byla společnost po svém vzniku z těchto jednání zavázána od počátku a do rejstříku byla zapsána s tímto názvem. V jiných případech bychom o firmě a její ochraně uvažovat nemohli 27

– např. pokud by již založená obchodní společnost změnila před zápisem do rejstříku svůj název nebo pokud by ještě nezaložená společnost uvedla ve společenské smlouvě jiný název než ten, pod nímž již určité osoby před založením společnosti jednaly.“26

3.2.2 Užívání obchodní firmy Obchodní firma je jedním ze zákonem stanovených způsobů označování podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku. Ve skutečnosti je však pojem „obchodní firma“ často nesprávně interpretován, a to např. v případech, kdy se hovoří o tom, ţe firma nabízí, firma zprostředkovala, na firmu byla podána ţaloba, firma zaměstnává atd., coţ tedy není v souladu s obchodním zákoníkem. Firma je pouze označení podnikatele. To znamená, ţe např. soukromí podnikatelé, tj. podnikající fyzické osoby, ať jsou či nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, firmami dle právní terminologie určitě nejsou. Mylně se však tento pojem v podnikatelské praxi pouţívá jako označení nějaké právní formy podnikání. Jako názorný příklad chybné interpretace pojmu „firma“ ve veřejných médiích, se kterým se můţeme všichni běţně setkat, mohu uvést dva známé internetové portály v ČR. Pod odkazem „FIRMY“ uveřejňují veškeré podnikatelské subjekty v ČR bez ohledu na to, zda jsou či nejsou tyto subjekty zapsány v obchodním rejstříku. Jestliţe podnikatel uvádí svou firmu např. v reklamních sloganech, kdy se podnikatel zaměří přímo na propagaci určitého výrobku, nebrání nic tomu, aby pouţil zkrácené formy své obchodní firmy, a to ve zkratce nebo formou nějakého doplňku. Jiná situace ale nastává za předpokladu, ţe podnikatel bude jednat s obchodními partnery, úřady a jinými správními orgány. Na tomto místě je nezbytné, aby podnikatel uváděl svou obchodní firmu přesně tak, jak je zapsána do obchodního rejstříku. Největší význam nesprávného označení obchodní firmy můţe mít dopad zejména při jednání podnikatele před soudy. „Obecně platí, že zjistí-li soud, že firma, kterou je označen jeden z účastníků soudního řízení, neodpovídá firmě zapsané v obchodním rejstříku do té míry, že neumožňuje přesnou identifikaci účastníka, jde o neurčité podání, které je nutno opravit, k čemuž účastníka vyzve předseda senátu příslušného soudu. V závazkových vztazích mezi účastníky nemají nedostatky označení zpravidla tak závažné důsledky. Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001, publikovaný v Soudní judikatuře č. 2/2002) nepřesnosti v označení účastníka smlouvy, které 26

Večerková, E. Obchodní firma a nekalá soutěţ. Časopis pro právní vědu a praxi, 2008, vol. 16, no. 1, s. 32

28

neznemožňují přesnou identifikaci jejích účastníků, nezpůsobují neplatnost smlouvy. I takové nepřesnosti však mohou způsobit ve vzájemných vztazích smluvních stran určité problémy, zejména tehdy, jestliže dojde ke sporu mezi účastníky a podnikatel žalující ze smlouvy použije v žalobě označení žalovaného tak, jak se uvádí ve smlouvě – což je v obchodních vztazích velmi obvyklé – přičemž žalovaný je ve smlouvě nepřesně označen. Je proto velmi důležité při uzavírání smlouvy přesně, v souladu s aktuálním výpisem z obchodního rejstříku, označit ve smlouvě oba (všechny) její účastníky.“27 Nesprávné uţívání obchodní firmy je moţno sankcionovat následujícími způsoby, na základě ustanovení: a) obchodní zákoníku podle § 12 ObchZ, b) obchodního zákoníku podle § 44 ObchZ o nekalé soutěţi (týká se všech soutěţitelů), d) ţivnostenského zákona (zák. č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání), a to odebráním ţivnostenského listu nebo koncesní listiny nebo jejich pozastavení, e) zákona o ochraně spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele), který se vztahuje na prodej výrobků a upravuje určité podmínky podnikání, a to tak, aby byla zaručena ochrana spotřebitele. Např. ustanovením § 16 tohoto zákona zákonodárce ukládá prodávajícímu povinnost vydat na ţádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí sluţby s uvedením několika povinných náleţitostí. Jednou z těchto povinných náleţitostí je údaj o jménu a příjmení nebo názvu nebo obchodní firmě prodávajícího.

3.2.3 Obchodní firma a obchodní listiny Stejně tak, jak zavedla harmonizační novela ObchZ do našeho právního řádu nový pojem „obchodní firma“, zavedla i nový pojem „obchodní listiny“. Je nutno upozornit, ţe tyto dva pojmy spolu úzce souvisí. Obchodními listinami se totiţ podle ustanovení § 13a odst. 1 ObchZ rozumí objednávky, obchodní dopisy, faktury, smlouvy, ale také internetové stránky, které musejí obsahovat zákoníkem dané náleţitosti. Jednou z těchto náleţitostí je údaj o obchodní firmě, je-li podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel, který není zapsán do obchodního rejstříku, uvádí jméno a příjmení nebo název.

27

Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. ASPI Praha, 2005, s. 63

29

S tímto

ustanovením

obchodního

zákoníku

přímo

souvisí

ustanovení

§ 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1991 Sb., o přestupcích, kde je zakotvena skutková podstata přestupku. „Toho se dopustí ten, kdo poruší povinnost uvádět na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu údaje o své obchodní firmě, a nemá-li ji, o jménu a příjmení nebo názvu, sídle nebo místu podnikání, zápisu do obchodního rejstříku včetně spisové značky, podnikatelé nepsaní v obchodním rejstříku údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni, popřít o zápisu organizační složky podniku nebo podniku zahraniční osoby do obchodního rejstříku, včetně spisové značky. Za porušení této povinnosti lze uložit pokutu do 50 000,-- Kč a zákaz činnosti do 1 roku.“28

3.3 Zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku Význam zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku vzrostl novelou obchodního zákoníku, jelikoţ ustanovení ObchZ o obchodní firmě a ochraně obchodní firmy platí pouze pro podnikatele, kteří jsou zapsáni v obchodním rejstříku.

3.3.1 Obchodní rejstřík Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Je veden v elektronické podobě. Obchodní rejstřík vede k tomu zvláštním právním předpisem (ustanovení § 200a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) určený soud (dále jen „rejstříkový soud“). „Rejstříkový soud vede pro každého zapsaného podnikatele, organizační složku podniku, podnik zahraniční osoby anebo jeho organizační složku zvláštní vložku. Rejstříkový soud zveřejní zápis do obchodního rejstříku, jeho změnu či výmaz, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po zápisu.“29 Obchodní rejstřík je kaţdému přístupný a kaţdý má právo do něj nahlíţet a pořizovat si kopie a výpisy. Pro obchodní rejstřík tedy v tomto případě platí, ţe jeho právní úprava je ovládána tzv. formálním principem publicity. Princip materiální publicity spočívá v tom, ţe stav zapsaný v obchodním rejstříku bude vůči tomu, kdo jedná v důvěře v jeho zápis,

28 29

§ 24 odst. 1 a 2 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 27 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

30

povaţován za skutečný platný právní stav. Součástí obchodního rejstříku je podle ustanovení § 27 odst. 3 ObchZ sbírka listin, do které se zakládají zákonem stanovené listiny týkající se zapisovaných osob. V současné době se do obchodního rejstříku se zapisují: a) obchodní společnosti (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost) a druţstva, b) zahraniční osoby podle § 21 odst. 4 ObchZ (mají na našem území podnik nebo organizační sloţku), c) fyzické osoby, které jsou podnikateli a mají bydliště v České republice, a osoby podle § 21 odst. 5 ObchZ, které podnikají na území České republiky, pokud o zápis poţádají, d) další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis, e) fyzická osoba, která je podnikatelem ve smyslu ObchZ, se zapíše do obchodního rejstříku vţdy, jestliţe výše jejích výnosů nebo příjmů sníţených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku 120 000 000 Kč (postačí, jestliţe tato výše přesáhla stanovenou částku v jednom z uvedených období o takovou částku, ţe průměr za obě období přesahuje stanovený limit), f) státní podniky. Zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku lze podat pouze na závazném formuláři, který vydalo Ministerstvo spravedlnosti na základě zmocnění obsaţeného v ustanovení § 32 odst. 4 ObchZ. Povinnost podat návrh na zápis na závazném formuláři neplatí dle ustanovení § 32 odst. 5 ObchZ pro řízení týkající se státních podniků, právnických osob veřejného práva zřízených zvláštním právním předpisem a v případech, kdy se zápis provádí nebo mění z úřední povinnosti. Návrh na zápis lze podat v listinné nebo elektronické podobě.

3.3.2 Povaha zápisů do obchodního rejstříku a) konstitutivní charakter zápisu do OR – právní jednání je účinné zápisem do obchodního rejstříku; právní jednání je platné, ale účinky se odkládají aţ na okamţik zápisu do obchodního rejstříku. Těmito účinky se zakládá, mění nebo zaniká určitá právní skutečnost, která nastane, aţ příslušným zápisem do obchodního rejstříku (např. zápis

31

obchodní firmy, prvozápis obchodní společnosti, zápis prokury či prokuristy, zvýšení základního kapitálu a další), b) deklaratorní charakter zápisu do OR – některé z právních skutečností vznikají bez ohlednu na zápis do obchodního rejstříku; zápisem se pouze oznamuje (deklaruje) a uveřejňuje jiţ proběhnuvší událost (např. zápis změny v osobě statutárního orgánu nebo společníka, zápis změny bydliště u podnikající fyzické osoby a další).

3.3.3 Výhody zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku Pokud bychom si poloţili otázku na začátku naší podnikatelské činnosti, zda pro nás bude výhodný zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku, mohli bychom uvést několik zásadní odpovědí: a) podnikatel-fyzická osoba, která poţádá o zápis do obchodního rejstříku, získá tímto zápisem obchodní firmu, k níţ bude náleţet absolutní ochrana dle ustanovení § 8 aţ § 12 ObchZ, b) jmenovat prokuristu na základě plné moci a zakotvit účinek prokury v obchodním rejstříku, c) zápisem do obchodního rejstříku se podnikatel stává věrohodnějším vůči obchodním partnerům, d) moţný zájem jiných podnikatelů o koupi ekonomicky prosperujícího podniku včetně jeho obchodní firmy, e) existence obchodní firmy plní funkci určité záruky pro třetí osoby, neboť je pro ně jednoznačné, kdo ručí za závazky podnikatele podepsané jeho obchodní firmou. Zápis podnikatele – fyzické osoby do obchodního rejstříku z praxe: Podnikatel – fyzická osoba bude ţádat o zápis do obchodního rejstříku u rejstříkového soudu vedeného krajským soudem. Bude se jednat o krajský soud, v jehoţ obvodu má podnikatel místo podnikání. Podnikatel – fyzická osoba (navrhovatel) je povinen: a) vyplnit formuláře vydané Ministerstvem spravedlnosti, těmi jsou: „Předmětem návrhu na zápis fyzické osoby jsou následující skutečnosti“ (příloha č. 1), spolu s „Návrh na zápis nebo zápis změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku“ (příloha č. 2), ve kterých 32

podnikatel jako navrhovatel uvede základní údaje o zapisovaných skutečnostech, které jsou např.: obchodní firma, adresa bydliště, identifikační číslo a další ostatní skutečnosti (informace, sdělení, návrhy rejstříkovému soudu), které jsou ze zákona povinné anebo je chce navrhovatel uvést z vlastní vůle, informace o prokuře či odštěpném závodu či organizační sloţce. Je-li navrhovatel zastoupen v řízení o zápis do obchodního rejstříku advokátem, je povinen přiloţit k návrhu plnou moc, která musí obsahovat úředně ověřený podpis tohoto navrhovatele. Dále navrhovatel v návrhu uvede, ţe se jedná o prvozápis obchodní firmy. Tyto formuláře musí být opatřeny úředně ověřeným podpisem navrhovatele a soudním poplatkem, který v tomto případě činí 6000,-- Kč, b) doloţit úředně ověřené oprávnění k podnikatelské činnosti, c) doloţit listinu osvědčující právní původ uţívání místností, v nichţ je umístěno místo podnikání navrhovatele, d) doloţit výpis z katastru nemovitostí osvědčující vlastnické právo k prostorám, v nichţ je umístěno místo podnikání, a pokud není vlastníkem, souhlas (spolu)vlastníka těchto prostor. Tento návrh má moţnost navrhovatel odeslat doporučenou korespondencí či ho odevzdat osobně na podatelnu příslušného rejstříkového soudu. Rejstříkový soud rozhodne do 5 pracovních dní o tomto návrhu a: a) navrhovatel obdrţí oznámení o zápisu, b) navrhovatel obdrţí výzvu k doplnění údajů k jiţ předloţenému návrhu.

3.4 Přechod, převod a změna obchodní firmy Ustanovení § 11 ObchZ upravuje tzv. „starou firmu“. Tento institut staré firmy vznikl jako důsledek významné hospodářské hodnoty podniku, která v průběhu existence tohoto podniku neustále narůstá. Je důleţitým prostředkem individualizace, na níţ je vázána klientela podniku. „Jestliže dojde ke změně vlastníka podniku, má nabyvatel mimořádný zájem na zachování původní firmy. Přestože je tedy zachování firmy i v případě převodu nebo přechodu podniku na jiného vlastníka v rozporu s principem pravdivosti firmy, je významným zájmem podnikatelů, aby stará firma byla dovolena.“30

30

Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 – 55. Linde Praha, 2003, s. 142

33

3.4.1 Přechod práva k obchodní firmě fyzické osoby Přechod staré firmy fyzické osoby upravuje ustanovení § 11 odst. 1 ObchZ. Přechod práva k firmě je vázán na dědění podniku. „Užívat obchodní firmu (tedy nechat si ji zapsat do obchodního rejstříku) může jenom dědic podniku (bez ohledu na to, zda je fyzickou nebo právnickou osobou) a předpokladem pro to je od 1. ledna 2001 výslovný souhlas zůstavitele nebo dědiců. To je třeba chápat tak, že zůstavitel může tento souhlas zahrnout do závěti nebo jen může dát jiným způsobem, jenž však musí být výslovný. Jestliže v tomto směru zůstavitel žádnou vůli nevyjádří, je možné nahradit jeho souhlas souhlasem dědiců. Zákon užívá množného čísla, což bude třeba chápat tak, že všichni dědicové by měli souhlasit s tím, aby „nabyvatel podniku provozoval podnik pod starou firmou. Bude to ovšem znamenat, že i jeden nesouhlasící dědic může zabránit zápisu staré firmy. Také výslovný nesouhlas zůstavitele trvání staré firmy zabrání a dědicové ani jednomyslně souhlasící tomu nemohou zabránit.“31 V případě přechodu firmy fyzické osoby bude vţdy povinný nástupnický dodatek.

3.4.2 Přechod práva k obchodní firmě právnické osoby Přechod staré firmy právnické osoby je definován v ustanovení § 11 odst. 3 ObchZ: „Firma právnické osoby přechází na nástupnickou právnickou osobu s podnikem, zaniká-li původní právnická osoba bez likvidace a nástupnická firmu převezme.“32 ObchZ na tomto místě řeší přechod práva k obchodní firmě při zániku právnické osoby bez likvidace, a to tedy při sloučení, splynutí nebo rozdělení obchodních společností nebo druţstev. Má-li nástupnická právnická osoba jinou právní formu, musí být změněn dodatek v souladu s její právní firmou, jak obecně ukládá § 9 odst. 2, poslední věta.

3.4.3 Převod práva k obchodní firmě Převod firmy je jak pro fyzické osoby – podnikatele, tak pro právnické osoby upraven stejně jako přechod, a to v ustanovení § 11 odst. 1 ObchZ. Z toho ustanovení vyplývá, ţe pro smluvní nabytí podniku, ať je nabyt od osoby fyzické nebo právnické a bez ohledu na to, kde je nabyvatelem, platí totéţ, co pro dědění, tzn. povinnost nástupnického dodatku

31 32

Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 – 55. Linde Praha, 2003, s. 143 § 11 odst. 3 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

34

a souhlasu právního předchůdce. Ustanovení § 11 odst. 4 pak stanoví, ţe „převod firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. Převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací.“33

3.4.4 Změna obchodní firmy Změnu obchodní firmy upravuje ObchZ ve svém § 11 odst. 2 následovně: „je-li podnikatelem fyzická osoba, která změnila své jméno, může používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím nové jméno.“34

3.5 Německá právní úprava obchodní firmy V posledních letech se stále rychleji rozvíjejí obchodní vztahy mezi členskými státy EU, a to s sebou přináší nutnost znalosti obchodního práva těchto zemí. Ráda bych tedy ve své bakalářské práci zmínila např. právní úpravu německé obchodní firmy. Pokud budeme hledat právní úpravu obchodní firmy v rámci německého obchodního práva,

nalezneme

ji

stejně

jako

v české

právní

úpravě

v obchodním

zákoníku

v tzv. Handelsgesetzbuch. Obchodní firma je v německém HGB upravena v ustanoveních § 17 aţ § 26. Obchodní firmu definuje v § 17 HGB takto: „1) Die Firma eines Kaufmann ist der Name, unter dem er im Handel seine Geschäfte und die Unterschrift abgibt. 2) Ein Kaufmann kann unter seiner Firma klagen und verklagt Arden. 1)Obchodní firma obchodníka je jméno, pod nímž provozuje v podnikání své obchody a jímž se podepisuje. 2)Obchodník může pod svou obchodní firmou podávat žaloby a být žalován.“35 Z definice obchodní firmy v § 17 HGB vyplývá, ţe obchodník je povinen uţívat svou obchodní firmu v obchodních a právních vztazích a pod svou obchodní firmou být ţalován či ţalovat jiného. Německý HGB dále definuje ve svém § 18 obchodní firmu fyzické osoby, která je stejně, jako v českém obchodním zákoníku, tvořena křesním jménem a příjmením obchodníka s přípustnými dodatky slouţícími k rozlišení osoby nebo podniku obchodníka.

33 34 35

§ 11 odst. 4 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. § 11 odst. 2 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. JUDr. Aleš, M. Německé obchodní právo pro obchodní praxi. Linde Praha, 1995, s. 26 a 27

35

HGB dále upravuje v § 19 obchodní firmu veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, v § 20 pokračování při změně obchodní firmy, v § 22 pokračování při nabytí podniku, v § 23 zákaz prázdného převodu, v § 24 pokračování při vstupu nebo vystoupení společníka, v § 25 ručení nabyvatele při pokračování v uţívání obchodní firmy a v § 26 promlčení nároků vůči předchozímu vlastníku. § 29 HGB vypovídá o tom, ţe stejně jako v českém právu mají obchodní firmu pouze obchodníci zapsaní do obchodního rejstříku. Německé obchodní právo téţ uţívá několik zásad. Jednou z nich je zásada nezaměnitelnosti obsaţená v § 30 HGB. Její německá úprava se však vztahuje pouze na odlišení obchodní firmy v tomtéţ místě nebo v téţe obci, oproti české úpravě, kdy se nezaměnitelnost váţe na všechny obchodní firmy na území České republiky.

36

4

Funkce obchodní firmy Abychom mohli povaţovat výklad o obchodní firmě na ucelený, je třeba uvést několik

jejích základní funkcí, které obchodní firmu charakterizují. Těmito funkcemi jsou: „funkce individualizační, ochranná (zápovědní), garanční, diverzifikační a propagační.“36

4.1 Funkce individualizační Dle mého názoru je tato funkce obchodní firmy nejvýznamnější, jelikoţ je podstatnou při odlišení od ostatních podnikatelů a umoţňuje identifikovat určitý subjekt na trhu. Poskytuje informaci o tom, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu, o jakou právní formu se jedná v případě právnické osoby, chrání zájmy všech podnikatelů, odběratelů a spotřebitelů a umoţňuje snadnou orientaci v trţním prostředí. Díky této funkci je rovněţ pro třetí osoby jednoznačné, kdo ručí za závazky podnikatele podepsané jeho obchodní firmou a s kým vstupují do právního vztahu.

4.2 Funkce ochranná (zápovědní) Tato ochranná funkce je úzce spjata s funkcí individualizační. Téţ můţeme říci, ţe s ní přímo souvisí i zásada nezaměnitelnosti obchodní firmy. Kaţdý podnikatel, který je zapsán v obchodním rejstříku a tudíţ má obchodní firmu, je chráněn ustanovením § 12 ObchZ. Na základě těchto ustanovení se podnikatel můţe proti neoprávněnému uţivateli obchodní firmy domáhat, aby se takového neoprávněného uţívání zdrţel a odstranil závadný stav, vydal bezdůvodné obohacení nebo se můţe domáhat přiměřeného zadostiučinění. Jiní podnikatelé dále pak nesmějí uţívat firmu shodnou či zaměnitelnou, coţ upravuje ustanovení § 10 ObchZ.

36

Lochmanová, L. Práva na označení -obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vyd. Praha: ORAC, 1997, s. 10

37

4.3 Funkce garanční Kaţdá obchodní firma je pro širokou veřejnost, především však pro dodavatele, odběratele, příp. další obchodní partnery, zárukou určité kvality svých výrobků a sluţeb, spolehlivosti, serióznosti a likvidity.

4.4 Funkce diverzifikační Tato funkce úzce souvisí s funkcí individualizační a klade důraz na nezaměnitelnost obchodní firmy podnikatele a její rozlišitelnost od ostatních obchodních firem na trhu.

4.5 Funkce propagační Dá se říci, ţe bychom tuto funkci mohli přirovnat k funkci garanční, ale tato funkce spíše směřuje k vyvolání např. zvýšených sympatií či většímu zájmu o konkrétní firmu, vyráběné výrobky či poskytované sluţby v konkurenčním prostředí jiných podnikatelských subjektů. Dále můţe navodit pocit vyšší kvality a důvěry. V neposlední řadě můţe být pro tuto obchodní firmu výhodou v konkurenčních vztazích. Nebojím se ale tvrdit, ţe přehnaná, někdy aţ příliš vtíravá propagace, můţe působit naopak negativně a tím v konečném důsledku obchodní firmu spíše poškodit.

38

5

Zásady obchodní firmy Ve firemním právu se realizuje několik obecných zásad, které by měl mít kaţdý, nejen

podnikatelský subjekt, na paměti při tvorbě, interpretaci a právní úpravě obchodní firmy. Obchodní zákoník uvádí výslovně v ustanovení § 10 odst. 1, pouze dvě zásady, kterými jsou: a) zásada výlučnosti, resp. nezaměnitelnosti a b) zásada pravdivosti (neklamavosti). Existují však i další zásady platné pro obchodní firmu, které sice obchodní zákoník výslovně neuvádí, ale je třeba je dovodit ze samotné povahy a funkce obchodní firmy. Těmito ostatními zásadami jsou např.: c) zásada jednotnosti, d) zásada přísnosti e) zásada jasnosti, f) zásada legality, g) zásada firemní povinnosti.

5.1 Zásada výlučnosti, resp. nezaměnitelnosti Pokud nahlédneme do Obecného obchodního zákoníku z roku 1863, zjistíme, ţe tuto zásadu výlučnosti definuje jiţ tento zákoník, a to ve svém čl. 20 takto: „Každá nová firma má se zřetelně rozeznávati ode všech firem, ježto v témž místě anebo v též obci již jsou, a jsou registrách obchodních zapsány. Měl-li by některý kupec s jiným do register obchodních již zapsaným kupcem stejné jméno a příjmení, a chtěl-li by těchto jmen za firmu užívati, tehdy k ní připojiti má přídavek takový, kterýmž by se od firmy již zapsané zřetelně rozeznávala.“37 Zásady výlučnosti je v současné právní úpravě obchodního zákoníku zakotvena v § 10 odst. 1, a to takto: „Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu. U fyzické osoby postačí zpravidla k odlišení uvedení jiného místa podnikání. Má-li fyzická osoba stejné

37

čl. 20 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní

39

jméno s jiným podnikatelem působícím v témže místě, je povinna doplnit ve firmě údaj o jménu dostatečně odlišujícím dodatkem ve smyslu § 9 odst. 1.“38 Účelem této zásady je odlišení podnikatele od ostatních jiţ existujících podnikatelů. Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele, a to na celém území České republiky. V praxi můţe docházet k případům, kdy dva podnikatelé uţívají shodnou či zaměnitelnou obchodní firmu. V tomto případě má právo na ochranu obchodní firmy ten, kdo tuto obchodní firmu uţíval dříve, a to na základě jejího zápisu do obchodního rejstříku (disponoval tzv. časovou prioritou). Pokládám v tento moment za vhodné zde přiblíţit rozsudek Vrchního soudu v Praze, jako příklad tzv. časové priority: Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 233/92: „Arbitrážní žádostí domáhal se žalobce Jan Novák, podnikající pod obchodním jménem Jan Novák-PRIVAT TOUR, L., vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému (s. r. o. PRIVAT TOUR, L.) bylo uloženo ihned se zdržet nedovoleného užívání obchodního jména a provést výmaz společnosti z podnikového rejstříku. Svůj návrh odůvodnil tím, že podle rozhodnutí ONV L. č.j. 2674/90/R/Hoř ze dne 17. 10. 1990 podniká žalobce v oboru služeb cestovní kanceláře pod obchodním názvem PRIVAT TOUR, je majitelem kombinované ochranné známky, zapsané ve spisu FÚV č….. Od července 1991 ve stejném oboru činnosti podniká i žalovaný pod shodným obchodním jménem, a to v rozporu s ust. § 5 odst. 1 a § 119 d)odst. 2a HZ a zák. č. 174/1988 Sb., čímž dochází k poškození žalobce. Krajský soud, na něhož přešla pravomoc k rozhodnutí sporu, rozsudkem z 18. 6. 1992 zavázal žalovaného upustit od používání obchodního názvu PRIVAT TOUR a provézt výmaz tohoto názvu z obchodního jména jeho firmy ve lhůtě do 10 dnů od právní moci rozsudku. V další části výroku pak soud zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce podle rozhodnutí ONV v L. č.j. 2674/90 z 13. 9. 1990 podniká v oboru služeb cestovní kanceláře pod obchodním názvem PRIVAT TOUR. Z dohody ze dne 30. 10. 1990 o tzv. neformálním sdružení soukromých podnikatelů (v oboru cestovních kanceláří) s názvem PRIVAT TOUR, jehož členy byl jak žalobce, tak společníci žalovaného a další podnikatelé, je zřejmé, že název PRIVAT TOUR používali i další podnikatelé, členové

38

§ 10 odst. 1 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

40

sdružení. Podle usnesení okresního soudu zn. Sro 513 z 3. 7. 1991 k témuž dni vznikla s. r. o. PRIVAT TOUR-cestovní kancelář, L., jejímiž společníky byli 2 z členů tzv. neformálního sdružení. Soud dále zjistil, že jak žalobce (12. 7. 1991), tak žalovaný (20. 12. 1991) si podali u FÚV žádost o zápis shodné ochranné známky kombinované PRIVAT TOUR L. Soud prvního stupně z uvedených zjištění vyvodil závěr, že žalobci přísluší ochrana jeho obchodního jména ve smyslu ust. § 5 odst. 1 HZ, žalobci je třeba poskytnou ochranu ve smyslu ust. § 119 e) HZ. Žalovaný napadl rozsudek svým včasným odvoláním z 10. 7. 1992, v němž uvedl historii vzniku

tzv.

neformálního

sdružení

soukromých

podnikatelů,

která

se

formovala

od července 1990, žalobce pak bez vědomí ostatních, tajně, si sám nechal zapsat do své registrace obchodní jméno PRIVAT TOUR dne 13. 9. 1990. Podle názoru odvolatele nelze aplikovat úpravu § 5 HZ o ochraně obchodního jména i na soukromé podnikatele, registrované u obecních úřadů. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve smyslu ust. čl. III. odst. 1 zák. č. 24/1993 Sb., podle ust. § 212 a násl. OSŘ přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud si především ověřil, zda v současné době trvá potřeba ochrany práv žalobce. Zjistil, že žalobce, dříve soukromý podnikatel podle zák. č. 105/1990 Sb., je majitelem koncesní listiny přísl. Živnostenského úřady č.j. 00/1279/92/F/La z 29. 4. 1992, podle níž podniká pod obchodním jménem Jan Novák – PRIVAT TOUR v oboru služeb cestovní kanceláře. Je dále prokázáno, že shodné obchodní jméno mu bylo povoleno již při změně registrace soukromého podnikatele, povedené ONV v L. dne 13. 9. 1990. Žalovaný vznikl zápisem do podnikového rejstříku dne 3. 7. 1991. Odvolací soud další skutková zjištění učiněná soudcem prvního stupně, zejména týkající se tzv. neformálního sdružení soukromých podnikatelů, považuje za dostatečná, za správné pak i závěry, které soud prvního stupně z těchto zjištění vyvodil. Zejména je třeba zdůraznit, že žalobce neztratil právo na ochranu obchodního názvu (firmy) ani v průběhu své účasti v tomto volném sdružení, a po ukončení této účasti. Je mylný názor odvolatele, že obchodní název, který si zvolil soukromý podnikatel v souladu s ust. zák. č. 105/1990 Sb., není chráněn. Tato ochrana byla poskytována takovému obchodnímu názvu podle § 5 HZ, působnost HZ na soukromé podnikatele je dána ust. § 1 odst. 1 HZ ve znění novely zák. č. 103/1990 Sb. Vzhledem k časové prioritě žalobce, totožnosti oboru a místa podnikání, byl v době podání návrhu na zahájení řízení důvodný jeho nárok na zdržení se nedovoleného užívání obch. názvu a odstranění závadného stavu podle ust. § 5 a 119 d) HZ, v současné době pak tato důvodnost trvá vzhledem s ust. § 10, 12 a 47 ObchZ.

41

Pokud tedy soud prvního stupně svým rozsudkem zavázal žalovaného k zdržení se užívání slova PRIVAT TOUR a k jeho odstranění z jeho obchodního jména, nelze tomuto závěru vytknout pochybení. Odvolací soud však v souladu s novou terminologií a postupy při zápisech do obchodního rejstříku považoval za potřebné výrok rozhodnutí v jeho první části upravit, resp. odstranit určitou nepřesnost (žalovaný sám provést výmaz svého obchodního jména v obchodním rejstříku nemůže).“39 Důleţitým aspektem této zásady je v tomto případě dojem vnímaný běţným spotřebitelem. Obchodní firma musí být odlišná nejen psanou podobou, ale i zvukovou. V tomto případě bych uvedla jako příklad zaměnitelných firem tyto: „Cerstar, s. r. o.“ a „Kerstar, s. r. o.“ Jednoznačně zaměnitelné obchodní firmy jsou např. v případě, ţe mají shodný kmen i dodatek označující právní formu, např. „Kolmann, spol. s r. o.“ a „Kolmann, s. r. o.“. Abychom si tedy byli jisti dostatečnou odlišností naší obchodní firmy, je třeba nahlédnout do obchodního rejstříku, kde zjistíme, zda naše obchodní firma není zaměnitelná s jinou obchodní firmou.

5.2 Zásada pravdivosti (neklamavosti) Tato zásada je upravena v obchodním zákoníku v ustanovení § 10 odst. 1 tak, ţe obchodní firma nesmí působit klamavě. Toto ustanovení přináší do obchodního zákoníku aţ novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb. Obchodní firma tedy nesmí poskytovat nepravdivé informace, které by mohly způsobit nepřesný a nesprávný dojem o tom, o jakého podnikatele se jedná, či jakou činností se zabývá a zároveň nesmí působit klamavě. Na základě této zásady si můţeme dovodit, ţe z obchodní firmy musí být zcela jasné, zda se jedná o podnikatele fyzickou osobu či právnickou osobu a jaká je právní forma této osoby. Pokud má obchodní firma představovat určitým způsobem předmět podnikání, musí být tento předmět v souladu s činností zapsanou v obchodním rejstříku příslušné obchodní firmy.

39

Macek, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěţe. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 12

42

Není tedy v souladu se zásadou pravdivosti, kdyţ obchodní firma obchodní společnosti zní „Velká potravinářská, s. r. o.“ a přitom se tato společnost zabývá výrobou gumových pneumatik pro automobilový průmysl.

5.3 Zásada jednotnosti Ze zásady jednotnosti obchodní firmy je patrné, ţe podnikatel je nositel pouze jedné obchodní firmy, a to té, pod kterou je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. U obchodních společností, druţstev a jiných právnických osob, je to jeden název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Z výše uvedeného vyplývá, ţe např. obchodní společnost nesmí být v obchodním rejstříku zapsána pod více neţ jedním názvem. Je moţné uţívat jak plné znění obchodní firmy, tak zkratku obchodní firmy, která je spolu s plným zněním obchodní firmy zapsána do obchodního rejstříku. Např. Investiční a poštovní banka, akciová společnost, má v obchodním rejstříku vedle tohoto plného znění obchodní firmy zapsané také zkrácené znění, tj. „IPB., a. s.“40

Zobrazení č. 1 – Výpis z obchodního rejstříku

40

Dostupný z www:

43

5.4 Zásada přísnosti Pro firmu fyzické osoby, obchodní společnosti, druţstva a jiných právnických osob jsou stanovena přesná pravidla, jak obchodní firmu tvořit. Tato pravidla jsou zakotvena v § 9 odst. 1 a 2 ObchZ. Od těchto ustanovení se nelze odchýlit. Obchodní firmu, která by nebyla v souladu s těmito ustanoveními, by neměl obchodní rejstřík vůbec zapsat.

5.5 Zásada jasnosti Obchodní firma měla být v právních úkonech a jednáních vyjádřena jasně, bez úprav, zkracování nebo vypuštění jejích částí. Firma nesmí jakýmkoliv způsobem uvádět v omyl obchodní partnery a ostatní širokou veřejnost.

5.6 Zásada legality Všechny osoby mající obchodní firmu jsou povinni dodrţovat pravidla týkající se obchodní firmy, a to dle ustanovení § 8 aţ § 12 ObchZ. Tato ustanovení upravují pravidla pro tvorbu obchodní firmy, její přechod, převod a ochranu. Obchodní firma nesmí být tvořena ani uţívána v rozporu se zákonem.

5.7 Zásada firemní povinnosti Firemní povinnost pro podnikatele plyne z ustanovení § 8 odst. 1. „Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku musí mít ze zákona obchodní firmu, nezáleží na jeho vůli, zda si ji „přeje“ mít či nikoli.“41 Podnikatel je dále povinen činit právní úkony pod svou firmou.

41

Lochmanová, L. Základy obchodního práva. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 27

44

6

Tvorba obchodní firmy Obchodní firma se skládá z firemního kmene a firemního dodatku. Právní předpisy

mohou v závislosti na druhu podnikání určit povinný obsah obchodní firmy, a to jak firemního kmene, tak firemního dodatku. Firemní kmen – jde o takovou část obchodní firmy, kterou lze pokládat za základní a podstatnou a podle které lze identifikovat podnikatele. Podle obsahu firemního kmene můţeme dělit obchodní firmu na osobní, věcnou, fantazijní a smíšenou: a) osobní firma podává informace o osobě podnikatele. Osobní firmu tvoří především podnikatelé – fyzické osoby zapsaní do obchodního rejstříku, jejichţ firma musí být tvořena podle § 9 odst. 1 ObchZ, a to bez moţnosti jakékoli výjimky. Obchodní firmou fyzické osoby můţe být pouze jméno a příjmení, přičemţ jiný charakter můţe mít pouze obchodní dodatek této osoby. Rejstříkový soud ani jiný registrující orgán by neměl jinou obchodní firmu fyzické osoby, neţ která je tvořena jménem a příjmením, vůbec připustit. Příklad: osobní firma fyzické osoby – „Kamila Kovaříková“; osobní firma právnické osoby „Jan Nejedlý, spol. s r. o.“ nebo „Petr Tulis, a. s.“, b) věcná firma dává určitý obraz o předmětu a charakteru podnikatelské činnosti příslušného podnikatele. Příklad: „Vodní stavby, a. s.“ nebo „Zemědělské zásobování, spol. s r. o.“, c) fantazijní firma nepodává informace o osobě podnikatele nebo předmětu podnikání

a

fantazijním

firma

je

v převáţné

části

pojmem

abstraktním.

Příklad: „Gabernus a. s.“ nebo Merkur s. r. o.“, d) smíšená firma je převáţně kombinací výše uvedených firem, zejména pak firmy osobní a věcné. Příklad: „Petr Tichý – pokrývačství“ nebo „Karel Suchý – Jukos“. Firemní dodatek – obsahuje údaje doplňující firemní kmen a slouţí k bliţší identifikaci podnikatele. V souladu s právní úpravou v obchodním zákoníku lze firemní dodatky dělit na obligatorní (povinné) a fakultativní (nepovinné): a) obligatorní dodatky jsou dodatky, které předepisuje zákon a jsou jimi např. označení právní formy u obchodních společností, dodatek odlišující fyzickou osobu – podnikatele působícím v témţe místě (tato osoba je povinna na základě § 10 odst. 1 ObchZ

45

ve firmě doplnit dostatečně odlišující dodatek ve smyslu § 9 odst. 1 ObchZ), nástupnický dodatek, dodatek o příslušnosti koncernu a dodatek právnické osoby v likvidaci; b) fakultativní dodatky jsou dodatky, které jsou dobrovolné a vztahují se na fyzické osoby – podnikatele ve smyslu § 9 odst. 1 ObchZ, pomocí kterých podnikatel dodrţí zásadu výlučnosti a nezaměnitelnosti obchodní firmy.

6.1 Tvorba obchodní firmy fyzické osoby Obchodní firmou fyzické osoby zapsané do obchodního rejstříku je vţdy její jméno a příjmení (tzv. kmen obchodní firmy) a to na základě ustanovení § 9 odst. 1 ObchZ. Obchodní firma fyzické osoby však můţe obsahovat i fakultativní dodatek, který odliší osobu podnikatele nebo druh podnikání. Pokud je jméno a příjmení podnikatele nezaměnitelné se jménem jiného podnikatele, pak není nutnost připojení dodatku. Opakem je ale situace, kdy je jméno a příjmení podnikatele shodné nebo zaměnitelné se jménem a příjmením jiného podnikatele. V tomto případě je připojení dodatku obligatorní a plní funkci rozlišovací. Obchodní firma fyzické osoby s dodatkem můţe být vytvářena v podstatě čtyřmi způsoby - ke kmeni obchodní firmy můţe být uveden: a) osobní dodatek, který, jak vyplývá z jeho názvu, odlišuje osobu podnikatele od jiných podnikatelů. Obchodní firma s osobním dodatkem tedy můţe v praxi vypadat takto: „Josef Novák ml.“ nebo „Josef Novák st.“ nebo „Josef Novák senior“ nebo „Josef Novák junior“ apod. b) věcný dodatek, který odlišuje podnikatele z hlediska předmětu podnikání např. „Josef Novák, autodoprava“. c) smíšený dodatek, který představuje kombinaci obou předchozích dodatků. To bude praktické zejména tam, kde dvě fyzické osoby se stejným jménem a příjmením, např. otec a syn, budou podnikateli zapsanými v obchodním rejstříku a budou podnikat ve stejném oboru činnosti. V takovém případě bude účelné a nutné odlišit je od sebe navzájem smíšeným dodatkem, kdy celá obchodní firma můţe být např. ve tvaru „Josef Novák, mladší – autodoprava“ apod. d) fantazijní dodatek, „kterým je zapotřebí rozumět dodatek, který se nevztahuje ani k osobě podnikatele, ani k druhu podnikání. Tuto konstrukci umožňuje ustanovení § 8 odst. 2 ObchZ. Obchodní firma v tomto případě vedle kmene může obsahovat jakýkoliv 46

smíšený dodatek, který nemá výše uvedenou rozlišovací funkci, takže obchodní firma může znít např. takto: „Josef Novák, Trading“, Josef Novák, Also“ apod.“42 Zákon nevylučuje ani to, aby firmu fyzické osoby tvořilo jméno a příjmení a všechny zákonem dovolené druhy dodatků. I kdyţ by tím byla zachována nezaměnitelnost této obchodní firmy, byla by tato firma příliš dlouhá a ztrácela na přehlednosti pro ostatní spotřebitele.

6.2 Tvorba obchodní firmy právnické osoby Obchodní zákoník v ustanovení § 9 odst. 2 upravuje obchodní firmu: 1) obchodních společností nebo druţstev a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku. Obchodní firmou je v tomto případě podle ustanovení § 9 odst. 2 ObchZ název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. V tomto ustanovení obchodní zákoník upravuje obchodní firmy právnických osob, které se do obchodního rejstříku zapisují s konstitutivním účinkem zápisu (tzn. účinnost právního jednání je vázána na zápis do obchodního rejstříku; právní jednání je platné, účinky se však odkládají aţ na okamţik zápisu do obchodního rejstříku). Jedná se i o právnické osoby, které se do obchodního rejstříku zapisují na základě zvláštních právních předpisů, ke kterým patří především státní podniky. Název těchto obchodních společností nebo druţstev a dalších právnických osob se skládá z kmene a dodatku. Obchodní zákoník nestanoví konkrétní podobu tohoto kmene, proto tento kmen můţe být libovolný a zákonodárce dává v jeho tvorbě zakladatelům úplnou volnost. Můţe být popřípadě tvořen i jmény společníků. Zákon však u výše zmíněných osob nařizuje připojení obligatorního dodatku ke kmeni, kterým podle § 9 odst. 2 musí být označení jejich právní formy, a to v podobě, jakou umoţňuje zákon, tj.: - „podle § 77 ObchZ firma veřejné obchodní společnosti musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“, „veř. obch. spol.“ nebo „v. o. s.“. Obsahuje-li firma jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí dodatek „a spol.“, - podle § 95 ObchZ firma komanditní společnosti musí obsahovat označení „komanditní společnost“, „kom. spol.“ nebo „k. s.“,

42

Dostupný z www: http://www.iporadce.cz/SubPages/OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=3709&zor=1

47

- podle § 107 ObchZ firma společnosti a ručením omezeným musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, „spol. s r. o.“ nebo „s. r. o.“, - podle § 154 odst. 2 ObchZ firma akciové společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“, „akc. spol.“ nebo „a. s.“, - podle § 221 odst. 3 ObchZ firma družstva musí obsahovat označení „družstvo“, - podle § 1 odst. 4 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, obchodní firma družstevní záložny musí obsahovat označení „spořitelní a úvěrní družstvo“ nebo „družstevní záložna“ nebo „spořitelní družstvo“ nebo „úvěrní družstvo“. Toto označení je oprávněna používat pouze právnická osoba založená podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. To znamená, že u spořitelních a úvěrních družstev musí dodatek označující právní formu namísto pojmu „družstvo“ obsahovat uvedená označení,“43 - podle § 4 odst. 3 písm. b) zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku, zakládací listina státního podniku musí obsahovat obchodní firmu zakládaného podniku a firma státního podniku musí obsahovat označení „státní podnik“ nebo „s. p.“, 2) právnických osob, které se zapisují do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu a které vznikly před tímto zápisem. Na rozdíl od první skupiny se tyto právnické osoby zapisují do obchodního rejstříku s deklaratorním účinkem zápisu (tzn. právní skutečnost vzniká bez ohledu na zápis do obchodního rejstříku; zápisem se pouze zveřejňuje a oznamuje jiţ proběhnuvší událost). Pro tuto druhou skupinu osob na rozdíl od první platí zásada firemní přísnosti, protoţe jejich obchodní firmou můţe být jen název, jejţ měly jiţ před zápisem do obchodního rejstříku. Z výše zmíněného lze tedy dovodit, ţe se jedná o název, pod kterým byly tyto právnické osoby zřízeny, a to přímo zvláštním zákonem. Jedná se např. o zaměstnanecké pojišťovny, Středisko cenných papírů, Fond národního majetku, Pozemkový fond ČR apod. Obchodní firma těchto osob se tedy skládá ze dvou obligatorních částí, kterými je obchodní kmen a dodatek, označující jejich právní formu. Z ustanovení § 9 odst. 2 totiţ můţeme dovodit, ţe připojením obligatorního dodatku, označujícího právní formu, se vztahuje k oběma skupinám právnických osob.

43

Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 167

48

6.3 Další pojednání o firemních dodatcích Obchodní společnost si musí vybrat pouze jednu podobu dodatku, která bude zapsána spolu s kmenem obchodní firmy do obchodního rejstříku. Zákon neumoţňuje uţívání dvou různých dodatků. „Z judikatury: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 3 Cmo 27/96: Z § 154 odst. 2 ObchZ v návaznosti na § 9 odst. 2 ObchZ vyplývá, že akciová společnost si musí vybrat jedno z označení právní formy – „akciová společnost“ nebo zkratku „akc. spol.“ nebo „a. s.“ – které je jako dodatek součástí jejího obchodního jména; dvě nebo i tři uvedená označení vedle sebe nejsou přípustná. (Pozn. Autora: podle právní úpravy platné od 1. ledna 2001 jde o obchodní firmu).“44 Pokud by právnická osoba chtěla začít uţívat zkrácené podoby dodatku, musela by stejně jako u změny firemního kmene podat návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku. K návrhu na zápis změny obchodní firmy či firemního dodatku se dokládá rozhodnutí o příslušné změně zakladatelského dokumentu příslušné právnické osoby. Obligatorní dodatky, označující právní formu právnické osoby, se musejí uvádět pouze v českém jazyce, zatímco kmen obchodní firmy mohou právnické osoby vytvořit i v jazyce cizím. „Diskutuje se o tom, zda dodatek označující právní formu právnické osoby musí být umístěn až za kmenem její firmy nebo zda může být umístěn jinde. Zda např. může firma družstva znít „Zemědělské družstvo Kaplany“ nebo musí znít „Zemědělské družstvo Kaplany, družstvo“. Soudím, že není podstatné, v které části firmy právnické osoby – podnikatele je umístěno označení právní formy. Účelem úpravy dodatku deklarujícího právní formu právnické osoby totiž je upozornit třetí osoby na to, jakými pravidly se řídí poměry této právnické osoby; a k naplnění tohoto účelu dochází již pouhým začleněním označení formy právnické osoby do její firmy. Naproti

44

Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 167

49

tomu by bylo nepřípustné např. označení akciové společnosti jako „Výrobní družstvo Alfa, a. s.“, neboť takové označení by bylo klamavé.“45 „Ustanovení § 11 odst. 6 ObchZ díky harmonizační novele ObchZ umožňuje, aby firmy podnikatelů, jejichž podniky náleží k témuž koncernu, obsahovaly shodné prvky, obsahují-li současně dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li navzájem dostatečně rozlišitelné. Formy takových podnikatelů pak mohou například znít „Bariko, strojírenská, koncernový podnik“ apod.“46 Obchodní zákoník řeší i důsledky změn firmy v důsledku právního nástupnictví. Tak podle ustanovení § 11 odst. 1 ObchZ můţe ten, kdo zdědí podnik, podnikat pod dosavadní firmou. V tomto případě však k tomuto musí zůstavitel dát výslovný souhlas. Takový podnikatel pak musí připojit k dosavadní firmě nástupnický dodatek. Zůstavitel tento souhlas můţe udělit v závěti nebo i dříve pro případ smrti. „Právní úprava pamatuje i na změnu jména podnikatele (podnikatelky), fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku, a to v souvislosti se sňatkem. Tato osoba může nadále používat dřívější jméno, ale s dodatkem obsahujícím nové jméno.

Pokud jde o ženu

podnikatelku, musí použít při vytváření firmy jména, které ji v době tvorby obchodní firmy náleží. Tudíž např. vdaná žena musí užívat přijaté jméno od manžela a nemůže v obchodní firmě užívat své příjmení za svobodna.“47 Dalším druhem dodatku, který ObchZ uvádí v ustanovení § 70 odst. 2, se týká případu, kdy společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuţ je zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se uţívá firma společnosti s obligatorním dovětkem "v likvidaci". V tomto případě obchodní firma zahrnuje kmen obchodní firmy, který je tvořen názvem právnické osoby, dodatek vyjadřující právní formu právnické osoby a dovětek vyjadřující, ţe se jedná o právnickou osobu v likvidaci.

45 46 47

Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. 1 vyd. Praha: ASPI, 2005, s. 65 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. 1 vyd. Praha: ASPI, 2005, s. 66 Hajn, P., Faldyna, F., Bejček, J., Hajn, P., Hušek, J., Marek, K., Pokorná, J., Rozehnalová, N. Obchodní zákoník s komentářem. 1. díl. Praha: Kodex, 2000, s. 31

50

Dle ustanovení § 7 odst. 1 ObchZ je odštěpný závod organizační sloţkou podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Při provozování odštěpného závodu se uţívá obchodní firmy (§ 8) podnikatele s dodatkem, ţe jde o odštěpný závod.

51

7

Ochrana obchodní firmy Ochrana obchodní firmy se obecně týká podnikatelů, kteří mají obchodní firmu,

protoţe jsou zapsáni do obchodního rejstříku, a jsou tak povinni činit právní úkony pod svou firmou. Takoví podnikatelé mají právo na výhradní uţívání obchodní firmy a zároveň mají právo na ochranu proti kaţdému neoprávněnému uţivateli. Obchodní firma je chráněna v českém právním řádu několika právními předpisy, přičemţ za nejdůleţitější povaţujeme zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

7.1 Prameny práva k ochraně obchodní firmy obecně Obecně prameny práva k ochraně obchodní firmy tvoří mezinárodní smlouvy, jimiţ je Česká republika vázána ve smyslu čl. 10 Ústavy a dále pak zákony a prováděcí předpisy. Za jeden z prvotních právních dokumentů, který upravoval ochranu obchodní firmy a nekalosoutěţní jednání, je povaţována Paříţská unijní úmluva z roku 1883. Tato mnohostranná mezinárodní úmluva vznikla na základě snahy o získání řádné ochrany průmyslových práv občanů. Jedním z institutů ochrany této úmluvy je ochrana obchodního jména, které bylo chráněno v čl. 8 (blíţe o Paříţské unijní úmluvě pojednávám v kapitole 1. 1). Povaţuji za vhodné v tento okamţik také zmínit Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1952, který ve svém čl. 1, odst. 1 upravuje ochranu majetku takto: „Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.“48 O právnických osobách se zmiňuje i čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod takto: „Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní

48

čl. 1 zák. č. 209/1992 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí – Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

52

Republice.“ 49 Za povšimnutí stojí také čl. 34 odst. 1 této Listiny: „Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“50 Mezi základní prameny práva, týkající se ochrany obchodní firmy patří: 1) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, 2) zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů – tiskový zákon, 3) zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 4) zákon č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, 5) zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, 6) zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, 7) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. „Při řešení problematiky ochrany obchodní firmy je důleţité správně rozhodnout, od kterého okamţiku právní ochrana nastupuje, tj. zda se jedná o ochranu formální nebo neformální. V období před tzv. harmonizační novelou obchodního zákoníku, tj. v období od r. 1992 do r. 2000, se vznik ochrany pojil se zápisem těchto osob do obchodního nebo jiného rejstříku u podnikatelů-právnických osob a jiţ s faktickým uţitím obchodního jména při podnikatelské činnosti podnikatelů-fyzických osob. Právní praxe ještě před uvedenou novelou obchodního zákoníku existenci a ochranu obchodního jména spojovala s registrací. Po novelizaci, kdy lze o obchodní firmě hovořit jen tehdy, je-li obchodní firma zapsána v obchodním rejstříku, je formální pojetí ochrany určitě ještě posíleno. Právo k obchodní firmě nemůţe podnikateli vzniknout bez zápisu do obchodního rejstříku. „Právo k firmě získá proto automaticky každý podnikatel, který se povinně zapisuje do obchodního rejstříku (typicky obchodní společnosti a družstva), a to okamžikem splnění registrační povinnosti. Podnikateli, který se dobrovolně nechá zapsat do obchodního rejstříku, rovněž vzniká tímto zápisem právo k obchodní firmě.“51

49 50 51

čl. 11 odst. 2 zák. č.2/1993 Sb., listina základních práv a svobod čl. 34 odst. 1 zák. č.2/1993 Sb., listina základních práv a svobod Večerková, E. Obchodní firma a nekalá soutěţ. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, vol. 16, no. 1, s. 32

53

7.2 Prameny práva k ochraně obchodní firmy speciálně Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Občanský zákoník obsahuje obecnou občanskoprávní ochranu právnické osoby v § 19b, který byl zařazen do občanského zákoníku teprve jeho novelizací, tj. zákon č. 509/1991 Sb. Tento § 19b je upraven takto: „Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení. Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích. Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.“52 Zákon č. 46/2000 Sb., tiskový zákon „K neoprávněným zásahům do práv na ochranu názvu a dobré pověsti právnických osob dochází v převážné většině případů prostřednictvím sdělovacích prostředků. Právní řád obsahuje speciální normu, která se týká sdělovacích prostředků a jejich odpovědnosti za zveřejnění nepravdivých skutkových tvrzení. Jde o zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů – tiskový zákon. Tento zákon poskytuje ochranu nejen osobám fyzickým, ale i osobám právnickým. Z věcného hlediska jde o speciální normu, která oba subjekty ochraňuje jen v omezené míře. Právnickým a fyzickým osobám jsou dány k dispozici prostředky ochrany, a těmi jsou právo na odpověď a právo na dodatečné sdělení.“53 § 10 tohoto zákona definuje „odpověď“ takto: „1) Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, nebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. 2) Odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje

52 53

§ 19b zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001, s. 24

54

nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí. 3) Osoba, na jejíž žádost byla vydavatelem uveřejněna odpověď podle tohoto zákona, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď. 4) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. 5) Ustanovení zvláštního právního předpisu54) o ochraně osobnosti a ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena.“55 Tento zákon dále definuje ve svém § 11 „dodatečné sdělení: „1) Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické osobě, anebo o řízení ve věcech správních deliktů vedeném proti fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízení jako dodatečného sdělení. Vydavatel je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit. 2) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. 3) Ustanovení zvláštního právního předpisu (§ 11 a 19b ObčZ) o ochraně osobnosti a ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 2 nedotčena.“56 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Ochranu obchodní firmy zajišťují rovněţ normy trestního práva. Trestní zákoník ukládá sankce za neoprávněné uţívání obchodní firmy nebo jakéhokoliv označení s ní zaměnitelného. Tyto sankce nalezneme v hlavě VI tohoto zákoníku, která upravuje trestné činy hospodářské, konkrétně pak v § 268 odst. 2, 3 a 4, týkající se porušení práv k ochranné známce a jiným označením. Ten, „kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoliv označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky

54 55 56

§ 11 a 19b zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník § 10 zák. č. 40/2000 Sb., tiskový zákon § 11 zák. č. 40/2000 Sb., tiskový zákon

55

nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává“57, bude potrestán odnětím svobody aţ na 2 léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Vyšší sankcí bude potrestán podle § 268 odst. 3 a 4 tohoto zákona. Zákon č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání V tomto zákoně je upravena obdobná úprava práva na ochranu práv fyzických a právnických osob, která je obsaţena v tiskovém zákoně, tzn. právo na uveřejnění odpovědi a dodatečného sdělení. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád „Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.“58 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Tento zákon v oblasti správního práva zajišťuje ochranu obchodní firmy ve svém ustanovení § 24 odst. 1, který ukládá, ţe „přestupku se dopustí ten, kdo: a) poškodí jiného na ceně, jakosti, množství nebo hmotnosti při prodeji zboží nebo poskytování jiných služeb, b) neoprávněně provozuje obchodní, výrobní či jinou výdělečnou činnost, c) poruší povinnost 1. uvádět na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu údaje o své obchodní firmě, a nemá-li ji, o jménu a příjmení nebo názvu, sídle nebo místu podnikání, zápisu do obchodního rejstříku včetně spisové značky, podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni, popřípadě o zápisu

57 58

§ 268 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

56

organizační složky podniku nebo podniku zahraniční osoby do obchodního rejstříku, včetně spisové značky 59), 2. podat návrh na zápis, změnu nebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku nebo uložit listinu do sbírky listin 60), 3. používat při podnikání obchodní firmu, a nemá-li ji, jméno a příjmení nebo název 61). Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 5 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 50 000 Kč; zákaz činnosti do 1 roku lze uložit za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a c).“62 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Základní ochrana obchodní firmy je obsaţena v obchodním zákoníku. Tuto ochranu lze dělit do dvou samostatných systémů: a) první systém tvoří pro podnikatele, a to jak pro fyzické osoby, tak pro právnické osoby, kteří jsou zapsáni v obchodním rejstříku, tzv. absolutní ochranu jejich obchodní firmy podle § 12 ObchZ. V tomto paragrafu je pak přiznáno právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do obchodní firmy, jsou zde stanoveny prostředky právní ochrany se třemi druhy povinností pro subjekty, které by se neoprávněného zásahu dopustily, b)

druhý

systém

obsahuje

ochranu

obchodní

firmy

těchto

osob

podle

§ 44 aţ 52 ObchZ o nekalé soutěţi a § 53 aţ 55 ObchZ o právních prostředcích ochrany proti nekalé soutěţi. Zde se jedná o tzv. relativní ochranu. Tato ustanovení vymezují pojem nekalé soutěţe, jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe a právní prostředky právní ochrany, které jsou obdobné jako u § 12 ObchZ s určitými specifickými úpravami aktivní legitimace pro podání příslušné ţaloby. Rovněţ lze poţadovat náhradu škody podle § 373 a násl. ObchZ a zároveň i vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. ObchZ. Na podnikatele (fyzické i právnické osoby), kteří nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, se tedy ustanovení o obchodní firmě a její ochraně nevztahují.

59 60 61 62

§ 13a zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. § 27 aţ 38l zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. § 8 aţ 11 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. § 24 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích

57

Pro podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku platí: a) ochrana jejich jména (fyzická osoba) nebo názvu (právnická osoba), pod nimiţ podnikají a činí právní úkony. Práva fyzické osoby nezapsané v obchodním rejstříku jsou chráněna podle § 11 ObčZ, kdy má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména ţivota a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakoţ i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Právní prostředky ochrany proti zásahům do práva na ochranu osobnosti jsou fyzickým osobám poskytnuty v § 13 aţ 16 ObčZ. Práva právnické osoby nezapsané v obchodním rejstříku jsou chráněna podle § 19b ObčZ, b) tzv. relativní ochrana podle § 44 a násl. ObchZ o nekalé soutěţi. Vyskytují se však výjimečné případy, kdy se ochrany podle § 12 ObchZ můţe domáhat i podnikatel nezapsaný do obchodního rejstříku nebo současný nepodnikatel, který byl však dříve podnikatelem. Jsou sem zahrnuty i další osoby – nepodnikatelé, které určuje obchodní zákoník ve zvláštních případech, jako je např. dědic firmy nebo ten, kdo svoji firmu převedl na jiného nebo při jejím přechodu na jiného.

7.3 Absolutní ochrana obchodní firmy 7.3.1 Základní pojmy absolutní ochrany obchodní firmy Úvodem této kapitoly pojednávající o ochraně obchodní firmy, bych ráda zmínila několik základních pojmů týkajících se tohoto tématu. Tyto pojmy dále usnadní čtenáři orientaci v někdy často nejasných pojmech. Chráněné údaje: „Obchodní firma se skládá z firemního kmene a firemního dodatku, případně firemních dodatků, jež pro účely jejího používání v právních úkonech tvoří nedílný a nedělitelný celek. V souladu se zákonem zvolená a vytvořená obchodní firma se jako celek zapisuje do obchodního rejstříku, přičemž chráněna není jen její písemná podoba, ale rovněž její znění, a to kvůli možnosti konat právní úkony také v ústní formě. Především soukromoprávními předpisy, z nichž zejména obchodním zákoníkem, je přiznána ochrana v kompletní podobě (znění) obchodní firmy dle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Tím nemá být řečeno, že zaměnitelným nebo klamavým se sám o sobě nemůže stát jen firemní kmen nebo jen firemní dodatek (snad je s výjimkou dodatku označujícího právní firmu). Způsobil-li firemní dodatek záměnu nebo je-li k tomu způsobilý, lze proti jeho užívání zakročit stejně jako 58

proti zneužívání firmy vůbec. Za zaměnitelnou se zapsaným nebo zveřejněným označením je třeba považovat též podstatnou část víceslovné obchodní firmy, nikoliv pouze její celou podobu (znění).“63 Aktivně legitimovaná osoba: Aktivně legitimovanou osobou je podle obchodního zákoníku osoba mající obchodní firmu a zároveň byla tato osoba dotčena na svých právech neoprávněným uţíváním obchodní firmy či nekalosoutěţním jednáním. Pasivně legitimovaná osoba: Pasivně legitimovanou osobou, tedy neoprávněným uţivatelem obchodní firmy můţe být kdokoli – podnikatel, nepodnikatel a všechny jiné osoby, které neoprávněně zasáhly do práv podnikatele mající obchodní firmu. Pasivně legitimovanou osobou je tedy osoba, která si neoprávněně přisvojila cizí obchodní firmu a uţívá ji anebo si uţivatel nechá do obchodního rejstříku zapsat firmu shodnou či zaměnitelnou s cizí firmou. Objektivní odpovědnost: neoprávněný uţivatel cizí obchodní firmy nemá moţnost se z odpovědnosti vyvinit, neboť se vůbec nepřihlíţí k zavinění. Okolností vylučující protiprávnost: liberační důvody: např. povodeň, válka, stávka, oheň. Negatorní (zápůrčí) žaloba: „žaloba sloužící k ochraně vlastnického práva. Touto žalobou se vlastník může u soudu domáhat vůči jinému, aby se zdržel neoprávněného zásahu do výkonu jeho vlastnického práva, případně aby odstranil závadný stav.“64 Vedle negatorní ţaloby ještě rozeznáváme ţalobu vindikační, tj. „žaloba na vydání neprávem zadržované věci. Vlastník jejím prostřednictvím požaduje vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje a odpírá ji vydat“65 a ţalobu určovací, tj. „žaloba, ve které se žalobce u soudu domáhá určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Předpokladem podání určovací žaloby je třeba prokazovat naléhavý právní zájem.“66

63 64 65

66

Dostupný z www: Dostupný z www: Dostupný z www: Dostupný z www:

59

Právo na ochranu obchodní firmy podle obchodního zákoníku je ochranou absolutní povahy, jelikoţ působí proti všem (erga omnes) subjektům, kteří jsou povinni nekonat nic, co by toto firemní právo jakýmkoliv způsobem rušilo. Jedná se tedy o ochranu obchodní firmy před neoprávněnými uţivateli, kterými mohou být jak podnikatelé, tak nepodnikatelé. „Tomu, kdo byl dotčen neoprávněným užíváním obchodního jména (dnes obchodní firmy), přiznává zákon negatorní žalobu.“67 Ustanovení § 12 ObchZ upravuje právní prostředky ochrany obchodní firmy. Absolutní ochranu obchodní firmy obchodní zákoník v tomto § 12 ObchZ upravuje takto: „1) Kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy, může se proti neoprávněnému uživateli domáhat, aby se takového jednání zdržel (tzv. zdrţovací nárok) a odstranil závadný stav (tzv. odstraňovací nárok). Dále může požadovat vydání bezdůvodného obohacení (dle § 451 a násl. ObchZ) a přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích (tzv. satisfakční nárok). 2) Byla-li neoprávněným užíváním firmy způsobena škoda, lze se její náhrady domáhat podle tohoto zákona. 3) Soud může účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno, přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění.“68 Zák. č. 370/2000 Sb. doplnil právo poţadovat vydání bezdůvodného obohacení. Přiznání práva uveřejnit rozsudek je plně v dispozici soudu, nejedná se o povinnost. Uveřejnit rozsudek lze jakoukoliv formou uveřejnění, a to např. v novinách, v televizi, v časopise, v rozhlase apod. V tomto případě se nevyţaduje zveřejnění podle § 769 ObchZ, i kdyţ by to byla jedna z dalších variant uveřejnění rozsudku. § 12 tedy upravuje, jaká oprávnění má osoba, do jejíchţ práv k obchodní firmě bylo zasaţeno. Tato ochrana je zaloţena na právu priority a poţívá ji ten podnikatel, který začal firmu uţívat po právu jako první.

7.3.2 Právní prostředky absolutní ochrany obchodní firmy Tato soba, která poţívá právo priority k obchodní firmě, můţe ke své ochraně vyuţít tyto právní prostředky absolutní ochrany obchodní firmy:

67 68

Pelikánová, I., Kobliha, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 – 55. Linde Praha, 1994, s. 150 § 12 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

60

1) Žaloba se zdržovacím nárokem (zdržovací žaloba) – tato ţaloba dává moţnost tomu, kdo byl dotčen na svých právech k obchodní firmě jejím neoprávněným uţíváním, domáhat se u soudu, aby se takového jednání neoprávněný uţivatel zdrţel a upustil od neoprávněných zásahů vůči jeho obchodní firmě. Tuto ţalobu však nelze uplatnit proti podnikateli, jehoţ obchodní firma byla zapsána v obchodním rejstříku na základě pravomocného rozhodnutí rejstříkového soudu, neboť takový podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Takovou ţalobu by musel soud zamítnout, jelikoţ takto formulovaný zákaz by znamenal ukončení podnikatelské činnosti ţalovaného podnikatele. Tuto ţalobu lze v praxi vyuţít zejména na podnikatele, který je zapsán v obchodním rejstříku pod svou nezaměnitelnou obchodní firmou, ale fakticky uţívá obchodní firmu ţalobce nebo firmu zaměnitelnou se zapsanou firmou jiného podnikatele. Jako příklad uvádím část rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 808/93: „Žalobou ze dne 2. 7. 1993 domáhala se žalující společnost s ručením omezeným vydání rozsudku, podle něhož by byla žalovaná společnost s ručením omezeným povinna zdržet se neoprávněného užívání obchodního jména* „B. servis, spol. s r. o.“ a současně odstranit závadný stav, spočívající v užívání razítek a prostředků pro písemný styk likvidací těchto razítek a prostředků s neoprávněně užívaným obchodním jménem*. K odůvodnění své žaloby žalobce uvedl, že zápisem obchodního jména* žalovaného do obchodního rejstříku a jeho užíváním byla porušena zásada výlučnosti, vyplývající z obchodního zákoníku, neboť jeho obchodní jméno ve spojitosti se sídlem a předmětem činnosti je zaměnitelné s již dříve zapsaným a právem užívaným obchodním jménem* žalobce. Krajský soud svým rozsudkem z 22. 10. 1993, čj. 13 Cm 1136/93-20, zavázal žalovaného zdržet se od právní moci rozsudku užívání obchodního jména* „B. servis, spol. s r. o.“ a odstranit závadný stav spočívající v užívání razítek a prostředků pro písemný styk spojených s tímto neoprávněně užívaným obchodním jménem*. Dále uložil žalovanému uhradit žalobci náklady řízení 3690,-- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že žalobce byl zapsán dne 20. 11. 1991 pod obchodním jménem* „B. SERVICE, stavební spol. s r.o.“ a žalovaný 31. 7. 1992 s obchodním jménem* „B. servis, spol. s r. o.“. Žalovaný byl tedy zapsán v obchodním rejstříku o 8 měsíců později. Soud měl dále za to, že žalobce prokázal písemnými doklady, že dochází k zaměňování obou společností v důsledku stejného jména*. Z těchto zjištění soud dospěl k závěru, že obchodní jméno* žalovaného je v rozporu 61

s ustanoveními § 9 odst. 2 a § 10 odst. 1 ObchZ zaměnitelné s obchodním jménem* žalobce. Vypuštěním přívlastku „stavební“ a psaním slova „servis“ v českém přepise nedosáhlo se, podle názoru soudu prvního stupně, u žalovaného dostatečné nezaměnitelnosti jeho obchodního jména* s již dříve zapsaným jménem* žalobce. Ten se proto právem domáhal ochrany podle ustanovení § 12 ObchZ.“69 2) Žaloba s odstraňovacím nárokem (odstraňovací žaloba) – touto ţalobou se ţalobce můţe domáhat odstranění škodlivého následku, způsobeného neoprávněným uţíváním obchodní firmy a k obnovení stavu, který existoval před neoprávněným zásahem do jeho práv k této firmě. Pokusím se, v příloze č. 3 mé bakalářské práce, uvést příklad odstraňovací ţaloby na ochranu obchodní firmy, jakou bych v praxi uţila v případě neoprávněného uţívání mé obchodní firmy. 3) Žaloba se satisfakčním nárokem (satisfakční žaloba) – ţalobce má právo na přiměřené zadostiučinění vůči tomu, kdo neoprávněně uţíval jeho obchodní firmu nebo do ní neoprávněně zasáhl. Přiměřené zadostiučinění můţe mít jak povahu peněţitou, tak povahu nepeněţitou (tzv. morální plnění). Přiměřené zadostiučinění v penězích můţe připadat v úvahu například v případě, kdy byla ţalobci způsobena majetková ztráta a nepeněţité plnění by dostatečně tuto ztrátu nevyrovnalo. Za morální plnění povaţujeme např. uveřejnění opravného sdělení či doplňující informace, uveřejnění omluvy, a to v tisku, rozhlasu, v televizním vysílání, na webových stránkách, elektronickou poštou, dopisem atd. Není však vyloučeno vyuţití obou forem satisfakce. 4) Žalobní nárok na náhradu škody – nárok na náhradu škody vzniká poškozenému za vzniklou materiální újmu, která mu vznikla neoprávněným uţitím nebo zásahem do jeho obchodní firmy. § 373 a násl. ObchZ upravuje škodu způsobenou porušením povinnosti ze závazkového vztahu. Na základě tohoto § 373 ObchZ a násl. můţeme za předpokladu vzniku objektivní odpovědnosti za škodu povaţovat následující: a) protiprávnost (porušení právní povinnosti, protiprávní jednání, b) vznik škody, c) příčinnou souvislost mezi

69

Macek, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěţe. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 32 * obchodní firma (podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.)

62

protiprávností a vzniklou škodou, d) neexistence okolností vylučující protiprávnost a e) předvídatelnost škody. § 757 ObchZ dále upravuje odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem – zejména pak odpovědnosti za škodu způsobenou neoprávněným uţíváním firmy, zásahem do práv k obchodnímu tajemství a nekalým soutěţním jednáním. 5) Žalobní nárok na vydání bezdůvodného obohacení – tento nárok byl do § 12 ObchZ přidán aţ hormonizační novelou obchodního zákoníku v r. 2000. Tím povaţujeme za sjednocené ţalobní nároky vyplývající z absolutní ochrany obchodní firmy podle § 12 ObchZ, ţalobní nároky vyplývající z relativní ochrany obchodní firmy podle § 53 ObchZ a ţalobní nároky vyplývající z ochrany obchodního tajemství podle § 20 ObchZ. Obchodní zákoník neupravuje pojem bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení je institutem občanského zákoníku a ten ho upravuje v § 451 aţ § 459. Občanský zákoník povaţuje za bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 2: a) majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, b) plněním z neplatného právního úkonu, c) plněním z právního důvodu, který odpadl, d) majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí podle § 451 odst. 1 ObčZ obohacení vydat. 6) Návrh na předběžné opatření – předběţné opatření je další moţností obrany poškozeného v případě, ţe dochází k neoprávněným zásahům nebo uţívání jeho obchodní firmy jinou osobou a je nutné rychlé ukončení těchto protiprávních zásahů. Díky § 74 a násl. OSŘ můţe předseda senátu příslušného soudu nařídit předběţné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, ţe by výkon soudního rozhodnutí byl ohroţen.

7.4 Relativní ochrana obchodní firmy 7.4.1 Základní pojmy relativní ochrany obchodní firmy Aktivně legitimovaná osoba: k podání příslušné ţaloby je oprávněn soutěţitel, který se účastní hospodářské soutěţe. Touto osobou však nemusí být vţdy soutěţitel. Často je aktivně legitimovanou osobou i spotřebitel. Právo na uplatnění ţaloby mají také právnické osoby, které jsou oprávněné hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů.

63

Pasivně legitimovaná osoba = rušitel: za rušitele je povaţován kaţdý, kdo zneuţil účasti v hospodářské soutěţi, ohrozil či neoprávněně porušil práva ostatních účastníků hospodářské soutěţe, svým jednáním naplnil některou ze skutkových podstat nekalé soutěţe a tím vyvolal nekalosoutěţní jednání. Spotřebitel: pokud dojde k dotčení spotřebitelova zájmu, můţe být povaţován na aktivně legitimovanou osobu. Aktivní legitimace spotřebitele je tedy vyloučena u skutkových podstat dle § 44 ObchZ, a to: parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství. Jiné osoby: aktivně legitimovány jsou všechny dotčené subjekty dle § 44 ObchZ. Jiné osoby jsou osoby, které nejsou ani soutěţiteli, ani spotřebiteli, ani právnickými osobami, které jsou oprávněny hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. V praxi se můţe jednat např. o svazy podnikatelů a svazy spotřebitelů. Řízení ve sporu: řízení ve sporu neboli sporné řízení je občanským soudním řádem definováno jako soudní řízení o dvoustranných právních vztazích. Stranami tohoto řízení jsou ţalobce a ţalovaný. Relativní ochranu obchodní firmy ObchZ upravuje ve svých ustanoveních § 44 až § 52 o nekalé soutěži. Nekalosoutěţní jednání je jednání, které je zneuţitím účasti v hospodářské soutěţi a vedle nekalosoutěţního jednání sem ObchZ řadí i nedovolené omezování hospodářské soutěţe, a to vše v § 42 ObchZ. § 44 odst. 1 ObchZ je povaţován za generální klauzuli úpravy nekalé soutěţe a zní takto: „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“

70

To, zda je jednání

v rozporu s dobrými mravy, přísluší výhradně soudům. „Okruh subjektů je tak omezen právě jen na ty subjekty, které se účastní hospodářské soutěže podle příslušných zákonů. Právo na ochranu ve smyslu uvedených ustanovení je tedy právem relativní povahy, to znamená, že v tomto případě nepůjde o ochranu práv proti komukoliv, ale právě jen proti

70

§ 44 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

64

neoprávněnému rušiteli, jenž se bude vykazovat znakem účasti na hospodářské soutěži, který bude vztahem soutěžitele a poškozeného.“71 § 45 aţ 52 ObchZ definují jednotlivé speciální skutkové podstaty nekalé soutěţe. Nekalou soutěţí tedy jsou: a) § 45 – klamavá reklama b) § 46 – klamavé označení zboţí a sluţeb c) § 47 – vyvolání nebezpečné záměny d) § 48 – parazitování na pověsti e) § 49 – podplácení f) § 50 – zlehčování g) § 50a – srovnávací reklama (písm. g) vloţil zákon č. 370/2000 Sb., s účinností od 1. 1. 2001) h) § 51 – porušení obchodního tajemství ch) § 52 – ohroţování zdraví a ţivotního prostředí § 53 aţ 55 ObchZ upravují právní prostředky ochrany obchodní firmy proti nekalé soutěţi. „K tomu, aby mohlo být určité jednání kvalifikováno jako nekalosoutěžní, je nutné kumulativní naplnění tří podmínek: - jednání musí probíhat v hospodářské soutěži, - jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže, - jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Oproti ochraně dané § 12 obchodního zákoníku je vyžadováno, aby se "soupeřící" strany nacházely v soutěžním vztahu. Podmínka soutěžního vztahu plyne i z § 53 obchodního zákoníku. Nežádoucím důsledkem soutěžního vztahu mohou být porušena práva třetích osob, jak je tomu právě v souvislosti s obchodní firmou, respektive jinými označeními dle § 47 obchodního zákoníku. Dalším zásadním rozdílem je to, že dle § 12 k neoprávněnému užívání již došlo (neoprávněné užívání proběhlo nebo probíhá), zatímco dle § 44 postačí, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu jinému subjektu, aniž by tím porušitel nutně musel získat

71

JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001, s. 96

65

materiální či jiný prospěch. Na rozdíl od nekalé soutěže nepostačuje k aplikaci sankcí vypočtených v § 12 obchodního zákoníku pouhé ohrožení práv.“72 Nejtypičtější skutkovou podstatou nekalé soutěţe bude v rámci ochrany obchodní firmy jednání vymezené v § 47 ObchZ, tím je vyvolání nebezpečné záměny. Jde o nejbliţší definici ochrany obchodní firmy. § 47 písm. a) tedy definuje, ţe vyvolání nebezpečné záměny je „užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem.“73 Pokud budeme posuzovat vyvolání nebezpečné záměny, není rozhodující pouze výslovné znění, ale musíme přihlíţet k dojmu, který vzniká na průměrného zákazníka a jak mu tato obchodní firma utkví v paměti. K § 47 ObchZ uvádím jako příklad následující rozsudek R 3 Cmo 513/95: „Žalobce se po provedených úpravách žalobního petitu a částečném zpětvzetí návrhu domáhat vydání rozsudku, jímž by bylo žalovanému uloženo zdržet se užívání obchodního jména DELTA – OIL a obchodní jméno upravit tak, aby neobsahovalo v žádné kombinaci a podobě slovo „DELTA“ a podat do 3 dnů od právní moci rozhodnutí návrh k rejstříkovému soudu týkající se změny jeho obchodního jména, dále pak nahradit navrhovateli újmu v částce 200.000,-- Kč, nadále se zdržet jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, a nahradit žalobci náklady řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Uplatněné nároky odůvodňoval tím, že přijetím a užíváním obchodního jména žalovaným spolu s rozesláním dopisů zákazníkům žalobce s tvrzením, že společnost žalobce se rozdělila a vznikla společnost žalovaná, dochází k porušování jeho práv k obchodnímu jménu a vyvolání nebezpečí záměny, což však žalovaný v řízení popíral. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 2. 1995 č. j. 22 Cm 56/94-50 pod bodem I. výroku zastavil řízení v části, v níž žalobce požadoval, aby žalovanému bylo uloženo dále se zdržet jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, pod bodem II. výroku uložil žalovanému povinnost do 1 měsíce od právní moci rozsudku upravit jeho obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo „DELTA“, pod bodem III. zamítl žalobu v části, v níž žalobce požadoval uložit žalovanému povinnost zdržet se užívání obchodního jména DELTA – OIL a zaplatit mu jako zadostiučinění částku 200.000,-Kč, o nákladech řízení rozhodl pod bodem IV. výroku tak, že žádný z účastníků nemá na jejich

72 73

Dostupný z www: § 47 písm. a) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

66

náhradu právo. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl vyzván podle § 43 odst. 1 OSŘ k odstranění vady návrhu, pokud šlo o uplatněný požadavek na zdržení se jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, tj. k upřesnění a konkretizaci požadovaného plnění, což však žalobce neučinil a soud proto v rozsahu uvedeného požadavku řízení podle § 43 odst. 2 OSŘ zastavil. Dále uvedl, že z provedených listinných důkazů, včetně vyžádaných rejstříkových spisů obou účastníků zjistil, že společnost žalobce vznikla zápisem v obchodním rejstříku dne 10. 9. 1992 s obchodním jménem DELTA I, společnost s ručením omezeným se sídlem v P. Ke dni 16. 11. 1993 byl jako společník a jednal u žalobce vymazán ze zápisu v obchodním rejstříku L. M. Žalovaná společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 1. 3. 1994 pod obchodním jménem DELTA – OIL, společnost s ručením omezeným, se sídlem P. Společníkem a jednatelem společnosti je L. M. U obou společností se shoduje předmět činnosti v rozsahu silniční motorová doprava, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, vnitrostátní zasilatelství. Z těchto zjištění soud dospěl k závěru, že právem se žalobce domáhá toho, aby žalovaný změnil své obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo „DELTA“, když toto slovo je dominantním prvkem obchodních jmen účastníků. Žalobci svědčí časová priorita vzhledem k datu vzniku účastníků. Obchodní jméno, jehož hlavní součástí je slovo „DELTA“, použité u dvou společností s téměř totožným předmětem podnikání a shodným sídlem, které se teprve po podání žaloby liší pouze číslem domu ve stejné ulici, je způsobilé vyvolat záměnu u obchodních partnerů a veřejnosti, neboť je snadno zaměnitelné. Proto žalobě bylo v tomto rozsahu vyhověno a žalovanému stanovena přiměřená lhůta ke splnění uložené povinnosti. V rozsahu dále žalobcem uplatněných požadavků na zdržení se užívání obchodního jména a na zaplacení zadostiučinění 200.000,-- Kč soud žalobu zamítl, když u prvého nároku považoval za dostatečnou ochranu nároků žalobce vyhovění dalšímu nároku stran povinnosti upravit obchodní jméno vypuštěním slova „DELTA“, u požadavku zaplacení zadostiučinění pak soud konstatoval, že žalobce k případné nemateriální újmě neuvedl žádné relevantní skutečnosti ani nenavrhl provedení důkazů. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ.“74 Dále bychom sem mohli zařadit skutkovou podstatu dle § 45 ObchZ, tím je klamavá reklama, kdy se za klamavou reklamu povaţuje šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku,

74

Macek, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěţe. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 166

67

jeho výrobcích či výkonech; skutkovou podstatu dle § 46 ObchZ, který upravuje klamavé označení zboţí a sluţeb, které klamavě označuje určitého výrobce a v neposlední řadě téţ ustanovení § 48 ObchZ o parazitování na pověsti, kdy je vyuţíváno mj. pověsti podniku s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl.

7.4.2 Právní prostředky proti nekalé soutěži Právní prostředky proti nekalé soutěţe upravují hned následující § 53 až §55 ObchZ. Ze zmíněného § 53 ObchZ: „osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se toho jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení“75 vyplývá, ţe se jedná o obdobnou úpravu právních prostředků jako u právních prostředků absolutní ochrany obchodní firmy podle § 12 ObchZ. Ustanovení § 53 ObchZ upravuje především aktivní legitimaci. Aktivně legitimován je ten, jehoţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena a je tedy oprávněn podat ţalobu pro nekalosoutěţní jednání. „Obchodní zákoník na tomto místě neomezuje aktivní legitimaci jenom na soutěžitele. V některých případech budou legitimováni především spotřebitelé a popř. i jiné osoby. Nutno ovšem nezapomínat, že pojmově se nekalé soutěže dopouští soutěžitel vůči jinému soutěžiteli a překročení tohoto rámce je proto vždy jevem výjimečným. Zákonodárce tu přihlíží i ke konstrukci skutkových podstat nekalosoutěžních jednání jako ohrožovacích deliktů – stačí proto ke vzniku žalobního práva ohrožení práv, není třeba čekat na jejich porušení.“76 Nárok na náhradu škody je tradičním prostředkem ochrany proti nekalé soutěţi. „Nárok na náhradu škody vyplývá z norem hmotného práva, je sankcí za způsobení škody protiprávním jednáním. Žaloba na náhradu škody je ale institucí procesní, jíž může být sankce realizována (není přitom teoreticky vyloučeno dobrovolné nahrazení škody, aniž je žaloba podána). Jestliže tedy zákon říká, že dotčený subjekt se může domáhat (čímž je třeba

75 76

§ 53 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. Pelikánová, I., Kobliha, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 – 55. Linde Praha, 1994, s. 582

68

rozumět uplatnění práva u soudu, popř. u rozhodčího orgánu) náhrady škody, je to ustanovení naznačující, že tu vzniká odpovědnost za škodu a že odpovědnost může být realizována i dobrovolně, aniž se někdo domáhá náhrady soudní cestou. Termín „domáhat se“ nevylučuje ani takové pojetí, že zahrne i uplatnění práva u odpovědného subjektu bez prostřednictví státních orgánů.“77 Obchodní zákoník ve svém ustanovení § 53 dále zakotvuje moţnost požadovat přiměřené zadostiučinění, vydání bezdůvodného obohacení, dále pak zdržovací a odstraňovací nárok (podrobně popsáno v kapitole č. 7. 3. 2 – Právní prostředky absolutní ochrany obchodní firmy). § 54 ObchZ definuje, ţe: „1) Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 48 až 51 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. 2) Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 až 47 a § 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vždy žalobce, i když jím je spotřebitel. 3) Jakmile bylo zahájeno řízení ve sporu o zdržení se jednání nebo o odstranění závadného stavu anebo bylo pravomocně skončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro tytéž nároky z téhož jednání přípustné; to není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k zahájenému sporu podle obecných ustanovení jako vedlejší účastníci. Pravomocné rozsudky vydané o těchto nárocích k žalobě jen jednoho oprávněného jsou účinné i pro další oprávněné.“78 Obchodní zákoník pamatuje na ochranu proti nekalé soutěţi i ve smluvních vztazích a to § 55 ObchZ: „Smlouva, její část nebo její jednotlivé ustanovení, při jejímž uzavření byl porušen zákaz nekalé soutěže (§ 44 až 52), je od počátku neplatná.“79

77 78 79

Pelikánová, I., Kobliha, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 – 55. Linde Praha, 1994, s. 580 § 54 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. § 55 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb.

69

7.5 Příslušnost soudů Pokud budou porušena nebo ohroţena práva k obchodní firmě, obchodní zákoník v rámci ochrany těchto práv připouští několik druhů ţalob, pomocí kterých poškozený uplatní svá práva u soudu. Věcně příslušné jsou podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, krajské soudy, které rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně. Tyto soudy rozhodují podle § 9 odst. 3) písm. k) aţ n) mj.: a) ve věcech ochrany hospodářské soutěţe, b) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohroţených nekalým soutěţním jednáním, z porušení nebo ohroţení práva na obchodní tajemství, c) ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, d) ve sporech z práv k obchodní firmě. Soustavu soudů v ČR obecně tvoří: Nejvyšší soud Nejvyšší správní soud Vrchní soudy Krajské soudy Okresní soudy Obvodní soudy Mimo tuto soustavu pak jako zvláštní ústavní orgán stojí Ústavní soud, který rozhoduje o souladu právních předpisů i rozhodnutí s ústavou.

7.6 Ochranná známka Specifickou ochranu obchodní firmy poskytuje i moţnost registrace obchodní firmy u Úřadu průmyslového vlastnictví v ČR. „Ochranná známka je označení tvořené slovem nebo obrázkem či jejich kombinací (logo) nebo i tvarem výrobku s potiskem. Toto označení se může vázat k určitým výrobkům, službám, názvu společnosti nebo doméně.

70

Existují 3 druhy ochranných známek, a to: a) slovní: slovní označení v běžném písmu (názvy firmy, výrobků, služeb, reklamní slogany atd.) b) obrazové: tvořeny kresbou (abstraktní loga) c) kombinované: kombinace slov a kresby (loga) d) prostorové: např. láhev s etiketou. Ochranná známka se vždy vztahuje na konkrétní území podle toho, zda se jedná o ochrannou známku: a) národní: ochranná známka platí v České republice, registruje se u Úřadu průmyslového vlastnictví - poplatek 5.000,- Kč, b) mezinárodní: ochranná známka platí v určené zemi, registruje se u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě (OMPI) - poplatek individuální dle země ochrany, c) Společenství (EU): ochranná známka platí v Evropské unii, registruje se u Úřadu pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM) – poplatek 900 EUR za podání přihlášky zahrnující 3 třídy výrobků a služeb a za zápis 850 EUR.“80 „Vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Své právo prokazuje vlastník zapsané ochranné známky výpisem z rejstříku, popřípadě osvědčením o zápisu. Vlastník ochranné známky je oprávněn používat spolu s ochrannou známkou značku R. Nestanoví-li tento zákon jinak, nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat.81 „Podáním přihlášky ochranné známky vzniká přihlašovateli tzv. právo přednosti. Toto právo znamená, že žádný jiný subjekt si po datu podání přihlášky nemůže registrovat shodnou ochrannou známku. Existence práva přednosti v důsledku podání přihlášky ochranné známky neznamená právo požadovat po jiné osobě, aby se zdržela užívání shodného označení formou registrace domény a jejího užívání. Ochranná známka totiž požívá ochrany teprve ve stavu, kdy je registrována, a pokud není, pak je rozhodující, zda registrace bude nebo nebude úspěšná.

80 81

Dostupný z www: § 8 odst. 1 a 2 zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách

71

Ochranná známka má dvě základní funkce: a) rozlišovací (propagační): umožňuje identifikaci subjektu, jeho výrobků či služeb na trhu, b) ochranná: brání třetím osobám používat stejné označení. Účelem registrace ochranné známky je tedy individualizace vlastní obchodní firmy, vlastních výrobků či služeb. Je nutné brát v úvahu, že spotřebitel se orientuje zejména podle individuálních označení výrobků a služeb nebo obchodní firmy. Ochranná známka vytváří dobré jméno na trhu, kde se stejných či podobných obchodních firem, výrobků či služeb objevuje celá řada. Dalším účelem registrace ochranné známky je obrana před nekalosoutěžním jednáním konkurence. Nejčastějšími nekalými praktikami konkurence jsou nebezpečí vyvolání záměny, parazitování na pověsti, klamavá reklama nebo naplnění samotné generální klauzule nekalé soutěže. Toto jednání může mít podobu používání podobných názvů výrobků a služeb, užívání podobného a zaměnitelného názvu obchodní firmy nebo doménového jména. Závěrem lze uvést, že z hlediska vytváření dobrého jména obchodní firmy na trhu a zvyšování prodeje výrobků a služeb je individualizace pomocí ochranné známky klíčová. Stejně tak preventivní i následná právní ochrana je při zaregistrované ochranné známce daleko účinnější.“82 Pokud bychom se zamysleli nad nejznámějšími známkoprávními spory v ČR, jistě kaţdému z nás utkvěl v paměti snad nejznámější spor budějovického pivovaru Budvar na uţívání ochranné známky Budějovický Budvar. „Pivovar je vlastníkem 308 ochranných známek ve 101 zemích. Mezi nejznámější patří Budweiser Budvar, Budweiser, Budvar, Bud a Budějovický Budvar. Ve Spojených státech amerických

a

Kanadě

se

pivo

prodává

pod

obchodní

značkou

Czechvar.

Od počátku 20. století trvá spor mezi pivovarem Budějovický Budvar a americkým pivovarem Anheuser-Busch o vlastnictví ochranných známek. V současné době probíhá více než 40 soudních pří a 70 správních řízení před patentovými úřady.“83

82 83

Dostupný z www: Dostupný z www:

72

„Americký pivovar Anheuser-Busch si nemůže zaregistrovat výraz Budweiser jako ochrannou známku pro Evropskou unii. Rozhodl o tom Soudní dvůr EU. V některých zemích bloku totiž práva na toto označení byla přiznána českému pivovaru Budějovický Budvar, který s konkurenty vede o značku dlouhodobé spory. Soud také připomněl, že soud zamítl přihlášku k zápisu ochranné známky americké společnosti proto, že přihlašovaná známka byla totožná se starší známkou českobudějovické firmy.“84

7.7 Německá právní úprava ochrany obchodní firmy Ochrana obchodní firmy v německém HGB je obsaţena v § 37 takto: „1) Toho, kdo užívá obchodní firmy, jež mu podle ustanovení tohoto oddílu nenáleží, pobídne rejstříkový soud k tomu, aby se zdržel užívání této obchodní firmy, stanovením pořádkové pokuty. 2)Ten, kdo je poškozen na svých právech tím, že někdo jiný neoprávněně užívá obchodní firmu, může od této osoby požadovat, aby se užívání obchodní firmy zdržela. Nárok na náhradu škody, vyplývající z jiných ustanovení, zůstává nedotčen.“85 Z § 37 HGB tedy můţeme vyvodit, ţe právní prostředky ochrany obchodní firmy jsou na rozdíl od české právní úpravy omezeny pouze na: a) nárok na zdrţení se neoprávněného uţívání obchodní firmy se stanovením pořádkové pokuty neoprávněnému uţivateli rejstříkovým soudem, b) nárok na náhradu škody.

84 85

Dostupný z www: JUDr. Aleš, M. Německé obchodní právo pro obchodní praxi. Linde Praha, 1995, s. 38

73

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo objasnit pojem „obchodní firma“, a to zejména její zákonnou definici dle § 8 aţ § 12 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. Obchodní firma je pro podnikatele velmi významná, jelikoţ dle § 8 ObchZ je podnikatel pod touto obchodní firmou povinen činit všechny právní úkony. Současně je v práci popsán stručný historický vývoj tohoto pojmu, včetně jeho současné právní úpravy a vysvětlení základních pojmů firemního práva, které jsou nerozlučně spjaty s obchodní firmou. V bakalářské práci je dále zachyceno uţívání obchodní firmy, jejího zápisu do obchodního rejstříku, jejího přechodu a převodu, vymezení základních firemních funkcí a firemních zásad a vymezení pravidel pro tvorbu obchodní firmy fyzické a právnické osoby. Tuto část jsem pak doplnila německou právní úpravou obchodní firmy podle německého obchodního zákoníku, tzv. Handelsgesetzbuch (HGB). Poslední část práce se zabývá právní ochranou obchodní firmy podle několika právních předpisů. Podrobněji však byla popsána právní úprava dle ObchZ, tj. absolutní ochrana obchodní firmy dle ustanovení o obchodní firmě a relativní ochrana obchodní firmy dle ustanovení o nekalé soutěţi, včetně nároků plynoucích z neoprávněných zásahů do obchodní firmy. Při právním rozboru těchto ustanovení jsem čerpala z odborné literatury a mnohých rozhodnutí českých soudů. Tuto část jsem poté pro porovnání doplnila o německou právní úpravu obchodní firmy. Novela obchodního zákoníku účinná od 1. 1. 2012 nepřinesla ţádné změny v oblasti právní úpravy obchodní firmy. Tato bakalářská práce by měla svým obsahem přispět k obecnému povědomí pojmu „obchodní firma“ a k odstranění mylných představ, ţe obchodní firma je synonymem pro pojem obchodní společnost.

74

Seznam použité literatury Odborné knihy: 1.

Hajn, P., Faldyna, F., Bejček, J., Hajn, P., Hušek, J., Marek, K., Pokorná, J., Rozehnalová, N. Obchodní zákoník s komentářem. 1. díl. Praha: Kodex, 2000.

2.

Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha: C. H. Beck, 2003.

3.

JUDr. Aleš, M. Německé obchodní právo pro obchodní praxi. Linde Praha, 1995.

4.

JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001.

5.

Lochmanová, L. Práva na označení - obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vyd. Praha: ORAC, 1997.

6.

Lochmanová, L. Základy obchodního práva. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009.

7.

Macek, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěţe. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2000.

8.

Pelikánová, I., Kobliha, I., Kometář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 - § 55. Linde Praha, 1994.

9.

Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část - § 1 – 55. Linde Praha, 2003.

10. Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. ASPI Praha, 2005.

Časopisy: 11. Večerková, E. Obchodní firma a nekalá soutěţ. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, vol. 16, no. 1.

Zákony a legislativní normy: 12. Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění Vyhlášky ministerstva zahraničních věcí ČSSR ze dne 13. ledna 1975. 13. Zákon č. 227/1859 ř. z., řád ţivnostenský. 14. Zákon č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní. 15. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. 75

16. Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. 17. Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění novely č. 103/1990 Sb. 18. Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. 19. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 20. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 21. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 22. Zákon č. 209/1992 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí – Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 23. Zákon č.2/1993 Sb., listina základních práv a svobod. 24. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 25. Zákon č. 40/2000 Sb., tiskový zákon. 26. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 27. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 28. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Internetové zdroje: 29. Cojeco [online] 2012 [cit. 2012-01-16]. Negatorní ţaloba. Dostupný z www: . 30. I-poradce [online] 2011 [cit. 2011-08-30]. Dostupný z www: . 31. Justice [online] 2012 [cit. 2012-04-16]. Výpis z obchodního rejstříku. Dostupný z www: . 32. Leccos [online] 2012 [cit. 2012-01-02]. Negatorní ţaloba. Dostupný z www: . 33. Ministerstvo finanční ČR [online] 2011 [cit. 2011-08-25]. Období první republiky (1918 - 1938). Dostupný z www: . 34. Právní rádce [online] 2011 [cit. 2011-09-12]. Ochrana obchodní firmy. Dostupný z www: . 76

35. Právní rádce [online] 2011 [cit. 2011-08-03]. Ochrana obchodní firmy. Dostupný z www: . 36. Právní praxe [online] 2012 [cit. 2012-01-02]. Určovací ţaloby. Dostupný z www: . 37. Právo IT [online] 2012 [cit. 2012-03-05]. Ochranná známka. Dostupný z www: . 38. Právo IT [online] 2012 [cit. 2012-03-05]. Ochranná známka. Dostupný z www: . 39. Týden.cz [online] 2012 [cit. 2012-03-06]. Budvar vyhrál v EU spor o značku Budweiser Dostupný z www: . 40. Wikipedia [online] 2012 [cit. 2012-03-06]. Pivovar Budvar. Dostupný z www: .

77

Seznam použitých zkratek ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObčZ

zákon č. 40/1964 S., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

HGB

německý obchodní zákoník Handelsgesetzbuch

Harmonizační novela

novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, provedená zákonem č. 370/2000 Sb.

Ostatní zkratky: např.

například

příp.

případně

násl.

následující

zák. č.

zákon číslo

78

Seznam příloh a grafických zobrazení Seznam příloh: Příloha č. 1 – Předmětem návrhu na zápis fyzické osoby jsou následující skutečnosti Příloha č. 2 – Návrh na zápis nebo zápis změny údajů do rejstříku Příloha č. 3 – Ţaloba na ochranu obchodní firmy

Seznam grafických zobrazení: Zobrazení č. 1 – Výpis z obchodního rejstříku (s. 43)

79

Příloha č. 1

80

81

82

83

84

Příloha č. 2

85

86

87

88

Příloha č. 3 Žaloba na ochranu obchodní firmy Krajskému soudu: v Ústí nad Labem Národního odboje 1274 400 92 Ústí nad Labem 50 Žalobce: MYKON, spol. s r. o. Krásná 9 415 01 Teplice zastoupen: JUDr. Janem Novákem, advokátem, se sídlem v Dlouhé 10, 415 01 v Teplicích. Žalovaný: MYKOn, spol. s r. o. Komenského 515 417 61 Bystřany

Věc: Žaloba na ochranu obchodní firmy I. Ţalobce MYKON spol. s r. o. je obchodní společností, která vznikla zápisem do Obchodního rejstříku u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 1. 1. 2000 podle usnesení č. 12235/2 ze dne 1. 1. 2000, oddíl C, vloţka 1364. Předmětem podnikání je od počátku výroba papírové kartonáţe. Důkaz: Výpis ţalobce z obchodního rejstříku.

89

II. Ţalobce zjistil, ţe obchodní společnost MYKOn, spol. s r.o. podniká ve stejném předmětu podnikání, je obchodní společností s identickou právní formou a jeho obchodní firma je téţ téměř shodná. Do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem byla však tato obchodní společnost zapsána aţ dne 15. 6. 2009. Důkaz: Výpis ţalovaného z obchodního rejstříku. III. Vzhledem ke dřívějšímu zápisu obchodní firmy ţalobce do obchodního rejstříku a jasně zaměnitelnou obchodní firmou, upozornil na tuto skutečnost ţalovaného doporučeným dopisem dne 1. 2. 2010 a poţádal ho o odstranění tohoto protiprávního stavu a vyzval ho k nápravě. Na tento dopis však ţalovaný nereagoval. Důkaz: Dopis ţalovanému ze dne 1. 2. 2010. IV. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji vydání tohoto rozsudku. 1.

Ţalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku změnit svou obchodní firmu

ve společenské smlouvě tak, aby v ţádné slovní kombinaci ani spojení neobsahovalo MYKOn a do jednoho měsíce od této změny podat příslušnému rejstříkovému soudu návrh na zápis změny obchodní firmy v obchodním rejstříku. 2.

Ţalobci přiznána náhrada nákladů řízení.

V Ústí nad Labem, dne 4. 7. 2000

………………………………………… podpis ţalobce

90