Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Obchodní firma a název Bakalářská práce
Autor:
Nikola Hollá Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. René Šifra
Duben, 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Moravskom Svätom Jáne dne 26. dubna 2015
Nikola Hollá
Poděkování Ráda bych podělovala mému vedoucímu bakalářské práce pánu Mgr. René Šifrovi za vedení mé bakalářské práce, cenné rady a odborný dohled. Děkuji také paní Evě Graclové za spolupráci při získávání podkladů pro zpracování bakalářské práce.
Anotace Cílem bakalářské práce je popsat název a obchodní firmu dle původní právní úpravy a dle nové právní úpravy platné od 1.1.2014, porovnat jejich změny a vyhodnotit prospěch z nové právní úpravy. První část práce je věnována vymezení základních pojmů, které souvisí se zadaním tématem a budou se v práci vícekrát vyskytovat. Dále je popsán jednotliví vývoj právní úpravy obchodní firmy z historického hlediska aţ do konce roku 2013. V třetí kapitole je popsaná tvorba obchodního jména, príncípi a zásady při tvorbě obchodního jména a stručne definováno doménové jméno. Ochrana obchodní firmy je vymezená ve čtvrté kapitole a porovnáva ochranu podle púvodní úpravy s dnešní úpravou ochrany obchodnej firmy, i s pohledu nekalé souteţe, doplneno judikaturou. V záverečných kapitolách je popsán současný stav právní úpravy obchodní firmy a provnání zmen púvodní úpravy s novou právní úpravou. Klíčové slova: obchodní firma, název právnicé osoby, ochrana obchodního jména, zásady obchodní firmy, nekalá soutěţ,
Annotation The goal of this work is to describe the name and business company under the original legislation and under the new legislation effective from 1st Januray 2014, compare them and evaluate changes in favor of the new legislation. The first chapter is devoted to define the basic concepts related to a given topic, and will work on several occasions occur. Furthermore, the described individual development legislation commercial company historically until the end of 2013. The third chapter describes the creation of a trade name, principles and practices in developing business name and briefly defined domain name. Protecting the business of the company is defined in the fourth chapter,where compares protection under the old law with today's protection of business company, also in terms of unfair competition by case law. The final chapter describes the current state of regulation of business companies and compare changes in the initial adjustment to the new legislation.
Key words: business, corporate name, trade name protection, principles of business firms, unfaircompetition
Obsah
Úvod
6
1. Základní pojmy
8
1.1 Obchodní firma 1.2 Podnik 1.3 Podnikatel 1.4 Podnikání 1.5 Obchodní rejstřík 1.6 Firemní právo 2. Vývoj právní úpravy obchodní firmy
8 8 9 10 11 12 13
2.1 Historický vývoj právní úpravy obchodní firmy
13
2.2 Obchodní firma podle původní právní úpravy
16
3. Tvorba obchodního jména a zásady
18
4. Ochrana obchodní firmy
24
4. 1 Ochrana obchodní firmy dle původní právní úpravy
24
4.1.1 Absolutní ochrana
24
4.1.3 Relativní ochrana
25
4.2 Ochrana jména podle nové právní úpravy
26
4.3 Ochrana obchodního jména na Slovensku
31
5. Současná úprava obchodní firmy
33
6. Významné změny v nové právní úpravě
40
Závěr
44
Pouţitá literatura
46
Internetové zdroje
46
Legislativa a judikatura
47
Seznam pouţitých zkratek
48
5
Úvod Tématem mé bakalářské práce je Obchodní firma a název její právní úprava podle původní právní úpravy a porovnání s novou právní úpravou, která je platná od 1.1.2014. Toto téma jsem si zvolila, protoţe si myslím, ţe by se jí mnělo věnovat pozornost i nakolik je obchodní firma institucí, která je významná v kaţdodenním ţivotě kaţdého z nás a nová právní úprava nám podává úplně nový systém v tvoření a ochraně obchodní firmy. Obchodní firma nám dává informaci o podnikateli, o kvalitě a bezpečnosti jeho tovaru a sluţeb a taky o jeho bezúhonnosti a schopnosti včas plnit svoje závazky vůči svým obchodním partnerům. Čím déle obchodní firma na trhu existuje, tím spíše se prokazuje kvalita a poptávka jeho výrobku na trhu a tím je taky pro ostatní, potencionální zákazníky důvěryhodnou společností. Zaručí to lepší reputaci obchodní firme co zlepšuje postavení na trhu. V dnešní době, kdy firmu můţeme zaloţit úplně lehko a můţe si ji zaloţit kdokoli je proto důleţité věnovat se právní úpravě obchodní firmy a hlavně ochraně ostatních obchodních firmem jako i spotřebitelů. Tuto bakalářskou práci jsem rozdělila do 7 kapitol. V kterých chci stručně vysvětlit právní úpravu obchodní firmy a názvu právnické osoby její počátky, postupnou tvorbu a způsoby ochrany, dále přestavím znění nové právní úpravy a důleţité změny, které nastali zrušením dosavadního obchodního zákoníku a přesunuli se do úpravy občanského zákoníku. Na začátek se věnuju všeobecným pojmům jako je význam obchodní firmy, vymezení pojmů podnikatel, podnikání a podnik, obchodní rejstřík, coţ jsou pojmy, s kterými se budou vyskytovat v mé bakalářské práci. V druhé kapitole se věnuju historickému vývoji právní úpravy od dob Rakousko-Uherska, přes povojnové období, socializmus aţ po obchodní zákoník, který byl zrušen novou právní úpravou. Další kapitolu věnuji pozornosti tvorbě obchodní firmy jejím zásadám a principům při její tvorbě a taky poţadavkům nové právní úpravy, doplnila jsem tam i doménové jméno protoţe si myslím, ţe to taky patří k tvorbě firmy. 6
Čtvrtá kapitola je o ochraně obchodní firmy jak ji pojímala původní právní úprava, v další části vycházím z nové právní úpravy i z pohledu nekalosoutěţního jednání, podotknu několik skutkových podstat, které se týkají ochrany obchodní firmy, jako příklad dám dvě konkrétní jednání ze soudnictví a taky stručně popíšu jaká je úprava ochrany obchodní firmy momentálně v Slovenské republice, na závěr kapitole budou příklady konkrétních právních jednání z judikatury. Pátá kapitola je o současné úpravě obchodní firmy a názvu právnických osob, která je platná od začátku roku 2014, kde podrobně rozepisuju jednotlivé úpravy týkající se obchodní firmy a názvu právnické osoby, jak je pojímá nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. V závěrečné šesté kapitole srovnávám starou a novou právní úpravu a podotýkám důleţité změny, které nastali v nové právní úpravě obchodní firmy a názvu právnické osoby.
7
1. Základní pojmy 1.1 Obchodní firma Slovo „firma“ vychází z latinského „firmáre“ co znamená potvrdit, upevnit. V současnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., vymezuje obchodní firmu v §423 jako: „Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.“ Z čehoţ vyplívá, ţe obchodní firma je vázána na zápis podnikatele do obchodního rejstříku. Součástí obchodního jména je aj uvedení právní formy jako např. s.r.o., a.s., v.o.s., apod. Obchodní firma je věcí nehmotnou movitou podle §489 odst. 2 NOZ, je součástí i obchodního závodu podnikatele. Podnikatel, i kdyţ má více obchodních závodů, nesmí mít více obchodních firem, jenom jednu. Je důleţité odlišovat obchodní firmu od označení zábavních podniků, restaurací, barů atd. Tyto tzv. zvláštní označení nechrání ochrana obchodní firmy ani skrze ochranu názvu právnické osoby jenom v případě, ţe by se tato označení shodovala s názvem firmy zapsané v obchodním rejstříku. 1
1.2 Podnik
Podnik je hospodářská jednotka, která pracuje samostatně, a která vyuţívá výrobních činitelů (základných výrobních faktorů), tím ţe, vyrábí výrobky nebo poskytuje sluţby určené na prodej za účelem dosaţení zisku. „Podnik je v obchodním zákoníku chápán jako objekt právních vztahu, a nikoli, jako jeho subjekt, jak tomu bylo v hospodářském právu. Podle § 5 ObZ se rozumí podnikem soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikaní. Podnik jako objekt obchodně právních vztahu zahrnuje tedy jednak sloţky hmotné (hmotný majetek jako budovy, stroje, zařízení zásoby a p.) osobní sloţky (např. Znalosti a zkušenosti osob, které pracují v podniku)a sloţky nehmotné (práva a závazky, nehmotné statky jako 1 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654) komentář, 1. vydání, Praha. C.H.Beck 2014 s.1616
8
obchodní jméno). Komplex všech těchto sloţek tvoří podnik jako zvláštní objekt obchodněprávních vztahu.“ 2 Fungování podniku si vyţaduje ekonomickou samostatnost podniku, coţ znamená, ţe podnik sám vykonává rozhodnutí o tom, co bude vyrábět, pro koho bude vyrábět a kde bude vyrábět (nebo poskytovat sluţby). Podnik ke svému podnikání potřebuje vlastní dostatečně velký kapitál, aby mohl uskutečňovat svou činnost a aby si mohli dovolit obstarat všechny hmotné záloţky podnikáni, jako jsou stroje, budovy a materiál potřebné pro správné fungování podniku.
1.3 Podnikatel
Podnikatelem se rozumí osoba, která z pravidla podnik zakládá a provozuje jeho činnost za účelem dosaţení zisku, přičemţ nese riziko ztráty všechno ho vloţeného kapitálu. Podnikateli, který jsou opravení podnikat, jsou osoby tuzemské, zahraniční, fyzické a právnické. Podnikatelem se můţe stát kaţdý občan, který má zájem o podnikání, dosáhl veku 18 let, je způsobilí na právní úkony a je bezúhonný. Podnikatelem se rozumí podle NOZ: „Za podnikatele se povaţuje osoba zapsaná do obchodního rejstříku.“ a dále „Má se za to, ţe podnikatelem je osoba, která má k podnikání ţivnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.“ 3 -
Osoba zapsaná v obchodním rejstříku, - nezáleţí na tom, zda je jejich zápis do obchodního rejstříku byl obligatorní nebo fakultativní, ţádnou roli pak nehraje ani to, zda osoba v obchodním rejstříku podnikatelskou činnost skutečně vykonává nebo ne.
-
Osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění, bez ohledu na to zda se jedná o ţivnost koncesovanou nebo ohlašovací. Problémem tady můţe být spíše určení, kdy se vlastně osoba, která získala ţivnostenské oprávnění, fakticky podnikatelem stává, na tento okamţik zrodu podnikatele se ţivnostenským oprávněním existují dva odlišní názory.
2 Doc. JUDr. Jan Dědič, JUDr. Ludvík Kopáč, Obchodní zákoník, PROSPEKTRUM PRAHA 1993, Úvodní komentář str. 9 3 Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. §421
9
-
Osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, do této skupiny se zařazují převáţně fyzické osoby, které provozují tzv. svobodná povolání, jako jsou advokáti, daňoví poradci, exekutoři, auditoři, veterináři atd. jejich podnikatelská činnost je komplexně upravována zvláštními právními předpisy, takţe jsou vyloučeny z reţimu ţivnostenského zákona.
-
Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsaná do evidence podle zvláštního předpisu, zařazení těchto osob mezi podnikatele odráţí úpravu postavení zemědělských podnikatelů v zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v němţ byla tato úprava podstatně změněna jeho novelou č. 85/2004 Sb. s účinností k 1.5.2004. Evidenci zemědělských podnikatelů vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností. 4
1.4 Podnikání Z ustanovení NOZ §420 vyplívá, ţe je třeba kumulativně splnit několik základních znaků a to jsou samostatnost, soustavnost, výkon výdělečné činnosti na vlastní účet a odpovědnost, dosaţení zisku. Upřesnění jednotlivých znaků podnikání: 5 Samostatnost při výkonu výdělečné činnosti podnikatele znamená, ţe jsou vykonávání podle své vlastní úvahy. Podnikatel sám rozhoduje o tom, co bude jeho předmětem podnikání čili jaké výrobky nebo sluţby bude poskytovat a za jakou cenu. Sám rozhoduje taky o tom, jestli bude vyrábět sám nebo bude mít zaměstnance, které bude organizovat. Ale podmínka samostatnosti neznamená, ţe nemůţe být ve výkonu výdělečné činnosti ovlivňován ze strany různých vazeb či uţ formálních nebo neformálních nebo omezován (např. právními předpisy). Soustavnost neznamená, ţe výkon podnikatelské činnosti musí být ze strany podnikatele vykonáván nepřetrţitě anebo trvale. Podmínku podnikatele splňuje ten podnikatel, který má záměr vykonávat svou podnikatelskou činnost trvale, nepřetrţitě ale i nepravidelně, například mu okolnosti nedovolí vykonávat svou činnost soustavně i kdyţ by chtěl, stále je povaţován za podnikatele. Na druhou stranu osoba, která chce svou výdělečnou činnost provozovat zcela
4 Outlá, A. - Eliáš, K. in Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Jeţek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část Soutěţní právo. 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004. str. 82-85 5 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654) komentář, 1. vydání, Praha. C.H.Beck 2014 s.1607
10
náhodně a výjimečné, nemůţe být povaţována za podnikatele, protoţe se to nedá povaţovat za soustavnou činnost. Z judikatury: Rozhodnutí ze dne 22.4.2008, spisová značka 22 Cdo 679/2007 : „Soustavnost (podnikání) není totožná s nepřetržitostí a trvalostí, přičemž posouzení soustavnosti je vždy věcí konkrétního případu s přihlédnutím k povaze činnosti.“ 6 Výkon výdělečné činnosti na vlastní účet a odpovědnost znamená, ţe podnikáním nemůţe být taká činnost podnikatele, který jedná na cizí účet a odpovědnost. Nevylučuje však to, aby byla podnikatelská činnost zaloţena pro účely jednání na cizí účet, například komisionář, který jedná na účet komitenta, splňuje podmínky pro podnikatelskou činnost. Dosahování zisku musí být záměrem podnikatele, není však podmínkou skutečně dosahovat zisk. Osoba není zbavena podnikatelského postavení, pokud je dlouhodobě ve ztrátě. 7
1.5 Obchodní rejstřík
Obchodní rejstřík je seznam, do kterého se zapisují všechny důleţité údaje týkající se podnikatelských subjektů, je to veřejně přístupný seznam a je zveřejněný i na internetu. Do obchodního rejstříku se zapisují tyto údaje: a) obchodní název společnosti – jméno, pod kterým firma vystupuje b) identifikační číslo organizace IČO c) předmět podnikání – čemu přesněji se firma věnuje, co vyrábí nebo jaké sluţby poskytuje, d) právní forma podnikání – a.s., s.r.o., nebo jiná právní forma kterou si zvolí e) jméno a bydliště zodpovědných osob (statutární orgán) 6 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654) komentář, 1. vydání, Praha. C.H.Beck 2014 s.1611 Rozhodnutí ze dne 22.4.2008, spisová značka 22 Cdo 679/2007 7 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654) komentář, 1. vydání, Praha. C.H.Beck 2014 s.1608
11
f) jméno a bydliště prokuristku - jestli ho firma ustanovila Obchodním rejstřík musí být vţdy aktuální, proto podnik vţdy musí nahlásit kaţdou změnu, která nastala. V obchodním rejstříku jsou povinně zapsané všechny obchodní společnosti a druţstva. Zápis do obchodního rejstříku má dva významy. Prvním je evidenční, kde stát sleduje kolik podnikatelských subjektů, podá podle daňového úřadu daňové přiznání. A druhý význam je konstitutivní, kdy zápis do OR je nutným předpokladem pro vznik práv a povinností nově vzniklého právního subjektu. Obchodní rejstřík podle zákona č.513/1991 Sb. §27 odst. 2 a 3: „Skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči kaţdému ode dne, ke kterému byl zápis proveden. Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůţe ten, jehoţ se zápis týká, namítat, ţe zápis neodpovídá skutečnosti. Obchodní rejstřík je veden soudem určeným k tomu zvláštním zákonem.“
1.6 Firemní právo
V subjektivním smyslu firemní právo zahrnuje pro podnikatele právo mít firmu, uţívat je při všech právních úkonech a nakládat s ní podle vlastního mínění. V tomto smyslu je absolutním právem, takţe ukládá povinnost zdrţet se zásahu do subjektivního práva všem osobám odlišným od oprávněného podnikatele. Oprávněnému se pak ukládá firemní povinnost. Firemní právo je nepromlčitelné, jenom nároky, které vznikají v rámci relativního právního vztahu, jsou promlčitelné a to jsou např. smlouvy, delikty. Stejnou úpravu práva uţívat obchodní firmu nají i v rakouské a německé právní úpravě a stejně tak i povinnost firmy mít a pouţívat v době, kdy je zapsána do příslušného rejstříku. 8
8 Lochmanová, L. Práva na označení – obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vydání. Praha:ORAC, 1997, s. 23
12
2. Vývoj právní úpravy obchodní firmy 2.1 Historický vývoj právní úpravy obchodní firmy Prvním právním předpisem, který můţeme povaţovat za základ pro dnešní obchodní právní úpravu platnou na území České republiky, je Rakouský Obecný zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z. (zkratka OZO), který nabil účinnost od 1. července 1863. OZO9 je rozdělený na 60 paragrafů a čtyři knihy. V první knize titulu třetím je podrobně věnovaná právním úpravám obchodní firmy od článku 15 po článek 27. Obchodní firma je v článku 15 definována takto: „Firma kupcova jest jméno, pod kterýmţ obchod provozuje a podpis svůj dává.“ Uţ v té době se obchodní firmou rozumělo jméno, pod kterým obchodník provozuje své obchody. Obchodní firma se závazně musela zapisovat do obchodního rejstříku u příslušného soudu v místě, kde se nacházel jeho obchodní závod, jak stanovuje článek 19 OZO, který přesně uvádí: „Kaţdý kupec povinen jest, aby firmu svou u toho soudu obchodního, v jehoţ okrese závod jeho obchodní se nachází, k vůli zapsání do register obchodních opověděl; i má ji spolu s osobním svým podpisem před soudem obchodním napsati anebo napsání její ve spůsobě věrou opatřené podati.“ Je vhodné zmínit, jak OZO definuje pojem „kupec“. V článku 4 OZO se uvádí: „ Za kupce dle tohoto zákonníka pokládán budiţ ten, kdo na ţivnost provozuje obchody.“ Další článek 5 zase dodává: „Daná o kupcích ustanovení platí rovněţ o společnostech obchodních, jmenovitě téţ o společnostech akciových, které provozují obchody. Táţ ustanovení platí také o veřejných bankách, co se dotýče obchodu, jejţ provozují, bez ujmy nařízením pro ně vydaným.“ Z tohoto plyne, ţe povinnost k zápisu do obchodního rejstříku měli jak kupci ( tedy v překlade od dnešní terminologie fyzická osoba – podnikatel) tak i obchodní společnosti (právnické osoby). Výjimkou z povinnosti zápisu do obchodního rejstříku byl uveden v článku 10 OZO, který stanovil, ţe: „Ustanovení, jeţto zákonník tento o firmách, knihách obchodních a o prokuře v sobě zavírá, neplatí o hokynářích, vetešnících, obchodnících po domích a podobných obchodnících, menší ţivnosti provozujících, téţ o hospodských, obyčejných povoznících, obyčejných plavcích a osobách, 9 Rakouský Obecní zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z. dostupný z WWW: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=85&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
13
kteří ţivnosti své neprovozují šíře neţli co řemeslníci. Zákonům zemským zůstaveno jest, třídy tyto, ač je-li toho třeba, zevrubněji vytknouti.“ Tehdejší firemní právo se tedy netýkalo „drobných“ ţivnostníku. OZO obsahoval přesní pravidla pro tvorbu firmy, kupec, který provozoval činnost bez společníka nebo s tichým společníkem musel, podle tohoto zákoníku článku 16 „za firmu vésti můţe jediné rodinné (občanské) své jméno buď s příjmením anebo bez příjmení. K firmě nemůţe připojovati ţádného přídavku, kterýmţ by se svazek společenský naznačoval. Jiné naproti tomu přídavky, jimiţ se zevrubněji naznačují osoby anebo ţivnosti, jsou dovoleny.“ Při tvorbě veřejní obchodní společnosti zákoník stanovil, ţe pokud nejsou v ní uvedené jména všech společníku ale osahuje přídavek s jménem alespoň jednoho společníka, povaţuje se to za společnost.10 U komanditní společnosti bylo určeno ţe je společností kdyţ obsahuje jméno alespoň jednoho společníka, který v společnosti ručí.10 Zákoník předepisoval pouze osobní firmu při tvorbě komanditní a veřejní obchodní firmy. U akciové společnosti zase předepisoval věcné pouţití firmy, jak bylo stanoveno v článku 18 OZO: „Firma společnosti akciové vůbec vzata býti má od toho, k čemu jest zřízena. Jména společníkův anebo jiných osob ve firmu brána nebuďte.“ Tento zákoník taky zakotvoval ve svých ustanoveních platné zásady obchodní firmy, které jsou dodnes platné a to zásadu pravdivosti firmy (čl. 16 OZO), zásadu nezaměnitelnosti a odlišnosti firmy (ve čl. 20 OZO) a zásadu tzv. vázaného převodu firmy (čl. 23 OZO). Tento zákon platil v téměř nezměněné formě do roku 1950, kdy byl zrušen občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. Občanský zákoník č. 141/195012 byl nazýván jako střední, protoţe nahradil Obecní zákoník obchodní a následně byl sám nahrazen novým Hospodářským zákoníkem z roku 1964. Byl nazýván také tzv. právnická dvouletka. Obsahovala úpravu ochrany jména fyzické osoby anebo názvu právnické osoby, obsaţené v §22, který doslova říká, „Je-li někdo zkrácen ve svých právech tím, ţe někdo jiný neprávem uţívá jeho jména, příjmení, názvu nebo krycího jména, můţe se domáhat, aby od toho bylo upuštěno.“ 10 čl.17 odst. 1 Rakouského obecného zákoníku obchodního č.1/1863 ř. z. 11 čl.17 odst. 2 Rakouského obecného zákoníku obchodního č.1/1863 ř. z. 12 Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. (Československo, 1950) , dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk_%28%C4%8Ceskoslovens ko,_1950%29
14
Úpravu obchodního jména však neobsahovala s důvodů politicko- ideologických. Jedině v § 19 se hovoří ţe, právnické osoby mají svůj vlastní název. Jejich právní poměry jsou upraveny právními předpisy nebo stanovami, které také určují, kdo jménem právnické osoby jedná. Jednajícími ustanoveními obsahující obchodního práva jsou §18-21, které upravují právnické osoby a uţ dříve zmiňovaní § 22 upravující ochranu jména. Zákon č. 109/1964 Sb., Hospodářský zákoník nepředstavoval oproti předcházející úpravě posun, nakolik ještě stále chyběla úprava obchodný firmy. Za úpravu alespoň zlehka související s obchodní firmou je moţné povaţovat ustanovení § 17, které stanovilo, ţe socialistické organizace v hospodářských vztazích vystupují svým jménem, a dále úprava názvu státních hospodářských organizací jako náleţitosti zřizovací listiny v § 43, které zároveň obsahovali zásadu nezaměnitelnosti tohoto názvu a jeho povinný obsah vyjadřující konkrétní formu takovéto organizace. Aţ novela č. 103/1990 Sb s účinností od 1.5.1990 vnesena do hospodářského zákoníku komplexnější úpravu obchodní firmy. Novela vloţila do Hospodářského zákoníku § 5 „Obchodný název (firma)“, který se vztahoval na firmy organizací. A vymezovala obchodní název, který se musel zřetelně lišit od jiných svým obchodním názvem. Také obchodní název musel obsahovat, o jakou organizačně-právní formu jde. Zákonodárce ale zde nedělal rozdíl mezi obchodním firmou a názvem, pouţíval je jako synonyma. Zákoník obsahoval i ochranu obchodního názvu, který byl dle tohoto paragrafu časově neomezený, a kdyţ někdo nedovoleně obchodní název uţíval, poškozený (tedy ten, kterého zájmy bili dotčené) se můţe domáhat toho, aby od toho upustil a nahradil způsobenou škodu. Byl-li obchodní název (firma) zapsán v rozporu s ustanoveními hospodářského zákoníku, můţe se ten, jehoţ zájmy byly dotčeny, domáhat vymazání takového zápisu. Ale táto novela nemněla dlouhého trvání protoţe uţ v roce 1991 vstoupil do platnosti zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník, který zrušil celý Hospodářský zákoník.
15
2.2 Obchodní firma podle původní právní úpravy Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník13 upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, právní vztahy, jakoţ i jiné vztahy s podnikáním související. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisu práva občanského. Původně tento zákon vycházel z pojmu obchodní jméno a vymezoval jej jako název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. Rozděloval obchodní jméno fyzické osoby a to tak, ţe obchodím jménem fyzické osoby je její jméno a příjmení a můţe obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tady není podmíněno, aby obchodní jméno bylo zapsané v obchodním nebo jiném rejstříku. Obchodní jméno obchodních společností a druţstva je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. To platí i při právnických osobách, které se zapisují do obchodního rejstříku na základě zvláštního zákona. Součástí obchodního jména právnických osob je i dodatek označující jejich právní úpravu. Čili šlo o rozdělení právnických osob do tří skupin podle toho, zda se zapisovali nebo nezapisovali do obchodního rejstříku a stanovili to, co jej jejich obchodním jménem. Krom toho bili pro fyzické osoby v zákoně výslovně stanovené jenom dva druhy dodatků, osobní a věcní. Dále chyběla podstatná zásada zákazu klamlivosti obchodní firmy a k odlišení dvou právnických osob stačilo uvedení jiného sídla, tedy pokud tyto osoby nepodnikají v tomtéţ nebo jiném zaměnitelném oboru. U fyzických osob postačilo k odlišení, kdyţ se uvedlo jiné místo podnikání. Ale zase kdyţ se převáděla firma děděním a podnikatelem byla fyzická osoba, bylo nutno k nástupnickému dodatku uvést jméno nástupce a totéţ platilo, kdyţ se převáděl podnik na základě smlouvy, jestliţe to smlouva stanový a to zase jenom s daným dodatkem nástupnictví v podnikání. Kdyţ je součástí obchodního jména právnické osoby jméno společníka nebo člena, který uţ ale přestal být jejím členem, můţe právnická osoba uţívat dále jeho jméno, pokud s tím ta osoba souhlasí. Totéţ platí při smrti člena nebo společníka tam se souhlas vyţaduje u dědice. 13 Doc. JUDr. Jan Dědič, JUDr. Ludvík Kopáč, Obchodní zákoník, PROSPEKTRUM PRAHA 1993 §8-12 str. 35-36
16
„Ten kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným uţíváním obchodního jména, můţe se proti neoprávněnému uţivateli domáhat, aby se takového jednání zdrţela, odstranil závadní stav.“14 A můţe poţadovat přiměřenou náhradu, která můţe být i peněţní.
Novela č. 370/2000 Sb. Obchodní firma byla novelizována zákonem č. 370/2000 Sb., která byla platná od 1.1.2001 a obsahovala výrazné změny v Dílu III., který po novém byl nazván Obchodní firma (původně Obchodní jméno). Ustanovení §8 definuje Obchodní firmu jako název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Čili uţ je přímo zakotveno, ţe musí být zapsán do obchodního rejstříku, přičemţ podle původního znění pod tímto názvem jenom činil právní úkony vyplívající z jeho podnikatelské činnosti. A také byl doplněn druhým odstavcem, z kterého vyplívá, ţe na podnikatelské subjekty nezapsané v OR se nevztahují ustanovení o firme, ale právní úkony je povinen činit, u fyzických osob pod svým jménem a přímením a u právnických osob pod svým názvem. Čili na tyhle subjekty se nevztahují § 8-12 ObchZ, ale vztahují se na ne ustanovení obchodního zákoníku o nekalé soutěţi § 44 a další ObchZ a také §11 a §19 zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník, který upravuje ochranu jména fyzické osoby a názvu právnické osoby. Taky u §10 odst. 2 ObchZ sdruţení osob bez právní subjektivity, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně avšak se nepovaţují za firmu, tedy jsou chránění jenom právem nekalé soutěţe. 15
14 Doc. JUDr. Jan Dědič, JUDr. Ludvík Kopáč, Obchodní zákoník, PROSPEKTRUM PRAHA 1993 §12 odst. 1 s.36 15Novela č. 370/2000 k zákonu č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník http://zakony.centrum.cz/obchodni-zakonik
17
3. Tvorba obchodního jména a zásady
Obchodní jméno se skládá z kmene firmy, která tvoří základnou a podstatnou část firmy podle ní se identifikuje podnikatel, a z dodatků, ty doplňují firemní kmen a napomáhají k lepší identifikaci podnikatele. Dodatky můţou být povinné (právní forma podnikání) nebo dobrovolné u fyzických osob (např. Ján Novák – zedník). 16 Při tvorbě obchodní firmy vycházíme z toho, ţe obchodní firma můţe být osobní, věcná anebo fantazijní. Osobní firmu tvoří, v první řade fyzické osoby podnikatelé zapsaný do obchodního rejstříku, do osobní firmy můţeme zařadit i některé právnické osoby jestli to povaha jejich obchodní firmy dovoluje, to znamená, ţe obchodní jméno musí obsahovat jména společníků, zakladatelů apod. (např. Kratochvíl a Švorc, spol. s r.o.). Firma s věcným charakterem je zase tvořena spíše na právnické osoby a reflektuje podnikatelskou činnosti, kterou je předmět podnikání (První stavebná a.s.). Fantazijní obchodní firma je pak to obchodní jméno, které neobsahuje ani jména podnikatelů, zakladatelů ani podnikatelskou činnost, kterou se podnikatel zabývá. V obchodní firmě se dají různě kombinovat osobní, věcné a fantazijní prvky. 17 Občanský zákoník při tvorbě obchodního jména ponechává podnikatelům svobodnou volbu, na rozdíl od původní úpravy neobsahuje ţádná speciální pravidla na postup při tvorbě firemního označení, je na podnikateli jaké obchodní jméno si zvolí pro svoje podnikání. Ovšem musí brát v úvahu zákonné náleţitosti hlavně princip jeho pravdivosti, musí se rozlišit či jde o fyzickou nebo právnickou osobu, dále princip nezaměnitelnosti se jménem jiného podnikatele. Východiskovým bodem při tvorbě obchodního jména jsou základní ustanovení občanského zákoníku o názvu právnické osoby a jménu člověka. V obecné úpravě názvu právnické osoby se objevuje zásada výlučnosti a povinnost odlišit právnickou osobu od jiné osoby a taktéţ musí název obsahovat právní formu podnikání.
16 Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 13.vydání. Praha: C. H. Beck 2010 s. 21 17 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s.1618
18
Nejzákladnější je název subjektů, který vyvíjí nějakou činnost, nezáleţí na tom či jde o výdělečné činnosti nebo nevýdělečnou činnost, kromě fyzické či právnické osoby můţe jít o druţstvo, spolek nebo neziskovou organizaci. Z hlediska právních předpisů musí kaţdý právní subjekt v úředním názvu deklarovat svou povahu. Poţadavky pro spolky, nadace a firmy se jasně stanovují v ObZ jak má být správně formulován charakter občanských institucí jako jsou spolek, nadace, společenství vlastníků, svěřenecký fond atd. 18 U právnických osobách a druţstev se přesně stanovuje, jak má být formulován charakter názvu. Komanditní společnost můţe být označení nahrazeno zkratkou „kom. spol.“ nebo „k. s.“ U veřejný obchodní společnosti můţe byť v názvu firmy nahrazena zkratkou „veř. obch. spol.“ nebo „v.o.s.“, jestli firma obsahuje jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí „a spol.“ Akciová společnost můţe být označována jako „akc. spol.“ nebo „a.s.“ Společnost s ručením omezeným můţe být zase nahrazena zkratkami „spol. s r.o.“ anebo „s.r.o.“ Druţstvo má ve svém označení „druţstvo“, taky se pak přidává, kdyţ jde o bytové nebo sociální druţstvo, slovní spojení „bytové/sociální druţstvo“. Je však na společnosti jestli uvedené označení budou přímou součástí názvu (např. Společnost s ručením omezením Ptáček a spol.) nebo charakter obchodní firmy bude uváděn za názvem. (Ptáček s.r.o.)19 Důleţitou funkcí z důvodů ulehčení orientace na trhu a ochrany zájmů třetích osob je u obchodního jména individualizace podnikatelů. Z této funkce můţeme vyvodit, ţe schopnost odlišitelnosti je připadajícím znakem obchodního jména. Firma (obchodní jméno) by nemněla poškozovat obecnou mravnost, porušovat právní předpisy. 20 Z ustanovení §425 NOZ vyplívá, ţe člověk se z pravidla zapisuje do obchodního rejstříku pod obchodním jménem tvořeným jeho jménem ale je to jen pravidlo a ne povinnost (změna oproti původní úpravě obchodní firmy). Člověk – podnikatel si můţe z různých důvodů (například reklamních, propagačních) zvolit pro svojí obchodní firmu také jméno jaké bude chtít. Podmínkou tady je ovšem, ţe musí být z obchodního jména zjevné, ţe nejde o obchodní firmu právnické osoby. Tedy zjevně postačí, kdyţ firma nebude obsahovat právní formu podnikání, které je povinné u firem právnických osob.
18 Bauer, Z. a kol. Jak vytvořit atraktivní obchodní název firmy, sluţby, produktu, značky : tvorba názvu/ obchodního jména krok za krokem. Vyd. 1. Praha : Zdenek Baure,2014 s.32 19 Tamtéţ. 20 Patakyová, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 3.vydanie. Praha : C.H.Beck 2010, s. 29
19
„Tvorba obchodní firmy je postavena na třech principech: a) princip přísné pravdy, b) princip volné tvorby, c) princip smíšené tvorby,“ 21 Principem přísné pravdy je povinnost vytvořit firmu, či uţ zapsanou nebo nezapsanou v obchodním rejstříku, podle jeho skutečného jména a příjmení fyzické osoby. U fyzické osoby je důleţité, aby byla firma tvořena pravým jménem a příjmením podnikatele (zrušené od 1.1.2014). 22 Dalším principem je volná tvorba, která je vázána k tvorbě kmene obchodní firmy právnické osoby. Při tvorbě názvu je ponecháván prostor na volnou tvorbu názvu, tedy je na rozhodnutí podnikatele jaký název si zvolí pro svou firmu. Důleţité je ovšem dávat pozor na zásadu nezaměnitelnosti a zákaz klamavosti. Do principu smíšené tvorby se dá spojit jak princip přísné pravdy, tak i princip volné tvorby. Tedy kdyţ tvoří právnická osoba název obchodní firmy, můţe postupovat podle principu volné tvorby nebo principu přísné pravdy, jestli zákon přikazuje pouţít dodatek, který určuje právní formu podnikání. 23 Tyhle principy jsou problematikou spíše právní terminologii, ale kromě principů je potřeba dodrţovat jisté zásady při tvorbě obchodního názvu, které vychází z nového ObZ §424 a taky ze samotné teorie. §424 zákona č. 89/2012 Obchodní zákoník: „Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani nesmí působit klamavě.“ Existují ovšem i další zásady jako zásada jednotnosti, jasnosti, výlučnosti, přiměřenosti, zachování dobrých mravů, legality, publicity, firemní přísnosti nebo volnosti. 24 Zásada jednotnosti – při této zásadě jde o to, ţe jedna právnická osoba nesmí mít více obchodních názvů pro daný podnik, jenom jeden, který má zadaný v obchodním rejstříku, jinak je to při fyzické osobě která podniká, v případě, ţe má více ţivností můţe mít pro 21 Lochmanová, L. Základy obchodního práva. Ostrava: KEY Publishing 2009 s. 28 22 Lochmanová, L. Základy obchodního práva. Ostrava: KEY Publishing 2009 s. 28 23 Tamtéţ. 24 Lochmanová, L. Práva na označení – obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vydání. Praha : ORAC, 1997, str. 13
20
kaţdou z nich jinou obchodní firmu, jenţ nadále platí, ţe pro jednu obchodní firmu má jenom jedno jméno. Zásada jasnosti představuje pro podnikatele povinnost vytvořit obchodní firmu tak, aby nezastiňovala skutečný stav a aby z ní byli zřejmé skutečnosti jako jméno a příjmení podnikatele, příp. sídlo podnikání atd. Je úzce spjata se zásadou pravdivosti, teda jde o to, aby se nezaváděli účastníci obchodních vztahů. Zásada výlučnosti, znamená, ţe obchodní firmu pouţívá výlučné jen jeden podnikatel, který se uvádí v obchodním rejstříku. Problematika této zásady spočívá v tom, či můţe obchodní rejstřík zapsat firmu, která je zaměnitelná z jiţ existující firmou. Obchodní rejstřík totiţ neuvádí výlučnost obchodního jména jako podmínku zápisu do obchodního rejstříku. Zásada přiměřenosti a zachování dobrých mravů – firma musí být zaloţená takým způsobem, aby neobsahovala ţádné vulgarizmy, rasistické naráţky, aby se nevyjadřovala hanlivě o náboţenské, národností a etnické menšině. Tyhle zásady se týkají především právnických osob, které tvoří kmen obchodní firmy principem volné tvorby. Mezi další zásady patří zásada legality, při které obchodní firma musí být vytvořena v souladu s právními předpisy, nesmí být protiprávní. Zásada publicity se vztahuje k obchodnímu rejstříku, kde se musí zveřejnovat obchodní firma a taktéţ je povinnost uvést i právní formu podnikání. 25 Jak uţ sem v úvodu kapitoly vzpomínala kromě kmene firmy je název doplněn dodatky, který se dělí na povinné čili obligatorní a dobrovolní (fakultativní). Obligatorní mají význam u fyzických osob podnikatelů v případě, ţe je potřeba zamezit totoţnost firmy se stejným místem podnikání. Na rozdíl od původní úpravy uţ není povinné při změně jména té samé osoby (např. ţena podnikatelka, která v průběhu podnikání změní své jméno sňatkem) spájet staré jméno s novým jménem podnikatele, má se za to ţe totoţnost osoby podnikatele ostala nezměněná a tím pádem nejde o klamavou firmu, ale je podmínka, ţe takou to změnu musí uveřejnit.
25 Lochmanová, L. Práva na označení – obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vydání. Praha : ORAC, 1997, str. 13
21
Fakultativní dodatky slouţí k bliţší identifikaci podnikatele, které můţou mít věcný charakter (řemeslo) nebo osobní, upřesňující osobní stav (starší, mladší, otec,…), akademický titul (Mgr., Ing.), taky můţou obsahovat místo podnikání a fantazijní dodatky.26 Ale také jako dodatek můţou být i internetové domény a webové stránky (např. Antonín Osička – www.krby-osicka.cz) nebo taky vhodný slogan vystihující činnost podniku, ovšem nesmí jít o klamavou reklamu nebo jiné nekalé jednání. 27 Dalšími podmínkami a limity při tvorbě názvu právnické osoby upravuje např. i ustanovení § 150, který stanovuje, ţe len právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku mající statut „veřejně prospěšná“ můţe uvést do svého názvu, ţe je veřejně prospěšná. Z § 216 zase plyne, ţe spolek musí v názvu obsahovat slovo „spolek“, „zapsaný spolek“ anebo zkratka „z. s.“ . Pak § 308 upřesňuje nadace, u kterých se taky k názvu právnické osoby přidává dodatek obsahující slovo „nadace“ kromě tohoto slova se taky musí upřesnit jaký je účel této nadace. Název nadačního fondu (§ 394) musí obsahovat „nadační fond“, název ústavu zase „zapsaný ústav“ postačí zkratka „z. ú.“ (§ 404) a název společenství vlastníku jednotek obsahuje „společenství vlastníků“ 28 V souvislosti s tvorbou obchodního jména je moţno doplnit i tvorbu doménového jména, které se v důsledku modernizace dnešního světa vyţaduje pro uplatnění firmy na trhu. Právní definice doménového jména sice v zákoně není celkem vymezena, v obecním ustanovení občanského zákoníku můţeme najít jistou oporu, vzhledem k tomu ţe je předmětem občansko-právních vztahů. Obchodní společnosti se dost často prezentují prostřednictvím webových stránek. Vychází to z potřeb trhu, podle mého názoru lidé uţ většinou všechno shánějí na internetu, a jestli nemá společnost internetovou stránku pro mnoho lidí ani neexistuje. Proto je v prospěch kaţdého podnikatele zaregistrovat svou firmu i jako doménové jméno na webu. I takovéto doménové jméno má své povinné náleţitosti a zásady při tvorbě. První část doménového jména vlevo před tečkou, povaţována za kmen doménového jména, se můţe zvolit volně, tak aby třeba 26 Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck 2010 s. 24 27 Bauer, Z. a kol. Jak vytvořit atraktivní obchodní název firmy, sluţby, produktu, značky: tvorba názvu/ obchodního jména krok za krokem. Vyd. 1. Praha: Zdenek Baure, 2014 s. 36 28 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654) komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2014, s. 703
22
vystihovala naši firmu, nebo produkty které prodáváme (sluţby které poskytujeme) anebo aby vyhovovala potřebám veřejnosti. Další část za tečkou je důleţitá z hlediska určení národní domény, v Čechách se pouţívá „.cz“ (na Slovensku je to .sk, v Maďarsku .hu atd.). Předmětem konfliktů bývá často kmen doménového jména, musíme brát v úvahu, jestli uţ dané jméno není pouţito v stanoveném seznamu. Kdyţ si tvoříme novou prezentaci, je vhodné si ověřit, zda není ve vztahu k doménovému jménu jiného podnikatele konfliktní. Vyhneme se tím případným sporům. Nejideálnější je při tvoře obchodního jména zaregistrovat i doménové jméno na webu, které se obsahově ponáší na obchodní jméno, doporučuje se to z pohledu ochrany doménového jména. V případě sporu se usnadňuje dokazování splnění podmínek a postavení daného podnikatele pro úspěch ve sporu. Registrace doménového jména není podmíněná stejnými poţadavky jako u registrace obchodní firmy, nezkoumá se při ní moţná zaměnitelnost nebo klamavost ve vztazích s jinou doménou, neposuzuje se ani moţné nekalosoutěţní jednání. 29
29 72328. Doménové jméno, obchodní firma a ochranné známky v síti Internet, dostupné z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/domenove-jmeno-obchodni-firma-a-ochranne-znamky-v-siti-internet72328.html čteno dne 23.4.2015
23
4. Ochrana obchodní firmy 4.1 Ochrana obchodní firmy dle původní právní úpravy Ochrana obchodní firmy pro podnikatelské subjekty vyplívá ze zákona. Porušením práva k obchodní firmě se povaţuje narušení k její individuální funkci. Zásah do práva k obchodní firmě kvalifikujeme pouţití prvků zajištujících rozlišovací způsobilost firmy. Není přesně vymezená doba trvání ochrany obchodního jména, ale má se za to, ţe trvá po celou existenci subjektu, který je nositelem firmy. Ochrana firmy se dělí na absolutní a relativní. Absolutní ochrana byla ustanovena v §12 ObchZ a chránění je ten podnikatel, který firmu začal právem pouţívat jako první a je chráněn proti tomu kdo neoprávněně zasahuje do jeho práva k obchodnímu jménu. Relativní ochrana byla pak vymezena v rovině práva k ochraně proti nekalé soutěţi (§44 ObchZ).
4.1.1 Absolutní ochrana Kaţdému, kdo byl na svých právech dotčen neoprávněným uţíváním firmy, byla poskytována ochrana proti zásahům do práva na označení obchodní firmy podle uţ zmíněného §12 ObchZ. Tyto subjekty se potom můţou domáhat, aby se rušitel takých to neoprávněných zásahů zdrţel (tzv. zdrţovací nárok) a odstranil (tzv. odstraňovací nárok) závadný stav, případně se můţe doţadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřeného zadostučinění, které je moţno poskytnout i peněţně. Podle druhého odstavce §12 se můţe domáhat náhrady škody, která mu byla způsobená neoprávněným uţíváním obchodní firmy. 30 „Zdrţovací nárok obecně spočívá v tom, ţe subjekt, dotčený na svých právech, má právo se u soudu domáhat, aby ten, kdo do jeho práv zasáhl nedovoleným způsobem, se takového jednání zdrţel. Dost těţko se však lze domáhat soudní cestou, zdrţení se uţívaní firmy, jestliţe tato byla zapsaná do obchodního rejstříku na základě pravomocného usnesení rejstříkového soudu.“ 31
30 Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 13.vydání, s. 32 31 Tamtéţ s. 33
24
„Odstraňovací nárok směruje vţdy k odstranění protiprávního stavu. Ţalobce se tak můţe v případě zásahu neoprávněného uţivatele jiţ zapsaného v obchodním rejstříku domáhat soudní cestou, aby soud uloţil ţalovanému povinnost změnit jeho firmu a podat návrh na zápis změny obchodní firmy do obchodního rejstříku.“ 32 Jak vyplívá z víše uvedeného, kdyţ povolí rejstříkový soud zápis jedné obchodní firmy a tím zasahuje do práv na ochranu jiné obchodní firmy, je potřebné řešit tuto situaci ţalobou na změnu obchodní firmy neoprávněného rušitele. Kdyby se to řešilo pouze návrhem na zákaz uţívání obchodní firmy neoprávněného rušitele, by byl tenhle návrh zamítnut. Nárok na přiměřené zadostiučinění tzv. satisfakci odstraňuje nemajetkovou újmu, která vznikla s neoprávněného zásahu do práva na uţívání firmy. Tohle zadostiučinění můţe být např. zveřejnění omluvy, peněţitá satisfakce, tisková oprava,… Nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení se řídil podle §451 zákona č. 40/1964 Sb. 33
4.1.2 Relativní ochrana Jak sem uţ zmínila, relativní ochrana je vymezena v rámci ochrany proti nekalé soutěţi. V ní šlo k neoprávněnému uţívání firmy vyuţít zejména §47 vyvolání nebezpečí záměny (původní obchodní zákoník). Podle tohoto paragrafu je i uţití firmy nebo názvu osoby uţívaného po právu
jiným
soutěţitelem.
Kromě
soutěţitelů
můţe
výjimečné
zasáhnout
proti
neoprávněnému pouţití cizí firmy, i například právnická osoba, která hájí zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. V §53 byli upraveni právní prostředky ochrany proti nekalo-soutěţnímu jednání, které spočívalo ve vyvolávání nebezpečí záměny protiprávnímu uţití firmy, a těmi prostředkami jsou zdrţení se takového jednání, odstranění závadného stavu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vydání bezdůvodného obohacení a poskytnutí náhrady škody. 34 Je to stejné jako i v případě absolutní ochrany, rozdíl spočívá jen v tom, ţe relativní ochrana se v rámci ustanovení o nekalé soutěţi aplikuje na vztahy soutěţitelů případně na právnickou osobu, která zastupuje zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. 32 Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa,M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 13.vydání s.33 33 Tamtéţ 34 Obchodní zákoník č.513/19.. Sb.
25
I některé další právní předpisy upravují veřejnoprávní sankce za nesprávné uţití firmy. Mezi ne patří např. Trestní zákoník, Ţivnostenský zákon, zákon o kolektivním vyjednávání. 35
4.2 Ochrana jména podle nové právní úpravy Podle nového občanského zákoníku upravuje základní prostředky na ochranu jména ustanovení § 135. Ochrana jména (názvu) právnické osoby je platná egra omnes (vůči kaţdému). Jestli někdo zasáhne do práva k názvu právnické osoby, náleţí dotčené právnické osobě práva stanovena v tomto ustanovení. 36 Speciální ochranu prostřednictvím principu priority poskytuje občanský zákoník obchodní firmě, v případě ochrany je potřebné postupovat stejně jako v případě ochrany proti nekalé soutěţi podle ustanovení §423 odst. 2. Prostředky ochrany proti nekalé soutěţi upravuje ustanovení §2988, z kterého vyplývá, ţe ten kdo byl dotčen na svém právu k obchodní firmě, můţe poţadovat od rušitele, aby se toto zásahu zdrţel, nebo aby odstranil závadný stav. Nezměněné proti původní úpravě zůstávají i poţadavky na rušitele, od kterého se poškozený můţe doţadovat přiměřeného zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. I tady se rozděluje ochrana na absolutní, na které je postavena ochrana práva k obchodní firme a ochrana relativní, která je postavena na ochraně proti nekalé soutěţi vycházející z existence soutěţního vztahů. Není nezbytnou podmínkou existence soutěţního vztahu, aby osoba, které právo bylo dotčeno, se doţadovalo nápravy podle ustanovení §2988.
Nekalá soutěţ ve vztahu k obchodní firmě a názvu Nekalá soutěţ je obsaţena v zákone č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, část čtvrtá, hlava třetí, díl druhý a oddíl druhý v ustanoveních § 2976 an. Aby mohlo být nějaké jednání klasifikováno jako nekalosoutěţní je potřeba splnit několik podmínek. První podmínka je, ţe jednání podnikatelů musí být v rámci hospodářského vztyku. Pak je podmínkou, ţe musí být v rozporu s dobrými mravy soutěţitelů. Další podmínka je, ţe jednání je způsobilé přivodit 35 Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa,M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 13.vydání s.33 36 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s.712
26
újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům (§2976). Uţ ze samotného názvu „nekalá soutěţ“ plyne, ţe ochrana obchotní firmy vychází ze soutěţního vztahu, čili osoby nacházející se v tomto vztahu musí být soutěţiteli. V rámci ochrany proti nekalé soutěţi z hlediska obchodní firmy můţeme pouţit tyto skutkové podstaty: - klamavá reklama, - klamavé označení zboţí nebo sluţby, - vyvolání nebezpečí záměny, - parazitování na pověsti závodu, výrobku či sluţeb jiného soutěţitele, Při klamavé reklamně § 2977 lze zejména podotknout v odst. 2, které hovoří, ţe při posuzování zda se jedná o klamavou soutěţ, se přihlíţí ke všem jejím výrazným znakům, tady nás konkrétně zajímá v písmenu d) „totoţnost“ firmy. Za klamavou reklamu se povaţuje firma, která má ve svém názvu nadhodnocující skutečnost, či uţ zaměřenou nad rozsah svého podniku, kvalitu nebo mnoţství produkce i kdyţ v skutečnosti to nezodpovídá pravdě. Takovéto označení firmy by mohlo v hospodářské soutěţi způsobit újmu soutěţícím nebo spotřebitelům, který by byli nějakým způsobem dotčeni takovým označením. V rámci nekalosoutěţního jednání se dá v souvislosti s ochranou obchodní firmy pouţít i skutková podstata klamavého označení zboţí a sluţeb § 2987. Můţe se to stát, v takovém případe, kdy se podnik snaţí označením svého zboţí (sluţby) vyvolat u spotřebitele mylnou domněnku, ţe se jedná o zboţí (sluţbu) jiného soutěţitele, nebo ţe, to zboţí přímo obsahuje obchodní jméno jiného soutěţícího. Podstata ochrany před klamavým označením zboţí nebo sluţby je dvou úrovních. V první je ochrana spotřebitele, který si zakoupí daní výrobek, který by neměl obsahovat klamavé označení v té víře, ţe jde o výrobce zboţí, kterého zná, a je sním spokojen. V druhé rovině je výrobce chráněn před únikem zisků, způsobený tím, ţe spotřebitelé zakupují výrobky jiného podnikatele v domněnce, ţe jde o jeho výrobek. Další skutkovou podstatou, která lze pouţít při ochraně obchodní firmy proti nekalé soutěţi je vyvolání nebezpečí záměny. Je nejtypičtější skutkovou podstatou týkající se obchodní firmy a je vymezená v § 2981. Dopouští se ji ten, kdo pouţije obchodní firmu nebo název právnické osoby nebo zvláštního označení podniku, které má subjektivní oprávnění pouţívat jiţ jiný soutěţitel za předpokladu ţe můţe vyvolat nebezpečenství záměny nebo klamavou představu, ţe jde o toho jistého soutěţitele nebo, ţe jde o spojení s firmou, výkony jiného soutěţíte, či 27
zboţím nebo zvláštním označením. Při této skutkové podstatě není vyţadováno zavinění, můţe se jednat o zcela neúmyslné a nevědomé nekalosoutěţní jednání. Poslední skutkovou podstatou pro ochranu obchodní firmy a názvu proti nekalé soutěţi je parazitování na pověsti § 2982, tato skutková podstata do jisté míry překrývá skutkovou podstatu vyvolání nebezpečí záměny. Parazitováním na pověsti rozumíme zneuţívání pověsti jiné obchodní firmy, snaţí se přiţivovat na výsledcích jiného soutěţitele, tím pádem nemá tak vysoké náklady a zvyšují se mu zisky.
Přiklad ochrany obchodní firmy z judikatury: Rozhodnutí vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.7.2014 s.z. 8 Cmo 172/2014 Soud zamítl návrh na zápis změny právní formy občanského sdruţení NATUR ENERGY, o.s. na obecně prospěšnou společnost NATUR ENERGY, o.p.s. pro zaměnitelnost s obchodní firmou společnosti NATUR ENERGO s.r.o., odkazoval na § 132 odst. 1 NOZ, a ani neprozkoumal předpoklady přechodu z občanského sdruţení na obecně prospěšnou společnost. Navrhovatel změny právní formy podal proti tomuto odvolání, kde chtěl poukázat na to, ţe nedošlo k zániku a následnému vzniku nové právnické osoby ale jenom ke změně právní formy jiţ existující právnické osoby, a proto v takovém případe se nemá posuzovat zaměnitelnost obchodní firmy. Taky upozornil na to, ţe při jakémkoli rozhodnutí soudu budou vedle sebe v obchodním rejstříku figurovat právnické osoby s podobným kmenem a to NATUR ENERGY a NATUR ENERGO. Odvolací soud uznal, ţe z předloţeného spisu se navrhovatel domáhá změny právní formy občanského sdruţení na obecně prospěšnou společnost. I kdyţ je právní forma součástí názvu právnické osoby (§132 odst. 1 a 2 NOZ), nezkoumá se při řízení o zápisu změny právní formy zaměnitelnost jména právnické osoby, protoţe nedochází k změně kmene jména. Proto rozhodnutím v tomto návrhu nemůţe dojít ke vzniku nebo odstranění zaměnitelnost jména. Tady soud poznamenal, ţe i v předchozí právní úpravě byl součástí firmy právnické osoby i dodatek označující právní formu, ale rozdílní dodatek nebil dostačující k odlišení firem (§10 odst. 1 věta druhá ObchZ), tuto skutečnost jde aplikovat i při nové právní úpravě. Proto jestli je navrhována změna té části jména právnické osoby, která není dostačující k odlišení jmen,
28
není moţno zkoumat zaměnitelnost jména právnické osoby, kterého se týká změna zápisu právní formy ve veřejném rejstříku. Z těchto důvodů odvolací soud, vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a bude zavázán tím, ţe se bude zabývat, zda jsou splněny všechny ostatní zákonem stanovené předpoklady pro provedení změny zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností. Myslím si, ţe odvolací soud rozhodl správně, protoţe navrhovatel jenom měnil právní formu názvu právnické osoby, která v nezměněné formě existovala předtím a nadále existovat bude jenom s jinou právní formou. Dále si zase myslím, ţe by se mnělo v případě zájmu právnických osob (ale ne v případě tohoto právního jednání) řešit zaměnitelnost názvu právnické osoby nakolik se jedná o názvy dosti podobné a pro běţného člověka zaměnitelné.
Rozhodnutí vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.2.2004 s. z. 4 Cmo 445/2003 Ţalobce je majitelem kombinované ochranné známky č. 218998, s právem přednosti ode dne 16. 4. 1998, který obsahuje historický erb a název A. v. s., ţalobce byl zapsán do obchodního rejstříku dne 29. 11. 1994 pod obchodní firmou A. v. s. K., spol. s r.o., přičemţ jeho předmětem podnikání je mimo jiné výroba a prodej vína a alkoholických a nealkoholických nápojů. Ţalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 16. 2. 2001 pod obchodní firmou A. S. K., s.r.o., přičemţ předmětem jeho podnikání je mimo jiné výroba nápojů a specializovaný maloobchod a velkoobchod., podle předloţených faktur a vinných etiket ţalobce bylo prokázáno, ţe ţalovaný disponoval fakturami a vinnými etiketa s označením A. s. K. s.r.o. Soud prvního stupně uloţil ţalovanému povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala název A. s. v tomto uvedeném poradí slov a uloţil mu povinnost změnit obchodní firmu v lhůtě do 60-ti dnů od právní moci rozsudku. Byl zamítnut poţadavek ţalobce, který poţadoval, aby jeho obchodní název neobsahoval slova A. S. čili arcibiskupské sklepy. Soud měl za to, ţe dostatečné bude uloţit ţalovanému povinnost, aby změnil svojí obchodní firmy, tak aby obsahoval název arcibiskupské sklepy a ne slova, ale pouze v tom poradí slov. Soud poznamenal, ţe kdyby vyhověl ţalobě v plném rozsahu, nebylo by toto rozhodnutí přiměřené vůči ţalovanému, protoţe by se mu odňala moţnost vloţit do své obchodní firmy název arcibiskupské, který je pro tuto firmy příznačný. Ve zbytku ţaloby, se prokázalo, ţe firmy ţalobce i ţalovaného jsou zaměnitelné s tím, ţe ţalobci jednoznačně svědčí priorita zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku. 29
Proti tomuto návrhu se obě strany odvolali. Ţalobce tvrdí, ţe soud prvního stupně pochybil, pokud vycházel s toho, ţe sousloví arcibiskupské sklepy je název, ale je to slovní spojení, které ţalobce uţíval jako první. Podle něho by absolutní práva k obchodní firmě byla zaručena tam, kde by došlo k uloţení povinnosti ţalovaného změnit tak, aby z pohledu průměrného zákazníka nebyla zaměnitelná. Ţalobce je toho názoru, ţe z hlediska průměrného zákazníka je rozhodující spojení „arcibiskupské sklepy“, a to bez ohledu na pořadí, kterou pouţije ţalovaná strana. Navrhuje odvolacímu soudu, aby proto vyhověl ţalobě v celém rozsahu. Ţalovaný tvrdí, ţe ta shoda v slově „arcibiskupské“ u ţalobce i ţalovaného vyplývá z toho, ţe v obou případech se na podnikání podílí společník A. o. a tím ţe do společností vstoupil jako společník s podílem ve výši 70%, stalo se arcibiskupské v obchodní firme legitimním. Tvrdí, ţe by obchodní firma působila klamavě, v tom případe, ţe by společníkem nebil A. o. Ţalovaný poukazuje i na to, ţe v současné době vede soud prvního stupně řízení o zrušení obchodní společnosti A. v. s. K. s.r.o. a taky řízení o vyloučení společníka A. o. ze společnosti A. v. s. K. s.r.o. u Krajského soudu v Ostravě. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, ţe odvolání ţalobce je důvodné. Ţalobce v průběhu odvolávacího řízení ţaloby ve smyslu doplnění o eventuální petit, navrhl, aby ţalovanému bylo uloţeno změnit svou obchodní firmu tím způsobem, ţe vloţí alespoň dvě slova mezi „arcibiskupské“ a „sklepy“ aby byla vyloučena zaměnitelnost obou obchodních firem. Odvolávací soud navrţenou změnu nepřipustil, a zastavil odvolací řízení o odvolání ţalovaného, který podáním ze dne 16. 12. 2002, tedy dříve neţ odvolací soud o podaném odvolání rozhodl, vzal své odvolání zpět v plném rozsahu. Pokud jde o samotné rozhodnutí věci, odvolací soud souhlasí se skutkovým zjištěným soudu prvního stupně, hlavně při skutkových závěrech, které soud prvního stupně učinil ohledně ţalovaného. Po částečně doplněném dokazování odvolací soud zjistil, ţe ţalovaný, změnil svou obchodní firmu, poté co bylo rozhodnuto ve věci soudem prvního stupně, a to tak ţe původní název A. S. K., s.r.o. změnil na A. Z. S. K., s.r.o.
30
4.3 Ochrana obchodního jména na Slovensku
Podle slovenského obchodního zákoníku je obchodní jméno chráněno po celou jeho existenci ve prospěch podnikatelského subjektu, který má právo ho uţívat a disponovat s ním. §12 odst. 1 slovenského obchodního zákoníku říká, ţe ten „kohoţ práva byli dotčeny nebo ohrozeny neoprávněním pouţitím obchodního jména, můţe se proti neoprávněnému uţivateli domáhat, aby se takového konání zdrţel a odstranil závadný stav, hlavně se můţe doţadovat a) zničení neoprávněné vyhotoveného zboţí porušujících právo k obchodnímu jménu nebo jejích stáhnutí z oběhu b) zničení materiálů a nástrojů pouţitých při neoprávněném porušení práva k obchodnímu jménu nebo hrozbě porušení práva k obchodnímu jménu včetně 1. údajích o vlastníkovy, výrobci, distributorovi, dodavateli nebo prodejci tovaru porušující právo k obchodnímu jménu nebo o poskytovatelovi sluţby porušující právo k obchodnímu jménu, 2. údajích o vyrobeném, dodaném, poskytnutém, přijatém nebo objednaném mnoţství anebo ceně tovaru nebo sluţby porušující právo k obchodnímu jménu.“37 Podnikatelský subjekt se můţe doţadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřeného zadostiučinění, a kdyby byla způsobená škoda, můţe se doţadovat náhrady vzniklé škody, v případě ţe byli jeho práva ohroţena nebo porušena neoprávněným zásahem do práva na ochranu obchodního jména. Jestli není moţní určit výšku škody, určuje se ve výši odměny, která byla v té době podle licenční smlouvy obvyklá. 38 Při neoprávněném pouţití obchodního jména lze aplikovat i právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi, které upravuje §53 obchodního zákoníku (slovenského), podle kterého se můţou proti rušiteli domáhat zdrţení se závadného konání a odstranění závadného stavu. Dále
37 §12 odst. 1 zákon č. 513/1991 Sb. Slovenský obchodní zákoník 38 §12 odst. 3 zákon č. 513/1991 Sb. Slovenský obchodní zákoník
31
můţou poţadovat přiměřené zadostiučinění (poskytnuté i peněţně), bezdůvodné obohacení i náhradu škody. Stejné nároky existují na absolutní i relativní ochranu obchodní firmy, které vznikají při ohroţení či porušení práv z ochrany obchodní firmy. Tyto nároky můţou být zdrţovací, restituční, satisfakční nebo reparační. Právní úprava na Slovensku v důsledku převodu na evropské směrnice je propracovanější o další nároky. Významný rozdíl mezi českou a slovenskou právní úpravou absolutní ochrany obchodní firmy je plnění skutkové podstaty §12 odst. 1 obchodního zákoníku, v českém bylo stanoveno, ţe musí dojít ke zřejmému zásadu do právních vztahů, zatímco ve slovenském obchodním právu stačí, ţe dojde k ohroţení neoprávněným pouţitím obchodního jména.
32
5. Současná úprava obchodní firmy a názvu Začátek roku 2014 se stal přelomem pro celé soukromé právo. 1.1.2014 vstoupil do účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.) a zákon o mezinárodním právu soukromém (zákon č. 91/2012 Sb.), které plně nahradili zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. i zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Nový občanský zákoník (NOZ) upravuje a soustřeďuje veškeré soukromoprávní vztahy do jednoho kodexu, zakládá si na českých demokratických právních tradicích, ale vychází i z principů a standardů evropského soukromého práva. Hlavními zásadami jsou především: „Vypracovat kodexy vycházející z respektu ke středoevropskému právnímu myšlení. Vytvořit zákoník srovnávající se s evropskou právní a kulturní konvencí. Rozejít se s myšlenkovým světem socialistického práva.“39 Všechny zásady zahrnuje v 3081 paragrafech, skládá se z 5 částí, které se dělí na hlavy, díly a oddíly. Přejímá některé pravidla upraveny v jiných zákonech, které zrušuje, snaţí se přizpůsobit potřebám moderního světa. Zpřesňuje a upravuje mnoho pravidel, které doteď soukromé právo neřešilo, nebo je pro lepší praxi stroze upravuje. 40 Je paradoxní, ţe i kdyţ je obchodní firma institutem práva obchodního, nespadá do zákona o obchodních korporacích, ale upravuje ji občanský zákoník. Důvodem zařazení úpravy obchodní firmy k obecním ustanovením o podnikatelích je ten, ţe je pevně spjata s obecným pojmem podnikatele a proto se nehodí ji zařazovat do zákona o obchodních korporacích, která upravuje postavení obchodních společností a druţstvech. 41 Obchodní firma je zakotvena v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., nachází se v první částí v druhé hlavě, která vymezuje osoby, v pátém dílu ustanovením souvisejícím s podnikáním v § 423-428. 39 Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník (internet) http://obcanskyzakonik.justice.cz/obecnacast/obecne/ 40 Tamtéţ 41 Důvodová správa k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb.
33
Ustanovení §423 občanského zákoníku vyznačuje firmu jako jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Z čehoţ můţe taky vyplívat druhá věta, která zakazuje podnikateli vlastnit více obchodních firem. Ve druhém odstavci téhoţ paragrafu se zákon věnuje ochraně práv k obchodní firme, ochrana práv je poskytována tomu, kdo první pouţil obchodní firmu, tady jednoznačně zakotvuje princip priority. Dále pak odkazuje na stejná práva jako při nekalé soutěţi, tomu kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě. V §424 vymezuje zásadu nezaměnitelnosti, které má chránit hlavně podnikatelské prostředí a zákaz klamavosti, sleduje hlavně ochranu pro zákaznickou veřejnost. Otázkou zápisu do obchodního rejstříku pro jednotlivce se věnuje ustanovení §425 občanského zákoníku. Tady neuvádí přímou podmínku jednotlivce zapsat se od obchodního rejstříku pod svým jménem, ale pokud se zapíše pod jinou obchodní firmou a ne pod svým jménem musí být patrné, ţe se nejedná o obchodní firmu právnické osoby. Jestli se v průběhu podnikání změní jméno podnikatele, můţe nadále v obchodní firmě pouţívat své dřívější jméno, i bez dodatku, podmínkou je aby takovou změnu uveřejnil. Nový občanský zákoník se v této nové úpravě opírá o skutečnost, ţe se nemění totoţnost podnikatele, tedy nepřichází v úvahu chápat takovou firmu jako omylní nebo klamavou. Nové znění vyplívá ze skutečností právní úpravy německých, rakouských a britských zákoníku z poslední doby. Spíše se chápe jako majetkové neţ osobní právo k obchodní firme. Obchodní firma se více přizpůsobuje majetkovým dispozicím, v novém obchodním zákoníku se uplatňuje zásada, ţe dovoleno je všechno, co není zakázáno. 42 Občanský zákoník zavedl nový termín obchodní závod, § 426 hovoří: „Je-li více obchodních závodů několika podnikatelů spojeno do podnikatelského seskupení, mohou jejích jména nebo obchodní firmy obsahovat shodné prvky, veřejnost však musí být schopna je odlišit“ Tahle právní úprava vychází z důvodů narůstajícího vlivu podnikatelských seskupení a čestnosti, proto se navrhlo převzít z platné úpravy pravidlo, ţe osoby v podnikatelském seskupení mohou pouţívat shodné prvky ve svých jmenech nebo firmách, ale nadále platí zákaz zaměnitelnosti, veřejnosti musí být očividné, ţe jde o různé osoby.
42 Důvodová správa k zákonu č 89/2012 Sb. občanský zákoník
34
K převzetí staré firmy se na rozdíl do předchozí právní úpravy nevyţaduje souhlas v písemné formě, postačí souhlas ústní nebo konkludentní. Kdyţ uţ je jednou souhlas udělen nemůţe být odvolán, jenom v případě důvodů udělených podle zákona, má to význam pro osoby, které získali souhlas s vyuţitím obchodní firmy a kterým odvolání způsobilo újmu. Podle ustanovení §132 NOZ se jménem právnické osoby rozumí její název. Tenhle název musí mít právnická osoba od jejího vzniku do jejího zániku, představuje základní identifikační znak podnikatele. Název právnické osoby se určuje při zaloţení a zapisuje se do veřejného rejstříku, ve kterém je evidována zakládající právnická osoba. Můţe se v procesu trvání právnické osoby kdykoliv změnit, změna názvu je účinná od okamţiku zápisu do obchodního nebo jiného rejstříku. Zástupci, který jsou oprávněni jednat za právnickou osobu jsou povinny jednat pod jejích názvem, který byl stanoven v zakladatelském jednání, nebo zapsán do veřejného rejstříku. V případě ţe, nebude zřejmé z právního jednání, za kterou právnickou osobou se jedná, můţe vést k neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního jednání. Jestli právnická osoby nepouţívá při svém podnikání svého názvu, můţe jít o přestupek podle § 24 odst. 1 zákona o přestupcích. 43 Tak jak u obchodní firmy, tak i u názvu právnické osoby (§132 odst. 2) je stanovena povinnost odlišitelnosti a zákazu klamavosti, v poţadavku na nezaměnitelnost můţeme vyvodit i to, ţe právnická osoba nesmí mít více názvů, i kdyţ přímo je tento poţadavek stanoven na obchodní firmu můţeme ho pouţít i v případě názvu právnické osoby. Název právnické osoby se skládá s kmene, který si podnikatel zvolí sám podle vlastního uváţení ale v rámci zákonných podmínek a zásad (viz Tvorba obchodního jména, kapitola 3.) a dodatku, který musí být součástí názvu právnické osoby. Zákonnými podmínkami na tvorbu názvu jsou, jak jsem víše vzpomínala, nezaměnitelnost názvu a zákaz klamavosti, coţ je novinkou u právnické osoby v původní právní úpravě se vztahoval jenom na obchodní firmu. Z principu nezaměnitelnosti plyne poţadavek, aby název právnické osoby byl individuální pro danou osobu a byl dostatečně odlišitelný od jiného názvu právnické osoby. Název právnické osoby můţe mít i povahu jména člověka nebo můţe zahrnovat i část jiného názvu osoby, ale za podmínek stanovených § 133 NOZ, i v tomto případě platí podmínka nezaměnitelnosti názvu. Současně s odlišitelnosti názvu je poţadováno, aby název obsahoval právní formu podnikání, která je důleţitým nositelem informujícím o charakteru podnikání a přispívá 43 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s.701
35
k identifikaci právnické osoby. Podmínky pro uvádění právní formy upravuje zákon o obchodních korporacích a druţstvech č. 90/2012 Sb. U veřejné obchodní společnosti je v §96 ZOK uvedené: „Firma obsahuje označení veřejná obchodní společnost, které můţe být nahrazeno zkratkou „veř. obch. spol.“, nebo „v.o.s.“. Obsahuje-li firma jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí označení „a spol.“. U komanditní společnosti se nahrazuje zkratkou „kom. spol.“ nebo „k. s.“ podle § 118 odst. 2 ZOK. Společnost s ručením omezením má zkratky „spol. s r.o.“ anebo „s.r.o.“ (§132 odst. 2 ZOK) a akciová společnost zase „akc. spol.“ nebo „a.s.“ (§243 odst. 2 ZOK). 44 Kromě označení právní formy zákon předpokládá i další dodatek, který upozorňuje veřejnost na stav ve kterém se právnická osoba nachází, tento dodatek je právnická osoba povinna uţívat během celého trvání daného stavu. Například u právnické osoby, která se nachází v likvidaci, je podle ustanovení § 187 odst. 2 povinnost po celou dobu trvání likvidace uţívat v názvu dodatek „v likvidaci“. Poţadavek na neklamavost u názvu obchodní firmy je ve vztahu k právnické osobě, nebo k její činnosti (poskytovaní sluţeb, výrobků). Zde je rozdíl mezi obchodní firmou a názvem, kde obchodní firma nesmí „působit“ klamavě, zatím co název právnické osoby nesmí být klamavý. Z čeho vyvozujeme, ţe k vymezení právnických osob přistupuje zákon přísněji neţ k vymezení obchodní firmy. Je moţné zkoumat klamlivost názvu uţ při jeho zápisu do obchodního rejstříku. Klamlivost se posuzuje z hlediska průměrných osob nebo subjektů, se kterými je právnická osoba ve vztyku. 45 Název právnické osoby můţe obsahovat i jméno člověka jak to vyplívá z ustanovení § 133, s tím vymezením ţe k dané osobě musí mít zvláštní vztah, čili ţe nemůţe jít o osobu smyšlenou nebo by to bylo v rozporu s §132 odst. 2 (klamavé označení), a taky musí mít souhlas příslušné osoby. Jménem člověka se rozumí podle § 77 jeho osobní jméno a přímení, případně další jména a rodné příjmení, které mu ze zákona náleţí. Na rozdíl od původní právní úpravy, je více rozšířená úprava jména člověka v názvu právnické osoby, v novém občanském zákoně je výchozí podmínkou ţe člověk, kterého jméno tvoří název firmy má k firmě zvláštní vztah. Ale jak se dá posoudit zvláštní vztah mezi dotyčným člověkem a firmou? Tato otázka se bude řešit individuálně na základě okolností. 44 Zákon č. 90/2012 o obchodní korporacích a druţstvech 45 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s.702
36
Domnívám se, ţe tím zvláštním vztahem se rozumí nějaká příslušnost v podniku, ţe se jedná o společníka nebo člena jejího orgánu. V případě úmrtí dotyčné osoby je moţno se souhlasem dědiců nadále pouţívat název obsahující jméno zesnulého. Co se týče souhlasu s pouţitím jména člověka v názvu právnické osoby, je podmíněn souhlasem dotyčného člověka. Jestli člověk, kterého jméno obsahuje název právnické osoby, je naţivu postačí jeho osobní souhlas, potvrzení souhlasu má být písemně protoţe se přikládá do veřejného rejstříku při zakládání právnické osoby nebo změně názvu právnické osoby. Zákon povoluje uţívat jména i v případě zesnulého člověka ale v tomto případe se vyţaduje souhlas jeho manţela, zletilého potomka nebo předka, záleţí na tom kdo je „první v poradí“ při dědění. Název právnické osoby můţe kromě jména člověka obsahovat taky přízračný prvek, jak plyne z § 134 odst. 1, ale zase dává podmínku, ţe musejí mít nějaký vzájemný vztah. Zase je uţ na určení soudu, zda existuje vzájemný vztah mezi právnickými osobami, které obsahují stejní prvek tvořící kmen jejich názvu. Z pravidla by se mnělo jednat o ekonomické a hospodářské propojení ale není to vázaná podmínka. Podmínkou tady zůstává (§134 odst. 1 věta druhá) aby tyto názvy právnických osob obsahující shodný prvek byli dostatečně odlišitelné pro běţného občana – zákazníka, který přichází do vztyku s touto právnickou osobou. Zvláštní vztah můţe být i v případech kdy se jedná o spolkové svazy, spolek s pobočnými spolky, nebo nadace zaloţené stejným zakladatelem, můţe být dán i v případě, ţe společníkem jedné právnické osoby je jiná právnická osoba, nebo mu poskytne důleţitou licenci. 46 Nezbytný při tvorbě názvu s příznačným prvkem je souhlas s pouţitím tohoto prvku, stejně jako při jméně člověka není zákonem stanovené, v jaké formě by mněl být souhlas udělen ale stejně tak i tady musí být souhlas zaloţen do spisu při zapsání do příslušného veřejného rejstříku. Souhlas musí být udělen oprávněním subjektem právnické osoby, který můţe v takovéto záleţitosti za právnickou osobu jednat, jedná se o členy nebo statutární orgán právnické osoby. Další věta § 134 odst. 2 odkazuje na stejné pouţití při udělení souhlasu na pouţití příznačného prvku v právnické osobě jako v § 133 odst. 3. Čili ten kdo dává souhlas 46 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s. 710
37
k pouţití, můţe tento souhlas kdykoliv odvolat, i v případě, ţe bylo uděleno na určitou dobu, pokut má k tomu rozumný důvod. Pokud se tak stane a nebil k tomu rozumní důvod nahradí odvolávající právnické osobě škodu, která mu s toho vznikla. Ustanovení § 135 upravuje ochranu názvu právnické osoby, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva nebo mu taková újma hrozí, tím se rozumí, ţe např. jedna právnická osoba uţívá příznační prvek druhé právnické osoby bez jejího souhlasu. Dotčená právnická osoba se můţe domáhat, aby bylo od takového neoprávněného jednání upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle druhého odstavce se stejná ochrana váţe i na právnické osoby, kterým bylo bez zákonného důvodu zasaţeno do její pověsti nebo soukromí. Tuto skutečnost musíme ale rozlišit, či není s rozporem se svobodou projevu. Právo na svobodu projevu je omezené právem jiných, tady je potřeba prozkoumat do jaké míry porušuje základní práva na ochranu pověsti dané tvrzení o právnické osobě, či to není v právu na svobodu projevu, aby to bylo s rozporem s ochranou pověsti je nutné, aby daní zásah bezprostředně souvisel s porušením chráněného základního práva. Příklad z judikatury: „ÚS I. ÚS 156/99 (19/2000 USn.): Otázkou svobody projevu a právem vyjadřovat své názory se Ústavní soud ve svých rozhodnutích již několikrát zabýval. Ústavní soud především vychází z toho, že toto právo a svoboda je obsahově omezeno právy jiných, „ať již tato práva plynou jako ústavně zaručená z ústavního pořádku republiky či z jiných zábran daných zákonem chránících celospolečenské zájmy či hodnoty“. Přitom právo vyjadřovat názory mohou zbavit ústavní ochrany nejen obsahová omezení, „neboť i forma, jíž se názory navenek vyjadřují, je úzce spjata s ústavně zaručeným právem, k němuž se upíná. Vybočí-li publikovaný názor z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter korektního úsudku (zprávy, komentáře) a jako takový se zpravidla ocitá již mimo meze ústavní ochrany“. V konkrétním případě je proto vždy nezbytné zkoumat míru (intenzitu) tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to právě v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv (a jejich ochrany). Zároveň je nutné, aby příslušný zásah bezprostředně souvisel s porušením chráněného základního práva, tj. aby zde existovala příčinná souvislost mezi nimi. Takto je podle mínění Ústavního soudu nutno interpretovat i právní názor Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 7. 1995 sp. zn. Cdon 24/95 – Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 15 z roku 1996), podle něhož „samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti“. To znamená, že k zásahu do práva na ochranu osobnosti sice zásadně může dojít i objektivně, tedy s vyloučením zavinění narušitele práva, nicméně 38
každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze tehdy, (1.) jestliže existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a (2.) jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. Podle názoru Ústavního soudu je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl např. od publikací odborných), který v určitých případech musí – především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem – přistupovat k určitým zjednodušením, a nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení (či zkreslení) musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Lze tedy stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na novináře – ve svých důsledcích – nesplnitelné nároky. Významné proto musí vždy být to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě.“ 47
47 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s. 718, ÚS I. ÚS 156/99 (19/2000 USn.)
39
6. Změny v nové právní úpravě Asi nejdůleţitější změnou v nové právní úpravě je přesun úpravy do občanského zákoníku, táto změna souvisí s celkem novou koncepcí soukromého práva, oblast podnikání je rozčleněná na základní otázky, které souvisí s podnikáním, ale váţou se především na osobu podnikatele a na tzv. umělý subjekt coţ jsou obchodní korporace a druţstva, při kterých se zaobírají vnitřním uspořádáním. Návrh nové právní úpravy se posunul spíše k chápání firmy jako práva majetkového neţ práva osobního, co se projevilo například při úpravě převodu firmy, po novém se můţe převést firmy i bez převodu podniku. V novém návrhu došlo oproti původnímu stavu k podstatným posunům. Vycházelo se ze zkušenosti britské právní úpravy a reaguje téţ na rakouské a německé zkušeností poslední doby. 48 Institut pojednávaní o problematice, která řeší osobu podnikatele je zakotven v občanském zákoníku, přesněji v první části, druhé hlavně, která pojednává o postavení osob, z čeho je taky moţné dovodit tuhle vazbu na osobu podnikatele, a nachází se konktrétně v pátém dílu, který se věnuje podstavení osob podnikatelů. Obchodní firma se otevírá více pro majetkové dispozice. V obchodním zákoníku byla zákonná úprava obchodní firmy umístněná mezi všeobecnými ustanoveními v první části, hlavě první, v třetím dílu, ustanovení §8 an. Z tohohle umístnění pod samotný díl vyplívalo její nezávislost a samostatnost. Z původní úpravy se převzala definice obchodní firmy s tím rozdílem, ţe zatímco v obchodním zákoníku bylo zakotveno, ţe obchodní firma je název, nový občanský zákoník definuje obchodní firmu jako jméno. Podle § 132 odst1. je jménem právnické osoby její název. Významově je obchodní firma uţším pojmem, neţ je jméno podnikatele, protoţe existence firmy se váţe na zápis do obchodního rejstříku. Do nového občanského zákona se převzala s původního znění moţnost tvorby názvu, který můţe obsahovat jméno jiného člověka, ale na rozdíl od původní právní úpravy, která spočívala v tom, ţe název můţe obsahovat jméno společníka nebo člena právnické osoby, nová právní úprava je ve výběru jména rozsáhlejší, neboť podle § 133 odst. 1 je stanoveno, ţe název právnické osoby můţe obsahovat jméno kaţdého člověka, ale zase je to podmíněno tím, 48 Důvodová správa k zákonu č. 89/2012 Sb.
40
ţe mezi právnickou osobou a konkrétním člověkem musí být zvláštní vztah. Tento zvláštní vztah je výchozí podmínkou aby mohlo být jméno člověka pouţito v názvu právnické osoby. Dále ustanovení § 134 odst. 1 také přebírá pravidlo, které bylo platné u obchodního zákoníku § 11 odst. 6 tudíţ podniky patřící k témuţ koncernu, mohou obsahovat shodné prvky, jestli obsahují dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou navzájem odlišitelné. V nové právní úpravě se toto pravidlo podstatně rozšiřuje a uţ se nevztahuje jen ke koncernům, ale můţe obsahovat shodný prvek názvu jiné právnické osoby, ke které má vzájemný vztah. Dále upravuje zvláštní úpravu, která je však obsaţena v ustanovení § 426. §422 říká, ţe podnikatel, který nemá obchodní firmu, jedná pod svým vlastním jménem při svém podnikání. Po novém uţ v zákonu není skutečnost, ţe podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Ale je umístněná podmínka, ţe kaţdý podnikatel nesmí mít více obchodních firem a to ani, pokud by měl více závodů, je oprávněn vlastnit jen jednu firmu. Změněna je i koncepce ochrany obchodního jména po novém je ustanovena v §423 odst. 2 a vychází ze zásady priority, ochrana obchodní firmy po právu náleţí tomu, kdo ji pouţil poprvé. Takou to ochranu neposkytuje samotnému názvu právnické osoby. Ochrana se vztahuje i na právnické osoby tak i na fyzické osoby podnikatele, z praktického hlediska má větší pouţiti ve vztahu k podnikatelským právnickým osobám. Není jednoznačně vymezené, co se má rozumět prvním pouţití, protoţe je mnoho způsobu jak muţe podnikatel obchodní firmu vyuţít poprvé. Z povahy věci ustanovené v §432 odst. 1 vyplívá, ţe ochrana obchodní firmy předchází okamţiku jejího zápisu do obchodního rejstříku, pokud je podnikatel zapsán pod určitou obchodní firmou do obchodního rejstříku, pak by obchodní rejstřík neměl zapsat jinou obchodní firmu, která by mohla být zaměnitelná s tou prví obchodní firmou. V zákoně zůstává nadále stanovena zásada nezaměnitelnosti a zásada zákazu klamavosti. Problematika nezaměnitelnosti firmy se i nadále vztahuje k zápisu u všech rejstříkových soudů na území České republiky, zákon neobsahuje ţádné omezení v rámci českého území. V nové úpravě se uţ neuvádí, ţe na odlišitelnost obchodní firmy nestačí uvedení rozdílného dodatku obsahující právní formu podnikání (například v Německu můţeme najít odlišnou právní úpravu, tam stačí k odlišení obchodní firmy uvedení obce nebo určitého vymezení místa). Z čeho je moţné se dovtípit, ţe odlišní označení právní formy můţe být dostačený z hlediska nezaměnitelnosti firmy.
49
Ale osobně si myslím, ţe rozdílný dodatek nebude
dostačující při odlišení jedné firmy od druhé a bude to odporovat zásadě nezaměnitelnosti 41
podle §424. Moţno v případě, ţe budou dvě schůdné obchodní firmy podnikat na úplně jiných místech republiky a jedna bude akciovkou, druhá společností s ručením omezeným a budou podnikat v úplně rozdílných činnostech, nebude moţno tyto obchodní firmy povaţovat za zaměnitelné. 50 Dále se nepřevzala z § 10 odst. 1 poslední věta, v které se přesně uvádí: „Má-li fyzická osoba stejné jméno s jiným podnikatele působícím v témţe místě, je povinna doplnit ve firmě údaj o jménu dostatečně odlišujícím dodatkem ve smyslu §9 odst.1“. Odstraněním této právní normy se zvětšil prostor na zváţení či je v tomto případe obchodní firma fyzické osoby zaměnitelná nebo ne. 51 Dalšími zásadami vyplívajícími z nového zákoníku jsou zásada jednotnosti, která plyne z §423 odst. 1, podnikatel nesmí mít více obchodních firmem a to ani v případech ţe podniká v několika závodech a zásada pravdivosti plyne z §425 odst. 1, která se vztahuje na fyzické osoby-podnikatele. Pro tyto fyzické osoby přestává platit podle nového občanského zákoníku povinnost, ţe svou obchodní firmu musí tvořit jejich jméno a přímený, ale můţou ji tvořit i jinak. Tady je ovšem podmínka, ţe musí být z obchodního jména zjevné, ţe nejde o obchodní jméno právnické osoby. Nový občanský zákoník dává dost značnou volnost při vytváření své firmy či uţ při fyzických osobách podnikatelích nebo při právnických osobách. Nový občanský zákoník při ustanovení §426 navazuje na §11 odst. 6 ObchZ, ale jiţ nevyţaduje, aby jména a firmy podnikatelů obsahovali shodné prvky (koncernový dodatek). Po novém tyto koncernové dodatky mohou i existující firmy odstranit, jestli bude dodrţená podmínka, ţe musejí být pro veřejnost odlišitelné. Podnikatelé budou muset doloţit do obchodního rejstříku existenci podnikatelského seskupení. Tyto jména a obchodní firmy můţou obsahovat i společné prvky podnikatelského seskupení. 52 Při přechodu firmy v novém občanském zákoníku §427 zákon nestanovil také omezení, jaké bylo u původní úpravy, kde bylo nepřístupné převádět firmu bez současného převodu podniku. Převod existujícího názvu právnické osoby na jinou právnickou osobu, která ji od
49 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s. 1620 50 Tamtéţ. 51 Tamtéţ. 52 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část(§1-654) komentář 1.vydání, Praha: C.H.Beck 2014, s.1626
42
zápisu do obchodního rejstříku začne uţívat, musí být s tímto zápisem změněna aj obchodní firma předchůdce, aby nedošlo k zaměnitelnosti těchto dvou obchodních firem. Z ustanovení §427 plyne, ţe zůstavitel má právo se svým majetkem nakládat i pro případ smrti, uţ před smrtí můţe udělit souhlas s pouţíváním své obchodní firmy svému nástupci. Ale jestli tak neučiní, souhlas s uţíváním firmy musí udělit jeho dědicové. V případě jednoho dědice tento závod dědí automaticky i bez souhlasu zůstavitele, ale musí uvést nástupnický dodatek k obchodní firme.
43
Závěr Cílem mé práce bylo popsat obchodní firmu a název, a porovnat jejich změny v původní a nové právní úpravě. Při psaní bakalářské práce jsem vycházela z obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb a nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V práci jsem schrnula změny které významně ovlyvnili právní strukturu obchodní firmy a názvu. Vývoj obchodní firmy byl v podobné úpravě jako dnes uţ od dob Rakousko - Uherské monarchie. Postupem času a vývojem situace v ekonomice se formoval a upravoval aktuálním poţadavkům doby aţ do roku 1991, kdy byl přijat obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. ten byl ještě v roce 2001 upraven novelou č. 370/2000 a platil do roku 2014. Pro tvorbu obchodní firmy a názvu byli stanoveny přesné podmínky a principy, kterým se firma musí řídit při vytváření své obchodní firmy (resp. názvu). Podmínkami při tvorbě názvu právnických osob je, ţe musí obsahovat právní formu podnikání. Při firmě fyzických osob jiţ podle občanského zákoníku není podmínka, ţe musí obsahovat jejich jméno a příjmení, můţe si zvolit i jinou obchodní firmu, podmínkou je zde, ţe musí být zřejmé, ţe se nejedná o právnickou osobu. Principy tvorby jsou pravdivost, volná tvorba a smíšená tvorba. Při tvorbě obchodní firmy se dodrţují i jisté zásady, jedná se o zásadu jednotnosti, jasnosti, výlučnosti, přiměřenosti a zachování dobrých mravů. Ochrana obchodní firmy a názvu vychází ze zákona. Při tomto tématu jsem vycházela, ze staré i nové právní úpravy. Ochrana se dělí na absolutní, která je po novém vymezena v ustanovení § 135 a relativní, která je v rámci nekalé soutěţe. Splnění nekalosoutěţního jednání je, ţe dané jednání se musí odehrávat v rámci hospodářského vztyku, v rozporu s dobrými mravy a můţe přivodit újmu jiným soutěţitelům. V Slovenské republice se při ochraně obchodního jména postupuje podobně jako při původní české úpravě. Obchodní firma a název byli do značné míry pozměneny, tato změna je badatelná v první řade přesunem ze samostnatné úpravy v obchodním zákoníku do občasnkého zákoniku, a začalo se chápat spíš jako majetkové neţ osobní právo k obchodní firmě. Občanský zákoník vymezuje název u právnické osoby do ustanovení § 132 - § 135 v kterých vysvětluje pojmy název, ochrana názvu a moţnosti tvorby názvu. V ustanovení § 423 - § 428 občanský zákoník zase upravuje obchodní firmu, ochranu obchodní firmy, základní zásady, její tvorbu, při zakládnaní fyzické osoby podnikatelem a podnikatelské seskupení. 44
V závěru práce jsem porovnávala starou a novou úpravu a vypsala dúleţité zmeny, které nastali od začátkem roku 2014. V novém občanském zákoníku došlo k vyraznému uvolnení, co se týče fyzických osob – podnikatelů při tvorbě obchodní firmy. V novém se taky úvadí, ţe obchodní firmou je jméno a jménem právnické osoby je název, co se taky změni oproti púvodnímu, kde bylo stanoveno, ţe obchodní firmou je název. Dospěla jsem k závěru, ţe nový občanský zákoník je více propracovaný jako původní, ale jak se uplatní v právu se ukáţe aţ časem.
45
Pouţitá literatura 1. BAUER, Z. a kol., Jak vytvořit atraktivní obchodní název firmy, sluţby, produktu, značky : tvorba názvu/ obchodního jména krok za krokem, 1. vydání, Praha : Zdeněk Bauer, 2014. 340 s. ISBN 978-80-904272-7-3 2. DĚDIČ, Jan a Ludvík KOPÁČ. Obchodní zákoník: Úvodní komentář. Úplné znění obchodního zákoníku. Výňatky ze zákona o cenných papírech, Rejstřík, 2. vydání, Praha: Prospektrum, 1993, 280 s. ISBN 80-85431-84-x 3. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo 4. vydání, Praha: C. H. Beck 2004, 609 s. ISBN 80-7179-854-1 4. LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9 5. LOCHMANOVÁ, L.: Práva na označení. Obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ORAC, s. r. o. 1997, 213 s. ISBN 80-9019383-8 6. LOCHMANOVÁ, L. Základy obchodního práva. 2. vydání. Ostrava: Key Publishing 2011. 309 s. ISBN 978-80-7418-114-6 7. ŠTENGLOVÁ, I. – PLÍVA, S. – TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání, Praha: C. H. Beck 2010. 1469 s. ISBN 987-80-7400-354-7 8. PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákonník. Komentár 3. vydanie, Praha: C. H. Beck 2010. 1219 s. ISBN 978-80-7400-314-1
Internetové stránky: 31 72328. Doménové jméno, obchodní firma a ochranné známky v síti Internet, dostupné z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/domenove-jmeno-obchodni-firma-a-ochranneznamky-v-siti-internet-72328.html čteno dne 23.4.2015 Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník (internet), dostupné na WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obecna-cast/obecne/ Rakouský Obecní zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z., dostupné z WWW: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=85&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. (Československo, 1950), dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk_%28%C 4%8Ceskoslovensko,_1950%29 46
Novela č. 370/2000 k zákonu č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník dostupná z WWW: http://zakony.centrum.cz/obchodni-zakonik
Legislativa:
Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích a druţstvech Rakouský Obecní zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. (Československo, 1950), Novela č. 370/2000 k zákonu č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník Zákon č. 513/1991 Sb. Slovenský obchodní zákoník Důvodová správa k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb.
Z judikatury: Soudní rozhodnutí ze dne 22.4.2008, spisová značka 22 Cdo 679/2007 Rozhodnutí vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.7.2014 s.z. 8 Cmo 172/2014 ÚS I. ÚS 156/99 (19/2000 USn.) Rozhodnutí vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.2.2004 s. z. 4 Cmo 445/2003
47
Seznam pouţitých zkratek:
OZO – Rakouský Obecní zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z. ObchZ – Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. ObZ – Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., NOZ - nový Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. ZOK - Zákon o obchodních korporacích a druţstvech č. 90/2012 Sb. OR - obchodní rejstřík an. – a následující atd. – a tak dále např. - například
48
