___________________________________________________________________________
Občasník ze života dětí a pracovníků DD Radkov - Dubová ČERVEN – ZÁŘÍ 2014 Prázdniny skončily a všichni jsme rovnýma nohama vykročili do nového školního roku 2014-2015. Všem přeji, aby se jim dařilo jak ve škole, tak i v osobním životě. Během letních prázdnin se v domově hodně změnilo. Byly vybudovány nové ložnice a obývák pro děti čtvrté rodinné skupiny, byla vymalována centrální kuchyň. V provozu je prádelna s mandlem. V polovině srpna byl do domova přijat nový chlapec Erik Ferenc, poslední srpnový den rozšířil řady našich chlapců Zdeněk Bílý. A do třetice. V polovině září přivezl pan ředitel z VÚ Králíky Dominika Schneidera. Až budete číst tyto řádky, bude už podzim, který letos nastal 23. září. Je to přechod mezi létem a zimou. Na podzim se sklízí většina úrody a opadavé listnaté stromy ztrácejí „svůj kabátek“. Dny se krátí, ochlazuje se a více prší. A teď už si můžete v klidu přečíst další vydání našich Zámeckých novin, které vás seznámí s dalšími akcemi, kterých jsme se během uplynulých tří měsíců zúčastnili.
Holčapek Martin
Okolo poledne začalo být v domově rušněji než obvykle. Každý netrpělivě čekal, až se vydáme do dalekého Chorvatska. Krátce po druhé hodině odpolední
dorazil
autobus
s dětmi
z Fulneku. Naložili jsme bagáž, nasedli do autobusu a vyrazili. První zastávkou byl hraniční přechod
v Mikulově. Po půlhodinové přestávce na občerstvení jsme překročili hranice české republiky. Projížděli jsme Rakouskem. Cesta ubíhala jako voda, někdo v autobuse spal, někdo si prohlížel okolní přírodu a jiní zase sledovali videoprojekci. Dalším státem, kterým jsme projížděli, bylo Slovinsko. Tuto maličkou zemi jsme projeli za necelou hodinku a krátce po druhé hodině ranní jsme byli na hraničním přechodu v Chorvatsku. Chorvatští celníci nás bez problému vpustili na jejich území. Po další zastávce na občerstvení jsme se vydali k našemu letovisku Baška Polje. Klidné místo na Makarské riviéře pod horským masivem Biokovo jsme měli jako na dlani. Loučení s tetami a příprava k odjezdu.
Baška
Polje
je
vzdálené asi osm kilometrů
od
nejznámějšího rekreačního centra
na
Jadranu – městečka Makarska. Náš ubytovací komplex byl umístěn v přírodním Náš autobusek – KAROSA s klimatizací.
areálu
ukrytém
v borovicovém háji. Tato lokalita umožňovala
řadu
možností
příjemného a klidného odpočinku. Rekreační komplex Alem se nacházel v těsné blízkosti moře.
Je sedm hodin ráno – 10.června - a my jsme po sedmnácti hodinách na místě. Zavazadla
jsme
si
uložili
v recepci
hotelu a spolu s delegátkou jsme si prohlédli Pozorovali
celý jsme
rekreační oblázkové
komplex. pláže,
betonové hřiště na kopanou a basketbal, zabudované betonové stoly na stolní tenis a spoustu stánků s občerstvením. Na parkovišti byla samoobsluha, kde se daly koupit základní potraviny a pití. Úderem Pohoří BIOKOVO
poledne
jsme
se
všichni
Spali
jsme
po
třech
ubytovali.
v malých, jednoduše zařízených, ale útulných
pokojíčcích
s vlastní
koupelnou a WC a balkónem. Po vybalení věcí jsme si dali obědkuřecí řízek s chlebem, který nám připravily ještě naše kuchařky. Po obídku jsme se převlékli do plavek a hurá na pláž.
Kromě Richarda Mika, byly děti u moře poprvé. Všichni hned zkoušeli, jestli je voda slaná a jaké to je se v ní zaplavat. Nejdříve jsme se vyfotili. To abychom zjistili, jaký jsme během pobytu u moře nachytali bronz.
A
potom
již následovaly hrátky v moři.
Tak jsem tady.
Proti sluníčku si musíte chránit i hlavu.
Ta voda je ale čisťoučká.
Odpoledne u moře uteklo jako voda. V podvečer jsme se všichni osprchovali a hurá na první teplé jídlo po téměř třiceti hodinách.
Čekala
restaurace
a
nás
výběr
klimatizovaná jídla
formou
švédských stolů. To bylo pochutnáníčko. Děti si nabraly jídla, co hrdlo ráčilo. Po večeři jsme se sešli před našimi domečky, řekli si, co jsme za dnešní den prožili a co nás čeká den následující. Po kratičkém odpočinku jsme se vydali do dvou kilometrů vzdáleného městečka Baška Voda. Celou dobu jsme kráčeli kolem moře
a
pozorovali,
jak
se
pohupují
vlny.
Během patnácti minut jsme byli na místě. Děti viděly stovky stánků se suvenýry a občerstvením. Největším lákadlem však byl místní zmrzlinář. Co ten uměl. Dětem málem vypadly oči z důlků. Při
zpáteční
cestě
dostal
každý
kopeček zmrzliny – ale ta porce. (V Česku by to byly minimálně tři kopečky). Potom už následoval odchod k ubytovně
a
celý
den
ukončila
půlnoční večerka.
Do místního zmrzlináře se Filip úplně „zamiloval“. Andrejka nemá žádnou šanci.
Třetí den začíná budíčkem v půl osmé ráno. Rozcvičku v rytmu
diskotéky
Horáčková. Po
vede
bohaté
Anežka
snídani
Halová
zvaná
odcházíme
k moři.
Následuje volný program pro děti. Po obědě je odpolední klid a světe div se. Všechny děti tvrdě usnuly. Ve
tři
odpoledne jsme již na druhé pláži a
teta Gabka vyhlásila
soutěž
o
nejrychlejší ho plavce. Kromě Radka se zúčastnili všichni. Není důležité, kdo vyhrál, ale to, že všichni pojali tuto soutěž s nadšením. Okolo šesté
večer
se
vracíme,
Radovánky a opalovačky na pláži.
následuje
večeře a večerní vycházka do Bašky Vody. Tady mají všichni rozchod a hodinu před půlnocí se všichni scházíme u
místního
zmrzlináře.
Klasika
–
kopeček zmrzliny na cestu a hurá na kutě. Úderem půlnoci je všude klid.
Všichni jeden vedle druhého tiše- někteří hlasitěji - oddychují. Další slunečný den je za námi.
Večerní odchod do Bašky Vody a foto vedoucích, které nikdy neopustil Filip.
U místních zmrzlinářů.
Čtvrtý den se podobal předešlému jako vejce vejci. Již v sedm ráno byla obloha zalitá sluncem. Proto jsme toto nádherné počasí využili ke slunění a koupání v moři. Protože
byly
všechny
děti
hodné,
tak
jsme se večer opět vydali na procházku do Bašky
Vody.
V místních restauracích No nestěžuji si vůbec na nic.
byly rozmístěny televizory, protože v tento den hrálo Chorvatsko na mistrovství světa v kopané svůj zápas.
Místní obyvatelé chodili v červenomodrých dresech, všude byla příjemná atmosféra. Ale čas neúprosně běžel. Těsně před půlnocí jsme byli u našich pokojů a večerka bylo to poslední slovo, které tento den vyšlo z úst pana ředitele. Další nádherný den byl za námi.
Západ slunce jsme stihli vyfotit jen tak tak.
Tak jsme namalovány, upraveny a můžeme do velkoměsta Baška Voda.
Pátý den jsme se na naši riviéře probudili do zamračeného a deštivého rána. Po snídani jsme využili služeb delegáta a děti se zúčastnily animačního programu plného soutěží a her. Následoval oběd dle chutí dětí a potom zasloužený odpolední klid. Jak ho děti trávily, posuďte podle přiložených fotografií.
Po prospinkání jsme vyrazili na pěší túru směr Makarska. Pozorovali jsme opět nádherné pláže, moře plné lodí a nádherné místní uličky plné rozkvetlých květin.
Pěší výlet směr Makarska.
Sluší ná
Hladoví a vyčerpaní jsme okolo sedmé večer dorazili k našim domečkům. Všichni se těšili na vydatnou večeři. A co po večeři? Navrhli jsme dětem, že zůstaneme v našich domečcích. Odpověď dětí byla: „My chceme do Bašky Vody“! Tak jsme se vydali
opět
do
našeho
oblíbeného
městečka. Holky i kluci se zaposlouchali do písní, Místní hotely.
které
se
linuly
z přilehlých
zahrádek. A večerní klasika. Před půlnocí návrat do domečků a hurá na kutě. Zažili jsme první den úplně bez sluníčka. Snad bude zítra lépe.
Ale ouha. Šestý den začínal přesně
jako
ten
předešlý.
Ráno zamračeno, ale sluníčko se snažilo přes mraky alespoň částečně vykouknout. Moc se mu to ale nedařilo. Po snídani jsme podruhé využili služeb animačního programu, který opět
děti
zaujal.
Naše
delegátka si pro nás připravila překvapení. částečně
Počasí
se
umoudřilo
a
odpoledne jsme vyrazili na lodi na Makarskou. Během plavby po moři jsme pozorovali lodě, které nás míjely. Obdivovali jsme krásy zákoutí mořských plážiček. Na otevřeném moři jsme zahlédli i delfíny. Asi po čtyřiceti minutách plavby jsme dopluli na Makarskou. Po hodinové prohlídce tohoto nádherného letoviska nás čekala plavba zpět do Bašky Vody. Na Makarské bylo nádherně a všem se tady moc líbilo. V sedm večer jsme došli k našim domečkům. Následovala večeře a po ní jsme shlédli na noťasu komedii
BABOVŘESKY.
Z tohoto
filmu
také
pochází přezdívka od Anežky – šéfka Horáčková. Úderem půlnoci byla vyhlášena večerka a všichni se v klidu odebrali na kutě. A byl další den za námi.
Na chvíli se stala kormidelníkem lodi teta Gabka, po ní zase Patrik.
Makarska je starobylé město s přístavem a lázněmi. Toto nejznámější letovisko v Dalmácii s 15 000 obyvateli je soustředěno u široké zátoky mezi mysem Osejava
a poloostrovem
sv. Petra 65 km jihovýchodně od Splitu. Je rušným střediskem a centrem stejnojmenné riviéry, která se táhne v délce 60 kilometrů od Brel po Gradac. Místo je vyhledávané pro malebnou polohu s kulisou Biokovských hor a především kvůli plážím. Ústřednímu
náměstí
dominuje
kostel
Patron mořeplavců.
sv.
Marka, barokní kašna a pomník chorvatského kněze a spisovatele Andrija Kačiće - Miošiće. Přístaviště lemují jachty, výletní lodě s vysokými stěžni. Makarska se nachází na křižovatce pevninských a mořeplavných cest, což usnadňuje návštěvu mnohých okolních turistických cílů. V průběhu
turistické sezóny směřují výletní lodě na přilehlé ostrovy Brač, Hvar, Korčula.
Tak tuto fotku si dáme na fb, že Péťo.
Sedmý den v Chorvatsku se na nás opět – alespoň dopoledne – usmálo sluníčko. Toho jsme ihned využili a po snídani se vydali na pláž. Koupání po třech dnech přišlo všem vhod. Dovádění ve vlnách, jízda na nafukovacím lehátku, ve stínu borovic – fotbálek. Těmito aktivitami trávily děti dopoledne. Úderem poledne se nad mořem objevily děsivě
vypadající mraky a během chviličky se spustil obrovský déšť doprovázený bouřkou. Jen tak tak jsme stihli doběhnout do naší chaloupky. Po půlhodině se počasí trošičku umoudřilo a my jsme si došli na oběd. Po odpoledním klidu následoval animační program v podání tety Gabky. Děti se dobře bavily a dvě hodiny utekly jako voda. Následovalo večerní sprchování, večeře a po ní jsme se opět vydali na vycházku do Bašky Vody. Tradiční půlnoční večerka ukončila dnešní program.
Osmý den a ráno bylo opět zataženo. Tentokrát jsme pokračovali ve volnočasových aktivitách pod taktovkou
tety
Gabky.
Všichni
se
náramně
pobavili a smích nebral konce. Když jsme hráli na „prasátka“ byla sranda největší. Vybranému se zavázaly oči. Dotyčný si sedl někomu na klín a
oslovil
ho
„Sviňko
kvikni“.
Podle
kviknutí musel poznat, o koho se jedná.
Animační program- volnočasové aktivity a srandy kopec.
Odpoledne jsme navštívili městečko Brela, počasí se totiž umoudřilo. Brela je malé turistické město na Makarské riviéře, které láká klienty svým křišťálově čistým mořem, krásnými oblázkovými plážemi a borovicovým porostem. Brela je tvořena dvěma osadami: Gornja Brela, ležící téměř celá uvnitř Přírodního parku Biokovo, a Brela, jež se skládá z několika vísek. Největší z nich jsou Soline a Donje Selo. Viděli jsme zde moderní hotely, apartmány, penziony a moderní turistické objekty. Brela se pyšní pláží Punta
Rata, která je nositelkou Modré vlajky (mezinárodní ocenění čistoty pláže). Četné pěší stezky by nás zavedly přes staré vísky typické svojí dalmatskou architekturou až k samotným vrcholkům pohoří Biokovo. Do hor jsme se ale nešplhali. Okoupali jsme se na pláži a pomalu se chystali zpět k našim domečkům. Po večeři následovalo tradiční hodnocení a tradiční výlet pro zmrzlinu do Bašky Vody. Blížila se půlnoc a všichni jistě víte, co následovalo. Ano šup na kutě a dobrou noc. Copak má asi Patrik v síťce? To ví jen on a teta Gabka.
I Ríša se chtěl vejít na lehátko.
A teď si ještě můžete prohlédnou fotografie z Brely
Richard se držel pana ředitele jako klíště.
Osmý den ve fotografiích
Předposlední den v Chorvatsku. Po
snídani
jsme
delegáta. Chlapci
opět si
využili
zahráli
služeb
fotbálek,
děvčata se promenádovala po kempu.
Darovaná kšiltovka.
Následoval oběd – každý si nabral, co mu chutnalo. Při odpoledním klidu se objevil u našich domečků nový přítel Evy Sevičové. Místní chorvat se představil panu řediteli a daroval
mu
kšiltovku
v chorvatských
barvách. Eva celá zářila. Opět má novou lásku. Odpoledne se začalo klubat ze za mračené oblohy sluníčko. Hurá, jdeme opět k vodě. Následovaly vodní radovánky a skoky z mola do moře. Vítr si s hladinou pohrával jako kočka s myší. Kluci se houpali ve vlnách a byli úplně nadšeni. Jeden však přecenil své síly. Nebýt Petra,
nevím,
nevím,
jak
by
to
s Richardem dopadlo. (samozřejmě by ho zachránil pan ředitel nebo strejda Evin přítel.
Martin). Na fotografii můžete vidět,
jak je Richard fyzicky na dně. Alespoň se ponaučil, že nemá přeceňovat své síly. Po večeři začíná činnost, která nikoho nebavíbohužel balíme. Alespoň částečně jsme nabalily věci, abychom byli připraveni na ranní opuštění našich bungalovů. Záchrana vysíleného Richarda
Samozřejmě nechyběl poslední výlet do městečka Baška Voda. Rozloučení s mořem a místním zmrzlinářem a odchod do domečků. Čekala nás poslední noc.
Loučení s městečkem Baška Voda.
Chorvatská pobřežní hlídka.
Poslední
den
moře.
Vstávali
jsme
již
u
před
sedmou hodinnou ranní, abychom si dobalili
poslední
věci. V půl deváté jsme posnídali, předali klíče od našich domečků na recepci a čekalo nás poslední koupání v moři. Některým se už koupat nechtělo, tak si naposledy prošli celý rekreační komplex. Následoval oběd, dostali jsme balíčky na cestu a v pět hodin odpoledne dorazil náš autobus, který nás vezl opět domů. Čekala nás dlouhá cesta. Něco přes tisíc dvě stě kilometrů. Cesta v sedm
ubíhala hodin
v pohodě. ráno
V
jsme
sobotu se
po
dvanáctidenním odpočinku bez školních povinností vrátili na Dubovou.
VŠEM SE NÁM U MOŘE MOC LÍBILO.
Suverénní Kvitová podruhé vyhrála Wimbledon, Bouchardovou smetla 6:3, 6:0 Česko má po třech letech opět grandslamovou šampionku ve dvouhře. Znovu je to Petra Kvitová, znovu na nejslavnějším turnaji - ve Wimbledonu! Finále proti kanadské tenistce Eugenii Bouchardové zvládli suverénně: za 55 minut vyhrála 6:3, 6:0. „Moc jsem chtěla tu trofej získat! Je to skvělý pocit,“ radovala se Petra. V červenci jela ukázat svůj „wimbledonský talíř“ do rodného městečka Fulneku. A naše děti byly u toho.
Na velkoplošné obrazovce vidíme Petru Kvitovou s moderátorem Liborem Boučkem. Oba jsou vidět v originále vlevo dole.
Za nádherného slunečného počasí jsme vyrazili na již osmý ročník fotbalového turnaje dětských domovů do Budišova nad Budišovkou. Vzhledem k tomu, že se v tento den konala i akce pro opuštěné a handicapované
děti,
neměli
jsme
k dispozici auto. Proto jsme již dvě a půl hodiny před začátkem turnaje vyjeli autobusem z Dubové. Ve Vítkově jsme si počkali devadesát minut na motoráček ze Suchdolu, který nás odvezl do místa konání turnaje. Alespoň měli kluci nějaký zážitek. Vlakem už dlouho nikdo z nich nejel. V Budišově nás pořadatelé přivítali a osm dětských domovů rozdělili do dvou skupin. V naší skupině byli chlapci z Melče, Ostravy Viziny a domácího Budišova. Ve druhé
skupině
pak
byla
rezerva
domácího Budišova a chlapci z Hrabové, Lichnova a Velkých Heraltic. Náš první zápas proti Melči dopadl na výbornou. Karel v brance „čaroval“ a naši kluci si zaslouženě připsali první výhru a skóre 3:1. Druhý zápas již nevyšel podle našich představ a ostravská Vizina zcela zaslouženě zvítězila 0:4. Poslední zápas ve skupině – s odřenýma ušima jsme porazili domácí Budišov 3:2 a obsadili druhé místo v naší tabulce.
Čekal nás tedy první semifinálový boj
s vítězem
druhé
skupiny
V.Heralticemi. Naši kluci se dlouho drželi.
Ještě
koncem
byl
tři
minuty
nerozhodný
před stav.
Během posledních tří minut však borci z Heraltic nasázeli Karlovi tři branky a o vítězství heraltických nebylo pochyb. Náš poslední zápas – BOJ O TŘETÍ MÍSTO – s domácím Budišovem začal vlažně z obou stran. Domácí se ujali vedení jedna nula, ale během dvou minut Adam Behár vyrovnal. Zdálo se, že zápas skončí po remíze penaltovým rozstřelem. Všichni si to přáli, jen benjamínek Budišova byl proti. Pět sekund před koncem utkání vystřelil slaboučkou střelu z poloviny hřiště. Světe div se! Tato střela prošla Kájovi mezi nohama do branky. Pak již rozhodčí odpískal konec utkání a naši kluci získali „jen“ bramborovou medaili, tedy čtvrté místo. Nic se nedá dělat. Sport je sport a nemůže vyhrát každý. I tak za čtvrté místo klukům blahopřeji a děkuji za pěknou reprezentaci našeho domova.
Martin Holčapek
Po turnaji jsme navštívili sestru Patrika Hrnčíře Denisu Zurkovou – naší bývalou klientku- a ta nás přivítala i se svým miminkem.
V pátek 23. května jsme se zúčastnili kulturní akce pod názvem „Karviná se baví“. Pro děti z dětských domovů a stacionářů bylo připraveno zábavné odpoledne. A kdo se dětem představil? Ivan Karabec se svou exhibicí ve stolním tenise. Pro nejmenší děti si připravila své vystoupení populární Majda z Kouzelné školky. Strhující momenty jsme zažili při show imitátora Michaela Jacksona. Na závěr se představil Michal David, který se svými písněmi jako je Nonstop, Decibely lásky, Discopříběh, Pijeme colu zvedl ze židlí skoro všechny účastníky, kteří se na parketu vlnili v rytmu diska. Za zmínku stojí fakt, že s imitáto rem Michala Davida si zazpíval i Dominik Macháček, který se nestyděl a před zaplněným hledištěm zpíval do mikrofonu svou oblíbenou píseň. Během celého odpoledne “vytvářeli“ klauni z nafukovacích balónků různá zvířátka a předměty. Na zpáteční cestu se všichni posilnili cukrovou vatou a nanuky. V Karviné se dětem moc líbilo.
Při závěrečném losování cen vyhrál náš domov deset vstupenek do zoologické zahrady v Ostravě a ovocný dort, který si děti při příjezdu do domova rozdělily. Holčapek Martin a Filip Váňa
V sobotu 20. září se naše děti zúčastnily tradičního turnaje ve vybíjené. Hrálo se o tento nádherný pohár. Z deseti zúčastněných domovů se naši umístili na nádherném druhém místě. Blahopřejeme.
Patnáctého května se kluci zúčastnili fotbalového turnaje v Hranicích. Celý turnaj zvítězili a za odměnu se jeli podívat do ostravské zoologické zahrady. Vyrazili jsme v sobotu 24. května. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a tak si chlapci užívali pohled nejenom na zvířata, ale také na lehce a spoře oděné slečny. Všem se v zahradě líbilo. Vhodně jsme využili volný čas.
VI. SETKÁNÍ POSTIŽENÝCH A OPUŠTĚNÝCH DĚTÍ Z MORAVSKOSLEZSKÉHO A OLOMOUCKÉHO KRAJE Tentokrát
se
konalo
6.
září
v Mořkově u Nového Jičína. Účast na
této
akci
odměnou
především
děvčatům,
reprezentovala Nejmilejším taneční
byla náš
DD
koncertě.
skladbou
která na
A
svou
přispěla
ke
zpestření programu setkání. Pan Hron svým zpěvem rozpohyboval i děti na vozíčcích. Děvčata Sevičova obdivovala práci se zvířaty (výcvik psů, agility, práci sokolníků). Chlapci se aktivně zúčastnili soutěže leteckých
modelářů
a
Renáta
Kaucká
neodolala pozvání kouzelníka na pódium. Novou atrakcí byl vláček, který se děti projely po Mořkově. Ke konci programu byli všichni staženi historickými
šermíři
do
doby
vyšlo
pěkné
starověku. K tomu
všemu
nám
počasí. Těšíme se na další ročník. Pokud jim bude umožněna účast, budou rády. Teta Eva Fuchsíková
LETNÍ PRÁZDNINY SE VYDAŘILY
Během letních prázdnin se zúčastnily naše děti dvou čtrnáctidenních táborů. V červenci byli všichni na jižní Moravě v Olbramkostele, v srpnu zase v nedalekém Spálově. Všem, s kterými jsem o táborech mluvil, se všude líbilo. Kromě táborů děti během prázdnin podnikaly výlety do okolí domova. Všichni přítomní navštívili koupaliště ve Vítkově, zahráli si turnaj ve stolním tenise, soutěžil ve vaření o nejlepší gulášovou polévku. Myslím si, že se mohly prázdniny dětem líbit. Nyní si prohlédněte fotografie z vítkovského koupaliště a na dalších stránkách fotky ze zmiňovaných letních táborů.
V měsíci srpnu jsme v našem domově přivítali dva nové chlapce. V polovině měsíce byl přijat Erik Ferenc, poslední srpnový den přišel Zdeněk Bílý. Oba chlapci pocházejí z nedalekého Budišova nad Budišovkou a byli zařazeni do první a druhé rodinné skupiny. Oběma přeji, ať se jim u nás líbí.
ERIK FERENC – DRUHÁ RODINNÁ SKUPINA
ZDENĚK BÍLÝ – PRVNÍ RODINNÁ SKUPINA.
V době od 15.do 29. července navštívily naše děti již podruhé letní tábor v jihomoravském Olbramkostele. Všem se na táboře líbilo. Podle přiložených fotografií vidíte, že se pořád usmívaly.
ORGANIZACE NOVÉHO ŠKOLNÍHO ROKU 2014/2015
Od prvního září 2014 byly děti nově rozděleny do rodinných skupin. První rodinná skupina pod vedením tet Lenky Andělové a Gabriely Vlkové se skládá ze čtyř sester Sevičových – Michaely, Terezy, Evy a Denisy. Z chlapců jsou ve skupině umístěni Patrik Hrnčíř, Leon Miko a Zdeněk Bílý. Ve skupině je jedna učeňka – Michaela Sevičová, ale ta je na dlouhodobém útěku.
Ve druhé skupině, kterou mají na starost tety Mgr. Libuše Doubravová a Jarmila
Viceníková jsou umístěni učni Petr Kaucký, Filip Váňa, Anežka Halová a Regina Hotová, do Základní školy v Melči a ve Vítkově ještě docházejí Erik Ferenc, Radek Pohlodko a Dominik Sivák.
Ve třetí skupině jsou tři učni – Mariana Nguyenová, Karel Jursa a Jan Miko. Do Základní školy v Melči dojíždějí sourozenci Denisa, Martin a Jan Petrivaldští a Dominik Macháček. O tyto děti se starají teta Dagmar Lazecká a Martin Holčapek.
Čtvrtou rodinnou skupinu, která má jako jediná vlastní rodinnou buňku tvoří dva chlapciAdam Behár a Richard Miko, tři sestry Kaucké – Michaela, Renáta a Andrea a Silva Behárová. Jedinou učeňkou v této skupině je Kamila Behárová.(i Kamila je na dlouhodobém útěku). Za tuto skupinu zodpovídají tety Eva Fuchsíková a Gabriela
Chudíková. 23.září byl do skupiny zařazen Dominik Schneider, kterého pan ředitel přivezl z výchovného ústavu v Králicích.
Mariana Nguyenová udělala po prázdninách rozdílové zkoušky a postoupila do druhého ročníku učebního oboru. Musím ale podotknout, že Mariana již má za sebou úspěšně zvládnutý tříletý obor prodavač. To se ale nepodařilo Karlu Jursovi, který opravné zkoušky v měsíci září neudělal. Má ještě poslední šanci v prosincovém termínu vše napravit. Uvidíme, jak se mu bude dařit.
Během
letních
prázdnin
začaly
stavební práce. Výsledkem toho jsou nově vybodované ložnice v přízemí čtvrté
rodinné
skupiny
a
rekonstrukce prádelny a žehlírny. Dále
byla
vymalována
centrální
kuchyně a opravdu bylo uděláno kus poctivé práce.
