OBČASNÍK FARNOSTÍ ŠTĚCHOVICE-SLAPY KVĚTEN 2005

O B ČA S N ÍK FA R N O S T Í Š T ĚC H O V I C E - S LAPY • K V ĚT E N 20 0 5

Papež Jan Pavel II. 18. 5. 1920 – 2. 4. 2005

2

slovo na úvod

MILÍ BRATŘI A SESTRY, v životě každého člověka jsou takové okamžiky, na které se zvlášť připravuje. K jedním z nich patří například svátost manželství, potom se začíná normální život, ale přece i v tom normálním životě si připomínáme výročí svatby, někdy jen kulaté, ale někteří si připomínají tento den každý rok. Někdo předem vybírá dárek pro manžela, někdo plánuje předem oslavu. Obdobně je to i s člověkem věřícím. Jednou za rok je

DNE 19. 4. 2005 ZVOLILO KONKLÁVE NOVÉHO PAPEŽE. STAL SE JÍM NĚMECKÝ KARDINÁL JOSEPH RATZINGER ( 78 ). RATZINGER BYL BLÍZKÝM SPOLUPRACOVNÍKEM JANA PAVLA II., PŮSOBIL JAKO PREFEKT KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY. NOVÝ PAPEŽ SI ZVOLIL JMÉNO BENEDIKT XVI.

K OSOBĚ SVATÉHO OTCE BENEDIKTA XVI. SE VRÁTÍME V PŘÍŠTÍM ČÍSLE PROUDŮ.

taková veliká oslava, kdy si připomínáme největší dar lásky Pána Boha člověku. Jsou to svátky velikonoční, svátky, kdy se za nás Bůh obětoval, kdy nás spasil. Na počátku ta příprava byla krátká, trvala řádově pouze čtyřicet hodin, potom trvala týden a od poloviny čtvrtého století už čtyřicet dnů. Letos se děti zavázaly, jako důvod vděčnosti za jeho dar, že se nebudou dívat v pátek na televizi, jíst sladkosti a hrát si na počítači. Někomu se to zdá málo, ale myslím si, že i to málo stačí k tomu, že se může o Velikonocích z těchto darů radovat. Pamatujme na tuto přípravu a pokud nám to letos nevyšlo, snažme se ji naplnit příští rok, aby naše radost byla plná.

ze staré kroniky

Dnešní nahlédnutí do Pamětní knihy kostela a fary ve Štěchovicích dokládá, jaký význam byl připisován oslavě Vzkříšení za dob první republiky. Radost ze vzkříšeného Krista tenkrát nebyla interní záležitostí hrstky „podívínů“, kteří se za soumraku scházejí na kopci Nad Pískovnou, nýbrž důvodem k obecné radosti a k setkání snad všech obyvatel Štěchovic. Obdobně tomu bylo i o slavnosti Božího Těla.

3

na osvětlena, hudba Rajchardova doplňuje nadšení a plesání věřících nad Vzkříšením Spasitelovým. Imposantní průvod kráčí od kostela směrem k Suchomelovům, pak středem celých Štěchovic až k Chroustovům. Jarní deštíček

Inu, historie. Bylo to dávno, psal se tenkrát rok 1932…

Krásné slavnosti prožívala Štěchovická osada o Vzkříšení a Božím Těle. Poprvé konána slavnost vzkříšení – ne jako dříve – po kostele, neb kol kostela a na hřbitov(!), nýbrž do obce Štěchovické za obrovského počtu věřících. Imposantní průvod za hlaholu zvonů a hudby prošel hlavní ulicí Štěchovickou, jež četnými světly v domech ozářena, a Peškovem vrátil se celý ten průvod za nesmírného nadšení do chrámu Sv. Jana Nep., kdež zakončen sv. požehnáním. Hudbu obstarali místní věřící. Podobně i o Božím Těle se šlo do Štěchovic, kdež postaveny 4 oltáře ochotou místních osadníků. První u kříže pod farou, druhý „u Branných”, třetí u Šopejstalů, čtvrtý u Radů na Peškově. Družiček přes 100, účast imposantní, hudba opět hlaholila Vítěznému Kristu Králi čest a slávu! O rok později slavila štěchovická farnost Vzkříšení brzy zjara – 31. 3. 1933. Obřady svou slávou a pompou snad ještě předčily nadšení roku předchozího…

Slavnost vzkříšení zůstane nesmazatelným písmem zaznamenána v srdcích všech věřících i duchovní správy. Účast ohromná, ok-

Oprava kostela sv. Kiliána

nedovede zaplašit radost ze srdcí věřících, kteří vytrvávají až do konce celé slavnosti a za tmy rozcházejí se k blízkým i vzdáleným domovům. Sbírkami obstarávají si Štěchovičtí hudbu, hlavní mecenáškou je ovšem pokaždé pí. Chroustová, vdova po staviteli lodí. Zaplať jí vše Bůh i všem ostatním!

4

ze staré kroniky

Velikonoční vigilie – obnova křestních slibů Jaro našim předkům nepřinášelo jenom velikonoční radost, ale také hrozbu přírodních katastrof. Jarní tání ledů na Vltavě se na jaře roku 1937 stalo příčinou rozsáhlé ničivé povodně. Na rozdíl od velkolepých slavností Vzkříšení se nám vzedmutá Vltava nepřipomíná jenom ze zažloutlých stránek kroniky…

Odchod ledů na Vltavě byl letos (rok 1937) spojen s velikými škodami na majetku občanů. Nad Ostrovem ve Sv. Kiliáně se utvořila zácpa, takže se Vltava vzedmula a ledy zaplavily Štěchovice až k Buku a podél Kocáby. Most k faře byl pod vodou. Ploty byly krami rozbity a stromy až po koruny odřeny. Převozníkovi na Brunšově to odplavilo velkou chatu. Nejvíce byla postižena budova měšťanské školy, která byla vodou podemleta a podlahy v chodbě a ve třídách v přízemí se propadly. Rovněž kotelna byla až po strop

pod vodou. Smutný to byl pohled na vysoké kupy ker na polích podél Kocáby. Občané žádali náhradu škody, neboť přikládají vinu Vranské přehradě, která odchod ledů zdržuje povýšeným stavem vody. Abychom nekončili v smutku… Dřenice-nedřenice, ledy-neledy, vltavské plémě to jen tak nevzdá!.. Slavnost Vzkříšení v povodňovém roce 1937 snad symbolizovala opravdové vzkříšení celého kraje po ničivé katastrofě a rozhodně dostála své slavné tradice. (Nezapomeňte si všimnout zmínky o mediální prezentaci slavnosti v katolickém tisku!)

Letošní Vzkříšení bylo velmi slavné. Tolik lidu ještě v pravdě prý nebylo. Místní kolportérka katolického tisku prodá nyní hodně katolických novin. Dej Bůh, aby tak bylo i nadále!

in memoriam

5

PAPEŽ JAN PAVEL II. – IN MEMORIAM Pro věřící, kteří dětství prožívali ještě v předválečných a válečných letech, býval papež vzdáleným představitelem církve, kterého na vlastní oči málokdo v životě spatřil. Žil ve Vatikánu jakoby izolován, mimo Itálii mluvil pro většinu lidí nesrozumitelným jazykem a protože to ani vývoj komunikačních prostředků neumožňoval, docházela k nám jeho slova prostřednictvím církevní hierarchie. Papež zkrátka býval nástupcem apoštolů téměř tak nedosažitelným, jako jejich dávní nástupci na Petrově stolci. Po válce se však svět bouřlivě měnil a na změny reagovala i církev. Během pontifikátu papeže Jana XXIII. se sešel druhý vatikánský koncil (1962 až 1965), který pro další život církve přijal zásadní rozhodnutí. Jejich přípravy se již zúčastnil mladý polský biskup Karol Wojtyła, který po smrti papeže Jana Pavla I. překvapivě stanul na apoštolském stolci. Kdo tedy byl papež Jan Pavel II.?

JAN PAVEL II., vlastním jménem KAROL WOJTYŁA, se narodil 18. 5. 1920 ve Wadowicích u Krakova. Otec Karol byl důstojníkem, matka Emilie se starala o domácnost, avšak zemřela, když bylo druhorozenému synu Karolovi devět roků. Ve dvanácti pak ztratil i staršího bratra Edmunda. Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu. Byl výborným a všestranným studentem, při studiu hrál divadlo a

sportoval (v horách pak trávil dovolenou i během pontifikátu). Po maturitě r. 1938 se zapsal na Jagellonskou univerzitu v Krakově, kde se při studiu polské filologie zabýval i vlastní literární tvorbou (mj. skládal básně). V září 1939 vtrhla do Polska nacistická vojska a z východu ještě Rudá armáda. To byl konec studií – všichni lidé mezi osmnácti až šedesáti lety podléhali pracovní povinnosti. Karol nastoupil do kamenolomu a

6

in memoriam

později vystřídal několik zaměstnání v chemické továrně firmy Solvay u Krakova. Jeho otec v té době umírá…. Začíná se rýsovat Wojtyłova církevní kariéra – Karol se přihlásil do řádu a rozhodl se stát knězem. Ale do kláštera z chemičky odejít nesměl a ilegální bohoslovecký seminář tedy navštěvoval tajně a současně začal studovat filozofii na ilegální teologické fakultě Jagellonské univerzity. Byl činný i v polském protinacistickém odboji. Po skončení II. světové války byl 1. listopadu 1946 vysvěcen na kněze a odešel na další studia do Říma. Po dvou létech pak, jmenován profesorem, přednášel etiku a morální teologii na krakovských a lublinských vysokých školách. Wojtyłova církevní kariéra začala r. 1958, kdy byl ve věku 38 let vysvěcen na biskupa a jmenován titulárním biskupem krakovské arcidiecéze. V roce 1960 se stal vikářem a 1962 kapitulním vikářem krakovského arcibiskupství. V letech 1964 až 1978 byl pak metropolitou a arcibiskupem krakovským. Mezitím se v roce 1967 stal kardinálem. Dne 16. října 1978 byl Karol Wojtyła zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II., pod kterým se nesmazatelně zapsal do dějin katolické církve i světa. Byl prvním papežem slovanského původu a zároveň prvním neitalským papežem od roku 1522 i nejmladším papežem od poloviny 19. století. Jan Pavel II. setrval v čele katolické církve téměř 27 roků. Přežil i atentát, spáchaný na něho v roce 1981 Turkem Mehmetem Ali Agcou. Ke sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí, přesto však až do poslední chvíle setrval v úřadě. Jan Pavel II. zemřel ve Vatikánu dne 2. dubna 2005.

„Člověk neexistuje pro smrt. Každý z nás je osobně povolán. Tajemství utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista se týká celých lidských dějin, působí změnu lidské bytosti a má moc přinést nový život, po kterém všichni toužíme, když se chceme realizovat a být šťastni”. (Jan Pavel II. „Překročit práh naděje”)

Jaký tedy byl papež Jan Pavel II.?

Jan Pavel II. byl neuvěřitelně ochotný vést dialog a to nejen napříč náboženskými směry. Jeho osobnost provázelo uznání a modlitby většiny světových náboženství a církví. Jako první papež poklekl v synagoze i v mešitě. Měl pozitivní vztah k mládeži. Hlásal: „Ten, kdo nevidí v mladých lidech budoucnost, nepřekročí stín vlastního života.” On mladým lidem rozuměl, organizoval pro ně i světová setkání, kterých se osobně zúčastnil. Dosah jejich vlivu je nedocenitelný. Byl úplně jiný. Přestože jako představitel církve a státu byl svázaný mnohými předpisy a protokoly, dokázal dělat více. On, nemocný papež, neodmítl cestovat. Do poslední chvíle chtěl létat a posilovat ty, o nichž se domníval, že jeho podporu potřebují. Mnohokrát se omluvil za křivdy a chyby církve a prosil za odpuštění ty, jimž církev v minulosti ublížila. Byl zastáncem lidské důstojnosti a svobody. Toužil po míru a tvrdil „Válkou míru nikdy nedosáhneme”. Nekompromisně tento názor hlásal během různých ozbrojených konfliktů v různých částech světa. Byl hluboce ovlivněn II. vatikánským koncilem (1962 – 1965). Jeho jednání se již jako biskup zúčastnil. Osobní znalostí života prostých pracujících lidí a zkušenostmi ze dvou

in memoriam

totalitních režimů, spolu s obratnou formulací názorů, již tehdy na sebe při diskusích upozornil. Později zdůrazňoval, že „….koncilu celý život zůstal dlužen – dlužen udržovat tradici a zároveň naplňovat obrat církve k modernímu světu”. Zásadně však nepřistoupil na otevření církve snahám, které podle něho nejsou slučitelné se základními články víry. Byl jedním ze strůjců pádu komunismu. Jeho slova „Nebojte se!” měla přímo hmatatelný ohlas na sebevědomí Poláků a vznik Solidarity. Pocit vlastní důstojnosti a sebeúcty, spolu s odhodláním nedat se více zastrašit, zasáhl i ateisty. Duchovní revoluce, kterou Jan Pavel II. inspiroval, změnila tak model revolucí krvavých, který byl od doby revoluce francouzské r. 1789 součástí evropské politiky. Jan Pavel II. významně demokratizoval církev. Rozšířil sbor kardinálů a dal mu skutečný poradní hlas (dříve kardinálové volili jen papeže). V církevním zákoníku z roku 1983 se poprvé v dějinách katolického zákonodárství výslovně uvádějí základní práva laických křesťanů. Papež ve svých encyklikách nikdy nepřestal hájit práva prostých lidí a důstojnost pracujících. Sociální nauka církve by mohla být modelem pro sociální učení většiny politických stran. Papež Jan Pavel II. byl jednou z největších postav dvacátého století. Za jeho humanistické působení mu Nobelova cena udělena nebyla, ale historie ho zařadí mezi osobnosti, které ovlivnily lidské dějiny. A my jsme po dlouhých staletích měli poprvé to štěstí, že jsme v naší zemi mohli s papežem mluvit česky. Z různých mediálních zdrojů a článku Petrušky Šusterové „Zemřel sluha sluhů Božích” sestavil J. Schröffel sen.

7

Nebojte se! Poselství Velikonoc pro každého z nás

Jan Pavel II.

Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe! Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!” Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou. A tento někdo je Láska... Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!”.

8

popeleční středa

Letošní doba postní přišla opravdu rychle. Po kratičkém mezidobí do bílé zimy, chvílemi do putování sněhovou „pouští”… Někoho překvapila, někoho zaskočila, někoho jenom vtáhla do své rozjímavé atmosféry… Zcela nečekaně a neplánovaně se nám v redakci sešly tři příspěvky na téma Popeleční středy. Snad svědčí o tom, že dobu postní a vše, co po ní následuje, vnímáme. Každý po svém, někdo horečnatě a útržkovitě, někdo důsledně s pokorou. On si to Hospodin a nakonec i laskavý čtenář nějak přeberou… 9. ÚNORA – POPELEČNÍ STŘEDA

Ten den byl jiný než obvyklé středy. Velká změna byla již u farního stolu, když se rozhodovalo, co na zahřátí – zda kávu či čaj. U mnohých zvítězilo zřeknutí se všeho. I voňavé boží milosti zůstaly panu faráři na druhý den. Dobrovolně jsme se odpoutali od všech pozemských pochutin a zaostřili pozornost na výzvu našich biskupů pro společné zamyšlení a diskusi ke smyslu gest a postojů v obnovené liturgii církve. Vždyť občasné připomenutí sjednocujících zásad napomáhá k tomu, aby se liturgie, kterou slavíme, stala nejen naším osobitým projevem, ale i autentickou liturgií církve, abychom neupadli do rutiny profesionálních obřadníků či nepřítomných účastníků. Mši svatou toho dne nás přišlo slavit tolik, že farní kaple (jindy ve středu poloprázdná) praskala ve švech. Pan farář měl neskrývanou radost. Největší radost mu však udělaly děti, no aby ne, vždyť ony jsou určitou zárukou, že farnost nevymře po meči ani po přeslici.

V kázání nám všem bylo připomenuto, že Popeleční středou začíná období, ve kterém bychom měli opustit světské zábavy, přestat se přejídat, abychom nepřišli o to, co Pán slíbil dobrým a spravedlivým. Vše nám bylo připomenuto ještě slovy „Čiňte pokání a věřte evangeliu – pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš”, a tentokrát také viditelným znamením na čelo, které bylo patrné u mnoha lidí ve večerních hodinách i v pražském metru. Lída Dobrus8ká

MOJE POPELEČNÍ STŘEDA

Už mám za sebou období radikálnosti dospívání, kdy bratránek upravil pravidla církevního půstu na jednoznačné – napít jednou dosyta a dvakrát míň než obvykle – tehdy bylo pro nás věcí cti nesníst vůbec nic, a pak jsme se ve čtvrtek nad ránem poprali u ledničky… Ne ne, o to při postu přece nejde. Jak strávíme letošní postní dobu, o tom jsme přemýšleli už nejmíň týden předem. Zase vypneme na čtyřicet dní televizi… A co na Popeleční středu? Začala mi celkem netradičně: Ráno se otevřely dveře u kanceláře, přišla moje kolegyně, celá rozzářená, na talířku tři vdolečky s povidly a se šlehačkou, měla radost, že je včera stihla utrhnout vnučkám od tlamiček a může se s námi rozdělit… A sněz je rychle, Martí, než ta šlehačka spadne. Copak jsem jí mohla říct, ať si je naloží do octa a udělat jí přednášku o církevních předpisech? Hezky jsem poděkovala a jen se po nich zaprášilo. A myslela jsem při tom na učedníky, co v sobotu drolili zrní z klasů a farizeové to Ježíšovi vyčítali. Pak už jsem na sebe byla tvrdá. A v rámci pokání jsem ani jednou nezabrousila na internet. Bylo to skoro těžší než být o hladu, zvlášť když u toho počítače člověk trčí celý den.

9

popeleční středa

JAK JSME DOHÁNĚLI POPELEC

Světlo Kristovo…

Můj muž si půst taky užil. Celé odpoledne strávil na veletrhu Pragotherm, a u každého stánku (ti neřádi) nabízeli takovou spoustu občerstvení, jakou tam ještě nezažil. („Kdybych to věděl, jak sis dnes debužírovala, ty vopice”, povzdechl si, když jsme si večer sdělovali duchovní zážitky.) Popel se mu už setřel do čepice, ale vzpomínal si, jak jako dítě trval na tom, že by mu ten křížek na čele měl vydržet do Velikonoc, a jeho rodiče pro to neměli pochopení. Snad nám až do Velikonoc vydrží aspoň ten pocit prachu a popele, ze kterého pak s radostí můžeme vstát spolu se Vzkříšeným… Marta Dobruská

Do letošní postní doby jsme opravdu vlítli neobvyklou rychlostí. V našem případě to vůbec nebylo způsobeno faktem krátkého mezidobí, ale jen a pouze mým milým synkem. Na Popeleční středu se trochu oteplilo a led na hradištském rybníku se chystal roztát. Bylo tudíž potřeba využít poslední možnosti bruslení a já jsem (s příznaky začínající nemoci) docela uvítala, že Honza chce strávit odpoledne s přáteli a já si snad na chvilku lehnu. Popelec jsem ráda odložila na neděli. Jaké však bylo mé překvapení, když se v 17.45 ozvalo výstražné bušení na dveře a „něco” obalené ve zbytky sněhu a ledu s mokrými bruslemi v ruce na mne křičelo: „Rychle, mamí! Musíme do Štěchovic na mši!” Patnáct minut do začátku, kompletně promočené dítě, bolavá hlava, manžel s jediným autem (a jediným řidičákem) v práci… „To nepůjde, Honzíku, nemáme jak jet, pěšky to nestíháme a autobus ujel.” To nevíte, co dokáže mše chtivý ministrant! Zburcoval babičku, ta přesvědčila dědu a ten (v pracovním oděvu, jak se v garáži připravoval k odjezdu na chalupu) musel chtě nechtě vézt vnuka a snachu na mši z Hradištka do Štěchovic, příjezd 17.59. Co si pomyslel manžel, když ho při vstupu do bytu uvítaly sníh, brusle, čepice, rukavice a jiné mokré svršky rozházené po podlaze, to nevím. Nás uvítala farní kaple praskající ve švech. Následovala mše svatá na začátek doby postní a křížek z popela na zpocené čelo… Dostali bychom ho i neděli, v klidu, bez narychlo zandávaných podolků, shonu a chvatu, ale to by už nebyla Popeleční středa. Nevím, co to kluka najednou popadlo, kde se vzala ta náhlá touha po mši svaté, ale byla jsem mu nakonec vděčná, že jako jediný z rodiny chvátal vstříc tajemství postní doby a neopomenul mne vzít s sebou… danasch

10

stalo se

4. 12. 2004 Adventní duchovní obnova V sobotu 4. 12. 2004 proběhla na faře ve Štěchovicích duchovní obnova farnosti.Vedl ji otec Koutecký ze Zbraslavi. Program začal v 9 hodin ve farní kapli recitací ranních chval z Denní modlitby církve (breviáře). Poté jsme přešli do horní místnosti, kde pokračovala duchovní obnova přednáškou, při které jsme si ověřovali, jak na tom jsme s naší vírou ve srovnání se starozákonním Jákobem. Víra Jákoba byla podmíněna Božím zásahem do jeho života. Naskýtá se otázka: „Nejsme náhodou jako Jákob, nevěříme v Boha jenom když...Tedy neklademe Bohu podmínky?” Po přednášce následovala živá diskuse, do níž se zapojil i náš farář otec Pawel, který s námi celou obnovu absolvoval. Ve druhé přednášce, která byla po výborném guláši, jsme více

zaměřili svůj pohled na pokrm, který živí naši duši, na Eucharistii a na úctu k ní. Z celé diskuse myslím vyplynulo, že duchovní obnova farnosti, národa, světa začíná obnovením vztahu s Bohem u každého z nás. Sám jsem musel dát za pravdu slovům otce Kouteckého, který nazval čas sobotní duchovní obnovy časem Boží milosti a není naší zásluhou, že jsme přišli, nýbrž si nás Bůh sám pozval. Jsem rád, že jsem toto pozvání společně s asi dvaceti farníky přijal, neboť jsem mnohá pozvání v posledních letech odmítal. Petr z Měchenic

Účast byla rekordní – 25 lidí. Může za to asi originální marketingová metoda otce Pawla, který dva týdny předem v kostelech oznámil, že se ho P. Koutecký ptal na počet přihlášených, a on mu řekl, že tam bude 30 lidí. „To

Velký pátek 2005 – P. Jan žehná nové liturgické oděvy

stalo se

jsem tedy lhal, mám zapsaných jen pět, a budu se z toho muset vyzpovídat,” dodal pater. Tak jsme dělali, co jsme mohli, aby se zpovídat nemusel, a počítám, že těch pět lidí tvoří přípustnou toleranci. Pater Koutecký měl pro nás nachystány dvě dlouhé přednášky na solidní teologické úrovni, pokud to mohu posoudit, neboť teologii jsem nikdy nestudovala. Oslovilo mě v nich zejména povídání o Nejsvětějším Srdci Ježíšovu, které představuje velkou výzvu pro toto nové tisíciletí, a hlavně celkem odvážné tvrzení, že Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým se stává srdce každého člověka po sv. přijímání, a že Kristus po nás chce, abychom jeho láskou milovali svět, a ten Ho má skrze nás poznat. Někteří z nás (i já) reagovali na záplavu všech těch hodnotných myšlenek po vzoru apoštolů, kteří rovněž když se účastnili něčeho, co se jim líbilo a čemu příliš nerozuměli, pro jistotu usnuli. Ještě štěstí, že je na faře dost židlí, a nikdo nemusel sedět na okně jako Eutychos z Troady ( Sk 20,9 – vzpomínáte?), co tak pozorně poslouchal kázání sv. Pavla, až usnul, schrastnul a zabil se, a sv. Pavel pak měl plno práce vzkřísit ho z mrtvých. Nechci podceňovat ani jednoho z přítomných paterů, ale přece jen… Tentokrát jsme se rozešli dřív, neboť P. Koutecký měl své povinnosti, a na faru se už trousily děti, aby se připravily na večerní návštěvu sv. Mikuláše… Ale o té se píše zas někde dál, ne? Marta Dobruská

4. 12. 2004 Setkání se sv. Mikulášem Tak jako v minulých letech, tak i letos v sobotu 4. 12. 2004 měl přijít do kostela sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích svatý Mikuláš. Kostel byl zaplněn hlavně rodiči s dětmi a také tak dětsky šuměl. Prostě velké napětí a

11

Táta Marek, syn Mareček a sv. Mikuláš

těšení, jestli se opravdu „ten“ Mikuláš, anděl a hlavně čerti na konci mše objeví. Nadešla ta chvíle a Mikuláš, anděl a dva čerti už přicházejí, tedy čerti vbíhají s velkým rámusem. Na výzvu pana faráře se všechny děti postavily do půlkruhu kolem Mikuláše a nastalo velké rozdávání. Děti jsou překvapeny, že dostaly to, co si přály, některé plakaly (snad trochu zlobily), ale ti starší se jen usmívali. Mikulášův koš se pomalu vyprázdnil, děti i dospělí se rozešli. A nakonec velké poděkování všem, kteří se zasloužili o tak krásný zážitek, jakým mikulášská nadílka v kostele bezpochyby je. M.J.

Třetí ročník výstavy betlémů – Vánoce 2004 Výstavy betlémů v naší farnosti se pomalu začínají vžívat do myslí lidí v blízkém i vzdálenějším okolí. Loňský ročník byl již dlouho avizován a byla vyhlášena soutěž o nejhezčí betlém. Byl o to zajímavější, že pan farář oslovil i některé paní učitelky v místní škole,

12

stalo se

5. 12. 2004 Adventní koncert

To je kříž, na kterém umřel spasitel světa…

zda by se nechtěly do výstavy zapojit, a také paní učitelky ve školce. Větší část výstavy tvořily betlémy zapůjčené od pana Mrůzka z Modřan. Byla připravena i kronika, do které mohli návštěvníci napsat svoje názory na výstavu. Vystavovali jsme kolem padesáti betlémů a všechny byly moc krásné. Dlouhou dobu mezi sebou soupeřily se svým vyrobeným betlémem děti z 5.A. a děti z MŠ. Nakonec se umístily na druhém a třetím místě a první místo získal betlém paní Zemanové z Pikovic. Soutěžit budeme ještě dva roky, „ nebo si to prodloužíme,” jako v jedné známé reklamě. Je však úplně jisté, že letos se výstavy a soutěže zúčastní i škola ze Slap a Hradištka. Ptáte se, jak to asi vím? Když viděli výstavu, bylo jim líto, že jsme je také neoslovili, a tak jsem jim rovnou řekla, že už můžou začít přemýšlet, jaký betlém do soutěže vyrobí. K. N.

Druhou neděli adventní byla ve slapském kostele pěkná zima, a tak jsme byli rádi, že kromě Božího slova o blízkosti příchodu Mesiáše nás zahřálo i vystoupení komorního pěveckého sdružení Cantus Jaroměř, které bezprostředně navazovalo na mši sv. Vystoupení desetičlenného sboru začalo velmi netradičně – účinkující procházeli za zpěvu africké poutní písně mezi lavicemi kostela od vchodu k oltáři a mnohé odcházející účastníky mše to zaskočilo tak, že čekali, co bude dál a pak už zůstali. V první části, kdy v programu zazněly skladby převážně barokních autorů, si někteří z nás připomněli svá působení v různých pěveckých souborech, neboť tyto skladby patří většinou ke kmenovému repertoáru. Druhá část byla věnována černošským spirituálům a na závěr byly uvedeny méně známé koledy, které navodily atmosféru blížících se Vánoc. A jak jsem osobně alergický na melodie koled, které na nás už během adventu útočí ze všech stran, aby podpořily koupěchtivost národa, zde jsem si je vyslechl s opravdovou chutí, protože tak byly i předvedeny – citlivě a s láskou. Z celého programu mě snad nejvíce zaujala ukolébavka původem z Bahamských ostrovů, při které vynikl jak cit pro dynamiku skladby, tak hlasový rozsah jednotlivých členů souboru. Myslím, že málokdy dokáže sbor navázat během krátké chvíle tak úzký kontakt s publikem, a to dík nejen výbornému výkonu celého souboru, ale i díky srdečnosti, s jakou členka sboru uváděla jednotlivé skladby. Jiří Suk

6. 12. 2004 Koncert zpěvačky Michaely Čas adventu je jako stvořený pro různá vzájemná setkávání, společenské a kulturní příležitosti. Využijeme-li této nabídky a udělá-

stalo se

me-li si v této zaneprázdněné době čas také na nějaký podobný zážitek, je to obvykle právě ten vzácný dotyk, který nám připomene výjimečnost tohoto času. Netřeba sedět v první řadě prestižní premiéry, neboť i v mrazivě osvěžujícím klimatu štěchovického kostela se s ním teple oblečený návštěvník může setkat. Tak tomu také bylo v pondělí 6. prosince, kdy pod secesní klenbou zazněly nejen vánoční koledy, ale i zcela světské moderní písně v podání mladé zpěvačky Michaely Pobudové. Tato štěchovická rodačka své současné

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati…

působiště našla v hlavním městě, jen pár dní po koncertu ji například čekala premiéra muzikálu Miss Saigon, kde účinkuje. Přesto se (nejen) hudebně do svého rodiště pravidelně vrací, ani tento koncert nebyl jejím prvním domovským vystoupením. Za doprovodu bravurního klavíristy Petra Berkiho Michaela zazpívala několik písní ze své připravované desky a potom se již naplno zaměřila na vánoční témata. Nechybělo Gou-

13

nodovo Ave Maria ani americký spirituál Amazing Grace či vánoční umělé písně současných skladatelů pop music.V několika písních se představil také sbor žáků místní základní školy, se kterými se Michaela podělila o interpretaci českých vánočních koled. Pomyslné hlediště bylo plné do posledního místa a důvody k návštěvě koncertu byly určitě různé – rodiče a příbuzní přišli podpořit své pějící ratolesti, jiné sem přivedla zvědavost, jakpak se nám ta malá Míša vybarvila a příchozí věřící a pravidelní návštěvníci bohoslužeb možná zprvu očekávali čistě religiózní charakter repertoáru. Michaela Pobudová svým temperamentním projevem a nezaměnitelnou interpretací přesvědčila, že prostředí štěchovického kostela snese i uvolněnější výběr písní a přinesla všem přítomným radostný zážitek. Nejeden přítomný posluchač si možná (stejně jako autorka tohoto článku) poprvé doopravdy uvědomil, že se blíží ono nepopsatelné, jež se opisuje jednoduchým slovem „Vánoce”. Vzácný dotyk se podařil. Přispěl k němu svým známým vstřícným a laskavým přístupem také pan farář Debek. Nezbývá než si přát, abychom se všichni při podobné milé události opět za rok ve zdraví sešli. Denisa Kubová

22. 12. 2004 Štědrý večer na faře Dohodli jsme se s P. Pawlem, že letos oslavíme Štědrý večer trochu s předstihem v kruhu našeho farního společenství. Nakoupilo se vše potřebné, diky našemu P. Pawlovi a paní Kafkové, ale i všem ostatním, aby byla hostina se vším, co bývá v rodinách. V podvečer jsme začínali tuto slavnost ve farní kapli mší svatou. Na vánoční svátky přijel z Říma i „náš student” – P. Jan, a tak

14

stalo se

že je už vlastně ani nelze nějak radikálně inovovat. Lze! Na vlastní oči jsem viděla a na vlastní uši slyšela, co dokážou dětské hlásky a prostá čistá duše. Děti z MŠ ve Štěchovicích předvedly v kostele sv. Jana Nepomuckého dílko vskutku vydařené. Nápad inscenovat koledy s malými roztomilými „herci-zpěváky”, přivést k lidem pastýře, svatou rodinu i „pacholátko” v jeslích, sklidil zasloužený úspěch. Paní učitelky odvedly s dětmi kus práce, která nepřinesla jenom pár chvilek radosti početnému publiku, které představení Betlémského příběhu zhlédlo, ale určitě zasela do dětských dušiček semínko touhy hledat a nalézat krásu a radost ve Vánoční tradici, která je konec-konců živena tradicí křesťanPotkali se na faře: babička Beranová z Tře- skou. danasch benic a P. Jan z Říma

2. 1. 2005 Sbírka na oběti tsunami sloužili oba dva, byla to skutečně slavnost. ve východní Asii Při promluvě nás otec Pawel vyzval, aby- Tragické důsledky přírodní katastrofy, která chom všechny starosti a problémy nechali na na sklonku loňského roku postihla východní oltáři našemu Pánu a radovali se z narození Asii, zvedla vlnu celonárodní solidarity se Ježíše Krista, i když o dva dny dříve. statisíci postižených, kteří se v pár minutách Přestože byl pracovní den, sešlo se nás po- stali ubožáky bez prostředků a střechy nad měrně dost. Farní sál byl k modlitbě před ve- hlavou. Naše farnosti se k celonárodnímu čeří obsazen do posledního místa. Po modlit- snažení pomoci připojily účelovou sbírkou, bě jsme zazpívali „Narodil se Kristus Pán” a jejíž výtěžek činil 13 140 Kč. Z toho se 3 pak zasedli ke slavnostní večeři. Někteří se 407 Kč vybralo ve Štěchovicích, 6 463 Kč museli přemístit i do kuchyně, aby měli u Sv. Kiliána a 3 270 Kč ve Slapech. rr všichni dost místa na jídlo, hlavně rodiny s dětmi. Pak následovala volná zábava, vždyť 8. 1. 2005 Tříkrálová sbírka tak často není příležitost sejít se s farníky ze Přiznám se, že do letošní Tříkrálové sbírky se všech koutů našich farností. Díky patří všem, mi ale vůbec nechtělo. Ne že by mne ta loňkdo se o tuto krásnou slavnost zasloužili. ská vyděsila nebo znechutila, to ne, jenom M. Beranová

snad trochu vyčerpala. Představa nutného hlášení sbírky, pečetění kasiček, počítání a 27. 12. 2004 Živý betlém dětí odesílání výtěžku… Prostě moje horší líné já z mateřské školky ve Štěchovicích si říkalo, že letos teda ne! Jenomže ignorovat Všichni jsme bezpočet krát slyšeli české kole- celostátní akci České katolické charity, navíc dy v různých úpravách a možná si myslíme, v době, kdy se v našich farnostech již stala

stalo se

organizací zcela viditelnou, konkrétní a prospěšnou, to prostě nejde. Vedoucí místní Charity Katka Nožinová si navíc v předstihu (při hlídání výstavy betlémů ve štěchovickém kostele) vykoledovala několik nemocí najednou, a tak jsem chtíc nechtíc musela jít do akce! Nejdřív sbírku nahlásit, potom navštívit opravdu milou a ochotnou paní Sůvovou – štěchovickou matrikářku, zapečetit kasičky a… Ale až se Katka uzdraví, vybírat už letos opravdu nebudu!!! Katka se naštěstí uzdravila a já? To víte, že jsem vybírala a nakonec strašně ráda. Ono se nám totiž podařilo dát do kupy skupinku koledníků, které Kateřina patřičně ustrojila, a tak byli Tři králové jak mají být. Terezce Novákové, Katce Šedivé a Honzovi Schröffelovi to opravdu slušelo My tři králové jdeme k vám…

15

i hlasově ladilo dohromady. Koledování doslova propadli a sobotní odpoledne zpříjemnili sobě, nám (dospělým vedoucím skupiny koledníků) a především téměř všem, koho jsme toho dne navštívili. Zazvonit u cizích dveří a požádat o příspěvek totiž není tak docela jednoduché. Ono totiž nevíte, s čím se ty dveře otevřou. S pochopením nebo s odmítnutím? Obojí jsme zažili, i když bohudík velikánskou převahu mělo pochopení a štědrost. A hořká slina? I tu je potřeba naučit se spolknout. Pro naše „náctileté” koledníky byla Tříkrálová sbírka jedinečnou šancí jít s kůží na trh pro dobrou věc a pro farní společenství jedinečnou příležitostí ukázat místním obyvatelům, že Tři králové nejsou jen postavy ze zpráv v TV! Kolik jsme nakonec

16

stalo se

vybrali? Celkem 9 522,– Kč oproti loňským 4 053,– Kč. Pán Bůh zaplať všem štědrým dárcům a upřímný dík našim koledníkům. A příští rok v našich farnostech určitě znova zazní: „My tři králové jdeme k vám!” danasch

30. 1. 2005 Sbírka na nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Neutěšená situace v našem zdravotnictví je bohužel již situací tradiční. Radostnější tradicí se v plynutí času stala i sbírka na provoz nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Tato sbírka ulehčuje zmíněné nemocnici nesnadnou situaci financování potřebné péče o nemocné a udr- Oprava střechy na sakristii žení vysokého standardu poskytovaných služeb. K zmíněnému účelu se vybralo celkem 2 130 Kč. Z toho 570 Kč přispěli věřící ve Ště- horkým svařeným vínem z farních sklepů chovicích, 860 Kč u Sv. Kiliána a 700 Kč ve našeho pana faráře. Ani pes Bart nepřišel Slapech. rr zkrátka a z rukou ministrantů tajně spořádal (přes přísný zákaz) hezkou řádku buřtů. 5. 2. 2005 Opékání buřtů Bylo to příjemně strávené odpoledne. Náš na farní zahradě dík patří především otci Pawlovi, který celé Odpoledne každé první soboty v měsíci se již setkání naplánoval a postaral se o to, aby tradičně koná společenství našich dětí – mi- bylo co opékat a abychom se všichni na faře nistrantů na faře ve Štěchovicích.Tady se, mi- a farní zahradě cítili jako doma. T.N. mo jiné, naši ministranti zdokonalují ve své službě kolem oltáře. První únorovou sobotu 20. 2. 2005 Haléř svatého Petra však toto setkání proběhlo poněkud netra- V obecném povědomí veřejnosti je církev dičně. Otec Pawel pozval nejen děti, ale i os- vnímána jako organizace až záviděníhodtatní farníky k zimnímu táborovému ohni, ně bohatá a finančně zabezpečená. Opak je spojenému s opékáním buřtů a jiných po- pravdou. Aby církev mohla přispívat na huchutin, aby se naše žaludky ještě před nad- manitární účely, mírnit bídu tam, kde je to cházející postní dobou naposledy dobře po- nejvíce zapotřebí, podílet se na zmírňování měly. Sešla se nás jen hrstka statečných, zima důsledků přírodních katastrof a v neposlední byla jak se patří, oheň ne a ne hořet. Dříví řadě taky hlásat radostnou zvěst evangelia bylo mokré a řádně kouřilo, že pozorovatel i těm nejbídnějším a nejvíce opomíjeným, zpovzdáli musel nabýt dojmu, že hoří ště- potřebuje finanční zdroje. Proto se každochovická fara. Nám to ale na náladě neubra- ročně organizuje sbírka, jejíž výtěžek putuje lo. Zvláště když jsme vše zapíjeli dobrým do Říma. Letos jsme v našich farnostech

stalo se

17

vybrali 2 900 Kč – 680 Kč ve Štěchovicích, vé, pro děti přitažlivé. Organizačně měla jako 1 350 Kč u Sv. Kiliána a 870 Kč ve Slapech. vždy vše pod palcem paní Dana. Úkol to rr nelehký. Např. vybrat termín s ohledem na vytíženost školáků, rozdílnost jarních prázd27. 2. 2005 Křížová cesta – nin, a doba postní je časově omezena. Terdětská, aneb není cesta jako cesta mín se přece jen našel, bylo to odpoledne 3. Na začátku nebylo slovo, ale snaha P. Pawla neděli postní. vybrat mezi farníky odvážnou duši, která by Malá zkouška předem a pak již křížek, se ujala vedení pobožnosti křížové cesty. svíčky v rukou Jakuba, Barborky, Míši a Ukázalo se, že pro slapský kostel pár duší je, modlitby s rozjímáním s úst Honzíka, Terezale pro štěchovický zůstává jen pan farář. ky a Katky nenechaly nikoho na pochybách, Tak vznikl nápad – zkusíme to s omladi- že berou svěřený úkol velmi vážně. A tak nou. Odpovědnost velela dětem v přípravě s důvěrou a se slovy „Stůj při nás, Otče, když pomoci. Což znamenalo zajistit texty, které procházíme křížovou cestu. A dej, ať na ní by oslovily především děti. Některé texty potkáme Ježíše a pookřejeme nadějí” jsme se byly získány z kobyliské farnosti, ale žhavila vydali projít jednotlivá zastavení. Byli jsme asi až moc usebraní a málo bdělí, se i linka Hradištko – Řím. (Na vysvětlenou, požádali jsme i P. Jana Kotase o vypracování nebo nám Ježíš chtěl ukázat, jak se dá rychle textů, to aby vyplnil pohodový studentský změnit jeho cesta za naši. Stalo se, že s texčas.) Texty přišly e-mailem, pěkné, rozjíma- tem devátého zastavení jsme to namířili Velký pátek 2005 – křížová cesta

18

stalo se

přímo k desátému. Zasáhlo však bdělé oko P. Pawla a my se s pokorou vrátili o pár kroků zpět na cestu kolem sloupu, kde bylo to správné zastavení s prosbou „Prosíme Tě, Ježíši, podrž nás, až se nám bude chtít utéct.” Probuzenou bdělost jsme si pak již uchovali až ke čtrnáctému zastavení. Závěrem pobožnosti P. Pawel udělil požehnání a poděkoval především dětem. Těm si myslím, že patří i slova Jana Pavla II. z Květné neděle: „Pokračujte ve svém započatém putování, aniž byste se unavili, abyste se stali svědky vítězného Kristova kříže.” Teplé zahřátí a hezké posezení na nás če- Dnes už půjdeme k oltáři v novém kalo na faře. Škoda jen, že škodlivé vlivy v podobě chřipkové epidemie či mimořádné sněV dopolední části jsme se po ranních hové nadílky nedopřály některým farníkům chválách a úvodním slově P. Vladimíra sporozšířit naše řady. Lída D. lečně zamýšleli nad podobenstvím o milosrdném Samařanu z 10. kap. Lukášova evan6. 3. 2005 Sbírka na arcidiecézní gelia. Hned poté jsme měli příležitost nad charitu touto pasáží v tichosti rozjímat, každý dle své Arcidiecézní charita se už i v našich farnos- potřeby. Meditace nad otázkou „kdo je můj tech stala organizací, která se svým dílem bližní” a nad větou „miluj svého bližního jazapojila do péče o potřebné, zvláště přestárlé ko sám sebe” byla pro nás velice inspirativní a nemocné obyvatele přifařených obcí. Její a obohacující. Ale odhalila nám i naši nedočinnost vyžaduje kromě ochoty pomoci a statečnou lásku, lidskou slabost a nedokonalidského soucitu s bližním i nemálo financí. lost. Příspěvkem k různým zdrojům financování V odpoledních hodinách jsme se zamýšleli charitativních projektů se stal výtěžek sbírky, nad podobenstvím o marnotratném synu, který ve všech našich farnostech činil celkem taktéž z Lukášova evangelia, kap.15. Násle1 600 Kč. Ve Štěchovicích se vybralo 550 Kč, dovalo rozjímání nad osobou milujícího, u Sv. Kiliána 640 Kč a ve Slapech 410 Kč. rr trpělivého a milosrdného otce, nad osobou navráceného marnotratného syna a jeho, nám 12. 3. 2005 Postní duchovní obnova svým postojem tak podobného, bratra. Tato Krátce před vyvrcholením postní doby pro- úvaha nám otevřela pohled na nový rozměr běhla v naší farnosti ve Štěchovicích celoden- odpuštění, pokory a lásky. Během dne byl ní duchovní obnova pod vedením P. Vladimí- dostatek času i na duchovní rozhovor s P.Vlara Málka na téma „Tvůj otec vidí, co je skryté” dimírem i s P. Pawlem a bylo možno vykonat (srov. Mt 6, 6). Obnova byla rozložena do i svátost smíření. dvou částí, přerušených výborným gulášem Jsme vděčni Pánu Bohu i P. Vladimírovi, pocházejícím z kuchyně paní Kateřiny. že jsme měli příležitost meditovat a zamýšlet

19

stalo se

se nad slovy Ježíše Krista a smyslem Jeho smrti. Kéž by nám to bylo ku prospěchu a posilou do dalších dnů a kéž bychom dokázali intenzivněji vnímat velikonoční poselství právě se blížících svátků. T.N.

Když se rozhodovalo, koho pozvat na tuto duchovní obnovu, napadlo pana faráře, aby pověřil posluchačky kurzu pro pomocníky v pastoraci prvním velkým úkolem: oslovit patera Vladimíra Málka, který řídí Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském a zmíněné kurzy vede, zda by k nám nezavítal. Jak mi neprozřetelně přiznala jedna z nich, celou dobu pak trnuly, jaká bude účast našich farníků. „Jestli tam bude klimbat pět babek, můžeme ty zkoušky rovnou zabalit…”. Naštěstí pro ně (i pro naši farnost) účast byla hojná a nikdo nelitoval. Otec Vladimír má totiž DAR. Dovede říct věci, které jsme každý x-krát slyšeli, takovým způsobem, že to člověka zasáhne až do hloubi duše. Pro připomenutí – rozjímali jsme nad podobenstvími o milosrdném Samaritánovi a o marnotratném synu. Tentokrát mezi přednáškami nebyly žádné diskuse, ale rozjímání v pravém slova smyslu. Kdybych měla parafrázovat Karla Poláčka, sešli jsme se tam my křesťané, co spolu nemluvíme. Každý chtěl být sám se sebou a s Hospodinem. Jako mnoho ostatních jsem byla u sv. zpovědi a fakt jsem si to užila. (Doteď jsem měla tu smůlu, že kamkoliv jsem přišla, přede mnou byl na řadě kajícník, který zpovědníka patnáct minut zaměstnával, a když jsme se dostala na řadu já, pater se podrbal za uchem, řekl dobře dobře, a byla jsem po dvou minutách venku i s rozhřešením.) Snad neprozradím zpovědní tajemství, když zveřejním, že jsem se kála (mimo jiné) i z nepozornosti při modlitbě. Pater Vladimír mi na to řekl, že důležitá je SNAHA, a že

moje lopotění je Bohu milejší, než kdybych zaklekla, vznesla se půl metru nad zem a bez nejmenší námahy setrvala s myslí pozdviženou. Ne že by to pro mě bylo něco nového, tohle mi říkala kolikrát i naše babí, i jsem to mnohokrát četla. Ale pater to řekl takovým způsobem, že jsem měla chuť odpovědět Provedu, generále! Aby si nemyslel, že si z něho dělám srandu, pípla jsem, že ju, že se tedy budu lopotit. A ejhle – už je to skoro měsíc, a kdykoliv se mi při mši zatoulají myšlenky k vaření oběda či jinam, najednou na mě z ledničky nebo z trouby vykoukne otec Vladimír a ptá se: Tak co jsem říkal? Snažíš se? Takže prosím pěkně – já se po letošní duchovní obnově snažím. A co vy ostatní? Marta Dobruská

25. 3. 2005 U oltáře v novém… Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem byl ještě malý štěchovický ministrant, který věčně ministroval sám, se svou albou, kterou dostal ke křtu. Pak náhle dosud „mizerný” počet ministrantů vzrostl a s tím také bylo potřeba více dětského oblečení na mši. Pěkných pár měsíců jsme museli ministrovat v těch různě velikých, už přece jen trochu starších albách, ale potom, přesněji na Velký pátek 2005, jsme dostali nové jednotné ministrantské oblečení. Aby to pánům farářům nebylo líto, dostali taky čtyři nové ornáty ve všech liturgických barvách, které pan farář Kotas na Velký pátek požehnal. Je dobře, že u oltáře slouží více ministrantů, protože „ministrování si do hrobu nevezmu” a každý si musí včas vychovat nástupce. Také bych rád poděkoval jménem všech ministrantů za nové, hezké oblečení. Jan Schröffel

20

kalendář

P R AV I D E L N É D Ě N Í V E FA R N O S T I Bohoslužby:

Svátost smíření:

úterý: středa: čtvrtek: pátek: sobota:

15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po předchozí domluvě s knězem

18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla 18:00 Davle – kaple Navštívení Panny Marie 18:00 Štěchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedělní platností) neděle: 8:00 sv. Kilián, Davle – kostel 10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla

Svátost manželství: Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem

Pohřeb: Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky

Telefonický kontakt:

Setkání ve farnosti: SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH

– každou středu v 16:30 na faře ve Ště-

chovicích SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ

– každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve

Farní úřad Štěchovice, kancelář: 257 740 112 P. Adam Pawel Debek – farář: 776 788 848 Ing. Daniela Schröffelová, CSc. – místopředsedkyně farní rady, sekretářka: 721 773 644

Prezentace farností na internetových stránkách:

Štěchovicích

www.stechovice.cz

Výuka náboženství:

Přímý vstup na stránky farnosti:

úterý:

14:00 – nejmladší děti, příprava na I. svaté přijímání úterý: 15:00 – starší děti vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích

www.stechovice.info/pages/fara.htm

Příprava na křest dospělých:

Úřední hodiny pro veřejnost:

sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích

středa: 19:00 – Farní úřad Štěchovice

1. 5. 2005 (neděle, st. svátek) Pěší pouť na Rovínek 9:00 odchod od štěchovického kostela 15:00 mše sv. na Rovínku nedělní mše sv. u Sv. Kiliána – bude nedělní mše sv. ve Slapech – nebude 5. 5. 2005 (čtvrtek) Slavnost Nanebevstoupení Páně 18:00 Slapy, kostel – mše sv. 14. a 15. 5. 2005 (sobota, neděle) Slavnost Seslání Ducha Svatého, Boží hod svatodušní 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv.

E-mail: Farní úřad Štěchovice: [email protected] Pan farář P. Pawel Adam Debek: [email protected]

16. 5. 2005 (pondělí) Svátek sv. Jana Nepomuckého, hlavního patrona Čech 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 22. 5. 2005 (neděle) Poutní mše sv. k slavnosti Nejsvětější Trojice 10:30 Rovínek – mše sv. nedělní mše sv. ve Slapech – nebude 26. 5. 2005 (čtvrtek) Slavnost Těla a Krve Páně 18:00 Slapy, kostel – mše sv.

občasník pro vnitřní potřebu farností Š t ě c h ov i c e a S l a p y

27. 5. 2005 (pátek) Poutní mše sv. – kaple Navštívení P. Marie 18:00 Davle, mše sv. 29. 5. 2005 (neděle) První svaté přijímání 10:00 Slapy, kostel – ve mši sv. 14. 6. 2005 (sobota) Bohoslužba – kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – Masečín 10:00 bohoslužba slova 25. 6. 2005 (sobota) Pouť na Ostrově u Davle 10:00 mše sv. na Ostrově, doprovodný program – Sv. Kilián, kostel a okolí

Náklad: 250 ks. Adresa redakce: Štěchovice 213.  257740112. Šéfredaktor: P. Paweł Adam Dębek. Foto P. Hora, T. Nagy Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav