občasník farností Kunín, Nový Jičín a Šenov u N.Jičína

občasník farností Kunín, Nový Jičín a Šenov u N.Jičína

4/2013

D uchovní S lovo ... jáhen Jaromír Bok

Obsah Duchovní slovo ...

2

Zeptali jsme se ...

3

Jak se dříve slavily vánoce

3

Vzpomínky marie bayerové

3

Vzpomínky antonína pospíšila

4

Vzpomínky manželů vašákových

4

Pŕedstavujeme ...

5

Prosebníci ...

8

Napsali jste nám ...

9

Hubertská mše svatá v bludovicích

9

Svatomartinská husa v šenově

9

Pozvánka k „nahlédnutí do betlémské stáje“

10

Diamantová svatba v kuníně

10

Oznámení

11

Z naší knihovny ...

11

Myšlenky na každý den – anselm grün 11 Poznáváte ...?

12

Téměř zapomenutá kaplička.

12

Farníček

12

Zeptali jsme se dětí ...K děkanátnímu setkání

12

Zeptali jsme se dětí ...První sv.Přijímání

13

Pohádka o vánočních ozdobách a čarodějci stefani

13

Ve zkratce z farností ...

14

Co jsme prožili

14

Co nás čeká

14

... Zamyšlení na závěr

14

Bohoslužby o vánocích roku 2013-2014 15 Příležitost k sv. Smíření před vánocemi 15

číslo 4/2013 vychází 15.12.2013 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 731 625 671, e-mail: farnost.Nový Jičín@cs-net web: www.fNový Jičín.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240 e-mail: [email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fNový Jičín.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

V těchto dnech vstupujeme, sestry a bratři, do závěrečného období adventu, na jehož konci budeme již slavit slavnost Narození Páně. Adventní doba má být spojena, jak to znova a znova slyšíme v liturgických textech, s naší vnitřní proměnou, zklidněním, narovnáním všeho toho, co se zdá být pokřivené v našem vztahu k Bohu i k bližním. Je to také čas, který můžeme jedním slovem označit jako OČEKÁVÁNÍ. V tomto smyslu nás na naší cestě adventem doprovázejí průvodci o nic menší než Panna Maria, sv. Jan Křtitel a prorok Izaiáš, kteří byli očekáváním přímo naplněni, a tak se od nich máme co naučit. Nejstarší z trojice zmíněných, prorok Izaiáš, nám už v 8. století před Kristem nastínil portrét Ježíše Krista, který přichází nejen aby zachránil Izrael, ale aby naplnil Boží záměr zachránit Boží lid z otroctví hříchu a přivést k novému životu. Kniha Izaiáš je někdy nazývána „Páté evangelium.“ Proč? Protože zde, jako nikde jinde ve Starém Zákoně, máme: Kristovo narození (kap. 9:6 a 7:14), Kristovo utrpení,(kap. 53) a Jeho vládu (kap. 11). Nejlépe se učíme, jak prožívat očekávání u Panny Marie. Ta, která „vše v mysli uchovávala a rozvažovala o tom“, neočekává příchod zaslíbeného Mesiáše nijak pasivně. Poté, co přijala Zvěstování od anděla, že se má stát vyvolenou Pannou, skrze níž se měl narodit budoucí Mesiáš. Máme před očima Mariinu věrnost Božímu plánu. Mariin spěch do hor k starší příbuzné, která také čeká syna, se kterým má Bůh svůj plán. V biblickém příběhu Alžběty a Marie můžeme také vidět, že ty nejdůležitější věci, ke kterým směřuje naše očekávání, se sdělují při setkání, ve společenství. K setkání se musíme ovšem otevřít, k setkání musíme vyjít, ale ještě důležitější něž vyjít fyzicky je vyjít ze své sebe-střednosti a ze svého sobectví. Marii nejde o své vlastní potřeby, chce vidět potřeby druhých, její sestřenice Alžběty, která v pokročilém věku počala. Jakoby zapomíná na sebe, aby posloužila, vyprazdňuje sama sebe pro druhé. A v tom je jedno z nejdůležitějších poselství nadcházejících vánočních svátků. Zpráva o tom, že to sám Bůh posílá na zem svého jediného a nejmilejšího Syna, dar nade všechny vánoční dary, které si kdy člověk mohl přát, že On sám se nám dává, zapomíná na sebe, vyprazdňuje sám sebe pro člověka, aby jej zachránil a přivedl k sobě. V dnešním světě, kde vládne spíše individualismus, kde jedni využívají nebo častěji zneužívají druhé, aby z toho měli svůj prospěch, kde se setkáváme spíše se lhostejností než s pomáhající láskou, je toto poselství více než aktuální. Neškodí si zde znovu připomenout známý příběh, který vypráví, jak k mistru Ekkehardovi přišel jeden muž s otázkou, který člověk je pro něho nejvýznamnější, která je nejdůležitější hodina

zePtali jSme Se ... Jak se dříve slavily vánoce rozhovory připravil Antonín Urban

Vzpomínky Marie Bayerové Pocházím z Vlčnova, dnes součásti Starého Jičína. Tatínek byl dělníkem ve Vítkovických železárnách, v době hospodářské krize však přišel o práci a pak pracoval u zedníků. Maminka byla v domácnosti a starala se o čtyři děti. Rodiče postavili domek, proto byli velmi zadlužení. Aby se dluhy splatily, musela naše rodina hodně šetřit. Na Štědrý den jsme se postili. V poledne byla česneková polívka s chlebem. Stromeček potají zdobili rodiče v pokoji, do kterého jsme celý den nesměli. Byla na něm jablka, zabalené cukříky a sušené švestky, ale i cukroví, zejména linecké koláčky. Večer jsme se sešli u stromečku, pomodlili a pak u něj večeřeli. Když tatínek ještě pracoval v železárnách, koupil na večeři celou krabici zavináčů, na které jsme se vždy velmi těšili jako velkou výjimečnou pochoutku. Následovala krupice s medem pomaštěná máslem. Když jsme to snědli, přinesla maminka slavnostně tácek plný cukroví, což byly zejména linecké koláčky, vanilkové rohlíčky a doma udělaná čokoláda. Dárky nebyly vůbec žádné. Přesto se vytvořila krásná atmosféra. Vyprávěli jsme si, zpívali koledy, půlili jablka a házeli střevícem…. Zejména naše maminka uměla velmi krásně vyprávět a nás zaujmout. Když jsme byli dětmi, chodili jsme na mši svatou až ráno na tzv Jitřní. Ráda také vzpomínám na různé besídky a kulturní akce, které se konaly v zimním čase okolo Vánoc. Ze Starého Jičína pocházel slavný novojičínský skladatel, muzikant a varhaník František Šimíček. Ten s námi nacvičoval různé besídky a zpěvy, které jsme pak předváděli v Orlovně. Nejvíce mi utkvělo v hlavě představení O dvanácti měsíčkách. Já hrála listopad, který nikdo nemá rád, protože padá hodně listí a začíná zima… Přesto však ráda vzpomínám na to, že naše dětské Vánoce byly sice chudé, ale plné lásky a porozumění.

... dokončení duchovního slova.

a který je nejdůležitější den. Na to mu mistr odpověděl: „Nejvýznamnější člověk je ten, který stojí proti tobě. Nejdůležitější hodina v životě je ta nynější, nejpotřebnější den je ten, kdy můžeš vykonat čin lásky. Zítra by mohlo být pozdě.“ Vánoce, které nám už klepou na dveře, chceme snad všichni prožít v kruhu své rodiny, se svými nejbližšími. Neměli bychom však zapomínat, že ne každému se poštěstí tyto radostné chvíle prožít ve společenství své rodiny. Také na všechny, kteří jsou opuštěni nebo odloučeni od svých blízkých, ať už v nemocnicích, v domovech důchodců, nebo i v rozdělených rodinách, bychom neměli zapomínat. A nemusí jít jen o odloučení fyzické. Je možná mnohem více těch, kteří žijí často vedle sebe a mají k sobě „mnohakilometrovou“ vzdálenost tím, že jsou rozhádáni, že spolu nepromluví, že jeden druhému nedokáže říci, že mu na tom druhém záleží. Panna Maria nás učí nejen žít v očekávání, ale i ve vděčnosti. Její chvalozpěv Magnificat určitě neměla dopředu nachystaný, ale při návštěvě u Alžběty jako by vytryskl z hloubi srdce naplněného Duchem sv. Je v něm vlastně Mariin životní program, ze kterého se máme i my poučit: nestavět sebe do středu života, ale dávat do středu svého života Boha a ve víře být otevřený pro jeho Plán Spásy, do kterého chce vtáhnout každého z lidí. Být si vědom velkých věcí, které pro nás Pán učinil, a ještě větších, které teprve učinit chce. Učí nás to žít vděčností – vděčností obdarovaných. 3

Vzpomínky Antonína Pospíšila Pocházím z Postřelmova u Šumperka a žil jsem v dřevěnici ve velmi skromných podmínkách. Když jsem byl dítě, byla válka a velká bída, vše bylo na lístky. Na Štědrý den se držel půst. Ráno jsme jedli jen kousek suchého černého chleba ze žitné mouky. V poledne jsme jedli česnekovou polévku. Než se setmělo, věnovali jsme se i našim zvířatům. Slepice dostaly hrách. Krávě se dával krajíček chleba, který se napřed přežehnal. Ke chlebu dostala i plátek cibule. Pes zcela výjimečně mohl jít do chodby. Na štědrovečerní večeři jsme měli bílou kávu, čaj a bílé pečivo, maminka upekla vánočku. Tatínek říkával, že vánoce jsou velké svátky, proto se oslaví bílým pečivem. Proto o svátcích maminka přidávala do chleba pšeničnou mouku, aby byl světlejší. Jiné jídlo jsme neměli…. Po večeři jsme se pomodlili a zpívali koledy, které jsme zakončili písní Narodil se Kristus Pán. Pak teta, která u nás bydlela, zazvonila zvonečkem a šli jsme k vánočnímu stromku. Příprava vánočního stromku probíhala již dva dny před vánocemi. Když ho tatínek zasazoval do stojanu v podobě kříže, byl to pro mne, jako chlapce, velký zážitek a obřad. Na stromečku byly velké barevné baňky a několik svíček umístěných na klamrech, které tatínek slavnostně zapálil. Elektrické svíčky nebyly. S elektřinou to bylo tehdy jinak jak dnes. V celém domě jsme měli jen tři žárovky. Jednu v kuchyni, druhou v síni (chodbě) a třetí ve chlévě. Vraťme se však ke stromečku. Jednou se mi v obchodě velmi líbila vánoční ozdoba v podobě malého velmi zářivého domečku. Moc jsem prosil maminku, aby to koupila. Ona tak učinila potají až později, dala mi ho jako dárek pod stromeček a já jej pověsil jako baňku. 4

O dnešních dárcích se nám jako malým dětem ani nesnilo. Mezi dárky byl třeba zabalený ořech nebo jablka ze zahrady a podobně. Tatínek byl krejčí, něco ušil. Strýc byl švec, takže mi upravil boty po o šest let starší sestře a já tak dostal boty. S těmi botami to bylo vůbec zajímavé a mohlo by to zajímat dnešní školáky. Já školy v zimě moc neužil. Když napadl sníh, nechodili jsme do školy, protože jsme neměli boty, když byla zima, nebylo uhlí, proto byly uhelné prázdniny. Poslední rok války nám školu zavřeli, neboť z ní udělali lazaret. Proto se chodilo do volných prostor. Na statku byla volná místnost, kde nám rozdali úkoly a šli jsme domů. Co se týče jiných zvyků, pamatuji si pouze na házení střevícem. Byl to nápad naší tety, maminka to však ráda neviděla, protože měla ráda rodinu pohromadě a bála se, že někdo odejde z domu. Večer jsme zakončili v kostele na půlnoční. V kostele byl jeden vysoký strom, na kterém byly čtyři či pět obarvených normálních žárovek. S ministrováním to u mne nebylo slavné. Nenaučil jsem se latinské modlitby a odpovědi, takže jsem toho brzy nechal. Co říci závěrem. Život za našeho mládí byl v tvrdých podmínkách, nebyli jsme tak rozmazlení, jako jsou lidé dnes, ale bylo to velmi krásné…

Vzpomínky manželů Vašákových

Paní Vašáková pochází z Nového Jičína, dětské Vánoce prožila za války v Hodoníně. Důvodem bylo vystěhování její rodiny po zabrání Sudet. Oba rodiče pracovali v tamější tabákové továrně. Pan Vašák pochází ze středních Čech –

malé vesničky s názvem Nesvačily (přesto tam prý svačiny požívali), poblíž Benešova. Maminka byla v domácnosti, tatínek byl stavební dělník, ale živil se i v lese nebo jako cestář . Oba vzpomínají na přísný půst na Štědrý den. Přestože se na štědrovečerní večeři předem šetřilo, jídlo bylo skromné, neboť za války byl přídělový systém. Pan Vašák v dětství u štědrovečerní večeře měl houbovou omáčku, čaj a vánočku, paní Vašáková si vzpomíná i na bramborový salát bez kapra. V obou rodinách se podařilo našetřit, aby bylo na stole i něco málo jednoduchého cukroví (vanilkové rohlíčky, ,pracny). Na vesnici se zvířatům dal kousek jídla ze štědrovečerní večeře. Maso se jedlo maximálně jednou týdně nebo o svátcích. Vánoční stromeček se zdobil baňkami, ale také ozdobami zhotovenými z papíru (řetězy, cukr zabalený v barevném papíru….). Stromeček se chystal tajně. Pan Vašák přesto jako malé dítě, které ještě nechodilo do školy, jednou objevil za závěsem připravený stromeček a hned na rodiče volal: Ježíšek už přišel a vy o tom nevíte! Součástí výzdoby byl vždy i papírový rozkládací betlém. Zvláštní zvyky v obou rodinách nebyly, Všichni však rádi vzpomínají na zpěv koled před vánočním stromečkem. Darovalo se především ovoce (jablka, ořechy) a trochu nutného oblečení. V obou rodinách se pamatovalo i na knížky. Pan Vašák vzpo-

míná na Foglarovky, paní Vašáková zase na to, jak postupně o Vánocích dostávala vždy jen část dílů Káji Maříka, neboť na celého nebyly peníze. Večer se chodilo na půlnoční, ale u pana Vašáka se šlo do kostela do jiné vesnice, proto tam chodili dospělí a odrostlejší děti. O to více na něj působila mše svatá na Hod Boží vánoční. V kostele pak obdivovali betlémy. Velkým zážitkem byly po válce v Novém Jičíně krásné zpěvy v kostele, vedené varhaníkem, skladatelem a známým hudebníkem panem Šimíčkem, prováděné velkým sborem a doprovázené hudebním souborem. Pan Vašák zažil velmi smutné poslední dvoje válečné Vánoce. V blízkém zámku na Konpišti bylo velitelství SS. To se rozhodlo v okolí jejich vesničky si udělat vojenské cvičiště, proto se museli vystěhovat. Útočiště nalezli u jednoho sedláka v sousední vesnici, kde žili v jedné malé světničce. Mohli si sice věci z původního domku odnést, ale nebylo to kam dát, takže neměli téměř nic. Tatínek tam našel práci v lese, takže měli alespoň krásnější vánoční stromeček. Domek po válce nalezli zcela zničený, přesto se do něj rádi vraceli. Paní Vašáková si již jako dítě v Hodoníně uvědomovala nevděčnost lidí Bohu. Za války tam chodilo velmi mnoho lidí do kostela. Během půl roku po válce (což byla doba potřebná k jejich návratu do Nového Jičína) ubyla v kostele na bohoslužbách snad jedna třetina lidí – už

Boha nepotřebovali….

P ŕedstavujeme ... Rozhovor připravila Markéta Brožová

Tentokrát bychom Vám chtěli prostřednictvím našeho zpravodaje představit mladou krásnou rodinku, kterou máte možnost potkávat v naší farnosti sotva tři roky, ale která se velmi rychle zabydlela a také se aktivně na životě této farnosti podílí. Taťka Jarda učí náboženství,mamka Pavlína založila Mamoázu. Tak tedy od začátku: Odkud pocházíte? 5

Jarda: ze Zábřeha. Pavlína: ze Šumperka. Tedy oba z Olomouckého kraje. Můžete nám prozradit něco o sobě? Třeba jestli máte sourozence, z jakých pocházíte rodin, jaké máte povolání či vzdělání…. Pavlína: Já mám mladšího bratra, Jarda starší sestru. Pocházíme z křesťanských rodin. To, do jaké míry jsou naši příbuzní „věřící“ či „nevěřící“, se posuzuje velmi těžko, a zároveň lze říci, že víra v Boha jednotlivých členů naší rodiny se neustále formuje, jako ta naše. Jarda je elektroinženýr a pracuje jako výrobní technolog v automobilovém průmyslu. Já jsem právník a momentálně pracuji v domácnosti jako matka dvou dětí na plný 24 hodinový úvazek . Můžete představit i své děti? Máme Aničku (3 roky) a přesně o 3 roky mladšího Františka. A proč vás život zavál právě do Nového Jičína? Pavlína: Duch svatý vane kam chce. Proč jsme zrovna teď tady, se dozvíme s odstupem času. Jarda tu pracuje a já ho následuji. Jak jste vnímali atmosféru v Novojičínské farnosti, když jste se tady teprve zabydlovali? Co se Vám líbilo, co vás překvapilo a co se nelíbilo… Pavlína: Nový Jičín je pěkné město a je i v pěkném prostředí, i když můj první dojem z města nebyl nikterak valný, neboť ten den byla hustá mlha... ☺ Pokud jde o farnost, jako velmi povzbudivé vidíme spoustu mladých rodin s dětmi, kteří se účastní nedělní mše svaté. To nás nadchlo už při první mši svaté. Jarda: Pro mě je vždy určitou záhadou, odkud se tolik dětí vynoří, když si jdou pro požehnání. Pavlínu ze začátku překvapovalo, že i v kostele se člověk může zpotit (jak jsme uvedli, pocházíme z „drsného severu“ ☺ Rovněž se mi líbí atmosféra Španělské kaple a krása liturgie sloužené O. Michalem.. Oba jste se aktivně zapojili do farnosti, považujete za samozřejmé podílet se na tvorbě „farní rodiny“? Zapojovali jste se vždycky? (myslím jako mládežníci ve své farnosti apod.) Pavlína: Vždy jsme se zapojovali do dění ko6

lem sebe a nejen v rámci farnosti. Sílu společenství jsme ale poprvé zakusili na studiích v Brně. Mě velmi oslovila slova O. Kabeláče z Petrova, který nám neustále v průběhu přípravy na svátost biřmování zdůraňoval toto: „Až odsud odejdete, nezůstávejte sami!“ Jarda: Já považuji za povinnost každého křesťana účastnit se aktivně na životě nějen farnosti, ale i veřejného života. Pro nás oba je přesto nejdůležitější čas strávený s rodinou, proto tyto veřejné aktivity nesmí být prováděny na úkor života rodiny. Proč ses, Pavlíno, rozhodla založit společenství Mamoáza? Jak tě to obohacuje a co ti to bere? Důvod je uveden částečně v předchozí odpovědi. Po narození Aničky jsem cítila potřebu duchovně se sdílet i s dalšími maminkami a vkládat životy našich dětí do rukou Božích. Každý den jsem totiž pozorovala, že sama (myšleno bez Boží pomoci a povzbuzení) nic nezmůžu. A taky proto, že to nemám z domova na faru daleko. Obohacuje mě to velmi a bere mi to vlastní iluze o sobě. Na schůzkách tohoto společenství se modlíte celosvětového hnutí Modlitby matek. Ne každý toto hnutí zná, můžeš jej nějak představit? Mohou se k modlitbám připojit i maminky, které na společenství nechodí? Hnutí Modlitby matek vzešlo od maminky Veronicy a její sestry. Důvod byl nasnadě – cítila obavu o své děti v tomto světě a hledala způsob, jak jim pomoci, aby se v něm neztratili a zůstali přitom blízko Bohu. K druhé otázce uvedu citát: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi.“ (Mt 18,20) Proč ses, Jardo, nabídl ke službě výuky náboženství? Jak tě to obohacuje a co ti to bere? Jako malý kluk jsem navštívil hodiny náboženství pouze dvakrát. Nebavilo mě to. Postupem času jsem si hledal cestu k Bohu, díky Duchu sv. a Pavlíně mám snad našlápnuto dobře ☺. Dnes vím, že Boha potřebují především mladí lidé v době dospívání, a snažím se jim a také Jemu pomáhat. Chci, aby výuka náboženství děti bavila a aby se Boha nebály a byly tak vybaveny tou nejlepší zbraní do života – Vírou. Taky si rád hraju

a směju. Zatím jsem o nic nepřišel, aspoň doufám ☺ Máte ještě nějaký nápad, co by podle vás prospělo naší farnosti? Jarda: Především modlitba nás všech za naše rodiny, farnost a město. Dle hesla: „Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali. (Mt 5,13) Pavlína: Já bych uvítala např. farní ples, setkání manželů s obnovou manželských slibů, teplý čaj po mši v zimním období ve farní kavárně☺. Toto číslo je Vánoční, takže pojďme k tématu: Máte rádi Vánoce? Jak prožíváte Vánoce ve Vaší rodině? Jarda: Já mám rád Ježíška, Marii a Josefa a celý Vánoční příběh. Je to příběh Naděje a Vánoce jsou pro mě svátky rodiny, i když ne vždy mám na Vánoce pěkné vzpomínky... Pavlína: Já se každoročně těším na Vánoce. Tento kalendářní rok je Bohu díky můžu prožívat každý den radostně, protože od chvíle, kdy se František octl v bříšku, jsem podle Aničky Maria, Jarda je Josef a ona archanděl Gabriel a vánoční příběh je tak neustále „v kurzu“. Štědrý den trávíme spolu doma a na mši svaté. Máte nějaké zvláštní zvyky? Držíte i nějaké ty tradiční? Pavlína: Mezi naše zvyky patří výběr a příprava kapra. Kapra totiž děláme „načerno“.Stromek věšíme na strop za špičku, a já si tím plním své dětské přání - spát pod stromečkem. Betlém skládáme z panenek a hraček, se kterými si hrají děti v průběhu roku. Po večeři čteme z Písma o narození Ježíška a hrajeme a zpíváme koledy. Když ještě nezvoní zvoneček, že tu byl Ježíšek, tak stíháme i pouštět lodičky z ořechových skořápek. Snažíte se nějak odolávat komerčnímu Vánočnímu náporu? Pavlína: Jarda se komerci brání např. tím, že balí dárky do novin a letáků. Na předražené dárky se lehko zapomíná, když člověk celodenně čorbí ve sněhu a stopuje lišky. Všem doporučujeme výlet na Staroměstsko pod Sněžníkem.

Navštěvujete během Vánoc rodinu? Jarda: Snažíme se vždy setkat během svátků s širokou rodinou, i na Staroměstsku pod Sněžníkem, kde občas selhávají i sněhové řetězy a těžká technika. Vánoce jsou rodinné svátky, můžu se ještě zeptat? Jaká je vaše rodina? Jak se víra promítá do výchovy vašich dětí? Naše rodina je adaptibilní, radostná a otevřená. Snažíme se dětem ukázat, že Bůh nás má všechny rád, přes všechny naše nedostatky a slabosti, a zároveň se umí i s námi a z nás radovat. Díky dětem a jejich prostřednictvím se i nám rodičům Bůh nechává stále víc a víc poznávat Jakým způsobem, Pavlo a Jardo, pečujete o svoje manželství? Držíte si např. nějaké „rande“ jen vy dva bez dětí, společná modlitba, duchovní cvičení, kondiční hádky atd? Nic speciálního nepraktikujeme, oba máme rádi poutě – pěší poutě, a to nás velmi obohacuje, spojuje a posiluje, hlavně když nás např. honí býci uprostřed noci po pastvině nebo bloudíme černým lesem ☺. Rádi si povídáme o tom, jak víru každý z nás prožívá, čím nás Bůh obohacuje, díváme se spolu na smysluplné filmy. Anebo se domlouváme na tom, jak na děti a jejich prarodiče. Je ještě něco, co byste chtěli říct? Přejeme všem pokojné a radostné vánoční svátky, ať radost z narození Ježíše Krista naplní naše domovy. 7

P rosebníci ... Markéta Brožová

Celý rok potkávám na náměstní velké množství „prosebníků“, kteří oslovují kolemjdoucí, aby přispěli na některou nadaci nebo občanské sdružení. Protože se sama už třináctý rok propůjčuji jako podobný prosebník - dobrovolník k Charitní tříkrálové sbírce, bývám k výběrčím vstřícná. Ale na druhou stranu je často zkoumám údivným pohledem. Bývám překvapena, do jakých krabiček od čehosi nebo plátěných pytlíčků nebo dokonce do peněženek mnozí vybírají. Přemýšlím a srovnávám… Pokladnu Charitní sbírky znám velmi dobře, vím jak moc je zabezpečena: co se do ní jednou hodí, lze vyndat až po odpečetění (a to se děje pod dohledem úředníků z Města, kteří obsah pokladen do koruny spočítají). Dřív mi všechny ty „ochranné prvky“ přišly až přehnané… ale dnes musím uznat, že jsou myšleny jako projev důvěryhodnosti. Vytáhnout z pokladny nelze ani minci. Z některých sbírek (hlavně ze způsobu výběru peněz) bývám rozpačitá… Kde ty peníze skončí? I když vím, že to už nemusí být moje starost, tak ale úplně naivní být nechci, peněz nazbyt nemám. Často si díky těmto rozpakům uvědomím, že v Tříkrálové sbírce svěřuji peníze i svůj čas bez obav. Vím, že rozpečetění, počítání i další rozdělování těchto peněz podléhá přísným pravidlům a vyúčtování sbírky je zveřejněno. Jsem ráda, že se účastním právě tohoto dobročinného projektu a můžu tak přiložit ruku k dílu na pomoc potřebným. I když osobně nemůžu přispět žádnou velkou částkou, vlastně jen kapkou, ale můžu pomoct alespoň jako sběrač kapek, které slité v jeden doušek mohou někde pomoct… zachránit… potěšit. No a už je to tady zas, leden se blíží. Milí farníci a spřízněnci, jelikož jsem se letos rozhodla převzít štafetu a koordinovat letošní Tříkrálovou sbírku v našem městě, budu vás letos obtěžovat já. Celé roky jsem rozhodně p. Gleňové, pak p. Žitníkové a naposled p. Bartoňovi tuto roli nezáviděla, ale není zbytí… Proto Vás chci poprosit, abyste se nenechali prosit. Mně se také dopředu nikdy nechce, ale každý rok jsem nakonec ráda, že jsem byla. Mnoho lidí čeká na koledníky a nikdy nedojdou. Víte, že mnozí si na to dokonce stěžují? Na Charitě, ale dokonce i u starosty! Myslím, že v posledních letech už není ostuda zazvonit u dveří s písničkou a pokladnou, ale je to spíše čest. Věřte, že ten, kdo nechce , prostě dveře neotevře, protože vás slyší a vidí už zvenku a ví, o koho jde. S nepřátelskými reakcemi se nesetkávám vlastně vůbec. Prosím, nabídněte pár hodin svého času. A zkuste nadchnout i své děti. Kostýmy můžeme půjčit, ale je radost pohledět , jak si mnozí s nadšením půjčují nebo šijí velmi krásné, sváteční kostýmy. Díky.

8

N apsali J ste N ám ...

Hubertská mše svatá v Bludovicích Gabriela Žitníková

V sobotu 26.října 2013 se konala na počest sv.Huberta a tradice Hubertových jízd v Bludovicích troubená mše svatá v podání přerovských trubačů. Mši celebroval o.Alois Peroutka, o slavnostní ráz se postarali vojáci z Klubu vojenské historie pluku Franc Xavier Harrach č.7 a slavnostně odění jezdci z míst-

ního jezdeckého oddílu. Po mši následoval program pro příznivce a milovníky koní na nedaleké usedlosti Bludička, kde mohli návštěvníci obdivovat nejen koně z blízkého i vzdáleného okolí, ale i právě ráno narozené telátko, které dostalo příznačně jméno Hubert. Krásný říjnový den byl zakončen country bálem v místní restauraci. XIX.ročník Hubertovy jízdy v Bludovicích uspořádalo občanské sdružení Bludička za podpory města Nový Jičín a pomoci velkého množství dobrovolníků, kterým tímto děkujeme.

Svatomartinská husa v Šenově Jana Bezděková

Již dvanáctám rokem farnost v Šenově u Nového Jičína pořádá setkání farníků v předvečer slavnosti sv.Martina, patrona šenovského kostela. Tuto tradici zavedl o.Petr Okapal. Součástí takového setkání je program v kostele, obvykle divadelní představení nebo scénka vztahující se ke svatému Martinu, následuje adorace s Výstavem Nejsvětější Svátosti Oltářní a požehnání, po kterém jsou všichni přítomní pozváni na „svatomartinskou husu“ do stanu, který je pro tuto příležitost postaven za kostelem. Letošní představení v kostele bylo inspirováno skuteč-

ným příběhem podle knihy „Nebe opravdu je“ autorů Todda Burpa a Lynna Vincenta. Je to úžasné vyprávění o cestě čtyřletého dítěte do nebe a zpět. Toto dítě sdělilo svým rodičům, že během operace odešlo z těla - a pravdivost svého prohlášení potvrdilo tím, že přesně popsalo, co mezitím dělali jeho rodiče v jiné části nemocnice. Vyprávělo o návštěvě nebe a co mu říkali lidé, které tam potkalo a které nikdy předtím nevidělo, např. dávno zesnulé členy rodiny. Navíc své rodiče ohromovalo popisya obtížně srozumitelnými informacemi o nebi, které přesně odpovídaly Bibli, přestože ještě neumělo číst. Popisuje Ježíše, anděly, jak je Bůh „opravdu, opravdu veliký“ a jak nás Bůh miluje. Interiér šenovského kostela se v sobotu 9. listopadu 2013 proměnil nejprve v operační sál a poté v nebe, kde se hlavní hrdinka 9

Eliška setkala s Ježíšem, s anděly a svatými a nechyběl ani svatý Martin... Tento příběh vybízel k zamyšlení nad tím, zdali opravdu věříme Bohu i v těžkých životních situacích. Při adoraci pak všichni farníci postupně přicházeli k oltáři, kde se poklonili Pánu Ježíši a mohli si odnést „kousek nebe“ – malé bílé pírko se slovem či větou z Písma svatého. Atmosféra celého setkání byla velmi příjemná a radostná. A jak to všechno zapůsobilo na naše nejmladší farníky? To se dozvíte z následující mini-ankety. Několika dětem jsme položili dvě otázky: 1) Co tě na tomto příběhu nejvíce zaujalo? 2) Jaké sis z toho vzal poučení pro sebe? Vojtíšek: 1) jak přinesli na nosítkách do nemocnice Elišku, kterou srazilo auto a jak Pán Ježíš ukazoval v nebi Elišce svatého Martina, archanděla Michaela, babičku… 2) že nemáme chodit přes cestu sami, ale s dospělákama Kristiánek: 1) houkání sanitky a promítací plátno se signálem EKG. 2) …že je život věčný Toníček: 1) andělé v nebi a Je-

10

žíšova slova „Neboj se…“ 2) nemusím se bát toho, že až zemřu, že se mi v nebi povede špatně Filípek: 1) andílek, písničky a jak měl Pán Ježíš v náručí holčičku 2) nad tím jsem ještě neuvažoval. František: 1) jak bylo ztvárněno nebe, třeba jak anděl Rafael pozoroval zemi 2) měli bychom Bohu víc věřit, když se nám něco nedaří, např. ve škole dostanem pětku, nemáme být naštvaní na Boha, Bůh to s námi myslí dobře a chce, abychom se polepšili Marek: 1) scéna operace – rozdílné reakce otce a matky, matka se modlila za dítě a otec vyčítal viníkovi nehody, jak se to mohlo stát, že srazil jejich dcerku, a poté byl zajímavý přechod z nemocničního prostředí do nebe 2) dávat si vždy pozor, aby mě někdo nesrazil na přechodu pro chodce a uvědomit si, že člověk není nikdy sám, Bůh je vždy s ním. A co říci na závěr? Doporučujeme přečíst si celý příběh „Nebe opravdu je...“, který nabízí letmý pohled na svět, který nás čeká a kde „nikdo není starý a nikdo

tam nenosí brýle“. Tato kniha navždy změní vaše smýšlení o věčnosti, protože nabízí možnost vidět - a věřit - jako dítě.

Pozvánka k „Nahlédnutí do betlémské stáje“ Gabriela Žitníková

Občanské sdružení Bludička srdečně zve na tradiční „Nahlédnutí do betlémské stáje“, které se bude konat 23.12.2013 v Bludovicích. Sraz je v místní kapličce sv. Michala v 16,30 hodin, odkud nás anděl Zvěstovatel dovede až do „Betléma“ (usedlost Bludička), kde se společně staneme součástí příběhu o narození Jezulátka, jež změnilo svět. S sebou lampičky s krytem a pamlsky pro zvířátka.

Diamantová svatba v Kuníně Milena a Jarek Zezulčíkovi

V sobotu 23. listopadu 2013 se v chrámu Povýšení svatého Kříže v Kuníně konala malá slavnost. Svou diamantovou svatbu zde v kruhu své rodiny, přátel a zdejších farníků oslavili manželé Heinrich a Anni Friedrichovi z Leimenu. Němečtí rodáci z Kunína, který byl před 2. světovou válkou nazýván Kunvaldem, na slavnost přijeli se svými rodinami z dalekého Leimenu v německém Badensku-Württembersku. Z Kunína odešli do nuceného vyhnanství, jejich srdce však nikdy nepřestala bít pro svou starou a milovanou vlast. Stali

se mostem mezi německými krajany a vesnicí v Kuníně, neoficiení kontakty byly navázány v roce 1983 , od roku 1991 za starostování pana Františka Kojetínského pak byly kontakty stvrzeny oficielně. Od této doby se krajané a především manželé Friedrichovi začali podílet s neuvěřitelným zaujetím především na obnově chrámu ve své rodné obci, finanční částky nemalým způsobem napomohly jeho znovuvzkříšení do dnešní nádherné podoby. Nezůstalo však pouze u finančních darů. Manželé Friedrichovi stáli za cestami českých obyvatelů vesnice do Německa a za navázáním vskutku přátelských a rodinných vztahů. Oba manželé byli právem prohlášeni čestnými občany vesnice Kunín. Slavnostní mši u příležitosti 60. výročí svatby sloužil

mons. Alois Peroutka, děkan novojičínský, za hudebního doprovodu Chorusu Odry a Kunínské schóly. Atmosféra byla přátelská, rodinná, oba manželé i jejich příbuzní byli dojati pozorností, jakou byli zahrnuti ze strany farníků z Kunína. Zdejší farníci mají za co být oběma vděčni. Rovněž manželé Henrich a Anni Friedrichovi by chtěli touto cestou poděkovat všem za nádhernou slavnost a zážitek, na který budou dlouho vzpomínat.

OZNÁMENÍ

Od 1. prosince 2013 přestala fungovat pevná linka čísla 556 707 698 farního úřadu. Nově lze volat na mobilní číslo 731 625 671, na kterém jsou farní technici, v případě jejich nepřítomnosti bude hovor přesměrován na některého z kněží. O. Alois Peroutka: 731 625 673, o. David Powiesník: 737 556 379, o. Michal Petr: 737 089 262.

z n aŠí K nihovny ... Marie Šindlářová

Myšlenky na každý den – Anselm Grün

Autorovo pozvání v úvodu knihy... texty tohoto svazku vám chtějí pomoci nalézt vaši vlastní duchovní cestu. Chtějí vás doprovázet každý den, abyste svůj den mohli pozorovat jinýma očima. Chtějí uprostřed obtíží všedního dne otevřít dveře, jimiž k vám může vstoupit Bůh....Otevření vašeho života vůči Bohu bere sílu tomu, co se na vás každodenně valí. Když se necháte ovládat a určovat jen tím, jaké povinnosti máte dnes vyřídit, potom prožíváte sami sebe jako člověka drceného tíží své práce. Ale když při každodenní meditaci zakusíte v sobě Boží prostor, pak budete tuto svobodu pociťovat i při práci... Myšlenky na každý den v roce sestavil autorův vydavatel z knih, které Anselm Grün (*1945) napsal v průběhu posledních dvaceti let – pro každý měsíc je vybrána jedna kniha. P. Grün je německý katolický kněz, benediktinský mnich, ekonom, filosof a teolog. Je mimořádně úspěšným autorem duchovní literatury - napsal okolo dvou set knih. Více než třicet titulů se dočkalo i českého vydání, ve farní knihovně jich máme devět. 11

P oznáváte ...? připravuje Pavel Wessely

Téměř zapomenutá kaplička.

Nenachází se ani tak daleko od Nového Jičína. Možná nějakých pět kilometrů. I proto se stávala v minulosti a to i v době po II.světové válce, místem, kde se zastavovali jak Šenovští, tak Kuninští, ale hojně i Novojičínští cestou k oblíbené nedaleké hospůdce. Kaplička byla údajně zřízena majiteli nedalekého zámečku podél tzv. volské cesty, jež tudy procházela ve směru z Polska na jih. Dnes je známější název Jantarová cesta. Reálnou cestu v historickém trasování bychom však dnes jen stěží našli. Snad jen menší části a pozůstalé zarostlé úvozy. Samotná kaplička, jako mnohé jiné, v nedávné době dosti zchátrala. Dnes ji překrývá střecha, proti té původní tvarově pozměněná. Poměrně nedávné zalíčení svědčí o tom, že není zapomenutá. Zvláštní uznání zaslouží nedávno znovu provedené mřížoví. Z mírné vyvýšeniny je pozoruhodný výhled do krajiny. Za lepší viditelnosti překvapí, že od kapličky lze dokonce spatřit víc než 10 km vzdálenou věž kostela Nejsvětějšího srdce Páně v Hodslavicích. Podaří se někomu ze čtenářů odhalit, o kterou kapličku z popisu (a snímku) se jedná? Na někoho čeká odměna! Na závěr ještě jedna pozoruhodnost. Podél zmiňované volské cesty se v území mimo katastr Nového Jičína nachází jeden ze čtyř tzv. smírčích křížů, jež jsou v novojičínském okrese registrovány. Tuto, dnes už dost vzácnou raritu, ukazuje druhý snímek.

F

A

R

N

í

č

E

K

připravuje Terezie Adamcová

Zeptali jsme se dětí ...k děkanátnímu setkání Jaké bylo téma a jaké hry? Klárka: Téma bylo o Josefovi a Marii, jak putovali do Betléma, z Betléma do Egypta a zase zpátky do Nazaretu. Nejdřív jsme hráli skvělé seznamovačky, pak jsme šli s Marií dlouhou pouť až k Josefovi, pak jsme na cestě dostali krabičku sirek a museli jsme přepálit provázek s pomocí věcí, které najdete v lese a s pomocí sirek. Pak jsme museli prolézat mezi nataženou gumou, pak jsme nabírali vodu do děravých kelímků nebo lžičkama, pak jsme si procvičovali paměť tím, že jsme měli tři minuty na to, 12

abychom si všechno zapamatovali. Vojta: Bylo to o Ježíškovi a Panně Marii, jak šli do Betléma. My jsme šli s Marií a Josefem do Betléma. V Betlémě bylo přichystané seno a Marii se tam narodil Ježíšek. Cestou zpátky do Orlovny jsme plnili úkoly. Zapalovali jsme oheň, nosili jsme vodu a zapamatovávali jsme si předměty a pak je říkali. Provlíkali jsme bundama šňůrku, po deseti nohou za skupinky jsme měli dojít k praporku-buď jsme skákali po jedné noze nebo nás vzali na koně. Nakonec jsme museli sníst všechen oběd. Co se vám nejvíc líbilo? Klárka: Nejvíc se mi líbilo, že jsme měli hodného, milého a trpělivého vedoucího a snažil se nám co nejvíc pomoct. Těším se na příště a určitě tam půjdu. Vojta: Nejvíc se mi líbilo vyhlášení vítězů my jsme byli na třetím místě. Předtím jsme měli mši svatou.

Zeptali jsme se dětí ...první sv.přijímání První adventní neděli jsi byl/a uvedena při mši sv. do přípravy na 1. sv. přijímání. Jak jsi tuto mši prožívala, byla pro tebe jiná? Klárka 9let: Ano byla. Byla pro mě jiná v tom, že jsem byla tak blízko oltáře a že mše byla zaměřena na nás. Měla jsem i trému. Hanička 8let: ano, byla jiná, seznámila jsem se se všemi dětmi, které půjdou se mnou k 1. svatému přijímání. Líbilo se mi, že si nás otec zavolal k oltáři a že nám dával otázky. Dominik 8let: Ano. Mše byla pro mě úžasná. Těším se na první setkání s Pánem Ježíšem ve svatém přijímání. Lucinka 9let: Byla to moje nejkrásnější mše svatá a ještě se mi líbilo zapalování svíček. Během adventní doby, putuje po rodinách, jejichž děti jdou k 1. sv. přijímání, obrázek Sv. rodiny, ty už jsi toto předávání prožil/a a navštívila jsi i „cizí rodinu“. Jaká byla tato návštěva? Líbilo se ti to a šla bys ještě jednou, třeba do nějaké jiné rodiny? Klárka: K nám přinesla obrázek rodina Smutných. Nejdřív jsme se představili, pak jsme se pomodlili. Druhý den mě to taky bavilo, když jsme nesli „svatou rodinu“ k Randusům. Moc ráda

bych si to zopakovala i v jiné rodině, abych poznala jiné lidi. Lucinka: Byli jsme navštívit rodinu Křesinovou. Moc se mi tam líbilo. Nejprve jsme předali obraz sv. rodiny, pak jsme se společně pomodlili a potom jsem si šla hrát se Sandrou a jejím mladším bratrem Davídkem. Jsem ráda, že jsem našla nové kamarády. Tebe přijetí obrazu Sv. rodiny ještě teprve čeká. Těšíš se na to, že poznáš třeba novou rodinu z farnosti a i nějakého nového kamaráda či kamarádku, a nebo máš z toho strach? (Co od toho očekáváš?) Dominik :Těším se, že se můžeme setkat s dalšími kamarády.

Pohádka o vánočních ozdobách a čarodějci Stefani Autor Klárka 9let

Byla jedna panenka a panáček. Každý rok na Vánoce je děti věšely na stromeček. Ozdoby v krabici už se chystaly - sněhuláčci si oprášili svoje šály, panenka pomohla vyleštit zvonečky, panáček učesal vlnu ovečkám a moc se těšili, až budou na stromečku. Když už byli na stromečku, všimli si, že děti vytahují dvě nové ozdoby. Krásného stříbrného prince na stříbrném koni a krásnou stříbrnou panenku na zlatém koni. Když je tam pověsily, šly do kostela. Stříbrný princ se hned ujal slova a začal se vychloubat: „Nikdo není tak hezký jako já!!“ „Pche,“ odvětila stříbrná panenka, „já jsem hezčí než ty!“ Pak se jim do toho zapletl jeden sněhuláček a zeptal se: „Kdo jste a co tady hledáte?!“ Princ s panenkou odpověděli: „Jsme 13

ty nejhezčí ozdoby, jaké můžou být na stromeček, tak si nás děti koupily.“ Pak už ale nemohli povídat dál, protože se vrátily děti z kostela. Už byl večer, děti dostaly štědrovečerní nadílku a šly spát. Přesně o půl noci panenka a panáček slyšeli nějaké divné zvuky. „Co, co, co, co to je?“ zeptala se panenka. „Já nevím“ odvětil ji panáček. V tu chvíli uviděli podivné světlo a v něm čarodějku. „Hele, to je naše stará známá, čarodějka Stefani,“ řekli sněhuláčci. Čarodějka Stefani přiletěla až k nim. „Co tu dělá to strašidlo!“ vykřikl stříbrný princ. „Tak, tak!“ přitakala mu stříbrná panenka. „Cože?“ řekla čarodějka Stefani „Kdo jste? Vás jsem tady ještě neviděla. A proč mi říkáte strašidlo? Vždyť mě vůbec neznáte a nic jsem vám neprovedla.“ „Pche,“ odpověděla stříbrná panenka, „my jsme o hodně hezčí než ty a nemáme tak hrozné jméno.“ Čarodějka Stefani se před ně postavila a vytáhla svou čarodějskou hůlku. „Za to, že jste tak zlí a povyšujete se nad ostatní, vás proměním v čokoládovou kolekci, abyste udělali alespoň jednou v životě někomu radost. Když děti ráno čokoládu našly, tak se jim z radosti zablyštily oči a hned si každý vzal kousek.

v e z Kratce z F arnoStí ... Co jsme prožili

28.11. zorganizovala MaMoaza společné zdobení adventních věnců. 28.11. se uskutečnil ve farním kostele koncert Missa brevis od Jiřího Pavlici v podání smíšeného sboru a symfonického orchestru z Litomyšle a smíšeného sboru Puellae et pueri z N. Jičína. 30.11. se v Orlovně v Loučce setkaly školní děti novojičínského děkanátu. 1.12.-22.12. O adventních nedělích proběhly od 8.30 do 12.00 prodejní výstavky rukodělných prací Charitního klubu.

6.12. po večerní mši svaté se uskutečnilo Mikulášské setkání dětí ve farním kostele v Novém Jičíně.

Co nás čeká

17.12. v úterý 17.12 v 19 hod. ve farním kostele proběhne koncert Uralských kozáků... 28.12. v 17.00 se uskuteční ve farním kostele Nový Jičín vánoční koncert sboru Ondráš 5.1.2014 v 16.00 jste zváni do farního kostela Nový Jičín na vánoční koncert Puellae et Puerii. 11.1.2014 se uskuteční v Orlovně farní ples 2.2. 2014 se uskuteční maškarní ples

... z amyŠlení n a z ávĚr připravuje Alžběta Burová

Advent,čekání na narození dítěte,na ten největší Boží dar.Každou neděli zapalujeme o svíčku víc a prosvěcujeme temnotu... . Říká se,že na Vánoce andělé nakukují na zemi a dívají se,co jsme za uplynulý rok udělali dobrého i špatného.Je to čas pravdy.Posvátné období.Blíží se konec roku.I my se spolu s anděli můžeme ohlédnout za uplynulými měsíci.Roční cyklus se uzavírá a začne nový.Je čas poděkovat Bohu za ten velký dar života,za milost,odpuštění a naději,že tentokrát bude láska žít i v nás.Teď i potom.Na zemi i v nebi. (Táňa Fischerová: „Když andělé nakukují“ )

14

Bohoslužby O Vánocích Roku 2013-2014 ne 22.12.

4.neděle adventní - mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel Nový Jičín, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov a 18.30 Španěl. kaple út 24.12. Štědrý den - 6.45 hod. adventní mše sv. ve farním kostele v 14.30 hod. vánoční mše sv. pro děti a rodiče ve Španěl. kapli, v 16.00 hod. vánoční mše sv. pro děti a rodiče v Šenově u N.J., v 22.00 hod. vánoční mše sv. v noci v Kuníně, v 23.00 hod. vánoční mše sv. v noci ve farním k. v N. Jičíně st 25.12. slavnost Narození Páně-závazný zasvěcený svátek - mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel Nový Jičín, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov a 18.30 Španěl. kaple čt 26.12. svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka - mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel Nový Jičín, 8.45 Kunín, 9.00 Žilina, 10.15 Šenov a 18.30 Španěl. kaple ne 29.12. svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa - mše sv. s obnovou manželských slibů, mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel Nový Jičín, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov a 18.30 Španěl. kaple út 31.12. na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku 2013 ranní mše sv. nebude 15.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním farní kostel N. Jičín , 16.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním farní kostel Šenov , 17.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním Kunín st 1.1.2014 slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok závazný zasvěcený svátek - mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel Nový Jičín, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov a 18.30 Španěl. kaple ne 5.1.2014 slavnost Zjevení Páně - při ranní mši ve farním kostele a při mši sv. v Kuníně a Šenově - požehnání tříkrálové vody, kadidla a křídy V ostatní dny mše sv. jako obvykle.

P ř í l e ž i t o s t K S v .S m í ř e n í P ř e d V á n o c e m i ne 15.12. po 16.12. út 17.12 . st 18.12. čt 19.12. pá 20.12. so 21.12. ne 22.12. po 23.12. út 24.12

během dopol. bohoslužeb farní kostel Nový Jičín 17.30 -18.20 Španěl. kaple 6.15 -6.40 farní kostel, 17.30 -17.50 Nejsv.Trojice 6.15 -6.40 farní kostel, 17.30-17.50 Španěl. kaple 6.15-7.30 farní kostel, 17.00-17.50 Španěl. kaple 6.15-7.30 farní kostel, 17.00-17.50 Španěl. kaple, 16.30 Šenov, 16.30 Kunín 6.15-7.30 farní kostel, 16.30-18.00 farní kostel Nový Jičín 6.15-7.30 farní kostel 7.15-7.50 Žilina během dopol. bohoslužeb farní kostel Nový Jičín a Kunín , 17.00-18.20 Španěl. kaple 6.15-7.30 farní kostel, 17.00-17.50 Nejsv.Trojice 6.15-7.30 farní kostel

Stavění stromků a betléma ve farním kostele Nový Jičín v pondělí 23. prosince po ranní mši svaté. Úklid farního kostela v N. Jičíně, kdo může pomoci bez ohledu na skupinky, v pondělí 23.12 od 13.30 hod. 15

16