Občasník 70. oddílu Zálesák zalesak.kgb.cz
č. 7 2001
Čtyřdenní výprava na Chvalov 4.-8. den měsíce sazenic, zapsal Milan (+Lenka) Zase jednou jsme se zbláznili. Asi jsme chtěli trénovat na tábor nebo už jsme měli dlouho klid, a tak jsme si vymysleli výpravu od pátku až do úterý. Jako svůj cíl jsme si vybrali sruby strakonických skautů ve Chvalově, kde naši čerství čekatelé strávili v listopadu první víkend svého čekatelského kurzu. Místo je pěkné, louka s ohrazeným tábořištěm, pěkné lesy, 200 m vzdálený rybník, na louce studna a 3 sruby, z nichž jsme měli otevřený jeden. Ve srubu v přízemí vstupní předsíňka s kuchyňkou, pak velká vydlaždičkovaná místnost s šesti postelemi a kamny a v patře dvě místnosti s dřevěnou podlahou (a tudíž taky bez kamen). V pátek 4.5. se dav sešel před čtvrtou na nádraží a vyrazil směr zastávka Mačkov, ležící kdesi mezi Blatnou a Strakonicemi. Vlak na Budějovice byl poněkud přeplněn a proto jsme zatarasili uličku – nic jiného nám totiž nezbylo. Další vlak, do kterého jsme se přesunuli, byl podstatně starší a menších rozměrů, ale zato byl prázdnější. Zábava se rozproudila. Michal zkoušel jak mu vlaje šátek – z okna. Nedbal na poznámky, že mu dříve nebo později uletí – prý to má zajištěný za hodinky. Totéž vyzkoušel s Lukášovým kloboukem, který se moc nevzpouzel (Lukáš tedy, ne ten klobouk). Poté se zkoumalo, kolikrát lze označit jednu jízdenku. A odpověď? Mnohokrát. Přestoupili jsme naposled, ani jsme se tam nestihli zabydlet, abychom v Mačkově provedli výsadek. Tam všichni (tj. Pejťa, Jana, Alice, Pavlína, Káťa, Ančí, Petr, Michal, Kuba, Lukáš, Pavel, Kája, Martin ml., Boža, Pepík, David, Lenka a Gábina) nahodili batohy na záda a vydali se na pětikilometrovou cestu ke Chvalovu, kde už na ně čekal Milan s Mirkou, oba chromí na nohy a taky zároveň autodovozci potravin a všeho vybavení, co si kdo z vedení vymyslel a prohlásil za nezbytně nutné a vrcholně potřebné. Navigací byli pověřeni dva členové Poštolek – Petr a Michal. Cestu totiž znal jen Pepíček a Gábina, ale oba si nechali správný směr putování pro sebe. Cesta po silnicích proběhla bez větších zádrhelů. Dokonce i odbočku na lesní cestu jsme našli. V lese už to tak bezproblémové nebylo. První začal Pepíček, prý si tady ten úsek nepamatuje. A bylo to. Ztratili jsme se. Ale každý správný Zálesák brzy najde svůj směr putování. Po ně-
kolika kilometrech jsme se vynořili z lesa u nějaké vesnice. Tam jsme si udělali odpolední pauzu, zatímco Michal s Petrem šli zjistit, o kterou ves se jedná. Dlouho se nic nedělo, ale pak se objevil Michal a začal podivně mávat rukama. To se nám snažil sdělit, že máme jít za ním. No, dorozumět se na tu vzdálenost nám dalo docela zabrat. Ve vesnici jsme se otočili o 180° a za chvíli doputovali k naší budce – boudičce. Po příchodu na Chvalov se všichni ubytovali, omladina v patře, stařenky a staroušci v přízemí. Po rozložení se nastalo krmení dravé zvěře. Spát se šlo po spoustě kecání a spontánních her bez účasti starší části osazenstva jako obvykle, tj. dlouho. Poštolky si ještě zpestřily večer cestou ke svým leteckým průkazům po cestě vyznačené svíčkami. Abychom nezapomněli, večer nás míjela bouřka a po jednom záblesku nás navždy opustily všechny tři žárovky v přízemí. Čest jejich památce. Štěstí, že v chatě byly aspoň dvě náhradní, jinak jsme zbytek večera strávili v šeru nebo přímo jako černou hodinku. V sobotu ráno se stalo něco nečekaného. V sedm hodin ještě nebyl nikdo vzhůru. Vůbec se během celé výpravy sice chodilo pozdě spát, ale proti obvyklému stavu se také déle vstávalo. První akcí byl špion. Tři skupinky se vydaly schovat dopis s úkolem a s nimi špion z jiné skupiny. Úkolem bylo sehnat po okolí 1 vejce (původním úmyslem bylo provozovat s ním hody, ale trvale vlhké počasí nám to rozmluvilo), což všichni zvládli bez problémů. Do oběda jsme ještě stihli trochu si zahrát pétanque (původně francouzská hra s koulemi a malou kuličkou, tzv. košonkem, kterému většina říkala šošonek) a pár štafet. Štafety se většinou běhaly s pingpongovým míčkem a lžící – tou se míček různě nabíral ze země, předával a taky z ní samozřejmě padal. Taky jsme zkoušeli kachničí štafety – to se totiž neběhá, ale dělají se kačátka. V nich nasbírala nejvíce bodů Pejťa a Káťa. V průběhu dopoledne dorazil i poslední účastník, Lochness (a přivezl tolik potřebné náhradní žárovky). Po obědě konečně nastal čas odložených Čarodějnic. Konal se obvyklý let dvojic na ”koštěti”, bludiště, provazová lávka, bouřka, lov žab a další. Nejlepším čarodějníkem se tentokrát ukázal Martin. Vedle čarodějnic se ještě sbírala dračí vejce (tady vyhrál Lukáš) a vázaly pampeliškové řetězy (vítězství získala trojice Pejťa, Ančí, Pavel). Po večeři probíhal program v patře převážně v režii Lenky, která si připravila např. pro posádky obdobu televizního Milionáře (Drsnej drsňák získal 1700 dublonů, Octopus 1100, Půlnoční smrad 1000 a Vykuchaná makrela 100 – někomu se smůla holt lepí na paty, přijít v posledním kole o celé jmění je vážně smůla). Člověk by nevěřil, co se dnes ví a kde jsou, jak se říká, mezery ve znalostech. Ty jsou převážně
v oblasti vážné hudby. Ať se nikdo nevymlouvá, ale byly to převážně všeobecné znalosti. Chytáků bylo minimum a nápovědy prý byly primitivní. Poté se doplňovaly písničky (nejvíce se dařilo triu Kuba, Martin, Pavlína), a uvažovalo o tom, co je vhodné s sebou brát na různě dlouhé akce. A ani snad radši nebudeme říkat, v kolik se šlo spát. V neděli ráno Milan odvezl Pepíka na nádraží. Začali jsme ubývat. V průběhu dopoledne se vedle různých sportovních pokusů v prostoru ohrazeného tábořiště zkoušela šikovnost ruky při namotávání lana na kůl házením smyček – nejlepší byla nečekaně Pavlína o fous před Michalem, kteří to zvládli těsně nad minutu (tedy dost rychle) a obratnost při člunkovém běhu mezi metami (nejrychlejší byl Michal, ale velmi rychlá byla třeba i Ančí). Po obědě se pak připravovala košťata na košťatobal. Odpoledne pokročilo a my jsme uspořádali menší orientační závod. Nejrychlejší na trase byl Petr s Kájou, naopak trio Jana, Káťa a Ančí se ztratilo, takže čas byl ležatá osmička. Někde tady nás opustili Lenka s Davidem, kteří měli na rozdíl od zbytku v pondělí školní povinnosti. Zbylé osazenstvo se rozdělilo na dvě skupiny. Zatímco pět starších ”Poštolek” šlo do lesa provádět měření do ekologického projektu ”Jak se mají smrky”, ostatní hrály fotbal, košťatobal nebo opisovali kartičky s čísly a písmeny rozházenými po lese. Poštolky si nejprve vyměřily v lese čtverec 30×30 m (byla hrůza sledovat, jak jim to jde – navíc neustále docházelo ke sporům o provedení mezi Lukášem a Michalem), pak čtverec prošly a sčítaly se stromy (pár borovic, šestina modřínů, což je docela dost, a zbytek smrky), měřil tzv. korunový zápoj (tj. pomocí tubulárního denzitometru, trubičky od toaletního papíru se záměrným křížem sledovalo, jestli vidíme volnou oblohu nebo větve) a výška stromů (pomocí klinometru, tj. v podstatě úhloměru), určovaly typy koruny, poškození a pár dalších maličkostí. Nenaplnili jsme připravené protokoly úplně, ale aspoň něco jsme spáchali. Teď bychom měli někde u Plzně dotáhnout do konce to, co jsme se tady vlastně učili. A přišel čas na večeři. Po ní jsme se sešli v přízemí, pojmenovávali skřítky a někteří také udělali pár bodů ze svých skautských stezek. Jen Alice propásla příležitost ještě před přechodem do skautek dokončit první hvězdu (takže jako jediné majitelky zatím zůstávají Jana a Zuzka). Jo, člověk musí především chtít. No, a pak už se šlo dělat hají hají.
Pondělí bylo ve znamení výletu. Nebo, jak se ukázalo později, pro někoho ve znamení bahna. Do terénu v půl desáté vyrazily podle dopisů dvě skupiny, s Božou šli Michal, Kuba, Petr, Kája, Martin a Pavlína a s Gábinou Lukáš, Pavel, Pejťa, Jana, Alice, Káťa a Ančí. Zatímco skupiny vyrazily, odvezl Milan Mirku na vlak a zároveň koupil pár drobností (jako např. náhradní naběračku nebo šroubek do ”vyndavací” kliky v patře). První skupina (ta Božova) našla první dopis u kapličky celkem bez problémů, a i nadále se držela prakticky nejkratší cesty od dopisu k dopisu. Kupodivu našli na první pokus i dopis na vrcholku kopce, jenž byl schován v nepřehledném lese. Pod tímto kopcem si rozdělali na lesní cestě oheň, ale ne na první sirku. Naopak jich bylo až zbytečně mnoho, a to bylo i po těch menších přeháňkách kolem dost suchého dříví. Stačilo se jen podívat. Tady chlapci u Pavlíny, která čekala trochu prokřehlá na oheň, moc nezabodovali. S plným břichem teplé polívečky se seběhlo z kopce, obešli se bažinky, které se nám postavily do cesty, a šlo se k rybníku. Ten si někteří dobrovolně obešli – hledali totiž dopis. Je asi zbytečné znovu psát, že kdyby si pořádně prohlídli mapu a přečetli dopis, tak si mohli tuto hodinovou procházku ušetřit. Pak už byla na řadě známá cesta na Chvalov. Tato skupinka dorazila před sedmou hodinou v celkem přijatelném stavu. Někteří byli ještě plni energie, a tak nemusel Milan s Lochnessem dělat večeři, protože do výroby bramborové kaše se dobrovolně dali Michal s Pavlínou (asi jim to vaření přenecháme). Docela se jim povedla. Druhá skupina dorazila těsně po deváté, již za tmy. To nebylo nejhorší. Cestou ale zřejmě prošli bahenní koupelí, protože ke kotníkům měli bahno všichni. Zlí jazykové tvrdí, že prý Lukáš prohlásil „Půjdeme tudy“, a tak šli. Nesmíme zapomenout na specialistku na potíže, Pejťu. Ta si do bahna pro jistotu klekla, takže ho měla u kolen i u loktů. Na jednu
stranu to bylo k smíchu, na druhou to znamenalo hledat náhradní oblečení (občas se objevily skvělé modely, např. malá Ančí v kraťasech o hodně většího Michala nebo Káťa narvaná do Jany elasťáků) a boty, sušit a čistit (to bylo řečí, když jsme třeba takovou Alici nutili před sušením bot oškrabat z nich bahno – tady se ukázala jedna z nesporných výhod toho, když místo pohorek máte Adidasky). Večer po ”odvšivení” proběhla netypická ”oddílovka” s vyhodnocením dubna a plavbou pirátských lodí a také s předáním hnědých šátků těm pár osůbkám, které zestárly do věku skautů a skautek. Někteří při ní již únavou z cesty usínali (Martina jsme rovnou nechali spát), a tak jsme brzo skončili a šli spát. Úterý 8.5. bylo posledním dnem pobytu ve Chvalově. Nejdůležitější činností bylo dokonale po naší invazi uklidit. Vzhledem k tomu, jaké doupě omladina vytvořila v patře, k bahnu nanesenému do kuchyňky zvenčí i k ”pokladům”, které zbyly v přízemí pod postelemi po předchozích návštěvách, to byla práce dlouhá a vlastně zabrala celý den. Tedy tu část mezi vypotácením se ze spacáků a odchodem na vlak. Ostatně, vstávalo se opět pozdě a oběd byl před polednem, takže toho času nebylo moc. Když bychom se chtěli zmínit o ”zásluhách”, musíme jmenovat především Pavlínu, která se sama přihlásila k úklidu vnitřku. S Alicí zametly patro a Pavlína pak ještě zametla a vytřela i přízemí. Nějak jsme ji nepoznávali, ale bylo to milé. Na vlak se odcházelo těsně po jedné hodině, hned po vyhodnocení výsledků a předání upomínkových karet, které obvyklým skvělým způsobem stvořil nepřítomný Ruda. Na nádraží jsme měli ještě hodinu času, tak jsme stihli ještě bodnout nafukovací míč a málem se zbavit Jany, které se nepovedla stojka či salto, už si přesně nepamatuju. Zato její nevěřícný výraz, když ležela na zemi a přemýšlela, jestli ještě žije, stál za to. Při přestupovaní na další vlak (už do přímo Plzně) jsme stihli vyplenit místní občerstvení (prodavačka určitě takovýhle žně už dlouho nepamatovala), kde si snad každý něco koupil, ať už sušenky nebo přemaštěný bramboráky. Potom před náma byla už jen hodinka osobákem domů. Počasí se nám na Chvalově příliš nevydařilo, ale známe i horší. Jinak se akce celkem vydařila a možná by stálo za to tohle místo ještě někdy využít. A ještě body: Pejťa 121, Pavel 119, Ančí 118, Lukáš 114, Kája 114, Petr 112, Kuba 109, Káťa 107, Michal 107, Martin ml. 106, Pavlína 102, Alice 93, Jana 82
Vyrábíme dárky ke Dni matek 12. dne měsíce sazenic, zapsala Lenka V sobotu odpoledne 12. května jsme v klubovně vyráběli dárky ke Dni matek. S některými dětmi jsem se setkala už dopoledne na Běhu Terryho Foxe, kde jsem se dobrovolně-povinně vyskytovala (školní akce), proto byl začátek v poněkud nevhodnou dobu – ve 13 hodin, to se totiž většinou obědvá, ale přesto klubovna nezela prázdnotou. Sešla se tam: Anetka, Eliška, Alice, Jana, Lukáš, Káťa, Martin ml., Pejťa, Zuzka, Lucka a z vedení Lenka, Gábina a posléze Ruda s Božou. A co se vyrábělo? Nejvíce se používalo papírových materiálů, pokoušeli jsme se i o experimenty, například Lukáš – ten si vytvořil několik barevných obtisků svých dlaní; Pejťa a Káťa vytvářely pěkné muchlané příšerky. Zbytek vyráběl závěsné papírové věnečky nebo ovoce. Doufám, že se dárečky maminkám líbily. Chtěla bych ještě dodat, že při jakékoliv rukodělné činnosti kromě hotových exponátů se obvykle vyskytuje různorodý odpad, který je většina jedinců zvyklá z rodičovské výchovy po sobě odstraňovat. Bohužel, 12. května se asi rodičovská autorita se nenalézala v prostorách naší klubovny. Takže již zmíněný ”svinčík” likvidovala úklidová četa ve složení: Anetka, Eliška, Káťa, Lukáš a Lenka.
Městský sněm Junáka 12. dne měsíce sazenic, zapsal Milan V sobotu 12.5.2001 se v budově Vodáren v Doudlevcích konal volební sněm Junáka, okres Plzeňměsto (což je nový název bývalé Městské rady Junáka Plzeň). V průběhu téměř pěti hodin byly předneseny zprávy o činnosti plzeňského Junáka za loňský rok, proběhly volby nových (nebo spíš staronových) členů rady, předání vyznamenání, trochu delší diskuse k přípravě ústředního sněmu Junák (bude v říjnu ve Vsetíně) a pár dalších drobností. Abychom lehce připomněli, jak to s plzeňským Junákem vypadá, v loňském roce bylo v Plzni v sedmi střediscích registrováno 54 oddílů a v nich 1459 skautů, z nich 377 dospělých. Pokud někdo z vás náhodou netuší, jaká střediska v Plzni existují, jsou to: 1. stř. Jožky Knappa (sídlo ve městě), 2. stř. Stopa (sídlí na Senečáku), 3. stř. 5. květen (je v Doubravce), 4. stř. Ichtys (nábožensky orientované), 5. stř. Střela (v Plzni největší, spolu s naším oddílem na Borech), 7. stř. Limba (tj. naše) a 9. přístav Omaha (vodáci). A pokud vás zajímají zvolení ”funkcionáři”, tak aspoň ti hlavní: předsedou ”městské” rady je opět Michal Mertens (alias Myšák), jeho zástupcem Milan Sladký (Bonbon), výchovným zpravodajem pro kluky Milan Podpera a pro holky Vladimíra Pugnerová (Noblesa). A to asi všem stačí.
S nováčky do Zábělé 13. dne měsíce sazenic, zapsal Milan V neděli 13. května 2001 jsme chtěli vyrazit na první výlet s čerstvými nováčky, tedy družinou Káňat. Účast byla nechutná. Ze čtyř kluků (dva Petrové, Honza, Tomáš) se neobtěžoval ani jeden, ze čtyř holek přišly 3 – Eliška, Aneta a Nikola (chyběla Denisa). S nimi se na cestu do Bukovce a pak dál do Zábělé vydal Milan, téměř místní Lochness a také Mirka a Petr, kterým se nechtělo být doma. Mimochodem, Petr chodí pomáhat i na část středečních nováčkovských schůzek a sám se zajímal, jestli na výlet nováčků může také jít. To chválíme, i když je zároveň jasné, že není možné, aby se takhle podílely všechny Poštolky. Ale občas něco vymyslet by mohly. Celý den bylo dost horko, a tak jsme byli rádi, že nás kryjí stromy. Obešli jsme sotva 5 km, protože naše osmileté slečny nejsou moc chodivé (ostatně zjistit chodivost byl jeden z hlavních úkolů dne). Během zastávek jsme hráli na špiona (tedy spíš na špionku), nahazovali kroužky na kolík, zkusili malou stopovačku, blbli s lanem, zkusili pád důvěry (stoupli si na lavičku, zavřeli oči a pak s důvěrou, že nás chytí, padli jako šraňky – jen Eliška se při tom vždycky prohnula) apod. Pokoušeli jsme se i pojmenovat pár stromů a kytek, které jsme cestou potkali (vlaštovičník, ptačinec, jahodník a další), ale v osmi letech je to asi nedůležité. Celkem jsme strávili na cestě od klubovny do klubovny skoro devět hodin. A dojem? Rozporuplný. Eliška a Aneta jsou celkem bez problémů, Nikola má své nálady a někdy to není jednoduché. A ještě aspoň pár bodíků: Eliška 8, Nikola 6, Aneta 5
Lámohlavy Přes prázdniny máte pohov, můžete si cvičně provětrat závity a aspoň přečíst řešení toho minulýho. U toho druhého úkolu jste mohli vymýšlet celkem různém blbosti, ale pouze Michal s něčím přišel! (název jeho díla mluví za vše: Bohnice, sladký domove) Inspektor Perner neměl zrovna žádný případ, a tak seděl na policejní stanici se svým asistentem Barnesem a dávali si hádanky. Začal Perner. „Jednoho dne v šestnáctém století ve vesnici u veliké řeky utekl trestanec. Všichni ho pronásledovali, ale on se chytit nedal. Přiběhl k řece a chvilku ji zkoumal. Pak vykonal svůj plán. Dostal se za chvíli na druhý břeh, ale neběžel po mostě, nejel lodí a přitom se ani nenamočil. Jak to udělal?“ Barnes na to za chvilinku přišel a svou odpověď řekl Pernerovi. Pak předložil svou hádanku. „Italský magnát Magnicchio jel po dálnici z Milána do Říma a přepadl ho spánek. Spal dvě hodiny a když se probudil, jel ve správném pruhu a pořád stejnou rychlostí, jako když usínal. Kdyby tě ale napadlo, že stál na místě, tak to není správná odpověď.“ Perner za chvíli také hádanku vyřešil. Řešení z minula: 1.Tohle nebylo vůbec těžký. Už jste slyšeli, že by ve smyčcovém orchestru hrál někdo na trubku? 2. Žena nechala manželovi doma svého oblíbeného kocourka. Manžel ale kocourka nesnáší a vyhodí jej z domu. Pak se manžel rozhodne, že koupí ženě jiného kocourka, který ji nebude poslouchat a to manželku zničí. V novinách si přečte inzerát, dojde do útulku a koupí (aniž by to věděl) toho samého kocourka. Žena se vrátí, kocourek se k ní žene a manžel se z toho zblázní.
Data k připomenutí Červen 3.6.1988 9.6.1987 18.6. 20.6.1977 24.6. 29.6. Červenec 4.7.1986 7.7.1981 7.7.1983 13.7. 25.7. 26.7.
se narodila Pejťa se narodila Lucka má svátek Milan se narodil Honzík má svátek Jan má svátek Petr a Pavel se narodil Lukáš se narodila Mirka se narodil David má svátek Markéta má svátek Jakub má svátek Anna
Srpen 11.8. 12.8. 14.8.1860 17.8. 24.8.1972 Září 6.9.1876 17.9.1938 29.9.
má svátek Zuzana má svátek Klára se narodil E. T. Seton má svátek Petra se narodil Lochness se narodil A. B. Svojsík zemřel A. B. Svojsík má svátek Michal
Letní tábor Lisov 2001 Orientační seznam vybavení na tábor batoh, chlebník, spacák, tepláky na spaní, ponožky na spaní, trička, spodní prádlo, ponožky, dlouhé a krátké kalhoty, tepláky, svetr, bunda, čepice (proti slunci), kroj, šátky (skautský, normální), pevné boty, kecky, sandály, gumovky, pláštěnka, plavky ešůs, lžíce, lžička, nůž (zavírací), láhev na pití, kelímek na pití, utěrka (+ 1 do kuchyně) hygienické potřeby, ručník, toaletní papír, kartáček + pasta na zuby, kelímek na čištění zubů, hřeben, krém na opalování, repelent, difusil (něco proti klíšťatům), šití (jehly, nitě, knoflíky), šňůra a kolíky na prádlo, čištění na šatstvo a boty táborový deník, psací a kreslící potřeby, lanko, KPZ, dopisní papíry a obálky (nejlépe s předepsanou adresou domů a nalepenou známkou), baterka a náhradní baterie, kniha, hudební nástroj, brýle proti slunci minimum peněz (bohatě postačí 50,- Kč), potřebné léky (alespoň informovat vedení, kdo co bere a kdo co má s sebou, raději předat při odjezdu zdravotnici) Některé věci mohou mít děti dohromady (čištění, šňůra na prádlo, difusil ...), ideální je domluvit se se spolubydlícím. Nedávejte dětem s sebou zásoby jídla, zvláště ne nejrůznější cukroví ! Nedávejte dětem s sebou walkmany, elektronické hry apod. ! Popis přístupu k táboru a) Vlakem Plzeň – Hradec u Stoda, pak cca 4 km pěšky (viz cesta autem). b) Autem Plzeň – Hradec u Stoda, za tratí odbočka vpravo na Honezovice, před následující obcí (Lisov) odbočit před vrcholem vlevo na polní cestu (vpravo bílý dům). Dojet k pískovně (u ní lesík, v ní rozestavěný dům), tam nechat auto. Pokračovat dále po cestě (tj. lesík a pískovna po pravé ruce) k lesu. Skrz les do míst, kde je vpravo vedle cesty louka (pole?). Na jejím konci se cesta stáčí doleva dolů k tábořišti. Adresa:
LT Zálesák, 332 11 Hradec u Stoda
Odjezd na tábor: neděle 1.7.2001, sraz na Hl. nádraží ČD ve 14.10 hod. Návrat z tábora: neděle 15.7.2001, příjezd na Hl. nádraží ČD v 15.56 hod. Při odjezdu na tábor budou vybírána Čestná prohlášení, očkovací průkazy a legitimace zdravotních pojišťoven !
