O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • P R O S I N E C 2000
Kapliãka v Krámech z roku 1807 – byla opravena a opûtovnû vysvûcena 1994
2
slovo na úvod
avzdory obavám a nejistotám, navzdory hrozbû konce svûta, kter˘ mnozí spojovali právû s tímto rokem, se zdá, Ïe se pfiece jen leto‰ních Vánoc doãkáme. Uzavfiení Svat˘ch bran jubilejních vatikánsk˘ch bazilik o slavnosti Tfií králÛ udûlá definitivní teãku za rokem, kter˘ nebyl v církvi rokem úzkostného ãekání, ale naopak nadûje, kterou církev v ãele s papeÏem klade do novû rodícího se tisíciletí. Proto byl cel˘ tento Jubilejní rok ve znamení obdarování. A BÛh dává skrze církev dary hodné jeho velikosti: odpu‰tûní, pokoj, smífiení, radost. Kde jsou ony pfiítomny, není místa pro obavy z budoucnosti i kdyby to byl sám „konec svûta“. Stojíme na prahu Vánoc, jeÏ nám líbezn˘m zpÛsobem chtûjí ukázat, co v‰ecko JeÏí‰e – BoÏího syna stálo, abychom vÛbec nûjakou radost a nadûji mohli mít. NeboÈ i v duchovním svûtû se platí, i kdyÏ ne penûzi. KdyÏ spatfiujeme v jesliãkách idylick˘ pfiíchod Krista na svût (ve skuteãnosti to Ïádná idyla nebyla), musíme vidût i krut˘ konec Ïivota betlémského dítûte, jehoÏ pfiedzvûstí bylo povraÏdûní JeÏí‰kov˘ch vrstevníkÛ krut˘m Herodem. Vidûní mystéria Narození ve svûtle UkfiiÏování a Zmrtv˘chvstání nám prost˘m zpÛsobem zabrání podlehnout sentimentu v minul˘ch dobách tak charakteristickému pro vánoãní ãas. Odvrhnutí pfiehnané jednostranné pfiecitlivûlosti by nás ov‰em nemûlo pfiipravit o prav˘ cit. Mimo jiné o cit pro tajemství, mystérium. Mystérium Vtûlení – dar pfiíchodu Boha Syna na zem si pfiipomínáme tím, Ïe si navzájem dá-
N
váme dárky. V na‰ich krajích na ·tûdr˘ veãer, jinde o Tfiech králích. Evangelium struãnû popisuje, jak mudrci obdarovali boÏské dítû: vy‰li ze sv˘ch domovÛ, na‰li dítû, které jim hvûzda ukázala, padli na kolena a klanûli se mu, odevzdali své dary. Nikde Ïádná zmínka, Ïe by nûco dÛleÏitého fiíkali. ZpÛsob hodn˘ králÛ i krále obdarovaného. Prostû dali najevo svou úctu a lásku. Úctu pfied tajemstvím, které oni, uãenci, nechápali a lásku k bezbrannému dítûti. A podobnû jednáme i my. Pfied tajemstvím se skláníme a Dítûti prokazujeme lásku skrze obdarování konkrétního ãlovûka, zvlá‰tû dítûte. Jsme v povznesené náladû, v du‰i se rozlévá mír a klid, snad i ‰tûstí. A mnozí si povzdechnou: kolikrát jsme uÏ toto v‰echno zaÏili a kolikrát nám ten mír a klid nevydrÏel ani do ·tûpána! ZÛstalo jen tûÏko na Ïaludku z dobrot, kter˘ch jsme spofiádali víc neÏ obvykle, jak se slu‰í na svátky. Jakou to potom v‰echno má cenu? Problém tkví asi v tom, Ïe slavíme „Vánoãní svátky“, ale neslavíme a neproÏíváme Kristovo narození. TouÏíme po rozko‰i tûla spojené s pfiíjemn˘mi pocity v na‰em nitru. A to velmi rychle odezní. ProtoÏe to není ten andûly slibovan˘ pokoj shÛry, ale nûco, co jsme si chtûli dát sami. Na BoÏí pokoj musíme ãekat a cel˘ rok se uãit pfiijímat duchovní radost a ‰tûstí. A tak se docela dobfie mÛÏe stát, Ïe pravé Vánoce proÏijeme docela nûkdy jindy. Není pfiece zas tak ‰patné mít je‰tû jedny „soukromé“ Vánoce?!
Milostipln˘ vánoãní ãas a vydafien˘ start do Nového roku Vám pfieje a Ïehná Vá‰
historie obce
Minulost KRÁMÒ popisuje kronikáfi Franti‰ek Vrátn˘ v pamûtní knize této osady z let 1937 aÏ 1939. Existenci této osady datuje na základû Kroniky ãeské Václava Hájka z Liboãan (1541) do doby okolo roku 870. Cituji: Bájn˘ kníÏe Neklan, pfiedposlední pohansk˘ Pfiemyslovec, se vrátil se sv˘m lidem do praÏského kníÏectví na svÛj, od LÛãanÛ rozbofien˘ hrad „Stochov“, dal jej obnoviti a odtud se obrátil na Vy‰ehrad, kde byl vladyky milostivû pfiijat. Kovkopové mu pfiiná‰eli veliké zlaté dary, protoÏe ãeská zemû vydávala velikou hojnost zlata a stfiíbra. V krajinách poledních, hlavnû okolo KrámÛ, veliké kusy zlata lámajíce, kníÏeti na Vy‰ehrad je pfiiná‰eli. Tolik povûst, jak si Hájek na‰e dûjiny vybájil. Pokud v ní najdeme racionální jádro, pak v roce 1541, kdy byla kronika prvnû vydána, osada Krámy existovala a v jejím okolí se zlato skuteãnû nalézalo. Nic víc a nic ménû. VraÈme se v‰ak k doloÏen˘m událostem. Roku 1304 vydal král Václav II. druhou fundaãní listinu pro klá‰ter zbraslavsk˘ (zaloÏil jej r. 1292), ve které mají b˘t Krámy uvedeny. K letopoãtu 1304 se vztahovaly oslavy 690. v˘roãí zaloÏení, které v Krámech probûhly v roce 1994 a bûhem nichÏ P. Bubeníãek znovu vysvûtil opravenou kapliãku. Zaãátkem 14. století zaãala v tûchto místech intenzívnûj‰í tûÏba zlata a za kovkopy pfiicházeli do kraje lidé, ktefií horníkÛm prodávali potfieby k jejich práci a Ïivotu. „Otevfieli“ si zde jakési krámy. Jsme tedy u podkladu názvu obce – KrámÛ. DoloÏená zpráva o tûÏbû zlata v okolí Slap pochází z roku 1339, kdy Jan Lucembursk˘ postoupil zbraslavskému klá‰teru uÏitky ze zdej‰ích zlat˘ch dolÛ, na které mûl jako panovník právo. Ochranu svobodného drÏení v‰ech vesnic a statkÛ pro zbraslavsk˘ klá‰ter, které byly tehdy zapsány v zemsk˘ch deskách, nafiídil král Václav IV. „PraÏskou listinou“ ze 12. kvûtna 1393. To bylo jiÏ po období znaãné prosperity této oblasti za vlády Karla IV. Husitské války v‰ak pfiinesly v‰eobecn˘ úpadek a zmûny majitelÛ. Tehdej‰í v‰eobecné bezpráví umoÏnilo i vyfiizování osobních sporÛ (a následné rabování) mezi pfiívrÏenci Fridricha Kolovrata Lib‰tejnského a vojenské osádky Karl‰tejna. Logicky upadla i tûÏba zlata, která byla ve ãtrnáctém století prosperující. Snahy po jejím obnovení v 16. stol. dokumentuje stará Horní kniha Novoknínská. Svûdãí o tom fiada názvÛ jednotliv˘ch dolÛ nebo ‰achet, jak byly v roce 1539 propÛjãeny mincmistru Mincovny praÏské,
3
Konrádu Saurmanovi: dÛl Holého, KfiiÏkovsk˘, Horalovsk˘, Pikousovsk˘ a Orel, pozdûji je‰tû doly „V peci“, Mlad˘ orel, U sv. Anny, dÛl „V DraÏkách“ a BoÏí dar (zápis z r. 1615 lokalizuje i jeho polohu „…jest pod stezkÛ kudy se pfies ten couk chodí do KrámÛ pod dubem u tfie‰nû…“). Do „Hor Krámsk˘ch“ zmínûná kniha v té dobû zafiazuje je‰tû doly Hofiovsk˘, âíÏek, ·tros, dÛl Nûmeck˘, Mokr˘ a jiné ‰achty. Vût‰inou v‰ak byly vyãerpané, ãasto hluboké nebo zatopené, proto Saurman musel dal‰ích pokusÛ zanechat. Pak je‰tû r. 1615 se dolu „BoÏí dar“ ujal novoknínsk˘ ·imon Lauryn. Podle jeho zkou‰ek mûla mít tamní Ïíla bohatost 33,77g zlata na tunu. Byla v‰ak jiÏ „na spadnutí“ válka tfiicetiletá a s ní bída a zmar pro celou zemi. Zvlá‰tû po r. 1634 se uplatnila zásada: „kaÏdá armáda se Ïiví sama“ – to pak drancování a vraÏdûní od cizích i vlastních nebralo konce. Prameny uvádûjí ztráty 30 – 80 % obyvatelstva. Stojí v‰ak za pov‰imnutí, Ïe brzy po uzavfiení Vestfálského míru (1648) je v roce 1651 v Krámech zaznamenáno 12 hospodáfisk˘ch usedlostí (majitelé Marek BoÈa, Michal Kubíãe, ·imon Havlík, Kry‰tof Jí‰a, MikulበSakafi, Matûj TÛ‰a, Vít Nûmec, Jan Kr‰ka, Václav Vodiãka, Jifií Krej‰a, Pavel Chlapec a Marek S˘kora). Snad tedy tfiicetiletá válka pro tyto konãiny nebyla aÏ tak tragická. Koncem tohoto desetiletí se v Krámech poãítalo jiÏ nûjak˘ch 167 osadníkÛ. Z roku 1658 totiÏ pochází dal‰í písemn˘ pramen – gruntovní kniha zbraslavského klá‰tera, ve které jsou Krámy i s osadníky jako klá‰terní majetek opûtovnû uvedeny. Osud obce byl pak spojen se slapsk˘m dvorem, kter˘ po zru‰ení klá‰tera pfie‰el do majetku náboÏenského fondu a r. 1825 jej koupil baron Karel Bedfiich Korb z Weideheimu (viz PROUDY 37). Krámy vÏdycky farností náleÏely ke SlapÛm. Podle „tereziánského katastru“ z roku 1757 se odtud ke slapskému kostelu poãítalo 106 du‰í. Obec b˘vala spojena s KfiíÏovem, roku 1920 se osamostatnila. To jiÏ nepatfiila ke slapskému dvoru továrníka Bondyho (vedla s ním spor o bfiehy potoka „V Babím dole“). Dnes náleÏí spolu s Porostlinami a Královkou do Nov˘ch DvorÛ. ·kola v místû není a obyvatelé za prací vût‰inou dojíÏdûjí. V roce 1937 bylo v Krámech 31 domÛ. Dnes má osada 25 ãísel a 41 stál˘ch obyvatel. Je souãástí sousedního okresu Pfiíbram. Podle Pamûtní knihy obce Krámy a dal‰ích pramenÛ zpracoval J. Schröffel
4
slovo redakce
Ohlédnutí za sérií ãlánkÛ „Historie obce“
Konec nového zaãátku?
Uplynuly témûfi ãtyfii roky od doby, co se v PROUDECH objevil první ãlánek o jednom z míst na‰eho farního spoleãenství. V únoru 1997 udal této sérii ráz P. Milo‰ Szabo struãn˘m popisem historie ·tûchovic a zároveÀ mne poÏádal o pokraãování. AniÏ jsem si tuto skuteãnost uvûdomil, zaãala tím vlastnû pfiíprava oslav milénia Ostrovského klá‰tera. Dávná minulost na‰eho kraje nebyla tehdy je‰tû tolik v ‰irokém povûdomí a zájem o ni teprve postupnû narÛstal. I pro mne samotného byla pfiekvapením, protoÏe na‰e rodina do této ãásti Povltaví pfiesídlila. Vûnoval jsem se pfiípravû jednotliv˘ch ãlánkÛ se zájmem. Nejsem v‰ak historikem, proto jsem souvislosti ve v˘voji jednotliv˘ch míst pracnû získával vût‰inou studiem druhotn˘ch pramenÛ. Staré originální dokumenty nejsou pro mne pfiístupné. Musel jsem pouÏívat jejich pfiepisy a citace od jin˘ch autorÛ a získané poznatky pak vzájemnû porovnávat a doloÏené skuteãnosti tfiídit od popisÛ událostí, které napfi. zaznamenávají nûktefií kronikáfii podle vícekrát pfiedávaného vyprávûní pamûtníkÛ. Pfies drobnûj‰í nepfiesnosti bylo pro mne zadostiuãinûním, Ïe mÛj popis uplynul˘ch ãasÛ nevyboãil z rámce faktÛ, jak je z originálních pramenÛ uvádí napfi. Dr. Z. Boháã (Ostrov. Tisíciletá historie zmafieného klá‰tera. Regionální muzeum Jílové u Prahy, 1999). PROUDY tedy ãtenáfie seznámily s dávn˘mi událostmi míst, kde Ïijeme. Zaznamenávají je i pamûtní knihy. Vûfite, byl to zvlá‰tní pocit mít v rukou om‰elé kroniky, které psali lidé dávno jiÏ neÏijící mezi námi a zaznamenávající rozhodující a ãasto truchlivé chvíle Ïivota na‰ich pfiedkÛ. Byl to zvlá‰tní pocit dotknout se zvonu „Jména Matky BoÏie“, na nûmÏ je vepsán letopoãet 1452. A poãítat ….2000 + 548 …. jak˘ svût bude v té dobû? Tímto ãíslem tedy série „historie obce“ konãí. Moje podûkování patfií v‰em, kdoÏ mi poskytli pomoc a prameny ke studiu a také vám, ãtenáfiÛm PROUDÒ, za vበzájem o na‰i minulost.
V prÛbûhu roku 2000, kter˘ se neodvratnû a chvatnû blíÏí ke svému konci, spatfiilo v potu tváfie svûtlo svûta celkem 5 ãísel farního obãasníku Proudy (ã.54-58). PokaÏdé, kdyÏ pfiipravujeme jeho nové ãíslo, pfiem˘‰lím (a pfiiznám se, Ïe v poslední dobû i pochybuji), zda v plynutí ãasu a zmûn neztrácí jeho existence své opodstatnûní. Nestaãilo by pozornû proãítat profesionální kfiesÈanské tiskoviny, které pravidelnû informují o v‰em podstatném? Pak si v‰imnout v˘vûsky u kostela, kde je avizované skromné dûní ve farnostech a v‰e zavr‰it ãetbou ‰iroké nabídky kfiesÈanské literatury? Není nበvûstníãek vlastnû tak tro‰ku k pousmání sv˘m „bezv˘znamn˘m“ obsahem, literární úrovní a amatérsk˘m pfiístupem? Anebo jsou Proudy místem, kde se jedineãnû a neopakovatelnû archivují zprávy o událostech, které jsou v˘znamné právû tím, Ïe jsou bytostnû na‰e? Místem pro vyjádfiení vztahu k spoleãenství lidí, ktefií svou víru Ïijí právû zde, ve dvou mal˘ch farnostech v blízkosti velké Prahy? Prostorem k nabídnutí osobního proÏitku, svûdectví... Nevím. V m˘ch oãích Proudy pfiedev‰ím poctivû a pravdivû odráÏejí, jací jsme. My v‰ichni bez rozdílÛ. Laici i knûÏí v pozici ‰éfredaktora. Redakãní rada i ty, mil˘ ãtenáfii. Do jaké míry jsme ochotni komunikovat, pfiispívat, ãerpat, dávat... Proudy jsou neúprosn˘m zrcadlem na‰ich snaÏení, ochoty, ale i pasivity, pohodlnosti. Budou takové, jaké si je udûláme. Pokud vÛbec budou. Víte, Ïe v roce 1998 vy‰lo 7 ãísel, letos uÏ pouze 5. Pfií‰tí rok?... Ztratilo se bezpoãet rubrik, zmlklo nemálo dopisovatelÛ. A bude hÛfi! Redakãní rada „stárne“ (prosím nezamûÀovat pojem „star˘“ s „dfiíve narozen˘m“!), chfiadne vyãerpáním nápadÛ a nov˘ch podnûtÛ. Jsem pfiesvûdãena o tom, Ïe ãtenáfiská obec peãlivû schovává redaktory, ktefií by ProudÛm dali novou tváfi, nové nápady. Îe nemáte ãas, a máte rodinu, a hodnû práce, a... Víte, Ïe já taky a dokonce neznám nikoho, kdo by na tom byl jinak? Tak bude hÛfi, anebo líp? Nevím. Vím jenom, Ïe Proudy budou, pokud budou mít o ãem psát. Proudy budou, pokud je bude chtít nûkdo psát... Vím jenom tolik, Ïe pokud vy potfiebujete a chcete na‰e a pfiedev‰ím va‰e Proudy, na‰e a pfiedev‰ím va‰e Proudy chtûjí vás!
Jaroslav Schröffel
Daniela Schröffelová, dsch, rr
dûtské stránky
Dostal jsi uÏ v‰echna psaníãka s dlouh˘mi seznamy dárkÛ, které by si od Tebe pfiály dostat na‰e dûti? A abys vûdûl, Ïe na‰e dûti nemyslí jenom na sebe, pfieãti si, co bys podle jejích názoru mûl pfiinést k VánocÛm na‰emu Svatému otci: Pfiedev‰ím potfiebuje nûjak˘ nov˘ chrám. Îe jich uÏ má hodnû ? BoÏích pfiíbytkÛ není nikdy dost!
Ti vût‰í by (jak se dá z jejich kresby vyãíst) Svatému otci pfiáli úspûch jeho pastoraãních snaÏení. Bratrskou lásku, ve které by si podali ruce v‰ichni lidé svûta, ãerní i bílí, chudí i bohatí, s mobilem u pasu i s kopí m v ruce. V míru, bez ohledu na malicherné lidské spory. AlespoÀ o Vánocích...
5
6
rozhovor
CHODÍM DO PRÁCE S PÁNEM BOHEM... âlovûk jeden ‰el z Jeruzaléma do Jericha, i upadl mezi lotry... Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, pfii‰el k nûmu, a uzfiev jej, milosrdenstvím hnut jest. A pfiistoupiv, uvázal rány jeho... ( L k . 1 0 : 3 0 , 3 3 - 3 4 ) Milosrdn˘ Samaritán – jedna z mála biblick˘ch postav, které se podafiilo opustit stránky Nového zákona a vÏít se do obecného povûdomí lidí jako symbol pomoci bliÏnímu v utrpení, symbol milosrdenství. Pojmem Samaritán, Samaritánka se dokonce ve své dobû oznaãoval o‰etfiovatel poskytující zdravotnickou pomoc nemocnému ãi zranûnému. „Svá“ doba pominula. Trpící bliÏní se zmûnil v pacienta, o kterého peãuje vysoce kvalifikovan˘ zdravotnick˘ personál. Co se stalo s milosrdn˘m Samaritánem? Pfiestûhoval se zpût na stránky Luká‰ova evangelia, anebo mezi námi Ïije inkognito dál?... Îeny tfií generací, které spojuje profese zdravotní sestry a Ïivot z víry: (*1931) – zdravotní sestra v dÛchodu (*1943) – zdravotní sestra rehabilitaãního ústa-
LIBU·KA JANA
vu.. (*1973) – zdravotní sestra v Nemocnici pod Petfiínem. Jak vidí ony samy své povolání ve vztahu ke své vífie?... MÁ¤Í
Znaly jste v dobû, kdy jste se rozhodovaly pro profesi zdravotní sestry pfiíbûh o milosrdném Samaritánovi? Myslíte si, Ïe vበtehdej‰í vztah k Bohu (vûdomû ãi podvûdomû) ovlivnil va‰e rozhodování pfii volbû povolání? LIBU·KA: Chodila jsem do hodin náboÏenství, tento pfiíbûh byl jistû také na programu vyuãování. Ale co mne pfiivedlo k tomuto povolání bylo období po válce. Bylo mi 14 let a byla jsem poslána do plicního sanatoria. (Moje babiãka zemfiela na TBC.) Nepobyla jsem tam dlouho. Proces na plicích brzy zkalcifikoval, ale atmosféra sanatoria ve mnû zanechala pfiání. Zprvu neurãité, teprve se formovalo. Dnes si myslím, Ïe to byl BoÏí úradek, i kdyÏ zaãátek mé cesty k tomuto povolání byl v neposlu‰nosti. Utekla jsem z do-
mova. KdyÏ rodiãe zjistili mÛj pobyt, otec byl za tehdej‰í sestrou pfiesdtavenou, která mu dokázala moudr˘m slovem rozmluvit mÛj návrat k rodinû. Nûkolik mûsícÛ jsem pracovala jako elévka na tehdej‰ím rentgenovém (dnes onkologickém) oddûlení, sloÏila psychotechnické zkou‰ky a pak úspû‰nû absolvovala Zdravotní ‰kolu. JANA: Urãitû jsem pfiíbûh znala z hodin náboÏenství, ale Ïe by ovlivnil u mne volbu povolání? To si nemyslím. KdyÏ se mû u zkou‰ek ptali, proã jsem se rozhodla b˘t dûtskou sestrou, odpovûdûla jsem, Ïe mám ráda dûti. „Ale budete se setkávat s dûtmi trpícími, nemocn˘mi...“, namítl zkou‰ející. To mû trochu zaskoãilo a vzpomínám si, Ïe jsem se ãasto modlila, abych mohla pracovat nûkde v ozdravovnû, coÏ se mi pozdûji i trochu vyplnilo, i kdyÏ nepracuji s dûtmi. MÁ¤Í: O milosrdném Samaritánovi jsem znala pfiíbûh, ale byl to pro mû jenom biblick˘ pfiíbûh, kter˘ jsem nebrala na vûdomí. Mé povolání ke zdravotnictví ovlivnila tato vûta: „SnaÏ se v nemocn˘ch vidût trpícího Krista“. To jsem poprvé usly‰ela v Moravsk˘ch Budûjovicích v domovû dÛchodcÛ u sester sv. Karla Boromejského. Dal‰ím pfiíkladem pro mû byl sv. Franti‰ek z Assisi, jak se staral o malomocné. OdráÏí se skuteãnost víry ve va‰em pfiístupu k vlastní profesi? LIBU·KA: V dobû, kdy jsem vykonávala své povolání moje víra spala asi jako „·ípková RÛÏenka“, sice ne 100 let, ale 40 urãitû. Nemohu fiíci, Ïe jsem se nemodlila vÛbec, av‰ak Ïivá víra to je‰tû nebyla. JANA: Jsem si jistá, Ïe ano. Ve svûtle víry vidím své povolání jako urãité poslání. MÁ¤Í: SnaÏím se, aby to tak bylo.
Myslíte, Ïe va‰i pacienti vnímají, Ïe jste vûfiící? A chcete, aby to vnímali? LIBU·KA: I kdyÏ jsem svou profesi vykonávala v dobû, kdy moje víra spala, navíc v éfie socialistického zdravotnictví s odznakem „slouÏím pracujícímu lidu“ na prsou, svou práci jsem velmi milovala a vím, Ïe mne vût‰inou mûli lidé rádi.
7
rozhovor
JANA: MÁ¤Í:
Myslím si, Ïe ano a pfieji si to! Chci, aby vnímali, Ïe jsem vûfiící a Ïe je mám
ráda. Byla ve va‰i profesní dráze chvilka, kdy vám skuteãnost, Ïe jste vûfiící pomohla nést tíhu okamÏiku, kdy jste dûkovala za dar víry? JANA:
Ano, pfii v˘konu povolání mi dar víry pomáhá a ãasto prosím Pána, aby mou sluÏbu druh˘m pfiijal jako sluÏbu sobû... MÁ¤Í: Ano a nûkolikrát. Kdybych vûfiící nebyla, tak by mû nikdy nenapadlo, abych se stala zdravotní sestrou. Dokonce jsem jí nikdy nechtûla b˘t, ale v mém Ïivotû nastaly takové zmûny, Ïe jsem najednou byla na „zdrávce“ v Praze a nestaãila jsem se divit. KdyÏ jsem byla jako ÏákyÀka na praxi, tak jsem se bála lidí, ktefií umírali. Bylo mi jich líto. Víra mi v‰ak v této vûci pomohla. Pochopila jsem, Ïe bych se mûla u tûchto lidí modlit- stát se pfievozníkem a pfiedávat du‰e Bohu, kter˘ ãeká na druhém bfiehu. A z druhé strany, nastala nûkdy situace, kdy byla víra Boha pro vás zdrojem profesních nesnází? JANA:
Nevzpomínám si. Víra mi nikdy nedûlala nesnáze. Naopak, mûla jsem pocit, Ïe mi lidé více vûfií.
MÁ¤Í:
Do na‰ich nemocnic se vrací zdravotní sestry z fiad fieholnic. Myslíte, Ïe sluÏba fieholní sestry u lÛÏka trpícího je v nûãem jiná, neÏ práce civilní zdravotní sestry? LIBU·KA: Obrátím to: Pokud civilní sestra má svou práci ráda, aÈ uÏ je vûfiící, nebo nevûfiící, nemûla by se li‰it od sluÏby fieholní sestry. JANA: Nemûla by b˘t. Ale urãitû je..., pokornûj‰í, obûtavûj‰í... MÁ¤Í: Myslím, Ïe jiná je. Tím, Ïe fieholnice Ïije s JeÏí‰em naplno, tak se v práci dokáÏe dát také naplno. Navíc, kolem sebe ‰ífií dobro, tfieba i na nás, civilní sestry v nemocnici.
Je lehãí nebo obtíÏnûj‰í? Mûnily byste? LIBU·KA: Co se t˘ãe obtíÏnosti, zde se nesmí zapomenout na druhou smûnu civilní sestry a starosti s rodinou, coÏ ji na jednu stranu obohacuje plností Ïivota, na stranû druhé, pfiiná‰í mnohé starosti a vypûtí. Tím nefiíkám, Ïe sluÏba fieholní sestry je lehãí... A zda bych mûnila? Asi bych ‰la znovu stejnou cestou. JANA: Je lehãí v to smûru, Ïe fieholní sestry nemají rodinu, plno starostí s domácností jako civilní sestry, proto se cele vûnují svému povolání. Já bych nemûnila.
MÁ¤Í:
Povolání zdravotní sestry se mi líbí a pfiiznám, Ïe bych nemûnila.
Dá se v pacientovi rozeznat, zda on sám je vûfiící? Napfiíklad ve schopnosti sná‰et bolest a nemoc, anebo tfieba jenom trpûlivûji ãekat v pfieplnûné ãekárnû? LIBU·KA: Lidé jsou rÛzní. Nûkdo trpûlivû ãeká, aãkoliv má váÏné potíÏe. Jin˘ s banální záleÏitostí se domáhá pfiednosti. A to vûfiící i nevûfiící. JANA: Myslím, Ïe ano, víra ãiní ãlovûka lep‰ím. MÁ¤Í: V pacientovi se dá poznat, jestli je vûfiící. DokáÏe si nûkdy najít i smysl utrpení. Je pravda, Ïe nûkdy ten smysl v utrpení hledá sestra spolu s pacientem. Ve své praxi jsem poznala jednu babiãku, které vÛbec nevadilo, Ïe je v nemocnici. Mûla vÏdy radost, kdyÏ vycházelo slunce a svÛj optimizmus rozdávala a dokonce její slova i mnû nûkdy zlep‰ila náladu.
Kdybyste dnes znovu stály pfied rozhodnutím zvolit si celoÏivotní cestu ve stopách milosrdného Samaritána, rozhodly byste se znovu pro své povolání? LIBU·KA: JANA:
Zcela urãitû ano. Dnes asi ano, ale v minulostí jsem nûkdy lito-
vala. MÁ¤Í:
Ano.
Doporuãily byste povolání zdravotníka svému nejlep‰ímu pfiíteli nebo nejvût‰ímu nepfiíteli? LIBU·KA:
UÏ se stalo, jedna moje mladá známá, dala na moji radu a jiÏ pracuje na geriatrickém odd. nemocnice v Hradci Králové. Domnívám se, Ïe opravdového nepfiítele ani nemám, ale pokud by to byl slu‰n˘ ãlovûk, doporuãila bych tuto cestu i jemu. JANA: Kdysi jsem rozmluvila mnû blízké osobû povolání zdravotní sestry a dodnes mû to mrzí. MÁ¤Í: Na tuto otázku se nedá jednodu‰e odpovûdût. Toto povolání bych já osobnû doporuãila lidem, ktefií tfieba v minulosti brali drogy, protoÏe se cítili b˘t na tomto svûtû navíc, zbyteãní. V povolání zdravotní sestry mají moÏnost zaÏít, Ïe jejich utrpení není tak velké, jak si myslí. Mají moÏnost tu vidût problémy nûkoho jiného, které jsou tfieba mnohem hor‰í. Dá se zde cítit, Ïe ãlovûk není zbyteãn˘, Ïe ho nûkdo potfiebuje. A dá se v praxi ovûfiit, jak funguje Písmo svaté: „Radujte se s radujícími...“ – hned je dvojnásobná radost! „Plaãte s plaãícími...“ – bolest je hned men‰í, kdyÏ se rozdûlí. VÏdyÈ ve „dvou se to lépe táhne...“
S Libu‰kou, Janou a Maru‰kou rozmlouvala Daniela Schröffelová
8
stavím, staví‰, stavíme...
Jak pokroãil Projekt pfiestavby fary ve Slapech?
Co nového u Svatého Kiliána?
Projekt chránûné domácnosti ve Slapech se pomalu, ale jistû blíÏí ke svému cíli a zároveÀ vlastnû ke svému zaãátku. Od leto‰ního srpna firma JAS Pelhfiimov provádí rekonstrukci pfiízemí fary, opravu krovÛ, bude poloÏena nová stfie‰ní krytina a na pÛdû bude vytvofien prostor pro pÛdní vestavbu. Stavební práce jsme z finanãních dÛvodÛ rozdûlili do dvou fází. Pfiízemí fary bude dokonãeno a pfiipraveno k nastûhování na pfielomu bfiezna a dubna 2001. PÛdní vestavbu, fasádu a dal‰í zb˘vající práce provedeme, aÏ se nám podafií shromáÏdit dal‰í potfiebné finanãní prostfiedky. Plánujeme, Ïe by to mohlo b˘t do konce roku 2001. V prÛbûhu pfií‰tího roku máme proto v úmyslu uskuteãnit je‰tû nûkolik akcí. V centru Prahy budeme tak jako minul˘ rok prodávat „benefiãní“ cihly, na podzim chystáme aukci v˘tvarn˘ch dûl. V tuto chvíli se jiÏ na stûhování do nové domácnosti pfiipravují i její budoucí obyvatelé, ktefií nyní Ïijí v Ústavu sociální péãe Horní Maxov. Do Slap se jiÏ tû‰í. Mnozí z nich se zde byli podívat a ve v‰ech zanechala náv‰tûva pfiíjemné vzpomínky. Jsou to vût‰inou lidé, jejichÏ rodiny Ïijí v Praze. Rodiãe jsou rádi, Ïe své syny (v Maxovû Ïijí pouze ho‰i a muÏi) budou moci vídat mnohem ãastûji, pfiijíÏdût na náv‰tûvy nebo naopak brát své syny domÛ. V dubnu 2001 by se do Slap mûla nastûhovat první pûtiãlenná skupinka obyvatel. V následujícím roce, po dokonãení pÛdní vestavby by se mûlo nastûhovat dal‰ích pût obyvatel, mezi nimi i tfii dívky nebo Ïeny. Na závûr bych rád zmínil dÛleÏitou skuteãnost. Velk˘ podíl na tom, Ïe se celá tato vûc mÛÏe uskuteãnit, mají samotní obyvatelé Slap a okolí. V‰ichni náv‰tûvníci, aÈ uÏ to byli lidé z Maxova nebo jejich rodiãe, cítili ze strany místních lidí atmosféru pfiátelského pfiijetí. Navíc má podpora místních obyvatel i svoji praktickou stránku. Ve farnosti probûhly finanãní sbírky na podporu projektu, minul˘ rok uspofiádal hudební soubor Laudato sii…benefiãní koncert a pro chránûnou domácnost bude urãen i v˘tûÏek leto‰ního adventního koncertu tohoto souboru. Myslím, Ïe by ãlovûk musel dlouho hledat, aby na‰el obec, kde by se setkal s podobnou ochotou. (redakãnû kráceno)
Nepozorn˘ náv‰tûvník dozajista odpoví: nic. Vskutku, na první pohled je v‰e zas jak b˘valo. Kam se nám podûly proinvestované statisíce? Jako ãlovûk, kterého potkáváme kaÏd˘ den, se nám zdá pofiád stejn˘ a pfiece stárne, tak i budova den ze dne nenápadnû chátrá. Obãas je tedy nutno podstoupit regeneraãní kúru, která alespoÀ na nûjakou dobu pfiekazí nahlodávání zubu ãasu. Nejinak tomu je s na‰ím kostelem sv. Kiliána. Vnitfiní omítky díky vlhkosti zaãaly na mnoha místech opadávat. Vzniklo i podezfiení, zda stále stoupající vlhkost neniãí konstrukci kÛru.Toto podezfiení se na‰tûstí nenaplnilo. Pfiesto se ukázalo nutné sáhnout na kofien v‰eho zla, vlhkost. Ta, jak sami víte nejlépe, byla v zadní ãásti kostela nûkdy tak velká, Ïe na podlaze byly louÏe vody. Proto Ïádná z dfiívûj‰ích oprav omítek nemûla dlouhého trvání. Odvodnûní kostela bylo ve struãnosti provedeno takto: Zdivo bylo z vnûj‰í strany po obvodu obnaÏeno aÏ na základy. Byl vytvofien kanál na odvádûní de‰Èové vody, kter˘m souãasnû proudí vzduch kolem zdiva a tak z nûho odvádí vlhkost. Proti pronikání vody ze strany prudkého svahu byly provedeny hluboké v˘kopy ve tvaru stûn a naplnûny ‰tûrkem s následn˘m odvodem vody. Po‰kozené omítky uvnitfi kostela byly oklepány a zdivo celé léto vysychalo. V závûreãné fázi bylo pouÏito speciálních sanaãních omítek proti vlhkosti. Okolí bylo upraveno do pÛvodního stavu. Celkov˘ efekt se samozfiejmû ukáÏe aÏ po ãase, ale viditeln˘ úspûch je patrn˘ jiÏ dnes. Cel˘ projekt by byl nemysliteln˘ bez pfiíspûvku státní správy. Okresní úfiad Praha – západ pfiispûl ãástkou 460 000 Kã a na‰e farnost ‰tûchovická dodala zbytek, tj.: 291 602 Kã. Zvlá‰tní podûkování patfií na‰emu vikariátnímu stavebnímu technikovi panu Ale‰i Pe‰atovi za jeho vzornou starost o prÛbûh celé stavby i o akceptování na‰ich pfiipomínek pfii jednání s dodavatelskou firmou. Dík patfií samozfiejmû také vám, farníkÛm, za va‰i ‰tûdrost. Také dûkuji tûm, ktefií pomáhali pfii úpravách interiéru a tûm, ktefií se vÏdy postarali o to, Ïe jsme kaÏdou nedûli zasedli v ãist˘ch lavicích a kráãeli po umyté podlaze. Je‰tû v prÛbûhu prosince by mûl b˘t instalován restaurovan˘ boãní oltáfi, na kterém snad utracené peníze budou lépe vidût. Inu zlato je zlato…
Jifií Sobek, vedoucí projektu
P.R.H.
z historie
9
JAK ZÁPOTOCK¯ VYSVùTLOVAL P¤EMùNU JEÎÍ·KA NA DùDU MRÁZE Jak vypadaly Vánoce pfied 48 lety? Dost komicky. Lidové noviny pfiinesly 23. 12. 1998 ãlánek historika Oldfiicha TÛmy, kter˘ popisuje jeden z aspektÛ „sluãování“ Vánoc a komunismu: projev prezidenta Zápotockého o dûdu Mrázovi:
KdyÏ se paní uãitelka v Základní ‰kole ve ·tûpánské ulici ptala pfied Vánocemi v roce 1957 prvÀáãkÛ, komu nosí dárky JeÏí‰ek a komu dûda Mráz, hlasování dopadlo, pokud se dobfie pamatuji, asi tak 10 : 1 ve prospûch JeÏí‰ka. Paní uãitelka z toho zfietelnû nemûla velkou radost, byla to ov‰em její chyba. Mûla vûdût, Ïe problém byl jiÏ vyfie‰en. Vyfie‰il ho ve svém rozhlasovém projevu na ·tûdr˘ veãer 1952 sám tehdej‰í pfiedseda vlády Antonín Zápotock˘, a to velmi stylovû – zcela podle zásad dialektiky a s uÏitím zákona o boji a jednotû protikladÛ. Pfiipomenout si ãást jeho projevu mÛÏe b˘t i dnes zajímavé – a to nejen pro ty, ktefií je‰tû stále nevûdí, kdo vlastnû nosí dárky, ale i pro ty, kter˘m je kaÏdá reklamní postaviãka s bíl˘mi vousy a ãervenou ãepicí dokladem toho, Ïe amerikanizace na‰eho Ïivota je stejná, ne-li hor‰í, neÏ byla dfiívûj‰í masivní sovûtizaãní indoktrinace. V osm hodin veãer 24. prosince 1952 mohli posluchaãi sly‰et od Antonína Zápotockého toto: „Chtûl bych dnes ve svém vánoãní projevu promluvit k tûm, ktefií se o ·tûdrém veãeru nejvíce shromaÏìují kolem vánoãních stromkÛ: k na‰im dûtem a mládeÏi. Vy, ktefií dorÛstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední dobû zmûnilo a mûní. Ani legendární Vánoce nezÛstávají beze zmûny. Záfií sice dále vánoãní stromky, ãekají dárky, ale mizí uÏ jesliãky, které dfiíve b˘valy nezbytn˘m doprovodem vánoãních svátkÛ, jesliãky s mal˘m JeÏí‰kem musely b˘t dfiíve o Vánocích v kaÏdé domácnosti, i kdyÏ jsme je museli vystfiíhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny. Mal˘ JeÏí‰ek, leÏící ve chlévû na slámû vedle volka a oslíka, to byl symbol star˘ch Vánoc. Proã? Mûl pfiipomínat pracujícím a bûdn˘m, Ïe chudí patfií do chléva. KdyÏ se mohl ve chlévû narodit a bydlet JeÏí‰ek, proã byste tam nemohli bydlet vy, proã by
se tam nemohly rodit va‰e dûti? Tak mluvili k chud˘m a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v dobû kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dfieli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich dûti se tam rodily. Doby se ale zmûnily. Nastaly mnohé pfievraty. I JeÏí‰ek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z nûho dûda Mráz. Nechodí jiÏ nah˘ a otrhan˘, je pûknû obleãen˘ v beranici a v koÏichu. Nazí a otrhaní
Krámy ze stfiechy od LampírÛ
nechodí jiÏ dnes ani na‰i pracující a jejich dûti. Dûda Mráz pfiijíÏdí k nám od v˘chodu a na cestu mu záfií také hvûzdy – nejen jediná betlémská. Celá fiada rud˘ch hvûzd na na‰ich ‰achtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvûzdy hlásají radostnû, Ïe va‰i tatínkové a maminky splnili na sv˘ch pracovi‰tích úkoly ãtvrtého roku první Gottwaldovy pûtiletky. âím více je tûchto záfiiv˘ch hvûzdiãek, tím radostnûj‰í budou na‰e svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnûní úkolÛ celoroãní na‰í práce. âím dÛslednûji je tato práce vykonána a úkoly splnûny, s tím vût‰í nadílkou je pfiíjezd dûdy Mráze provázen..“ Projev pak plynule pfie‰el ke Stalinovi, Sovûtskému svazu, budovatelsk˘m úspûchÛm atd. atd. Zachytila ho monitorovací sluÏba Rádia Svobodná Evropa. Pfiepis je dnes uloÏen v Open Society Archives v Budape‰ti, kde jsou materiály nûkdej‰ího V˘zkumného ústavu Rádia Svobodná Evropa uchovávány.
10
stalo se
30. 9. 2000 Svatováclavská pouÈ Velkého jubilea 2000 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtûcha Pfiicházím jiÏ pfied devátou hodinou, je‰tû jsou místa k sezení, ale brzy se zaplÀují v‰echny lavice a stále pfiicházejí dal‰í poutníci. Pfied desátou hodinou jsou plné i prostory k stání. To zaÏívám poprvé, vnímám tu nev˘slovnû slavnostní atmosféru a v duchu prosím Pána o udûlení odpustkÛ. Sleduji známé tváfie, hledám zrakem blízké a nejbliωí. PÛsobiv˘ je prÛvod, nesoucí v ãele ukfiiÏovaného Krista. Dlouhá fiada bohoslovcÛ, knûÏí a biskupÛ s panem kardinálem Miloslavem Vlkem. Pater Ale‰ Opatrn˘ zahajuje uvítací ceremonii – úãastni jsou mnozí ze sestersk˘ch diecézí, také zahraniãní hosté. Zaãíná vstupní zpûv: „V zemi vûrn˘ch âechÛ...“, pokraãuje litaniemi k svat˘m ochráncÛm na‰í vlasti, i v‰em svat˘m, a jiÏ se pan kardinál Vlk ujímá vedení slavnostní m‰e svaté. Po svatém pfiijímání, které mi udûluje pan biskup V. Mal˘, zÛstávám poblíÏ míst, kter˘mi bude odcházet prÛvod. Dûkuji Pánu, Ïe jsem se doÏila roku Velkého jubilea se v‰emi krásn˘mi oslavami. Je‰tû se zdravím s Milo‰em Franti‰kem, kter˘ mne a Maru‰ku Beranovou doprovází kousek smûrem k Loretû, kde se úãastníme podstatné ãásti dûkovn˘ch bohosluÏeb pro seniory. Vracím se domÛ plna krásn˘ch dojmÛ a s nesmûlou otázkou: „Dá mi Pán vstoupit do zaãátku tfietího tisíciletí?" L.P.
8. 10. 2000 4. fiíjna slavíme svátek sv. Franti‰ka z Assisi a právû svatému Franti‰ku je zasvûcena kapliãka v Bojanovicích. Jako kaÏdoroãnû i letos první nedûli po tomto svátku je v Bojanovicích posvícení a zároveÀ pouÈ ke kapliãce, která stojí uprostfied návsi. Poãasí nám moc nepfiálo a kaÏdou chvíli se schylovalo k de‰ti, proto jsme ponechali oltáfi v kapliãce a m‰e svatá, kterou slouÏil nበotec Robert v Bojanovicích poprvé, byla slouÏena v kapliãce a ne pod ‰ir˘m nebem jako obvykle. Z poãátku se zdálo, Ïe nás bude jen pár, ale potom pfiijeli i pfiespolní a nakonec byla malinká kapliãka úplnû zaplnûná a ti, co pfii‰li poslední, museli zÛstat venku. I tak byla atmosféra v˘jimeãnû krásná. Otec Robert nám ãetl ze Ïivota sv. Franti‰ka a jako vÏdy celou krásnou poboÏnost doplÀovala Eviãka hudbou na Casiu. Po svatém pfiijímání, které
pro nás místní je vÏdy v této na‰í kapliãce vybudované na‰imi pfiedky hlubok˘m proÏitkem, se v‰ichni modlíme za celou obec i za ty, ktefií s námi b˘t nemohou, nebo ktefií uÏ ode‰li na vûãnost. Po m‰i svaté otec Robert s úsmûvem rozdával posvícenské koláãky a roze‰li jsme se s dÛvûrou v Pána. Za rok v Bojanovicích v kapliãce sv. Franti‰ka z Assisi na shledanou. Ing. Marie Bene‰ová
12. 10. 2000 Na spoleãenství star‰ích jsme se uÏ mnohokrát shodli na tom, jak nám zde schází Vûru‰ka Barto‰ová, která sv˘m nenapodobiteln˘m zpÛsobem vná‰ela mezi nás nûkdy zmatek, ale vÏdy svérázn˘ humor. I pan faráfi se dal sly‰et, jak mu chybí její tápání v breviáfii pfii ne‰porách, její tûÏko zodpovûditelné otázky a trefné poznámky. Jak sama fiíká, je to prostû na‰e BBB... Od kvûtna pfiesídlila ze svého domeãku ve ·tûchovicích do Domova dÛchodcÛ v Kytínû. A tak jsme se jedno pûkné podzimní odpoledne za ní vypravili – ve dvou autech v poãtu sedmi lidí, ov‰em s pozdravy a vzkazy od mnoha dal‰ích spfiíznûn˘ch du‰í. V Kytínû nás pfiekvapil uÏ vnûj‰í vzhled Domova, ale je‰tû více pak interiér. Ujala se nás vlídnû sama paní fieditelka a provedla nás v‰emi spoleãn˘mi prostorami. Obdivovali jsme vkusnû zafiízené spoleãenské místnosti, knihovnu, jídelnu, bezbariérové propojení budov, krásnou atriovou zahradu, o kterou se sami starají ãtyfii z obyvatelÛ Domova. V‰ude ãisto, teplo, útulno, ‰iroké v˘hledy do pfiírody – prostû radost pohledût. Radostné a zároveÀ dojemné bylo i setkání s Vûru‰kou. Pfii kafi, ãaji a su‰enkách jsme probrali novinky z na‰ich farností i Ïivot v Domovû. Vûrka viditelnû pookfiála, kdyÏ nám vyprávûla o novû zaveden˘ch m‰ích sv. pfiímo v Domovû a o zdej‰ím pûknû opraveném kostele. âas náv‰tûvy uplynul aÏ pfiíli‰ rychle, ale louãíme se s nadûjí na dal‰í setkání. Pfii zpáteãní cestû nûjak úplnû samozfiejmû obû auta mífií do nedalekého Mní‰ku pod Brdy, coÏ znamená sice malou zajíÏìku, ale na druhé stranû moÏnost, Ïe zde tfieba bude otevfien˘ kostel. A opravdu – pfiijíÏdíme pfiesnû na m‰i svatou, která zde zaãíná v 18 hodin. A s následující modlitbou rÛÏence to bylo to nejkrásnûj‰í zakonãení dne, jaké si mÛÏeme pfiedstavit. Jirka a Helena
14. a 15.10. 2000 Nûkdy pfiem˘‰lím, jak blízko asi mûli k Bohu na‰i dûdové a otcové, kdyÏ na sv˘ch kaÏdodenních ces-
stalo se
tách za prací smekali klobouky u kfiíÏkÛ, boÏích muk a kapliãek, které dodnes lemují na‰e silnice. Pfiiznejme si, Ïe my sami tûmto v˘mluvn˘m svûdkÛm na‰í kfiesÈanské minulosti (mnohdy uÏ jenom minulosti!) dnes, za okny sv˘ch automobilÛ, nevûnujeme pfiíli‰nou pozornost. O neutû‰eném stavu jedné z kapliãek v na‰ich farnostech, v Sázavû, jsme se zmínili v Proudech ã. 55, stejnû tak o mladé Ïenû, která v zchátral˘ch zídkách ometala pavuãiny a pfiem˘‰lela, co by mohla udûlat, aby tomu bylo jinak. NezÛstalo u pfiem˘‰lení, kapliãka se doãkala rekonstrukce a taky na‰e farnosti pfiispûly na její opravu v˘tûÏkem Sbírky na opravu Sázavské kapliãky, kter˘ ãinil 7000 Kã. dsch
14. 10. 2000 KaÏd˘m rokem b˘vá dobr˘m zvykem v na‰em ‰tûchovickém kostele generálnû vygruntovat. HospodyÀky asi nejlépe vûdí, co ta práce obná‰í. V‰e vymést a nakouknout hadrem do kaÏdé skulinky. Se‰lo se nás pramálo, dost mû to mrzí, protoÏe kostel je stánek nás v‰ech a nejenom tûch pár Ïen, které chodí uklízet pravidelnû, kaÏd˘m rokem. Snad je to pro vás tro‰ku k zamy‰lení...
11
11. 11. 2000 V rámci „Milostivého léta“, Velkého Jubilea 2000, jsme se zúãastnili poutního zájezdu na nejvût‰í ãeské poutní místo, na Svatou Horu u Pfiíbrami. Soustfiedûní na‰í mysli na setkání s Pánem JeÏí‰em zaãalo uÏ bûhem cesty autobusem pfii modlitbû sv. rÛÏence. V bazilice Panny Marie jsme se zúãastnili m‰e svaté a uctili památnou so‰ku Matky BoÏí. Pfii krátké procházce areálem klá‰tera nás studen˘ vítr provûtral, takÏe jsme rádi zavítali do pfiíbramské restaurace, kde jsme se pfiíjemnû zahfiáli. Obûd byl dobr˘, obsluha rovnûÏ a ceny velmi pfiíznivé. Poté jsme se vrátili do ambitÛ klá‰tera a vydali jsme se na KfiíÏovou cestu. Spoleãná modlitba a zpûv navodily Ïádoucí atmosféru na‰eho spoleãenství. Nበpobyt na svatém místû byl ukonãen v bazilice poboÏností, pfii níÏ nám P.Pfiibyl povûdûl o historii tohoto místa. Spokojeni na duchu i na tûle jsme se ‰Èastnû vrátili domÛ. Bohu díky za krásnû proÏit˘ den a P.Robertovi za zprostfiedkování. manÏelé Novotn˘ch
16. 11. 2000
UÏ se skoro stmívalo, kdyÏ jsme se se‰li na ‰tûchovickém hfibitovû k poboÏnosti za zemfielé. Po modlitbách u kfiíÏe v centru hfibitova obcházíme s hofiícími svícemi a za zvukÛ ÏalmÛ hfibitov. KaÏdou nedûli pfii m‰i svaté se ve vyznání víry modlíme také: „Oãekávám vzkfií‰ení mrtv˘ch a Ïivot budoucího vûku.“ V tomto smyslu jsme se modlili za v‰echny na‰e drahé. NበprÛvod, na‰e modlitby i na‰e svíãky skonãily u knûÏského hrobu. M‰e svatá, která následovala, byla logick˘m vyvrcholením celé slavnosti.
Ve ãtvrtek se konala na ‰tûchovické fafie vikariátní konference, ãímÏ se rozumí setkání knûÏí men‰í správní jednotky – vikariátu, na které jsou diecéze rozdûleny. Na‰e arcidiecéze je rozdûlena na vikariáty takto: I., II., III., IV. PraÏsk˘, Bene‰ovsk˘, Berounsk˘, Jílovsk˘, Kladensk˘, Kolínsk˘, Podfiipsk˘, Pfiíbramsk˘, Rakovnick˘, Staroboleslavsk˘ a Vla‰imsk˘. Na‰e farnosti ·tûchovice a Slapy náleÏejí do vikariátu Jílovského. Je tvofien tûmito pfiímo spravovan˘mi farnostmi (tj. farnosti, kde sídlí faráfi): âestlice, Hrade‰ín, Jílové u Prahy, Mnichovice, Mukafiov, Ondfiejov u Prahy, ¤íãany u Prahy, Sázava – âerné Budy, ·tûchovice a Úvaly. Jak je patrné z územního rozloÏení tûchto center duchovní správy na‰eho vikariátu, je asi konference jedinou pfiíleÏitostí, jak se setkat a blíÏe seznámit se sv˘mi sluÏebnû nejbliωími kolegy a sv˘m nadfiízen˘m. Setkání b˘vají jednou mûsíãnû, pokaÏdé v jiné farnosti. Zaãíná se m‰í svatou a konãí volnou zábavou u kávy po obûdû. Nejinak tomu bylo i ve ·tûchovicích. Podûkování patfií v‰em dobrovolníkÛm, ktefií upravili okolí kostela, pfii‰li na bohosluÏbu, hráli, zpívali, vafiili, pekli, obsluhovali a nakonec v‰e dali do pofiádku. Myslím, Ïe to v‰e úãastníci konference ocenili a tû‰í se, Ïe nás opût, nejdéle za rok, nav‰tíví.
Ïex
P.R.H.
va‰e kostelnice
21. a 22. 10. 2000 Slovník cizích slov vysvûtluje heslo „misie" buì jako: hlásaní kfiesÈanství nekfiesÈanÛm, nebo jako: krátkodobou akci smûfiující k udrÏení a oÏivení víry a zboÏnosti. AÈ uÏ tak, nebo onak, obojí je správnû. A obojí je ãinnost bohulibá a opravdu potfiebná. Bezesporu taky stojí nemalé finanãní ãástky a my kaÏd˘m rokem dostáváme pfiíleÏitost na ní pfiispût. Leto‰ní Sbírka na misie vynesla 3010 Kã ve ·tûchovicích a u Sv. Kiliána a 970 Kã ve Slapech. dsch
2. 11. 2000
12
kalendáfi / kultura
VÁ N O C E 2 0 0 0 Pofiad sváteãních bohosluÏeb: So 23. 12. 2000 Ne 24. 12. 2000
·tûdr˘ den
Po 25. 12
BoÏí hod
Út 26. 12. So 30. 12. Ne 31. 12.
Sv.·tûpána
Po 1. 1. 2001
Matky BoÏí Panny Marie
So 6. 1. Ne 7. 1.
Zjevení Pánû Kfitu Pánû
Sv.Silvestra
18.00 ·tûchovice (M‰e ze 4.nedûle adventní) 8.00 Sv.Kilián – Davle (M‰e ze 4.nedûle adventní) 10.00 Slapy (M‰e ze 4. nedûle adventní) 22.00 ·tûchovice 24.00 Slapy (Pfii m‰i úãinkuje hudební soubor Laudato sii) 8.00 Sv.Kilián 10.00 Slapy 18.00 ·tûchovice 9.00 ·tûchovice 18.00 ·tûchovice (M‰e ze svátku Svaté rodiny) 8.00 Sv.Kilián (M‰e ze svátku Sv.rodiny) 10.00 Slapy (M‰e ze svátku Sv.rodiny) 18.00 ·tûchovice (M‰e na podûkování za uplynul˘ rok) 8.00 Sv.Kilián 10.00 Slapy 18.00 ·tûchovice 18.00 ·tûchovice 8.00 Sv. Kilián 10.00 Slapy
Adventní koncert
Vánoãní koncert
V sobotu 16. 12. 2000 v 16.00 hod. v sále Pivovaru v Davli pofiádá hudební soubor Laudato sii dobroãinn˘ koncert, jehoÏ v˘tûÏek bude vûnován sdruÏení Portus na v˘stavbu chránûné domácnosti pro mentálnû postiÏené ve Slapech. Pofiádá ¤ímskokatolická farnost ·tûchovice a Obecní úfiad Davle.
Úter˘ 26. 12. 2000 na svátek Sv. ·tûpána v 16.00 hod. v kostele ve ·tûchovicích. Úãinkuje hudební soubor Laudato sii a Ïáci Základní ‰koly ·tûchovice a Základní ‰koly Slapy.
V¯STAVA Galerie hlavního mûsta Prahy uspofiádala v Jízdárnû PraÏského hradu velkolepou v˘stavu tvorby nejv˘znamnûj‰í osobnosti ãeského secesnû symbolistického sochafiství – Franti‰ka Bílka. Expozice pfiedstavuje monumentální vizionáfiské dílo tohoto mystického sochafie a grafika (1872-1941) v celé jeho ‰ífii a rozmanitosti. Kromû rozmûrn˘ch soch z bronzu a pfiedev‰ím ze dfieva, které bylo autorov˘m nejmilej‰ím materiálem, jsou zde pfiedvedeny i drobné kresby, náãrty, grafické listy, sochafiské skici, velké kresby v umûlcem vlastnoruãnû vyfiezávan˘ch rámech, ilustrace a uÏité umûní.
obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy
MÛÏeme sledovat, jak se vyvíjely umûlcovy pfiedstavy, jak se v prÛbûhu doby mûnilo jejich ztvárnûní. Poãátky Bílkovy tvorby v 90. letech 19. století ovládal zejména pocit úzkosti a viny (skulptury Orba je na‰í viny trest z roku 1892 a Podobenství na‰í viny z roku 1895), na poãátku 20. století dominovalo téma nadûje a touhy po vykoupení (Slepci, 1902 a umûlcova nejvût‰í, a patrnû i nejznámûj‰í, socha ze dfieva ÚÏas, 1907 – obû díla inspirovala poezie Otokara Bfieziny). Ve své meditativní tvorbû projevuje Bílek své náboÏenské cítûní a hledá odpovûì na otázku smyslu lidské existence a její spojení s vírou v Krista. V˘stava, která rozhodnû patfií k v˘znamn˘m kulturním událostem, potrvá do 4. února 2001.
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. Tel.: 02/994 11 12 ·éfredaktor: P. Robert Hanaãík Grafická úprava: J.+J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav
