ročník XII/ číslo 1
Jaro 2005
Komárov - jedna z problematických ptačích oblastí (viz článek na str. 10)
O jaru
Z OBSAHU n Novinky na webu ČSO . . . . . . . . . . . . . 2 n Kampaň „zemědělská krajina - místo pro život“ pokračuje . . . . . . . . 3 n Jak se psalo o Ptáku roku 2005 . . . . . . 4 n Ptačí chřipka – stanovisko ČSO . . . . . 5 n Stránky pro děti . . . . . . . . . . . . . . . . 6, 7 n Kam doletěli černí čápi?. . . . . . . . . . . . 8 n Invaze! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 n Ptačí oblasti aktuálně . . . . . . . . . . . . . 10 n Ohrozila vlna tsunami ptačí druhy?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa – Irsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Je polovina února, na polích ještě mnohde leží sníh, na horách se lyžuje a přitom Ptačí svět, který právě čtete, má podtitulek Jaro 2005. Není to přece jen trochu brzy? Kdy ale opravdu začíná jaro? Je to snad 21. března v den jarní rovnodennosti, jak to tvrdí kalendář? Nebo když se ve sněhu objeví první kvítka sněženek? Možná, že je všechno jinak a jaro jen čeká, až mu dají pokyn první netrpěliví ptačí navrátilci ze svých zimních sídel. Možná právě jejich zpěv a křik nevyhnutelně zahání zimu a probouzí jaro. Jedním z prvních navrátilců je i skřivan polní. Jeho brzký přílet a hlasitý zpěv poutal po staletí pozornost našich předků a stal se tak pro ně poslem jara. Bohužel se jich však v posledních letech vrací stále méně a méně. Příčin je hned několik, ale viník je pouze jediný – člověk. Letos to bude rok, co jsme vstoupili do Evropské unie. Kdyby referendum o vstupu proběhlo v roce 2003 mezi ptáky naší zemědělské krajiny, asi by Česká republika do unie nevstoupila. Protože naši skřivani mohou
Foto František Bárta svým sousedům ze západu během společných zimních setkání zatím říkat: „No, u nás to ještě docela ujde, i když už to taky není, co bývalo zamlada...“ Změnu k lepšímu může přinést nové nařízení zaměřené na rozvoj zemědělství a venkova, které se bude v letošním roce schvalovat v Bruselu. O významu tohoto dokumentu svědčí i fakt, že BirdLife International zahájil ve všech zemích Evropy kampaň s cílem získat podporu veřejnosti takovému znění nařízení, které umožní tu nejlepší možnou ochranu evropské přírody a krajiny. Prostřednictvím kampaně „Zemědělská krajina – místo pro život“ mohli svou podporu vyjádřit i občané České republiky. Co říci závěrem? Jen jedno velké přání: Snad se nám všem podaří změnit pohled Evropské unie na hospodaření v krajině nejen ku prospěchu lidí ale i ptáků. Vždyť snad nikdo z nás nechce, aby zima vesele vládla, zatímco jaro beznadějně čeká, až ho ptačí zpěv probudí k životu. Václav Zámečník
zpravodaj České společnosti ornitologické
2
PTAČÍ SVĚT
Novinky na webu ČSO Jak už asi všichni naši členové a příznivci vědí, ČSO má své webové stránky přístupné na adrese www.cso.cz nebo www.birdlife.cz. Velmi nás těší stále vzrůstající návštěvnost našeho webu svědčící o tom, že stále více lidí se zajímá o problematiku ochrany ptáků a o činnost naší společnosti. V současné době probíhají výrazné úpravy zpracovat některá ornitologická témata, ať už webových stránek. Návštěvníkům našeho pro web zcela nová nebo doplnili již existující. webu se proto může stát, že naleznou grafiku Prostor na webu ČSO mají pro svoji prezentarozhozenou a text špatně čitelný. V tom přípa- ci všechny pobočky a pracovní skupiny ČSO. dě je potřeba na hlavní liště internetového pro- Využijte této možnosti třeba i pro získání nohlížeče nastavit střední velikost textu (zo- vých členů ČSO. Informace o nových článbrazit > velikost textu > střední). Máme pro cích na webu ČSO jsou rozesílány e-mailem vás ale dobrou zprávu, neboť začátkem března všem, kteří o tuto službu projeví zájem. V souby měla být zprovozněna zcela nová podoba časné době je takto pravidelně informováno webu ČSO. U nového designu již tento prob- již více než 300 lidí. I vy se můžete nechat inlém bude odstraněn a uživatel si bude moci na- formovat, když si objednáte na titulní stránstavit libovolnou velikost textu. Ale nejen to, ce webu ČSO zasílání novinek. Dále si vás stránky by měly být celkově přehlednější, ne- dovolujeme upozornit na ornitologický bazar, boť spolu s novou grafickou podobou připra- pomocí něhož můžete získat či nabídnout zajívujeme i novou strukturu webu. Náplň našeho mavé publikace, dalekohledy a jiné, s orniwebu však můžete ovlivňovat i Vy sami. Uví- tologií související předměty. Další vylepšení, táme zájemce, kteří by si našli čas a měli chuť které se na webu v blízké době objeví, se týká Pozvánka na slavnostní celostátní ornitologickou konferenci Východočeské pobočky České společnosti ornitologické při Východočeském muzeu v Pardubicích
METODY A VÝSLEDKY VÝZKUMŮ PTAČÍCH POPULACÍ IV. Česká Skalice, 7. – 9. října 2005
Už plné tři desítky let svého věku završí v letošním roce Východočeská pobočka České společnosti ornitologické při Východočeském muzeu v Pardubicích, a je tedy nejdéle sloužící pobočkou ČSO. Počínaje patnáctým výročím svého vzniku pořádá naše pobočka v pětiletých intervalech celostátní odborné konference, vždy velmi hojně navštívené ornitology z celých Čech i kolegy ze Slovenska a Polska a vysoce hodnocené po stránce odborné i společenské. Všechny své přátele a kolegy ornitology tedy srdečně zveme na již čtvrtou výroční konferenci naší pobočky, která se uskuteční od pátku do neděle 7. až 9. října 2005 v České Skalici. Odborná a společenská část konference bude již tradičně probíhat v budově Českého svazu zahrádkářů na břehu řeky Úpy v pátek a v sobotu. Na neděli připravujeme pro účastníky konference exkurze na zajímavé přírodní lokality v okolí města a pro širší veřejnost Ptačí festival a Ptačí jarmark. Na konferenci prezentované příspěvky budou publikovány ve sborníku Východočeské pobočky ČSO PANURUS č. 15 na jaře roku 2006. Bližší podrobnosti včetně přihlášky naleznete ve Zprávách ČSO, které členové dostanou v polovině března nebo na webu ČSO. Vyžádat si je můžete rovněž na adrese: T. Diviš, Tyršova 698, 552 03 Česká Skalice, e-mail:
[email protected] Tomáš Diviš
Akce Falco patří mezi nejznámější akce na ochranu dravých ptáků u nás. Jejím cílem je
Mláďata rarohů velkých na umělém hnízdě Foto Petr Horák
Akce Falco 2005
uhlídat hnízda vzácných dravců, především sokolů a rarohů, před rušením neukázněnými návštěvníky přírody a horolezci. Z neznalosti či lhostejnosti může dojít k vyplašení rodičovského páru a opuštění vajíček či mláďat. Stále je však nutné hnízda hlídat i před možným vykradením vajec či mláďat překupníky zvířat. Akce probíhají na různých místech ČR i Slovenska nepřetržitě od roku 1990 a za tuto dobu se podařilo uhlídat několik desítek mláďat. Bylo zaznamenáno několik pokusů o vykradení, kterým se díky bdělosti strážců podařilo zabránit, stejně jako mnoha případům neúmyslného rušení. Akce Falco pokračuje pod koordinací Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země i v letošním roce. Nelze ji však realizo-
JARO 2005 rubriky Vaše pozorování (pravá lišta na hlavní stránce). Zde si budete moci vyhledat pozorování podle všech zobrazovaných kolonek – tedy například podle konkrétních druhů nebo lokalit, které vás zajímají. Tato novinka velmi zjednoduší např. sledování jarních příletů konkrétních druhů. Připomínáme, že svá pozorování můžete sami vkládat přímo na web ve zmíněné rubrice Vaše pozorování. Změnou prošla i rubrika Dotazy, kde pro Vás byl připraven klíč odpovědí na nejčastěji kladené otázky. V neposlední řadě byly upraveny i naše anglické stránky – naši zahraniční kolegové zde nyní mají možnost získat informace nejen o naší společnosti, ale i o významných ptačích územích v ČR a obecně o možnostech pozorování ptáků v České republice. Těšíme se na vaše případné náměty, připomínky a nápady, abychom pro Vás mohli připravit webové stránky ještě zajímavější a užitečnější. Vojtěch Kodet, šéfredaktor webu ČSO:
[email protected], Lucie Hošková, tajemnice ČSO:
[email protected]
Sjednocení MOS a ČSO
Jak jste již byli informováni v úvodníku minulého Ptačího světa, přistupuje v tomto roce Moravský ornitologický spolek k České společnosti ornitologické jako její středomoravská pobočka. Počet poboček ČSO tím tedy stoupá na sedm. V současné době probíhá přeregistrace členů MOS do ČSO. Vám, kteří jste byli současně členy MOS a ČSO, děkujeme za Vaší přeregistrační přihlášku. Váš případný zájem o členství v jednotlivých pobočkách ČSO bude předán zástupcům poboček, kteří Vás již sami budou kontaktovat. O konkrétní náplni činnosti MOS – středomoravské pobočky ČSO a o jejích členských výhodách rozhodne její nové vedení, které bylo zvoleno v Přerově na členské schůzi MOS 12.2.2005. Na tuto schůzi je také naplánován závěrečný krok sjednocení MOS a ČSO – tedy schválení nových stanov členskou schůzí MOS.
vat bez pomoci desítek dobrovolných strážců, kteří se ve 2-6 členných skupinách střídají v týdenních turnusech a 24 hodin denně za každého počasí střeží klid na hnízdě. Chtěli bychom požádat o pomoc i Vás. Akce Falco je příležitostí strávit týden s rodinou vzácných dravců a zároveň se zapojit do jejich ochrany. V případě, že se nám, ale především dravcům, rozhodnete pomoci, kontaktujte koordinátora náboru strážců na adrese: Ivo Páral Holubice 158, 683 51 tel. 605 468 263 e-mail:
[email protected] Již dnes se můžete přihlásit. Pavel Koubek, KODAS DZ
JARO 2005
PTAČÍ SVĚT
3
Letní členská exkurze ČSO 2005 Milí přátelé, ani v letošním roce vás samozřejmě nepřipravíme o možnost zúčastnit se tradiční letní ornitologické exkurze ČSO. Jelikož se k vám letošní jarní Ptačí svět dostává díky skřivanovi poněkud dříve než jste zvyklí, naleznete přihlášku a podrobné informace k exkurzi tentokrát ve Zprávách ČSO, které obdržíte v polovině března. Prozradíme pouze, že se letos v květnu vydáme opět na Moravu a představíme vám některou z ohrožených Významných ptačích oblastí.
Akce ČSO jako jsou členské exkurze či jarní Vítání a podzimní Festival se těší stále větší oblibě
Členové členům 2005
Pokračovací kurs ornitologie pro amatérské ornitology s hlubším zájmem o poznání ptáků a metod jejich výzkumu 28.5. – 4.6.2005, Vápenky v Bílých Karpatech Krajina na úpatí Javořiny, krajina na Moravsko-Slovenském pomezí, krajina lesů a pastvin, krajina polních chřástalů, malých lejsků, bělohřbetých strakapoudů ale i malých výrečků v době plného květu nesčetných orchidejí. Kurs je určen všem členům ČSO od 16 let s alespoň základní orientací v ornitologii. Při větším počtu přihlášených mají přednost ti, kteří se účastní nebo chtějí účastnit některého výzkumného programu ČSO. Maximální počet účastníků bude 20. Náplň zahrne lekce z určování složitějších skupin ptáků, trochu teorie, ale hlavně praktické příklady různých způsobů terénního výzkumu a jeho vyhodnocování. Každý den bude probíhat praktický blok v terénu (dopoledne) a teoretický blok (odpoledne – večer), prostor bude i pro individuální terénní činnost. Kurs povedou nejzkušenější členové ČSO. Zájemci o účast obdrží podrobnější informace a přihlášku na vyžádání v sekretariátu ČSO, přihlásit se je třeba do 10.3.2005 (pro komunikaci preferujeme e-mail:
[email protected]). Předběžná cena za kurs včetně ubytování: 1.600,- Kč.
Kampaň „Zemědělská krajina – místo pro život“pokračuje
Nejprve bych chtěl poděkovat všem, kteří se svým podpisem na pohlednici novému komisaři pro zemědělství aktivně do kampaně zapojili a přispěli tak k tomu, že Česká republika je s 1 830 podpisy na 10. místě v Evropě. Celkem se zatím sešlo 38 000 podpisů, což však nenaplňuje představy BirdLife International, a proto bylo rozhodnuto, že sběr podpisů bude pokračovat do 1. března 2005. Hlavním důvodem, který umožnil toto prodloužení, je posunutí schůzky s novou komisařkou pro zemědělství paní Fischer–Boelovou na 15. březen tohoto roku. Zde budou oficiálně všechny pohlednice i s jejich poselstvím komisařce předány.
Z tohoto důvodu bych se chtěl na Vás obrátit ještě jednou s žádostí o pomoc. Pokud každý přispěje alespoň několika novými podpisy, bude pozice BirdLife International při jednání pevnější a hlavní cíl – ochrana ptactva a krajiny – nám bude zase o kousek blíž. Pokud budete potřebovat nové podpisové archy, můžete se na mě obrátit prostřednictvím e-mailové adresy nebo si je stáhnout na webu ČSO www. birdlife.cz. Součástí kampaně „Zemědělská krajina – místo pro život“ je také fotografická soutěž o zajímavé ceny. Nejlepší fotografie budou vystaveny v Bruselu a hlavní cenou pro vítěze je čtyřdenní plně hrazený pobyt v kterékoli zemi
Evropské unie v termínu dle výběru vítěze. Pobyt se skládá z návštěvy hlavního města daného státu a třídenního ubytování na ekologické farmě v atraktivní lokalitě příslušného státu. Více informací o soutěži naleznete na www.birdlife.cz/index.php?ID=890. Václav Zámečník, koordinátor projektu Zemědělství a rozvoj venkova,
[email protected]
Strnad obecný je v naší krajině dosud poměr- Jarnímu obdělávání polí padne každoročně za ně hojný oběť mnoho ptačích hnízd Foto Josef Hlásek Foto Miroslav E. Šálek
Koroptev polní - jeden z ubývajících druhů zemědělské krajiny Foto Josef Hlásek
4
PTAČÍ SVĚT
Z historie
Jak se psalo o ptáku roku 2005 Přetiskujeme zkrácený text věnovaný skřivanu polnímu v knize Velký přírodopis ptáků od Karla Kněžourka (Praha 1910, díl první, str. 153-157). Skřivan polní (Alauda arvensis, L.), Skřivánek, škrobánek (Mor.). – Rus.: Šavronok; pol.: Skowronek; chorv.: Poljska ševa; něm. Die europaeische Feldlerche. Možno-li o některém ptáku říci nebo tvrdi- místě. Obyčejně k večeru, odpočati, odletují ti, že jest světoobčanem, platí to měrou nej- zase kus dále hned po slunce západu a jasných vyšší o skřivanu polním. Jemu jest skutečně měsíčních nocí také někdy používají ku další celý svět otevřen a také je jedním z nejhojněj- cestě. ších ptáků. Alespoň v Evropě mimo jižní a seJistý Sicilian praví o příchodu a tahu skřiverně až do severního Norska všude jest doma vanů: ,,U nás (v Palermu) počíná tah v době a v těchže šířkách nalézá se i v Asii až do nej- rovnodennosti a potrvá měsíc. Nikde jich není zažšího východu. tolik jako okolo Palerma, vyskytují se tu Za tahu se ovšem vyskytuje ve všech již- v houfcích od 20-50 kusů, ale za to jeden houních zemích obou dílů světa a v Řecku jich už fec za druhým po celý den, nejvíce k polednímnoho přezimuje, podobně tak na Cypru, mu a zvláště za mírného větru severního, v Španělích, jižní Francii a Itálii. V Tunisu a severovýchodního nebo severozápadního (teAlžíru přezimuje v úrodných krajích u veli- dy po větru). Za prudkého větru nebo za jihokých houfech; chytají je tady a prodávají na tr- východního nebo jihozápadního opačného zích, mají býti všech ostatních skřivanů nej- větru neviděti žádných nebo jenom velice chutnější (skřivánčí paštiky). málo. Letí pomalu a stejnoměrně nad vodou a Usadili jej také v Sev. Americe a ku potě- zvedají se do výše, jen když doletují pobřeží. šení všech hospodářů i přátel ptactva zdá se Za hlavního tahu jich přelétne za jediný den mu tam výborně dařiti. V našich vlastech ne- jistě na million a za celou dobu tahu počítáno schází nikde a obzvláště nynější způsob hos- na 10 mill. (!) pouze nad zálivem Palermpodaření velice jde skřivánkovi k duhu; jsouť ským, jenž je nejvýš 20 km dlouhý. Tah ten pole, ať jakákoli (úrodná ale především) jeho poskytuje obyvatelstvu a okolí veselou a vynejmilejším bydlištěm, avšak neschází ani datnou loveckou zábavu. Množství střelců rov chudých krajích a neúrodných územích, na zestaví se po celém pobřeží anebo dokonce písčitých stepech, vřesovištích, lukách, mok- vyplují skřivanům vstříc na moře. Některý řadech i ladech, na horských loukách, v pahor- den až na 100 bárek hemží se v přístavu a dobkatině, močálech, na pobřežích skalnatých i rých 300 střelců mimo to očekává je na pobřepísečných dunách ostrovních a kde ještě by se ží. Všichni bez ustání střílí, takže to činí dojem nerozléhala jeho jarní milá píseň? Jen lesům rychlé palby v bitvě. Mnozí střelci za málo hose vyhýbá, potom osadám a holým skalám din na 300 skřivanů uloví. Ptáci ti se střelby v pohořích. nebojí, jsou-li ještě daleko, neboť přiletují do Ve druhé polovině září sletují se skřivani největšího ohně. Jsou-li však blízko při početí jedné krajiny, aby se pomaloučku hnuli k jihu; palby, vyhnou se, ano i na moře se vracívají, severní osadníci doletují k nám obyčejně ve hledíce odtud bezpečnějších míst pobřežních velikých hejnech až v říjnu a než se nadobro dosíci. od nás vytratí, trvá to do listopadu, kde už spoJelikož jsou velmi unavení, tuze snadno ře jen protahují. Shledalo se, že – ač zřídka padají při nepatrném poranění na vodu, kde je kdy – jednotliví nebo malé družinky za mírné potom hravě sesbírají. Ti pak, jež šťastně této zimy u nás zůstávají. Počátkem února vracejí se ti nejprve, kteří přezimovali od nás nejblíže porážce unikli, rozptylují se po zemi a tam pak na jihu a za nimi přitahují ponenáhlu jižnější a ještě jiní střelci paběrkují. Tak se hospodaří jižnější až tak v polovici března jsou i ti nejse- v Itálii na podzim. Na jaře se skřivani vracejí vernější osadníci evropští ve své staré domo- téměř nepozorovaně do Itálie. Věru, nelze povině opět. Stává se někdy, že se dostavují chopiti, proč právě skřivani letí přes moře proprvní tito zvěstovatelé jara hned po prvém tání ti Palermu a proč netáhnou přímo na nejsněhu, ale často bývají krutě zklamáni, na- jižnější konec pevniny do Kalabrie?“ – táže se stane-li opět nová zima s vánicemi a mrazy. tento válečný zpravodaj sicilský. Bezpochyby Nedivno, když se pak přidružují ku strnadům, že skřivani vědí, co tam na ně může čekati – chocholoušům aj. dožebrávajíce se sousta na zase jen hekatomby – zase jen „Sicilské nešnávsích, dvorech, hnojištích atd. a vyhledáva- pory“. Ptactvo má vůbec mnoho nepřátel a člověk jíce místa sněhu prostá, hledí se nějak přebědovati. jaktěživa činil si jako „pán přírody“ právo na Slabý vítr západní na tahu jich nepoděsí, ně, leč málo je domácích ptáků, kteří mají toleč prudké bóry od východu hledí se vyhnouti, lik nepřátel jako náš skřivánek a člověk se seč možno, letíce kupř. nízko při zemi anebo musí diviti, že přes to přese všecko co jich naopak vyhledávají pásem klidnějších u veli- v ptákožravých jižních zemích pohubí, mohou ké výši nad zemí, putujíce dále oku lidskému se opět širé luhy a lány našich zemí osaditi mičasto neviditelní. Táhnou za dne od 8. hodiny lými těmi pěvci. U nás možno s dobrým svěranní až do poledne; odpůldne odpočívají domím říci, skřivanu úmyslně se málo škodí, klidně a popásají se. Celých 24 hodin nezůsta- ačkoli tisíce hnízd při pracech polních béře ne nikdy táhnoucí hejno skřivanů na jednom každoročně za své.
JARO 2005 Proto však člověka musíme přece jen postaviti na prvé místo mezi nepřátele či škůdce skřivanů. Jiní pak jsou dílem z řádu ptáků jako ostříž, postrach skřivanů, při jehož objevení se, zmlkne se rázem veškeren hlahol jejich a vše hledá spásu na zemi, kde se přimknou, aby pod ochranným zbarvením svým ušli bystrozrakému lupiči; často vletí před ním uděšeni i pod vozy, dobytek, hledajíce ochrany u člověka.Také krahujec, sokol, pilich, pochop a moták, který hlavně hnízda plení, dále poštolky i ptáci havranovití, jakož i poťouchlý čáp, který nedává žádným mláďatům na pastvě pardon. Ze ssavců jsou to lasice, liška, ježek, rýsek, kuna, kočky, křečkové – zkrátka vše, co se jen masem živí. Není tedy s podivením, připomeneme-li si ještě různé pohromy živelní, že skřivani nejsou už dávno vyhubení? Či snad zákony na ochranu ptactva staví hráz úplnému vyhubení? Pochybuji, že tomu tak – co my dle nich ušetříme, jinde snědí, jeť skřivánčí pečínka nebo paštika lákavým mlsem zámožných tříd. Věru, že člověk žasne nad plodivostí přírody vůbec a skřivanů zvlášť!
Alaudum laudatum Navlékáš notičky do korun holých veto je po smutku v syrových polích. Brázda co hadí hřbet sněhem se vine co jsi tu předzpíval, všechno je jiné. Ze slok tvých pod kůru láska se tlačí vždyť teprv Valentýn, naděje stačí. A když zas na Karla k Toulonu spěcháš jen v linkách strnišťat nápěv svůj necháš. Smutnění skřivánku po tobě sladké teskné a toužebné, avšak jen krátké. Tomáš Diviš
JARO 2005
PTAČÍ SVĚT
5
ČSO se vyjadřuje k problematice ptačí chřipky Epidemie ptačí chřipky vzbudila značný zájem veřejnosti i sdělovacích prostředků. Jedním z přímých dopadů této situace v ČR je skutečnost, že se množí dotazy na potenciální „nebezpečnost“ ptáků – zejména čápů bílých, hnízdících v zemědělských objektech (drůbežárnách apod.), případně vlaštovek, jiřiček, vrabců, špačků, hrdliček a dalších druhů. Objevily se již i první případy, kdy zemědělský podnik podal žádost o odstranění řadu let používaného hnízda čápa bílého z důvodu možného přenosu ptačí chřipky tímto druhem a v této věci bylo zahájeno příslušné správní řízení. Situace ohledně této choroby se může v nejbližších měsících vyvíjet nejrůznějšími směry, a proto přinášíme na tomto místě stručnou informaci o problematice. Dotazy na dané téma budou jistě narůstat a je žádoucí, aby byli naši čtenáři aktuálně informováni a mohli sami toto stanovisko šířit a v případě dotazů veřejnosti či médií reagovat na dotazy. Ptačí chřipka byla poprvé popsána v Itálii již v roce 1878 a vyskytuje se běžně u volně žijících druhů ptáků, především u hus, kachen (zejména plovavých), lysek, bahňáků, racků, rybáků a dalších druhů vázaných na vodu, řady druhů pěvců, vzácně u dravců apod. Nakažení jedinci jsou sice nositeli viru, většinou jsou však vůči vypuknutí choroby rezistentní. Problémem se stal virus v důsledku mutací, stejně jako u chřipek postihujících lidskou populaci. Současná epidemie vysoce patogenní ptačí chřipky (highly patogenic avian influenza, HPAI) kmene H5N1, která propukla počátkem roku 2004, byla zatím zaznamenána pouze v jihovýchodní Asii, nikoli v Evropě. Původ této epidemie byl zjištěn v domácích chovech kachen v jižní Číně. Případy zjištění ptačí chřipky v Nizozemí v r. 2003 se týkaly jiného kmene (H7N7). Úhyny divokých ptáků v Thajsku a Vietnamu se netýkaly stěhovavých „čápů“, jak bylo informováno v hromadných sdělovacích prostředcích (patrně z důvodu nepřesného překladu), ale jiného příslušníka čeledi čápovitých zejozoba asijského (Anastomus oscitans), který se vyskytuje v Pákistánu, Indii, Nepálu, Srí Lance, Bangladéši, Barmě, Thajsku, Kambodži a Vietnamu. Z níže uvedených fakt vyplývá, že se nemůže jednat ani o čápa bílého, ani čápa černého. Čáp bílý se ve východní Asii (Thajsko, Čína, Indočína) nevyskytuje ani v hnízdním období, ani v zimě, nejdále na východ zimuje v celé Indii a snad ještě v Bangladéši. Čáp černý sice zimuje v Číně, v severní Barmě a pak dál na východ (Bangladéš, Bhútán, Nepál, severní Indie), nikoli však v Thajsku ani v Indočíně. Navíc u obou našich druhů čápů nikdy nebyl zjištěn jediný případ záletu či zimování na území jihovýchodní Asie a vzhledem k vysoké úrovni poznání jejich tahových poměrů lze tuto možnost považovat za prakticky vyloučenou. U čápa bílého (22 971 okroužkovaných ptáků a 1 200 zpětných hlášení do r. 2002) existuje nejvýchodnější (a naprosto výjimečné) zastižení ze Spojených arabských emirátů. Evropští ptáci táhnou zimovat výhradně do tropické Afriky, a to buď jihovýchodní cestou přes Bospor a Malou Asii, nebo méně často jihozápadní cestou přes Španělsko a Maroko. Dále u nás bylo zastiženo okolo 300 čápů bílých kroužkovaných v jiných státech – především v sousedních zemích (Ně-
mecko, Slovensko, Polsko), nejdále z Dánska a Holandska. Pokud jde o poměry v širší oblasti střední Evropy, dva čápi kroužkovaní v Německu byli výjimečně ve 30. letech 20. století zastiženi v Indii, což je nejdelší známý případ záletu mimo pravidelné tahové cesty. U čápa černého (3 605 okroužkovaných ptáků a asi 100 zpětných hlášení, navíc od roku 1995 probíhal široké veřejnosti dobře známý projekt radiotelemetrického sledování „Africká odysea“) leží zimoviště evropských populací rovněž výhradně v tropické Africe, přibližně shodně s čápem bílým. Do těchto zimovišť táhnou širokou frontou od Francie a Španělska na jihozápadě až po Balkán a Malou Asii na jihovýchodě. Nezbytnou podmínkou pro přenos ptačí chřipky je přímý kontakt mezi domestikovanými (chovanými) a volně žijícími (divokými) ptáky. Dosud nebyl potvrzen žádný případ přenosu této nemoci mezi volně žijícími ptáky a člověkem a žádné okolnosti nenasvědčují ani tomu, že by divocí ptáci byli odpovědní za vypuknutí nákazy v chovech drůbeže. Případy propuknutí epidemie ptačí chřipky nebyly zaznamenány v období migrace ptáků. U ojedinělých případů, kdy byla vysoce patogenní ptačí chřipka zjištěna u volně žijících ptáků, okolnosti nasvědčovaly, že tito byli v kontak-
tu s infikovanou domácí drůbeží nebo s odpady z drůbežáren. Doporučení FAO (Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství) jasně říká, že pokusy likvidovat volně žijící ptáky nebo jejich biotopy nemohou zabránit vypuknutí ptačí chřipky. Veškerá opatření by měla směřovat na změnu nevhodných praktik v drůbežárnách i na tržištích a zlepšení veterinární kontroly v ohniscích epidemie. Bezprecedentní rozhodnutí thajské vlády z července 2004 o povolení redukce zejozobů asijských vyvolalo celosvětovou vlnu protestů z řad odborné i laické veřejnosti, které nakonec vedly k jeho zrušení. Ze všech výše uvedených důvodů považujeme jakékoli obavy, týkající se volně žijících ptáků jako možných přenašečů ptačí chřipky v České republice, za zcela neopodstatněné. Proto podle našeho názoru u případných žádostí o udělení výjimek ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů živočichů neexistuje veřejný zájem, výrazně převyšující zájmy ochrany přírody, a udělení takových výjimek nelze doporučit. David Horal, zpracováno na základě materiálů BirdLife International a US Geological Survey – Wildlife Health Bulletin
Čápi jsou někdy z neznalosti označováni za přenašeče ptačí chřipky
Foto Ota Vorel
Stanovisko ČSO k výstavbě větrných elektráren V posledních letech vyrůstají na mnoha místech naší republiky stožáry větrných elektráren. Tyto stavby sice přinášejí užitek v podobě „ekologicky čisté“ energie, ale v případě nevhodného umístění mohou znamenat smrtelné nebezpečí pro mnoho ptačích druhů. Česká společnost ornitologická podporuje využívání obnovitelných zdrojů energie a zároveň upozorňuje na možné negativní důsledky nevhodně umístěných staveb. Stanovisko ČSO k problematice výstavby větrných elektráren najdete na www.cso.cz.
6
PTAČÍ SVĚT
u
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
JARO 2005
u
Ahoj děti! V minulém čísle jsme se vás ptali na největšího dosud objeveného (a bohužel už vymřelého) ptáka všech dob. Jmenoval se Argentavis magnificus a žil asi před 6 miliony lety v Jižní Americe. V rozpětí křídel měřil kolem 8 metrů a vážil asi 80 kg. Pro srovnání dosud žijící kondor andský má v rozpětí křídel něco přes 3 metry a hmotnost 15 kg. Životu Argentavise budeme věnovat některý z dalších dílů našeho seriálu. Do uzávěrky tohoto čísla přišla pouze jediná správná odpověď, a to od Markéty Řehořové z Českých Budějovic, které posíláme drobný dárek. A úkol na příště? Zkuste si zahrát na spisovatele a napsat krátkou povídku, příběh, pohádku nebo básničku ze života pravěkých ptáků. Nejlepší díla otiskneme a odměníme. Vašek Bartuška
Dožiješ se jara jako bažant?
Autorem obrázku je Martin Prach z Třeboně
Výtvarná soutěž! Francouzské velvyslanectví, Ministerstvo životního prostředí České republiky a Česká společnost ornitologická pořádají u příležitosti Česko-francouzského týdne udržitelného rozvoje od 14. února do 30. dubna 2005 výtvarnou soutěž s názvem
PTACTVO KOLEM NÁS
Nejlepší výtvarné práce budou odměněny diplomy a dárkovými balíčky Podmínky účasti: n Výtvarnou technikou dle vašeho výběru zobrazte váš pohled na ptactvo, které žije, hnízdí a létá kolem nás, ať je to na venkově nebo ve městě n Omezte své výkresy a malby na rozměry archu A3 n Zašlete svůj výkres/malbu označenou na rubu vaším jménem, věkem, jménem vaší školy a poštovní adresou (nezapomeňte přidat telefonní číslo!) do 30. dubna 2005 na adresu: CONCOURS DU DD Francouzské velvyslanectví Service de coopération et d´action culturelle Štěpánská 35 - P.O. Box 850 111 21 Praha 1 Po zasedání poroty budou výtvarné práce vystaveny na internetových stránkách francouzského velvyslanectví v Praze na www.france.cz a na stránkách České společnosti ornitologické na www.birdlife.cz. Organizátoři soutěže si vyhrazují právo využívat přihlášené výtvarné práce v rámci budoucích aktivit na podporu ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.
JARO 2005
PTAČÍ SVĚT
7
8
PTAČÍ SVĚT
Altynaj, Čingis, Tuja Koncem léta a začátkem podzimu 2004 opustili svá asijská hnízdiště i tři čápi černí, kteří nesou na zádech satelitní a VHF vysílače. Tito čápi se jmenují Altynaj, Čingis a Tuja a jsou nyní „hlavními hrdiny“ projektu Nová odysea. Samičku Altynaj jsme u řeky Ob v Rusku označili vysílači v létě 2003, takže její cestu do zimovišť jsme v uplynulých měsících sledovali již podruhé. Stejně jako v roce 2003, i na podzim 2004 doletěla zimovat do stejné oblasti – západního Madhjapradéše v Indii. Téhož cíle však dosáhla po poněkud jiné trase. Velmi významná odchylka, která činí několik set kilometrů, vznikla tak, že Altynaj během
své zastávky v jižním Kazachstánu v září a říjnu 2004 postoupila daleko na západ. Také časový průběh obou cest do zimovišť, jež Altynaj absolvovala s „batůžkem“ na zádech, byl odlišný – nebo přesněji, posunutý. V roce 2004 trvala její podzimní migrace od 26. srpna do 29. nebo 30. října; začala tak o devět a skončila o deset dnů dříve než v roce 2003. Na rozdíl od Altynaj jsou sameček Čingis a samička Tuja teprve „nováčky“ Nové odyseje. Ve středním Mongolsku jsme jim vysílače nasadili v létě 2004. Oba tito čápi opustili svá hnízdiště poměrně pozdě – Čingis 26. září (a hned během tohoto první-
JARO 2005 ho „letového“ dne překonal 475 kilometrů), Tuja dokonce až 8. nebo 9. října. Čingisovi pak trvalo šest dnů, než doletěl k Mataigou na Žluté řece, kde zůstal tři týdny. Téměř stejně, byť později, letěla i Tuja. Cesta ke Žluté řece jí trvala pět nebo šest dnů a zůstala u ní rovněž tři týdny. Po nějakou dobu dokonce oba čápi pobývali jen asi patnáct kilometrů od sebe. Na další cestu se Čingis vydal 23. či 24. října a 31. října doletěl na zimoviště v severním Myanmaru (Barmě). Tuja svou zastávku u Žluté řeky opustila 4. listopadu, ale již po týdnu se na několik dnů opět zastavila – tentokrát v horách u čínského Daochungu. Znovu se rozletěla 17. listopadu a 24. nebo 25. listopadu dosáhla zimoviště u hranice mezi Myanmarem a jižním cípem indického státu Mizoram. Zatímco Altynaj musela během své cesty do zimoviště uletět téměř 4 800 kilometrů, Čingis letěl po trase dlouhé „jen“ 2 900 a Tuja 3 400 kilometrů. Miroslav Bobek, František Pojer & Luboš Peške
Více informací o projektu Nová odysea, na kterém se spolu s Českým rozhlasem a Unií českých a slovenských zoologických zahrad podílí i Ministerstvo životního prostředí ČR, najdete na stránkách www.rozhlas.cz/odysea. Vlevo cesty Altynaj do zimovišť v roce 2003 (světlejší, zahrnuje i přesuny během doby zimování) a v roce 2004 (tmavší). Vpravo Čingis (tmavší) a Tuja (světlejší)
Pokud si chcete poslechnout vyprávění Miroslava Bobka o sledování čápů černých v Asii, budete mít příležitost na jarní členské schůzi ČSO, která se bude konat v sobotu 19. března v ZŠ u Vršovického nádraží.
Evropský soud odsoudil Španělsko za protiprávní lov ptáků na lep Španělsko podle rozsudku Evropského soudního dvora C-79/03 z 9. prosince 2004 porušilo směrnici o ptácích, když trpělo v regionu Valencia lov ptáků na lep. Metoda je známá jako „parany“ a jde o soustavu lepidel umístěných na stromě, na která jsou lovení ptáci vlákáni prostřednictvím vábniček. Při kontaktu s lepidlem pták zpravidla ztrácí možnost létat a může být lovcem odchycen a usmrcen. Španělské nařízení č. 135 z roku 2000 zavedlo režim výjimky k poskytování oprávnění lovu drozdů metodou „parany“ ve Valencijském regionu jako metodu umožňující zabránit škodám na úrodě oliv a vinné révy. Kon-
Drozd kvíčala - jeden z druhů, které je možné ve Španělsku lovit na lep Foto Jan Ševčík
krétně se jednalo o druhy: drozd zpěvný (Turdus philomelos), drozd cvrčala (Turdus iliacus), drozd kvíčala (Turdus pilaris) a drozd brávník (Turdus viscivorus). Ve skutečnosti se však na lepidla chytaly i jiné druhy ptáků. Ze zprávy španělské ornitologické společnosti SEO/ Birdlife předložené Komisí EU v soudním spisu vyplývá, že poměr mezi drozdy a ostatními ptáky odchycenými metodou „parany“ se pohybuje v rozpětí od 1,3 do 4. Z toho podle soudu vyplývá, že nejde o výběrovou povahu lovu ve smyslu čl. 8 odst.1 směrnice č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících druhů ptáků (dále jen „směrnice o ptácích“). Je třeba připomenout, že pokud jde o lov, odchyt nebo usmrcování ptáků, čl. 8 odst. 1 směrnice o ptácích stanoví, že členské státy zakážou užití všech prostředků, zařízení nebo metod, jimiž jsou ptáci ve velkém měřítku nebo nevýběrovým způsobem chytáni nebo usmrcováni nebo jejichž použití by mohlo způsobit vymizení druhů v určitých územích, zejména pak používání lepu. Podle čl. 9 odst. 1 směrnice o ptácích lze povolit odchylné řešení od čl. 8 pouze, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení a zároveň pouze z důvodů vyjmenovaných v čl. 9 odst. 1 písm. a) až c), mezi nimi z důvodu „předcházení závažných škod na úrodě“. Evropský
soudní dvůr však zjistil, že v jiných regionech Španělska, jako je např. Andalusie či Castilia-La Macha, kde se ve velkém měřítku též obdělávají olivovníky a vinná réva, není lov na lepidla povolen, drozdi tam mohou být loveni puškami, což je podle soudu výběrový způsob lovu. Evropský soudní dvůr dále zjistil, že na dotčeném území regionu Valencia bylo 80 % všech lepidel „parany“ instalovaných jen v jedné provincii, z čehož 69,5 % na územích bez úrody olivovníků či vinné révy! Odmítl argument španělské vlády, že se jedná o tradiční způsob lovu v daném regionu a že jeho zákaz by mohl způsobit riziko vyvolání sociálních nepokojů! Nejedná se o povolený důvod odchylného řešení podle směrnice o ptácích. Soud neuznal ani argument, že jde o odchyt některých druhů ptáků v malém množství podle odchylky stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o ptácích. Přihlédl ke stanovisku výboru ORNIS, složeném ze zástupců členských států EU a zástupce Komise. Evropský soudní dvůr konstatoval, že oprávnění vydaná vládou Valencijského regionu ročně přesahují malé množství podle kritérií směrnice o ptácích řádově až pětinásobně. Vojtěch Stejskal
JARO 2005
PTAČÍ SVĚT
Invaze!
To, že letos došlo k nebývalé invazi některých severských pěvců do střední Evropy, snad zachytil každý ornitolog. Koneckonců zpráv o výskytu stovkových hejn brkoslavů se objevilo všude spousta. O tom, že letošní invaze je skutečně mimořádná, svědčí i pozorování brkoslavů až ze severní Afriky, pozorování tisícových hejn v dunajské deltě (v listopadu pozoroval Aleš Toman) i nedávná sms od Jirky Sviečky – už jich mám 110. Kdo Juru neznáte, tak tím myslel okroužkovaných. Společně s brkoslavy lze pozorovat i velmi počet-
ná hejna kvíčal, sám jsem viděl na vinici pod Mikulovem hejno čítající přes 2 500 jedinců. Ale o této invazi jsem psát nechtěl. Ve střední Evropě se objevil ještě další zajímavý invazník, a sice hýl obecný. Nejde ovšem o naše běžné hýly, ale o hýly zřejmě z daleka! Vypadá to, že hodně daleko ze severu, protože mají nakřáplý, hluboký hlas seveřanů naprosto rozdílný od „našeho“ hýla. Když jsem jej slyšel letos poprvé, tak jsem si říkal …proboha, co je to za neznámý hlas? A on to hýl obecný. Jenže podle dostupných informací na webu se zřejmě jedná o ptáky až dalekého Uralu; Antero Lindholm zaznamenal ptáky s tímto hlasem
Brkoslav severní opravdu nevypadá jako špaček ... Foto Dušan Boucný
9 v republice Komi (severovýchodní část evropského Ruska, poblíž Uralu). Zajímavé je, že ptáci s podobným hlasem (přezdívka: tooters, nebo trumpeter bull finches) se mají objevovat výjimečně i v Laponsku, zřejmě po velkých invazích. Hlas je mož- né si poslechnout na adrese: http://ddkkk.1g. fi/pyrpyr/pyrpyr.htm. A úsměvnou příhodu na závěr. Někteří občané jsou na tom s determinací ptačích druhů nevalně, o čemž svědčí jadrná poznámka, kterou jsem zaslechl na jižní Moravě v souvislosti s letošními invazemi brkoslavů: „Ty kurvy špačci letos ani neodlítnou“! Josef Chytil
U nás hnízdící hýl obecný se od „invazníků“ liší pouze hlasem Foto archiv ČSO
Invaze milionového hejna jikavců ve východním Slovinsku Na přelomu listopadu a prosince se minimálně na tři týdny usadilo velké hejno asi jednoho milionu pěnkav jikavců (Fringilla montifringilla) blízko obce Planina ve východním Slovinsku. Místní obyvatelé byli šokováni nebývalým počtem těchto ptáků a mnoho z nich kontaktovalo DOPPS (Slovinského partnera BirdLife International), aby je informovalo o tomto velkém hejnu ptáků. Ptáci se shromažďovali ke spánku každý večer na stejné místo a zcela pokrývali všechny velké stromy v oblasti. Ornitologové z DOPPS navštívili území a potvrdili rozsah invaze – mnohem větší než všechny
předchozí pozorované v zemi. Pěnkava jikavec se obvykle vyskytuje ve Slovinsku v průběhu zimy, ale ve značně menších počtech. Zdá se, že se ptáci zastavili na tomto území, protože zde v blízkých lesích našli dobrou zásobu své hlavní zimní potravy, bukvic. V jižní Skandinávii byly zpozorovány rovněž neobvykle vysoké počty jiných severoevropských druhů, včetně hýlů křivčích (Pinicola enucleator) a severských hýlů obecných (Pyrrhula pyrrhula). Podle zprávy BirdLife International z 15. 12. 2004 přeložila a upravila Miriam Fabiánová
Ptáte se…
Kos černý bývá každodenním návštěvníkem zimních krmítek Foto Ota Vorel
Stromy byly jikavci doslova obsypány Foto DOPPS
S úderem prvních mrazů začínám sypat na krmítko a jeho pozorování je pak mojí oblíbenou zimní kratochvílí. Kdy však s přikrmováním ptáků skončit a je dobré postupně snižovat dávky krmení, nebo přestat naráz ze dne na den? Přikrmování ptáků nemusí zůstat jenom pouhou zimní kratochvílí - pokud je prováděno správně, může výrazně pomoci opeřencům přežít nepříznivé zimní období. Mnoho lidí má krmítko spojeno s pravou zimní idylou - sněhem a silnými mrazy. Proto začíná s přikrmováním až s nástupem tohoto počasí. To ale není zcela správné, s přikrmováním bychom měli začít dříve - nejlépe už v průběhu listopadu. Začínáme s menšími dávkami krmení, které zvyšujeme v závislosti na počasí a na počtu ptáků navštěvujících krmítko. Existuje celá řada krmiv, která můžeme ptákům předložit. Nejvhodnější a nejdostupnější jsou krmné směsi, prodávané v obchodech s krmivy pro zvířata. Předkládané krmivo by mělo být pokud možno kvalitní a nezkažené - v žádném případě nesmíme dopustit, aby se krmítko stalo „odpadkovým košem“. A kdy s krmením přestat? Signálem k ukončení krmení je nástup teplejšího jarního počasí v druhé polovině března. Poznáme to snadno i podle chování ptáků - krmítko v tomto období navštěvují už jen nepravidelně („na skok“) a v malém počtu. Jaroslav Cepák
10
PTAČÍ SVĚT
Ptačí oblasti aktuálně Vláda České republiky na několika svých jednáních v posledních měsících roku 2004 projednala 39 z 41 návrhů ptačích oblastí s následujícím výsledkem: 1. 37 ptačích oblastí bylo schváleno v hranicích navržených ČSO nebo upravených se souhlasem ČSO. Zvláště nás potěšil výsledek projednání ptačí oblasti Boletice: vláda odmítla variantu, která vyčleňovala území pro výstavbu velkého střediska zimních sportů a přiklonila se k návrhu ČSO, v souladu se stanovisky ekologických sdružení a požadavky petičních akcí. 2. Ptačí oblast Komárov byla, i přes protesty ČSO a dalších organizací, vymezena v účelově změněných hranicích (zmenšená o jednu třetinu) s cílem umožnit průchod rychlostní silnice R 35. 3. Návrh na ptačí oblast Heřmanský stavOdra-Poolší byl zamítnut. Vláda nepřihlédla k argumentům Ministerstva životního prostředí, ČSO i dalších ekologických sdružení a ani ke dvěma peticím a ignorovala pravidla, kterými se v Evropské unii řídí vymezování pta-
čích oblastí i posuzování rozvojových plánů a projektů (v tomto případě záměr vybudovat průmyslovou zónu) ve vztahu k těmto oblastem. Neprojednány dosud zůstávají návrhy na dvě jihočeské ptačí oblasti – Dehtář a Českobudějovické rybníky. Ministerstvo zemědělství požaduje zamítnutí prvního návrhu a zmenšení druhé oblasti zhruba na čtvrtinu na-
Rybník Dehtář
JARO 2005 vrhované rozlohy. O osudu ptačí oblasti Heřmanský stav-Odra-Poolší bude rozhodovat Evropská komise na základě již odeslané společné stížnosti ČSO a sdružení Arnika. Podobně tomu bude i v případě Ptačí oblasti Komárov. Pokud jde o dva dosud neprojednané návrhy, budeme prosazovat, aby vláda projednání neúměrně neoddalovala a rozhodla v souladu s odbornými argumenty a platnou legislativou. Jan Hora
Foto Bohuslav Kloubec
Otrávení supi a orli jsou jen špičkou ledovce
V polovině prosince nalezli obyvatelé ostrova Rab (Chorvatsko) celkem sedmnáct mrtvých supů bělohlavých (Gyps fulvus). Provedené rozbory potvrdily domněnku, že ptáci byli otráveni – v jejich zažívacím traktu i v játrech byl nalezen jed ze skupiny karbamátů. Počet mrtvých ptáků i skutečnost, že incident může ohrozit další existenci tohoto druhu v Chorvatsku (celkem zde hnízdí jen několik desítek párů), přispěly k tomu, že místní policie přistoupila k případu velmi odpovědně. Přestože vyšetřování případů trávení bývá slo-
žité, po třinácti dnech byl viník nalezen. Je jím šedesátiletý chovatel ovcí, který se chtěl zbavit zdivočelých psů a šakalů. Obviněn byl i obchodník, který jed prodával bez příslušné dokumentace a několik dalších chovatelů, u nichž byl jed také nalezen. O postihu za zneužití chemických látek a za otravu supů, jejichž hodnota byla vyčíslena na skoro 4 miliony Kč, bude rozhodovat soud. Pokládání otrávených návnad je nebezpečím pro dravce v celé Evropě včetně ČR. V roce 2004 byla otrava podobnou látkou prokázá-
Prvních deset supů bělohlavých, kteří byli nalezeni otrávení v prosinci 2004 na ostrově Rab Foto: Goran Susič na u čtyř orlů mořských (Halliaeetus albicilla), v lednu 2005 byl nalezen otrávený mladý orel skalní (Aquila chrysaetos) poblíž Hradce Králové. Celkový počet otrávených ptáků jde ale u nás ročně do stovek (v roce 2004 je zdokumentována otrava u 84 jedinců). Aby mohlo být vyšetřování podobných případů úspěšné, je třeba nepoškodit místo nálezu (nesbírat ptáky s podezřením na otravu) a věc okamžitě ohlásit České inspekci životního prostředí nebo Policii ČR. Radu, na koho a jak Jeden ze čtyř orlů mořských, kteří byli v loňském roce prokazatelně otráveni na uzemí České re- se obrátit, rád poskytnu na čísle 605 578 746. Zdeněk Vermouzek publiky Foto Vojtěch Mrlík
JARO 2005
PTAČÍ SVĚT
11
Ohrozila vlna tsunami ptačí druhy? Dne 26. prosince zasáhla jihovýchodní Asii a východní Afriku přírodní katastrofa v podobě ničivé vlny tsunami. V této souvislosti informovala kancelář BirdLife International, že žádný z pracovníků a dobrovolníků pracujících pro BirdLife nepřišel o život. Celkové ztráty na lidských životech, zdraví, přírodním prostředí a na majetku jsou však nedozírné. Přestože je příliš brzy pro přesný odhad vlivu katastrofy na místní ptactvo, předběžná zpráva odborníků z BirdLife upozorňuje na druhy a oblasti, které mohou utrpět ničivými následky katastrofy. V oblastech Asie, které byly vlnou tsunami zasaženy, žije 27 celosvětově ohrožených ptačích druhů, včetně několika endemických, tj. nevyskytujících se nikde jinde na světě. Vědci zatím nepředpokládají, že by některý z druhů vlivem ničivé vlny zcela vyhynul. K ověření této domněnky, zejména na Nikobarských os-
trovech, však budou muset proběhnout pečlivé výzkumy. Mnoho pobřežních mokřadů bude pravděpodobně postiženo přívalem velkého množství slané vody a trosek, které s sebou tsunami přinesla. Významné mohou být i změny hydrologických podmínek zapříčiněné posunem hranice mezi mořem a pevninou. Lesy, zejména významné lesní plochy na malých ostrovech v souostroví Nikobary a na Sumatře, nebudou pravděpodobně zpočátku ovlivněny, v budoucnu se však i zde může projevit negativní působení slané vody. Proces obnovy a rekonstrukce oblasti bude mít do budoucna podstatný vliv na biodiverzitu, zejména pokud se budou lidé stěhovat do zalesněných oblastí ve vnitrozemí. BirdLife International hodlá prostřednictvím svých zaměstnanců a mnoha dobrovolníků asistovat při obnově postižených významných ptačích
Obří orel se vyvinul z trpaslíka Vědci provedli rozbor zbytků DNA největšího orla všech dob. Dorůstal hmotnosti až 15 kg a lovil ptáky moa na Novém Zélandě. Největšího orla všech dob hostil Nový Zé- gornis moorei jen na základě kosterních náleland. Samice, které byly větší než samci, do- zů. Orel nazývaný domorodým maorským růstaly hmotnosti až 15 kg. Jejich křídla se obyvatelstvem Te Hokioi lovil obří ptáky rozpětím blížila třem metrům. Obří orel zřej- moa, kteří vážili až 200 kilogramů. Orel na mě vyhynul během 15. století a novozéland- moa útočil z vyvýšených míst. V prudkém letu ský přírodovědec Julius von Haast jej v roce na něj dopadl a zaťal mu pařáty do zadní části 1872 popsal pod vědeckým jménem Harpa- těla. Drápy pronikly hluboko do útrob oběti a často prorazily i kost. Moa pak podlehl rozsáhlým zraněním vnitřních orgánů. Zoologové předpokládali, že obří orel se vyvinul z australských orlů klínoocasých, kteří dosahují hmotnosti až 4,5 kg a mají rozpětí křídel 2 metry. Mezinárodní tým vedený novozélandským paleontologem Richardem Holdawayem se pokusil podpořit tento názor analýzami dědičné informace. Izoloval DNA z kostí vyhynulého orla a srovnal ji s odpovídajícími úseky dědičné informace současných orlů. Výsledky analýz DNA byly tak překvapivé, že jim vědci nejdříve ani nemohli uvěřit. DNA obřího orla měla Obří novozélandský orel při útoku na ptáky moa Ilustrace John Megahan nejblíže k dědičné informaci orla nej-
Tabon nikobarský (Megapodius nicobarensis) je endemickým druhem Nikobarských ostrovů. Právě populace tohoto druhu mohla být vlnou tsunami ohrožena Foto K. Sivakumar/BirdLife Intenational území (IBA) a v maximální míře podá pomocnou ruku obyvatelům postižených území při jejich návratu na vlnou zničená místa, zejména na Srí Lance a na Sumatře. Podle zprávy Birdlife International z 6. ledna přeložily a upravily Klára Hofštetrová a Barbora Houdková menšího, který váží necelý kilogram a je nejmenším zástupcem orlů na světě. Orel nejmenší (Hieraaetus pennatus) obývá rozsáhlá území Eurasie a Afriky a vzácně se zatoulá dokonce i k nám. Dříve se vyskytoval i v Austrálii a na Nové Guineji. Odtud se před 700 tisíci lety dostal až na Nový Zéland. Ten nabízel ptákům ideální podmínky, neboť s výjimkou tří druhů netopýrů nežil na Novém Zélandu před příchodem člověka žádný savec. Na dvě stě padesát druhů ptáků tu nemělo významnější konkurenty, a to skýtalo jejich evoluci zcela volné pole. Býložravé savce nahradili ptáci moa. Žilo jich tu přinejmenším jedenáct druhů a dosahovali velikosti od většího kuřete až po obry dorůstající výšky 3 metrů. Maličkým orlům se tu nabízela bohatá kořist, kromě jiného i široké spektrum druhů ptáků moa. Na rozdíl od své australské domoviny nebyli orli nuceni odnášet úlovek na vyvýšená místa do bezpečí před konkurenty z řad savců. A tak se dostávali do výhody stále větší orli, kteří nakonec dokázali ulovit tvory mnohokrát větší než byli oni sami. Vůbec přitom nevadilo, že s kořistí nepohnou ani o píď. Na zabitém obřím ptákovi moa mohli nerušeně hodovat celé dny. Zdroj: www.osel.cz, autor Jaroslav Petr
Hledání kolihy tenkozobé Současná populace tohoto kriticky ohroženého druhu, považovaného za nejohroženějšího ptáka Evropy, je odhadována na 50-270 jedinců. Nejhorší je, že vůbec netušíme, kde leží jeho hnízdiště. Úvahy o hnízdišti zabírají obrovskou plochu někde ve středním Rusku nebo Kazachstánu; není dokonce jistý ani biotop, ve kterém koliha tenkozobá hnízdí. Může se jednat o stepní druh, podobně jako keptuška stepní, hnízdiště ale mohou ležet v oblasti podmáčených lesů tajgy nebo i v tundře. Opakovaná snaha nalézt hnízdiště byla zatím zcela neúspěšná (viz Ptačí svět Jaro 2002). Proto
bylo rozhodnuto pokusit se vytipovat hnízdiště zcela jinou metodou, a to analýzou stabilních izotopů. Ta poskytuje jakýsi „chemický podpis“ místa, kde pták vyrůstal. Pře12 13 devším poměr izotopů uhlíku C a C je různý v závislosti na geologických, klimatických a biologických podmínkách stanoviště. Tento poměr zůstává zachován i v tkáních živočichů včetně peří. U mladých ptáků by tento „podpis“ mohl znamenat podstatné zúžení míst, kde hledat hnízdiště druhu, u starých ptáků by mohl přispět k nalezení pelichanišť, do současné doby také zcela neznámých. V sezónách
2003 a 2004 byly odebrány pro srovnání referenční vzorky od běžných druhů bahňáků z Ruska a Kazachstánu, projekt bude pokračovat i letos. Analýza peří již byla provedena u 65 známých preparátů kolihy tenkozobé v evropských sbírkách. Vzhledem k tomu, že preparáty pocházejí z poměrně dlouhého období 19. a první poloviny 20. století, přispěje možná analýza v případě změněných poměrů izotopů v různých časových úsecích k zodpovězení některých otázek ekologie druhu. Birdlife in Europe, 9:3 (2004), přeložil a upravil Jozef Chytil
12
PTAČÍ SVĚT
JARO 2005
Za ptáky do světa
Irsko - ostrov v Atlantském oceánu Mám rád podzim, jeho podmračenou zasmušilou melancholii mlžných dní i hýřivou paletu barev babího léta. A pro tu lásku se dá udělat kde co. Dokonce si podzim můžete prožít třeba i dvakrát do roka. Vzpomněl jsem si na svůj dvojí podzim roku 1992, kdy jsem se od norských fjordů, po nichž plavalo poslední opadané barevné listí, vrátil domů a mohl si podzim vychutnat podruhé, od jeho prvních tápavých krůčků. Proč si to nezopakovat? A co třeba Irsko v září? Leží severněji a žloutnoucímu listí bychom mohli vyjet vstříc právě tam. Zdálo se to být logické, ale jen do té chvíle, než jsme na tom zeleném ostrově v Atlantiku stanuli. Probudili jsme se do ledového rána na travnatém plácku vedle auta. Kousek od nás pleskají o kamenité pobřeží vlny. Za protějšími ostrovy se rodí nový den provázený křikem rybáků a racků. Jsme ve Skerries. Do Dublinu jsme včera přiletěli po tmě. Půjčili jsme si malý sportovní Rover a za volantem na straně spolujezdce jsem uvízl já. Po opačné straně silnice jsme nočním provozem nejistě vyrazili hledat nocleh severním směrem někam k moři. Vylézám ze spacáku a jdu si do auta pro dalekohled. Tento rok jsem se po dlouhé odmlce vrátil k ornitologii a Irsko jsem si nadělil tak trochu jako třešničku na dortu svého návratu. Birdwatcherská horečka mě pohltila během několika minut. Za zády nám v odpadkovém koši kramařili racci stříbřití (Larus argentatus), nad mořem lovili rybáci severní (Sterna sandvicensis) a ve vlnách se potápěli kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo). Na kamenech v dosahu vln postávalo hejno třiceti kameňáčků pestrých (Arenaria interpres) společně s kolihami velkými (Numenius arquatus) a ústřičníky velkými (Haematopus ostralegus). Při pozornějším pohledu jsem si všimnul mezi vlnami nenápadného alkouna úzkozobého (Uria aalge) v prostém šatu a nad námi několikrát přelétl buřňák lední (Fulmarus glacialis) a racek mořský (Larus marinus). Malebné, lesy zarostlé údolí Glendalough, které navštěvujeme, obýval kdysi v šestém století keltský světec Kelvin, který tu založil několik klášterů. Dno údolí zdobí kromě dvojice jezer i pozůstatky kamenných staveb. Ve vyšších partiích vodou nasáklých rašelinišť jsem zahlédl sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Kamenné ruiny, pozůstatky hradů a stavení lze najít téměř v každé druhé zahradě. Mimo ně provokují naši představivost tajemné dolmeny, menhiry a kamenné kruhy. Nás ale nejvíce láká mořské pobřeží. Zvláště pak divoce rozeklané západní pobřeží vybíhající do Atlantiku poloostrovy Beara, Iveragh a Dingle. Zde se také nacházejí nejvyšší hory Irska, které o několik metrů přesahují výšku 1 000 m n. m. Převážnou část vnitrozemí pak vyplňuje centrální irská nížina. Počasí je příjemné. Dny s lehkými deštíky střídají prosluněné dny babího léta. Rozhodně to tu nepřipomíná podzim. Jsme na jihovýchodě ostrova. V Youghalu pozoruji daleko nad mořem lovit tereje bílé (Morus bassanus). Do
vody se vrhají střemhlav ze značné výšky. Těsně nad vodou natáhnou křídla za tělo, přitáhnou je k sobě a zmizí pod hladinou. Mezi kameny podél vody poskakují nejčastěji lindušky skalní (Anthus petrosus). Nadšeně vše zapisuji do deníku. Městečko Ross Carbery leží v deltě říčky ústící do mořské zátoky. Je po odlivu a její dno je obnažené. Kolegové se o ornitologii nezajímají a tak tu teď sedím na břehu a nadšeně zírám kolem sebe. Krom všudypřítomných kolih velkých, kterých je tu asi stovka, můžu vidět stejné množství vodoušů rudonohých (Tringa totanus), asi padesát břehoušů černoocasých (Limosa limosa), vodouše šedé (Tringa nebularia), jespáky obecné (Calidris alpina), kulíky písečné (Charadrius hiaticula), ale také trojici volavek stříbřitých (Egretta garzetta) a několik stovek racků žlutonohých (Larus fuscus). Prostě další místo hodné zaznamenání. Členité útesy západního pobřeží jsou rozbrázděny množstvím zálivů, zátok a ostrůvků. Pro svou malebnost je tato část Irska jednou z turisticky nejvyhledávanějších oblastí. Jen kdyby tu nebyly ty všudypřítomné kamenné zídky a ploty ohraničující soukromé pozemky. Díky nim se téměř nikam nedá dostat. Když zastavujeme u městečka Crookhaven umístěného na úzké pevninské šíji, svítí slunce a vše kolem je neodolatelně fotogenické. Chceme-li se projít k nedaleké strmé skále čnící z moře, musíme šplhat po samé hraně útesů, protože až sem dosahuje oplocení. Odměnou jsou nám kavčata červenozobá (Pyrrhocorax pyrrhocorax) křikem připomínající naše kavky a kormoráni chocholatí (Phalacrocorax aristotelis) posedávající na kamenných ostrůvcích mezi houpavými mořskými vlnami. Podél útesů opět plachtí buřňáci lední a daleko od břehu loví terejové. S tím, jak postupujeme dále k severu a s ubíhajícími dny, se počasí mění. Je chladněji, často prší, ale pořád to není ten podzim poletujícího barevného listí, na jaký jsme se těšili. Tráva je svěže zelená a jen výjimečně potkáváme stromy s nažloutlým listím. I přes svoji relativně severní polohu má Irsko velice mírné klima se zimními teplotami kolem 5°C. Často tu prší, více na západním pobřeží. Před námi jsou Cliffs of Moher, monumentální 250 m vysoké strmé útesy. Na vlnách hluboko dole se odráží slunce, z nich vystupuje nevysoká osaměle stojící skalnatá věžička. Místy
Nejznámější část irského pobřeží - až 250 m vysoké Cliffs of Moher. Útesy jsou poseté stovkami hnízd mořských ptáku tvoří nejvyšší místa břehu převisy. Kolem skal poletují desítky buřňáků ledních a na skalách jsou patrné stovky hnízd. Následuje pustý, divoce vyhlížející poloostrov Connemara. Poté, co pronikáme trochu do vnitrozemí, dostává krajina kolem takový ráz, jak jsme si dříve představovali Irsko. Nízké kamenné vyvýšeniny jsou obklopeny rašeliništi, jezery a dlouhými prsty mořských zálivů. Silnička se proplétá rašeliništi. Ploty zmizely, žádné farmy. Jen hromady odrytých kousků rašeliny se suší u krajnice a v dálce vystupují Maumturk Mountains. Vše zalévá svým svitem slunce. Fouká stále prudký vítr. Na jezerech se dělají vlny s bílými hřebínky. Občas propluje kolem mrak z něhož visí déšť. Chvílemi se objeví nad vyhloubenými obdélníky odtěžené rašeliny duha. Je tu úžasně. V Portsalonu snídáme na pláži svítící v ranním slunci zářivou žlutí. Lemovaná je skalisky porostlými za odlivu chaluhami a řasami. Hladina je téměř klidná, ale při zesilujícím větru na ní rostou až půlmetrové a později ještě větší vlny. Mezi nimi se pohupuje hejno asi padesáti samců kajky mořské (Somateria mollissima) vyparáděných v zimním šatu. Při troše pozornosti objevuji na hladině i svatebně vybarvenou potáplici malou (Gavia stellata), dvojici samců morčáka prostředního (Mergus serrator) a alku malou (Alca torda) přepeřenou do zimního. Zvláště patrný je její silný vysoký zobák, jinak je zbarvením velice podobná alkounu úzkozobému. V nejsevernějších částech ostrova se déšť už stává pravidlem. Provázejí jej silné poryvy větru. Po 24 dnech a 2 000 mílích se vracíme zpět do Dublinu. Poslední noc v kempu. Slunce sklouzává k obzoru. Poslední procházka po pláži, křik racků a poletující hejno kulíků písečných na hranici vln. Lasturky křupou pod podrážkami a přes všechny vrstvy oblečení proniká ledový vítr. Následující den odlétáme. Birdwatcherská třešinka letošní sezóny se vydařila. Pod námi mizí stále zelený ostrov, kde nemají podzim. Alespoň ne takový, na který jsme zvyklí u nás doma. Text a foto Robert Doležal
Ročník XII/Číslo 1. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Stránky pro děti připravuje Václav Bartuška.Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.
SPOLUPRACUJÍCÍ
ORGANIZACE
