Nukleární úder 2010 První reakce: Jsme Židi a zdrávi! Nekrouš, Justy, Behemot. Dawen: Jsem čistý a je mi zima, civilizace je divná Cheky: Připadám si jako kdybych celé týdny chytal do náruče gumové atomové pumy na polygonu v Bikinách. Druhé reakce: Chekotay: Díky tomu, že se mi Henry při vražedném útoku "podepsal" ostrým klackem na lýtko naštěstí necítím žádná komáří píchnutí ani popáleniny. ::rock Přijeli jsme do Brna a z hrnčířské mžourali dvě stě metrů zpátky na Pionýrskou, kde je digitální teploměr, zda na něm je 28°C, nebo 38°C. Prohlásil jsem, že to bude asi 28, protože na 38 je tady dost chladno... a pak mi došlo, že pokud bylo v Pekáči 50°C, tak mě teď nějaké třicítky nevzruší... :D Pak dojel Morty a dal celému srazu korunu - podíval se na nebe a vykřikl "Toto je mrak?! To jsem teď tři dny neviděl!" Jinak lituju, že jsme nestihl vyrobit a vyzkoušet vlastně nic z toho, co jsem měl v úmyslu, ale ten myslivec nám prostě udělal pořádnou lajnu přes rozpočet. Soudím, že všechny zlé chvíle byly zapříčiněny tím, že jsme ztratili posvátný volant. :x Jinak teda Pesus obohatil mé znalosti techniky zvracení (Rozsévač, aneb "Padni, kam padni!") a ta chvíle, kdy si Henry Storm vyrobil v záhybech spacáku nádherná azurově modrozelená alpská plesa má také svou poetiku. Nebo ten Pesusův hrdinný boj s motorkáři - to byl výkřik odvahy a odhodlání tváří v tvář brutální síle motokrosu! :-D Nikdo se mě nesnaží zabít, jsem ve stínu, ve vodě není nadrobený Behemotův chleba, Tína mě dneska ještě neurazila a zatím to nevypadá, že bych se namočil do nějakého svrabu, hm, začínám si připadat divně! :-D ::rofl Justy: Něco jsem chtěl sesmolit už včera, ale upadl jsem do hlubokého spánku, který trval bezmála dvacet hodin i přesto, že jsem si ve svém miniaturním pokoji jenom udělal kus místa mezi všemi bágly, hadry a zbraněmi. Takže - letošní NÚ byl skvělý. Bardzo fajny kolektyw (spousta úžasné slovenštiny, maďarštiny, ostravštiny a jejich hybridů), nemrtvý Henry Thorn, botanici a botaničky sršící praktickými znalostmi využití květeny, perverzní Pissus, Waikiki se železným břichem, Toudi sršící pro změnu čepelemi a anglickým humorem, vlastně víceméně všichni. :-D Pesus: zatím by krom Tíny měli všichni napsat svejma slovama svůj report z akce ::ano já jsem spokojen ač mi to chvilkama přišlo jako kempování u vody :-D mělo to něco do sebe pájům vytuněnej Famas,Czekyho vytuněná puško-energo,tento a tamto brokovnice a Tína mě celkem překvapila tím kvérem co měla P 99 Behemotova střelba do mé pravé půlky řiti "Toudi ty jsis přivez celej svůj obývák co?-závidíš pesus co?" ::lol Necro skoro nebyl vidět viky zjistila jsi jakej to je ořech? Hanka by měla získat nějakého bobříka za to dřevo Henry Thorn oscara za svůj herecký výkon-"opilej nájezdník trpící halucinací" ::ano ::lol ::lol ad:překvapilo mě oregáno rostoucí ve volné přírodě Reporty: Cheky: Něco jako můj report... Den (-1) a 0
Stěhování Viky trvalo až do půlnoci, kdy jsem se konečně dostal do postele a ráno už jsem svištěl na osmou k Viky, že tak v devět pojedeme všichni Toudiho autem. V devět přijeli Toudi, Morty a Hanka z nákupů, tak jsme jim jen přihodili naše batohy a jeli vlakem. To bylo moudré, neboť EC bylo klimatizované. V Praze to byl málem teplotní šok, ale na Masarykáči jsme zase nastoupili do Elefanta a ten byl opět vychlazený. Po příjezdu jsem tasil nožík pro případ, že by na nás Dawen číhal za bukem, ale za chvíli mi volal, že je v následující zastávce, tak jsem jej poslal nám v ústrety. Během pochodu přes Hleďsebe (I. díl) nám volala Hanka, že kde jsme, že oni právě přejeli přes most. Protože široko daleko je jediný most, stačilo se nám otočit a zamávat na ně. Poslal jsem tedy Toudiho pro Dawena a tomu oznámil, že si pro něj jede modrý favorit. Dawen si skutečně modrý favorit stopnul, ale ne ten Toudiho. Vyrazili jsme po cestě za závorou nahoru, ale tam Toudi bohužel potkal nějakého frajera, který jej poslal zpátky. Pěchota tedy pokračovala dál a Toudi jel k Pesusově práci, kde býval další vjezd. Po příchodu do prostoru Starého tábora jsme se chvíli jen povalovali, pak mi Toudi volal, že průjezd je zahrazen, tak jsem šel za ním zkontrolovat to. Skutečně, cesta byla neprůjezdná. Toudi parkoval u odbočky k MERU, kam za chvíli dorazil Justy. Necro se vysypal z auta a objímal nás, šťasten, že žije. Po kouřové jsme sjeli dolů a znovu zkusili závoru, byla otevřená, tak jsem poslal kolonu vzhůru (za stálého skřípání odíraných spodků aut) a sám si vykročil bokem na průzkum. Našel jsem eventuální nouzovou ústupovou cestu, jahody a nějaké suchohřiby a utahaný se vrátil do tábora, kde jsme začali kosit trávu, vyplevávat máčku ladní a vystříhávat křoví. Toudi stavěl latrínu a Dawen mu pomáhal, asi oba vzali ten vtip o stavbě latrín vážně. :) Tábor chvílemi připomínal archeologické vykopávky. Slunce zapadlo, Viky šla spát, komáři vstali. U ohně to ale nebylo tak zlé. Behemothovo víno jsme prohlásili za vskutku nízkoalkoholické - "To nemá ani 4%!" - a pak se z něj solidně opili. Napřed jsme si vyprávěli vtipy, pak recitovali básničky a zpívali, pak připravili útok na Tibet a následné pálení yakovice. Sof a Morty se napřed dlouho hádali, zda je lepší Prešov nebo Košice a pak se oba překlopili do křoví, že z nich čouhaly jen boty. Pak jsme šli spát. Viky se přestěhovala k Toudimu do stanu, já se zachumlal do Toudiho spacáku, který mi však nešel zapnout, no neva. Komáři chvilku bzučeli, ale měl jsem venku jenom zuby, tak toho nechali. Ještě jsem slyšel, jak Behemoth našel pod spacákem kus plechu a vyhodil ho bokem. Ráno se ukázalo, že tím odkryl mraveniště, a skoro bych řekl, že si v něm pak Justy ustlal. Ještě zbývá napsat, jak to bylo s tím odchodem svědivé bandy. Svědění kůže se projevovalo nějakou dobu po odchodu z vody a návratem do vody se zase mírnilo, takže první postižený jsem byl asi já, ježto jsem vylezl první. Po obědě mě začala svědit kůže. Řekl jsem si, že je asi hodně vyschlá a řádně si ji namazal opalovacím krémem. To situaci ještě zhoršilo. Když jsem se se svým problémem svěřil Tíně, ochotně mi nabídla své utírací kapesníčky, za což jí ještě jednou děkuji. Já: Provedeme párový test! Tína (okamžitě): My dva se k sobě nehodíme. Já: Ne, já myslel, jako že si otřu půlku těla a druhou ne, abych viděl, zda to má signifikantně pozitivní efekt! Po chvilce zuřivého utírání se vaginálními kapesníčky (utřel jsem se celý) jsem smutně konstatoval, že to moc nepomáhá, vlastně jen dokud jsem byl vlhký, pak bylo vše při starém. Napadlo mne ještě odmastit se alkoholem nebo benzínem a pak zpětně zamastit dětským olejem, leč to nebylo proveditelné. Seděl jsem tedy ve stínu a tiše svědil. Ukázalo se, že Peri je také na pokraji šílenství. Necro přiznal svědění, ale bylo mu to jedno a raději šel spát. Abych zjistil příčinu, optal jsem se dalších koupaných, zda je něco nesvědí, dostalo se mi záporných odpovědí. Po chvilce jsem již nemohl svědění vydržet. Nejbližší zdroj čisté vody byl až Tínin pramen, rozhodl jsem se tedy vyrazit. Peri šel se mnou. Hnáni naději a zoufalstvím a svrabem, uháněli jsme v největším vedru a poté, co jsme ze sebe setřeli veškerý opalovací krém. Konečně Tínin pramen! Kolena se mi podlamovala strachem, že z naděje nebude nic, že se mé doufání změní v tvrdou jistotu nekonečného svědění... Do půli lýtek v ledové vodě jsem se vydrhl tak, jako ještě nikdy, ani tehdy, když jsem se polil kyselinou sírovou. Peri málem zmrzl.
Po očistě jsme chvíli čekali ve stínu břízek. Chtěl jsem zjistit, jestli se svědění nevrátí po uschnutí. Pokud ano, pak zbývalo již jen jediné - umyvadélko v hostinci. Pokud by se zmírnilo trochu, tak bych se vykoupal ještě raz. Ukázalo se, že svědění skoro zmizelo - ne úplně, ale dalo se to nyní snést. Vydali jsme se na pochod zpátky. U újezdu, v borovém lese, jsem pochopil, že teplota v Pekáči musí jít přes 40°C a že není na světě síly, která by mne donutila se tam vrátit. V kapse jsem našel propocené kilčo, tak jsem pozval Periho na malinovku. Zamířili jsme do Hleďsebů - II. díl a po vyčerpávající chůzi na žhavém asfaltu dorazili ke knajpě. Na zahrádce jsem zahlédl plešatce v košili AČR - To je Necro! Co tady dělá? Ukázalo se, že jsme narazili na předsunutou hlídku vyslanou pro zásoby vody. Vypili jsme nějaké malinovky a nakoupili zásoby piva. :) Pak jsme se vrátili kolem Pesusárny zpátky do tábora. Toudi šel mezitím do auta. V táboře jsme zjistili, že zbytek koupací čety také začal svědit, ale protože to nebyli až takoví zálesáci jako my, šli se vycákat do umyvadla rovnou. Takže tak to bylo, a ne jinak. Jo a paní v knajpě byla moc hodná, ale její slova o tom, co už jí ta hospoda, na nás dolehla na druhý den, kdy bylo tragicky zavřeno... Můj a Tinin report z NÚ (krapet delší). Report – Nukleární úder 2. – 4. 7. 2010 – Nelahozeves Den prvý - příjezd Páteční příjezd jsme stihli dle plánu a ještě za světla. Nutno zmínit, že jsem počítal s hodinovým blouděním a opravdu – poprvé v Praze, kde nejenže neumějí postavit kanály, ale ani EXIT Úžice, podruhé za Prahou, kdy jsme minuli odbočku na Kralupy nad Vltavou a udělali si výlet do ústeckého kraje. V Nelahozevsi nás vyzvedli Toudi s Vencou partizánem, ukázali cestu až na parkoviště, kde Toudi prozíravě nechal svého Favoše a přesedli k nám. Důvod jsem pochopil záhy, kdy po mně chtěl, ať vjedu na cestu, která přes větve stromů nešla téměř vidět. Vjeli jsme tam. Sbohem laku. Nazdar škrábance. Cesta byla hotový tankodrom, drhli jsme ze všech stran, ale auto – zdá se – přežilo. Na místě nás přivítali Brahmíňané a Pesus mi strčil do ruky překvapivě kladívko. K čemu mi je, jsem zjistil až u stavění stanu, když jsme se s Toudim snažili zatlouct kolík do země tvrdé jako beton. To už jsem ho samozřejmě neměl, protože jsem se ho rychle zbavil předáním Henrymu. Přijeli jsme jako poslední, takže místo na postavení stanu nebylo z těch přepychových, ale byla to rovinka a kamenů bylo míň jak tisíc. Dawen nám dokonce přinesl v ešusu Toudiho špagety, mňam. Stan stál, ještě jsem ven vytáhl celtu, na které budu spát já, a vzal flašku Chlastu a vyrazil k ohni. Díky termotašce a kopě ledu se nám podařilo přivézt na místo vychlazený radegast. Ten byl pak za odměnu přerozdělen mezi Justyho (za perfektní etikety), Toudiho (bez jehož navigace bychom stanovali v Roudnici), Chekyho (za organizaci NÚ) a Pesuse (za poskytnutí prostoru) – každý dostal po dva handgranáty, ačkoli Pesus ten svůj téměř ihned vyhodil na hromadu dřeva, kterou pak neohroženě pořezal Justy („Justy, neřež to dřevo, blil tam Pesus!“ Justy se zastaví a s otazníkem v očích se podívá na skupinku zvolajících. „Né, v pohodě, tam neblil,“ ozve se. Justy pokračuje v řezání. „Ale o tři metry níž už nechoď!“ se smíchem zvolá jedno z MB děvčat. Později vyšlo najevo, že Justy stejně nerozuměl.) Pro navázání lepší atmosféry a prolomení ledů jsem přivezl zásobu (slovy dva kusy) originál Rotgutů (čti Napoleon). Vybaven plechovou štamprlí na řetízku od špuntu do vany jsem postupně obešel všechny přítomné (téměř) se slovy Justy (Henry, Dawene, Perry, Behemote, Venco, Sofe, Cheky atd…) máš tady hovor. Tolik spojení co ten večer naše telefonní ústředna ještě nespojila. Každý se zeptal: „Co to je?“ a každému jsem řekl: „Napoleon“. „A tak to si dám,“ zaznělo pak většinou. „Fuj, to je hnus,“ bývala pak další slova. Nicméně do hodiny byla první láhev prázdná a Henry Thorn spal. Načli jsem druhou láhev. Studené pivo došlo. V hovorech nastala špička. Zapíjíme z jednoho ešusu. Shání se zubní pasta do ucha Henryho Thorna. Pesus přichází s alternativním řešením. Pasty prý netřeba, vystačí si s vlastními zdroji. Nicméně pak se mu HT zželí a pouze ho přikryje něčí blůzou. Tina a její nový kamarád Pesus („Helé Tíno, tobě ty kozy s večerem něják porostly“) učarovali komandéra natolik, že jim jako prezent daroval uřezanou kadeř svých mastných vlasů. Tina prohlásila, že z nich nadělá čekotajlíky. Což mě přivádí na myšlenku, že Necra jsme první večer téměř neviděli. Při cestě ze
svého stanu k ohništi Tina nešťastně upadá (při chůzi mluvila) a raní si nohu. Justy odborně ošetřuje místo 5 cm od šrámu. Zábava je v plném proudu. Unaven z neustálého telefonování schovávám půl láhve na zítra (dle rady již 2x zvracejícího Pesuse) a odcházím také zvracet. Usínám spánkem spravedlivých na celtě před stanem. Další dění znám jen z doslechu a z vyprávění v onom čase dosti opilé Tiny. „Byla jsem odnesena Chekotayem a Justym do svého stanu, ačkoli pařba u ohniště byla v plném proudu. Ale já věděla, že noc je ještě mladá a přiběhla jsem zpátky volajíc ‚Vy paříte beze mě!´ a na víc už si nevzpomínám.“). Z dalších zdrojů (Chekotay) jsem se dozvěděl, že si s Justym čistili zuby a Tinu odnesli, protože neustále rušila jejich snahu jít spát. Den druhý – botanická výprava a sluneční peklo Ráno nás vzbudil příjezd tatry s cisternou. Přijela si pro vodu z jezírka. Nepřejela mě. Pesus uhýbá s autem. Posléze hraje stínové divadlo s maňáskem na Tinině stanu. Tina nemá kontaktní čočky a patrně jenom proto nevidí nic. Pesus schovává maňáska (šaška, kašpárka, …) a zklamaně odchází. Ačkoliv je asi sedm hodin, slunko strašně pere. Voda je teplá jak chcanky. Přesto jí pijeme litry. Naštěstí máme dovezenou (Behemot: „Justy, máš ještě tu tabletu?“ Justy: „Proč?“ Behemot: „Udělal bych další pětilitrovku té vody.“ Justy: „Ty piješ tu z jezírka?!“ Behemot: „Jasně, je výborná.“ Tina se krátce předtím baví s Pesusem – shodují se, že až snad na Waikiki čůrali do jezírka úplně všichni koupající se.). Nějak se nám nechce snídat. Balíme se a jdeme na průzkum organizovaný Chekotayem. V táboře necháváme jednu vysílačku a druhou bereme s sebou. Složení výpravy je následující: Chekotay, Dawen, Justy, Paja, Perry, Tina, Toudi, Viky, Waikiki. Průzkum se brzy mění v botanickou vycházku. Dozvídáme se spoustu nových informací, třeba… nebo… a taky… ehm. Měním názor a vytahuji lovecký salám. Snídáme. Dají si všichni. Stejně tak sušenky, které jsem našel ukryté v zamčeném mrazáku nájezdníků. Paklíč 60%. Z první zastávky zjišťujeme, že Justyho nové auto příliš prozrazuje tábor. Informujeme o tomto faktu vysílačkou ostatní. Kontrola latríny ve starém táboře vlévá novou krev do žil Toudimu a Chekotayovi. Pokračujeme dál do území označeného cedulí Zákaz vstupu. Vesele se u ní fotíme. Všude je cítit metan. Sbíráme třešně. Chekotay nachází pramen. Velmi skromně odmítá pojmenovat ho po sobě („Tíno, nevadilo by ti pojmenovat ho Tínin pramen?“). Načež zapůjčeným plecháčkem prohlubuje jeho výron. Čekáme, než Chekotay s Justym vykopou pramen, a debatujeme ve stínu. Útočí na nás pičorky. Podle Dawena je to kloš jelení, podle Justyho klíšťata. Pokračujeme dále, až se začínáme ptát, jestli je to ještě daleko (Chekotay: „Už je to jen kousek.“ Viky: „Pro někoho, kdo se právě vrátil z Bílých Karpat.“). Ani nevím jak, najednou jsme na cestě zpátky. Informuje o tom Toudi, když se ho ptám, jak se budeme vracet („Tuná je ta cedul‘a, u ktorej ste sa fotili.“). Navrhuji společné foto. Dle veselých úsměvů na něm soudím, že všichni jsou stejně nadšení jako já. Zpátky jdeme zkratkou, aby nás nešlo vidět. Chekotay s Pesusem konzultuje polohu přes vysílačku (Pesus: „Jaká je vaše poloha?“ Chekotay: „Já se opírám o strom, ona klečí.“). Návrat je famózní. Zjišťujeme, že ačkoliv se celou dobu naší nepřítomnosti snažil Henry Thorn pomocí dvou dřívek zapálit oheň, tábor není v plamenech. Oheň zapaluje Morty zapalovačem. Intermezzo1: koupání. Horko je nesnesitelné. Stín neexistuje. Mrak taktéž ne. Nejvyšší strom měří jako já. A má průměr Mortyho kotníku. Když už jsme u Mortyho, nedá mi to nezmínit se o skvělém biologickém objevu, který učinil (Morty popisuje, jak se mu po úderu do kolene uvolnilo do celého těla morfium a jeho to učinilo šťastným. Tina pochybuje. Justy zpochybňuje. Morty je stále šťastný, pouze zaměňuje morfium za mortium. O endorfinech a adrenalinu nepadne ani slovo.). Většina tábora se rozhodně ochladit v místním metanovém jezírku o hloubce 30 cm. Je to super. Pesus objevuje až úplně vzádu za rákosím čistou a hlubokou vodu. Většina tábora ho následuje a rochní se. Horko je rázem trochu snesitelnější. Nekoupou se jen Slováci a Tina (prozíravě). Po koupání vyhládne. Venca partizán s Evou pečou kuře. Kurevsky dlouho. My s Tinou si přihříváme guláš. Stačí ho nechat chvíli na slunci. Behemot vaří vodu na špagety a u toho se koupe. Zatímco se mu vyvaří všechna voda, špagety se na slunci uvaří samy. Henry připaluje vypůjčený ešus. Část tábora usíná. Intermezzo 2: drbání
S Tinou drbeme celý tábor. Přivoláváme sofa, ať se přidá. Viky chodí po táboře a potichu se ptá, jestli nás nesvědí celé tělo. Krom těch, kteří se koupali až úplně vzádu v čisté a hluboké vodě, nikoho nic nesvědí. Možná Pesuse, ale ten spí a ze spaní se škrábe. Chekotay, Viky, Necro, Hanka a Toudi odchází do hospody. Prý pro vodu (vrací se s pivem). Snažím se vybudovat přístřešek, ve kterém by byl stín. Částečně se mi to daří přesunutím tuny jako kámen tvrdé zeminy okolo tyčí. S Tinou se snažíme usnout, ale přístřešek přiláká Mortyho. Během pár chvil se v kousku stínu tísníme také se Sofem, Behemotem a drbajícím se Henrym. Ten si půjčí náš hrnek a vodu. Na oplátku po sobě nechává špinavý ešus a boty. Přístřešek se pod náporem větru bortí na Sofa. Sof drží přístřešek vlastní hlavou. Provizorně ho zlepšujeme. Situace se opakuje v pravidelných intervalech. Morty se Sofem přijímají od Tiny jako dárek čokoládové tyčinky. Morty povzbuzen mortiem (do něčeho se praštil) odvážně konzumuje tyčinku jako první. Tyčinka v 50 stupních vypadá jako něco, co chtěl Pesus namazat Henrymu na uši. Drbající se část tábora odchází umýt se do hospody (Behemot aka Behemont: „Mě nic nesvědí. Může za to ta ostřice. Já se jí vyhnul.“ Ve vodě pak tráví další část dne.). Vytahujeme airsoftky. Morty je nadšený. Střílíme na láhev. Tina vystřeluje hlaveň glocku. Láhev je svině a odolává naší snaze trefit ji. Shledáváme střílení jako příliš náročné v 50 stupních a nahrazujeme tuto zábavu jednodušší verzí hry Zasáhni láhev, a to hrou Tref Justyho kamenem. Já u toho nejsem, vymýšlí Tina, realizuje Morty se Sofem. Netrefuje se ale nikdo. Justy se budí a zapojuje se do hry. Měníme proto pravidla na házení žabek do vody. V různých variacích pak Tref kamenem kámen, Tref kamenem láhev a Tref kamenem žábu. Netrefujeme nic. Justy vytahuje kalacha. Venca partizán trefuje kámen a láhev, žábu mezitím chytá Sof do dlaní. Morty střílí jako Bůh. Vrací se hospodská výprava. V pet láhvi přináší čepované pivo. Přesouváme se od airsoftek k ostrým zbraním. Justy na celtu rozkládá celý svůj arzenál. Morty je jako dítě v cukrárně. Při manipulací se zbraní by postupně zastřelil mě, Chekotaye, Tinu a Hanku. S Tinou raději odcházíme. Posíláme za sebe Pesuse, který pak zvládne sborku 58 za víc než tři minuty. Vracejí se drbající se. Osprchovali se v umyvadle a už je nic nesvědí. Donesli vodu. Henry ji nechává pod naším přístřeškem. Ešus ani boty si (po výzvě „Henry, nechals nám tu bordel!“) neodnáší. U ohniště: Nejmenovaný využívá Behemotovy nepřítomnosti a vyjídá mu z fazolí maso. Behemot následně obviňuje Tinu. Tina argumentuje, že nejí maso a uraženě odchází. Děvčata odchází hledat, sekat a nosit dřevo. Hoši si stále hrají se zbraněmi. Budí se Pesus. Z levé nohy, která byla při spánku na sluníčku, má spálený škvarek. Jdeme s Tinou pomoct holkám se dřevem. Zjišťujeme, že Henry Thorn mezitím skácel celý strom. Pomáhal i Toudi. Tina vezme dvě větve a já se chytnu Henryho stromu a se slovy „Aby se neřeklo…“ táhneme vše k táboru. Tina s Henrym vzpomínají na seriál Xena, Tina je hrdinná amazonka Gabriela a Henry Joxer Veliký. Henrymu se to příliš nelíbí, vrací se proto k oblíbenému seriálu Star Gate a k již známým charakterům doktorky Frejzrové a Deniela Žaksona. Já se nezapojuju. Po cestě potkáváme bandu motorkářů na čtyřkolkách. Pesus proti nim hrdinně bojuje beze zbraní a bez šatů. Motorkáři dlouho nevzdorují. Večeříme. Behemot aka Behemont vaří špagety na paprice. Zkouším. Jsou výborné. Nicméně opékáme klobásky. Ptám se Tiny: „Dáš si taky?“ Tina: „Nemám hlad.“ „ O.K., udělám si dvě.“ Když je mám hotové a první snězenou, Tina mi sní druhou. „Kurňa, maďarské už nemám.“ A opekám si šunkovou. Respektive čekám, až se mi uvolní vidlička. Na té si zatím Perry opéká Toudiho slaninu. Toudiho slanina uzdravuje Pesuse, kterému se udělalo zle po teplém rumu s colou (teplej rum pil, i když potom blil). Daří se mi uhlídat klobásku před hladovým kokršpanělem na rozdíl od včerejších špaget. Venca partizán na žádost Chekotaye vytahuje kytaru. Já, Tina, Venca a Eva zpíváme. Chekotay, Justy, Morty, Sof a spol. vytváří kroužek u vody. Vytahuju půl láhve Napoleona. Všichni ho znají z předešlého večera. Přesto každý přijme hovor. Půl láhve nám dlouho nevydrží. Henry pije všechno, co teče. Dostávám od Justyho teplé, ale dobré pivo. Tina přichází s citrónovým berentzenem. Nalévá Waikiki a Dawenovi a připojuje se k hloučku, který se mezitím rozrostl o už nevím koho všechno. Všichni pijí pivo. Jenom Henry k tomu popíjí okenu. Nutí ji kdekomu. Pravděpodobně neúspěšně. Okena dopita. Justy vytahuje vodku, zelenoju marku. Netvářím se nadšeně, nicméně konzumuji. Překvapivě teplá vodka není špatná. Chopí se jí Henry. Nutí ji Justymu se slovy: „Ty jsi voják, ty jsi postradatelný, dej si! To je nějaká vodka, nějaká dobrá!“ Justy namítá, že ví, že je to jeho vodka. Henry nereaguje. Henry je v ráži. Střídavě usíná a probouzí se. Dožaduje se dalšího Rutgutu. A Mortyho baretu, který má tou dobou na hlavě Tina. Henry pije vodku. Bije se s Tinou.
Bije se s Chekotayem. Domlouvám mu. Odcházím konzumovat citrónového berentzena. Pijeme ho se Sofem, Perrym, Dawenem a Waikiki. Pesus spí. Morty má svou veselou chvilku. Přesouvá se k nám a pomáhá nám s berentzenem („Morty, dáš si betentzena? Morty: „Muhehe, chrch.“ „Bereme to jako jo.“ Morty: Hihihi.“). Henry usíná. Henry se probouzí. Bije se s Tinou o baret. Domlouvám mu podruhé a vracím se k berentzenovi. Tina je zraněná, medik Justy za asistence Behemota a Chekotaye ji odnáší ošetřit do Chekotayova stanu. Henry se plazí vykoupat. Henry se topí. Dawen ho zachraňuje. Perry říká: „Nedávejte ho na ten svah, když spí. Skulí se do vody a utopí se.“ Chekotay, Justy, Dawen a asi Waikiki odnáší Henryho na svah. Perry mi svěřuje svou obavu o spacák. Nabízím mu nocleh na své celtě. Prozřetelně přesunuje všechny své věci včetně spacáku na mou celtu. Henry Thorn si pozvrací spacák. Dopíjíme berentzena. Po návratu z ambulantního stanu atmosféra houstne, přesouváme se na mou celtu. Sviňák Henry krade Necrovo črdonej. Je perfektní. Na celtě jsme já, Tina, Sof, Morty, Perry, připojuje se Venca partizán s Evou, probouzí se Pesus, na chvíli přichází i Behemot. Dawen s Waikiki obsazují Mortyho stan. Podle jeho slov druhý den zatloukali (není to přesná citace). Pomlouváme Pesuse. Zjišťujeme, že Venca partizán mu byl na svatbě. Přeme se o Pesusův věk. Netušíme, že Pesus celou dobu nespí a poslouchá. Do pře se zapojuje se Pesus. Pomáhá nám s Henryho črdonej. Morty si nevzal spacák. Jsem vyslán zkontrolovat Dawena a Waikiki ve stanu. Jsou tam. Črdonej došlo. Vracíme prázdnou láhev Henrymu. Henry svítí jak vánoční stromeček. Venca s Evou jdou spát. Jestli s námi byl Behemot, tou dobou už s námi není. Jdeme spát taky. Morty nemá spacák. Dostává Tininu blůzu a mou deku. Tina předvádí stínové divadlo ve stanu. Všímá si toho jenom Sof. A ujišťuje Tinu, že není nic vidět. Usínám. Druhý den se pak dozvídám, že Morty chrápal. Den třetí – odjezd Vzbudí mě horko. Na hlavě mám omotaný svetr. Všichni už jsou vzhůru. Zjišťuji, že s námi na celtě spal i Morty, nevím proč, ale ráno mě to udivuje. Perry hledá mobil. Po dlouhé době ho nachází ve své kapse. Balíme se. Dávám nějaké klobásky na oběd nevím komu, asi Dawenovi („Vaříme česnečku, nemáte nějaké maso?“). Přidává je do jídla. Za stanem nacházím korek a etiketu črdonej. Vyhazuji (Necro: „Vy hajzli, vy jste mi vypili víno!“). Startuji auto a na chvíli pouštím Hey, posléze Landu (to, co se ukázalo jako nemoudrý krok, viz Tinin report ze zpáteční cesty). Jsem sbalený. Pesus si ode mě půjčuje siga (airsoftku) a chodí s ní po táboře a střílí. Začíná se balit Toudi. Tina s Perrym pomáhají. Nicméně Tinu stále vidím s rukama založenýma. Ale prý pomáhá. Nudím se, dávám Tině nafouknout balónek. Henry Thorn zvrací. Má tygrované trenky. Dávám Henrymu léky na žaludek. Henry zvrací léky na žaludek. Tina přivazuje balónek k Toudimu favošovi. Durex praská. Dopíjíme vodu a čekáme na balícího se Behemota. Henry se omlouvá a ptá se, co dělal včera v noci. Když se to dozví, smutně odchází zvracet. Jsme sbaleni. Část tábora odchází pěšky na shromaždiště (hospoda) a my řidiči v koloně vyrážíme na tankodrom. V táboře „zapomínáme“ Henryho Thorna. Cesta je lepší než prve. Zastavujeme před padlým stromem. Zjišťuji, že nefunguje ruční brzda. Toudi vytahuje sekyrku a zručně doráží padlý strom. Já, Necro a Pesus odklízíme strom na stranu. Projíždíme. Přijíždíme k zavřené hospodě. Loučíme se s lidmi, co jedou vlakem, a s lidmi, kteří jedou s Justym. Následujeme Toudiho na skládku, kde vyhazujeme odpadky. Rozhodneme se pro občerstvení v další, tentokrát nezavřené hospodě. Potkáváme Henryho Thorna. S kufrem. Objednáváme si studený tonic (Henry: „Už se těším, až budu doma a zahraju si Fallouta 3. Nehrál jsem už dva dny.“). Studené pití nám zamotá hlavy. Zmiňujeme mortium. Objednáváme si jídlo (smažák). Je to boží. Dawen vylívá Toudimu tonic do plavek. Je to boží. Toaleta. Je to boží. Henry nás opustil už před jídlem. Nastupujeme a vyrážíme domů. Viz Tinin report. © Paja s pomocí zapisovatelky Tiny, dvou lahví vína a plecháčku Tínin report: Před zpáteční cestou se stavujeme v restauraci, kde se nakažení v sobotu pokoušeli více nebo méně úspěšně osprchovat v umyvadle. Toudi se neohroženě vrhá na toaletu skrytou za červeným sametovým závěsem. Vrací se nenadšeně a všem nám na mobilu ukazuje, jak toaleta vypadá. Objednáváme si pití. Chvíli mlčíme. Jsme okouzleni tím, že existuje něco jako studené pití, které nechutná jako lidská moč, bahno nebo hlen v láhvi. Henry vypadá kupodivu neporušeně. Na nic si
nevzpomíná a začíná mluvit o své povídce do Vemene. Patrně si nevzpomíná na to, že už nám o ní říkal. Nejednou. Rozhovor se stáčí na zvracení a jeho rozmanité techniky, například Proč se zastavovat, když muž zvládne více věcí najednou? nebo Jen jsem si nepatrně odlehčil při přetáčení na druhý bok. Hanka přitom nevzrušeně konzumuje česnekovou polévku. Henry odchází za kamarádkou. Oceňujeme kamarádčinu obětavost. Potom si objednáváme další pití. Pravděpodobně se tím uvolňuje mortium, protože si vzápětí objednáváme i jídlo. Jsme opět okouzleni. Dawen je natolik okouzlen, že vylévá Toudimu do rozkroku tonic. Toudi se směje a prohlašuje, že má na sobě plavky. Pravděpodobně je omámen vyloučeným mortiem. Možná jsou to ale následky návštěvy pochybné toalety. Padne dotaz, zda má na sobě plavky ve stylu Pesuse a všem při vzpomínce zatrne úsměv na rtech. Číšník se na nás směje a ptá se, odkud jedeme. I my se na něho smějeme a odpovídáme, že to nechce vědět. Číšník se nás patrně zalekne, protože se při placení pokouší ošidit sám sebe. Hanka ho na to jako spřízněná pracantka upozorňuje. Je odměněna pochvalou. Když se snaží pochvalu využít k tomu, aby nemusela platit tonic, číšník se jí posupně vysměje. Hanka posmutní, ale aspoň ví, že s poctivostí v životě nedojde moc daleko. Zvedáme se. Tina upozorňuje Toudiho, že mu nesvítí světla. Hanka upozorňuje Tinu, že Pajovi nefunguje ruční brzda. Odjíždíme ve spořádaném dvouautí. Toudi nebloudí, narozdíl od nás při cestě Prahou, kdy se ztrácíme vinou špatného dopravního značení, míjíme exit a pokračujeme do Roudnice. V Praze se z okna před námi vysune něco, co vypadá jako chemlon namotaný na tyči nebo cukrová vata, kterou už někdo ožvýkal. Je to Mortyho hlava, ačkoliv Paja si chvíli myslí, že se jedná o psa. Potom Morty místo chemlonu vystrkuje ruku a Paja si chvíli myslí, že Toudimu nefungují blinkry. Tinu už to po předčasném odchodu ruční brzdy nerozruší. Za Prahou Toudimu ujíždíme. Pouštíme si Landu. První strana končí, obrátíme proto kazetu. Začne hrát znovu první strana. Paju to rozruší a nutí Tinu, aby pustila rádio. Úspěšně naladí Hey. Zrovna hrají Landu. Komentátorka je pravděpodobně Pesus. Je posedlá zapařováním, má přízvisko Zapařená a po každé písni nadšeně popisuje, jak se dneska paří jako psí kulky. Dawen navrhuje zavolat do Heye a dát Zapařené číslo na Pesuse. Jeho nápad je zamítnut jako možnost příliš hrozného spojení dvou ne zcela lidských bytostí. Za Prahou usíná Sof. Paja podezírá Dawena, že usnul taky. Dawen nařčení odmítá a pravděpodobně pod dojmem, že dva bdící stačí, usíná vzápětí Paja. Divoký náraz všechny probouzí. Paja oznamuje, že nám došel plyn. Tina odhalí ve vzdálenosti 50km čerpací stanici s LPG. LPG se na ní snaží načerpat obtloustlý Němec. Čekáme za ním a připadá nám, že Němec s LPG neumí zacházet. Neumí s ním zacházet tak dlouho, až začínáme zmírat horkem a podezřením, že Němec vyčerpal všechen plyn. Paja prohlašuje starší paní s bílou kabelkou za čerpadlářku a nadšeně sleduje, jak Němci cosi divoce vysvětluje. Němec odhazuje hadici a mizí v dáli. Zaujímáme jeho místo a z druhé strany stojanu si čteme neuměle napsané oznámení, že plyn došel. Začínáme chápat marnou snahu Němce. Posílám Paju pro karamelový Nogger. Dvakrát se vrací, aby se zeptal, jestli Nogger vyrábí Magnum. Odpovídám, že nevím, načež dostávám mandlové Magnum, které Paja považoval za karamelové, neb bylo v přihrádce s čokoládovými nanuky. Dawen pohrdá horkou vodou, která se od Nelahozevsi převaluje pod sedadly, a kupuje si novou. Sof utratí nečekanou sumu za nealko, o kterém po prvním loku prohlásí, že je odporné a nic tak hnusného snad nikdy nepil. Za dva kilometry je nealko poloprázdné, zbytek podle všeho pojede do Škotska, když už stál víc než Sofovy brněnské náklady na měsíc, jak pohotově spočítá Dawen. Po tom, co si opelista vedle nás zapálí cigaretu, stanici zvýšenou rychlostí opouštíme. Pokračujeme ve snaze poslechnout si druhou stranu kazety, ale Landa se nevzdává snadno. Nabýváme dojmu, že druhá strana kazety neexistuje. Sof se potřebuje dostat do centra, ale v Brně je uzávěrka. Házím ramena a navádím Paju zcela mimo centrum. Sof nám všechno usnadní, neb jeho protesty jsou přes nekonečnou smyčku kazety s Landou velmi tlumené. Žádám Sofa, aby mluvil nahlas, nebo Dawena, aby překládal. Nedojde ani k jednomu, ale Sof nakonec prohlásí, že se na privát dostane z Avionu. Všichni o tom pochybujeme, ale mlčíme. Podezření vyslovíme teprve ve chvíli, kdy vyrážíme na Bratislavu. Potvrzujeme si dojem, že Sofa už nikdy neuvidíme. Možná ale jeho nenadálé zmizení svedeme na Škotsko, ačkoliv bychom ho s největší pravděpodobností mohli nalézt kolem poledne druhého dne v příkopu na České. Dawen ožívá a navádí nás na Prostějov, ukazuje svou základní školu a doporučuje, abychom cestou zpátky na dálnici nezpomalovali, protože obyvatelé sousední… osady mají tendenci rozebírat za jízdy auta. Vysadíme Dawena a zrychlujeme na nejvyšší možnou míru, kterou opouštíme až na dálnici. Místo Landy nám hraje rádio Fajn. Na rádiu Fajn Landu podle všeho
neznají. Je to příjemná změna a bez Landy cesta utíká rychleji, ačkoliv Paju napadá, že Sofovo navigační prokletí ve skutečnosti padlo na celé auto. Je pravda, že po tom, co vystoupil Sof, začala fungovat ruční brzda a kilometrovník. Dojíždíme živí, zdraví a nádherně špinaví. Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti. Toudiho report: za seba môžem dodať len toľko, že keď som v nedeľu išiel z autom od ihriska do tábora, tak som zavadil o nalomený strom truhlou a záhradkou na streche auta a strhol ho úplne (nedalo sa prejsť), navyše po príjazde do tábora som zistil, že som nielen truhlu doškriabal, ale aj pohol celou záhradkou (stratil jednu podperu) a ohol strechu v miestach opretých podpier, tak som sa vydal naspäť pohľadať držiak, pri strome boli akurát komáre, ale cestou hore kopcom (v miestach, kde Pája potupne prešmykoval a museli mu pomôcť tlačiť 2 voli- Venca a ja) som si spomenul, že asi v 1/3 cesty od lesa k táboru som počul niečo padnúť a naozaj, podpera sa opaľovala na kraji cesty, tak som ju vzal, prišiel do tábora druhýkrát, opravil záhradku, nasadil truhlu, okukoval Tinu sediacu v kufri ich auta tienenú kapotou a lízajúcu LOLIPOP, zbalil stan a potrebné, začal nosiť a baliť veci do auta, pri tejto činnosti ma podporovala Tina pomocou (aby Pája nepovedal, že sa fláka) a Viky s Hankou provokáciami (stáli obďaleč a z mne neznámeho dôvodu sa im "dmuly" hrude + vydávali nejaké vzdychy), ale keď som vytiahol nožík z vačku, tak prestali :D , potom si Tina sadla do auta a začala vytrubovať na odchod, po krátkom dohovore, kto pôjdem prvý a Pesus posledný sme vyrazili smer dedina, pri strome sme zastali, vytiahol som sekerku (ktorá zaručene mala pôvodne gumenný kryt na ostrí, aj keď Morty tvrdil opak), ignoroval som prednú 1/5 ostria úplne otupenú od kameňov a začal sekať do zlomeného kmeňa, po oslabení pnutia sa do stromu opreli ostaný šoféri a bez problémov ho odtiahli na bok, dosekal som kmeň úplne, nasadli sme do povozov a išli pre zbytok osádky k zavratej krčme, pofotili a rozlúčili sa, ja som sa s Pájom dohodol, že ich prevediem celou Prahou, ale to Morty netušil a zistil to až na onci Pražského obchvatu, keď sa Pája rozhodol, že už nšu pomoc nepotrebuje a trafí na LPG pumpu aj sám :D , tak sme aj s Hankou pokľudným tempom pokračovali smer Brno, po ceste som išiel natankovať a kúpiť nanuky, lenže som zistil, že mi chýba 200CZK, ale našťastie ma Hanka založila (ale ja jej to naozaj vrátim, sľubujem), kým sme na pumpe jedli nanuky, tak si cestná polícia so záujmom obzerala náš zaprášený vehikel, ktorý mal na späťáku zavesenú umelohmotnú plachetničku a na clone spolujazdca NUKE freesbee, ale našťastie ich zaujímala len diaľničná známnka a po 5 minútach sa vzdialili, tak sme pokračovali smer Brno, kde som ešte chcel viky odviezť veci na nový privát (čo som jej sľúbil ešte pred NÚ), hoci Chekotay nám nechcel dopriať posledné chvíle samoty, ale mal smolu, vytrhol som mu z ruky vikyn spacák, čo sa snažil ukradnúť z truhly, dal som ho naspäť a vybavil všetko ako som pôvodne sľúbil, potom sme sa ešte s Mortym navečerali v teraz už len Hankinom priváte a vyrazili smer Bratislava/ Šamorín, Mortymu som ukázal niekoľko kritických miest, kde som párkrát dostal mikrospánky cestou z minulých BBS-iek a bez vážnejších komplikácií sme dorazili domov, najedli sa, urobili hygienu a uložil som si Mortyho k sebe do spálne ::bez_chlupu v pondelok sme sa pobalili a odviezol som ho do Zlatých Moraviec a konečne som navštívil (prvý a posledný raz) ARMY-SHOP, kde nôž Glock (31€) stál 42€, tak som už ďalšie ceny ani neskúmal bolo super a teším sa o rok, lebo na silvestra s vami určite nebudem :| Doplňovací reporty: Perry: Jen doplním den nultý z mého pohledu edit: nanštěstí jsem právě zjistil, že se mi dost věcí vytratiloz hlavy Jeden z luxusnějších vlaků s vlastní klimatizací (+- 23°C) zastavil v odpoledním místě nikoho. Nelahozevsi. Rychle jsem se vypakoval ven do neskutečně těžkého horkého vzduchu a čekal až vlak odjede, abych mohl přejít koleje. Při půlmetrovém skoku do kolejiště se mi téměř podlomily kolena. To jen napěchovaný batoh dal o sobě vědět, že je na mých zádech. Cestu do tábora jsem znal, tak jsem vyrazil a asi se třemi přestávkami došel těžce vyčerpaný do tábora. Pozdravil jsem se se všemi přítomnými a sám jsem začal s čerpánim sil. Práce na přístřešcích a latrínách byla v plném proudu. Naneštěstí, když jsem byl poblíž luxusní latrínky, tak potřeba nebyla. Při večeru se začalo pít slunce v láhvi (made by Behemot). +- 5 litrů v džbánku mizelo velice rychle a Justin prohlásil,
že se z toho nemůže opít, protože by nikomu nemohl říct, že se opil z pampeliškového vína. Ostatním to nevadilo a vesele se pilo dál. V pozdních hodinách se plánoval útok na Tibet, nebo podobnou zemi, kde budeme pálit kořalu. Sof upadl do křoví. Morti recituje a předvádí Che Guevaru. Další část večera/rána mi splývá. Poslední vzpomínka je na bodavý hmyz. Hodně hmyzu. Den první "Vyhnanství" Ráno začalo parádně. Vyloupl jsem se ze své kukly-spacáku a šel k ohništi, kde již bylo několik přeživších. Toudi začal dělat naložené kuřecí kousky. Byly parádní. V ničím nerušeném dopoledním relaxu přišlo jednočlenné komando enklávy s gatlingem na zádech (myslivec s puškou). Proti takové přesile jsme neměli šanci, tak jsme jej ignorovali a zybtečně neprovokovali. Mužíček nám začal vyprávět příběhy o nedalekém vybuchujícím metanu, o skupinkách táborníků, jež byli, díky jemu asi, odvlečeni neznámo kam, atd atd. Dal nám časovém ultimátum, jinak prý zavolá posily. Odešel asi deset metrů od tábora a začal hulákat do telefonu tak, aby sme to slyšeli všichni v táboře, že bude volat snad i tankovou divizi, aby nás vyhnal. Nedalo se nic dělat a začalo se pomalu pakovat. Po nějaké době nás šel mužíček zkontrolovat a Chekotay díky vysokému charisma a řeči vyjednal tábor v nedalekém pekáči. Do aut se naložila "zavazadla" a šlo se do sekundárního tábora přes hospodu. Všichni se občerstvili a užívali stínu ve špičce horka. Z hospody se mi moc nechtělo, ovšem zvláštní časy zavíračky a otvíračky nás nutili opustit současnou pozici. Cesta skrz lesy nám poskytovala poslední stíny. Uprostřed lesů jsme usoudili, že si ještě jednou odpočineme před spalujcím žárem neústupného slunce. Chekotay Viky a Behemt šli napřed obhlédnout místo k táboření. Ostatní zůstali. Toudi s Dawenem a Mortim si házeli nuke-frisbee. Zbytek se posilňoval lehkým alkoholem, nebo spal. Průzkumná jednotka oslabena o Behemota se vrátila, že tábor je v pořádku, že můžeme vyrazit. Sekundární tábor byl přesně takový, jak jsem si ho pamatoval z minula. Nehostinný, odporně horký, prašný. Všichni začali se stavbou přístřešku atd atd pokračování viz. předchozí reporty Dawenův svědivý report: Druhá škrábací skupina si totiž nebyla jistá cestou k jezírku, nakonec objevila další cestu ústící na skládku kde jsme poslední den vyhazovali odpad, a tak rovnou zamířila k hospodě s myšlenkou, že vezme nějakou vodu :-) nejúčinnější byla kombinace mýdlo+voda nejhorší byl opalovací krém, střední byl ostrý pochod lesem :D Chekotay: K té rybě se váže toto: Večer Justy vyrobil pískový filtr a přecedil přes něj několik litrů vody, kterou pak sterilizoval tabletkami, a přišel s tím za námi. Já se napil... Ráno jsem si šel opláchnout obličej k jezírku, nahnu se nad vodu a baf! Chcíplá ryba. Tak jsem přemýšlel, co všechno v té vodě, kterou jsem večer pil, mohlo být... a opustily mě choutky zkoušet další pískový filtr. Hlášky: Před rokem... Behemot píše: Není kryptofašistické tahání autem, ale vzití větší prázdné nádoby a krabičky Aquasteril-u na 1000 litrů... Justy: Jasně, chci tě vidět, jak chlastáš vodu z toho jezírka, ať si pohnojenou třeba padesáti Aquasterily, zvlášť poté, cos do ní s Pesusem nachcal. :-) Nyní: Behemot: „Justy, máš ještě tu tabletu?“ Justy: „Proč?“ Behemot: „Udělal bych další pětilitrovku té vody.“ Justy: „Ty piješ tu z jezírka?!“ Behemot: „Jasně, je výborná.“ Tina se krátce předtím baví s Pesusem – shodují se, že až snad na Waikiki čůrali do jezírka
úplně všichni koupající se. - "Foť to s tim bleskem, bez něj vypadaj všichni jak Henry" - ... po potřebě "Bez latrýny to jde ztuha. Jednou rukou jsem se opíral o polní lopatu a druhou jsem odháněl komáry" - "Kde maj Henryho ? proč s nima jde ta vlasatá dívka" - Perry: nebo dobrá hláška když už Henry asi 5x zvracel já: "Henry, napij se. v tomhle hrnečku je voda, tak pij, ano? pomůže ti to" Henry: žbl gl pfl (=nesrozumitelný mulání) já: "napij se vod, na! voda! pij!" Henry (úplně zoufale): "cože, vodka? ne, prosím, další vodku už néé" - „V klidu, jel jsem už po horší ces - ŘACH - tě.“ - „60% sušiny?! Já bych toho, co to prodává, vzal a TŘÍSK hlavou o linku!“ ::lol ::ano - „Štirlitz jede na motorce...“ :D - „Tady podpráporčík Lahoda, požaduji okamžité nasazení ozbrojených sil v Tibetu!“ „Uvědomujete si co říkáte vojíne?“ „Kurva jo!“ - „Pojď na mě z boku!“ „Tady jsem si držel všechny volně plovoucí údy. Pro jistotu. „Chyba. Takticky správný postup je zakrývat si otvory.“ - „Paja: Co to bylo? Blesk? Někdo nás fotí?!“ „Tina: Ne, nikdo.“ „Paja: Jak to, že nás nikdo nefotí?!“ Foto: Necrovy fotky: http://asdfghj.rajce.idnes.cz/NU10/ Fotek je příliš mnoho, takže jsem album rozdělil: http://vsb.rajce.idnes.cz/Nuklearni_uder_2010,_cast_prvni/ http://vsb.rajce.idnes.cz/Nuklearni_uder_2010%2C_cast_druha/ Cenzurované fotky: http://vsb.rajce.idnes.cz/Nuklearni_uder,_neverejna_fotogalerie/
