Nový trend v cestovním ruchu Dark tourism

Nový trend v cestovním ruchu – Dark tourism

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Nový trend v cestovním ruchu – Dark tourism Bakalářská práce

Autor: Eva Benáková Vedoucí práce: Mgr. Iva Schlixbierová, Ph.D. Jihlava 2016

Copyright © 2015 Eva Benáková

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala především mé vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Ivě Schlixbierové, Ph.D. za její cenné rady, odborné vedení, trpělivost, čas a pomoc při vypracovávání bakalářské práce. V neposlední řadě děkuji své rodině, která mi při psaní práce byla velkou oporou a také Lucii Váňové, za její pomoc při estetických úpravách práce.

Abstrakt BENÁKOVÁ, Eva. Nový trend v cestovním ruchu - Dark tourism. Jihlava, 2015. 81 s. Bakalářská práce. Vysoká škola Polytechnická Jihlava, Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Iva Schlixbierová, Ph.D. Bakalářská práce s názvem Nový trend v cestovním ruchu - Dark tourism je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. V teoretické části mé práce jsou uvedeny pojmy vysvětlující Dark tourism, typologie Dark tourismu, která vysvětluje pojmy, se kterými se během temného cestování můžeme setkat, dále motiv a motivace, dávající účastníkovi impuls k takovému cestování, nabídka a poptávka po Dark tourismu a v neposlední řadě popis nejznámějších míst v České republice, Evropě a ve světě, která lze navštívit. Praktická část je zaměřena na návrh nových míst, která lze využít jako produkt cestovní kanceláře. Až na výjimky se jedná o události, které se odehrály v nedávných letech. Součástí návrhů jsou také stanovené předběžné ceny na osobu. Klíčová slova: Dark tourism. Temný turismus. Katastrofa. Motiv. Motivace.

Nová místa. Úcta.

7

Abstract BENÁKOVÁ Eva. New Trend in Tourism – Dark Tourism. Jihlava, 2015. 81. p. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava, Department of Travel and Tourism. Supervisor Mgr. Iva Schlixbierová, Ph.D. The bachelor thesis titled New Trend in Tourism – Dark Tourism is divided into two parts, theoretical and practical part.

The goal of the first part is to explain Dark Tourism, typology of Dark Tourism, explanation of terms connected to Dark Tourism, motives and motivation that result in this type of tourism, supply and demand of dark tourism and finally description of the most popular places in the Czech republic, Europe and all over the word that are open for public.

Practical part focuses on suggestions of new places that are able to be a product of a travel agency. Most of the events come from recent history. The suggestions include also preliminary prices per person.

Key words:

Dark Tourims. Catastrophe. Motive. Motivation. New places. Respect.

8

Předmluva Mnou zpracovaná bakalářská práce nese název Nový trend v cestovním ruchu – Dark tourism. Toto téma jsem si vybrala z důvodu zájmu o historii, poznávání faktů a získávání informací o místech, ve kterých se udály špatné věci, které zasáhly nejednu generaci. Nejedná se pouze o historická místa, ale také o místa nová, která každým dnem s narůstajícími problémy společnosti přibývají. Bakalářská práce by měla čtenáři ukázat, že cestovní ruch nezahrnuje pouze příjemné věci spojené s odpočinkem, ale je také spojován se smrtí a uctíváním památky zemřelých. Poukazuje na nepříjemné situace, které se odehrály ať již v blízké či dávné minulosti, a měla by dát ponaučení, aby k dalším nepěkným událostem dále nedocházelo.

9

Obsah Abstrakt ............................................................................................................................. 7 Abstract ............................................................................................................................. 8 Předmluva ......................................................................................................................... 9 Obsah .............................................................................................................................. 10 Seznam ilustrací .............................................................................................................. 11 Úvod a cíle ...................................................................................................................... 13 Teoretická část ................................................................................................................ 14 1.

2.

Pojem Dark tourism ............................................................................................ 14 1.1

Počátky Dark tourism ................................................................................... 14

1.2

Typologie Dark Tourismu ............................................................................ 15

1.3

Motiv a motivace vedoucí účastníky cestovního ruchu k návštěvě temných

míst

...................................................................................................................... 17

1.4

Poptávka ze strany zákazníků ....................................................................... 19

1.5

Nabídka ze strany CK a CA ......................................................................... 20

Nejnavštěvovanější místa Dark tourismu ........................................................... 21 2.1

Dark tourism v České republice ................................................................... 21

2.1.1

Terezín................................................................................................... 21

2.1.2

Lidice..................................................................................................... 23

2.1.3

Ležáky ................................................................................................... 25

2.1.4

Zámek Velké Losiny ............................................................................. 26

2.1.5

Kostel svatého Cyrila a Metoděje jako úkryt parašutistů...................... 28

2.2

Dark Tourism v Evropě ................................................................................ 30

2.2.1

Dům Anny Frankové v Amsterodamu .................................................. 30

2.2.2

Pompeje ................................................................................................. 32

2.2.3

Katyňský les .......................................................................................... 34

2.2.4

Dům teroru Budapešť ............................................................................ 35

2.3

Dark Tourism ve světě.................................................................................. 37

2.3.1

Pearl Harbor .......................................................................................... 37

2.3.2

Sopka Mount St. Helens ........................................................................ 38

2.3.3

Město duchů Bodie ............................................................................... 39

2.3.4

Les Aokigahara ..................................................................................... 41 10

Praktická část .................................................................................................................. 44 3.

Cíl praktické části – nová místa Dark Tourismu ................................................ 44 3.1

Věznice Tuol Sleng a vražedné pole Choeung Ek v Kambodži ................... 44

3.2

Letecká nehoda u města Smolensk ............................................................... 48

3.3

Nemocnice Beelitz-Heilstätten ..................................................................... 50

3.4

Jaderná elektrárna Fukušima ........................................................................ 52

3.5

Hašima ostrov duchů .................................................................................... 56

3.6

Anders Behring Breivik ................................................................................ 59

3.7

Povodně v České republice v roce 2002....................................................... 62

3.8

Další místa .................................................................................................... 65

Závěr ............................................................................................................................... 67 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................ 68 Elektronické zdroje ......................................................................................................... 70 Příloha ............................................................................................................................. 79

11

Seznam ilustrací Obrázek č. 1 Památník Terezín Obrázek č. 2 Pomník dětským obětem války v Lidicích Obrázek č. 3 Památníky obětem Obrázek č. 4 Zámek Velké Losiny Obrázek č. 5 Stopy po střelbě u okénka krypty Obrázek č. 6 Dům Anny Frankové Amsterodam Obrázek č. 7 Pohled na pozůstatky Pompejí v pozadí se sopkou Vesuv Obrázek č. 8 Popravení vojáci v Katyňském lese Obrázek č. 9 Tank pod střechou domu č. 60 Obrázek č. 10 Bitevní loď potopena za 2. sv. války Obrázek č. 11 Mount St. Helens Obrázek č. 12 Pohled na Bodie Obrázek č. 13 Osobní věci sebevrahů Obrázek č. 14 Muzeum genocidy - bývala věznice Tuol Sleng Obrázek č. 15 Pietní místo v pozadí s troskami letadla Tupolevu Tu - 154 Obrázek č. 16 Chátrající budova nemocnice Beelitz-Heilstätten Obrázek č. 17 Letecký pohled na jadernou elektrárnu Fukušima před vlnou tsunami Obrázek č. 18 Ostrov Hašima v Japonsku Obrázek č. 19 Pohyb Breivika na ostrově Utoya Obrázek č. 20 Tabulka č. 1 Následky ničivé vlny tsunami

12

Úvod a cíle Bakalářská práce nesoucí název Nový trend v cestovním ruchu – Dark tourism, je rozdělena do dvou částí a to na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám základními pojmy, které s Dark tourismem souvisí. Typologie, která je v teoretické části též zmíněna, poukazuje, jaká místa jsou návštěvníky nejčastěji navštěvována, motivy, které účastníky vedou k návštěvě takového místa. Dále jsem poukázala na nabídku a poptávku po takové formě cestovního ruchu. V neposlední řadě jsem podrobně popsala nejznámější místa, na kterých došlo k usmrcení, vraždě či katastrofě, anebo při jejich návštěvě mrazí návštěvníka v zádech. Praktická část se věnuje návrhu na nová místa, která by mohla být zařazena do nabídky cestovních kanceláří. Všechna místa jsou velice zajímavá a neleží pouze v Evropě, ale také ve světě. Snažila jsem se použít taková místa, která by byla vhodná jak z důvodu přístupnosti tak vynaložených peněžních prostředků. Místa jsou opět podrobně popsána, aby bylo přiblíženo, proč právě tato místa by se měla dostat mezi nové produkty cestovních kanceláří. Ke zpracování bakalářské práce jsem využívala knižní a internetové zdroje. Internetových zdrojů je podstatně více z důvodu relativně nového trendu cestovního ruchu. Události, které se staly před pár lety, nemají stále žádné knižní publikace.

13

Teoretická část 1. Pojem Dark tourism „Temný turismus (dark tourism, black tourism, grief tourism) představuje turismus individuální nebo masový, zaměřený na místa spojená se smrtí a utrpením – místa bitev, koncentrační a vyhlazovací tábory, místa živelných katastrof a katastrof způsobených člověkem, hromadné hroby a válečné hřbitovy, popraviště, mučírny, místo smrti významné osobnosti a otroctví“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 567). Podle Kotíkové rozumíme pojmem Dark tourism: „cestovní ruch, který zahrnuje cestování mimo místo trvalého bydliště za účelem návštěv míst, atraktivit a aktivit spojených

se

smrtí,

utrpením,

neštěstím,

strachem

nebo

smutkem“

(Kotíková, 2013, s. 79). Dále lze pojem vysvětlit jako: „temný turismus, který přivádí návštěvníky na místa, kde si v minulosti - ať již dávné či poměrně nedávné - udála nějaká tragédie, neštěstí“ [6].

1.1 Počátky Dark tourism Tato forma cestovního ruchu nepatří mezi žádný novodobý fenomén, protože místa, která se připomínala tragédiemi a smrtí, byla často lidmi vyhledávána. Většinou se nejednalo o masový cestovní ruch, ale pouze o individuální návštěvy [13]. Dark Tourism byl tedy znám již dříve, ale do slovníků a odborných publikací byl pojem použit poprvé v roce 1996, kdy na něj upozornili badatelé Lennon a Malcolm. Již v době, kdy proběhla bitva u Waterloo, bylo prodáno jedno z bitevních polí jako turistická atrakce. Zde je vidět, kam až sahaly kořeny tohoto turismu [7]. V roce 2000 vydal Thomas Blom knihu s názvem Morbid tourism, ve které byly poprvé zmíněny názvy grief tourism a morbid tourism [72]. Později, v roce 2002, se objevuje nový pojem a to thanatourism nebo také black tourism. Tento pojem pochází z řeckého slova thanatos, v překladu personifikace smrti. Je součástí temného turismu, spojovaného s násilnou smrtí. Zdůrazňováno je hlavně 14

záměrné násilí, které vede ke smrti osob. Tato forma cestovního ruchu přivádí návštěvníky na místa spojována s veřejnými popravami, do koncentračních táborů nebo také na pohřby. Návštěvník se setkává se smrtí na vlastní oči [71]. K velkému nárůstu a oblíbenosti Dark tourismu přispívají různé filmové snímky, ve kterých je místo a situace, která se na něm odehrála, ztotožněno. Jedná se například o filmy: Schindlerův seznam, Habermannův mlýn nebo například Lidice [72].

1.2 Typologie Dark Tourismu Dark tourism lze rozdělit na následující podoblasti: Vojenský cestovní ruch (Battlefield Tourism) – zaměřen na místa, která jsou spojena s válečními konflikty (památníky, vojenské pevnosti, pomníky, bitevní pole, bojiště). Nejedná se pouze o místa v minulosti, ale také o místa, ve kterých právě probíhají válečné konflikty [12]. V České republice jsou to například: Pevnost Dobrošov, kterou nalezneme nedaleko města Náchoda, Pevnostní areál ve Slavonicích nebo Mohyla Jana Žižky z Trocnova vystavěna nedaleko města Přibyslav [44]. Ze zahraničí lze uvést následující příklady: Tvrz Hackenberg ve Francii, tvrz Eben-Emael v Belgii a Fort Jefferson na Floridě [45]. Hřbitovní cestovní ruch (Cemetary tourism) – jedná se o návštěvu hřbitovů, která bývá spojena s poznáváním historie v destinaci. V ČR se jedná například o Vyšehradský hřbitov, ve světě například kalifornský hřbitov Westwood Village Memorial Park Cemetery [12]. Katastrofický cestovní ruch (Disaster tourism) – motivem účasti na cestovním ruchu je zvědavost a potřeba být v místě neštěstí, zažít atmosféru, která v místě panuje. Bývá časově omezen. Většinou se jedná o živelné pohromy jako je tsunami, tornádo, zemětřesení, povodně a také pády letadel, srážky aut a vlaků, teroristické útoky [12]. Příkladem za Českou republiku mohou být povodně, které v roce 2002 způsobily nevyčíslitelné škody.

15

Terorismus = „využívání násilí a hrozby násilí pro dosažení politických cílů, prosazení vlastních extrémních názorů na uspořádání společnosti a pro další cíle. Formy – politické vraždy, bombové útoky, útoky na civilní letadla a další dopravní prostředky včetně jejich únosů, hrozbou je i bioterorismus (distribuce nebezpečných bakterií nebo virů“). Rozšířen byl zejména po druhé světové válce a po 1. září 2001 patří mezi jedny z prioritních celosvětových problémů (Zelenka, Pásková, 2012, s. 569). V tomto případě můžeme hovořit o teroristickém útoku na světové obchodní centrum v USA, který se uskutečnil v roce 2001. Duchařský cestovní ruch (Ghost Tourism) – bývá spojován s návštěvami hradů, tvrzí a zřícenin. Motivem bývá zažít něco neobyčejného, nadpřirozeného. K místu se váže pověst o nadpřirozených osobách jako je bílá paní nebo bezhlavý rytíř [12]. V České republice je známým příkladem zámek Jindřichův Hradec, na kterém se údajně prochází bílá paní, Perchta z Rožmberka [46]. Za zahraniční příklad lze uvést trosky města Nan Madol, kde jsou podle pověstí pohřbení dávní králové a jejich těla chrání zlí duchové [47]. Cestovní ruch spojený s holocaustem (Holocaust Tourism) – cestovní ruch spojen s místy, kterých se nacisté dopouštěli různých zločinů. Mezi tato místa řadíme hlavně koncentrační tábory [12]. V České republice patří mezi nejznámější koncentrační tábor Terezín, v Polsku je to Osvětim. Vězeňský cestovní ruch (Prison Tourism) – spojen s návštěvami bývalých věznic. Motivem bývá poznání vybavení věznice, ale také podmínek, které ve věznici panovali v době jejich používání [12]. V České republice je mnoho věznic, které jsou ovšem stále v provozu a návštěvy v rámci cestovního ruchu jsou vyloučeny. V Uherském Hradišti se ovšem nachází bývalá věznice, která sloužila k výkonu krátkodobých trestů a justiční palác, ve kterém nyní sídlí uměleckoprůmyslová střední škola [49]. Mezi známé světové věznice řadíme věznici Eastern State, nacházející se v USA [48]. Cestovní ruch spojený s násilnou smrtí (Thanatourism) – místa, na kterých se veřejně popravovalo nebo docházelo k násilné smrti [12]. V České republice se s takovým místem můžeme setkat v hlavním městě, kde v části Prahy nazývané Kobylisy byla vystavěna Kobyliská střelnice, na které se za druhé světové války konaly popravy.

16

Místo je vyhlášeno jako národní kulturní památka [50]. V Německu je to známé město Kostnice (německy Konstanz), kde byl v roce 1415 upálen mistr Jan Hus [51]. Cestovní ruch spojený s odkazem otrokářství (Slavery-heritage-tourism) – vznikl v USA po skončení občanské války v USA, kde byli tehdejší otroci nuceni k pracím na plantážích. Jednalo se o západní Afriku, západní Evropu a jih Spojených států [12]. Mezi známé plantáže patří plantáže na Zanzibaru a Pembě, kde se pěstoval hřebíček [52]. Hyenistický cestovní ruch (Hyen tourism) – forma cestovního ruchu, kdy jsou účastníci motivováni tím, že vyhledávají zážitek z přírodních katastrof (povodně, výbuchy sopek, požáry, pády lavin), válek a občanských nepokojů nebo ekologických katastrof (jaderná havárie). Jedná se především o návštěvu okolí jaderné elektrárny, turisté sledují zkázu a utrpení, případně se podílejí na rabování. Takovýto turismus je zaměřen na vytváření produktů cestovního ruchu a často dochází k prodeji suvenýrů, na kterých jsou zobrazeny motivy katastrofy (Zelenka, Pásková, 2012, s. 214-215). Slumový cestovní ruch (Slum tourism) - novější forma CR, jejíž účastníci jsou motivováni pozorováním života ve slumech. Bývá realizován v rozvojových zemích. Účastníky motivuje touha po netradičních a nevšedních zážitcích, někdy na hranicích lidské důstojnosti rezidentů a bezpečnosti návštěvníků (Zelenka, Pásková, 2012, s. 525).

1.3 Motiv a motivace vedoucí účastníky cestovního ruchu k návštěvě temných míst Motiv lze vysvětlit jako impulz, který popuzuje osobu k určité aktivitě. Jinak také znázorňuje tendenci, která vede k určitému cíli. „Motivace označuje proces spouštění, zaměření a regulace aktivity člověka na objekty a cíle“ (Cakirpaloglu, 2012, s. 180-181). Oba pojmy mají individuální charakter. Nenajdeme dvě osoby, které by měli stejné motivační záměry. Všechny motivy, které jsou vrozené, prožívají lidé jinak a snaží se je realizovat takovým způsobem, který souhlasí s psychickými a fyziologickými

17

charakteristikami jedince. Všechny motivy podléhají sociálním vlivům, individuálním zkušenostem a učení (Cakirpaloglu, 2012, s. 180-181). Motivy lze klasifikovat na: Vrozené proti získaným – vrozené motivy jsou motivy fyziologické a biologické, kam řadíme například potravu nebo potřebu odpočinku. Získané motivy jsou ty, člověk získává během života například tím, že se dostane do kontaktu s jinými lidmi a jinou kulturou (Cakirpaloglu, 2012, s. 184-186). Primární proti sekundárním – tyto motivy se poměrně podobají motivům předchozím. Primární patří mezi motivy vrozené, sekundární lze přirovnat k motivům získaným v průběhu života (Cakirpaloglu, 2012, s. 184-186). Biologické proti sociálním – mezi biologické motivy patří ty, které jsou nutné pro náš organismus. Jedná se o motivy vrozené. Biologické motivy mohou být i ty, které si člověk během života osvojí, například nikotin, kterého má osoba kouřící nedostatek, je třeba doplnit. Než dojde k doplnění, vznikají abstinenční příznaky. Sociální motivy souvisejí s psychologickými potřebami, které člověk uspokojí například kontaktem s jinými osobami (Cakirpaloglu, 2012, s. 184-186). Maslowova hierarchie motivů – představují pět úrovní potřeb, kdy jsou sestavovány do pyramidy. Na dnu škály se nachází potřeby fyziologické, které postupně stoupají a na vrcholu se nachází potřeby seberealizace. Přičemž nejvyšší potřeba může být uspokojena tehdy, jsou-li uspokojeny potřeby základní, tzn. ty, co se nachází na dně (Cakirpaloglu, 2012, s. 184-186). Oproti tomu podle Kleina a Kresseho jsou vyznačovány za základní motivy tyto: Touha po sociálním uznání - jedná se o touhu po uznání. Člověk, kterému se dostane sociálního uznání, je schopen usilovat o prvenství ve skupině či se stát vůdcem skupiny. Osoby se snaží být ve středu dění a rádi na sebe poutají pozornost. Takovou osobu je možné motivovat velice snadno (Klein, Kresse, 2008, s. 33-34). Touha po bezpečí - osoba touží po jistotě a bezpečí. Čím dál víc lidí usiluje o jistotu a jednoduchost. Takto motivovaný člověk se často dívá do minulosti, kdy bývaly věci 18

lepší, nestojí nové věci a technologie. Jistotu vidí ve věcech, které jsou pro něj bezpečné a jisté (Klein, Kresse, 2008, s. 34). Touha po důvěře a náklonnosti - osoba je v tomto případě hodně tolerantní. Jedná se o láskyplného člověka, který dokáže pomoci všem, za jakékoliv situace a kdykoliv (Klein, Kresse, 2008, s. 34). Touha po sebeúctě - osoba se ztotožňuje s pravidly a hodnotami. Klade důraz na to, aby pravidla byla dodržována, a snaží se být dochvilná. V popředí nestojí smysl původního pravidla, ale pravidlo samo o sobě. Takový člověk je silně přetěžovaný, proto pocitově není příliš šťastný a spokojený. Často se přemění v pesimistu, se kterým je třeba jednat v připraveném termínu a být přesný (Klein, Kresse, 2008, s. 34). Touha po nezávislosti a odpovědnosti za svou osobu - tito lidé touží po odpovědnosti a nezávislosti, protože v této příležitosti vidí realizování vlastních cílů a přání. Osoba si drží nezávislost s danou věcí, neutápí se v ní (Klein, Kresse, 2008, s. 35).

1.4 Poptávka ze strany zákazníků K motivům, které se zasloužily o vznik této formy cestovního ruchu a zároveň tvoří poptávku, patří: Uctění památky zesnulých, pocta mrtvým a utrpení – návštěvníci chtějí uctít památku konkrétních zesnulých osob a to jak osobností, tak i obyčejných lidí, kteří se stali obětí mučení nebo byli vězněni, popraveni, anebo zahynuli tragickou smrtí v místě, které bylo zasaženo katastrofou (Kotíková, 2013, s. 80). Osobní prožitek strachu – může se jednat o místa, kde právě probíhají válečné konflikty, dále účast na různých uměle předváděných bitvách, kde dochází k naznačení smutku, utrpení

a

také

účast

na

pohřbech

různých

významných

osobností

(Kotíková, 2013, s. 81). Poznání, vzdělávání – návštěvníci v podobě návštěv historických míst poznávají události, které se ať už v historii nebo nedávné době odehrály (Kotíková, 2013, s. 81).

19

Zábava a hra – jedná se o místa, která se stala již v dávné době, ztrácejí pietní funkci a stávají se většinou zdrojem zábavy. Do této kategorie řadíme mučírny, místa s mytologickými

postavami

a

různé

strašidelné

hrady,

zámky

a

domy

(Kotíková, 2013, s. 81). Voyeurismus - pojem související se sexuální úchylkou v podobě sledování nic netušících osob. V temném turismu se jedná o pozorování až zírání na utrpení osob, které postihla ať už přírodní nebo jiná katastrofa. Je zcela neetické jít do místa postiženého katastrofou a „okukovat“ osoby, které jí byly postiženi. Návštěvník cítí něco jako „vzrušení“, vidět takové věci [73].

1.5 Nabídka ze strany CK a CA Tabulka znázorňuje cestovní kanceláře a cestovní agentury v České republice, v rámci kterých mají turisté možnost zúčastnit se zájezdu do takových míst. Z tabulky se lze dozvědět, že se vesměs jedná o poznávací zájezdy. Ty bývají buď jednodenní – například Osvětim, nebo několikadenní, spojovány s návštěvami jiných turistických objektů. Tabulka 1 Nabídka CK a CA zájezdů Dark tourismu Místo Osvětim

Černobyl

Katyň

Dům Anne Frankové

Velké Losiny

CK x CA

Typ zájezdu

Cestovní kancelář CK 2

Poznávací

CK České kormidlo

Poznávací

CK Maxima tour

Poznávací

CK Balkan tour

Poznávací

CK Poznání

Poznávací

CK Poznání

Poznávací

CK Redok Travel

Poznávací

CK Boš

Poznávací

CK Vesna Tours

Poznávací

CK Wes

Poznávací

Citace [74–83].

20

2. Nejnavštěvovanější místa Dark tourismu 2.1 Dark tourism v České republice 2.1.1 Terezín Ze zemědělských obcí Trávčice a Německé Kopisty byla vystavěna vojenská pevnost, nesoucí jméno Terezín. Pevnost byla vystavěna za vlády Marie Terezie a kolem roku 1784 byla prohlášena za dokončenou. Je rozdělena na dvě části a to na hlavní a malou pevnost. Terezínská pevnost nikdy nebyla využita k vojenským účelům. Do popředí se dostala malá pevnost, ve které byly zřízeny administrativní budovy, správní kanceláře a také věznice. Za 1. sv. války byla pevnost využívána hlavně jako vězení. Po vpádu nacistů na Československé území začal být Terezín největším koncentračním táborem v ČR. Roku 1940 byla nad pevnost vyvěšena vlajka s hákovým křížem a také byl povolán Jindřich Jöckl, který v táboře rozkazoval a vedl ho. Tábor byl rozdělen na čtyři dvory. Na I. dvoře byly soustředěny správní kanceláře, kuchyň, holírna, nemocnice, velké a malé cely. Na II. dvoře se nacházely dílny, několik cel a také prádelna. III. dvůr, jinak také nazývaný ženský, měl dílny, nemocniční celu, velké cely, ale také samotky. IV. dvůr byl vystavěn později, než celá pevnost, a to v roce 1943. Byl považován za největší objekt vězení, na kterém se nacházely samotky, ošetřovna a velké cely (Tyl, Kulišová, 1960, s. 9-80). Vězni byli do Terezína přiváženi nákladními auty nebo vlakem. Jednalo se většinou o vězně, kteří byli české národnosti. Byli rozdělováni podle toho, zda se jednalo o muže, ženy nebo Židy. Bylo jim odebráno jídlo, které si s sebou nesli, ale také peníze a veškeré cennosti. Nejhůře bylo zacházeno se Židy, které Adolf Hitler neměl rád. Vězni se v pevnosti potýkali s bídou a hladomorem. Jídlo bylo podáváno v malých porcích, často se jednalo o malý kousek chleba a čtvereček margarínu ke snídani, naběračku polévky k obědu a k večeři lžíci řepné zavařeniny a k tomu margarín na chleba, který si vězni museli během dne ušetřit ze svého ranního přídělu, protože k večeři chléb již nebyl k dispozici. Vězňům byly zasílány také balíčky, ve kterých vězňům jejich známí často zasílali jídlo a kuřákům cigarety – které byly nejčastěji zapečené v buchtách. Protože dozorci nechtěli, aby se balíčky k vězňům dostali ve stavu, ve kterém byly do věznice přivezeny, dozorci je často nechali uskladněné 21

v balíčkárně, kde se jídlo zkazilo a až když byl balíček dostatečně zapáchající, byl vydán vězni, často také vykradený dozorci. Protože se vězňům dostávalo také zkažené jídlo, často trpěli na střevní potíže. Častými nemocemi byly také zápaly plic, revmatismus, vysoké horečky, angíny, mezi další a závažnější choroby patřila tuberkulóza, záškrt, spála a úplavice. Lékařské funkce plnili nejčastěji vězni a pravidelně dvakrát do týdne dojížděl do tábora lékař, který stihl zkontrolovat většinou jen ty nejnutnější případy, na ty obyčejné nezbýval čas. Do nemocnice se dostal pouze ten vězeň, který byl vybrán policejním lékařem k nutné hospitalizaci v nemocnici. Pokud se vězni zdáli dozorcům zdraví, šli pracovat i přes to, že byli na pokraji svých sil. V Terezíně zemřelo mnoho lidí na důsledky různých nemocí a to proto, že se jim včas nedostalo

lékařské

pomoci

nebo

je

gestapo

nechalo

jednoduše

zemřít

(Tyl, Kulišová, 1960, s. 9-80). Oficiální popravy vězňů byly provádění od podzimu roku 1943. Vězni byli většinou zastřeleni. Stříleli se jak muži, tak ženy. 27. dubna roku 1945 přišel do pevnosti vzkaz, že popravy nesmějí být již prováděny. Ženy měly být ihned propuštěné a muži, kteří se neprovinili závažným způsobem, měli být považováni pouze za obyčejné vězně. Jöckl však

tento

rozkaz

neuposlechl

a

nechal

vězně

dále

popravovat

(Tyl, Kulišová, 1960, s. 9-80). S přibližujícím se koncem 2. sv. války chtěl Jöckl nechat všechny vězně zemřít, aby nikdy nemohlo být dokázáno, jaké hrůzné věci byly v pevnosti vykonávány. Jediné, co se mu však podařilo, bylo pouze zničení dokumentace všech vězňů, protože Rudá armáda postupovala rychle a nacisté měli strach o své životy. Uvnitř pevnosti přišlo o život mnoho nevinných lidí, ale přežilo také velké množství svědků, kteří podali svědectví o týrání, ubíjení a umírání vězňů. Jäckl a jeho pomocníci byli uvedeni před soud,

kde

byl

vynesen

rozsudek

o

jejich

trestu,

a

to

trestu

smrti

(Tyl, Kulišová, 1960, s. 9-80). S výše uvedenými autory Tylem a Kulišovou se myšlenkovitě shoduje autor Pavel Kypr v knize Malá pevnost Terezín: dokument československého boje za svobodu a nacistického zločinu proti lidskosti (Kypr, 1950, s. 10-170). U Malé pevnosti byl založen Národní hřbitov, na kterém odpočívají oběti, které ve zdech terezínské pevnosti přišli o život. Hřbitov vznikl díky přeživším vězňům, kteří se 22

z koncentračního tábora dostali živí. Na hřbitově je pohřbeno kolem deseti tisíc obětí, které po skončení války byli například vykopáni z hromadných hrobů, nebo byl nalezen jejich popel (Tyl, Kulišová, 1960, s. 9-80).

Obrázek č. 1: Památník Terezín [85]

2.1.2 Lidice Obec Lidice se nacházela ve Středočeském kraji, 20 km za Prahou směrem ke Kladnu. Dne 10. června roku 1942 došlo k vypálení vesnice kvůli podezření, že se v Lidicích ukrývají parašutisté, kteří měli na svědomí atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Hlavním impulsem k této akci byl milostný dopis, který se dostal do rukou majiteli továrny na výrobu baterií. Byl směřován jedné z dělnic, která v továrně pracovala. V dopise stálo, že je autor členem odboje, musí se skrývat a s dělnicí se již nemůže dále potkávat. Majitel továrny vzal situaci do vlastních rukou a nahlásil celou situaci na policii. Ta předala dopis gestapu. Dělnice byla dlouho vyslýchána, ale celá situace byla pouze nedorozumění (Emmert, 2008, s. 82-86). Ve večerních hodinách dne 9. června obklíčilo gestapo vesnici. Probudili starostu, aby vydal veškeré potřebné dokumenty, zemědělské stroje, dobytek, automobily a veškeré 23

věci, které měly podle gestapa cenu, byly převezeny do sousedního Buštěhradu. Muži byli zastřeleni, ženy poslány do koncentračního tábora, děti, které byly vhodné k převýchově, byly poslány na poněmčení a zbytek dětí byl převezen do vyhlazovacího tábora, kde byly zavraždění v plynových vozech. Plynový vůz byl obyčejný vůz, do kterého proudily výfukové plyny z motoru. Konce války se dožilo pouze 16 dětí (Emmert, 2008, s. 82-86). Stejnou myšlenku nalézáme v knize od Cyrila Merhouta v knize Lidice (Merhout, 1945, s. 7-26). Gestapo začalo vesnici demolovat, nesměly zůstat ani základy budov, svržen byl i kostel, škola a místní rybník byl zasypán hlínou (Emmert, 2008, s. 82-86). Po skončení 2. sv. války v roce 1947 byl jen o několik metrů dál od původních Lidic postaven základní kámen nové vesnice, nesoucí jméno též Lidice. Vesnice čítá kolem 150 domků, stojí zde také galerie a muzeum, ve kterém jsou k nalezení dokumenty, týkající se Lidického vyhlazení za 2. sv. války [2]. Na území bývalých Lidic vznikl památník, který uctívá památku padlých mužů a také památník, který tvoří 82 odlitých soch lidických dětí, které se staly oběťmi řádění gestapa. Dalším pietním místem na území bývalých Lidic je socha ženy, která truchlí u hrobu padlých mužů [3].

Obrázek č. 2: Pomník dětským obětem války v Lidicích [86]

24

2.1.3 Ležáky V oblasti Českomoravské vysočiny se za období druhé světové války nacházela vesnička, která nesla jméno Ležáky. Vesnička, která měla pouze pár popisných čísel a mlýn, byla během jednoho dne srovnána se zemí. Ráno 24. června roku 1942 se stala obětí Heydrichiády. Policejní jednotky se sjeli k vesničce, vyhnali obyvatele do lomu, který se nacházel za mlýnem, a gestapo postupně zkontrolovalo všechny obyvatele podle jmenného seznamu. Po té zastřelili všechny muže a chlapce, starší patnácti let. Všechny ženy byly odvezeny do koncentračních táborů a děti hromadně odvezeni na zámeček do Pardubic. Pár z nich bylo posláno do náhradních rodin, kde mělo dojít k poněmčení a zbytek dětí bylo posláno do plynové komory, kde přišly o život. Lidice byly srovnány se zemí tak, aby nezůstal kámen na kameni. Počet obětí dosahoval čísla 35. Ten, kdo nebyl v osudný den doma, pro toho si přišli přímo na jeho pracoviště nebo byl „zabit dodatečně“ (Petrtyl, 1945, s. 5-14). Němci se na malou osadu Ležáky zaměřili, protože za 2. světové války zde byla uložena vysílačka Libuše, kterou se dorozumívali parašutisté skupiny Silver A. Právě ti se účastnili na atentátu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (Petrtyl, 1945, s. 5-14) ; (Cílek, Richter, Veverka, 2011) Turisté dnes na toto místo cestují z důvodu vystavěných památníků, které vznikly skládáním kamenů, na které byla položena deska se jménem rodiny, které je památník věnován. Památník je vždy vystavěn na místo, kde stával dům té a té rodiny. Dále je k vidění velký kříž, který se nachází na vrcholu Zárubka [4].

25

Obrázek č. 3: Památníky obětem [87]

2.1.4 Zámek Velké Losiny Renesanční zámek Velké Losiny se nachází v okrese Šumperk a často bývá spojený s čarodějnickými procesy. Čarodějnické procesy můžeme zařadit do období po třicetileté válce, kolem druhé poloviny 17. století. Byly však známy už dříve v období starověku [1]. Čarodějnice bývají většinou popisovány jako ženy, které se zřekly křesťanské víry a spojily se s ďáblem. Dokázaly rozvracet rodiny nebo ubírat na zdraví. S ďáblem se scházely tajně v noci na opuštěných místech. Osobu spojenou s ďáblem bylo snadné odhalit – pokud se například na povel nedokázala rozplakat nebo na sobě měla zvláštní znaménko, které údajně bylo od ďábla, byla považována za čarodějnici. Aby nějaké znaménko nebylo přehlédnuto, byla žena oholena od hlavy až k patě, aby byl nalezen důkaz, že se jedná opravdu o čarodějnici. Základní knihou, která vede tyto procesy, byla kniha, vydána v roce 1487 a nese jméno Kladivo na čarodějnice. Po třicetileté válce vládl strach a zvýšená pověrčivost. V té době působil na Jesenicku přísedící inkvizičního tribunálu Jindřich František Boblig, který viděl klady v upalování zejména

26

proto, že lehce přišel k majetku, který zůstal po obětech. Proto v době jeho působení přišlo o život kolem 250 lidí [1]. Mezi první oběť lze zařadit žebračku, která na mši v kostele ukradla hostii pro krávu porodní báby, aby kráva dojila více mléka. Byla ovšem přistižena a odsouzena k upálení. Vše bylo nahlášeno losinské vrchnosti, která pozvala na panství právě již zmiňovaného Bobliga. Ten využil své známosti a nechal na losinském zámku vybudovat inkviziční tribunál, kde byla upálená první oběť. Zámek byl svědkem zhruba 38. upálených obětí. Sloužil též jako vězení, mučírna a místo, kde se konaly výslechy obětí údajných čarodějnických procesů [1]. Zámek v dnešní době navštíví ročně stovky návštěvníků, kteří mají na výběr ze dvou prohlídkových okruhů. V rámci projektu Navštivte Jeseníky, byl vytvořen dokument s názvem Stopami krve v Jeseníkách, který obsahuje města, obce a místa na Jesenicku, kde se prováděly čarodějné procesy [53]. Součástí projektu je čarodějná cyklotrasa, která je dlouhá 233 km. Trasa začíná v polském Paczkowie a končí v české Mohelnici. Jedním ze zastávek cyklotrasy je právě návštěva losinského zámku. Po cestě se cyklisté setkávají s různými zajímavostmi, jako jsou například expozice v muzeích, dům kata nebo hrob čarodějnice [54].

27

Obrázek č. 4: Zámek Velké Losiny [88]

2.1.5 Kostel svatého Cyrila a Metoděje jako úkryt parašutistů Barokní kostel sv. Cyrila a Metoděje byl vystavěn v letech 1730 – 1736 v Praze. Stavba leží na rozhraní ulic Na Zderaze a Resslova. Zde se ukrývalo 7 parašutistů, kteří byli podezřelí z atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. S touto souvislostí se spojují dvě známá jména, a to Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří patřili do parašutistické skupiny Antropoid. Dne 27. května roku 1942 se pokusili o spáchání naplánovaného atentátu na říšského protektora, který projížděl svým vozem v jedné z ulic v Praze. Jozef Gabčík vběhl se samopalem v ruce do silnice, když v tom samopal selhal. Na řadu přichází Jan Kubiš, který měl svou bombou schovanou v aktovce, ovšem minul a bomba dopadla vedle zadního kola. Heydrich proto atentát přežil, ale byl vážně zraněn. Utrpěl vážné poranění zad a zasáhly ho výztuže z čalouněných sedadel. Právě z těchto výztuží dostal v nemocnici Na Bulovce otravu krve, na kterou o pár dní později zemřel (Emmert, 2008, s. 52-95) (Ivanov, 2003, s. 7-384).

28

Pro Čechy tento atentát znamenal teror. 10. června roku 1942 došlo k vypálení obce Lidice. Bylo vyhlášeno rozsáhlé pátrání po parašutistech. Hledání nemělo konce, proto nový zastupující říšský protektor Daluege nechal vyhlásit amnestii pro pachatele, když se sami vydají gestapu. Jeden z parašutistů – Karel Čurda situaci psychicky nezvládl a sám se přiznal gestapu. Vyzvěděl tajemství, kde se parašutisté ukrývají, a gestapo začalo plánovat zadržení parašutistů. Dne 18. 6. 1942 obklíčilo gestapo kostel sv. Cyrila a Metoděje, kde došlo ke zhruba 7. hodinové přestřelce. Nejprve boji podlehli tři parašutisté a později přestřelku ukončily čtyři střely, které vyšly ze zbraní posledních přeživších parašutistů. Po vypotřebování veškeré munice věděli, že již nemají proti gestapu

šanci,

proto

se

raději

každý

z nich

střelil

do

pravého

spánku

(Emmert, 2008, s. 52-95) (Ivanov, 2003, s. 7-384). Po 2. sv. válce se místo stalo Národním památníkem hrdinů heydrichiády a zároveň pietním místem. Jsou zde pořádány různé pietní akty. Památníkem se rozumí pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje, dále stála expozice, která se nachází v hale, krypta nacházející se pod kostelem, odkud zazněly poslední výstřely ze zbraní parašutistů a přednášková síň s promítáním [5].

Obrázek č. 5: Stopy po střelbě u okénka krypty [89]

29

2.2

Dark Tourism v Evropě

2.2.1 Dům Anny Frankové v Amsterodamu Anne Franková byla německo-židovská dívka, která se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem 12. června roku 1929. Hitlerův nástup k moci donutil rodinu přestěhovat se do Amsterodamu, kde se v roce 1933 usadili v jižní části Amsterodamu, v jednom poschodí domu, který stál na náměstí Merwedeplein 37. Anne měla hezké dětství, které jí zpříjemňovaly její přítelkyně. 16. května roku 1940 se dostali Němci na území Amsterodamu. Postupně začalo pronásledování Židů, kteří nesměli vstoupit do kaváren, kin, restaurací a žádných jiných veřejných zařízení. Otec Anny Otto Frank vycítil, že situace není dobrá, a proto se rozhodl ze zadní části domu jeho podniku na výrobu marmelády v místě Prinsengrachtu, udělat jakýsi úkryt, který je má ochránit před deportací. Protože v roce 1942 byla starší dcera Margot povolána k pracovnímu nasazení, nebylo nač čekat a za pomoci přátel se přestěhovali do zadního domu. K nim se později připojili jejich přátele van Pelsovi a také židovský zubař Fritz Pfeffer. Podnik stále fungoval, obyvatelé zadního domu museli být obezřetní, aby je nikdo neslyšel a neviděl. Často docházelo k různým hádkám mezi obyvateli. Anne si psala deník, do kterého psala své každodenní radosti, starosti a také popisovala dobu, ve které žila. Toužila být spisovatelkou, ale to se jí nikdy za její život nesplnilo. Její deník se ovšem později stal knihou, kterou po válce vydal její otec, a proto se Anne stala spisovatelkou, ale až poté, co zemřela (Heyl, 2014, s. 7-122) (Frank, 2012, s. 7-262). Do poloviny roku 1944 vše probíhalo tak, jak mělo. Ovšem 4. srpen roku 1944 se jim stal osudným. Policie dostala udání, že se zřejmě v zadním domě ukrývají Židé. Byli odvedeni do vazební věznice na Weteringsschans, odkud byli 8. srpna 1944 převezeni do tábora Westerbork. Tento tábor byl pouze „přestupní“, odtud byli vězni transportování do Terezína, Osvětimi a dalších koncentračních táborů. Protože osvobození bylo již na spadnutí, věřili, že se dočkají konce války, ovšem 3. září 1944 byl vypraven poslední transport do Osvětimi, kde do vlaku nastoupili Anne, její sestra Margor, rodiče Edith a Otto Frankovi, zubař Pfeffer a jejich přátele Pelsovi. Zde byla Anne zařazena do skupiny dětí pod patnáct let a společně s 548 osobami měla být odsouzena ke smrti v plynových komorách, což se ale později nestalo. Nejprve zemřel pan Pels, dále zubař Pfeffer a matka Edith Franková. Obě sestry Frankovy se dostaly na 30

transport do Bergen-Belsenu, kde se setkaly s paní Pelsovou. Zemřela po cestě, když měla být převezena do jiného pobočného koncentračního tábora. Její syn Peter, který zadní dům také obýval, zemřel v době, kdy byl koncentrační tábor, ve kterém byl zavřený, právě osvobozen. Margot a Anne zemřely v zimě roku 1945. Margot, která byla na smrt nemocná, spadla z postele a ze země se už nezvedla. Anne zemřela na následky tyfu a tělesného vyčerpání. Bylo to několik dní před tím, než koncentrační tábor osvobodila Britská armáda (Heyl, 2014, s. 7-122) (Frank, 2012, s. 7-262). Jediný, kdo koncentrační tábor přežil, byl Otto Frank, možná také proto, že za 1. sv. války bojoval za německou stranu. Vrátil se zpět do Amsterodamu, kde žil v naději, že se jeho dvě dcery ještě vrátí. To se však nikdy nestalo. Vrátil se do vedení své firmy a bydlel u přátel, kteří jim pomáhali v ukrývání. Když obyvatelé zadního domu byli zatčeni, Miep Giesová, u kterých později bydlel, sebrala Annin deník, který u sebe pečlivě střežila a později ho předala Ottovi Frankovi. Ten deník přepsal a nechal vydat. Dodnes se prodalo kolem 25 milionů výtisku v 60 jazycích. Deník byl později také zfilmován (Heyl, 2014, s. 7-122). Dnes na toto místo jezdí návštěvníci, kteří mají možnost projít dům a pokoje, ve kterém se Anne se svou rodinou a přáteli skrývala, ale kde také z větší části psala svůj deník.

Obrázek č. 6: Dům Anny Frankové Amsterodam [90]

31

2.2.2 Pompeje Pompeje a Herculanea patřily k jednomu z římských měst, které se nacházelo v Neapolském zálivu, nedaleko sopky Vesuv. Založení města se datuje do 7. Století před Kristem kdy bylo založeno italickým kmenem Osků (Wilkinson, 2004, s. 54-73). Sopka Vesuv měří kolem 1200 m, na které se nachází dva oddělené vrcholy a to Monte Vesuvio a Monte Somma. V době římské se myslilo, že je sopka vyhaslá. Ovšem v roce 62 po Kristu došlo k zemětřesení, kdy byly Pompeje a Herculanea velmi zasaženy a poškozeny. V roce 79 po Kristu ovšem došlo k probuzení sopky a k jejímu výbuchu. Popel z kráteru stoupal vysoko do ovzduší a vyvrhoval magma. Vítr, který vanul, vál sopečný popel přímo na Pompeje. Pod tíhou popela se bortily střechy domů, ve kterých lidé žili. Popel města pomalu pohřbíval, protože každou chvíli přibýval. Kráter vyvrhoval kolem 40 000 tun popela za vteřinu. Kolem večera byly erupce tak silné, proto se ze sopky valila hmota vážící přibližně 100 000 tun a dosahovala výšky 30 km. V nočních hodinách došlo k mohutné erupci, která chrlila žhavé magma jako fontána. Hmota, která se nyní valila z kráteru, byla přibližně 150 000 tun za vteřinu. Lidé neměli šanci utéct, na místě zemřelo mnoho lidí. Umírali také z důvodu velkého teplotního šoku, jejich kůže byla automaticky seškvařena a zbyly pouze kosti, které shořely na popel. Vlna magmatu s sebou brala veškeré budovy a objekty, které se jí postavily do cesty (Wilkinson, 2004, s. 54-73) (Sergejenko, 1972, s. 10-255). V ranních hodinách přišla další ničivá vlna, která se dostala až k hradbám Pompejí. Byla tma, při které nebylo vidět příval, který se na město blíží. Cítit byl jeho žár, který dosahoval 400 stupňů Celsia, a také bylo všude kolem cítit plyny, které mnohé obyvatele městečka otrávily. V čase 7:30 – 7:45 došlo k další ničivé vlně, která mířila přímo na Pompeje. Vlna se šířila rychlostí kolem 100 km za hodinu a popel se postupně dostával do domů. Lidé, kteří nestačili utéct, se pomalu dusili popelem, který jim za pomocí plynů zabetonoval plíce, až se udusili úplně. Poslední vlna zasáhla celý Neapolský záliv a ničila vše, co jí přišlo do cesty (Wilkinson, 2004, s. 54-73). Následkem ničivého výbuchu Vesuvu bylo pohřbení Herculanea pod 25 metrů sopečné hmoty a Pompejí pod 4 metry sopečné hmoty. Vesuv vyprodukoval kolem devíti miliard tun sopečné hmoty. Po poslední vlně začalo pršet. Než se atmosféra vyčistila, začal padat bahnitý kal. Všude tekla záplava bahna. Pompeje nebyly zasypány tolik, 32

jako Herculaneum. Většinou bývaly zničení horní části budov, základy se zachovaly. Při nálezech byla objevena spousta mimořádných věcí, jako zavařené ovoce ve skleněných nádobách nebo svačina naservírovaná na stole (Wilkinson, 2004, s. 54-73) (Sergejenko, 1972, s. 10-255). Vesuv ještě vybuchla mnohokrát, naposledy v době druhé světové války, ale nikdy neměla tak zničující následky, jako v roce 79 po Kristu (Wilkinson, 2004, s. 54-73). Pompeje byly znovu nalezeny náhodně, když bylo třeba najít nový zdroj vody pro město Resinu. První opravdové hledání měst začalo za vlády krále Karla Bourbonského, kdy bylo znovu objeveno město Herculaneum. Král pověřil prováděním vykopávek inženýra Roquea de Alcubierra, kterému napomáhal architekt Karl Weber. Mezi jeden z nálezů patřila vila papyru, ve které se našly ohořelé knihy a svitky. Muselo se s nimi však zacházet velice opatrně, neboť byly velmi slabé a poškozené. Byl vynalezen stroj, který svitky opatrně rozvinul. Má se za to, že svitky obsahují některá ztracená díla slavných římských básníků (Wilkinson, 2004, s. 54-73). Výkopové práce byly zahájeny kolem roku 1748, kdy vykopávání Pompejí bylo daleko jednodušší, protože se nacházelo jen několik metrů pod vulkanickým materiálem. Ovšem Herculaneum bylo pohřbeno pod více než 20 metry materiálu a proto byly veškeré výkopové práce spojené s tímto městem zastaveny a práce byla soustředěna hlavně na Pompeje. V roce 1790 byla v Neapoli přestavěna budova, která je nyní Národním archeologickým muzeem, kam byly přesunuty předměty nalezení při vykopávání. Během 2. sv. války byly Pompeje bombardovány spojenci, kteří si mysleli, že se v ruinách schovávají němci. Po odklízení sutin bylo objeveno mnoho dalších zajímavých objektů. Celkově bylo odkryto 44 ha města Pompeje a dalších 22 ha zůstává pod sopečným materiálem (Wilkinson, 2004, 76-97).

33

Obrázek č. 7: Pohled na pozůstatky Pompejí v pozadí se sopkou Vesuv [91]

2.2.3 Katyňský les K zavraždění čtyř tisícům sto čtyřiceti třem důstojníkům došlo v oblasti Smolenska, nedaleko Katyně, nazývané jako Katyňský les. Tato tragédie, jinak přezdívána také jako Katyňský masakr, se stala na jaře roku 1940. O osudech důstojníků rozhodl prezident Josif Visarionovič Stalin. Důstojníci, kteří byli uvězněni ve třech táborech, si mysleli, že je čeká propuštění. Zanedlouho se ukázalo, že to tak nebylo. Důstojníci byli exportováni nejprve nákladními auty k vlaku, ve kterém se těsnali až do cíle. Stále žili v domnění, že brzy budou propuštěni na svobodu. Ovšem jejich cesta skončila ve stanici Gnězdovo, kde byli z vlaku vyvedeni na louku a spatřili předem vykopané jámy. V jámách již leželi jiní, zastřelení důstojníci. Vykonavatelé vražd vždy donutili oběť pokleknout před jámu, poté byl střelen zbraní do týlu, což byla nejúčinnější rána, která okamžitě způsobila smrt (Paul, 2008, s. 153-170). K objevení hrobů došlo v roce 1943, kdy vlk, hledající kosti, vyhrabal několik ostatků. Tehdy se na místě pohybovali Němci, kteří ani netušili, že by se pod nimi mohly skrývat masové hroby. Ovšem od místních zemědělců věděli, že v lese byly prováděny hromadné popravy. Na místě se začaly provádět výkopy, které odhalily, že na území Katyňského lesa se opravdu nachází masové hroby se zastřelenými důstojníky. 34

Obviněni z tohoto hrůzného činu byli právě Němci (Paul, 2008, s. 273-288). Stejnou myšlenku nese kniha od Petra Kubíka s názvem Rudé stíny (Kubík, 2003, s. 7-121). Teprve po padesáti letech, pod nátlakem mnoha důkazů, došlo k situaci, kdy byl tehdejší prezident Gorbačov donucen vše přiznat. Přiznal, že tehdejší zastřelení důstojníků mají na svědomí bolševici v čele se Stalinem. Postupně se nahromadily důkazy, které jasně svědčily proti Sovětskému svazu (Paul, 2008, s. 273-288).

Obrázek č. 8: Popravení vojáci v Katyňském lese [92]

2.2.4 Dům teroru Budapešť Dům teroru je vidění na Andrassiho třídě č. 60. Jedná se o třípatrový dům, který byl vystavěn kolem roku 1880. V roce 1937 se stal sídlem strany Šípových křížů maďarského národně socialistického hnutí. O několik let později - v roce 1944 se dům stal mučírnou, ve které byli mučení ti, kteří se nepřizpůsobovali režimu. Mezi zvláště nepřizpůsobivé osoby patřili Židé, kteří byli ve velkém usmrcováni [69]. Kolem roku 1945 došlo k obsazení domu maďarskými komunisty. Vyšetřovatelé tajné policie mučili a zabili stovky lidí, na základě přiznání, kterým se museli doznat ve chvílích mučení a výslechů. Lidé byli posíláni na šibenice, do pracovních táborů nebo do vězení. Osoby byly sledovány pomocí obyčejných lidí, kteří spolupracovali s vyšetřovateli. Sledováni byli při práci, v divadle, kostele a při obyčejných aktivitách. Pomocí takových lidí se k moci dostali maďarští komunisté a měli nadvládu nad všemi 35

lidmi. Tajná policie nakonec obsadila celý blok, nejen dům č. 60 a sklepení bloku byla propojena kvůli vytvoření podzemního labyrintu cel, sloužících k vězeňským účelům [70]. Dům byl opuštěn v roce 1956 a od roku 2002 byl přeměněn v muzeum. Dům byl zrekonstruován a střechu lemuje kovový pruh s nápisem Dům teroru. Na jedné ze zdí jsou od shora až dolů pověšené fotografie, ke kterým lidé nosí květiny a zapalují tu svíčky. Hned po vstupu se návštěvník na malém dvorku setkává se sovětským tankem. V prvním sále muzea se návštěvníci setkávají expozicí muzea. Jedná se o téma, když Maďarsko prohrálo válku. Sál je rozdělen do dvou stran. Na jedné straně řada obrazovek představuje hrůzy komunistického režimu, na druhé straně jsou zobrazovány hrůzy fašismu. Při prohlídce se návštěvníci nesetkají s velkým množstvím textu, ale u vstupu jsou k dispozici nakopírované listy s popisky, kde se návštěvník dozví, o co se jedná. Pouze dvě místnosti jsou věnovány fašismu, přes 20 místností je věnováno komunismu [69]. Po prohlídce místností se návštěvníci pomocí výtahu dostanou do sklepení, ve kterých bylo prováděno mučení, věznění a také popravování [69].

Obrázek č. 9: Tank pod střechou domu č. 60 [93]

36

2.3 Dark Tourism ve světě 2.3.1 Pearl Harbor Pearl Harbor - americká námořní a vojenská základna nacházející se na ostrově Oahu, na Havaji, ležící v Tichém oceánu. Základna začala vznikat v roce 1887, postupně byla rozšiřována. Největší rozkvět nastal v roce 1901 po přijetí zákonu v USA o přidělení pozemkového vlastnictví ve prospěch vojenského a námořního zařízení. Práce byly rychlé, proto byla základna v roce 1908 předána námořnictvu a mohla být plně využívána. V roce 1941 se stala hlavní základnou amerického Tichomořského loďstva. Velitelem základny byl Claude C. Bloch. Bojové lodě kotvily na otevřených kotvištích a byly zde prováděny různé drobné poruchy a běžný servis lodí. Součástí této základny byla letecká základna Ford Island (Brož, 2011, s. 7-11). V září roku 1941, během druhé sv. války, byly zhoršeny vztahy Japonska a Spojených států. Po vpádu Japonců do Indočíny nechal prezident Roosevelt vypovědět americkojaponské obchodní smlouvy, zakázal prodej kovového šrotu na japonskou stranu a zakázal vyvážet ropu do této oblasti. Japoncům se toto jednání nelíbilo, protože vlastní ropu neměli. Japonsko se snažilo se Spojenými státy vyjednávat, ovšem marně. Spojené státy nechtěli přistoupit na dohody, které Japonsko kladlo a navrhovalo. Roosevelt nechal Japoncům předat dne 27. listopadu roku 1941 nótu, obsahující deset bodů, které určovaly závěrečné podmínky. Na ty však Japonci reagovali vstoupením do války se Spojenými státy. 7. prosince 1941 ráno začal nálet na Pearl Harbor. Japonsko v první vlně vyslalo 183 stíhaček, torpédových letounů a bombardérů ze šesti letadlových lodí. Lodě, které kotvily u základny, byly snadno napadeny, protože nebyly nijak chráněny. Japonsko vyslalo ještě jednu ničivou vlnu, na třetí ovšem nedošlo. Bylo zabito celkem kolem 2 400 Američanů – z velké části se jednalo o příslušníky námořnictva, na základně bylo zabito téměř 50 civilistů a zraněno více než 1 300 osob. V tomto boji jednoznačně vyhrálo Japonsko a vyřadilo tak Pearl Harbor z provozu na půl roku. Spojené státy proto jako odplatu naplánovali akci, nazývanou také jako „Doolittle Raid“ neboli Doolittlův nálet, podle podplukovníka Doolittla, který celou akci vedl. Japonsko se prohlašovalo za neporazitelné, proto 2. dubna 1942 Spojené státy zaútočili na Tokio, aby dokázali, že i Japonsko je zranitelné a není tak bezpečné, jak se všichni domnívají. Využita proto byla letadlová loď, ze které bombardovací letadla startovaly. Útok se 37

neobešel bez komplikací, ale nakonec Američané dokázali zaútočit na Tokio „ze vzduchu“, aniž by byly ztráty na americké straně. (Brož, 2011, s. 73-172) (Borovička, 2001, s. 10-96).

Obrázek č. 10: Bitevní loď potopena za 2. sv. války [94]

2.3.2 Sopka Mount St. Helens Sopka Mount St. Helens se nachází v oblasti Kaskádového pohoří, v americkém státě Washington, v USA. Vznikla přibližně před 40 000 lety a řadíme ji mezi aktivní stratovulkány. Stratovulkán je typ sopky, která je vysoká a má kuželovitý tvar. Uvnitř kuželu se hromadí magma, které je příliš tuhé na to, aby byl umožněn průběžný únik hromadících se sopečných plynů. Proto uvnitř narůstá tlak, který způsobí v určitou chvíli explozi, při níž dochází k uvolnění nahromaděného tlaku [8]. Je považována za jeden z nejmladších ale zároveň z nejaktivnějších vulkánů, který se na území nachází. Sahá do výšky přibližně 2 600 metrů nad mořem. Vulkán vešel do dějin dne 18. května roku 1980, kdy erupce dosahovala až 5.1 Richterovy stupnice (stupnice je číselně rozdělena od 1 do 10, přičemž 10 je považováno za masivní zemětřesení).

38

Oblast se stala velmi oblíbenou zejména pro vědce z celého světa, kteří usoudili, že návrat živočichů a obnova lesního porostu proběhla rychleji, než předpokládali [9]. Během erupce sopečného materiálu byla zasažena oblast, která dosahovala vzdálenosti kolem 27 km. Zemřelo nejméně 60 osob, zničeno kolem 250 domů, přes 24 km železnic a téměř 300 km silnic. Došlo také ke zhroucení části kužele, čímž se sopka zmenšila přibližně o 1 400 metrů. Po této katastrofě se sopka několikrát probudila k životu a produkovala sopečný popel a prach. Naposledy se velké množství páry nad sopkou začalo objevovat v roce 2006, přičemž vědci usoudili, že nehrozí žádná erupce [10]. Hora se dnes stala velmi oblíbeným cílem turistů.

Obrázek č. 11: Mount St. Helens [95]

2.3.3 Město duchů Bodie Bodie město duchů leží ve Spojených státech Amerických, přesněji na severovýchodě národního parku Yosemite v Kalifornii. Město patřilo k jednomu z nejbohatších nalezišť zlata v Kalifornii a bylo též známo jako nejdivočejší a nejtvrdší kemp zlatokopů, který se na Západě nacházel. Leží v nadmořské výšce kolem 2 800 metrů nad mořem, proto je město často zasahováno silnými větry. Léta bývají relativně teplá, zimy nelze 39

odhadnout. Teplota je kolem 15 stupňů Celsia, ovšem po západu slunce teploty klesají až k – 20 stupňům. V zimě nasněží kolem 2 metrů sněhu, ale závěje, které se v místě tvoří, mohou dosahovat výšky až 6 metrů [11]. Na území města žili indiáni. Ti se živili rybařením v místních tocích, loví drobné zvěře a sbírali rostliny. Z jejich původního místa byli vytlačeni horníky, kteří zde začali těžit zlato. Ti, kteří v oblasti zůstali, se museli přizpůsobit a začít pracovat v místních městech. Zvěř byla lovena ve velkém, byly vykáceny stromy a tradiční způsob života indiánů byl narušen. V roce 1859 W. S. Bodey a E. S. Taylor narazili na jeden z nejhlavnějších zdrojů zlata. Ovšem Bodey si ho nestihl ani užít, protože umrzl ve sněhové bouři, když se vracel se zásobami potravin. Hodnota tohoto nálezu šplhala do řádů milionů. Množství zlata, které se v oblasti těžilo, zapříčinilo, že v Bodie v roce 1879 žilo téměř 8 500 obyvatel a osídleno bylo kolem 2 000 domů. Horníci měli k dispozici různé obchody a podél silnice byly vystavěny salony zkombinované s tanečními sály. Horníci sem chodili odpočívat a užít si zábavu. S městem se také pojí legenda o „Strašném muži Bodie“, a proto, aby tato legenda byla ještě živější, docházelo ve městě k různým krádežím, přestřelkám a bitkám na ulici [11]. Součástí města byla také tzv. čínská čtvrť (Chinatown), kterou obývali Číňané, kteří do Bodie byli posláni kolem roku 1878. Protože jich bylo několik stovek, mezi bílými obyvateli nebyli tolik vítáni a snažili se o udržení tradic a zvyků, vznikla tato čtvrť. Do Bodie byli posláni kvůli těžbě dřeva, jako smluvní dělníci. Ve čtvrti se nacházelo mnoho obchodů, živili se prodejem zeleniny a také výrobou dřevěného uhlí. Rok 1881 přichází k vytěžení dolů a těžařské společnosti bankrotovaly. Proto v roce 1886 žilo v oblasti z původních 8 500 obyvatel pouze 1 500 obyvatel. Město o pár let později zasáhl požár, který ničil obchody a domy obyvatel. Město se později vzpamatovalo, ale zasáhl ho druhý ničivý požár, kdy v roce 1932 zničil téměř 90% města [11]. Zbytek města duchů, která přežila poslední ničivý požár, se od roku 1962 řadí mezi Národní historickou památku a Státní historický park. Obchody a domy jsou udržovány tak, jako tomu bylo, když z města odešli poslední obyvatelé. Regály v obchodě jsou plné zboží, proto můžeme mít pocit, jako kdyby si obchodník pouze odskočil a měl se hned vrátit. Poslední snahou o obnovu těžby zlata byl rok 1988, kdy se o těžbu chtěla pokusit kanadská společnost. Protože však Bodie již patří mezi Národní historickou

40

památku a Státní historický park, bylo by narušeno kouzlo oblasti, domy a také příroda, proto

ochránci

přírody

a

vládní

agentury

tento

návrh

zamítli

[11].

Obrázek č. 12: Pohled na Bodie [96]

2.3.4 Les Aokigahara Les, který se nachází na úpatí velice známé japonské hory Fudži, nepřipomíná zrovna klidné místo na každodenní procházku. Les mající rozlohu kolem 35 km2 vyhledávají sebevrazi. Ročně tu ukončí život kolem stovky lidí [55]. Proč se lidé rozhodnou ukončit život právě zde, není zcela jasné. Jedním z motivů by mohl být román, vydaný v roce 1960 japonským spisovatelem Matsumotem, který končí sebevraždou nešťastně zamilovaných lidí právě v lese Aokigahara. Důvody, proč to lidé dělají, se dají většinou zjistit podle předmětů, které si s sebou do lesa nosí. Většinou se jedná o nešťastnou lásku nebo o vzpomínky na své blízké [56]. Sebevrazi si životy berou většinou tak, že si na strom uváží smyčku a jednoduše se na ní oběsí. Proto na stromech často zůstávají provazy se smyčkami nebo se může stát, že při návštěvě lesa bude zrovna ve smyčce viset oběť. Pod stromy jsou k nalezení často boty, čepice a další kusy oblečení, které z tlející osoby opadávají. Může se také stát, že osoby, které nikdo nepostrádá, nikdo nikdy už nenajde. Těla zetlí a mohou být zarostlá hustým

41

lesním porostem na špatně přístupném a viditelném místě, proto se už nikomu nepodaří tělo objevit. K nalezení tu může být čerstvě oběšený člověk nebo zcela mumifikované tělo [57]. Celou touto záležitostí se již několik desítek let zabývá místní geolog Asuza Hayano, který natočil krátký dokumentární snímek právě o lese. Snímek má kolem dvaceti minut a je zcela nevhodný pro slabé povahy a také pro děti, protože je ve videu les znázorněn přesně tak, jak to v něm vypadá. Nejvíce mrtvol se podle něj nachází v srdci lesa s názvem Jukai, jinak řečeno moře stromů [56]. V lese docházelo k úmrtím již dříve. Dokazuje to jedna z tradic, nazývána ubasute. Podle této tradice zavedli synové své matky do Aokigahara a zde je zanechali. Po opuštění zcela vyčerpané ženy samy a v klidu bez přítomnosti svědků umírají [56]. Místo začalo být vyhledáváno hlavně z turistického pohledu. Do lesa míří stále více lidí. Před vstupem do lesa ale také v samotném lese se mohou setkat s tabulemi různých velikostí a s různými nápisy, které sem nechala japonská vláda pro sebevražedníky přidělat. Nejčastěji bývají na tabulích uváděna hesla ve smyslu: Váš život je vzácný, myslete na svou rodinu a blízké, rozmyslete si vše dobře [57]. Po roce 1970 došlo k nařízení vlády, která pomocí dobrovolníků les „čistí“. Pomocí různého náčiní se snaží posbírat pozůstatky sebevrahů a poté je hromadně pohřbí. Ne však pokaždé se podaří posbírat všechna těla, některá jsou zarostlá v hustém porostu a nejsou k nalezení. K tomuto kroku muselo dříve či později dojít, protože by les byl za několik desítek let pokrytý pouze těly a kosterními pozůstatky mrtvých. Často dochází také ke zločinům ze strany zlodějů. Ti se do lesa vydávají z důvodu rabování a hledání cenností, se kterými sebevražedníci přicházejí zemřít. Les se stal druhým místem na světě, kde dochází k největšímu počtu sebevražd. Na prvním místě byl zveřejněn most Golden Gate v San Francisku [55].

42

Obrázek č. 13: Osobní věci sebevrahů [97]

43

Praktická část 3. Cíl praktické části – nová místa Dark Tourismu Cílem praktické části je navrhnout nová místa, která by mohla být využívaná jako produkt cestovní kanceláře. Jsou zde uvedeny příklady za Českou republiku, Evropu a svět, jak tomu bylo v části teoretické. U každého navrhovaného místa je stanovena přibližná cena, ovšem pouze na jednotlivce. Má se sice jednat o nové produkty, které by mohla jakákoliv CK využívat, ovšem by si k balíčku služeb přidala své náklady - náklady na průvodce, stravné. Mnou zjištěné ceny jsou dle pravdivých údajů, ale každá CK by si ceny upravila dle potřeb a nákladů, které by sama vynaložila.

3.1 Věznice Tuol Sleng a vražedné pole Choeung Ek v Kambodži Věznice byla vystavěna v hlavním městě Kambodži – Phnompenh. Budova sloužila jako škola až do roku 1975, ovšem později, za vlády vůdce Rudých Khmérů, byla přeměněna na vyšetřovací stanici, přes kterou prošlo tisíce vyslýchaných, kdy většina z nich byla odvedena a později popravena. Věznice byla též nazývána jako Věznice S-21 [16]. Kambodža je malý stát, který se rozkládá mezi Thajskem a Vietnamem. Dlouhou dobu musela čelit jejich snahám o rozšíření území. Na konci 19. století došlo k francouzské kolonizaci, při které nastal pro Kambodžany mír, ale ztratili státní suverenitu. V období druhé světové války došlo k okupaci ze strany Japonska. Teprve po válce se do Kambodži vrátili Francouzi, ale jejich panování už nebylo takové, jako před válkou, proto v roce 1953 došlo k vyhlášení nezávislosti Kambodže. Na konci roku 1970 došlo k vojenskému převratu, který byl nasměrován proti Norodomu Sihanukovi, který v té době působil jako politik v Kambodži. K moci se dostal generál Lon Nol, který byl silně podporován ze strany USA. Snažil se o odchod vietnamských komunistů z Kambodži. Když kambodžská armáda neměla šanci tyto komunisty ze země dostat, v dubnu roku 1970 se vojska USA dostali do Kambodži a zahnali vietnamské komunisty. Ovšem v té době začala vzrůstat popularita Rudých Khmérů, jinak také kambodžských komunistů, kteří svrhli Lona Nola [18].

44

Rudí Khmérové se k moci dostali v dubnu roku 1975 v čele s vůdcem přezdívaným Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar. Obsadili hlavní město Phnompenh a hovoří se o skutečnosti, že za jejich vlády padlo přes milion obětí, z jiných zdrojů vyplývá, že by se mohlo jednat až o tři miliony obětí (19). Oběti často umírali na podvýživu, na únavu z vysokého pracovního nasazení, které vykonávali na rýžových polích pomocí malých a primitivných nástrojů. Děti byly odtrhávány od rodin a rodiče vídaly jen zřídka a potají [18]. Do věznice se dostávali odpůrci režimu, ale také celá jejich rodina včetně malých a čerstvě narozených dětí. Vězni byli mučeni kvůli tomu, aby nahlásili další osoby, které nevyznávají režim a mohli za to být potrestáni v podobě mučení a později umlácení k smrti [18]. Zajatci byli ve věznici Tuol Sleng seskupováni od roku 1975 až do roku 1979. Odsuzováni byli nejprve lékaři, učitelé a právníci, protože se jednalo o vrstvu vzdělaných lidí, kteří by mohli vyprovokovat vzpouru. Vězni byli z věznice S-21 směrováni na vražedná pole [19]. Vražedných polí se v Kambodži nachází několik, ale právě to, na které byli odsouzení vězni z věznice S-21 převáženi, se jmenuje Choeung Ek. Toto místo patřilo k jednomu z klidných čínských hřbitovů, až do té doby, než se k moci dostali Rudí Khmérové. Právě ti z tohoto místa vytvořili vražedné pole, na kterém byli zajatci zabíjeni a pohřbíváni do hromadných hrobů. Návštěvníci, kteří toto místo navštíví, se mohou setkat s úlomky kostí a kousky oblečení, které leží na povrchu trávníku, mezi prohlubněmi jsou vytvořeny cestičky, po kterých návštěvníci chodí a možná si ani neuvědomují, že se prochází po lidských ostatcích. V areálu jsou k přečtení různě rozestavěné tabule, na kterých se návštěvník setkává se způsoby zabití vězňů. Z toho důvodu, že náboje do zbraní byly příliš drahé, usmrcovalo se pomocí motyky, kterou vězně praštili do hlavy, umlácení dřevěnou holí nebo za pomoci palmového listu. V jednom z hrobů, který nese označení jako hrob dětí, bylo objeveno stovky bezhlavých těl [20]. Hromadných hrobů se na tomto místě nalezlo kolem sto dvaceti, otevřeno jich bylo více jak polovina, zhruba 80. Těla byla exhumována a lebky uloženy v pamětní stupě.

45

Pamětní stupa zároveň znázorňuje pietní místo, ve které se nachází více jak 8 000 uložených lebek obětí [20]. V dnešní době budova bývalé věznice Tuol Sleng slouží jako muzeum genocidy, které zobrazuje historii Kambodži a také hrůzy, které Rudí Khmérové prováděli v zemi vlastnímu národu. Při příchodu do areálu se návštěvníci setkávají s tabulí, na které je nakreslený obličej s přeškrtnutým úsměvem, na tomto místě platí zákaz smíchu, do kterého nikomu ovšem při návštěvě takového místa rozhodně není. Po příchodu do výslechových místností a hromadných cel jsou nepřehlédnutelné tabule s portréty lidí, kteří se do vězení dostali a kteří zde zemřeli. Podle odhadů se jedná o téměř 17 000 mrtvých, počínaje malými dětmi, ženami i muži. Na tabulích, které jsou rozmístěny po celé budově, jsou znárodněni všichni, kteří ve vězení přišli o život. Osoba byla vždy vyfocena hned, jak se dostala do věznice a byla také zdokumentována poté, co byla podrobena výslechu a mučení. Ovšem po fázi mučení nebyly fotografie příliš pozitivní a vůbec ne hezké. Tyto fotografie jsou uloženy v archivech muzea [17]. Budova si nese takový vzhled, jaký měla při obsazení vojáků. Cely jsou téměř prázdné, „nabízejí“ hrůzný pohled a pochmurnou a děsivou atmosféru. V muzeu je k vidění několik exponátů, které představují například obrazy. Obrazy znázorňují většinou mučení, smrt, popravy a zoufalství ve tvářích, které vězni zažívali. Obrazy například maloval jeden ze sedmi vězňů, který přežil hrůzy a mučení v tomto vězení [17]. Vězeň se jmenuje Bou Meng, který sepsal knihu o životě ve vězení. Jeho žena věznění nepřežila, byla popravena. Meng přežil jen díky tomu, že uměl dobře kreslit a jeho nadání se hodilo věznitelům. Nakreslil obrázek, na kterém je znázorněn vůdce Pol Pot. Obraz kreslil pod nátlakem, protože musel být velice podobný skutečné osobě. Díky tomu, že se obraz povedl a byl od fotografie, podle které kreslil, k nerozeznání, zůstal Meng na živu [21].

46

Ve věznici bylo nad 300 působících vyšetřovatelů, ale jediný, kdo byl za tyto hrůzné činy odsouzen, byl šéf věznice Kang Kek Iew. Většina dokumentů byla zničena vyšetřovateli, kteří z místa prchali, ovšem zachovalo se několik dokumentů, ve kterých Iew rozkazuje vězně rozporcovat na kusy nebo odvést na vražedné pole. Na jiných byly dokonce

prováděny

lékařské

pokusy

[21].

Obrázek č. 14. Muzeum genocidy - bývala věznice Tuol Sleng [98] Přibližná cena Individuálně orientovaná návštěva Kambodži bez zprostředkování cestovní kanceláře. Letenka byla nalezena přes rezervační systém letiště Václava Havla v Praze a její cena se pohybuje kolem 30 000 Kč včetně letištních tax a poplatků. Let se uskuteční v rámci společnosti Korean Air s jedním mezipřistáním a to v Soulu, kde let pokračuje se stejnou společností. Zpáteční cesta bude probíhat stejným způsobem a se stejnou leteckou společností. Let trvá téměř 28 hodin [59]. Z letiště se k místu dá dostat buď pěšky, nebo pronajatým automobilem. Vstupné činí kolem 2 dolarů (aktuální kurz dle ČBN k 26. 10. 2015 činí 24,594, tedy 49,19 Kč). Celkové náklady na návštěvu místa by činily zhruba 30 049 Kč.

47

3.2 Letecká nehoda u města Smolensk Letecká nehoda, která se odehrála u ruského města Smolensk, si vyžádala život hlavy polského státu, prezidenta Lecha Kaczyńskiho, společně s jeho manželkou Mariou Kaczyńskou a také všemi hlavními představiteli polského státu [22]. Polský prezident Lech Kaczyński se svou ženou a celou polskou delegací letěl vojenským speciálem Tupolev Tu-154 uctít památku masakru v Katyni. V Katyňském lese došlo v roce 1940 k zastřelení několika tisíců polských důstojníků. Polský prezident letěl se svou manželkou a dalšími představiteli polského státu [22]. Vojenský speciál Tupolev Tu-154 bylo letadlo, které nahradilo v Sovětském svazu jiné stárnoucí letouny. Prvně se do vzduchu dostal 4. října roku 1968. Jedná se o letadlo, které má kapacitu kolem 160 osob a je třímotorové. Do pravidelného provozu byl nasazen teprve 9. února roku 1972 sovětskou leteckou společností Aeroflot. Později s těmito stroji začaly problémy a ty stroje, které byly opravované, měly označení Tu-154A. Jako novinka se tehdy začaly vyrábět stroje Tu-154B, které byly modernizovanější a měly až 180 sedadel. Výroba letadel Tu-154 skončila v roce 2000, kdy do té doby bylo vyrobeno kolem 930 strojů [24]. Na palubě letadla sedělo v osudný den 89. osob a 7 členů posádky. Kromě polského prezidenta

a

jeho

manželky

byli

na

palubě

letadla

například:

Andrzej Blasik – velitel polského letectva Krystyna Bochenek – místopředsedkyně polského senátu Borowska Anna Maria a Borowski Bartosz – zástupci katyňských rodin a jiných organizací Tadeusz Buk – velitel polských pozemních sil Leszek Deptula – zástupce polského parlamentu Catherine Doraczynśka – zástupce úřadu prezidenta Janina Fetlinśka – senátor Andrew Karweta – velitel námořnictva Stanislaw Jerzy Komorowski - státní tajemník pro obranu Stefan Melak – předseda výboru Katyň a mnoho dalších důležitých představitelů [23]. Start letounu byl uskutečněn z polské Varšavy a ukončen měl být na vojenském letišti Severnyj ve Smolensku. Kapitán letadla byl navigován a dostal příkaz, aby nepřistával na předem sjednaném letišti, ale aby zaletěl na letiště v Minsku nebo v Moskvě, kvůli nepřízni počasí. Byla hustá mlha a podmínky pro přistání nebyly ideální. Kapitán 48

letadla ovšem neuposlechl rozkaz a snažil se na letišti přistát [22]. Dostal se do výšky přibližně 100 m nad přistávací plochou, později se snažil letadlo opět dostat do bezpečné výšky, což se už nepodařilo [25]. Letadlo se zapletlo do stromů, kde se vznítilo a poté se rozpadlo. Ani jeden z cestujících pád letounu nepřežil. Když ještě nebyly známé příčiny nehody, spekulovalo se o tom, že na polského prezidenta byl spáchán atentát, což bylo po prověření černých skříněk, které se našly ihned, vyloučeno. Pilot se snažil, i přes veškeré zákazy dispečerů, na ruském letišti přistát. Pokoušel se přistát čtyřikrát, ovšem poslední čtvrtý pokus o přistání se všem stal osudným [26]. Po této nenadálé situaci musela zasedat vláda, aby se vyřešily různé formality. Podle pravidel ústavy převzal v té době velení státu předseda Sejmu Bronislaw Komorowski, ovšem předčasné prezidentské volby, které původně měly být na podzim, kdy se spekulovalo, že by Kaczyński stejně zvolen už nebyl, se konaly o něco dříve. Musely být vykonány do dvou a půl měsíce po katastrofě. V Krakově byl rozezněn zvon Zygmunta, který zní pouze v nějaké mimořádné situaci [22]. Na místě tragédie vzniklo pietní místo, na kterém se nachází obrovský kámen s pamětní deskou. Na toto místo jsou dávány věnce vždy v den výročí této tragické události [27].

Obrázek č. 15: Pietní místo v pozadí s troskami letadla Tupolevu Tu - 154 [99]

49

Přibližná cena V úvahu bereme individuální zájezd bez služeb cestovní kanceláře. V případě tohoto zájezdu je vhodné využít leteckou dopravu v návaznosti na dopravu automobilovou. Letenky jsou rezervovány přes rezervační systém letiště Václava Havla v Praze. Přímý let trvá 2 h a 35 min, cena letenky včetně zpáteční činí kolem 7 630 Kč včetně letištních tax a poplatků (59). Nalezený let je poskytován Českými aeroliniemi, směřující na Sheremetyevo (Šeremetěvo) mezinárodní letiště. Na letišti je k dispozici pronájem auta, kdy jeden den pronájmu stojí přibližně 795 Kč na den. Pojištění při pronájmu na den činí 533 Kč [60]. Pohonné hmoty se v zemi pohybují oproti České republice na zcela nízké úrovni. Jeden litr benzínu Natural 95 se pohybuje kolem 37,4 rublu (v přepočtu 14,31 Kč; 100 rublů = 38,253, aktuální kurz ČNB ke dni 22. 10. 2015). Jeden litr nafty se pohybuje kolem 35,46 rublu (v přepočtu 13,56 Kč) [58]. Pokud budeme brát v úvahu automobil, do kterého lze natankovat kolem 40 l pohonné hmoty a jezdí na benzín, náklady budou kolem 573 Kč. Ubytování v těšné blízkosti centra Smolensk zákazníka vyjde kolem 1 000 Kč. [61]. V Ruských restauracích se cena pro jednu osobu pohybuje kolem 800 rublů, v přepočtu kolem 306 Kč [62]. Po sečtení všech výše uvedených nákladů se bude cena návštěvy daného místo pohybovat kolem 10 837 Kč.

3.3 Nemocnice Beelitz-Heilstätten Jedná se o komplex přibližně šedesáti budov, které byly vystavovány od roku 1898 až do roku 1930. Komplex se nachází zhruba 60 km od hlavního města Německa, Berlína a byl vystavěn v úmyslu léčit zde pacienty nakažené tuberkulózou (28). Komplex měl kapacitu až 600 osob a jeho rozloha činila kolem 81 hektarů. Samotné místo se nachází na kraji lesa, který místu dodává ještě děsivější atmosféru [29]. Část budov během 1. sv. války sloužila jako vojenská nemocnice pro zraněné vojáky. Mezi jednoho z nejznámějších pacientů patřil také na několik měsíců Adolf Hitler, o kterém v té době svět ještě nevěděl. Hitlera do sanatoria přivezli se zraněnou nohou poté, co byl zraněn na frontě [29].

50

Během 2. sv. války byla část budov zasažena bombami, když došlo k bombardování Německa. V roce 1945 se sanatorium dostalo pod správu sovětského svazu. Nemocnice dále fungovala, ovšem pro sovětské vojáky. Po opuštění nemocnice vojáky zůstalo fungovat neurologické rehabilitační centrum, kdy sanatorium navštěvovali pacienti s Parkinsonovou chorobou. Celý komplex je od roku 2000 opuštěn a od té doby chátrá [28]. Na přelomu 80. a 90. let došlo v bývalé nemocnici k několika sériovým vraždám, protože tu řádil vrah jménem Wolfgang Schmidt. Ten měl na svědomí 6 vražd a také několik brutálních napadení, dokud nebyl zatčen a poslán do vězení (29). Schmidt jinak také přezdívaný jako Bestie z Beelitzu se ke všemu přiznal. Polici byl předán v roce 1991 [30]. Kromě sériového vraha tu řádil také fotograf, který vzal do bývalé nemocnice modelku. Modelku při focení tloukl pomocí pánvičky a škrtil za pomoci lana. Modelka byla poté znásilněna [29]. Dnes je místo opuštěné a mají o něho zájem hlavně filmaři, umělci ale také turisté. Místo pomalu chátrá, okna i dveře jsou rozbité, ale v některých případech se dá narazit na předměty, které dokazují, že budovy opravdu patřily k nemocnici. Dají se zde nalézt například staré nemocniční postele, lavory nebo zubařské křeslo [28]. Jelikož si místo získalo velkou oblibu filmařů, byly tu natočeny snímky Pianista nebo Valkýra [28].

Obrázek č. 16: Chátrající budova nemocnice Beelitz-Heilstätten [100]

51

Přibližná cena Protože Německo sousedí s naší republikou, k návštěvě Beelitz-Heilstätten není potřeba letecká doprava. Postačí osobní automobil. Cesta tam i zpět trvá kolem 7 h a 20 min, s najetými 772 km. Pokud budeme brát v úvahu automobil jezdící na benzín, do kterého se vejde 40 l paliva, se spotřebou přibližně 7 l/100 km, postačí natankovat v České republice za aktuální cenu (30,10 Kč/1 l k 24. 10. 15). Při zpáteční cestě bude stačit natankovat opět v České republice. Za celou cestu budeme muset natankovat dvakrát, náklady na dopravu proto činí 2 408 Kč. Vstupné činí 4 eura (aktuální kurz k 24. 10. 15 dle ČNB 27,075), prohlídka trvá hodinu a nutno si ji předem objednat [65]. Celkové vynaložené náklady na návštěvu Beelitz-Heilstätten činí přibližně 2 517 Kč.

3.4 Jaderná elektrárna Fukušima Elektrárna Fukušima byla vystavěna jednou z největších energetických společností Japonska a to společností TEPCO (Tokyo Electric Power Company), dále jen TEPCO. TEPCO zaujímá více než 1/3 energetického trhu celého Japonska. Provoz elektrárny byl zahájen v roce 1971 ve městech Futaba a Ohkuma, ležících na březích Tichého oceánu, kdy její plocha zaujímá kolem 3,5 km2 a postavena byla na pevné skále [31]. Elektrárna má dohromady 6 reaktorů, kdy 4 se nacházejí na pobřeží a další dva jsou situovány o něco výše [33]. Nehoda, díky které se Fukušima dostala do podvědomí celého světa, se stala 11. března roku 2011. Kvůli silnému zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály, které mělo epicentrum několik desítek kilometrů od Japonska v jednom z moří Tichého oceánu, došlo k výpadku a přerušení elektrického vedení. Došlo k automatickému odstavení reaktorů, které byly v tu chvíli v provozu, a automaticky došlo k naskočení nouzových generátorů, pomocí kterých docházelo k chlazení reaktorů. Za necelou hodinu se zvedla zhruba 15 m vysoká vlna tsunami a zasáhla elektrárnu. Z provozu byly vyřazeny i nouzové generátory. Japonská vláda dala příkaz k evakuaci obyvatel, kteří žijí v zóně 3 km od Fukušimy. Tsunami způsobila poškození jednoho z jaderných reaktorů a začalo docházet ke zvýšené radiaci v okolí. Proto se vláda další den rozhodla evakuovat obyvatelstvo, které bydlí do 10 km od elektrárny. Došlo k situaci, kdy reaktory nebyly ochlazovány, voda v reaktorech se začala vařit a vznikal tlak, který způsobil výbuch 52

prvního reaktoru. Poškozen byl také bazén, ve kterém se uchovávají již vyhořelé tyče s jaderným palivem. Došlo k dalšímu zvýšení radiace v okolí elektrárny a evakuováni byli lidé, kteří měli své domovy v okruhu 20 km od elektrárny [32]. 14. března téhož roku došlo k ústupu hladiny, která byla stále zvýšená od ničivé tsunami, a došlo k odhalení reaktorů 1, 2 a 3. Fukušimou otřásl další výbuch, tentokrát došlo k výbuchu třetího reaktoru. Opět byl odhalen bazén s vyhořelými tyčemi obsahující jaderné palivo a tak došlo k dalšímu zvýšení radiace. O den později explodoval reaktor č. 2 a požár zasáhl poslední 4. reaktor. Oheň zasáhl bazén s vyhořelým palivem a ihned se do ovzduší dostala další vlna radiace, která byla natolik silná, že ředitel společnosti TEPCO došel k názoru, že Fukušimu opustí i pracovníci elektrárny. To ovšem vláda zamítla. Kdyby došlo k úplnému opuštění místa, došlo by k roztavení reaktorů a vyhořelých tyčí s jaderným palivem a to by způsobilo daleko větší katastrofu, než se do té doby odehrála [32]. O měsíc později zasáhlo Japonsko opět zemětřesení, tentokrát o síle 7 stupňů Richterovy stupnice, ale nedošlo k tak velké katastrofě. Elektrárna zůstala zhruba hodinu bez dodávky energie. Následkem bylo přerušení proudění vody potřebné pro chlazení reaktoru. Teprve na přelomu července a srpna roku 2011 se snížila teplota v bazénech

s vyhořelým

palivem

na

dostatečně

bezpečnou

úroveň

a

stále

pokračovalo chlazení [32]. Dalším problém s chlazením reaktorů vodou nastal v reaktorech 1 a 3, kdy zde proudila velmi silně radioaktivní voda. S jejím uskladněním byl obrovský problém, protože ji nebylo již kam přečerpávat. Také se zjistilo, že tato radioaktivní voda unikla ve velkém množství do moře. Po zkoumání příčin se přišlo na trhlinu v základech druhého reaktoru, kterou zřejmě způsobilo zemětřesení. První pokusy o zabetonování praskliny betonem nebyly však úspěšné, proto stále nedocházelo k zamezení šíření vysoké radioaktivní vody do okolí [34]. Fukušima po čtyřech letech od havárie: K jednomu z úspěchů lze zařadit vyklizení bazénu s vyhořelým palivem, který se nachází ve čtvrtém reaktoru. Ten se podařilo vyprázdnit, proto čtvrtý reaktor nyní neohrožuje okolí. Při zkoušce vyvezení paliva ze třetího a druhého reaktoru došlo k situaci, kdy se v reaktorech drží silná radiace. Proto musí dojít k určitým opatřením, aby se mohlo palivo ze třetího reaktoru vyvést. V případě druhého bloku se bude vytvářet strategický plán během dalších dvou let. U prvního reaktoru došlo v prvním roce po havárii ke stavbě krytu, ve kterém byly nyní

53

udělaný otvory, aby se zjistilo, jak silná radiace se dostává do okolí. K vyklízení bazénu s palivem by mělo dojít v roce 2019 [35]. K dalšímu přetrvávajícímu problému elektrárny je stále velké množství radioaktivní vody, které se vyskytuje každý den kolem 300 tun. Voda se zatím skladuje v nádržích a zaměstnanci elektrárny se snaží o její vyčištění pomocí filtrování, aby mohla být vypuštěna bez jakéhokoliv rizika do moře [35]. Za jeden z úspěchů je považováno otevření dvou silnic, které vedou přímo zakázanou oblastí v blízkosti elektrárny. Silnice byly otevřeny pro dvoustopá vozidla, která je ovšem zakázáno z jakéhokoliv důvodu během jízdy opouštět. Také autobusy zde jezdí dvakrát za den a v silně radioaktivní oblasti autobus nezastavuje, ale jen tudy projíždí. Dochází též k vybudování přechodných úložišť radioaktivního odpadu, kdy na uložení byla vybrána plocha o rozloze 16 km2 a nachází se jen nedaleko elektrárny. Mezi další úspěch patří pěstování rýže, která splňovala normy a neobsahovala radioaktivitu, která by poškozovala zdraví. Byl obnoven také lov některých ryb. U některých samosprávných celků byla zrušena veškerá omezení, proto se do oblasti mohou vrátit obyvatelé. Ti se však stále obávají vysoké radioaktivity a stále se jich nevrátil vysoký počet [35]. Tabulka č. 1: Následky ničivé vlny tsunami Škody Mrtví

Pohřešovaní

Zranění

(v mld. USD)

15 890

2 690

6 152

220

Zničené

Poškozené

domy

domy

127 511

273 796

Zdroj: vlastní zpracování podle [36]

54

Obrázek č. 17: Letecký pohled na jadernou elektrárnu Fukušima před vlnou tsunami [101] Přibližná cena Místo ležící v Japonsku je třeba navštívit letecky. Letenka vyhledaná rezervačním systémem Letiště Václava Havla v Praze se pohybuje kolem 20 324 Kč včetně letištních tax a poplatků. Let společnosti Air France trvá 14 h a 50 min s jedním mezipřistáním, a to v Paříži, kde letadlo stejné společnosti směřuje do Tokia [59]. Z Tokia se lze k jaderné elektrárně Fukušima dostat za téměř 3 hodiny s najetými 245 km. V Tokiu na letišti je k dispozici pronájem automobilu. Pronájem vybraného typu automobilu stojí na den 1 889 Kč, dále je poskytnuto pojištění ve výši 1 205 Kč na den. Objem nádrže činí 55 l se spotřebou kolem 7 l na 100 km. Protože automobil

55

dohromady ujede 490 km a spotřebuje se 35,4 l paliva, bude stačit natankovat pouze jednou [66]. Při ceně paliva v Japonsku, které se pohybuje kolem 151 jenů (v přepočtu 30, 57 Kč / 1 l) [67]. Za tankování jedné nádrže zaplatíme kolem 1 681 Kč. V Japonsku se dá ubytovat na jednu noc do 1 000 Kč a v restauraci se jídlo pro osobu pohybuje kolem 300 Kč. Po sečtení všech výše uvedených nákladů by návštěva místa stála 26 399 Kč.

3.5 Hašima ostrov duchů Ostrov Hašima (jinak též známý jako Gunkandžima – v překladu bitevní loď), patří mezi Japonské ostrovy, které zažili velký vzestup, ale i pád, protože nyní se jedná o opuštěný liduprázdný ostrov, který svým tvarem připomíná slavnou japonskou bitevní loď Tosa. Ostrov se rozkládá přibližně 15 kilometrů od japonského přístavního města Nagasaki, pod jehož správu také od roku 2005, a je omýván Východočínským mořem [14]. Rozkvět je datován do 19. století, kdy na ostrově bylo objeveno uhlí v tak velkém množství, že na ostrově vznikla technika, zajišťující těžbu uhlí. Ostrov vlastnila rodina Fukahori, která věděla o velkých zásobách uhlí, ale neměla potřebné finance k jeho těžbě [15]. Proto byl ostrov kolem roku 1890 odkoupen známou společností Mitsubishi za sto tisíc jenů (v přepočtu za přibližně 2 020 000 Kč). Společnost zde vystavěla vůbec první panelový dům, který se na japonském území nacházel, a skládal se rovnou z devíti podlaží [15]. Panelový dům byl vystaven z těžkých železobetonových bloků, ve kterých bydleli dělníci s jejich rodinami. Byty byly malé, jednalo se o jednopokojový byt s předsíňkou, kuchyní a koupelnou [14]. Za druhé světové války byla situace těžší a bylo třeba těžit stále více uhlí. Proto na ostrov přicházelo více lidí a vyrůstalo zde stále více panelových domů, které připomínali králičí kotce. Během těžby zemřelo z různých důvodů kolem 1 300 osob. Někdo spáchal sebevraždu skokem do divokých rozbouřených vln, další zemřeli na 56

podvýživu či na nehodu při těžbě. Na začátku 20. století žilo na Hašimě zhruba 5 000 rodin. Po válce se situace na ostrově rapidně zlepšila. Lidé sem nejezdili s donucením, nýbrž dobrovolně. Osamocení lidé žili v jednopokojových bytech, rodiny s dětmi žili ve více pokojových bytech s koupelnou a kuchyní. Ostrov měl svého vedoucího, který bydlel na nejvyšším místě oblasti v dřevěném domku. Kolem roku 1959 bylo místo považováno za nejlidnatější plochu na planetě, protože ostrov obývalo téměř 5 260 osob na 6,3 hektarech. Nebyly zde potřeba žádné automobily, protože se jednalo o menší plochu. Za službami se nemuselo dojíždět, protože vše bylo k dispozici zde, jako obchody, kadeřnictví, mateřská a základní škola, dokonce i škola střední. Ostrov byl zásobován z pevniny loďmi, pitná voda byla vedena potrubím pod hladinou [14]. Protože na začátku 60. let 20. století začala být dovážena levná ropa z arabských zemí, lodě byly postupně poháněny ropou místo uhlí a tak se těžba utlumila. Na začátku roku v lednu 1974 společnost Mitsubishi oznámila, že s těžbou uhlí na ostrově končí, proto se místní obyvatelé měli do několika měsíců vystěhovat. Poslední osoba ostrov opustila 20. dubna 1974 a v ten den se nejvíce zalidněný ostrov stal rázem opuštěným městem duchů. V roce 2002 společnost předala ostrov pod ochranu města Takašima, později byl předán městu Nagasaki. Téhož roku se datuje i první návštěva ostrova ze strany novinářů. Rok 2009 je významný pro zpřístupnění části ostrova turistům, ale jedná se však pouze o vyhlídkovou plošinu a přistávací molo pro lodě. Budovy jsou v dezolátním stavu, proto by jakýkoliv pohyb mohl způsobit neštěstí či další sesun budov. V dnešní době se jedná o tom, že by slavný ostrov Hašima, který se proslavil také různými filmovými snímky například známým filmem Skyfall nebo Battle Royale 2, byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO [14]. Dále se také uvažuje, že by se část ostrova zrekonstruovala a stalo se z ní muzeum [15].

57

Obrázek č. 18: Ostrov Hašima v Japonsku [102] Přibližná cena Jedná se o individuální cestu, která není poskytována prostřednictvím cestovní kanceláře. Letenka byla nalezena přes internetový rezervační systém letiště Václava Havla v Praze. Let z Prahy je směřován na letiště Nagasaki v Japonsku. Letenka tam i zpět se pohybuje kolem 26 600 Kč a let trvá 21 h 15 min s dvěma mezipřistáními a to v Paříži a městě Osaka. Na zpáteční cestě se mezipřistání týká měst Tokio a Paříž. Let na cestě do destinace poskytuje společnost Air France a po mezipřistání Japan Airlines, zpáteční cestu poskytují společnosti All Nippon Airways, Air France a České aerolinie [59]. Z letiště Nagasaki se autobusem, který jezdí několikrát do hodiny, dostaneme do přístavu ve městě Ohato. Cesta trvá 40 až 50 minut, přičemž cena jízdenky činí 900 jenů (aktuální kurz dle ČNB k 23. 10. 2015; 20,244 Kč / 100 jenů), v přepočtu téměř 183 Kč [63]. Z přístavu trvá cesta lodí přibližně půl hodiny. Na celkovou prohlídku i s cestou je třeba si vyhradit čas kolem 2 a půl hodiny. Cena pro dospělého jedince činí 4 000 jenů + 300 jenů za poplatky, celkem v přepočtu téměř 870 Kč. Pokud se jedná o skupinu, je sjednána množstevní sleva, která se účtuje podle počtu jedinců ve skupině. Sleva je též

58

poskytována dětem a studentům středních škol. Návštěvníkům je nabízen průvodce hovořící anglicky, čínsky a korejsky. Cena se opět odvíjí podle počtu zájemců [63]. Průměrná cena za ubytování v Japonsku činí kolem 1 000 Kč za noc a strava pro jednoho člověka v restauraci vyjde okolo 160 Kč [64]. Celkové náklady, které připadají na jednu osobu, přibližně činí 28 820 Kč.

3.6 Anders Behring Breivik Breivik se narodil 13. února roku 1979 v norském hlavním městě Oslu. Jeho matka působila jako zdravotní sestra a jeho otec, jako diplomat, působil na norském velvyslanectví v Paříži a Londýně. Vzdělání na střední škole nedokončil. Podle jeho přátel a vrstevníků byl Breivik pedantický student. Svůj útok plánoval dlouho dopředu, říká se, že dokonce už od roku 2002. Jeho návštěva v Praze roku 2009 byla podniknuta za účelem koupě zbraní, které si Breivik myslel, že sežene jednoduše. Ovšem do Norska se vracel s nepořízenou. Ve stejný rok založil společnost zabývající se zemědělstvím, nesoucí jméno Breivik Geofarm, která se zabývala pěstováním zeleniny. Měl dostatek času a klidu na plánování svého útoku. Protože vede firmu zabývající se zemědělstvím, není těžké a nápadné dostat se k velkému množství hnojiva, které Breivik využil k sestrojení výbušniny [37]. Breivik měl útok naplánován několik let dopředu. Před útokem se odstěhoval k jeho matce na venkov, aby mohl být připraven na sto procent. Stále provozuje svou společnost a nakupuje již výše zmíněné hnojivo a další chemikálie na výrobu výbušniny. Těsně před tím, než se vydal do Osla, rozeslal kolem 6 000 e-mailů, ve kterých rozeslal svůj několika set stránkový manifest s názvem: 2083 – Evropská deklarace nezávislosti. V textu silně kritizuje Norskou stranu práce a také postoj vlády k muslimským migrantům směrujícím z muslimských zemí do Norska. On sám se v manifestu označuje za osvoboditele a zachránce Norska [37]. Dne 22. července roku 2011 došlo v centru Osla k výbuchu, konkrétněji u vládní budovy. Nikdo zprvu nevěděl, co se stalo. Až po té bylo zjištěno, že před budovou byla odpálená nálož, kterou byla zdevastována vládní budova a také její široké okolí [38]. Během „akce“, kterou Breivik uskutečnil v centru Osla, zemřelo 8 lidí. Nikdo ovšem netušil, co se odehraje dále. Breivik se, vybavený zbraněmi a odpalovacími náložemi, vydal na malý ostrůvek, zhruba hodinu od Osla, Utoya. Na ostrůvku právě probíhal 59

mládežnický tábor Norské strany práce. Různými zbraněmi nemilosrdně postřílel 69 lidí. Svědci, kteří neštěstí zázrakem přežili, před soudem později vyprávěli, co se na ostrově vlastně stalo. Breivik s úsměvem střílel na ostrově do lidí. Každý, kdo se pokusil o útěk, toho pronásledoval a snažil se do něho střílet. Každý ze svědků, který situaci popisoval, si ani neuvědomoval, že byl například střelen do ramene, do nohy či ruky. Mnozí se snažili zachránit si život skokem do ledové vody a uplavat. Ovšem i v tomto případě byl Breivik pohotový a snažil se střílet do vody. V několika případech se mu podařilo oběť zasáhnout a ta záhy ve vodě umírá [39]. Breivikovo řádění bylo zastaveno teprve hodinu a půl poté, co s jeho řáděním v Oslu začal [37]. Bylo zjištěno, že norská policie nebyla na takovou akci připravena a v několika případech naprosto selhala. Například protiteroristická jednotka se nemohla na ostrov dostat včas, protože nevlastní takový vrtulník, přizpůsobený podobným akcím, o který už několik let usiluje. Další problém nastal ve chvíli, kdy by policejní jednotka mohla využít monitorovací vrtulník, ale posádce vrtulníku chyběl celý jeho personál, který byl v tu dobu na dovolené. Tísňové linky nepřetržitě zvonily, ale operátoři ze začátku odmítali přijímat hovory, kterými se snažili lidé z ostrova Utoya dát vědět, co se na ostrově děje. Operátoři měli plné ruce práce s výbuchem u vládní budovy, který se odehrál několik hodin před střelbou na ostrově. Mezi poslední chybu patří také fakt, že policie vyrazila na ostrov na gumových člunech, které byly přeplněny různými věcmi, proto se do člunů začala dostávat voda a motor nefungoval, tak jak by měl, přičemž došlo k dalšímu zdržení, během kterého mohl být atentátník již dávno zastaven [40]. Breivik byl zatčen a u soudu podrobován přísným výslechům. Nejprve se spekulovalo o tom, zda je vůbec příčetný a ví, co dělá. Pokud by byl shledán nepříčetným, nebyl by vězněn ve vězení, ale byl by převezen do psychiatrické léčebny. Časem se díky různým analýzám a zkoumáním ukázalo, že Breivik je naprosto příčetný a moc dobře věděl, co dělá. Odborníci se shodli na názoru, že trpí poruchou osobnosti [41]. Rozsudek, který byl nad atentátníkem vynesen, byl velice obsáhlý, měl kolem devadesáti stran. Breivik byl odsouzen v roce 2012 z terorismu na 21 let ve vězení. Trest smrti je totiž v Norsku zakázaný, tak jako doživotní trest. Proto si Breivik odsedí minimálně 21 let ve vězení s možností propuštění nejdříve po deseti letech od zatčení. Dříve nesmí být propuštěn. Norské zákony mají také možnost prodlužovat vězni

60

opakovaně jeho uvěznění, vždy o pět let. Může se tedy stát, že vězeň se z vězení nikdy nedostane, protože mu bude soud vždy přidávat pět let navíc, až do konce života [41]. Breivik se u přečtení rozsudku umíval, ostatně jako vždy. Svých činů rozhodně nelituje. Proti rozsudku se neodvolal, souhlasil s ním. Pokud by se totiž snažil domáhat odvolání, byl by skutečně představen jako duševně chorý [41]. Po přečtení rozsudku se navíc přiznal, že vše podnikl v rámci sebeobrany a boje proti multikulturalismu a muslimům [39]. Breivik byl přemístěn do věznice, ve které byl izolován od ostatních vězňů. Stěžoval si dokonce, že ho tímto způsobem chtějí dozorci dohnat k sebevraždě. Vězeň byl izolován z důvodu, že by mohl využít situace, jak se dostat z vězení na svobodu, pomocí rukojmího, kterého by si vytvořil z nějakého spoluvězně. Často si také stěžoval na to, že nemá s kým konverzovat o jeho ideologii a o důvodech, které ho vedli k tak hrůznému činu [42]. V červenci roku 2015 to byly právě 4 roky od nešťastné události. Před vládní budovou se sešlo shromáždění, které památku uctilo minutou ticha. Poté pár slov promluvila předsedkyně vlády a položila na místo tragédie věnec. V poledne byla uspořádána v kostele mimořádná bohoslužba, věnována právě obětem útoku. Na ostrově Utoya byl nově otevřen památník obětem masakru. Také po čtyřech letech od tragédie byl na ostrově poprvé znovu pořádán letní tábor. Dalším přiblížením k tragédii byla nově otevřená muzejní výstava, která byla věnována právě útoku. Na výstavě byly k vidění například pozůstatky auta, pod které Breivik nastražil výbušninu před vládní budovou. Našla se řada kritik, které poukazovaly na fakt, že by se místo mohlo stát poutním místem pro pravicově orientované extremisty, kteří Breivikův útok schvalují a mají problém s multikulturalismem [43].

61

Obrázek č. 19: Pohyb Breivika na ostrově Utoya [103] Přibližná cena Do Norska se vyplatí cestovat letecky, vybraný let byl vybrán přes rezervační systém letiště Václava Havla v Praze a potrvá 4 h a 10 min s jedním mezipřistáním v Amsterodamu. Let je poskytován leteckou společností KLM Royal Dutch Airlines. Cena letenky se pohybuje kolem 14 583 Kč včetně letištních tax a poplatků [59]. Z letiště se autobusem dostaneme ke kempu Utvika, který je otevřen celoročně a nabízí k pronájmu lodě a čluny. Čluny jsou motorové, mají kapacitu 4-6 osob a jsou pronajímány na dobu 6 nebo 12 hodin. Pokud bereme v úvahu člun, který se dá pronajmout na 6 hodin, cena takového člunu vyjde na 500 norských korun (v přepočtu dle aktuálního kurzu ČNB ke dni 25. 10. 15 je kurz 2,296) tedy 1 148 Kč. V kempu se též dá ubytovat za ceny kolem 700 Kč za noc [68]. Po sečtení všech výše uvedených nákladů

přijde

návštěva

místa

na

16 431

Kč.

3.7 Povodně v České republice v roce 2002 Jedny z největších povodní, které Českou republiku zasáhly, se odehrály v srpnu roku 2002. Podle údajů vydaných Českým hydrometeorologickým ústavem nastala nad Evropou a Atlantickým oceánem cirkulace poledníkového charakteru, která byla 62

vytvořena v důsledku opakovaně se obnovujících tlakových výší nad severní Evropou. V důsledku toho na tomto území padaly velmi vydatné srážky. Byly vytvořeny cyklony, které postupovaly a s nimi i silné srážky, které zavinily povodně. Českou republiku zasáhly dva cyklony, které přes Česko postupovaly pozvolna, čímž se období trvalých srážek nad územím prodlužovalo (Hladný, 2005, s. 6-7). První vlna srážek padla ve dnech 6. a 7. srpna. Došlo ke středu teplého vzduchu z jihu a studeného ze severu. Tato vlna postupovala a s ní zesilovaly i srážky. 6. srpna bylo zaznamenáno nejvíce srážek na jihu Čech. 7. srpna se tato vlna držela téměř nad celými jižními Čechami, postupně však srážky začaly slábnout (Hladný, 2005, s. 10). V této vlně došlo k největší extremitě při střetu řeky Vltavy s Malší v Českých Budějovicích. Hodnota vody se blížila až k „tisícileté vodě“. Prahou zatím protékala voda, která se dala přirovnat k pětiletému neškodnému průtoku (Hladný, 2005, s. 19). V dalších dnech (8. a 9. srpna) vydatné srážky ustaly, jednalo se pouze o lokální bouřky s lijáky a nižšími úhrny srážek. Ovšem druhá vlna srážek přišla ve dnech od 11. do 13. srpna. Tvořily se opět vydatné srážky, které byly mimořádně vydatné. Opět se mísil teplý a studený vzduch, který dodával srážkám na vydatnosti. Tlaková níže se postupně přesouvala nad Polsko, tudíž se srážky posunuly také na Moravu a do Slezska (Hladný, 2005, s. 11). Zasaženo bylo celé povodí řeky Vltavy až k hlavnímu městu. Protože se jednalo již o druhou vlnu, povodí byla zcela nasycena z první vlny a nebyla proto schopna pojmout srážky z druhé vlny, což způsobilo daleko větší vylévání vody z koryt. U Prahy došlo ke střetu řek Vltavy a Berounky, což mělo pro město katastrofální následky. (Hladný, 2005, s. 19). Dne 12. srpna začala stoupat hladina Vltavy. Uzavírány byly první ulice v Praze, kterým hrozilo největší nebezpečí. Jako první bylo nepřístupné nábřeží mezi Rudolfinem a Národním divadlem. Začaly být nepřístupné také stanice metra a docházelo k výpadkům elektřiny. Nemocnice, kterým hrozilo vytopení, postupně začali evakuovat své pacienty do jiných pražských nemocnic. Obavy se také začaly šířit v Pražské zoologické zahradě, která leží v bezprostřední blízkosti Vltavy, proto začala být evakuována také zvířata, patřící do ohrožených druhů (Salfellner, 2003, s. 8-17). 13. srpna byla situace ještě vyhrocenější. Hladina Vltavy stoupala o 10 cm za hodinu. Mladí lidé odcházejí ke svým příbuzným, staří lidé jsou ubytováváni na provizorních lůžkách v pražských školních třídách a tělocvičnách. Městská hromadná doprava (autobusy, metro, tramvaje) jezdí zdarma, pokud není trasa uzavřena. Postupně začaly

63

být totiž uzavřeny další stanice metra, v některých případech metro nezastavovalo, pouze stanicí projíždělo. Voda dosahovala již do poloviny Karlova mostu a evakuováno bylo stále více lidí (Salfellner, 2003, s. 18-26). 15. srpna začala voda postupně opadat. V tento den klesla již o jeden metr. Nouzový stav ovšem nebyl odvolán. 16. srpna voda vytrvale opadává. Na pomoc s odklízecími pracemi bylo povoláno kolem 10 000 vojáků. Doprava byla katastrofální. Metro nejezdilo, tramvaje byly přeplněné a vlakové spojení nebylo ani trochu pravidelné. V pražské čtvrti Karlín došlo již ke druhému zřícení domu. Nefungovala elektřina, plyn, telefony. Obyvatelé se postupně mohou vracet do míst svých domovů a seznamovat se škodami. Situace se nadále jen lepšila. Začínají se sčítat škody, statici určují domy, které jsou nenávratně poškozeny. Začínají panovat obavy z epidemií a různých nemocí (Salfellner, 2003, s. 48-96). Tato povodeň byla bezesporu nejhorší přírodní katastrofou, která Prahu a Českou republiku vůbec postihla. Bylo evakuováno přes 220 000 osob, 16 osob přišlo o život, bylo zničeno více než 1 000 domů, postiženo přes 504 obcí, zatopeno 2 282 km železnic, celkové škody, které voda napáchala, se pohybovaly kolem 100 miliard Kč, zasahovalo

15 300

hasičů,

4 800

policistů

a

kolem

7 000

vojáků

(Salfellner, 2003, s. 98). Jeden z mnoha příkladů poničených památek lze uvést areál národní kulturní památky státního zámku Veltrusy. Tento zámek se nachází nedaleko toku řeky Vltavy, u obce Nelahozeves, která je známá jako rodiště významného hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Povodeň, která tento zámek postihla, zaplavila nejprve přilehlé okolí zámku například oboru s daňky, zámecký park s nádvořím a nakonec i samotný zámek. Voda sahala do výšky od 1 do 3 metrů. Celkový odhad škod zámku a přilehlého okolí byl vyčíslen na 250 milionů Kč. Voda vylámala několik tisíc stromů, další stromy se z důvodu silného podmáčení a následného pádu musely kácet postupně. V roce 2013 postihla Veltrusy další povodeň, která se ovšem zámku nedotkla natolik, jako povodeň z roku 2002. Po další povodni byl vyhlášen přísný zákaz vcházení do okolního lesa, z důvodu stálého podmáčení a rizika pádu stromů. Zámek již několik let prochází rekonstrukcí, kdy se postupně odstraňují stopy po povodních. Pomoci se zámku dostalo od příslušníků armády ČR. Ani po 13 letech není pro návštěvníky přístupná hlavní budova, pouze křídla, zámecký park a zahrada [84].

64

Obrázek č. 20: Povodněmi zasažený zámek Veltrusy [104]

3.8

Další místa

V posledních letech, měsících a dnech se odehrálo mnoho událostí, které by se později mohli zařadit na pozici nových míst temného turismu. Na místě dojde k vystavění pietního místa a lidé na místo budou chodit uctívat památku zemřelých. Z důvodu těchto událostí by jednou mohla být navržena následující místa: - teroristický útok v Paříži, za kterým stál Islámský stát - listopad 2015 - pád letadla Airbus A-321 nad Sinajským poloostrovem – 2015 - zmizelý Boeing 777, jehož trosky se později našly u ostrova Reuninon – 2015 - pád Airbusu A320 nad francouzskými Alpami – 2015 - sebevražedný atentát v Turecku, za kterým stál Islámský stát – 2015 - sebevražedný atentát na mešitu Al–Baliliv – 2015

65

- sebevražedný atentát v Kábulu – 2015 - sebevražedný atentát v Nigérii – 2015 - pád Malajsijského letadla Boeing 777 nad Ukrajinou – 2014 - sebevražedný atentát ve Volgogradu – 2013 - sebevražedný atentát v Íráku – 2013 - bomba na tržišti v Somálsku – 2012 - sebevražedný atentát v Pákistánu – 2011 - pád letadla Jak – 42 u letiště Tunošna, při němž zahynuli tři čeští hokejisté Rachůnek, Vašíček a Marek – 2011.

66

Závěr V bakalářské práci jsem využila metody popisování. V teoretické části jsem se věnovala přiblížení pojmu Dark tourism, který má různé podoby. Pomocí psychologických knížek jsem stanovila, proč mají lidé tendenci cestovat do takových míst, co je k tomu vede. Podle tabulky o nabídce Dark tourismu ze strany cestovních kanceláří a agentur bylo zjištěno, že se v České republice najdou prodejci, kteří takové zájezdy nabízejí, ovšem nenarazila jsem na žádnou cestovní kancelář ani agenturu, která by se zaměřovala pouze na Dark tourism. Podle mého názoru, ne každý má taková místa rád a je schopný na ně cestovat, proto by se prodejce jen takovými zájezdy neuživil. Součástí teoretické části je popis míst a fotografie, které by měly dokazovat atmosféru místa nebo také genia loci daného místa. Za každým popisem místa se nachází důvod, za kterým návštěvníci na místo putují - například pomník nebo pietní kámen. Praktická část je již zaměřena na návrh nových míst, která by mohla být využita cestovními kancelářemi jako nový produkt. Místa jsou opět popsána, aby bylo připomenuto, co se v dané oblasti vlastně odehrálo. Navíc je u každého místa stanovena přibližná cena, za kterou by zájezd mohl být prodáván. Chybí pouze náklady na průvodce a stravné, které by si prodejce stanovil podle svých možností. Ceny by se tedy případně o něco málo zvyšovaly. Zpracování bakalářské práce mě velice bavilo a bylo mi velkým přínosem, dozvěděla jsem se mnoho nových a užitečných informací. Téma je pro mě poněkud citlivé, při zpracování dat jsem se za velice pochmurné nálady dozvídala, jak a kolik nevinných obětí zemřelo na místech, která jsou dnes zvýrazňována jako turistické atraktivity. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, jak oběti, které danému místu padli, v tu chvíli trpěli, proto by se při návštěvě takového místa měli chovat s respektem.

67

Seznam použitých zdrojů BOROVIČKA, Michael. Pearl Harbor 1941: ze zákulisí jednoho zákeřného přepadu. České vyd. 1. Praha: Ottovo nakladatelství, divize Cesty, 2001, 96 s. ISBN 80-7181607-8. BROŽ, Ivan. Pearl Harbor. Praha: Ottovo nakladatelství, 2011, 192 s. ISBN 978-807451-188-2. CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 287 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4033-1. CÍLEK, Roman, Karel RICHTER a Přemysl VEVERKA. Hlasy z hořících domů: Lidice, Ležáky, Český Malín, Ploština, Prlov, Zákřov, Javoříčko. V Praze: XYZ, 2011, 334 s. ISBN 978-80-7388-518-2. EMMERT, František. Atentát na Heydricha. 1. vyd. Brno: B4U, c2008, 95 s. Muzeum české historie. ISBN 978-80-87222-00-3. FRANK, Anne. Deník. Vyd. v nakl. Triáda 4., nezměn. Praha: Triáda, 2012, 262 s., [7] s. obr. příl. Delfín (Triáda). ISBN 978-80-87256-63-3. HEYL, Matthias. Anne Franková. 1. vyd. Praha: Triáda, 2014, 158 s. Delfín (Triáda). ISBN 978-80-7474-109-8. HLADNÝ, Josef (ed.). Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2005, 68 s. ISBN 80-7212-350-5. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Vyd. 1. Praha: Hart, 2003, 384 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-86529-36-3. KLEIN, Hans-Michael a Albrecht KRESSE. Psychologie - základ úspěchu v práci. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 185 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2444-7. KOTÍKOVÁ, Halina. Nové trendy v nabídce cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 207 s. ISBN 978-80-247-4603-6. KUBÍK, Petr. Rudé stíny: sovětské válečné zločiny 1941-1945. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2003, 121 s. Archiv (Mladá fronta). ISBN 80-204-1047-3. KULIŠOVÁ, Táňa. Malá pevnost Terezín: národní hřbitov : ghetto. 7. vyd. Praha: Naše vojsko, 1960, 99 s. Dokumenty. KYPR, Pavel. Malá pevnost Terezín: dokument československého boje za svobodu a nacistického zločinu proti lidskosti. 1. autoriz. vyd. Praha: Mír, 1950, 170 s., [1] plán. MERHOUT, Cyril. Lidice. 1. vyd. Praha: Ministerstvo informací, 1945, 26 s., obr. příl.

68

PAUL, Allen. Katyň: stalinský masakr a triumf pravdy. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2008, 487 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-242-1978-3. PETRTYL, Josef. Ležáky. 1. vyd. V Praze: Orbis, 1945, 32 s., [8] s. obr. příl. SALFELLNER, Harald. Praha pod vodou. Praha: Vitalis, 2003, 111 s. ISBN 80-7253177-8. SERGEJENKO, Marija Jefimovna. Pompeje. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1972, 255 s., [24] s. obr. příl. Kolumbus, sv. 59. WILKINSON, Paul. Pompeje: poslední den. V Praze: Euromedia Group, 2004, 192 s. Universum (Euromedia Group). ISBN 80-242-1231-5. ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.

69

Elektronické zdroje [1] Informační centrum Šumperk: Čarodějnické procesy na Šumpersku [online]. [cit. Dostupné

2015-10-26].

z:

http://www.infosumperk.cz/dr-cs/povesti-regionu-a-

carodejnicke-procesy/sumpersko/carodejnicke-procesy-na-sumpersku.html [2] Obec Lidice: Lidice [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.obeclidice.cz/historie-obce/ [3] Památník Lidice: Památník a pietní území [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.lidice-memorial.cz/pamatnik/pamatnik-a-pietni-uzemi/ [4] Památník Ležáky: Pietní území [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.lezaky-memorial.cz/pamatnik/pietni-uzemi/ [5] Národní památník hrdinů Heydrichiády: Historie [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.pamatnik-heydrichiady.cz/default.asp?lang=CZ [6] Kudyznudy.cz: 20 tipů na temné cestování v Česku [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné

z:

http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/10-tipu-na-temne-cestovani-v-

Cesku.aspx [7] Cestovatel.cz: Dark Tourism - temné cestování na místa katastrof a neštěstí [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.cestovatel.cz/clanky/dark-tourism-temnecestovani-na-mista-katastrof-a-nestesti/ [8] Vše o sopkách v Evropě, Americe, Africe nebo v Asii: Stratovulkán [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://sopky.eu/stratovulkan/ [9] Hora Svate Heleny: Sopka, Spojené státy americké [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.turistika.cz/mista/hora-svate-heleny [10] Vše o sopkách v Evropě, Americe, Africe nebo Asii: Sopka Hora St. Helens [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://sopky.eu/sopka-hora-st-helens/ [11] Jak naplánovat cestu do USA: Bodie - Město duchů aneb návrat do historie [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.cestovani-po-

usa.cz/parky/bodie-mesto-duchu.html [12] Arts Lexikon: Typologie temného turismu [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Typologie_temn%C3%A9ho_turismu

70

[13] Místo jako značka: Temný turismus – stará motivace v novém hávu [online]. [cit. Dostupné

2015-10-26].

z:

http://mistojakoznacka.cz/article/temny-turismus-stara-

motivace-v-novem-havu/99/1/0 [14] Paranormal Magazín plný tajemna: Ostrov duchů Hašima: Na sídlišti z betonu už přes

40

let

nikdo

nežije [online].

[cit.

Dostupné

2015-10-26].

z:

http://paranormal.komis-site.eu/ostrov-duchu-hasima-na-sidlisti-z-betonu-uz-pres-40let-nikdo-nezije/ [15] National geographic Česko: Bitevní loď - to je opuštěný ostrov, na který Japonsko zapomnělo [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.national-

geographic.cz/clanky/bitevni-lod-%25e2%2580%2593-to-je-opusteny-ostrov-na-kteryjaponsko-zapomnelo.html#.VgJkpdLtmko [16] Tuol Sleng Genocide Museum: Muzeum, Kambodža [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.turistika.cz/mista/tuol-sleng-genocide-museum [17] Cestovatelský portál: Tuol Sleng, aneb instantní deprese z Phnom Penhu [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.hedvabnastezka.cz/karavana/3682-instantnideprese-z-phnom-penhu/ [18] Cestovatelský portál: Kambodžská genocida [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z:

http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/kambodza/2167-kambodzska-genocida-

petra-bielinova-kambodza/ [19] Informace o zemích Jihovýchodní Asie: Kambodža průvodce: Dějiny Kambodži /3/ -

Rudí

Khmérové

a

současnost

[online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://kambodza.asean.cz/clanek/1113-kambodza-pruvodce-dejiny-kambodzi-/3/-rudikhmerove-a-soucasnost [20] Cestovatelský portál: Zpráva desátá – Instantní deprese z Phnom Penhu [online]. [cit.

Dostupné

2015-10-26].

z:

http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/kambodza/zprava-desata-instantni-deprese-zphnom-penhu-katerina-roudnicka-11-2-2007/ [21] Cestomila Portál o cestování: Phnom Penh: Muzeum Tuol Sleng připomíná hrůzy Rudých

Khmerů [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.cestomila.cz/clanek/940-phnom-penh-muzeum-tuol-sleng-pripomina-hruzyrudych-khmeru [22] Věčně o Evropě: Polský prezident zahynul při letecké havárii [online]. [cit. 201510-26].

Dostupné

z:

https://www.euroskop.cz/38/15941/clanek/polsky-prezident-

zahynul-pri-letecke-havarii/ 71

[23] Ministerstwo Spraw Wewnetrznych: Lista pasażerów i załogi samolotu TU154 [online].

[cit.

Dostupné

2015-10-26].

z:

https://www.msw.gov.pl/pl/aktualnosci/8365,dok.html [24] Encyklopedie letadel: Tupolev Tu-154 [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.czechairliners.net/index.php/encyklopedie-letadel/222-tupolev-tu-154.html [25] Tajemství Smolenska: Dva roky po katastrofě letadla s polskými elitami na palubě systematizuje přední polský publicista dostupná fakta [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1655/tajemstvi-smolenska [26] Česká televize: Spadlo letadlo s polským prezidentem - všichni mrtví [online]. [cit. 2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1343569-spadlo-

letadlo-s-polskym-prezidentem-vsichni-mrtvi [27] České noviny: Polsko si připomíná pět let od smrti svého prezidenta u Smolenska [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/polsko-si-pripomina-pet-let-od-smrti-svehoprezidenta-u-smolenska/1203048 [28] Ohrožené stavby: Bývalou nemocnici v Beelitz čas proměnil v dům hrůzy [online]. [cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://ohrozenestavby.wz.cz/2013/06/Byvalou-

nemocnici-v-Beelitz-cas-promenil-v-dum-hruzy.html [29] Refresher: Tajuplné německé sanatorium, kde se léčil Hitler, ale zabíjel tam i sériový

vrah

a

fotograf [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://refresher.cz/25797-Tajuplne-nemecke-sanatorium-kde-se-lecil-Hitler-ale-zabijeltam-i-seriovy-vrah-a-fotograf [30] Die Welt Kompakt: "Bestie von Beelitz" hat Ausgang [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné

z:

http://www.welt.de/print/welt_kompakt/print_politik/article118115831/Bestie-vonBeelitz-hat-Ausgang.html [31] Elektro časopis pro elektrotechniku: Japonská elektroenergetika – výroba elektrické

energie [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.odbornecasopisy.cz/elektro/casopis/tema/japonska-elektroenergetikavyroba-elektricke-energie--11989 [32] 100+1 zahraniční zajímavost: Fukušima dva roky poté [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.epublishing.cz/1001-zahranicni-zajimavost-182013

72

[33] Vladimír Wagner a redakce časopis ÚJV Jaderník: Havárie elektrárny Fukušima [online].

[cit.

Dostupné

2015-10-26].

z:

http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/fukusima/Fuku%C5%A1ima_jadernik.htm [34] Objective Source E-Learning: Jak se vyvíjí radiační situace ve Fukušimě a okolí [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.osel.cz/5640-jak-se-vyvijiradiacni-situace-ve-fukusime-a-okoli.html [35] Objective Source E-Learning: Fukušima po čtyřech letech od havárie [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.osel.cz/8103-fukusima-po-ctyrech-letech-odhavarie.html [36] Tsunami Event: Comments for the Tsunami Event [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné

z:

http://www.ngdc.noaa.gov/nndc/struts/results?eq_0=9799&t=101650&s=18&d=398,91, 95,93&nd=display [37] Osobnosti, životopisy, společnost: Anders Breivik: Terorista (životopis) [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://zivotopisyonline.cz/anders-breivik-teroristazivotopis/ [38] Reflex: Exkluzivní svědectví z Norska: Ostrov Utoya byl jako z pohádky [online]. [cit.

Dostupné

2015-10-26].

z:

http://www.reflex.cz/clanek/dokument/42622/exkluzivni-svedectvi-z-norska-ostrovutoya-byl-jako-z-pohadky.html [39] Česká televize: Přeživší u soudu popisují hrůzy z Utöyi [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1171961-prezivsi-u-soudu-popisujihruzy-z-utoyi [40] Reflex: Norské úřady a policie při masakru strašlivě selhaly [online]. [cit. 201510-26].

Dostupné

z:

http://www.reflex.cz/clanek/dokument/42633/norske-urady-a-

policie-pri-masakru-straslive-selhaly.html [41] Česká televize: Masový vrah Breivik dostal 21 let - víc nešlo [online]. [cit. 201510-26].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1150691-masovy-vrah-

breivik-dostal-21-let-vic-neslo [42] Česká televize: Breivik tvrdí, že ho chtějí dohnat k sebevraždě [online]. [cit. 201510-26]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1119994-breivik-tvrdi-zeho-chteji-dohnat-k-sebevrazde [43] České noviny: Norsko si připomíná čtvrté výročí atentátů extremisty Breivika [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z: 73

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/norsko-si-pripomina-ctvrte-vyroci-atentatuextremisty-breivika/1240219 [44] Military turistika a vojensko-turistické mapy online: Vojenské památníky, pomníky, pamětní desky [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.turistika.army.cz/ [45] Vojenské Muzeum a opevnění na Staroměstsku: Opevnění v zahraničí [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.opevneni-stm.cz/index.php?page=opevneniv-zahranici [46] Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec: Bílá paní [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.zamek-jindrichuvhradec.eu/zajimavosti/bila-pani/ [47] Cestovatelský portál: Proklaté zříceniny Nan Madolu [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/australie/mikronesie/3164-proklatezriceniny-nan-madolu/ [48] Temná turistika aneb cestování po místech katastrof: Věznice Eastern State Pensylvannia,

USA [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://temna-

turistika.webnode.cz/vyznamna-mista-ve-svete/veznice-eastern-state-penitentiary-usa/ [49] Info Česko: Bývalá věznice a justiční palác Uherské Hradiště [online]. [cit. 201510-26]. Dostupné z: http://www.infocesko.cz/content/slovacko-bile-karpaty-uherskehradiste-historicke-budovy-byvala-veznice-a-justicni-palac-hra.aspx [50] Městská část Praha 8: Kobyliská střelnice – Národní kulturní památka [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.praha8.cz/Kobyliska-strelnice-Narodnikulturni-pamatka.html [51] Atlas Česka: 6. červenec - Den upálení Mistra Jana Husa [online]. [cit. 2015-1026]. Dostupné z: http://www.atlasceska.cz/ceska-republika/cr/svatky/6-cervenec-janhus/ [52] Afrika: Historie otroctví v Africe I. [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2001052501 [53] Jeseníky: Stopami krve v Jeseníkách [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.navstivtejeseniky.cz/trasa-program/stopami-krve-v-jesenikach [54] Čarodějnická cyklotrasa po polsko - českém pohraničí: Vítáme vás na stránkách čarodějnické

cyklotrasy [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.szlakczarownic.eu/cs/ [55] Cestovinky.cz: Les sebevrahů v Japonsku: Bizarní „atrakce“, která láká stále víc turistů [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.cestovinky.cz/clanek/lessebevrahu-japonsku-bizarni-atrakce-ktera-laka-stale-vic-turistu 74

[56] National Geographic Česko: Les sebevrahů v Japonsku: Sto lidí ročně zde ukončí život [online].

[cit.

Dostupné

2015-10-26].

z:

http://www.national-

geographic.cz/clanky/les-sebevrahu-v-japonsku-sto-lidi-rocne-zde-ukoncizivot.html#.Vi5EtNIvfIW [57] Temná turistika aneb cestování po místech katastrof: Les Aokigahara, Japonsko [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://temna-

turistika.webnode.cz/vyznamna-mista-ve-svete/les-sebevrahu-japonsko/ [58] Pomoc motoristům na cestách: Ceny pohonných hmot v EU [online]. [cit. 2015-1026]. Dostupné z: http://www.uamk.cz/informace-pro-motoristy/ceny-pohonnych-hmotv-evrope [59] Letuška.cz: Jednička na trhu letenek [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://letenky.prg.aero/cs/multiPricer_1.php?sid=00175a0c82afc5b8e026c2506f643feb2 8afe [60]

Rentalcars.com:

Skoda

Fabia [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.rentalcars.com/DriverExtras.do?showdeexp=1 [61] HotelsCombined: Hotel Koleso [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.hotelscombined.com/Hotel/Hotel_Koleso.htm?filename=Hotel_Koleso [62] Zažij Moskvu: Jídlo v Moskvě [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.zazij-moskvu.cz/pruvodce/jidlo-v-moskve [63] Information about Cruising Fare and Time Table: Gunkanjima Landing & Cruise [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.gunkan-jima.net/en/#about [64] Hikersbay: Přehled cen Japonsko [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://hikersbay.com/prices/japan?lang=cs [65] Gästeführerin Irene Krause: Mottenausflug [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.potsdamurlaub.de/event/mottenausflug-36/ [66] Rentalcars.com: Mazda 3 Axela [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.rentalcars.com/DriverExtras.do?showdeexp=1 [67] CZ-Gas-Globe.com: Ceny benzinu-mapy | Asie [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné

z:

http://cz.gas-

globe.com/maps.phtml?homeland=CZ&kartenversion=ASG&waehrung=JPY&einheit= Liter&sorte=SU [68]

Utvika

Camping:

Båtutleie [online].

[cit.

2015-10-26].

Dostupné

z:

http://www.utvika.no/public.aspx?pageid=72213

75

[69] Deník Referendum: Budapešťský dům hrůzy [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/11919-budapestsky-dum-hruzy [70] Iniciativa za důstojné využití věznice v Uh. Hradišti: Dům teroru v Budapešti [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://veznice.uh.cz/doc/105/ [71] Arts lexikon: Thanatoturismus [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Thanatoturismus [72]

Arts

lexikon:

Dark

tourism [online].

[cit.

2015-11-02].

Dostupné

z:

http://artslexikon.cz/index.php/Dark_tourism [73] Www.dark-tourism.com: Ethicalissues [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.dark-tourism.com/index.php/18-main-menus/mainmenussubpages/602ethical-issues [74] Cestovní kancelář CK2: Osvětim a Březinka [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z:

http://www.ck2.cz/pro-verejnost/poznavaci-zajezdy/polsko/osvetim-a-

brezinka/934.php [75] Cestovní kancelář České kormidlo: Krakov a Osvětim [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné

z:

http://www.ceskekormidlo.cz/poznavaci/Polsko/Krakov-a-

Osvetim?Dospelych=2 [76] Maximatour: Kyjev a Černobyl [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.maximatour.cz/zajezdy/kyjev-cernobyl-4-dny3-noci [77] Cestovní kancelář Balkantour: Černobyl a Pripjať [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.balkantour.eu/inpage/cernobyl-a-pripjat/ [78] CK Mundo: Rusko a Bělorusko [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/zajezd/rusko-belorusko [79] Cestovní kancelář poznání: Ukrajina, Rusko, Bělorusko - Skvosty staré Rusi a zlatý prsten

Moskvy [online].

[cit.

2015-11-02].

Dostupné

z:

http://www.poznani.cz/belorusko/ukrajina-rusko-belorusko-skvosty-stare-rusi-a-zlatyprsten-moskvy/ [80] Redok Travel: Kouzlo Vánoc v zemích Beneluxu, Luxemburg - Brusel - Bruggy Amsterdam [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.redok.cz/adventnizajezdy/benelux/kouzlo-vanoc-v-zemich-beneluxu-luxemburg-brusel-bruggyamsterdam-1/ [81] CK Mundo: Holandsko na kole [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/cyklo/holandsko

76

[82] Cestovní kancelář Vesna Tours: Dlouhé stráně - Karlova Studánka - jednodenní poznávací zájezd [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.ckvesna.cz/ceskarepublika/dlouhe-strane/ [83] Cestovní kancelář Boš: Technické památky v Jeseníkách - Dlouhé stráně + ruční papírna

Velké

Losiny [online].

[cit.

2015-11-02].

Dostupné

z:

http://www.ckbos.cz/poznavaci-zajezdy-pro-skoly/4-technicke-pamatky-v-jesenikachdlouhe-strane-rucni-papirna-velke-losiny/ [84] Zámek Veltrusy: Povodně. : Povodně 2002 [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné z: http://www.zamek-veltrusy.cz/povodne/povoden-2002/

Zdroje obrázků [85] Vítejte v Terezíně!: Fotogalerie [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.mesto-terezin.cz/fotogalerie.php?PAGEN_1=2 [86] Obec Lidice: Fotografie obce [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.obec-lidice.cz/fotogalerie/fotografie-obce/?pageshowing=4 [87] Památník Ležáky: Pietní území [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.lezaky-memorial.cz/pamatnik/pietni-uzemi/ [88] Zámek Velké Losiny: Fotogalerie [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.zamek-losiny.cz/hlavni-menu/fotogalerie/exterier/) [89] Fototuristika: Kostel sv. Cyrila a Metoděje, Praha 2 [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.fototuristika.cz/tips/detail/4275 [90] Anne Frank: Prinsengracht 265, now known as the Anne Frank House. [online]. [cit.

2015-11-24].

Dostupné

z:

http://www.livius.org/dutchhistory/amsterdam/amsterdam_anne_frank.html [91] Italie.světadíly.cz: Vesus - úctyhodný velikán [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://italie.svetadily.cz/clanky/Vesus-uctyhodny-velikan [92] Napadnutie Poľska 2. sv – 1. časť: Napadnutie Poľska 2. sv [online]. [cit. 2015-1124]. Dostupné z: http://www.freshky.eu/2015/napadnutie-polska-2-sv/ [93] Nelso.cz: Terror Háza Múzeum [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.nelso.cz/hu/place/217171/photo/333349 [94] FAR EAST - WEST: Perl Harbor [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://few.webnode.cz/usa/hawaji/ 77

[95] 100+1 Zahraniční zajímavost: Sopečný výbuch, který zničil horu Svaté Heleny [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.stoplusjednicka.cz/sopecnyvybuch-ktery-znicil-horu-svate-heleny [96] Jak naplánovat cestu do USA: BODIE - MĚSTO DUCHŮ ANEB NÁVRAT DO HISTORIE [online].

[cit.

2015-11-24].

Dostupné

z:

http://www.cestovani-po-

usa.cz/parky/bodie-mesto-duchu.html [97] National Geographic Česko: Aokigahara [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/galerie/aokigahara-g1268.html?mm=5656559#.VlOlB9IvfIU [98] History: Exterior of S-21 prison, Phnom Penh, Cambodia, early January 1979 [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.tuolsleng.com/history.php [99] Česká televize: Smolensk je i po pěti letech pro Poláky otevřená rána [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1518826-smolensk-jei-po-peti-letech-pro-polaky-otevrena-rana [100] Nemocnice Beelitz Heilstätten [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://online-paranormal.blog.cz/1410/nemocnice-beelitz-heilstatten [101] Objective Source E-Learing: Japonsko: přírodní katastrofa zasáhla čtyři jaderné elektrárny [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.osel.cz/5627-japonskoprirodni-katastrofa-zasahla-ctyri-jaderne-elektrarny.html [102] National Geographic Česko: Bitevní loď - to je opuštěný ostrov, na který Japonsko zapomnělo [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.nationalgeographic.cz/galerie/foto.html?mm=ar_16699_0#.Vk3QftIvfIU [103] Mirror: Norway massacre: Anders Breivik´s route of death [online]. [cit. 2015-1124]. Dostupné z: http://www.mirror.co.uk/news/uk-news/norway-massacre-andersbreiviks-route-144335 [104] Zámek Veltrusy: Fotogalerie. : Povodeň 2002 [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné z: http://www.zamek-veltrusy.cz/fotogalerie/povoden-2002/

78

Příloha Přílohou jsou tři mapy, kdy první zobrazuje navštěvovaná místa a mnou navržená místa v České republice, druhá zobrazuje navštěvovaná místa a mnou navržená místa v Evropě a třetí zobrazuje opět navštěvovaná místa a mnou navržená místa ve světě. Červeně zvýrazněná místa zobrazují místa, která jsou lidmi nejčastěji navštěvována a černě zvýrazněná místa jsou ta, která navrhuji v praktické části.

Zdroj: Vlastní zpracování

79

Zdroj: Vlastní zpracování

80

Zdroj: Vlastní zpracování

81