Nový spojenec Přichází Blardský král Agathon první. Ohlásil příchod uvaděč. Vítám Vás v Trijských síních. Jaká byla cesta?, uvítal Krále uctivě

Nový spojenec „Přichází Blardský král Agathon první.“ Ohlásil příchod uvaděč. „Vítám Vás v Trijských síních. Jaká byla cesta?,“ uvítal Krále uctivě starosta Bendor. „Já vás taky vítám… bla, bla a cesta byla nudná. K věci. Kdo už dorazil?“ „Zatím na vás čeká Král Orin.“ „No super, takže jsme tu všichni.“ „Všichni?“ zeptal se starosta již sám sebe. Agathon spěchal dál za Orinem. „Zdarec Ori. Myslim, že už můžem začít.“ Helmský král dělal, že přeslechl svoje oslovení a uctivě pozdravil svého spojence: Vítám tě králi Agathone. Neměli by jsme počkat ještě na krále Wise.“ „To by ses načekal. Náš uctivý, moudrý soused je pod kytičkami.“ „Cože?“ „Včera ho prej nějakej nájemnej vrah vykuchal.“ „A není to jenom fáma?“ „Jestli je to fáma tak vytvořila v jeho říši pořádnej chaos. Žádnej syn, dcera, manželka nic po něm nezbylo. Pche, Trio město tří králů. Asi to tu budeme muset přejmenovat na Duo.“ „Tak už to začíná.“ prohlásil Orin. „A co? To, že je král občas předčasně zabit s tim už musí přeci každej panovník počítat. Já třeba náhradu mám a věřim, že můj syn bude vládnou, stejně dobře jako já.“ „Svolal jsem nás sem kvůli tomu, že jeden mocný mág jménem Ragnar má spadeno na naše království. “ „Mágové, jak já je tak nesnášim. Umět pohnout věcí jen silou vůle to není normální. Už dávno sme je měli nějak regulovat.“ „Ne každý je tak špatný, jak ty si myslíš. Tim bych chtěl navázat taky na to, že sem pozval jednoho orgského šamana, aby nám vysvětlil situaci.“ „Ty si sem pozval orka?“ vytasil Agathon meč a začal hledat v místnosti velkou zelenou postavu.“ „Eště nedorazil, ale doufám, že až dorazí, nebude tvoje reakce stejná.“ „Pokusim se.“ zabrumlal Agathon a sklopil meč k zemi. „Kdo je ten ork, co se má ukázat.“ „Je to vůdce odporu mezi orky. Většina z nich totiž začala sloužit Ragnarovi.“ „Jak víš, že říká pravdu?“ „Jeden z jeho lidí pomohl mým vojákům zpátky dobýt Ouwl.“ „No ty to teda koukám vedeš, nechat si dobít město takhle daleko od hranic.“ „Hlavně, že ty dáváš většinu peněz z pokladny do výzbroje vojsk.“ „Kdyby si dělal to samé, nemuselo by se ti to stát.“ Orin si teprve teď uvědomil, jak pro ně byl Wis důležitý. To on je přiměl k vytvoření tohoto spojenectví. On řešil jejich vzájemné spory. To on musel zemřít, aby je bylo jednodužší porazit. Ve chvíli když na sebe oba už jenom řvali, aniž by si navzájem rozuměli, přiběhl starosta města. Hádka utichla. „Dorazil váš speciální host.“ Oba králové se otočili ke vchodu a čekali na mohutného, silného a jistě i tupého orka. Do místnosti však vešel člověk celý zahalený v šedivém hábitu. Až poté, co si sundal kapuci, zjistili, že jeho kůže má silně zelený odstín. Oba si ho prohlíželi jako koně ve stájích, kterého si hodlají koupit. „Podle toho co sem slyšel, tak Ragnarovy plány vycházejí.“ promluvil plynně lidskou řečí. „To byla jen malá výměna názorů,“ snažil se nějak uhájit Orin. „A kdyby, co do toho má nějakej ork co povídat,“ hájil se Agathon svým způsobem. „Ty jsi opravdu ork?“ zajímal se Orin. „Matka byla ork otec člověk a já sem tohle.“ Vysypal ze sebe šaman, že až mu slova splývala v jedno. „Jmenuji se Lard a jak víte, chci se s vámi spojit. Je někdo z vás proti?“ Ač tomu oba nemohli uvěřit, naráz vykřikli: „Jsem pro.“

!

*1

! Marik Snake Ač to nebylo zvykem, Digger vstal jako první. Taky byl jediný, kdo se minulý den nezaobíral zahrabáváním těl. Potom, co se rozhlédl kolem táborového ohně, zjistil, že není jediný, kdo je vzhůru. Strang seděl opodál. Držel útržek Knotovy knihy a prohlížel si jména na něm. „Kde je všechny najdem?“ zeptal se Strang Diggera, když si všiml, že je vzhůru. „Mě máš, co bys chtěl víc?“ zasmál se Digger. „Ten zbytek.“ odpověděl mu Strang s chladnou tváří. Digger se tedy zadíval do papíru a začal počítat. „Digger sem já, Bow je támhle, Jizvu přece už znáš, Dagon je jeden chlap, co byl se mnou taky u speciálních jednotek.“ „Nějakej Alex dělá strážného v Polishu,“ doplnil ho Strang. „Zitrona znám byl to dobrej přítel mýho táty. Touhle dobou by měl být v Jaw,“ ozval se Bow za jejich zády a začal balit. Flauren již taky vstal a právě se pokoušel vyndat svoji sekeru ze stromu, kam ji minulý den umístil. „Takže nám zbývá jen Marik Snake.“ Zjistil ze seznamu Strang. „Snake,“ zamyslel se Digger něco mi to říká, to méno už sem slyšel. „Eště aby né,“ přiběhl k nim Flaren a v rukou už třímal svoji sekeru. „Dyť je to známej pirát. Ten, ale může bejt kdekoli. To opravdu nevim, jak ho najdete.“ „Třeba si najde on nás,“ zasmál se Digger i když v to silně doufal. * „Kapitáne Snake, blížíme se k Harbornskému přístavu.” „Vyvěste třeba vlajku Coustru, dneska se cejtim jako rybář.“ poručil Marik, i když jeho vzhled se podobal tuplovanému pirátovi. Nohy i ruce měl svoje, ale o oko se mu podařilo přijít ještě jako malému klukovi. „Vidím pevninu!“ zaznělo z lodního koše. Pevninu Marik dole z paluby neviděl, ale viděl hustý dým vycházející z místa za obzorem. „Odkud to vychází,“ zavolal na muže v koši. „Harborn je v plamenech!“ „Tak a je to tady, dojděte někdo pro Douglase, že zpráva může být přečtena.“ „Tady sem kapitáne,“ zavolal na něj hromotluk od kormidla. Předal kormidlo nejbližšímu členovi posádky a běžel na příď lodi. „Dopis máš?“ zeptal se Marik hned, jak k němu Douglas dorazil. „Zde,“ vyndal z náprsní kapsy pečlivě složený papír převázaný pečetí s nápisem: otevřít až se obloha zaplní dýmem, moře utichne a maják nadobro zhasne. „Vidíš Harbornský maják?“ zavolal ještě pro jistotu Marik na koš. Muž v koši se naklonil, co nejvíce dopředu zamhouřil oči a zařval směrem k palubě: „Maják byl zničen, vidím jen zbytky jeho zdí.“

Na nic dalšího už nečekal. Otevřel dopis.

!

*2

! ! ! ! ! ! !

!

Marik se zamyslel, jak může najít jednoho chlapa na tak rozlehlém území a vrátil oči zpět k dopisu.

! !

Kapitán pohlédl do dáli na hořící Harborn. Již věděl, co se píše dál. Teprve teď si všiml, že celá jeho posádka hledí k němu. „Nový cíl plavby Mortest. Napněte všechny plachty, vítr bude silně foukat z jihu.“ Musel se zasmát, když vše co vyčetl z dopisu, se stalo. „Co bude dál?“ zeptal se Douglas. „ Někdo mi přineste poštovní vránu do Kamy, zbytek co nemá co dělat, připravte se na boj, dneškem pro nás pašování rumu skončilo. „Takže rum můžem vypít?“ zavolal pirát od kormidla. Marik se nenamáhal s odpovědí, raději si šel něco odlít pro sebe na horší časy.

!

*3

! Charm * „Tak ty tvrdíš, že Dagon je teď v Kamě,“ zeptal se ještě jednou Strang Diggera. Digger kývl v souhlas. „Co dělá v takový díře? Jestli je to pravda, co se o tom městě říká, tak tam žijou jen ti nejhorší z nejhorších.“ „Bydlí tam a je to pravda.“ Znuděně odpověděl Digger a nasedl na koně a zbytek ho následoval. „Ripe, jedeš teda s námi?“ Obrátil se na trpalíka Strang. V sedle vypadal dost nemotorně a snažil se nějak přizpůsobit malou postavu velkému sedlu, nakonec, když přišel na to, že lépe se posadit nemůže, odpověděl: „V cestě vám stojí Charm…“ nadechl se svěžího vzduchu, až se zakuckal, pohlédl zahmouřenýma očima na modrou oblohu… „tam se s váma rozloučim. Tohle prostředí mi nedělá dobře.“ „Takže jedem,“ odstartoval to Strang konečně. Cestou na východ museli nejprve složitě lesem objet Sněžné hory, poté však narazily na řeku Nitku, která vedla přímo skrz Charm. Řeka byla po celé její šířce tenká sotva přes dva metry. Takhle blízko u pramene měla ovšem obrovský proud. Nikde jinde než v Charmu, kde se na ní napojoval její druhý pramen, by se přes ní nedostali. V polovině cesty si udělaly malou přestávku, jinak se snažily být v Charmu co nejrychleji. Charm nebylo ledajaké lidské město. Ono totiž nebylo lidské. Byla to jedna z mála trpasličích povrchových pevností. Z dálky nebylo poznat, že na tom místě něco vůbec je. Když člověk přišel blíž, naskytl se mu pohled na obrovský ďůlek v zemi připomínající vytěžený důl. Na dně však někdo postavil obrovský kamenný komplex. Každý by řekl: hrad v dolíku, co je to za blbost. Rozběhněte se, ale proti hradu kde podél hradeb na vás čeká tisíce dřevěných kůlů a uprostřed toho srázu se zkuste zastavit. Díky řece Nitce, z které byl kus odkloněn přímo na město, nemělo snad žádné jiné místo tak dobře provedený zavlažovací systém jako tohle. Člověk by si tam klidně i zvykl, kdyby všechna okna nebyla zabarikádována a nahrazena umělým světlem. Ale tak prostě trpaslíci žijí, tak si zvykli žít. Pomalu sjeli až k hlavní a taky jediné bráně. Bez jediné známky života se začala brána otvírat. Z hradu vyběhl holohlavý trpaslík s bílým krátkým plnovousem. V jedné ruce držel svojí helmu. V druhé si směroval meč pouzdu, aby mu nepřekážel v chůzi. „To se jen tak nevidí, aby se Flauren Rip vracel z povrchu. Natož, aby ho následovali lidé. Braget Burdoch. Vítejte v Charmu.“ „Chtěli by jsme, zůstat jen přes noc.“ „Já už se bál že lidé začali osidlovat i podzemí.“ Zasmál se Burdoch a uvedl je dál. „Flaurene ty však míříš zpět do hlubin, že?“ „Co tě nemá, samozřejmě že mě na povrchu zase dlouho nikdo neuvidí.“ Procházeli tmavou chodbou osvícenou pochodněmi, obestavěnou občasnými strážemi. Všichni trpaslíci museli Flaurena pozdravit. I pro ně byl legenda. Zanedlouho průvodce zahnul na točité schodiště a hned v prvním pochodí, zastavil u čtyř masivních dveří. „V každém pokoji jsou dvě lidské postele tak se rozdělte, jak uznáte za vhodný. Bohužel i ty Flaurene se budeš muset spokojit s tim nepohodlně měkkym letištěm. Trpasličí pokoje sou plný. Až se zabydlíte, o poschodí výš na vás už čeká hostina.“ ukázal Burdoch na dveře a pokračoval po schodech dál. Bez rozmyslu zamířili po dvou do nejbližších dveří. Strang s Diggerem a Bow s Ripem. Strang prohledával brašnu, aby našel nějaké slavnostnější oblečení. To Digger hodil svoje věci na zem a jen ležel na posteli a užíval si pohodlí. „Tohle sou trpaslíci ty si na oděv nijak nepotrpí.“ Smál se Digger Strangovi. Z vedlejšího pokoje zazněla hrozivá rána. Nechali všeho a rychle přeběhli do vedlejšího pokoje. Jedna z postelí byla převalená na bok a místo ní ležel Flaurenův spací pytel. Jinak Rip ani Bow nejevily známky toho, že něco není v pořádku. „Co se tu stalo?“ *4

„Nikdo mě nedonutí spát na lidský posteli. To radši na zemi“ O chvíli později již všichni seděli v jídelním sále. I když stůl i místnost byli obrovské, bylo v sále narváno. Potkat se s Flaurenem Ripem bylo pro trpaslíky větší událost, než by si kdokoliv mohl myslet. A že je to opravdu událost se dozvěděli hned po chvíli, co přinesli polévku. Jíst trpaslíka polévku lžící se jen tak nevidí. Směsice vytvořená z česnečky a cibulačky s přídavkem křenu měl hrozivou chuť. Následující obrovské steaky chutnající jako vepřové, měly už méně kořeněnou chuť. Kdo by řekl, že by to mohl být krtek. Trpasličí luxus si užívali plnou měrou. Až do brzkých ranních hodin. * Vzbudil je signál na poplach. Strang se natáhl pro zbraň a urychleně vstal. Zamotala se mu hlava. Ustál to nějakým způsobem na nohou. Tohle dokáže jedna sklenička trpasličí pálenky. Šťouchl do Diggera, se kterým siréna ani nepohla. Bodanec pod žebra už nedokázal ignorovat. „Ouch, proč tak brutálně?“ Jako odpověď mu stačila siréna. Po chvíli byli oba v plné zbroji na chodbě. Bow s Flaurenem již sbíhali schody z jídelní síně. „Nahoře nikdo není.“ Oznámil Bow. „Tak tedy hurá dolů,“ ušklíbl se Digger. „Takže nevíte co se děje?“ zeptal se Strang ač odpověď si mohl domyslet. S kroucením hlavy kolem nich proběhli, pokračujíc dál dolů po točitém schodišti.V čele s Ripem se dostali až do hlavní chodby. Všechny stráže jako by se vypařily do země. „Halóó,“ zavolal Digger. Odezvou mu byla mnohonásobná ozvěna. „Kudy?“ otočily se všichni na Flaurena. „Jo sem trpaslík, kurňa to ale neznamená, že se vyznám v každym našem stavení.“ „Oki takže tudy,“ ukázal Digger prví směr, který ho napadl. „Moment.“ Zavolal na ně Rip než se stihli někam rozběhnout. Přiložil ucho ke zdi. „Hmm, tak nic.“ Zamířili přímo naproti do výklenku. Následovalo další točité schodiště. Na jeho konci málem vrazili do Burdocha. „Co se děje?“ „Napadli nás!“ „Skřeti?“ zaradoval se Flauren. „Ty sem mezi nimi nezahlíd.“ „Odkud útočí?“ otočil se Digger směrem na chodbu k bráně. „Dole je vchod do podzemí. „A kdo tedy útočí?“ naléhal Flauren. „K zemi!“ zařval Strang. Nad hlavami jim prosvištěl půlmetrový pavouk s vyceněnými kusadly. Dopadl na zem, zapištěl a zemřel pod Flaurenovou sekyrou. „Jo a občas se jim podaří, proběhnou naší obranou. Tohle je ale rekordman.“ dodal Burdoch. „Tak na co ještě čekáme.“ zamířil Flauren za hřmotem zbraní. Dorazili až k velkým vratům s dvěma chodbami po stranách. Vybrali pravou. Ve velké půlkruhové síni zrovna boj ustal. Stáli na ochozu mezi lučištníky a hleděli na formaci obránců dole. Za síní pokračovala chodba již jeskynní chodbou ztrácející se v nekonečné tmě. Uvnitř té temnoty se objevilo světlo. Jak se přibližovalo, spatřili, že jeho zdrojem je pochodeň. Plamen pochodně vyrýsoval malou skupinu trpaslíků prchající k nim. Zazněl běsnivý vřískot a v pozadí jeskynní chodby se rozžehnuly další pochodně. „Skřeti!“ vykřikl jako první Flauren. A také jako jediný s jásotem. Seskočil dolů do půlkruhové místnosti a hnal k vstupu do podzemí. Přiběhl tam akorát, aby se míjel s onou prchající skupinou. „Zavřete bránu!“ zavelel ten nejobrněnější z nich. „Cože?“ zastavil se Flauren a nechápavě zíral na obrněného trpaslíka. Spustila se dolů mříž následovaná železnou stěnou. Skřetí vřískot utichl. „Proč necháváš zatarasit vchod?“ *5

„Protože jsem král a už jsem se s nimi utkal. Pět na stráž. Zbytek za mnou do strategické místnosti“ „Ty že si synem Runerina Zlatého, ty si Runlak zbabělec“ vyběsnil Flauren a vší silou zabořil svoji sekyru do země. Po tom, co většina trpaslíků odešla, zavolal na své přátele. Digger s nadšením slezl dolů a pokusil se sekyru vyprostit. Ani o píď s ní nepohnul. „Potřebuju tvůj meč“ vysvětlil Flauren. Digger mu ochotně podal meč. Flauren ho zabodl do země vedle sekyry a jednoduše ji vypáčil. „Dík,“ vrátil Diggerovi meč. „Já taky děkuju,“ prohlásil Digger při pohledu na zubaté ostří svého meče. To už ale Flauren běžel směrem za králem. Všichni se tedy rozhodli Flaurena pomalu následovat. „Ani sem nevěděl, že Runerin už není králem.“ Ozval se Digger. „Zemřel před třemi měsíci. Na rozdíl od dnešního krále měl v sobě moc sebevražedné zuřivosti jako každý trpaslík.“ „Jak zemřel?“ „Prý vyrazil do neprobádané části podzemí nedaleko FarHallu. To je trpasličí město umístěné údajně nejhloubš pod zemí. Tam narazil na bohatou zlatou žílu, proto přikázal všem svým mužům kopat. Zanedlouho za ním přišla hlídka, že spatřily skupinu goblinů mířící k nim. Pohlédl na své muže unavené kopání, řekl dobrá a zmizel v šeru jeskyní chodby. Po nějaké době byl zpátky. Celý od krve. Stačil vydat ještě rozkazy o návratu zpět do pevnosti a zemřel. Ten den jeho muži přivezli do hlavního města Dumonu tolik zlata, že to nejde ani slovy vyjádřit. Taky o Runerinovi trpaslíci nemluví jinak, než jako o zlatém králi. To už je však jedno když Dumon neexistuje.“ „Jak neexistuje?“ „Když je král tady tak to znamená jediné. Dumon padl.“ Než Bow dovyprávěl příběh, došli až k strategické místnosti. Nebylo slyšet vlastního slova jak se Flauren hádal o okamžitý útok. „Měli bychom co nejrychleji vypadnout. Motat se mezi hádajícími se trpaslíky je o hubu“ prohlásil Digger. „Jděte zatím k Bráně, já tu někde najdu Burdocha a oznámím mu náš odchod.“ Začal se Strang rozhlížet po plném sále. „Doprovodim vás k bráně,“ ozval se Burdoch za jejich zády. „Ty nejsi s králem. Já myslel, že tvoje slovo má taky nějakou váhu.“ „No, ne malou když velim Charmu, ale kdo by se s nima hádal?“ „To si nám vůbec neřek.“ „Taky jste se vůbec neptaly.“ Velitel s nimi došel k bráně, vrátil jim koně i s koněm Flaurena a rozloučil se s nimi.

!

*6

! Kama Za dobu co strávili v Charmu, stihlo slunce vyjít a podle jeho polohy ráno bylo již dávno za nimi. Pokračovali podél řeky Nitky, která již dávno neodpovídala svému jménu jako na jejím pramenu. Zanedlouho se před nimi objevilo tábořiště. Oheň dohoříval. Nedaleko pět koní uvázaných ke stromu. Brašny s věcmi hned vedle nich. Majitelé nikde. Digger pohlédl na Stranga a čekal instrukce. Ten však také nechápal. „ Čekaj, až se přiblížíme. Už nás asi obklíčili.“ Zašeptal Bow. „Jak si na to přišel?“ nechápal Strang. „Blížíme se ke Kamě, tady sou banditi na denním pořádku. “ „Co teda radíš?“ otočil se na něj Digger. „Radu po mě nechtějte.“ Už ji ani nepotřebovali. Všech pět banditů vyběhlo z křovisek před nimi. Vyzbrojeni luky a kuší mířili na ně. Ten s kuší, pravděpodobně šéf povídá: „Není mezi nimi paladin?“ „Ten minulej na to taky nevypadal? “ prohlásil bandita nalevo od něj. „Támhle ten má amulet Woodlandských jednotek.“ Znervózněl třetí bandita. „Není to mladý Hawk,“ zacvakal zubama čtvrtý. „A někdo kdo nosí u pasu dva meče, nebude obyčejný pocestný,“ přidal se pátý. „Ústup“ řekl bandita s kuší a všichni zase zmizeli v křoví. Digger se začal smát. „Doufám, že nepotkáme toho paladina co oni.“ Prohlásil Strang. „Paladinové jsou snad hodný ne?“ nechápal Bow. „Tenhle když je potkal, neměl asi dobrou náladu.“ Přešel Diggera konečně smích. „Byli naživu, byli ne, kdokoli jinej než paladin, kterej by je odzbrojil, by neváhal a jedem než si to ještě rozmyslí.“ Řekl Strang a pobídl koně. „ Nevim, jestli by smrt nebyla lepší,“ prohlásil Bow a následoval své druhy. Dvě míle od tábora banditů již konečně spatřili palisádu Kamy. Stráže pro toto město neexistovali, protože právo silnějšího nemusel nikdo bránit. V tuto dobu v městě vládl pouze vítr a zpěv ptáků. Prošli pustoprázdnými ulicemi až k velkému dřevěnému domu s vývěsní tabulí s nápisem Rozostřená Břitva a nákresem pivního korbele. Uvázali koně a zamířily ke dveřím. Dveře se rozevřely a v nich stál chlap ve špinavé zakrvavené košili bez rukávů. Rukou však ukázal galantně, že můžou vejít, což se protivilo jeho vzhledu. Tak tedy vešli a onen muž po nich zvenku zavřel dveře. Byla to hospoda, jak čekali. Hospoda s jedním hostem a jedním hostinským. „To je Dagon,“ řekl Digger při pohledu na hosta. Dagon jeho slova musel slyšet, ale ani se nehnul a stále pomalu usrkával ze svého korbele. „Můžem si přisednout,“ optal se Dagona Strang. Dagon znuděně kývl hlavou. „Potřebujeme tvoji pomoc,“ začal Strang. „Už nebojuju,“ odbyl ho Dagon. „Zavzpomínáme na starý časy,“ přidal se Digger. Dagon konečně zvedl hlavu od piva a podíval se na svého známého: „Ty snad víš, že vzpomínaní je to poslední co chci dělat, ztrácíte tu zbytečně čas.“ Vstali a popošli až k baru. „S nim to máte marný, nejste jediný, kdo ho vocaď chce vytáhnout.“ oznámil jim hostinský. „Myslim, že si mi něco zapoměl říct,“ otočil se Strang na Diggra. „Nakonci války nedopatřením pobil rodinu jednomu malímu elfovi a vod tý doby nebojuje,“ snažil se to Digger vyjádřit co nejveseleji to šlo. „Nezdá se ti to jako docela důležitá informace, kterou si mi měl sdělit dřív.“ „Možná jo?“ nadzvednul Digger ramena s vymlouvavým pohledem. Strang měl chuť Diggerovy nadávat do blbců, to už však nestihl. Za ním již stál Dagon s Bowem, který ho nějakým zazrakem přemluvil. „Můžem vyrazit?“ zeptal se Dagon se stejně temným výrazem v hlase jako před chvílí. „A zbraň?“ „Ta bude, až bude potřeba.“ *7

Na víc se už neptal „Takže padáme z týhle díry.“ „Hmm a to rychle, už sem tomu tady chtěl říkat domov,“ zabručel Dagon. Všichni čtyři zamířili ke dveřím. „Neříkají ti náhodou Strang,“ zavolal na ně Hospodský. „Náhodou ano?“ otočil se Strang s rukou připravenou na meči. Pamět se mu již dávno vrátila, přesto čekal to nejhorší. „Mám pro vás vzkaz,“ vytáhl zpod baru složený papír.

!

*

!

„Díky,“ obracel papír ze všech stran, než porušil pečeť

! ! ! ! ! ! ! ! ! !

„Máme Snake,“ podal vzkaz Diggerovi „Začíná to jít nějak snadno,“ zapochyboval Bow. *8

„Koho eště hledáme?“ čekal Dagon jestli mu někdo vysvětlí do čeho, že se přidal. „Tady, a jedem měli bychom co nejdřív dorazit do Jaw.“ podal mu Strang jediný list z Knotovi knihy zachráněný před ohněm. „Koho hledáme v Jawu?“ študoval Dagon seznam. „Zitrona, ale teď ať už jsme z Kamy.“

!

*9

! Zitron Z města se dostali, aniž by je někdo spatřil a zamířili směrem do Jawu. Jaw, osada založená uvnitř obrovské jeskyně, byl sídlem lovců. Ti zde tábořili hlavně kvůli blízkosti jejich lovišť a zvěřinou se okolí této osady jen hemžilo. Jak se přibližovali k Jawu, z listnatých stromů se pomalu stávaly jehličnaté a když už i těch bylo pomálu vjeli přímo do Ježibabských hor. Dále cesta vedla skalnatou soutěskou. Strang otáčel hlavou z pravého skalního převisu na druhý. „Nejlepší místo pro bandity na přepadení, co?“ usmál se Digger. „Tady žádní bandité nejsou.“ Skočil jim do řeči Dagon. „V těhlech horách se pohybuje moc lovců z Jawu, na to aby tu mohli číhat.“ „Jo místa bez banditů se vyskytují málo kdy.“pochvaloval si Bow. „ Hmm většinu družin tu zavalí kamení.“ dodal Dagon čímž docílil, že skalní převisy začal zkoumat i zbytek družiny. Soutěska najednou skončila a před nimi se objevila dřevěná palisáda chránící vstup do Jawu. Část z palisády fungovala jako stavidlo na jezeře, které bylo zásobištěm vody. Strážný oděn v kožešinách všelijakých zvířat nemohl uvěřit, že je navštívil také někdo jiný než nový lovec nebo obchodník s kožešinami. Bez pozdravu, jen stál se zaraženým obličejem, který vysílal nepoloženou otázku: „Co tu děláte?“ „Dobrý den, nevíte, kde bychom našli gnóma jménem Zitron Tep.“ Zeptal se Strang. „Jóó, Zitrona“ usmál se strážný, jakoby jeho jméno dávalo všemu najednou smysl. „Tohle dobou cvičí střelbu na terč na druhé straně jezera. Jděte hned za nosem, nemůžete to minout.“ Dodal strážný a rozloučil se s nimi. Potom, co prošli obranou uličkou palisády až nahoru k jezeru, pochopili krásu tohoto loveckého ráje. Napravo průzračné ledové jezero a nalevo obrovitánská jeskyně plná skromných loveckých obydlí a nekonečná vůně pečené divočiny. I když jim nos říkal něco jiného, zamířili k druhému břehu jezera. Z nepochopitelných důvodů tu mezi skalami vyrostla jabloň. Na jejím kmeni vysel terč, ale gnóm nebyl nikde vidět. Než zjistili, co se děje v terči se nedaleko od středu objevil šíp. O mnoho metrů dál zahlédli malou postavu s ruksakem běžící k nim. Aniž by na ně pohlédl, proběhl kolem nich přímo k terči. „Ááá zase sem to přetáh“ Vytáhl z ruksaku kuš a s podivně vypadajicím udělátkem, ji začal štelovat. „Nazdar já sem Strang a to…“ „Chvilinku hned u vás budu.“ Skočil mu gnóm do řeči a dál cosi na kuši šteloval. Po chvíli konečně přestal a otočil se k nim. „Zitron Tep, co by jste potřebovali?“ „Chtěli jsme se zeptat, jestli by ses k nám nepřidal.“ „Určitě, můžete se mnou počítat.“ Tak rychlou kladnou odezvu Strang nečekal. „Kolik platíte?“ „Platíme?.“ Zarazil se Strang na další o to víc nečekané Tepově reakci. Přesto se nenechal vyvést z míry. „Kolik tak většinou bereš?“ Gnóm vytáhl ze zadní kapsy malý notýsek: „Podle toho co potřebujete.“ Digger se se smíchem ujal slova: potřebujem pomoc zachránit svět. „ Záchrana světa… hmm z to bude někde nakonci, začal gnóm listovat,„tak to dělá sto zlatejch. A že jste to vy tak vám deset srazim.“ Digger se začal smát, Strang jen udiveně zíral a Bow se snažil o něco mezi tím. Dagonova tvář se nezměnila. „Tohle není žádný úkol, co se dá hodnotit penězi, při našem selhání už nikdo nezbude, kdo by ti za cokoliv platil,“ promluvil Dagon a mířil směrem pryč. Zitron rychle zahodil notýsek: „Občas mě ty gnómský zlozvyky až moc přemůžou, samozřejmě že pudu s váma.“ Dagon se zastavil a šeptem se Stranga zeptal: „Opravdu ho potřebujem?“ Strang radši neodpověděl. „Takže můžem pokračovat,“ zaradoval se Digger. *10

„To bych moc neradil, moc daleko než se setmí, by jsme se nedostali.“ Pohlédl Zitron na stmívající se oblohu. „přespíme u mě a zítra vyrazíme. Jak říkají místní lovci. Ve dne lovíme zvěř mi a v noci loví zvěř nás.“ „Tak nás teda veď.“ Souhlasil s jeho návrhem Strang. Zitron cestou koupil od jednoho z lovců kus kance. Takže ho hned jak přišli, začal péct. Jeho obydlí stejně jako ostatní v Jawu připomínalo tábořiště kolem dokola obehnané zdí. Toto zezření narušovala jen střecha s komínem. Jednu část obydlí zakrývala podlaha druhého patra, kam se dalo vylézt po žebříku. Neměl ani truhlu na věci. Všechno jeho harampádí se válelo ledabyle v rohu. „Promiňte, že sem z vás chtěl hned vytřískat peníze, nějak jsem si zvyk dostávat za všechno zaplaceno.“ „Jak si se stal nájemnym žoldákem, já myslel že gnomové se živí jako technici.“ Zajímal se Strang, aby lépe pochopil Zitrona charakter. „Vyrůstal jsem v Under Nouts. Podzemním městě někde pod Dumonem. Kde se mě všichni ostatní gnomové snažili něčemu bezúspěšně naučit. Nic mi však nešlo líp než střelba z kuše. Jednoho dne se ve městě zastavil žoldák jménem Geon doprovázející družinu a když slyšel, že umím dobře střílet z kuše, nabídl mi, jestli mu při jednom doprovodu obchodníků nechci krýt záda. A tak to začalo. Spolu jsme vzali plno dalších úkolů, až před týdnem jsme se rozhodli rozdělit. On doprovází skupinu obchodníků na sever do Karenu, a já jsem se vydal sem, abych zneškodnil tady v okolí Boara.“ „Boara?“ zopakoval po Zitronovi Strang. „Tak tu nestvůru nazvali místní. Mohl bych říct, že to byl jen přerostlej divočák, ale to bych lhal. Tolik šipek by nepřežil ani ten nejsilnější medvěd.“ Zitron se na chvíli odmlčel, aby sundal divočáka z ohně. Urval z něj kus a podal ho Diggerovi, který se k ohni vrhl jako by celý týden nejedl. „No a co mám strašně rád divočáky. Je na tom něco špatnýho.“ Obhajoval se, i když si ho nikdo nevšímal. „A co ten náš úkol, dozvim se nějaký podrobnosti?“ obrátil Zitron list. Strang už chtěl začít vyprávět, místo toho nakonec gnomovi podal jediný list z Knotovy knihy, který se zachránil před ohněm. „Hmm takže míříme na moře. Ten mág se schovává na nějakém ostrově.“ Usoudil Zitron po prozkoumání listu. „Jak si na to přišel?“ udivil se Strang. „Hádám,“ usmál se Zitron: „Ale pochybuju, že hledáme kapitána Marika Snake kvůli plavbě po řece. No nic já jdu spát.“ Zvedl se Zitron potom co dojedl svůj díl a zmizel ve stínu horního patra. Strang ještě chvíli přemýšlel o plavbě na Ragnarův ostrov a nakonec usoudil, že mu nezbývá než doufat, že Marik ví o Ragnarovi víc než on. * Druhý den potom co posnídali zbytek prasete, vyrazili na cestu. Zitron většinu věcí nechal v Jawu, odešel v podstatě tak, jak ho poprvé potkali. Jeho kůň ničím nevynikal. Byl to obyčejný hnědák. Jen jeho sedlo mělo na levém boku smotaný provazový žebřík. „Můžem vyrazit.“ Řekl Zitron potom co složitě vylezl do sedla a všichni vyrazili zpět do skalní úžiny vedoucí do Polish. „Můžu si s tebou promluvit?“ přijel Dagon z ničeho nic ke Strangovi. „Tak mluv.“ „Pokračujte,“ popohnal Dagon zbytek party. „Slyšel sem, že ti včera Zitron vyprávěl, jak začal jeho život žoldáka.“ „No říkal,“ přitakal Strang. „Tak jsem si říkal, že by ses měl něco vědět o Woodlendský speciálních jednotkách. Jestli ti o nich Digger už nevyprávěl.“ „Vyprávěl mi, že vás vedl Torlof a byli jste speciální vojenská jednotka ve válce s elfy.“ „Tak si to zapatovali lidi. Pravda jako by se ztratila ve slávě z vítězství. „Jaká je teda pravda?“ *11

„Jak víš tak zpočátku lidé prohrávali. Ještě aby ne, elfové jsou mnohem rychlejší než lidi a většina má nějaký výcvik. Atak v tu chvíli, kdy vše pro lidsvo nasvědčovalo velkou prohru, rozhodl král Wis vytvořit speciální jednotky. Nebyli to, ale dobře cvičení vojáci. Jsme bývalý trestanci.“ „Co!“ vyletělo Strangovy z pusy, že se všichni na něj otočili. „Nic se neděje jedem dál.“ Zavelel a všichni se zase hleděli jen ubíhající cesty. „Nejsme žádný vrahouni. Já jsem vybíral kapsy v Harbornu. Jizva jak sem slyšel, se ještě teď účastní tajných zápasů.“ „To sou souboje nelegální?“ Snažil se Strang myslet na to z té dobré stránky. „Když zabiješ někoho mimo ring a ještě je to šéf stráží v Polish tak jo.“ „A co Hrotgard?“ vzpomněl si Strang na dosavadního velitele stráží. „Slyšel jsem, že se opil a vyprovokoval rvačku, při které zabil celou jednotku městských stráží. Vzdal se, až vystřízlivěl. Ale to může bejt jen nějaká báchorka.“ „Digger? Koho zabil on?“ „Ten?“zasmál se Dagon. „Ten se vyspal s dcerou nějakýho lorda z Mortestu.“ „Tak to mě mohlo napadnout dřív.“ Snažil se Strang nedat najevo, že by tato informace byla pro něj nějak podstatná. Přitom přemýšlel, jestli to chtěl vůbec vědět.

!

*12

! Zpět v Polis Cesta jinak ubíhala rychle. Za nedlouho minuli místo kde se utábořili, než se vydali do Grandingu a odtud to bylo to na koni do Polish co by kamenem dohodil. Pohled na Polishské hradby je zaskočil. Všechny prapory na hradbách měli černou barvu. „Že by Blard dobil Polish,“ napadlo Diggera. Jelikož prapory Blardu, království na severu, mělo prapory černé barvy. „Blardský král Agathon by sice nejradši furt válčil, ale takovej šílenec zase není.“ Oponoval Bow. „To není Blardská vlajka. Podívej. Je celá černá. Chybí zasněžená hora Blaren.“ Podal Zitron Stragovi svoje kukátko z kuše. „Někdo významný zemřel.“ Usoudil Strang. „Tak k bráně. Dohadováním se nic nedovíme.“ Popohnal Dagon svého koně a všichni ho následovali. „Kdo zemřel.“vychrlil Digger na strážného dřív než stačil pozdravit. Strážný pomalu pohlédl na prapor, jakoby se chtěl ujistit, jestli černá vlajka stále visí. Poté se nadechl, vyřkl jméno. „Král Wis“ zopakovali všichni po něm. Před třemi dny ho někdo zavraždil. Jedna zdobená zlatá dýka, nic víc po vrahovi nezůstalo. „Kdo bude nový král?“zeptal se Strang. „Tak to nikdo neví. Na něco se čeká. Ale jediný co o tom vím, že je to přísně tajné. Teď ještě ty přepady skřety po celé zemi.“ „Jsme ztraceni.“ Ujelo druhému strážnému. „Vždycky máme nějakou naději. A vy už pokračujte, neměl bych se s vámi o tom vůbec bavit.“popohnal je strážný. „Ještě jsem se chtěl zeptat, kde najdeme strážného Alexe?“ „Hned za padacím mostem u brány do hradu a už jděte.“ Koně nechali ve stájích za branou a pokračovali k hradu pěšky. „Docela pozitivní morálka v armádě.“zasmál se Digger, když to k smíchu vůbec nebylo. „Támhle je,“ ukázal Strang na bránu. Až potom mu došlo, že s takovou skupinou bojovníků jsou dost nápadní i bez ukazování. „Počkejte tady, já to si s ním promluvím a za chvilku jsem u vás.“ Zamířil Strang sám k bráně. „Alex?“zeptal se strážného, i když si jeho tvář dobře pomatoval. „Ano, a vy jste Strang jestli si dobře pamatuju.“ Strang jen kývl na souhlas. „Omlouvám se, ale teď do hradu nikdo nesmí.“ „Já jdu ovšem za tebou.“ „Za mnou?“ „Potřebuju tě na výpravu,“ podal strážnému pergamen, aby za něj vysvětlil to, co nejde říci slovy. „Mě?“, zeptal se Alex znovu. Při tom přejížděl očima po pergamenu. „To napsal Knot, než zemřel.“ „Ten Knot?“ Strang se nechtěl opakovat tak znova jen kývl. „Jdu s vámi,“ řekl bez zdlouhavého přemýšlení: „jen…“dodal rychle. „Jen se neotáčej a pověz mi ten zahalený chlap támhle vpravo za barákem patří k tobě?“ „Ne, proč?“ „Celý den mě sleduje a myslí si jak není vidět. Už bych se za nim dávno rozběh, ale hádám, že sám ho nemám šanci chytit.“ „Dobrá o toho se postarám, počkej tady.“ „Už ti poněkolikáté řikám, že do hradu nikdo nesmí!“ zamířil halapartnu Alex proti Strangovi. Strang to vzal jako ano. Otočil se a s pár hranými nadávkami a kroucení hlavou odcházel pomalu od brány. Při tom se mu na chvíli naskytl pohled na postavu celou zahalenou v hnědém plášti s kapucou. *13

Ten nejčastější převlek těch, kteří se chtějí ztratit. Ovšem z těch, kteří nevědí jak se schovaný celý pod pláštěm pohybovat udělá takový převlek ještě podezřelejší osobu. A toto byl ukázkový případ. „Ty si ale přeci nechtěl do hradu?“ zavolal na Stranga Digger Strang už nemohl meškat: „Dagone, postava v plášti.“ „Taky sem si jí už všiml,“ rozběhl se Dagon za ní. „Zkusim mu nadběhnout.“oznámil Strang zbytku party. Jak čekal tak z Diggera vypadlo jen nechápavé: „Co?“, a ze Zitrona slepé: „Kde?“. Na Bowa jako by si nikdo nevzpomněl. Od doby co doprovázel ještě svého otce, se toho moc nezměnilo. Pomyslel si. To už, ale Strang běžel hlavní ulicí k rohu, kde by měl zdrhající maskovanec vyběhnout. Přeběhl roh a než se stačil rozhlédnout, maskovanec do něj vrazil, až oba skončili na zemi v prachu cesty. Zazněl bolestivý nářek, který sotva mohl patřit muži. Strang strhl maskovanému kapuci a odhalil dlouhé blonďaté vlasy. Dívka vstala a už se nesnažila nikam utéct. Z dlaní jí tekla krev, jak si je při pádu odřela o štěrk. Světle modré mágské roucho, které měla pod pláštěm, zakrývalo míň než by kdokoliv čekal. Strangův pohled se zastavil v jejích křišťálově modrých očích. Blyštily se jako lesní studánka při svitu měsíce. Modré jako jeskyní laguna. Nádherné jako ty nejdražší perly na světě. „Brr,“zatřepal Strang hlavou, aby si mohl uvědomit, jak velká magická energie vyzařuje z oněch modrých očí. Silně chytil dívku za ruku. Omámení zmizelo. Stále před ním stála nádherná dívka. Tomu se však už nějak dalo odolat. „Kdo jsi a proč nás sleduješ?“ zařval co nejnaštvanějším hlasem. Nebyl naštvaný ani nechtěl dívku zastrašit. Přišlo mu to jako nejlepší způsob jak udržet svoje vnímání v normálu. Dívka jen sklopila oči k zemi. Tak pokračoval: „Proč přede mnou utíkáš?“ Dívčiny napnuté svaly, připravené k úprku hned jak by ji pustil, ochably. „Proč?“ zopakovala po něm. „Ano, proč? Pustil ji Strang.“ „Nevěděla jsem kdo jste.“ „Takže první věc co tě napadla, byla zdrhat.“ Dokončil za ní již normálním hlasem.„To nás tedy vrací k prvním dvěma otázkám.“ Jsem Kasia, učeň z věže mágů. Podala Strangovi ruku na pozdrav jako by se právě potkali. Strang se tedy také představil a potřásl rukou, očnímu kontaktu se, ale snažil vyhnout. „Promiň je to snad jediné kouzlo, které dokonale umím.“ Chtěla ho chytit za rameno na důkaz přátelství. Strang uskočil: „Necháme to, jako že to bylo nedorozumění. Teď už bych rád věděl, proč tu jsi?“ „Plním poslední úkol na to, abych se stala mágem.“ „A to?“ „Z jednoho z Polishkých strážných vyzařuje výrazná magická energie.“ „Z Alexe?“ „Jo tak se jmenuje. Jak to vypadá, tak umí kouzlit. A já mám dohlídnout, aby uměl svoji sílu ovládat.“ „Myslím, že je čas, aby mu to někdo sdělil.“ „Máš pravdu, jdeme.“ Zahodila Kasia svůj šedivý pláš a oba se vrátili zpátky k bráně. „A teď mi můžete dál tvrdit, že já sem děvkař.“ Prohlásil Digger jak je uviděl. „Sorry ztratil se mi, ale musel si mu určitě nadběhnout.“ Omlouval se Dagon. „To je on.“ Ukázal Strang na Kasiu. „Co?“ Otočil se na dívku i Bow, který si bez zájmu do téhle chvíle škrábal do země piškvorky. „Budeme mít v týmu dva mágy.“ Prohlásil Strang. „Ona jde s námi a ten druhý?“ hádal podle jejího roucha Zitron. „Já půjdu s vámi?“ vmísila se nechápavě do hovoru. „Tvůj úkol je být poblíž Alexe a on jde s námi.“ Vysvětli jí Strang. „Jako bych nic neřekla.“ „Alex?“ objevilo se další hromadné udivení. „Tak mága v plný zbroji, jsem ještě neviděl.“ Prohlásil Zitron. „On mu to musí ještě někdo říct. Za chvíli jsme zpět a vyrážíme do Grandingu.“ Strang i Kasia zamířili k bráně. „Tak co, chytils ho? *14

„Ne tak docela. Tohle je Kasia a má pro tebe novinu.“ Na Alexově tváři se objevil úlek s následkem zamyšlení. Kasia nečekala na to, co vymyslí a radši to řekla na rovinu: „Jsi kouzelník.“ „Kdo, že jsem?“ zeptal se Alex, i když vše zřetelně slyšel. „Mág.“ Zopakoval mu to Strang. „Já?“ začal se Alex smát: „Od kdy?“ „Od narození.“ Odpověděla Kasia, přestože otázka naznačovala spíš nemožnost tohoto tvrzení. „Už jste někdy viděli mága v těžké zbroji?“ zeptal se Alex co nejvážnějším hlasem. „Brnění snižuje soustředění a sílu k vytvoření kouzla, proto ho žádný mág nenosí.“ Vysvětlila Kasia. „Takže když si teď sundám zbroj tak nadzvednu padací most silou vůle?“ „Ne tak docela. Proto jsem tě našla, abych tě naučila ovládat magickou sílu. Řekla bych, že když se budeš soustředit tak bez brnění zvedneš malej kamínek.“ „Na tohle bude dost času na cestě. Někde v Mortestu na nás čeká loď kapitána Snake.“ Vyrazili ke zbytku party, která začínala mít počet malé armády. Alex se za nimi hned nerozběhl. Prohlížel se svoje ruce a stále ještě pořádně neuvěřil. Spatřil na zemi před sebou malý kamen. Zavřel oči a vší silou se soustředil s tichým mumlání: „ Mám magickou moc.“ Zazněl náraz něčeho o zeď hradu. „Co tam děláš? Jdeš s námi nebo ne?“ zavolal na něj Strang. Alex otevřel oči. Kamen někam zmizel. Kam. To už nehledal a radši dohonil skupinu. „U východní brány si vyzvednu svého koně a můžeme vyrazit.“ „Můj kůň je také ve východních stájích.“ přidala se Kasia. Takže vyrazili po hlavní ulici přímo tam. „Nezdá se vám, že se nějak zatahuje obloha?“ ukázal Bow nahoru kde se začali shlukovat černé mraky, až moc velkou rychlostí na to jaké bylo bezvětří. Vy lidi taky nic nevydržíte. Tak spadne pár kapek no a co,“ Kroutil hlavou Zitron, ale při pohledu na oblohu se zastavil jako zbytek skupiny. Tyto mraky byly až moc černé na to, aby z nich nepršelo, avšak když již pokrývaly celou oblohu ani trochu z nich nekáplo. „Tohle nejsou obyčejné mraky,“ přitakala Kasia. „To je jedno jaké jsou, my musíme najit ještě Jizvu a zamířit do Mortestu.“ Jejich pohledy klesly zpět k zemi, kterou teď pokrývala hluboká mlha sahající až ke kolenům. Všichni měli v mžiku ruce na zbraních. Aniž by se nějak domluvili, stáli v obraném kruhu a hledali nepřítele. Nikdo nepřicházel. Místo toho zazněl hlas strážce od východní brány: „Jezdci.“ Rozběhli se k bráně. „Jací jezdci?“ zavolal Strang na strážce na bráně. „Na to abych rozeznal prapory, je moc velká tma a mlha.“ „To jsou naši.“ Zaznělo po chvíli: To jsou prapory Harbornu. Otevřete bránu.“ „Počkejte ještě,“zavolal Strang na strážného. „Zitrone potřebuju to tvoje kukátko.“ „Tady je. Vrátit a v pořádku.“ Než strážný pochopil co se děje, stál Strang vedle něj nahoře na věži. „Tohle nejsou woodlandští vojáci. Tedy aspoň už ne teď.“ Podal kukátko strážnému. Horizont obklopoval obrovský počet jezdců ve woodlandských barvách. Jejich obličeje byly prázdné. Někteří měli hluboké sečné, tržné rány. Mrtvolně se kymácely na svých koních podobného ražení. Při tom pohledu strážný upustil kukátko a bez duše stál jako by zapomněl co dělat dál. Než kukátko dopadlo na zem, měl ho zase v ruce Strang. Rozhlížel se. Od severu až k jihu bylo Polish obklíčeno bez možnosti úniku. Přesně na východě se začala nemrtvá jízda rozestupovat. Objevil se holohlavý potetovaný muž. Strangovi se zdálo, že hledí přímo na něj. Podíval se kolem sebe na strážce na hradbách. Ne. Opravdu se díval přímo na něj. Rozpřáhl ruce. Zahleděl se k zemi. Trhl hlavou vzhůru, až najednou vzplál zeleným plamenem. Dál už na nic nečekal. Popadl strážného a seskočil i sním *15

z věže na vedlejší hradbu. Zelený paprsek roztříštil vršek věže a celou statiku brány. Strang vstal a honem zkontroloval potetovaného muže. Ten se usmál a zmizel v zástupu zombií. Teprve teď při pohledu na zbytek brány si uvědomil, že Ragnarovo tažení postoupilo až sem. Takže Harborn, Mortest a možná i Granding jsou dobiti. Více ho však trápilo, že tato armáda sem musela přijít skrz Honorský les a přes Felin. Ani Torlofova sekyra a ani žadná ze Zephirových bylin je nemohla před ní zachránit. I přes jejich pronikavou vůni, kterou začal cítit jen tím, že na ně pomyslel. To přece, ale nedokážou ani Zephirovy byliny. „Hej, přišli jste sem akorát včas.“ A slyšet jeho hlas už vůbec ne. Všichni se otočily na Zephira přibíhajícího z hradu. „Strangu, Diggere! Mám vás přivést do hradu.“ „V tom případě nás veď,“ seskočil Strang zpět z hradeb a zamířil s Diggerem v zádech k Zephirovi. „Snažte se ty zombíky udržet za hradbami,“ otočil se ještě Strang na zbytek party a zmizel v dálce. Bez jediného slova doběhli až do hlavní síně Polishkého hradu. Uprostřed stál na stole model hradu a u něj se pronášeli tři důstojníci své nápady nejlepší obrany. Vše pozoroval se založenýma rukama Hrotgard. Vždy jen pronesl krátkou připomínku k návrhu a čekal na další lepší nápad. Za ním si Strang všiml, že někdo sedí na trůnu a s hlavou v dlaních urputně přemýšlí. Král byl přeci zavražděn. Nebo ta informace měla jen jeho život uchránit. Muž vstal z trůnu. Usmál se na Stanga s Diggerem jako nikdy před tím. Torlof odložil svou korunu a objal Stranga jako dlouho ztraceného syna. „Konečně známá tvář. Můj bratr, kéž je mu země měkká, si svůj osud nezasloužil jako já tuhle korunu. Ale na remcání o svejch osudech bude ještě času dost. Zephire, už se pohli?“ Bylinkář vykoukl z okna. Armáda zombií se začala přeskupovat k východní bráně. „Připravují se k útoku.“ „Tak to my, by jsme měli taky,“ začal Torlof. „Felixi!“ „Ano králi.“ Přiběhl technik i s brašnou s náčiním. „Dokážeš dotáhnou neutralizátor magie k východní bráně?“ „Potřebuji šest mužů a za chvíli si tam nikdo nezakouzlí.“ „Vem si je a ať to funguje dřív, než se nepřátelé dostanou k bráně. Je jasné, že chtějí zničit bránu kouzlem a ta už nic takového jako jsme viděli, nevydrží.“ Vysvětlil svoje konání Torlof. „Musíme je přinutit zaútočit na jižní nebo severní bránu. Kde je Mar.“ Rozhlédl se Torlof po sále. Zazněl slabý záblesk a vedle Torlofa se objevil bělovlasý elf. Všichni až na Torlofa uskočili. Nelekli se jeho náhlého vstupu. Jen všichni byly opatrní na všechny kroky, které Mar udělal. Málo lidí věřila mágům, ještě méně elfům a elfskému mágovi, který po válce s jeho národem přísahal věrnost Woodlandu, nevěřil už vůbec nikdo. „Zvýším hladinu jezera a naženu útok k jižní bráně.“ Dřív než stihl Torlof kývnou k souhlasu, Mar se zábleskem zase zmizel. „Slyšely jste, tak na co ještě čekáte všichni k jižní bráně. Strangu, Diggere vám můžu jen říct, že každý meč se bude v boji hodit. Takže seznamte zbytek vaší party se skutečností. Všichni se setkáme u jižní brány.“ Rozločil se král Torlof a zamířil za zbytkem svého vojska. Strang s Digerem vyrazili taky. „Rozmístíme se po jihovýchodní hradbě. Dokud neprolomí bránu, musíme jich co nejvíc dostat z hradeb.“ „Pokud tedy zaútočí na jižní bránu.“ Ukázal Digger na mechanismus připomínající obrovskou dřevěnou bednu na kolečkách s klikou. Šest lidí s Felixem tlačily podivný přístroj k východní bráně a byli tak v půli cesty. Přiběhli k nim Bow, Dagon, Alex a Kasia. „Za chvíli zaútočí a u východní brány není skoro nikdo. Co se děje?“ nechápal rozestavení obrany Alex. „Snaží se odklonit útok směrem k jihu.“ Vysvětlil Strang. „Zitron, vyběhl na hradby a našel kukátkem minimálně čtyři nekromancery. Pokoušel se je sestřelit, ale mají kolem sebe nějakou magickou obranu. To jen tak neodkloníme.“ Trval na svém Alex. „Pokud se tahle bedna nedostane včas k hradbám tak doopravdy ne.“ Skočil jim do řeči Digger.

*16

„Pozor, my vás vystřídáme.“ Zavolal Strang na šestici vojáků tlačící Felixův vynález. Strang, Digger, Bow, Dagon, Alex i Kasia se opřeli do bedny. Posun bedny se o něco zrychlil. Žádná sláva to však nebyla. „Útočí!“uslyšeli Zironův hlas z hradeb. „Tohle nemá cenu, takhle to tam nikdy nedostanem.“ Pustila Kasia bednu, což při její postavě moc na rychlosti posunu neubralo. „Alexi, sundej si zbroj.“ „Cože, na blbosti není čas.“ Zakroutil hlavou Alex na nepochopitelný Kasiin nápad. „Věř mi.“ Alex také pustil bednu. To už posun rapidně zpomalilo. Zahodil svoje rukavice pár nejrychleji sundavacích plátů brnění na zem. „A dál?“ „Už si se někdy snažil něco popostrčit očima?“ „Jo no.“ „Klidně se tu bavte, tady se v podstatě nic zajímavýho neděje,“ procedil mezi zuby Digger. „Tak udělej to samý na tu bednu, jen do toho přidej mozek.“ „Už sou skoro tady!“ zaznělo z hradeb. Alex udělal grimasu říkající: Jak myslíš, já stejně vim, že je to blbost. A pokusil se o to, co mu bylo řečeno. Rychlost posunu se nezměnila. „Musíš to myslet vážně!“ „Oki tak teda vážně,“ zavřel Alex oči, napnul svaly a dal ruce v pěst. Ve chvíli kdy svaly povolil, vytryskla mu z rukou modrá záře, která vrazila do bedny, ta se vytrhla ostatním z rukou a zastavila se až o východní bránu div, že ji nezničila zevnitř. „Nekromanceři začali čarovat,“ Ozvalo se znovu z hradeb. „Tak a přístroj je na místě,“ zasmál se Digger. „Dokud se nebude točit ta klika, tak jich tam může bejt kolik chce,“ zkazil Felix všem radost. Všichni se rozběhli k bráně. Nad bránou se začal zabarvovat slabě zelený odstín do tmavě zelené zlověstné barvy. Před bránou se zastavili dva lichové. Právě teď mumlali něco prazvláštním nesrozumitelným jazykem, což vytvářelo kolem nich zelený oheň, který se stále zvětšoval. Zitron spolu s ostatními strážci po nich stříleli vším, co měli. Vše se od nich, ale odráželo bez jediné známky účinku. Oheň již nabral výšku brány a lichové se začali napřahovat k vypuštění jejich pekla, které stvořily. Zaznělo hlasité rachtání. Dagon se dostal ke klice jako první a nezaváhal. Lichové ani jejich oheň se nezměnil. Za to Kasia se z ničeho nic sesunula k zemi. Alex spadl na kolena a obouma rukama se chytil za hlavu. Strang sebral Kasiu ze země: „Musíme s nimi z dosahu toho Felixova krámu,“ zanadával při pohledu na nemizící zelenou zář. Zitron se díval před bránu a za bránu protože už pochopil, k čemu to rachtání slouží. Na rozdíl od bezvládného těla Kasie a naříkajícího Alexe, Lichové, i když nevyslaly, svoje ničivé kouzlo, nijak nereagovali. Bow s Diggerem odtáhli za ramena Alexe až na místo, kde se z ničeho nic zvedl a protáhl se, jakoby se nic nedělo. „Co je jí?“ uviděl Kasiu, když se konečně zorientoval. „Mě, nic“ otevřela oči Kasia a usmála se i když nechápala, jak se dostala Strangovi do náručí. Zitron už plánoval, že bude muset seskočit z hradeb a zachránit si život před zlověstnou září. Lichové se ovšem najednou roztříštili na kousíčky a jejich kouzlo samo vyprchalo. Přitom z nich vytryskla bílá průzračná zář, která se vystřelila do části nemrtvého vojska. Tito nemrtví již nejevili žádné známky života. Vojsko za Lichy vzdalo útok na východní bránu a podél hradeb se rozjelo ke zbylým dvěma branám. Před částí mířící k severu se zvětšila hladina jezera, čímž jim zatarasila cestu. Oni ovšem nezastavovali. Kdo by se bál vody, která na koni nesahá ani na špičky bot. První jezdci se ale při vjetí do vody zastavily. Jejich koně se začali ve vodě rozpouštět. Po chvilce již nebyla ve vodě vidět ani hlava jezdce. A tak i tato část útoku zamířila k jihu. „Zamířili k jižní bráně,“ informoval Zitron své přátele. Strang položil Kasii zpět na vlastní nohy. Všichni zamířili k jižní bráně. Než proběhli kolem všech domů na jih města, aby mohli spatřit zabarikádovanou bránu vším co woodlandští vojáci na ulici našli. Zelená záře již sahala vysoko nad bránu. Přiběhli akorát, když zazněl ohlušující výbuch a brána se rozlétla na kusy. Poliští vojáci se *17

rozběhli proti nemrtvé armádě. Zombie nebyli v boji moc zdatné. Posléze, však vojáci zjistili, že useknutá hlava, ruka, noha, probodnuté srdce, prostě nic jim nebránilo v pokračování v boji. Strang naběhl do už rozjeté bitvy. Vytasil meče. Oběma rukama se rozmáchl a nejbližšímu zombíkovi usekl obě ruce. Nečekaně dostal tvrdou ránu hlavou do břicha. Otřepal se. Otočkou oddělil trup od nohou. Zamířil za dalším protivníkem. Hlava zombíka se mu zakousla do nohavice a jeho noha ho kopla zezadu do zad. Rozsekl nohu na kusy. Nabodl hlavu a vymrštil ji co nejdál za hradby. Za bojištěm zahlédl jednoho ze zbývajících nekromanů. Podsekl nejbližšímu nepříteli nohy. Šlápl mu na ramena, přešlápl na další a přeskočil většinu vřavy. Prosmýkl se kolem dalších dvou a stál čelem nemrtvého mága. Uskočil z dosahu právě vyčarované temné zelené lebky požírající vše, co jí přišlo do cesty. Vší silou rozpulil nekromantovo tělo na dva kusy. Vytryskl záblesk světla. Tentokrát byl však Strang dostatečně blízko, aby poznal, co představuje. Předním vytryskl vír duší, oněch vojáků, kteří se teď pod nějakým temným kouzlem účastnili útoku. Ti se při navrácení duše sesunuli k zemi a stali se tím, kým správně měli být. Mrtvolami. Ovšem ne všichni. Zbytek nemrtvého vojska upřelo zrak na Stranga. První ránu jednoduše odrazil. Druhou také. Při tom ho třetí srazila k zemi. Přicházely další a další údery, kterým už těžce dával do cesty své meče. Jedním mečem zastavil útok zprava, druhým zleva a upřel oči na nemrtvého, který měl volnou cestu k jeho hrudníku. Pokusil se plazením po zemi couvat, ale byli všude kolem něj. Než ale dopadl poslední úder, protivník nárazem šipky odletěl do neznáma. Z výšky hradeb na něj mrkl Zitron. Stragovi svitla naděje. Zombie zprava zachrčelo pod Diggerovím mečem. Levé rozpůlila spodní část Alexova štítu. Kolem nich pobíhal Dagon a hbitými pohyby přesměrovával útoky zpět k jejich majiteli. V jednu chvíli vytrhl jednomu nepřítel palcát a za chvíli ho měl majitel hluboko v lebce. „Proč máš kolem sebe tolik pomocníků, když je pak necháš v dáli za sebou,“ usmála se na něj Kasia a pomohla mu na nohy. „Zitron prý zahlédl tři Nekromanty severně odtud,“objevil se za Kasiou Bow, „Vypadá to, že se chtějí vytratit z bojiště.“ Strang sebral svoje meče a zapojil se zpět do bitvy. Ačkoliv zombie nedokázala žádná ze zbraní úplně zastavit pomalu se vytvářela ulička k posledním třem nekromanům. Nepozorované vytracení z bojiště již nepřipadal pro kostěné kouzelníky v úvahu. Všichni tři se najednou otočili proti nim. Jejich prázdné oční důlky se rozžehnuly zeleným světlem. Závan chladu se rozvinul po celém bitevním poli. Pod pohledem strachu se nedokázali Digger, Bow a Dagon ani pohnou. Kasia a Alex díky své kouzelnické moci se snažily odolávat, ale kouzlo bylo příliš silné. Nemrtví kouzelníci se přibližovaly, že své znehybnělé pronásledovatele dorazí z blízka svými holemi. Strang stál také na jednom místě. Nechápal co se ostatním děje. Nic necítil. Zelené oči kostlivců pro něj nebyli o nic horší než světlo z pochodně. Další kouzlo, které mu nic nedělá. Vzpomínka, že není člověk, ho uvrhla zpět do přemýšlení nad smyslem jeho bytí. Nejblížší kostlivec se dostal až k němu a právě cvakal radostí zuby, jak jednoduše ho dorazí. Když se najednou Strang pohnul a usekl mu hlavu. Ani nezareagoval. Zelená zář se zaměřila přímo na něj. Strang pocítil chladivý vánek. Ten ho neměl šanci zastavit. Jeho oba meče protnuly vzduch a umlčeli záři nadobro. Boj skončil. „ Jste v pohodě?“ Otočil se Strang na své přátele. „Jo, jako když utne.“ Zasmál se Digger. „Tak rychle ke koním.“ „Teď hned? “ Nechápali. „Tady bitva skončila a v Grandingu muže začít co nevidět. Čím dřív najdeme Jizvu tím líp.“ Digger si nahlas oddychl a všichni zamířili zpět k bráně. Polishtí vojáci jásali. V jejich tvářích je neobjevila jen nová naděje. Ale celá budoucnost pod vedením nového krále. Tím že bitva skončila díky smrti nekromanů se nikdo nezaobíral. „Torlofe.“ všiml si Strang bývalého lesníka. „Králi Torlofe.“ Napomenul Stranga Hrotgard stojící opodál. Strang ho ignoroval: „Jakou obranou koresponduje Granding.“ „Třicet zkušených vojáků, dvacet členu domobrany a hlavně Diamont.“ Odpověděl za Torlofa Hrotgard, který si přesně pomatoval, který voják byl kam přidělen. „Ty myslíš, že další útok směřuje tam.“ Zeptal se Torlof bez použití otazníku, aby přihlížející neslyšeli, že se musí na něco ptát“ *18

„Ano a s takovýmhle počtem obránců to s nimi asi moc dobře nedopadne. „Trio je od Grandingu nedaleko. Pokud dokážou někoho vyslat pro posily, mají šanci.“ Podpořil Hrotgard šanci na vítězství. „Omlouvám se, že s vámi neoslavíme vítězství, ale nemůžeme pokoušet čas a čekat tady. Musíme nejrychleji do Grandingu.“ „Tak šťastnou cestu.“ Po té se celá Strangova družina rozprchla ke svým koním. U severní brány, kde se opět sešli, to vypadalo jako by se žádná bitva v Polish neodehrála. Bělouš, na kterém přijela Kasia, vypadal jako z pohádky a do jednorožce mu chyběl snad jen ten roh. Alexův hnědý valach s přehozem ve Woodlandských barvách byl jednoznačnou předlohou armádního koně. „Jsme všichni? Tak jedem.“ Cvalem zamířil k severu.

!

*19

! Po svých stopách „Tahle cesta se mi zdá už nějak povědomá, nemyslíš Strangu.“ Prohlásil Digger. „Radši doufej, že v bažině na nic povědomého nenarazíme.“ I po třetí, cesta na sever od Polish vypadala klidně. Jeli bez zastavení až k rozcestí směřující zpět na východ do hor. Tam nechali koně odpočinout. „Cože se věž mágů zase zajímá o život venku?“ zeptal se Bow Kasii, která jakoby právě rozmlouvala se svým koněm. Kasia věděla, že tato otázka jednou přijde, ale ne, že ji položí ten nejmladší z družiny. Bow si od svého otce vyslechl ne jednu poznámku na zbabělost kouzelníků z věže. Vyprávělo se, že ve věži žijí ty nejsilnější mágové. Ovšem věž, v které žili každý den měnila své umístění a pro všechny zvenčí byla neviditelná. Tak dlouho mágové odtud nevycházeli i přes všechny útrapy postihující Tanrag až jí lidé začali říkat věž zbabělých mágů. „Opravdu mágové změnili názor a začali zase pomáhat lidem?“ pokračoval Bow. Kasia stále mlčela. „Tak mi alespoň řekni, proč jsi tu ty.“ „Abych naučila Alexe ovládat jeho magickou sílu.“ „A? snažil se popohnat Kasiu k odpovědi, kterou chtěl slyšet. „ Zvýšení hodnosti v řádu. Dělám to jenom kvůli tomu. To si chtěl slyšet?“ Kasia odešla co nejdál, aby se s ním nemusela dál bavit. I když to tak nevypadalo, právě si získala Bowovu důvěru. „Zamlouvám si Kasiu“, využil Digger okamžiku, když byla mimo doslech. „Diggere pohov, dokud bude Ragnar naživu, máme problémů dost.“ Snažil se ho Strang usměrnit. Dagon do něj šťouchl, když spatřil, že k nim Kasia míří. „Tak odpočinku bylo dost, zpátky na koně.“ Nejeli však dlouho. Ve chvíli, kdy vyjeli ze soutěsky, všichni zastavili. Celé údolí již nezaplňovala bažina. Ba naopak. Vlhkost se změnila v sucho a bujná vegetace se změnila v holou pláň. „Lepší než močály, které jsme tu viděli před týdnem.“řekl Strang a čekal na další vtipnou Diggerovu poznámku. Diggerův obličej nabyl nečekaně vážnou grimasu. Půda byla tak suchá, že se změnila až do stavu jemného písku. Koně se bořili tak až je to donutilo sesednout. Pěšky co nejrychleji postupovali po nové poušti. Už se blížili k soše, která jediná připomínala, kde jsou. Země se začala třást. „Tak toho jsem se nejvíc bál,“ zavolal Digger: „Všichni rychle k soše.“ „Co se děje.“ Zeptal se Strang hned, jak tam jako první doběhl. „Blíží se červíček“ zasmál se konečně Digger. Což všechny na chvíli uklidnilo. Než se za nimi objevil obrovský pouštní červ. „Ta bažinná nestvůra se mi líbila víc.“ Musel uznat Strang. „Chtělo by to nějaký čáry,“ ozval se Zitron. „Ale rychle,“ popostrčil Kasiu Dagon který byl poprvé vyveden z klidu. Všichni hleděli na Kasiu. Ta hleděla provinile do červích úst. Sebrala ze země kamen a hodila ho co nejdál. Červ stočil své mohutné tělo. Skočil po kameni. Zavrtal se hluboko pod zem. Vyčkával další otřes půdy pod nohou potenciální potravy. „Tohle nevypadalo jako kouzlo,“ podotknul Digger. „Něco tak mohutnýho se nedá jen tak zabít kouzlem.“ Zazněl hlasitý náraz. Celá socha i s kamenným podložím, na kterém stáli, se zatřásla. „Je nás sedm a nikdo neví jak zabít jednoho blbího červa.“ Rozhlížel se Strang po skupině. „Proč všechno zabijet, prostě hodíme kamen a poběžíme rychle pryč.“ Napadlo Alexe. „Jsme přesně uprostřed rokliny. Od sochy k severu i k jihu je to stejně daleko. To na takhle bořící se půdě nemáme šanci stihnout.“ Namítal Strang. „Takže návnada,“ ozval se nečekaně Dagon. „Ty se necháš sežrat,“ vysmál se mu Digger. „Bral bych radši tu možnost, že pudu pěšky.“ Popadl kamen a mrštil s ním směrem k východu. Země se začala třást. Brzy se objevil červ. *20

„Víš jistě, že půjde raději po koni než po nás?“ Zauvažoval Bow. „To neví nikdo.“ Poslal Dagon svého koně k jihu. Červ zamířil hned za ním. „Teď“ rozběhl se Dagon k severu. Nikdo se nedíval zpět. Všichni se snažili co nejrychleji zmizet z údolí. Pochvíli se začalo zemětřesení zesilovat. „Tenhle plán jak to vypadá moc nevychází“. Ohlédl se Digger na blížícího červa. „A jak ty červy vůbec na jihu zabijí.“ Zavolal Zitron který sotva družinu stíhal. „Na jihu se vyznaj dost ve vybušnejch chemikáliích. Nějak ho přinutí to sežrat a i malej výbuch zevnitř ho vodrovná.“ „Proč si to neřek rovnou. Chytej.“ Zitron vyndal z postraní kapsy dvou komorovou lahev s dvěmi různými tekutinami a hodil ji Digerovi. „Je to co si myslím.“ „Je.“ „Tak co blbneš a házíš to po mě.“ „Chytils ne? Hej, vemte někdo mého a Diggerova koně. Máme tu práci.“ Alex s Dagonem vzali uzdu i jejich koní a pospíchali dál. „Proč ti s tím musím pomáhat zrovna já.“ „Mlč a přivazuj,“ řval Zitron, který už klečel v na zemi s rozloženým batohem. „Dvojitej uzel. Není čas nazbyt.“ Držel Zitron šipku a provázek. „Nic proti, ale nebude to držet.“ Uvázal co nesilněji lahvičku k šipce. Pouštní červ se nebezpečně blížil. Zitron natáhl šipku s lahvičkou do kuše. Zvedl zrak přímo do červovy hrozivé tlamy. Otočil záklopku v lahvičce a stihl ještě vystřelit. Digger chňapl po jeho batohu obouma rukama jeho. Uskočil červovi z dosahu. Ten se zaryl do země na prázdno. Zmizel. „My žijem.“ Rozesmál se Zitron, když se zvedl ze země. „A červík bude za chvíli na hadry“ dodal Digger. „Jestli tu budeme čekat na výbuch, tak my taky.“ rozběhl se Zitron rychle za zbytkem party a Digger hned za ním. „Kde je ten červ?“ zavolal na ně Strang. „Neptej se.“ Řekl si Digger skoro pro sebe. „K zemi!“ zacpal si Zitron uši. Vteřinu potom zazněl výbuch. Nadzvedl půdu Diggerovi a Zitronovi pod nohama a tvrdě je odmrštil na čekající družinu. „Nebyl to tak strašnej výbuch.“ Pomalu slezl Zitron ze Stranga na které ho přistál. Digger, který dopadl na Alexovo těžké brnění, toho názoru nebyl. „Proč se sakra sehnul.“ Zanadával na Dagona, který jako jediný zareagoval. Díky tomu se nestal Diggerovou dopadovou plochou. „Jsou všichni v pořádku?“ zeptal se Strang. „Tak pokračujem. Granding je na dohled a ten dým se mi vůbec nelíbí.“ Opravdu na vrcholu kopce viděli Grandinskou hradbu obklopenou černým dýmem. „Bow.“ Kývl Dagon na jeho koně. „unese jistě i dva.“ „Běhat za náma asi nebudeš.“ Nasedli všichni do sedel. Zdlouhavou cestou vzhůru přejeli až k městským hradbám. „Skřeti! Vykřikl Digger jedoucí v čele. Všechno nasvědčovalo velkému boji. Půda pokrytá skřetí krví. Všude mrtvá těla skřetů. Jak se blížili k bráně, těl bylo čím dál víc, avšak žádný člověk. Brána rotříštěná do všech směrů. Sesedli z koní a dál je vedli liduprázdným městem. U fontány se zastavily. Nikde nikdo. „Něco je tu jinak.“ prohlásil Digger. „Jinak?“ zopakoval Strang. „Než tu bylo před tím.“vysvětlil svůj výrok. „Nejsou tu lidi. To vidíme všichni.“ „To nemyslím,“ rozhlédl se Digger. Zastavil se před fontánou. „Ta socha tu nebyla.“ Za fontánou stála vysoká socha člověka bez jakýchkoli rysů. „Dveře od Diamountova domu jsou zamčené.“zkusil Strang kliku. „Můj pán oslavuje vítězství.“ zazněl hromový hlas od sochy. *21

„Tvůj pán?“ ozvali se všichni současně. „Pan Diamount popijí naproti v hospodě.“ „A heleme se návštěva.“ Vyšel Diamount podnapilím krokem z hospody. „ Strangu, Diggere… Diamount důlní mistr Grandinského dolu.“ Představil se trpaslík, když spatřil další lidi, které neznal. „Alex,“ „Dagon,“ „Kasia,“ „Bow.“ „Tak když se už známe, co pro vás mohu udělat. „Původně jsme chtěli pomoct při obraně,“ zasmál se Digger. „Já říkal, že srdce golema udrží tenhle důl nad vodou. „Potřebovali by jsme si promluvit s Jizvou.“ „Tak to abych ho rychle přived, dokud dokáže ještě mluvit.“ Trpaslík zase zmizel za dveřmi hospody. Za chvíli se vrátil. Za ním Frank s Henrym pomáhali Jizvovi v chůzi. „Tady ho máte,“ zasmál se Diamount. „Nezdá se mi, že je ve stavu kdy je vhodný se ho zeptat, jestli se k nám přidá.“ Zauvažoval Zitron. „To je akorát ten správnej stav,“ zasmál se Digger. „Hhhhlm,“ pokusil se Jizva něco říct, ale nikdo mu nerozuměl. „Naložíme ho na koně a můžem vyrazit.“ pokračoval Digger. „Jak myslíš ty ho znáš nejlíp.“ Přitakal Strang. „Jeho kůň je ve…“ připojil se k němu k nim Diamont, ale v půli věty zastavil. „Země se třese, míří sem vojsko,“vysvětlil svoje rychlé vysřízlivění. „Sřeti se vrací,“ lekli se Frank s Henrym. „Tohle nejsou skřeti,“ ukázal Zitrin k bráně. Branou právě projížděl houf jezdců. Všichni v černém. I bez jejich praporu všichni poznali, že k nim míří Blardské vojsko. Jezdci zastavili až těsně u nich. Rytíř, který jako jediný měl na své zbroji zobrazený blardský znak, rudou hlavu démona, si sundal svoji helmici a hodil ji po nejbližším vojákovi. „Jsem generál Kurt, přijeli jsme Woodlandskému království na pomoc. Jak ale vidím, tady je dobojováno. Jednotko čelem zad! Směr Polish!“ „Bojuje se přeciš v Mortestu. Na východ odtud.“ podotkl Diamount. „Směrem na jih je už dobojováno.“ Dodal Digger. „Musíme nejdříve zformovat vojsko po vašem mrtvém králi.“ Digger chtěl oponovat, že Woodland má nového krále. Strang ho ale zastavil. „Ať má v Polish pěkné překvapení. Stejně by ho nic nepřesvědčilo tam nejet.“ Vysvětlil Strang své jednání. „Pěkný zachránci, jediný o co jim de, je sednout si na trůn.“ ukázal Diamont prostředníček na zbytek Blardské armády mizející za horizontem. „Nic na plat, mi tedy taky jedem.“ Rozloučil se Strang. „Mohl bych si půjčit koně?“ zeptal se Dagon Diamounta ještě před odjezdem. Diamount souhlasil, až když odcházeli, dodal: „Máš štěstí, že si nepamatuje každého kapsáře, který mě okrad. O jednoho člena navíc, s Dagonem opět na koni pokračovali rychle kupředu.

!

*22

! Těsně před cílem Zalesněná kopcovitá krajina na východ od Grandingu nabízela nulový rozhled na scenérii před nimi. Vždy když se dostali na vrchol nějakého kopce, viděli jen hřeben druhého. Zdálo se jim, jako by se nepohnuli z místa. Jizva pomalu začínal vnímat. Tvářil se ovšem jakoby bylo vše pořádku. „Připomeňte mi někdo, proč s vámi jedu.“ Ozval se. Digger mu ihned předal útržek Knotovy knihy. Tím jeho zajímání o důvod účasti ve výpravě skončil. Slunce začalo zase zapadat, takže jim nezbylo nic, než se utábořit. „Myslim, že máme konečně čas zjistit, k čemu kdo je v týhle družině platnej.“ Ozval se Zitron „Tím chceš říct co?“ Čekal Dagon co z něj zase vypadne. „ V čem jsme kdo dobrej.“ Odpověděl, přičemž ukázal na svoje nářadí s kuší. Dagon jen dal oči v sloup a popotáhl svoje ležení co nejdál od Zitrona. „Hej, jen chci vědět, na co se u vás mohu spolehnout.“ Nedal se gnóm odbýt. „Tak na jedno se můžeš spolehnout. První zraněnej je Jizva.“ Zasmál se Digger. „ To jenom protože Digger má štěstí víc než rozumu.“ Ohradil se Jizva. „Já vim, že s tvým šermem porazíš v pohodě i Stranga.“ Poplácal Jizvu po rameni Digger. „Tak to mě teda taky zajímá,“ otočil se Alex, který celou dobu probíral postup při čarování. „Sázim na Stranga,“ zasmál se Bow. „Hej nic proti tréningu před bitvou, ale nechcete se nejdřív zeptat, jestli s nějakým bojem souhlasim?“ Vložil se do hovoru Strang. „Není potřeba“ zasmál se Digger a hodil klacek přímo Strangovi na hlavu, že ho chytil na poslední chvíli. „To se opravdu chcete mlátit klackama, abyste zjistily, kdo je lepší.“ Zakroutila Kasia hlavou. Luskla prsty a dřevo ve Strangových a Jizvových rukou modře probleskly. „Tak teď se vám ty klacky aspoň nezlomí“ sedla Kasia do trávy čekajíc začátek souboje. „Tak teda začínáme,“ prohodil si v rukách Strang náhradou cvičného meče. Strang protočil s dřevem v ruce, aby zjistil jeho váhu a vyvážení. Jeho soupeř držel dřevo jen ve dvou prstech. Prohlížel si náhradu zbraně jako něco čeho by se normálně nedotknul. Rychle ji uchopil a rovnou s ní po Strangovi švihl. Ten to v poslední chvíli vykryl. „Hej.“Nečekal, že Jizva začne hned tak zprudka. „Promiň, nerad něco prodlužuju.“ Uskočil dozadu. Ovšem jen, aby dostal místo pro rozběh. Silný sek zprava Strang vykryl. Jizva nezastavil. Jeho úder ramenem, však také vyšel naprázdno, když Strag ukročil kus stranou. Úder naprázdno dostal Jizvu na zem, kde si dlouho nepobyl a zaútočil znovu. Údery střídající strany připomínaly zkoušku šermu pro začátečníky. Až přišel jeden silnější následovaný otočkou s úkrokem vzad. Při němž nechal Jizva svoji nohu vepředu bez možnosti krytí. Tak toho Strang využil. „Máš po noze.“ „A ty máš po Srdci.“ Bodl Jizva do Strangových zad. „Trapný, to už tu jednou bylo,“zařval Digger. „Jak bylo,“ nechápal Strang. Jizva vyhrnul nohavici v místě kam směřoval jeho úder. Jizva na jeho noze opravdu napovídala, že tento trik v praxi použil. „Stačilo to jako důkaz, že každej ti bude v boji krejt záda?“ Zeptal se Zitrona Jizva. „Teda až na Dagona u toho si nejsem jistej, jestli by se pro tebe vrátil.“ „A kde je?“ rozhlídnul se Strang po Dagonovi, který se musel během souboje někam vypařit. „Ten se sám neztratí. Jinak odešel ještě před bojem tímhle směrem.“ Ukázal Digger mezi stromy. Dagon svým zjevem připomínal zkušeného vojenského veterána přesto Strang vyrazil za ním. Neušel ani deset metrů a spařil ho. Stál na mýtince, odkud bylo vidět daleko do údolí. Mortest se rozprostíral nedaleko od nich. „Už ho dobyli skřeti.“ Promluvil, aniž by se na Stranga otočil. Stranga to ani trochu nezaskočilo. Skoro s tím i počítal. Stoupl si vedle Dagona. Město bylo skryto ve tmě, která se po západu slunce jen prohlubovala. Plameny velkých ohňů vytvořené skřety se rozprostíraly po celém *23

městě. Ovšem na severu a na jihu jakoby zahlédl jen slabá ohniště. „Myslíš, že někdo přežil?,“zeptal se Strang. „Taky mi vrtají hlavou ty menší ohně. Pokud si pomatuji dobře na severu je kostel a jih zabírá městská strážnice. Jestli se někomu na těchto místech podařilo přežít, je jen otázkou času než začnou skřetum překážet.“ „Zítra musíme vyrazit ještě za tmy a pokusit se tam nějak dostat.“ Usoudil Strang. „To se nebude Diggerovi líbit.“ Ušklíbl se s posměškem „To opravdu nebude a sem rád, že jsi aspoň při něčom ukázal náznak radosti.“ Otočil se a nechal Dagona dál pozorovat zbytky města. Zitron, Digger a Jizva stále probírali předešlí souboj. Alex s Kasiou byli opodál a létaly od nich magické jiskry, jak se pokoušel Alex lusknutím provést kouzlo. „Asi tě už přestanu trápit,“ zasmála se Kasia: „Před lusknutím jsem si řekla zaklínadlo v duchu. Lusknutí je jen na efekt.“ „To mi chceš říct, že špičáté klobouky, kouzelnické hole, prsteny to vše nosí mágové jen proto, aby vypadali jako …“ před slovem magoři si Kasiu Alex pořadně prohlédl, jestli náhodou nějako věc typickou pro kouzelníky nemá. „To ne. Některé předměty jsou magické a většina obsahuje krystaly, do kterých kouzelníci ukládají magickou sílu na horší časy.“ „Ty máš nějaký krystal?“ „Samozřejmě.“ „Uka?“ „Promiň, ale zatím mi nepřipadá vhodné se před tebou svlíkat.“ Zasmála se Kasia. A Alexovi myšlenky na kouzlení se ubraly až moc vzdáleným směrem. V tu chvíli Strang všem oznámil dobu vstávání a jako by na příkaz celý tábor utichl.

!

*24

! Mortest Za pár hodin spánku už všichni postupovali lesem k městu. Koně a veškeré věci nechali v táboře, i když věděli, že se do něj už vracet nebudou. „Mortest má jedinou bránu, která směřuje na východ. Budeme to muset obejít.“ Informoval Dagon Stranga o rozložení města. „Les končí,“ zavolal Bow běžící o pár metrů dopředu jako průzkumník. Všichni se rozestavili za poslední stromy lesa. „Tak tady nic obcházet nebudem muset,“ řekl Digger to co všichni viděli. Hradby města rozbořené skoro po celém svém obvodu. „Zitrone,“ zavolal Strang, aby mohl použít jedinou náhradu dalekohledu, kterou měli. I přes velkou propustnost hradeb nezahlédl Strang ani jednu skřetí hlídku. „Nejprve se pokusíme dostat ke kostelu. Pokud tam najdeme jen skřety, zkusíme městskou strážnici. Doufejme, že někdo přežil,“ vysvětlil svůj plán Strang. „Pokud možno Marik,“ dodal Digger. „Dagon levo, Bow pravo, Digger za nimi uprostřed se mnou ,za námi Alex s Kasiou a Jizva, Zitron vzadu. Kdokoli uvidí hrozbu, upozorní ostatní. Je někdo proti? Ne? Tak kupředu.“ Podle určené formace se Dagon s Bowem rozběhli k hradbám. Nakoukli dírami v hradbě do města a naznačili ostatním čistý vzduch. „Žádná stopa po skřetech?“ Zeptal se Strang hned jak se zády opřel o hradbu. „Kdyby stopa,“ zamračil se Bow. „Co střecha, to skřetí lučištník. Zahlédl jsem jich pět.“ „To není určitě konečné číslo.“ vysvětlil Dagon. Strang nahlédl za hradbu, aby situaci viděl na vlastní oči. I když po úderech katapultů bylo město srovnáno se zemí, na každém vyvýšeném místě, které zůstalo vcelku, vyčkával skřet. „Žádná z hlídek nás nesmí, zahlédnou. Nevíme kolik jich tam je a jestli bychom se jim dokázali ubránit. Prostě snažte se postupovat co nejtišeji. „KHALÁK!“ zařval jeden ze skřetů. „To znamená poplach,“ vysvětlil Bow. Je ovšem nikdo nemohl vidět. „Tak teď nevim, jestli se mám za ty přeživší radovat,“ prohlásil Digger. „Hlídky jsou k nám zády,“oznámil Dagon: „Rychle na ně dokud máme šanci.“ Zmizel Dagon za hradbou. Bow proskočil vedlejší škvírou za ním. „Tak co, udržujeme formaci?“ popohnal Stranga Digger. Strang přeskočil trosky zdi. Skřetí stráže zmizely. Ovšem jen proto, aby v krytu hledali svůj cíl. Hned jak se zvednul první skřet, zamířil s deštěm šípů za zády za zbytek povozu. Se zvukem nárazů šípů o svůj štít se k němu připojil i Digger. „To si myslí, že to projde skrz?“ Zakrouti hlavou Digger, když údery šípů do povozu nepřestávali. Zezadu na skřety vyletěla sprška ohnivých koulí. Hrozivý výbuch zazněl z každé střechy obsazené skřety. Strang s Diggerem vstali od vozu a zatleskali probíhající Kasie. Ta rychle přeběhla za zbytek obvodové zdi jednoho z rozpadlých domů nalevo od nich. Alex si také našel úkryt za zdí domu hned vedle vozu napravo. „K zemi,“zavolal na ně. Zapadli za povoz. Zazněli zvuky další lučištnické salvy. „To byla jenom iluze,“ vysvětlila jim Kasia přežití nepřátel. „Iluze a šutr, umíš vůbec kouzlit. Alexi zkus aspoň něco ty.“ Zanadával Digger. Alex si v duchu přeříkal jednu z magický formulí, vystrčil ruku zpoza úkrytu a zamířil na nebližšího skřeta. Jeho železná rukavice vylétla hrozivou rychlostí z ruky. Zastavila se až o hlavu skřeta, který se ihned zřítil ze střechy. „Kdy já si konečně uvědomím, že brnění a kouzla nejdou k sobě.“ „ Přesto Alex versus Kasia: 1:0,“ pochválil ho Digger. „Kde je Dagon s Bowem.“: zauvažoval nahlas Strang: „ Jestli se je snaží obejít …“ „Tak by je za tu dobu obešli nejmín třikrát.“dokončil za něj Digger: „Mě by spíš zajímalo, co dělá Zitron a jeho slavná kuše.“ *25

„Když sem ho viděl naposledy, domlouval se na něčem s Jizvou,“ zaslechl jejich rozhovor Alex. Jizva konečně proběhl hradbou. Běžel však přímo proti střelcům. Uhýbal do stran, občas udělal kotoul, přesto jedné ze střel se podařilo škrábnou jeho nohu. Nezastavil se. Běžel dál. Zatímco měl plné ruce práce s uhýbáním, živých skřetů ubývalo. Zitronova kuše čouhající skrz díru v hradbě ani jednou neminula cíl. „Hotovo,“ vracel se Jizva k ostatním, zatímco hledal po kapsách něco, čím by si mohl převázat nohu.“ „Stálo to za to?“ Zeptal se Strang. „Vždycky to stojí za to. Dá si někdo,“ nabízel Jizva kovovou lahev, kterou v kapsách vyštrachal. „Co to je,“ zajímalo Stranga. „Dezinfekce na nohu“ nalil si Jizva trochu na krvácející místo obvázal si ho látkou. „Proč ti to nevyléčí Kasia?“ Zeptal se Strang. „Magický léčení je na houby. K čemu je, že mám nohu zacelenou, když si mozek myslí, že je děravá. Nemám pravdu?“ „V podstatě máš,“ musela Kasia souhlasit i když věděla, že silnějším kouzlem se i tento nedostatek dá vyřešit. „Já pochvalu nedostanu?“ přiběhl k nim Zitron. „Tu kuši si sestrojil ty?“ zeptal se místo očekávané pochvaly Digger. „Částečně.“ „Tak ti částečně děkujem.“ „Na vykecávání není čas. Musíme najít Bowa a Dagona.“ „Podle stop to vypadá, že se rozdělili.“ Ozvala se Kasia: „Magické čtení stop,“ vysvětlila, když začali ověřovat, jak může umět kouzelník stopovat. „Alex, Zitron semnou, vy tam.“ Ukázal Strang a začal následovat stopy. Ušli pár metrů, než narazili na tříčlennou skřetí hlídku. Těžké zbroje skřetů a ostré zubaté meče napovídaly, že nejsou jen obyčejní skřeti, kterých se pod povrchem Tanragu nacházelo nepočítaně. Alex zaútočil na jednoho a Strang se svými dvěma meči si pokusil zabrat zbývající dva. Tak si to skřeti nepředstavovali. Jeden z nich odrazil Strangův úder a proběhl na viditelně bezbranného Zitrona. Svojí kuší by se z takové blízkosti sotva do skřeta trefil. Sebral z opasku malý nožík a namířil ho na nepřítele. Skřet se začal smát jeho směšné výzbroji. Smích přešel chrchlání, až utichl. Nožík s vystřelovacím ostřím zasáhl tepnu na skřetově krku. Zitron se pokusil zamířit kuší zbývající dva. Při souboji si nemohl být jist, zda netrefí Alexe nebo Stranga. Sedl si na zem a s vysmátým obličejem čekal. Strang s Alexem uskočili vzad. Kývli na sebe a křížem provedli výpad na protivníka toho druhého. Skřeti zaječeli a padli k zemi. Bow, schovaný na střeše nad nimi, seskočil nečekaně mezi ně. „Hej, mohl si na sebe nejdřív upozornit.“ Vynadal mu Strang, který měl už připravené meče u Bowova krku. „Jak to vypadá tam ze shora.“ Zeptal se Alex. „Tak jako tady. Po celém městě prochází trojčlenné hlídky. Jo a zahlédl jsem toho, co způsobil ten poplach. Je docela mrštnej. Schoval se támhle nahoře na balkóně.“ Ukázal Bow směrem do zdi. „Myslím za tímhle domem.“ „Měli bychom ho na sebe upozornit a zjistit od něj co se tu děje.“ Zauvažoval Alex. „Dobrý nápad. Kdo mi udělá stoličku, vylezu na třech a pokusím se s ním navázat kontakt.“ Rozhlédl se Strang po přátelích. Zalitoval, že Diggera posla na druhou stranu. Ten přes jeho neustále řeči si nechal od něj šlapat na hlavu. „Není libo radši okap,“ ukázal Zitron zpět ulicí na místo které Strangovi k vylezení na střechu dostačovalo. Ze střechy Strang zpozoroval balkón s betonovou zídkou, za kterou by se v případě nebezpečí schoval i on. Pomalu v podřepu přešel po střeše co nejblíže. Sedl si zády za komín, odloupl kus střešní krytiny a hodil ji na balkon. Schovaný na chvíli vykouknul. Žena s dlouhým culíkem. Nechápal. Stoupl si, protože nevěřil svým očím. „Layn. Jsi to ty?“ „Strangu?“ nechápali oba své shledaní. „Nerad ruším, ale už o nás ví. A já nevim kolik jich ještě udržim.“ Zavolal na ně Alex. *26

Stang se otočil a spařil pět levitujících šípů směřujících na jeho hlavu a další šípy se řadily. Urychleně se schoval zpět za komín. Další šíp, který se měl zařadit, pomalu proletěl kolem něj. To odstartovalo zbytek šípů. Ovšem tam, kam dopadli, tam už dávno jeho hlava nebyla. „Od kdy tohle umíš.“ Zavolal dolu Strang. „Od teď.“ „Layn, dostaneš se nějak ke mně.“ „Ráda bych.“ Odpověděla Strangovi přes ohlušující dopady šípů. „Alexi šlo by to ještě jednou.“ „Těch šípů je moc.“ „Tak je jenom zpomal.“ Poklepal si na čelo Zitron. „To mě nenapadlo. „Alexi, Layn skákej.“ Hodila k němu toulce šípů a skočila na protější střechu. Strang ji odtáhl do krytu. „V pořádku.“ Kývla v odpověď a oba seskočil ze střechy k Bowovi, Alexovi a Zitronovi. Layn sebrala toulce.„Rychle zamnou, skoro všichni přeživší se schovávají v kostele.“ Ukázala Layn směr. „K čemu šípy bez toulce?“ zeptal se Strang. „Proto jsem tady a ne za palisádou v kostele. Hledala jsem další střelivo, abychom se ubránili.“ Propletli se uličkami bez povšimnutí dalších skřetů a po překonání velké barikády spatřili kostel. Obestavěný všelijakým harampádím, za kterým se schovávali poslední obránci města. Digger jim už z dálky mával. „Měl by si jít dovnitř kostela za mým strýcem. On ti vysvětlí situaci.“ Strang nakonec spolkl slova, že by si to raději poslech od ní a vešel do kostela. „Sedm Morteských vojáků, pět dobrovolníků a dole ve sklepení dvanáct měšťanů. Jinak tři vojáci mezi nimi seržant Flaming zamířili podzení chodbou k Městské strážnici na jihu. Od té doby žádné zprávy.“ „Díky Dagone, raději si s ním promluvím osobně.“ „Mé jméno je Martin, otec Martin, od mnichů vybojovaného míru.“ „Proč jsi tu. Bylo mi řečeno, že žiješ v Blaades.“ Začal naštvaně Strang. „Neboj se o Layn.“ „ Layn. Kdo tu mluví o …“ „Tolik mi o tobě vyprávěla, až nechápu, proč jste se tenkrát rozdělili. Jestli je jen z poloviny pravda to co se o tobě říká. Nemusí se tu bát nikdo. Je pravda, že dokážeš chytit letící šíp.“ „Ne není,“ odpověděl za něj Digger, který s Jizvou právě vešli: To se někdo musel splést. To umí tady Jizva.“ Nepočítejte, že to budu dělat znova, ukázal jizvu na své dlani. „Máš povedené kumpány.“ „Nerad rušíme, ale jestli jsme pochopili situaci dobře, chtělo by to zamířit co nejrychleji ke strážnici,“ ujal se slova Digger. Strang nechápavě pohlédl na otce Martina. „Tajná podzemní chodba vede do strážnice ale také přes zamčené ocelové dveře do hradu. Na odemčení jsou potřeba dva klíče. Jeden svěřený bohu. Ukázal klíč. Druhý zákonu. Městké stráži. Skřeti o té chodbě netuší. Pokud se dostanem na hrad. Máme navrch. „Podle Layn si kolem strážnice udělali skřeti ležení a chodba se za těmi třemi vojáky zřítila.“ Dokončil řeč Digger. Ozvali se dunivé rány. „Oni útočí?“ Nechápal zvuky Digger. „Jde to od oltáře,“ zpozornil Jizva. „Tajná chodba?“ zeptal se Strang. „Ta je pod schody. Zkusíme to odtáhnout.“ Zapřel se Martin o oltář. *27

„Do psí prdele. Co vy lidi nepostavíte na trpasličích základech.“ Vyhrabal se zpod oltáře Flauren Rip. „Flaurene co tu děláš.“ Zeptal se překvapeně Digger. „ Trpasličí dohady mě přestali bavit. Tady jsou ještě k tomu skřeti. Jestli jsem to přelouskal dobře tak jim velí Splasch a to ho hledám už řádku let, aby ho pozdravil. Dlužim mu svíčku na dort.“ Ukázal Flauren na oválnou výbušninu a podal jim kus popsané kůže s rozkazy k útoku na Mortest. Při pohledu na trpaslíka dostal Strang nápad: „Jak nejrychleji otevřou trpaslíci štolu, když se zasype.?“ „Trpaslíčí chodby se nezasypávaj.“ Namítl Flauren. „A kdy jo.“ „Tahle výbušnina by měla odpálit průchod,“ ukázal Flauren na jinou výbušninu na opasku.“ Ale trpasličí kněz musí držet bortící se hlínu, než se postaví vzpěry.“ Kouzelník by to nezvládl?“ zeptal se Digger. „Trpaslíci nemaj žádný šarlatány s hůlkama.“ Oponoval Flauren: „Co o našem národě vy lidi vůbec víte.“ „Zvlád?“ zopakoval otázku Strang. „Asi jo, ale při důlních prácích důvěřuju víc svejm.“ „Takže já, Digger, Alex a Flauren zamíříme k strážnici, otče Martine ty s Layn doprovodíš měšťany k tajným dveřím do hradu. Zbytek se pokusí skřety udržet co nejdýl. Jizvo, ty kulháš?“ „Jenom teď, když můžu, až zaútočí, budu běhat, jak bude potřeba.“ „Jak myslíš, sežeňte Alexe, sejdeme se u vstupu do tajné chodby.“ * „Digger říkal něco o držení stropu po výbuchu. Že si vymýšlí.“ Zeptal se Alex, hned jak sešel schodiště do podzemí. „To je Flauren Rip, ten ti celý postup vysvětlí,“ představil trpaslíka Strang a vyrazil s pochodní skrz díru ve zdi do podzemí. Tunel propojující městskou strážnici a zamčené železné dveře do hradu nevypadal dost bytelně. Občas nějaká dřevěná vzpěra, občas kamenný sloup, vše drželo jen zázrakem. Před nimi se objevila klemba. Za ní následovala velká kamenná místnost. Strang zapálil pochodeň u vchodu. Řetězovou reakcí se ozářila celá místnost. „Vy lidi nejste levý, jen líný. Tomuhle říká podzemní chodba,“rozhlížel se Flauren po místnosti. Na druhém konci zahlédli dveře s ornamentem woodlandské sekyry. Je však zajímal průchod dál hned naproti. Ta cesta je po pár metrech, jak čekali, zastavila. Flauren hned začal umisťovat výbušninu. „Jaká je bezpečná vzdálenost.“ Zajímal se Digger. „Jestli se mi nepovede zastavit borcení stěn po výbuchu, tak nikde tady v podzemí.“ Odpověděl Alex. „Trpasličí kněz, lidskej mág, to víde na stejno,“ dodal mu sebedůvěru Flauren: „Zapáleno tak zamnou a k zemi.“ Rozběhl se trpaslík od sesuvu. „Hele a je to vůbec kouzelník.“ Napadlo trpaslíka, když už se všichni válely v bezpečné vzdálenosti. „To se teď dozvíme,“ zasmál se na něj Digger. Trpaslík začal pomalu couvat. Zápalná šňůra dohořela k výbušnině. Země se zatřásla ohlušující ránou. Pochodně zhasli. Flauren nahnal znovu jiskru do pochodní. Světlo pochodní nepomohlo proti prachu. Alex měl zdvižené obě ruce a plně se soustředil. Strang zamířil k místu nastražené výbušniny. „Průchod je volný.“ „Tak vidíš přece jenom si kouzelní,“ zaradoval se Digger. Poplácání po rameni si nakonec rozmyslech, při pohledu Alexova vydatného soustředění. „Diggere, za mnou. Alexi, snaž se udržet průchod.“ Flaurene počkej tu s ním. Za chvíli jsme zpět. Na konci tunelu odsunuly regál s knihami a ocitli se konečně ve strážnici. Mrtvola skřeta je přivítala hned u vchodu. Na ohledávaní nebyl čas. Z horního patra se ozývaly hrozivé rány. Dveře z knihovny vedli přímo do chodby ke schodům. Tam už bylo bojiště více patrné. Mezi těly skřetů ležel i jeden z woodlandských vojáků. Na první pohled po smrti. Rychle vyběhli schody nahoru. Na druhého woodlendského vojáka s podříznutým hrdlem skoro ani nepohlédli. Zaměřily se na tlupu šesti skřetů, kteří se dobývali na zatarasené dveře. Prosekli již díru do dveří dostatečně velkou, aby se jimi mohli protáhnout. To už na sebe Strang s Diggerem upozornili tím, že nejbližší dva skřety poslali do *28

věštných lovišť. Zbylí skřeti zpozorovali nepřítele. Nejbližší z nich sekl po Strangovi mečem. Ten jedním mečem kryl a druhým mečem, na který nedokázal skřet opovědět. Meč vnikl skřetovi do hrudníku. Odrazil se od zapříčeného meče v hrudníku a uťal druhému hlavu i přes jeho kryt. Digger natlačil štítem zbývající dva na stěnu. Oba je dorazil jedinou ranou. „Vzduch je čistý.“ Zavolal Strang na zabarikádované dveře. Za nimi to začalo šramotit. Dveře se otevřely. „Díky, zachránili jste mi život.“ Poděkovala jim rudovlasá dívka ve woodladské zbroji. Její dokonalou tvář hyzdila čerstvá jizva pod pravým okem. Každý detail jejího těla nenasvědčoval vzhledu vojáka. „Seržant Flaming?“ zeptal se Strang i když odpověď už znal.“ „To jsem já…“ zarazila se dívka při pohledu na Diggera. „Zíí?“ nevěřil svým očím Digger. „Diggi? Zeptala se dívka. Oba vedle sebe stáli a nevěděli jak reagovat. „Na mluvení bude času dost,“ rozhoupal je k něčemu Strang: „Máš klíč k tajným dveřím do hradu?“ „Tady.“ Ukázala dívka klíč. „Tak tedy rychle k nim.“ Doběhli k sedícímu trpaslíkovi s ustavičně soustředícím se Alexem. „Zylva Flauren.“ Představil vojáka Digger. Alex podal ruku na přivítání. V tu chvíli se cesta za nimi znovu zasypala. „Musíme pokračovat dál. Kostel už moc dlouho neubrání.“ Připomněl Strang jejich časovou tíseň. V sále před dveřmi byli ji všichni shromážděni. „Co kostel jak to tam vypadá,“ Zahlédl Strang otce Martina. „Hned jak jste odešli, skřeti začali útok. Než jsem odtud odešel, začínalo jít do tuhýho. Layn hlídá u vstupu do podzemí.“ Dodal, když se začal po ní Strang ohlížet. Na nic víc nečekali a zamířily dál. Než doběhli k ústí do kostela, zatřásla se země hrozivým výbuchem. Ohledli se po Flaurenovi, ale ten také nechápal. Zanedlouho narazili na skupinu bránící kostel. U schodů nahoru seděl udýchaný Zitron s Dagonem. Jizva, s obvázanou hlavou, se s Layn pokoušeli nahoře otevřít poklop. Dva woodledší vojáci se starali o svého zraněného druha. Bow byl opřený o stěnu a zaraženě hleděl k zemi. „Kde je Kasia?“ zeptal se s obavou Alex. Bow jen kývl hlavou, čímž naznačil, že je nahoře. „Tedy to, co z ní mohlo zbýt po tom výbuchu.“ Potvrdil jeho obavy Dagon. * Hned jak Strang, Alex, Digger a Flauren zamířili podzemní chodbou do městské strážnice, zazněl první skřetí povel k útoku. Zitron usedl do nejvyššího výklenku zvonice, takže měl celý prostor na dohled. Bow si vytvořil posed hned u kostelních dveří. Dagon, Jizva a sedm morteských vojáků čekalo za palisádami. Pětice odvážlivců se krčila s luky u oken. Mezi nimi Kasia rovněž s lukem. Řev útočících skřetů jen dokresloval obraz přesily, která proti nim stojí. Nepočítaná tlupa skřetu začala přelézat palisádu. Šípy obránců prolétávali skřetům nad hlavou, avšak když našel šíp terč, bylo s dotyčným ámen. Velký počet útočících se po přelezení barikády o moc nesnížil. Dagon švihl kopí připravené v zemi vedle sebe, ozbrojil mrtvého skřeta a bitva začala. Přelézt barikádu nedokázalo najednou tolik skřetů, aby je obránci nezvládli odrazit. Když už bylo nejhůř, přilétl Bowúv nebo Zitronův přesně mířený šíp a zabránil nejhoršímu. Zitron se svým výhledem zahlédl ovšem i tři obry. Ti by bitvu převrátili jednoduše ve svůj prospěch. Nasadil kukátko, zastavil dech a vypálil. Střela prosvištěla krkem jednoho z obrů. Ten zvedl hlavu, odkud to přišlo a umřel. „Jeden,“ začal počítat Zitron a zaměřil druhého. V tu chvíli se však tlupa lukařů zaměřila na něj. Ani jedna ze střel ho netrefila. Duté rány hrotů o kostelní zvon mu vyvolaly takové pištění v hlavě, že se dokázal jen schoulit do kouta a držet si uši. Bez další nebezpečí se mohli obři jednoduše dostat až k palisádě. Palisáda se rozletěla a všichni za ní. Dagon, Jizva pomohli jednomu z vojáků na nohy, zatím co je tři přiběhli krýt před sprškou šípů. Šípy dorazili jednoho z nich, než se zjistil, proč se palisáda rozletěla. Zbývající dva přiběhli před rozběsněné obry. Obři jednoho z nich narazili na zbytek palisády. Druhý se jen taktak uhnul. Salba šípů letící proti obrům se zastavila o jejich masivní štíty. Dagon využil jejich nepozornosti. Ukročil do strany a poslal vzduchem svůj meč do hlavy jednoho z obrů. Jizva se chtěl rozběhnout k druhému, *29

Dagon ho však zastavil. Další blížící útok skřetů nemusel překonávat žádnou překážku. Takže i Jizva uznal, že je čas na ústup. Všichni vběhli do kostela. Bow hned za nimi zabarikádoval dveře. „Pošli ty měšťany do podzemí, tady už se toho moc s lukem vybojovat nedá.“ Zavolal Dagon na Kasiu a přiskočil hned k oknu, aby zjistil, kolik útočníků měli v zádech. Zitron se konečně vzpamatoval. Haldy skřetů hrnoucí se k vchodu do kostela ho moc nepotěšily. Podíval se za sebe na zvon a průzor, kterým koukal ven. Přesně nad vchodem. „Je čas, abych vám taky trochu zazvonil.“ Zasmál se. Obr spolu s kumpány bušil do dveří, které nečekala již moc dlouhá doba života. Zitron rozhoupal zvon, v pravou chvíli přestřelil závěsné lano a zvon svojí vahou rozmáčkl většinu útočníků tlačících se do kostela. Obránci dole naráz zvonu nestihli zaregistrovat. Nízká okna nebyla pro skřety sebemenším problémem. Kostel se plnil skřety. Další z woodlandských vojáků ležel v potoku své krvi mrtev. Jizvu obklíčili rovnou tři skřeti. Podařilo se mu jich zbavit, ovšem ránu od obra dřevěnou palicí do hlavy již nečekal. Jeden z vojáků ho odtáhl omráčeného pryč z bojiště. „Musíme pryč,“ zařval jeden z vojáku, po čemž dostal smrtelný úder do hrudi. „Rychle do podzemí“ Ukázal Dagon k ústupu. „Co Zitron,“ zavolal na něj Bow. „Zatracenej gnóm“ zanadával Dagon. „Jděte, já je zdržím,“ ozvala se Kasia. „Ty?“ Dagon ani Bow nechápali. Kasie se rozzářili světle modrým světlem ruce a jim nezbylo než doufat. „Doběhnu pro Zitrona,“ nabídl se Dagon a ukázal Bowovi a zbylým třem vojákům ať zamíří do podzemí. Jizva se konečně probral. Zahlédl Bowa na ústupu, tak zamířil za ním. Dagon narazil na Zitrona v půli cesty dolů. Stále nebyl ve své kůži po skřetí palbě do zvonu, ale chápal, že musí odtud vypadnout. „Musíme pryč,“ zavolal Dagon na Kasiu. Modrá záře zesílila. Pohledl její směrem a neviděl ani skřety ani jí, zaslechl jen její hlas: „Zmizte!“ Vběhli po schodech do podzemí akorát ve chvíli výbuchu. Země se zatřásla a tlaková vlna za nimi zavřela vchod. * „Uhněte,“ zavolal Alex na Layn s Jizvou. Sešli ze schodů, jak chtěl. Ani Alex nevěděl, jak to udělal. Vyšel schody směřující do kostela a mávnutím ruky vyrazil vchod. Všude byl prach, že skoro nic neviděl. To co vyděl, se mu stejně moc nelíbilo. Všude na stěnách praskliny. Skřípot, který budova vydávala, říkal, že drží jen silou vůle. Ovšem nikde žádná krev, mrtvá těla, prostě nic. V hlavní místnosti uviděl kráter. Exploze nastala přesně v místě, kde stála Kasia. Zastavil se. Nevěděl, jestli chce pokračovat dál. Uvědomil si, že za dobu kdy Kasiu poznal, ji přestal brat jako svého spolubojovníka či přítele. Ve chvíli kdy stál před kráterem, si uvědomil, že už je stejně na všechno pozdě. Probral ho kašel vycházející z kráteru. Protáhnul se mlhou prachu a na dně ji spatřil. Z nějakého důvodu bez oblečení. Ovšem také úplně v pořádku bez jediného škrábance. „Tak tady ho nosíš,“ zasmál se na ní při pohledu na řetízek s drahokam vysoko na jejím stehnu. Alex si sundal plášť, obmotal ho kolem Kasiina těla a vzal ji do náručí: „Jak se cítíš?“ „Bezmocně,“ zašeptala Kasia, protože i na mluvení neměla dost energie. „Žije,“ oznámil ostatním Alex hned, jak sešel schody do podzemí. Jizva se natáhl a zatarasil vchod. Zazněl další náraz, při kterém všichni pohledli na stop. „Jestli před tím něco z kostela zbylo, tak teď už je to halda kamení.“ Poznamenal Digger.

!

*30

! Vstup do hradu Všichni se shromáždili ve velké místnosti před tajným vchodem do hradu. Alex se stále staral o zesláblou Kasiu, která stále sotva seděla, ale na tváři měla zpět úsměv dobré nálady. Jizva si vyměňoval obvazy na noze. Jeho rána nevypadala, že by se mohl účastnit dalších bojů. Zitron s Dagonem probýrali složení jeho kuše. Přestože Dagon řval, nebylo to, protože by byl na Zitrona naštvaný. To jen Zitronovy zněli stále v uších zvony. Digger a Zilva stáli každý na opačné straně místnosti. Chvílemi po sobě pokoukávali jako by si chtěli něco důležitého říct. Nikdo z nich neměl však odvahu. „ Jsi v pořadku?“ Zeptal se Strang Diggera. „Já? Proč?“ začal Digger předstírat, že se nic neděje. „Od kdy znáš Zylvu.“ „To už je tak dávno, že si to ani nepamatuju.“ Odbil ho Digger. Strang zamířil zpátky k Layn, která ho za Diggerem poslala. „Nic mi neřekl. Ty víš co má společnýho Digger a Zylva. Na to, aby to byla další dívka, kterou hned druhý den nechal, nevypadá.“ „Před tím než jste dorazili, tak jsem něco zaslechla. Stále tomu však nevěřím. Prý skončila mezi městskými strážníky potom, co se zamilovala do nějakého farmáře. Její otec to neschvaloval do takové míry, že se jí zřekl a onoho farmáře nechal zavřít do vězení.“ „Dokážu si představil Diggera jako kohokoliv, ale zamilovaný farmář.“ * Zilva s otcem Martinem zasunuli klíče do dveří. Otočily a dveře se otevřely. Kamenné schodiště za nimi, nenaznačovalo nic zvláštního. „Čekali jste fanfáru?“ Odlehčil atmosféru Digger. Strang zamířil po schodech nahoru jako první. Postupně zapaloval louče po stranách. Oheň osvětloval nový a nový schod než se v jeho žáru objevila zeď zabraňující průchod dál. Digger který šel hned za ním, se přes něj vyklonil. Zadíval se na cestu, odkud přišly. Na konvoj lidí za ním a prohlásil: „Tohle musí bejt nějaká chyba ne?“ „Doufám, že ne začal Strang ohmatávat kameny ve zdi. A opravdu. Jeden z kamenů se zasunul. Zeď zmizela. Temná místnost za ní však nepřipomínala královskou komnatu ani zdaleka. Mříž naproti nim je utvrzovala v něčem úplně jiném. „Už bylo načase, abyste dorazili.“ Promluvil mužský hlas ze stinného rohu cely. „Dorazili?“ nechápal Strang. Do světla pochodně přišel zarostlý muž s páskou přes oko. „Už se začínal myslet, že řídit se přesně podle instrukcí v dopise od Knota byla ta největší blbost, kterou jsem kdy udělal. Jak to ale vypadá tak ztrátu oka jen tak něco nepřekoná.“ „Ty jsi…“ „Ano, kapitán Marik Snake.“ Strang podal pirátovi ruku na přivítání a rozhlédl se po jeho dočasném bydlení. „Co ty mříže.“ „Ty už můžu vyndat.“ Popondal Marik část nastrčených mříží na stranu. „Nahoru bych se zas tak moc nehrnul. I když o nás skřeti neví, je jich tam dost.“ „Co navrhuješ?“ čekal Strang na radu. „Musíme zajmout jejich vůdce a pod pohrůžkou jeho zabití se nějak doufejme, dostaneme až k lodi.“ „Lodi?“ „Kotvím nedaleko v zátoce řeky Violent.“ „Počkat, počkat,“ zaslechl jejich rozhovor Flauren: „Splasch odtud živej neodejde.“ „Tak jestli je vede Splasch, tak to budem rádi, když odejdem živý mi,“ usoudil Marik. Flauren jen mrzutě zabručel. „Dagone pomatuješ si kde je tu trůnní sál?“ „Tudy.“ Zamířil Dagon ke schodišti směřujícím nahoru. „Já, Digger, Flauren, Daggon, Bow a Marik jdeme.“ Zanechali ostatní v bezpečí vězení. *31

„Musíme hlavně potichu. Splasch, když se cítí být ohrožen, neváhá utéct na rozdíl od ostatních skřetích vůdců.“ Připomněl jim Marik. „A proč koukáte na mě.“ Obořil se trpaslík. „Nikdo jiný nemá kolem opasku zbraně na zboření celého hradu.“ „Vy byste se hned báli pár práskacích kuliček. „ Už jsme slyšeli to prásknutí co dovedou,“ zasmál se Digger. „Pšš,“ okřikli ho všichni okolo. Za dveřmi před nimi se někdo pohnul. Rychle skočily ke stěnám, schovat se do stínu. Dveře se otevřely. Skřet se rozhlížel do všech stran. Nikoho z nich však neviděl. Otočil se k odchodu. Než se vrátil zpět na stráž, přiskočil k němu Marik a podřízl mu hrdlo. „To musim všechno udělat sám?“ tázal se Marik. „Tebe zavřeli i s nožem.“ Zajímalo Diggera. „V cele byla opravdu dlouhá chvíle. To je jen upravená lžíce.“ „Na vybavování není čas. Tady se rozdělíme. Než zajmeme toho hlavního skřeta, musíme vyčistit hrad od skřetů. Diggere, Mariku, vy jdete semnou.“ Zamířil Strang dál chodbou směřující do hlavního sálu. Cestou se jim nepodařilo narazit ani na jednoho ze skřetů. Když přiběhli k vchodu do sálu, pochopili. Splasch se válel na trůnu a něco pokřikoval na tlupu obrů kolem něj. „Šest obrů, to budeme muset počkat na ostatní.“ Řekl Digger, ovšem ne tak potichu jak si myslel. Jeden z obrů se otočil a pomalu zamířil jejich směrem. Potichu ustoupili za roh. Funění obra se přibližovalo. Obr vyšel zpoza rohu, ale ve chvíli kdy se měl otočit směrem k nim, se zastavil a místo k nim zamířil k oknu. Marik se pomalu přiblížil k jeho zádům. Napřáhl se a vrazil nabroušenou lžíci obrovy do zátylku. Obrovo tělo bezvládně propadlo oknem. „Myslim, že je čas, abych dostal nějakou pořádnou zbraň.“ „Docela se bojim co dokážeš s mečem, když na tohle ti stačí lžíce.“ Hodil Digger Marikovi jeden ze Strangových mečů přímo z jeho opasku. Strang se jen podíval na Diggera pohledem: nabízej si svoje věci. Ostatní se mezitím začali o něčem hádat. Všichni tři vyšly se zbraněmi v rukou zpoza rohu. „Zbylo jich pořád moc.“ Usoudil Digger. „Strangu, Spashe dostaneš sám, že jo.“ Napadlo Marika. Než Strang pochopil co tím myslí, strčil ho Marik pryč ze vchodu do sálu. „“ zavolal na obry, popadl Diggera a zmizel pryč. Zuřivě vyběsnění obři proběhli kolem Stranga jako by tam nebyl. Strang konečně prošel do trůnního sálu a pohlédl do rudých skřetích očí. „Konečně taky zábava pro mě.“ Zaskřípali lidská slova mezi Splashovými ostrými zuby. Obě zubaté šavle měl již v rukou. Strang se k němu pomalu přibližoval. Skřet to už déle nevydržel a zaútočil. Šavle prosvištěla prázdnem, které sekundu před tím naplňovala Strangova hlava. Jeho rychlo odpověď zastavila druhá šavle a donutila ho uskočit dál od protivníka. Přes skřetovu rovnocennost přerůstala jen druhá šavle a Strangova levá prázdná ruka. Ovšem prázdná ruka není zase tak prázdná, když ji dáte v pěst. Vší silou odrazil obě skřetovy šavle. Úder pěstí, však nedokončil. Zvuk nárazu čepeli mu napověděl, že vrazit jednu protivníkovi je to poslední co by ho mělo zajímat. Jeho zlomená čepel ještě nedopadla na zem. On musel na ní ležet, aby jen o vlásek unikl Splashovým zubatým ostřím. Ze země skopl šavle do výšky a vytvořil si odstup. Zbylá rukojeť jen podpořila Splashův smích. Ovšem jen do té doby než ji Strang mrštil skřetovi přes prsty. Nárazem skřet pustil jednu ze svých šavlí, pro kterou se Strang ihned vrhl. Slashovo máchnutí ho těsně minulo a ve chvíli kdy stál s šavlí v ruce, trumfy byly vyrovnány. Splash hned zuřivě zaútočil. Tak zuřivě, že úkrok s jednoduchým výpadem by celý boj ukončil. Skřet však souboj musel přežít. Jen díky němu by měli šanci se přes ohromné nepřátelské vojsko dostat pryč. V tom případě úkrok stranou nestačil. Díky zaváhání srazil skřet Stranga loktem k zemi. Ihned následoval další brutální výpad, který se jen o vlásek zasekl do podlahy před Strangem. Dál však už neměl kam ustupovat. Za ním byla zeď a šavle co mu vypadla při pádu, ležela moc daleko. Konečné Splashovo napřáhnutí. Vítězný skřetí smích a závan rychlosti úderu, který nedopad. „Stůj,“ zavolal v poslední chvíli na Flaurena, který svůj vpád do boje chystal zakončit. Trpaslik se ani neohlédl. Přesto se ostří sekyry zastavilo. Napřáhl se ještě jednou, zabručel a přes veškerý odpor *32

sklonil zbraň. „Já vim“otočil se k Strangovi. Vrátil se zpět ke skřetovi a pěstí mu pomohl do bezvědomí. Jako na povel dorazili i ostatní. „Hrad je náš,“ oznamil Dagon. „Doběhni tedy pro ostatní. Ať se shromáždí u brány.“ Popadl Strang bezvládné tělo skřeta. „Vracim zbraň.“ Zasunul meč Marik do pouzdra, když kolem něj procházel. „Nic proti tvému meči, ale kvalita to zrovna není.“ „To už jsem bohužel taky zjistil.“

!

*33

! Nalodění * Spadl padací most. Brána do hradu se otevřela. Obrovské množství skřetů s pár obry zaměřilo svůj zrak na přicházející dvě osoby. Někteří dokonce začali skandovat jméno svého vůdce, než si všimli, kdo je ta druhá postava a co dělá. Strang před sebou držel Splashe s meč neustále připraveným na jeho hrdle. Ani jeden se skřetů se nepohnul. Nebáli se o Splashův život. Jen nechápali co se děje. „Tak teď jim řekni, ať nás nechaj v klidu odejít.“ Splash se nijak nezareagoval. „Když se dostanem z města, zaručuju ti svobodu.“ Velitel skřetů dál nereagoval. Strang odhadem spočítal přesilu před ním. Ohlédl se za sebe. Jak daleko je od brány a počítal s nejhorším. „Ty si Strang?“ zaskočil ho otázkou Splash. Strang raději neodpověděl. Mlčení, ale skřetový stačilo. „Nechte ty lidi opustit město.“ Skřeti nechápali. Nikdo však neoponoval. Vyklidili hlavní cestu z města a čekali na další povel. Strang dal povel a všichni zamířili k bráně. Pochod pod dohledem krvežíznivé armády neměl konce. Když poslední člověk prošel branou, všichni začali konečně vidět světlejší budoucnost. Strang pustil Splashe. „Ty ho opravdu necháš jít,“ nechápal Digger. Trpaslík jen zabručel, zakroutil hlavou a přidal do kroku. „Šavle? Ještě vrátit zbraně.“ „Dagone jeho zbraně.“ „Ty jeho šavle jsou rezavý jako prase, ale vrátit mu je. Nepřeháníš to?“ Pokračoval Digger. Dagon je přes to hodil Splashovi. „Tak, teď by jste měli trochu přidat do kroku. Je mi samotnýmu líto že v tom nebudu mít žádný přičinění. Za chvíli však na vás zaútočí, ať jim řeknu cokoliv. My skřeti prostě neradi pozorujeme, jak kořist pomalu mizí v dáli.“ „Ty šmejde.“ Naštval se Digger. „Nech ho bejt a radši si pospěš. Přiměl Strang Diggera běžet za obyvateli Mortestu, kteří již nabrali náskok. Strang, Digger i Dagon během chvilky všechny dohnali. „Když se dostanem za ten horizont, než vyrazí za námi máme šanci.“ Popohnal Strang všechny. Za horizontem se však vyvstal jiný problém. První varovný pokřik orkové Strang prostě ignoroval. Orkové tady. Daleko od své domoviny, hluboko hranicí s jejím územím. Podruhé varování uslyšel čistě a zřetelně a i jemu vzadu prchajících měšťanu se vyskytl pohled na orkské válečné prapory. Ihned se otočil k městu. Tam už, ale skřeti vyrazili dohonit svou kořist. „Pokračujte, musíme se probít zkrz. Je to jediná možnost.“ v hlavě si přesto uvědomoval, že je to jen způsob konce. Přidal aby se dostal dopředu. Doběhl až k Martinovi, který celý houf vedl. Ten však neměl vystrašený výraz jako většina ostatních lidí. Částečně byl šťastný, částečně nechápal. Celé orkské vojsko se rozestoupilo a přesně uprostřed utvořilo uličku. Strang poznal mezi orky známou tvář. Crucial stál v první řadě a popoháněl je v běhu. „Ti orkové patří k nám.“ Zavolal na zpomalující Strang, aby všechny uklidnil. Nechal ostatní proběhnout orkským vojskem. „Jak jste se tu vzali?“ zeptal se Cruciala. „Máme zbránit Splashovi a jeho vojsku v útěku. Helmská a Blardská vojska útočí na hrad z druhé strany. Zítra se máme setkat s Woodladňany u severního okraje Honorského lesa. Ragnarův plán se hroutí.“ Strang zauvažoval, kam celou dobu míří. Má-li jeho výprava nějaký smysl. Proč by ho Knot poslal sehnat partu bojovníků, když ho nečeká žádný boj. Zahléd vedle sebe Flaurena. „Už se po světě *34

plahočim pěknejch pár let a teprve teď vidim na vlastní oči orka. Věřili by jste tomu? Zíral s vyvracenou hlavou k nebesům na Cruciala a jeho druhy. „Flaurene jak na tom byli trpaslíci než si zamířil do Mortestu?“ „Jak sem už řikal. Furt dokola a neustale se jednalo, kterej z vstupů do nižších pater do podzemí otevřít a zaútočit na tu podzemní havěť.“ „Ať se děje co se děje, musíme pokračovat v tom, co Knot sepsal On by něco takového sotva dělal bezdůvodně.“ Vmísil se do hovoru Marik, A nerad bych vás rušil, ale já nejsem zrovna osoba, která bude teď vyčkávat, než se tu objeví kdokoliv z aliance tří království a zařídí mi další ubytování.“ „Pravda. Postaráš se o ty měšťany, než skončí bitva.“ „Proto tu taky sem.“souhlasil ork. „My tedy vyrazíme k lodi. Jsme všichni.“ Digger, Dagon, Jizva, Alex hned za ním Kasia dále Bow a Zitron vyrazily směrem za Marikem. Strang že je dohoní a zamíří najít Layn, aby se mohl rozloučit. „Tak kam máme namířeno?“ Zaklepala mu Layn na rameno. „Máme?“ „Snad si nemyslíš, že udělám tu samou chybu ještě jednou.“ Strang nevěděl co říct. Nakonec z něj vypadlo jen: „Tak tedy vyrazíme.“ Rozloučili se s otcem Martinem, Zylvou a třemi jejími spolubojovníky. Zylva se k němu naklonila a potichu, aby to slyšel jen on, řekla: „řekni Digimu, že je mi líto co si kvůli mně musel vytrpět.“ Strang jen kývl. „Co ti řekla?“ Zajímal se Layn jak zmizela Zylva z doslechu. „Vzkaz Diggerovi.“ „Tak to teda ne!“ Zamířila za Zilvou zatím co Strang nechápal co se tu kolem něj děje. Netrvalo dlouho, Layn se vrátila a sebou skoro po smyku táhla Zylvu. Ihned jak uviděla Stranga, začala jít sama. „Chtěla jsem se ještě zeptat, jestli bych se k vám nemohla přidat.“ Strang jen zopakoval, co vyčetl z Laynina obličeje. „Další pomocník se vždycky hodí.“ * Marika a zbytek party doběhli až poblíž soutoku řek Nitky a Violent. Digger ihned zbystřil, že je s nimi i Zylva, zamaskovalo to však tím, že si jen prohlíží krajinu. Ze skalního výběžku byl nádherný výhled, jak se do hlavního lodního tahu prudce vlévá ze západu říčka, která se zdála menší, než doopravdy byla. „Tak kde je ta loď.“ Nemohl se Digger dočkat konce cesty. „Máš ji přímo pod sebou. Nečekej, že svoji loď nechám na takhle viditelném místě uprostřed dobytého území skřety. Sešel dolu k vodě. Před skalním výběžkem se objevila úzká cestička mizící do ztracena v převisu. Marik prošel skálou a všichni ho následovali. Teprve teď si uvědomili, že cestička vede do mohutného jeskynního komplexu. „Tomuhle říkáš straž.?“ Kopl Marik do zarostlého ležícího chlapa u vchodu v kožené kazajce s trojhranným kloboukem přes obličej. Neznámý se protáhl, zvedl si klobouk z čela, pomalu se ospalecky zvedl a zavolal: „Chlapy kapitán je zpět.“ „Něco nového Rolfe?“ „Včera se kolem prořítila armáda skřetů. Jinak stále klid.“ „Co Douglas?“ „Říkal, že jestli se do večera nevrátíte tak se vám vydá na pomoc. Ale jak je vidět tu novou šatlovu na něm zatím nevyzkoušíme.“ Marik jako jediný z příchozích chápal co tím Rolf myslí. Douglasovi kdysi zachránil život. A nebyl nikdo komu by věřil víc než jemu. Bohužel k jeho mohutné svalnaté postavě a bezmezné věrnosti Marikovi chyběla špetka rozumného uvažování. Ve chvíli kdy potřeboval být Marik nenápadný, to poslední co potřeboval, byl Douglas za zády. „Tohle je Strang a jeho menší výpomoc.“ Zrychleně přestavil nově příchozí „Jak se má náš průvodce?“ „Můžeš se ho zeptat sám.“ Ukázal Rolf na přicházejícího seveřana s brněním doplněným medvědí kůží. Muž si přejel přes dlouhý knír a zasmál se. „Právě v čas, abychom už vyrazily.“ Při pohledu na *35

průvodce ve všech hrklo. Znali ho sice pouze podle z nákresů, za to tento nákres vysel na každé vývěsce, v každém městě od Blackkeepu až po Hvězdu. „Kdo jiný se dokáže provést loď až sem, aby si jí nikdo nevšiml, než nejhledanější zločinec Tanragu.“ Vysvětlil svůj důvod Marik. „Dal bych přednost označení rebel, i když i to se mi moc nezamlouvá. Tarolas.“ Představil se, „Na povídání bude času dost, až vyplujem.“ „Není vás nějak víc?“ rozhlédl se Rolf, jako by se mu náhle vrátila schopnost počítat: „Tohle nevypadá na šest nových lidi.“ Strang podal Marikovi utržek z Knotovi knihy, aby viděl, které sám věštec vybral. „Další navíc přece překážet určitě nebudou.“ Marik se zadíval do papíru a s nepochopením ho vrátil. „Kteří ostatní?“ Na papíře již byli všichni zapsáni a písmena další jmen se stále objevovala.

*36