NOVÝ ŘEDITEL KREJČÍŘ: „Chci navázat na kvalitní práci“
Vánoční vůně: kadidlo, myrha a jalovec HISTORIE A VÝZNAM DÁRKŮ Seznamte se s novými sociálními pracovnicemi Tradice vánočních ozdob
ÚVODNÍK Jan Werich: Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc Na jedno jsem vždy věřil. Že nás pánbůh udělal všechny stejné. Jeden je bílý a druhý černý. Jeden je krásný, anebo poďobaný od neštovic. Ale všem je nám zima, když venku mrzne, a všichni se potíme, když praží slunce. A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili. Všechny nás nakonec odvezou. Jinými slovy, všichni jsme smrtelní. I nesmrtelní. Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka. Pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít stejnou příležitost žít plný život. Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo něco lepšího než ten druhý. Možná že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili, že má šikovnější ruce, možná že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc. Tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. Jenže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti z lidí, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a jediný recept na štěstí a to platí pro všechny. Pro mě, pro vás, pro Stalina, pro Trumana, pro celý svět.
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Vítáme nové sousedy Alois Rosenberg Oldřich Novotný Zdeňka Borešová Marie Pernicová František Likavčan Vlasta Muchová Svatoslav Havlíček Ludmila Nečasová Marie Vičarová
☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺
25. 9. 2015 30. 9. 2015 1. 10. 2015 1. 10. 2015 19. 11. 2015 25. 11. 2015 1. 12. 2015 4. 12. 2015 18. 12. 2015
Odešli z našich řad Zdeněk Koudelka Ladislav Holeček Božena Mokrá Hedvika Petlachová Jan Gryc Antonín Knies
† † † † † †
2. 11. 2015 4. 11. 2015 8. 11. 2015 10. 11. 2015 3. 12. 2015 8. 12. 2015
CHCI NAVÁZAT NA KVALITNÍ PRÁCI Bc. Rudolf Krejčíř ážení obyvatelé a zaměstnanci, ke dni 1. prosince 2015 jsem byl po předchozím výběrovém řízení jmenován Radou Jihomoravského kraje do funkce ředitele SENIOR centra Blansko. Protože jen část z Vás se mohla zúčastnit mého oficiálního uvedení do funkce panem náměstkem hejtmana Mgr. Markem Šlapalem, dovolte, abych využil této příležitosti a krátce se představil. Jmenuji se Rudolf Krejčíř a je mi 52 let, bydlím v Brně, mám dvě děti. V předchozích letech jsem pracoval ve vedení Dětského domova Hodonín u Kunštátu a krátce také na odboru sociální péče Magistrátu města Brna. Doufám, že zkušenosti z mé předchozí praxe, Vaše pomoc a vstřícnost mi pomohou se rychle zorientovat v nové pozici a aktivně se zapojit do činnosti organizace, která pracuje na velmi dobré úrovni. SENIOR centrum Blansko v minulosti pod vedením předchozí ředitelky a díky Vaší kvalitní práci vytvořilo uživatelům příjemné prostředí k životu. Kvalita Vaší práce byla také potvrzena několika oceněními a certifikáty. Rád bych na tuto práci navázal a s pomocí dobrých vztahů v nastaveném trendu pokračoval. Závěrem mi dovolte všem našim uživatelům, zaměstnancům, rodinným příslušníkům a přátelům popřát plno radostných a úspěšných dnů v nadcházejícím roce a příjemné prožití svátků vánočních. Těším se na vzájemnou spolupráci v roce 2016!
VÁNOČNÍ VŮNĚ: KADIDLO, MYRHA A JALOVEC Připravila Petra Musilová Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, přinesli malému Ježíškovi do Betléma vzácné dary: kadidlo, myrhu a zlato. Myrha a kadidlo se odnepaměti používaly nejen k provonění chrámů a kostelů, ale i příbytků vznešených králů a boháčů. Na rozžhavené dřevěné uhlí se dávaly kousky ztuhlé pryskyřice, které při tavení vydávaly příjemně vonící dým. Zvyk vykuřovat chrámy se rozšířil po celém světě a nevyhnul se ani českým zemím. Od těchto klasických vykuřovadel pak byl jen krůček k výrobě františků, purpury a vonných tyčinek provoňujících příbytky prostých smrtelníků ve svátečním vánočním období. Kadidlo i myrha byly totiž velmi drahé a zejména chudí lidé si je nemohli dovolit. Proto je nahrazovali smolou a jehličím, které pálili přímo na okraji plotny.
Kadidlo Zdrojem vonného kadidla je především kadidlovník pravý. Jeho vlastí je Arábie a východní Afrika. Nejlepší kadidlo je ze Somálska. Kadidlovník pravý a další podruhy pryskyřníkovitých rostlin, které mají podobnou příjemnou vůni, můžeme vidět u nás pouze ve sbírkách skleníkových rostlin a arboret. Vyžadují velmi vzdušný teplý skleník lehký půdní substrát.
a
Kromě kadidlovníku pravého poskytuje kadidlo i kadidlovník Freerův a kadidlovník pilovitý. Černé, takzvané židovské kadidlo, se získává ze sturače obecného, který roste ve Středomoří. Sturač obecný je malý stromek nebo větší keř rostoucí na skalách. Má plstnaté lístky a bílé vonné květy v malých hroznech. Poraněním větví vytéká z rostliny na vzduchu tuhnoucí červenožlutá pryskyřice, která voní příjemně po vanilce. Ta je součástí naší purpury a františků, které o Vánocích voní v našich obydlích.
Myrha vonná
Proslulá myrha, o níž se zmiňuje Bible, pochází z myrhovníku pravého, který roste planě na západním pobřeží Arábie a ve východní Africe. Dorůstá v trnité rozsochaté keře se silnými kmínky a vzdáleně připomíná naši trnku. Má drobné trojčetné lístky, na okrajích pilovité, květy vyrůstají v úžlabí listů. Po poranění kůry vytéká na vzduchu tuhnoucí olejovitá, poloprůsvitná, světle hnědá pryskyřice s terpentýnovou vůní, která má hořce kořennou chuť. Od starověku byla myrha velmi oblíbená v lékařství. Používala se pro povzbuzení chuti k jídlu a trávení, proti zahleňování při vleklých bronchitidách, na kloktání při zánětech mandlí, proti vředům, na vonné pomády na vlasy a brilantiny. Pálila se v chrámech a světských obydlích. Myrha byla důležitým prostředkem také při balzamování nebožtíků. Od toho je odvozeno starší botanické jméno balsamovník myrhový. Myrhová pryskyřice se spolu s jinými vonnými pryskyřicemi používá do různých kadidlových směsí.
Jalovec a vůně jehličí Vůně čerstvého jehličí a pryskyřice jehličnanů je velmi příjemná. V chudších rodinách se větvičky jehličnanů dávaly na rozpálená kamna, aby provoněly byt lesní vůní. K tomu účelu byl využíván především jalovec, hlavně jeho plody. Z plodů se získávaly také silice pro výrobu kořalky borovičky, tedy jalovcové.
CO SE VLASTNĚ DŘÍVE JEDLO? Připravila Gabriela Machů Několik dnů před Vánocemi se napekl chléb a vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Štědrovečerní večeře se připravovala od rána a skládala se z několika chodů: hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami). Ryba na stole většinou chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli. Nikde určitě nechyběl zapečený černý kuba z hub a krupek a s trochou česneku, vařené a sušené ovoce, čočka nebo hrách. Podle tradice konzumování luštěnin mělo zabezpečit zvelebení rodinného majetku. Černý kuba tvořil hlavní pokrm štědrovečerní tabule. Přívlastek černý odráží tmavou barvu pokrmu, kterou mu dala houba stroček trubkovitý. Dnes se téměř nepoužívá, ale i hříbky tohle jídlo hezky zabarví. Základem pokrmu jsou zapečené kroupy s houbami a se sádlem. Na Štědrý den se však nesměl jíst samotný česnek, aby po něm lidé nebyli zlí, naopak se měl dát kohoutovi, aby se nedal.
Jak je to vlastně s kaprem a bramborovým salátem? Tradice smaženého kapra s bramborovým salátem se v majetnějších rodinách rozmáhá až na počátku minulého století a přišla k nám z Vídně. Běžným štědrovečerním jídlem se kapr stal teprve ve 2. polovině 19. století, kdy jej cenová regulace učinila dostupným pro široké vrstvy obyvatelstva. Dnes se ponejvíce připravuje smažený kapr, ale v dřívějších dobách se nejčastěji podával kapr načerno.
Tradiční způsob přípravy – nejstarší dochovaný recept je z roku 1810 – trval tři dny. Kapr se pekl v omáčce z dušené cibule, kořenové zeleniny, mandlí, rozinek, povidel a sladkého piva se sušenými švestkami, ořechy a strouhaným perníkem. Podával se s vánočkou či šiškami, později s knedlíky. Tento recept však postupně kvůli své složité přípravě z jídelníčku zmizel a do české kuchyně přišel z Rakouska zmiňovaný kapr smažený. Židé zase připravovali marinovanou rybu, tedy kapra v rosolu s kořenovou zeleninou, divokým kořením a cibulí. Ke kapru se jako příloha podává bramborový salát, ale ani ten nemá v české kuchyni dlouhou tradici. Rodinné recepty na salát jsou velmi rozmanité; základ tvoří brambory, petržel, celer, mrkev, hrášek, cibule a kyselé okurky, to vše spojené majonézou, avšak mohou se do něj přidávat též např. vejce, salám, šunka či sýr. V předválečných kuchařkách nenajdeme na bramborový salát recept, odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války a že jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni.
O Vánocích si osladíme život V žádné domácnosti nesměla chybět vánočka (štědrovka), kterou jako první dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Vánočka či chléb byly po celý vánoční čas na stole, buď pro zabezpečení úrody, nebo aby byla hojnost zrna po celý rok. Kousek vánočky dostal také dobytek i slepice, aby hodně nesly. Pečení vánočního cukroví je jednou z nejrozšířenějších vánočních tradic v českých domácnostech. Začíná se již v adventním čase, aby cukroví do Vánoc zkřehlo. Mezi nejoblíbenější vždy patřily sladké a voňavé vanilkové rohlíčky, ořechová vosí hnízda, linecké cukroví slepované marmeládou či proslulé české vánoční perníčky. Mezi štědrovečerní sladké pokrmy můžeme zařadit i závin (štrúdl), který je uváděn až v 19. století. Cukroví se konzumuje po celou dobu Vánoc.
NEOBVYKLÝ PŘEDVÁNOČNÍ ÚKLID Připravila Irena Vachová Jak nejlépe strávit předvánoční čas bez shonu a stresu z nenakoupených dárků, nevycíděného bytu a vidinou nedokonalých maličkostí, které stejně vidíme jen my? Je to jednoduché, poučíme se z příhod a příběhů jiných. Některé příhody nás nenechají chladnými a jsme z nich naměkko, jiné nás rozesmějí. Každopádně je dobré se nad nimi zamyslet, něco v nás z nich zůstane a je jedno, jsme-li malým klukem, malou holkou, maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem…..
Neobvyklý předvánoční úklid Blížily se Vánoce. Čas klidu, míru a lásky. Kromě shánění dárků pro naše malé děti jsme měli s manželem za úlohu uklidit celý dům. Počasí nám přálo, a tak jsem se rozhodla vydrhnout i koberce. Věru, dobrý týden nám trvalo, než jsme do detailu všechno vyčistili. Nakonec jsme si nechali kuchyni. Pamatuji si to jako dnes. Byla sobota a zatímco jsem uklízela v kuchyni, v kamnech jsem nezatopila. Řekla jsem si totiž, že by bylo dobré vymést komín. To však už měl udělat manžel. Kdo na vlastní kůži zkusil, co takový opravdový vánoční úklid obnáší, ví, že pokud si neodpustí ani jediný kout v domě, je práce habaděj. A to jsem ještě dohlížela na děti, které chtěly každou chvíli jíst nebo jim dělala soudce, když se začaly o něco prát. Manžel mi občas s něčím pomohl, ale víte, jak to chodí… Byla jsem už se vším hotová a unavená, ale spokojená jsem zkontrolovala pořádek v kredenci s uspokojením si prohlížela nový papír v poličkách i zásuvkách. Manžel zašel do kůlny pro dříví, aby už konečně zavládlo v kuchyni příjemné teplo. Byl už skoro večer, celá kuchyně se na mne usmívala, všechno čisté a naleštěné jako nikdy. Ještě jsem narovnala
koberce a šla oznámit dětem, že za chvíli budeme večeřet. Manžel naložil do kamen dříví a povídá: „Víš ty co? Já jdu ještě dočistit komín na půdu.“ Potěšila mne manželova ochota a začala jsem dávat talíře na stůl. Ve chvíli, kdy jsem už, už čekala, že z kamen začne konečně sálat blahodárné teplo, ozvala se rána, či spíš pořádný výbuch. Bože, asi vypukla válka, pomyslela jsem si. Vždyť v televizi i rádiu jsem v těch časech nejednou slýchala, jací jsou ti Američané nepřátelé a jak nás neustále ohrožují.
Když jsem otevřela oči, nevěděla jsem, zda sním či bdím. Pláty z kamen byly rozházené, čajník i s čajem vzhůru dnem a na kobercích, ještě před malou chvílí čistých, třísky smíchané s popelem, vysypaným ze zásuvky. A jako by toho všeho nebylo dost, vzduchem poletovaly jemné černé saze a něžně se usazovaly na čistých poličkách, koberci, vyleštěném plynové sporáku, ba i na bílém ubruse…, no vlastně na všem. I na mně. Teprve teď mi došlo, že válka asi nebude, to jen manžel čistí komín… Otevřela jsem dveře kuchyně a se zatajeným dechem jsem naslouchala, jestli manžel po tom výbuchu ještě žije. Docela mi odlehlo, když jsem po chvíli uslyšela: „No, Majko, můžeš zatopit, komín je čistý!“ Na to, co následovalo potom, si vzpomínám jen matně. Vím jen, že jsem vyjmenovala všechny svaté, práskla dveřmi a šla si lehnout. Ani manžel nedokázal dětem věrohodně vysvětlit, proč jdeme spát s prázdnými žaludky. Do dalšího uklízení jsme se pustili až druhý den, a to přesto, že byla neděle. Jen sousedovi nešlo do hlavy, že prášíme ty samé koberce, které jsme den předtím sušili na plotě. Tak jsem mu tedy pěkně prozradila, že manžel vymetal komín, a to velmi důkladně. Teprve asi za týden se mi manžel přiznal, že chtěl vyčistit komín tak, jako to dělal sousedův otec. Ten totiž vždycky zapálí hadr napuštěný naftou a hodí ho do komína. Můj muž tam tedy hodil hadr a pro jistotu ještě navrch šplíchl trochu benzínu. Až potom pochopil, že benzín je silně výbušná látka. Těžké litinové pláty na kamnech, které výbuch vyrazil, jakož i naše sazemi posypaná, čerstvě uklizená kuchyně, byly toho výřečným důkazem. Nemusím snad dodávat, že od té doby je už manžel při vymetání komínů opatrnější.
PODĚKOVÁNÍ OBYVATELŮM DOMOVA PRO SENIORY Připravily kostičky Iveta a Romanka
Blíží se konec roku, to je čas, kdy se ohlížíme za dobou, která tak rychle uběhla. Je až neuvěřitelné, že letos to bude již pět roků, co jsme v našem domově začali s výrobou keramiky. Na počátku obyvatelé k této nové aktivitě přistupovali s obavami a nedůvěrou. Často jsme slyšeli: „To nezvládneme.“ Zprvu to bylo těžké, občas se i něco nepovedlo. Začínali jsme s jednoduchými výrobky. Ale společně jsme to zvládli. Dnes již obyvatelé, kteří navštěvují keramickou dílnu pravidelně a rádi, dokážou vyrobit i pracnější výrobky, jako jsou například vánoční svícny a andílci. Všem obyvatelům, kteří se podílí na práci nejen v keramické dílně, ale i všem ostatním, kteří navštěvují dílny pracovní terapie, nebo pracují v šicí dílně, v dílně se dřevem, ale i těm, kteří pracují „doma“, patří velký dík. Práce v dílnách, jak již samotný název napovídá, je především terapií. Jde o zdraví prospěšný způsob, jak trávit volný čas. Máme především na mysli záliby, zájmy a činnosti, kterým se již dříve obyvatelé věnovali doma. Chceme, aby se mohli přesvědčit o tom, co dovedou a sami zvládnou, dnes tomu říkáme schopnost „seberealizace“. Pravidelnou prací chceme udržovat v kondici tělesné i rozumové schopnosti a také sociální vztahy, jednoduše řečeno „pracovat a být mezi lidmi“. Každý jsme jiný, někomu jde víc vyšívání, jiný raději peče a vaří, další výborně kreslí. Proto je práce v dílnách různorodá, tak jak zpívá Jan Werich: „Ten dělá to, ta zase tohle… a všichni dohromady uděláme moc…“ Všem obyvatelům děkujeme za celoroční práci. Přejeme Vám hodně zdraví a chuti do Vašich aktivit v novém roce 2016. Nesmíme zapomínat ani na trénování paměti, proto si vyluštěte naši vánoční křížovku. Hodně štěstí!
1. Pletený koláč 2. Vánoční píseň 3. Voda v kostele 4. Poslední den v roce 5. Zimní obutí na led 6. Místo narození J. K. 7. Kdo slaví svátek 24. 12. 8. Nejčastější pořady v televizi na Vánoce 9. Druhý svátek vánoční 10. Adventní ranní mše 11. Druh vánočního cukroví 12. Druh vánočního stromku
BLAHOPŘEJEME A PŘEJEME KRÁSNÉ VÁNOCE! Vaše kostičky Iveta a Romana
TRADICE VÁNOČNÍCH OZDOB Připravila Martina Smolíková Stromeček lidé zdobili jednoduše – červenými jablíčky, medovým pečivem, ořechy či pozlacenými ořechovými skořápkami, perníčky, cukrovím, sušenými švestkami a podobně. Hojně využívali i jim dostupný materiál – slámu, šišky, papír, hobliny, trnkové větévky. Postupně přidávali barevné papírové řetězy slepované kváskem, obrázky s namalovanými vánočními motivy. Teprve 20. století přineslo skleněné, perníkové a čokoládové ozdoby. Vyloženě papírové ozdoby používali jen v Podkrkonoší. Sněhové figurální cukroví se pro změnu peklo jen v Praze v cukrářské dílně Josefa Reimanna na Linhartském plácku. Díky námětu papírových ozdob vznikly u nás první skleněné koule koncem šedesátých let minulého století v podkrkonošských sklárnách. Na Valašsku se např. počátky výroby vánočních ozdob datují po roce 1921, kdy zde vznikaly malé firmy, zabývající se výrobou dřevěných ozdob. S postupem času přešly na užívání skla. Odvěká lidská touha věci zdokonalovat nutí člověka vytvářet nové, zajímavější a stále dokonalejší předměty. Snaha po originalitě se nevyhnula ani vánočním ozdobám.
Bramborové ozdoby Počátkem 20.století si na Přeloučsku děti zdobily vánoční stromek často samy. Zasadily ho do starého litinové hrnce vyplněného hlínou. Ozdobily jej řetězy vyrobenými z použitých starých nastříhaných pytlíků. Slepovaly je řídkým těstem z hladké mouky. Na stromek pověsily malá jablíčka. Z plátků brambor se nožem vykrájely ozdoby ve tvaru zvířátek a figurek. Bramborové plátky sušily na okraji plotny. Navázaly je na nitě a zavěsily na stromek. O Štědrém večeru rozsvítily na stromku pár svíček. Dárků bylo vždy poskrovnu, většinou jen praktické věci.
Dřevěné ozdoby V dnešní době, kdy se člověk přírodě stále více vzdaluje, nachází v tomto prapůvodním materiálu osobité kouzlo a snaží se s ním sblížit a pracovat. Není proto divu, že si dřevěné ozdůbky našly cestu na vánoční stromky nejen v minulosti, ale i v současné době.
Ozdoby z ořechové skořápky Ořechy byly vždy symbolem bohatství, proto nechyběly na slavnostních tabulích a ve vybraných jídlech. Zlacené, stříbřené a přírodní vlašské ořechy byly i oblíbenými ozdobami vánočních stromků a jsou jimi dodnes.
Skořápky ořechů se při vylupování opatrně rozdělily na dvě půlky a ty se znovu slepily arabskou gumou, kostním klihem či jiným lepidlem. Mezi skořápky se vlepila nit, za kterou se ořechy věšely. Aby se na stromcích leskly, balily se do zlatého a stříbrného staniolu, zlatily bronzem a stříbřily stříbřenkou. Zlacené ořechy byly jedněmi z prvních vánočních ozdob. Tvůrci však vymýšleli stále nové, důmyslné hračky a vánoční ozdoby. Ozdobami a hračkami z ořechových skořápek se bavili staří i mladí odedávna. Prosluly jimi především Klatovy, proto se také nazývají Klatovské hračky. Řada z nich se prodávala na předvánočních trzích, ale zpravidla se jejich výrobou zabývali sami rodiče nebo děti.
Ozdoby z perníku Skoro každý peče před vánocemi medové perníčky. I ty jsou velice pěkné na vánočním stromečku a to buď samostatně nebo v kombinaci s dalšími ozdobami.
Ozdoby textilní Z látek se odedávna zhotovovaly šité hračky, např. hadrové panny, panáčci, koníci, ryby, pejsci, kočky a medvíďata. Jejich výhodou bylo to, že se snadno vyrobily i podomácku.
Ozdoby ze šišek Šišky bývaly ve venkovských domácnostech výborným materiálem pro rozdělávání ohně v kamnech a bylo-li jich dost, tak se jimi i topilo. Chodilo se na ně do lesa, kde je sbíraly do pytlů nebo nůší. Sbírání šišek byla často práce dětí. Mimo toto praktické využití se uplatnily jako vánoční ozdoby na malé vánoční stromečky spolu s jablky, ořechy a cukrovím. Nejvíce se používaly šišky naší borovice lesní, které jsou drobné. Na stromeček se zavěšovaly na červenou či bílou nit bez jakýchkoliv úprav nebo se natřely bronzovou barvou. Šupiny velkých šišek se používaly k polepování střech doma vyrobených chaloupek, zvoniček a kapliček nebo se lepily na papírové kornoutky a vytvořily zvonky k zavěšení. Pokud chceme také něco takového zhotovit, překládáme šupiny na sebe jako tašky na střeše a lepíme je disperzním lepidlem na podložku. Obdobně si můžeme vyrobit i koule nebo oválky, když šupiny šišek nalepíme na korpus z kousku polystyrenu.
HISTORIE A VÝZNAM DÁRKŮ Připravila Petra Musilová Obyčej dávat dary „o svatých nocích“ je známý od středověku. Vánoční dar pomáhal po celá staletí upevňovat vzájemné svazky. Lidé věřili, že prostřednictvím daru dávají část sebe sama. Jednalo se ovšem o dárky drobné, často vlastnoručně vyrobené, které s charakterem soudobé nadílky mají pramálo společného. Dříve se např. dětem a mladým lidem nadělovala červená jablíčka (symbol zdraví, síly a dlouhověkosti), ořechy (slibující moudrost a zralost) či sladké perníčky (příslib radostí a slastí mládí). Mládenci a panny dostávali obvykle nějakou ozdobu. Dívky často náramky s tyrkysy nebo bílými perlami, které symbolizovaly jejich čistotu, poslušnost a povinnost k rodičům. Kde na to rodina měla, dostával chlapec nebo dívka zlatý nebo alespoň zlacený řetízek nebo náramek. Jeden ze zvyků vyžadovalo dát každému dítěti, staršímu dvanácti let stříbrnou či zlatou minci. Pokud ji obdarovaný celý večer nepustil z dlaně, měl zajištěn bohatý život. Dospělí si s oblibou dávali láhve s vínem, sladkosti a kandované ovoce, protože ty slibovaly sladký život. Pokud někdo chtěl přát druhému slávu, štěstí a mnoho krásných chvil, poslal mu vonnou mast nebo voňavku… Přemrštěně nákladné dary jsou doménou dnešní doby a plní spíše funkci užitkovou. Pochopitelně však záleží pouze na nás samých, zda i dnes dokážeme dávat a přijímat vánoční dárky jako upřímná poselství svých srdcí.
Když na Štědrý večer zazní cinkot zvonku, všechny děti vědí, že Ježíšek je už vzhůru a přinesl jim ozdobený stromeček s dárky. Každé malé dítě u nás ví, že dárky pod vánoční stromeček naděluje Ježíšek. Třebaže ho nikdo nikdy ve skutečnosti neviděl, je našim srdcím blízký. Jako nadpřirozená, všeobjímající bytost k českým Vánocům prostě patří.
Ježíšek – boží Jezulátko, štědré především k dětem, je bezesporu českou doménou. Neboť ve světě rozdávají vánoční dárky převážně staří, fousatí dědečkové. Např. ve Francii Pepa Noell, v Německu Weihnachtsman, ve Finsku Velký Ukko, v Holadsku Mikuláš, ve Švédsku Jultomten, v Rusku děda Mráz, v anglosaských zemích Santa Claus. Symbolika českého Ježíška bezprostředně souvisí s tradicí betlémů, které sehrávaly v interiéru světnice velkou roli. Poprvé se u nás objevily v 16. století. Děti si logicky Ježíška připodobňovaly k Jezulátku v jesličkách, které samo obdarováno dělí se s nimi o radost, bdí nad jejich štěstím a plní jejich tajná přání.
BLANSKO, JAK HO MOŽNÁ NEZNÁTE Připravil Petr Novotný
Na
následujících řádcích Vám budu postupně představovat naše město. Doufám, že vám historická fakta, zajímavosti ze současnosti i aktuality pomůžou blíže poznat právě to vaše oblíbené místo, kde jste žili, kde žijí Vaše děti a kde to znáte vy nebo Vaši blízcí.
VII. DÍL Dějiny blanenského muzea Tradice blanenského muzejnictví sahá do roku 1854, kdy v Blansku založil první soukromé muzeum lékař salmovských železáren, doktor Jindřich Wankel, všestranná osobnost vědy a kultury, která bývá nazývána "otcem moravské archeologie". Založil je v jedné z budov podzámčí, v tzv. "doktorském domě", tj. v dnešní budově Základní umělecké školy, v níž se svou rodinou bydlel a na jejíž zdi dnes možno najít jeho pamětní desku. Wankel do svého muzea umístil nálezy z bádání archeologického, speleologického, paleontologického, zoologického, botanického apod. a vedle trojrozměrných exponátů zde nabízel odborníkům ke studiu též různé nákresy, mapy a plány. Díky nezájmu českých a moravských muzejních institucí nabídl Wankel při odchodu do penze své objevy včetně velmi cenných nálezů z jeskyně Býčí skála Vídni, takže slavný býčiskalský poklad dnes mohou obdivovat návštěvníci vídeň ského Naturhistorisches museum. Počátkem 20. století nastává období, kdy se různí aktivisté z řad místních vlastivědců pokoušejí neúspěšně v Blansku založit muzeum. Konkrétní počiny ze strany blanenské radnice lze pozorovat až v polovině 30. let, kdy rada města jedná s rodinou Salm-Reifferscheidt, která je ve finanční tísni, o eventuelním odprodeji blanenského zámku. Vedení města v čele se starostou Rodkovským hodlá zámek využít pro dočasné umístění nově zřízené obchodní školy, a posléze jej využít k
umístění zamýšleného Krajského musea, které by se zaměřilo na Moravský kras. Doklady o tomto jednání jsou uloženy ve fondu "Správa velkostatku Rájec" v Moravském zemském archivu Brno - pobočka Kunštát. Zdlouhavá jednání s majiteli zámku, kteří požadují vyšší cenu, než je ochotno vedení města akceptovat, přerušila 2. světová válka. Během ní město uvažuje o zřízení městské galerie, která by se zaměřovala na nákup výtvarných děl, vztahujících se k Blansku, případně vytvořených umělci z řad blanenských rodáků. I z tohoto záměru však bohužel nakonec sešlo.
Teprve v 50. letech je založena muzejní rada jako dobrovolný spolek nadšenců a založení muzea je iniciováno jejími členy. Institucionálně je muzeum založeno v roce 1959 v souladu s novým zákonem o muzeích a galeriích, který toho roku vešel v platnost. Zřizovatelem muzea se stal Okresní národní výbor Blansko a strategie sbírkotvorné činnosti nově vzniklé organizace odpovídala od počátku její existence typu muzea specializovaného, zaměřeného na dějiny výzkumu Moravského krasu a dějiny výroby tzv. blanenské umělecké litiny, jejíž podsbírka dnes představuje nejcennější soubor, který muzeum má. Po přechodu zřizovatelských funkcí z okresu na město (1. 1. 1993) přibyl do strategie sbírkotvorné činnosti také výzkum dějin města Blanska a regionu Blanenska a muzeum dostalo navíc i úkol psát městskou kroniku. Nejmladším oborem je zde shromažďování trojrozměrných předmětů a dokumentů, dokládajících blanenskou tradici výroby měřicí techniky, založenou slavným vynálezcem Erichem Roučkou.
JSME VAŠE NOVÉ SOCIÁLNÍ PRACOVNICE Dana Nedomová a Petra Vondrová
Dovolte mi, abych se Vám v krátkosti představila. Jmenuji se Dana Nedomová a od října tohoto roku pracuji v SENIOR centru jako sociální pracovnice. Momentálně bydlím v Petrovicích, ale mé srdce patří do malé obce Kuničky, kde jsem žila téměř 20 roků a mám zde nejbližší rodinu. V době, kdy mi bylo 11 let, jsem se dočkala mého vysněného sourozence, je jím sestra Věrka, která je nyní v pubertě, ale i přesto spolu máme skvělý vztah. Když jsem se rozhodovala kam na střední školu, padla volba na obor se sociálním zaměřením. Studium mě bavilo, proto bylo jasné, že v něm budu pokračovat i nadále. V roce 2015 jsem úspěšně absolvovala na Vyšší odborné škole obor Sociální práce. S přítelem jsme vášnivými chovateli křečků, v současné době jich máme deset. Mezi mé další záliby patří četba; vyrůstala jsem s Harrym Potterem, nyní ráda sáhnu po severském krimi či po knihách od Dana Browna. Také jezdím na kole a volné chvíle trávím na procházce v lese nebo jen relaxuji. Práce v SENIOR centru mě baví, jsem ráda, že zde můžu být s Vámi. Děkuji Vám za to, že s Vámi mohu pracovat, svěřujete se mi s Vašimi životními příběhy a obohacujete můj život Vašimi zkušenostmi.
Jmenuji se Petra Vondrová. V Senior centru pracuji od září 2015 jako sociální pracovnice pro službu Domov se zvláštním režimem. Narodila jsem se v osmdesátých letech minulého století. Mám manžela Libora, se kterým máme dvě děti, Nikolku a Kamilu a společně s mými rodiči bydlíme na Starém Blansku v rodinném domě. Vystudovala jsem střední školu se zaměřením pro sociální služby a vysokou školu, obor sociální pedagogika. Můj volný čas patří mé rodině, dobrovolnictví a koníčkům. Dobrovolnictví se mi vlastně stalo koníčkem, při kterém se věnuji dětem a zároveň s nimi tvořím a vyrábím drobnosti i velké projekty. Ráda peču dorty, háčkuji a vymalován si omalovánky. Společně s dětmi v kroužku zpracováváme ovčí vlnu a předeme na kolovratech. Obě Vám všem i Vašim blízkým přejeme v nadcházejícím roce 2016 mnoho zdraví, spokojenosti a štěstí.
