Listopady / Novembers Výstava Univerzity Karlovy k výročí 17. listopadu 1939 a 1989 Karolinum (křížová chodba), Ovocný trh 3, Praha 1 17. 11. 2014 – 28. 2. 2015 otevřeno denně 10.00–18.00 hod (17. 11. od 15.00 hod.), vstup zdarma The exhibition is available in English. Po dohodě je možné zajistit komentovanou prohlídku výstavy pro školy Kontakt: Mgr. Petr Cajthaml, tel. 224491481, mail
[email protected] Stručná anotace Výstava Univerzity Karlovy připomíná události 17. listopadů 1939 a 1989 i životní osudy těch, kteří je prožili a utvářeli. Jejím cílem je představit dějiny „listopadů“ od počátků do současnosti. Bude se věnovat jednak událostem spojeným s tímto datem, jednak svátku jako symbolu a jeho využívání a zneužívání v uplynulých pětasedmdesáti letech. Podrobné představení: První koncept výstavy „Listopady“ začal vznikat na přelomu února a března 2014, v průběhu jara a léta byla zpracován podrobný koncept a návrh architektonického řešení. Samotná realizace probíhala od od září do poloviny listopadu. V jarních a letních měsících proběhla sbírka v rámci akademické obce, jejímž cílem bylo shromáždit fotografie a dokumenty vztahující se k historii 17. listopadu 1939 i 1989. Archiv díky ní získal především zajímavé fotografie. Cílem výstavy je zmapovat historii „listopadů“ od roku 1939 do současnosti, čímž se liší od řady jiných výstav pořádaných k letošnímu výročí, které většinou sledují pouze sametovou revoluci. Expozice se odvíjí ve třech liniích: 1) věnuje se výrazným událostem spjatým s listopadovými výročími (1939, 1941, 1945, 1968, 1989, 1999); 2) sleduje proměny 17. listopadu jako svátku, symbolu a mýtu; 3) přibližuje příběhy lidí, kteří 17. listopady prožili a utvářeli. Výstava respektuje různé typy návštěvníků, kteří si budou expozici prohlížet s různou intenzitou. Výstava podá ucelený výklad i při nejméně intenzivní prohlídce. Předpokládáme tři typy návštěvníků: 1) „rychlý návštěvník“ bude vnímat velké fotografie, výrazné nadpisy, krátké shrnující texty, videa a audia směřující do prostoru. 2) „běžný návštěvník“ bude vnímat dokumenty a další texty na panelech, audio a video materiály určené pro individuální poslech (do sluchátek), výběrově rozšiřující dokumenty umístěné nabídkovou formou. 3) „zaujatý návštěvník“si pročte dokumenty umístěné nabídkovou formou, může se zapojit do doprovodného programu.Výstava pracuje s výrazným výtvarným řešením, audio a videodokumenty, které se snaží na diváka působit nejen informativně, ale i emočně. Výrazným prvkem výstavy jsou samostatné složky s životopisy a dokumenty několika desítek studentů, kteří prožívali a spoluutvářeli oba významné dny. První výstavní místnost uvozuje časová osa s událostmi 30. let 20. století, poznamenaných nacionálním a sociálním napětím, které vedlo k vzestupu diktatur a začátku válku. Většina prostoru je věnována demonstraci 28. října 1939, pohřbu Jana Opletala, uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939, popravě studentských funkcionářů a transportu více než 1200 studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. Místnosti dominují portréty Jana Opletala a Václava Sedláčka. Spolu s jejich životy jsou představeny také osudy všech devíti
popravených. Místností budou znít projevy Emila Háchy a Edvarda Beneše bezprostředně reagující na popravy studentů a uzavření vysokých škol. Mají zcela protikladný náboj, první rezignovaný a uklidňující, druhý odhodlaný a burcující. Druhá část je věnována období druhé světové války – studentům v Sachsenhausenu, v protektorátu a v londýnském exilu. Studenti v Sachsenhausenu byli drženi jako rukojmí, o milost pro ně žádali rodiče, o propuštění se zasazovali protektorátní prezident a vláda. První malá skupina studentů mohla domů již před Vánoci 1939, poslední opustili Sachsenhausen na jaře 1943. Třicet pět z nich ovšem v táboře zemřelo. Stovkám studentů, kteří nebyli zatčeni, se podařilo odejít po roce 1939 do zahraničí, kde se zapojili do československé armády – účastnili se bojů o Tobruk či Sokolovo, létali v československých perutích RAF, na konci války obléhali Dunkerque. Někteří navázali na započatá studia: část mediků mohla dostudovat na britských univerzitách. Výstava se ovšem bude věnovat především úsilí československých studentů o uznání 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva, čehož s pomocí československé exilové vlády dosáhli na shromáždění v Londýně 16. 11. 1941. O dva roky později byl již 17. listopad připomínán na všech obydlených kontinentech. V této části výstavy budou znít unikátní nahrávka rozhlasové hry o 17. listopadu, kterou natočili studenti v Londýně, a která byla vysílána do protektorátu. Třetí část výstavy je věnována poválečnému dění. Díky renomé československých studentů a symbolice 17. listopadu se v letech 1945 a 1946 sešly v Praze celosvětové studentské kongresy, jejichž delegáti založili Mezinárodní svaz studentů, který se usídlil v hlavním městě Československa. Po nástupu komunistů se svaz dostal do područí politiky a západní organizace z něj vystoupily. Následovalo čtyřicet let, během nějž byl svátek Mezinárodního dne studentstva zprofanován jako režimní slavnost. Výjimkou byla připomínka v roce 1968, která se nesla ve znamení studentské okupační stávky. Tu krátce připomene čtvrtá část výstavy, tvořená především promítáním ukázek z normalizačního propagandistického snímku 17. listopad a studentská současnost. Pátá část výstavy je věnována cestě k roku 1989 a revolučnímu dění. Revoluce je symbolicky ztvárněna tunelem, polepeném fotografií kordonu příslušníků pohotovostního pluku, ve stěnách tunelu budou zabudovány digitální rámečky s filmovou projekcí. Jednak reportáží Československé televize z Karolina a Albertova dne 17. listopadu, jednak záběru ze zásahu proti demonstrantům na Národní třídě. Do sluchátek zde bude znít také zpráva Petra Uhla o tzv. mrtvém studentovi. Šestá část je ve stručnosti věnována vývoji univerzity i společnosti po roce 1989, výstava se zde v náznaku dotkne i aktuálních politických témat. Zde mohou návštěvníci kreslit plakáty podle vzorů vycházejících z originálů z roku 1989. Samostatnou součástí výstavy je projekce dokumentárního filmu Zvláštní akce Studenti (režie Petr Záruba, 2013). Autory výstavy jsou historici Petr Cajthaml a Jakub Jareš, pracovníci ÚDAUK. Architektonické řešení navrhli Silvie Bednaříková, Jakub Žák a Jiří Javůrek ze společnosti SGL Projekt. Grafické zpracování vytvořil Jáchym Šerých. Realizaci výstavy zajistila firma Acer Design s.r.o. Podklady k výstavě poskytlo 17 archivů, muzeí a dalších paměťových institucí.
