nové pokračování: Vlasta Fialová Po stopách známé herečky Václav Janeček Rozhovor s vynikajícím tanečním pedagogem Brno plus: Gourmet:

editorial

obsah zoom:

Tereza Merklová na střeše Janáčkova divadla ...................................... 2–3

nové pokračování:

Zápálíme vás pro divadlo .............................................................................. 4–8 Rozhovor s Danielem Dvořákem, ředitelem Národního divadla Brno

Dřímalová, Hanus, Plachý, Štědroň ........................................................... 9–10 Čtyři šéfové Národního divadla Brno – tři jednání

aplaus:

Klára Apolenářová ......................................................................................... 12–15 Rozhovor s činoherní herečkou Národního divadla Brno

kauza: Vážení a milí čtenáři, dostává se Vám do rukou první číslo nového časopisu DiVA…, který připravilo a vydává Národní divadlo Brno. Nahrazuje dosavadní Aplaus. Předností nového časopisu je velký formát, umožňující lepší grafickou podobu včetně uplatnění větších fotografií a dále zejména skutečnost, že bude k dispozici zdarma v divadle, v pokladnách i na dalších místech. Po dlouhých úvahách a nekončících debatách jsme zvolili formu společenské revue s podtitulkem „divadlo jako životní styl“. Jsme přesvědčeni, že pravidelné návštěvníky divadla ovlivňuje a obohacuje jeho prostředí, magická síla jevištní výpovědí i výtvarné kreace, které představení doprovází šířeji než jen v rámci času stráveného v divadle. Domníváme se, že divadlo vstupuje do života našich diváků se stejnou intenzitou, s jakou ovlivňuje existenci nás, kteří představení vytváříme. Tento náš společný svět bychom rádi prostřednictvím tohoto periodika otevřeli i dalším zájemcům z mimodivadelní sféry. Budeme usilovat obsahově postihnout vše podstatné z dění v Národním divadle Brno a chceme také otevřít více prostoru pro zajímavé osobnosti a děje z celé kulturní sféry. Aktuálním jazykem se tomu říká „být in“. Zvolili jsme jako výchozí periodicitu dva měsíce, tedy pět čísel v sezóně. Toto řešení se nám zdá být optimální i vzhledem k našim finančním možnostem. Přiznám se, že s napětím očekáváme Vaše reakce. Bude-li se Vám nový časopis líbit, způsobí nám to radost. „Diva“ je označení výrazné, zpravidla úspěšné umělkyně. Přidali jsme k tomuto pojmu tři tečky. Tuto tajenku si snadno doplníte na slovo „divadlo“. A ze všech divadel tím nejvíce myslíme Národní divadlo Brno. Přeji Vám pěkné chvilky s novým časopisem i v našich hledištích. Váš

Vlasta Fialová ................................................................................................. 16–18 Po stopách známé herečky

j. h.:

Václav Janeček ...................................................................................................... 19 Rozhovor s vynikajícím tanečním pedagogem

Brno plus:

Petr Halberstadt ........................................................................................... 20–21 S hercem NDB na místě, které pro něj v Brně znamená nekonečnou pohodu

Gourmet:

Vladimír Chmelo ............................................................................................ 22–23 O sushi a Japonsku se stálým hostem Národního divadla Brno

Mode du moment:

Jan Přibylová .................................................................................................. 24–25 Primabalerína Národního divadla Brno jako modelka

Trialog 2008:

Šestnáctý ročník festivalu národních divadel ..................................... 26–27

Program leden–únor 2008:

Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo (+malá scéna), REDUTA .......... 28–31

Jubilea:

Výročí významných osobností NDB ................................................................ 32

DiVA… (divadlo jako životní styl) – dvouměsíčník Národního divadla Brno Dvořákova 11, 657 70 Brno, tel.: 542 158 111, www.ndbrno.cz Realizace Agentura Větrné mlýny / www.vetrnemlyny.cz Design: www.vetrnemlyny.cz Náklad: 4000 výtisků ročník I., číslo 01 (leden–únor 2008) MK ČR E11077 DiVA... divadlo jako životní styl leden / únor 2008

1

zoom

Tereza Merklová pózuje na střeše Janáčkovy opery. Stavební kámen budovy byl položen v roce 1960, po téměř padesátiletém hledání architektonické podoby tohoto operního stánku. Na projekčních pracech se podíleli architekti V. Zavřel, L. ŽáčkováPokorová, I. Ruller a B. Písařík. Provoz divadla byl zahájen 2. října 1965 operou Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky. Hlavní nosnou konstrukci velkoryse pojaté stavby tvoří železobetonový monolitický skelet s výplňovým zdivem. Společenskou část tvoří hlediště pro 1383 diváků, koncipované jako stupňovitý amfiteátr s věncem lóží. Obestavěný prostor představuje dvojnásobek objemu Mahenova divadla. Letos třicetiletá brněnská rodačka,

2

/ únor / únor DiVA...divadlo divadlojako jakoživotní životnístyl stylleden leden 2008 DiVA... 2008

FOTO Jana Hallová

sopranistka Tereza Merklová je sólistkou opery Národního divadla Brno od roku 2006. Kariéru začala v pěveckého sboru Kantiléna, po konzervatoři studovala Akademii staré hudby, externě pak u profesora Marie van Alteny v Haagu a profesorky Zlatice Livorové v Bratislavě. Má za sebou vystoupení ve vídeňské Komorní opeře, pražském Národním divadle, sevillském Teatro della Maestranza. Na prknech Janáčkova divadla září například jako Xenie v Musorgského Borisi Godunovovi a Anna ve Verdiho Nabuccovi. V pozadí je jedna z architektonicky nejpozoruhodnějších barokních budov města Brna – Místodržitelský palác.

DiVA... divadlo jako životní styl leden / únor 2008

3

nové pokračování

FOTO Jana Hallová ILUSTRACE Václav Houf

Daniel Dvořák: Zapálíme Vás pro divadlo Už několik měsíců je ředitelem Národního divadla Brno. Pět let zastával funkci generálního ředitele jedné z nejvýznamnějších a nejznámějších českých institucí – Královského českého zemského a Národního divadla v Praze. Jak se cítí v Brně, co jej překvapilo, jak chápe poslání národní instituce a jaké jsou jeho plány do budoucna? 

4



5

„

nové pokračování Národní divadlo je také symbolem naší národní kontinuity, je také kulturním bodem, ke kterému se po generace můžeme vztahovat, což se také v mnoha případech děje, protože například abonmá se v rodinách dědí po celé generace. Moje rodina má například schovaný loterijní lístek, který zakoupili moji předci v roce 1874 na podporu výstavby Národního divadla v Praze. Daniel Dvořák (1954) vystudoval architekturu a scénografii v Praze a veVídni, po studijním pobytu v USA začal pracovat jako filmový, televizní a divadelní scénograf. Od roku 1990 řídil Komorní operu Praha. V roce 1998 byl jmenován intendantem Státní opery Praha, od roku 2002 zastával funkci generálního ředitele Národního divadla v Praze, od roku 2007 je ředitelem Národního divadla Brno. Mimo pracovní povinnosti vyplývající ze svěřených funkcí průběžně vytvořil více než dvě stovky scénografií a vystavuje doma i v zahraničí. Je nositelem Ceny Alfréda Radoka, Masarykovy akademie věd a umění a francouzským Rytířem řádu literatury a umění.

„

V jednom rozhovoru jsem na otázku, jestli znám publikum, které do divadla chodí, odpověděl, že znám i ty, kteří sem zatím cestu nenalezli. Považuji je za důležitý předmět našeho zájmu. Je pro nás výzvou, pokusit se je k návštěvě divadla něčím přitáhnout. Co se diváckého vkusu týče, mám dojem, že je brněnské publikum malinko konzervativnější než třeba v Praze či v zahraničí. I věkový průměr je odhadem vyšší. To je zřejmě dáno určitou tradicí a zaměřením divadla v minulosti. Má to i kladnou stránku. Konzervativní publikum je spolehlivé, lne ke svému divadlu a k jeho umělcům. 6


Jak vnímáte pojem „národní“ v názvu divadla? Pojem „národní“ chápu ve dvou rovinách. Zaprvé jako kvalitativní ukazatel – národní instituce, nejen rovina divadla, by měly pracovat pro maximálně širokou obec, samozřejmě v nejvyšší možné kvalitě. Druhá rovina je ochranářská a rozvojová. Domnívám se totiž, že národní divadla jsou zde též od toho, aby v rámci své činnosti pečovala o český jazyk a všestranný rozvoj české divadelní kultury. Nejen zadáváním nových děl, ale třeba i uváděním nových překladů klasických her. Nezanedbatelným úkolem je i připomínání všeho hodnotného z minulosti i věcí třebas z diváckého zájmu momentálně zastíněných něčím jiným. Každé generaci je třeba nově zprostředkovat hodnoty klíčové pro vývoj. To, domnívám se, přesvědčivě zdůvodňuje subvence, které dostáváme. To činí z Národního divadla nenahraditelnou instituci. Je to významný posun od původní role víceméně národnostně emancipační. Národní divadlo je také symbolem kontinuity národní kultury, je bodem, ke kterému se po generace můžeme aktivně vztahovat. Je celkem běžné, že například abonomá se v rodinách dědí po celé generace. Naše rodina dokonce uchovává loterijní lístek, který zakoupili moji předci v roce 1874 na podporu výstavby Národního divadla v Praze. Co by mělo pak být náplní takové národní instituce? Musíme být v první řadě soudobým divadlem, které komunikuje aktuálními estetickými kódy. Musíme umět dokázat, že Smetana, Janáček, Stroupežnický, Čapek a další jsou geniální mimo jiné proto, že umí žít s námi naši současnost. Generační pohledy na klasický odkaz a iniciace nových projektů v širokém spektru zaručuje pojmu „národní divadlo” životnost. Jsou to úkoly, které úžeji zaměřené divadlo nemůže zvládnout, o komerční sféře nemluvě. Čím jste byl na počátku svého působení v Národním divadle Brno mile či nemile překvapen? Řada věcí mě překvapila mile a řada nemile. Nemilá je zde přebujelá administrativa. Odhadem tu podepisuji dvakrát více dokumentů, než jsem podepisoval v pražském Národním divadle, přestože je tam činnost všestranně rozsáhlejší. Pro ilustraci: úprava smlouvy jediného zaměstnance mě „stojí“ sedm podpisů. Mile mě překvapil zejména zájem zřizovatele. Stát jako zřizovatel Národního divadla nevyhledává nadstandardní formy komunikace. V některých případech to může hraničit s nezájmem. Například ministr kultury pan Jandák za celou dobu svého působení pražské Národní divadlo nenavštívil ani jednou.

Zájem města Brna jakožto zřizovatele NDB je tedy větší? Město je svému Národnímu divadlu evidentně blíže. Představitelé zřizovatele (město) pravidelně dochází do divadla a skrze odbor kultury se aktivně zajímají o jeho činnost. Primátor Roman Onderka je zde pravidelným hostem a jeho první náměstkyně Barbora Javorová, která má v Brně na starosti kulturu, nevynechá žádnou možnost být s námi v kontaktu. Dotace pražského Národního divadla činí téměř 500 miliónů korun, brněnské dostává kolem 200 miliónů. Tím není řečeno, že by pražské bylo rozmazlované, ale spíše to, že Národní divadlo Brno je výrazně podfinancované. Město se příkladně snaží, nicméně je ve svém úsilí prakticky osamocené – příspěvek státu a kraje je v tomto srovnání mizivý. Národní instituce svým významem, symbolikou a rozsahem činnosti přesahují místo svého působiště a stát by se o ně měl starat jako o celek, nikoli selektivně pouze o některé z nich. Divadlo má přes 600 zaměstnanců. Kolik z nich tvoří umělci a kolik servis? Ze 671 zaměstnaných osob je 316 umělců. Dále jsou tu administrativní pracovníci, ale těch je poměrně málo. Diváky mohu ujistit, že v kancelářích nevysedává nikdo, kdo by nebyl nezbytný. Zbytek tvoří servisní složky, které jsou poměrně rozsáhlé, protože máme vlastní dílny, krejčovny, dokonce i autodopravu. Dále má divadlo ve správě i několik objektů, které je třeba též ostrážit, pravidelně uklidit a podobně. Vzhledem k notoricky známé níži platů v divadle, jsou bohužel téměř vždy levnější vlastní síly než zajištění služeb externí firmou. Jak na vás na počátku působení Národní divadlo Brno působilo co se týká diváků? V jednom rozhovoru jsem na otázku, jestli znám publikum, které do divadla chodí, odpověděl, že znám i ty, kteří sem zatím cestu nenalezli. Považuji je za důležitý předmět našeho zájmu. Je pro nás výzvou, pokusit se je k návštěvě divadla něčím přitáhnout. Co se diváckého vkusu týče, mám dojem, že je brněnské publikum malinko konzervativnější než třeba v Praze či v zahraničí. I věkový průměr je odhadem vyšší. To je zřejmě dáno určitou tradicí a zaměřením divadla v minulosti. Má to i kladnou stránku. Konzervativní publikum je spolehlivé, lne ke svému divadlu a k jeho umělcům. Je to publikum takříkajíc stáložárné. Dokladem je například neobvykle početný a aktivní Klub přátel opery a baletu. V Brně je však i zhruba 70 000 vysokoškolských studentů, což je na počet obyvatel vysoké procento. Podobným procentem by mladí měli být zastoupeni i v hledišti. Bohužel tomu zatím tak není. Nemyslím si, že by se v minulosti udělalo maximum proto, aby se mladší skupiny diváků masivněji oslovily. Právě na ně nyní hodláme zacílit. Reduta

„ Jestliže se divák u nás dostane na špičkové operní představení se 120 účinkujícími za cenu dvou hamburgerů není to v pořádku. Musíme ale odlišit, jestli

je vstupenka drahá nebo jestli stojí hodně peněz. Návštěva divadla objektivně drahá není, v případě lepších míst však vyžaduje vydání slušného obnosu peněz, obzvlášť jde-li o pár či rodinu. Mám však pozitivní zkušenost, že pokud se lidem něco líbí, jsou ochotni za to zaplatit i poměrně vysoké částky. by měla být divadlem, které se věnuje speciálně mladé vrstvě diváků. Nejde přitom ani tak o fyzický věk. Klíčové jsou komunikační kódy, které doba přináší a jsou dostupné vlastně každému. Srovnejte kupříkladu študáckou hantýrku první republiky a dnešních mladých, jejichž syntax je výrazně ovlivněná nutností vměstnat myšlenku do formy sms zprávy. Zaměřujeme se také na děti, čímž si pěstujeme své budoucí publikum. Je to sice běh na dlouhou trať, přináší nám ale radost již nyní. Je vidět, že děti hladoví po estetické výchově, zejména pokud se vyvaruje školometské formy. Co si myslíte o cenách vstupenek? Čtenáře by mohlo zajímat, podle jakých kritérií se výše vstupenky určuje. Divadlo má plán tržeb, který, rozpracován do detailu, naznačí průměrnou výši ceny vstupenky. Dále se zohledňuje nákladnost jednotlivých žánrů, situace na kulturním „trhu“, kupní síla obyvatelstva v daném místě a tak dále. Vstupné do divadla obecně je v Česku, dle mého

názoru velmi nízké. V zahraničí se platí mnohem víc a to i v relaci k jejich platům. Jestliže se divák u nás dostane na špičkové operní představení se 120 účinkujícími za cenu dvou hamburgerů není to v pořádku. Musíme ale odlišit, jestli je vstupenka drahá nebo jestli stojí hodně peněz. Návštěva divadla objektivně drahá není, v případě lepších míst však vyžaduje vydání slušného obnosu peněz, obzvlášť jde-li o pár či rodinu. Mám však pozitivní zkušenost, že pokud se lidem něco líbí, jsou ochotni za to zaplatit i poměrně vysoké částky.

na prvotřídní sólisty a dirigenty. Máme však šanci vytvořit velký a kvalitní spektákl i za peníze, kterými disponujeme. Vyžaduje to však velký důvtip ode všech, kteří mají na starosti přípravu a realizaci představení, dramaturgem, režisérem a dirigentem počínaje. Ale musím k tomu bohužel dodat, že není možné mít takto postavený celý repertoár. Naše očekávání musí být skromnější. Musíme počítat s jistým vyvažováním, náročnější produkce musí být vyvážena nějakou jednodušší, levnější inscenací, která rozpočet v rámci sezóny udrží ve vyrovnané hladině.

Lze podle vás v Česku se stávajícími finančními podmínkami vytvořit operní představení srovnatelné například s vídeňskou Staatsoper a jinými slavnými operními domy? Nemylme se, že ve významných operních divadlech jsou Vánoce každý den. I ony mají své všední dny. Viděl jsem ve Vídni balet hudebně na hony vzálený tomu, co očekáváme od vě-hlasných vídeňských filharmoniků. Nemáme finance

Jak si představujete Národní divadlo Brno po pěti letech svého fungování? Reálně lze očekávat dobudování repertoáru tak, aby spolehlivě pokryl to, co se od národního divadla obecně očekává. To znamená především reprezentativní spektrum klasických titulů s přesahy do minulosti i do současnosti. Přál bych si, aby v podvědomí Brňanů, ale i v rámci celé České republiky divadlo znamenalo daleko více než nyní. Mělo by dobře


7

nové pokračování

Alexandre Dumas a Střežený Parnass

KRÁLOVNA Režie: Střežený Parnass [Zdenek Plachý & Jiří Šimáček] Scénář: Jiří Šimáček [Střežený Parnass] Dramaturgie: Luděk Janda Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Martina Zwyrtek Hudba: Parnass Pain Pohybová spolupráce: Lenka Dřímalová Asistenti režie: Dana Pešková, Pavol Juráš Pohybová spolupráce při bojových scénách: Ivan Lisický a Jaroslav Knesl Hrají: Eva Novotná, Petr Halberstadt, Dita Kaplanová, Martin Dohnal, Petr Panzerberger, Vratislav Běčák, Petr Jeništa j. h., Jan Grygar, Michal Zavadil j. h., Tereza Grygarová, David Kaloč, Zuzana Ščerbová, D rahomíra Hofmanová, Ondřej Novák, Jiří Pištěk, Jindřich Světnica, Ondřej Mikulášek, Jana Štvrtecká, Dana Pešková, Henrieta Hornáčková a další.

MARGOT 18.

ivadlo

enovo d

/ Mah 1. 2008

„

Zastávám názor, že čím více hloupějších seriálů v televizi, tím více chytřejších diváků v hledišti. Lidé si pomalu začínají uvědomovat, že televize rezignovala na skutečné hodnoty naší kultury. Jsou podvědomně frustrováni elektronickým zprostředkováním světa, kterému již nelze věřit. Z toho pramenící nejistota člověka zřejmě vede k tomu, že vyhledává akce, které jsou reálné, nesfalšovatelné, autentické, teď a tady. komunikovat, mělo by se umět dobře prezentovat, jeho nabídka by měla být přitažlivá a měli bychom nalákat ty diváky, kteří zatím cestu do Národní divadla Brno nenašli. Všichni by k nám měli přicházet s pocitem, s jakým se vracíme ze světa zmatků domů. Co si myslíte o návštěvnosti divadel v Česku vůbec? Podle statistik Divadelního ústavu divadlo navštěvuje 5,5 miliónu diváků ročně. To je neuvě-

8


řitelný počet, který se navíc stále zvyšuje. Je též evidentní, že kdo chce ve společnosti zaujmout nějaké prestižnější postavení, musí být s divadelním děním obeznámen. Nastává tedy období příklonu k divadlu a kulturním aktivitám, které jsou založeny na osobním kontaktu s účinkujícími. Zastávám názor, že čím více hloupějších seriálů v televizi, tím více chytřejších diváků v hledišti. Lidé si pomalu začínají uvědomovat, že televize rezignovala na skutečné hodnoty naší kultury. Jsou podvědomě frustrováni elektronickým

zprostředkováním světa, kterému již nelze věřit. Z toho pramenící nejistota člověka zřejmě vede k tomu, že vyhledává akce, které jsou reálné, nezfalšovatelné, autentické, teď a tady. Tedy to, co je podstatou divadla – setkání dvou skupin lidí, které si navzájem něco předávají. Právě kontaktnost a osobní zážitek je to, co divadlo současné době může nabídnout a to je také základem jeho úspěchu. 

Královna Margot je velkým historickým dramatem s výpravnou scénou, nádhernými kostýmy, velkými hereckými kreacemi, mimořádnou dramatickou zápletkou a poezií romantického milostného příběhu. Příběh se volně inspiruje slavným románem francouzského romanopisce Alexandra Dumase. V době zlatého věku Francie se dva mladí lidé – sestra katolického krále Francie Margot a představitel hugenotů Jindřich Navarrský – ocitnou v soukolí moci. Nemilují se, navzájem se nesnáší, ale jsou přinuceni ke sňatku. Jejich svatba měla usmířit dvě náboženství, která dosud mezi sebou válčila a zavlekla Francii do vyčerpávajících občanských válek. Záhy oba zjistí děsivou skutečnost

– svatba se stala záminkou k vyvraždění tisícovek hugenotských svatebních hostů. Jindřichovo postavení zhoršuje iracionalita, do které se dvůr propadá po krvavé hekatombě. Kateřina Medicejská, Margotina matka, podléhá moci magie a dozvídá se osudovou věštbu. Chce zlikvidovat Jindřicha a přitom obětuje své nejbližší. Spojenkyní Jindřichovi může být jenom jeho manželka. A jak se zachová Margot? Svatba a Bartolomějská noc jí odhalila bezcitnost moci, učinila z ní loutku. Najednou má ale možnost poprvé se svobodně rozhodnout a této moci vzdorovat… DiVA... divadlo jako životní styl leden / únor 2008

9

nové pokračování:

FOTO Jana Hallová ILUSTRACE Václav Houf

Dřímalová, Hanus, Plachý, Štědroň V kancelářích uměleckých šéfů jednotlivých souborů Národního divadla Brno to nevypadá moc „šéfovsky“. Psací stoly ze začátku devadesátých let, koberce ještě starší, nové jsou snad jen počítače, ačkoliv i tady už pomalu najdeme pár antikvariátních kousků. Všude po stěnách plakáty, v pracovně šéfa činohry visí ty činoherní, u šéfa Reduty zase ty jejich. Nejdřív to vypadalo, že v těch kancelářích posedíme jen pár minut, tolik nám, na sobě nezávisle, nabízeli jednotliví bossové, nakonec to bylo pár hodin s každým. Zkusili jsme rozhýbat naučený rytmus odpovědí typu nová premiéra, nový plán a největší zážitek z prken, která znamenají svět. Co mají umělečtí šéfové baletu, opery, činohry a Reduty doopravdy na srdci vám prozradíme právě teď. PRVNÍ JEDNÁNÍ: ŠÉF JAKO DĚTSKÝ DIVÁK Podle odborníků si prý všichni pamatujeme, kde jsme byli a co jsme dělali v době útoku na newyorská dvojčata. Velká emoce se zaryje do paměti, a to včetně zdánlivě nepatrných detailů. Pamatujete si stejně intenzivně své první momenty v divadle? Pokud ano, tak to vůbec nic neznamená, ale taky se z vás jednou může stát umělecký šéf. „Jako malé dítě jsem byl se školou z mých rodných Střílek na zájezdu v tehdejším Gottwaldově. Byla to hra, kde se to na jevišti hemžilo hmyzem,“ mluví o legendárních Broučcích umělecký šéf činohry Zdenek Plachý. „Všechny ty berušky a černí

10


střevlíci, působilo to na mě impozantně. Ale nejlepší byla cesta autobusem zpět, zpívali jsme lidové písně z pomezí Slovácka a Hané.“ Ano, divadlo samozřejmě není jen samotné představení, ale i možnost potkávat se s přáteli. „V divadle mám pocity související ponejvíce s kritickým a tvůrčím typem myšlením. Jako dítě jsem prožíval divadlo i vše ostatní jako jednolitou, emocionálně nesmírně živou skutečnost,“ už dospěle komentuje rané zážitky Plachý. Zatímco Zdenek Plachý po divadle s partou vesele prozpěvoval ty naše moravské lidové, tomu, který má v Národním k hudbě nejblíže, do zpěvu vůbec nebylo: „Myslím, že to byl ba-

a nevinně soužené hraběnce Genovéfě režisérky Evy Tálské, později Příběhy dlouhého nosu či Scherhauferův Labyrint světa, Brechtova Svatba či Shakespearománie,“ vyjmenovává Štědroň a doplňuje srovnání tenkrát a dnes. „Mám pocit, že divadlo dříve více komunikovalo, reagovalo na svou dobu – to jistě souvisí s přeměnou společnosti. Divadlo je z hlediště magický prostor, z jeviště živý organismus s všednodenními problémy. Poněkud se změnila jeho funkce, musí být pragmatičtější, zároveň však musí vyvolávat emoce, klást otázky, nebýt jen prázdnou, kašírovanou přehlídkou,“ říká Štědroň, který má v Národním divadle pod palcem nejexperimentálnější část divadla, a to rovnou s novou budovou, ve které hrál sám Mozart. Vzpomínku na svoji první návštěvu divadla si ani po delším vzpomínání stále ne a ne vybavit, nakonec ji však z hlubin paměti vydoluje a je jak jinak než baletní.„Zážitkem bylo představení Jak se dělá balet Pražského komorního baletu Pavla Šmoka v Ostravě. Přesně si vybavuji místo v divadle, kde jsem seděla a úžasný pocit, který mě tenkrát zaplavil,“ prozrazuje umělecká šéfová baletu Lenka Dřímalová, která i při běžné gestikulaci, krátkých pohybech, jakoby stále tančí. Když srovnává své divadelní zážitky s těmi dnešními, uvědomuje si především postižení svojí prací: „Sedím v hledišti, počítám světelné změny, myslím na jevištní techniku, řeším, zda se představení líbí, zda diváci jdou s námi a zda jsme právě nepřišli o potencionální sponzory. Ale ani přes velkou zodpovědnost k souboru, divákům a sponzorům bych nechtěla ztratit odvahu pro nové počiny,“ zůstává Dřímalová nekompromisní. DRUHÉ JEDNÁNÍ: DIVADLO S LIDSKOU TVÁŘÍ Jaké je to být v divadle ne v roli dítěte, ale toho, kdo ovlivňuje jeho chod, rozhoduje o tom, který sólista vystoupí dnes večer před zaplněné hlediště, ve kterém kuse a kdo se postará o reklamu, tedy aby diváci do divadla vůbec dorazili. Úspěch z pohledu

marketingu byl nepochybně říjnový Redfest.„Chceme jej pořádat každoročně, se stávající sezónou se nám podařilo otevřít další scénu v rámci Reduty a tedy i celého NDB – chceme, aby krásné sklepní prostory v Redutě ožily pro mimořádné umělecké počiny. V prostorách Reduty se můžete kochat výtvarným uměním – právě zde probíhá velká výstava FAVU, ateliéru Petra Kvíčaly, jehož osobnost je s Redutou spjatá i výzdobou interiéru,“ prozrazuje Petr Štědroň a současně zve čtenáře DIVY… na Maškarní bál, který Redutu čeká 26. ledna. V předvečer Mozartova narození si pak připomeneme i jeho zdejší koncert v roce 1767. Na operní kolos čeká několik výzev najednou, její dramaturgické plány jsou rozjednány na několik let dopředu. „Už jsem začal pracovat s orchestrem i sborem a těším se na pokračování této práce v této i dalších sezónách. A velmi bych si přál, abychom byli divadlem s nikoli kamennou, ale lidskou tváří,“ říká šéf opery Tomáš Hanus. „Vroucně si přeji, aby si naši diváci po představení pomysleli, že to dnes večer stálo zato a že přijdou znovu, a to brzy.“ Každý z šéfů šel do nové sezóny s určitými plány. Vzhledem k tomu, že je leden a sezóna se brzy překlopí do své druhé poloviny, je možnost k prvním bilancím. „Prohloubila se spolupráce s Natašou Novotnou a Václavem Kunešem, kteří jsou důvěryhodnými prostředníky pro perspektivní spolupráci s Jiřím Kyliánem a kteří náš umělecký soubor budou také trénovat,“ popisuje Dřímalová úspěchy v navazování slibných kontaktů. Divadlo zdánlivě žije dvěma životy, jedním uvnitř, kde probíhá náročné umělecké hledání, pokusy a omyly, druhým před diváky, bezstarostným a zdánlivě snadným. Tam i tady je však ve skutečnosti jeden proud. „Podařilo se vytvořit pocit, že se naše divadlo stává opět velkou společenskou událostí. Lidé uvnitř divadla začínají mít pocit, že jasné a pevné vedení divadla vede ke vzájemnému respektu, k pocitu větší pospolitosti, sounáležitosti a hrdosti na značku Národního divadla Brno,“ mluví o životě vně divadelního organismu

šéf činohry.„Předěláváme tuto sezónu a i další plánujeme tak, aby představení byla blíže divákům, aby zde diváci i inscenátoři prožili vzácný pocit tvůrčího varu a především důležité události,“ říká k prvnímu poločasu svého fungování Zdenek Plachý. A k povzbuzení doplňuje: „Jde o pokračování toho, co v tomto divadle v minulosti něco znamenalo. Uvědomme si, že v Mahenově divadle zažili diváci šest světových premiér oper Leoše Janáčka; je to divadlo, kde se tak zrodil jeden z největších hudebních zázraků 20. století.“ TŘETÍ JEDNÁNÍ: VZHŮRU DO ROKU ZLATÉHO DRAKA Petr Štědroň už se vidí spíše na Maškarním bále obsluhován služkami, symbolizujícími zvířecí krásu a pokorný éros: „V nejbližší době to je určitě únorová premiéra slavného textu legendárního dramatika Jeana Geneta Služky, dále Kráska a zvíře Philipa Glasse, na konec sezony pak připravujeme světovou premiéru hry Pavla Kohouta Erós v režii tvůrce nekonvenčního rukopisu Jiřího Pokorného – můžu prozradit, že budeme mít hvězdné obsazení.“ „Na poslední chvíli se podařilo zorganizovat neplánovanou premiéru na 22. dubna 2008 v Mahenově divadle. Představení bude složeno ze tří choreografií současných českých choreografů: P. Zusky, J, Kodeta a T. Rychetského,“ láká Lenka Dřímalová na baletní večer na téma „žena“ a kromě toho se samozřejmě velmi těší na premiéru baletu Raymonda. „Těším se na to, jak naši diváci začnou poznávat, že NDB je skutečně jejich Národním divadlem, se vším, co k tomuto pojmu patří,“ prozrazuje své přání Zdenek Plachý a dodává: „Vcházíme do roku Zlatého Draka, do roku mystického zápasu a všeobecného duchovního povznesení. Mým předsevzetím je vytvořit takové klima, abychom promeškali co nejméně příležitostí, které nám rok Zlatého Draka nabízí. Příští sezónu otevíráme v Mahenově divadle inscenací Zlatý Drak, bude to myslím pro všechny velké překvapení.“  INZERCE

let Sněhurka a sedm trpaslíků, a že jsem velmi opovrhoval tou zlou čarodějnicí a se zadostiučiněním jsem sledoval, jak se na konci propadla do země,“ vzpomíná dnes umělecký šéf opery Tomáš Hanus na své divácké začátky. Umělecký šéf Reduty Petr Štědroň je synem slavného brněnského hudebního skladatele Miloše Štědroně, autora mimo jiné například hudby k Baladě pro banditu. „Díky otci se pohybuji v divadle odmalička. Zážitky mám spojené hlavně s Divadlem Na provázku, kde jsem jako dítě statoval, poznal zákulisí a řadu inscenací viděl opravdu mnohokrát. Nejvíc se mi snad vrylo uvedení hry Pohnutedlná čtení o Donu Šajnovi


11

aplaus:

„

FOTO Jiří Špác, ml. (civilní) Jana Hallová (divadelní)

K divadlu jsem se dostala v podstatě náhodou, protože můj bratr dělal kulisáka a já jsem taky tak nějak začala chodit do divadla a postupně se skamarádila s lidmi okolo něj. Pak jsem si říkala, že vlastně nevím, kam po gymnáziu dál, a tak jsem to zkusila na DAMU. Vzali mě a od té doby to dělám, protože ani nic jiného neumím. Klára Apolenářová (1976) je herečka. Vystudovala DAMU, poté byla v angažmá v Městském divadle Most, od května 2007 je členkou činohry Národního divadla Brno. Spolupracuje s televizí (seriály Náměstíčko, Místo nahoře, Příkopy) a točí filmy (Casanova v režii V. Schlöndorffa nebo Stůj nebo se netrefím v režii J. Chlumského).

Klára Apolenářová V angažmá Mahenovy činohry je teprve od května 2007. Hraje Špičku ve Švédském stole, Marii am Rain ve Škole manželů, Minhu v Tajemství pralesa a ve Služkách Jeana Geneta jednu ze tří ženských postav. Známe ji z televizních seriálů a inscenací. Je velmi temperamentní a miluje divadlo… 12


NIC JINÉHO NEŽ HRÁT NEUMÍM Jak jste se dostala k divadlu? Dostala jsem se k němu v podstatě náhodou, protože můj bratr dělal kulisáka a já jsem taky tak nějak začala chodit do divadla a postupně se skamarádila s lidmi okolo něj. Pak jsem si říkala, že vlastně nevím kam po gymnáziu dál, a tak jsem to zkusila na DAMU. Vzali mě a od té hraju divadlo, protože ani nic jiného neumím. Jaké máte na studium vzpomínky? Na gymnázium jenom samé strašné. Já jsem tu školu nenáviděla a jsem hrozně ráda, že už to mám za sebou. Ale na DAMU vzpomínám ráda, měla jsem štěstí na bezvadný ročník. DAMU je opravdu unikátní v tom, že si tam na divadlo teprve hrají. Tam to bylo všechno „jako“ a přitom už i doopravdy. Lidé se tam navzájem nevnímají jako konkurence, s čímž se člověk pak v životě už nikdy nepotká. I když tady v Mahenově divadle jsou úžasní kolegové a ani tady nemám ten pocit, že se na mě dívají jako na konkurenci. Hrála jste někdy pro zahraniční diváky? Takové zkušenosti mám dvě. S DAMU jsme byli na festivalu vysokých hereckých škol v Mnichově s představením Mnoho povyku pro nic. Je to známá hra, takže s porozuměním textu nebyl

problém a možná také proto, že naše herectví je trochu jiné, tak jsme měli obrovský aplaus. A pak jsme s představením Dušana Pařízka Lidumor aneb má játra beze smyslu, rakouského autora Wernera Schwaba, byli v Berlíně. Dušan Pařízek, byť je Čech, tak velkou část života strávil v Německu a režíruje tam. I tam jsme měli velký úspěch. LIDÉ JSOU TU ZVYKLÍ CHODIT DO DIVADLA Jak se Vám hraje pro brněnské diváky? Zaznamenala jsem, že lidi jsou zde opravdu zvyklí chodit do divadla, což je úžasný. Téměř vždycky máme plno a člověk tak nemá pocit, že hraje pro potěšení zdí, na což jsem byla trochu zvyklá z mosteckého divadla. Náš umělecký soubor je noblesní jak herecky, tak lidsky, s kolegy se mi dobře hraje. Ale jsem tu vlastně první sezonu, takže možná ještě prožívám takovou začátečnickou euforii, uvidíme. Nevadí Vám hrát v kamenném divadle? Abych řekla pravdu, tak já jsem vždycky tíhla ke kamennému divadlu a chtěla hrát ve velkém divadle, byť Redutu, která je menší, mám také ráda. Samozřejmě že dramaturgie divadla a i samotné inscenace se zde přizpůsobují

tomu, že jde o divadlo národní. Třeba na příští rok se prý chystají samé krásné kamenné tituly, s čímž nemám problém, já mám taková představení hrozně ráda. To je podle mě to pravé divadlo. A co současná dramata jako Švédský stůl, kde hrajete čokoládovou špičku? Bylo to moje první představení v tomto angažmá, které jsem zkoušela v úplné euforii z nového prostředí, takže mě to hrozně bavilo a to představení mám moc ráda. Také jsem byla ráda, že si mohu vyzkoušet něco úplně jiného, protože hraju jen obličejem a hlasem, pohyb je naprosto minimální. Je to velmi zajímavě a chytře napsaný text Davida Drábka, se kterým se mi příjemně spolupracovalo. Takže současná dramata, pokud jsou tak dobrá jako Švédský stůl, tak určitě ano... PENÍZE VERSUS KVALITA? V předchozím angažmá v Mostě jste ale hrála trochu jiný typ rolí. Mostecké divadlo je oblastní divadlo, jehož repertoár musí obsáhnout vše, jít s trendem, a já jsem si tam mohla vyzkoušet spoustu zajímavých rolí. Zahrála jsem si velké role v muzikálech jako Šumař na střeše nebo Šakalí léta, ale i velké role klasického činoherního repertoáru,

například Markétu Lazarovou nebo Kněžnu v Jiráskově Lucerně. Co mi tam ale chybělo, byla dramata jako je právě Drábkův Švédský stůl nebo Genetovy Služky. Takové kusy se tam nemohou inscenovat, protože diváci by na takové představení nepřišli. Jak vzpomínáte na své spolupráci s televizí či filmem? S natáčením pro televizi jsem měla velké štěstí. Nehrála jsem v ničem, co by se mi nelíbilo, co bych považovala za povrchní, k čemuž některé seriály dnes tíhnou. Za seriály Místo nahoře, Náměstíčko i Příkopy si stojím, protože jsou podle mě dobře natočené i zahrané. Naštěstí jsem nikdy nevyhrála takový konkurz, že bych musela řešit dilema peníze versus kvalita. Ale obecně respektuji to, že není jednoduché odmítnout vysoký honorář, protože dnešní doba je tak nastavená a i já splácím hypotéku. Na co jste ze své spolupráce s televizí nejvíce pyšná? Z toho všeho, co jsem pro televizi natáčela, mi dnes s odstupem připadá nejlepší televizní inscenace Nenávist, kterou režíroval Dušan Klein. Bylo tam skvělé obsazení – František Němec, Klára Issová, Saša Rašilov a další. Na to ráda vzpomínám a i s odstupem času mě překvapilo,

že i když jsem v té době byla nezkušená, tak si za svým výkonem mohu stát. Sledujete televizi? Hrozně se mi líbí seriály Dr. House, Ztracení nebo Chirurgové. Myslím si, že to jsou opravdu kvalitní seriály, což dokazují i jejich mnohá ocenění. U nás to prostě ještě takhle dobře neumíme. Mezi mé nejoblíbenější filmy patří Valmont a Nebezpečné známosti. Teď jsem se zpožděním viděla film Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut, byla jsem nadšená, Nicole Kidman je v něm herecky fantastická. Jednou z nejlepších současných hereček je, pokud můžu soudit, Helen Mirrenová. Viděla jsem ji v dvojdílném televizním filmu Panenská Alžběta i v Královně. NIC NEPLÁNUJU, ČEKÁM, CO ŽIVOT PŘINESE Zvete do divadla své příbuzné a známé? Rodiče samozřejmě ano, kamarády jen když si za tím opravdu stojím a myslím si, že by to měli vidět. Nejvíc je ale pro mě důležitá reflexe mého přítele, který tomu rozumí a dokáže ke mně být objektivní. Rodiče mě vždycky budou vidět jako svoji dceru, maminka je na mě pyšná a tatínek snad už taky. On nejdřív nechtěl, abych byla herečka, ale postupně se s tím smířil.


13

SLUŽKY

aplaus: Klára Apolenářová

„ Jsem hrozný živel, velmi temperamentní. Jsem míň sebevědomá, než by se na první pohled mohlo zdát. Životem jsem hrozně zvážněla. Dřív

Slavný příběh z budoáru. Květiny, pudr, samet a otrávený lipový čaj… Proslulá hra Jeana Geneta, francouzského spisovatele minulého století, jehož život a dílo se staly legendou, vznikla podle skutečného případu. Barvitě vykresluje vztah dvou služek ke své paní, jež naplňuje podivná nenávist. Služky z bezmoci vůči solidnímu a váženému světu utíkají ke snům a magickým rituálům, aby vstoupily do rolí těch, kteří je ovládají. Služky kombinují klasickou francouzskou tragédii s pomíjivou historkou z černé kroniky. Text ctící klasické tři jednoty vypráví příběh společensky vyděděných individuí, dvou služek, které unikají od mytí nádobí do světa nádherných toalet, sametu a pudru. Genet zde líčí jízlivě směšný obraz společnosti, v níž se právě ti bezmocní a týraní stávají

Jean Genet DUTA

9. 2. 2008 / RE

mocnými trýzniteli. Služka Klára spílá své sestře Anděle: „Nenávidím ty, kteří posluhují. Nenávidím jejich protivné a podlé způsoby. Ti, kteří posluhují, nepatří mezi lidi. Sou na nic. Sou to výpary, které obtěžují v našich pokojích, v našich chodbách, vnikají do nás, našimi ústy, odkud by nás chtěly nakazit. Je mi z vás na blití.“ Na prknech Reduty se k tomuto textu vracíme po téměř čtyřiceti letech, kdy v inscenaci Ladislava Vymětala zazářila Vlasta Fialová s Helenou Trýbovou. V naší verzi se divákům představí tři nové členky činohry NDB Klára Apolenářová, Erika Stárková a jako milostpaní Monika Maláčová. Režie se ujal mladý slovenský režisér Marián Amsler, autorkou scény a kostýmů je polská výtvarnice Martyna Dworakowska a hudbu složil slovenský skladatel Slavomír Solovic.

jsem bývala veselejší, lehkomyslnější, teď život beru možná až příliš vážně. Vlastně taková zralá třicetiletá žena, která se o sebe umí postarat. Asi jako každý herec doufám, že mé hraní má nějakou budoucnost, ale to musí posoudit jiní a také čas a odstup. Já doufám, že ano, protože kdybych nedoufala, tak to nemůžu dělat. [foto: nahoře jako Minha v Tajemství pralesa, dole jako Špička ve Švédském stole] Co plánujete na rok 2008? Dítě? Svatbu? Dovolenou? Na dítě, ani svatbu teď bohužel není čas. Mám radost z každého dne a nic moc neplánuju. Žiju ze dne na den a spíš čekám, co mi život přinese sám. Dopředu se na nic netěším, protože většinou z toho, na co se těším, pak bývám zklamaná. Takhle mě naopak řada věcí může překvapit. Jak probíhá Váš běžný den? Žiju vlastně poměrně jednotvárně. Vstanu, vyvenčím psa, jdu zkoušet, přijdu ze zkoušky, nachystám si něco k jídlu. Hrozně ráda vařím, ale ne jenom pro sebe. Když mám vařit jen pro sebe, tak se spíš tak nějak odbudu. Pak si většinou odpoledne na hodinu lehnu se psem, pak ho jdu zase vyvenčit, jdu na představení nebo někam za kamarády. DIVADLO JE MOJE LÁSKA Co pro Vás divadlo znamená? Je to pro mě podstatná část života, moje profese a zaplať pánbůh stále moje láska, kterou

14


mi zatím nedokázaly otrávit ty věci okolo, které však doprovází každé povolání. Možná ale někdy dospěju k tomu, že to divadlo už nepotřebuju, kdo ví. Zatím se tak nestalo. Jak sama sebe vnímáte jako ženu a jako herečku? Jsem hrozný živel, velmi temperamentní. Jsem míň sebevědomá, než by se na první pohled

mohlo zdát. Životem jsem hrozně zvážněla. Dřív jsem bývala veselejší, lehkomyslnější, teď život beru možná až příliš vážně. Vlastně taková zralá třicetiletá žena, která se o sebe umí postarat. Asi jako každý herec doufám, že mé hraní má nějakou budoucnost, ale to musí posoudit jiní a také čas a odstup. Já doufám, že ano, protože kdybych nedoufala, tak to nemůžu dělat. Co diváky může zapálit pro divadlo? Včera jsem byla na představení Ještě něco o lásce ve Studiu Marta a uvědomila jsem si, proč mám vlastně ráda divadlo. Líbí se mi, že si v těch rolích mohu zažít něco, co bych ve svém životě nemohla, nestihla. Tolik životů žít člověk prostě nemůže. Jako diváka mě baví, když se mě něco doopravdy dotkne nebo když mě něco dojme. Když se to navíc stane na divadle a vy máte ty lidi tak blízko před sebou, že si na ně skoro můžete sáhnout, myslím, že je to neskutečný zážitek. Prožívat něco s těmi herci a jít s postavami, to je pro diváka i herce vrchol divadelního umění. 


15

kauza:

FOTO archiv NDB / TEXT Jana Nováková s přispěním Mojmíra Weimanna (vzpomínky citovány z knihy J. K. Grumlíka „Vlasta Fialová vypráví v herecké šatně o své práci a životě“, Brno 1996)

Vlasta Fialová Je to moje divadlo

Byla krásná, nevšední, nepřehlédnutelná. Celý její život byl spjat s divadlem. Na prkna, která znamenají svět, vstoupila jako holčička s panenkou ve třech letech. Hlavní role ve filmovém zpracování Divé Báry ji proslavila po celém světě. V Národním divadle Brno prožila neuvěřitelných čtyřicet šest sezon. 20. ledna 2008 by se dožila osmdesáti let. DĚTSTVÍ A STUDIA: BRNO JSEM JÁ Vlasta Fialová se narodila 20. ledna 1928. Pocházela z divadelní rodiny – její rodiče byli spjati s brněnskou operou. Na jevišti stála poprvé již ve třech letech jako Dívenka s panenkou v baletu Z pohádky do pohádky. Od raného věku navštěvovala baletní školu Ivo Váni Psoty a zpívala v dětském divadelním sboru pod taktovkou Rafaela Kubelíka. „Maminku odvezli, když přišel její čas a měla mě přivést na svět, do porodnice přímo z divadelní šatny. A to z té šatny, ve které se připravuji na svůj výstup i dnes. V této šatně jsem, když jsem ještě byla malé mrně, někdy

spávala v koši na kostýmy. Osud tomu chtěl, že v předškolním věku jsem v brněnském divadle ‚umělecky rostla‘. Nyní bydlím pět kroků od divadla a v divadle jsem stále.“ Z gymnázia přestoupila na konzervatoř, kde se jí dostávalo kvalitní herecké výchovy manželů Waltrových a Zdeňky Gräfové, díky jejíž obětavosti se Vlastě podařilo kontrahovat ročník a již roku 1947 absolvovala rolí Madlenky ve hře Viktora Dyka Ondřej a drak. Již během studia hostovala v různých brněnských divadlech. Přestože měla Vlasta téměř jisté, že dostane angažmá v tehdejším Zemském divadle v Brně, odmítla, protože se nejdříve chtěla „otrkat“ v nějakém oblastním divadle. Své první angažmá nastoupila v opavském divadle pod tehdejším vedením Oskara Linharta a prožila zde jednu divadelní sezónu, která jí dala dobrý start do další herecké praxe a na kterou ráda vzpomínala. OPAVA, OLOMOUC, DIVÁ BÁRA A ZPĚT DO BRNA Jako členka opavského divadla natočila svůj první film Divá Bára. Filmový debut režiséra Vladimíra Čecha se natáčel v překrásné šumavské přírodě, kde Vlasta shodou náhod za deset let natáčela film Občan Brych, ve kterérm si zahrála se svým milovaným kamarádem Karlem Hö-

grem. Přestože již byla doba barevného filmu, Divá Bára se natáčela na černobílý film, jelikož tehdy omezený příděl barevného filmu byl již vyčerpán. Je pozoruhodné, že vzhledem k tomu, že Vlasta tehdy ještě nebyla plnoletá (bylo jí devatenáct roků a oficiální plnoletost tehdy byla od jednadvaceti roků), musel za ni smlouvu podepsat její otec. V postavě Báry mladá herečka využila svého hereckého temperamentu, schopnosti výrazného nuancování role i své jedinečné fotogeničnosti a natrvalo jí vstoupila do dějin českého filmu. Měla navíc skvělé spoluhráče – Jana Pivce, Jaroslava Vojtu či Františka Smolíka. Film se setkal s mimořádným domácím i zahraničním ohlasem a otevřel Vlastě cestu k další filmové práci. Filmových rolí ztvárnila asi desetkrát méně než divadelních, přesto měly na její herecký vývoj velký vliv. Poté mladá herečka odmítla lákavou nabídku stálé práce u filmu, protože toužila po přímém styku s divákem. Přijala tedy angažmá v olomouckém divadle, které tehdy vedl Julius Lébl. Dvě sezóny strávené v Olomouci pro Vlastu znamenaly veliký umělecký růst po boku například Heleny Trýbové či Josefa Beka, původně operetního herce. A pak již přišla zásadní nabídka šéfa brněnské činohry, Aleše Podhůrského.„Přátelsky mi vyhuboval, že prý na mne již dva roky čeká, a že musím do Brna, prý

„ Maminku odvezli, když přišel její čas a měla mě přivést na svět, do porodnice přímo

z divadelní šatny. A to z té šatny, ve které se připravuji na svůj výstup i dnes. V této šatně jsem, když jsem ještě byla malé mrně, někdy spávala v koši na kostýmy. [foto: vlevo Vlasta Fialová v pěti letech, vpravo snímek z roku 1979]

16



17

kauza: Vlasta Fialová

j. h.: Václav Janeček

už pro mě má připravené báječné role. Tak jsme se dohodli a já podepsala smlouvu pro další sezonu do svého rodného města,“ vzpomíná Fialová.

Je skvělý taneční pedagog, působí jako dramaturg Laterny magiky v Praze. V baletu NDB vedl tréninky tanečníků…

ČAS VŠECHNO ZAHOJÍ? Když Vlasta nebyla v divadle, byla ve filmových ateliérech, přičemž na obou místech ji mužská část osazenstva neustále obletovala. Těmto námluvám však hravě odolávala a vdala se až za Jiřího Tomka, významného člena brněnské scény. Jeho herectví bylo velmi ceněno a jeho hlas televizní diváci mohou znát například ze seriálu Jake a Tlusťoch. Manželství se brzy v naprostém poklidu rozpadlo, ale než se tak stalo, narodil se syn Jiří. „Nechtěla jsem připustit, aby můj syn Jiří měl nevlastního otce,“ prozradila Vlasta ve své knize vzpomínek, proč se rozhodla už nikdy nevdát. Dalších čtyřiatřicet roků Vlasta strávila v životním partnerství s někdejším spolužákem a dlouholetým členem Mahenovy činohry Zdeňkem Kampfem. Se Zdeňkovou náhlou smrtí se stárnoucí herečka nikdy zcela nevyrovnala. „Otevřela jsem dveře od pokoje a uviděla jsem na zemi ležet Zdeňka. Přiběhla jsem k němu, ale nemohla jsem mu nijak pomoci. Nedýchal. Byl mrtev. Čertík stál u něho jako socha a ani se nepohnul.“ Později po smrti milovaného psa Čerta pak Vlasta už měla takový strach z další ztráty, že si už dalšího psa nepořídila. „Říká se, že čas všechno zahojí, každou bolest i žal. Všechno prý přebolí. Není to pravda.“ BRECHT, DÜRRENMATT, WILLIAMS Její první rolí v Národním divadle Brno byla Anička v Jarišově hře Patnáctý březen, následovala Kněžna v Jiráskově Lucerně, kterou již hrála v Opavě i v Olomouci. Éra velkých rolí Vlasty Fialové však spadá především do šedesátých let, kdy vytvářela své brechtovské role Grušu

Václav Janeček (1982) absolvoval studia klasického tance na Taneční konzervatoři v Praze, poté pedagogiku klasického tance na HAMU. V roce 1998 se stal dramaturgem baletu Národního divadla v Praze a od roku 2000 je dramaturgem Laterny magiky. Věnuje se rozsáhlé externí pedagogické činnosti u nás a v zahraničí.

„ Nic nenahradí vrcholný pocit, který nastává, když herec cítí, že publikum je s ním a že

má diváka ve své moci. [foto: nahoře Vlasta Fialová jako Matka Marie ve slavné inscenaci Komedie o umučení, dole snímek herečky z filmu Divá Bára] v Kavkazském křídovém kruhu v režii Evžena Sokolovského a Matku Kuráž v režii Miloše Hynšta. O posledně jmenovaném výkonu tehdy kritika napsala, že až kreací Vlasty Fialové v této roli se české divadlo důstojně vyrovnalo s tímto hereckým úkolem. To bylo samozřejmě nejvyšším uznáním hereččiny práce. Je třeba zmínit i nezapomenutelné role v Dürrenmattových hrách, Alici v Play Strindberg a Kláru Zachanasjanovou v Návštěvě staré dámy. Fialová měla vlohy i pro muzikál – ty mohla prokázat v legendární inscenaci Kunderova Totálního kuropění, dalším vrcholem její herecké tvorby pak byla Matka Marie v průkopnické inscenaci Komedie o umučení v roce 1965. Výrazný posun v jejím herectví, potýkajícím se naposledy s Brechtovými a Dürrenmattovými dramaty, pak znamenal vývoj ve směru k psychologicky propracovaným rolím, například role Serafiny della Rose ve Williamsově Vytetované růži v režii Miloše Horanského. Přestože Fialová měla velmi časté nabídky angažmá v Praze, vždy odmítla. Milovala Brno a jeho první scénu, jeviště, publikum, celý umělecký soubor i zdejší technické a administrativní zázemí. „Nenacházím žádný rozdíl mezi nimi a námi. Jako oni jsou závislí na nás, my jsme zase jiným způsobem závislí na nich.“ MÁM VÁS VE SVÉ MOCI Sedmdesátá léta Fialové přinesla velké herecké příležitosti, mezi nimi především Alžbětu Ang-

18


FOTO/TEXT Šárka Motalová

lickou ve stejnojmenné Brucknerově hře, Elvíru v Molièrově Tartuffovi nebo Chůvu v Romeovi a Julii. Vystavět postavu, odhalit ji zevnitř, střídat pohled na vnějšek i do lidské podstaty, a to vše navíc s obrovskou dávkou humoru – to byly schopnosti, které dopomohly dovést například postavu Dulské v Morálce paní Dulské z pera Gabriely Zápolské k vrcholu hereckého umění. V polovině sedmdesátých let Vlasta Fialová zápasila s vážnými zdravotními potížemi. Hrála sice méně, ovšem stále, v tomto pro ni osobně velmi náročném životním období ztvárnila například výraznou roli Jahelkové v Tylově Tvrdohlavé ženě. Mezi poslední inscenace, které v brněnské činohře nastudovala, patřily pak Casonovy Stromy umírají vstoje a Örkényho Kočičí hra. Ještě den před svojí smrtí dokončila natáčení televizní adaptace inscenace hry Stromy umírají vstoje, ve které hrála po boku Ladislava Lakomého jednu ze dvou ústředních postav, babičku Eugenii. Večer pak naposledy vstoupila na prkna Mahenova divadla jako Stařenka v Roku na vsi. 12. ledna 1998 už Gizelu Orbánovou musela hrát Ludmila Slancová, přičemž po představení na jeviště vstoupili ředitel divadla a šéf činoherního souboru a oznámili, že Vlasta Fialová půl hodiny před představením zemřela. Vlasta Fialová divadlo milovala a Národnímu divadlu Brno dala většinu svého života. „Nic nenahradí vrcholný pocit, který nastává, když herec cítí, že publikum je s ním a že má diváka ve své moci.“ 

JEN NE „PROJÍŽDĚNÍ ZNÁMÝCH CEST“ Vedl jste v NDB tréninky tanečníků. Jak se vám s nimi pracovalo? Bude to znít nadneseně, ale bylo mi tady hrozně dobře. Setkání se zdejšími tanečníky mi dalo to, v co pokaždé doufám – důvod „jít dál“, být připravený, pozorovat a přemýšlet, být stále ve střehu, co se děje, jak se to děje, jak se odráží na tanečnících to, co po nich požaduji, co jim zadávám. Podobný přístup jsem cítil i od svých svěřenců, takže to byl ten správný dialog. Je vůbec dobré střídat pedagogy v rámci jednoho souboru? Nepochybně – trénink klasické taneční techniky je založen na účinném stereotypním opakování „slovníku a gramatiky“, naprosto jedinečného pohybového kánonu, který dělá z tanečníků profesionály a virtuozy. Ten slovník obsahuje na šest set pohybů, pas a temps, které vycházejí v podstatě jen z několika málo pozic, póz a poloh a lze je logicky kombinovat asi ve čtyřistatisících kombinacích! Stagnace profesionálního a virtuózního růstu nastává v otupělém „projíždění známých cest“. Hostující pedagog přináší změnu, přísun nových informací, jiný způsob výkladu, přístupu, projevu. V tanci i v jeho tréninkovém režimu je zvyšování kvality a vylepšování metod a zátěže samozřejmostí. KLASIKA NEBO MODERNA Dnešní tanečníci musejí zvládat baletní klasiku i modernu. Co si myslíte o této syntéze nového se starým? Škola klasického tance evropské tradice je prolínáním mezinárodních vlivů, v minulosti i současnosti vždy docházelo ke značnému pohybu výrazných mistrovských osobností a tento trend nadále trvá.

Pomáhá to rozvíjet i zachovávat různé detaily a odlišnosti právě stylotvorného a historického významu (Italové ve Francii, Francouzi v Rusku a naopak, Rusové v Americe, Američané v Německu…). Vzniká bohatý záběr znalostí a zkušeností, což umožňuje rozvoj schopností tanečníků a zvyšuje nároky na pedagogické vedení. Nejen v Praze, ale opravdu všude se o tom diskutuje – je to správné, složité, jednoznačně neřešitelné. Patřím do proudu lidí, kteří doporučuji dívat se na to rozumně: některé inscenace prostě vznikají v duchu předchozích, řekněme klasických verzí, některé si vyloženě zakládají na zachování autenticity, jiné inscenace představují novější postupy a některé inscenace přinášejí úplně radikální změny a výklady (anebo úplně nová a nečekaná témata). Každá epocha divadelní historie se vyznačovala něčím převratným, právě také proto, že přinesla něco nového. Důležité je znát „kurs“ a vyhýbat se už zmíněné stagnaci, tedy nudné cestě po vyjetých kolejích. Stojí moderna v tanci proti klasice? Staré a moderní se jeví protikladně, ale klasika v tanci je poněkud široký a složitý pojem a neměl by se vztahovat jen „k tomu starému dobrému, na co jsem zvyklý“. Je třeba preferovat kvalitu, profesionalitu, promyšlenost a domyšlenost, ale také odvahu, úsilí, poctivost, a pak také uznat dávku štěstí, která umělecké snahy zhodnocuje. Každý jistě známe hodně příkladů mezi tanečníky, choreografy a inscenacemi, které nás okouzlily a překvapily co do úsudku v rozporu s předsudkem, který jsme o nich třeba předtím měli. TANEC PŘINÁŠÍ EUFORII Jak vidíte pozici profesionálního tanečního umění v dnešní společnosti? Myslím, že prožíváme dobu, která je tanci ne-

obyčejně příznivě nakloněna – má to co dělat s životním stylem, který tlačí lidi k dobré fyzické i psychické kondici, touze po krásném a příjemném a velká část lidí je ochotná tomu věnovat čas i peníze. Nejnovější biologické poznatky říkají, že speciálně taneční pohyb uvolňuje v těle konkrétní látky odpovědné za snižování psycho-neuro-muskulárního napětí a přináší určité euforické stavy. Vlastně to není zase nic nového, protože tanec býval (a je) rituálním prostředkem k navození souladu všech sil kolem nás i v nás. Navíc, tanec je perfektním komunikačním a společenským nástrojem rozmanitých pozitivních kontaktů (i soužití). Působíte v Laterně magice a v pražském Národním divadle. Jaký repertoár nabízejí tato divadla? Laterna je spíše seriálovým typem divadla, kde vznikají inscenace v nižších frekvencích, ale v nesmírně bohatých frekvencích je předvádíte. Dá se říci, že je dnes už divadlem „klasických“ multimediálních forem. Repríz si tam opravdu hodně užijete, což dává možnost intenzivněji pracovat na dramatickém i technickém růstu a vývoji rolí, které tak často představujete. Naproti tomu balet Národního divadla je dnes typickým souborem s nesmírně širokým a eklektickým typem repertoáru – převažuje samozřejmě klasika a neoklasika, ale o to výraznější je zde působení moderních a novodobých choreografických forem, které jakoby vzbuzují větší pozornost. Mnoho lidí podléhá tomuto „optickému klamu“, což je v podstatě dobře, protože to vnáší svěží pohled na balet, a přitom zejména uspokojuje tradiční náhled na poněkud muzeální prostředí tohoto typu divadla. V každém případě život tanečníků je tu tedy velmi pestrý…!  DiVA... divadlo jako životní styl leden / únor 2008 DiVA... divadlo jako životní styl leden / únor 2008

19 19

Brno plus:

FOTO Jiří Špác, ml., archiv PH TEXT Jana Kalousová

Petr Halberstadt Brno je optimální

Lesopark nedaleko Kohoutovic, poblíž Hotelu Myslivna, nad areálem brněnského Výstaviště. Petr Halberstadt, sedmatřicetiletý herec Mahenovy činohry, má právě tady své nejoblíbenější místo ve městě.

Petr Halberstadt (1970) vystudoval divadelní fakultu JAMU. Od roku 1993 je členem činohry Národního divadla Brno. Spolupracuje s televizí i filmem. Roku 2006 podle něj byl pojmenován nový druh hmyzu (Apophylia halberstadti).

„ Kdysi jsme tu měli pronajatou chatu a teď tady poblíž bydlím se svojí rodinou. Žena s dcerkou toužily po tom mít psa a je

pravda, že k domu pes patří. Tak sem s ním už tři roky chodím skoro obden na procházku a mám to tu strašně rád. Když sem člověk chodí takhle často, tak může sledovat, jak se příroda s příchodem ročních období proměňuje, na jaře je tu třeba zem úplně modrá od konikleců. Připadá mi úžasné, že tady nad městem je kus přírodní rezervace a stalo se to tady takovou mojí oázou pro duši. [foto: vlevo jako Duval v inscenaci Manon Lescaut s Evou Novotnou, vpravo snímek z natáčení filmu Tobruk] OÁZA PRO DUŠI Samozřejmě mě zajímá, proč zrovna tady se v Brně cítí nejlépe. „Kdysi jsme tu měli pronajatou chatu a teď tady poblíž bydlím se svojí rodinou. Žena s dcerkou toužily po tom mít psa a je pravda, že k domu pes patří. Tak sem s ním už tři roky chodím skoro obden na procházku a mám to tu strašně rád.“ Už jsme došli dostatečně daleko od civilizace, takže Petr psa pouští z vodítka a my můžeme pozorovat, jak se pes šťastně rozběhne. Petr se rozhlédne kolem. „Když sem člověk chodí takhle často, tak může sledovat, jak se příroda s příchodem ročních období proměňuje, na jaře je tu třeba zem úplně modrá od konikleců. Připadá mi úžasné, že tady nad městem je kus přírodní rezervace a stalo se to tady takovou mojí oázou pro duši.“ BRNO JE OPTIMÁLNÍ Petr pochází z Liberce, takže na otázku, která jiná místa má rád, logicky odpovídá, že miluje Podještědí a Jizerské hory, ale i samotný Liberec. „Je to pro mě stále velmi magické a krásné město. Ve své podstatě je velmi podobné Brnu,

20


i architektonicky.“ Do Liberce se Petr stále rád vrací a to především v zimě, aby si tam zalyžoval. V souboji Liberce a Brna by však nejspíš zvítězilo Brno. „Je totiž pro mě svojí velikostí a koncentrací lidských zdrojů optimální. Je tady všechno tak pěkně namíchané a vyhovuje mi zdejší mentalita, i když na můj vkus by to město mohlo být trochu živější.“ ÚPLNĚK NAD SAHAROU Petr má to štěstí, že díky své profesi nejen divadelního, ale i filmového herce, má příležitost poznávat exotické kraje. Při nedávném natáčení filmu Václava Marhoula Tobruk například zavítal až do Afriky. „Neuvěřitelné ticho a také hvězdná obloha je úplně jiná než v našich zeměpisných šířkách. Velký i malý vůz – to všechno si vás tam najde samo. Najednou máte pocit, že je všechno přímo nad vámi a že se nebe stačí jen dotknout. Sledovat úplněk v poušti je fantastický zážitek,“ popisuje Petr své zážitky ze Sahary, kde strávil čtrnáct dnů. Na toto natáčení se Petr-nevoják musel fyzicky připravit: „Absolvovali jsme vojenský výcvik

ve Vyškově. Po natáčení jsme pak všichni měli pocit, že jsme prodělali minimálně deset misí v Iráku, tak moc jsme byli na sebe pyšní. Nutno říct, že většina z nás tam měla modré knížky, ale i kdybych šel na vojnu, tak za deset dní tam neprožiji to, co jsem prožil v tom Vyškově. Ale Sahara, tam to byl takový hlubší pohled do sebe. Taková konfrontace sám se sebou.“ A nyní je Petrův cestovatelský sen podívat se na Papuu-Novou Guineu. „Je to poměrně turismem nedotčený kraj, je tam teplo, šamani – prostě krása.“ JEDNODUŠE A SROZUMITELNĚ: EMOCE A Petrův návrh, jak diváky zapálit pro divadlo: „Určitě kvalitní inscenací, která stojí na dobrém scénáři, režii a hereckých výkonech. Mě ale pro divadlo zapálila především touha vyjádřit emoce. Jednoduše a srozumitelně, zajímavě, zkrátka tak, aby diváci odcházeli z divadla s dobrým pocitem a tak se i rádi k nám do divadla vraceli.“ Petr Halberstadt právě zkouší roli Jindřicha Navarrského v inscenaci Královna Margot, která má premiéru 18. 1. 2008. 


21

gourmet:

Nigiri-Sushi: ručně tvarované válečky rýže, potřené pastou wasabi, překryté plátkem ryby a případně převázané proužkem mořské řasy.

FOTO Jiří Špác, ml. TEXT Tereza Semotamová

Maki-Sushi: rolky zabalené v mořské řase. Jako náplň lze použít všechny sushi ingredience, od rybího masa až po houby shitake.

Vladimír Chmelo Sushi můžu každý den

Operní pěvec Vladimír Chmelo ztvárňuje hlavní roli ve Wagnerově Tannhäuserovi, se kterým operní soubor Národního divadla Brna na začátku ledna odjel na zájezd do Japonska. Vladimíra Chmela jsme pozvali do brněnského Hotelu International na sushi, přičemž jsme netušili, že tím takříkajíc neseme dříví do lesa. Vladimír Chmelo jí totiž sushi téměř každý den. NIGIRI A MAKI Šéfkuchař brněnského Hotelu International Miroslav Husák panu Chmelovi připravil nigiri a maki Sushi. Použil čerstvou zeleninu, pro sushi specifickou mírně lepivou rýži, čerstvého lososa, jednotlivé válečky zabalil do mořské řasy nori. Vladimír Chmelo byl uchvácen tím, že v Brně, které je tak daleko od moře, existuje

22


restaurace, kde pro výrobu sushi nepoužijí lososa zmrazeného, ale dbají na základní charakteristický znak sushi – čerstvost potravin. „Každý den si necháváme dopravit chlazeného lososa z Prahy, kam je dopraven speciálním expresním letadlem,“ prozradil Husák a odešel do kuchyně, protože na stole chyběl marinovaný zázvor. Ten se jí mezi jednotlivými kousky sushi, protože

„ Nedávno jsem nějakou dobu zkoušel ve Vídni, kde v blízkosti divadla bylo asi pět sushi-barů, takže jsem pokaždé měl kam jít, což bylo báječné. [foto: vlevo jako Duval v inscenaci Manon Lescaut s Evou Novotnou, vpravo snímek z natáčení filmu Tobruk] né,“ popisuje Chmelo svoji každodenní vášeň. Zručně nabere hůlkami kousek nigiri-sushi, namočí jej do pasty wasabi a poté nezbytné sójové omáčky a pak už rovnou do úst. Do Japonska jede už po sedmé. Miluje zdejší poctivost, vzdělanost a přesnost spočívající například v tom, že vlak přijede přesně na vteřinu a na čáru na nástupišti přesně na milimetr, pokaždé žasne také nad japonským nadšením pro evropskou hudbou. „Když mi Japonci čekající před divadlem dali na podpis fotky mě samého stažené z internetu, nevěřil jsem svým očím.“ Co však pro operního pěvce bylo v Japonsku zpočátku nezvyklé, bylo neustálé posmrkávání Japonců, jehož příčinou bude nejspíš klimatizace, která je v Japonsku téměř v každé budově. Kromě posmrkávání je společensky dovolené třeba i srkání polévky při jídle.

ČERSTVOST, LEHKOST, PRECIZNOST Na moje pochybnosti, že takové malé kousky člověka přece nemohou nasytit, Chmelo odpovídá, že zdání klame. „Člověk samozřejmě po čase vyhládne jako po každém jídle. Ale jdete-li do sushi-baru, kde si berete z otočného vnitřku stolu, co hrdlo ráčí, tak máte nanejvýš po deseti kouscích většinou dost,“ dodává pěvěc, oceňující na sushi zejména čerstvost surovin, lehkost tohoto jídla ve srovnání s třeba českou kuchyní a také precizní vzhled. Syrové ryby obsahují minerály a proteiny, jichž se část vařením ztrácí, a ostrý křen wasabi ve formě pasty zastavuje množení bakterií v ústní dutině, omezuje proliferaci rakovinných buněk a má antiastmatické účinky. „Není tedy divu, že Japonci jsou jedním z nejzdravějších národů na světě.“ končí naše sushi-setkání mistr Chmelo. 

Vladimír Chmelo (1963) je barytonista pocházející ze Slovenska. Vystudoval JAMU. Po skončení studií byl v letech 1987–1997 sólistou opery Národního divadla v Brně. V současnosti je stálým hostem Státní opery Praha, opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, Janáčkovy opery v Brně a Národního divadla v Praze, dále pak Státní opery v Hamburku, operních scén v Essenu, Bonnu, Grazu, Innsbrucku, Bielefeldu. Jeho mezinárodní kariéru odstartovala vítězství v pěvecké soutěži Feruccia Tagliaviniho v rakouském Grazu (1998). V roce 1998 obdržel Thálii za vynikající ztvárnění postavy Fanuela v Boitově opeře Nerone v nastudování Státní opery Praha. Věnuje se rovněž koncertní činnosti, v rámci milénia zpíval ve Vatikánu papeži Janu Pavlu II. titulní part Lisztova oratoria Kristus. V Národním divadle Brno V. Chmela můžeme vidět v roli Rigoletta ve stejnojmenné Verdiho opeře a jako Figara ve stejnojmenné Rossiniho opeře.

má neutralizační funkci a díky němu si můžeme vychutnat další kousek sushi, aniž bychom byli ovlivněni chutí toho předchozího. WASABI A SOYA SAUCE „Nedávno jsem nějakou dobu zkoušel ve Vídni, kde v blízkosti divadla bylo asi pět sushi-barů, takže jsem pokaždé měl kam jít, což bylo báječ-


23

mode du moment:

FOTO Jiří Skovajsa TEXT: Jana Kalousová

JSEM LEV Primabalerína Jana Přibylová miluje všechny odstíny modré. Protože je narozená ve znamení Lva, tak má ráda také žlutou barvu. Ze šatů značky Maxel byla Jana nadšená a roli modelky si náležitě užívala: „Miluju takové ty proměny, kdy je člověk najednou v nádherném divadelním kostýmu nebo v tomto modelu, jako mám právě na sobě. To si člověk najednou připadá krásný. Takové šaty v civilu samozřejmě nenosím a modelku jsem nikdy nedělala, takže teď jsem nadšená.“

„ Miluju takové ty proměny, kdy je člověk najednou v nádherném divadelním kostýmu nebo v tomto modelu, jako mám právě na sobě. To si člověk najednou připadá krásný. Takové šaty v civilu samozřejmě nenosím a modelku jsem nikdy nedělala, takže teď jsem nadšená.

V CIVILU PŘEDEVŠÍM POHODLÍ Na otázku, co Jana normálně nosí, odpověděla tak, že v civilu jí jde především o pohodlí, takže má ráda pohodlné kalhoty, vytahané tričko, volnější svetr. Dále nám prozradila to, jaké šaty si vybrala na svoji svatbu: „Měla jsem klasické bílé šaty s korzetem a krinolínou. To byla taky jedna z příležitostí, kdy jsem si užila, že mám na sobě krásné šaty.“

Jana Přibylová Miluju proměny

S Janou Přibylovou, primabalerínou Národního divadla Brno jsme se setkali v ateliéru módní návrhářky Marie Zelené. Jana si svoji novou roli modelky užívala stejně jako Popelku či Kláru z Louskáčku. 24


KDYBYCH BYLA DIVAČKOU Ze zkoušených modelů se Janě nejvíce líbily stříbrné šaty, protože žádné takové ještě nikdy na sobě neměla. Příležitostí, kdy se má sama obléct do společenských šatů a být divákem, vzhledem k vytížení v divadle není moc. „Kdybych chodila do divadla jako divák, tak bych si jeden z těchto modelů určitě koupila,“ řekla Jana rozhodně a možná i s kapkou závisti k divákům, pro které je návštěva divadla vždy také příležitostí se obléci do hezkých šatů – zatímco Jana právě pracuje, tedy tančí v předepsaném divadelním kostýmu. Jana Přibylová tančí hlavní roli baletu Raymonda (v alternaci Andrey Smejkalové a Ivony Jeličové). Premiéry se konají 22. a 23. února 2008 v 19 hodin v Janáčkově divadle. 

Jana Přibylová (1968) je primabalerínou Národního divadla Brno od roku 1990. Je držitelkou Ceny Philip Morris Ballet Award (1996) a Thálie (1999). Marie Zelená (1964) je módní návrhářka. Značku Maxel založila v roce 1998 a její název má vyjadřovat MAXimální ELeganci. Marie Zelená pochází z Ostrožské Nové Vsi nedaleko Uherského Hradiště, dnes žije a pracuje v Brně, kam ji přivedlo studium. Pořádá módní přehlídky večerních šatů a módní show na různých VIP a prezentačních akcích, Marie Zelená oblékala například modelky soutěže Česká Miss ad.


25

Trialog 2008

Blíží se Trialog 3. května 1993 uplynulo sto dvacet tři dní ode dne, kdy se rozdělily cesty dvou národů do té doby spojených v jednom státě, Čechů a Slováků. Hlediště Mahenova divadla v Brně se toho večera zaplnilo diváky, kteří přišli shlédnout představení zřídka hrané hry Jaroslava Hilberta Falkenštejn v provedení herců činoherního souboru pražského Národního divadla. Tímto představením byl zahájen první ročník festivalu Trialog. Brno se díky své geografické poloze stalo pro setkání ideálním místem. Na šestnáctý Trialog, který letos proběhne od 5. do 8. února, přijedou opět čtyři Národní divadla, ze dvou zemí se čtyřmi inscenacemi. V čem je Trialog důležitý a co letos nabídne, prozradí dramaturgové jednotlivých divadel. Co pro vás znamená festival Trialog a jak vzpomínáte na předchozí účast na tomto festivalu? Luděk JANDA, dramaturg činohry Národního divadla Brno: Smyslem Trialogu je přivézt do Brna reprezentativní inscenace z Prahy, Ostravy a Bratislavy. V těchto městech jsou divadla, která si říkají „národní”. Jako taková plní povinnosti nikoliv jen v rámci města, kde jsou, ale i vůči národu, obyvatelům státu. Jsme rádi, že se nezavírají do svých „zlatých kapliček”, ale alespoň jednou za rok máme možnost seznámit se s jejich repertoárem. Dochází k zajímavé konfrontaci a můžeme si udělat srovnání, jak si činohra NDB vůči nim stojí. Doufám, že letos obstojíme se ctí. Marek PIVOVAR, dramaturg Národního divadla moravskoslezského: Trialogu jsme se poprvé účastnili v roce 1996 s inscenací

26


hry Williama Ingeho Piknik. Festival od té doby prošel řadou změn, ale účast na něm pro nás znamená stále totéž: zajímavá setkávání s kolegy z jiných divadel a neméně zajímavá setkávání s brněnským publikem. Nikdy jsem na nějaká místní specifika nevěřil, koneckonců sám jsem z Brna, ale publikum zde skutečně reaguje malinko jinak než v Ostravě. Například, zazní-li z jeviště vtip, diváci jako by pár okamžiků přemýšleli, zda se chtějí zasmát, zda je to vtip pro ně – a pak to buď udělají nebo ne. V Ostravě se buď zasmějí hned, nebo už nikdy, reagují spontánněji – a netýká se to zdaleka jen komedií a vtipů v nich. Jakoby publikum brněnské reagovalo spíše rozumem a ostravské zase srdcem. Ani jedna z reakcí nemá plusové či minusové znaménko, jen jsou zkrátka malounko jiné. Proto jedeme na Trialog vždy s velkým očekáváním, jak a na kterých mís-

tech budou diváci reagovat a jak přijmou hru jako celek. Lenka KOLIHOVÁ–HAVLÍKOVÁ, dramaturgyně Národního divadla: Myšlenku pravidelného setkávání činoherních souborů národních divadel v přátelské konfrontaci považuji za krásnou a přínosnou. Pravdou je, že velké činoherní domy obvykle mohou vyjíždět pouze na festivaly, které disponují potřebným zázemím pro často technicky náročné inscenace. Z tohoto pohledu je každoroční setkání v Brně logické, Brno také leží geograficky na pomyslném středu mezi Prahou, Bratislavou a Ostravou. Jsem ráda, že naše inscenace se tady setkávají s přátelským přijetím, jak ze strany diváků, tak ze strany kolegů. Darina ABRAHÁMOVÁ, šéfdramaturgyně Slovenského národného divadla: Ako sa v politickej „hantírke“ vraví, naše bilaterálne vzťahy boli vždy na vysokej úrovni. Trialog

1

2

3

4

5

1. B. Němcová, J. A. Pitínský: BABIČKA (ND Praha) / 2., 5. J. A. Pitínský: MATKA (NDMS Ostrava) / 3., 4. F. Schiller: Úklady a láska (SND Bratislava)

TRIALOG 2008 – program: 5. 2. J. A. Pitínský: MATKA (NDMS Ostrava) / 6. 2. F. Schiller: Úklady a láska (SND Bratislava) / 7. 2. vystoupí Národní divadlo Brno s inscenací Královna Margot (viz s. 9) / 8. 2. B. Němcová, J. A. Pitínský: BABIČKA (ND Praha) je presne tou platformou, kde okrem milých vzácnych stretnutí divákov i divadelníkov prichádza aj k prirodzenej a aktuálnej divadelnícko-profesionálnej konfrontácii. Robíme si opäť veľké nádeje v súvislosti s Úkladami a láskou, lebo v našom repertoári produkciu považujeme za jednu z najlepších a umelecky najambicióznejších. Som šťastná, že vďaka Schengenu už nebude musieť na česko-slovenskej hranici pán Chudík či ktokoľvek z našich umelcov vysvetľovať colníkom, kto je a načo ide do Brna, ako sa nám to raz stalo tesne po rozdelení Československa. Tie hranice, to bola scénka z Klicpery... V čem je vaše inscenace výjimečná? Luděk JANDA, dramaturg činohry Národního divadla Brno: Všechny dosavadní Královny Margot – ostravská i plzeňská – nabídly strhující drama náboženského fanatismu, který osudově zasahuje do života úzkého okruhu lidí, kterým je královská rodina. Brněnská inscenace vychází především z původního scénáře, jehož autorem je Jiří Šimáček. Zuřivé výjevy z ulic, ale také krásné dvorské prostředí Louvru 16. století jsou umocněny nápaditou a skvělou scé-

nou, jejímž autorem je světoznámý scénograf a také ředitel NDB Daniel Dvořák. V jeho podání a v podání režiséra Zdenka Plachého, šéfa činohry, se z brněnské Královny Margot stává skutečně velké historické drama s romantickým příběhem, výraznými hereckými výkony, skvělou scénou a kostýmy. Marek PIVOVAR, dramaturg Národního divadla moravskoslezského: Pitínského Matka je černou komedií, při níž se mají v ideálním případě lidé smát a současně je má mrazit. Přímo pro Brno je výjimečná především tím, že z něj vzešla – konkrétně z dnes již legendárního uskupení Ochotnický kroužek, odkud se vydala do divadelního světa přibližně před dvaceti lety. My ji tedy jedeme vlastně Brnu alespoň na chvíli vrátit a jsme napjati, jak ji tu – v naší podobě – přijmou. Lenka KOLIHOVÁ – HAVLÍKOVÁ, dramaturgyně Národního divadla: V inscenaci Babička bych především vyzdvihla herecký výkon Vlasty Chramostové, která je navíc s Brnem spjatá, vystudovala tady konzervatoř, prožila důležité období svého života. Myslím, že i pro ni je možnost přijet s tou-

to inscenací velmi osobní otázkou a je nesmírně ráda. Dramatizace se opírá zejména o paralely v milostných příbězích hlavních postav – zachycuje jak vztah Kristly a Míly, ohrožený jeho odvedením na vojnu, tak vztah Babičky k jejímu zesnulému manželu Jiřímu, s nímž prošla evropskými bitevními poli. Babička Boženy Němcové není idylickým snem o šťastné minulosti, o pospolitosti ratibořického života, o nevinném dětství. Tak jako se kolem malebného údolí v představách Němcové ježí temný les, tak jako na každé klidné řece je divoký a nebezpečný splav, tak je i každý z nás neustále podrobován zkouškám. Darina ABRAHÁMOVÁ, šéfdramaturgyně Slovenského národného divadla: V slovenskom kontexte hra Úklady a láska vôbec často uvádzaná nie je, aj preto sme sa ju rozhodli zaradiť do dramaturgického plánu. Skôr nás mátožil úspech tých, dnes už starých uvedení, ktoré si ešte stále diváci pamätajú ako veľký zážitok. Režisér Čičvák so svojím ustáleným tímom pripravil s našimi hercami predstavenie, ktoré je rovnako výnimočné, a pritom najmä v divadelných výrazových prostriedkoch osviežujúco zrozumiteľne a nekonvenčné. 


27

program leden–únor JANÁČKOVO DIVADLO

program leden–únor MAHENOVO DIVADLO

1/1 úterý 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO (Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.)

6/1 neděle 17.00–19.30

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK Národní báchorka

5/1 sobota 18.00–20.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO Romantický balet (Cena diváka 2002)

7/1 pondělí 19.00–21.20

Hugo von Hofmannsthal (sk. A/1) ŠKOLA MANŽELŮ aneb NEÚPLATNÝ Komedie

10/1 čtvrtek 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

8/1 úterý 10.00–11.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA Ledová pohádka

11/1 pátek 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO (Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.)

9/1 středa 19.00–21.25

Friedrich Dürrenmatt (sk. Dárek 1) NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY Činohra

12/1 sobota 20.00

JOSÉ LEON a Fantasía Espaňola (Španělsko - Andalusie) ŠPANĚLSKÉ FLAMENCO Poprvé v České republice

11/1 pátek 19.00–21.00

Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA Činohra

(Představení se koná pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka. Pořadatelem akce je Agentura Wap Doo Wap.)

12/1 sobota 19.00–20.30

Sofoklés (sk. PS/2) ANTIGONA Tragédie

15/1 úterý 19.00–21.20

Molière ŠKOLA ŽEN Komedie

16/1 středa 19.00–21.20

Hugo von Hofmannsthal (sk. Dárek 2, Dárek 3) ŠKOLA MANŽELŮ aneb NEÚPLATNÝ Komedie

17/1 čtvrtek 19.00–21.30

Vítězslav Nezval MANON LESCAUT Poetická hra

18/1 pátek 19.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass (sk. MD premiéra) KRÁLOVNA MARGOT Velké historické drama PREMIÉRA

19/1 sobota 19.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass (sk. D) KRÁLOVNA MARGOT Velké historické drama

21/1 pondělí 19.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass (sk. ČP) KRÁLOVNA MARGOT Velké historické drama

22/1 úterý 18.00–20.30

Jules Verne (sk. SP) TAJEMSTVÍ PRALESA aneb 800 MIL PO AMAZONCE Dobrodružný příběh

23/1 středa 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI Detektivní hra

24/1 čtvrtek 17.00–19.30

Josef Kajetán Tyl (sk. KO) STRAKONICKÝ DUDÁK Národní báchorka

25/1 pátek 10.00–11.30


25/1 pátek 19.00–21.20

Hugo von Hofmannsthal ŠKOLA MANŽELŮ aneb NEÚPLATNÝ Komedie

26/1 sobota 19.00–21.20

Reginald Rose (sk. PS/1) DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ Soudní drama

28/1 pondělí 19.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass KRÁLOVNA MARGOT Velké historické drama

29/1 úterý 19.00–21.30

Robert Thomas (sk. S) OSM ŽEN Činohra

30/1 středa 18.00–20.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU Komedie

31/1 čtvrtek 10.00–12.40

William Shakespeare VYPRODÁNO VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ Komedie

2/2 sobota 17.00–19.30

Jules Verne (sk. F/1, F/2) TAJEMSTVÍ PRALESA aneb 800 MIL PO AMAZONCE Dobrodružný příběh

4/2 pondělí 10.00–11.30


5/2 úterý 19.00–20.30

Jan Antonín Pitínský TRIALOG 2008 MATKA (Národní divadlo moravskoslezské)

6/2 středa 19.00

Friedrich Schiller TRIALOG 2008 ÚKLADY A LÁSKA (Slovenské národné divadlo)

7/2 čtvrtek 19.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass TRIALOG 2008 KRÁLOVNA MARGOT (Národní divadlo Brno)

8/2 pátek 19.00

Božena Němcová TRIALOG 2008 BABIČKA (Národní divadlo)

9/2 sobota 18.00–20.40

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ Komedie

26/1 sobota 17.00–19.15

Petr Iljič Čajkovskij / Vasilij Medveděv LOUSKÁČEK Balet – féerie (Cena diváka 2004)

27/1 neděle 17.00–19.50

Gioacchino Rossini (sk. C/1, C/2) LAZEBNÍK SEVILLSKÝ Komická opera

29/1 úterý 19.00

VIRTUOS V OPEŘE Ivan Moravec – klavír

30/1 středa 19.00–21.50

Johann Strauss (sk. B/1, B/2) CIKÁNSKÝ BARON Klasická opereta

Nabucco

(Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.)

Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS Balet

5/2 úterý 19.00–21.40

Giacomo Puccini TOSCA Opera

6/2 středa 19.00–21.50

Giuseppe Verdi (sk. R) generální partner představení NABUCCO Opera (Představení k životnímu jubileu Pavla Kamase)

7/2 čtvrtek 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA Opera

(Cena diváka 2006)

8/2 pátek 11.00–14.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA Opera

(Cena diváka 2006)

9/2 sobota 19.00–21.50

Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS Balet

11/2 pondělí 19.00–21.50

Giuseppe Verdi (sk. Dárek 1, Dárek 2, Dárek 3) NABUCCO Opera

13/2 středa 19.00–21.50

Gioacchino Rossini (sk. U/1, U/2) LAZEBNÍK SEVILLSKÝ Komická opera

14/2 čtvrtek 19.00–22.00

Georges Bizet CARMEN Opera

22/2 pátek 19.00

Alexander Glazunov / Jaroslav Slavický RAYMONDA Klasický balet PREMIÉRA

23/2 sobota 19.00

Alexander Glazunov / Jaroslav Slavický (sk. E/1, E/2) RAYMONDA Klasický balet II. PREMIÉRA

25/2 pondělí 17.00 – 19.50

Johann Strauss (sk. KO) CIKÁNSKÝ BARON Klasická opereta

26/2 úterý 18.00

Alexander Glazunov / Jaroslav Slavický RAYMONDA Klasický balet

27/2 středa 19.00–22.15

Wolfgang Amadeus Mozart DON GIOVANNI Opera

28/2 čtvrtek 19.00–22.10

Antonín Dvořák RUSALKA Opera

29/2 pátek 19.00–21.50

Gioacchino Rossini LAZEBNÍK SEVILLSKÝ Komická opera

28

(sk. RP/1, RP/2)

(sk. A/1, A/2)


(sk. PS/1, PS/2)

generální partner představení

Lazebník sevillský

3/2 neděle 17.00–19.00

Spartakus

Soubor a orchestr Janáčkovy opery hostují ve dnech 8. 1. až 21. 1. v Japonsku s operou R. Wagnera TANNHÄUSER.

Labutí jezero

(sk. JD premiéra)

Prodaná nevěsta

(sk. B/1, B/2)

(Cena diváka 2005)

(Cena diváka 2006)

(Cena diváka 2004)

Tajemství pralesa


Škola žen

25/1 pátek 19.30


(Představení hrajeme bez přestávky)

Veselé paničky Windsorské


Past na myši

24/1 čtvrtek 19.30

Dvanáct rozhněvaných mužů



29

program leden–únor MAHENOVO DIVADLO

program leden–únor REDUTA

11/2 pondělí 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU Komedie

5/1 sobota 17.00–18.00

Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ Pohádka pro děti

12/2 úterý 18.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass (sk. SP) KRÁLOVNA MARGOT Velké historické drama

8/1 úterý 19.30

Mezinárodní týdny tance 2008 – 22. ročník

13/2 středa 19.00–21.30

Robert Thomas OSM ŽEN Činohra

14/2 čtvrtek 19.00–21.00

Federico García Lorca (sk. B/1, NAPOSLEDY) KRVAVÁ SVATBA Činohra

10/1 čtvrtek 19.00–20.20

Ludvík Kundera (sk. A/2) HRA O JANÁČKOVI Činohra

15/1 úterý 19.00–20.10

David Drábek ŠVÉDSKÝ STŮL Komedie

16/1 středa 19.00–21.10

Joe Orton JAK SE BAVIL PAN SLOANE Černá komedie

17/1 čtvrtek 19.00–20.30

Lars Norén DÉMONI Koktejl silných emocí

18/1 pátek 19.00–20.30

Divadlo Ungelt: François Villon / Irena Žantovská VŠECHNO JEN DO PUTYK A ŽENSKÝM! (Hrají: V. Cibulková, M. Etzler)

23/1 středa 19.00–21.45

Martin McDonagh (sk. Reduta) OSIŘELÝ ZÁPAD Drsná komedie

24/1 čtvrtek 19.00–21.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA Zábavná výpravná féerie

25/1 pátek 19.00–21.00


26/1 sobota 20.00 – 02.00

MAŠKARNÍ BÁL aneb MOZART V REDUTĚ BALL MASQUE – MASKENBALL – MASQUERADE

31/1 čtvrtek 19.00–21.00

Jean-Claude Carrière TERASA Komedie

5/2 úterý 19.00–21.00

Jean-Claude Carrière TERASA Komedie

9/2 sobota 19.00

Jean Genet SLUŽKY Činohra

11/2 pondělí 19.00

Jean Genet (sk. ČP) SLUŽKY Činohra

12/2 úterý 19.00

Divadlo Ungelt: William Douglas Home LEDŇÁČEK Anglická komedie

13/2 středa 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD Drsná komedie

15/2 pátek 19.00–21.00


16/2 sobota 17.00–19.40

Wolfgang Amadeus Mozart (sk. C/1) KOUZELNÁ FLÉTNA Singspiel

Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ Soudní drama

19/2 úterý 19.00–21.20

Hugo von Hofmannsthal ŠKOLA MANŽELŮ aneb NEÚPLATNÝ Komedie

20/2 středa 19.00–20.30

Sofoklés ANTIGONA Tragédie

21/2 čtvrtek 19.00–21.30

Robert Thomas OSM ŽEN Činohra

25/2 pondělí 19.00–21.20

Molière ŠKOLA ŽEN Komedie

26/2 úterý 19.00–21.30

Vítězslav Nezval MANON LESCAUT Poetická hra

27/2 středa 10.00–12.30

Vítězslav Nezval VYPRODÁNO MANON LESCAUT Poetická hra

28/2 čtvrtek 19.00–21.30

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK Národní báchorka

29/2 pátek 19.00

Alexandre Dumas a Střežený Parnass KRÁLOVNA MARGOT Velké historické drama

(Představení hrajeme bez přestávky)

Taková ženská na krku

(Cena diváka 2004)

(Cena diváka 2005)

(Cena diváka 2006)

Osm žen

(Cena diváka 2006)

Krvavá svatba

MALÁ SCÉNA MAHENOVA DIVADLA

(Pro diváky starší 15 let)

PREMIÉRA

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA Pohádka pro děti od 3 let

12/1 sobota 19.00–21.20

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA Pohádka pro děti od 3 let

25/1 pátek 15.00

Klub přátel činohry Vyhlášení výsledků ankety Cena diváka 2007

16/2 sobota 19.00

Josef Berg PREMIÉRA (Komorní opera JAMU) VYVOLÁVAČI Opera slavného brněnského skladatele

26/1 sobota 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI Pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let

18/2 pondělí 19.00

Jean Genet SLUŽKY Činohra

28/1 pondělí 17.00–18.00

Královna Margot – setkání s herci a tvůrci

19/2 ůterý 19.00–20.30

Lars Norén (NAPOSLEDY) DÉMONI Koktejl silných emocí

21/2 čtvrtek 19.00–21.10

Joe Orton JAK SE BAVIL PAN SLOANE Černá komedie

28/2 čtvrtek 19.00–21.30

Spolek Kašpar: William Shakespeare HAMLET Činohra

Perníková chaloupka

5/1 sobota 15.00–16.00

VSTUP VOLNÝ Jak vznikalo velké historické drama Královna Margot, vše o zákulisí, přípravách a očekávání herců i tvůrců. Mimořádné setkání s představiteli hlavních rolí, se scénáristou Jiřím Šimáčkem, režisérem Zdenkem Plachým, autorem scény Danielem Dvořákem a výtvarnicí Martinou Zwyrtek. Určeno členům Klubu přátel činohry i široké veřejnosti.

2/2 sobota 15.00–16.00


9/2 sobota 15.00–16.00


16/2 sobota 15.00–16.00




23/2 sobota 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI Pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let

 

26/2 úterý 9.00–10.00


30


Hra o Janáčkovi

18/2 pondělí 19.00–21.20

Švédský stůl

Agatha Christie PAST NA MYŠI Detektivní hra

Jak se bavil pan Sloane

16/2 sobota 19.00–21.20

(Sklepní scéna Reduty)

(Pro diváky starší 15 let)

Osiřelý západ

Friedrich Dürrenmatt NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY Činohra

(NAPOSLEDY)

Zlatovláska

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA

 

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY Administrativní budova NDB, Dvořákova 11 / tel. 542 158 183–4 / V pracovní dny od 8.00 do 17.30 h, v sobotu od 9.00 do 12.00 h Reduta, Zelný trh 4 / tel. 542 424 560 / V pracovní dny od 10:00 do 14:00 h Info centrum (pouze v hotovosti): Dům pánů z Lipé, nám.Svobody / tel. 532 292 222 / V pracovní dny od 8:00 do 20:00 h, v sobotu a neděli od 9:00 do 18:00 h Hodinu před představením v pokladnách divadel (pouze v hotovosti) Rezervace vstupenek on-line: www.ndbrno.cz

Terasa

15/2 pátek 19.00–21.25

Vystupuje Hungarian Ballet Theatre Gödölö a Balet Praha Junior Strhující mezinárodní prezentace současného tance v podání maďarských a českých tanečníků


31

Jubilea:     

        

TEXT: Eva Šlapanská

Marie Steinerová (10. 1. 1923) oslaví 85. výročí narození. Pěvkyně, členka opery Národního divadla 1948–1981. Vlasta Fialová (20. 1. 1928) by oslavila 80. výročí narození. Herečka, členka činohry Národního divadla Brno v letech 1950–1991 a 1996–1998. Kateřina Gratzerová (15. 2. 1928) oslaví 80. výročí narození. Baletka, členka baletu Národního divadla v Brně v letech 1948–1976. Josef Kubálek (1. 2. 1938) oslaví 70. výročí narození. Tanečník, člen baletu Národního divadla v Brně v letech 1955–1991. V současně době jej můžeme vidět v roli Starého elegána v tanečním muzikálu Edit, vrabčák z předměstí v Mahenově divadle. Karel Fux (11.2.1938) oslaví 70 let. Tanečník, člen baletu Národního divadla v Brně v letech 1959–1981.V současně době jej můžeme vidět rovněž v roli Starého elegána v tanečním muzikálu Edit, vrabčák z předměstí v Mahenově divadle. Člen Rady městské části Brno–Líšeň. Helena Krtičková (8.1.1893) by oslavila 115. výročí narození. Herečka, členka činohry Národního divadla Brno v letech 1920–1962. Jarmila Palivcová (25. 2. 1925) oslavila 83. výročí narození. Pěvkyně, členka opery Národního divadla Brno v letech 1949–1987. Fjodor Šaljapin (13. 2. 1873) by oslavil 135. výročí narození. Jedna z největších pěveckých hvězd uplynulého století. V roli Godunova v opeře Boris Godunov v únoru 1932 vystoupil na jevišti brněnského divadla. Míla Myslíková (14. 2. 1933) by oslavila 75. výročí narození. Herečka, členka činohry Národního divadla Brno v letech 1956–1962. Cyril Metoděj Hrazdíra (16. 1. 1868) by oslavil 140. výročí narození. Skladatel a dirigent, byl prvním dirigentem Její pastorkyně. Jiří Majer (8. 2. 1933) by oslavil 75. výročí narození. Hudební teoretik, kritik a publicista, ředitel Národního divadla Brno v letech 1893–89. Jan Purkrábek (25. 2. 1876) by oslavil 132. výročí narození. Herec a režisér, člen Národního divadla v Brně v letech 1919–1954. Štěpán Zemánek (15. 2.1908) by oslavil 100. výročí narození. Herec a režisér, člen činohry Národního divadla v Brně v letech 1948–1969. před 80 lety (11. 2. 1928) se konala premiéra opery Bohuslava Martinů Vzpoura.

Partneři NDB:

Mediální partneři NDB:

32


nové pokračování: Vlasta Fialová Po stopách známé herečky Václav Janeček Rozhovor s vynikajícím tanečním pedagogem Brno plus: Gourmet:

Recommend Documents