III neděle 31. března 2013
Jistotu nacházíme třeba i v hledištích Rozhovor s lektorem, režisérem a pedagogem Milanem Schejbalem Jezdíš na přehlídky už pěknou řádku let. Je možné porovnat přehlídky v době, kdy jsi byl ještě seminaristou, a ty současné? Jezdil jsem do klubu mladých divadelníků na Hronov. Tenkrát jsme ještě bydleli v Dřevíči. Vedli nás Mirek Krobot, Jirka Frehár, Karel Kříž a Ivan Rajmont. Je jasné, že se přehlídky mění. Divadlo je živý organismus a reaguje na dobu, ve které žijeme. Dnes jsme v době spíše chaotické, kde jsou, jak je všeobecně známé, hodnoty rozkolísané, a to, co platilo tenkrát, už dneska neplatí. Je vytvořen jiný hodnotový systém a divadlo to pochopitelně odráží. Jak v obsahu, tak ve formě. Dokázal bys porovnat náladu, která byla mezi účastníky přehlídek tenkrát a která je dnes? To je opravdu složité. Nedávno jsem se tím zabýval, když jsem dělal jednu poměrně důležitou práci do školy. Když jsme dělali divadlo za bolševika, na začátku osmdesátých let - byli to třeba Franta Zborník, Luděk Richter nebo parta z České Lípy - stavěli jsme inscenaci tak, že na konci byla vždycky nějaká naděje. Měli jsme to tak všichni. Pak přišla druhá polovina osmdesátých let a Petr Lébl, který jasně řekl, že žádná naděje není. A jestli si myslíš, že je naděje, tak dostaneš dortem do ksichtu. Doslova. Končila tak třeba Groteska. Prostě beznaděj. A pak přišel rok 1989. Všechno bylo optimistické a bezvadné. A pak se samozřejmě zjistilo, že všechno není úplně růžové. A divadlo to všechno odráží. Nálada na festivalech a fakt, že část lidí bere přehlídky svým způsobem jako určitou možnost vzdělání, se však příliš nezměnily. Mám pocit, že nejen amatérské divadlo v poslední době opět získává na významu. Jak mezi ochotníky, tak mezi návštěvníky divadel… Určitě. Jak už jsem říkal, hodnotový systém se poněkud rozpadl, rozpadají se i jistoty ekonomiky. Nemyslím to zle a vidím to i na profesionálním divadle. Vždycky existují strachy, že lidé nebudou mít peníze a nebudou chodit do divadel a na kulturu jako takovou. Paradoxně je to však úplně obráceně. Jak máme vedle pravé i levou hemisféru, tak potřebujeme mít někde i nějakou jistotu. A ta přichází třeba i v hledišti, kde sdílíš společný zážitek s třemi sta, čtyřmi stovkami lidí a herci na jevišti. A právě to je podle mě důvod, proč se lidé dnes vracejí do divadel, do galerií a na koncerty. Vrátím se zpět k mostecké přehlídce. Jde o jednu z nejnovějších krajských přehlídek. Co jí říkáš? Pavel Skála mě pozval už loni. Byli jsme tu třeba i s Radvanem Páclem a Petrou Jiráskovou. Takové setkání je úplně bezva. Je to super a člověk tu zažívá prakticky to samé jako na Jiráskově Hronovu. Sejde se spousta mladých lidí, kteří jsou společně naladění a chtějí se společně něco dozvědět. Zatím jsem tu nezažil, že by se někdo - když se něco nepovede - urazil a všem vynadal. Diskuze jsou konstruktivní a pracovní. -saj-
Taneční a pohybové studio Magdaléna Magdaléna Pupík Rellichová: Obrazy v našich hlavách
Každý ma zajetý nějaký stereotyp Tři otázky pro Magdalénu Pupík Rellichovou Jak představení vznikalo? Inspirovali jste se nějákým textem nebo jsme viděli autorskou věc? Je to uplně autorské představení. Není jen věcí režiséra, vznikalo nejprve společnou prací z různých improvizací, kdy jsme se nechali inspirovat různými fóbiemi. O čem je pro vás toto představení? Odráží se v něm víc věcí, takže je na každém, jak to pochopí nebo co si v tom sám najde. Ale pro nás je to odraz absurdního světa, kdy každý má zajetý nějáký stereotyp a záleží na něm jak se mu třeba chce vzepřít. Jste vyloženě ženský soubor? A necháváte se při tvorbě něčím inspirovat? Tenhle soubor je fakt čistě ženský, i když je ročník, kde máme i kluka. Jsme většinou hodně taneční, byli jsme tu předloni s Oněginem, a tanec a choreografie je vždycky autorská. Takže vlastně vždycky máme autorskou věc, i když může být něčím inspirovaná. -lum-
Vytrženo z diskuse Divačka: S představením jsem strávila čas v nějaké nemocnici nebo psychiatrickém ústavu, kde pacientky bojují se stereotypem. Zapadaly mi do toho nemocniční kostýmy i proměňující se rekvizity.
Lektoři: Přemýšlela jsem, ve kterém konkrétním prostředí se příběh odehrává. Z mnoha naznačených variant jsem si ale nedokázala přesně vybrat. Neměla jsem ani konkrétní postavu, přes kterou se dalo na příběh dívat. Celkový estetický a technický dojem byl velmi dobrý.
Inverze autorské: Když se díváš!
Znázornit, co se odehrává v člověku Tři otázky pro režiséra Pavla Skálu Jak představení vzniklo? Jde o autorskou věc, kde jsme si prostě řekli že budeme vycházet z osobních zkušeností a holky si texty samy napsaly. Původně jsme se bavili o šikaně a zajímalo nás, jak ji znázornit tak, abychom neospravedlňovali jednoho a nedávali vinu druhému. Pak se to trochu upravovalo do toho konceptu. Neměly holky problém jít do tak vypjatých situací, jako je dát kamarádce facku? Myslím že ne, teda doufám že ne. Nemyslím si, že měly problém s takouvou situací. My se u zkoušení dost nasmáli a holky se navíc dlouho znají. Jak jste došli k malbě? Když jsme začali dělat tohle téma tak samozřejmě kromě psaní textů jsme i hledali různé obrázky, hudbu a podobně. Pak jsme došli k tomu že tohle je rozumná cesta k tomu znázornit něco co se odehrává v tom člověku, co se v něm děje. -lum-
Vytrženo z diskuse Diváci: * Tři kamarádky nikdy nemůžou fungovat, mám to potvrzené z vlastní zkušenosti, několikrát jsem si tím sama prošla. * Moc se mi líbil nápad s barvami a malováním, které herečky používaly k vyjadřování toho, co cítí. Lektoři: Viděli jsme autorskou inscenaci, která se pokouší originálním způsobem zprostředkovat vyjádření problémů, které jsou pro tvůrce aktuální. V inscenaci byly použity prostředky ve třech rovinách: fyzická existence tří dívek, text a plátna. Tyto roviny se bo-
hužel nepropojily, ale působily každá zvlášť. Příklad: barvy, kterými se maluje na plátna, jsou stejné, jako oblečení dívek. Znamená tedy něco, když například červená dívka maluje žlutě? Divák si vytváří konstrukty, ale nenalézá v nich systém. V inscenaci nejsou dotaženy použité znaky. Text není tak silný, aby sám o sobě stačil, a když není podložen jednáním, může sklouzávat až ke karikatuře. Pokud platí záměr tvůrců, že inscenace má zpracovávat téma šikany, z dnešního představení toto téma nebylo rozpoznatelné.
Přihlásili jsme inscenaci, která neexistovala Tři otázky pro autorsku textu a herečku Zuzanu Fuxovou Jak dlouho váš soubor funguje? Všichni máme zkušenost z jiných divadelních souborů a známe se z NaNečista a z Hronova. Dlouho jsme mluvili o tom, že bychom chtěli společně v Praze založit nějaký soubor a letos v lednu nebo únoru se nám to konečně povedlo. Radši se nebudu ptát, nakolik je inscenace autobiografická, ale zeptám se, jak vznikl její text? Tuto inscenaci jsme sestavili pro festival NaNečisto. Nejdřív jsme se na něj přihlásili s tím, že budeme hrát inscenaci Červený gauč, která v té chvíli ještě neexistovala, a pak jsem teprve začala hru psát. Na napsání a nazkoušení jsme měli asi měsíc. Původní námět vznikl tak, že jsem se Zuzkou, která se vrátila z Číny, sestavovala gauč, a zdálo se nám, že jsme strašně vtipné a že bychom z toho mohly udělat hru. Já pak nastřelila námět a napsala několik scén – něco přes půlku textu - ale pár scén vznikalo i při zkoušení.
Zuzky na Kafi Zuzana Fuxová: Červená pohovka
Přijímáte do souboru také někoho jiného, než Zuzky (a případně Kafe)? Zatím jsme o tom neuvažovaly. -das-
Vytrženo z diskuse Diváci: * Líbilo se mi civilní herectví, ale některé situace nebyly dohrané. * Představení se mi líbilo, obešel bych se ale bez imaginárního okna nebo domácího telefonu. * Brala jsem to jako americkou komedii, oddych, moc jsem nepřemýšlela nad tím, jestli situace někoho nějak ranila. Lektoři: Představení evokovalo Bakaláře. Jde o anekdotu, o velmi sympatický pokus o autorský sitcom. Je ale vidět, že souboru chybí
režisér. Některé situace jsou předvídatelné, ve zvoleném žánru, který se blíží situační komedii, však není ani tolik důležitý předvídatelný výsledek, ale proces, kterým se k němu dospěje. Například v situaci, kdy přichází (nevlastí) bratr a setkává se se zrzavou Zuzkou, čekáme, jak se postavy v této trapné situaci zachovají, co se bude dít. A ono se neděje skoro nic. Text je velmi slušně napsaný, ale bylo by optimální, kdyby jej teď dostal do ruky režisér zvenčí.
Když nevystavíš situace, jsi v háji Tři otázky pro režiséra Vaška Poldu
DS Klas Slawomir Mrožek: Na širém moři
Před představením jsi mluvil o složitých technických podmínkách. Jak to dopadlo? Šlo především o světla. Prostor jeviště by měl jimi být členěný a my jsme to na začátku prostě museli zachránit baterkou. Myslím, že to trošku ubralo atmosféře představení. Na druhou stranu zase alespoň v těchto podmínkách lépe vyleze, jak je hra narežírovaná. Inscenace není o světlech, je o herectví a situaci. Kdyby se tohle nepovedlo, může tam být tisíc světel a nebude to dobré. Ale aby to nevypadalo, že jsem byl jenom nespokojený: jsem trošku cholerik a před představením to dost prožívám. Stojí mi všechny zbytky vlasů. Jak jsi přišel na Slawomira Mrožka? Je to krok mimo tvůj obvyklý repertoár… Přes Kurz praktické režie, kde jsme ho probírali. Je to úplně něco jiného, než běžně dělám, chtěl jsem si to zkusit. S Honzou Škachem, který hrál „Malého“ jsem se také vsadil v hospodě, že udělám komedii. A za třetí jsem si chtěl vyzkoušet, jestli jsem schopen vystavět situace. Když v této hře nevystavíš situace, tak jsi v háji. A jak jsi tedy spokojený s dnešním představením? Když po tom všem slyším ohlasy, tak asi spokojený jsem. Trošku nám představení spadlo a kluci chvíli vařili z vody. Bylo to strašně vidět. Naštěstí představení zase urvali zpátky a nahodili spadlý řemen. -saj-
Vytrženo z diskuse Diváci: * Nebyl ani jeden okamžik, kdy bych se přestala bavit. Dobrý fígl je přinést při každé děkovačce jiné jídlo, aby je diváci dál vytleskávali. * Čekala jsem v průběhu představení nějaké náznaky, které by směřovaly k nečekanému závěru. Lektoři: Na prvním místě stojí za vyzdvihnutí výtvarná stránka představení, nápad - včetně jeho provedení - je velice pěkný. Jde o modelovou hru, v žádném případě nejde o příběh, ale o situaci. Na jedno místě se nacházejí čtyři lidé,
kteří nemohou pryč, a jde o to, kdo koho sežere. Postavy pojmenované Velkej, Prostřední a Malej mají v tomto modelu předurčené osudy. Původní téma textu - Malej je demagogií ostatních dotlačen k tomu, že jde dobrovolně pod kudlu - je dnes už zastaralé. První polovina představení velmi dobře fungovala. Poté v dnešním představení nastal lapsus v textu, který narušil fungování celé inscenace. A největším otazníkem je konec. Tím, že tvůrci situaci řeší tím, že jde jen o dětskou hru, se ztrácí naléhavost tématu.
DIVADLO (bez záruky) PRAHA David Harrower: BLACKBIRD
Diváci jsou většinou zasaženi Tři otázky pro herečku Moniku Fejglovou Jak se hra Blackbird dostala do Česka? Naše režisérka Gabriela Vlková byla v Anglii na hereckém kursu, kde právě s tímto textem tam pracovali. Takže jej přivezla, sehnali jsme autorská práva, což byl opravdu velký boj, a nazkoušeli to. Co si o hře a probíraném tématu myslíš? Nikdy jsem nic podobného nehrála. Vlastně jsme to začali dělat kvůli tomu, abychom si zkusili něco absolutně nového. Na inscenaci bylo hodně práce a hodně jsme se na ní naučili. V podstatě jsme ani netušili, že s tím nakonec někde vylezeme. Sestavili jsme představení, pracovali jsme na něm více než rok a pak jsme s ním vyjeli do Liberce na festival Nanečisto. Jen vyzkoušet, jak to diváci budou vnímat a brát. Protože to lidé v hledišti chápali jako představení, ještě trochu jsme na hře zapracovali a rozhodli se to hrát. A jak diváci vlastně na hru reagují? Ohlasy jsou vesměs pozitivní. Je jasné, že téma není pro každého. Existují lidé, které vůbec neoslovilo, ale ostatní jsou, když se to povede, většinou zasaženi a často se s námi o tématu baví. Chodí za námi a chtějí vědět, jak to vlastně pokračuje. Dneska za námi přišel divák s tím, že si myslel, že je teprve přestávka. Že se těšil, jak to bude pokračovat dál. -saj-
Vytrženo z diskuse Diváci: * Představení jsem viděla loni na NaNečistu, je velmi znát rozdíl, představení má mnohem větší spád, drželo mě celou dobu a působilo na mě velmi silně. Lektoři: Situace, kdy se po 15 letech potkává ne zcela běžný pár, nese dvě roviny: to, na co vzpomínají – vypráví se překvapivý příběh, a to se souboru daří beze zbytku. Druhá rovina je, co to v nich zanechalo, jak se s tím vyrovnali, a co by chtěli dál. Ztvárnit tuto rovinu není jednoduché. Není úplně jasné, proč se žena za mužem vlastně vydala. Muž se s tím herecky vyrovnává zajímavě, zachovává
určité tajemství, jeho herecká škála je pestřejší. Herecký projev ženy se nese zejména v rovině výčitky, ale text nabízí i jiné možnosti. Oba herecké výkony jsou na vysoké úrovni, jsou až „dokumentární“. Tím spíš ale vadí, že v textu jsou zachovány věkové detaily – například věk muže není uvěřitelný. Bylo by také dobré hledat momenty, kdy žena není pouze obětí. Nešlo z její strany o opravdovou lásku? Osudovou přitažlivost? V dnešním představení tak sváděcí scény vyznívaly jako provokace bez toho, že by v nich byl nějaký cit. Herecký projev se brzy stane monotónní a divák ztrácí pozornost.
Smolíček Pacholíček První sobotní představení bylo do programu zařazeno jako inspirativní - proto se o něm ani nemluvilo na diskusi s lektory. Souboru Vydýcháno ZUŠ Liberec proto děkujeme alespoň touto fotografií z představení.
Sandokan je vlastně Al Capone Momentka z nočního festivalového života Poněkud nejasný titulek je zřejmý všem, kteří trávili přemostěné večery v jedné malé, příjemně zakouřené restauraci nedaleko základny „plynařské“ ZUŠ. Všude na stěnách visí portréty muže přezdívaného Scarface (Zjizvená tvář) a přesto baru neřekne nikdo jinak než Sandokan. Obsluha je zde příjemná a nechává divadelníky hrát na kytary a řádit v nevýrazných
mezích norem, dokud vydrží. Na fotografii jsou zachyceni lektor žonglérského semináře Ondřej Lechnýř a členka poroty Eva Suková při návštěvě zmíněného zařízení. Dlužno podotknout, že seminář začal druhý den včas a i hodnocení porotkyně bylo podle dostupných informací objektivní a neovlivněné jakoukoliv únavou. -saj-
Neděle 31.3. 2013 10:00 - velký sál S.I.D. – MS autorské: Divadlo?Divadlo! aneb Prachy, pivo, limonáda minutáž: 40 11:00- velký sál Dramatický soubor Divadla Vydýcháno – MS Sue Townsendová: Něco z Adriana minutáž: 30
12:30 - velký sál Jelen za oponou, o.s František Hrubín / Jelen za oponou: \\\\\\\“V Síti\\\\\\\“ (Kráska a zvíře) minutáž: 28 13:00 - malý sál Diskuse o viděném 15:00 – vyhlášení
Óda na Přemostění Ó Moste, Ó Moste Přehlídka ti roste! Pod rukama Pavla Skály Na přemostění všichni hráli Ať jsou svátky nebo ne Utíkáme rodině A ještě hodinu nám vzali, abychom se vzdali? To možné není! Za rok zase tady Na Přemostění.
Jasanka Kajmanová
A co bude dál? Přemostění je jednou z posledních krajských postupových přehlídek. Následovat budou celostátní kola v jednotlivých oborech. Kam a kdy tedy můžete za divadlem přijet? Divadelní Piknik Volyně - celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla, 9.–12. a 16.–19. května 2013, Volyně Šrámkův Písek - 52. celostátní přehlídka experimentujícího divadla, 24.–26. května 2013, Písek Mladá scéna - 11. celostátní přehlídka studentských divadelních souborů, 19.–23. června 2013, Ústí nad Orlicí Jiráskův Hronov - 2.-11. srpna 2013, Hronov Zpravodaj Přemostění píší: Honza, Michal, David, Láme: David. Fotí: Karolína.
