AKTUALITY
Brokolicou proti rakovine? Je známe, že brokolica obsahuje látky ako sulforafán či fenolické kyseliny, ktoré pôsobia proti rakovine. Navyše je schopná absorbovať z pôdy selén, ktorý tiež chráni pred nádorovým ochorením. Obsah selénu možno v nej zvýšiť aj umelo, hoci prihnojovaním pôdy soľami selénu. Pri pokusoch na zvieratách zvýšenie obsahu selénu v brokolici z jedného až do vyše 800 mikrogramov na gram veľmi účinne tlmilo vznik a rozvinutie rakoviny hrubého čreva. Kombinácia spomínaných ochranných zložiek so selénom bola prísľubom ešte účinnejšej ochrany pred zhubným ochorením. Žiaľ, nie je to celkom tak. Zvýšenie obsahu selénu totiž zároveň vyvoláva zníženie obsahu ostatných ochranných látok, dokonca až o 80 %. Z toho vyplýva, že na procesy, ktoré prebiehajú v organizme, treba nazerať komplexne, umelé zvyšovanie jednej účinnej zložky môže mať neočakávaný vplyv na iné. (The Journal of Nutrition 135, 1236–1238, 2005) Gabriel Hocman
kládá se, že P. relictum doputovalo asi o 70 let později na přelomu 19. století. Běžně má ptačí malárie podobu chronického nepříliš nebezpečného onemocnění, na Havaji však domácí druhy prodělávají akutní záchvat s úmrtností 60–90 procent, přičemž k infikaci často stačí jediné bodnutí nakaženým komárem. Velká část domácích lesních druhů ptáků v důsledku onemocnění vymizela z níže položených lesů a přežívá jen ve výškách zhruba nad 1300 m, kde je výskyt komára omezen nepříznivým klimatem. V poslední době se překvapivě právě z nížinných lesů začala množit pozorování jednoho z druhů šatovníků – amakihi. Vědci se tedy rozhodli zprávy důkladně prověřit, a nestačili se divit! Místo očekávaných několika jedinců amakihi našli vzkvétající populaci, která přitom vykazovala vysokou promořenost ptačí malárií, ale nyní již v její chronické podobě. Parazit a jeho hostitel tedy našli společný modus vivendi. Jak to bude s ostatními druhy jedinečné ptačí fauny Havajských ostrovů, ukáže čas. (Proceedings of National Academy of Sciences 102, 1531–1536, 2005/5) Pavel Linhart
Zkrocení zlého parazita?
Nové pohledy na asymetrii u plžů
druhů buď pravotočivá, nebo levotočivá. Jen velmi vzácně vznikne u pravotočivých druhů levotočivý jedinec, a naopak. Na základě mikroskopických pozorování se tradičně soudilo, že k vzniku asymetrie dochází ve stadiu rýhování, kdy se ze symetrického embrya, tvořeného čtyřmi buňkami, stává asymetrické osmibuněčné embyro, které je buď pravo-, nebo levotočivé. Reiko Kuroda se svým týmem při studiu fluorescenčně značených embryí zjistila, že pravotočivá plovatka Lymnaea stagnalis získává asymetrii skutečně již v tomto stadiu embryonálního vývoje, kdežto u eventuálních, výjimečně se objevujících levotočivých jedinců vzniká asymetrie až později. Za zrcadlové obrácení asymetrie u plžů odpovídá pouze jediný gen. Jestliže se například u některých pravotočivých druhů plžů objevuje levotočivost častěji, mají pak tito jedinci pohlavní otvor na opačné straně než pravotočiví jedinci a nemohou se s nimi pářit. Páří se tedy pouze s levotočivou linií, což má za následek vznik nového druhu, jak dokládají R. Ueshima a T. Asami na příkladu druhů rodu Euhadra z čeledi Bradybaenidae. Zdá se tedy, že speciace na základě jediného genu je možná. (Nature 425, 679, 2003, Current Biology 2004) Lucie Juřičková
„Tam, kde byste před deseti lety těžko zahlédli křidélko, je teď amakihi (Hemignathus virens, šatovníkovití) druhým nejrozšířenějším druhem,“ řekl v rozhovoru pro magazín Audubon o jednom z druhů endemických šatovníků na Havaji Carter Atkinson, parazitolog a specialista na krevní parazity ptáků. Překvapení a nadšení je na místě. Z celkového počtu 71 endemických druhů ptáků Havajských ostrovů, známých koncem 18. století, jich 23 vyhynulo a 30 je kriticky ohroženo. Předpokládá se, že podstatnou část obětí tohoto vymírání má na svědomí zavlečená ptačí malárie. Díky izolaci Havajských ostrovů se domácí druhy dlouho vyvíjely bez ( jinak poměrně běžného) ptačího krevního parazita Plasmodium relictum a zdálo se, že jeho neúmyslná introdukce bude pro ně mít tragické následky. Nyní, o století později, je tu náznak, že absolutistická vláda parazita končí. Přenašečem ptačí malárie je komár Culex quinquefasciatus. Na Havaji byl zaznamenán v roce 1826 poměrně krátce po objevení ostrovů kapitánem Cookem v roce 1778. Předpo-
Pro drtivou většinu plžů (Mollusca: Gastropoda) je typická spirálně vinutá ulita, která je u jednotlivých
Pravotočivá a levotočivá ulita thajského plže Amphidromus atricallosus. Snímek © Lucie Juřičková
http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, květen 2006
255
�����������������������������������������
�� �� � �
��������������� ������������������
�������� ������ ��������������� �������������� ��������������� � � � �� �� � � � � � ��������������
INZERCE 559
������������� ������������� �� ���������������� ���������������� � � � � � � � � � �� � � � ���������������� ���������������� ������������� ����������� � ������������ ������������ ���������� � ������������ �������� � �� � � �� ����� ���� ���� ��
Chutnou stravou k úzkosti Dálněvýchodní kuchyně jsou dnes v módě. Jejich obliba souvisí mimo jiné s ochucováním stravy glutamátem, který byl objeven ve vysoké koncentraci v 1000 let starém vejci v Japonsku. Glutamát se přidává k mnoha potravinám ve vyšších než fyziologických dávkách, aniž se ví, jak vysoká maximální koncentrace je ještě pro zdraví bezpečná. Patří k budivým aminokyselinám a je jedním z neurotransmiterů, který má své vlastní receptory. Zobrazení mozku zdravých dobrovolníků funkční magnetickou rezonancí ukázalo, že glutamát aktivuje inzulární, operkulární a zčásti orbitofrontální mozkovou kůru. Podobná aktivace se zjišťuje při řadě úzkostných poruch. Vysoké dávky glutamátu se začaly přidávat do konzerv určených pro americké vojáky v bitevní linii po 2. světové válce. Dramatický nárůst počtu nových onemocnění posttrauma-
256
tickou stresovou poruchou u amerických vojáků bojujících ve Vietnamu ve srovnání s vojáky bojujícími ve 2. světové válce vysvětlují havajští psychiatři S. Bracha a E. B. Chronicle právě konzumem vysokých dávek glutamátu. Přikládají tomu větší význam než rozdílům v psychosociální situaci. Americká armáda proto přestala ochucovat konzervy glutamátem. (CNS Spectrums 11, 14–15, 2006) Oldřich Vinař
Čertovy zahrádky dílem mravenců V amazonském pralese lze občas potkat divné shluky stromů, nejčastěji jenom jednoho druhu – Duroia hirsuta z čeledi Rubiace. V jinak pestrém pralesním porostu rozhodně upoutají pozornost kolemjdoucích. Místní legendy praví, že tu zahradničí zlí duchové. Kromě mytologické hypotézy lze uvažovat ještě o dvou možnostech. Buď dotyčný strom vylučuje toxické látky, které vybíjejí okolní rostliny, nebo se o něj vzorně starají mravenci, kteří na těchto stromech žijí. O mravencích je obecně známo, že dokážou oblíbeným rostlinám významně ulehčit život – například likvidací konkurence. Původ čertových zahrádek se rozhodla objasnit Megan Fredericksonová ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii. S týmem spolupracovníků nejprve nalezla v peruánské části Amazonie 10 čertových zahrádek, které byly různě velké, od jednoho do 328 exemplářů D. hirsuta. Uvnitř každé z objevených zahrádek vysadili dva semenáčky běžného amazonského stromu Cedrela odorata (čeleď Meliaceae) vždy k některému jedinci D. hirsuta, na němž aktivně hlídkovali mravenci druhu Myrmelachista schumanni. Ti žijí v dutinách kmene D. hirsuta a bylo vcelku rozumné předpokládat, že právě oni by mohli dělat čertovy zahrádky. Jednoho z páru vysazených semenáčků chránila upravená mucholapka, druhý byl pro mravence volně přístupný. Další pár semenáčků Cedrela odorata vysadili v pralese, přibližně 50 metrů od příslušné čertovy zahrádky. Vše se vyjasnilo velice rychle. Do 24 hodin začaly umírat první nechráněné semenáčky z vnitřku čertových zahrádek. Mravenci jim totiž hned začali do listů nekompromisně vstřikovat kyselinu mravenčí. Během pěti hodin přišly vysazené stromky o většinu listů a byl s nimi konec. Vlastně jde o první známý případ využití kyseliny mravenčí jako herbicidu.
Vesmír 85, květen 2006 | http://www.vesmir.cz
Další experimenty ukázaly, že mravenci cíleně nechávají na pokoji všechny rostliny oblíbeného druhu D. hirsuta, včetně těch, které nejsou vhodné pro osídlení mravenčí kolonií. V čertově zahrádce sídlí obvykle jedna kolonie mravenců v průměru se 3 miliony dělnic a s 15 000 královnami. Odhady rychlosti růstu čertových zahrádek napovídají, že ty největší jsou staré stovky, možná i tisíce let. Nápadně vysoký počet královen v jedné kolonii k takové dlouhověkosti nepochybně přispívá. Podle všeho jsou legendárními zlými duchy právě mravenci M. schumanni. (Nature 437, 495–496, 2005) Stanislav Mihulka
Na světě chybí 100 milionů dívek V doslovném překladu na obálce časopisu The Lancet z 21. ledna 2006 čteme: „Pečlivá demografická analýza současných a očekávaných poměrů mezi pohlavími novorozenců ukazuje, že na světě chybí asi 100 milionů dívek – jsou mrtvé.“ V jednom z komentářů Shirish S. Shet z Breach Candy Hospital v Bombaji toto překvapivé (i když ne docela) tvrzení odvozuje z poměru novorozenců v Indii. Moderní techniky určení pohlaví plodu (vyšetření vzorku placenty, plodové vody, ultrazvuk) umožnily časné určení pohlaví plodu, a tak nastávajícím rodičům daly možnost volby mezi donošením a potratem. I když je to od roku 1994 ilegální, analýza v 1,1 milionu indických domácností ukázala, že se rodí stále méně plodů ženského pohlaví. Jsou potraceny, přestože je to (pokud se to prokáže) trestné jak pro rodinu, tak pro lékaře, který potrat provede (hrozí jim pokuta i vězení). Příčina je ekonomická. Chlapci jsou v rodinách vítanější než dívky, protože lépe zajišťují rodiče ve stáří a vůbec status rodiny závisí více na chlapcích než na dívkách. Je třeba dodat, že v Indii neexistuje sociální zabezpečení ve stáří. Když má rodina alespoň jednoho syna, je porod dívky přijatelný, ale když už má jednu dceru, tak té další hrozí potrat. Ženy v Indii jsou závislé na svých manželech a svých i manželových rodičích, a když mají dceru, dává se jim to za vinu (přestože určení pohlaví závisí na spermii). Když se tedy nebohé ženy dovědí, že jejich plod je ženského pohlaví, často se rozhodnou pro potrat. A tak se v Indii, ale i v Číně rodí jen 700–900 dívek na 1000 chlapců. Gynekologové a porodníci před
AKTUALITY tím varují, indický prezident Kalam proti tomu veřejně vystoupil – ale současná praxe přetrvává. Už dnes je a v příštích desetiletích ještě bude nedostatek mladých žen pro muže, kteří chtějí založit rodinu. Výsledkem bude vyšší riziko prostituce a demografický pokles. Neomalthuziánství si tedy našlo novou cestu, ovšem dosavadní nárůst populace by byl pro lidstvo také neudržitelný. Vratislav Schreiber
Jak vyrobit statečnou myš? Není to nic těžkého. Pokud máte bázlivou myšku, postačí vypnout jí gen pro protein stathmin, a rázem máte z ustrašené myšky hrdinku. Nejenže bude statečnější, ale zároveň jí potrvá déle, než se naučí strachu z bolestivých podnětů. Gleb Shumyatsky z Rutgersovy univerzity v New Jersey se svými kolegy poškádlil konzervativní intelektuály elegantní genetickou manipulací, která laboratorním myškám úplně změnila psychiku. Po úspěšném knokautu genu pro stathmin testovali badatelé myši v otevřeném boxu. Ty bez stathminu odvážně pronikaly doprostřed volné plochy, kdežto ty s funkčním stathminem obezřetně hledaly úkryt podél stěn boxu ve snaze chránit se před možnými predátory. V dalším experimentu myškám pouštěli hlasitý zvuk, po němž bezprostředně následoval krátký elektrický šok. O den později normální myši při naučeném zvuku okamžitě ztuhly, zatímco myši bez stathminu se pouze zvědavě ohlédly. Stathmin se u myší (stejně jako u lidí) najde téměř výhradně v mozku, v amygdale, což je oblast mandlovitého tvaru pod kůrou přední části obou spánkových laloků. Tam je centrum strachu, v němž vznikají i úlekové reakce. Ví se, že stathmin rozrušuje neuronální spoje. V důsledku toho se mezi neurony mohou tvořit nová spojení, která zafixují právě ten naučený strach. Stathmin se podle všeho podílí pouze na učení strachu. V bludištích si myši bez stathminu pamatovaly cestu ven stejně dobře jako myši se stathminem. Proto má tenhle protein poměrně slušný potenciál jako možný terč pro klinickou léčbu rozličných fobií, úzkostí či posttraumatických stavů. Pokud se nevyskytnou nějaké problémy, možná si časem budeme proti strachu z pavouků nebo hadů kupovat pilulky v lékárně. (Cell 123, 697–709, 2005) Stanislav Mihulka
Zářivá lákadla pro organizmy Jen postupně vědci odhalují, které druhy elektromagnetického záření přitahují různé živočichy. Na Univerzitě v Murcii (v jihovýchodním Španělsku) nedávno zjistila biochemička a molekulární bioložka Josefa Erbanová se spolupracovníky, že fluorescence některých látek v korunních plátcích láká hmyz i další opylovače. Z květů nocenky jalapovité (Mirabilis jalapa) izolovala řadu derivátů betaxanthinu a betaninu. Zelenou fluorescenci betaxanthinů totiž silně absorbuje betanin a kombinace těchto dvou typů látek v květech zřejmě určuje výslednou fluorescenci excitovanou zářením v oblasti 450–490 nm. Výsledky pokusů naznačují, jak žluté a červené květy nocenky vidí nejen hmyz, ale i lidé (žluté betaxanthiny svou výraznou světlezelenou fluorescencí přispívají k jasnosti žlutého zbarvení). V oblastech, kde převládají betaniny, se zase zvýrazňuje oranžové a červené zbarvení květů,
kdežto světlezelená fluorescence není patrná. Ostrůvky obsahující betanin pak dávají květním plátkům skvrnitý fluorescenční vzhled, a právě zelená fluorescence je přitažlivá pro některý hmyz a také pro netopýry, jejichž vidění je na zelenou oblast spektra citlivé. Také ultrafialové záření přitahuje některé druhy hmyzu. Australští vědci to chtějí využít v boji s přemnoženou ropuchou obrovskou (Bufo marinus). Tu nerozvážně dovezli do Austrálie r. 1935 ve víře, že žába vyhubí hmyz, který napadá plantáže cukrové třtiny. Ukázalo se ale, že tato myšlenka byla scestná: Populace hmyzu se zmenšila jen nepatrně, zato ropuchy se rozmnožovaly závratnou rychlostí, až se staly metlou ohrožující ekologickou rovnováhu. V žlázách na zádech totiž mají jed, kterým úspěšně hubí své nepřátele, jako jsou různí ptáci a ryby, ale i krokodýlové nebo hadi. Proto šíření této cizí ropuchy neregulují žádní místní dravci. Australští vědci dlouho hledali způsob jak humánně tyto ropuchy chytat. S červeným ani
Xenopus Přednáškový cyklus
od 17 hodin v konferenčním sále Akademie v ulici Na Florenci 3, budova C, 2. patro, Praha 1
• Pořádá Vesmír • Pravidelně každý druhý čtvrtek v měsíci • Zveme všechny, kteří se chtějí setkat s autory Vesmíru a diskutovat s nimi
8. června 2006
Miroslav Bárta
Nejnovější výzkumy pohřebišť z doby stavitelů pyramid Nové metody – geofyzika, geoinformatika, detailní satelitní i jiné dálkové snímkování – pomáhají egyptologům objevovat další pyramidy. Umožňují pochopit, jak se pohřebiště vyvíjelo, kudy k němu vedly přístupové cesty. Prozrazují také spletitou podzemní síť vodovodů v poušti. Pomáhají vysvětlit zrod, rozvoj a úpadek staroegyptské civilizace. Z dálky je toho někdy vidět více. http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, květen 2006
257
AKTUALITY
Globální oteplování zmenšuje britské ptáky
Los evropský (Alces alces alces), snímek © V. J. Staněk.
s modrým zářením úspěch neměli, ale pak zjistili, že ultrafialové záření přitahuje houfy hmyzu, který ropuchám chutná. Stačí dát do pastí ultrafialové lampy, pochytat hmyz, a na něj pak chytit ropuchy. O tom, zda je humánní i jejich konec, se článek nezmiňuje. (Biophotonics International 12, 86–87, 2005/11; Photonics Spectra 39, 166, 2005/11) Zdeněk Šesták
Lose, proč máš tak velký čumák? Los je na pohled asi nejbizarnější příslušník jelenovitých. Má velké tělo na dlouhých nohách a hlavu s rozložitými lopatovitými parohy a zvětšeným, jaksi převislým čumákem. Jeho funkce dosud není úplně jasná, a proto jej nyní odborníci podrobili detailnímu morfologickému studiu a výsledky porovnali s dosavadními hypotézami. Výzkum podle očekávání ukázal, že je losí čumák odvozený orgán. Patří k němu zvětšené, velice pohyblivé nozdry, které směřují do stran. Téměř chybí rhinarium (vlhké zakončení čenichu, které najdeme třeba u psa). Nosní linie je vyztužena dlouhou klenutou chrupavkou. Badatelé se domnívají, že losí čumák
258
má více funkcí. Jedni tvrdí, že zvětšená nosní dutina losům umožňuje lépe hospodařit s vodou a teplem. U řady kopytníků (například u přímorožců) je známo, že vzduch v nozdrách zabraňuje prostřednictvím sítě chladnějších a teplejších cév přehřátí mozku i při mimořádné zátěži. Něco podobného se hledalo u losa, výzkum ale neprokázal ani zvýšené prokrvení nosní dutiny, ani zvýšený povrch pro výměnu tepla. Navíc asi los takový mechanizmus příliš nepotřebuje, volí možnosti útěku spíše v členitém terénu, kde díky svým dlouhým nohám pronásledovatele setřese. Uvažovalo se také, jestli není losí čumák odrazem výběrové pastvy, ale zjistilo se, že není citlivější než u jiných jelenovitých, snad jen o něco pohyblivější. Řada odborníků uvádí, že los má výborný čich, využívá jej například pro dálkovou komunikaci při synchronizaci páření. Čumák má výrazně přepažený, a tak je čichový podnět vyhodnocován dvakrát, čímž se informace zpřesňuje. Badatelé vidí za vzhledem losího čumáku především výhody pro lepší zpracování pachových signálů a také pro vyhledávání a spásání vodních rostlin, které jsou pro losy zdrojem minerálních látek. Další otázky teprve na odpověď čekají. (J. Zool. Lond. 262, 339–360, 2004) Jan Robovský
Vesmír 85, květen 2006 | http://www.vesmir.cz
Nárůst průměrné teploty na zemském povrchu, který v posledních několika desítkách let zažíváme, má výrazné dopady na biosféru. Byly popsány posuny areálu různých organizmů, změny početnosti jednotlivých druhů, a v několika zemích bylo dokonce dokázáno, že stěhovavé druhy ptáků na jaře přilétají dříve. Na britských ostrovech se nyní zjistilo, že s tím, jak se otepluje tamní klima, se mění i morfologické parametry různých druhů ptáků. Změny probíhají dokonce podle předpovědí dvou biogeografických pravidel, která popisují závislost tělesných rozměrů na zeměpisné šířce. Bergmannovo pravidlo říká, že směrem od rovníku k pólům jsou jedinci v rámci daného druhu v průměru větší, aby se jim snížil povrch těla vůči jeho objemu. Allenovo pravidlo tvrdí, že výběžky na tělech teplokrevných organizmů se ve stejném směru zmenšují. Oba jevy se považují za prostředky k předcházení tepelným ztrátám zvířecího těla. Zdá se, že právě tato pravidla dobře popisují změny v morfologii britských ptáků – za posledních 30 let se druhy, u nichž na to existují věrohodná data z dlouhodobě sledovaných lokalit, zmenšily a zároveň se jim prodloužila křídla. Je pravděpodobné, že nejde o statistický artefakt, protože tato závislost platí pro druhy stálé i táhnoucí, hmyzožravce i býložravce, zástupce hnízdící v dutinách i v otevřených miskovitých hnízdech. (Oikos 112, 91– 101, 2006) Jiří Reif
Hubí diklofenak supy? Indové, kteří ctí staré rituály, začínají mít problémy s pohřbíváním svých mrtvých. Supi přestávají navštěvovat věže mlčení, na které pozůstalí zavěšují těla nebožtíků s očekáváním, že se supové postarají o jejich postupné mizení. Není to proto, že by supi měnili své návyky. Supů ubývá. V okolí Bombaje jejich počet prudce klesl na desetinu. Ochránci přírody bijí na poplach a hledají příčiny. Na prvním místě vidí změny v životním prostředí, růst měst a průmyslu, znečištění ovzduší průmyslovými zplodinami a výfukovými plyny. Bližší propočty však ukazovaly, že zde musí být ještě jiný faktor, který by tak rychlý úbytek supů vysvětloval. Pitvy uhynulých supů ukazovaly těžké patologické změny na játrech a na ledvinách. Některé
AKTUALITY z těchto změn připomínaly patologicko-anatomický nález zjišťovaný u lidí, kteří zemřeli na chronickou otravu nebo předávkování nesteroidními antirevmatiky a analgetiky typu paracetamolu a diklofenaku (Vesmír 85, 40, 2006/1). Jak se supi k těmto analgetikům dostali? Zdá se, že nestačí, jestliže se živí těly revmatických lidí, kteří tyto léky užívali. Posvátným zvířetem Indů je kráva. Když vesničané vidí, že kráva jakkoli trpí, snaží se jí pomoci. Nemají-li dost peněz na veterináře, snižují utrpení hovězího dobytka vysokými dávkami diklofenaku, který je poměrně levný a dostupný. Uhyne-li kráva, stávají se její pozůstatky kořistí nebohých supů, kteří jsou na toxické účinky diklofenaku vysoce citliví. Indičtí ochránci přírody zahájili kampaň, aby vesničané krávy diklofenakem nekrmili. (BBC, 15. 3. 2006) Oldřich Vinař
Pendrekem na mikroby Lékořice se využívá jako léčivka proti mnohým neduhům a také jako pochutina. Mimo jiné pro přípravu těch zvláštních černých cukrovinek, kterým se prý říkalo pendrek mnohem dříve než podobně tvarovaným policejním pomůckám. Lidstvo ji zná už více než čtyři tisíce let. Zmiňována je v indické ayurvédě i ve spisech antických učenců Dioskorida a Theofrasta. Petr Ondřej Mathioli o lékořici v polovině sedmnáctého století uvádí: „Žvýkání kořene nebo držení šťávy z něho v ústech, až by se sama rozplynula a pomalu stekla do hrdla, hasí žízeň, krotí hlad, dobře prospívá játrům, horkému žaludku, odnímá žáhu, vyčišťuje prsa a plíce, pomáhá k volnému odkašlávání, svlažuje suchost a drsnatost hrdla i průdušek nebo chřtánu, změkčuje otoky a vředy. Proto se dává s úspěchem proti sípání, suchému kašli, ��������� �
�
��
��
������� �� �
�
�
�� �
těžkému dýchání, souchotinám, žeberní hlíze a klání v bocích.“ Teprve v posledních desetiletích začínáme rozumět mechanizmům, kterými lékořice působí. Vedle léčení chorob horních cest dýchacích se odnepaměti používala také proti žaludečním vředům. Léčebné účinky byly přisuzovány zejména kyselině glycyrrhizové, od které je ostatně odvozeno i moderní léčivo karbexonolon. Kyselina glycyrrhizová příznivě ovlivňuje složení a viskozitu žaludeční šťávy a působí protizánětlivě. Má ale jednu velkou nectnost. Při předávkování narušuje hospodaření se sodnými a draselnými ionty a zvyšuje krevní tlak. Proto se z lékořice často připravují produkty, z nichž je tato látka odstraněna. Je známo, že i ony přinášejí při žaludečních vředech úlevu. Podstata jejich účinku byla donedávna označována za nejasnou. Až testy flavonoidových frakcí vedly k identifikaci látek, které zastavují množení původce žaludečních vředů, bakterie Helicobacter pylori (Life Sciences 71, 1449–1463, 2002). V nejrozšířenější lékořici lysé (Glycyrrhiza glabra) jsou to pyranizoflavonoidy glabren a glabridin. Jiné izoflavonoidy z asijského druhu Glycyrrhiza uralensis působí nadto i proti bakteriím Staphylococcus aureus, Micrococcus luteus a Bacillus subtilis, a to včetně kmenů odolných vůči antibiotikům (Fitoterapia 73, 536–539, 2002). Extrakty z lékořice tedy působí při vředové chorobě jak proti příznakům, tak proti příčině. Symptomaticky i kauzálně, řekl by lékař. Reklamní agent by použil slogan „dva v jednom“. Oldřich Lapčík
Ďalší k. o. pitvám na praktických cvičeniach z anatómie? Pitvy sú alebo donedávna boli bežnou súčasťou praktických cvičení z biológie. Súčasným trendom však je ich celkový ústup. Presnejšie, posledných dvadsať rokov sa nesie v znamení „antipitevných“ nálad v USA, Veľkej Británii a v Austrálii. Za týmto problémom zrejme v pozadí stojí propagácia hnutia za slobodu zvierat. Výskum sa zaoberal postojmi študentov aj učiteľov k pitvám na praktických cvičeniach. Existujú názory pre aj proti. Jeden zo silnejších odporcov pitiev dokazuje, že na takéto účely úplne stačí virtuálna pitva pomocou počítačového softvéru, dokonca je efektívnejšia ako reálna (J. Biol. Ed.
35, 75–80, 2001). Fanúšikovia pitiev (verím, že nás je stále dosť) však na ďalší k. o., ktorý nebezpečne zvyšuje skóre odporcov pitiev, nemuseli dlho čakať. Skupina výskumníkov v USA porovnávala úspešnosť študentov pri skúškach z anatómie v skupine, ktorá pitvala mačku, a v skupine, ktorá modelovala rôzne sústavy ľudského organizmu z hliny na základe anatomických atlasov. Bez ohľadu na náročnosť skúšky bola skupina „modelárov“ presvedčivo lepšia. Jediným rozdielom bolo, že postoje študentov, ktorí absolvovali pitvu, boli k nej pozitívnejšie ako postoje „modelárov“, ktoré ostali nezmenené. (Adv. Physiol. Educ. 29, 27–34, 2005) Pavol Prokop
Alkoholické těhotenství v USA i v ČR
Hlavní lékař USA vydal nedávno doporučení těhotným, aby se alkoholu úplně vyhýbaly. Pití se může na dětech projevit všelijak – od mírných poruch učení po fetální alkoholový syndrom (nižší intelekt, poruchy růstu, abnormality v oblasti hlavy aj.), jímž v USA trpí 0,5 až 2 lidé z 1000 narozených. Hlavní lékař USA shrnuje současný stav: l Alkohol požívaný v těhotenství zvyšuje riziko souvisejících vrozených vad. l Žádné množství alkoholu nelze v těhotenství považovat za bezpečné. l Alkohol může poškodit plod kdykoli během těhotenství (i v prvních týdnech, kdy žena o svém těhotenství neví). l Postižení kognitivních funkcí a poruchy chování, k nimž došlo v důsledku pití alkoholu v těhotenství, mají trvalý charakter. l Alkoholovým poškozením plodu lze předejít. Ženy, které už v těhotenství alkohol pily, by měly přestat, aby riziko aspoň zmírnily. Ty, které plánují těhotenství, by se měly alkoholu úplně vyvarovat. A protože v USA je polovina těhotenství neplánovaných, měly by ženy v plodném věku spolupracovat se svým lékařem. Ti by měli spotřebu alkoholu u žen v produktivním věku soustavně zjišťovat. V České republice je celková spotřeba alkoholu podstatně vyšší než v USA (před otěhotněním u nás pijí alkohol tři čtvrtiny žen) a totéž lze říci o pití v těhotenství (viz Vesmír 83, 308, 2004/6). Tak vznikají škody na genetickém fondu populace a také těžké škody ekonomické. Přitom by se tomu dalo předejít. Karel Nešpor, Ladislav Csémy
http://www.vesmir.cz | Vesmír 85, květen 2006
259
