Nové perspektivy budoucnosti
ThDr. Jiří Moskala
2. listopad 2004 Mošnova 1, Jihlava
5. NOVÉ
PERSPEKTIVY BUDOUCNOSTI
Každý přemýšlivý člověk chce znát své kořeny a svou budoucnost, aby poznal, proč tu je, jaký smysl a cíl má jeho život. Takoví lidé chtějí rozumět dějinám, chtějí vědět, odkud vyvěrají a kam směřují. Touží poznat, odkud přicházejí, proč jsou tady a kam jdou. Možná znáte seriál Kořeny, který pojednává o otrocích z Ameriky, kteří hledali své kořeny v Africe. Tím získali svoji identitu a pochopili kým jsou. Když jsem se svou manželkou a dvěma syny cestovali po Ghaně, navštívili jsme několik pevností, v kterých otrokáři shromažďovali odchycené otroky černošského původu. Viděli jsme prostory, ve kterých byli lidé vězněni a mučeni. Sami na sobě jsme na chvíli pocítili skličující pocity, které v nás vyvolávala tato místa. Odtud byli deportováni do Karibiku a Ameriky. Další generace těch, kdo přežili tuto cestu chtěli pochopitelně znát svoje kořeny. I my toužíme znát svoje kořeny, ale také svoji budoucnost. Kam jdeme a co nás čeká. Chceme vědět, co bude s naším životem a jak skončí. Setkal jsem se s lidmi, kteří se živili předpovídáním budoucnosti. V Hongkongu jsem viděl stánek vedle stánku, kde vysedávali věštci s kartami, stolečky, olejem, atd. Zvali kolemjdoucí, aby si od nich nechali věštit, co je čeká. Mnozí herci, umělci a politikové hledají styk se záhrobím a okultními silami. Chtějí se dovědět, co bude s jejich životy. Každého z nás přitahuje tajemno poznání budoucnosti. Jaká je budoucnost světa? Kam vlastně kráčíme? Je před námi chaos? Čeká nás ještě větší zmatek, nebo světlý zítřek? Vyřeší lidstvo své problémy samo, nebo je musí vyřešit někdo jiný? Kdo? Co o tom vlastně můžeme vědět?
2
Na tyto otázky odpovídá prorok Daniel (žil přibližně v letech 622 - 530 př. Kr.), který ve své knize zaznamenal to, co se stalo na dvoře slavného babylonského krále Nebúkadnesara v roce 603 př. Kr. Tento velmi známý panovník a proslulý stavitel Babylona se zabýval otázkami týkajícími se budoucnosti. Přemýšlel zvláště o tom, co se stane s jeho říší a co bude po ní. Proto mu Bůh zjevil ve snu, co se stane v budoucnosti. My dnes máme výhodu, že můžeme zhodnotit s odstupem času, zdali to, co mu Bůh zjevil ohledně budoucnosti, je pravdivé a věrohodné či nikoliv, protože většina z toho, co bylo předpovězeno, se už naplnila. Naplněná proroctví jsou nejen důkazem existence Všemohoucího Boha, ale i důkazem, že bible je spolehlivé Boží slovo. Proroctví nám vysvětlují minulost, osvětlují budoucnost a zároveň ukazují, jak se zachovat dnes. 1. Nebúkadnesarův zapomenutý sen - Da 2,1-13 Prorok Daniel ve své knize vypráví, že Bůh zjevil babylonskému králi Nebúkadnesarovi (vládl v letech 605 - 562 př. Kr.) budoucnost světa, tedy to, co se mělo odehrát od jeho doby přes další staletí až do doby konce. Na panovníka tento sen tak hluboce zapůsobil, že jej zapomněl. Protože byl přesvědčen, že tento sen je velmi důležitý, chtěl za každou cenu znát jeho obsah a výklad. Tento jeho požadavek vyvolal mimořádný sled událostí, o nichž čteme v 2. kapitole knihy Daniel. Král Nebúkadnesar měl na svém dvoře spoustu různých mudrců, věštců a astrologů, kteří mu vždy tvrdili, že si poradí s každou záhadou a že dokážou předpovídat budoucnost. Nyní jim ukládá zkoušku, aby objektivním způsobem zjistil, je-li tomu tak. Zavolá si je a dává jim úkol, aby mu řekli, co se mu v noci zdálo a 3
co sen znamená. Po dvakrát se věštci vymlouvají a žádají, aby jim sdělil sen. Kdyby jim ho řekl, pak by si už určitě s výkladem poradili. Král poznává jejich úskok, a proto nařizuje pod trestem smrti, aby udělali to, co mu vždy tvrdili, že toho jsou schopni aby mu oznámili sen, který zapomněl. Nakonec se jeho poradci přiznávají, že není na zemi člověka, který by byl schopen něco takového králi zjevit, a pak zdůraznili, že ještě nikdy něco podobného žádný král od věštců, zaklínačů nebo astrologů nežádal. Nato se král velice rozhněval a ve své zlobě nařídil, jak bylo tehdy zvykem, aby byli vyvražděni všichni babylonští mudrci. Protože Daniel a jeho přátelé patřili už v té době mezi tuto třídu lidí, měli být také zabiti. 2. Modlitba Daniela a jeho přátel - Da 2,14-23 Když našli Daniela, aby i nad ním vykonali rozsudek, velmi uvážlivě prosí Arjóka, velitele královy tělesné stráže, aby mu vysvětlil, co se děje. Poté Daniel neváhá a okamžitě předstupuje před krále a vyprošuje si určitou lhůtu, aby králi mohl říct sen a také mu ho i vyložit. Daniel ihned celou záležitost předložil svým třem přátelům a společně prosili na modlitbě o zjevení snu, který se zdál králi, aby nemuseli být zahubeni se zbytkem babylonských mudrců. Bůh na jejich upřímné prosby odpověděl. Daniel poděkoval Bohu, chválil ho a vyvyšoval ho za jeho milost, že mu zjevil sen, který se zdál Nebúkadnesarovi. Modlitba jako opravdový, otevřený rozhovor s Bohem se stala klíčem k vyřešení celého problému. Bůh má vždy řešení a dává je těm, kdo s ním pěstují upřímný a čestný vztah. 4
3. Vlastní sen - Da 2,24-36 Potom Daniel spěchá za Arjókem, který ho neprodleně uvádí před krále slovy, kterými se chce vládci zalíbit: "Našel jsem muže z judských přesídlenců, který králi oznámí výklad." Král je udiven. Nikdo toho dosud nebyl schopen a teď před ním stojí mladý hebrejský zajatec, o němž se tvrdí, že umí celou záhadu odhalit. Proto se ho překvapeně ptá? "Jsi schopen mi oznámit sen, který jsem měl, a jeho výklad?" Danielova pokorná odpověď zjevuje krásu jeho charakteru. Nyní měl Daniel tu nejlepší příležitost pochlubit se a vyzvednout své schopnosti. Místo toho tvrdí, že nikdo z lidí, tedy ani on sám, není schopen vyhovět královu požadavku. Je však "Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. On dal králi Nebúkadnesarovi poznat, co se stane v posledních dnech". Pak Daniel líčí králi jeho zapomenutý sen, který mu Bůh dal, protože si upřímně přál poznat budoucnost. Nebúkadnesar viděl velikou zářící sochu, která znázorňovala lidskou postavu. Její hlava byla ze zlata, hruď a ruce ze stříbra, břicho a boky z mědi, nohy ze železa a spodní část dolních končetin s chodidly ze železa a hlíny. Do chodidel této nádherné sochy bez zásahu rukou udeřil kámen a zničil ji tak, že po ní nezbylo ani stopy. Kámen se však stal obrovskou horou a naplnil celou zemi. To byl sen. 4. Výklad snu - Da 2,37-45 a) Zlatá hlava - novobabylonská říše (605 - 539 př. Kr.) Babylon (slovo pocházející z akkadského "bab-ilu" znamená "brána Boží") byl hlavním městem novobabylonské říše. Toto město založené Nimrodem velice vzkvétalo, v roce 683 př. Kr. 5
však bylo při povstání proti Asýrii zničeno. Teprve Nebúkadnesar jej ve velkých rozměrech a s velkou nádherou znovu vybudoval. Město bylo opravdovou pevností, chráněno vysokými hradbami. Babylon byl dědicem slavné sumerské kultury a křižovatkou obchodních cest. Zlatem se v tomto městě na Eufratu skutečně nešetřilo. Bůh však ukázal, že tato říše nebude existovat věčně. Roku 539 př. Kr. Kýros (perským králem od roku 558 do 529 př. Kr.; médskou říši porazil a připojil k Persii v letech 553 - 550 př. Kr.), dobyl Babylon (jak o tom shodně podávají zprávu Hérodotos a Xenofon) a na scénu světových dějin nastoupila říše médoperská. b) Stříbrná hruď a ruce - médo-perská říše (539 - 331 př. Kr.) Tato říše byla rozlehlejší než říše novobabylonská, ale kulturou na nižší úrovni. Tak jako stříbro je nižší než zlato, tak také médo-perská říše nebyla tak slavná, i když známe některé její významné panovníky, např. Dareia, Xerxa nebo Artaxerxa. Alexandr Veliký zahájil boj s Persií roku 334 př. Kr. vítězstvím u Graniku (u Helespontu). V roce 333 př. Kr. u Issu v Kilikii porazil perského krále Dareia III. a po vítězné bitvě u Gaugamél v Asýrii roku 331 př. Kr. dobyl zbytek perské říše. Tím ukončil více než dvousetletou vládu Médo-Peršanů. c) Měděné břicho a boky - Alexandrova říše a následné státní útvary (331 - 168 př. Kr.) Makedonii přivedl k největší slávě Alexandr Veliký, ačkoli žil jen 33 let (356 - 323 př. Kr.). Se svými vojáky se tento mladý panovník vydal dobýt svět. Roku 332 př. Kr. obsadil Egypt, roku 331 se stal pánem perské říše a roku 327 táhl do Indie. Jeho říše byla zeměpisně ještě rozsáhlejší než říše médo-perská, protože zahrnovala Makedonii, Řecko, Persii, Egypt a sahala až k 6
Indii. Po smrti Alexandra Velikého vládli jeho vojevůdci, tzv. diadochové, jejichž vzájemná rivalita vedla k rozdělení Alexandrovy říše na několik částí. Nejrozsáhlejší z nich patřila Seleukovcům, kteří vládli hlavně v Přední Asii s centrem v Sýrii. Jejich největší rivalové Ptolemaiovci ovládali Egypt. Toto třetí období je v proroctví znázorněno mědí a je zajímavé, že Alexandrovi vojáci byli pro svou výzbroj z mědi známí jako "mědění vojáci". Mnozí učenci označují bitvu u Pydny roku 168 př. Kr., v níž Římané zvítězili nad Makedoňany, za konec tohoto třetího údobí. Roku 148 př. Kr. ovládlo římské impérium Makedonii a roku 146 př. Kr. i Řecko. d) Železné nohy - Řím (168 př. Kr. - 476 po Kr.) Řím byl podle pověsti založen v roce 753 př. Kr. Od 8. do 5. století př. Kr. byly latinské městské státy ovládány etruskými králi. V 5. století př. Kr. Římané odrazili útoky Etrusků a nastolili republiku. Později svedli vítězný boj o nadvládu ve Středomoří s Kartágem (roku 348 př. Kr. Řím uzavřel smlouvu s Kartágem a roku 146 př. Kr. Kartágo zničil) a s helenistickými státy. Pak se stal Řím i vládcem západní Evropy. Takto se postupně stal další světovou velmocí. Tato čtvrtá říše byla na fóru světových dějin nejdéle. Byla také územně nejrozsáhlejší ze všech čtyř. Ve 2. století po Kr. sahala od Británie k Eufratu. Toto impérium bylo "železné", tj. nejsilnější, jaké svět dosud znal. Bible říká, že Řím "drtil a drolil všecko". Každého, kdo se proti němu postavil, zničil. Šel z války do války. Potíral jednoho odpůrce za druhým (roku 71 př. Kr. potlačil Spartakovo povstání, 70 po Kr. zničil Jeruzalém atd.). Na začátku křesťanské éry i později železná moc římských legií stála za "pax romana" (římským mírem). 7
Za vlády této říše žil a zemřel Ježíš Kristus. Řím ukázal svou tvrdost také při pronásledování křesťanů, když byli Kristovi následovníci trháni dravou zvěří v arénách, upalováni nebo jinak mučeni. e) Železo a hlína - rozdělená římská říše (476 př. Kr. - podnes) Toto páté údobí se vyznačuje rozdrobeností, rozdělením a nejednotou. Je to nový prvek v proroctví. Po římské říši už nenásledovala žádná další světová říše. Sláva Říma začala upadat, vnitřní rozklad této říše způsobil, že do ní začaly pronikat barbarské kmeny a římská říše byla rozdrobena. Některé národy pak byly silnější než druhé. Bible říká, že v této době se budou "lidská pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou" (Da 2,43). To znamená, že mnohé snahy o vytvoření jednotné světové říše nemohou uspět. Z dějin víme, že byly snahy o udržení jednoty vzájemnými sňatky mezi panovnickými rodinami, přesto to však nevedlo k vytvoření jednoho světového státu. Tyto pokusy připomínají stavění babylonské věže (Gn 11,11), kdy si lidé tímto způsobem chtěli zajistit bezpečí, jednotu a záchranu. Karel Veliký byl roku 800 papežem korunován jako reprezentant "svaté říše římské". Tento panovník usiloval téměř půl století o sjednocení Evropy, ale nadarmo. Železo nedrželo s hlínou. Karel V. a Ludvík XIV. se pokoušeli o totéž, marné však byly jejich pokusy. Napoleon Bonaparte, krví Ital, rodem Korsičan, národností Francouz, byl mužem malé postavy, ale úžasně silné vůle a vytrvalosti. Ve věku 26 let roku 1796, dva dny před sňatkem s Josefinou, byl určen za velitele třetiny francouzské armády. Dva dny po své svatbě odjel na frontu. O tři roky později roku 1799 svrhl francouzskou vládu a uchopil se moci. Pak začal sjednocovat Evropu, aby byl "jeden vladař, jeden zákoník, jeden 8
tribunál a jedna měna". To je historie 16 let vojenské činnosti muže, jehož schopnost pracovat téměř neznala hranic. Rozvedl se s Josefinou, kterou miloval, aby se oženil s rakouskou Marií Louisou, kterou neměl rád. To jen proto, aby dosáhl politické jednoty. V Evropě zřídil "napoleonský pořádek", na vedoucí místa postavil své příbuzné a manželskými svazky chtěl spojit železo s hlínou. Po tragickém tažení na Moskvu roku 1812 se jeho evropská federace rozsypala jako domeček z karet. V neděli 18. června 1815 ve Waterloo zapadlo slunce jeho kariéry. Německého císaře Wilhelma I., který měl stejné ambice, stihl podobný osud v první světové válce. O neblahých snahách Adolfa Hitlera o vytvoření "tisícileté říše", které vyústily v druhou světovou válku, víme všichni velmi dobře. f) Kámen, který se stal horou - Boží království (od druhého příchodu Pána Ježíše po celou věčnost) Kámen, který nebyl v lidské ruce a udeřil do sochy, je symbolem Ježíše Krista (Ef 2,20; 1 Pt 2,4; Ř 9,32; srovnej s Iz 8,14; 28,16; Ž 118,22-23). Úder kamene do sochy je obrazem druhého příchodu Pána Ježíše (1 Te 4,14-17; Mt 16,23). Kámen sochu rozdrtil. To je symbolická řeč o Božím soudu. Tato skutečnost je zvýrazněna metaforou žně (Da 2,35). Výrok o "obrovské hoře, která zaplnila celou zemi" odkazuje na věčné Boží království. Toto šesté údobí potrvá navěky. Kámen se utrhl ze skály bez zásahu rukou, tj. přiletí shora, z místa Božího přebývání, protože hora je v Bibli místem, kde Bůh přebývá a kde se zjevuje (Ž 48,3; Iz 14,13; Da 9,16.20; 11,45). Tím se chce říct, že království přichází ne na základě lidských předpokladů, ale od Boha. Nedá se vybudovat lidmi, jejich snahami, výkony či přičiněním. Kámen udeřil do chodidel. Tím se ukazuje, že Boží království je zřízeno na konci dějin a ne uprostřed běhu dějin. Stane se tak "ve dnech těch králů" (Da 2,44), to znamená 9
posledních na této zemi. Deset prstů na soše představuje všechny národy na tomto světě (číslovka deset je v bibli symbolickým číslem pro úplnost nebo celek), které budou existovat v době Pána Ježíše. Vrcholnou událostí světových dějin tedy bude slavný druhý příchod Ježíše Krista, který vyřeší problémy, na které lidstvo absolutně nestačí. (O smyslu Kristova druhého příchodu pojednáme příště.) 5. Nebúkadnesarova vděčnost - Da 2,46-49 Král Nebúkadnesar poznal sen, který se mu zdál, proto Daniela vůbec nepřerušoval. Líbil se mu i jeho výklad, a tak Daniela přede všemi ocenil. Uvědomil si, že Danielův Bůh je vpravdě "Bůh bohů a Pán králů, který odhaluje tajemství". To před všemi vyznává. Daniel je povýšen, stává se nejvyšším správcem všech babylonských mudrců a je obdarován různými dary. Z toho, co pak dál čteme v knize Daniel, však nevyplývá, že by se Nebúkadnesar stal ctitelem pravého Boha. Jaká škoda! Chtěl bych vás nyní vyzvat, abyste takovému Bohu odevzdali svůj život, aby jste se stali občany Jeho království, protože Jeho království je věčné, nikdy nezanikne. Chci, aby jste byli šťastni a žili touto novou perspektivou.
10
Modlitba: Milý Bože, jak je to nádherné vědět, že jsi Pánem našich životů, dějin i celého vesmíru. Ty jsi Králem budoucnosti. Chceme Ti poděkovat za proroctví, které jsme mohli studovat a poznat, jak se naplnilo v dějinách. Z tohoto důvodu se chceme odevzdat do Tvé náruče. Ty jsi nesmírně dobrý a laskavý, vše držíš ve svých rukou i přesto, že mocnosti zla chtějí všechno zničit. Ty přijdeš, aby jsi nastolil nový pořádek a proto nám pomoz být tam s Tebou. Chceme být obyvateli toho tvého věčného království. Smiluj se nad námi. Za to Ti děkujeme ve jménu Pána Ježíše. Amen.
11
Témata cyklu:
Věřit? Má to ještě smysl?
1.
Pátek
29.10. Život v naději
2.
Sobota
30.10. Tajemství dynamického života
3.
Neděle
31.10. Život v nové dimenzi
4.
Pondělí
1.11. Trvalé vítězství
5.
Úterý
2.11. Nové perspektivy budoucnosti
6.
Středa
3.11. Invaze z vesmíru
7.
Pátek
5.11. Jak mohu začít znovu?
8.
Sobota
6.11. Existuje život po životě
9.
Neděle
7.11. O co jde dnes?
10. Pondělí
8.11. Brána nového života
11. Úterý
9.11. Nejkrásnější pozvání
12
