Nové Město na Moravě květen

Nové Město na Moravě květen

Panna Maria - prostřednice všech milostí Maria, dej mi své oči, vždy jasné a laskavé, ať vidím pravdivě, ať každý den správně rozeznám, co je dobré a co je jenom klam, ať pro dobré mám vždycky cit, ať poznám, že mám odpustit. Maria, dej mi i své rty, ať zpívám tvé Magnificat, ať mluvím jen, co je správné, ať nesu radostné poselství všude, kde neláska se tmí, víc s Bohem mluvím v slovech svých, než s druhými a o druhých. Maria, dej mi i svůj sluch, ať slyším to, co říká Bůh, ať nezní marně Boží hlas, když volá ke mně zas a zas, ať nepřeslechnu každý den hlas toho, kdo je opuštěn. Maria, dej mi své ruce, tak něžné a tak pomocné, ať skutky mé jsou jako tvé, když modlím se, když pracuji, všechno rád Bohu daruji, pomoc máš pro nás v ru kou svých, Ježíše vidíš v trpících. Maria, dej mi své srdce, navždycky Bohu oddané, ať také Boha miluje, mou ubohost, mé starosti přetaví žár tvé milosti. Amen.

zpravodaj farnosti Nové Město na Moravě, květen Římské Velikonoce Nastávají Velikonoce, jako každý rok prožíváme ten veliký dar lásky. Přesto jsou Velikonoce pokaždé trochu jiné. Dnes může me být v jednom okamžiku na více místech, být před Veliko nocemi v Jeruzalémě, procházet zde místy, o kterých během svát ků kolik slyšíme nebo třeba sle dovat velikonoční bohoslužby se Svatým otcem v televizi... Máme tolik příležitostí, které nám mají umožnit prožít naplno tyto svát ky, uvědomit si, co to všechno znamená. Dnes se oči věřících během Ve likonoc obracejí do Říma. Tisíce věřících každoročně přijíždějí za Svatým Otcem prožít Veliko noce v modlitbě. Samotný Řím nabízí mnoho příležitostí, jak prožít v modlit bách a rozjímání umučení a zmrtvýchvstání Páně. Avšak nabízí také mnoho pohledů na rozpor současného světa. Příkla dem je Velký pátek, den největší lásky, přísného postu, rozjímání. Ale Řím žije normálně, uliční za hrádky restaurací jsou plné tu ristů, kteří právě obědvají, pokr my s masem jsou na každém stole, lidé hlučí, křičí, hemží. A oproti tomu stačí jedna zeď kostelní a je naprosté ticho. Je třetí hodina odpolední a začínají velkopáteční obřady. Možná po třebujeme opět, aby nastala tma po celém kraji, abychom si uvě domili, jak veliký dar jsme dosta li a dokázali za to poděkovat.

Duch – duše církve Svatý Pavel přirovnává církev k tělu. A tělo musí být živý organismus, musí mít jednu jedinou duši, která je spojuje. Ale jak sjednotit do jedné duše svobodné lidi, jedince? Často čítáme všeo becné výrazy, které vyjadřují jednotu nějaké společnosti. Říkáme například, že františkáni mají ducha sv. Františka, nebo že duch velkého mysli tele žije v jeho stoupencích. Také se říká, že křesťané mají Kristova ducha. Kdyby se to však chápalo pouze v tomto všeo becném smyslu, církev by byla společností jako každá jiná a nebyla by opravdovým tělem. Vždyť říkáme-li, že Kristův Duch žije v církvi, nejde jen o běžné přesvědčení, běžné chování. V tomto pří padě Duch Kristův je skutečná živá síla: Duch svatý. Ten totiž sestoupil na apoštoly, shromáždě né v Jeruzalémě v den Letnic. Toto tajemství můžeme vysvětlit následujícím způsobem. Podle tradičního učení řeckých Otců, je křesťan složen ze tří prvků: z těla, duše a Du cha svatého. A ten je jakoby „duší naší duše“. Těla každého z nás jsou rozličná. Totéž platí o du ších, každý má svou vlastní. Avšak třetí prvek, Duch svatý, je týž v Petrovi, Pavlovi, Tomášovi atd. Je tedy společnou duší všech věřících v Kris tu. Vykonává tak funkce podobné duši v těle. Vy tváří jednotu, oživuje jednotlivé orgány, dává růst organismu. Chceme vyvodit z této pravdy zcela konkrétní závěr? Jeden turista pozoroval lidi na náměstí svatého Petra v Římě. Čekali na krátkou promlu vu Svatého Otce a na jeho požehnání po nedělní modlitbě Anděl Páně. Turista, který byl ateista, se ptal svého průvodce: „Co mají tito lidé společné ho s papežem? Je z jiného národa, stěží zachytnou něco z jeho řeči a nebo vůbec nerozumí. A také mezi sebou se vůbec neznají. Není to iluze věřit, že jsou navzájem spojeni?“ Jeden věřící mu správně odpověděl: „Máme téhož Ducha sva tého.“ (Tomáš Špidlík – Znáš Ducha svatého) -2-

zpravodaj farnosti Nové Město na Moravě, květen

Slavnost nanebevstoupení Páně Když se loučíme, je v našem loučení smutek. Při odchodu Kristově reagovali apoštolové opačně. Oni odcházeli z mís ta Pánova odchodu do nebe s velikou ra dostí. Co bylo pří činou této radosti? Je zde ně kolik dů vodů. Ten první jsou Ježíšova slova: „Od cházím, ale opět se k vám vrátím.“ Druhý důvod je uji

štění Kristovo, že je s námi až do konce věků. Je s námi přítomen svou mocí i svou zvláštní přítomností ve svátostech. Provází každý lidský život. Je s námi spojen ve svém Duchu. Apoštolové to dobře pochopili a také tuto skutečnost prožívali. Jen si vzpo meňme na slova apoštola Pavla: „V Bohu se pohybujeme, žijeme a jsme.“ Každý lidský život je Bohem nesen. Pán Ježíš je s námi skutečně stále přítomen. Ve zmatku dnešní doby zaznívá čisté Pá novo slovo. Nebojte se, Já jsem s vámi až do konce. Přijímejme v našem životě všechno od Boha s důvěrou, že je s námi a že moudře řídí běh našich životů i běh dějin. o. Jan Daněk – Životem lásky k světlu a radosti

„Ruka“, která nám dodává sílu Tento příběh mi vyprávěl muž, který prodělal operaci srdce. Den před zá krokem k němu přišla na pokoj zdravotní sestra. Vzala ho za ruku, stiskla mu ji a pak ho vybídla, aby její stisk opětoval. Řekla mu: „Víte, zítra vám lékaři zastaví srdce, aby ho mohli operovat. Při životě vás bude držet stroj. Až lékaři vaše srdce opraví, opět ho spustí a dokončí operaci. Probudíte se na resuscitačním oddělení, ale šest hodin se nebudete moci pohy bovat. Možná se vám nepodaří po celou tu dobu pohnout ani prstem, nebudete moci mluvit ani otevřít oči, přestože bu dete při vědomí a budete slyšet a vnímat všechno, co se bude dít kolem vás. Ce lých těch šest hodin budu s vámi a budu vás držet za ruku stejně, jako vás držím teď. Zůstanu s vámi, dokud se úplně ne proberete. I kdybyste si připadal bez

mocný, budete v dlani cítit mou ruku a budet e vědět, že vás tam neopustím.“ Přesně to se také stalo. „Když jsem se probudil z narkózy, nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slovo,“ pokračoval ten muž. „Ale cítil jsem, jak mi celé ty hodiny tiskne ruku, a to mi dodávalo sílu.“ Právě tak působí Duch Svatý, kterého Ježíš přislíbil svým přátelům – drží nás za ruku celý život. A tím člověku do dává sílu. Bruno Ferrero – Osvěžení pro duši

-3-


Jak si dar Ducha máme představit? Všichni jsme povoláni k tomu, co je divem denního života, tj. k víře Evange liu a k lásce. Bez osvícení a posily Du cha Svatého bychom těchto ctností neby li schopni. Kdyby to byla jen pomoc zvenčí, už bychom to nebyli my, kteří věříme a milujeme. Duch Svatý je však dar vnitřní, jeho síla se stává naší vlastní. Duch Svatý je Bůh. Můžeme opravdu říci, že je v nás Bůh? Odpověď není tak těžká. Bůh je

tam, kde působí. Pravým Božím chrá mem je lidské srdce. Proto je i člověk Božím příbytkem. V Krédu vyznává me, že je Duch Oži vitel, „dech života“, stává se činným uvnitř naší přiro zenosti. z knihy Zastavení s otcem Špidlíkem

Děkovat – přijímat svůj život s radostí Celý lidský život, a tedy každý jeho den, je darem Otce, je neustálým obda rováváním. Pociťování našich potřeb a nedostatků nás často tak zaměstnává, že přestáváme vnímat základní pravdu, že všechno je darem a že je třeba řídit se slovy sv. Pav la: „Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu na šeho Pána Ježíše Kris ta.“(Ef 5,20) Přestane me-li Bohu děkovat, jsme ohrože ni postojem určité přezí ravosti, která nám dovo luje domní vat se, že za všechno

vděčíme jen sami sobě, nebo naivního uvažování, které nás vede k mínění, že „všechno jde samo sebou“. Děkovat – to znamená přijímat s ra dostí a pokojem svůj život jako velký Boží dar. Děkovat – to znamená zříci se závis tivého pohledu na naše bližší, na jejich úspěchy, výsledky, majetek. Děkovat – to znamená být spokojený s tím, co od Boha dostávám. Všechno totiž pochází od Boha. „Máš něco, co bys nedostal?“ (1 Kor 4,7). Děkovat – to znamená uvěřit, že v životě, jaký máme, můžeme „vzdát Bohu chválu“, můžeme sloužit bližním a „spasit své duše“ (sv. Ignác z Loyoly). Děkovat – to znamená cítit se chudým v duchu: to znamená pociťovat, že ne můžeme obdarovat sami sebe. Všechno totiž dostáváme jako dar od toho, který vládne nebem i zemí. Člověk opravdu chudý nenaříká. S vděčností přijímá každý dar jako neza slouženou milost. Józef Augustyn Příprava na svátost smíření

-4-


Jak se slaví Velikonoce trochu severněji Velikonoční obřady jsou v Německu poměrně stejné, až na to, že se celé společenství zapojuje do obřadu aktivně, např. všichni v kostele se klaní kříži. Tu díž to tu všechno trvá trochu déle, než u nás, ale člověk má pocit, že tím vším žije s Kristem opravdově. V Německu mají volno už i na Velký pátek, proto je možné mši svatou začínat již ve tři hodi ny, kdy náš Spasitel dokonal. Opravdu silný zážitek! Naši sousedé si potrpí na výzdobu, a tak už celý týden před Velikonocemi visí po všech rozkvetlých zlatých deštích a stromech umělohmotná barevná vajíč ka. Na Červené pondělí se nešlehá, jen dětem zajíc, kohout (či další zvířátkazáleží na regionu) nosí a schovává vajíč ka. Zvyk spojený s vejci od veliko nočních zajíců je v Německu starý asi 300 let a pochází z Porýní. Souvisí při tom s daleko starším symbolem

plodnosti, a protože zajíc nemá víčka a spí tak s „otevřenýma očima“, je ob razem Krista, který ve smrti přinášel život a zmrtvýchvstáním znovuzrození. Ve Frankfurtu nad Odrou, v malém Kleistově městě, asi 80 km vzdáleném od Berlína se slavilo opravdu intenzivně. Slavnostní „oděv“ dodal sbor při chrámu Svatého kříže. Mezi jednotlivými částmi pašijí zpívali skladbu k té dané části. Bylo tak více času přemýšlet o celém tajem ství Velikonoc. Je pravda, že to není ono, když je člověk dale ko od domova, ale přesto silný zážitek. Gabriela Cacková

Správná velikost ve světě dětí Jedna mladá žena pracovala v obchodě s dámskými oděvy na okraji města. V so botu před polednem do dveří vrazila udýchaná holčička. V ruce držela kasič ku ve tvaru prasátka a prohlásila, že by chtěla něco koupit pro ma minku, protože je Svátek ma tek. Prodavač ka jí tedy po mohla vytáh nout z kasičky všechny úspo ry, a když je spočítala, zjis

tila, že by se za ně dala pořídit pěkná halenka. Jestlipak by se mamince halenka líbila? „Určitě ano. Halenka se jí bude moc lí bit,“ odpovědělo nadšeně děvčátko. „Jakou má maminka velikost?“ ptala se prodavačka. „Tu nejhezčí!“ odpově děla přesvědčeně holčička. A tak jí prodavačka zabalila halenku velikosti 38. Následující pondělí se hol čička vrátila do obchodu i s maminkou, aby halenku vyměnily. Maminka potře bovala číslo 46. Mezi tím, jak si dokonalost před stavuje svět módy a svět dětí, zeje hlu boká propast.

-5-


Milé děti, měsíc květen patří naší mamince, Panně Marii. Panna Maria nám pomáhá na naší cestě k našemu Otci. Odedávna se k ní věřící obracejí v modlitbách a svých prosbách slovy i písněmi. Proto jsem si pro Vás dneska připravi la sedm otázek. Ke každé z nich je na

bídnuto několik odpovědí v příslušném sloupci na notové osnově. Správná je však pouze jen jedna odpověď. Tuto od pověď si výrazně označte (vymalujte si ji) a objeví se před Vámi notový zápis začátku jedné známé mariánské písně z kancionálu. Poznáte, o kterou píseň se jedná? Vaše kamarádka

-6-


Svatá země, země paradoxů Jak vůbec hovořit o Izraeli? Na severu se nachází ve výšce 3000 m n.m. pohoří Hermon a Golanské výšiny, pod kterými pramení životodárná řeka Jordán ústící do Mrtvého moře, které je 400 m pod hladinou světového oceánu. Zde, v údolí řeky Jordán, leží země oplývající mlé kem a medem, země zaslíbená, na kterou hleděl Mojžíš z hory Nebo. Toto údolí je ale obklopeno nemilo srdnou pouští. Na nejvyšších pahorcích hor leží po celý rok sníh, zatímco v poušti je vedro kolem 50°C. Stejné rozpory, jaké jsou v geografii vidíme i v mezilidských vztazích. Na jednu stranu zem, kde se ukázala dokonalá Boží láska, na stranu druhou zem čtyř náboženství, která nejsou schopna di alogu. Čím více je tato země Svatá, po svěcená krví Ježíše Krista, země Abrahá ma, Izáka, moudrého krále Šalamouna, tím více se zde projevuje lidská nedoko nalost. Tisíce let bojů a nenávisti, které pokra čují až do dnešních dnů, pro nás mají být důvodem, proč znovu sklopit hlavu lítos tí. Právě zde si člověk uvědomí svou lid skou malost a obrovskou Boží lásku. Nad hrobem Ježíše Krista se hádají pří slušníci různých náboženských větví,

která výprava turistů si půjde dřív „uctít“ toto posvátné místo. Ale uvědomují si, kdo v tomto hrobě vůbec ležel? Že zde ležel Bůh? Proč zemřel? Jakou smrtí? A co vůbec hlásal? Tyto otázky si nemá pokládat jen poutník, nebo křesťan v ob dobí Velikonoc, ale každý, kdo prochází kolem kříže visícího na zdi obývacím pokoji, kdo jede v autě a vidí kříže podél cest, při každém pohledu na kostelní věž. Poselství z tohoto malého kousku ze mě, kdesi v Malé Asii, se rozneslo do ce lého světa a my s upřeným pohledem ke Svaté Zemi máme otevřít Písmo a snažit se znovu a nově pochopit Kristova slova o lásce, milosrdenství,odpuštění, pokoře. Co si tedy člověk vlastně odveze z návštěvy Izraele? Ještě větší lásku a obdiv k Bohu. Ve Svaté Zemi přibylo aut, silnic a mrakodrapů, ale atmosféra této země a lidská povaha zůstává stejná. Farizej ství, netolerance, lidská zloba, pýcha. A mezitím vším jsou malé ostrůvky na děje. Jsou to místa, kde působil Ježíš Kristus a hlásal Boží království. Můžete stát na místech, která miloval, kde byl šťastný, ale i tam, kde plakal nad lidskou zkažeností, kde trpěl. A to považuji za ten největší dar.

-7-


Setkání mládeže s otcem biskupem Diecézní setkání mládeže s otcem bis kupem Vojtěchem Cikrlem je úžasná akce, která se opakuje každý rok v sobo tu před květnou nedělí. Letošní motto bylo: ,,Jako jsem já miloval vás, tak se ivy milujte navzájem“. Před devátou hodinou ranní bylo před katedrálou mnoho mladých lidí, ze kte rých čišela radost, že po roce zase vidí ,,staré známé“. Po představení skupinek, do kterých se všichni předem zařadili, nastal čas odejít se svou skupinkou na ur čené místo a spo lu s přednášejí cím diskutovat, nebo jen poslou chat, téma sku pinky. Skupinek bylo celkem 20, a tak si určitě každý přišel

na své a odnesl si z přednášky to, co po třeboval. Já jsem si vybrala téma ,,Vě zení s klíčem uvnitř“. Kateřina Lach manová, naše přednášející, je psycho ložka a vysvětlila nám, co toto vězení znamená. Smyslem celé přednášky bylo naučit se odpustit každému, kdo se proti nám prohřešil. Po výborném obědu – jako tradičně párku s rohlíkem - začal v katedrále od polední program, který vyvrcholil mší svatou. Celé setkání doprovázela žďár ská schola. Jejich výkon byl vynikající a od všech účastníků byli odměněni velkým potleskem. Pak se všichni rozjeli plni zážitků domů a s radostí se těší na příští setkání. Setkání bylo krásné, jen mi přišlo líto, že z naší farnosti nás jelo velmi málo, tak bych chtěla oslovit ostatní, ať se nebojí a příští rok se do Brna vydají spolu s námi. Ten záži tek opravdu stojí za to. Maruška Šustrová

Chovej se ke svému nitru jako sochař „Jak mám zdokonalit svůj duchovní život?“ ptal se mladík svého učitele. „Chovej se ke svému nitru jako sochař, který vytesává z mramorového bloku so chu koně a odstraňuje všechno, co za stírá jeho podobu.“ „Co tím chceš říct?“

„Odsekej ze sebe vše, co nejsi ty – každou myšlenku, cit, chování, předsu dek. Teprve pak odhalíš, jaké umělecké dílo se v tobě skrývá. A také jeho auto ra.“ Smirkový papír všedních dní, dlá to trápení a námahy z tebe vyloupnou tvůj pravý obraz.

Schopnost přijetí je nekonečná, stačí chtít Přijmout znamená vzít za své, je to hnutí tvého srdce, které objímá a přijímá novou skutečnost nebo pravdu, se kterou nyní budeš žít. Čekal jsi něco a najednou je tu něco ji

ného, neznámého, nečekaného. Můžeš celkem snadno utéct, a nebo přijmout. Možná to vůbec neodpovídá tomu, co jsi čekal, nebo je to mnohem více. Ale je to tvoje, chceš-li.

-8-


Modlitba k Duchu Svatému Věřím v Ducha Svatého, věřím, že může odstranit moje předsudky, věřím, že může změnit moje návyky, věřím, že může přemoci moji lhostejnost, věřím, že mě může nadchnout k lásce, věřím, že mě může zbavit zlého, věřím, že mi může dát odvahu k dobrému, věřím, že může přemoci zármutek, věřím, že mi může dát lásku k Božímu slovu, věřím, že mi může dát sílu v utrpení, věřím, že mi může dát na pomoc bratra, věřím, že může proniknout moji bytost, věřím, že mi může odejmout pocit méněcennosti. Duchu Svatý, přijď do mého srdce, dej mi trpě livost, laskavost, pokoru a nauč mne odpouštět, aby i mně bylo odpuštěno.

Dostali jsme veliký příklad lásky Připomínáme si lásku, která nás přesahuje - Boží syn se obětoval za naše hříchy. Bene dikt XVI. ve své první encyklice píše o křesťanské lásce, která má být dokonalejší než láska k lidem blízkým, sympatickým apod.: „Ukazuje se tedy, že láska k bližnímu v tom smyslu, jak je hlásána v Bibli a jak ji předkládá Ježíš, je možná. Láska spočívá v tom, že já miluji v Bohu a s Bohem také osobu, která mi není příjemná nebo kterou dokonce neznám. To se může dít jedině na základě niterného setkání s Bohem...Pak se učím hledět na osobu toho druhého už nejen svýma očima a skrze své pocity, nýbrž z hlediska Ježíše...a mohu dát druhému mnohem víc než to, co je navenek nezbytné... Tady se projevuje nezbytné propojení mezi láskou k Bohu a láskou k bližnímu.. Jestliže v mém životě schází kontakt s Bohem, pak mohu v tom druhém vidět jen druhého a ne dokáži v něm uznávat Boží obraz. Jestliže však ve svém životě kompletně nedbám

na pozornost vůči druhému a chci být pouze „zbožný“, naplňovat své „náboženské povinnosti“, pak vysychá také vztah k Bohu. Uvedený vztah je pouze „korektní“, avšak bez lásky...Jedině má ochota vycházet v ústrety bližnímu a projevovat mu lásku mne činí vnímavým také vůči Bohu...Svatí, pomysleme např. na blahoslavenou sestru Terezu z Kalkaty, čerpali svou schopnost mi lovat bližního stále novým způsobem ze se tkávání s eucharistickým Pánem....Láska k Bohu a k bližnímu jsou neodděli telné...obojí však žije z předcházející lásky Boha...Proto také platí, že se nejedná o něja ké zvenku přicházející „přikázání“, které by po nás chtělo něco nemožného, nýbrž o vnitřní zakoušení darované lásky, která kvůli své vlastní povaze musí být následně sdílena druhým... Lásky bude vždy potřeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti... nik dy nenastane situace, v níž by nebylo třeba lásky každého jednotlivého křesťana.“

-9-


Informace a oznámení Přehled bohoslužeb neděle

pondělí

úterý, čtvrtek, sobota

středa

pátek

Nové Město 7.45 9.00 7.00 18.30 18.30 Bobrová 10.45 18.00 17.30 Mše na penzionu – poslední pondělí v měsíci v 16.30 hod. Májové pobožnosti – vždy ve středu a v pátek před začátkem mše svaté Novéna k slavnosti seslání Ducha Svatého – církev se ji modlí devět dnů před se sláním Ducha Svatého (ode dne Nanebevstoupení Páně) První sv. přijímání: Bobrová 3. června, Nové Město 10. června – 10:30 hod. Slavnost Nanebevstoupení Páně – Bobrová 17.30 hod.,Nové Město 18.30 hod Informace: Katecheze – každý pátek během mše svaté při bohoslužbě slova výklad dle Kompendia Katechismu katolické církve, jednou měsíčně zpívá při mši schola Radio Proglas 104.0 FM – vysílá výklad KKC každou neděli v 10.30 hod. Schůzky ministrantů – jednou za čtrnáct dnů v sobotu v 9 hod. na oratoři. Adorace před Nejsvětější svátostí – první pátek v měsíci hodinu před mší svatou, zakončená svátostným požehnáním. Zkoušky scholy od sv. Kunhuty – první a čtvrtá sobota či pátek v měsíci, přesné datum a hodina uvedena na internetových stránkách scholy http://schola.kunhuta.cz Jo a kluci taky se konečně ukažte a přijďte nám ukázat, jaký máte hlas. Schola hledá sponzory na pokrytí nákladů spojených s vydáním CD Farní filmový klub - promítání ve farním sále (pro bližší informace sledujte internetové stránky scholy) Zkoušky malé scholy – pro všechny děti - každý čtvrtek v 17 hod. ve farním sále, těšíme se na nové tvářičky. Všichni jste vítáni. Křestní roušky – možnost zakoupit si po celý rok v Centru Zdislava v Novém Městě – krásné vzory v různých velikostech za cenu dle vašeho uvážení. Využití farního sálu – pro setkání farníků (jak pravidelné tak nahodilé) i pro ro dinné oslavy (po včasné domluvě s o. Daňkem) Farní zpravodaj – vychází pravidelně měsíčně vždy k první neděli v měsíci jak v tištěné formě, tak i v elektronické podobě dostupné na http://casopis.kunhuta.cz Redakce uvítá příspěvky od farníků. Členové sportovních oddílů místní jednoty Orla, rádi mezi sebe přivítají další kamarády. Hrajeme pravidelně každý týden malou kopanou (futsal), florbal, stolní tenis. Bližší informace najdete na naší nástěnce před kostelem a nebo na interne tových stránkách jednoty: http://orel.nmnm.cz NOHA tě vidí, NOHA tě sleduje.... pro bližší a žhavé zprávy z farnosti navštivte http://www.noha.kunhuta.cz/ Pro vnitřní potřebu vydává římskokatolický farní úřad Nové Město na Moravě Šéfredaktorka Jana Kučerová, redakce: J. Vetýška, Mgr. M. Gregorová, obrázky kreslí: Lucie Drdlová, sazba: Ing. Lukáš Německý Další číslo vyjde 3. června, uzávěrka: 25.května e-mail: [email protected], e-verze: http://casopis.kunhuta.cz

Nové Město na Moravě květen

Recommend Documents