České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební Katedra urbanismu a územního plánování, Thákurova 7, 166 29 Praha 6
127UR2B – Urbanismus 2 – ZS 2016-2017 přednáška č. 10 – osnova (15.12.2016) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FSv.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nová obytná výstavba na venkově Plánování nové výstavby musí vycházet ze znalosti místa a jeho charakteristických znaků (způsob zástavby a členění území, znalost typických znaků prostředí a staveb, provozu a užívání prostoru) - udržení specifické půdorysné struktury a stabilizované siluety sídla - nutnost zohlednit řadu aspektů a jevů (nelze najít jeden univerzální typ pro novou zástavbu): - typ území (nížina, podhorské území, horské území atd.) - typ sídla dle rozsahu (rozptýlená venkovská zástavba, kolonie, osada, zemědělská vesnice, post-agrární vesnice) - typ obce dle polohy (příměstská, horská samota, v zemědělské krajině atd.) - charakter urbanistické struktury (půdorysný typ vesnice: ulicová, návesní, silniční atd.) - forma současného zastavění (situování objektů na pozemku, osazení do terénu, rozptýlená zástavba, polouzavřené nebo uzavřené prostory atd.) - charakter převládající zástavby (původní charakter, přestavěná původní zástavba, novodobá zástavba, prolínání, paralelně existující celky/zóny) - převažující rysy objektů pro bydlení (jednopodlažní nebo vícepodlažní zástavba, štítová nebo okapová orientace k uliční čáře, rytmus, měřítko, výškové členění, druh a tvar střechy, materiálové a barevné řešení staveb atd.) - charakter převažujících typů hospodářských staveb a způsob jejich využití, charakter ostatních staveb a objektů, - začlenění do krajiny, typická zeleň atd. - předpoklady pro územní rozvoj (vhodné rozvojové plochy, jasné záměry atd.) - převažující typ pracovních příležitostí (zemědělství, výroba, práce zejména mimo obec) - předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu (atraktivní krajina, památky, agroturistika) Uspořádání nové obytné zástavby – urbanistická forma: V historickém jádru vesnice nová výstavba by měla respektovat a navazovat na stávající urbanistickou strukturu (snaha doplnit urbanistickou strukturu, využít rezervy, dotvořit) Proluka po zaniklé zástavbě (proluky po jednom domě/usedlosti i po více sousedících domech/usedlostech) - je vhodné nový objekt umístit přednostně na půdorysu zaniklé stavby - historickou strukturu alespoň přirozeně doplňovat - respektování původní uliční čáry (na níž spočívají čelní fasády sousedních objektů) - napojení na komunikace (co nejbližší vazba stavby na obslužnou komunikaci) - respektování výšky korunní římsy a výšky hřebene střechy - osazení novostavby vůči terénu (bez zvyšování úrovně přízemí) - nevhodná práce s terénem je jedním z nejzásadnějších problémů ve venkovském prostoru (zvláště v chráněných lokalitách) – ve svahu navážky a terénní odkopy - tvar a sklon střechy, utváření hmoty, měřítko - orientace hlavního průčelí (štítová / okapová)
10/1
-
-
použití materiálů, barev soulad objektu s okolím, vztah k širšímu okolí, vztah k dominantám obce atd. respektování odstupů mezi objekty (vyhláška 501/2006 Sb., § 25) „Vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností, musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace.“ „Vzdálenost mezi rodinnými domy, které mezi sebou vytvářejí volný prostor, nesmí být menší než 7 m a vzdálenost žádného z obou domů od společných hranic nesmí být menší než 2 m.“ „Ve stísněných podmínkách může být vzdálenost snížena na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností, v takových případech se nevyžaduje ani odstup od společných hranic“ → neuplatňuje se, pokud je umístění budov v závazné části ÚPD řešeno jinak
vyvarovat se umístění staveb do hloubky parcel, zejména do jejich centrální pozice (obslužná komunikace na pozemku příliš dlouhá, zmenšení plochy pobytové zahrady, roztříštění pozemku…) - v sídlech, kde se zachovalo prostorové dělení plužiny vysokou zelení, je třeba jej také respektovat Prázdná plocha po rozsáhlejší části historické zástavby - podobné zásady Prázdná plocha po rozsáhlejší části historické zástavby, která byla nesouvisle nově zastavěna bez respektování historické urbanistické struktury sídla - snaha po omezení negativního působení celku - snaha dotvořit stávající rušivé struktury Přestavby nevyužitých objektů, úpravy objektů - potřeba zachovat historickou „kulisu“, tradiční výraz při nové funkci Za hranicemi intravilánu vesnice - novou výstavbu neumisťovat do zátopových území, na ZPF vysoké bonity, do ochranných pásem vodních zdrojů, lesů, silnic a dálnic, zemědělských závodů, hřbitovů a lomů (vše se děje!), zastavována by neměla být cenná místa jako lužní doprovody vodních toků, břehy vodních toků a ploch apod. - výběr vhodné urbanistické formy – vhodné obytné prostředí
Pro každé dva hektary zastavitelné plochy bydlení, rekreace, občanského vybavení anebo smíšené obytné se vymezuje s touto zastavitelnou plochou související plocha veřejného prostranství o výměře 2 nejméně 1000 m ; do této výměry se nezapočítávají pozemní komunikace. (vyhláška 269/2009 Sb.)
→ nemusí mít formu návsi, ale i menších nepravidelných prostorů (zakřivené ulice, „návsi“, hnízdová zástavba, kombinace…) -
X developerský urbanismus – co nejrovnější a neužší komunikace s „ohradami“, za kterými se bydlí (lidé odtrženi od sebe navzájem i od krajiny) – suburbanizace
existuje-li prostorová distance mezi historickou půdorysnou formou a mladší zástavbou, je tento odstup žádoucí zachovat a případně podpořit výsadbou vysoké zeleně zapojení nové zástavby do krajiny (zeleň)
Tvorba veřejného prostoru na venkově Požadavek střídmého designu vesnického interiéru - novodobé prvky (zastávky, přístřešky na tříděný odpad apod.) neřešit historizujícím či rustikálním způsobem (roubené autobusové zastávky…) - technicky nezbytná mobilní zařízení (sběrné nádoby) mimo optický dosah nejvýznamnějších veřejných prostorů (u kostela na návsi) - veřejné osvětlení, dopravní značky, sloupy el. vedení atd. by neměly zakrývat nejhodnotnější fasády, průhledy atd. (metoda vyfotografování nejcennějších interiérů – někdy je nelze nerušeně vyfotit) - tradiční oplocení (obnova dřevěných tyčkových plotů a květinových zahrádek), v krajích s rozptýlenou zástavbou (Sudety, Valašsko) ploty být nemusí vůbec
10/2
Povrchy komunikací a veřejných ploch - často prosazována a občany preferována vysloveně městská řešení (dědictví snahy vyrovnávání rozdílů mezi městem a venkovem) → celoplošné asfaltové pokryvy, soustava asfaltových komunikací s výraznými obrubníky a ostrůvky trávníku („dopravní hřiště“), zámková dlažba, městské řešení chodníků, geometrická řešení - plocha návsi jako celek by neměla být celoplošně zpevněná (upřesnění vedení komunikací) – převaha travnaté plochy - tranzitní komunikace dlážděné nebo asfaltové - obslužné cesty zpevněné (mlat, válcovaná štěrková drť, živice) nebo nezpevněné - nepoužívat pevně vymezující obrubníky (nepatřičný městský detail), vhodnější neostré hranice (nevhodné použití obrubníků vymezujících komunikaci a plochy zeleně), kompromisem ploché obrubníky (jednoúrovňové řešení pěších i automobilových komunikací) - na komunikacích s celoroční průměrnou intenzitou dopravy menší než 500 vozidel za 24 h v obou směrech, s převážně obytnou zástavbou, je možné a vhodné upustit od zřizování samostatných (zvýšených) chodníků a pohyb chodců předpokládat na principu smíšeného provozu - neasfaltovat chodníky až k průčelím domů (vlhkost!) - parkovací plochy členit pokud možno na malé skupiny parkovacích míst v rozšíření existujících komunikací (X velkokapacitní parkoviště či dominantní, spojité parkovací plochy většího rozsahu) - pro zpevněné plochy parkovacích stání nejlépe zhutněný (mlatový) povrch, event. probarvované živice (asfalt nebo maloformátová kamenná dlažba, plastové či betonové rošty méně vhodné, zámková dlažba s probarvovaným povrchem je na venkově cizorodá) Zeleň - preferovány travnaté plochy - parkové úpravy opatrně (místní obyvatelé mají obvykle dost své zeleně, park zbytečnou přítěží obecního rozpočtu – odpočinkovou zeleň raději komponovat ve vazbě na okolní krajinu) - preference místních druhů dřevin → na jižní Moravě např. ořešáky, akáty; na Vysočině lípy, javory, jilmy, jabloně a jiné; na Valašsku slivoně, jasany, jeřáby…( cizorodé dřeviny by nikde neměly převažovat – thuje, stříbrný smrk…raději ne) - eliminace jehličnanů (zcela nevhodné a nehistorické – až 2. polovina 20. století – odpadá nutnost uklízet listí) – alespoň by jehličnany neměly převažovat - problém přerostlé stromové zeleně (trvalé zaclonění hodnotných staveb či prostorů → alespoň částečně odkrýt pohled) - keře – zvážit výběr druhů a jejich počet (úplné zahoustnutí parteru a optické roztříštění prostoru) - používání květin a mobilní zeleně (zejména v 50.–70. letech) jen uvážlivě (náročná forma květinové výzdoby ekonomicky náročná, realizace i údržba), květinová zeleň obvykle zastoupena v rámci soukromé zeleně (předzahrádky) - pomníčky a drobné sakrální stavby tradičně doplněny dvěma, třemi či čtyřmi stromy (méně obvykle keři) – zdůraznění dominanty Vodní prvky - snaha zachovat existující vodní toky a plochy - žádoucí obnova zaniklých rybníků, odkrytí zatrubněných potoků - nevhodná řešení vodních toků (zahloubení do opevněných, často málo vzhledných koryt) - požární nádrž – nevhodné řešení ve formě betonové mrtvé nádrže s pevnými okraji, lemované kovovým trubkovým zábradlím (náhrada např. za kamenné obílené patníky s kovovými pruty mezi sebou) → revitalizace (vytvoření sypaných nepravidelných břehů, začlenění do prostoru návsi vhodně volenými výsadbami – méně technický charakter nádrží)
10/3
Vhodná forma obytného domu Typický půdorys venkovských objektů: obdélníkový tvar, obvykle v kolmé pozici k návesní linii (svou kratší stranou k veřejnému prostoru → okna obytné světnice → kontakt s děním na návsi), zajištění kontaktu (přímého i vizuálního) obytné části s hospodářským zázemím (dvorem a chlévy), dům při okraji parcely (co největší plocha dvora) – do sousedova dvora bez oken, přímé a co nejpohodlnější spojení mezi obytnou částí domu a jeho hospodářským zázemím a dvorem (osazení objektů do terénu) X Současnost: pro vesnici netypický čtvercový půdorys objektů, situování budov do středu parcely (narušení rytmu i řádu urbanistické struktury), často chybí přímý přístup z terénu (garáže, dílny a další provozy v přízemí → hlavní obytné prostory od zahrady odtrženy), poměrně malé parcely (400–600 m2 → nemožnost dalších dostaveb či dalších funkcí) Soudobý venkovský rodinný dům: - dodnes specifické potřeby venkovského života: domácí řemeslné aktivity, chov drobného domácího zvířectva, zvýšené nároky na skladovací prostory (ovoce, zelenina) atp. - oproti běžným RD je vhodná větší kuchyně (zpracování ovoce, zeleniny, drůbeže…), větší vstupní prostory (převlek, pracovní šatna, příp. umývárna), samostatná spíž - domácí dílna, prostory pro údržbu zahrady, prostory pro drobná hospodářská zvířata (sklad krmiva), skleník - důležité podstřeší – venkovní prostor na provádění některých prací (štípání dřeva, porážka drůbeže, králíků) nebo krytý prostor mezi obytnou a hospodářskou sekcí - pozemek pro takový dům alespoň 800 m2, optimálně 1000 m2 - forma: horizontalita objemu (protáhlost dispozice), šířka štítu 6 – 8,5 m → nevhodné půdorysy blížící se čtverci, s nepatřičnými objemy připojenými k hlavní hmotě objektu (polygonální arkýře) či půdorys příliš členitý → velice problema cká je příliš vysoká půdní nadezdívka, která zcela promění proporce štítové fasády i celé stavby
-
sklon střechy 38°-45° (až na výjimečné regiony, např. volarský dům) tvar střechy symetrický – s protilehlými okapními liniemi ve stejné výškové úrovni, hřeben střechy navržený v delší ose stavby převaha ploch stěn nad plochami otvorů přímý ale i zalomený půdorys (využití pro spojení různých funkčních částí domu – dispozičních sekcí) – půdorysně co nejjednodušší, v ideálním případě bez přidružených objemů vstup obvykle ve střední části půdorysu (především u štítově orientovaných staveb) zasazení do terénu (řešení ve svahu – po vrstevnici) není snadné navrhnout soudobý výraz venkovského domu
Bytové domy: - na venkově od 60. let – úsporné dispozice městského typu (nevyhovují potřebám venkova) takzvanými „bytovkami“ je poznamenána urbanistická struktura velkého počtu vesnic (často situovány zcela nahodile, někdy budováno i určité hospodářské zázemí formou pomocných staveb) - bytové domy nebyly na venkově nikdy oblíbené – každý obyvatel (pokud mu to finanční situace dovoluje) dává přednost bydlení v rodinném domě → bytové domy se na venkově nestaly nikdy typickou zástavbou - dnes bytové domy na venkově jen v okolí měst (v podstatě městského typu) - pro venkov vhodné menší bytové domy, nízkopodlažní, se zahradou a příslušenstvím - bytové domy by měly respektovat ráz vesnice a její urbanistickou strukturu (vůči tradiční zástavbě a struktuře neutrální) - vycházet z tvořivé aplikace tradičních strukturálních prvků a zásad
10/4
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Použitá a rozšiřující literatura: BAŠE, Miroslav, Sídla a stavby na venkově. Praha: ČVUT, 2006. KAŠPAROVÁ, Ludmila – ROZEHNALOVÁ, Eva et al., Vesnice. Nové stavby pro venkov. Brno: ÚÚR, 2005. KAŠPAROVÁ, Ludmila, Nové stavby na venkově. Urbanismus a územní rozvoj VI, 5/2003, s. 31–34. LÖW & spol., Zachování krajinného rázu NP Šumava. Urbanistický manuál sídel na území NP Šumava. Brno, 2009. LÖW & spol., Zachování krajinného rázu NP Šumava. Architektonický manuál sídel na území NP Šumava. Brno, 2009. SÝKORA, Jaroslav, Územní plánování vesnic a krajiny. Urbanismus 2. Praha: ČVUT, 2006.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Jiří Kupka, 2016
10/5
