Venkov a kulturní dědictví na příkladu Jihomoravského kraje

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Venkov a kulturní dědictví na příkladu Jihomoravského kraje Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. RNDr. Antonín Vaishar, CSc.

Bc. Marie Plevová

Brno 2014

1

zadání

2

Abstrakt Cílem diplomové práce je utřídit a shrnout kulturní dědictví na venkově Jihomoravského kraje. Nejprve jsem zhodnotila literaturu dostupnou k dané problematice, následně provedla terénní šetření na vybraném území s fotografickou dokumentací

a

získala

další

informace

o

venkovském

kulturním

dědictví.

V Jihomoravském kraji se nachází velké množství kulturních památek, které jsou rozptýleny po celém jeho území. V praktické části jsem provedla srovnání kulturních památek ve dvou obcích, Lednice a Dolní Kounice. V závěru práce se zamýšlím nad možností využití kulturního dědictví jakožto nástroje pro rozvoj venkova.

Klíčová slova Venkov, rozvoj, cestovní ruch, SWOT analýza, Jihomoravský kraj

Abstrakt My diploma thesis is focused on classifying and synthesizing the cultural heritage of the countryside in the South Moravian Region (Czech Republic). I started with evaluating the existing secondary literature, then I proceeded to field-research and photodocumentation, and I tried to get some additional information about the cultural heritage of the countryside. In the analyzed region, there are a lot of objects and places that are part of the cultural heritage, but they are scattered throughout the whole territory. In the practical part of my thesis I compared the cultural heritage in two villages, namely Lednice and Dolní Kounice.Finally, I pondered the possibilities of using this cultural heritage for development of the countryside itself.

Keywords Countryside, development, turism, SWOT analysis, South Moravian Region

3

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Venkov a kulturní dědictví na příkladu Jihomoravského kraje“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:……………………

…………………………………………………….. podpis

4

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. RNDr. Antonínu Vaisharovi, CSc. za cenné připomínky, čas, který mi věnoval při řešení dané problematiky a odborné rady, díky kterým jsem tuto diplomovou práci na téma Venkov a kulturní dědictví na příkladu Jihomoravského kraje mohla vypracovat. Děkuji také Ing. Miloslavě Ševelové, Ph.D. za poskytnuté konzultace. V neposlední řade, patří díky mé rodině a přátelům, kteří mě podporovali při studiu.

5

OBSAH 1.

ÚVOD........................................................................................................................ 8

2.

CÍLE ........................................................................................................................ 10

3.

LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 11

3.1.

Venkov ................................................................................................................. 11

3.2.

Kultura a kulturní dědictví ................................................................................... 13

3.3.

Dědictví ................................................................................................................ 14

3.4.

Legislativní úprava kulturního dědictví ............................................................... 16

3.5.

Vyhlášení kulturní památky ................................................................................. 16

3.6.

Státní kulturní politika ČR ................................................................................... 17

3.6.1.

Cíle státní kulturní politiky .............................................................................. 17

3.6.2.

Působnost státu/regionů/obcí ........................................................................... 18

3.7.

Přehled památek v Jihomoravském kraji ............................................................. 19

3.7.1.

Chráněné nemovité kulturní památky dle krajů ............................................... 19

3.7.2.

Počet kulturních památek v Jihomoravském kraji ........................................... 20

3.8.

Klasifikace památek ............................................................................................. 20

3.8.1.

Definice kulturních památek podle zákona č. 20/1978 Sb. a č. 22/1958 Sb. ... 21

3.8.2.

Klasifikace památek podle Atlasu cestovního ruchu ČR ................................. 22

3.8.3.

Nemovité kulturní dědictví .............................................................................. 24

3.8.4.

Klasifikace památek podle Dnů evropského dědictví ...................................... 25

3.8.5.

Klasifikace památek podle Herouta: ................................................................ 26

3.8.6.

Klasifikace drobných sakrálních staveb ........................................................... 26

3.8.7.

Sakrální památky.............................................................................................. 28

3.9.

Návrh klasifikace lidové tvořivosti ...................................................................... 29

3.10.

Možnosti propagace kulturního dědictví .......................................................... 29

3.11.

Art marketing ................................................................................................... 29

3.11.1. Art marketing ve spojení s kulturním dědictvím.............................................. 31 6

3.12.

Cestovní ruch ................................................................................................... 32

3.12.1. Druhy cestovního ruchu ................................................................................... 33 3.12.2. Venkovský cestovní ruch ................................................................................. 34 3.12.3. Realizační podmínky a předpoklady cestovního ruchu ................................... 35 4.

METODY A DATA ................................................................................................ 37

4.1.

Výzkum můžeme rozdělit do několika následujících kroků:............................... 37

4.2.

Vymezení a popis metod...................................................................................... 38

4.3.

SWOT analýza ..................................................................................................... 38

4.4.

Strategie ............................................................................................................... 39

5.

CHARAKTERISTIKA OBLASTI .......................................................................... 40

5.1.

Lokalizace ............................................................................................................ 40

5.2.

Jihomoravský kraj ................................................................................................ 40

5.3.

Cestovní ruch v jednotlivých krajích ČR ............................................................. 43

5.4.

Kulturní dědictví Jihomoravského kraje .............................................................. 44

5.5.

Bariéry památkové ochrany ................................................................................. 47

5.6.

Charakteristika vybraných území ........................................................................ 48

5.6.1.

Charakteristika obce Lednice ........................................................................... 48

5.6.2.

Charakteristika obce Dolní Kounice ................................................................ 52

6.

VÝSLEDKY A DISKUZE...................................................................................... 56

7.

ZÁVĚR .................................................................................................................... 63

ZDROJE.......................................................................................................................... 65 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A POJMŮ........................................................... 70 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................... 71 SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 73 SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................... 73

7

1. ÚVOD „Člověk bez kultury by nebyl člověkem“. (ŠEDIVÝ, 2013) Kulturní dědictví představuje širokou škálu ať už hmotných nebo nehmotných památek, kterých bychom si měli vážit a aspoň ty významné ve svém kraji znát. V Jihomoravském kraji máme takových památek nespočet a můžeme být na ně právem hrdi. Z těch významnějších můžeme jmenovat skvostný Lednicko-valtický areál, který je světově známý už jen proto, že je součástí kulturního dědictví UNESCO. Nebo slovácký verbuňk, který přetrval jako tradice dodnes, ačkoli již nejsou chlapci bráni na vojnu. Jižní Morava však skrývá i památky, které se nevyznačují příliš zvučnými jmény a i ty bych chtěla ve své práci oprášit a poukázat na to, že kultura se skrývá nejen ve městech, ale i na venkově. Jedním z hlavních důvodů pro výběr tohoto tématu je pro mne vztah k Jihomoravskému kraji – pocházím odtud, narodila jsem se zde a rovněž vyrostla. Jako dítě jsem si však nevšímala kulturních památek, proto jsem se na ně zaměřila nyní. Ať už se jednalo o sakrální památky, jako jsou boží muka a kostelíky romanticky se tyčící nad malebnými vesničkami, nebo o profánní stavby jako jsou prastaré konírny, sýpky a městské domy na návsích. Jak

se

můžeme

dočíst

v publikaci

agronomické

fakulty

naší

univerzity

(ŠŤASTNÁ,VAISHAR, 2011), že venkov již není protikladem nebo doplňkem města, ale jeho rovnocenným partnerem. Venkov může hrát rovnocennou roli v cestovním ruchu jako město. Je pravda, že venkov nemůže nabídnout divadla světových rozměrů, muzea, výstaviště a hotely k nimž patří i městský ruch. Může však nabídnout právě klid, návrat ke kořenům a tradicím, ať už pro krajany, tak pro zahraniční návštěvníky, které jistě zaujme. Kultura provází lidstvo už od nepaměti. Avšak tento pojem není jednoznačný, obsahuje v sobě mnoho významů. Obecně bychom mohli říct, že kultura je něco, s čím se člověk nenarodí. Je to všechno, co se člověk v průběhu života učí a co jej začleňuje do společenství.

8

Cílem diplomové práce na téma venkovské kulturní dědictví Jihomoravského kraje je čtenáři osvětlit jaké kulturní památky může v Jihomoravském kraji nalézt. Zhodnotit literaturu, která je dostupná k tomuto tématu. Prostřednictvím terénního šetření získat fotografickou dokumentaci a další informace o venkovském kulturním dědictví.

9

2. CÍLE Cílem diplomové práce na téma venkovské kulturní dědictví Jihomoravského kraje je: •

utřídit a shrnout kulturní dědictví v Jihomoravském kraji s důrazem na venkov,

•

zhodnotit literaturu, která je dostupná k tomuto tématu,

•

prostřednictvím terénního šetření získat fotografickou dokumentaci a další informace o venkovském kulturním dědictví,

•

diskutovat možnosti využití kulturního dědictví jako faktoru rozvoje venkova.

V empirické části bude proveden výběr typických příkladů využití kulturního dědictví, jejich analýza a hodnocení.

10

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Velmi důležité je definovat si jednotlivé pojmy. Různá pojetí jednotlivých pojmů mohou vést ke špatným závěrům.

3.1.

Venkov

Otázku jak vymezit venkov si kladou mnozí autoři, ale každý z nich nalézá jinou odpověď. Shoda je tedy nemožná. Venkov je natolik abstraktní a specifický pojem, že je možné jej definovat mnoha způsoby. Můžeme se zaměřit na hustotu osídlení, vzdálenost mezi jednotlivými sídelními jednotkami nebo na počet obyvatel. Podstatou je, k čemu bude tento pojem dále využit.

Velký sociologický slovník (1996) definuje venkov obecně jako prostor obydlený mimo městské lokality, pro nějž je charakteristická orientace na zemědělství a menší hustota obyvatelstva. Způsob života je propojen s přírodou a můžeme zde najít i jinou sociální strukturu ve srovnání s městem.

Jak píše BINEK (2009) ve své publikaci, je venkov pojem poněkud abstraktní. Jedná se o označení osídlení kulturní krajiny s určitými charakteristikami.

EUROSTAT (2014) definuje venkov ve státech EU jako území s hustotou obyvatelstva do 100 obyvatel na km2. Nadneseně je to možné chápat jako malé nebo menší obce s malou hustotou zalidnění. PERLÍN (2012) tvrdí, že český venkov není homogenní, ale velmi diferencovaný. Touto problematikou však při otázce kulturního dědictví není potřeba se zaobírat. Perlín se dále opírá o zákon 128/2000 Sb. o obcích, který při vymezování venkovských (tedy i neměstských) obcí užívá jako kritérium počet obyvatel, a to s horní hranicí 3000 obyvatel. Obec s počtem obyvatel nad 3000 stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády městem. (PERLÍN, KUČEROVÁ, KUČERA, 2009; ZÁKON 128/2000 Sb.)

11

Ze statistického hlediska tedy vychází, že venkov obývá jedna čtvrtina obyvatel České republiky, kteří žijí na třech čtvrtinách její plochy. (WIJA, 2006) I přes všechny tyto údaje se může někdy zdát, jakoby český venkov ani neexistoval. Prostřednictvím médií se většinou poukazuje na život ve městech, na nádraží, v divadlech, ve školách a na dalších místech určených pro rozvoj aktivit. Vždyť právě města udávají trend. A toto vše je dovršeno tím, že právě do měst se stěhují obyvatelé kvalifikovaní, mládež, imigranti, elita intelektuálů, ale samozřejmě i kriminální živly.

V neposlední řadě je důležité poukázat na definici, kterou udává CHROMÝ (2011) definice venkova vytvořená v dnešní době se liší od definic vytvořených před desetiletími, a to hlavně obsahově, zejména pak v pojetí (např. dichotomie město venkov vs. kontinuum; specifická produkce vs. specifická spotřeba; diferenciace pojetí životního stylu, kvalita života apod.), použití metod a volbou ukazatelů skrze které pak můžeme definovat prostor jako venkovský (např. populační velikost, socioekonomické ukazatele vs. institucionální ukazatele, urbanistická struktura). Následně pak můžeme v literatuře nalézt vedle zavedených přívlastků jako „tradiční“ nebo „moderní“ i přívlastky, které jsou aktuální jako „rekreační“, „postagrární“ nebo nejvíce skloňovaný „suburbánní“. (ibid.) Jak uvádí SVOBODOVÁ (2011) má venkov tři základní funkce, a to produkční, rekreační a rezidenční. Produkční funkce však v posledních letech upadá. Venkov přebírá hlavně funkci rezidenční. Současný venkov má velký potenciál v rozvíjení své rekreační funkce. Proces, kterým jsou zhodnocovány místní zdroje a postupně pak proměněny na objekty konzumace, je souhrnně označován, jako komodifikace1. Na venkově pak můžeme hovořit o spotřebě např. unikátní přírody, venkovské kultury, tradic, kuchyně a výrobků. Jinak lze říci, že proces komodifikace je v souvislosti s venkovem spojen zejména s cestovním ruchem a rekreací. S tím však úzce souvisí narůstající konkurenční boj mezi jednotlivými venkovskými oblastmi.

1

Komodifikace je proces, při kterém se z objektů, znaků, událostí, vlastností, lidské práce či lidí

samotných stávají předměty směny, podléhající mechanismům trhu. Komodifikace činí z objektů předměty určené ke koupi a prodeji, jejichž hodnota je dána jejich směnitelností. (KOMODIFIKACE, 2013)

12

S úpadkem průmyslu a zemědělské výroby je potřeba nalézt nové cesty k rozvoji venkova. Největší potenciál má cestovní ruch. Venkov má předpoklad pro téměř všechny formy cestovního ruchu.

3.2.

Kultura a kulturní dědictví

Opět se dostáváme při definici kultury ke zjištění, že je to velmi obsáhlý pojem. Může pokrývat celý rozsah života jednotlivce i společnosti a pro konkrétní vysvětlení pojmu musíme vždy brát ohled na účel, pro který jej chceme využít a na širší souvislosti. Pojem (pochází z latinského slova cultura, cultus, colere) má mnoho významů, proto bývá definován především v souvislostech.

Jak píše HAVLÍK (2002, str. 34):„Kultura je vždy spojena se společností, kulturní se sociálním“. Člověk vytvořil kulturu, v tom se liší od živočišného nebo rostlinného společenství. Kulturu člověk přebírá při procesu socializace.

Kulturu, jak pojednává PATOČKA (2008), na příkladu kulturního dědictví venkova můžeme definovat i jako společenský proces či jev s neustálým vývojem. Je určitým lidským výtvorem sloužícím k všestranné kultivaci sociálních skupin i jejich jedinců. Kulturou můžeme chápat soubor norem a hodnot, znalosti, chování, dovednosti, ale i živé umění a nehmotné kulturní dědictví, která se šíří v čase i prostoru a předává se z generace na generaci.

HEŘMANOVÁ a CHROMÝ (2009) tvrdí, že kultura představuje v dnešní době spolu s hmotnými a nehmotnými složkami, kulturní krajinou a rozmanitými kulturními procesy a jevy rozvoj obcí, měst a regionů.

Kultura umožňuje smysluplnou alternativu volnočasových aktivit a důležitou možnost seberealizace jak místních obyvatel, tak potenciálních návštěvníků. Díky tomu se kultura může stát nástrojem prevence sociálně-patologických jevů. Vedle zmíněných sociálních funkcí má kultura i neopomenutelnou funkci a to ekonomickou. Kulturní průmysl, jestli to takto můžeme nadneseně nazývat, se tak stává další položkou ve

13

státních či komunálních příjmech a výdajích a je tvůrcem pracovních příležitostí. Na poli této problematiky můžeme sledovat značnou regionální odlišnost a nerovnoměrnost intenzity výskytu předmětů nebo objektů jak kulturního tak přírodního dědictví tak i využití či potencionální využití. To je neodmyslitelně spjaté s prostorovou, časovou a finanční dostupností, s kvalitou kulturní atraktivity, vztahem místního obyvatelstva, s různorodostí nabídky, potenciálními návštěvníky a dostupnosti informací. (ibid.)

Kulturní památky mohou pro mnoho lidí znamenat pouze historické prostory, které jsou zpřístupněné, jako jsou hrady a zámky, a které byli dříve hlavním cílem turistů. Avšak památkou, jak píše Herout ve své knize Jak poznávat kulturní památky (1986) je kulturní statek, jenž je dokladem vývoje společnosti, její vědy, techniky a umění. Kulturní památky tvoří kulturu státu. Jsou historickým obrazem kultury. Ukázkou dobové architektury, vzpomínkou na tradice.

3.3.

Dědictví

Dědictví, myšleno ve spojení s kulturou nebo přírodou, bývá spojeno s turismem a jeho ekonomickým využitím. Mimo to můžeme najít souvislosti i s identitou a historií. Ve spojení s historií může dojít ke kolizi ve výkladu v rámci turistického průmyslu a vědeckého slova smyslu. Cestovní ruch bývá zvláštním spolutvůrcem identity a je jednou z cest, jak pomoci v rozvoji jinak ekonomicky slabé (periferní) oblasti bohaté na „dědictví“.

Největším ochráncem jak kulturního tak i přírodního dědictví je UNESCO světová organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. UNESCO považuje dědictví za zdroj inspirace a života a jako odkaz minulosti. S tímto odkazem žijeme my dnes a měli bychom jej zachovat i generacím, které přijdou po nás.

Zachování dědictví je velmi důležité, protože lidská identita je ovlivněna porozuměním dějin a minulosti. Jak hovoří sám zákon 20/1987 Sb. o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.): „Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu.“ 14

Souhrnně dědictví můžeme vyjádřit jako kolektivní kategorii, která vyjadřuje jistý společenský konsenzus a dokumentuje měřítko hodnot společnosti. (HEŘMANOVÁ, CHROMÝ, 2009)

Vnímání, reprodukce a následná interpretace určitého dědictví je podmíněna celospolečenským prostředím, jednotlivými strukturálními znaky populace jako je věk, pohlaví, vzdělání, náboženské vyznání, politická orientace či národnostní příslušnost, tak i vztahem společnosti nebo jednotlivců k oblasti (místu, prostoru, regionu apod.), kde žijí nebo jej užívají (chalupy, rekreace).

Proto bychom měli dbát a zachovávat zděděné hodnoty pro následující generace v co nejautentičtější podobě a zabránit takovému rozvoji, který by je nepříznivě poznamenal. Nesmíme ale přestat myslet na adekvátní využití k potřebám současné společnosti. (ibid.)

Jelikož kultura a tedy i kulturní dědictví tvoří neodmyslitelnou část státu, je jeho ochrana, vyhlášení a evidence upravena zákony.

Jak hovoří § 1 zákona 20/1987 Sb. o státní památkové péči: Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politicko-organizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.

15

3.4.

Legislativní úprava kulturního dědictví

Ve vztahu ke kulturním památkám se musí řídit občané České republiky, státní instituce, samozřejmě památkáři a všichni ostatní, kteří se dostanou do kontaktu s kulturním dědictvím například těmito legislativními prameny:

•

zákonem č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách

•

zákonem č. 20/1978 Sb., o státní památkové péči

•

zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů

Hodnotu kulturního tak i přírodního dědictví trvale ovlivňují nejen přírodní podmínky (přírodní procesy), kdy může dojít k chátrání, ale i změny hodnot a životního stylu, přeměn společnosti, v neposlední řadě i ekonomických podmínek, které mohou vést k úpadku nebo úplnému zániku tradičních technik a řemesel, změna obhospodařování krajiny apod. (HEŘMANOVÁ, CHROMÝ, 2009)

3.5.

Vyhlášení kulturní památky

Vyhlášením kulturní památky je oprávněno Ministerstvo kultury (MK). Koná tak na základě podání návrhu vlastníka nebo z vlastního podnětu.

Národní kulturní památka se prohlašuje nařízením vlády ČR a současně stanoví i podmínky její ochrany. Jedná se o nejvýznamnější kulturní bohatství národa. (ZÁKON 20/1978)

Ministerstvo kultury má ve své kompetenci i tvorbu Státní kulturní politiky, kterou vydává v pětiletých intervalech. Letos dochází k přelomu let, kdy končí SKP 2009-2014 a je formulována nová na roky 2015-2020.

16

3.6.

Státní kulturní politika ČR

Státní kulturní politika (SKP) je obsáhlým dokumentem pojednávajícím nejen obecně o kultuře státu, ale následně podrobněji na úrovni krajů a obcí.

3.6.1.

Cíle státní kulturní politiky

1. Ekonomická a společenská dimenze tvoří využití umění a kulturního dědictví jako prostředku pro větší konkurenceschopnost ostatních oborů a činností. 2. Občanská dimenze – rozvoj osobnosti má za cíl zvýraznit roli kultury v růstu občanů jak v osobním, individuálním i procesním rozměru. Zvláště v rozvoji demokratických hodnot, individuálních postojů, tvořivosti, ale hlavně jako posílení odpovědnosti za zděděné a vytvářené hodnoty. 3.

Role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot má poskytnout přímou i nepřímou podporu zachování existujících kulturních hodnot, tak i nakládání s nimi, stejně tak i při tvorbě hodnot nových.

4. Role

státu

při

tvorbě

pravidel

je

vytváření

transparentního

a nediskriminačního prostředí pro kulturní aktivity a jejich podporu na úrovni státu, krajů a obcí.

V rámci prvního cíle je velmi zajímavé opatření zaměřené na projekty Public Private Partnership – spolupráce soukromého sektoru s veřejným (PPP). Kultura doposud nevyužívala možnosti spolupráce veřejného a soukromého sektoru. V tomto typu spolupráce je budoucnost. Znamenalo by to přenos zkušeností zejména pro navazující služby.

Druhý cíl pak v sobě obsahuje myšlenku usnadnění přístupu znevýhodněným občanům ke kulturním službám. A to způsobem instalace bezbariérových přístupů, informační cedule pro znevýhodněné (informační tabule jsou umisťovány do výšky očí stojícího člověka, osoba upoutaná na kolečkové křeslo tak nemá šanci si informaci přečíst), popřípadě zajištění asistenční služby.

17

Uchování drobných památek v krajině má v sobě obsažen třetí cíl. Tady se jedná už o konkrétnější opatření apelující na obce a kraje, kde se drobné ať už sakrální či jiné stavby v krajině vyskytují. Cílem je zachování těchto památek prostřednictvím specifického dotačně motivačního programu, který Ministerstvo kultury (MK) připraví.

A konečně čtvrtý cíl se zabývá možností vytvoření nového památkového zákona. Čtvrtý cíl dále obsahuje opatření zaměřené na péči o nemateriální kulturní dědictví, jako je hudba, tanec, tradiční řemesla a podobně. Je zde nastíněna i možnost vytvoření krajských koordinačních orgánů pro lepší využití památkového fondu.

3.6.2.

Působnost státu/regionů/obcí

Ochrana památek a jejich správa probíhá na několika úrovních. Na státní úrovni je to Ministerstvo kultury. Zajišťuje správu kulturních památek, zpracovává kulturní politiku, připravuje návrhy zákonů v oblasti kultury.

Krajská působnost, v tomto případě Jihomoravského kraje spočívá v péči o rozvoj území. Může být zřizovatelem muzeí nebo ústavu archeologické péče.

Jihomoravský kraj zahrnuje kulturu do čtyř ze šesti priorit:

-

podnikání, výzkum, inovace – podnikatelské aktivity v cestovním ruchu,

-

rozvoj venkova – venkovský kulturní život, tradiční kultura,

-

lidské zdroje a trh práce – infrastruktura a kulturní dědictví, zachování neekonomických hodnot, zvýšení kvality života, rozvoj regionální kultury a tradic,

-

integrovaný rozvoj území – kultura je započítána do žádoucí oblasti rozvoje, kulturní hodnoty.

Dále má Jihomoravský kraj zpracovanou Koncepci zachování a obnovy kulturních památek.

18

3.7.

Přehled památek v Jihomoravském kraji

Do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky, který vede odborná organizace státní památkové péče, se zapisují vyhlášené národní kulturní památky, kulturní památky, památkové rezervace, nemovité národní kulturní památky nebo památkové zóny. (ZÁKON 22/1958 Sb.)

3.7.1.

Chráněné nemovité kulturní památky dle krajů

Území/kraj Česko Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Počet Počet Počet Počet Počet Počet KP 1989 KP 1994 KP 1999 KP 2004 KP 2008 KP 2012 34 503 1 808 3 793 5 136 2 545 1 006 3 149 1 822 2 381 1 733 2 813 3 897 1 877 1 132 1 411

36 564 1 904 4 029 5 232 2 786 1 234 3 260 1 970 2 582 1 851 2 841 3 989 2 011 1 215 1 660

37 946 1 934 4 145 5 323 2 911 1 292 3 431 2 096 2 716 1 933 2 946 4 088 2 076 1 280 1 775

39 577 2 058 4 262 5 429 3 090 1 354 3 511 2 214 2 911 2 037 2 999 4 206 2 166 1 407 1 933

40 304 2 084 4 320 5 496 3 147 1 393 3 552 2 249 3 017 2 098 3 035 4 240 2 207 1 434 2 032

40 965 2 125 4 340 5 552 3 221 1 427 3 587 2 275 3 077 2 138 3 091 4 289 2 245 1 460 2 138

Tab. 1: Chráněné nemovité kulturní památky dle krajů2

Jak je z tabulky zřejmé, tendence vývoje počtu kulturních památek v ČR je vzrůstající. Meziroční nárůsty nejsou velké, ale v žádném kraji není vidět opačná tendence. Jihomoravský kraj se řadí na třetí místo za Jihočeským a Středočeským krajem v počtu chráněných kulturních památek. 2

HEŘMANOVÁ, 2009, Národní památkový ústav, 2012, vlastní zpracování

19

3.7.2.

Počet kulturních památek v Jihomoravském kraji

Okresy

Kraj

Jihomoravský

Počet KP 4504

Blansko

373

Brno - venkov

521

Brno - město

1472

Břeclav

730

Hodonín

455

Vyškov

374

Znojmo

1291

ORP Počet KP3 Blansko Boskovice Tišnov Kuřim Rosice Ivančice Židlochovice Pohořelice Šlapanice Břeclav Mikulov Hustopeče Kyjov Hodonín Veselí nad Moravou Bučovice Slavkov u Brna Vyškov Moravský Krumlov Znojmo

120 188 65 25 71 127 111 62 189 194 348 141 145 135 174 31 86 257 175 1100

Tab. 2: Počet KP v kraji, okresech a jednotlivých ORP 20054

3.8.

Klasifikace památek

Možností jak klasifikovat památky, je celá řada. Každý si může vytvořit vlastní klasifikaci, dle svých potřeb a účelu využití, protože metodika pro její klasifikaci není striktně dána.

3

Rozdíl mezi počty je dán odlišným vedením a způsobem zápisu do jednotlivých seznamů. Chybějící

památky jsou pravděpodobně skryty jako součást areálů v podvojné evidenci ÚSKP. 4

ODBOR KULTURY, 2005; vlastní zpracování

20

3.8.1.

Definice kulturních památek podle zákona č. 20/1978 Sb. a č. 22/1958 Sb.

Kulturní památka – ministerstvo kultury za kulturní památku prohlašuje nemovité i movité věci, které jsou významnými doklady způsobu života, práce člověka v různých oborech lidské činnosti, díky jejich historické, umělecké, vědecké, technické a revoluční hodnotě.

Národní kulturní památka - je nejvýznamnější součástí národního kulturního bohatství, které je prohlašováno nařízením vlády ČR, zároveň musí vláda stanovit i podmínky její ochrany.

Památková rezervace – představuje území, jehož prostředí vymezuje soubor nemovitých kulturních památek, které může vláda ČR nařízením deklarovat jako celek a tím i stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Podmínky takto vymezené se mohou dle potřeby vztahovat i na nemovitosti, na oblasti památkové rezervace, které se stávají kulturními památkami.

Památkové zóny – jsou oblasti sídelního útvaru s menším počtem kulturních památek nebo část krajinného celku vykazující význačné kulturní hodnoty. Ministerstvo kultury může prohlásit po jednání s místním krajským úřadem za památkovou zónu vybranou oblast a následně určit podmínky ochrany.

Archeologický nález – je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činností od počátku jeho vývoje. Zpravidla jsou dochovány pod zemí. BLAŽÍČEK (1962) jej dále definuje lidský výtvor z doby pravěké a raně historické. Jejich zachování je pak v zájmu veřejnosti pro jejich vlastivědnou, uměleckou či vědeckou hodnotu. (ibid.)

21

3.8.2.

Klasifikace památek podle Atlasu cestovního ruchu ČR

Specifické členění národních kulturních památek (NKP) je zpracováno v Atlasu cestovního ruchu (VYSTOUPIL, 2006):

-

architektonické památky (domy – muzeum, divadlo, vila, radnice; náměstí, kašny, sloupy),

-

církevní památky (kaple, kostel, chrám, klášter, synagoga, pohřebiště, hřbitov, rotunda, betlém),

-

hradiště (hradiště a osídlení),

-

hrady a zámky (hrad, zámek, zřícenina, letohrádek, tvrz),

-

technické památky (most, opevnění, železnice, doly, papírna, hřebčín, vysílač, mlýn, vodní stavby),

-

památky lidové architektury,

-

vojenské památky (památník, pomník, pevnost, vojenský hřbitov).

Do tohoto členění VYSTOUPIL (2006) rozprostřel 194 památek, které se nacházejí ve 139 obcích ČR. Nejvíce jsou z kategorií zastoupeny hrady a zámky 45%, církevní památky 23%, architektonické 11%, vojenské památky 7%, technické památky 6%, atd. Nejvíce NKP se nesporně nachází v hlavním městě Praze, a to 35. JMK je v počtu NKP průměrný s počtem 19. Jako zajímavost uvádí, že nejnižší počet NKP má kraj Karlovarský a to pouze 2.

22

Jednotlivé kategorie se mohou dále členit. Příkladem můžou být technické památky a jejich členění do zvláštních kategorií. Technické památky jsou významné pro svůj účel. Sloužili totiž lidem k usnadnění práce či uspokojování jejich potřeb:

•

památky komunikačního stavitelství (např. silniční či železniční most, lávka, viadukt, železniční trať apod.),

•

památky hornictví a hutnictví (např. uhelný či rudný důl, hamr, vysoká pec, huť atd.),

•

památky výroby sklářské a keramické (např. porcelánka, sklárna),

•

památky textilní výroby (např. textilka, přádelna, tírna lnu),

•

památky vodního stavitelství (např. vodní nádrž, vodní kanál, hráz, vodní elektrárna, přehrada),

•

památky zpracování zemědělských produktů (např. větrný mlýn, vodní mlýn, pivovar),

•

ostatní technické památky (např. vysílač, papírna, mincovna, bludiště, kolonáda, výstaviště, rozvodna).

HEŘMANOVÁ, CHROMÝ (2009) nemají, na rozdíl od VYSTOUPILA (2006), přesnou klasifikaci technických památek. Mezi technické památky řadí památky průmyslové, dopravní, důlní nebo vojenské. Česká republika je dle autorů bohatá na technické památky. Mezi technické památky řadíme objekty úzce související s vodním hospodářstvím a objekty na využívání energie vody (mlýnská vodní díla, vodní turbíny, rybniční soustavy, jezy, vodárny). Za dopravní památky považujeme tunely, mosty, železniční stanice, úzkokolejné a průmyslové tratě. Z výrobních památek můžeme jmenovat manufaktury, kovárny, větrné mlýny, porcelánky sklárny, dále pak kovárny, pily, hamry, cihelny, papírny, lihovary, sušárny, vinné sklepy, hostince, hospody, rozhledny aj.

23

3.8.3.

Nemovité kulturní dědictví

Dělení HEŘMANOVÉ, CHROMÝ (2009) podle funkcí:

-

funkce obytná - panská sídla, venkovské usedlosti, měšťanské domy,

-

funkce výrobní – technologické provozy, vodohospodářské stavby,

-

funkce rekreační – rozhledny,

-

funkce dopravní – mosty, železnice,

-

správní funkce – radnice, paláce, fary.

Jak je patrné Heřmanová a Chromý ve své klasifikaci záměrně neuvádějí církevní památky, jako jsou kostely a kláštery, této problematice je věnována další kapitola, která je členěna poněkud jinak, než základní klasifikace, jak je uvedeno dále.

Ačkoli je deklarováno, že kulturní dědictví Česka skýtá více než čtyřicet tisíc objektů, které se mohou pyšnit statutem kulturní památky, existuje mnoho historicky cenných objektů, které tento statut nemají. Důvodem může být legislativa, ekonomická situace bohužel i neznalost nebo nezájem o danou lokalitu či určitý objekt. Dokonce i sami majitelé objektů mohou být překážkou ve vyhlášení kulturní památky, protože se bojí znemožnění nakládání s tímto objektem.

24

3.8.4.

Klasifikace památek podle Dnů evropského dědictví

Mezi nepřeberné množství způsobů klasifikace památek můžeme zařadit i členění podle Dnů evropského dědictví (EHD). Není možné je opomenout již z toho důvodu, že jsme již deset let členy EU. Tato společenská akce se koná každý rok v září a členění památek je následující (EHD,2011):

-

architektonické památky - městská architektura,

-

architektonické památky – lidová architektura,

-

architektonické památky – hrady, zámky, tvrze, paláce,

-

architektonické památky – architektonické doplňky (plastiky, kašny, …),

-

sakrální architektura – monumentální (kostely, kláštery, …),

-

sakrální architektura – synagogy,

-

sakrální architektura - drobná (kapličky, boží muka, kříže, …),

-

funerální (hřbitovní) památky,

-

funerální (hřbitovní) památky - židovské hřbitovy,

-

technické památky,

-

militaria - fortifikační systémy, pevnosti,

-

archeologické památky,

-

historická zeleň - zahrady, parky,

-

přírodní památky,

-

památná místa,

-

muzea, galerie či jiné soubory sbírkových předmětů,

-

mimo uvedenou specifikaci - například muzejní expozice, hřebčín, jeskyně, …

Dále se v tomto členění můžeme setkat s typem ochrany památek, jejíž důležitost se udává počtem hvězdiček. NKP je označena největším počtem hvězd - třemi, dále pak dvěma je označena kulturní památka a jednou památka místního významu.

25

3.8.5.

Klasifikace památek podle Herouta:

V oblasti kulturního dědictví můžeme citovat odborníka Jaroslava Herouta, který ve své knize Jak poznávat kulturní památky má následující klasifikaci (HEROUT, 1986):

-

archeologické památky,

-

hrady, tvrze a zámky,

-

kostely a kláštery,

-

městská opevnění a pevnosti,

-

městská architektura, domy,

-

sochy, sousoší, kašny a drobná kamenická díla,

-

historické a kulturně historické památky a památky vojenské,

-

lidová architektura,

-

technické památky,

-

historické zahrady a parky.

3.8.6.

Klasifikace drobných sakrálních staveb

PATOČKA (2008) se zabývá tím, jak můžeme definovat drobné sakrální stavby.

Kaple (kaplička) – malá, často samostatně stojící křesťanská modlitebna. Kaple bývá i součástí světské či sakrální stavby. Velké kostely a gotické katedrály bývají vybaveny hned několika kaplemi. Kaple mohou sloužit ke specifickým druhům pobožností jako je např. křestní – kaple baptisterium, pohřební – kaple karner, poutní či soukromá. Kapličkou nazýváme menší sakrální objekty, jde o lidové pojmenování, proto je nacházíme spíše ve venkovském prostoru nebo krajině. Jak kaple, tak i kapličky jsou zasvěceny některému svatému a bývají s nimi spojeny místně specifické pověsti, oslavy či náboženské obřady. Některé byly vybaveny i zvonem používaným pro případ pohromy, oznámení času, ale i zvonění umíráčku. Mnoho kapliček pochází z období baroka, stavěly se však i za první republiky.

26

Boží muka – drobná stavba mající nejčastěji tvar sloupu nebo pilíře, může být krytá stříškou. Mají být symbolem sloupu, u kterého nechal Pontius Pilát zbičovat Krista. Nacházejí se ve volné krajině převážně u rozcestí na návrších, památných nebo jinak významných místech. Boží muka svojí architekturou můžeme rozdělit na dva typy. Nejstarší boží muka, která se dochovala až do dnešní doby a jsou z období gotiky a renesance, označujeme je jako sloupková kamenná (sloupek je na vrcholu zakončen podobně jako kaplička, kde je prostor pro obraz, sošku apod.). Druhým, mladším typem je z období baroka pilířová zděná, omítnutá převážně čtyřboká opět s výklenkem na obrázky apod.

Zvonička – samostatně stojící stavba sloužící pouze k zavěšení zvonu, který je používán k oznamování času, požárů nebo jiných událostí. Není spojena s kostelem. Díky ohňovému patentu Marie Terezie z roku 1751 byla povinně postavena v každé obci bez kostela zvonička, právě kvůli případným požárům a jejich ohlašování, často však obecní zvonička mohla představovat i zvon zavěšený v koruně stromu.

Zvonice – na rozdíl od zvoničky byla funkčně i stavebně propojena s kostelem. Zvonicí můžou být nazývány i věže kostela, které nesou zvony nebo dokonce jen zvonové patro. Ve své době mohly mít i funkci obrannou.

Morové, mariánské a trojičné sloupy – funkce těchto sloupů nemusí být jednoznačná. Morový sloup mohl být zároveň i mariánským apod. V 15. - 18. století vznikaly morové sloupy preventivně, v průběhu a po skončení nejtěžší zkoušky vesnic, a to morové epidemie.(BLAŽEK, 1998) Mariánské sloupy vznikaly v 19. století, jsou spojeny s uctíváním panny Marie. Nejsvětější Trojici tj. Otci, Synu a Duchu Svatému jsou zasvěceny trojiční sloupy.

Pranýř – většinou jde o dřevěný nebo kamenný sloup, který je umístěn ve středu náměstí nebo před radnicí. Jedná se o pojem ze starého soudnictví, k pranýři byl připoután odsouzený za menší přestupek. (BLAŽÍČEK, 1962)

27

Smírčí kříže a kameny – středověký systém tzv. smírčího práva, který dával možnost provinilci odčinit zločin, který spáchal vztyčením kamenného kříže v místě, kde k zločinu došlo.

Menhiry – kamenné monolity bez opracování, které stojí na výšku, stojící samostatně či v kruhu. Jejich vznik se datuje do doby 2 000 až 1 000 let před n. l.

Kříže a křížky – symboly křesťanství, ukřižování, smrti nebo zaniklé vesnice. Zbudované z různých materiálů.

Kalvárie – takový název mívá malířské vypodobnění nebo sochařské sousoší zobrazující pannu Marii a sv. Jana stojící pod křížem. Může být i součástí křížové cesty.

Pomníky, pomníčky, památníky – nejrozmanitější skupina drobných památek. Uchovávají vzpomínku na události, osobnosti apod.

3.8.7.

Sakrální památky

Nejprve musíme rozlišit pojmy církevní, sakrální a profánní stavba. Za církevní se označují objekty, které jsou ve vlastnickém vztahu s církví. Sakrální stavby jsou nemovitosti určené pouze k liturgii. Mezi sakrální stavby pak řadíme:

-

kostel – vysvěcená budova sloužící k liturgii,

-

kostely a kaple – vznikají jako doplnění sítě farních kostelů,

-

poutní kostely a kaple – jsou krajinnými dominantami,

-

hřbitovní kostely – vznikly až po umístění hřbitovů,

-

klášterní kostely a kaple – pro komunity řeholníků,

-

drobné sakrální stavby,

-

hřbitovy a hrobky.

Profánní stavba je představována obytnými a hospodářskými klášterními budovami, kde přebývá komunita řeholníků, ale můžeme sem zařadit i radnice, zámky a technická díla.

28

Klášter, jak píše BLAŽÍČEK (1962) ve slovníku památkové péče, je uzavřená skupina budov. Klášter v sobě kloubí jak obydlí, tak i působiště mužského či ženského řádu. Již od pradávna byl klášter tvořen kostelem, apsidou (křížová chodba) spojenou s obydlím.

Klasifikace jednotlivých autorů jsou velmi zdařilé, přesto v nich postrádám kulturní dědictví nehmotného charakteru. Tím myslím něco, co nelze uchopit, mnohdy ani zdokumentovat obrazně.

3.9.

Návrh klasifikace lidové tvořivosti

Klasifikace lidové tvořivosti -

kroje – Strážnicko apod.,

-

pokrmy – Slovácká slivovice, Černohorské pivo, Znojemské okurky,

-

zvyky – rozkrajování jablka na vánoce, vítání jara, Jízda králů (příležitostně v obci Skoronice - jednou za 4 roky pak pravidelně v polovině srpna v rámci Slováckého roku v Kyjově),

-

písně a říkanky – velikonoční, kolednické, svatební,

-

tradiční řemesla a výrobky – Strážnický modrotisk, kraslice, slovácká keramika,

-

písně a tance – verbuňk.

3.10.

Možnosti propagace kulturního dědictví

Velké rezervy jsou v propagaci a navazujících službách při kulturních památkách. Málokterá obec, nebavme se o městě, je dobře vybavena, ať už po stránce kulturní tak v oblasti služeb. Turista musí být schopen přijmout kompromis. Proto je vhodné zamyslet se nad marketingem v oblasti kulturního dědictví.

3.11.

Art marketing

Jak píše JOHNOVÁ (2008) ve své knize Marketing kulturního dědictví a umění: cílem marketingu je dodat PRODUKT správným skupinám ZÁKAZNÍKŮ, v pravý ČAS, na

29

správném MÍSTĚ, za odpovídající CENY a s přiměřenou PROPAGACÍ, lépe než KONKURENCE. Organizace se sama na sebe a svoji nabídku dívá zákazníkovýma očima a snaží se objevit i nevyřčená nebo utajená přání, která by mohla uspokojit, aby byl zákazník nejen spokojen, ale nadšen, ohromen, udiven atd. Distribuce – je nástrojem, který má zajistit, aby se produkt dostal k zákazníkovi ve správném čase a na správném místě. Památky a většinou ani muzea a galerie sídlící v historických objektech si nemohou své MÍSTO vybrat. Mohou ale zákazníkovi pomoci zorientovat se, poradit jak se do instituce dostat, mohou iniciovat zastávku hromadné dopravy, umístění orientačních značek, a umožní-li to místní podmínky, mohou vybudovat parkoviště. Druhou dimenzí je čas, jinými slovy otvírací doba a načasování mimořádných akcí.

30

3.11.1.

Art marketing ve spojení s kulturním dědictvím.

Vnější faktory působící na kulturní památku

Vnější faktory působící

Kulturní instituce

jednosměrně

Vnitřní faktory

(regulační funkce) -

-

Plánování, využití marketingových

(vláda)

nástrojů

Legislativa

-

Rozhodování

(parlament a moc

-

Organizování

-

Regionální politika

-

Demografický vývoj

-

vzájemně, ovlivňující instituci a instituce ovlivňuje je

Cíle

Státní politika

soudní)

Vnější faktory působící

-

Hodnotový systém jedince

Motivace

Vzdělanost

-

Životní styl

-

Globalizace -

Personální řízení

-

Kultura organizace -

-

Etika

Životní prostředí

Etika Trh

Zajišťuje kontakt mezi institucí a vnějším prostředím, existují silné obousměrné vazby. Nabídka Konkurence Poptávka Tab. 3: Vnější faktory působící na kulturní památku5 Kulturní památky můžeme charakterizovat jako samotný PRODUKT (samotná památka),

SLUŽBY

(doprovodné

služby,

popisky,

restaurace,

toalety),

ZAMĚSTNANCE (ochota, kvalifikace, vystupování, chování) a IMAGE (image památky). (ibid.)

5

JOHNOVÁ, 2008

31

Stejně jako musí být charakterizovány památky, musí být rozděleni cíloví návštěvníci: -

občasní,

-

pravidelní,

-

turisté,

-

místní návštěvníci.

Pomocí art marketingu se může zvýšit nejen atraktivita kulturní památky, ale i jejího širokého okolí. Problém venkova je v jeho velikosti. Ve venkovském sídle není možné najít více atraktivit najednou, je potom nutné, aby se obce v propagaci spojily. Vytvořili např. MAS – místní akční skupiny, které posléze pomohou rozvoji cestovního ruchu.

3.12.

Cestovní ruch

Světová organizace cestovního ruchu (WTO, 2014) definuje cestovní ruch jako kulturní, sociální a ekonomický jev. Tento jev je spojen s pohybem osob z místa jejich obvyklého prostředí za účelem osobní nebo obchodní cesty. Lidé, kteří vycestují, se pak nazývají turisté, výletníci nebo také návštěvníci. Cestovní ruch v sobě zahrnuje mnoho různých odvětví, kterými jsou například doprava, ubytovací a stravovací zařízení, případně další infrastruktura cestovního ruchu. (SCHNEIDER, FIALOVÁ, VYSKOT, 2008)

32

3.12.1.

Druhy cestovního ruchu

Jak píše FORET (2013), může být druhů cestovního ruchu v závislosti na zvolených kritériích široká škála. Podle místa pobytu se jedná o: -

domácí,

-

zahraniční.

Podle délky pobytu rozlišujeme: -

krátkodobý,

-

dlouhodobý.

Podle způsobu organizace se může jednat: -

skupinový,

-

individuální.

Avšak za základní kritérium by se měl považovat účel (ibid). Zda se jedná: -

o rekreační – realizovaný za účelem odpočinku, reprodukce a zlepšení fyzické a psychické kondice. Sem je zahrnována příměstská rekreace, zpravidla krátkodobější (víkendová) odehrávající se na chatách, chalupách či zahrádkách,

-

o kulturně poznávací – ten je zaměřený na poznávání historie, kultury, tradic a místních zvyků. Patří sem sakrální i světská architektura, umělecká díla, společenské události (slavnosti), ale i tradiční výroba a konzumace místních specialit,

-

o náboženský – jinak řečeno poutní turistika. Jedná se o návštěvy poutních případně posvátných míst (u nás je to třeba Velehrad, Hostýn nebo v Jihomoravském kraji Křtiny), církevních památek, dokonce i účast na církevních obřadech a oslavách,

-

o vzdělávací – kde je cílem naučit se něco nového (jazyky, sport),

-

o společenský

- setkávání rodin a příbuzných, můžou sem být zařazeny

i vzpomínkové akce jako srazy veteránů či rekonstrukce slavných bitev,

33

-

o zdravotní – kam je řazeno lázeňství, jakožto prevence, rehabilitace či rekonvalescence,

-

o sportovní – řadí se sem nejen sportovní aktivity, ale i lovecká turistika nebo pasivní diváctví na sportovních akcích,

-

o poznávání přírody – návštěvy chráněných území,

-

o dobrodružný – adrenalinové sporty kam patří např. sjíždění divokých řek a vodopádů,

-

o profesní – zahrnující podnikatelské, obchodní služební cesty a kongresovou turistiku (veletrhy, výstavy),

-

o politický – sjezdy, mítinky politických stran,

-

o nákupní – cesty za nákupy,

-

o specifický – turistika pro vozíčkáře.

Cestovní ruch má nepřeberné množství druhů. Dalším druhem by mohl být např. venkovský cestovní ruch.

3.12.2.

Venkovský cestovní ruch

Venkovský cestovní ruch (VCR) je specifický tím, že vedle nehmotných památek může nabídnout i nehmotné složky kultury jako jsou lidové zvyky, tradiční jídla a jiné tradice. Tuto nástavbu ve městech můžeme jen těžko nalézt. Velmi se liší i klidným prostředím oproti městu a zázemím. VCR by měl v jeho účastnících (jak na straně turistů, tak i poskytovatelů služeb) evokovat i sociální složku. Tomu napomáhá i menší intenzita a velikost ubytovaní, kde je místo i pro více osobní kontakty. (KONEČNÝ, 2013) Hlavními mimoekonomickými významy venkovské turistiky jsou: -

udržování místních tradic a zvyků,

-

sbližování venkovského a městského obyvatelstva,

-

ochrana krajiny a vytváření zdravého životního prostředí.

Avšak rozvoj cestovního ruchu je proces dlouhodobý a je zapotřebí aktivního přístupu místních obyvatel, ale i kladný přístup samosprávy. Případní podnikatelé v cestovním ruchu, ale i obce si uvědomují, že kulturní dědictví a společenské atraktivity v obcích

34

nebo v mikroregionu hrají velmi významnou roli pro rozvoj cestovního ruchu a tím vytváří předpoklad pro možnou návštěvnost daného území. (SVOBODOVÁ, 2011) Cestovní ruch, ať už jakéhokoli druhu potřebuje ke svému uskutečnění i mnoho předpokladů, které přímo s ním nesouvisí, ale jeho realizace je na nich plně závislá. Jedná se o realizační podmínky.

3.12.3.

Realizační podmínky a předpoklady cestovního ruchu

Realizační podmínky můžeme chápat jako soubor činností a služeb, kterými je nutné lokalizační předpoklad doplnit, aby mohl být z hlediska turismu funkční. Materiálně technická základna, je výraz, kterým také bývají označovány tyto podmínky: -

obecná infrastruktura (doprava) zajištění dostupnosti destinace (automobilová, letecká, železniční, …), napojení destinací na rozvody technických sítí (sociální zařízení, elektřina, vodovod, plyn, …),

-

turistická infrastruktura stravovací zařízení (kavárny, restaurace), ubytovací zařízení (kempy, penziony hotely, individuální rekreační objekty, …),

-

zábavná a sportovní zařízení kluby, diskotéky, sportovní infrastruktura (značené cyklostezky),

-

jiné turistické služby zprostředkovací služby (cestovní kanceláře, …), široká skupina dalších služeb šíře či úžeji související s cestovním ruchem (benzínky, opravny sportovních potřeb, údržba veřejné zeleně).

(KONEČNÝ, 2013)

35

Realizační podmínky a předpoklady lze přehledně znázornit i schématicky podle PÁSKOVÉ, ZELENKY (2002). Mezi selektivní řadíme politické což může představovat daňová politika, dokonce i politická stabilita, která může způsobit negativní vliv na bezpečí účastníků CR. Politické Administrativní Demografické

Selektivní předpoklady

Urbanizační Sociologické Ekologické Personální

Předpoklady ČR

Přírodní

Lokalizační předpoklady

Kulturně municipální Komunikační

Realizační předpoklady

Materiálně technické

Obr. 1: Schéma předpokladů cestovního ruchu6 K rozvoji cestovního ruchu v obcích může přispět i jejich účast na soutěži Vesnice roku. Soutěž byla založena v roce 1995, cílem soutěže bylo aktivizovat místní obyvatele na rozvoji své obce, obnovu a zlepšení společenského života v obci. Vyhlašovatelem je Spolek pro obnovu venkova, svaz měst a obcí ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a Ministerstvo zemědělství. Vesnice mohou získat ocenění hned v několika kategoriích. Výstupem pro obce je možnost z krajského kola, pokud se stanou vítězi ve své kategorii, dostat se do kola celostátního a následné zviditelnění obce díky brožurám případně na webových stránkách soutěže. (SPOLEK PRO OBNOVU VENKOVA, 2007)

6

PÁSKOVÁ, ZELENKA, 2002

36

4. METODY A DATA Následující kapitola obsahuje seznam a popis kroků, které byly prostředky k dosažení cíle. K dosažení cíle byl použit kvalitativní výzkum. „Kvalitativní výzkum je neustálý proces porovnávání a vzájemného konfrontování toho, co je o studovaném problému známo z terénní práce, z literatury a z osobní zkušenosti. (CHENAIL,1998) Nástrojem k dosažení požadovaného cíle byla zvolena srovnávací analýza, která porovnává dvě případové studie mikroregionů s velkou koncentrací kulturního dědictví, ale jeho zcela rozdílným využitím pro rozvoj cestovního ruchu a tím i pro mikroregionální rozvoj. Analýza spočívá v rozdělení celku na jeho jednotlivé složky výzkumu toho, jak tyto komponenty fungují jakožto samostatné složky a jaké jsou mezi nimi vztahy. Každá analýza je charakteristická tím, že se vyznačuje jistým stupněm explorace (vyhledávání nových informací). Při analýze tak používáme objevující a průzkumové aktivity. (HENDL, 2005)

4.1.

Výzkum můžeme rozdělit do několika následujících kroků:

a) příprava – obsahuje volbu výzkumného tématu, kterým je v našem případě Venkov a kulturní dědictví na příkladu Jihomoravského kraje. Vymezení oblasti výzkumu, zkoumaného problému a následné položení výzkumné otázky, b) plán výzkumu – tento krok je nejdůležitější. Výběr zkoumaných objektů, jimiž jsou v tomto případě obce Lednice a Dolní Kounice. Volba metody sběru dat, kterými jsou studium dokumentů a terénní šetření, c) provedení studie – zde probíhá sběr dat a jejich analýza s cílem nalézt odpovědi na výzkumné otázky, d) zpráva o výsledcích výzkumu nebo také závěr. (ibid.)

37

4.2. -

Vymezení a popis metod

Studium odborné literatury, která definuje základní pojmy související s venkovem, kulturním dědictvím a jejich význam. K získání informací bude využito dostupné odborné literatury zaměřené na tuto problematiku.

-

Rozbor dostupných statistických dat a jejich následné využití.

-

Provedení

terénního

výzkum

ve

vybraných

lokalitách,

dokumentace

a interpretace poznatků. -

Na základě výsledků provést SWOT analýzu jednotlivých vybraných mikroregionů (obcí).

Studiem odborné literatury bylo dosaženo literární rešerše k dané problematice obsahující široké spektrum informací k následnému terénnímu šetření. Prostřednictvím portálu Českého statistického úřadu a jejich výsledků ze sčítání, tak i sběrem informací z obecních rozpočtů apod. bylo dosaženo komplexních informací o vybraných lokalitách.

4.3.

SWOT analýza

K vyhodnocení získaných informací můžeme využít tzv. SWOT analýzu. Podstatou je výčet čtyř faktorů, které analyzovaný jev ovlivňují. Jinak řečeno SWOT analýza zjišťuje, uspořádává a vyhodnocuje následující faktory: S – Strengths – silné stránky Vnitřní faktory W – Weaknesses – slabé stránky O – Opportunities – příležitosti Vnější faktory T – Threats – hrozby (KOTÍKOVÁ, ZLÁMAL, 2006) Po vypracování SWOT analýzy mohou být vytvořeny strategie dalšího rozvoje. V literatuře můžeme najít různé druhy. Kombinací faktorů ze SWOT analýzy můžeme strategie vytvořit.

38

4.4.

Strategie

Matice TOWS, která je odvozená ze SWOT analýzy představuje kombinaci možnosti kombinací do strategií. (JAKUBÍKOVÁ, 2013)

Analýza vnitřního prostředí Matice TOWS Silné stránky (S) Analýza vnějšího prostředí

Slabé stránky (W)

Příležitosti (O)

Maxi – maxi

Mini – maxi

Hrozby (T)

Maxi – mini

Mini – mini

Tab. 4: Matice TOWS7 Z následující tabulky vyplývají čtyři možné strategie: -

strategie maxi – maxi (SO)

tato strategie má za úkol maximalizovat silné

stránky a příležitosti, -

strategie mini – maxi (WO)

strategie minimalizující slabé stránky

a maximalizující příležitosti, -

strategie maxi – mini (ST)

strategie, která maximalizuje silné stránky

a minimalizuje hrozby, -

strategie mini – mini (WT)

strategie, která minimalizuje jak slabé stránky, tak

i hrozby.

7

JAKUBÍKOVÁ, 2013 39

5. CHARAKTERISTIKA OBLASTI 5.1.

Lokalizace

Mapa krajů ČR

Obr. 2: Mapa krajů ČR8

5.2.

Jihomoravský kraj

Jihomoravský kraj (JMK) je jedním ze 14 (13 + Praha) krajů České republiky. Rozkládá se na více než sedmi tisících kilometrech čtverečních a má přes milion obyvatel. V JMK je 673 obcí (z toho je 43 měst), které spadají do 21 správních obvodů ORP. Skládá se ze sedmi okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. (Jihomoravský kraj, 2006). JMK sousedí jak s českými, tak i se zahraničními regiony. Z českých je to kraj Jihočeský, Pardubický, Olomoucký a kraj Vysočina, ze zahraničních je to slovenský

8

http://www.krajskeurady.cz/images/mapa.gif

40

kraj Trnavský a Trenčínský, dále sousedí se spolkovou zemí Dolní Rakousy. JMK prochází hlavní tahy na Prahu, Bratislavu, Ostravu a Vídeň. (Jihomoravský kraj, 2009) Nejvyšší nadmořskou výšku lze naměřit v okrese Hodonín (842 m n. m.), u Břeclavi se nachází Lanžhot, jenž je nejjižnější obcí Moravy, zde také nalezneme nejnižší bod kraje (150 m n. m.). (ČSÚ, 2012) Na území JMK můžeme najít i světové památky UNESCO. Nejznámější je meziválečná vila Tugendhat v Brně, dále se jedná o přírodní památky, a to biosférické rezervace Dolní Morava a Bílé Karpaty, které patří k velmi cenným přírodním oblastem v Evropě a z venkovského kulturního dědictví je zde od roku 1996 zařazen i Lednicko – valtický areál (LVA) a nehmotné kulturní dědictví lidový tanec verbuňk. Slovácký verbuňk byl do seznamu UNESCO zapsán roku 2005, jedná se o typicky mužský tanec skočného charakteru. Verbuňk se stal součástí hodů a jiných tanečních zábav. (České dědictví UNESCO, 2014) Do JMK každoročně zavítá na milion turistů, a to za různými atraktivitami jako je světově známý Slavkov u Brna, kde je každoročně rekonstruována bitva tří císařů nebo do CHKO Moravský kras, která je známá převážně propastí Macocha, podzemní řekou Punkvou a rozsáhlými krápníkovými jeskyněmi. (Jihomoravský kraj, 2009) Jak vyplývá z předchozího textu, JMK je velmi bohatý jak na přírodní tak i kulturní dědictví.

41

Administrativní mapa JMK

Obr. 3: Administrativní mapa JMK9

9

http://notes3.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/D50035B257/$File/620m01.gif

42

Cestovní ruch v jednotlivých krajích ČR

5.3.

Regionální rozložení zahraniční a domácí návštěvnosti

Kraj Celkem ČR celkem Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

38 235 12 948 1 797 2 676 1 334 4 353 989 2 150 3 090 979 941 2 186 1 482 1 532 1 809

Počet příjezdů v tis. Z toho Z toho zahraniční domácí hosté % podíl hosté % podíl 19 425 100,00% 18 810 100,00% 11 677 60,10% 1 271 10,70% 400 2,10% 1 397 7,40% 612 3,10% 2 064 11,00% 376 1,90% 957 5,10% 3 202 16,50% 1 151 6,10% 332 1,70% 657 3,50% 531 2,70% 1 619 8,60% 728 3,70% 2 362 12,60% 120 0,60% 829 4,40% 117 0,60% 824 4,40% 712 3,70% 1 474 7,80% 172 0,90% 1 310 7,00% 167 0,90% 1 365 7,30% 278 1,40% 1 531 8,10%

Tab. 5: Regionální rozložení zahraniční a domácí návštěvnosti10 Při srovnání tabulek 1 a 6 je patrné, že neexistuje závislost na počtu památek v krajích a jejich návštěvností. Zatímco se v počtu památek řadí JMK na krásné třetí místo, v návštěvnosti spadá až na místo páté. Nezáleží tedy na počtu památek ale na celkové atraktivitě území. Například v Praze je velké množství památek na malém prostoru, dá se říct, že je lze za jediný den obejít. Nebo kraj Karlovarský, rozlohou nejmenší kraj, kde je rozvinuto především lázeňství, si našlo svoji početnou klientelu. JMK plochou podstatně větší s rozmanitější nabídkou není pro potenciální turisty však atraktivní právě pro vzdálenosti mezi jednotlivými atraktivitami.

10

http://www.epusa.cz/index.php?platnost_k=0&sessID=0&jazyk=cz&kraj=116

43

5.4.

Kulturní dědictví Jihomoravského kraje

Z tabulky číslo 1. je zřejmé, že JMK patří mezi první tři kraje, za krajem Jihočeským a Středočeským, kde se vyskytuje nejvíce kulturních památek. Jak bylo již výše zmíněno v JMK se nacházejí dvě kulturní památky zapsané do seznamu UNESCO. Okruh památek v JMK je však mnohem širší.

Na klasifikaci podle Atlasu cestovního ruchu (VYSTOUPIL, 2006) bude poukázáno na památky nacházející se v JMK.

Architektonické památky Mezi archeologické památky můžeme zařadit muzeum v Dolních Věstonicích, kde je stálá expozice Věk lovců a mamutů. Tato expozice návštěvníkům ukazuje výsledky archeologických výzkumů pod Pálavou.

V obci Drnholec se nachází budova pozdně renesanční radnice, která je památkově chráněným objektem. Cenné jsou hlavně klenuté interiéry, které se nachází jak ve sklepě, tak i ve zbytku budovy. Za zmínku stojí také novorenesanční radnice ve Valticích, která je dílem architekta J. Drexlera z let 1887–1889. (viz Obr. 4)

Velmi impozantním trojúhelníkovým náměstím se může pyšnit obec Blížkovice, která se rozprostírá nedaleko Moravských Budějovic.

Příkladem kašny může být pískovcová kašna se sochou svatého Floriána na Palackého náměstí v Ivančicích z roku 1609. Socha sem byla doplněna až roku 1763. (KUČA, 2002) ; (viz Obr. 5)

Vilu C. M. Thumy, který v Lednici vyučoval kresbu a zahradní architekturu, najdeme v nedalekých Valticích.

44

Církevní památky Církevních památek je v JMK nejvíce ze všech kategorií. Je to tím, že křížky, boží muka a jiná drobná sakrální architektura se objevuje v jednotlivých obcích vícekrát. Příkladem může být morový sloup v centru lomnického náměstí, klášter benediktinek dětství Ježíšova, při chrámu vystavěný klášter řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly - paulánů, který se nachází nedaleko Brna ve Vranově. Příkladů kostela je nepřeberné množství, každý je jedinečný a je téměř nemožné vyzdvihnout pouze jeden či dva.

Jako příklad kostela můžeme uvést kostel sv. Kateřiny v obci Šebrov - Kateřina (část Svatá Kateřina). Kostel je postaven v gotickém slohu v druhé polovině 15. století. (viz Obr. 6) V obci Mikulovice v okrese Znojmo je kostel svatého Petra a Pavla, který je chráněn jako kulturní památka ČR. (viz. Obr. 7)

Hradiště (hradiště a osídlení) Hradiště Obrova noha nacházející se blízko Otaslavic na výběžku Konické vrchoviny, která je obtékána říčkou Brdečkou a je chráněno lesy.

Hrady a zámky Nejznámějším hradem můžeme nazvat hrad Pernštejn, který je jedním z nejlépe dochovaných středověkých hradů a tím pádem i zajímavou ukázkou goticko-renesanční architektury. (viz Obr. 8)

Zřícenina hradu Cornštejna, který sloužil jako královská pevnost, se nalézá nedaleko hradu Bítov nad Vranovskou přehradou, rozhodně také stojí za zmínku. (viz Obr. 9) Jeho výstavba se datuje do poloviny 14. století. Společně s hradem Frejštejnem fungoval jako posila hradu Bítova.

45

Barokním zámkem vystavěným na základech renesanční tvrze je zámek Lysice. Malebnost tohoto zámku můžeme vidět i ve filmových pohádkách. Je pro ně vybírán jak pro svoji promenádní kolonádu, ze které je krásný výhled na samotný zámek nebo na rozlehlou zahradu, tak i pro zrekonstruovanou oranžérii, která je místem pořádání tematických výstav. (viz Obr. 10)

Technické památky K technickým památkám v JMK můžeme zařadit i Porčův mlýn, který se nachází v Býkovicích u Lysic. V roce 2008 byla započata rekonstrukce, která byla úspěšně dokončena podle dobových fotografií z roku 1820. Obnoven byl i nedaleký rybník, který zásobuje mlýnské kolo skrz horní náhon. Mlýn má i funkční původní mlýnské složení. (PORČŮV MLÝN, 2010); (viz Obr. 11) Dalším krásným příkladem technické památky je stará huť Františka u Adamova. Nachází se v Josefovském údolí v Moravském krasu. Huť je z počátku 18. stol. Proto se řadí k nejstarším ve střední Evropě. Součástí je i muzejní expozice o historii těžařství. (VÍTEJTE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI, 2006); (viz Obr. 12) V obci Černvír, o které je první zmínka z 13. stol., patří k nejstarším osadám Českomoravské vrchoviny, se nachází 35m dlouhý most přes řeku Svratku postavený roku 1718 z jedlového dřeva. (JOSEF, 2009); (viz Obr. 13)

Nedaleko Znojma nad údolím potoka Leska můžeme ve výšce 25m vidět cihelný železniční most. Ve své době byl nejvyšším cihelným mostem Evropy. Čtyřobloukový, 90m dlouhý most vystavěný italskými dělníky dnes slouží jak vlakům, tak i pěším turistům. Materiál na výstavbu mostu byl z místní cihelny v Dolní Lesce.

Památky lidové architektury Do lidové architektury mohou být zařazeny boží muka, kterých je po celé jižní Moravě velké množství. Například v Ostrově u Macochy, ve Starovičkách nebo Vojkovicích. Lidové mohou být i pranýře, jehož zástupce najdeme v Rosicích u Brna.

46

Vojenské památky Nejvýznamnější vojenskou památkou je Mohyla míru nedaleko Brna. Vybudována byla roku 1912 jakožto memento všem válkám, později přestavěna na muzeum. V Evropě byla vůbec prvním památníkem tohoto druhu, jehož autorem je Josef Fanta. Lokace Mohyly míru je dána historicky. Se svými 324m n. m. jde o nejvyšší bod v širokém okolí, ze kterého je skvělý výhled na bojiště. (viz Obr. 14)

5.5.

Bariéry památkové ochrany

Velkým problémem při vyhlašování nových památek, památkových rezervací či zón je neochota majitelů, a to z toho důvodu, že pozdější nakládání s nemovitostmi již nezáleží pouze na jejich rozhodnutí, ale na zdlouhavém byrokratickém jednání s úřady. Může to dojít tak daleko, že daný objekt, ačkoli historicky cenný chátrá, je zničen, posléze někdy i zbořen. Jeho hodnota je pak nenávratně pryč. Mezi takové objekty můžeme zařadit nedávno zbořenou továrnu Rustonka v pražském Karlíně, která byla odkazem dnes již neaktuálního, ale historicky významného centra průmyslové výroby v Čechách. (LINHART, 1977) Ačkoli původním záměrem bylo zachovat alespoň část tohoto obrovského komplexu jakožto vzpomínku na tyto časy, developeři nechali zbourat i kotelnu s komínem, které podle nich již nevyhovovaly staticky. Díky tomuto zásahu budoucí generace budou znát tuto továrnu už jen z vyprávění, nebo jim ji připomene název nedaleké ulice. Je k zamyšlení, zda není v zájmu zachování kulturních památek ustoupit z vysokých požadavků na jejich renovace. Někdy je možná přínosnější vštípit památce současný styl, vždyť na příkladu LVA je vidět, kolik slohů a majitelů se na jeho dnešní podobě podepsalo.

47

5.6.

Charakteristika vybraných území

Jako příkladové území byly vybrány dvě obce nacházející se v JMK. Byly vybrány tak, aby byly něčím zajímavé, přesto se v mnoha ohledech liší.

5.6.1.

Charakteristika obce Lednice

Obec Lednice se rozprostírá na 3 127 ha. Spadá pod ORP Břeclav a do stejnojmenného okresu. V seznamu UNESCO je LVA zapsán od roku 1996, je ukázkou brilantní práce několika generací v průběhu staletí. Lednicko-valtický areál (LVA) se rozkládá na 283,09 km2. Jedinečný je nejen svou rozlohou, ale i množstvím zajímavostí. (TEPLÝ, 2008) Novogotický zámek s přilehlými zahradami a tropickým skleníkem patří mezi nejnavštěvovanější zámky ČR (341 tis. návštěvníků v roce 2009). (VYSTOUPIL, ŠAUER, 2011) Vývoj počtu obyvatel obce Lednice 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

Graf 1: Změna počtu obyvatel od roku 1971 až po rok 201311

11

http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm; (údaje jsou vždy k 1. 1. daného roku)

48

Kulturní památky v Lednicko – valtickém areálu Na mapce (viz Obr. 15) je znázorněno, kde se jednotlivé památky nacházejí. Janův hrad 1801-1807 Byl stavěn tak, aby už v době svého dokončení vypadal jako romantická zřícenina hradu. Projektant je stejný jako u Minaretu (mimo jiné vymyslel i tužku). Dříve sloužil, díky své poloze v lese u meandru Dyje, jako lovecký zámek. (viz Obr. 16) Radnice Díky přestavbě lednického zámku byla přesunuta i část města. Roku 1880 byla zbourána i radnice a následně přemístěna na nové náměstí v novogotickém stylu. (viz Obr. 17) Nádraží Lednice Toto malebné nádraží se často stává obětí milovníků modelů vláčků. Málokdo však ví, že bylo reklamou na knížecí keramičku. (viz Obr. 18) Hraniční zámek 1826-1827 Je jednou z nejnovějších staveb LVA dokončen počátkem 19. stol. Německou větou „Zwischen Österreich und Mähren“ na fasádě budovy, hlásal zámeček hranici mezi Markrabstvím moravských a Dolními Rakousy. Středem zámečku protéká potůček jako symbol hranice. (viz Obr. 19) Rybniční zámeček 1816-1817 Dnes spadá pod správu Mendelovy univerzity v Brně , je nově zrekonstruován, tradičně tu naše univerzita dvakrát ročně pořádá tematické výstavy za spolupráce Zahradnické fakulty, sídlící v Lednici a obcí Lednice. (viz Obr. 20) Lovecký zámek V areálu LVA se nachází hned několik loveckých zámečků, pouze tento je takto přímo pojmenován a dříve sloužil jako myslivna. (viz Obr. 21)

49

Minaret Je z něj vidět široko daleko a i on sám je vidět široko daleko. Rozhledna stojící na dřevěných pilotech zaražených do země, je výraznou dominantou LVA. (viz Obr. 22) Zámek v Lednici Původně zámek pochází z 13. stol. Za dobu své existence prošel mnohými slohovými přestavbami. Z původní středověké tvrze na renesanční zámek, dále pak na jeho místě bylo vystavěno barokní sídlo, k němuž příslušela jízdárna s rozlehlými zahradami. Zámek, jak jej známe dnes, je výsledkem poslední přestavby a to v duchu anglické gotiky v 19. stol. (viz Obr. 23) Palmový skleník 1843 - 1845 Ze subtropických a tropických semen vyrostly rostliny, které zdobí skleník po celý rok, takový byl záměr. Pro návštěvníky je příznivý i ze vzdělávacího hlediska, při vstupu je návštěvník vybaven číselným seznamem s popisky k jednotlivým rostlinám. Skleník s litinovou konstrukcí se řadí k technickým památkám. Rozměrově se jedná o skleník 92 m dlouhý, 13 m široký a 10 m vysoký. (viz Obr. 24) Konírny a jízdárna 1687-1688 Jedná se o nejstarší dochovanou stavbu LVA. Tvoří je tři křídla, ačkoli původním záměrem byly čtyři, čtvrté nebylo nikdy postaveno. (viz Obr. 25)

SWOT analýza SILNÉ -

světově známá památka UNESCO

-

navazující služby pro turisty (pohostinství a ubytování)

-

mnoho atraktivit

-

nově renovovaná většina zámku (konírny, …)

-

existence řady cyklostezek, které protínají dané území

-

zavedená tradice jarmarků a trhů

50

SLABÉ -

nedostatek finančních prostředků

-

nevyhovující dopravní infrastruktura

-

nedostatek parkovacích míst

-

bariérovost památek např. minaret a lodičky

PŘÍLEŽITOSTI -

možnost dotací z prostředků MK, krajů případně EU

-

geografická poloha (blízko hranic s Rakouskem a Slovenskem)

HROZBY -

málo dotačních titulů

-

špatně nastavený systém státní památkové péče a obnovy památkového fondu

-

proces globalizace (možná ztráta národní identity)

Navrhovaná opatření Strategie mini – maxi Marketing obce Lednice je vyvinutý a není snad už dál potřeba více zlepšovat pro možné turisty. Co je tedy příkladem pro zlepšení a zkvalitnění jsou navazující služby a infrastruktura. Například parkoviště, kterými v dnešní době vydělávají místní na svých zahradách, jsou nedostačující. Po naplnění jejich kapacity jsou turisté nuceni parkovat, kde se dá, a to i nebezpečně podél cesty. Restaurační zařízení jsou zde na dobré úrovni. Dle mého názoru zde chybí cukrárny a kavárny, kde si člověk při šálku něčeho dobrého v klidu vychutnává atmosféru. Hlavně rakouští turisté pak ocení kavárny už pro na jejich území dlouholetou tradici.

51

5.6.2.

Charakteristika obce Dolní Kounice

Dolní Kounice spadají pod ORP Ivančice, okres Brno – venkov. Katastrální výměra území činí 897 ha. Dolní Kounice se nalézají 25km jihozápadně od Brna v údolí řeky Jihlavy. Do povědomí široké veřejnosti se dostalo díky historickému objektu kláštera Rosa coeli, který je téměř věrnou kopií Porta coeli, který se nachází v Předklášteří u Tišnova (ten je však zachovalý). (KRUMLOVSKÁ, 2010) Na návrší nad městem se nachází židovský hřbitov, který působí tajemně, a když se setmí, až hrůzostrašně. Ačkoli židovská komunita již od roku 1940 v Dolních Kounicích není, stojí tu dodnes nenápadná synagogu, která se nachází v židovském ghettu, dnes již o mnoho menším, než bylo dříve. Na protějším návrší se nad Dolními Kounicemi tyčí kaple sv. Antonína. Uprostřed města pár metrů od sebe můžeme najít dva kostely, jeden pravoslavný a druhý řimskokatolický. Na náměstí a jeho přilehlých uličkách mohou turisté najít cenné renesanční a barokní domy, především pak v ulici Tovární a Hlavní. (Starobylé město Dolní Kounice, 2012) Vývoj počtu obyvatel obce Dolní Kounice 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

Graf 2: Změna počtu obyvatel od roku 1971 až po rok 201312

12

http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm; (údaje jsou vždy k 1. 1. daného roku); vlastní zpracování

52

Kulturní památky v obci Dolní Kounice Na mapce (viz Obr. 26) je znázorněno, kde se jednotlivé památky nacházejí. Kostel sv. Fabiána a Šebestiána a sv. Barbory Původní protestantský kostel byl v 17. stol. přestavěn do nynější podoby. V současné době náleží pravoslavné církevní obci, která zahájila jeho celkovou opravu. (viz Obr. 27) Kaple sv. Antonína Tato nejvýraznější kounická dominanta byla postavena roku 1757 Františkem Antonínem Grimem. Ke kapli vede z města křížová cesta s 14 zastaveními. Tradiční pouť se koná vždy v červnu na sv. Antonína. (viz Obr. 28) Kostel sv. Petra a Pavla Tato novorenesanční stavba z let 1877–1879 nahradila starší kostel, který musel být po povodni v roce 1862 stržen. (viz Obr. 29) Synagoga Byla postavena v roce 1652–1655 v raně barokním slohu a patří k nejstarším synagogám na Moravě. V roce 1851 byla přistavěna ženská galerie s pavlačí. Od druhé světové války sloužila převážně jako skladiště. V roce 1988 až 2004 byla komplexně zrestaurována a nyní slouží kulturním a společenským účelům. Do synagogy se vchází hlavním vchodem s tesaným kamenným reliéfem. Stěny v interiéru jsou vyzdobeny stejně jako i v některých dalších synagogách na Moravě cennou barokní výmalbou s liturgickými texty v hebrejštině. Nachází se zde i malá expozice věnovaná historii zdejší židovské obce. Synagoga společně se zachovalými domky tvořila dříve židovské ghetto. (viz Obr. 30) Židovský hřbitov Byl založen v roce 1680 ve svahu nad ghettem na jižním okraji města po zrušení staršího hřbitova, který stál na jiném místě. Původně byl přístupný ze severní strany pěší cestou. Nynější vchod je z jihu z ulice Trboušanské. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí. Nalézá se zde asi 1500 náhrobků nepravidelně rozmístěných. Řada

53

z nich pochází z období baroka a klasicizmu, přičemž nejstarší se datuje k roku 1688. (viz Obr. 31) Zámek Hrad dokončený roku 1330, který sloužil k obraně místního kláštera, s nímž byl spojen podzemní chodbou, byl v 16. stol. přebudován na zámek. V dnešní době slouží jako bojiště pro šermířské exhibice. (viz Obr. 32) Klášter Rosa coeli Roku 1181 byla zahájena výstavba kláštera ženského řádu premonstrátek. Až do husitských válek byl plně využíván, při nich byl roku 1424 vypálen, znovu obnoven roku 1434. Po staletí se potýkal s nepřízní i přízní osudu až roku 1808 se Strahovští premonstráti vzdali všech pokusů o obnovu a klášter i s kostelem prodali zpět dolnokounickému panství. Od tohoto času se Rosa coeli stává romantickou zříceninou. Od roku 1926 dokonce udržovanou zříceninou a probíhají zde udržovací a restaurátorské práce. (viz Obr. 33)

SWOT analýza SILNÉ -

unikátní památky (Rosa coeli)

-

velké množství a rozmanitost KP na území obce

-

zachovalost památek

-

geografická poloha (nedaleko Brna cca 25 km)

-

cyklotrasa Brněnská 403

54

SLABÉ -

nedostatek finančních prostředků

-

nevyhovující dopravní infrastruktura

-

málo parkovacích míst

-

neznalost dané destinace

-

nevyhovující navazující služby pro turisty

-

absence ubytování

-

nevkusná stavba v těsné blízkosti židovského hřbitova (je vidět na Obr. 31)

-

nevzhledný břeh řeky Jihlavy protékající obcí

PŘÍLEŽITOSTI -

možnost dotací z prostředků MK, krajů případně EU

-

lepší propagace památek (veletrhy všeho druhu)

HROZBY -

málo dotačních titulů

-

špatně nastavený systém státní památkové péče a obnovy památkového fondu

-

proces globalizace (možná ztráta národní identity)

-

možná nelibost místních obyvatel při vzniku cestovního ruchu

NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ Maxi - maxi Prosadit oblast například na svatebním veletrhu, pozvednout Rosa coeli jakožto romantické místo stvořené pro svatbu. Za příznivého počasí, případně s alternativou pro nepřízeň počasí se může stát Rosa coeli atraktivní pro tuto skupinu „turistů“, kteří se sem následně budou vracet na místo svého slibu.

Možnost vytvoření naučné stezky po místních pamětihodnostech. Spojením tří církví vytvořit poutavá zastavení skrze bývalý klášter Rosa coeli, bývalé židovské ghetto a přilehlý židovský hřbitov a pravoslavný kostel. S rozvinutím navazujících služeb jako je pohostinství a minimální ubytovací kapacity, například formou rodinných penzionů se z tohoto místa může stát zajímavá destinace.

55

6. VÝSLEDKY A DISKUZE Lednice - druhy pozemků

2%

Orná půda (ha)

12%

Vinice (ha) 32%

Zahrady (ha)

10%

Ovocné sady (ha) Trvalé trávní porosty (ha) Lesní půda (ha) Vodní plochy (ha)

22%

14%

4%

Zastavěné plochy (ha)

1%

Ostatní plochy (ha)

3%

Graf 3: Land USE Lednice13 V Lednici převládá orná půda s více než tisícem hektarů, část orné půdy je obhospodařovaná školním zemědělským podnikem Žabčice pracoviště Lednice Mendelovy univerzity v Brně. Další významnou položkou jsou lesy, které zabírají bezmála 700 ha celkové plochy obce a tím tak tvoří jednu pětinu z využívané půdy. Dále sem můžeme zařadit trvalé travní porosty nebo vodní plochy, to je však dáno právě tím, že se na území obce rozkládá rozlehlé LVA, ke kterému náleží soustava rybníků a rozlehlé lesy s loveckými zámečky.

13

http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm; vlastní zpracování

56

K Dolní Kounice - druhy pozemků

Orná půda (ha)

17% 23% 3%

Vinice (ha) Zahrady (ha)

3%

Ovocné sady (ha) Trvalé trávní porosty (ha) 8%

Lesní půda (ha) 23%

2% 11%

Vodní plochy (ha) Zastavěné plochy (ha) Ostatní plochy (ha)

10%

Graf 4: Land USE Dolní Kounice14 Orná a vinice zaujímají téměř stejný počet hektarů z celkového katastrálního území obce (vinice 206 ha, orná půda 207 ha). Ostatní využívání pozemků není zvlášť odlišné od obce Lednice.

14

http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm; vlastní zpracování

57

Srovnání počtu obyvatel v Lednici a Dolních Kounicích 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500

1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013

0

Lednice

Dolní kounice

Graf 5: Porovnání obcí Lednice a Dolní Kounice15 Z počtu obyvatel je zřejmé, že obce se od sebe moc neliší. Jak v současné době, tak i v minulosti. Co je velkým rozdílem, je rozloha obou území. Zde je rozdíl značný. Necelých 900ha plochy Dolních Kounic navíc v údolí řeky, která je o obou svých březích lemována kopci. Nebo rozsáhlé ploché území Lednice na bezmála třech tisících ha.

15

http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm; (údaje jsou vždy k 1. 1. daného roku); vlastní zpracování

58

Počet podnikatelských subjektů 120

100

80

60

40

20

Dolní Kounice

Nezjištěno

Ostatní činnosti

Kulturní, zábavní a rekreační činnosti

Zdravotní a sociální péče

Vzdělávání

Veřejná správa a obrana

Administrativní a podpůrné činnosti

Profesní, vědecké a technické činnosti

Činnosti v oblasti nemovitostí

Peněžnictví a pojišťovnictví

Informační a komunikační činnosti

Ubytování, stravování a pohostinství

Doprava a skladování

Velkoobchod a maloobchod

Stavebnictví

Průmysl celkem

Zemědělství, lesnictví, rybářství

0

Lednice

Graf 6: Hospodářská činnost (počet podnikatelských subjektů)16

Počet podnikatelských subjektů je v obou obcích víceméně stejný (549 Dolní Kounice, 511 Lednice). V čem je velký rozdíl, je pak diferenciace jednotlivých činností. Z grafu je patrné, že ubytovací, stravovací a obecně činnosti věnující se pohostinství jsou v Dolních Kounicích početně méně zastoupeny jak v Lednici.

16

http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm; vlastní zpracování

59

Nezaměstnanost Rok 2011

Celkem v %

Muži v %

Ženy v %

Průměr JMK

9,81

8,91

10,98

Lednice

12,73

11,84

13,87

Dolní Kounice

11,38

9,72

13,55

Tab. 6: Porovnání nezaměstnanosti17 Nezaměstnanost v obou lokalitách je téměř stejná, liší se v případě mužů o necelé 2 %. U žen je to srovnatelné a celková průměrná nezaměstnanost se liší jediným procentem.

Ubytovací kapacity Počet zařízení

Pokoje

Lůžka

Místa pro stany a karavany

Dolní Kounice

1

i.d18.

i.d.

i.d.

Lednice

26

526

1225

-

Tab. 7: Kapacity hromadných ubytovacích zařízení19

Kde není poptávka, není nabídka. I tato věta může být vysvětlením tak propastného rozdílu v ubytovacích kapacitách v obou lokalitách. V Lednici plné atraktivit, potažmo turistů se uživí velké množství ubytovacích kapacit a na ně navazujících pohostinských zařízení.

Příjmy z poplatků za ubytovací kapacity se v rozpočtu Dolních Kounic vůbec nevyskytuje. V místních poplatcích ani nejsou zavedeny poplatky např. poplatek za lázeňský pobyt nebo poplatek za ubytovací kapacity na rozdíl od obce Lednice. V obci Lednice tak tvoří příjmy za poplatky z ubytovacích kapacit za rok 2012, tvořil příjem do místního rozpočtu 239 040 Kč. Dalším místním poplatek, který je zaveden v Lednici je poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, který v roce 2012 činil 721 280 Kč. Tendence příjmů, jak je z grafu patrné, je sice místy kolísavá, ale v zásadě stále rostoucí.

17

http://vdb.czso.cz/vdbvo/uvod.jsp; vlastní zpracování Důvěrný údaj 19 http://vdb.czso.cz/vdbvo/uvod.jsp 18

60

Lednice - poplatek za ubytovací kapacity 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Graf 7: Vývoj poplatků za ubytovací kapacity obce Lednice20

Lednice - poplatek za rekreační pobyt 800000 700000 600000 500000 400000 300000 200000 100000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Graf 8: Vývoj poplatků za rekreační pobyt obce Lednice21

20

Rozpočet obce: Příjmy - daňové v roce 2012. [online]. 2012 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://www.rozpocetobce.cz/seznam-obci/584631-lednice/prijmy/danove/2012 21 Ibid.

61

Porovnání cen vstupného ve vybraných lokalitách (ceny jsou v Kč) Dolní Kounice22

Lednice23 2 okruhy

Zámek

Synagoga Rosa coeli Skleník

Minaret

Janohrad

v zámku

Dospělí

40

15

30

60

50

60

260

Senioři

30

10

20

40

30

40

160

studenti

20

10

15

40

30

40

160

Rodinné

100

160

680

Děti,

-

-

-

-

Tab. 8: Srovnání cen vstupného Ceny jsou rozdílné už z toho důvodu, že velikosti a kvality jednotlivých památek v jednotlivých lokalitách nejsou z tohoto hlediska srovnatelné. Okruh v malebném zámku Lednice trvající přes hodinu, nebo prohlídka prázdných místností v zámku v Dolních Kounicích, kde jsou spíše atraktivní venkovní šermířské souboje, je důvodem tak velkého cenového rozdílu.

Obě lokality v sobě mají velké množství kulturních památek. Největším rozdílem mezi nimi je propagace, marketing dané oblasti. Na Lednici asi Dolní Kounice nikdy nedosáhnou. Lednice se svým zápisem mezi památky UNESCO, a to bezesporu právem, stala vyhledávanou lokalitou. Místní podnikatelé už nemusejí tolik investovat do propagace svého podnikání, ale takříkajíc se vezou na zlatém kočáře lednickovaltického areálu. V dolních Kounicích se tohoto podnikatelé asi nedočkají. Pořadník na UNESCO je dlouhý a Dolní Kounice na něm nejsou zapsány. Jejich rozvoj v podobě cestovního ruchu není až tak utopistickou myšlenkou. Kolik slavných měst se rozprostírá na březích řek.

22 23

http://www.zamekkounice.cz/ http://www.zamek-lednice.com/prohlidkove-trasy/

62

7. ZÁVĚR Diplomová práce se zabývá venkovem a jeho kulturním dědictvím, to vše na ploše Jihomoravského kraje. V teoretické části byly definovány základní pojmy a jejich širší souvislosti. Byly definovány i různé možnosti klasifikace kulturních památek a následně pak dány příklady na území Jihomoravského kraje. Ten je, jak je z textu patrné, bohatý na kulturní památky rozmanitého druhu, což je velkou výhodou. Území kraje leží na historické dopravní a obchodní ose Balt – Jadran. Jihomoravský kraj může pyšnit i tím, že na jeho území se nachází hned dvě památky UNESCO a to Tugendhat a Lednicko – valtický areál. (VYSTOUPIL, ŠAUER, 2011) Jihomoravský kraj, který kromě metropole Brna je spíše venkovským prostředím, tak může představovat alternativu k destinacím, které jsou vyhledávány pro pláže a slunce. Jihomoravský kraj může nabídnout soukromí, přitom rozmanitost jak možností ubytování, tak i kulturních památek. Kde je kámen úrazu, je jejich propagace, popřípadě provázanost nabídky. Kulturní památky a celkově nabídka možného vyžití se nalézá na velmi velké ploše. To vše ale vynahrazuje soukromí, citlivější lidské vztahy, flexibilní služby. Lákadlem se pro turisty může stát i místní gastronomie, zvyky a festivaly. V terénním šetření byly vybrány dvě odlišné lokality, které si byly něčím podobné. Obě se nacházejí v Jihomoravském kraji, jsou zhruba stejně velké a nachází se zde velké množství kulturních atraktivit, které mají historickou hodnotu, přesto je něco rozděluje. Obě lokality mají díky velkému počtu a rozmanitosti památek velký rekreační potenciál. Lednice, protože se jedná o památku UNESCO, má svoje místo v povědomí turistů jisté. Cestovní ruch je zde plně rozvinutý a stačí tak doladit drobné chyby a bude z ní ukázkový příklad. Dolní Kounice jsou prozatím turismem nedotčeny, na jednu stranu je to dobře, na druhou je nutné pozorně promyslet, kterým směrem je třeba vést rozvoj cestovního

63

ruchu. Možností jak rozvinout cestovní ruch je zatraktivnit destinaci například pro budoucí svatební páry, které si takto vytvoří k místu vztah a budou se mít kam vracet.

64

ZDROJE BINEK, Jan. Synergie ve venkovském prostoru: aktéři a nástroje rozvoje venkova. Vyd. 1. Brno: GaREP, 2009, 94 s. ISBN 978-80-904308-0-8. BLAŽEK, Bohuslav. Venkov, města, média. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 362 s. ISBN 80-85850-59-1. BLAŽÍČEK, Oldřich J. Slovník památkové péče: terminologie, morfologie, organizace. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962, 237 s. České dědictví UNESCO: Dvanáct českých divů světa. [online]. 2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.unesco-czech.cz/. ČESKÝ

STATISTICKÝ

CHARAKTERISTIKA

ÚŘAD.

Statistická

ročenka

JIHOMORAVSKÉHO

KRAJE.

Jihomoravského 2012.

kraje:

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/3E00369948/$File/64101113ccz.pdf. EHD: Dny evropského dědictví. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska [online]. 2011 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.shscms.cz/ehd/cz/o-ehd-dnyevropskeho-dedictvi-147.html. EUROSTAT: Your key to European statistics. [online]. 2014 [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/. HAVLÍK, Radomír. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 128 s. ISBN 80-246-0381-0. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-736-7040-2. HEROUT, Jaroslav. Jak poznávat kulturní památky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1986, 335 s. HEŘMANOVÁ, Eva a Pavel CHROMÝ. Kulturní regiony a geografie kultury: kulturní reálie a kultura v regionech Česka. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2009, 348 s. ISBN 978-807357-339-3.

65

CHENAIL, Ronald J. Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě. Biograf Bulletin, 1998, 16.1998: 29-37. CHROMÝ, PAVEL, et al. Venkov–žitý prostor: regionální diferenciace percepce venkova představiteli venkovských obcí v Česku. Geografie, 2011, 116.1: 23-45. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing: strategie a trendy. 2., rozš. vyd. Grada, 2013, 362 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4670-8. Jihomoravský kraj - křižovatka Evropy. Brno: Jihomoravský kraj, 2006, 34 s. ISBN 80239-7511-0. Jihomoravský kraj: tradice, inovace, investice. Brno: Jihomoravský kraj, odbor regionálního rozvoje, 2009, 15 s. JOHNOVÁ, Radka. Marketing kulturního dědictví a umění: [art marketing v praxi]. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 284 s. ISBN 978-80-247-2724-0. JOSEF, Dušan. Mosty a lávky Jihomoravského kraje. Brno: Brnokonsult, 2009, 27 s. ISBN 978-80-904227-4-2. Komodifikace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2014-03-23].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Komodifikace KONEČNÝ, Ondřej. Agroturistika a venkovská turistika: venkovský cestovní ruch v České republice. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 136 s. ISBN 97880-7375-738-0. KOTÍKOVÁ, Halina a Jaroslav ZLÁMAL. Základy marketingu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 77 s. ISBN 80-244-1489-9. KUČA, Karel. Česká republika. Vyd. 1. Praha: Baset, 2002, 752 s., [22] s. obr. příl. Atlas památek. ISBN 80862234181. Lidová architektura. PAMÁTKOVÉ REZERVACE [online]. 2000-2014 [cit. 2014-0324]. Dostupné z: http://www.lidova-architektura.cz/

66

LINHART, Jiří; RAK, Vladimír; VOŽENÍLEK, Jiří. Sociální aspekty ekologické zónace hlavního města Prahy. Sociologický Časopis/Czech Sociological Review, 1977, 94-115. MINISTERSTVO KULTURY ČR. Státní kulturní politika 2009-2014. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 2009. ISBN 978-80-86310-83-1. Národní památkový ústav: nemovité památky [online]. 2012 [cit. 2014-03-09]. Dostupné

z:

http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?hledani=1&KrOk=Kr&HiZe=&VybUzemi=1 &sNazSidOb=&Adresa=&Cdom=&Pamatka=&CiRejst=&Uz=B&PrirUbytOd=1.1.200 8&PrirUbytDo=31.12.2012&KodKr=0&Start=25. ODBOR

KULTURY

A

PAMÁTKOVÉ

PÉČE

KRAJSKÉHO

ÚŘADU

JIHOMORAVSKÉHO KRAJE. Koncepce podpory rozvoje SPP v JMK pro MK: Koncepce zachování a obnovy kulturních památek. Jihomoravský kraj, 2005. PÁSKOVÁ, Martina a Josef ZELENKA. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002, 448 s. PATOČKA, Jiří a Eva HEŘMANOVÁ. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 199 s. ISBN 978-80-7357-347-8. PERLÍN, Radim; KUČEROVÁ, Silvie; KUČERA, Zdeněk. Typologie venkovského prostoru Česka. Geografie, 2010, 115.2: 61-187. PERLÍN, Radim. Regionální diferenciace venkovských obcí Česka: disparity a možnosti rozvoje. Univerzita Karlova v Praze, 2012. Dostupné z: http://geography.cz/wpcontent/uploads/2012/02/Venkovy-Perlín-a-kol.pdf. PORČŮV MLÝN [zpravodajství]. ČT, 2010. ČT1 30. 7. 2010. Dostupné též z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/extra/144871-porcuv-mlyn/ SCHNEIDER, Jiří, Jitka FIALOVÁ a Ilja VYSKOT. Krajinná rekreologie I. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, 140 s. ISBN 978-80-7375200-2.

67

SPOLEK PRO OBNOVU VENKOVA. Soutěž vesnice roku 2007: v programu obnovy venkova Jihomoravského kraje. 2007, 32 s. Starobylé město Dolní Kounice. Dolní Kounice: [Město Dolní Kounice, 2012?, [4] s. SVOBODOVÁ, Hana. Synergie ve venkovském prostoru. Vyd. 1. Brno: GaREP, 2011, 113 s. ISBN 978-80-904308-8-4. ŠEDIVÝ, Vladimír. Ekologie člověka. Vyd. 1. V Brně: Mendelova univerzita, 2013, 173 s. ISBN 978-80-7375-717-5. ŠŤASTNÁ, Milada, Antonín VAISHAR, Hana VAVROUCHOVÁ a Bohdan STEJSKAL. Současný stav a vývojové tendence jihomoravského venkova. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. 166 s. ISBN 978-80-7375-537-9. TEPLÝ, Libor. České dědictví: památky v České republice zapsané do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO = Czech heritage : UNESCO world cultural and natural heritage sites in the Czech Republic. Vyd. 1. Brno: FOTEP, 2008, 281 s. ISBN 978-80-86871-13-4. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, S. 749-1627. ISBN 807184-310-5. Vítejte v Jihomoravském kraji: Welcome to the South Moravian Region = Willkommen im Südmährischen Bezirk. 1. vyd. Praha: ACR Alfa, 2006, 393 s. ISBN 80-86408-15-9. VYSTOUPIL, Jiří. Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2006, 157 s. ISBN 80-239-7256-1. VYSTOUPIL, Jiří a Martin ŠAUER. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7380-3407. UNESCO: About World Heritage [online]. 1992-2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://whc.unesco.org/en/about. WIJA, Petr. Venkov je náš svět: sborník příspěvků z mezinárodní konference = Countryside - our world : collection of papers of international conference : Český

68

Krumlov 1.-3.3.2006. Vyd. 1. Editor Věra Majerová. V Praze: Česká zemědělská univerzita,

2006,

585

s.

ISBN

80-213-1539-3.

Dostupné

z:

http://soclab.pef.czu.cz/pdf/Sbornik_Venkov_neprodejne.pdf. WTO: World Tourism Organization UNWTO. Understanding Tourism [online]. 2014 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://media.unwto.org/ Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích.

69

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A POJMŮ ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad EHD – Dny evropského dědictví EU – Evropská Unie JMK – Jihomoravský kraj KP – Kulturní památka LVA – Lednicko – valtický areál MK – Ministerstvo kultury NKP – Národní kulturní památky ORP – Obec s rozšířenou působností PPP – Public Private Partnership PR – Památková rezervace PZ – Památková zóna SKP – Státní kulturní politika UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization VCR – Venkovský cestovní ruch VPR – Vesnické památkové rezervace VPZ – Vesnické památkové zóny WTO - Světová organizace cestovního ruchu

70

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Schéma předpokladů cestovního ruchu Obr. 2: Mapa krajů ČR Obr. 3: Administrativní mapa JMK Obr. 4: Radnice v obci Valtice Obr. 5: Socha sv. Floriana na kašně v Ivančicích Obr. 6: Kostel sv. Kateřiny v obci Šebrov – Kateřina Obr. 7: Kostel sv. Petra a Pavla v Mikulovicích Obr. 8: Hrad Pernštejn Obr. 9: Hrad Cornštejn Obr. 10: Zámek Lysice Obr. 11: Porčův mlýn Obr. 12: Huť Františka Obr. 13: Most Černvír Obr. 14: Mohyla míru Obr. 15: Mapka Lednice Obr. 16: Janův hrad Obr. 17: Radnice Obr. 18: Nádraží Obr. 19: Hraniční zámeček Obr. 20: Rybniční zámeček

71

Obr. 21: Lovecký zámeček Obr. 22: Minaret Obr. 23: Zámek Obr. 24: Skleník Obr. 25: Konírny Obr. 26: Mapka Dolní Kounice Obr. 27: Kostel sv. Fabiána a Šebestiána a sv. Barbory Obr. 28: Kaple sv. Antonína Obr. 29: Kostel sv. Petra a Pavla Obr. 30: Synagoga Obr. 31: Židovský hřbitov Obr. 32: Zámek Obr. 33: Klášter Rosa coeli

72

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Chráněné nemovité kulturní památky dle krajů Tab. 2: Počet KP v kraji, okresech a jednotlivých ORP 2005 Tab. 3: Vnější faktory působící na kulturní památku Tab. 4: Matice TOWS Tab. 5: Regionální rozložení zahraniční a domácí návštěvnosti Tab. 6: Porovnání nezaměstnanosti Tab. 7: Kapacity hromadných ubytovacích zařízení Tab. 8: Srovnání cen vstupného

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Změna počtu obyvatel od roku 1971 až po rok 2013 Graf 2: Změna počtu obyvatel od roku 1971 až po rok 2013 Graf 3: Land USE Lednice Graf 4: Land USE Dolní Kounice Graf 5: Porovnání obcí Lednice a Dolní Kounice Graf 6: Hospodářská činnost (počet podnikatelských subjektů) Graf 7: Vývoj poplatků za ubytovací kapacity obce Lednice Graf 8: Vývoj poplatků za rekreační pobyt obce Lednice

73